Antonín Dvořák je světoznámým skladatelem. Jehoskladby znějí v koncertních sálech po celém světě.Karel Jaromír Erben je skutečně významným spisova-telem, nicméně jako národní spisovatel je známějšív České republice. Kdo nebo co vás inspirovalo k to-muto projektu? Byl to Dvořák nebo Erben? Jak jste jeobjevila?Když jsem se vydávala na tuto cestu, potřebovala jsemdvě zavazadla. V jednom z nich mělo být dílo, které dětipřivede ke klasické hudbě a při opuštění koncertní síněv nich vyvolá nadšení. V druhém tým složený z dětí i hu-debníků, kteří budou schopni toto dílo realizovat na scé-ně. První zavazadlo jsem po deset let plnila hudbou, kterávypráví příběh nebo se váže k jednomu tématu, které seříká programní hudba, jako například Saint Saens –Karneval zvířat, Mussorgsky – Obrázky z výstavy, Grieg –Peer Gynt, Korsakov – Šehrezáda. Do druhého zavazadlajsem dala profesionální hudební spolek Koroporte, kterýjsem vytvořila. Jde o otevřenou skupinu lidí různého věku,kteří získávají hudební vzdělání, jsou bez pomoci schopničíst noty, které se jim předloží, umí tančit a vášnivě mi-lují divadlo a klasickou hudbu. A jak jsem se snažila na-plnit obě tato zavazadla, zkoumala jsem všechna pro-gramní díla, která jsou na repertoáru klasické hudby.Dvořákovy symfonické básně jsem už znala. Když jsem serozhodla uvést na scénu Zlatý kolovrat, snadno jsem ob-jevila český text, ale nevěděla jsem, komu to nechat pře-ložit. Vlastně jsem chtěla najít i anglickou verzi. Nainternetu jsem požádala o pomoc… a poslala zprávu jednékamarádce, která učí na univerzitě. Zanedlouho jsem seseznámila s Petrou Sedmíkovou, která umí výborně tu-recky. Petra mi z Prahy přivezla všechny Erbenovy básněv angličtině. A tak se postupně krok za krokem začalprojekt vytvářet.

V České republice každý zná Erbenův Zlatý kolovrat,ale ne každý ví, že Dvořák toto dílo přetvořil na sym-fonickou báseň. Kdo napsal libreto v turečtině? Jak tovzniklo?Libreto jsem napsala sama. Nejdříve jsem báseň pře-loženou do angličtiny Marcelou Malek Sulak převedla doturečtiny. Poté jsem opakovaně poslouchala hudbu. Potéco jsem v partituře určila jednotlivé části příběhu, vy-

Erbenův Zlatý kolovrat s hudbouAntonína Dvořáka zdramatizovala YaprakSandalcı a nastudovala jej s dětskýmdivadelním a pěveckým souboremKoroporte. Inscenace Tajemná stopa:Kolovrat, doprovázená živým žesťovýmorchestrem, byla uvedena již na koncikvětna, ale na několik repríz se můžetetěšit i na podzim. Nepřehlédněte tureckýpřeklad rozhovoru, který jsme s Yaprakvedli prostřednictvím emailu. Dozvíte senapříklad, jak se turecky řekne polednicea vodník.

Yaprak Sandalcı, Antonín Dvořák müziğiile Karel Jaromír Erben tarafından yazılanen ünlü Çek şiirlerinden biri olan AltınÇıkrık ı dramatize ederek tiyatroyauyarlamayı başardı ve yönettiği çocukkorosu ve drama grubu “Koroporte” ileİstanbul’da sahne aldı. Gizemli İpucu:Çıkrık adlı bu gösteri bakır nefesli çalgılarbeşlisi eşliğinde Mayıs ayında prömiyerigördü ama bu sonbahar bir kaç tekrarıdaha sahnelenecek. Yaprak hanım ileyaptığımız e-posta röportajının çevirisinikaçırmayınız; “polednice” veya “vodník”gibi Çek kelimelerin Türkçe anlamlarınıöğrenebilirsiniz!

