zita kabÁtovÁ - nadace-zivot-umelce.cz · zita kabátov ... a známé duo), málokdo však o vás...
Post on 22-Feb-2019
242 Views
Preview:
TRANSCRIPT
01/08 mìsíèník
ZITA KABÁTOVÁs noblesou ve vínku...
Nadaèní listy
café Louvrez a l o Ï e n o 1 9 0 2
café Louvre
PraÏany oblíbená kavárna, hosty zde b˘valitaké Franz Kafka, Karel âapek a Albert Einstein
KAVÁRNA RESTAURACE SALÓNKYBILLIARD TERASA GALERIE
«CAFÉ LOUVRE»Národní tfiída 22, Praha 1, tel. 224 930 949
cafelouvre@cafelouvre.cz, www.cafelouvre.czpo – pá 8.00 – 23.30, so – ne 9.00 – 23.30
ObsahNADACE ŽIVOT UMÌLCE Seznámení s nadací
NADACE ŽIVOT UMÌLCE Hovoøí Martha Elefteriadu
OSOBNOSTZita Kabátová
TALENTIvan Vokáè hráè na violoncello
HISTORIEhistorie filmu
ZDRAVÍKlíè k dlouhovìkosti
KRÁSY NAŠÍ ZEMÌhlavní mìsto Praha
CO MOŽNÁ NEVÍTEKavárna Louvre
VZPOMÍNKASvatopluk Beneš
POZVÁNÍ ZA KULTUROU
2
4
6
12
14
18
20
22
24
28
Slovo úvodemV paragrafu nadaèního zákona se doèteme: Nadace nebo nadaèní fond jsou úèelová sdružení majetku, zøízená a vzniklá podle tohoto zákona pro dosahování obecnì prospìšných cílù. Obecnì prospìšným cílem je zejména rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidských práv nebo jiných humanitárních hodnot, ochrana pøírodního prostøedí, kulturních památek a tradic, a rozvoj vìdy, vzdìlání, tìlovýchovy a sportu.
Samé ušlechtilé myšlenky. Øídí se jimi všichni? Po tzv. sametové revoluci u nás vyrostlo nadací jako hub po dešti. Nìkteré pøetrvávají, nìkteré zaniknou døíve než se o nich veøejnost vùbec dozví, jiné teprve vznikají. Nezáleží ale ani tak na datu vzniku nadace, jako spíše na jejím charakteru, úèelu, nápadu – a snaze tento nápad pokud možno zrealizovat. Od této návaznosti se pak odvíjí i délka trvání nadace.
Když byla 3. èervna v roce 1992 zahájena slavnostním koncertem v pražském Rudolfinu èinnost NADACE ŽIVOT UMÌLCE, jistì všichni zúèastnìní doufali v trvání co nejdelší. Podaøilo se. A já bych chtìla prostøednictvím tìchto nadaèních listù pøedstavit tuto krásnou nadaci – vám všem. Pøeji si, aby nadaèní listy ŽIVOT UMÌLCE, jejichž první vydání právì držíte v ru-kou, mìly pøinejmenším stejnì dlouhé trvání, jako nadace samotná.
Alexandra Stušková, DiS. odpovìdná redaktorka Nadaèních listù
Opovìdná redaktorka: Alexandra Stušková, DiS. alexandras@email.cz, tel: 739 077 131
Redakce: Ing. Tomáš Salač, Radek Brož, T. Lechnýřová.Nakladatelství STUŠKOVÁ,
IČ: 742 66 756, DIČ: CZ6757020127, R. č.: MK ČR E 18180
měsíčník, číslo 01/08, vychází 20. 4. 2008, příští číslo 27. 5. 2008
Tiskárna v Ráji s.r.o., V Ráji 906, 530 02 Pardubice
Kdo si váží minulosti, svých předků, váží si i sám sebe. Dostane se mu odměny v podobě lásky, úcty a porozumění. V přítomnosti i v budoucnosti – od potomků…
Opravdu tomu tak je? Copak nevídáme èím dál více opuštìných, osamocených lidí? Tìch, kteøí se obìtovali nejen ve svém soukromí, ale také ve svém povolání. Nejvíce „postiženou“ skupinou bývají beze-sporu umìlci. Lidé, kteøí se po léta starali o zpestøení našeho volného èasu, kteøí se nás snažili zkulturnit. Život jim protéká pod rukama stejnì rychle jako nám… Život, který je na rozdíl od ostatních možná ponìkud více bohémský, tudíž však i rychlejší. Než si staèí uvìdomit, že je potøeba pøibrzdit, zaèít se vìnovat nejen publiku, ale také sobì samým, svým ro-dinám – bývá èasto pozdì. Ti co mají štìstí, zùstávají bìhem (i po skonèení) kariéry svou rodinou, svými pøáteli a známými obklopeni stále. Vìtšina jich však zùstává obklopena „pouze“ pøáteli… Doma jsou sami. Se svými vzpomínkami, pomalu zapomenuti…
Myšlenka o vzniku a působení NADACE ŽIVOT UMĚLCE
byla zrealizována 3. června 1992 na půdě společnosti
INTERGRAM. Jejími zřizovateli je šest profesních organi-
zací: Herecká asociace, Asociace hudebních umělců a vědců, Svaz autorů a interpretů, UNIE – Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR, UNIE – Odborový svaz profesionálních zpěváků ČR a Umělecké sdru-žení Artes. Od jejího založení uplyne letos v červnu již 16 let.
Prvními statutárními zástupci byli: Zuzana Navarová
– prezidentka nadace, Jiří Novotný – výkonný ředitel
a Ladislava Chalupová – tajemnice. Od roku 1998, kdy
vstoupil v platnost nový zákon o nadacích, byli členy
první správní rady (statutárního orgánu): Jiří Hlaváč,
Jakub Waldman, Karel Zich, Karel Urbánek, Libuše
Hošťálková a předsedkyně Zuzana Navarová. Od
té doby se v obou radách vystřídalo několik členů. Po
smrti paní Navarové vykonávala funkci předsedkyně
správní rady paní Martha Elefteriadu, od října 2005
pan Tomáš Kyndl. Poté od roku 2007 tuto funkci
vykonává pan Jaromír Černík, člen České fi lharmonie.
Ve správní radě působil např. také pan Petr Nárožný,
kterého vystřídala paní Jiřina Bohdalová, nyní paní
Valérie Zawadská. Funkci výkonné ředitelky zastává
mladá a sympatická slečna Daniela Hrnčířová.
2
N A DA C E Ž I V OT U M Ě LC E
Č L E N O V É S P R ÁV N Í R A DY:
Jaromír Èerník – předseda,
člen České fi lharmonie, zástupce UNIE
Odb. svaz orchestrálních hudebníků ČR
Martha Elefteriadu – zpěvačka,
zástupkyně Svazu autorů a interpretů
Vladimír Prošek – dramaturg,
muzikant, zástupce Uměleckého
sdružení Artes
Miroslav Svoboda – člen sboru Statní
opery Praha, zástupce UNIE - Odb. svaz
profesionálních zpěváků ČR
Prof. Jiøí Tomášek – profesor HAMU,
zástupce Asociace hudebních umělců
a vědců
Valérie Zawadská – herečka,
zástupkyně Herecké asociace
Č L E N O V É D O ZO R Č Í R A DY:
Prof. Jiøí Hlaváè – předseda,
prof. HAMU, zástupce Asociace
hudebních umělců a vědců
Ing. Michal Krùšek – člen Pražského
fi lharmonického sboru, zástupce UNIE
– Odb. svaz profes. zpěváků ČR
Libuše Švormová - Paterová – herečka,
zástupkyně Herecké asociace
A PA R ÁT:
Daniela Hrnèíøová, MBA
– výkonná ředitelka
Lýdie Soldánová – tajemnice
R E DA KČ N Í R A DA :
Daniela Hrnèíøová, MBA – výkonná ředitelka nadace
Mgr. Daniel Rùžièka – šéfproducent,
Centrum vzdělávacích pořadů ČT
Ing. Martin Maøan
– ředitel společnosti INTERGRAM
Seznámení s NADACÍ
3
Všichni členové, ať už současní či minulí, půso-
bící v NADACI ŽIVOT UMĚLCE, věnují nadaci
svůj čas, elán, lásku a především myšlenku stálé
podpory kultury a kulturní vzdělanosti… aby
v české veřejnosti nezanikla.
Jejich podpora se týká nejenom umělců dříve naro-
zených, ale také umělců „budoucích“.
NADACE ŽIVOT UMĚLCE realizuje svou činnost ve
čtyřech základních oblastech.
» Aktivní podpora mladých výkonných umělců
Zprostředkování konkrétních grantů posluchačům
konzervatoří, vysokých uměleckých škol a začína-
jícím mladým profesionálním umělcům – stáže,
mistrovské kurzy, účast na významných soutěžích
doma i v zahraničí. Systematická podpora projektů
mladých umělců po ukončení studia při přechodu
do profesionální reality.
» Podpora projektů
Granty a přímá podpora realizace širokého spektra
umělecké tvorby, především při hledání nových
přístupů v oblasti koncertní, divadelní a taneční.
Podpora při oceňování vítězů soutěží, která na-
pomáhá při získání co největší profesionality. Pod-
pora významných kulturních projektů, které nemají
dostatek vlastních fi nančních zdrojů a vedou ke zvý-
šení kultury a kulturní vzdělanosti české veřejnosti.
» Podpora výkonných umělců seniorů
Vedle pomoci při průběžném řešení sociálních
a zdravotních problémů věnuje nadace velkou část
podpor těm významným uměleckým seniorům,
kteří ke konci života zůstávají osamoceni bez svých
nejbližších. NADACE ŽIVOT UMĚLCE uděluje od roku
1993 také cenu SENIOR PRIX, jako poděkování za
celoživotní uměleckou činnost hercům, tanečníkům,
artistům, operním, populárním a sborovým zpěvá-
kům, orchestrálním i sólovým umělcům.
» Nezapomeneme
Správa a péče o pietní místo na Vyšehradském
hřbitově – Slavíně a náhrobek V+W na Olšanském
hřbitově.
www.nadace-zivot-umelce.cz
ŽIVOT UMÌLCE
Jaromír Èerník Pøedseda správní rady
Daniela Hrnèíøová,øeditelka nadaces Václavem Postráneckým
Vánoèní besídka v roce 2007Národní dùm na Smíchovì
02
Pro začátek, k prvnímu seznámení s NADACÍ
ŽIVOT UMĚLCE, informací stačí. Příště se dozvíte
něco o jednotlivých projektech. Vězte, že jsou
zajímavé. Nyní jsem si přichystala pár otázek
ke kratičkému rozhovoru se známou osob-
ností, zpěvačkou a umělkyní, ale hlavně také
s nejdéle působící členkou správní rady, bývalou
předsedkyní správní rady a především také blíz-
kou kamarádkou zakládající členky zmíněné
nadace – paní Marthou Elefteriadu.
Měli bychom čtenářům objasnit, že tou zmí-něnou kamarádkou nebyl nikdo jiný než paní Zuzana Navarová. To ona Vás přivedla do NADACE ŽIVOT UMĚLCE?
Od Zuzany jsem se vlastně o činnosti nadace
dozvěděla. O její existenci jsem matně věděla
už dřív, ale blíže jsem ji poznala, až když jsme si
jednou se Zuzanou u čaje vyprávěly co je u nás
nového. Bylo to v zrovna době Teniných zdra-
votních potíží, které nás na určitou dobu zcela
vyřadily z profesního života. Tehdy mi Zuzana
navrhla, že by jí NADACE ŽIVOT UMĚLCE mohla
pomoci, a také to pro ni zařídila. Proto když se
obloukem vrátila možnost, abych v nadaci pra-
covala ve správní radě, neváhala jsem ani chvilku
a přijala to. Zuzana mi pak v této práci byla
od počátku rádcem.
