přednáška č. 6 - geologie.vsb.czgeologie.vsb.cz/malis/mineralogie přednášky/06 mineralogie -...
Post on 02-Mar-2020
10 Views
Preview:
TRANSCRIPT
Přednáška č. 6
• Systematická mineralogie. • Vybrané minerály z třídy: Sulfidů, halogenidů a karbonátů
Převážně rudní minerály, které jsou charakteristické svými fyzikálními vlastnostmi
(vysokým leskem a opakností).
Obecný vzorec pro tuto třídu minerálů je Xm Zn, kde X představuje kovový prvek a
Z nekovový prvek.
Poměr X : Z se používá i při rozdělení do jednotlivých oddělení.
Třída sulfidů
Některé sulfidické minerály (minerály vytištěné tučně se vyskytují hojně nebo jsou
důležité jako rudy)
Symetrie: Vysokoteplotní fáze nad 105°C je hexagonální, nízkoteplotní pod touto
teplotou stabilní monoklinická.
Forma výskytu: Tvoří tlustě tabulkovité, dipyramidální nebo sloupcovité krystaly,
tabulkovité bývají někdy rýhované na ploše (001). Podle plochy (110) bývá často
zdvojčatělý nebo ztrojčatělý. Může pseudomorfovat bornit nebo pyrit. Zpravidla je
však kusový v celistvých agregátech nebo v povlacích.
CHALKOZÍN Cu2S
Krystal a dvojče chalkozínu; m
(110), v (112), c (001), b (010), d
(011) (zdroj Klein a Hurlbut,
1993)
Fyzikální vlastnosti: H = 5,8; T = 2,5-3; barva černavě modrošedá na čerstvém
lomu s kovovým leskem, který se rychle stává matným a černá. Je křehký,
štěpnost (110) velmi nezřetelná.
Složení a struktura: Může obsahovat malá množství Fe a Ag.
Vznik a výskyt: Může vznikat na Cu bohatých hydrotermálních žilách, většinou je
však vázán na cementační zóny sulfidických ložisek různých typů. Typický je
v sedimentárních permských ložiscích typu “red beds”.
Naleziště: Vrančice, Jáchymov (rudní žíly), Tsumeb (Namibia), Rio Tinto
(oxidační zóna Fe-Cu ložiska, Španělsko), Horní Kalná (podkrkonošské
pískovce)
Použití: důležitá měděná ruda
Diagnostické znaky: barva, tvar některých krystalů
CHALKOZÍN
GALENIT PbS
Symetrie: kubická
Forma výskytu: Krystaly kubického méně kubooktaedrického typu, může dvojčatět
podle (111) nebo (114). Běžné jsou zrnité nebo celistvé agregáty.
Spojky galenitu, zleva {110} a {111}, {100} a {110}, {100} a {110} (zdroj Slavík,
1974)
Fyzikální vlastnosti: H = 7,5; T = 2,5; barva olověně šedá se silným kovovým
leskem. Štěpnost dokonalá podle krychle (100), kruchý.
Složení a struktura: Tvoří izomorfní řadu se selenidem olova clausthalitem,
přítomno je často velké množství jiných prvků jako Ag, Bi, Cd, Te, As a další.
Galenit zpravidla obsahuje velké množství inkluzí, takže některé stopové
prvky prokázané analýzou nemusí nutně vstupovat do struktury galenitu.
Struktura galenitu je typu NaCl. Každý atom Pb je obklopen šesti atomy síry.
Lze si to představit jako tělesově centrované kubické buňky atomů S a Pb,
posunuté navzájem o 1/4 tělesové úhlopříčky.
GALENIT PbS
Vznik a výskyt: Galenit (často doprovázený sfaleritem) se vyskytuje na
hydrotermálních žilách Pb-Zn, na žilách a metasomatických ložiscích mladých
pásemných pohoří, je častým sulfidem fluorit - barytových žil, vyskytuje se na
ložiscích Pb-Zn vulkanosedimentárního typu.