www.krajaneistanbul.cz/newsletter

CCZZEECCHHSS IINN TTUURRKKEEYYNNeewwsslleetttteerr 11//22001155

ÇÇııkkıırr ttııkkıırr ççııkkıırrrrrr ttııkkıırr

tvořila jsem libreto padnoucí k melodii. Dvořák je v našízemi známý především Novosvětskou, Slovanskými tancia Violoncellovým koncertem. Viděla jsem, že zanedlouhomá být Polednice na programu symfonického orchestru.Ale Zlatý kolovrat se nikde nehrál. Dílo se upravilo proBrass Quintet a piano Mehmeta Girgina. Doplnila se ještěvokálová část a dílo bylo na scéně.

Vyskytují se v turecké literatuře podobná díla a baladys hororovými prvky? Objevil se nějaký problém s ro-diči nebo dětmi? V dětství mi maminka čítávala tytobalady, tolik jsem se bál.I v turecké literatuře se samozřejmě podobné balady vy-skytují, ale nikdy jsem nenarazila na dílo klasické hudby,které by o takovém příběhu pojednávalo. Protože je mýmvýchodiskem klasická hudba, abych mohla navázat vztahs jakýmkoli příběhem, je třeba ho spojit s hudebním dí-lem. Pokud jde o vaši druhou otázku: naše dekoracea kostýmy vytvářela velmi významná francouzská vý-tvarnice Karina Cherez. Dorniččiny ruce, nohy i oči bylynatolik realistické, že mohly vystrašit některé hodně maléděti v tomto sále. Když jsme se rozhodli tento projektrealizovat, sedli jsme si společně s režisérkou Gülin Kılıçay,s choreografkou Duygu Ünal a mimem Mehmetem SelinSağdıçem a toto téma diskutovali. Místo pytle s uřeza-nými končetinami jsme vymysleli tanec tří lidí v maskáchsymbolizujících narození, život a smrt. To jednak okam-žitě zmírnilo zobrazované násilí, na druhou stranu topřineslo i určité komické prvky. Místo ruky noha, místonohy oko a v každém okamžiku rychle se měnící živáloutka. Takto jsme tu situace přetvořili. Po koncertějednoho velmi malého chlapce maminka vyvedla ze sálu,protože plakal. Ale poté jsem slyšela, že důvodem pláčebylo to, že nechtěl opustit sál. Když jsem hovořila s jed-ním devíti- desítiletým chlapcem, řekl mi, že se munelíbily ty uřezané ruce a nohy: Ptala jsem se ho: „Co jsicítil? Bylo ti z toho špatně?“ Řekl, že ano, že to bylohrozné. Tak jsem se ho zeptala: „Co jsme podle tebe měliudělat, aby ta scéna byla lepší?“ Jeho odpověď: „No kéžbyste jí uřezali i hlavu!“ „Aha, už ti rozumím,“ řekla jsemmu se smíchem. Ale opravdu nevím, co se bude dít nanašich budoucích koncertech!

Jak se dětem líbil příběh a hudba? Všem Čechům sejistě líbila dokonalá výslovnost s líbezným tureckýmpřízvukem. Ale umím si představit, že s tím děti mělypři učení problémy.Celá skupina na scéně pracovala s hudbou s velkým nad-šením. Viděli jsme, že i posluchači toto nadšení vyjadřovalipotleskem. A pokud jde o píseň v češtině: Děti jsou jakohouby. Říkat slova, která jsou pro jejich uši cizí a nic jimneříkají, je pro ně hra. Velmi rychle se to naučili nazpa-měť. Já jsem jim dokonce nabízela, že mohou mít slova nakousku papíru u sebe. „Neee, my to umíme“, odpověděly.A opravdu to uměly. Navíc ta melodie je natolik čistáa krásná, že člověk by si ji zpíval neustále.