Působením v nadacích nejste žádným nováč-kem. Předtím to byla nadace Filia (ve které působil mimo jiné i nynější primátor hl. města Prahy MUDr. Pavel Bém), poté nadace Filhele-nia. Můžete nás ve zkratce s těmito dvěma na-dacemi seznámit?
Tohle je už vlastně třetí nadace, ve které pracuji.
Začátkem devadesátých let sem přijeli lektoři
z John Hopkins University, kteří školili vedoucí
pracovníky vznikajících nonprofi tních organi-
zací. Odtud vzešla většina těch, co později vedli
významné nadace i u nás. Měla jsem to štěstí
školení absolvovat a poznat řadu lidí různých
zaměření, kteří usilovali o něco dobrého v non-
profi tní oblasti. První nadace pro kterou jsem
pracovala byla nadace Filia. Zabývala se komu-
nitní péčí pro duševně nemocné, preventivními
protidrogovými programy pro děti a mládež aj.
V čele její správní rady byl Prof. MUDr. Cyril Höschl
a jejím ředitelem, jak jste zmínila, nynější primá-
tor Prahy, MUDr. Pavel Bém. Tam jsem se naučila
nejvíce.
Další nadaci, Filhelenia, jsme založily se sestrou
Tenou a s paní Georgií Zervou, učitelkou novo-
řečtiny. Zaměřovala se na kulturu a na projekty
podporující povědomí helenismu u Řeků zde
žijících. Pořádaly jsme také letní tábory v Řecku,
určené dětem druhé a třetí generace, aby pro-
hloubily svoji řečtinu. Podporovaly jsme na-
kladatelskou činnost (vydání řecko-českého
slovníku), podílely jsme se na vyvěšení pamětní
desky Nikose Kazantzakise v Božím daru, i plas-
tiky, která připomíná zdejší spisovatelův pobyt
v letech 1928–32, atd. Byly to začátky a ráda na
ty lidi vzpomínám.
Vraťme se k NADACI ŽIVOT UMĚLCE, jejímž posláním je podporovat jak mladé talenty, tak zajímavé umělecké projekty, tak také sociální a zdravotní pomoc potřebným. Kdo vybírá a určuje ty potřebné?
Pokud k nám žádosti charakteru sociálního či
zdravotního přijdou, ať už individuálně nebo
N A DA C E Ž I V OT U M Ě LC E
4
Hovoøí Martha Elefteriadu
přes profesní organizace, schvaluje je jeden
každý člen správní rady, který je posoudí a vyjádří
se k nim. Vodítkem nám bývá i vyjádření profesní
organizace žádajícího umělce. Co se týče pod-
pory mladých umělců, jsou vypracována kritéria,
která dovolí přimout došlé žádosti. Totéž se děje
i v případě posuzování uměleckých projektů.
Všechny žádosti projdou posouzením u „všech
členů správní rady“.
Váš původ je řecký. Jistě tuto zemi často navštěvujete. Existují i tam podobné nadace?
Samozřejmě. Řekové jsou jako národ velmi
soucítící lidé a jsou citliví na to, když někdo
potřebuje pomoci, a to na všech úrovních. O tom
by mohli mluvit třeba lidé, kteří se tam ocitli bez
pomoci jako nováčci v cizí zemi. A protože tam
tradice pomáhání prostřednictvím nadací nebyla
přervána jako tady, fungují tam nadace – řecky
je to Ydrima, velmi dobře, a pomáhají v různých
oblastech.
Je o Vás známo, že jste skvělou zpěvačkou (spo-lu se sestrou Tenou, kdysi a dodnes nerozlučné a známé duo), málokdo však o Vás ví, že máte také vystudovanou psychologii. Uplat-nila jste toto své vzdělání i ve své působnosti v nadacích?
Vlastně ani ne. I když... když jsem pracovala v na-
daci Filia, ta se svým posláním komunitní péče
pro duševně nemocné a preventivními proti-
drogovými programy pro děti a mládež, psycho-
logie dotýkala. Ale já jsem se tam spíš uplatnila
na úseku fundraisingu, tedy získávání fi nancí
z různých zdrojů pro činnost nadace. Byla to
dobrá zkušenost.
V úvodu seznámení s nadací se zmiňuji, že jste ve funkci časově nejdéle. Do správní rady jste byla zvolena poté, co z ní odešel Karel Zich, a po určitém čase jste byla dokonce zvolena předsedkyní NADACE ŽIVOT UMĚLCE. Co pro Vás práce v této nadaci zna-mená?
Jednak naplňuje
přirozenou touhu,
kterou má možná
mnoho lidí, věno-
vat svůj čas, ener-
gii a zkušenost
něčemu co má
smysl a může
pomoci zejména
tam, kde je třeba.
To samo o sobě je
odměnou. Velkým
obohacením je
určitě také setká-
vání se s mnoha
kvalitními a zají-
mavými l idmi ,
pracujícími v nadacích, které jsem zmiňovala.
A v neposlední řadě nesmazatelně zapsaný člo-
věk, po kterém se mi opravdu stýská, Zuzana
Navarová. Po zasedání jsme obvykle se Zuzkou
zašly do dobré čajovny na Václaváku a poví-
daly si o životě, o hraní, o nadaci, o čemkoli… Ta
drobná osůbka budila respekt svou neokázalostí
a pravdivostí. V mnohém byla jako člověk inspi-
rací. Vyprávěla mi, jak v poslední době chodila
do přírody a učila se například rozeznávat zpěv
ptáků. Naplňovalo ji to… Zuzanu jsem znala dale-
ko dřív než jsem přišla do nadace, ale na tento
čas strávený s ní v posledních letech, myslím
často a s vděkem.
Za rozhovor děkuje
Alexandra Stušková, DiS.
5
foto poskytla: paní Martha Elefteriadu a archivNADACE ŽIVOT UMĚLCE
paní Zuzana Navarová
026
o s o b n o s t
Nedokážu posoudit, která z těchto aktivit je
vlastní vzácné dámě, se kterou jsem si povídala.
Mně se k ní hodí téměř všechny zmiňované vlast-
nosti, každopádně nerada bych si ji znepřátelila…
A o koho, že se jedná? Podle fotografi í jste jistě
poznali, možná ale nevíte, že jedna z posledních
žijících fi lmových a divadelních legend, hvězda
stříbrného plátna – paní ZITA KABÁTOVÁ, se
narodila právě ve znamení býka – a to 27. dubna
1913. Tedy před neuvěřitelnými 95 lety!
Paní Zita Kabátová se narodila na nejkouzel-
nějším místě v Praze, na Malé Straně, v domě
U bílé koule, na Úvozu, na konci Nerudovi ulice.
Dům se původně jmenoval U Švédské koule, ale
poté, co koule nedopatřením spadla do vápna,
se název domu její barvě přizpůsobil. „Byl to ještě starý dům, který měl pavlače. Byla první světová válka a takový ten život, když se něco dělo, veškeré události, to vlastně probíhalo na těch pavlačích. Bylo to kouzelné. Bydlel tam například malostranský spisovatel Rudlof, pak tam bydlel i známý malíř Marold. Ten měl ateliér trošku jinde, ale tam bydlel a ‚strašil mě
‚. On byl takový
robusní, měl kožený kabát, kožené boty, velký
širák. Když šel po schodech, tak to dunělo a já se strašně bála“: směje se už dnes paní Kabátová.
„Byl to takový tmavý chlap, teď už vím, že to musel být krásný mužský, ale tehdy jako dítě, jsem se ho opravdu bála“.
Tatínek se jmenoval Beno Kabát a byl stavitelem,
maminka Anička, tak jak tehdy bývalo běžné,
ženou v domácnosti. Maminka byla sestřenicí
prvního českého fi lmového herce Josefa Švába
Malostranského. Oba rodiče byli nadšenými
ochotníky a tak se malá Zituška ocitla poprvé na
jevišti už jako miminko v zavinovačce, v Našich
furiantech, hry od Ladislava Stroupežnického.
A „roličky“ přibývaly. „Já jsem začínala jako velice zapálená ochotnice. Můj tatíček psal pohádky, a vždycky prej podle toho, jaká jsem zrovna byla. Takže princezna byla buď fi ntivá nebo princezna, která panu králi odmlouvala, vždycky co jsem zrovna ten rok provedla. Ty pohádky jsme potom hráli odpoledne dětem v Malostranské besedě. Bylo to moc hezké... A vůbec ta Malostranská beseda měla tehdy na celou Malou Stranu úžasný kulturní dopad. Byla tam tehdy také ještě scéna Dobrých autorů, a pak také scéna, kde začínal
V jedné velmi vzácné knize, zabýva-jící se magií, astrologií a vším s tím souvisejícím, jsem vyčetla, že lidem narozeným ve znamení býka je dána do vínku obrovská síla, energie, elán, nadšení, vůle a čin. Podle čínského znamení se jedná o lidi aktivní, dy-namické, náročné, netrpělivé a silně individualistické. Mají rádi krize a vyhrocené situace, nad kterými se rozlítí do červena, vzápětí je však vyřeší a na dlouhou dobu se uklidní. Jsou to lidé neuvěřitelně hodní a srdeční, běda však si je jedinkrát znepřátelit – nikdy nezapomenou...
ZITA KABÁTOVÁ s noblesou ve vínku...
7
Voskovec s Werichem – v Umělecké besedě. Celá ta oblast má něco do sebe.”
Maminka paní Kabátové zemřela v pouhých 37
letech na Addisonovu nemoc (choroba jejíž pod-
statou je selhání nadledvinek). Tatínek se oženil
podruhé, za emeritní členku Slovenského národ-
ního divadla Jožku Čepelovou.
„Já jí říkala mamá. Ta mi držela palce i když jsem hrála divadlo. Hrávala také. V Malostranské besedě jsme hrávaly spolu.” Na můj dotaz, jak spo-
lu vycházely, paní Zita odpoví: „Já si ji vážila. Ale to byla přece tatíčkova a jenom tatíčkova věc. Co já mu do toho budu kecat. To teď je takový trend, že děti si myslí, že to rodičům můžou rozmlouvat nebo se jim pléct do života. Mladí se pletou do života starým a staří se pletou do života mladým. Vždyť je to nesmysl. Nikdo nic nezmůže, co psáno jest, to dáno jest… a hotovo”.
Sourozence neměla paní Kabátová žádné, zato
spoustu bratranců a sestřenic. A také zajímavého
dědečka. „Můj dědeček byl poslední malostranský ptáčník. To už dneska mladí ani nevědí, co to je. Když umřel, tak pak ptáčnictví vlastně zaniklo. Ještě s kamarády chytali ptáčky na lep a nebo do sítě, a potom je v klíckách prodávali. Chodil také na dafnie, nejvíc na Divokou Šárku, tam byla ta-ková říčka, a babička se vždycky rozčilovala, že jí vzal zase tu nejlepší punčochu…”.
Paní Kabátová má obdivuhodnou paměť. Se
smíchem dodává: „No, vždyť já taky vzpomínám padesát let sem – padesát let tam…” Například
na své herecké začátky a partnery. K nohám jí
padaly desítky mužů, zažila mnohá fi lmová objetí.