Naleziště: Příbram, Vrančice, Stříbro (hydrotermální žilná ložiska), Harrachov
(fluorit - barytové žíly), Mežica (Slovinsko), Tri State - Oklahoma (obě
v karbonátových horninách).
Použití: Důležitá ruda olova a stříbra, přičemž olovo se používá např. pro výrobu
baterií, ve zbrojařském průmyslu, nebo se využívá při ochraně před RTG
ionizujícím zářením.
Diagnostické znaky: kovový lesk, dokonalá štěpnost
GALENIT PbS
SFALERIT (Fe, Zn)S
Symetrie: kubická
Forma výskytu: Krystaly zpravidla tetraedrického vzhledu nebo zdvojčatělá podle
(111) nebo (112). Kontaktní a penetrační srůsty způsobují rýhování štěpných
ploch. Agregáty kusové, jemně až hrubě zrnité.
Krystal sfaleritu a dvojčata podle (111); o (111), h (100), d (110), zdroj Ježek,
1932.
Fyzikální vlastnosti: H = 4,0; T = 3,5 - 4; barva je závislá na chemickém
složení (obsah Fe) od téměř čirých sfaleritů přes žluté, červené, hnědé až
k černým. Dokonalá štěpnost podle (110), lesk na krystalech až diamantový.
V UV záření jeví různé luminiscenční barvy - modrou, žlutou nebo oranžovou.
SFALERIT (Fe, Zn)S
Složení a struktura: Sfalerit nikdy nebývá čistý, obsahuje poměrně značné
množství izomorfních příměsí: Fe, Cd, Mn, Hg, Cu, In, As, Ag a další.
Struktura sfaleritu je příbuzná se strukturou diamantu. Atomy Zn jsou
obklopeny čtyřmi atomy síry v tetraedrické koordinaci, přičemž Zn atomy tvoří
plošně centrovanou kubickou mřížku.
Vznik a výskyt: Sfalerit často doprovází galenit a i jejich podmínky vzniku jsou
podobné, takže se vyskytuje na stejných typech ložisek.
Naleziště: Kutná Hora, Příbram, Nová Ves u Rýmařova, Zlaté Hory, Horní
Benešov
Světová naleziště leží v Kanadě, USA, Austrálii
Použití: důležitá ruda zinku( přes 90% Zn se získává ze sfaleritu), kadmia a
india. Zinek se využívá při galvanizaci Fe (antikorozní povlaky 35 - 40%
produkce), na výrobu slitin, v elektrických bateriích nebo k výrobě barev
(ZnO), skla, emailů, glazur, důležitý biogenní prvek (tělo dospělého člověka
obsahuje asi 2 g Zn)
Příprava: Ruda se praží na ZnO, který se dále upravuje elektrolyticky nebo se
taví s koksem. Přitom získáváme také Cd nebo Pb (rudy PbS a ZnS se často
vyskytují společně). Světová produkce Zn je asi 6 mil.tun ročně.
Diagnostické znaky: tvar krystalů, dokonalá štěpnost
SFALERIT (Fe, Zn)S
CHALKOPYRIT CuFeS2
Symetrie: tetragonální, oddělení tetragonálně disfenoidické
Forma výskytu: Krystaly mívají sfenoidický nebo pseudotetraedrický habitus,
často deformovaný tvar s rýhovanými plochami. Dvojčata podle (112) nebo
(102). Agregáty jsou jemnozrnné nebo celistvé, často zarostlé.
Nejběžnější tvary krystalů chalkopyritu
(zdroj Bernard, 1992)
Fyzikální vlastnosti: T = 3,5 - 4; H = 4,1 - 4,3; barva velmi sytě žlutá, která může
nabíhat až do modrofialova. Lesk je kovový, lom nerovný, štěpnost nezřetelná.
CHALKOPYRIT CuFeS2
Složení a struktura: Vytváří pevné roztoky s pyrhotinem v různých poměrech a se
sfaleritem je neomezeně mísitelný nad teplotu 450°C. Jeho strukturu lze odvodit
od sfaleritu, kdy atomy Zn jsou střídavě nahrazeny atomy Fe a Cu.
