Počátkem měsíce října 2004 vznikla novápracovní skupina AFA-FAS pro oblastOlomoucka. Tato skupina vznikla z potře-by cíleně se organizovat a bojovat takproti neonacistickým tendencím - ať užšířením antifašistických materiálů, taki formou militantní konfrontace.

Nejmarkantnějším projevem místníchneonacistů je samozřejmě násilnické na-padání lidí nejen ve večerních hodinách. Tytoútoky jsou prováděny jak ve skupinkách, taki samostatnými jedinci. Za zmínku také stojíaktivita místních nazihools, kteří při fot-balových utkáních taktéž útočí na náhodně

vybrané lidi. Občasné pořádání neonacistic-kých koncertů s internacionální (většinou pol-skou a slovenskou) účastí není výjimkou.

Ze všech stran slyšíme, „jak jsou ti ná-ckové ukrutně hrozní“, ale tento pasivní postojči názor toho sám o sobě proti neonacistickémuteroru mnoho nezmůže. Je třeba se aktivně real-izovat v boji proti tomuto násilí jakoukoli formou.

V současné době již aktivně fungujemonitoring, který velkou měrou přispívá k iden-tifikaci neonacistů. Fotografie a informa-ce o místních neonacistech a jejich sympa-tizantech jsou vítané na emailové adrese:fas-olomoucko@anarchismus.org. ���

pozor - změna domény e-mailové adresy naší redakce - casopis.akce@ziplip.com již nefunguje

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5O

BSA

H+

ED

ITO

RIA

L+

PR

OH

LÁ

ŠEN

Í+

TIR

ÁŽ

02

Uvědomujeme si, že česká gramati-ka je sexistická, ale zároveň též víme, ževšechny články uveřejněné v našem časo-pisu nejsou z lingvistického hlediska gen-derově korektní. V některých případechtomu tak je na základě svobodné volbyautorů a autorek. Resp. jejich vůli (v tomtopřípadě nevůli) přizpůsobovat své tvůrčíambice antisexistické gramatice, což sesamozřejmě netýká čistě literárních žánrů

jako je např. povídka či báseň, ve kterýchvše závisí pouze na uměleckých záměrechautora či autorky. Nepoužívání antisexis-tické gramatiky je též pochopitelné při pře-kladech cizojazyčných textů, v nichž sa-motný/á autor či autorka tuto gramatikunepoužívá. V tomto případě by genderovépřizpůsobování překladu mohlo mít i vlivna čitelnost a plynulost textu. To všakneznamená, že není důležité se sexis-

mem bojovat na všech frontách. V osob-ních vztazích a životě, stejně tak jako nalingvistické či rétorické úrovni. Je důležitézvykat si na to, že antisexismus musí býtnaší každodenní normou stejně tak jakoostatní anarchistické principy, které uplat-ňujeme již dnes v našich životech. ���

Federace anarchistických skupin- internet: http://www.fsa.anarchismus.org

� Obsah 02� Editorial_(redakce) 02� Prohlášení AFA-FAS Olomoucko 02� Prohlášení Gender_(fas) 02� Tiráž 02(TÉMA: ANTIFAŠISMUS) 03 - 28

� Antifašismus - jak se......věci mají_(j.lacina) 03 - 05

� ABC přímé......akce_(j.bouchalová/p.křápek/j.hruban) 06 - 07

� Reakce na článek......Vznik fašismu_(sj) 08

� Anarchistický odpor v nacis-......tickém Německu_(a.meltzer) 09 - 10

� (Komiks - B&RM: osobnost) 10� Terorismus a krajní pravice...

...v Německu_(v.grotowicz) 11 - 17� (Komiks - Wildcat: anarchisté) 17� Anarchismus a antifašismus...

...ve Francii 1933-39 - „Fašismus...

...nebo revoluce!”_(d.berry) 18 - 24� (Komiks - Wildcat: kapitalismus) 23� Internacionalismus...

...v trojúhelníku tří zemí_(d.nelles) 25 - 28

� Americká válka proti......terorismu v Kolumbii_(d.kovalik) 29

� Hoši děkujem_(t.netolický) 30 - 31� AFA Bratislava_(blava.antifa.net) 31� Za street-rock se neschováš_(drobek) 32� A zase ti zlobiví...

...„pankáči”_(antifa rakovník) 32(KOUTEK HUMORU) 32

� Nové zprávy......z Národního odporu_(s.rublev) 33

� Veselé léto 2004 v Brně......a Mostě_(fas.anarchismus.org) 33

� Moc to bolet nebude_(t.jones) 33

� (AFA plakát) 34 - 35

� Politický vězeň propuštěn......po 20 letech_(j.lacina) 36

� V Pärnu se staví muzeum estonské......divize Waffen-SS_(k.rosák) 36

� Běloruské úřady pronásledují......antifašisty_(k.rosák) 36

� Protesty v Bolívii_(a.averbach) 37� Mírový dezertér_(m.koudelka) 37� Novým italským ministrem se stal...

...bývalý neofašista..._(mfdnes.cz) 37� Antifašistické protiakce...

...ze zahraničí -Antifa...

...znamená útočit!_(o.sekula) 38� Do komparzu filmu Zánik pronikli...

...němečtí náckové_(o.sekula) 38� Jsem národní socialista...

...a revolucionář, ne skinhead!_(o.sekula) 39� Rozhovor: Od Hitlera ke Gier-...

...kovi_(m.przyborowski/l.dabrowiecki) 40 - 43� Velké policejní ucho_(š.kotrba) 44� Přímá akce_(h.beyer-arnesen) 45 - 46� (Komiks - B&RM: služebník boží) 46� Křesťanství_(u.dostál) 47� O památném dnu - Den D_(mickey.z) 48 - 50� Invaze do Panamy_(n.chomsky) 51 - 52� Historické poučení_(r.r.constantino) 53 - 54� (Komiks - B&RM: skinhead) 54� Povstání v Iráku_(m.n.magid) 55� Irák a vina Médií_(j.pilger) 56� Baskicko a jeho svoboda_(v.svoboda) 57 - 59� Divadlo jako diskurs_(a.boal) 60 - 62� Povídka: Politik_(u.dostál) 63� Povídka: Azor_(u.dostál) 63� Recenze: Commandante_(p.chromý) 64� Recenze: Fahrenheit 9/11_(p.chromý) 64� Nový projekt antifa labelu...

...Insurgence records_(czechcore.cz) 64� Los Muertos de Cristo - Rapsodia...

...Libertaria_(v.svoboda) 65� Upoutávky 65� Distribuce MAP Records 66� Info - distribuce - kontakty 67

Obsah Editorial

Prohlášení ke genderové korektnosti textů uveřejňovaných v časopise Akce!

AKCE! - časopis Antifašistické akce (AFA), pracovní skupiny Federace anarchistických skupin,členské sekce Mezinárodní asociace pracujících (FSA-MAP)

číslo 10 vyšlo: v únoru 2005, náklad: 800 ks, počet stran: 68redakční kolektiv: Vojtěch Svoboda, Pavel Pecka, Jindřich Lacina a Martin Koudelka

stálí přispěvatelé: Karel Rosák, Marek Vondra a David Jarýcelkové grafické zpracování a technický servis: Vojtěch Svoboda, korektury: Adriene, Markéta

grafika na obálce: použit motiv z webových stránek turecké Antifašistické akce(osobní e-maily autorů a autorek bývají zpravidla uvedeny pod jejich příspěvky)

TIR

ÁŽ

RRedakce rEEdakce reDDakce redAAkce redaKKce redakCCe redakcEE

casopis.akce@anarchismus.org

Jubilejně, již po desáté, vás vítáme v novém čísle našeho časo-pisu Akce hned na počátku nového roku 2005. Číslo 10 je opět dvoj-číslo. Nošením dříví do lesa by bylo zde nadále řešit přetrvávajícíproblém Akce - tvz. periodicita vs. dvojčísla:) Toto dvojčíslo má ovšemrekordní rozsah - 68 stránek. Cena se nemění. A věříme, že i po obsa-hové stránce naše (vysoká:) kvalita nekolísá.

Důležitou „komunikační“ změnou je změna domény některýchnašich e-mailů, a to kvůli dlouhodobým problémům se serveremziplip.com. Takže adresy casopis.akce, map.records a afa-prahafungují nyní na doméně anarchismus.org.

A co se událo nového vně časopisu, úzce s ním ale souvisejícího?Podstatnější změny jsou dvě. Za prvé: FSA (tzn. Federace sociálních anar-chistů a anarchistek) začala plně uplatňovat svůj nový název - FAS (tzn.Federace anarchistických skupin). A i přes legitimní snahu o revizi kolektiv-ního rozhodnutí členů a členek nový název plně respektuje nový pozitivnívývoj uvnitř naší organizace, tj. snahu o sbližování, spolupráci a stabilizacivztahů s jinými anarchistickými skupinami, zpřístupnění naší organizaceširšímu spektru nových zájemců/kyň o členství a respektování nových ten-dencí v anarchistickém hnutí (např. genderové lingvistické korektnosti). Zadruhé: webové stránky AFA byly přesunuty z domény afa-cz.antifa.net nanovou adresu antifa.cz, jež nám přenechala skupina Antifa Praha.

Číslo 10, jak už napovídá obálka, je tématicky věnované antifašis-mu. Je to tudíž tak trochu naše klasika, návrat k našim kořenům. Návrat,který ovšem plně respektuje a především reflektuje vývoj v této oblastiv posledních několika letech. Ze všeho nejdřív si můžete přečíst tentoEditorial, prozkoumat Obsah čísla, nakouknout do dvou Prohlášení(první naší nové skupiny AFA-FAS Olomoucko a druhé o genderovékorektnosti zde uveřejňovaných textů). V úvodní sekci „téma: antifašis-mus“ pak narazíte na články Antifašismus - jak se věci mají (koncipo-vaný jako jakýsi úvod k problematice antifašismu v našem podání), ABCpřímé akce aneb jak se vyhnout represím, Reakce na článek Vznikfašismu otištěný v Akci č. 8 na straně 37, Anarchistický odpor v nacis-tickém Německu, Terorismus a krajní pravice v Německu, Anarchis-mus a antifašismus ve Francii 1933 - 1939 „Fašismus nebo revolu-ce!“ a Internacionalismus v trojúhelníku tří zemí s podtitulem - Pilar-ski a anarchosyndikalismus v Horním Slezsku v meziválečném období.Americká válka „proti terorismu“ v Kolumbii následuje v „reportech“a ve „stalo se u nás“ vás seznámíme v textu Hoši děkujeme! s udavač-skou kauzou Filipa Vávry, která otřásla neonacistickou scénou, v „upou-távce“ na nový web AFA Bratislava a v článcích Za street-rock seneschováš aneb protikomunistický neonacista dobrý neonacistaa A zase ti zlobiví „pankáči“ s problémem tzv. „antikomunistických pun-kových kapel“. V „koutku humoru“ na vás čekají Nové zprávy z Národní-

ho odporu, předělané bilboardy z Brna a Mostu pod souhrným názvemVeselé léto, pythonovská kritika americké vlády Moc to bolet nebudeTerryho Jonese a komiksy Wildcat (2 ks) a Black&Red Meat (3 ks) roz-házené po celé Akci. Na prostřední dvoustránce naleznete plakát formátuA3 určený ke kopírování a propagaci (vylepování) našich myšlenekve vašem regionu - jiné plakáty naleznete i v dalších číslech. Ve „stalose v zahraničí“ si můžete přečíst články Politický vězeň propuštěnpo 20 letech o Levasseurovi, kterého americký anarchistický černý kříždlouhá léta podporuje jako politického vězně, V Pärnu se staví muzeumestonské divize Waffen-SS, Běloruské úřady pronásledují antifašisty,Protesty v Bolívii, Mírový dezertér o dezertérovi amerických okupačníchsil v Iráku, Novým italským ministrem se stal bývalý neofašista, Anti-fašistické protiakce ze zahraničí - Antifa znamená útočit!, Do kom-parzu filmu Zánik pronikli němečtí náckové a o zajímavé změně neo-nacistické image Jsem národní socialista a revolucionář, ne skinhead!projevující se už i u nás. V sekci „rozhovor“ najdete rozhovor s JoannouPilarskou, dcerou anarchosyndikalisty Tomasze Pilarského Od Hitlerake Gierkovi aneb život slezského anarchisty a do některého s dalšíchčísel počítáme s rozhovorem se španělskou kapelou Sin Dios. „Teorie“Velké policejní ucho vás seznámí s technickými podrobnostmi policej-ních odposlechů, s konceptem Přímé akce a s kritickým rozborem nábo-ženských periodik v článku Křesťanství - milosrdenství a láska k bližním?V sekci „historie“ se podíváme do Franice roku 1944 v článku O památ-ném dnu - Den D kriticky hodnotící spojeneckou invazi v Normandii kon-cem 2. sv. války, zavítáme do střední Ameriky přelomu 80. a 90. let 20. st.v článku Invaze do Panamy, Filipín konce 19. stol. s textem Historicképoučení, na Blízký východ počátkem 90. let 20. stol. s texty Povstánív Iráku - jaro 1991 a Irák a vina médií a nakonec se vrátíme zpět doEvropy v článku Baskicko a jeho svoboda zabývající se komplexně tímtoregionem. V sekci „umění a recenze“ narazíte na teoretickou stať Divadlojako diskurs, na 2 autorské povídky Politik a Azor z pera naší členky,na recenze filmů Comandante - dokumentární rozhovor s diktátorem - fil-movou hvězdou a Fahrenheit 9/11 - propagandistický dokument pro „pop-cornového“ diváka a na text Nový projekt antifašistického labelu Insur-gence records. No a konečně v poslední sekci „upoutávka“ si můžete pře-číst o nově vydaném CD a knížce Los Muertos de Cristo - RapsodiaLibertaria, nových číslech časopisů A-kontra, Přímá cesta a novémkomiksu Válečná závislost vydavatelství Intu. Na úplně posledních strán-kách si můžete vybrat něco z nabídky naší Distribuce MAP Recordsnebo nás kontaktovat na aktualizovaných adresách. ���

Přejeme příjemné počtení.

redakce

Prohlášení nově vzniklé regionální pracovní skupiny AFA-FAS Olomoucko

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

03

Poslední „horká válka“ s fašismem skončilav roce 1945, studená válka s fašismem probí-há neustále. Fašismus existuje v zárodečnépodobě i v méně kritických obdobích, jakým je todnešní. Systém má pro fašismus i dnes určitouroli, i když omezenou a přísně kotrolovanou.Dnes v Evropě neexistují otevřeně fašis-tické režimy. Jsou zde ale fašistické politickéstrany a organizace a hnědé nebezpečí stále žije.

Jakou společenskou roli tedy dnes hraje fašis-mus? Hodí se na terorizování těch, kteří jsouodsouváni na okraj společnosti, na útoky protisociálně kritickým hnutím, proti subkulturám, protikulturním a národnostním menšinám. Nesmí alepřekročit hranice, které jim systém stanoví. Pokudse o to za podmínek „studené války“ pokusí, systémje odkáže do patřičných mezí. Dnešní čeští fašistéa fašistky se často dostávají do role rozhněvanýchmladých lidí, nechápajících, že jsou pouhýmimouřeníny, kteří slouží jinému pánu, než si myslí.

Vládnoucí třída se dnes v České republiceobejde bez fašismu. Sociální konflikty jsou v našízemi naneštěstí potlačené a situace pro estab-lishment stabilizovaná. Stačí se však podívatpřes hranice, do bývalé NDR. Není náhodou, žezásadní nespokojenost milionů zdejších neza-městnaných začíná stále více absorbovat krajnípravice, které ostatní politické strany staví jenminimální překážky. Co kdyby lidé začali hledatskutečné příčiny svého osudu, co kdybyzpochybnili systém, ve kterém žijí. To je přílišnebezpečné. Mnohem lepší pro systém je vzes-tup krajně pravicové demagogie, obviňujícípřistěhovalce nebo multikulturní společnost.

Z toho pramení i jeden ze základních po-znatků antifašismu: kapitalistické a státní elitynejsou nepřítelem fašismu, ale jeho pánem.

AFA se stala organizací pracující na základěanarchistických zásad solidarity, vzájemné pomo-ci, federalismu a přímé akce. Začala vytvářetprostředí, na kterém bylo možno dlouhodoběstavět. Šlo o zásadní vývoj a dozrávání antifašis-mu. Šlo o hledání účinných prostředků,soudržných s cíli našeho boje. Účinné prostředkyjsou takové, že fašismus jejich použití skutečněpocítí a upraví podle toho své chování žádoucímsměrem. Je k tomu dotlačen, nemůže jinak.Prostředky slučitelné s cíli jsou důležité proto, ženaše práce nebude mít zpětnou vazbu, která by jiv jiné rovině úplně znehodnocovala.

Skutečnost, že se nakonec česká AFA vyvin-ula do podoby pracovní skupiny Federace anar-chistických skupin, dokládá proces, k němuždochází v širších platformách. Vývoj AFA do po-

a městech. Pokud jsou fašistické aktivity zatlačeniy,do vytvořeného vakua musí vstoupit antiau-toritářské skupiny šířící antiautoritářské principy.

Fašismus a antifašismusJak ukázala historie, fašismus je ze své

podstaty nouzové řešení, připravené v reper-toáru vládnoucí třídy. Kdekoliv dojde ke spo-lečenské krizi, která zpochybní základní vazbykapitalistické společnosti a ohrozí kapitál a jehodržitele - Itálie 1919 - 1922, Německo ve 20. le-tech, Španělsko v letech 1936 - 1939 a mnohozemí v třetím světě po 2. světové válce - nastu-puje v určité formě fašismus/nacismus.

V našich podmínkách jsou nejviditelnějšímnebezpečím jednotlivé fašistické organizacea skupiny. Nesmíme ale zapomínat, že v obec-

Fašismus je ze své podstaty bezpečnostní zá-klopkou systému. Je způsobem, jak nouzověřešit sociální problémy moderní masové kapi-talistické společnosti, aniž by byla principiálnědotčena privilegia a majetky vládnoucí třídy.Dokud existují stát a kapitalismus, je fašismusneustále přítomen, skrývá se, a dere na dennísvětlo kdykoli se vyostřují sociální problémy.

Antifašistická akcePomalu se blíží desáté výročí (v roce

2006) založení Antifašistické akce - a nejenv této souvislosti je dobré se zamyslet nad tím,čeho dosáhla a jaké zkušenosti jsme získali/y.Podobné skupiny samozřejmě existovalyi předtím, než byla v roce 1996 založenaAFA. Teprve ale založení Antifašistické akceumožnilo navázat spolupráci s řadou míst-ních skupin a jednotlivců a začít potlačovatfašismus organizovaně.

doby anarchistické organizace byl logický.Anarchismus poskytuje antifašismu zřetelnéporozumění roli fašismu v dějinách a způsobům,jakým je nutno proti němu bojovat. Fašismusnepadá z nebe, ale plní určitou společenskou roli.

Politický vývoj AFA vůbec neznamená, že byse nějak omezily možnosti spolupráce. Nikdo neníodmítán AFA, pokud jeho/její metody nejsou v pro-tikladu s anarchistickými principy. S AFA spo-lupracuje mnoho antifašistů a antifašistek, ačkolinejsou jejími členy/kami a nikdo není předemodmítán kvůli odlišnému názoru na dílčí témata.

Jedno téma ale máme všichni, členovéa členky i spolupracovníci a spolupracovnicespolečné. Prvořadě jde o bezpečí nás, našichblízkých a našich komunit před fašistickým násilím.Většina z nás do antifašismu vstoupila právě kvůlitomuto problému. Nakonec jsme dospěli/yk poznání, že hledanými prostředky je kombinacepřímých akcí a sociálních aktivit v komunitách

AntifašismusJak se věci mají

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

04

nější rovině jsou problémem sociální problémy,týkající se také menšin a v konečném důsledkuneodstranitelné strukturální vady kapitalistickéa státní společnosti, která si fašismus držív záloze a rasismus a xenofobii přímo podporuje.

Revoluční a anarchistický antifašismus(jaký prosazuje i AFA-FAS) jako jeden z málaz celé škály nejrůznějších antifašismů nabízísystémové řešení, spočívající v účinné my-šlenkové i fyzické marginalizaci (zatlačenído ústraní) fašismu, aby nepředstavoval hrozbupro své okolí a překážku pro antiautoritářskýspolečenský pohyb, který doufejme vyústív sociální revoluci, odstraňující právě ony zák-ladní nerovnosti, útlak a vykořisťování.

AFA chce být prostředkem, jak pomociproklestit cestu pro antiautoritářské my-šlenky, pro anarchisty a anarchistky, provšechny, kdo protestují proti systému státua kapitalismu - a nechtějí systém „změnit“pouze tím, že by si přisvojili/y moc pro sebe.

Jestliže se naši nepřátelé - současné mocenskéelity a fašistické hnutí - mezitím střetnou mezi sebouve sporu o „kompetence“, tím lépe - ale v důsledkuje úplně jedno, který holohlavý psychopat sedí zamřížemi a jaká kauza fašistických vražd a násilnostízaujala masové sdělovací prostředky. Skutečnostízůstává, že státní represe proti fašistům je vždydůsledně liknavá (nedůsledná) a vládnoucí třída sisvého mouřenína pouze pečlivě drží na uzdě, kdyžho nepotřebuje na špinavou práci.

Je možné se donekonečna rozhořčovat nadtím, že policie nerozpouští neonacistické koncer-ty, na nichž se skanduje „Vypalte synagogy“(a není tajemstvím, že ani to už se nestává,fašisté a fašistky se dnes chápají plíživější propa-gandy), nepochopíme-li, jakou roli fašismus hrajev kapitalistické společnosti. Kluci nezlobí a bavíse mezi sebou, tak proč zasahovat za nějakéskandování - to je přístup „odpovědných míst“.Kromě toho se zde establishmentu účelově hodíjejich „demokracie“ a „svoboda slova“.

Demokraciea extremismus

Fašismus je dnes nejviditelnější, pomocímasmédií, v souvislosti s jednotlivými násilnostmi,páchanými fašisty. V této souvislosti je jednímz důležitých úkolů AFA působit proti poselstvímasmédií, že boj proti fašismu znamená prvořadězabránit „násilí“ („rasovému“, „diskriminačnímu“apod.). Pouliční rasově a politicky motivovanénásilí je nejviditelnější a bezprostředně nejhoršíprojev současného fašismu. Fašisté jsou odsu-zováni takřka výhradně jako „násilníci“.

Násilná přímá akce, tvořící jednu z položekv našem taktickém repertoáru, je tak překvapivěčasto odsuzována jako „nic neřešící... násilí“. Proti„násilí“ údajně není možné bojovat „násilím“,protože tím se „násilí“ jen podporuje apod.

Tato argumentace je nesmyslná. V okamžiku,kdy odsoudíme antifašistické přímé akce, ohrom-ně podpoříme vládnoucí třídu a její stát. Řeknemeano jejich nároku na výlučné legitimní použitínásilných prostředků. Zásadním způsobembychom podpořili/y existenci policie a ozbrojenýchsložek, chránících tento systém.