Třeba s Otomarem Korbelářem. „S tím jsem hrála ráda. Škoda jen, že byl dost často nacucanej. Oni to ostatní neviděli, ale já jo, protože když šel ke mně, tak šilhal. Měl vždycky i rty takové nacucané, a když mě líbal, tak jsem byla mokrá od ucha k uchu”: smějě se paní Zita. „Na jedno nikdy ne-zapomenu. To jsme měli v jednom fi lmu takovou zásnubní scénu, měla jsem hluboký výstřih a on mě líbal a objímal, kam mohl tam. Mně vám pak všechno tak strašně pálilo. Říkám si, šmarjajosef, já dostala nějakou nemoc, to není možné. Umyla jsem se, natřela, znou umyla, natřela. Nic. Pálení a pálení. Přijdu do rekvizitárny… a on tam Korbelář. Ládoval se fefronkama. Jedl to, aby jeho paní nepoznala ten alkohol. No a já byla vlastně celá zafeferonkovaná.” Avšak ještě dříve, než paní Zita Kabátová zažila
feferonkovou příhodu, musela najít tu správnou
cestičku k fi lmové slávě a vydat se po ní. Na
začátku třicátých let se snažila dostat do Divadla
Vlasty Buriana, neměla však ještě potřebné
zkušenosti. Ty začala získávat kolem roku 1935,
kdy se od ochotníků dostala do divadélka Akropo-
lis a poté, díky svému skvělému hlasu, do Tyláčku
(Tylovo divadlo v Nuslích). Hrála ve Velké operetě,
ve Švandově divadle u Járy Kohouta a za války
hlavně v Komorním divadle Oldřicha Nového.
„Já jsem dělala takovou tu klasickou operetu, kde se hopsalo, tančilo, zpívalo. A díky Oldřichu Novému jsem se pak dostala do takových těch činoherních operet. Poněvadž u něho se hrála zpěvohra, tozn. komedie se zpěvy, naučil mě normální projev mluvení a zpívání dohromady. Bylo to báječné! Jeho paní tam dělala ředitelku. V Brně prodala velký, nádherný fotografi cký ate-liér a za ty peníze koupila nové divadlo. Bylo to divadlo rozkošné, malinké. Být u pana Nového, to byl punc. Odejít od něho, to přece jen tak nešlo. Přemluvil mě pak až Sváťa Beneš do účinkování v Modrém démantu, hře, ve které jsem vystupova-la spolu s ním a Medou Valentovou. Ta hra měla velký úpěch.”
Na přelomu let 1935 a 1936 si paní Kabátová
přečetla ve Filmovém ilustrovaném zpravodaji
výzvu: „Kdo chce být Sextánkou?“ Producenti
totiž hledali nové talenty pro připravovaný fi lm
Zita s rodièi
8
o s o b n o s t
Sextánka (1936). Rozhodla se zkusit štěstí a po-
slala jim své foto. Byla pozvána do ALMY, kde se
na ní ředitel Jelínek podíval a prohlásil, že se na
Sextánku nehodí. Navrhl jí však, že by se hodila na
ženskou roli ve fi lmu Světlo jeho očí (1936). Byla
pozvána na pohovor a hlavní roli ve svém prvním
fi lmu získala. A tak byla nastartována závratná
kariéra jedné z našich nejoblíbenějších hereček
30. a 40. let. Díky svému elegantnímu zjevu a kul-
tivovanému projevu mezi ostatními vynikala.
Hrála se spostou fi lmových hvězd, včetně Vlasty
Buriana. Jak na něj vzpomíná? „Strašně moc. To byl pan herec. S velkým P a s velkým H. Úžasný člověk! A taky si na něj žádný režisér nijak moc netroufal, poněvadž každý ho ctil a vážil si ho. Všechno co dělal, bylo neopakovatelné. Například i ty jeho ruce, ty mluvily. On byl báječný! A když třeba režisér něco chtěl, jen to Vlastíkovi naznačil a ten už to dojel. Vzpomínám na báječnou scénu v Přednostovi stanice, kdy on tam přijde a já říkám Marvanovi, poslužte si pane inspektore, tak Vlastík řekne, já si posloužím. A vzal to celé kuře, otevřel veku, dal to celé mezi to a začal jíst. To nikdo nečekal. A nebo když posílá ten telegram, jak to vyťukal, to celé improvizoval. On byl taky jediný herec, který si sám směl říct stop. Poněvadž nevěděl, kdy vlastně celý ten svůj nápad skončí. Po válce pak už dělal většinou jen estrádní vy-stoupení. Nebyl na tom zdravotně ani psychicky dobře. Ale lidi potěšil vždycky. Nezasloužil si, jak se k němu v té době zachovali. To opravdu ne.”
Vynikající rolí paní Kabátové byla role Heleny
Horníkové ve Slavínského komedii Muži nestár-
nou (1942). Ztvárnila zde ženu ve třech životních
etapách. Krásnou třicetiletou dámu, starší usta-
ranou matku i starou bělovlasou babičku (za-
tímco její partner, kterého hrál Jan Pivec, se za
dvacet osm let vůbec nezměnil a vypadal stále
mladě). Jaký však byl soukromý život této krásné
dámy? Zita Kabátová žila nějaký čas s operetním
zpěvákem Járou Pospíšilem. Rozešli se. Po válce
se dostala před vyšetřovací komisi, která jí kvůli
účinkování v německých fi lmech zakázala hrát
a veřejně vystupovat. V té době ji režisér Ladislav
Brom seznámil s Ludvíkem Králem, ředitelem
fi rmy ZEISS IKON v indické Bombaji. V roce 1946
se za něho provdala. Manželé chtěli odletět do
Bombaje, Kabátová však nedostala vízum a mu-
sela zůstat v Československu. Manžel byl z Indie
za nějaký čas přeložen do Londýna. Zita znovu
zažádala o vízum. Marně, psal se totiž rok 1948.
Oba manželé se zanedlouho na dálku rozvedli.
Pro pøipomenutí pár slavných filmù té doby – zejména režisérù Slavínského, Cikána, Binovce a Svitáka (Rozkošný pøíbìh, Lojzièka, Lízin let do nebe, Bláhové dìvèe, Kdybych byl tátou, Lízino štìstí, Její høích, Srdce v celofánu, Zlatý èlovìk, Madla zpívá Evropì... a øada dalších.)
Z významnìjších rolí si vyjmenujme: Elsa v Tuláku Macounovi (1939), Pepièka, žena Františka Kmocha v životopisném filmu To byl èeský muzi-kant (1940), malíøka Helena v komedii Život je krásný (1940), operetní hvìzda Marion v Burianovì komedii Provdám svou ženu (1941), Julie Jelenová v další „Burianovce“ Pøednosta stanice (1941), Márinka Bezoušková v Pantátovi Bezouškovi (1941). S Vlastou Burianem si zahrála i v komedii Zlaté dno (1942), kde hrála jeho ženu Jarmilu Valentovou – Putièkovou.
Po roce 1953 se dostala, díky příteli Karlu
Spurnému, do Pražské estrády, se kterou jez-
dila po venkově. Hrála i ve Vesnickém divadle
a v Alhambře. Po nějaké době musela s hraním
(opět z politických důvodů) skončit. V roce 1955
se potkala se svým dávným přítelem, veslařem
a olympionikem Jiřím Zavřelem, který se právě
vrátil z desetiletého vězení v Jáchymově. O rok
později se vzali. Novomanželům se narodil syn Jiří
(paní Zitě bylo 44 let!). Manžel však v roce 1968
emigroval do USA. Paní Zita vzpomíná: „Sešli jsme se ve Francii a já už bych se snad byla nechala přemluvit, ale rozhodl to syn Jiřík. Nechtěl jít jinam. A já když jsem si uvědomila, že bych mu-sela začínat znovu od lžičky, rozhodla jsem se zůstat. Syn je nakonec také v Americe. Je tam podruhé ženatý. Jen já tu zůstávám. Ale mám čtyři vnoučata. Jednoho nevlastního kloučka v Americe a americkou holčičku. Tu má syn s druhou manželkou. A s tou první tady v Praze má dvě děti. Chlapce, tomu je 20 let a 12ti letou holčičku. Takovou slečnu neslečnu, ale ti přijdou jen když něco potřebují”: směje se paní Kabátová.
Samozřejmě jde o legraci a „babička“ vzápětí
dodává: „Zaplaťpánbůh, že jsou všichni zdraví”.
Po smrti svého druhého manžela si paní Zita
Zavřelová vzala zpátky své jméno Kabátová.
Vraťme se ale ještě pár let zpátky, do doby těsně
po válce. Do doby lynčování herců, hereček,
režisérů. Všech těch, kteří byli dříve obdivováni,
a poté tak nenáviděni. Ti samí lidé, kteří stáli
dlouhé řady na lístky do kina, aby své milované
fi lmové hvězdy spatřili, po nich po pár letech
plivali a házeli kamením. V roce 1944 si paní
Kabátová zahrála roli intrikánky baronesy Heleny
z Alcantaru v kostýmní komedii Počestné paní
pardubické. Tato role byla na dlouhou dobu také
její poslední. Za nacistické okupace hrála pod
pseudonymem Maria von Buchlow a ve dvou
německých fi lmech. Právě to ji bylo po válce nej-
více vytýkáno. Jakoby mávnutím proutku se na
ostatní krásné fi lmy, ve kterých paní Zita hrála,
nějak pozapomnělo. Zlom nastal až v roce 1969,
kdy ji režisér Jiří Hanibal po pětadvaceti letech (!)
obsadil do fi lmu Hvězda.
„Do těch větších stromů vždycky bije hrom. Já se ale obhájila. Sama. A později pak také díky režiséru Hanibalovi, že nás do toho fi lmu vzal. Byla tam tehdy ještě Nelinka Gajerová, Nataša Gollová, já, Jiřina Štěpničková, teď si nevzpomenu, kdo všechno. Ten fi lm se celkem povedl a tam jsme byly očistěny. Bylo to v době, když se to začalo lámat a režiséři mohli zase začít točit nějaké dobré fi lmy”.
V sedmdesátých letech působila paní Kabátová
dokonce jako vedoucí několika pražských kin,
včetně kina Illusion, které pozvedla a kde se
promítaly právě „fi lmy pro pamětníky“, ve kterých
sama hrála. Začala být znovu obsazována i do
fi lmů té doby. Byť to nebyly role úplně hlavní,
byly hezké a paní Zita je zahrála opět s noblesou
sobě vlastní.
Pro pøipomenutí: (Ženy v ofsajdu, Akce Bororo, Pøípad mrtvého muže, Kulový blesk, V podstatì jsme normální, Jak básníkùm chutná život). Vìtší role pak pøišly až po roce 1989, kdy hrála starou šlechtiènu v Zapomenutém svìtle (1996), babièku Elišku ve slovenském filmu Modré z nebe (1997), starou paní Balážovou v rodinné komedii Václava Vorlíèka Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001) a Marušku Grulichovou ve slavném Babím létu (2001). Zahrála si i ve dvou televizních seriálech (Na lavici obžalovaných justice a To jsem z toho jelen). V roce 1997–1999 dokonce hostovala v divadle Pod Palmovkou v roli staré šlechtièny.
9
10
Na můj dotaz, jaké fi lmy se paní Kabátové líbí,
odpoví: „Všechny, co jsou ke koukání”.
Ke „koukání“ je určitě vynikající český fi lm nomi-
novaný na Oscara – Želary. V tomto válečném
dramatu se objevila ve fi lmové roli naposled.
Zároveň si v něm také zahrála se svým dávným
přítelem Svatoplukem Benešem, pro něhož to
byla bohužel role úplně poslední. Svoji hereckou
dráhu pak paní Zita Kabátová nadobro ukončila
rolí v televizní inscenaci Zlatá brána (2004).
Píše se rok 2008. Když si tak paní Zitu Kabátovou
prohlížím, je neuvěřitelné, že je jí už 95 let!
Je kouzelná! Na krku má decentní šperk, v uších
nádherné, samozřejmě sladěné, náušničky (jako
kdysi na začátku minulého století, když hrávala
v Malostranské besedě princezničky), na ruce má
překrásný rodový prsten. Je vtipná, veselá a velmi
vitální. Co popřát k tak významnému jubileu, aby
to nevyznělo pouze formálně a obyčejně?
„Paní Zito, za všechny, kteří Vás měli a mají rádi, za všechny, kteří Vás obdivovali a obdivují, za všechny tady na zemi i ve fi lmovém nebi, za všechny přátele i známé… jsme rádi, že jste se nám tehdy v tom dubnu narodila!!!Hodně štěstí, zdraví a spokojenosti - nejméně do sta let”.