A na závěr. Dvořák zhudebnil i další Erbenovy básně:Polednici a Vodníka. I tyto příběhy jsou doststrašidelné a nečekejte, že skončí dobře.Samozřejmě, že to vím. Nakonec můj další projektse jmenuje Čarodějnice a víly v klasické hudbě. Tyto dvěbásně se objeví v příštím projektu spolku Koroporte.

Antonín Dvořák dünyaca ünlü bir bestecidir. Eserleridünya çapında konser salonlarında icra edilir. KarelJaromír Erben gerçekten önemli bir yazardır, fakatmilli bir yazar olarak Çek Cumhuriyeti’nde daha çoktanınır. Bu projeye ilham veren kimdir/nedir?Dvořák/Erben...? Onları nasıl buldunuz?Bu yolculuğa çıkarken iki bavula ihtiyacım vardı.Bavullardan birinde; çocukları klasik müzik konserinegetirtecek,onların salondan mutlu ayrılmasını sağlayacakbir eser, öbüründe ise sahnede bunu gerçekleştirecekmüzisyen ve çocuklardan oluşan bir ekip olması gere-kiyordu. Birinci bavulumu 10 yıldır, programlı müzik adıverilen, belli bir konusu olan veya bir hikaye anlatanmüziklerle doldurdum: Saint Saens – Hayvanlar KarnavalıMussorgsky – Bir Sergiden Tablolar, Grieg – Peer Gynt,Korsakov – Şehrazad gibi. İkinci bavuluma ise profesyonelbir gösteri grubu olan Koroporteyi oluşturup koydum.Koroporte, ciddi müzik eğitim alan, önüne konulan notayıyardım almadan okuyabilen, dans etmeyi, tiyatroyu veklasik müziği tutkuyla seven her yaştan herkese açık birtopluluk. İşte bu iki bavulu dolu tutmaya çalışırken klasikmüzik repertuardaki tüm programlı müzik eserleri araş-tırdım. Dvořák'ın senfonik poemlerini zaten biliyordum.Altın Çıkrık'ı sahneye koymaya karar verdiğimde Çek'çetextine de kolayca ulaşmıştım ancak kime çevirte-bileceğimi bilemiyordum. Aslında İngilizcesini bulmakistiyordum. İnternet ortamında seslendim... üniversitedehoca olan arkadaşlarıma haber verdim. Kısa zaman sonraharika Türkçe bilen Petra Sedmíková ile tanıştım. Petrabana Prag dan Erben in tüm şiirlerinin İngilizce baskısınıgetirdi. Böylece proje adım adım şekillenmeye başladı.

Çek Cumhuriyeti'nde herkes Erben'ın Altın Çıkrıği’nıbilir ama bu eseri Dvořák'ın senfonik şiir olarak müzikyaptığını çok kimse bilmez. Türkçe librettoyu kimyazdı? Nasıl geliştirdi?Libretto yu ben yazdım. Marçela Malek Sulak'ın İngilizceÇevirisini önce şiir olarak Türkçe'ye çevirdim. Sonramüziği defalarca dinledim. Partisyonda hikayenin bölüm-lerini belirledikten sonra melodiyle uyumlu librettoyuoluşturdum. Dvořák bizim ülkemizde en fazla Yeni DünyaSenfonisi, Slav Dansları ve Çello Konçertosuyla tanınır.Öğle Cadısının yakın zamanda senfoni orkestrasınınprogramında olduğunu görmüştüm. Ama Altın Çıkrığınçalındığını hiç duymadım. Eseri Mehmet Girgin BrassQuintet ve piano için uyarladı. Vocal partinin eklenmesiyleeser sahne de yerine aldı.

Çıkır tıkır çıkırrr tıkırkötülük ipliği bu,bozuverir oyunu,üvey kardeşini nasıl da öldürdün?Sen kralin gerçek sevdiği değilsin!diyormuş

Vrrr – zlou to předeš nit!Přišla jsi krále ošidit:nevlastní sestru jsi zabila,údův a očí ji zbavila –vrrr – zlá to nit!