Hlavně ale bychom odvedli/y pozornostod toho, jak se věci skutečně mají. Na fašis-mus dopadne represe pouze tehdy, když překročíprostor, který mu systém vykázal.

Kapitalistická demokratická společnost,ve které zatím musíme žít, potřebuje ke svéexistenci jeden důležitý faktor. Vnutit utlačo-

vaným své „simulacrum“, velké pohádkovévyprávění, stojící v základech každé propagandyvládnoucích. Stát je prý přeci jen nástrojemk prosazení harmonie různorodých zájmůa zabránění násilí ve společnosti. Stát je prýpřeci jen v určitých situacích garantem „spravedl-nosti“ a „pořádku“. Je prý možné ho přeci jen bezobav využít k objektivně prospěšnému jednání,aniž by toto v jiných souvislostech nebylosnižováno nebo úplně negováno. Jinými slovy,liberálně demokratická kritika revolučníhoantifašismu tvrdí, že stát se může za určitýchokolností stát nástrojem našich sociálních aktiv-it. Proč tedy podnikat přímé akce, proč budovatsíť antifašistických skupin, proč to všechno, kdyžúdajně stačí jen důsledně tlačit na stát?

Stačí prý důsledně monitorovat nacistickéskupiny a jejich zločiny a veřejně tlačit na jejichpostihování. To je prý vše a anarchisté a anar-chistky zbytečně zabředávají do složité ideolo-gie a pouličního násilí.

Demokratické iluze tak zplodily celou řaduobčanských nevládních organizací, působícíchmj. „proti fašismu a rasismu“. Jejich činnostv oblasti neonacismu však má výraznou negativnízpětnou vazbu. Posiluje státní represivní složky(policie, prokuratura, justice) ve smyslu opera-tivnosti, legitimity a společenské prestiže. Posilujípolitickou průchodnost uplatnění protiextremi-stické legislativy. Neonacisté/ky totiž nejsou odsu-zováni jako neonacisté/ky, ale jako extremisté/kyči násilníci/e na základě totožných paragrafů,podle nichž můžeme být odsouzeni i my. Lidsko-právní soudní aktivity vydávané za výsledek čin-nosti anarchistů a anarchistek dělají ohromnoureklamu demokratické ideologii: Hleďte, i anar-chisté se obracejí na naše instituce a zákony...

Přistoupit na spolupráci se státem znamenáuzavřít se systémem faustovskou smlouvu. Státnedává nic zadarmo. Dlouholetý spor anarchismus demokracií ohledně revolučního (anarchistick-ého) antifašismu je toho nejlepší ilustrací. Náš spors těmi, kteří se zastávají demokratických občan-ských aktivit, je ze strany anarchistů a anarchistekveden především jako upozorňování na odvráce-nou tvář lidsko-právního aktivismu, jejíž negativavýrazně převažují nad údajně bezprostřednímikladnými výsledky. Upozorňujeme, že lidsko-právní demokratický antifašismus žije v sociálníiluzi. „Existenci státu“ není možné bez závažnézpětné vazby zužitkovat pro vlastní cíle.

Nestranný „právní stát“ neexistuje a demo-kratické „právo“ a „spravedlnost“ jsou přeludy.Stát je údržbářský nástroj na zajišťováníhierarchie ve společnosti, zejména té třídní -a prosazování zájmů vládnoucí třídy, zejménatěch ekonomických. Že demokratická legalitaa zákonnost jsou pohádky na dobrou noc, poz-nalo anarchistické hnutí již hluboko v 19. sto-letí a právě proto je anarchistické.

Revoluční antifašismusAnarchisty a anarchistky by neměly zajímat

údajné posuny v demokratické legislativě,mikroskopické změny veřejného mínění a změnajakéhosi „povědomí“. Nás zajímá ověřitelné,pociťované potlačení nacistických aktivit. Zajímánás naše bezpečí, naším cílem není potlačit„násilí“, ale fašismus. Chceme v prvé řadě choditbez obav večer po sídlištích. Chceme se cítitv našich domovech bezpečně před fašismem.Chceme šířit a prožívat své myšlenky.

To je hlavní důvod existence AFA. Pokud senebudeme bránit, nebudeme moci bojovat protifašismu. A boj proti fašismu není jen fyzickýmbojem proti konkrétním fašistům a fašistkám. Protifašismu lze bojovat jen s přihlédnutím k celé šířiproblematiky. Takový kontext boje zachováváukotvení antifašistických aktivit v anarchistické(revoluční) organizaci. Cílem AFA není posti-hování (trestání) fašistů a fašistek, pro AFA nenídůležité dostat nacisty „za katr“.

Navíc právě anarchistické hnutí by mělovnímat a chápat, že násilničtí neonacisté nej-sou jedinou hrozbou. Fašismus je obecně jenurčitou částí politického spektra, jehož nejvýz-namnějším rysem je důraz na úlohu státuve společnosti. V globálním měřítku jsou dnesmnohem větším nebezpečím ideologickésměry, které naopak usilují o oproštění státuod jeho zprostředkovatelské úlohy a ponecháníčistě represivního charakteru. Tyto ideologiezde vládnou a mají svůj zdroj v neoliberalismu,nikoli ve fašismu. AFA-FAS toto nepouštíze zřetele, proto se do tohoto širšího bojezapojila jako nedílná součást anarchistickéhohnutí. To, že je pracovní skupinou zaměřenouna partikulární problém, není na škodu. Dokudsi zachová ponětí o kontextu, může tak jenefektivněji pomáhat celému hnutí řešit tentoproblém. Federace anarchistických skupink tomu dává své členské základně prostor.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

05

Pro anarchistické/revoluční antifašistya antifašistky neexistují žádné „příslušné“ or-gány, dodržování „oprávněnosti“ postupu, vyčer-pání „legitimních“ možností. Tam, kde se naci-stické hrozbě postavila odhodlaná fyzická a po-litická opozice, došlo téměř vždy ke zlepšenísituace. Ano, někdy se to také nepovedlo.Existuje ale i několik měst, nebo celých regionů,kde díky přímým akcím antifašistů a antifašistek,nejen z AFA, došlo k téměř naprostému utlu-mení veřejné činnosti nacistických skupin.Fašistické organizace mohou být kombinacípřímých akcí a politické činnosti zahnány zpátkydo své pivní subkultury. O to jde. Narušovata rozbíjet každou jejich politickou, veřejnouaktivitu. Nedovolit jim se veřejně organizovat.

Demokratická lidsko-právní taktika má jedenočividně záporný účinek. Nutí postižené, abyvkládali/y naděje do procedurální správnosti jed-nání policie a soudů, přistoupili/y na pravidla sys-tému a spoléhali/y se na něj. Zvláště v případěromské populace, mající dlouholetou zkušenost,z první ruky, se skutečnou funkcí státu, se jevítyto snahy jako krajně kontraproduktivní. Ostatněněkolikaleté kličkování mezi paragrafy, přeha-zování případu mezi soudy - to vše působíhluboce demoralizujícím dojmem.

To, co je nutné a oč se revoluční antifašis-mus snaží, je pomocí příkladů a spoluprácepomoci lidem přestat vkládat důvěru ve stát.Přestat věřit policii a soudům a nezbavovat setak druhotně spoluodpovědnosti za udržovánívlastní komunity. Začít komunikovat, sdružovatse, společně jednat a ignorovat možnostinabízené státem. Bránit se sami, zakládat asoci-ace zdola, rovnostářské, bez šéfů a „profesionál-ních aktivistů“ a „specialistů“, předstírajících, žedotlačí státní moc k žádoucímu verdiktu.

Právě to znamená vytvářet antiautoritářskoukulturu mezilidských vztahů, působit v pravémslova smyslu anarchisticky - nikoli ve smysluvůdčím, ale jako inspirátoři a lidé, kteří podávajípomocnou ruku v organizování se a spolupracujína rovnostářském základě.

V případě obrany proti fašismu to znamenámj. připomínat myšlenku domobrany (kolektivnísebeobrany) která se mnohokrát spontánněobjevila nejen v romských komunitách a vždy bylapotlačena a odmítnuta mj. i „aktivisty“ a „special-isty na lidská práva“. Romové a Romky by totižmohli/y začít být lidmi, určujícími vlastní osuda pro nejrůznější pány a dámy nevládního aktivis-mu by již nebyli/y pasivním subjektem, kterýsekundárně kromě politického věhlasu přinášígrantové peníze pro snadný život.

Komunitní antifašistické skupiny (např. sku-piny AFA a na ně navázané množství sympatizu-jících a spolupracujících lidí) jsou právě takovoudomobranou - silou, která se aktivně snaží za-mezit útokům nejen na svoji komunitu.

AFA a veřejné míněníAFA-FAS nebojuje o veřejné mínění.

Nejednoznačnost tohoto pojmu bije do očí. Je„veřejné mínění“ to, co na zakázku zpracujívelké agentury na „výzkum veřejnéhomínění“? Co to je? Převládající názor větši-nové společnosti? Posuny „veřejného mínění“se zlepšením situace nesouvisí. Stejně jakofašismus ani revoluční antifašismus na nějnedbají. Myšlenka, že fašisté a fašistky „násnechají na pokoji“, kvůli obavám z veřejnéhomínění, je scestná sama o sobě.

Úvahy o smysluplnosti našich aktivit se neod-víjí od „veřejného mínění“, formovaného mediální-mi korporacemi, ale zájmů naší komunity - anar-chistického hnutí a utlačovaných. Úspěchyantifašismu závisí na jedné straně na organizo-vaných i násilných přímých akcích a na druhéstraně na osvětě a komunitním působení v anar-chistickém duchu.

Antifašismus a přímé akceTradičním jazykem nacismu je odosobněná

brutální síla a její kult. Nacismus je vyhraněnáideologie, rozdělující společnost na přísně hier-archizované etno-kulturní a sociální skupiny,

jejichž koexistence je nemožná a nežádoucí.Čím hlubší jsou sociální problémy, na jejichžpotlačení je nacismus používán, tím je tato jehozákladní vlastnost vyhrocenější. Nacismusa jeho stoupenci a stoupenkyně nejsou schop-ni/y komunikovat jinak, než konfrontačnímiprostředky, v různé míře podle okolností.Někde postačí politická opozice a každodenníaktivismus, někde je potřeba udeřit silou,protože na nic jiného nereagují.

K dosažení cílů nacismu je nutné vyhladitcelé rasově a politicky vymezené skupiny.Odhodlání kvůli „historické nutnosti“ vyvraždit mil-iony lidí vytvořilo u nacistů a nacistek mentalituchladné, racionalizované krutosti, nepřipouštějícípochybnosti. Lidé, kteří přijali za svou nacistickouideologii, v sobě probouzejí psychologické rysyshodné s chováním Heinricha Himmlera a dalších.Přesvědčení o nemilosrdném konfliktu ras a kultura svém historickém poslání.

Antifašismus AFA proto vychází i z poro-zumění tohoto rysu nacismu. Přímé akce se obje-vují jako prakticky jediný prostředek, po jehožuplatnění jsou nacisté a nacistky dotlačeni/yke změně chování. Násilné přímé akce - někdynazývané militantní antifašismus - nejsou pri-mární, jedinou či základní metodou práce AFA,od které se odvozuje všechno ostatní. Jsou alejistě rizikovou, neobvyklou, nepříjemnou součástíantifašistické práce, založenou na skutečném zák-ladním principu činnosti AFA, na přímé akci.

Někdy si říkám, že když jsou lidé schopnipochopit, že se za 2. světové války nebo španěl-ské občanské války (revoluce) proti fašismu bojo-valo pomocí bombardérů a tanků - tak by dnesrozhodně neměly vyvolávat jakékoli pobouřenímilitantní (násilné) přímé akce AFA.

ZávěremAFA a množství dalších antifašistů a antifašis-

tek, představují bojovníky a bojovnice „studenéválky proti fašismu“. Představují lidi, kteří jsouochotni leccos riskovat, kteří zpochybňují státa kapitalismus, kteří se neřídí jeho pravidly, kteříse nezajímají o to, jak o nich budou psát masovámédia, kteří se nezajímají o „vědecké“ výzkumyveřejného mínění. Jsou to lidé, kteří se zajímajío potlačení fašismu, kteří chtějí bezpečí předfašismem nejen pro sebe. Proto si AFA zasloužípodporu. Její práce je možná nebezpečná, kon-frontační, občas militantní a násilná - ale v pod-mínkách státu a kapitalismu se boj o naše svo-body a životy nevede v rukavičkách.

V AFA je prostor pro všechny druhy aktivitproti fašismu, které jsou antiautoritářské. V AFAse mohou uplatnit všichni, kteří mají upřímnýzájem na boji proti fašismu a systému, který hochrání. AFA spolupracuje s celou řadou skupini jednotlivců - mezi nimiž můžete být klidně i vy- vaše skupina z malého okresního města,nebo velkého sídliště, ohrožovaného fašistický-mi gangy. A když vás neohrožují zrovna fašisté,jsou i jiné problémy. Společně s námi můžetezměnit svět, ve kterém žijete.

---Obšírněji a komplexněji se tomuto tématu

(tento článek má být „pouze“ jakýmsi „úvodem“ dodané problematiky) chceme věnovat v našem (AFA)připravovaném programovém konceptu. ���

Jindřich Lacina (FAS Praha)- e-mail: jlacina@anarchismus.org -

editoval Pavel Pecka (FAS Praha)- e-mail: pavelpecka@anarchismus.org -

a Vojtěch Svoboda (AFA-FAS Praha)- e-mail: vojtech.svoboda@anarchismus.org -

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

06

Tento text vznikl na základě přednášky, kteráměla proběhnout v rámci letošního AFACampu. Z organizačních důvodů přednáškaneproběhla, přinášíme vám ji tedy touto for-mou. Následující text je jakýmsi stručnýmpřehledem, jak se vyhnout případným prob-lémům s represemi. Podrobněji se tomutématu budeme ještě věnovat v brožuře „Tipya triky pro antifašisty“, kterou pro váspřipravujeme. Rady se týkají většiny typůpřímých akcí, včetně militantních demon-strací, následují rady, které se týkají případ-ného zatčení a sdělení obvinění z trestnéhočinu nebo přestupku ze strany fízlů. Snažtese tento text nebrat na lehkou váhu, můževám ušetřit spoustu nepříjemností.

1. Před akcí1.1) Příprava

Snažte se komunikovat co nejvíce osobně.Internetová a telefonní komunikace je vysoceriziková. Mnohé mobilní telefony mohou býta pravděpodobně také jsou odposlouchávány,zvláště, co se týče dlouhodobě se angažujícíchaktivistů. Policie disponuje novým vybavením,s kterým již nepotřebuje spolupráci provozovatelesítě mobilních telefonů. Policie může volněpoužívat tzv. operativní odposlechy, ke kterýmnení nutný souhlas soudu. Ty sice nemohou býtpoužity jako důkaz u soudu, ale jejich pomocí jsouobvykle získávány další důkazy.

E-mail a jiné formy internetové komunikace(například ICQ) je velice snadné nabourat, protopoužívejte bezpečnější e-mailové schránky,např. ziplip.com a zásadně se vyvarujtepoužívání českých mail serverů, email.cz, sez-nam.cz, volny.cz, post.cz nebo atlas.cz. Pokudmáte na takovém serveru schránku, doporuču-jeme ji okamžitě zrušit. Čeští poskytovatelé inter-netových a emailových služeb mají ze zákonapovinnost archivovat veškerá data po řadu leta poskytovat je policii volně k dispozici (tj.i obsah vaší emailové schránky).

I pokud používáte bezpečnější mail, ješifrování obsahu zprávy naprostou nezbytností!Osvědčil se šifrovací program PGP (www.pgp.cz),jeho používání je jednoduché a velmi účinné.Tématu šifrování se budeme ještě podrobnějivěnovat. Dlužno dodat, že pokud by měly repre-sivní složky velký zájem na obsahu vaší zprávy,jsou schopny ji rozluštit útokem tzv. hrubou silou,během několika měsíců. Proto do emailu nepištevůbec nic, co by proti vám mohlo být použito!

Elektronickou komunikaci pokládejte zaapriori nebezpečnou.

1.2) Výstroj

Důležité je, co nejvíce nenápadné pohodlnéoblečení a sportovní boty, ve kterých se dobřeběhá. Zapomeňte na těžké boty.

Další důležitou součástí vaší výbavy musí býtmaskování. Nejen kukla, ale vhodné jsou i černébrýle, čepice, šátek, kterými se můžete částečněchránit, když vás např. policista na veřejnémshromáždění vyzve, abyste se odmaskovali.

Pomůcky vybírejte adekvátně typu akce.Praktické jsou zejména teleskopické obušky, tyčkya boxery. Plynové střelné zbraně, elektrickézbraně a spreje většinou nejsou vhodné. Také sevyvarujte používání zbraní náročných na manipu-laci, např. nunchaky.

Mějte u sebe doklad totožnosti, pas neboobčanku. V případě, že jej nemáte, vám hrozípokuta a zadržení až na 24 hodin jen kvůlizjištění totožnosti.

Vhodné jsou také rukavice (ideální jsouchirurgické, gumové, jednorázové) kvůli otiskům.

Převlečení, nejlépe lehká šusťáková bunda,která se dá po akci rychle sundat.

V případě militantní demonstrace, blokády,atd. je dobré mít ochranu proti slznému plynu(rukavice, plyn. masku nebo šátek, vodu a cit-rónovou šťávu), případně ochranné prostředkyproti obuškům (helmy atd.).

Pokud používáte brýle, na přímé akce jsouvhodnější čočky, ale pokud hrozí zásah slz-ným plynem, čočky si určitě neberte, může dojítk vážnému poranění očí.

Pokud užíváte pravidelně nějaké léky,nezapomeňte na ně.

1.3) Co s sebou nikdy nebrat!!!

Diáře, notesy, organizéry, adresáře a nicpodobného, z čeho by policisté mohli získatjakékoli vaše kontakty.

Žádný alkohol a jiné drogy. A to ani s se-bou ani v sobě.

Piercing není vhodný, může dojít ke zby-tečnému zranění.

Neber s sebou fotoaparát, zvlášť pokudv něm máte kompromitující fotky (např. svýchznámých, fotky do monitoringu atd.). Pokudmáte mobilní telefon s fotoaparátem, neza-pomeňte na případné fotografie ve forměMMS uložené v paměti!

Pokud hrozí zásah slzotvornými pro-středky, neličte se a nepoužívejte jelení lojenebo mastné krémy. Ty zhoršují a prodlužujíúčinek takových látek.

1.4) Dále nezapomeňte!

Vymazat z telefonu veškeré SMS nebo MMS(fotografie) atd., které vás mohou kompromitovat.Nezapomeňte ale, že ACAB si mohou vyžádatvýpis vašich SMS, MMS a hovorů a operátor homusí bez odporu poskytnout.

Pokud možno zablokujte paměť telefonu,je sice pravděpodobné, že se do něj dostanou,ale aspoň jim to ztížíte.

Na akci přicházejte ve skupině, dejte si srazněkde mimo, pomůže vám to vyhnout senapadení, zvlášť ze strany neonacistů.

Dobrý plán je základ každé akce, pokudmáte v plánu akci na nějakém konkrét-ním místě, projděte si ho a seznamte ses únikovými cestami a půdorysem okolníchulic nebo krajiny, počítejte se všemi varianta-mi a dobře naplánujte ústup.

V současné době se stále více rozmáhajíkamerové systémy, proto je nutné počítat i s toutovariantou. Záznamy z kamerového systémumohou sloužit jako nepřímé důkazy u soudu.

V případě militantní akce si pokusteobstarat dopředu alibi.

Nezapomeňte se předem dohodnout, co a jakbude probíhat, jaké má kdo úkoly.

Neúčastněte se akcí s lidmi, se kterými mátešpatné zkušenosti. Například pokud na ně neníspolehnutí nebo pokud nebudou respektovat „plán“či bývají často pod vlivem alkoholu nebo jiných drog.

Důležitá poznámka k mobilním telefonům:pokud budete zatčeni a policisté u vás nebodalších lidí najdou mobilní telefony, které bylyběhem akce v provozu, mohou ve spoluprácis operátorem, se slušnou přesností rekonstruovatváš pohyb po městě, zjistit kdo komu telefonoval,posílal jaké zprávy apod. Mobilní telefon se takmůže proměnit na zdroj důkazů proti vám.

2. Během akcePokud jste na veřejném shromáždění, snažte

se respektovat pokyny organizátorů, pokud nej-sou v rozporu s případným plánem vaší akce.Pořadatelé mohou mít jiné plány než vy.

Během shromáždění se můžete maskovat,ale na vyzvání policisty se musíte odmaskovat,jinak vám hrozí pokuta.

Pokud vás policista legitimuje, dejte muprůkaz totožnosti, pokud odmítnete, může vászadržet a to až na 24 hodin. Měl by vám sdělitdůvod, proč vás legitimuje, většinou používajíobligátní „pátrání po hledaných osobách“, pokudvám důvod legitimování nesdělí, porušuje zákona vy si na něj můžete stěžovat :-) Hádky o legalitupožadavku na doklady totožnosti jsou naprostoneplodné a zbytečné.

V případě použití ACAB psů před nimi ne-utíkejte ani nedělejte prudké pohyby, právě na je-jich základě jsou psi vycvičení útočit.

Vyhýbejte se fotoaparátům a kamerám. Ať užjde o nenápadné pány v civilu s digitálními přístro-ji nebo novináře. S médii nekomunikujte pokudmožno vůbec. Je bohužel běžnou praxí, že se nademonstracích běžně vyskytují „mediální hvězdy“,které jim jistě všechno „objasní“. Nespoléhejte nato, že oficiální média by zveřejnila váš komentářv nesestříhané a nepřekroucené podobě nebo žeby nedali záznam s vaší rozesmátou nemasko-vanou tváří k dispozici ACAB.

Mnoho lidí přichází do hnutí s iluzí, že úče-lem médií je přeci jenom objektivně informovat.Není to pravda, média jsou byznys jako každýjiný. Známý je případ reportéra České televize,který působil jako aktivní svědek policie v proce-su proti antifašistovi, který se v září 2000 podílelna konfrontaci s neonacisty v Praze na Hlavnímnádraží. ČT tehdy poskytla kompletní obrazo-vý materiál, který ve spojení se svědectvím novi-náře postačil k odsouzení.

Pokud se demonstrace radikalizuje a dojdeke střetu s policií, nepanikařte. Buďto se zapojtedo střetu nebo se držte v hejnu a daleko od kraje

ABC přímé akceaneb jak se vyhnout represím

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

07

davu. Pokud opravdu nepůjde o život, tak sesnažte neustupovat, ale hlavně neodcházet,protože zatčení nebo napadení vám nejvíchrozí právě tehdy, pokud se v takovém okam-žiku oddělíte od hlavní skupiny.

Neoslovujte se nikdy jmény nebo vše-obecně známými přezdívkami.