V roce 1993 obdržela paní Zita Kabátová cenu SENIOR PRIX. Tuto cenu udìluje každoroènì NADACE ŽIVOT UMÌLCE jako podìkování za celoživotní umìleckou èinnost.
text: Alexandra Stušková, DiS., foto: Tomáš Salač a soukromý archiv p. Zity Kabátové
o s o b n o s t
Se svým pøítelem Svatoplukem Benešemve filmu Želary
Karolíny Světlé 18, Praha 1 – Dům PORTUS Pokladna a rezervace: 222 333 555Pokladna otevřena v pracovních dnech od 8:00 do 15:30 hod.a hodinu před začátkem představení. E-mail: rezervace@divadlo90.czwww.divadlo90.cz
Od 1. února je v Divadle U Valšů také STÁLÁ SCÉNA STUDIA LÁĎA Ladislava Smoljaka
duben / výběr 2008
Kolumbovo značně nakřáplé vejce - Martin Houska
Příběh Coco Chanel - Jiří Just
Vyhlášení výsledků ANKETY a losování cen
Kolumbovo značně nakřáplé vejce - Martin Houska
Benefi ce Yvety Simonové a Richarda Adama - Připravil Jiří Flutka
Legendy opery: Naďa Šormová
Benefi ce Eduarda Hrubeše za laskavého přispění Jiřího MelíškaPřipravil Jiří Flutka
Moje teta, tvoje teta - Morris Panych
Kornelovy vdovy - Ákos Kertézs
Kolumbovo značně nakřáplé vejce - Martin Houska
Manžel pro Opalu – John Patrick
Milostná tajemství – 1. PREMIÉRA Tři jednoaktové hry hereckého umění p. Luby Skořepové.Úprava a režie: Manka (Petr Mančal a Jiří Trnka).
Po
Po
Út
St
Čt
Po
Út
St
Čt
Po
St
Čt
5. 5.
12. 5.
13. 5.
14. 5.
15. 5.
19. 5.
20. 5.
21. 5.
22. 5.
26. 5.
28. 5.
29. 5.
16:00 1.PREMIÉRA19:00 2.PREMIÉRA
16:00
16:00
16:00
16:00
16:00
16:00
16:00
16:00
16:00
17:00 VÝJIMEČNĚ
19:00
Koncert slavných operetních a muzikálových melodií (II)Zuzana Vernerová a Erik Bezdíček, klavír: Václav Vedral
JUBILEUM Zity Kabátové – 95 let
Benefi ce Jaromíra Hanzlíka
Módní přehlídka
Duchu, jsi přítomen?John Patrick
Hymna aneb Urfi dlovačka Ladislav SmoljakSTUDIO LÁĎA LADISLAVA SMOLJAKA
Po
Út
Čt
Po
Út
St
21. 4.
22. 4.
24. 4.
28. 4.
29. 4.
30. 4.
16:00
16:00
17:00 VÝJIMEČNĚ
14:30
16:00
16:00
Program
květen/ výběr 2008
n!vrh inzer!t NEW final.indd 1 15.4.2008 7:56:49
t a l e n t
V této rubrice se budeme také setkávat s osob-nostmi. Budoucími? Nebo už souèasnými? Aby byl èlovìk osobností od mládí, potøebuje dobré zázemí, pevnou vùli, píli ale hlavnì také… talent. K tomu všemu kapku štìstí, tøeba právì v podobì podpory. Podpory, kterou zprostøedkovává také NADACE ŽIVOT UMÌLCE. Po peèlivém výbìru ji v podobì udìlování grantù, nabízení úèasti na významných tuzemských i mezinárod-ních soutìžích, èi pomoci pøi pøechodu do profesionální reality, dostávají jen ti nejlepší. A k tìm nejlepším patøí bezesporu student Pražské konzervatoøe, hráè na violoncello, teprve jedenadvacetiletý Ivan Vokáè.
Začneme jednoduchou otázkou:
NADACE ŽIVOT UMĚLCE a Vy?
NADACE ŽIVOT UMĚLCE mi vlastně pomohla už
třikrát. První žádost, kterou jsem nadaci posílal
k posouzení, se týkala příspěvku na zakoupení
profesionálního smyčce, který stojí 17 000 Kč.
Já měl do té doby jen takové pochybné hůlky.
(smích)... Jelikož ale nejsem z žádné bohaté
rodiny, tak jsem na něj prostě neměl. Pan profe-
sor Petráš (učí hlavní obor) věděl o existenci i pro-
jektech NADACE ŽIVOT UMĚLCE a tak jsme spolu
napsali žádost. Byla to první nadace, kterou jsme
zkusili, a zároveň také první nadace, která mi vyšla
vstříc.
Druhá žádost se týkala možnosti zúčastnit se
mezinárodní violoncellové soutěže v roce 2005,
v Drážďanech. Na takovou soutěž musíte být do-
konale připraveni. Nově potažený smyčec, nový
potah strun, startovné také není zanedbatelné.
Veškeré tyto náklady mi NADACE ŽIVOT UMĚLCE
pokryla. Tu soutěž jsem nakonec vyhrál...
A do třetice mě nadace podpořila při možnosti
účasti na Pražském Jaru v roce 2006. Poskytla
mi všechno co jsem na tuto soutěž potřeboval.
S profesorem Petrášem jsme si tehdy vytýčili, že
úspěchem bude i to, když se do té hlavní soutěže
dostaneme, neboť z příchozích, asi sto kvalifi ko-
vaných nahrávek, se vybírá pouze necelá polovina.
Vybrali mě. A i když jsem vzápětí po prvním kole
vypadl, byl to pro mě cenný a nezapomenutelný
zážitek. Tato soutěž je limitována do třiceti let a já
tam byl tehdy v tom roce nejmladším českým
účastníkem.
Jednou jsem také hrál s kolegou při předávání
cen SENIOR PRIX.
Tolik k nadaci. Jsem rád, že existuje.
V kolika letech jste začal s hraním a proč právě
violoncello?
Oba moji rodiče jsou muzikanti. Studovali housle
na ZUŠ. I moje dvě starší sestry byly vedeny
k muzice. Hudbou jsem obklopen odmalička.
V necelých čtyřech letech jsem dostal do ruky
osminkové housle, už si to moc nepamatuji, ale
vím jen, že jsem byl vždycky strašně fascinovaný
kontrabasem, tak jsem ty housličky postavil a hrál
na ně jako na basu. V těch letech mi kontrabas
dát nemohli, tak jsem pak dostal poloviční cello
a už jsem u něj zůstal. Než jsem šel na Pražskou
konzervatoř, 11 let jsem ho studoval soukromě.
Od pěti let také „brnkám“ na klavír.
Soukromé hodiny jste studoval v Praze?
Ne, ne, já nejsem z Prahy. Jsem z Jižních Čech,
z Volyně. Narodil jsem se ve Strakonicích.
V té době tam zrovna učil na hudební škole pan
Ivan Vokáèvioloncello
12
profesor Oldřich Kavale, který učil přes 40 let také
na Plzeňské konzervatoři. Chodil jsem k němu na
violoncello asi dva roky a když tam přestal učit,
dojížděl jsem za ním soukromě. Rád bych pozna-
menal, že mám velké štěstí na lidi. Učil mě bez
nároku na honorář. Byla to tvrdá a disciplinovaná
výuka, ale díky ní teď nemám absolutně žádný
problém s trémou. Jsem připraven na všechno.
Také se traduje, že nebylo žáka, který by u něj
nebrečel. Kdo však vydržel do konce, výsledek se
dostavil. Dodnes se vídáme. A stejného zázemí se
mi dostává i od nynějšího kantora.
„Kluci“ ve Vašem věku mají spoustu různých
zájmů. Neznám moc takových, co se věnují už
odmalička vážné hudbě.
To máte sice pravdu, ale nikdy mě za nějakého „exo-
ta“ nepovažovali. Když jsem přivezl nějakou cenu,
tak mi ve škole tleskali. Tzv. odlišnost byla vlastně
jen do té doby, než jsem přišel na konzervatoř,
neboť teď jsem v podstatě „mezi svými“.
Posloucháte i jinou hudbu než vážnou? No určitě. Miluju jazz. Mám to rozdělené. Na vio-
loncello hraju vážnou hudbu a na klavír jazz. Obojí
mám rád, obojí hodně poslouchám i hraju. Ale ne
stejnou pílí. První je violoncello, klavír je druhý.
Mimo to také hraju fotbal, tenis. Sport mám rád.
Kdy to všechno stíháte? Hraní, soutěže, sport,
škola? Jak studujete?
(smích) No, špatně. Ale naštěstí jsou ve škole
shovívaví a vychází mi vstříc.
Po maturitě absolutorium. A potom?
Pokusím se udělat přijímačky na HAMU.
Uvažoval jste někdy o studiu či delším pobytu
v zahraničí? No… to je přesně ta věc, na které asi celá moje ka-
riéra ztroskotá. Český hudební rybníček je v této
oblasti strašně malý a ne zrovna dobře placený.
Mám pocit, že u nás lidi na vážnou hudbu moc
nechodí. Stačí se podívat na některé koncerty. Je
tady velmi málo lidí, kteří by dokázali tuto hudbu
propagovat. Bez dobrého managera to prostě
nejde. Ale zpět k tomu zahraničí. Možnosti tam
určitě jsou. Spousta lidí mi doporučuje, abych šel
studovat ven, jenže já jsem takový český patriot.
Mám Čechy moc rád. Mám rád Prahu, mám tady
svoje přátele. Chtěl bych zůstat tady. Nějaká
půlroční, roční stáž ano, ale déle asi ne. Nemůžou
přece všichni utéct ven.
Co cítíte, když hrajete?
Tuto otázku nemám moc rád. Já se snažím
dobře zreprodukovat hudbu, kterou hraji, tak
– aby jí porozuměli úplně všichni...
Text: Alexandra Stušková, DiS., foto poskytl Ivan Vokáè
Ivan Vokáč1987
je studentem Pražské konzervatoře ve violoncellové třídě prof. Miro-
slava Petráše. Ze sólových soutěžních úspěchů uveďme např. 2. cenu
na Heranově soutěži v Ústí nad Orlicí v letech 1997 a 2003. Na mezi-
národní violoncellové soutěži v Drážďanech obdržel v roce 2001
3. cenu a v roce 2005 v této soutěži zvítězil.V témže roce získal 2. cenu
v soutěži konzervatoří České republiky v Teplicích. Vítězství si odvezl
i roku 2002 z Liezenu v Rakousku. V roce 2005 se účastnil Beethoven-
ské soutěže v Hradci nad Moravicí, kde získal 3. cenu. V roce 2006 se
stal společně s houslistou Jakubem Junkem absolutním vítězem Mezinárodního kola rozhlasové soutěže Concertino Praga.
Účastnil se mezinárodních violoncellových kurzů Kronberg Akademy v Německu, zúčastnil se též International Music Academy
v Plzni. Sólově, pravidelně koncertuje s Jihočeskou fi lharmonií. Spolupracuje s komorním orchestrem Roxy Ensemble, kde
zastává funkci koncertního mistra violoncellové sekce. Je členem klavírního tria TARAS PIANO TRIO, které v srpnu roku 2007
v mezinárodní soutěži „Internationaler Johannes Brahms Wettbewerb“ zvítězilo v kategorii komorních souborů.
13
Ivan Vokáè je bezprostøední, veselý mladý kluk. I když hraje vážnou hudbu, vážný rozhodnì není. Je to takový roztržitý smíšek. Pøi odchodu s kavárny si najednou vzpomene, že tam zapo-mnìl mobil. Bìží tedy nazpátek a pøi bìhu volá: „tak naschle… !!!“ Nashledanou a dìkuji, øíkám si v duchu, a jsem ráda, že takoví mladí lidé mezi námi jsou. Byś ještì kapku krásnì støelení, už se skrytou noblesou.