Vznik a výskyt: Je to jeden z nejběžnějších rudních minerálů. Při vzniku za
vysokých teplot (magmatity, pegmatity) obsahuje odmíšeniny cubanitu a
sfaleritu. Ložiska může tvořit odmíšením v bazických intruzívních horninách,
zrudňuje kontaktní skarny, je hlavním minerálem ložisek porfyrových rud
spjatých s intruzívním vulkanismem, běžný je na polymetalických ložiscích,
baryt - sideritových žilách, stratiformních ložiscích a uplatňuje se i
v sedimentárních ložiscích.
Naleziště: Staré Ransko, Sudbury - Kanada (v bazických magmatitech), Kutná
Hora, Příbram, Borovec, Banská Štiavnica (polymetalická ložiska),
Použití: důležitá měděná ruda
Diagnostické znaky: typická barva, nízká tvrdost
CHALKOPYRIT CuFeS2
PYRHOTIN FeS
Symetrie: hexagonální při teplotách nad 254°C, pro teploty nižší monoklinický.
Forma výskytu: Prizmatické hexagonální krystaly jsou vzácné, zpravidla tvoří
zrnité nebo celistvé agregáty, často bývá vtroušený.
Fyzikální vlastnosti: T = 4; H = 4,6 (závisí na složení); barva je světle až tmavě
bronzově hnědá s kovovým leskem. Zvláště monoklinické polymorfy jsou silně
magnetické.
Složení a struktura: Rovný poměr síry a železa mají pyrhotiny pouze za vysokých
teplot
( 400°-1190°C). Složení běžného monoklinického pyrhotinu se pohybuje kolem
stechiometrie Fe7S8 . Časté jsou příměsi niklu.
Vznik a výskyt: Pyrhotin vzniká zpravidla za vysokých teplot, proto je
charakteristický pro bazické vyvřelé horniny (gabra, diority), dále vzniká na
kyzových polymetalických asociacích, objevuje se na siderit - sulfidických
žilách, méně častý je ve skarnech a pegmatitech, vzácný je v sedimentech.
Naleziště: Staré Ransko, Norilsk - Rusko, Sudbury - Kanada (vše bazické
vyvřeliny), Kutná Hora (polymetalická asociace), Měděnec (skarn)
Použití: je ruda Ni, těží se zpravidla spolu s minerály Ni, Cu a Pt
Diagnostické znaky: významný magnetismus, bronzová barva
PYRHOTIN FeS
CINABARIT HgS
Symetrie: nízkoteplotní modifikace pod 344°C hexagonální, vysokoteplotní
modifikace kubická, zpravidla se označuje jako metacinabarit
Forma výskytu: Krystaly jsou klencové nebo sloupcovité, často zdvojčatělé
podle bazální plochy. Agregáty jsou jemně zrnité až zemité, častá je forma
povlaků.
Krystal rumělky a
dvojče podle (0001)
(zdroj Ježek, 1932)
Fyzikální vlastnosti: T = 2 - 2,5; H = 8,09; barva jasně červená
s diamantovým leskem na krystalových plochách, agregáty mají lesk slabší.
Dokonalá štěpnost.
Složení a struktura: Síra může být nahrazována Se nebo Te, Hg může být
mírně deficitní, časté jsou mechanické příměsi bitumenů, jílových minerálů a
oxidů Fe.
CINABARIT HgS
Rumělka (1cm krystal) Almaden,
Španělsko (Ďuďa, 1990)
Vznik a výskyt: Je nízkoteplotním minerálem, vznikajícím při teplotách
kolem 100°C. Největší ložiska jsou na rudních žilách v mladých
pásemných pohořích, často v asociaci s Sb a As. Hojné jsou i impregnace
ve vápencích a bitumenózních břidlicích.