V přímé akci buďte rychlí a účinní. Kon-centrujte akci do co největší intenzity na conejkratší dobu. Pamatujte na včasný ústup.Pokud je dost lidí a okolnosti to dovolují,ustanovte případné hlídky.

Hlavní zásada: Nikdy se nenechte chytita to i v případě, že jste neudělali nic pro-tizákonného, policisté proti vám důkazy bezproblémů vyrobí, nezapomínejte na to.Bohužel se už mockrát stalo, že lidé sázelina to, že „přece nic neudělali“. Policii, zvláštěv případě „hromadného narušování veře-jného pořádku“, vůbec nejde o dopadeníkonkrétních viníků, ale o exemplárnípostižení zadržených účastníků.

Pokud vám hrozí, že vás chytí, zbavte sevšeho, co vám může přitížit v možnémpozdějším obvinění, především se zbavtezbraně, ale i maskování, snažte se někamukrýt vaši SIM kartu atd.

3. Po akciPokud jste zranění a musíte nezbytně vyhle-

dat lékařské ošetření, raději si vymyslete krycípříběh o tom, jak jste ke zranění přišli. Důvod jeprostý - pokud má lékař podezření, že vámzranění způsobil někdo jiný a mohl být spáchántrestný čin, je jeho zákonnou povinností informo-vat o vašem ošetření ACAB. Snažte se vyhledatošetření co nejdále od místa akce.

Při ústupu se rozdělte, vyhýbejte se rušnýmkomunikacím a frekventovaným místům, restau-racím, klubům a nejlépe i hromadné dopravě.

Pokud můžete, převlečte se, maskujte všech-ny stopy, které vás můžou spojit s akcí.

4. ZadrženíSnažte se co nejvíce zadržení vyhnout,

utíkejte, schovávejte se, ale dávejte si velkýpozor, abyste žádným způsobem neohrozilinebo nenapadli fízla. Pokud už vás mají,neklaďte aktivní odpor, maximálně se zkustevytrhnout a pokračovat v útěku. Fízlové vás totižrádi dost drsně zpacifikují a přičtou váms radostí napadení veřejného činitele.

Zadržet vás může pouze policista, jiná osobavás může zadržet pouze když vás přistihne přitrestném činu, takže nějací členové ochraneknebo hrdinové z ulice jsou mimo hru.

Po zadržení vás fízl může připoutatk dopravní značce, zábradlí, může tě zavřítdo antonu atd. Doba, po kterou tě může taktozadržovat je podle zákona 2 hodiny, pak těmusí propustit nebo umístit do cely. To, že jena to nějaký zákon, ale pochopitelně nezna-mená, že se tak stane.

Všechno, co od zadržení uděláš a řekneš,mohou ACAB použít proti tobě, takže žádnézbytečné řeči a to ani mezi sebou, co se navzájemznáte, pokud jde o zadržení na demo, mezizadrženými jsou i tajní, převlečení za demon-stranty, kteří tahají informace.

Při sebemenším zranění si vyžádejtelékařské ošetření a za všech okolností si vyžáde-jte a vezměte lékařskou zprávu, může vám topozději výrazně pomoci.

5. Na staniciOpět platí, žádné zbytečné řeči. Neprovokujte

zbytečně, ničemu tím nepomůžete a můžetedostat slušnou nakládačku.

Pokud vám seberou všechny věci, požadujtesepsání protokolu o jejich zabavení. Měli by vámnechat zdravotní pomůcky (třeba brýle).

Máte právo dát jedné osobě (např. rodi-ně) vědět, že jste zajištěný/á.

Máte právo požadovat sepsání protokolu(o výslechu, o zabavení věcí atd.).

Každých 6 hodin by vám měli dát najíst.Pokud nejste obvinění, máte právo být prop-

uštěni ihned po sepsání protokolu o výslechu.Na stanici tě můžou držet až 42 hodin, poté

musí sdělit obvinění, případně rozhodnout o va-zebním stíhání.

Mohou vám udělat osobní prohlídku, to všakmůže jen fízl/fízlovka stejného pohlaví.

6. Výslech a obviněníMáte právo nevypovídat. Je to často nejlepší

řešení. Pokud jste v průšvihu, výpověď vás z něhorozhodně nevytáhne. Pokud se tak rozhodnete,důsledně na tom trvejte, neodpovídejte vůbec na nic.

Pokud přesto vypovídáte, dobře sirozmyslete, co řeknete. Nikam nespěchejte.Naopak, raději si vždycky dvakrát rozmyslete, cochcete říct. Nechte zaprotokolovat, že jsterozrušený/á, že je vám špatně, že si připadátedezorientovaný/á atd.

Trvejte na tom, aby bylo všechno zapsánopřesně tak, jak jste to řekli. Fízlové se v protokolubudou snažit odpovědi překroutit a interpretovatzavádějícím způsobem, tak pozor na to.

Fízlové vás budou chytat za slovo, tlačit na vás,pokuste se zůstat co nejvíce v klidu a nenechat sezmást. Mnoho lidí podléhá intuitivní snaze dostat seco nejrychleji ze stanice domů. Když už jste alezadrženi, uvědomte si, že je v důsledku jedno, jestliodejdete po dvou nebo čtyřiadvaceti hodinách, jdeo to, jaký bude výsledek!

Nikdy proto za žádných okolností neposky-tujte žádná jména, adresy atd. Pouze se tímodhalíte jako zdroj informací.

Nevypovídejte vůbec nic o své politické ori-entaci nebo napojení na nějaké organizace atd.Politická motivace trestného činu může být hod-nocena jako výrazná přitěžující okolnost. Můžetaké policii umožnit kvalifikaci trestného činu„v organizované skupině“, což je další mimořád-ně závažná přitěžující okolnost.

Jedním z nejčastějších triků je, že se vámbudou snažit namluvit, ať se přiznáte, že už všech-no řekli jiní zadržení, takže nemá cenu zapírat.

ACAB se můžou pokusit vás zastrašovata donutit vás tak k výpovědi, nejdřív to budouzkoušet „po dobrém“, budou tvrdit, že mají svědkynebo důkazy (videozáznam, fotky) o vaší vině.Pak přijde pasivní násilí, začnou řvát, kopata mlátit do věcí, házet s nábytkem a podobně.V nejhorším případě vás fyzicky napadnou, v tompřípadě se pasivně braňte. Okamžitě žádejteošetření, pokud vám ho neposkytnou, hned popropuštění jděte za lékařem a nechte sepsatlékařskou zprávu, kterou si vezměte.

Máte právo mít u výslechu advokáta.

Pokud vypovídáte, velmi pozorně si přeč-těte protokol, než ho podepíšete, máte právožádat jakékoliv opravy v něm, pokud odmítnouopravu, nic nepodepisujte. Pozor na trik „pode-piš, že nechceš podepsat“.

Dávejte si velký pozor, abyste výpovědínepoškodili ostatní zadržené. Tvrďte, že ni-koho z nich neznáte.

Jedno z nejdůležitějších pravidel při výpovědije nepoužívat absolutních výrazů: tedy žádnárezolutní ne. Místo toho používejte odpovědi typu:nevím přesně, nepamatuji se, byl tam zmatek,nejsem si jistý a podobně.

Důsledně požadujte úřední kopii pro-tokolu o výslechu.

7. Po propuštěníPři propuštění by vám měli vrátit všechny

věci. Mají ovšem právo ponechat si ty, které podlenich nějak souvisí s vaším obviněním - typicky sejedná např. o mobilní telefon. Máte sice právo jimžádné věci nenechat, ale v tom případě hrozívysoká pokuta.

Pokud vás fízlové zranili, ihned se nechteošetřit a nechte lékaře ve zprávě detailně popsatsvoje zranění.

Co nejdřív kontaktujte Anarchistický černý kříž.

8. SoudPokud vás obviní z trestného činu, dostává

se případ k soudu. Pokud jste obviněni z přes-tupku, přestupek řeší přestupková komisea to většinou pokutou. Podle novely zákonao zbraních a střelivu ovšem můžete přijíto zbrojní průkaz, pokud se v posledních2 letech opakovaně dopustíte přestupku. Protopřestupkové řízení nepodceňujte!

K soudnímu přelíčení zpočátku vůbec nemusídojít, můžete být odsouzení i bez něho, na zák-ladě rozhodnutí soudce. Až pokud se proti němuodvoláte, dojde k přelíčení.

Soudní přelíčení nepodceňujte a vevšech případech se nechte zastupovatprávníkem!!! Právní zástupce vám můžeskutečně výrazně pomoci. I v případech, kdyjste na sto procent přesvědčeni o své neviněa máte pro to důkazy, se nechte zastupovatprávníkem. U soudu se nerozhoduje na zá-kladě vaší imaginární viny nebo neviny, alespisového materiálu, který dodala policie.Často můžete být osvobozeni na základěvyšetřovacích a procesních chyb policiea složitého zpochybňování jejích důkazů -zde je právní zástupce zcela nezastupitelný.

Při hledání vhodného právního zástupce semůžete obrátit na Anarchistický černý kříž, kterývám s hledáním může pomoci.

Pamatujte, že i z podmínečného trestumůžete mít velké problémy. Budete mít zápisv trestním rejstříku, což vám může výrazně ztížitnapř. hledání zaměstnání. Další komplikací, pokudjste odsouzení i pokud dostanete „jen“ pod-mínečný trest je, že stanovenou dobu nemůžetevlastnit zbrojní průkaz (min. 5 let).

Proti všem rozhodnutím soudu i přestupkovékomise se lze odvolat, vždy si nechávejte lhůtu narozmyšlenou, zda se odvoláte či nikoliv.

Doufáme, že vám tyto rady k něčemu budoua pomohou vám čelit státním represím protiantifašistickým a anarchistickým aktivitám. ���

Jana Bouchalová, Petr Křápek, Jan Hruban

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

08

Hned v prvním odstavci článku „Vznik fašis-mu“ autor Kr z AFA-FSA Zlínsko píše, že:„Není bez zajímavosti, že tento člověk (BenitoMussolini) byl na začátku svého vývoje social-ista a myšlenky anarchismu mu taky nebylycizí.“ S tím v žádném případě nesouhlasíma pokusím se objasnit skutečný vztah toho-to fašistického diktátora k socialistickémua anarchistickému hnutí.

Fenomén Mussolini je zcela zákonitý,podíváme-li se na svět z historické retrospektivy.Narodil se v rodině drobného živnostníka, jehootec měl kovářskou dílnu, matka byla učitelka.Otec Mussolini mu dal velice zajímavé jméno:Benito Amilcare Andrea. Proč? Protože BenitoJuaréz byl mexický hrdina v boji proti Yankeeům.Anarchisté Amilcare Cipriani a Andrea Costa ohro-movali italská města svými přímými akcemi - byli topatrně dva z nejodvážnějších anarchistů země.Chlapec vyrůstal v prostředí, ve kterém slovo„socialismus“ platilo za jakýsi ochranný štít protiútoku městských buržoů na patriarchální vesnici.

Na celé věci má také význam Mussolinihocharakter. Už ve škole si říkal „duce - vůdce“, už veškole se nadřazoval a označoval se za personifikacistoletí. Po studiích ho matka dostala do školy jakoučitele nižších tříd. Zanedlouho však praštil s kan-tořinou a odešel do emigrace. Když v zemi nenímožnost realizovat se, když jsou společenské pod-mínky takové, že korupce dusí v zárodku každýpočin, iniciativu, všechno co má jiskru - a Mussoliniměl jiskru a byl iniciativní, nač mu to upírat - hledáctižádost, průchod v čemkoli, co může přinést pop-ularitu. Rozklad společnosti způsobený kapitali-stickou krizí se tedy stává tou živnou půdou, zekteré vyrůstají ambice lidí jako Mussolini, Hitler…

Ve Švýcarsku, kam emigroval, mu nezbylo, nežse přidat k těm, co tepali římskou vládu, a tepala jipouze jedna síla - socialisté. Když Mussolini začaldělat v emigrantském Avanti, hlavním tiskovémorgánu socialistů, psal ve dne v noci. Za léta emi-grace napsal čtyřicet svazků statí, na práceschop-nosti ho příroda neošidila. A víte kdo ho postrčilnahoru? Serrati a Angelica Balabanová, opravdovísocialisté, osobnosti v Internacionále za časůEngelsových přátel. Tenkrát nebyl ještě duce,fašista, tenkrát myslel jenom na to, s čí pomocí byse mohl stát Mussolinim. Právě proto dělal všech-no, aby se mohl stát šéfredaktorem levicového ital-ského časopisu Budoucnost pracujících, právěproto publikoval na jeho stránkách usvědčujícíčlánky proti buržoazii: čím peprněji člověk nadá-vá silným a bohatým, tím větší autoritu získávámezi slabými a chudými. A těch je hodně, chudých,mnohem víc než bohatých.

V té době italští socialisté prožívali krizi.Oportunismus01) přivedl stranu tak daleko, že bylaochotna k jakýmkoliv kompromisům, jen aby seudržela na hladině politického života. Mussolini sinapřed musel vydobýt vedoucí postavení v řadáchsocialistické strany a teprve potom - v patřičnýokamžik, mohl vytyčit vlastní doktrínu a prohlásitse za duceho. A ten okamžik nastal, když vypukla

válka. Právě tehdy se rozešel se socialisty - a jakoprvní to přivítal vůdce italských nacionalistů, kterýprohlásil: „Konečně se Mussoliniho ušlechtilápovaha zbavila socialistické nálepky!“ Vzápětípoté, co byl Mussolini vyloučen z řad socialistů,

navázalo s ním tajný kontakt italské ministerstvozahraničí, které se předtím „levicového revolu-cionáře“ stranilo. Mussolini dostával obrovské sub-vence od firmy Ericson a od Fiatu, tyto firmy takésanovaly02) na Mussoliniho jméno vystavenou

kupní smlouvu o vydávání listu Popolo d’Italia.Tajní emisaři francouzské vlády mu předali něcokolem milionu - a vida, „socialista“ vyzývá, abyItálie vstoupila do války proti německé říši!Mussolini zanedlouho disponoval hotovostí třikrátvětší, než kolik byla hotovost socialistické strany

a vyhlásil vytvoření „oddílů revoluční akce“.Popolo d’Italia se stal z orgánů socialistické stranynestranickým listem „bojovníků a výrobců“. Začalosbližování s buržoazií a aristokratickou elitou. Bezpodpory klubu, který uchovával tradice „italskéhoducha“, by se však vůdcem stát nemohl. Co alemohl nabídnout tomuto klubu bohatých? Jenomjedno: „Já, Mussolini, se zavazuji zjednat v zemipořádek a poskytnout vám záruku klidného života,ale za to mi udělíte titul ‘duce národníhouspořádání’.“ Kdopak je mohl zachránit před „par-lamentní demokracií“? Jedině ten, koho vyneslavlna lidové nespokojenosti, kdo se naučil ovládatmasy a kdo je dokáže vést tam, kam je to výhod-né pro ty, co žijí v palácích a hrozně neradi by sepřestěhovali do chatrčí. Pravicový politik není s tovést za sebou utlačené, tohle v klubech elity chá-pali. Vojenská diktatura je však pro ně dobrá jenna určitou dobu. Zbývalo jediné východisko:ochočit si toho bývalého socialistu, dát mu ochut-nat moc, ale získat od něj záruky, že se majetkovévztahy nezmění. A Mussolini, když vystupovalpřed tuto elitu, skutečně hřímal - „civilizacivytvářela intelektuální aristokracie a nikdy ne dav;síly davu jsou zaměřeny jedině na boření; dav jeschopen přijímat pouze krajně zjednodušenémyšlenky; dav ušlapává slabé a sklání se před sil-nými; třídy neexistují, to je výmysl marxismu, exis-tuje národ, jedině národ a nic než národ!“

Průmyslníkům vyhovovalo, že Mussolininevedl dav k útokům na banky a paláce, nýbržna parlament a „demokracii“. V levicovém tábořese jako obvykle sváděly půtky kvůli principům,na jakých uskutečnit sjednocení s buržoazní de-mokracií a Mussolini zatím vyrazil se svými fašistyna Řím a dobyl ho bez boje. Přesněji, ani honedobýval: zbrojaři, bankéři a armáda donutilikrále, aby mu předal moc. „Pochodu na Řím“ bylotřeba jako mýtu, neboť - podle Mussoliniho - masynepotřebují logiku ale legendu. Poté, co usedldo premiérského křesla, když se v jeho rukou ocit-la armáda, policie, námořnictvo, spoje, železnice,potom už nebylo nijak obtížné odstranit ideovéprotivníky a uložit svým pisálkům, aby vytvořili kult„spasitele národa“. Svoboda slova se ukázala jakozbytečná věc, hranice byly uzavřeny, noviny pod-řízeny cenzuře, stávky zakázány…

Je tedy vidět, že Mussolini se s myšlenka-mi socialismu (natož pak anarchismu) nikdyneztotožnil a že svoji socialistickou tvář po-užíval cíleně, pouze jako prostředek k postupupo pomyslné ose moci a při vhodné příležitostise jí bez ostychu zbavil. ���

vysvětlivky:01) Oportunismus - smýšlení a jednání přizpůsobivéokolnostem, měnící se podle potřeby, využívající výhod danéhostavu, nezásadní, zpravidla opatrnické a prospěchářské;v marxismu-leninismu tendence popírající vedoucí úlohu strany,klonící se k systému několika rovnoprávných politických frakcínebo stran, případně k pluralismu, odmítající revoluční řešenía přístupná různým kompromisům02) Sanace - opatření, jehož účelem je odstranit ztráty podnikunebo náprava nepříznivých finančních poměrů

sj

Reakce na článekVznik fašismu

(otištěný v Akci č. 08 na straně 37)

Benito Mussolini s Adolfem Hitlerem

Mussolini ještě jako socialista v roce 1915

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

09

Akademičtí „výzkumníci“ po mnoho let tvrdili,že v Německu nikdy neexistovalo anarchi-stické hnutí, s výjimkou doslova jednoho,nebo dvou jmen. Po druhé světové válce bylyněmecké archivy převzaty Američany a kdyžbyly následně otevřeny badatelům, ti zjistili, žeanarchistický odpor zde byl po dlouhou dobuvelmi rozsáhlý. Existovalo zde velmi aktivnía vlivné anarchistické hnutí pracující třídy, odčasů Bismarcka až po Hitlera. Bylo ignorovánohistoriky, protože dělníci všeobecně a ženyobzvláště, pro ně existují pouze ve vztahuk mocenské politice nebo intelektuálnímproudům (a také proto, že to vyžaduje oprav-dový výzkum a nikoliv jen nahlížení do knihjiných lidí). Zde můžeme předložit jen určitýukazatel k dalšímu výzkumu.

Většina starého anarchosyndikalistickéhohnutí v rámci FAUD byla koncentrována v Porýnía Porúří, kde měla základnu v dolech a těžkémprůmyslu a stavěla na zkušenostech z dělnickýchrad z roku 1918. V Bavorsku bylo dělnické hnutímnohem nestálejší. Otázka byla zatemňovánaBavorským nacionalismem. V Mnichově se lidémasově shromáždili, aby truchlili nad smrtí drob-ného lokální dědičného vládce, ale za pár měsícůhromadně povstali proti buržoazii a horní třídě,ačkoliv to možná mnozí chápali jako odpor protipruské dominanci. Za účasti anarchistickýchintelektuálů zde byl zřízen sovět, aby byl následněrozdrcen příšernou křesťansko-buržoazní diktatu-rou. Nová strana Adolfa Hitlera byla subjektem,který se objevil v pravý čas, aby si získal tytonestálé pohyby sympatií, zpočátku i proto, ženacisté byli považováni za bavorské monarchisty.Fraškovité povstání strany v roce 1923 bylo jemněpotlačeno stejnou vládou, která zmasakrovala děl-níky z Mnichovské komuny. Na některých místech,jako například ve Württembersku, za Výmarskérepubliky existovaly aktivní sekce FAUD, hlavněželezničářů, kteří uprchli z Mnichova.

V Berlíně byli anarchosyndikalisté součástímnohem širšího anarchistického hnutí a fungovaliv rámci odlišné socialistické kultury, trpcerozdělené na ortodoxní socialisty a komunisty, cožminimalizovalo vliv anarchismu. Úspěch Hitlerovystrany měl tříštivý a paralyzující efekt na hnutí děl-nické třídy. Léta se myslelo (mysleli si to dokon-ce i odpůrci komunistické strany), že Rudáfronta/armáda nedá svou kůži lacino. Očekávalose, že její boj skončí vítězstvím a ne porážkou.Tento názor byl zakořeněný i mezi těmi, kteříprosazovali jednotu socialistů a komunistů protinacismu. Jelikož dělnické formace již dlouho bojo-valy v ulicích proti Hitlerovcům, nikdo nečekal,že bude boj vzdán bez střelby a bití.

Jen pár měsíců před Hitlerovým nástupemk moci uspořádali anarchosyndikalisté v Kolínědemonstraci s velkou podporou veřejnosti,namířenou proti návštěvě doktora Goebbelse,který si následně hořce stěžoval, že byl „vyhnánze svého rodného města jako nějaký kriminál-ník“. Byla to výzva k větší snaze těch, kteří cítilinutnost organizovat podobné demonstrace,

čímž se nacistické propagační turné stávalo navrcholu deprese velmi riskantním. Hitler seuchýlil k cestování letadlem (tehdy považované-mu za nebezpečné), jako k menšímu riziku.

V Berlíně byly nacistické pochody (stejnějako ty fašistické v Británii) obklopeny a silněchráněny policií. Mladý pozorovatel Isherwoodzaznamenal, jak se v Berlínské dělnické čtvrtiMoabit nepřátelský dav vysmál postaršímu ob-tloustlému kapitánovi SS, který nedokázaludržet tempo průvodu a ocitnul se odkázánsám na sebe. Zoufale se snažil dohonit ochran-ný kordón. (O pár měsíců později pravdě-podobně mohla být kapitánovi propůjčena mocnad životem a smrtí posměváčků).

Gangy nacistických vrahounů přepadaly jed-notlivé protivníky venku a osamocené (povahoupřipomínaly současné mlátiče gayů), ale většinouváhali přikročit k otevřené konfrontaci. (Pokusil

se o to například gang, ke kterému patřil HorstWessel a tak se z něj stal nacistický mučedník).Nacistické protižidovské štvanice se před tím, nežse nacisté chopili moci, soustředily na duševněpracující a spisovatele, často když vysedávaliv kavárnách, a na drobné samostatné obchod-níčky. Nestávalo se, přinejmenším organizovanýmdělníkům, žijícím v dělnických čtvrtích, že by setaké dostali do izolace. Poté, co se Hitler chopilmoci (byla mu předána Hindenburgem, s tichýmsouhlasem většiny stran), moc SS dramatickyvzrostla. Téměř přes noc zkolabovaly vratké or-ganizace pracujících, v důsledku masovéhouvěznění (zcela nelegálního) jejich vedení. Nicnebylo potupnější, než když Fronta Rudé armády,která jeden den pochodovala v ulicích se svýmiMoskvou vytrénovanými generály, druhý den hnilav celách narychlo vytvořených koncentračních

táborů (zpočátku to byla předělaná opuštěnáskladiště) bez náznaku obrany (opovrhovaníreformističtí rakouští sociální demokraté alespoňproti Dolfussovi bojovali až do konce).