Všechno nové budí zvìdavost. A co všechno staré? Minulost je stejnì záhadná jako budouc-nost. Bez minulosti bychom nezaznamenávali ani souèasnost. Všechno je jako pohyblivé obrázky… Vítejte pøi ètení pravidelné rubriky s názvem Historie. A u tìch obrázkù zùstaneme.
HISTORIE FILMU
Jako všechny jiné druhy umění, má i fi lm
svou historii. Na poměrně krátké trvání je to
historie opravdu obsáhlá. Zahrnuje jak vývoj
techniky a průmyslu, tak vývoj samotného
fi lmového umění a jeho jazyka. Je mnohem
více, než historie ostatních umění, spjata
s technickými objevy.
„Vynálezci“ kinematografu (v uvozovkách)Za desítky jmen jeho „vynálezců“ uvádím pouze
několik nejvýznamnějších. Patří mezi ně ameri-
cký farmář E. J. Myubridge, který ve snaze pro-
zkoumat, má-li cválající kůň v určitém okamžiku
všechny čtyři nohy ve vzduchu, sestrojil velmi
složitý systém fotografi ckých kamer, zachycujících
jednotlivé fáze pohybu zvířat a později i lidí.
Francouzský badatel, fyziolog Etienne-Jules
Marey sestrojil aparát pro sériovou fotografi i
ptačího letu, tzv. fotografi ckou pušku. Jeho spo-
lupracovník Georges Demeny promítl zdoko-
naleným stroboskopem chronofotografi i tváře
člověka, vyslovujícího jednoduché věty tak
dokonale, že jim hluchoněmí diváci odezíráním
porozuměli. Jiný Francouz, Emile Reynaud,
sestrojil přístroj nazvaný praxinoskop, který syn-
tetizoval rozfázovaný pohyb optickou cestou po-
mocí otáčejícího se systému zrcátek.
Když Thomas Alva Edison zdokonaloval kon-
cem osmdesátých let předminulého století svůj
fonograf, pomýšlel na konstrukci přístroje, který
by podle jeho slov znamenal pro oko totéž, co
pro ucho fonograf. „Filmy”, které jím natáčel, však
nepromítal, nýbrž je předváděl ve zvláštních, dalo
by se říci – prohlížečkách, nazvaných kinetoskop.
„Opravdoví vynálezci“ – bratøi LumiérovéDne 28. prosince 1895 došlo konečně díky
francouzským vynálezcům – bratrům Augustovi
a Louiseovi Lumiérovým z Lyonu, k první histo-
rické premiéře kinematografu. Stalo se v Grand
Café na Boulevard des Capucines v Paříži.
V našich zemích se objevil kinematograf poprvé
dne 15. července 1896 v Karlových Varech, krát-
ce nato v Mariánských Lázních, dne 11. 8. v Brně,
začátkem října v Ústí nad Labem a v Ostravě.
Nakonec 18. října v Praze.
Jan Køíženecký a jeho kinematografJan Kříženecký (1868–1921) byl vášnivým foto-
amatérem. S fi nanční podporou otce svého
kamaráda Pokorného, zakoupil od Lumiérovy
fi rmy v Lyonu aparát, který bylo možno užívat
jako přijímací kameru i jako projektor. Chtěl
předvést pražanům děje v ulicích, a tak vznikly
první české „aktuality“. Natočil také první tři hrané
fi lmy v české historii: Pražský párkař a lepič plakátů,
Švábovo zmařené do-
staveníčko a Sólový vý-
stup p. Švába. Hlavní
roli ve všech třech
fi lmech ztvárnil první
český fi lmový herec
Josef Šváb Malostranský.
Skutečnost, že Kříže-
necký natočil první
české fi lmy již roku
1898, staví českou
kinematografii na
přední místo v Evropě.
historie filmu
Bratøi Lumiérové
Jan Køíženecký
h i s t o r i e
14
První kina u násPrvní kino bylo u nás otevřeno 15. září 1907
v domě U modré štiky v Karlově ulici na Starém
městě, díky muži zvanému Viktor Ponrepo. Neměl
však pro Prahu monopol. Krátce po něm založil
František Tichý stálé kino Illusion – Na Slovanech
(později přesídlilo do dolní části Václavského
náměstí). V Hybernské ulici vzniklo kino Orient, Na
Poříčí kino Elite. Max St. Kock otevřel přepychový
biograf Kosmas Na Příkopech, a 5. prosince 1909
slavnostně zahájilo svá představení kino Lucerna.
Koncem roku 1909 měla Praha pět stálých kin
a celá řada putovních podniků promítala na
nejrůznějších místech v okolí. Začala se zakládat
kina v Brně i v městech menších.
Další vývojDo r. 1910 podléhaly kinematografy dvorskému
dekretu z 6. ledna 1836, jímž byly zařazeny mezi
atrakce, pořádané kočujícími skupinami herců,
provazolezců, gymnastů, potulných hudebníků,
eskamotérů aj.
Dne 18. 9. 1912 bylo vydáno nařízení ministerstva
vnitra ve shodě s ministerstvem veřejných
prací o pořádání veřejných představení kine-
matografi ckých, které vázalo kinematografi ckou
činnost na úřední jednoletou až tříletou licenci.
Pro její udělení byly stanoveny přísné podmínky.
Přes všechna omezení a překážky se síť českých
kin až do roku 1914 neustále rozvíjela. Rozvoj
zpomalilo až vypuknutí první světové války. Mladší
majitelé kin museli na frontu, starší sice zůstali, ale
ztratili většinu personálu. Mnoho kinematografů
bylo v prvních válečných letech zavřeno nebo
zcela zaniklo. Rozmach fi lmového podnikání na-
stal v Čechách zas až po vzniku Československé
republiky v roce 1918.
Zvukový filmS nástupem zvukového fi lmu ve 30. letech se
rozšiřuje i větší zájem o fi lm. Hodně pozornosti
mu věnuje tisk. Roku 1930 je založen Klub fi lmo-
vých novinářů. V roce 1933 je zahájen provoz
na Barrandově a vzniká Filmové studio. V těchto
letech vznikají opravdu výjimečná díla, která
dodnes neztrácí nic na své kvalitě a působnosti.
Vrcholná díla vytvářel režisér němého fi lmu
K. Anton, Gustav Machatý. Ve zvukovém
období jmenujme Karla Lamače, Josefa
Rovenského. Skvělými režiséry té doby
byli také Vladimír Slavínský, Miroslav
Cikán a spousta dalších. I v protektorátu
vznikaly fi lmy, které dodnes obdivujeme.
Převážná část kvalitní tvorby tohoto obdo-
bí je přisuzována režiséru Martinu Fričovi
a Otakaru Vávrovi. Fričova Barbora Hlav-
sová byla diváky chápána jako protest
proti nacistické nadvládě, podobně tomu
bylo i u adaptace Babičky, fi lmu Františka
Čápa. Velkého úspěchu dosáhl také režisér
Václav Binovec, adaptací Městečka na
dlani - Jana Drdy.
První èeské výrobní spoleènostiPrvní pražská výroba kinematografi ckých obrazů,
později společnost Kinofa, byla spojena se jmé-
nem Antonína Pecha. Druhou společnost,
Illusion, založili Alois Jalovec a František Tichý.
Později k nim přibyla třetí společnost ASUM,
spojená se jmény tehdy významných kulturních
pracovníků Anny Sedláčkové a Maxe Urbana.
Tyto tři společnosti působily až do světové války,
kdy postupně zanikly.
Kreslený filmVznikl na počátku minulého století. Jako první
se mu programově věnoval Francouz Emile
Cohl, který oživoval a proměňoval jednoduchou
lineární kresbu. Odjel do Ameriky, kde se však
většího uznání nedočkal. Nicméně jeho američtí
pokračovatelé základ industrializované výrobě
kresleného fi lmu dali. Ve 20. letech vytvořil Pat
Sullivan prvního seriálového hrdinu – kocoura
Felixe. Bratři Max a Dave Fleischerové dosáhli
největšího úspěchu groteskami s postavou
Pepka námořníka. Nejvýznamnějším výrobcem
amerických kreslených grotesek se stal Walt
Disney. U nás byl průkopníkem kresleného fi lmu
Karel Dodal, který zprvu natáčel reklamní fi lmy,
v nichž kopíroval fi gurku kocoura Felixe. Během
15
světové války vzniká v Praze produkční fi rma AFIT.
Po osvobození se zrodila tzv. česká škola kresle-
ného fi lmu v nově založeném studiu Bratři v triku.
Vedením tohoto studia byl pověřen Jiří Trnka.
Filmové cenyFilmovými cenami se rozumí uznání udělovaná
za význačné umělecké hodnoty fi lmům nebo
jejich jednotlivým tvůrcům. Patří k nim zejména
cena za režii, hudbu, kameru a herecký výkon.
Mezi nejslavnější patří OSCAR, americká aka-
demie fi lmového umění a vědy. Od roku 1956
je udělován také neanglicky mluveným
filmům, uvedených v distribuci USA. U nás patří
k významným oceněním např. Český lev.
Filmové hvìzdyKdyž pominul zájem diváků o fi lm jako o přitaž-
livou technickou atrakci, začal obecenstvo zají-
mat už i děj fi lmu, zejména jeho hrdinové. Diváci
se s nimi často ztotožňovali, napodobovali jejich
oblečení a jednání. Zajímali se o jejich soukromí.
Tak vznikl již ve 20. letech minulého století kult
fi lmových hvězd (anglicky stars), který Hollywood
využil a vytvořil z něj výrobní systém. K prvním
„hvězdám“ patřili představitelé mužných typů,
hrdinové westernů a dobrodružných fi lmů.
Ženským ideálem byly ženy osudové, fatální,
které neodolatelně svádějí muže ke hříchu
a společenskému pádu. Neméně oblíbený byl typ
opačný, ženy křehké a bezbranné. Ke hvězdám
patřili také komici, ale nejvíce takzvaní milovníci.
Za nejznámější z nich jmenujme světoznámého
Rudolpha Valentina.
I český fi lm měl své hvězdy. Milovníka Oldřicha
Nového, komika Vlastu Buriana, ženu vampa
Adinu Mandlovou, noblesní Zitu Kabátovou
či ztřeštěnou Natašu Gollovou. Jmen je spousta
a na jejich výčet bychom potřebovali celou další
stranu.
ZávìremSvé hvězdy má fi lm v každém období. Ať už
tuzemský nebo zahraniční. Hvězdy režisérské
(Forman, Menzel, Svěrák), hvězdy kamera-
manské (Ondříček), hvězdy fi lmové. Nesmíme
také zapomenout na naši československou,
výjimečnou, do této doby nepřekonanou zla-
tou fi lmovou tvorbu let šedesátých. Jsou však
hvězdné i fi lmy dneška?
Film dospěl k dokonalosti v uměleckém
využívání mnoha dosavadních technických
prostředků. Ocitl se na prahu nové etapy.
Jde ruku v ruce s vyspělostí počítačové tech-
niky. Filmová témata jsou pestrá. Dalo by se
říci, že každý národ má svůj charakteristický
okruh. Amerika je proslulá akčními trháky,
Čína a Japonsko bojovým uměním, Francie
fi lmy intelektuálními, Německo svou stro-
hostí. A Česká republika? Ta dělá kousky,
ve kterých není témat nikdy dost. Někdy
podařené více, jindy méně.
Já osobně nedám na české fi lmy dopustit.
Pan Kříženecký by měl určitě radost také...
Text: Alexandra Stušková, DiS.Foto: archiv
16
reklamaKino Mat
MAT – to je ...• fi lmová restaurace
• kino na špičkové technické úrovni• DVD bar, DVD půjčovna
• salonky
Kar
lovo
nám
ěstí
č. 1
9. P
raha
2
Máme rádi fi lm. Co vy?