Naleziště: Dědova hora u Komárova (ordovické sedimenty), Horní Luby
(ordovické fylity), Nižná Slaná, Rudňany (polymetalické žíly), Almadén
(Španělsko), Idria (Slovinsko)
Použití: Důležitá ruda rtuti. Ta se využívá v elektrotechnice, stomatologii,
při získávání zlata a stříbra.
Diagnostické znaky: červená barva, často zemitý charakter, hustota
CINABARIT HgS
PYRIT FeS2
Symetrie: kubická
Forma výskytu: Krystaly pyritu se vyskytují až v 60-ti různých krystalových tvarech,
z nichž nejběžnější je krychle a pentagondodekaedr. S typickým rýhováním
krystalových ploch se setkáváme hlavně u krychle. Typická jsou i dvojčata podle
(110) - tzv. železný kříž. Běžně se vyskytuje v kusových, zrnitých nebo vtroušených
agregátech. Je častým fosilizačním materiálem.
Krystaly pyritu: (a) rýhovaná krychle,
(b) pentagon dodekaedr, (c) spojka
krychle a pentagon dodekaedru, (d)(e)
spojky oktaedru a pentagon
dodekaedru (f) penetrační dvojče
(110) - železný kříž (zdroj Klein a
Hurlbut, 1993)
Fyzikální vlastnosti: T = 6 - 6,5; H = 4,9 - 5,2; barva je mosazně žlutá, ale
může pestře nabíhat, vryp je hnědočerný. Lesk je kovový, lom lasturnatý,
štěpnost nezřetelná.
PYRIT FeS2
Vznik a výskyt: Pyrit je jeden z nejběžnějších sulfidických minerálů, který vzniká
za nejrůznějších podmínek od magmatického procesu, přes pegmatitovou fázi,
hydrotermální vznik, vzniká v sedimentech i v metamorfním procesu. Běžný je i
ve skarnech, alpských žilách a mořských sedimentech.
Naleziště: Kutná Hora (hydrotermální vznik), Dolní Bory (pegmatit), Horní
Benešov, Zlaté Hory (metamorfogenní ložiska) a řada dalších.
Použití: Používal se pro výrobu kyseliny sírové, často se těží pro obsahy zlata.
Diagnostické znaky: vysoká tvrdost, snadno se mění na limonit
Symetrie: rombická
Forma výskytu: Krystaly mohou být tabulkovité podle (001), pyramidální nebo
sloupcovité podle a, typická jsou kopinatá dvojčata podle (110) příp. jejich
polysyntetické opakování či hřebenovité prorůstání. Tvoří velké bohatství
agregátových forem - ledvinité, krápníkovité, kulovité a další.
MARKAZIT FeS2
Srostlice markazitu (2,5 cm) Komořany (zdroj Ďuďa, 1990)
Krystal markazitu, cyklická a kopinatá srostlice; c (001), m (110), l
(011), r (014), zdroj Slavík, 1974
Fyzikální vlastnosti: T = 6 - 6,5; H = 4,85 - 4,9; barva zpravidla mosazně žlutá
s výraznými náběhovými barvami. Štěpnost dokonalá podle (110), lesk
kovový.
MARKAZIT FeS2
Složení a struktura: Nad 450°C se mění na
pyrit. Základem struktury jsou nejtěsněji
uspořádané atomy síry s Fe v šestičetné
koordinaci. Vztahy markazit - pyrit nejsou
v některých ohledech dostatečně známé.
Struktura markazitu (zdroj Klein a Hurlbut,
1993)
Vznik a výskyt: Je nízkoteplotním minerálem, vznikajícím i za povrchových
podmínek, a při stoupající teplotě se mění na pyrit. Může vznikat jako
pozdní minerál v pegmatitech a na hydrotermálních žilách. Významné jsou i
akumulace v sedimentech - uhlí nebo jílech.