Türk edebiyatında benzer çalışmalar ve korku baladlarıbulunabilir mi? Ebeveynler veya çocuklar ile sorun çıktımı? Çocukken bana annem o baladları okuyordu,ancak hiç unutamıyorum. O kadar korkuyordum ki.Türk edebiyatında da korku masalları var elbette amabunları anlatan bir klasik müzik eserine rastlamadım.Benim asıl çıkış noktam klasik müzik olduğu için herhangibir masal ile ilikşi kurmam için onun bir müzik eseriylebuluşmuş olması gerekiyor. İkinci sorunuza gelince: Bizimdekor ve kostümlerimizi çok önemli bir Fransız tasarımcıolan Karina Cherez yaptı. Dorniçkanın kolları, bacakları vegözleri o kadar realistti ki bu salondaki çok küçük bazıçocukları biraz korkuttu. Projeyi oluşturmaya karar ver-diğimizde yaratıcı ekibimiz: yönetmenimiz Gülin Kılıçay,koreografımız Duygu Ünal ve pandomim sanatçımızMehmet Selin Sağdıç ile oturup bu konuyu tartıştık.Kesilen kollar bacakları bir torbaya doldurmak yerine,doğum, yaşam ve ölümü simgeleyen maskeleri olan üçkişiyle bir dans oluşturduk. Bu hem olayın vahşetiniyumuşattı hem de komik bir durum yarattı. Kol yerindenbacak çıkan, bacak yerinde gözü olan ve her an hızladeğişen canlı kukla gibi değerlendirdik durumu. Konserbittiğinde çok küçük bir çocuğun ağladığı için annesininonu salondan çıkardığını ama yarı yolda ağlamasınınnedeninin salondan çıkmak istememesi olduğunu duy-dum. 9-10 yaşlarında bir oğlan ile sohbet ederken kopanbacak ve kolları beğenmediğini söyledi: Ne hissettinmiden mi bulandı? diye sordum Evet çok kötüydü dedi.Peki sence ne yapmalıydık nasıl daha iyi olurdu o sahne?diye sordum. Başını da kesseydiniz keşke dedi. Ha tamamanladım seni ben dedim gülerek... Yani çocuklar açısındanbi sorun yok. Ama ilerki konserlerde başımıza ne gelirbilmem!

Hikayeyi ve müziği çocuklar nasıl buldu? Tüm Çeklermükemmel telaffuzu ve sevimli Çekçe Türkçe aksanınımutlaka sevdi. Ancak çocukların zorlanmadan öğren-diğini, hayal bile edemiyorum.Sahnedeki ekip müzikleri büyük bir keyifle çalıştı.Dinleyenlerin de çok keyifli olduğunu alkışlarla katıldığınıgördük. Çekçe şarkıya gelince: Çocuklar sünger gibidir.Hiçbir referansı olmayan kulaklarına tamamen yabancıkelimeleri söylemek onlara oyun gibi geldi. Çok çabukezberlediler. Ben hatta isterseniz elinize küçük bir notakağıdı alıp çıkabiliriz dediğimde... Hayıır biz biliyoruzdediler... Zaten de biliyorlardı. Ayrıca şarkının müziğio kadar naif ve güzel ki insan hep söylemek istiyor.

Ve sonunda. Dvořák diğer Erben’in eserleri de beste-lenmiş. Öğle Cadısı ve Su Cini yazdığını biliyor muy-dunuz? Bu hikâyeler de korkutucu ve onlardan damutlu bir son beklemeyin.Bilmez olur muyum. Elbette biliyorum zaten bir sonrakiprojemin adı Klasik müzikte Cadılar ve Periler. Bu iki eserde Koroporte nin bir sonraki projesinde yer alacak.