Pak přijměte naše pozvání.
Promítání pro veřejnost – denně od 18:00 a od 20:30 hod.v sobotu a v neděli dětská představení od 15:00 hod. V případě delších fi lmů mohou být časy pozměněny.
Pokladna je otevřena:
» říjen - duben od 14:00 hod. » květen - září hodinu před začátkem prvního představení.
MAT – nabízí ...• snídaně, obědy, večeře• prostory pro TK, semináře, fi remní prezentace, abiturientské večírky, svatby• rauty, catering (u nás i u vás)
Ve všední dny od 9:00 do 17:30 hod.si lze kinosál pronajmout k pracovním či soukromým projekcím případně k tiskovým konferencím. S určitým časovým předstihem je možné si kinosál pronajmout i ve večerních hodinách.
více na www.mat.cz, tel.224913688 Těšíme se na vaši návštěvu
I v tématu jako je zdraví, mùžeme kromì nemocí, lékù, prevencí, odborných rad a názorù, najít zajímavé ètení. Budeme se snažit, aby vás tato pravidelná rubrika zaujala nejenom po stránce lékaøské, neboś i takové farmaceutické firmy a jejich léèiva mají svou minulost a… pestrost.
MEDOPHARM, s.r.o.Tato fi rma byla v České republice založena v roce 1997 jako obchodní mezinárodní zastou-pení farmaceutické fi rmy Medochemie Ltd., jejíž historie se odvíjí už od roku 1934! Firma Medochemie Ltd. samotná pak byla založena v roce 1976 a do současné doby má hlavní sídlo na ostrově Kypr ve městě Limassol. Firma vyrábí léky podle zásad správné výrobní praxe v sedmi samostatních výrobních komplexech, z toho je jeden v Holandsku. Kromě toho fi rmu reprezentuje osmnáct obchodních poboček po celém světě. Firma Medochemie je vlast-níkem 2 600 registrací a v současné době patří k největším výrobcům léků na Kypru a v Řecku. Výrobky fi rmy jsou k dostání na farmaceutic-kém trhu v 75 zemích světa.
V České republice nabízí firma Medochemie
přípravky na léčbu onemocnění centrálního
nervového systému, kardiovaskulárních nemocí
a rovněž léčbu potíží spojených s pohybovým
aparátem a bolestí vůbec. Firma je známa také
potravinovými doplňky. Například přípravek
Dias (obsahující Glukosamin sulfát – látku, u které
byl kromě účinku proti bolesti a zánětu prokázán
vliv na strukturu chrupavky), nebo doplněk stravy
Orissu – nazývaný také „královský všelék“.
Matka příroda je krásná, ale také nesmírně
bohatá. Její bohatství tkví v řekách, stro-
mech, keřích, rostlinách, v bylinkách. Jsou
jich tisíce… a tak málo o nich víme. Slyšeli
jste např. o malém žlutém zázračném kvítku,
kterému se říká Pupalka? Jasně žluté květy
této rostlinky se otvírají jen na krátkou
dobu po setmění. Do východu slunce
pak květy uvadnou, a druhý druhý den už
očekávají soumrak květy nové. Pupalka
se do severnějších oblastí rozšířila patrně
z Jižní Ameriky. Byla oblíbena mezi Indiány,
kteří ji používali na potírání kožních potíží
a ran, vnitřně pak proti nachlazení a chřipce.
V 17. století byla pupalka dovezena do Anglie,
kde se později honosila názvem „královský
všelék“. Produkty, obsahující pupalkový olej,
patří k nejmnohostrannějším prostředkům
doplňkové výživy.
18
z d r a v í
KrálovskýKrálovskývšelékvšelék
Reklama
Zcela nový produkt z řady potravinových doplňků,
který se ve světě těší stále větší oblibě a který
český zákazník ještě nezná, s krásným podtitulem
– Klíč k dlouhověkosti, se jmenuje Evelor.
A kde že je tento klíč uschován? Určitě
v resveratrolu, nesmírně zajímavé látce,
kterou Evelor obsahuje.
Resveratrol je látka, která se používá jako dopl-
něk stravy zejména pro své antioxidační a anti-
bakteriální účinky. Reprezentativní vědecké
studie prokázaly, že užívání resveratrolu brání
nadměrné srážlivosti krve, čímž poskytuje vyso-
ký stupeň ochrany před spontánním ucpáním
krevního řečiště (infarktem a emboliemi), brání
oxidaci arteriálního plaku, čímž brzdí postup ate-
rosklerózy, a blokuje mutagenní procesy vedoucí
ke vzniku růstu a šíření řady typů zhoubných
nádorů.
V Číně a Japonsku se resveratrol užívá již běžně
jako podpůrný léčebný prostředek při mnoha
onkologických onemocněních, neboť je neoby-
čejně významný jeho účinek proti řadě typů ná-
dorových onemocnění, spočívajícících v bloká-
dě všech posloupných procesů.
Resveratlor také snižuje hladinu škodlivých látek
v plicích, které vyvolávají chronickou bronchitidu
a rozedmu plic. Jako silný antioxidant snižuje riziko
demence, tedy vypuknutí Alzheimerovy choroby.
Snižuje hladinu cukru v krvi a blahodárně působí
také při zasažení oční sítnice u diabetiků.
Příznivé účinky resveratrolu na náš organi-
smus jsou známy čím dál více a tak nic ne-
brání tomu, abychom s jejich konzumací
začali „už dnes.“
Otázkou je – jakou formu jeho užití zvolíme.
již brzy k dostání ve všech lékárnách České republiky Klíč k dlouhověkosti
19
Cestovní kanceláøe nabízejí lákavé dovolené i poznávací zájezdy témìø po celém svìtì. Kdo má dostatek financí, mùže si bez problémù zaletìt skoro do všech koutù planety. Zná však èlovìk zajímavé kouty a zákoutí své vlastní zemì? Èeská (a také Slovenská) republika má tolik pøírodních krás, historických památek, mìst a vesnic, že urèitì stojí za to je navštívit. A nebudete k tomu potøebovat ani drahou letenku… ani vízum.
Hlavní mìsto Praha
20
k r á s y n a š í z e m ě
„Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká“:
prorokovala kněžna Libuše již na počátku dějin
českého státu. A nebyla daleko od pravdy.
Svou rozlohou i počtem obyvatel Praha velkým
městem opravdu je. Na 500 km2 dnes žije více
než 1 200 000 obyvatel. A co se týče dotyku
hvězd, Praha má na sto věží, které i když nesahají
zrovna k nebi, rozhodně k němu míří.
Se zmiňovaným proroctvím kněžny Libuše to
však až tak jasné není. V trochu jiné podobě, než
Alois Jirásek ve Starých pověstech českých, jej
zmiňuje také Kosmas ve své kronice z 12. sto-
letí. Podle něj to vypadá, že kněžna Libuše snad
ani neexistovala. Tudíž nemohla proběhnout
ani její věštba z Vyšehradu. S tím souvisí i další
z mýtů, který je v obecném povědomí, a totiž, že
Vyšehrad (původně se mu říkalo Chrasten) byl
předchůdcem Pražského hradu. Ve skutečnosti
byla první stavba na místě dnešních Hradčan
(šlo o kostelík Panny Marie), postavena již o sto
let dříve, než se začal budovat Vyšehrad, a ten byl
Pražskému hradu vždy podřízen.
Zajímavé je také pátrat po vzniku názvu města.
Proč Praha? Verzí je více a určit s jistotou jednu,
je obtížné. Pokud tedy neuvěříme, že jméno
dala městu kněžna Libuše, můžeme se přiklánět
k nejnovějším výzkumům, které tvrdí, že město
dostalo název Praha, protože hrad byl postaven
na vyprahlém (vypraženém) místě. Podle toho
21
se pak začalo říkat i podhradí. V historických
materiálech je za jednu z nejstarších zmínek
o Praze považována informace mnicha a kronikáře
Widukinda, pocházejícího ze Saska. V jeho zápis-
cích se objevuje termín Praha – hrad Čechů.
Od této doby už uplynulo více než tisíc let…
Z „hradu Čechů“ se stalo jedno z nejkrásnějších
měst světa. Vděčí za to určitě i své poloze.
Místo, na kterém byla Praha zbudována, je
velmi rozmanité. Dominanty mohou stát pod
kopci i na kopcích, ze kterých je krásný pohled
dolů. Nejstarší dochované památky jsou ještě
románského původu (př. rotunda sv. Martina
na Vyšehradě nebo bazilika sv. Jiří na Pražském
hradě). V průběhu staletí k nim přibyla spousta
dalších slohově různorodých staveb. Pokochat se
můžeme gotickým mostem, barokními katedrá-
lami a nebo také funkcionalistikými vilami. Ano,
to je jedna z předností našeho hlavního města.
Pestrost.
Cesta Prahou je vlastnì putováním v èase. O krás-ných i tajemných koutech tohoto mìsta „ v srdci Evropy“ byla napsána spousta knih a publikací. Na tìchto stránkách bohužel nemáme prostor vìnovat se všem místùm podrobnì. Pojïme se tedy zblízka podívat na jedno z nejkrásnìjších a nejzajímavìjších z nich. Na Kampu.
KampaDříve se jí říkalo také Dolní ostrov. Dnes je ne-
odmyslitelnou součástí Malé Strany, která
jako by snad ani nebyla oddělena ramenem
Vltavy. Toto rameno bývalo v šestnáctém století
nazýváno Rožmberskou strouhou, neboť okolní
pozemky patřily právě tomuto významnému
šlechtickému rodu. O třista let později se z něj
stala Čertovka. Za nové jméno mohla nejspíš ma-
jitelka domu U Sedmi čertů, stojícího na nedale-
kém Maltézském náměstí, která si na konci deva-
tenáctého století pro své podivínství vysloužila
přezdívku Čertovka.
Rameno Vltavy bylo uměle zbudované už ve
dvanáctém století a mělo být náhonem k něko-
lika mlýnům, stojícím na malostranském břehu.
Ostrov patřil různým šlechtickým rodům, kteří
ho využívaly jako zahradu. Podle toho také
Kampa dostala své jméno z latinského Campus
– pole. Pro obyvatele a návštěvníky Prahy byla
nepřístupná.
To už dávno neplatí a Kampa je již dlouhou
dobu oblíbeným místem Pražanů i turistů. Není
se čemu divit. Najde se tu pro každého něco.
Opravené Sovovy mlýny lákají kolekcí moderního
středoevropského umění ze sbírek Jana a Medy
Mládkových, procházka kolem Vltavy zase nabízí
krásný pohled na Národní divadlo nebo Karlův
most. Stojí tu také mnoho historicky cenných bu-
dov, opředených nejrůznějšími pověstmi. Jme-
nujme třeba dům U Modré lišky (o němž se píše
v knize Andreje Gjuriče Kam běží modrá liška,
která je celá věnovaná Malé Straně).
Na Kampě můžeme také vypátrat stopy mnoha
zajímavých lidí. Důkazem je např. Werichova vila,
v níž bydlel nejen Jan Werich, ale také básník
Vladimír Holan nebo Josef Dobrovský, významná
postava národního obrození. Bohužel, co bude
s domem který v roce 2002 poničila povodeň
a od té doby neustále chátrá, není stále jisté.
Mimochodem, tisíciletou vodu, která se před
šesti lety přehnala přes Kampu dnes připomínají
také rysky označující místo, kam až hladina řeky
dosáhla.
Se slavnou osobností je spojena také zeď na
blízkém Velkopřevorském náměstí. Již pár dní
po smrti Johna Lennona se na ní objevily vzkazy
pro tohoto slavného muzikanta z ještě slavnější
kapely. V osmdesátých letech byla Lennonova
zeď místem tichého odporu vůči režimu. A i když
tehdy byla mnohokrát přemalována, vždy se na
ní objevily nápisy nové. A objevují se dodnes.