Komunistická strana se stala ilegální, social-isté a odbory usilovali o smíření a nalezení svéhomístečka, ale byly pozvolna také ilegalizovány,čímž sociální demokracie ztratila vše, co mohlanabídnout. Odborářští bossové se snažili převéstsvé fondy na organizace válečných veteránů(kterým nemohly být z ideologických důvodůzabaveny, ale nacisté je tak jako tak měli podkontrolou). Dělnická třída jako celek byla zas-kočena faktem, že celou obranu, kterou si bu-dovali, najednou odnesl čas.

Také němečtí anarchisté byli přemoženi.S výjimkou Porýní se z nich stalo marginálnídisidentské hnutí, které se nemohlo vyjadřovata tudíž ani růst. Pracující z Porýní se se situacísmiřovali pomaleji, zpočátku ale nebyli nacistyvyprovokováni k žádné průmyslové akcia později, s tím jak mizeli propagandistické kon-takty, podlehli také, i když nikdy ne úplně. Běhemdvanácti let nacistické diktatury přetrvalo párizolovaných ale odhodlaných skupinek, většinouse základnou v průmyslu. Avšak jakákolivkoordinovaná akce nebyla možná, i kdyžv Madridu stáli lidé během občanské války fron-ty, aby se mohli podívat na nevybuchlý německýgranát, vystavený ve výkladní skříni velkéhoobchodu, který nesl poselství: „Soudruzi, graná-ty které vyrábím já, nevybuchují“. Šlo o svědectvío pokračujících sabotážích, nebo o propagandupřipravenou ve Španělsku? Kdo ví? Tam, kdeanarchisté a radoví komunisté (kteří po dobuválky překonali své nevelké rozdíly) vzdorovali,dělo se tak prostřednictvím individuálních činů.Jednou z ironií historie (nicméně typickou) je to,že se za jediný útok na Hitlera hodný připomínky,pokládá pokus generálů z vyšší třídy, kteří pod-porovali Hitlerovo válečné úsilí až do doby, nežzačal prohrávat (zatímco takoví intelektuálové,jako Rudolf Rocker a Augustin Souchy se poválce v Mezinárodní asociaci pracujících po-stavili proti zdokumentování anarchistickýchútoků na Hitlerův život, které nezpochybnitelněexistovaly, jelikož jsou prý podobné aktivity přes-ně tím, co kazí anarchistům pověst).

Nikdo netvrdí, že by zabití Hitlera způsobiloautomaticky porážku nacismu, zbožštění Hitleraale dosáhlo takového stupně, že by jeho smrt jistědestabilizovala celou nacistickou stranu a obnovi-la sebedůvěru protinacistické většině ještě jednouse zkusit prosadit, i kdyby jen defensivně.

Na Hitlera nebylo spácháno tolik pokusůo atentát, jako italskými anarchisty na Mussoliniho,bylo jich však mnohem více, než se obecně myslí.Zde jich uvedeme jenom pár a kvůli potřeběpodrobných znalostí nezmíníme ani další as-pekty odporu, jako například anarchosyndikalistyz Duisburgu. Žádný z těchto pokusů nebylpodroben opravdovému výzkumu těch, kteří jsouv pozici, aby takový průzkum mohli provést (že byze strachu ze zlehčení zoufalého spiknutí generálůa Pruských aristokratů na záchranu říše?).

Anarchistický odporv nacistickém Německu

Marinus van der Lubbe

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S+

KO

UTEK

HU

MO

RU

10

Průkopnickým činem byl útok radovéhokomunisty van der Lubbeho (vlastně se jednaloo zničení Reichstagu, nikoliv o vražedný pokus).Domníval se, že zapálení parlamentu ovládanéhonacisty a těmi, kdo jim předal moc, bude signálemk povstání proletariátu. Ačkoliv se útok povedl, vesmyslu, že Reichstag skutečně shořel, bylodsouzen světovým komunistickým hnutíma jejich liberálními spojenci jako agent nacistů.Nacisté to prý udělali sami, aby zdiskreditovalikomunisty (to je typická liberální odpověď na čin).

Schwartzrotgruppe (černorudá skupina),původně založená v Düsseldorfu, byla prvnía nejzarputilejší skupinou, která prosazovalaa plánovala Hitlerovo zabití. Cítili, že chybouučiněnou při zapálení Reichstagu, byl holandskýpůvod pachatele. Brali tak v úvahu nenávist k ci-zincům, o které přepokládali, že v důsledku naci-stického vymývání mozků vzrostla (ačkoliv v total-itní zemi lidé inklinují k názoru, že ostatní smýšlía chovají se stejně). Skupina připravila dva téměřúspěšné atentáty. Jeden v mnichovské pivnici, kdesi nacisté připomínali svůj puč z roku 1923,podruhé v Norimberské opeře. Oba byly zmařeny

na poslední chvíli, ale tak, že se jejich pachatelůmpodařilo uniknout. Ti, kdo byli do akce zapojeniuprchli do Glasgow, kde jim poskytnul přístřešíznámý anarchista Frank Leech, v jehož domějsem se s nimi v roce 1937 setkal. Zdálo se jimbezpečnější odejít do Birminghamu, což vedlok zajímavému pokračování o generaci později.

Německá policie se omylem (bezpochybyzaviněným odvezením nejdůležitějších spisůdo Washingtonu) domnívala, že Red andBlack Group (angličtí anarchopacifisté) jsoustejnou skupinou jako Schwarzrotgruppe(v té době už dlouho nefungující) a označilaje, k jejich velkému překvapení, za pachatelezabití bývalého nacistického bankéře.

Na tyto dva neúspěšné pokusy přišla odpověďv podobě zcela individuálního pokusu o zastřeleníHitlera na sjezdu v Kolíně, ale jelikož byl muž kterýměl akci na svědomí dopaden, nejsou o tom žádnézáznamy. Akce vedla k masovému zatýkání mezidělníky v Porýní a ochromení jejich aktivity. Jednímz dalších pokusů, o kterém známe více faktů, byl činHildy Monte. Pohybovala se jak v anarchistickém,tak radově komunistickém hnutí a byla aktivní vedvou, či třech buňkách odporu. Byla velmi odhod-laná, a proto ji velmi zklamalo, že ji k akci nevyužililidé ze Schwartzrotgruppe. Ti se ale domnívali, žeby její židovský původ byl zneužit nacisty, jakose to později skutečně stalo v případě HerschelaGrynszpana, který zabitím vom Ratha poskytnulnacistům záminku k známému pogromu křišťálovénoci. Aby mohla Hilda Monte pracovat svobodněji,stala se britskou občankou, prostřednictvím sňatkus homosexuálním aktivistou Johnem Oldayem,který byl sice od narození německý usedlík, aledíky otci Kanaďanovi vlastnil britský pas.

Monte byla zapojena do plánu dalšího pokusuo atentát na Hitlera na sjezdu a jen tak tak uniklado Anglie (Olday byl v důsledku toho deportován).Tady skupina, ke které patřila vytvořila plán, kterýbyl zmařen čirou náhodou (Hitler se nedostavil).Zpočátku byla její skupina financována bohatýmprůmyslníkem a labouristickým poslancem Ge-orgem Straussem. Hilda Monte se vrátila do Ně-mecka, plán ale zřejmě nevyšel, takže předvypuknutím války přijela zpět do Londýna.

Úřady byly nedůvěřivé k Němce, která dorazilado Anglie těsně před započetím válečného stavu,ačkoliv měla britského manžela (se kterým nikdynežila). Byla internována a jako mnoho jinýchantifašistů to vnímala jako těžké pokoření.Kontaktovala britské anarchisty a byla si jistá, že jejíplán vyjde, pokud se bude moci vrátit. Straussv tomto okamžiku ze spolupráce vycouval, bohuželjeho konexe mohly být velmi užitečné (zřejmě simyslel, že byl zatažen do nacistického spiknutí,ačkoliv po válce přiznal svou dřívější pomoc).Osobu s dobrými kontakty a ochotnou ji finančněpodporovat, našla Hilda ve filmové hvězdě, která aťuž náhodou nebo poté, co to zjistili, bylav Portugalsku zavražděna nacisty. Hildě byl povolennávrat do říše (jak, to netuším), kde kontaktovala

svou skupinu a pak byla zatčena gestapema zavražděna. Jeden soudruh socialista mi sdělil,jak mu seržant Jones z britské Státní bezpečnostiběhem války vypravoval, o neuváženém způsobu,jakým bylo Hildě umožněno se vrátit a o svém obdi-

vu k její odvaze. Zdá se, že výzvědná služba jichtěla očistit od veškerého podezření, že bypomáhala Hitlerovi a dovolila jí pokračovat v jejímplánu. Její jméno není uvedeno na žádném sezna-mu spojeneckých agentů vyslaných do Německa.Někdo tvrdí, že je to kvůli její rase, někdo to přičítápohlaví, nejpravděpodobnější příčinou ale je jejínezávislost na vládních výzvědných službách. Jejíakce je připomínána v Izraeli (kde je i archiv o jejímpřípadu), ačkoliv nikdy nebyla sionistkou.

Během války přišli s dalším plánem španělštíanarchisté (s malým francouzským a německýmzapojením). Během schůzky Hitlera s Frankemměli být zavražděni oba diktátoři. To by zajistézměnilo běh historie a představovalo vyvrcholeníanarchistického odporu, kdyby to ovšem byloúspěšné. Ti, kteří se těmto snahám vyšklebují jakoamatérsky provedeným, by si měli uvědomit, že ti,kteří je dělali nebyli profesionální zabijáci, aleobyčejní dělníci, žijící za nesnesitelných represí.A konečně, tyto události by se měli ukázat veře-jnosti a neschovávat. Představují opravdové pocityvětšiny pracujících během let jejich třídní porážky,kdy vládcové pošpinili jejich jméno. ���

Albert Meltzerz angličtiny přeložil Marek Vondra (Zlínsko)

- e-mail: marek.vondra@anarchismus.org -

fs

a.

an

ar

ch

is

mu

s.

or

g

BLA

CK &

RED

MEA

T-

oso

bnost

-

hořící Reichstag po útoku van der Lubbeho

Hilda Monte

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

11

1) Ve jménu národní a rasové čistoty!

29. května 1993 byl v 1:42 hod. ráno vy-hlášen v solingenské požární zbrojnici poplach:požár bytu na Untere Wernerstrasse 81. Když sev 1:47 velitel požárníků Frank-Michael Fischerpřibližoval k místu požáru, již zdaleka viděl, žeuž není příliš co zachraňovat: celá budova stálav metrových plamenech. Na ulici leželo několikraněných, někteří křičeli bolestí. Jiní se v šokupotáceli kolem hořícího domu.

„Ještě je někdo uvnitř!“Ve střešním okně hasiči zahlédli siluetu ženy

se dvěma malými dětmi.

Fischer: „Celou ji obklopoval černý dým.Všem bylo jasné, že každou chvíli skočí.“

Jeden z hasičů zavolal: „Neskákejte, hnedpro Vás přijdeme!“

Na vytažení a sestavení žebříku hasiči obvyk-le potřebují dvě minuty. Podařilo se jim vztyčitpouze podpěry, když žena v rozpacích hodila dolůpětiletou dceru. Jeden z hasičů se jí snažilzachytit, ale proklouzla mu mezi rukama a spadlana zem. Dítě přežilo. Poté skočila matka, která sike hrudi tiskla druhou, čtyřletou, dceru. Spadlazády na dlažbu a okamžitě zemřela. Dítě,chráněno jejím tělem, přežilo. O několik hodinpozději byly v ruinách totálně vypálené budovynalezeny 4 těla mladých Turkyň. I mrtvá matkabyla Turkyně. Celkem 5 mrtvých lidí. Již tu samounoc policie zatkla žháře: 4 mladé neofašisty.

---Po skončení 2. světové války se zdálo, že

fašismus v Německu byl definitivně vymýcen a žetváří v tvář bezpodmínečné kapitulaci, ohromnýmškodám, válečným zločinům, utrpení civilistů,údajně provedené denacifikaci01) a demokratizacise pro něj již nenajde sociální podhoubí. Podob-né názory, prezentované především spojenci,se ukázaly naprosto falešné. Tradici, sociálnězakořeněnou mentalitu a historicky ustálenézvyky a světonázory totiž není možné vymýtit čizměnit ze dne na den nebo z roku na rok.Akceptace vlád silné ruky byla v Německéspolečnosti zakořeněna stejně silně, jako pro-tiliberální a nacionalistické tendence. V porovnánís jinými evropskými zeměmi, Francií nebo VelkouBritánií, měly totiž pokrokové ideje 18. a 19. sto-letí v Německu poměrně pozdní a slabý ohlas.Od roku 1871, tzn. od vyhlášení německéhocísařství Vilémem I. jako dědičným císařem bylyvětší i menší skupiny německé společnostinasáklé nenávistí k nepřátelům, kterým bylodáváno za vinu vše: Židům, komunistům, homo-sexuálům, intelektuálům, gastarbeiterům02), azy-lantům a cizincům všeho druhu. Docházelo k pro-následování a likvidaci národnostních, sociálnícha ná-boženských menšin, a vše kvůli jednomu cíli- konečně ustavit národní nezávislost a čistotu.První tři snahy (Říše číslo 1, číslo 2 a číslo 3) senepovedly, pro mnoho Němců se však tato ideaukázala věčně živá. Možná se podaří 4. říše...

Tyto tendence nezmizely ani po největšíněmecké katastrofě: po úpadku 3. říše. PoHitlerově sebevraždě zůstal značný potenciál faši-stických a antidemokratických myšlenek. V západ-ních okupačních zónách to vypadalo následovně:➤ 10 mil. utečenců a vyhnanců z bývalých

východních oblastí Říše;➤ kolem 2 mil. bývalých úředníků fašistické

administrativy, členů NSDAP a profesionálníchvojáků;

➤ 2,5 mil. členů rodin padlých vojáků;➤ 1,5 mil. válečných invalidů;➤ 2 mil. navrátilců z internačních táborů

a emigrace;➤ 1,5 mil. nezaměstnaných;➤ 6 mil. bezdomovců.

V letech 1946-1949 američtí sociologové napříkaz armádního velení provedli na území oku-pační zóny výzkumy za účelem zjištění, v jakémstupni přetrvaly v německé společnosti konecDruhé světové války antisemitské a rasisticképředsudky. Výsledky těchto sondáží byly více nežšokující: takřka každý druhý Němec (48%) si

myslel, že národní socialismus je dobrá idea,která však naneštěstí nebyla uskutečněna.Rovněž intenzivní osvětové akce vedenéAmeričany v prvních třech letech po válce mocnezměnily. Ani informace o válečných zločinech,ani filmy ukazující hromady mrtvol v bývalých kon-centračních táborech neotřásly národním rasis-mem a touhou po autoritářských formách vedenízemě. Charakteristické rovněž bylo snižování výz-namu a dosahu válečných zločinů tím, že bylyoznačovány např. za „překroucený vývoj“.

Také v následujících letech se tento spo-lečenský potenciál příliš nezmenšil. O třicet letpozději byl každý třetí Němec přesvědčen, že:

„Kdyby nebyla válka, Adolf Hitler by bylvelkým německým státníkem.“

Zentrum für Antisemitismusforschung (Cen-trum pro výzkum antisemitismu) provedlo analýzuvšech dostupných výzkumů, týkajících se nepřá-telství k Židům a společenského vztahu k národ-

nímu socialismu, provedených na území SRNv letech 1946 - 1949. Komentář k této analýzekončí následujícím závěrem:

„Společně s politickými a hospodářskýmiúspěchy Spolkové republiky se zvýšilo i pozitivnívnímání otevřeně demokraticko-pluralitní spo-lečnosti. V protikladu k tomuto se úcta k diktatuřea národně-socialistické myšlence během desetiletísnižovala výrazně pomalu a nepravidelně a ještědnes je u menšiny obyvatelstva přítomná.“

Výsledky výzkumů provedených v letech1979-1980 v oblasti krajně pravicového potenciálua rasistického přesvědčení byly následující:

„13% obyvatel SRN s volebním právem máplně vypracovaný krajně pravicový světonázor,jehož hlavními pilíři jsou nacionalistická vize histo-rie, nenávist k cizím skupinám, demokracii a plu-ralismu a také silný kult národa, vlasti a rodiny.“

U dalších 37% byl zjištěn „částečně krajněpravicový světonázor“. Takřka 40% obyvatelstaré SRN se tedy ukázalo být rasisty v kla-sickém chápání tohoto pojmu - zcela seshodovali s názorem, že:

„Nejen naše přirozené prostředí, ale stejnětak i naše rasa musí být udržena v čistotě.“

Zveřejnění výsledků výzkumu vyvolalo mezikřesťanskodemokratickými politiky vlnu protestů.Mnozí to považovali za „urážku německéspolečnosti“. Byla také zpochybňována pravdivosttěchto výzkumů, protože krajně pravicové stranytehdy volilo pouze 1% obyvatel, z výzkumů všakvyplývalo, že v SRN bylo až 13% lidí s krajněpravicovými názory. Badatelé tuto disproporcivysvětlili faktem, že ne každý volí v souladus vlastními politickými názory (do hry vstupujíještě další aspekty, jako obrana vlastních zájmů,zájmů rodiny, pracovního prostředí, finanční situ-ace atd.). Kromě toho, pokud tito voliči vidí, žemnoho krajně pravicových hesel nachází živýohlas v činnosti velkých stran, prostě volí ty ostat-ní, (které jsou již u moci) s vidinou rychlejšía trvalejší realizace vlastních požadavků.

Právě mezi těmito skupinami měly fašistickéorganizace vznikající po Druhé světové válcenejvětší podporu. Tyto organizace vzhledemk zákazům spojenců obvykle vznikaly podpláštíkem jiných institucí, jako bylo např.v Bavorsku již v roce 1945 založené Wirt-schaftliche Aufbau-vereinigung (Hospodářskésdružení obnovy), sdružující nacionalisty a bývaléčleny NSDAP. O tom, že byl tento potenciálpoměrně silný, svědčí výsledky voleb. Roku 1949vzniklá Sozialistische Reichs Partei (Říšskásocialistická strana) - SRP během voleb doLandtagu v Dolním Sasku získala 11%a v Brémách 7,7%. V té době strana čítala kolem10 000 členů. Vláda se však rozhodla tytoúspěchy zarazit a v roce 1951 zaslala Federál-nímu soudnímu dvoru požadavek jejího zákazu,k němuž došlo o rok později. Strana však na ofi-ciální zákaz nečekala a rozpustila se sama.

Po válce vznikající krajně pravicové organi-zace je možno rozdělit na dvě skupiny: Staroua Novou pravici. Do první náleží seskupení

Terorismus a krajnípravice v Německu

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

12

bezprostředně navazující na tradice hitlerismua ideje Velkoněmecka. Organizačně se odvolávalyna militaristické struktury NSDAP. Stát musí býtsilný a antikomunisticky zaměřený. Druhý aspektse však vázal na nezbytnost sounáležitostik západnímu táboru. Nová pravice naproti tomunacionalistickou ideologii přizpůsobila novým pod-mínkám a doplňovala zkušenostmi vyplývajícímiz úpadku 3. říše. Namísto „národní revoluce“a korporativismu propagovaného Starou pravicíbylo cílem Nové pravice vypracovat „třetí cestu“mezi kapitalismem a komunismem a vytvořitz Německa neutrální stát.

Příkladem staropravicové orientace bylaprávě Říšská socialistická strana. Tato organizacevcelku otevřeně usilovala o sympatie bývalýchčlenů NSDAP. Propagovala mýtus „Věčné Říše“a spojnic mezi nacionalismem a socialismema také se odvolávala na teorii nerovnosti ras a dar-winovského boje o přežití. Ve svých časopisechSRP představovala III. Říši následovně:

„V Evropě, v období mezi dvěma světovýmiválkami, byly na různých místech učiněny snahyskutečného řešení národních a sociálních prob-lémů. Tyto snahy je třeba považovat za částečnězdařilé nebo nepodařené; existovala však vůleskutečného řešení, v protikladu k bolševickémuzdánlivému řešení. A jen těžko je možné protivitse tomu, že tato vůle tu a tam přinášela úspěchy.To, že se tak ohromné předsevzetí pojilos bezohledností a částečně s krutými akcemi,není pro znalce revolučních epoch v životě národůničím překvapujícím. V dobách, v nichž národypovstávají z dlouhého polosnu, aby od situace při-jímané postupně jako čím dál nesnesitelnější přis-toupily ke změně vlastní existence, se jen zřídkabere ohled na osobní situaci.“

SRP propagovala také extrémní anti-semitismus a odmítala ústavní zřízení Spolkovérepubliky. Pro členy této organizace 3. říšez právního hlediska stále existovala a vládaZápadního Německa byla stejně nelegální jakovláda toho Východního.

Příkladem neopravicové orientace jenaproti tomu toku 1949 vzniklé DeutscheGemeinschaft (Německé společenství) - DG.Jeho hlavním cílem bylo vysvobození se zpod„imperialistických“ vlivů jak Východu, takZápadu a vytvoření neutrálního státu s vnitřnímzřízením nazývaným „národní společnost“.

---V roce 1964 zveřejnilo Spolkové ministerstvo

vnitra zprávu o krajně pravicových a antisemit-ských tendencích v SRN, v níž se tvrdilo:

„Nastoupil výrazný pokles členů krajněpravicových organizací: ze 78 tisíc v roce 1954na 24 tisíc v roce 1963. Současně však vzrostlpočet sdružení a spolků, což je možné interpreto-vat jako důkaz šířícího se rozdrobování.“

Ve zprávě naznačovaný postupný zánikneofašistického hnutí v Německu byl klamný.Z jedné strany totiž vláda nedoceňovala sílua dosahy tendencí tohoto typu, ze druhé pakve zprávě nezohlednila neorganizovaný neo-fašismus a antisemitismus.

