Šimon grimmich, zámlčí

ZámlčíŠimon Grimmich

ZámlčíŠimon Grimmich

Kersko 2015

Saudade

55

Vyhaslé pláně

Bílo prázdných pokojůzdi chodebjež vedou tamodkud jsi vyšel

Jen s tíhou plyne časa světlo stojíže radšitiše zapomínášna touhujíž Bůh po Bohu volá

Popelje člověkpopel z roztříštěných hvězd

Teprveaž vyhasnemeteprve tehdyvyjde světlotrochu ryzejší

56

Odmlčení

I kamenyteďhlouběji mlčí

Kdesi v hlubinědávné slzyjež nemohou ven

Vybledlou ozvěnouje vzpomínkaže mlčící touhamůže býtnaším bytímpřestonaším bytím

Zvětralé nitrojak nezbývá než mlčeta přeceproletí ptáka slzysotva stačí zachytittu rozdírající krásu

57

Odsud

Pršímezi domy

mezi náminěha paměti

58

Vylévání světa

Jen taknebem se mihne černý pták

zvolna se rozhostíhluboká němota

Svět se stahuje pryča člověk je tím místemjímž odtéká smysl

Před velkým oknempár mrtvých muchza nímbez konceuž jen bílé tichos nímž jen málokdo víco si počít

59

Léta paběrkování

Je slyšet vítr na pastviněv polednejsme tak odhaleni

Nejistota a křehkost je člověka občas zející propast

V náruči držírozpadající se svět

znovu a znovumarněsbírá střepy

60

Což nelze být?

K smrti znavenistrachemjenž se stáleznovusnažíudržet světholýma rukama

Ta mozaika slov a chuchvalcůobrazůse znovu lámea jsou jen střepydaleko ostřejší

Což nelze být

s rukama prázdnýmanáručí otevřenou

nechat bouře jednu za druhou procházetzraněným světlem

dívat se mlčením?

61

Poryvy domova

Tichojen oddechovánía ozvěny větru

Mnich nad knihoua ve tměv koutěplane svíčka

Jako by se tědotýkaloto dítějež si kdysi hrálov namodralém světles kostkamivedle rozlitého mlékaa bylo brzy k ránu

Z ticha si Bůhupletl hnízdona místechkde se ztrácí čas