Stejně jako zapálené svíčky, které září jen o „něco
málo“ méně, než hvězdy, kterých se město Praha
dotýká…
text: Radek Brožfoto: Tomáš Salaè
c o m o ž n á n e v í t e
Kavárna Louvre
Stejnì neodmyslitelnì jako øeka Vltava, Karlùv most èi Národní divadlo, patøí k hlavnímu mìstu Praha také množství kavárnièek a kaváren. V duchu, pøi dobré kávì èi èokoládì se v nich mùžete pøenést do doby minulé a možná vùbec netušíte, kdo se pøed více než sto lety nacházel právì na tom samém místì jako Vy. Jen málokterá z pražských kaváren se mùže pochlubit takovým bohatstvím jmen slavných hostù a tak neopakovatelnou atmosférou, jako kavárna Louvre.
Již před sto lety jsme mohli kavárnu Louvre
navštěvovat na stále stejné adrese – Národní 22.
Roku 1902 bylo v budově s tímto číslem založeno
početnou skupinou pražských intelektuálů oblí-
bené Cafe Louvre. Už od počátku své existence se
mohlo pyšnit opakovanými návštěvami známých
osobností a jejich přátel zvučných jmen, jako jsou
např. Franz Kafka, Max Brod, během svého po-
bytu v Praze také Albert Einstein.
Vznikalo zde i mnoho spolků a sdružení. Pro
příklad v roce 1910 pod vedením Františka
Koblihy umělecké sdružení Sursum. V letech
1911 – 1912 je kavárna spojována např. se jmény
Josefa Váchala a malíře Jana Zrzavého. Karel
Čapek, Otokar Fischer, Anna Marie Tilschová
nebo Marie Pujmanová, ti všichni zase stáli
před více než osmdesáti lety u zrodu českého
PEN-klubu, jednoho z nejvýznamnějších spolků
českých spisovatelů, básníků a dramatiků, který
zde byl 15. února 1925 založen.
Přesto – k velké škodě celého uměleckého
světa, byla kavárna roku 1948 uzavřena.
„Minulý režim se snažil zakrýt všechny stopy po
tom, že kavárna Louvre vůbec existovala. Kavárna
pro ně byla symbolem buržoazního života. V roce
1948 byla zničená, a to poměrně násilně, kdy byl za
radosti davu vyhazován mobiliář z oken”: popisuje
konec slavné éry kavárny současný majitel pan
Sylvio Spohr.
V šedesátých letech se k potlačování kaváren
přidaly i jiné faktory. Tak jako v Paříži nebo Římě
začínají kavárny částečně nahrazovat americké
bary a fast-foody, v tehdejším Československu
přebírají funkci kavárny jako místa pro setkání,
nově se rodící vinárny, bistra nebo velkokapa-
citní pivnice. Jiné kavárny jsou zase přeměňovány
v taneční zařízení nebo diskotéky. I když některé
zázrakem přežívaly, svůj původní účel – být
prostorem kde se lidé setkávají, tvoří, diskutují,
tančí a baví se, přestávaly plnit.
Kavárenská kultura začala znovu ožívat teprve
až po roce 1989. Kavárny v Čechách i na Moravě
začínají opět získávat na oblibě a pomalu se
stávají centry společenského života. Tím se po
čtyřiačtyřiceti letech stává i Café Louvre. Tehdy
ještě velmi mladý Sylvio Spohr, který se za
15 let existence Louvru vypracoval na jednoho
z nejrespektovanějších pražských kavárních
majitelů, vybudoval kavárnu prakticky z ničeho.
Zdevastované interiéry byly zrekonstruovány.
Zašlou slávu a celkovou atmosféru kavárny se
mu podařilo obnovit a úspěšně navázal na tradici
první poloviny dvacátého století.
Novinové titulky roku 1992 hlásají: „Po téměř
45 letech bude na Národní třídě znovu otvevřena
kavárna Louvre, jejímž cílem je obnovení atmosféry
30. let.“ A Sylvio Spohr k tomu dodává: „Někdy
na jaře 1991 jsem dostal tip na nabídku Prahy 1.
Nabízel se tehdy velký, ale
úplně zničený prostor ve
2. patře na Národní třídě
po 48 let zavřené kavárně.
Vždy jsem se pohyboval
v oblasti gastronomie
a něco mi říkalo, že je to
ta pravá šance. Kavár-
nictví mě svou atmosfé-
rou přitahuje. Snažíme se najít pozůstatky té staré atmosféry, podržet je a přenést do budoucna.“
22Majitel kavárny Sylvio Spohr
A kudy, že vede cesta k úspěchu? „Dělějte, co vás
baví“: říká Sylvio Spohr. A daří se mu to skvěle.
Samotný interiér, jeho barevné i materiálové
sladění naplňuje návštěvníky pocitem harmo-
nie. Kombinace lakovaného dřeva s reliéfy
a červenými vzorovanými tapetami jsou nádher-
né. Denně od osmi hodin je otevřena kavárna
s ranními novinami a širokou nabídkou snídaní.
V restauraci najde host za rozumnou cenu bo-
hatý sortiment jídel, včetně vegetariánských. Při
různých slavnostních či pracovních záležitostech
se dá pronajmout salonek s kapacitou třiceti lidí.
A stejně jako kdysi, i dnes tu může host navštívit
biliárový klub s pěti hracími stoly. Celý komplex
doplňuje o patro níž Galerie fotografi e Louvre,
která je moderním a prostorovým interiérem,
využívaným pro nejrůznější společenské události.
Na stěnách si zde můžeme prohlédnout foto-
grafi e známých i méně známých fotografů,
převážně českého původu.
Už v dobách svého založení představovala kavár-
na Louvre špičku pražského kavárenství. Ve stej-
ném duchu pokračuje i dnešní Café Louvre…
Jako svůj symbol má Ganydema, „číšníka“ na
bájném Olympu, který krmí Boha Dia v podobě
orla – na znamení snahy o poskytování co nej-
lepších služeb všem zákazníkům.
Personál v Café Louvre je na profesionální úrov-
ni. Na mě osobně působí milým a usměvavým
dojmem. Jedna z nejusměvavějších servírek mi
prozradila, že sem chodí téměř pravidelně na
obědy i významný český režisér pan Otakar Vávra,
se kterým jsem se střetla ve dveřích. Panečku,
ten už toho za své dlouhé roky zažil! Určitě sem
chodíval i na začátku minulého století… a zase
se vrací. Není sám. Ačkoliv se kavárna nachází
nezvykle v druhém poschodí, denně sem proudí
stovky lidí. Na výborné jídlo, dobrou kávu, skvělou
čokoládu a hlavně pokochat se nádhernou atmo-
sférou jedné z nejlepších pražských kaváren.
23
Portýr pøed vstupem
Dobový interiér kavárny (1910)
Kuleèníkový salonek Café Louvre (1905)
Text: Alexandra Stušková, DiS., foto: archiv Cafe Louvre
Vzpomínka
Když jsem na předchozích stránkách připra-
vovala medailónek k výročí narození paní
Kabátové, ani mi nedošlo, že přesně ten den
– 27. 4., kdy má paní Zita narozeniny, je toto
datum spojováno i s jinou fi lmovou hvězdou,
bohužel v souvislosti s úmrtím. 27. dubna
zemřel slavný český fi lmový herec, pan Svato-
pluk Beneš.
Bohužel nebo bohudík? Byla tentokrát smrt
zákeřná nebo vysvobozující? Paní Kabátová
mi prozradila, že když vloni slavila své naro-
zeniny, chtěla, aby se měl dobře i Svátík.
V duchu mu ten den přála klid a odpočinek.
A on zemřel… Já jí to věřím. Věřím, že její
kamarád a kolega z této krásné doby, přání
vyslyšel. . . a odešel za svými přáteli.
Poslední roky života pan Svatopluk Beneš už ani
„nežil“. Zemřel po dlouhé, těžké nemoci, kvůli
které strávil necelých pět let života na lůžku,
v pražské vinohradské nemocnici, v léčebně
dlouhodobě nemocných. Bylo mu 89 let. Ležel
nehybně, oči upřené ke stropu. Na co asi myslel?
Možná vzpomínal. Pojďme zavzpomínat také. Na
člověka s vrozenou noblesou a elegancí, na herce,
kterého můžeme právem nazývat legendou.
Svatopluk Beneš se narodil 24. 2. 1918 v Roudnici
nad Labem. Tatínek Petr Beneš pracoval jako
traťmistr, maminka Růžena vedla domácnost se
čtyřmi dětmi. „Svátík“ byl v pořadí třetí. Prožil hez-
ké dětství, ve kterém se už tehdy projevovaly jeho
komediantské sklony. Své první herecké zkuše-
nosti získával v ochotnické divadelní společnosti
Mladá Scéna, inspirované humorem Voskovce
a Wericha.
Film ho fascinoval, to ovšem stále netušil, že se
stane hercem. Jeho defi nitivní rozhodnutí nastalo
až po shlédnutí zvukového fi lmu Muži v ofsajdu
(1931), který ho přímo očaroval. Právě proto násle-
doval v jeho patnácti letech, i přes otcovu nevoli,
odchod z gymnasia na Státní konzervatoř v Praze.
Budova se nacházela v budově Emauzského
kláštera a jejím rektorem byl Josef Suk (zeť Anto-
nína Dvořáka a známý hudební skladatel). Profe-
sory Svatopluka Beneše zde byli například Rudolf
Deyl, Milan Svoboda, Anna Suchánková a nebo
Jiří Plachý.
Během čtyřletého studia zažil Svatopluk Beneš
první setkání s velkým divadlem v podobě
záskoku epizodních roliček v Národním divadle či
v divadle Stavovském. V této době však nezůstalo
pouze u divadla. Mladíček Beneš se objevil už
Kromì genetických vlastností, jako jsou vzhled, rysy èi povahové vlastnosti, byly lidem dány do vínku také city. Radost – láska – smutek – žal…Ke všemu mùžeme pøiøadit i následující pravidelnou rubriku, nesoucí název „vzpomínka“... Vzpomínat mùžeme smutnì, žalostnì, s úsmìvìm i s láskou...
24
v z p o m í n k a
v šestnácti letech ve fi lmu Svatopluka Innemana
Hudba srdcí (1934) a ve fi lmu známého režiséra
Vladimíra Slavinského Studentská máma (1935).
Po absolutoriu na konzervatoři, roku 1937, dostá-
val Svatopluk Beneš až několik nabídek najed-
nou. Nakonec zvolil nabídku Městských divadel
pražských (tehdy se skládala z Vinohradského
a Komorního divadla). Za první dvě sezony zde
odehrál na čtyřicet rolí a hrál 24 představení
měsíčně. Spolupracoval s režiséry Janem Borem,
Jaroslavem Kvapilem, Františkem Salzrem
a dalšími. Objevoval se i ve fi lmech Velbloud
uchem jehly (1936), Karel Hynek Mácha (1937),
Filozofská historie (1937) a Zborov (1938). Poté
nastala válečná léta a Svatopluk Beneš se právě
v této době stal největším objevem české kine-
matografi e.
Mimo jiné byla odstartována také jeho hvězdná
kariéra milovníka, a to fi lmem Ohnivé léto (1939),
kde ztvárnil hlavní roli vedle tehdy už slavné fi l-
mové hvězdy Lídy Baarové a její sestry Zorky
Janů. (Později, jako jeden z mála herců, nezavrhl
Baarovou ani v jejím těžkém období, a například
ve vykonstruovaném procesu v roce 1946 vy-
stoupil jako korunní svědek její obhajoby). Po
tomto úspěšném fi lmu následoval o něco méně
úspěšný fi lm Studujeme za školou (1939), kde se
poprvé setkal se svým dlouholetým přítelem
Rudolfem Hrušínským.
A následovala řada dalších: Pohádka máje (1940),
Pacientka dr. Hegla (1940), Noční motýl (1941),
Přijdu hned (1942), Neviděli jste Bobíka? (1944).