Naleziště: Příbram, Stříbro, Chvaletice, sokolovská pánev
Použití: podobné jako u pyritu, ale v menším měřítku
Diagnostické znaky: krystalové tvary, přeměna na limonit nebo melanterit
MARKAZIT FeS2
MOLYBDENIT MoS2
Symetrie: hexagonální
Forma výskytu: Tvoří slabě nebo tlustě tabulkovité krystaly s nedokonale
vyvinutými plochami, častěji se vyskytuje ve formě lístkovitých nebo
šupinkatých agregátů, někdy i radiálně paprsčitě uspořádaných.
Molybdenit v křemeni (2 cm), Altenberg (zdroj Ďuďa, 1990) Krystaly molybdenitu (zdroj
Bernard, 1992)
MOLYBDENIT MoS2
Fyzikální vlastnosti: T = 1 - 1,5; H = 4,62 - 4,8; barva je olověně modrošedá
s vysokým kovovým leskem, dokonale štěpný podle báze. Lupínky jsou ohebné
neelastické.
Složení a struktura: Může obsahovat desetiny procent Re. Struktura je složena
z “vrstev” atomů Mo, které jsou uloženy mezi “vrstvami” atomů S, mezi
jednotlivými “vrstvami” jsou slabší vazby, což podmiňuje dokonalou bazální
štěpnost.
Vznik a výskyt: Je převážně vysokoteplotním minerálem, běžně se vyskytuje na
puklinách granitoidních hornin, v pegmatitech, kontaktně metamorfovaných
skarnech a greisenech. Největší ekonomické akumulace pocházejí z tzv.
ložisek porfyrových rud. Nachází se i v sedimentech - bitumenových břidlicích.
Naleziště: Černá Voda, Černá Hora (na puklinách granitoidů), Horní Slavkov,
Krupka (greiseny).
Použití: důležitá ruda Mo
Diagnostické znaky: vysoký lesk, barva, tvrdost
ANTIMONIT Sb2S3
Symetrie: rombická
Forma výskytu: Krystaly jsou sloupcovité, jehlicovité nebo stébelnaté, často
mají charakteristické rýhování podle osy c. Kusové agregáty jsou jemně zrnité,
na plochách štěpnosti rýhované.
Krystaly antimonitu (zdroj
Bernard, 1992)
Antimonit (agregát 3 cm) s
barytem, Baia sprie,
Rumunsko (zdroj Ďuďa,
1990)
Fyzikální vlastnosti: T = 2; H = 4,5 - 4,6; barva je olověně až ocelově šedá
s namodralým odstínem, štěpnost dokonalá podle (010), lesk kovový.
Relativně nízký bod tání 546°C.
Složení a struktura: Chemismus může vykazovat příměsi Au, Ag, Fe, Pb a
Cu. Základem struktury jsou řetězce ve směru osy c. Řetězce jsou tvořeny
atomy S a Sb, vzdálenost atomů v řetězci je 2,5 - 3,1 . 10-10m, což odpovídá
kovalentním vazbám. Vzdálenost mezi řetězci je až 3,6 . 10-10m. Existence
řetězců ve struktuře způsobuje výše uvedenou dokonalou štěpnost.
ANTIMONIT Sb2S3
Vznik a výskyt: Vyskytuje se ve středně- nebo nízkoteplotních paragenezích,
často na křemenných žilách a v asociaci se zlatem. Méně častá jsou
metasomatická ložiska. Významná ložiska jsou na žilách v mladých pásemných
pohořích.
Naleziště: Hynčice pod Sušinou, Krásná Hora, Bohutín, Kremnica, Baia Sprie
(Rumunsko)
Použití: důležitá ruda Sb, jehož některé sloučeniny se používají jako pigmenty
a při výrobě skla
Diagnostické znaky: vysoký lesk, dokonalá štěpnost
ANTIMONIT Sb2S3
Třída halogenidů
V této třídě minerálů je dominantní přítomnost silně elektronegativního prvku ze
7.sloupce periodické tabulky (Cl-, F-, I- a Br-). Tyto poměrně velké anionty lehce
vytvářejí sloučeniny s poměrně velkými jednomocnými kationty a výsledkem je
zpravidla strukturní uspořádání s vysokou symetrií. Vazby v těchto sloučeninách
jsou převážně iontové, sloučeniny jsou zpravidla měkké, nevodivé, se středním
nebo vyšším bodem tání. Některé jsou velmi dobře rozpustné ve vodě.