2) Volební úspěchy NPD a první bojůvkyPo neúspěchu v komunálních volbách roku

1961 začali členové neofašistických organizacíhledat novou strukturu spojující do té doby roz-drobené skupinky. Výsledkem hledání bylovytvoření Nationaldemokratische Partai Deut-

schland (Národně-demokratická strana Ně-mecka) - NPD - v listopadu 1964. Tato organi-zace se stala seskupením různých národně-konzervativních skupin a skupinek, se silnoutendencí směrem k „Nové pravici“. Zřetelné bylysnahy vedení odstřihnout NPD od přímýchstyků s národním socialismem a vyhnout sepříliš radikálním heslům. V ihned po vznikuvydaném prohlášení se tvrdilo:

„NPD se vyslovuje pro přirozenou autorituskutečné demokracie a pro takové zásady, jakosociální spravedlnost a mír na trhu práce.“

Na prvním místě se však objevila výzvak národnímu uvědomění Němců:

„Rozdělení Německa není možné akceptovat,stejně jako postupující zapojování ZápadníhoNěmecka do atlantického bloku vojenských sila celkové podřízení Středního Německa sovětské

diktatuře. Němci mají stále právo na oblasti,v nichž německý národ po staletí vyrůstal. Jenutné rozhodně bránit životní práva německéhonároda. Mír v Evropě může být nastálo garantovánpouze obrozením evropského středu cestouněmecké jednoty a svobody.“

V tomto manifestu se objevily také požadavky,které se do dnešního dne, tedy o více než třicet letpozději, stále nachází v letácích a manifestechkrajní pravice a jejich bojůvek:

„Němci musí mít prvenství v přístupuk pracovním místům před gastarbeitery. Ženya děti se již dále nemohou stávat obětmizločinců. Konec s porážením německé historiepouze jednou stranou. Konec se lží o výlučnéválečné vině Němců. Konec s ponižováníma posluhováním jiným státům.“

Poprvé se NPD zapojila do parlamentníchvoleb na spolkové úrovni v roce 1965 a získala2% hlasů. Nebylo to příliš, ale ve srovnánís nejlepším výsledkem předešlých organizacío čtyři roky dříve to znamenalo zdvojnásobenípočtu voličů. Tento počet každé další volbynarůstal. V březnu 1966 v regionálních volbáchv Hamburku tato strana získala již 3,7% hlasůa v části bavorského volebního obvodu takřka10%. Přelom nastal v listopadu 1966, kdy vevolbách v Hesensku a Bavorsku NPD získalapřes 7% a tím se poprvé dostala do regio-nálního parlamentu (v SRN tuto hranici před-stavuje 5% hlasů). Tyto úspěchy byly zo-pakovány následující rok. Dolní Sasko 7%,Brémy 8,8%, Bádensko-Wirtembersko 9,8%.Roku 1967 NPD zasedá již v sedmi parla-mentech spolkových zemí.

V této situaci se zdálo, že vstup této strany doBundestagu je pouze otázkou času. Jak v SRN,tak i mimo její hranice se ozývaly varovné hlasy,připomínající příčiny úpadku výmarské republikya přirovnávající NPD k NSDAP. Günter Grassv tehdy vydaném „Provolání k mladému voliči agi-tovanému k volbě NPD“ napsal:

„Je NPD nebezpečná? Pokud se jí podaří nászastrašit, stane se nebezpečnou.“

Má být NPD postavena mimo zákon? Jsemproti tomu, aby byla umožněna její činnostv podzemí. Při legálním působení musí každýpolitický protivník mnohem více napínat síly.Proto musí být také KPD (Komunistická stranaNěmecka) znovu zlegalizována. Pouze ten, kdose obává nákazy různými vlivy, se straní heselkrajní levice a pravice.

Škodí nám NPD? NPD posiluje a odůvodňujenedůvěra našich spojenců i našich politiků.

Jsou v NPD staří nacisté? Z osmnáctičlenů vedení této strany jich dvanáct byloaktivními národními socialisty.

Je to špatně? Ano, ale mnohem zarážející jeto, že člen NSDAP od roku 1939 až do konce, panKiesinger, dnes vystupuje jako kandidát naspokového kancléře za CDU/CSU.

Má NPD program? Je pro trest smrti a protigastarbeiterům. Navrhuje rozšíření na území, nanichž, jak tvrdí, vyrůstal německý národ po staletí.Je také proti pomoci pro rozvojové země.

Je toto program? Sbírka starých a novýchhrozeb a varování nenahradí program.

Volební úspěchy NPD však nebyly způsobenyvýlučně krajně pravicovou orientací těch, kteří tétostraně odevzdali své hlasy. Přičinilo se o to něko-lik příčin, hlavní bylo to, že nejvíce hlasů NPDzískala v chudších regionech SRN: spolu s narůs-tající nezaměstnaností a problémy rolníků,řemeslníků, vlastníků malých obchodů vytlačo-vaných sítěmi obchodních domů atd. Měla na tovliv také hospodářská recese z let 1966/67.Dodatečným elementem byla politická krize mezisociální a křesťanskou demokracií. KonrádAdenauer (zemřel roku 1967) byl totiž hlavnípostavou německé křesťanské demokraciea tehdy nejdůležitější spojnicí „sesterských“stran CDU a CSU. Jeho odchod z politickéscény vyvolal velkou dezorientaci. Tento stavještě umocňoval fakt existence velké koalicea nedostatek opozičních stran (liberálovéz nevelké FDP tuto roli hrát nemohli). Podstatnývýznam měly rovněž hnutí tzv. mimoparlamentníopozice (Ausserparlamentarische Opposition)organizovaná radikální levicí. Toto všechno vedlok nárůstu extrémních postojů na pravici.Závažným jevem (opakujícím se při všech voleb-ních úspěších strany navazující na fašistickoutradici) byl „protestní reflex“ spočívající na tom, žeodevzdání hlasu této skupině nejen že vyjadřova-lo podporu pro její program, ale především odpora nesouhlas k politice vládnoucích stran.

V období svých největších volebníchúspěchů se NPD stala něčím ve stylu neofaši-stického centra, k němuž se začínaly přidávatnejrůznější skupiny a skupinky. Některé byly NPDnaprosto pohlceny, jiné tvořily jakýsi druh satelitůkroužících kolem hnědého centra. Ale již v roce1969 započal politický úpadek strany. Počátkemkonce byl neúspěch ve volbách do Bundestagu.NPD se nepodařilo překročit hranici 5% (získala4,3%). Porážka byla o to bolestnější, že si vedenístrany, po úspěších v regionálních volbách, bylojisté, že usedne do lavic spolkového parlamentu.Podobně smýšleli i přívrženci a členové strany.Po volbách se NPD v podstatě nalezla v ohromnékrizi, která se projevila rozpadem tábora jejíchpřívrženců. Zatímco funkcionáři NPD, aby zas-tavili politický úpadek své strany, začali ještě vícezdůrazňovat legální a „ústavní“ charakter tétoorganizace, velká část členů a sympatizantůpožadovala zostření politického kurzu a kon-frontaci se státním aparátem SRN. Začaly vznikatskupinky organizující spektakulární akce, jejichžcílem měla být právě manifestace této kon-

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

13

frontace. Nejaktivnější byla skupinka s názvemAktion Widerstand (Akce odporu) a ti, kteří nastranickém sjezdu NPD opustili a vytvořili AktionNeue Rechte (Akce nové pravice).

Tyto akce byly namířeny hlavně protivelké koalici a především proti politice nor-malizace vztahů se zeměmi komunistickéhobloku, vedené tehdejším ministrem zahra-ničních věcí a pozdějším kancléřem WillyBrandtem (Ostpolitik). V ustavujícím prohlá-šení Aktion Widerstand se tvrdí:

„Máme mlčky akceptovat v rozporu s právema ústavou probolševickou politiku těchto stran?Němečtí demokraté říkají ne! V celé zemi seprobouzí vůle odporu. Tato vůle odporu teď musíbýt sjednocena a zaktivizována. Pouze tehdy, takév Bundestagu nedojde k většině vyslovující se promoskevský traktát zotročení (jde o dohodu o vzá-jemných vztazích mezi SSSR a SRN, podep-sanou v roce 1970 - pozn. autora).“

I přesto, že ve výzvě byla řeč o „legálnímodporu“, byla hranice legality překročena brzy.Během demonstrací organizovaných neonacistybyla provolávána hesla typu:

„Brandt ke zdi!“ (Willy Brandt byl tehdyspolkovým kancléřem).

Stále častěji docházelo ke střetům s levicový-mi demonstranty a útokům na budovy „nepřátel-ských“ institucí (ambasáda SSSR, redakce komu-nistických novin v Hamburku, kancelářeodborových svazů DGB v Krefeldu). Během voleb-ní kampaně do Bundestagu v roce 1969 jedenz funkcionářů postřelil dva demonstranty. V květnu1970 policie zatkla 14 členů teroristické skupinyEuropäischer Befreiunsfront (Evropská osvoboze-necká fronta). Tato skupinka, organizována podlemilitaristických vzorů, vlastnila velký arzenálzbraní. Během prohlídky bytu jednoho ze členůpolicie našla také „černou listinu“ osob určenýchk „likvidaci“. Jeden ze zatčených vůdců vypověděl:

„Cílem naší organizace je zastavení pochodukomunismu Evropou. V roce 1969 převzali vláduv SRN komunisté. Bundeswehr a policie jsou infil-trováni a v případě ohrožení nebudou schopnisplnit svůj úkol. Právě tehdy do akce zasáhneEvropská osvobozenecká fronta.“

Na počátku roku 1971, během policejníkontroly automobilu dvou členů NPD, bylav kufru nalezena automatická pistole. Běhemprohlídek v jejich bytech bylo zkonfiskovánomnoho zbraní a munice. Jak se ukázalo, pláno-vali provedení několika teroristických útoků.

3) Nová generace neonacistůVe druhé polovině sedmdesátých let začaly

vznikat nové skupiny pravicových extrémistůprovádějící bombové a žhářské útoky a napadajícípolitické protivníky. Počet akcí tohoto typu v tábořepravice narostl ze 184 v roce 1970 na 1943 v roce1980. Ne bez významu je fakt generální změnyu neofašistů. V letech 1979 - 1980 dvě třetinyzatčených pachatelů teroristických útoků bylyve věku od 14 do 30 let. Tímto způsobem padlateze, že přívržencem fašismu v poválečnémNěmecku byla pouze starší generace pokračujícív hnědé tradici. Ukázalo se, že rovněž mladé,po válce narozené generace, mají podobnésklony. Experti tento jev vysvětlují vysokou neza-městnaností mezi německou mládeží, životnídezori-entací, vzpourou proti společnosti, snahouo skupinovou sounáležitost, hledáním vlastnítotožnosti, fascinací zbraněmi a násilím, agresivi-tou mladého věku atd. K největším organizacím

mladé generace (které prováděly teroristickéakce) patřily Volkssozialistische Bewegung Deut-schlands (Národně-socialistické hnutí Němec-ka) - VSBD a Bund Deutscher Jugend (Svaz ně-mecké mládeže) - BDJ.

Čtyřiadvacátého prosince 1980 došlok závažnému incidentu na hranici mezi Ně-meckem a Švýcarskem. Člen VSBD FrankSchubert (který do roku 1977 žil v NDR) chtělpropašovat zbraň ze Švýcarska do SRN.Během přepravy pontonem03) přes Rýn byl zpo-zorován pohraniční stráží. Schubert začalokamžitě střílet z automatické pistole, dva švý-carské vojáky zabil a dva další zranil. Aby uniklzatčení, spáchal sebevraždu.

V říjnu 1981 došlo k dalšímu incidentus účastí členů této organizace. Během zatýkání5 členů VSBD jeden z nich mezi policisty hodilodjištěný granát. Policisté zahájili střelbu a dvaextremisty zastřelili. Nedlouho poté byl zat-čen šéf VSBD Fridhelm Busse a odsouzenk mnohaletému vězení. V srpnu 1983 byloVSBD postaveno mimo zákon.

V prosinci 1983 vláda vydala zákaz činnostijiné neofašistické organizaci, Aktionsfront Nati-onaler Socialisten/Nationaler Aktivisten (AkčníFronta Národních Socialistů/Národních Aktivistů) -ANS/NA, založené jedním z nejznámějších neo-fašistů SRN Michaelem Kühnenem. O výjimečnos-ti Kühnenova postavení svědčí především to, žebyl autorem jednoho z mnoha nepočetných poli-tických programů krajní pravice:

„Nový národní socialismus směřuje ke korpo-rativní, na rasové čistotě založené národní jednotě.Spojení nacionalismu se socialismem dovede Ári-jce do nového tisíciletí jejich historické existence.Pouze na nás záleží, zda se stane hrobem nebopomníkem nové moci. My, nacionalisté, chcemevytvářet pořádek nového tisíciletí. Víme, jak tentopořádek bude jednou vypadat. S tlukoucími srdcistojíme před branou k nepředstavitelně velké,krásné a do hloubi duše dojemné kultury.Tento ári-

jský pořádek světa není naším jediným cílem.Skrývá se za ním utajená touha, konečný, skrytýcíl: Nový Člověk! K tomuto je nezbytné vytvořit od-díly elitních bojovníků. Nyní potřebujeme disci-plinované, ucelené a jako kámen tvrdé kádrovéhnutí, podobné „leninské“ organizaci revoluci-onářů, kteří chtějí plnit rozkazy, aby zvítězili!“

Kühnen byl mnohokrát zatčen a mnoholet strávil ve vězení. Zemřel na počátku de-vadesátých let na AIDS.

K používání levicových vzorů boje vyzývalii jiní členové neofašistických skupin. Roku1970 vyšel v časopise „Nation Europa“ článeks názvem „Učit se od levice“:

„Musíme se učit od Nové levice. Učit se mimojiné, že společnost musí být zrevolucionalizována,že v politice není žádná tradice svatá, že stát nikdynení zpravidla jen dobrý, že i establishment jenaším nepřítelem. Učit se stále, že rozsévánínepokoje je první občanskou povinností, že pouzeakce přináší úspěchy. Již déle nesmí být pravicesynonymem tradicionalismu, zbožšťování státu,věrnosti vládě a spořádaného stylu myšlení. Takjako se Nové levici podařilo veřejné mínění zabarvitvlastními pojmy a koncepcemi, tak i novými ideamiosvěžená pravice musí získat duchovní vedení.“

V praktické činnosti se však pravicový teror-ismus od levicového značně lišil. Prováděnýmakcím scházela především organizační obrat-nost a profesionalita. Pokud se akce krajní lev-ice setkávaly (hlavně v první polovině sed-mdesátých let) s velkou podporou a sympatiemispolečnosti, tak v případě pravice je možnéhovořit o naprostém nedostatku širšího ohlasu.Proto byly šance pravicových teroristů navedení delší podzemní činnosti mnohem menšínež u jejich levicových konkurentů.

Pokud jde o činnost teroristických skupinekkrajní pravice, zajímavá je velká nedůslednosttěchto akcí, přesněji: jejich cílů. I přes silný antiko-munismus nikdy nebyli na území SRN napadenipředstavitelé zemí východního bloku. Pokud se,např. za „okupanty“ považovaná vojska USA stalycílem pravicových útoků, instituce socialistickéhotábora zůstávaly nedotčeny. Vyjasněním může býtto, že se mnoho pravicových extrémistů školilov táborech arabských teroristů na BlízkémVýchodě (hlavně v Bejrůtu). Ti byli zpravidla finan-cováni Lybií a Palestinci, udržujícími výrazně přá-telské vztahy s bývalým SSSR. Možná pomoca školení závisely na splnění určených podmínek:o cílech útoků rozhodovali rovněž sponzoři.

Roku 1983 se policii podařilo rozbít terori-stickou organizaci s názvem Lobanon-Gruppea zatknout 5 jejích členů. Šéf tohoto seskupeníKarl Heinz Hoffman po odsouzení (14 let) vevězení spáchal sebevraždu, druhý vůdce skupiny,Odfried Hepp, byl zatčen ve Francii a po deportaciodsouzen k 10 letům vězení. Tato skupina sezabývala hlavně pokládáním bomb v budováchamerických vojenských jednotek přebývajících naúzemí SRN. První soudní jednání proti německ-ým neofašistům obžalovaných z vraždy seuskutečnilo v roce 1982. Čtyři obvinění, pod ve-dením bývalého advokáta Manfreda Roedera,provedli 7 bombových atentátů a žhářskýchútoků. Během požáru jednoho z azylových táborův Hamburku zemřeli 2 Vietnamci. Přímí původcipožáru dostali doživotí, Roeder pouze 13 let,protože se akce přímo nezúčastnil. Po propuštěníz vězení se tento fašista stal strůjcem jed-noho z nejznámějších skandálů v historii Bun-deswehru. Na požádání Vojenské akademiev Hannoveru totiž pronesl roku 1997 „historickou“přednášku. Vyvolalo to vlnu obvinění armádySRN z „neofašistických tendencí“.

Na počátku roku 1971 byla založena nováorganizace: Deutsche Wolksunion (Neměckánárodní unie) - DWU, která se stala centremNové pravice. Jejím zakladatelem byl milionářa vydavatel Gerhard Frey. Tato strana, bezjakéhokoliv jednoznačného ideologického pro-filu, se stala politickým přístavem pro neofašistyrůzného druhu. Bez většího úspěchu se účast-nila různých voleb. Toto seskupení, i přes velképrogramové rozdíly týkající se zahraniční poli-

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

14

tiky (DWU byla orientována prozápadně, NPDpak reprezentovala linii národní neutrality),navázalo úzkou spolupráci s NPD.

Stranou, která na přelomu osmdesátýcha devadesátých let způsobila mnoho rozruchu,byla Die Republikaner (Republikáni), kteří zruč-nou propagandou využívali společenské nástrojek volebním úspěchům. V letech 1989 - 1990zasedali v berlínské městské radě. Programstrany (vzniklé v roce 1983) v podstatě neob-sahuje nic nového: represivní právní politika(obzvláště proti cizincům), odmítnutí resocial-izace v případě ostrých trestů, odpor protiEvropské integraci a kooperaci se zeměmiVýchodní Evropy a v hospodářské politice chyt-lavá hesla, nemající nic společného s ekonomick-ou skutečností. Charakteristickou vlastnostíRepublikánů je velký vliv mezi členy Bundes-wehru. Oficiálním poradcem pro „vojenské zá-ležitosti“ je bývalý generál Franz Uhle-Wettler,zástupcem spolkového velitele bývalý kontrad-mirál Günter Poser a oficiálním poradcem „probezpečnost“ byl do roku 1994 bývalý poručíkvojenské rozvědky Udo Bösch. Zakladatelema dlouholetým (do roku 1994) šéfem tohoto ses-kupení byl bývalý esesman Franz Schönhuber.

K výrazně aktivním neofašistickým sesku-pením patřila rovněž v červenci 1990 založenáNationale Offensive (Národní ofenzíva) - NO,o které bylo slyšet také v Polsku. V roce 1996 vevesnici Dziewkowice na Opolszczyznie se jedenze členů seskupení snažil rozšiřovat propagačnímateriály a verbovat potencionální členy a sym-patizanty. Organizace je sledována německýmÚřadem na ochranu ústavy. Podle zprávy publiko-vané tímto Úřadem je hlavní oblastí působeníorganizace Bavorsko. Podobně jako jiné krajněpravicové organizace, i NO nemá jasný politickýprogram. Hlavní část členů tvoří členové jinýchmenších skupinek, které v předešlých letechprošly mnoha rozkoly a štěpeními. Oficiálnímtiskovým orgánem je měsíčník „DeutscherBeobachter“. Kromě toho NO vydává mnohobrožur a letáků. V těchto publikacích se častoobjevují citáty programů NSDAP z roku 1920,v němž se fašisté domáhali státní kontroly nadpolitikou ustalování úrokové míry bankami, likvi-dace firem působících „proti národnímu blahoby-tu“ a finančních spekulací všeho druhu. Tatohesla byla namířena hlavně proti židovskémuobyvatelstvu. Nationale Offensive k tomuto pro-gramu dodala několik vlastních bodů, mezi jiný-mi odpor vůči Evropské Unii a požadavekokamžitého zastavení vyplácení odškodněníobětem 3. říše. Minulost představuje důležitý bodpropagandistické činnosti organizace. Ve vydá-vaných letácích a brožurách jsou negována his-torická fakta týkající se genocidy Židů a vyhla-zování jiných národů během Druhé světové války.Hesla propagovaná tímto seskupením zní takto:

„Rasa místo tříd; Překupníci drog do pracov-ních táborů; Bít levici, kde to jen jde.“

Velkou část propagační činnosti NOpředstavují urážlivé a hanlivé publikace týka-jící se židovského národa a Izraele.

V roce 1993 byly policií prohledány bytyčlenů NO v sedmi bavorských městech. Běhemakce byly zkonfiskovány propagační materiály,magnetofonové kazety, diskety, plynová pistolea cvičná munice. Dosud byli odsouzeni 4 člen-ové NO (za útok na cizince). Zatčen byl takéjeden z vůdců za účast na podpáleníazylového tábora v Sasku. Na základě infor-mací poskytnutých bavorským Úřadem naochranu ústavy následně spolkové ministerst-vo vnitra vydalo zákaz činnosti této organizace.

Pokud jde o legální krajně pravicové a neo-fašistické strany, tak na pozadí jiných evropskýchstátů se Spolková republika - vzhledem k politick-ým vlivům těchto skupin - nachází daleko vzadu.Strana italských neofašistů Italské sociální hnutíod roku 1948 zasedá na Římské radnici. LePenova Národní Fronta zaznamenává od roku1984 volební úspěchy - a to jak v samotné Francii,tak i v Evropském parlamentu. Podobné je to seStranou svobodných, jejíž šéf Jörg Haider mástále větší šance na to být rakouským kancléřem.Na tomto pozadí jsou několikaprocentní (a spo-radické) úspěchy německých neofašistů nakomunální úrovni spíše mizerné. Naprosto jinakse však představuje připravenost společnostik akceptaci různých hnědých usazenin.

4) Proti Turkům, Žlutým a azylantůmByl to opravdový svátek. Lidé vyšli do ulic,

babičky se vykláněly z oken, pod lokty měkképodušky. Z rádia se linula veselá hudba. Matky

s dětmi v náručí stály podél ulice naproti starébudově s opadanou omítkou, z níž vycházeloněkolik desítek cizinců. Každý z nich s sebou neslvšechen majetek: plastové lahve, kufříky, vaky.

„No podívej se, co všechno nemají,“řekla jedna z žen.

„Dobře jim tak,“ přidala se šestnáctiletádívka. „Znásilňovali ženy.“

„A zabíjejí ovce,“ dodala její přítelkyně.

„A nikdy se nemyjí,“ prohlásil trochu pod-napilý muž s mokrou skvrnou kolem rozparku.

Událost se stala v září 1991 ve výcho-doněmeckém městečku Hoyerswerda. Tato svá-teční nálada trvala již týden. Posledních 5 dnískupinky mladých Němců napadaly kamením,lahvemi od piva a ostřelovaly z praků útulek proazylanty. Šestý den městští radní prohlásili:

„Nejsme schopni zajistit bezpečnostzahraničním spoluobčanům.“

Došlo k rozhodnutí o evakuaci. K azylo-vému táboru přijeli autobusy a policejní vozy.Když se již 150 Rumunů a Vietnamců nacháze-

lo v autobusech, začaly létat kameny. Jedenrozbil okno autobusu a zasáhl u něj sedícíhoVietnamce. Objevila se krev.

„Trefa!“ křikl někdo z davu.

Salva kamenů z rukou následovníků šťast-livce, kterému se povedl zásah, se znásobila.