V době protektorátu prožíval Svatopluk Beneš
také svůj krátký milostný vztah s fi lmovou
hvězdou Adinou Mandlovou. Jak uvádí v jednom
ze svých rozhovorů, byla to právě ona, kdo měl
na něj určující vliv a pomohl mu překonat jeho
ostych. Nakonec ho nevypočitatelná Adina doslo-
va vystěhovala na chodník. Přesto na ni nikdy
nezanevřel, a stejně jako u Lídy Baarové, i u ní stál
na její straně a hájil ji v době, kdy o ní kolovaly
pomluvy pro její nevázaný život a styky s Němci.
Válka skončila. První poválečný fi lm Svatopluka
Beneše se jmenoval Průlom (1946). Pro Beneše
rozhodně průlomem byl. Místo milovníka zde
hrál obecního tajemníka s velmi pochybným
charakterem. Po tomto fi lmu nastala dvouletá
pauza. Poté se pan Beneš vrátil na plátna ve fi lmu
Polibek ze stadionu (1948) a v témže roce neza-
pomenutelnou rolí Tomáše ve fi lmu Hostinec
u Kamenného stolu.
Po roce 1948 nastává konec rolí milovníků úplně
a Svatopluk Beneš, s nálepkou buržoazního herce,
se musí přeorientovat na charakterní role.
V 50. letech se objevil ve fi lmech Velké dobro-
družství (1952) a Tajemství krve (1953). Určitě
nezapomenutelně se zapsal do podvědomí
populární rolí nadporučíka Lukáše ve fi lmech
Dobrý voják Švejk (1956) a Poslušně hlásím (1957).
O této roli pan Beneš tvrdíval, že patřila k jeho
nejmilovanějším. Ovšem při tomto natáčení
došlo k velkým neshodám mezi ním a jedním
z produkčních, a tak se „nadporučík Lukáš“ ztratil
na několik příštích několik let z fi lmových pláten
i z televizní obrazovky. Svou vybudovanou pozici,
jak tomu bylo dříve, už zpátky nikdy nezískal.
Postava Deskeho, rok 1959 MDP
S hereèkouAdinou Mandlovou ve filmu Pacientka dr. Hegla
25
26
Připomeňme fi lmy: Přijdu později (1966) nebo
Drahé tety a já (1974), kde se setkal se svou dlou-
holetou přítelkyní Natašou Gollovou. Za zmínku
stojí určitě také jedna z posledních fi lmových
rolí (celkem jich bylo kolem pětašedesáti), ve
Skalského snímku Člověk proti zkáze, kde velmi
věrohodně zahrál pana prezidenta T. G. Masaryka
(hrál v Masarykově původním cvikru). Neměli
bychom také zapomenout na jeho poslední,
malinkou roli ve fi lmu Želary (2003). Tento fi lm
byl nominován na Oskara a Svatopluk Beneš si
v něm zahrál (paradoxně – poprvé a naposledy),
po boku fi lmové hvězdy paní Zity Kabátové.
Svatopluk Beneš se objevil také v několika tele-
vizních seriálech. Pro připomenutí: Byl jednou
jeden dům (1974), Arabela (1980), Slavné historky
zbojnické (1985), Panoptikum města pražského
(1986). Vytvořil i řadu televizních rolí a v rozhlase
se stal proslulým např. jeho Sherlock Holmes.
Doménou pana Beneše bylo i divadlo. Po skon-
čení konzervatoře v r. 1937 dostal několik nabídek
a přijal pochopitelně tu nejlákavější – Městská
divadla na Vinohradech. Zahrál si zde např.
Čapkova Loupežníka Skalníka, Villiho Roškota ve
hrách Fráni Šrámka Léto a Měsíc nad řekou, Troila
v Shakespearově Troilovi a Cressidě.
V roce 1950 přešel z vojensky řízeného Armád-
ního uměleckého divadla, jak bylo tehdy Vino-
hradské přejmenováno, do čerstvě založených
Městských divadel pražských. Ta měla zpočátku
dvě scény – Komorní divadlo a divadlo Komedie,
od r. 1962 též Divadlo ABC. Svatopluk Beneš byl od
počátku jedním z předních členů. Proslul v salón-
ních rolích konverzačních a detektivních komedií
(Shaw: Pygmalion, Becque: Pařížanka, Watkyn: Co
v detektivce nebylo, Simon: Víš přece, že neslyším,
když teče voda, Wilde: Ideální manžel). Jeho smysl
pro kresbu postav mu daly vyniknout také v cha-
rakterních rolích. Rád jej obsazoval režisér Alfréd
Radok (Gogol: Ženitba, Čechov: Švédská zápalka).
Rozuměl si také s Miroslavem Macháčkem (Bulga-
kov: Útěk) či s Václavem Hudečkem (Vitrac: Viktor,
aneb Dítka u moci). Další velké role se nabídly např.
v inscenacích: Hellmanová: Lištičky, Dürrenmatt:
Play Strindberg, komorník Tucker – Barnes: Čtrnáctý
hrabě Gurney, dr. Sigelius – Čapek: Bílá nemoc,
Goldoni: Letní byt). Úspěšně hostoval také v Se-
maforu, ve hře Jiřího Suchého Johannes doktor
Faust. Jednou z posledních postav byl Seth Beck-
with v Macháčkově inscenaci O´Neilova dramatu:
Smutek sluší Elektře v divadle Rokoko. V roce 1990
se na scéně ABC s divadlem rozloučil.
Noblesa a elegance byla Svatopluku Benešovi
vlastní nejen na jevišti, ale také v soukromí.
Byl oblíbeným společníkem skvělé a vzácné
společnosti. Jeho nejbližšími přáteli byli Václav
Voska, Nataša Gollová nebo Jaroslava Adamová.
Svatopluk Beneš byl dvakrát ženatý. V druhém
manželství s manželkou Boženou, se kterou
žil více než půl století, se narodili dvě děti, syn
Svatopluk a dcera Alexandra.
V roce 1993 obdržel pan Svatopluk Beneš cenu SENIOR PRIX.
Tuto cenu uděluje každoročně NADACE ŽIVOT UMĚLCE jako
poděkování za celoživotní uměleckou činnost.
28. 3. 1998 dostal pan Svatopluk Beneš také cenu Thálie.
Rok 1957, Miláèek, MDP
Je to už rok, co pan Herec Svatopluk Beneš opustil støíbrné plátno, opustil divadelní prkna, opustil tuto zem. Naše srdce a vzpomínky však neopustil nikdy ... Ale to on urèitì ví …
text: Alexandra Stušková, DiS., foto: archiv MDP
k a l e n d á r i u m
27
KalendáriumPan František Pok (Společnost koncertních umělců, člen AHUV)
narozen 5. 4. 1928, cena SENIOR PRIX udělěna v roce 1995
Paní Kamila Mouèková (Herecká asociace)
narozena 8. 4. 1928, cena SENIOR PRIX udělěna v roce 1998
Pan Jiøí Bruder (Herecká asociace)
narozen 13. 4. 1928, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1998
Pan Lubomír Lipský (Herecká asociace)
narozen 19. 4. 1923, cena SENIOR PRIX udělěna v roce 1994
Paní Nadìžda Sobotková (Herecká asociace)
narozena 20. 4. 1923, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1998
Paní Ludmila Píchová (Herecká asociace)
narozena 24. 4.1923, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2003
Paní Olga Skálová (Herecká asociace)
narozena 25. 4. 1928, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2004
Paní Zita Kabátová (Herecká asociace)
narozena 27. 4. 1913, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1993
Pan Antonín Moravec (Asociace hudebních umělců a vědců)
narozen 29. 4. 1928, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1998
SENIOR PRIX – cena, kterou udìluje NADACE ŽIVOT UMÌLCE jako podìkování za celoživotní umìleckou èinnost
Umìlcù, narozených v mìsíci dubnu je opravdu pìkná øádka. Za NADACI ŽIVOT UMÌLCE všem srdeènì blahopøejeme. Z prostorových dùvodù uvádíme pouze oslavence s kulatým jubileem.
tajenka: SENIOR PRIX
6. a 13. 5. /Zítra se bude… Národní divadlo uvádí v Kolowratu premiéru komorní opery Aleše Březiny
o životě české političky Milady Horákové. V hlavní roli Soňa Červená. Dále účinkuje Kühnův dětský sbor.
www.nd.czDo 15. května /Oscar Niemeyer –B rasilia– výstava fotografi í slovince Damjana Prelovška, zachycující
stavby architekta, který dal tvář hlavnímu městu Brazílie. Pořádá Národní galerie ve Veletržním paláci.
www.ngprague.cz15. května /Bobby McFerrin – první návštěva světově proslulého multižánrového hudebníka
v České republice. Od 19.30 v Kongresovém centru. www.bobbyvpraze.cz17. května /Out of home 2008 – druhý ročník hudebně - sportovního festivalu, který se koná
na ostrově Štvanici. Za cíl si klade integrovat do společnosti děti z dětských domovů. Vystoupí britská
danceová kapela Fun de Mental, Iva Frühlingová, Gypsy cz. a jiní. www.mimodomov.cz
Do 31. května /František Vláčil: Zápasy. Výstava v Císařské konírně Pražského hradu přibližujícící
osobnost a dílo významného českého režiséra. www.frantisekvlacil.cz
16 – 17. května /Tmavomodrý festival. Mezinárodní přehlídka hudebních vystoupení zrakově
postižených dětí a mládeže z mnoha evropských zemí. www.tyfl ocentrum.czKaždé úterý do 20. května /Jazz Jaro 2008 aneb Jazz v Pekárně. Řada koncertů předních českých
a evropských jazzových hudebníků v prostorech Staré Pekárny. www.starapekarna.cz
19. 5. – 9. 6. /Janáčkův máj. Hudební festival klasické hudby. Vystoupí řada českých i světových
hudebníků. Letošní ročník připomene 80. výročí úmrtí Leoše Janáčka. www.janackuvmaj.cz
28. dubna /Pavla Břínková – The Best of. Výběr toho nejlepšího z repertoáru letošní držitelky ceny
Thálie v kategorii opereta, muzikál. Místem konání je Velký sál Adalbertina, začátek v 19 hod.
www.adalbertinum.cz8. května /Koncert k 700. výročí katedrály Sv. Ducha, účinkují Filharmonie Hradec Králové
a Brněnský akademický sbor. Na programu jsou skladby G. F. Händela a F. Poulence.
Začátek v 19.30 hodin v katedrále. www.fhk.cz
16. května /Malá noční Mozartiana. Premiéra baletního představení Jihočeského divadla, které chce
vyjádřit nesmrtelného ducha Mozartovy hudby tanečním výrazem. Začátek v 19 hodin.
www.jihoceskedivadlo.cz
24. dubna – 12. října /Nechci v kleci. Výstava olomouckého Muzea umění představuje sbírku
českého a slovenského umění z let 1970 – 1989. Zastoupena jsou díla stovky autorů. www.olmuart.cz
13 – 17. května /Setkání – Stretnutie 2008. Již 13. ročník divadelního festivalu pořádaný Městským
divadlem Zlín. Během čtyř dnů tu své inscenace uvede několik českých a slovenských divadel. www.divadlo.zlin.cz
Praha
Brno
Ostrava
ČeskéBudějovice
Zlín
Olomouc
Hradec Králové
28
Podìkování: Café Louvre, Divadlo u Valšù, Kino Mat, Medopharm s.r.o., Market´art, Èeská spoøitelna. Všem jmenovaným dìkujeme za poskytnutí inzerce.
Kam za kulturou
k a m z a k u l t u ro u
V pøíštím vydání si budeme povídat s osobností p. Jaroslavem Èejkou, držitelem Thálie 2008.Dozvíte se nìco zajímavého o historii rozhlasu, vzpomeneme na Gustava Broma a další zajímavosti...
top related