HALIT NaCl
Symetrie: kubická
Forma výskytu: Krystaly jsou převážně kubické. Agregáty jsou celistvé,
drobně zrnité, stébelnaté, může tvořit kůry a povlaky.
Krystal halitu (3,5 cm), Searles
Lake, Kalifornie (zdroj Lapis)
Fyzikální vlastnosti: T = 2; H = 2,16; barva bílá, hnědá, červená nebo modrá
(je to vše výsledkem přítomnosti nečistot), čistá přírodní sůl je bezbarvá.
Štěpnost dokonalá podle krychle, lesk skelný, slabě hygroskopický, ve vodě
dobře rozpustný. Průměrný podíl v mořské vodě je 3,5%.
HALIT NaCl
Složení a struktura: Izomorfně
může do struktury halitu místo
Na vstupovat draslík (za vyšších
teplot), často obsahuje
heterogenní nečistoty jílových
minerálů nebo hematitu, které
jsou zodpovědné za zbarvení
halitu.
Struktura NaCl (zdroj Klein a
Hurlbut, 1993)
Vznik a výskyt: Obrovská ložiska halitu vznikají evaporizací (odpařováním)
mořské vody, kdy jsou těžena hlavně fosilní ložiska tohoto typu často spolu se
sádrovcem a anhydritem. Halit může vznikat i na sopečných fumarolách, nebo
tvoří výkvěty na půdách v aridních oblastech.
Naleziště: Ostrava (v dolech krápníky vznikající ze solného obsahu nadloží),
Prešov; Hallstadt, Bad Ischel (Rakousko - trias), Wieliczka (Polsko), záliv
Karabogaz (Kaspické moře), oblast Hannoveru (Dolní Sasko)
Použití: halit je důležitá biogenní sloučenina, používá se v potravinářství a
chemickém průmyslu
Diagnostické znaky: tvrdost, barva, forma výskytu
HALIT NaCl
FLUORIT CaF2
Symetrie: kubická
Forma výskytu: Krystaly jsou zpravidla kubické nebo oktaedrické, resp.
jejich spojky, plochy krychle mohou být parketované. Dvojčatné penetrační
srůsty podle (111), agregáty převážně celistvé.
Fyzikální vlastnosti: T = 4, H =
3,18; barva je v důsledku
přítomnosti barevných center
(obsah vzácných zemin,
defekty ve struktuře) různá -
modrá, zelená , žlutá, bílá,
fialová, černá. V UV záření jeví
fluorescenci, zpravidla v
zelených odstínech. Lesk
skelný, štěpnost podle (111)
dokonalá.
Zonální krystal fluoritu (2 cm),
Annabel Lee mine, Illinois
(zdroj Lapis)
Složení a struktura: Vápník mohou zastupovat některé prvky vzácných zemin.
Struktura fluoritu je velmi důležitým strukturním typem.
Vznik a výskyt: Výskyt fluoritu je poměrně široký - vzniká v magmatickém
procesu (granity, pegmatity), na greisenových ložiscích Sn - W, ve skarnech,
převážně však tvoří hlušinu na hydrotermálních žilách různého typu, kdy je
dokonce vyčleňována fluorit - barytový typ. Dále bývá přítomen na alpských
žilách, v kontaktních vápencích nebo i na recentních termálních pramenech.
Naleziště: Harrachov, Moldava, Kožlí u Ledče (fluorit - barytová mineralizace),
Horní Slavkov (greisen), Litice n. Orlicí (pukliny granitoidů), Jílové u Děčína
(ložisková žíla fluoritu)
Použití: hutnictví, výroba skla, chemický průmysl, speciální přístroje
(monochromátory) atd.