Naši drazí krajané, věděli jste, že i v češtině máme dvadruhy měkkého i jako v turečtině? Když řeknete napříkladslovo naši, vyslovíte vlastně i, které se vysloveno podobátureckému ı bez tečky. Je to kvůli předchozímu a, které sevyslovuje s široce otevřenými ústy, spíše vzadu v hrdlea zní hluboce, tomu se pak přizpůsobuje výslovnostnásledujícího i, které tak zní více jako e. To pravé i s teč-kou se, pokud není ovlivěno hláskovým okolím, vyslovujev ústech vpředu a zní vysoce. Naopak, když dáte íčku čas,aby vám roztáhlo koutky, vyslovíte pěkné otečkované i,respektive očárkované í. Tady se tedy také v české fone-tice projevuje harmonizace samohlásek, jak to známez turečtiny. (Postřeh z přednášky na téma využití písnía poezie při výslovnosti češtiny, která byla pronesena naMetodickém setkání k výuce češtiny jako cizího jazyka2015. V takových reportážích z jazykových zápasů meziturečtinou a češtinou budeme pokračovat.)

Čeština vs. turečtina: 1. kolo

Milí přátelé, čeští, slovenští krajané i turečtí místní,představujeme vám nulté či ukázkové, jednoduše první (snad neposlední) číslo krajanského časopisu, občasníku, či říkejmezatím newsletteru.Vlastenectví a národ. Už nám přišlo, že tyto pojmy zapadly a žese oprašují jen při hokejových utkáních. A podívejme se, koliklidí je teď v pohotovosti opět hájit národní bezpečnost a kul-turní hodnoty! (Máme národností určení v názvu krajanskéhospolku, nemůžeme nechat téma vlastenectví a jeho prožíváníbez komentáře.) Jenže my, kteří žijeme život expatriotů (pročneříct přímočaře imigrantů) v jiné zemi, máme snad nějakývětší rozhled a hlubší porozumění. (Rozšiřují se navíc díkykontaktu s tureckým vlastenectvím a jeho patosem.)Naši malou redakci zajímá, jak tuto situaci krajani zažívají. Ženejde o instantní vlastenectví při hokejovém mistrovství (kteréje vlastně docela milé), ani o vlastenectví na internetovém fóru,je jasné. Jak můžeme vlastenecký program uskutečňovat, anižbychom byli naautentičtí a trapní? Myslíme, že prostě postačí,když budeme s tureckými přáteli mluvit třeba o Erbenovi a dělitse o zájem o Dvořáka. Tak se jich taky ujala Yaprak Sandalcı, sekterou jsme připravili rozhovor.Najdete tu dále interview s Kemalem Solmazem o Tureckémochotnickém kroužku v Praze. Pokud jste někdy dělali divadlo,víte, že dát něco takového dohromady vyžaduje ohromnoukomunitní vitalitu a tu podle nás Turci v Praze prokazují nejentouto aktivitou.Do newsletteru chceme zcela programově zapracovávat i slo-venskou agendu. Vlastně mělo být číslo nadepsáno Češi a Slo-váci v Turecku, ale nepodařilo se nám sehnat slovenského přis-pěvatele, a tak jsme si na to netroufli. S tím tedy budeme po-třebovat pomoct. Články exkrajanky Hany Moualla, která stálau zrodu spolkové činnosti v Istanbulu, by měly soustředitpozornost čtenářů k problematice dvoujazyčné výchovy, jejížpodporu považujeme za jednu z nejdůležitějších služeb, jakoumůže krajanská komunita poskytnout. (Příště.)Kdykoli se mluví o nějaké skupině nebo k ní (například národu),hrozí riziko nevhodného zevšeobecňováni, a kdykoli se mluvío nějakých skupinách a k nim, hrozí riziko nevyváženosti. Za tose předem omlouváme. Bude to znít jako mentorováni, ale nej-lepším řešením problému, je do věci se osobně zapojit. Prosíme,přijmeme to za své. Ještě něco: Tento občasník vzniká na koleněa je šit horkou jehlou, prosíme o pochopení.