Po dvou hodinách se konvoj zastavil. ProVietnamce přijela sanitka, střepy z okna zasáhlyjeho oko. Bylo třeba jej odvézt do nemocnice.Drážďanská nemocnice ho však odmítla přijmout:

„Nejdříve musíme mít oficiální písemné pov-olení. A kromě toho, kdo to zaplatí?“

Teprve po dlouhých diskusích umožnil per-sonál kliniky přijetí pacienta. Ostatní Vietnamcibyli převezeni na místo, které držela vládav tajnosti. Rumuni skončili v jiném táboře pro azy-lanty. Týdeník „Der Spiegel“ o tom napsal:

„Vyhnání těchto lidí bylo první bitvou,kterou německý lumpenproletariát 04) vyhrálnad ještě chudšími.“

Na jaře 1992 měl Quedlinburg, předměstíNeudstadtu v bývalé NDR, kolem 27 tisíc obyva-tel z nichž bylo 44% nezaměstnaných. V té doběto ve Východním Německu, které se nemohlookamžitě přestrukturovat z reálného socialismuna reálný kapitalismus, nebylo nic neobvyklého.Nenávist tam byla vcelku normální jev. Neustáledocházelo k útokům na cizince, na tělesněpostižené a ty, kteří se snažili proti této nenávistiprotestovat. Po městečku pochodovaly skupinky„občanské domobrany“, které chtěly chránitctnostné občanky před rozjařenými násilníkytmavé pleti a zabraňovat krádežím kalhotek a riflíz balkónových šňůr na prádlo. Členy těchtoskupinek byli převážně mladí lidé ve vojenskýchbotách, krátkých zelených bundách a vyho-lenými hlavami. Jeden z občanů městečka,který „občanskou domobranu“ označil za „pro-tispolečenský element“ byl zmlácen a hozenz mostu do řeky. Přežil jen zázrakem.

Hony na cizince probíhaly hlavně v létě. Šest-náctiletý Kay si vzpomíná, jak skinheadizmasakrovali tři cizince tmavé pleti:

„Nejprve baseballovými pálkami a pakželeznou trubkou.“

Těžce zranění cizinci byli, za potlesku kolemj-doucích turistů, odvezeni do nemocnice.

Hlavním cílem útoků však byl azylovýtábor. Takřka každou noc tuto budovu oblé-hali mladí Němci, házeli do oken kamenya vykřikovali proticizinecká hesla.

Velitel místní administrativy řekl:

„Zde není moc nacistů, to se proti nim jenstaví příliš málo demokratů.“

Když se jednoho dne skupinka radníchdostavila před budovu, aby nepřipustila další útok,kameny byly namířeny i na ně. Policista, kterýpotyčkám jen nečinně přihlížel, dal jedné zezraněných následující radu:

„Kdyby jste tady nestála, nic by se vám nestalo.“Starosta Rudolf Rehricht:

„Pro mě je nejhorší to, že obyvateléQuedlinburgu házeli kameny po obyvatelíchQuedlinburgu.“

V nedaleké pískovně policie našla celýsklad zbraní: několik pušek, dvě pistole a 3 200patron. O víkendech zde členové „občanskédomobrany“ cvičili střelbu na cíl.

Rok 1992 byl pro NPD v Quedlinburgudobrým rokem. Podle informací ředitele zdejšíhoregionálního policejního oddílu, se této straně

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

15

v krátké době podařilo zdvojnásobit počet členů.Noví členové pocházeli hlavně z řad bývalévýchodoněmecké armády NVA a policie.

---Po sjednocení Německa nabral pravicový

terorismus nové formy: útoky a atentáty na cizincepřebývající v SRN. Přes SRN se převalila vlnaorganizovaných útoků na budovy a sídla obývanécizinci. Hlavním objektem útoků (některým oby-vatelům Německa připomínající počátky fašismuve třicátých letech) byli „azylanti“, tedy lidé čeka-jící na rozhodnutí o statusu politického uprchlíka.Podle údajů Spolkového úřadu na ochranu ústavybylo v roce 1993 zaznamenáno 970 útokůa rvaček vyprovokovaných krajně pravicovýmiskupinkami (především mládežnickými). Běhemtěchto útoků bylo zraněno kolem 700 lidí, 10 jichbylo zabito. Podle jiných informací Úřadu dosáhlna počátku devadesátých let počet neofašistův Německu čísla 60 000. Nejhroznějším jevemvšak bylo, že se krajní pravice v německéspolečnosti těšila rostoucí popularitě. S těmitoskupinkami tehdy sympatizovala jedna pětinamládeže. O stupni hrozby svědčil nejen rostoucípočet skupinek vrhajících zápalné lahve do bu-dov obývaných azylanty, ale i rostoucí potenciálneofašistické ideologie mezi studující mládeží.Na mnoha německých univerzitách začaly vznikatkorporace, sdružující krajně pravicové studenty.Tyto tendence podporovali pseudovědci a spiso-vatelé, pozitivně popisující období 3. říše a negu-jící masovou genocidu židovské populace. Podletehdejších statistických výzkumů se strany s pra-vicovějším profilem než vládnoucí křesťanštídemokraté (CDU/CSU) těšily sympatiím zhruba15% Němců. Toto procento proporcionálně na-růstalo podle stupně sociálních jistot obyvatelstva.Mezi západoněmeckými nezaměstnanými tatopodpora obnášela již 30%. Naštěstí se tyto názo-ry neproměnily ve volební skutečnost.

Jak na všechna tato fakta a hrozby reagujeněmecká společnost a politici? Od okamžikunarůstání vlny neonacistické nenávisti a násilív Německu se začaly srovnávat metody a způso-by odporu proti útokům s aktivitami používanýmiproti krajní levici. Německé vlády totiž mají velkézkušenosti s potíráním terorismu: vzorem byl bojs marx-leninskou RAF (Frakce rudé armády),která byla potírána s gigantickými náklady sila prostředků. V okamžiku objevení nové vlnypravicového terorismu se začal očekávat stejněrozhodný postup a prostředky proti této forměteroru. Jak se však ukázalo, v první polovinědevadesátých let německá vláda, hlavně policie,Úřad na ochranu ústavy a ministerstvo spravedl-nosti, jinak hleděly na terorismus levicový a prav-icový. Pokud se násilí používané krajně levicový-mi skupinami setkávalo a stále setkává s rozhod-ným postupem státního aparátu, pak je teroris-mus krajně pravicový chápán mnohem méně ka-tegorickým a energickým způsobem.

Jev bagatelizace významu a síly krajní prav-ice v Německu byl viditelný např. během nepokojůvyvolaných neofašisty v Magdeburgu v květnu1994. Za bílého dne skupinky skinheadů napadlycizince za takřka naprosté nečinnosti policiea obyvatel města. Po těchto událostech seodpovědní politici snažili zmenšit jejich rozměr.Ministr vnitřních věcí Saska humorně prohlásil:

„Nepokoje byly vyvolány dvěma činiteli: přílišmnoho alkoholu a příliš mnoho slunce.“

Později se ukázalo, že útoky na cizincev Magdeburgu byly plánovány a přesto, že o tompolicie, díky informacím Úřadu na ochranu ústavy,věděla mnohem dřív, připustila regulérní hony

neofašistů na cizince. Podobné fakty bagatelizacečinnosti krajní pravice byly všeobecně přítomnév první polovině devadesátých let mezikřesťanskodemokratickými politiky, a to i přesstále alarmující informace na téma nárůstu čin-nosti těchto skupin. V roce 1993 jen v samotnémBavorsku překročil počet neofašistických, anti-semitských a rasistických incidentů rovnou tisí-covku, což v porovnání s rokem předcházejícímznamenalo nárůst o 44% a v celé Spolkové repub-lice o 11%. K nejznepokojivějším jevům patřilosnižování věku členů krajně pravicových usku-pení. Policejní kartotéky ukrývaly na přelomu1989-1990 záznamy již čtrnáctiletých neofašistů.Proticizinecké nálady krajní pravice často kore-spondují s obavami občanů týkajících se stálevětšího přílivu cizinců do SRN. Někteří politici,obzvláště z křesťanskodemokratického tábora, sesnaží toto sloučení nálad využívat a bagatelizujíaktivity neofašistických skupinek. Původem nárůs-tu popularity těchto uskupení (spíše však jimipropagovaných hesel začínajících na „ne“) byla,a je, rostoucí sociální nejistota některých spo-

lečenských vrstev. Viditelné to bylo hlavně v prvních měsících a letech po sjednoceníNěmecka na území bývalé NDR. Skupiny skin-headů a neofašistů napadaly cizince, demolovalybudovy a tábory pro azylanty, vykřikovaly anti-semitská hesla a požadovaly „Německo Němcům“- a to všechno za naprosté lhostejnosti nebodokonce za potlesku přihlížejícího davu.

---Když jedné zářijové noci roku 1992 probudily

sedmdesátiletou obyvatelku Mölinu Eriku Fröhlichvýkřiky, nejdříve ji napadlo, že opět probíhá proti-cizinecká demonstrace. Již týdny totiž v městečkumladí Němci, se sympatiemi pozorováni oby-vateli, organizovali pochody pod hesly:

„Turci ven! Turci do plynu!“Občas také docházelo ke rvačkám s mladými

Turky. Na 17 tisíc Němců zde připadalo 700 Turků.Teď však byly zvuky, hluk a výkřiky z ulice

jiné. Když Erika Fröhlich přistoupila k oknu,spatřila plameny šlehající z budovy na druhé

straně ulice. V této budově již 18 let bydlelaturecká rodina Arslanových. Fröhlich ještě stači-la zahlédnout svoji sousedku, sedmadvacetile-tou, Havu Arslan, která vyskočila z okna a zne-hybněla na dlažbě. Později hasiči našli ještěmrtvolu jedenapadesátileté Haviny invalidnítchýně, která před plameny nestihla utéct.

„Byla již pouze hromádkou popela.“ Hasiče zavolali samotní žháři. Do slu-

chátka, kromě adresy hořícího domu, ještězakřičeli: „Heil Hitler!“

Policie zatkla 5 skinheadů.

---Kvůli stále širšímu dosahu tohoto jevu se poli-

tologové a sociologové začali pozastavovat nadkořeny těchto postojů. Co vede mladého Němcez Lipska, který v životě nepotkal Žida, aby křičel„Pryč s Židy!“ Co představuje světonázorové pod-houbí neofašistických organizací, které v ruceneměly ani jednu Goebbelsovu brožurku?Z výzkumů vedených o tomto fenoménu mimo jinévyplývá, že ne každý mladý Němec křičící „SiegHeil“ je přesvědčený fašista. Samozřejmě mnohočlenů těchto skupin bere vážně teorieo nadřazenosti jedné rasy nad jinou, o potřeběočisty Německa od cizinců a připojení Slezskak Nové říši. Existuje však i druhá strana mince.Vinu na tom, mimo jiné, nesou pedagogové stejněna Východě jako na Západě Německa. V bývaléNDR byl celým generacím vnucován obrazdobrého antifašisty z Východu a revanšisty zeZápadu. Propagandistickými prostředky byla dohlav násilně vštěpována solidarita s „utlačovanýminárody“. Po úpadku bolševického systému sekyvadlo vychýlilo na druhou stranu: pozitivním sestalo vše, co bylo možné postavit proti předešlé-mu světonázoru. Tímto způsobem krajní konzerv-ativismus a neofašistické tendence povýšily napozitivní jevy. Na západní straně byly rovněžvštěpovány umělé, skutečnosti na hony vzdálené,názory. Jeden ze západoevropských učitelů řekl:

„Často jsme německou mládež učili jistýdruh pozitivního rasismu. Jednoznačně jsmeod ní požadovali pochopení pro kulturníodlišnosti a osobnosti jejich tureckých sou-sedů, ale nesměřovali jsme současně tentopožadavek na adresu druhé strany.“

Podobnou nepřítomnost rovnováhy odhalilybádání nad vzájemnými vztahy mezi Němcia cizinci. Bylo provedeno několik stovek socio-logických sondáží, které se týkaly problémůasimilace cizinců v Německu, neexistuje všakžádná vědecká práce, zabývající se problé-my Němce konfrontovaného s novým, jemuneznámým okolím. Tuto nerovnost ještě vyostřu-je organizování speciálních programů a akcí,které mají ulehčit asimilaci cizinců (obzvláštěněmeckého původu) se současným zaned-báváním problémů „domorodců“. Nikdo se např.nezabýval berlínským dělníkem, jehož čtvrť seběhem několika měsíců změnila v mnohakul-turní kotel.Tyto frustrace ještě prohlubuje fakt, ževšechny snahy hlasitějšího projevu obava nepokojů vyplývajících z takovéto situace bylyčástí společnosti kvitovány05) jako rasistickénázory. Pokud k tomu přidáme velkou nezaměst-nanost mezi mládeží na území bývalé NDR,nedostatek odpovědné pedagogické péčea malé naděje na rychlou nápravu životní situ-ace, frustrace vyplývající z takovéhoto stavuvěcí, často vedou k účasti v bojůvkách skin-headů nebo k sympatiím k neofašistické straně.Ve druhé polovině devadesátých let si stále vícepedagogů, sociologů a dokonce i politiků zača-lo uvědomovat, že k hitlerovskému pozdravu

Pozůstalí/é truchlí před vypáleným domemv Solingenu, který ještě několik dnů předtímsloužil jako ubytovna několika tureckýmrodinám - následkem neonacistickéhožhářského útoku přišlo o život 5 lidí.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

16

zdvižená pravice mladého člověka ne vždyoznačuje zatvrzelého fašistu. Jeden z berlín-ských náctiletých k tomu řekl:

„Samozřejmě, že zdviháme pravice a křičíme„Sieg heil“. Ale je to spíše fór a provokace.“

Takovéto provokace jsou používány učni vůčivýrazně levicovým učitelům, vnucujícím náctiletýmzářivý vzhled cizince a povinnost zadostiučinění zakřivdy Druhé světové války. V tomto kontextu musíbýt postoje mladých lidí chápány jako druh (nacelém světě známého) odporu vůči učitelskéautoritě a v některých případech jako rozpačitéhledání vlastní totožnosti. Všechna tato faktasamozřejmě nemohou sloužit k odůvodněníbagatelizace jevu neofašistických tendencív Německu. Hlavní hrozbou je spojení orga-nizačních schopností západních pravičákůs východoněmeckým potenciálem sociální nes-pokojenosti, projevujícím se v radikálním posunusvětonázoru napravo. Při analýze projevů pravico-vého radikalismu v Německu však nesmímezapomínat na jiné aspekty tohoto jevu. Ty saméprojevy ne vždy nutně označují tu samou chorobu.

---V centru nevelkého městečka Waldkirch na

Friedhofstrasse stála středně velká budova, v nížnejprve sídlila obchodní akademie, pak požárnístanice a od roku 1991 zde přebývali žadateléo azyl. V noci z 5. na 6. ledna 1992 několik neo-fašistů do budovy hodilo zápalné lahve. Mladýazylant z Arménie, Manuel Avedikians, zaslechlkřik sousedů. Ucítil kouř. Pomyslel si, že hoříněkde nahoře, rychle se oblékl a seběhl dolů. Tobyla chyba. Právě tam plály plameny.

„V panice a stále hustším kouři jsem vběhl došpatných dveří,“ řekl později.

Požárníci ho našli v bezvědomí na podlaze.Jednu čtvrtinu těla měl popálenou, nejvíce ruce,kterými si chránil oči - byly to jen dva kusy zuhel-natělého masa. Po propuštění z nemocnice sepřestěhoval do 10 km vzdáleného městečka.Pronajal si pokoj ve sklepě velkého domu:

„Tady je příjemný chládek, je to dobré na kůži.Trochu vlhko a není tady dřevěné obložení. To jedobře, nechytne to tady tak rychle.“

Jedenadvacetiletý Bernd K. z Lipska, ne-patřící k žádné neofašistické skupině, řekl:

„Když už jsi mezi přáteli a někdo navrhne,abyste šli zmlátit cizince, tak jdeš automaticky.Kdysi jsme seděli před televizí, dávali nějakýfilm o žluťácích a azylantech, jak jsou pod-porováni penězi ze sociálního zabezpečení.Začali jsme se o tom bavit. Kdosi řekl, že napro-ti žije několik takových, že ten hnůj dostal úplněnový nábytek. No a padl návrh: Pojďte, půjdemea pořádně si ten nábytek prohlédneme.“

Pokud jde o příčiny nepřátelského vztahuk cizincům v SRN, analýzy se ve většině případůshodují: neustále rostoucí počet nových běženců(v první polovině devadesátých let jich bylo kolem0,5 mil. ročně) a také ekonomické a sociální prob-lémy (obzvláště na východě Německa) způsobují,že se společnost stále drastičtějším způsobemzačala domáhat změny této situace. Jedním z pro-jevů byly právě útoky na tábory žadatelů o azyl.Frustrace, strach z budoucnosti se mísilis neonacistickými postoji, hloupostí, sadismema pocitem sebeuspokojení z násilí proti slabšímu.Není totiž pravdou, že útoky na cizince jsouvýlučně projevem frustrace ze zhoršující se eko-nomické situace. Tyto nálady jsou často využíványobyčejnými bandity a sadisty, ale také pravicovýmipolitiky, kteří mají v plánu se na vlně takovýchtonálad dostat do Landtagu nebo Bundestagu.

Jak velká je neofašistická hrozba v bývaléNDR? V polovině devadesátých let tam bylonapočítáno kolem 2 tisíc fašistů. Zpravidla patřilik východním „filiálkám“ organizací, které mělysvá sídla ve „staré“ SRN. Mnohem hrozivější jsounaproti tomu extrémní názory mladých Němcůz bývalé NDR. Psychologové tvrdí, že jejich příči-nou jsou pocity nedocenění: po sjednocení seukázalo, že ti na Západě jsou bohatší, moudřejší,chytřejší, s větším důvtipem. Za takovéto situa-ce je pro obyvatele NDR jednou z nemnoha hod-not odlišujících (ve smyslu: vyvyšujících) je odjiných jednoduše „být Němcem“. Tento statusslibuje rychlý vstup mezi západoevropské

společnosti s jejich údajným blahobytem a luxu-sem pro všechny. Ony pocity nadřazenostiz důvodu „bytí Němcem“ jsou obzvláště ostřezdůrazňovány ve vztahu k obyvatelům jinýchzemí bývalého socialistického bloku.

V létě 1990 provedl Zentralinstitut fürJugendforschung (Centrální institut pro výzkummládeže) v Lipsku výzkumy mezi mladými Němciz bývalé NDR na téma jejich vztahu k cizincům.I přesto, že v té době nebyl ve VýchodnímNěmecku ani jeden azylový dům pro uprchlíkya počet cizinců se rychle snížil (z 200 tisíc na 150tisíc), 40% mládeže si myslelo, že cizinci„překážejí“. Každý čtvrtý Němec by je nejraději zezemě vyhnal, každý pátý projevil svoupřipravenost se do takovýchto akcí zapojit. Podlejiných výzkumů (provedených v Berlíně) si 11%mladých lidí z bývalé NDR přeje:

„Silného vůdce (führer), který by vládl sil-nou rukou pro dobro všech.“

Takřka 6% by z radostí přivítalo, kdyby sek moci vrátila Hitlerova NSDAP, 13,4% řeklo, žeby jim to bylo lhostejné a 35,3% by se to, prav-da, nelíbilo, ale nic by proti tomu neudělali.Kolem 20% bylo proti „mísení národů“ a 13,1%se vyslovilo pro likvidaci „zdegenerovanýchbytostí“. V jedné z vědeckých zpráv byl for-mulován následující závěr:

„Nezřídka jsou cizinci s tmavou pletípovažováni za „znásilňovače německých žen“.Problémy v zaopatření nejsou způsobeny slabouvýkonností východoněmeckého hospodářství,ale tím, že cizinci vykupují výrobky. Hlav-ní příčiny pravicového extremismu leží ve speci-ficky východoněmeckých podmínkách dorůstánía života v autoritářských a represivních sociál-ních systémech, které ve svém důsledku vytváříve velkém stupni pocity nedocenění a zraňo-vání. Ne bez významu je také výchova podlevzoru nepřítel - přítel, který se vztahoval k izolo-vaným politickým systémům.“

V roce 1991 došlo na území bývalé NDR(17 mil. obyvatel, 150 tisíc cizinců) ke 153závažným útokům na cizince. Poměr „do-mácích“ k cizincům - 1:892.

Ve „staré“ Spolkové Republice (62 mil. oby-vatel, 4,8 mil. cizinců) v té samé době došlok 389 takovýmto útokům. Poměr „domácích“k cizincům - 1: 12 340.

Student z Kamerunu, který tehdy žilv Magdeburku, řekl:

„Za dob NDR jsme měli méně problémů,i přesto, že tehdy také panoval rasismus.Nemuseli jsme se však obávat o naši existenci.Naproti tomu dnes, na rozdíl od předešlých let,již nejde o provokace, ale o přímé útoky. Od dobysjednocení se náš život naprosto změnil. My,afričtí studenti s tmavou pletí, teď žijeme v ještěvětší izolaci. Do studentských klubů už vůbecnechodíme, protože jsme hned obtěžováni.Vyhýbáme se jízdám tramvajemi.“

První reakcí většiny politiků, jak z vládnoucíkoalice, tak i z opozice na tento jev, bylpožadavek rozšíření represivních prostředkůvůči pachatelům těchto útoků. Požadavky sedotýkaly zvětšení policejních sil a zostření soud-ních trestů. Jak totiž ukázala praxe, v mnohapřípadech byla nečinnost policie jednouz hlavních příčin opakování podobných útokův jiných regionech Německa. Tato nečinnost(a bezradnost) byla obzvláště viditelná vevýchodních oblastech Spolkové republiky. A toze dvou důvodů: slabé vyškolení a vybavenítamních policistů a zdejší společností k těmtoútokům, jejíž část představují rovněž pořádkovésíly. Onen nedostatek rozhodnosti a skrytépolicejní sympatie podporující útoky i jejich cíle,spustily další vlnu rozruchu (k nejtěžšímpotyčkám došlo mimo jiné v Rostocku). Takéz tohoto důvodu, tehdejší předseda parlamentníkomise pro vnitřní záležitosti v Bundestagu,zažádal o vytvoření speciálního oddílu „mobilnípolicie“, který (v počtu kolem 1000 členů) byzasahoval na území celé SRN. Vznikly rovněžprojekty vytváření regionálních policejních od-dílů, speciálně školených k boji se skinheadya podobnými skupinami. V diskusi nad po-sílením sil a způsobů reakce policie se častoobjevovaly srovnání s intervencemi administra-tivního aparátu ve vztahu k extrémnímskupinám z levé strany politického spektra.Politici ze sociálně demokratické opozicepřipomínali masové akce policie během stu-dentských protestů v šedesátých a sedm-desátých letech, gigantické budování police-jních sil v období honů na členy teroristickéskupiny RAF. Jeden z advokátů během procesuse skinheady zodpovědnými z ubití gastarbeit-era tmavé pleti, položil následující otázku:

„Co by se stalo, kdyby pachateli těchto úto-ků byli krajní levičáci?“

Z perspektivy minulosti je možné říci, žev takovém případě by reakce státu byla mnohemkoordinovanější a rozhodnější.