Diagnostické znaky: tvar krystalů, barva, štěpnost
FLUORIT CaF2
Třída oxidů
Oxidy tvoří skupinu minerálů s relativně vysokou tvrdostí a hustotou a
vyskytují se zpravidla jako akcesorické minerály s vysokou odolností a
schopností přecházet do klastických sedimentů.
Principielně jsou oxidy sloučeniny kyslíku s kovem a dělí se podle složitosti
na oxidy jednoduché a komplexní. Jednoduché oxidy jsou sloučeninou
kyslíku a jednoho kovu v různých poměrech (např. CaO, Cu2O), zatímco
komplexní oxidy obsahují alespoň dva nestejné kovy v různých strukturních
pozicích. Další dělení se provádí na základě přítomnosti vody ve struktuře.
Vazby jsou v oxidech převážně iontové. Mezi oxidy je řada minerálů, které
mají obrovský ekonomický význam pro získávání Fe, Cr, U, Sn, Ti a dalších
prvků.
HEMATIT Fe2O3
Symetrie: hexagonální
Forma výskytu: Krystaly čočkovité, tabulkovité. Agregáty jsou celistvé, zrnité
nebo zemité, ledvinité agregáty s radiálně paprsčitou stavbou se nazývají
lebníky, častá je forma oolitického hematitu, lístkovité agregáty se označují
jako železná slída (spekularit) a v neposlední řadě jsou to nejrůznější zemité
agregáty většinou ve směsi s dalšími oxidy a hydroxidy.
Krystal hematitu (2 cm), Švýcarsko
(zdroj Ďuďa, 1990)
HEMATIT Fe2O3
Hematit - lebník (7 cm), Ibrg, Harz
(zdroj Muller, 1990)
Krystaly hematitu r (10-11), n (22-43), u (10-14), e (01-12), c (12-32) (zdroj Ježek, 1932)
HEMATIT Fe2O3
Fyzikální vlastnosti: T = 6 - 6,5 (u krystalů, agregáty až kolem 1); H = 5,26
(krystaly); barva červená, červenohnědá až černá, vryp světle až tmavě
červený, lesk krystalů kovový a u některých agregátů pouze matný.
Složení a struktura: Zpravidla mívá příměsi Ti, Mn a inkluze SiO2. Nad 950°C je
zcela mísitelný s ilmenitem.
Vznik a výskyt: Vzniká při různých teplotách a je obecně rozšířeným červeným
pigmentem minerálů a hornin. Ekonomický význam mají ložiska páskovaných
hematitů v jaspilitech (prekambrická ložiska) a metamorfovaná forma těchto
ložisek (itabirity). Menší ložiskový význam mají oolitická a detritická
sedimentární ložiska hematitu a reziduální ložiska Fe a Al rud v tropických
oblastech.
Naleziště: Lahn - Dill v Porýní, Krivoj Rog na Ukrajině (hemtit v jaspilitech),
Itabira v Brazílii, okolí Železného Brodu (itabirity), Mníšek u Prahy (oolitický
hematit), Rudňany, Slovinky (Slovensko, siderit - sulfidické žíly se spekularitem),
Horní Blatná, Horní Halže (lebníky na mladých rudních žilách), Příbram (na
rudních žilách), Elba (světoznámé krystaly).
Použití: Významná ruda Fe
Diagnostické znaky: barva vrypu
ILMENIT FeTiO3
Symetrie: hexagonální
Forma výskytu: Tlustě tabulkovité krystaly, celistvé až jemně zrnité agregáty,
valounky, zrnka. Dvojčatné srůsty podle klenců. Velmi časté jsou přeměny
na leukoxen, což je směs minerálů Fe a Ti.
Fyzikální vlastnosti: T = 5 - 6; H = 4,5 -
5; barva hnědočerná až černá, lesk
mdlý až polokovový, vryp černý až
červenohnědý, dělitelný podle klence.
Složení a struktura: Izomorfně bývají
zastoupeny komponenty pyrofanitová
(MnTiO3) a geikelitová (MgTiO3) běžný
je i nízký obsah trojmocného železa.