Za anatolskou redakci Michaela Canbulat,za rumelskou redakci Martin Maryška

O tomto newsletteru

TIRÁŽ Newsletter Češi v Turecku, číslo 1, ročník 2015. Vyšlo 14.6. 2015. Vzniklo pod hlavičkou krajanského spolku Čeští krajanév Istanbulu. Připravili: Michaela Canbulat, Martin Maryška,Kateřina Molová. Dále spolupracovali: Petra Sedmíková, EvaSevincli, Hana Moualla. Sháníme přispěvatele, překladatelea korektory (TR/CZ/EN). Stojíme o jakékoli podněty. Pište nainfo@krajaneistanbul.cz.

What kind of theatre do you do? As far as I know, it isan improvisational theatre. If so, why is that? Are yourplays performed in Turkish?Simply, we wanted to get together with the Turkishcommunity here in Prague and find some folks who areinterested in theater and acting or maybe had some pastexperience in it. We found four people with some amateuracting experience and started with some basic actingexercises. We are aware that if we make someimprovisational exercises, it’s going to improve our actingskills as well. For every performance, we prepare at leastsix different types of improvisational games and performit mainly in the Turkish language. However, some ofimprovisational games can switch to other languages aswell, sometimes Czech sometimes English. Well, mainlyCzech because we want to appreciate the Czech audiencewho comes to see our performances.

What are your plays about? Do your improvisationssomehow reflect on the situation of a foreigner livingin a foreign country, on your “Turkishness” or on anyTurkish themes at all? Or, are they absolutely"nationally neutral"? It is my opinion that they canhave even some kind of therapeutical impact.Actually yes, we do like to use the theme of an expatliving in a foreign country. For that we have preparedsome plays to show people that if the Turkish folks inPrague would do that, go there, and meet the differentculture what would happen! I mean basically we use themethod that makes the audience think “if I were you(Turk) in that case I would …” Although this is not thesole theme of our improvisational performances. Ourgroup consists of very open minded folks, so we don’thesitate to try something new. For instance, we have seenmany international improvisations and theaterperformances in Prague and discussed their ideas as tohow we can apply them to our performances.

Do you plan to stage a regular drama based on thetext? As you may know, R.U.R by Karel Čapek orcouple of plays by Václav Havel were translated toTurkish…That’s our main goal. We would like to prepare a dramatheater play and perform it here in Prague. We had an

internal discussion in the group and all agreed on the factthat it should be performed in the Turkish language. Wefeel pretty comfortable to perform anything on the stageusing our mother language. However, your idea ofperforming a Czech play in Turkish is great! One of ourfriend had come up with this idea once, but then wethought it would be too difficult to find a Czech play withTurkish translation. We are definitely willing to getattention from the Czech people here too, not only theTurkish community. Therefore YES, it would be great tohave a Czech drama theater play done in Turkishlanguage! We would appreciate some feedbacks on thatfrom you!

Amateur community theatre (ochotnické divadlo) is animportant part of the Czech culture. How is it inTurkey?I can say that the theater going is also very old activity inthe history of Turkish culture. However, its popularitygoes up and down with the actual situation of thecountry. I know that there are so many amateur theatergroups, events, organizations within the country. They arenot as organized though as they are in the CzechRepublic.

Now a little bit about you. You are a softwareengineer. So how did you find your way to theatre andacting?When I was at high school, I met with some people whowere organizing theater events. I wanted to be a part of itand that was my first time joining an amateur theatergroup. We performed several dramas together.I continued with this approach during my universitystudies. I was in the university theater club and weperformed three different drama plays together. Sincethen, it has become my hobby. From time to time, it’smore than a hobby though, I do wish I could be a theateractor who earns his money by acting. I guess I havethought about the stability of life when choosing mystudies in IT/software. As you know, most of the time“money talks” and at least I can comment on thesituation of the majority of the theater actors in myhomeland by saying that they are struggling to earnenough money to survive!

The Turkish folk in Prague plays theatre!The Turks in Prague are full of life. How would we know? Well, when the social business platform calledČeskoTurecko organized its film screening night in Prague, we participated and got a chance to meet the“artistic director” of Prague Turkish Theatre Club (Prag Türk Tiyatro Kulübü), Kemal Solmaz and ask hima few questions about his work