Jinou reakcí politiků na tyto události bylzásah do stranických programů. Sociálnídemokraté např. rozhodnutím nejvyšších před-stavitelů strany rezignovali na současné sta-novisko vůči článku 16 německé ústavy, kterýpoliticky pronásledovaným garantoval azylv SRN. Po dosti bouřlivé diskusi se představiteléSPD rozhodli k ústupku a změně tohoto v ústavězásadního článku. Změna měla umožnit zave-dení nových předpisů omezujících a regulujícíchpříliv cizinců do Německa. V křesťansko-demokratickém táboře se naproti tomu objevilytendence k návratu části stranického aparátu kekrajně pravicovým pozicím. S útokem na levi-cové tendence v CDU vystoupil předsedaKřesťansko-sociální unie (CSU) Theo Waigel:

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S+

KO

UTEK

HU

MO

RU

17

„Levé křídlo CDU se v ničem neliší odsociálnědemokratických pozic a tím se stá-vá důvodem odlivu voličů od křesťanskédemokracie. Volby jsou totiž vyhratelné pou-ze na pozicích „napravo od středu“.“

Naprosto odlišným způsobem na tyto událostizareagoval ministr zahraničních věcí z Liberálnístrany Kinkel. Rozhodl se totiž „zmezinárodnit“problém cizinců v Německu. 3/4 všech žadatelůo azyl v Evropské Unii žádá o status politickéhouprchlíka v SRN. Němci také přijali největší početutečenců z bývalé Jugoslávie. Kinkel požadoval,aby byl problém utečenců řešen v rámci všechstátů Unie (např. formou zhora vymezených kvótpro cizince v každé členské zemi):

„V opačném případě se rostoucí probléms cizinci a krajní pravicí mohou stát příčinou de-stabilizace politické situace v Německu.“

Kinkel dokázal své partnery z Unie vys-trašit natolik, že okamžitě přistoupili k zorgani-zování společné pomoci.

Velká část apelů a požadavků politiků setýkala také drastického zvednutí trestů vydá-vaných pro pachatele útoků na žadatele o azyl.Problém závisel na tom, že tyto zločiny obvykleprovádí náctiletí podléhající soudnictví pronezletilé. Narozdíl od obvyklého „průchodu“spravedlnosti je toto soudnictví zaměřenopředevším na resocializaci a výchovu mladéhopachatele a ne na trestání. Z důvodu takto for-mulovaných úkolů této části jurisdikce tehdyukládané tresty neležely v horní hranici určenézákonodárci. Roku 1993 např. v jednom z pro-cesů ve Frankfurtu proti skupině skinheadů zod-povědných z umlácení gastarbeitera tmavé pletisoud vynesl rozsudek od 2 do 4 let vězení(horní hranice je 10 let). V rozsudku se tvrdí:

„Drakonickými 06) tresty se nedají zrekompenzo-vat chyby vykonané jinými, a přesněji řečeno policií.“

Nepřítomnost okamžité reakce policiezpůsobila, že rozsudek byl vydán teprve 2roky po provedení zločinu (nebyly totižzajištěny důkazy zločinu a nebyli okamžitězatčeni jeho pachatelé). Odsouzeno tehdybylo i několik policistů, kteří lhostejněpřihlíželi mlácení jednoho žadatele o azyltmavé pleti. Jeden z právníků to shrnul:

„Vysokými tresty se však připravenostpoužít násilí a fašistický způsob myšleníz hlavy vymlátit nedá.“

Dodnes trvající diskuse na téma nejúčin-nějších metod boje s neofašistickými sesku-peními jsou další verzí již mnoho let trva-jícího sporu. Přívrženci politického boje zdestojí proti reprezentantům radikálních kroků,jako zákaz stranické činnosti. K praktiko-vaným administrativním prostředkům patřísledování těchto stran Úřadem na ochranuústavy a předkládání návrhů na jejich even-tuální zákaz. Tyto metody však mohounarážet na bariéry vyplývající z faktu, ženeonacisté se mohou do jisté míry bránitdemokratickou legislativou. Příkladem můžebýt soudní rozhodnutí v Dolním Sasku z roku1993 jímž bylo přerušeno sledování Repu-blikánské strany vedené Úřadem na ochranuústavy. V rozsudku se tvrdí:

„Mnoho faktů ukazuje na to, že tato strana jenepřátelsky zaměřená k cizincům žijícímv Německu, neexistují však dostatečné důkazyo porušování základních ustanovení Ústavy zestrany Republikánů. Z tohoto důvodu je vedenísledování tohoto typu neopodstatněné.“

S podobným problémem velké bezmocia neschopnosti jednat se německá justicepotýká i v záležitostech týkajících se před-stavitelů režimu bývalé NDR. V případě neo-nacismu je však sitauce setrvalá. Pokud krajní

pravice neútočí otevřeně na stávající nositelemoci, je de facto tolerována a nejsou proti nípřijímána žádná radikální opatření. Neo-nacismus a jeho politické struktury tak i na-dále hrají svoji klasickou roli v moderní kapi-talistické společnosti: zůstávají skrytou zálo-hou systému, nouzovou možností, které jeumožňováno přežívat, aby byla v případě po-třeby znovu nasazena. ���

vysvětlivky:01) Denacifikace - výraz pro systémové odstraňovánínacistické ideologie a jejích následků v poválečné německéspolečnosti. V mnoha společenských oblastech se však jednaloo dosti symbolické snahy.02) Gastarbeiter - osoba pracující v SRN, obvykle však jinénárodnosti než německé a jiné státní příslušnosti než SRN,narozdíl od tzv. pendlerů zde může mít svůj byt03) Ponton - speciální člun používaný k přepravě osob a materiálu přes vodní překážky, pro přepravu těžkých nákladůse spojuje několik pontonů v soulodí, spojením několikapontonových soulodí lze vytvořit pontonový most04) Lumpenproletariát - vrstva zproletarizovaných04a), deklasovaných živlů04a) Proletarizace - deklasování (společenské snižování)zvláště příslušníků drobné buržoazie, rolnictva, a inteligencespojené s přechodem do řad proletariátu04b); zbídačování vůbec04b) Proletariát - společenská třída, jejíž příslušníci, formálněsvobodní, nemají výrobní prostředky, a jsou proto nuceni prozabezpečení vlastní existence prodávat svou pracovní sílumajitelům těchto prostředků; nejchudší vrstvy vůbec, chudina;v antickém Římě nemajetní římští občané, kteří nemohli býtzařazeni ani do nejnižší majetkové třídy a jejichž jedinýmmajetkem byly děti, potomstvo, latinsky proles, odtud názevproletarius05) Kvitovat - potvrzovat příjem něčeho; brát na vědomí, přijímat06) Drakonický - velmi přísný, tvrdý, krutý, neúprostný

Viktor Grotowicz(Terroryzm w Europie Zachodniej, Wydawnictvo Naukove PWN,

Varsava - Vroclav, 2000, str. 116 - 146)z polštiny přeložil Martin Koudelka (FAS Jižní Čechy)

- e-mail: martinkoudelka@anarchismus.org -

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

18

„Experiment Lidové fronty bude nejzřetel-nějším potvrzením našeho přesvědčenío neschopnosti politických stran dovéstproletariát k úplnému osvobození.“

Le Libertaire, duben 1936

„Stále naléhavěji jsme stavěni před dile-ma: fašismus nebo revoluce.“

Le Libertaire, srpen 1936

Jaká Lidová fronta?Anarchistický antifašismus

Když zkoumáme zapojení anarchistů do „anti-fašismu“ 30. let 20. století, a když analyzujemejejich zjevně dvojaký přístup k Lidové frontě (Frontpopulaire), musíme si vzpomenout na Guerinovorozlišení mezi tím, co nazýval „První Lidovou fron-tou“ - volební aliancí sociální demokracie, stalinis-mu a buržoazního liberalismu - a „Druhou Lidovoufrontou“ - mocným, mimoparlamentním hnutím,jehož iniciativa přicházela z řad pracující třídy:„Skutečnou lidovou frontou, lidovou frontou ulicea nikoli politiků“ 01). Anarchisté pozorně rozlišovalimezi vůdci Lidové fronty - politiky - a jejichstoupenci z řad pracující třídy a nadšeně sevyjadřovali o „bratrství, solidaritě a síle pracujícítřídy“, projevující se v mimoparlamentním antifaši-stickém hnutí z let 1934-35. Sami se onoho hnutíúčastnili a v jistém smyslu v něm sehráli hlavní roli.

Tento materiál se snaží zhodnotit anarchi-stický příspěvek k antifašistickému hnutí a anarchi-stickou kritiku principu „Lidové fronty“ jako ta-kového. Položí rovněž otázku, do jaké mírymůžeme o anarchistickém hnutí prohlásit, že uspě-lo nebo selhalo ve vztahu ke svým cílům a prozk-oumáme ideologické diskuse o revoluční strategiia taktice, které mezi různými anarchistickýmiproudy vyprovokovaly zkušenosti z let 1936 - 39.

Směrem k antifašistickéjednotě - Sjednocenáfronta 1933 - 35

Ještě nějakou dobu po zrodu fašistickýchhnutí v celé Evropě, mnoho revolucionářů nebyloschopno porozumět skutečné vážnosti nebez-pečí. Pohlíželo se na ně jako lokální fenomén,omezený na jednotlivé země - například pováleč-nou Itálii - vyznačující se „nestabilními státnímiinstitucemi“. Italský anarchistický emigrant LuigiFabbri byl jedním z prvních, kteří začali tvrdit,že fašismus má daleko k tomu, aby byl dočasnoua „výjimečnou“ formou nadvlády buržoazie nadpracující třídou, ale představuje historickou krizikapitálu, krizi moderní civilizace a jejích ústřed-ních hodnot: svobody, spravedlnosti a pokroku.Jak napsal v Paříži v jednom ze série svýchčlánků pro La Lotta Umana z let 1927 - 29:

„Fašismus není pouze další formou vlády,která, podobně jako všechny ostatní, používánásilí. Je nejautoritářštější a nejnásilnější myslitel-nou formou jakékoli vlády. Představuje nejextrém-nější zbožštění teorie a praxe principu autority.“ 02)

Triumf nacismu v Německu, domovu jednohoz „nejsilnějších“ hnutí práce v Evropě, znamenalsvého druhu bod obratu ve smyslu přístupu, při-jatého francouzskými revolucionáři. Okolnostiv Itálii a výmarském Německu zřetelně nebyly ste-jné, jako ty, které převládaly ve Francii, ale pod-mínky růstu masového fašistického hnutí zdenicméně rovněž začínaly být patrné: vládní nesta-bilita, politicko-finanční skandály, neustáléa rozšířené zpochybňování legitimity republiky,znovuzrození extrémní pravice, ekonomická krizea narůstající nezaměstnanost. Analýza Komi-nterny z roku 1931, zabývající se následky krize,

předpovídala ozřejmění zásadního třídního kon-fliktu mezi pracujícími a kapitálem, s tím, že pracu-jící budou dotlačeni do revolučně socialistickýchpozic. Pro anarchistu Maurice Joyeuxe tento pos-toj znamenal pouze projev obelhávání sebe samaa samolibý postoj, vzhledem ke skutečnému poli-tickému uvědomění pracující třídy:

„Od roku 1934 začali někteří aktivisté chápat,že proletarizace nezaměstnaných nezbytně nez-namená nárůst jejich bojovnosti. Lidé, odmítnutíspolečností takovým způsobem, jsou připravenisloužit jakémukoli pánu, který jim přislíbí chléb.“ 03)

Revolucionáři se začali obávat, že k fašismudezertuje významná část středních vrsteva dokonce „proletariátu“. Poučení z Itálie a Ně-mecka se zdálo vyznívat v tom smyslu, že extrém-ní pravice může být zastavena pouze silnoua především jednotnou frontou pracující třídy.Jedním z ústředních cílů anarchistických kampaníse tedy stala akční jednota v rámci hnutí práce.Byla to pravda přinejmenším v případě hlavní anar-chokomunistické organizace Union Anarchiste (UA- Anarchistického svazu), jehož většina členů bylazároveň členy odborové organizace CGT (Con-

fédération génerale du travail).04) „Anarcho-syndikalistická“ CGTSR (Confédération géneraledu travail - Syndicaliste révolutionnaire) nadálenepřipouštěla spolupráci s reformistickou CGT,vedenou „zrádcem Léonem Jouhauxem“, který sev roce 1914 postavil na stranu Union sacrée -národní jednoty na podporu válečného úsilí.

Brzy poté, co nacisté uchopili moc v Ně-mecku a od dominantních levicových politickýchstran nepřicházela žádná iniciativa, začali před-ní aktivisté UA, jako Lashortes a Frémont, volatpo „sjednocené frontě“ (front unique), která byspojila „v dobré víře a pro jasně předurčené cíle“- všechny odborové a politické organizace,stavící se proti fašismu.05)

Manfredonia tvrdil, že tento návrh byl při-nejmenším dvojsmyslný a přinejhorším bylzamýšlen jako výzva pro akční jednotu, dohod-nutou „těmi nahoře“ s vedením SFIO (So-cialistické strany) a PC (Komunistické strany)“a naprosto naivně optimistický.06) Plán měl mezitehdejšími anarchisty množství kritiků. Revolučníindividualista Fortin v článku v La Revue anar-chiste, nazvaném „Od Akční jednoty ke Svatéjednotě“, nedůvěřivě uváděl následující:

„Máme se snad spojit s levicovými poli-tickými stranami, i když pouze s těmi, kterétvrdí, že jsou ‘krajně levicové’? Máme pracov-at pro socialistickou nebo komunistickoustranu? To už je opravdu za hranicí.“ 07)

Návrh na sjednocenou frontu jistě přispělk odlivu aktivistů, kterým tehdy silně utrpělaUACR (Union anarchiste communiste révolution-naire). Tato neblahá situace ve spojení se vzrůs-tajícími obavami po událostech z 6. února 1934(kdy demonstranti z řad krajní pravice zaútočilina Národní shromáždění), vedla skupinu výz-načných anarchistů (Louise Lecoina, SébastienaFaureho, Georgese Bastiena a Pierra Le Meil-loura) ke svolání zvláštní konference, majícívyřešit taktické rozdíly ve hnutí a vytvořit jednot-nější celostátní organizaci. Konference se ode-hrála v Paříži v květnu 1934 a vyústila v opuštěnívýraznějších „organizačních“ principů UACR,stejně jako v obnovení jejího starého jména„Union anarchiste“. Tento „sjednocovací kongres“byl nicméně pouze z poloviny úspěšný, protožejej menšina platformistů opustila a vytvořilaFédération communiste libertaire.

Co se týče politiky sjednocené fronty,pařížský kongres se znovu utvrdil ve své zásadnínedůvěře k politikům a prohlásil, že se „principiál-ně staví proti kontaktům s politickými stranami“,ale dodal, že na lokální úrovni a pro „jasně defino-vané cíle“ by se anarchisté mohli podílet na jed-notných výborech. Jinými slovy, místním sku-pinám bylo víceméně umožněno volně činit, couznaly za vhodné, zatímco kontakty mezi UAa politickými stranami na vrcholné úrovni bylyvyloučeny. Zmínky o „sjednocené frontě“ se stáleobjevovaly, ale pouze ve smyslu „prostředkudosažení jednoty pracujících“.08) Jak zdůraznilManfredonia, i když byla eliminována jistá dvo-

Anarchismus a antifašismusve Francii 1933 - 1939

„Fašismus nebo revoluce!“

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

19

jakost vztahů mezi anarchistickými organizacemia politickými stranami, tato nová linie neobsaho-vala žádné čerstvé alternativní návrhy pro koordi-nované vytváření jednoty pracující třídy „zdola“.09)Hnutí bylo tedy i nadále rozdělené. Někteří trvalina odmítnutí jakékoli kooperace s levicovýmiuskupeními, a stalinisty a fašisty označovali zadvě strany jedné mince. Jiní, jako například RenéFrémont, platformisté a pravděpodobně většinačlenů UA, pokračovali v nahlížení na spolupráciv rámci odborového hnutí a s levicovými usku-peními, jako na jedinou možnou cestu vpřed.Paralely s diskusí, která v té době probíhala vevedení Kominterny, doslova bijí do očí.10)

Následky fašistického útoku na Assembléenationale z 6. února 1934, představovaly hnacísílu ve směru k podpoře jednoty pracujících. UAbyla jednou z osmi organizací, zastoupených nasetkání, konajícím se příštího dne v ústředíCGT.11) Podle Lefranca si zvláště Jouhaux přál,aby se anarchisté přidali k výzvě CGT: „věrnostk jeho mladistvým ideálům a jeho touha zaštítit seproti obviněním ze zaprodanosti vládě“.12) ČlenovéUA se podíleli na stávce, konané 12. února a vzá-jemně se podporovali s CGT. Úspěch generálnístávky byl pro anarchisty ohromně povzbuzující,přestože již byli mnohem méně potěšeni „koop-továním“ komunistické a socialistické strany dozmíněného červencového paktu, který nakonecvedl o rok později k ustavení Lidové fronty:

„Radujeme se z akční jednoty, která bylanyní uvedena v život, přičemž jsme byli jedniz prvních, kteří po ní volali. Pokud byl fašismuspřinucen ustoupit o krok, bylo to díky této jed-notě. Věříme, že je nezbytná, nicméně sestavíme proti takzvané Lidové frontě, která před-stavuje pokřivení zmíněné jednoty.“ 13)

Během léta 1934 byli anarchisté zapojeni dozakládání Centre de liaison et de coordinationdes forces antifascistes de la région parisienne(Centra sjednocování a koordinace antifašistick-ých sil pařížské oblasti), což byl nebolševickýprotivník, víceméně bolševiky ovládanéhoComité Amsterdam-Plevel.14) Někteří pociťovali„zásadní znechucení nad spojování se s jistýmielementy“ 15). Nicméně se rozhodli tak, jak tovyjádřil Sébastien Faure: „protentokrát jenejdůležitější věcí zastavit nástup fašismu“a souhlasili s účastí na demonstraci ze 14. čer-vence 1935. Poté, co policejní prefekt zakázalnesení anarchistických vlajek na demonstraci,zúčastnili se jí v řadách svých odborových cen-trál, namísto aby vytvořili anarchistický blok.17)

Na velikonočním kongresu z 12. - 13. dubna1936 byla tato taktika potvrzena jako oficiální poli-tika UA, která nemohla zůstat mimo události.Anarchisté se podle kongresu měli spojit s nean-archistickou levicí a podílet se na masovémantifašistickém hnutí - ale zároveň se snažit získá-vat revoluční vliv.18) Není žádná náhoda, že právěna této konferenci FLC (Féderation communistelibertaire) znovu vstoupila do UA.19) Nebylo takésamo sebou, že příštího srpna opoziční frakceopustila řady UA a vytvořila FAF (Fédération anar-chiste de langue francaise), odsuzujíce UA zacentralismus a to, že je ovládaná pařížskou klikouaktivistů, je autoritářská a příliš smířlivá s neanar-chistickou levicí.20) Nimeský časopis Terre libre,existující již od roku 1934, se stal v únoru 1937tiskovým orgánem FAF.

Stávkové hnutí roku 1936Po znovusjednocení CGT v únoru 1936 -

což přivítali všichni, kromě CGTSR, pro kteroubyla CGT nenapravitelně pasivní a reformi-

stická - přišla letní stávková vlna. Anarchistébyli doslova nadšeni. „Vzdejme hold tomutoohromujícímu úsvitu!“, deklaroval Le Combatsyndicaliste.21) Stávky představovaly „vynika-jící a bezprecedentní triumf“:

„Pracující třída poprvé v historii povstala jakocelek a vnutila svou vůli utlačovatelům, šéfům.“ 22)

Největší hodnota stávek však nespočívala anitak ve vydobytých ústupcích, ale způsobu, jakýmbyly získány. Zvláště okupační stávka se stalanovou stávkovou formou, přesně odpovídajícítomu, co anarchisté již navrhovali mnoho let:

„Pracující zaútočili jak na vlastnické právo,tak princip autority a převzali kontrolu nadvýrobními prostředky, které jsou jejich pracovní-mi nástroji, a v jediné chvíli zastavili proces,

produkující zisk a chopili se svého práva naobsazení továren, přičemž prokázali schopnostsebeorganizace a samosprávy. Předvedli námhodnotu přímé akce.“ 23)

Když tedy anarchisté hodnotili úspěchy,vydobyté pracujícími v roce 1936, pohlíželi nastávky jako pouhý počátek - nikoli nežádoucísituaci, která musí být „normalizována“ několika

ústupky ze strany zaměstnavatelů. Mohlo se jed-nat o první fázi stále širšího a zásadnějšího hnutípracujících, kteří konečně nalezli jednotu, sílua sebedůvěru. Následné Matignonské dohodya přístup Thoreze, Bluma a Jouhauxe bylychápány jako zrada hnutí, které se stále nacháze-lo ve svém kulminačním bodě a ještě nenaplnilosvůj skutečný potenciál: „Pro některé tím skončilaveškerá naděje, jiní to považovali za odvráceníhrozícího nebezpečí, ale najisto byla promrhána

příležitost na emancipaci práce.“ 24) O dva rokypozději, když ve Francii již dávno vyprchalaeuforie a Španělská revoluce byla rovněž efek-tivně potlačena, mladí rozčarovaní revolucionářiz okruhu nového měsíčníku Révision vyslovilidokonce ještě negativnější hodnocení situace:

„Matignonské dohody, pakt uzavřený podzáštitou socialistické vlády mezi velkými kapita-listy a vedením CGT, nejen nebyly schopné snížitzisky nebo omezit vládu kapitálu. Ve skutečnostipouze přinutily kapitál, aby se zorganizoval lépenež v minulosti a posílil vliv nejmocnějších kapital-istů na kapitalistickou třídu jako takovou. Pracujícítřída si přitom nalhává, že reformy, které vybojo-vala, mají nějakou hodnotu.“ 25)

Co se týče vlastního zapojení anarchistůdo stávek, je obtížné se na toto téma nějakobjektivně vyjádřit. Zdá se, že když pařížskáfederace UA svolala na 4. června mimořádnýsjezd za účelem prodiskutování taktiky, nebyltéměř nikdo schopen dorazit, protože aktivistébyli příliš intenzivně zapojeni do stávek,o nichž měli diskutovat. Rovněž víme, že zhru-ba od jara 1936 se odborářská tendence v UAusilovně snažila prosadit tovární výbory jakozákladnu pro podporu revoluční akce - přes-tože názory na jejich úspěšnost se značněodlišovaly a tato taktika byla opuštěna na kon-gresu UA v říjnu-listopadu 1937.26)

Očitá svědectví anarchistických aktivistůo jaru a létu roku 1936 se rovněž značně lišíco do vyjádřených dojmů. Joyeux píše, žejeho skupina UA ze 17. pařížského okrskunebyla schopna využít příležitost, kterouanarchistům poskytla Lidová fronta a namístotoho podlehla všeobecnému nadšení pro poli-tickou reformu.27) Léo Eichenbaum-Volinvyslovil názor, že „vyjma několika izolovanýchjednotlivců ztracených v davu“ anarchisténeudělali vůbec nic, kromě prodlužováníhádek o své rozdílnosti.28) Nicolas Fauciernaopak zapojení a odhodlanost anarchistick-ého hnutí popisuje podstatně optimističtěji:

„Anarchisté se nacházeli v epicentru boje.V centrech Union anarchiste se to jen hemžiloaktivisty a sympatizanty, požadujícími propa-gační materiály pro solidární činnost veprospěch stávkujících.“ 29)

Měli bychom si nicméně vzpomenout, žeJoyeux, významný člen hnutí po osvobozeníFrancie spojenci ve 2. světové válce, věnovalznačnou část své energie boji proti „anar-chokomunistické“ *) tendenci francouzskéhoanarchismu a měl tedy svůj specifický názorna užitečnost kooperace s dalšími sektoryhnutí práce. Podobně Eichenbaum byl členemFAF, jejímž vůdčím představitelem byl jehootec Volin, a která přijala mnohem kritičtějšípohled na širší hnutí práce než UA neboFCL. Starý André Senez pro změnu upřesňu-je, že anarchisté, nejintenzivněji zapojení dostávkového hnutí, byli členové UA a CGTa zvláště bývalí aktivisté FCL.30) Henri Bouyépřiznává, že „naše hnutí neodpovídalo váž-nosti situace“, ale rovněž rozlišuje mezirůznými směry. Nejhůře se v jeho očích pro-vinili individualisté - kteří se nezajímali anio hnutí práce, ani o sociální revoluci - a pakCGTSR, která byla příliš izolovaná.31)

Přestože dostupné informace jsou útrž-kovité a přenáší většinou pouhé dojmy, někteříanarchisté jistě sehráli význačnou roli, podně-covali stávky, jednali jako mluvčí, pomáhalivytvářet odborové organizace apod.32) Podlevšech svědectví největší překážkou odbo-

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

20

rářských aktivit anarchistického hnutí byloodhodlání Komunistické strany udržet svojinadvládu nad odborářskou hierarchií.

poznámka editora:

*) Pod „anarchokomunistickou tendencí“ rozumíme zdeformo-vaný platformismus. Ve svých materiálech Joyeux z pozice anar-chistického syndikalismu konfrontoval historické neúspěchya omezenou životaschopnost dělnických rad.