Krystaly ilmenitu (zdroj Bernard, 1992)
Vznik a výskyt: Je běžnou akcesorií častěji bazických magmatitů, bývá
běžně v pegmatitech nebo na alpských žilách. Jako akcesorie se vyskytuje
i v regionálně metamorfovaných horninách (ruly, amfibolity). V některých
případech se dostává do aluvií - tzv. mořské černé plážové písky.
Naleziště: Špičák u Deštného (gabro), kdyňský bazický masív (Orlovice),
Pozďátky u Třebíče, Dolní Bory (pegmatity), Markovice u Čáslavi (alpská
parageneze), amfibolity kutnohorského krystalinika a Silezika.
Použití: ruda Ti, využívá se k výrobě bělob a antikorozivních nátěrů
Diagnostické znaky: přeměny na leukoxen, barva vrypu
ILMENIT FeTiO3
KASITERIT SnO2
Symetrie: tetragonální
Forma výskytu: Habitus krystalů je závislý na teplotách vzniku:
vysokoteplotní krystaly bývají dipyramidální zpravidla zdvojčatělé,
hydrotermálně vzniklé krystaly jsou jehličkovité a v epitermálních
podmínkách je kolomorfní. Téměř vždy (i zdánlivé monokrystaly) bývá
zdvojčatělý podle (101) a to i polysynteticky nebo cyklicky. Agregáty
zpravidla zrnité.
Kasiterit (2,5 cm), Cínovec (zdroj Ďuďa, 1990)
Dvojčata kasiteritu podle (011); a (100), m (110),
e (101), s (111) (zdroj Ježek, 1932)
Fyzikální vlastnosti: T = 6 - 7, H = 6,8 - 7,1; barva zpravidla hnědá až černá,
může být ale i bezbarvý, lesk kovový, štěpnost nedokonalá. V závislosti na
příměsích může být polovodičem.
Složení a struktura: Izomorfně může být přítomno Fe, Nb a Ta.
Vznik a výskyt: Je typickým minerálem cínonosných žul (greiseny) a
některých pegmatitů. Je běžný na hydrotermálních Sn - W žilách, vyskytuje
se ve skarnech, velký význam mají i subvulkanická ložiska Sn a barevných
kovů bolivijského typu. Běžně se těží v náplavech.
Naleziště: Cínovec, Krupka, Horní Slavkov (hydrotermální Sn - W
mineralizace), Otov, Rožná, Hagendorf - Bavorsko (pegmatity)
Použití: základní ruda Sn; používá se pro výrobu slitin, ve zbrojařském
průmyslu
KASITERIT SnO2
MAGNETIT Fe3O4
Symetrie: kubická
Forma výskytu: Běžně tvoří oktaedrické krystaly, které mohou být
zdvojčatělé podle (111), agregáty hrubě zrnité.
Magnetit (2 cm), Švýcarsko (zdroj
Ďuďa, 1990)
Fyzikální vlastnosti: T = 6, H =
5,18; barva černá, lesk kovový,
vryp černý, lom lasturnatý. Je
magnetický.
Složení a struktura: Běžné jsou příměsi - Cr, Mg, Al nebo V, za vyšších
teplot Ti. Struktura je inverzní spinelová.
Vznik a výskyt: Převážně vysokoteplotní minerál, vzniká ale i za
pokojových teplot. V magmatických horninách (hlavně bazických a
ultrabazických) tvoří akumulace, hojný je ve skarnech. Na
hydrotermálních žilách spíše vzácný, na alpských žilách běžný. Pěkné
krystaly bývají v chloritických a mastkových břidlicích, vzniká i v
sedimentech za nízkých teplot.
Naleziště: Obří důl - Krkonoše, Vlastějovice, Měděnec, Nedvědice
(skarny), Bushveldský komplex - JAR (magmatity), Sobotín (v mastkových
břidlicích),
Použití: ruda Fe
Diagnostické znaky: magnetismus, vryp
MAGNETIT Fe3O4
top related