Antimilitarismusa antistalinismus

Anarchisté byli rovněž nedílnou součástí tohohnutí práce, které v daném období zaujalo rozhod-ně antimilitaristickou - a následně také antistalini-stickou - pozici. Podíleli se na Centre de liaisoncontre la guerre et l’Union sacrée, založenémv opozici vůči paktu Stalin-Laval z května 1935.33)Centrum bylo založeno odboráři ze skupinyRévolution prolétarienne a Ligue syndicaliste.Jeho manifestu a dvěma sjezdům se dostalo pod-pory ze strany UA, FLC a dokonce CGTSR, stejnějako dalších skupin a jednotlivců, úzce napo-jených na anarchistické hnutí: pacifistů okolo listůLa Patrie humaine a Le Barrage, dále Ligue inter-nationale des combattants de la paix (jejímžpředsedou byl Sébastien Faure), HenrihoPoulaille i Ernestan a Simone Weil. V lednu 1937se anarchisté rovněž přidali ke Gauche révolution-naire, skupině Monatte-Louzon a dalším, v po-kusu o vytvoření Cercle syndicaliste lutte de class-es - snaze přeskupit revoluční opozici vůči Jou-hauxově a Frachonově politice.34) Mnoho lidí,zapojených do Révolution prolétarienne a Liguesyndicaliste, mělo samozřejmě velice blízkok anarchismu, přímé akci a kritice Lidové fronty.

„Taktika Lidové fronty“ byla tehdy anarchistyzřetelně vítána, ale pouze ve smyslu sjednocenéfronty pracujících. Jak jsme již poznamenali,úvodník v Le Libertaire v červenci 1935 trval natom, že jakkoli anarchisté vítali novou akční jed-notu v odborářském hnutí, „takzvaná Lidováfronta“ představovala „narušení této jednoty“.35)Mělo to samozřejmě co do činění s paktemStalin-Laval. Tento pakt pro anarchisty představo-val nově zamýšlenou Union sacrée, „prostřed-nictvím aliance francouzského a ruského imperi-alismu“, za účelem udržení „statu quo, do-saženého na versailleské konferenci“.36) V březnu1936 Le Libertaire prohlásil palcovými titulky,že „Lidová fronta znamená Union sacrée a Unionsacrée znamená válku“.37) Pakt upevnil jejichnepřátelství k bolševikům, neboli „nacos“(„nationaux-communistes“, „nacionál-komunis-tům“) - jak se jim začínalo říkat - a samozřejmě jeutvrdil v přesvědčení, že primární bolševickýmotiv v prosazování Lidové fronty byla podporaStalinovy válečnické a reakční zahraniční politiky.Válečná hrozba se tyčila na obzoru a falešný kon-flikt mezi fašismem a „demokracií“ připravovalmysli lidí na přijetí války jako nutnosti.

„Nastal čas na to, aby se pracující třída od-poutala od všech zrádců a vyslovila svoji pro-tiválečnou politiku. Není to záležitost volby meziněmeckým nebo francouzským imperialismem…pracující třída musí bojovat proti oběma.“ 38)

O rok později, na jaře 1936, shrnul Attruiaanarchistický přístup k bolševické strategii:

„Není úkolem skutečných revolucionářů bránitStát proti dalšímu Státu - dokonce i fašistickému -ale zničit tento Stát pomocí revoluce. Jejich povin-ností není, jak Vaillant - Couturier napsalv l’Humanité, postavit proti ‘permanentní hrozběfašistického puče bariéru republikánského cítěnípo celé zemi a v řadách sil práva a pořádku’(sic!),ale aktivně připravovat revoluční odpověď.“ 39)

Anarchisté ale útočili rovněž na to, co poklá-dali za základní faleš politiky Lidové fronty, naiv-itu víry, že zvolením vlády Lidové fronty budedosaženo čehokoli podstatného. „Přinutit boháčezaplatit účty“ bylo sice svůdné, ale manipulativníheslo.40) Byla to samozřejmě záležitost nejzák-ladnějších anarchistických principů, jak objasňo-valo prohlášení UA (přijaté na pařížském sjezduv dubnu 1936).41) „Parlamentarismus bylnejvážnějším nebezpečím pro pracující třídu,pro kterou byl něčím více než pouhýmanestetikem. Volební spojenectví s buržoazií byltrik, protože se snažilo pracující třídu přimětvěřit, že její zájmy jsou totožné se zájmy vládců“a století zkušeností prokázalo, že „cenu zapodobné aliance vždy zaplatí pracující třída“.42)Bylo tedy bláhové věřit, že by vláda Lidové fron-ty dosáhla toho, co potřebují pracující:

„Vyvlastní průmyslníky a finančníky?Nikoli. To není naším cílem - naši milí repub-likánští členové Radikální strany by se pod nictakového nikdy nepodepsali.“ 43)

Vlády Lidové fronty ve Francii neboŠpanělsku nebudou schopny dosáhnout toho,co chtěli pracující, aniž by nepřekročily zákon-

ný rámec buržoazního parlamentarismu, cožnebudou ochotny učinit, aby nezničily samysebe, svou podstatou koaliční vlády. Anar-chisté kladli otázku, co by následovalo:

„Odpor prostřednictvím parlamentu? Kapi-talismus již v několika zemích prokázal, že jezcela schopný zdolat takový odpor, aniž by téměřhnul prstem. Lidová fronta, pokud si přeje udržetse u moci, bude se chránit přijetím ‘neutrality’,vysoce oceňované kapitálem. Jinak bude přinuce-na ustoupit. Jiné řešení neexistuje.“ 44)

Pro UA to, co bylo dosaženo - amnestií propolitické vězně ve Španělsku počínaje, až po pla-cenou dovolenou ve Francii - nebylo garantovánovládami Lidové fronty, ale vnuceno vládám přímouakcí samotné pracující třídy.45) Pro anarchistyměla přímá intervence hnutí práce, nezprostřed-kovaná a neomezovaná demokratickou strategií,mnohem pokrokovější potenciál, než koalice mezišpičkami socialistické, komunistické a Radikálnístrany - koalice, o které úvodník Le Libertaire z 21.srpna 1936 uváděl, že byla produktem a nikolipříčinou spontánního lidového hnutí:

„Ve Španělsku, stejně jako ve Francii,všechen ten parlamentní povyk okolo Lidové fron-ty, posuny v parlamentní většině, apod. - to, co jekomentátory, buď zaslepenými nebo zaintereso-

vanými na průběhu událostí, nazýváno příčinamidění - neznamená nic víc, než pouhé následkyohromné nespokojenosti mas, majících bez-prostřední zájem na skutečné změně.“

Španělsko a neintervenceByla to ale Španělská revoluce, která více než

cokoli podnítila představivost a nadšení fran-couzských anarchistů. Když znovu přišla napřetřes otázka „neintervence“, měli jasno ohledněrole francouzské vlády. Anarchisté jistě nech-těli, aby Blum vojensky zasáhl, ale označili hoza Piláta Pontského kvůli tomu, že odmítlpokračování normálních obchodních vztahůs republikánským Španělskem (nebo že odmítlpřivřít oči nad teoreticky zakázaným exportemzbraní a munice). Pracující třída se mohla a mu-sela spoléhat pouze sama na sebe:

„Obrana Španělska v revolučním bojimusí být zajištěna francouzskými pracujícímia nikoli francouzským národem, jehož neu-tralita nesmí vést k naší neutralitě.“ 46)

Pracující se musí zapojit do zničení profaši-stických sil ve Francii a založit „revoluční frontusolidarity se Španělskem“.47) Kampaň solidarity seŠpanělskem tak nebyla humanitárním úsilím,odtrženým od revoluční politiky ve Francii - obébylo úzce spjaté.48) UA tedy v analýze úkolů,postavených před revoluční levici ve smysludomácí politiky a španělské otázky, odmítala spo-jenectví na půdě vlády Lidové fronty ve prospěchpřímé a autonomní akce hnutí práce. Před-stavo-valo to základ toho, co UA začala nazývat „re-voluční frontou“ - návrat ke staré politice „sjedno-cené fronty“, ale s novým důrazem na její odli-šení od reformistické Lidové fronty.

Imperialismus a mýtus střetu„demokracie s fašismem“

Zmíněné dva základní principy - autonomiepracující třídy a revoluční třídní boj - znamenalyopozici vůči „neoreformismu“, který byl v souladus anarchistickou analýzou pouze zákeřnější for-mou fašismu, snažící se integrovat odborové hnutído stále korporativnějšího státu.49) Jak řeklSéchaud: „Jsme stále naléhavěji stavěni před dile-ma: fašismus nebo revoluce“.50) Pokud šlo o mez-inárodní politiku, výzva UA k vytvoření revolučnífronty jasně podporovala tradiční „proletářskýinternacionalismus“, odsuzovala mýtus boje mezi„fašismem“ a „demokracií“ a odmítala národníobranu, ať už kapitalistického nebo státně-kapital-istického zřízení. Důsledky kampaně na pomocŠpanělsku byly jasné. Jedním z hlavních cílů UAv tomto smyslu bylo odhalit roli zahraničních impe-rialistů - britských, francouzských a ruských -v občanské válce a zvláště odhalit roli SFIOa CGT - „agentů francouzského imperialismu“ -a PCF - „agentů ruského imperialismu“.51)

Revoluční fronta v opozici vůči reformistickéLidové frontě byla tedy s „revoluční frontou soli-darity se Španělskem“ propojena v samotnýchzákladech, pomocí stejné analýzy. Solidární kam-paň pro Španělsko nebyla zamýšlena pouze jakojednorozměrný prostředek poskytování materiál-ní podpory. Jedním z hlavních cílů anarchistů byloposkytovat službu alternativních informací, kom-penzující selhání tisku francouzské Lidové fronty,o kterém anarchisté uváděli, že má velice dalekok vyváženému zpravodajství o všech součástechšpanělského antifašismu. Před francouzsképracující „ohloupené“ vlastními politiky, měl býtpostaven příklad rozsáhlého a úspěšného rev-olučního hnutí práce, nezávislého na politicícha z tohoto příkladu mohla vzejít inspirace.52)

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

21

Událostem ve Španělsku se tak začalo plněvěnovat celých šest francouzsko-jazyčnýchanarchistických novin, a to se ani nezmiňujemeo spoustě veřejných shromáždění, zorganizo-vaných francouzskými anarchisty, na nichž prom-louvali přední představitelé CNT-FAI, POUMa navrátivší se francouzští milicionáři. Mnohaz nich se účastnily obrovské počty lidí. Zadruhé,kampaň mezinárodní solidarity zahrnovalaopakované výzvy pracujícím v dopravě a zbro-jním průmyslu, aby vzali zákon do vlastních rukoua dodali španělským antifašistům vše, co potře-bovali, a pokud to bude nutné, zašli až do kra-jnosti, vyhlásili generální stávku a zahájili pov-stání. Jak řekl Sébastien Faure, když hovořilo CNT-FAI: „Obdivovat jejich příklad je dobré.Lepší je ovšem následovat jej.“ 53)

Spolupráces neanarchistickou levicí

Jaké tedy byly výsledky této politiky vesmyslu praktické kooperace? Již jsme se zmínilio zapojení anarchistů do masového antifaši-stického hnutí v letech 1934 - 35 a rozhodnutíUA na velikonočním sjezdu roku 1936 dátv krátkodobém horizontu přednost nutnosti bojeproti fašismu, a tak zjevně přijmout spojenectvís levicovými uskupeními. Přestože byla me-zi červencem a říjnem 1936 UA, společněs CGTSR a FAF, zapojena do Comité anar-cho-syndicaliste pour la libération et la défencedu prolétariat espagnol (CASLDPE), svéhodruhu se jednalo o skutečnou anarchistickoufrontu - UA rovněž ve stejné době spolupracov-ala se SFIO, Gauche révolutionnaire, JeunesseSocialiste Révolutionnaire, Comité de Vigilan-ce des Intellectuels Antifascistes, trockistya dokonce, v několika ojedinělých případech,i bolševiky.54) Podle Joyeuxe jeho místnískupina UA měla víceméně stabilní kontaktys levicovými skupinami ještě předtím, než bylapřijata politika revoluční fronty: s pacifisty, vol-nomyšlenkáři, trockisty a místními pobočkamiSFIO.55) Ve Wattrelos existoval Comité antifas-ciste, který spojil socialisty, anarchisty a bolše-viky v jednom uskupení.56) Spolupráce s bolše-viky však byla naprosto ojedinělá. Anarchistickýtisk přinášel zprávy o fyzickém napadánía násilí proti svým aktivistům.

Stalinisté v této době neútočili pouze na troc-kisty. PCF byla anarchisty a syndikalisty pravidel-ně obviňována ze všemožných zákulisních me-tod potlačování propagace, kriticky se vyslovujícíke Komunistické straně.57)

Revoluční frontaV říjnu byla politika spolupráce mezi socialisty

a UA formalizována na společném veřejnémmítinku, navrženém socialisty na téma „Za vyt-voření Revoluční fronty“. Setkání se konalo 3. říj-na v Mutualité a UA tvrdila, že účastníků byly4.000.58) Předsedal mu Audubert ze SFIO, a co jeještě důležitější, původně měl být hlavním sociali-stickým řečníkem Paul Rivet. Za socialistynakonec promluvili Weiss (což je bezesporutisková chyba a tímto mužem byl Lucien Weitz) zaJeunesses socialistes a Pivert z Gauché révolu-tionnaire a Ringeas a Faure za UA.59) Setkáníschválilo rezoluci, vyzývající k vytvoření ozbrojenéGarde Populaire (Lidové gardy) a objasnilo svojipozici vzhledem k Blumově vládě těmito slovy:

„Lidová fronta, která se nenaladila na vlnurevolučních událostí, odehrávajících se nyní veŠpanělsku, které se brzy rozšíří do Francie,zradila proletariát obou zemí.“ 60)

„Revoluční fronta solidarityse Španělskem“

V kampani solidarity se španělskými revolu-cionáři se UA rozhodla, že spolupráce pouzes malými anarchistickými organizacemi by nepři-nesla dostatečně dobré výsledky, zatímco práce

ruku v ruce s „příbuznými revolučními směry“ jíúdajně již umožnila dosáhnout na mnohem širšíokruh pracující třídy.61) Její politika byla taková:

„…kromě vlastních specificky anarchistickýchaktivit je UA, stejně jako v minulosti, připravenaspolupracovat se všemi ostatními revolučnímiorganizacemi na jasně stanovených úkolech,a zvláště ve věci efektivní podpory Španělska“.62)

To vedlo k vytvoření Comité pour l’Espagnelibre (Výbor svobodného Španělska). Ve skutečnos-ti navzdory snahám CGTSR a FAF být francouzsk-ou verzí CNT-FAI, CNT plně podporovala politikuUA: většina španělských anarchistů byla mnohem

většími zastánci „lidové fronty“, než jejich fran-couzští soudruzi.63) Dne 16. října 1936 Le Libertaireotiskl telegram od Horacia Prieta, sekretářeNárodního výboru CNT, vyzývajícího UA, abyspolupracovala s kýmkoli, kdo sympatizuje s věcíšpanělského antifašismu. Durrutiho výzva všemfrancouzským revolucionářům, aby se sjednotiliv „opravdové lidové antifašistické frontě“, bylarovněž používána k ospravedlnění této politiky.64)

Prohloubil se tak existující rozkol v anarchi-stickém hnutí mezi UA na jedné straně a FAFs CGTSR na straně druhé. Ty odmítaly jakoukoliformální nebo dlouhodobou spolupráci s nean-archistickými uskupeními. Když CASLDPEuspořádal v Paříži svůj kongres ve dnech24. - 25. října 1936, byl návrh UA na „rozšířenoufrontu“ drtivou většinou zamítnut, protožeCGTSR a FAF disponovaly většinou v paříž-ském Comité anarcho-syndicaliste.65) Konfede-rační výbor CGTSR na svém setkání 23. října

prohlásil, že nový výbor UA „nemůže v žádnémpřípadě ve Francii reprezentovat ani CNT, aniFAI“.66) Pozdější prohlášení Comité anarcho-syndicaliste zacházelo ještě dále a trvalo natom, že „co se týče nás, ti, kteří se podílí natakovém politickém spojenectví, automatickya podle definice přestávají být anarchisty“.67)

Zásadními důvody pro nesouhlas s politikou„revoluční fronty“ ze strany CGTSR a FAF nebylaani tak praxe sjednocování se s neanarchisty jakotakovými, ale spíše skutečnost, že podobná trvaláaliance byla nesouhlasícími chápána jako „organ-ická“. Dlouhodobé a dokonce organizační propo-jení, které nevyhnutelně skončí tím, že přespalubu půjdou anarchistické principy. UA na rev-oluční frontu“ ale takto nepohlížela. Prohlašovala,že spojenectví je pouze dočasné a představujeokolnostmi vyvolanou spolupráci na určitýchúkolech.68) Oproti přesvědčení CGTSR a FAF tedyUA chápala „revoluční alianci“, do které vstupo-vala, takto; a) trvající, pouze pokud budeprospěšná dosažení vlastních specifických cílů; b)nevyžadující po žádném ze sdružených subjektůopuštění jeho principů nebo metod práce, kromětěch ústupků, které si vyžadovala vůle spolupra-covat; c) žádné ze zapojených uskupení nebudevyužívat aliance pro účely své propagace.

Rozkol v anarchistickém hnutí se ale projevilnaplno poté, co UA začala spolupracovat s ještěširším spektrem politických organizací. Nejvíce doočí bijícím příkladem byl mítink ve Vel d’Hiv, zor-ganizovaný v říjnu 1936 UA. Bok po bokus řečníky z FAI (Magrina), katalánské CNT(Trabal), Rady Aragonu (Mavilla), UA (Hart),POUM (Gorkin) a Esquerra a katalánské vlá-dy Generalitat (Miravitlles), SFIO (Zyromski),JEUNES (Jeunes équipes unies pour une nou-velle économie sociale - Joss) a Gauche révolu-tionnaire (Pivert) se na tribuně objevili LeónJouhaux a Marcel Cachine, což byly pro anarchi-stické hnutí naprosto nepřijatelně odpornépostavy. Stojí za zmínku, že Pivert musel hovořitposlední a právě jeho projevu se dostalo nejvíceprostoru ve zprávě z Le Libertaire.69) Od podzimu1946 UA pravidelně spolupracovala s nejrůznější-mi skupinami a jednotlivci na levici v organizováníveřejných mítinků, demonstrací a peněžníchsbírek. Např. s Jeanem Rousem (Parti ouvrierinternationaliste), Marcelem Fourrierem (Comitépour la révolution espagnol), André Ferratem(Que Faire? Association communiste révolution-naire), Parti d’unité prolétarienne, Parti frontiste,Robertem Louzonem a skupinou Révolution pro-létarienne, časopisem La vague a - což nenínevýznamné - „reformistickými anarchisty“ okoloměsíčníku Plus loin, kteří byli do té doby absolut-ně odsuzováni kvůli své podpoře národní-ho válečného úsilí v roce 1914.70) Existují určitédůkazy o několika lokálních shromážděních Frontrévolutionnaire, na nichž anarchisté úzce spo-lupracovali s trockisty a levicovými socialisty.71)

Protiklady politikyRevoluční fronty

Je obtížné oddělit dva důležité aspekty poli-tiky revoluční fronty. Na jedné straně byla fronta,zamýšlena jako pokračování neparlamentníhohnutí z let 1934 - 1935, schopného sjednotit ses nestalinistickou levicí v opozici vůči Blumověvládě. Na straně druhé měla být prostředkemzískání co největší podpory obecně pro španěl-ské republikány, a zvláště CNT-FAI a POUM.Jak se ale věci vyvíjely, objevil se naprostozřetelný protiklad mezi pozicí UA na Front pop-ulaire a její solidární prací ve prospěch Španěl-ska. Doma byla praktikována razantní opozice

redaktoři Le Libertaire

redakce Le Libertaire v roce 1938

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

22

vůči stranickým hierarchiím, parlamentarismua mýtu antifašistické křížové výpravy, ale veŠpanělsku se mlčelo o vládních ministrech zaCNT a tomu, že ve skutečnosti byla do antifaši-stické války zapojená vláda Lidové fronty.

Anarchisté měli jistým způsobem mnohemlepší výchozí pozici pro úspěch revoluční opozicevůči Blumovi a Jouhauxovi: Bluma kritizovali mno-hem rozhodněji, než Gauche révolutionnaire, bylipočetnější, lépe zakotvení v odborech a méně ide-ologicky vyžadovali potenciální spojence nežtrockisté. Existují ale jasné důkazy o tom, že jejichpolitika nezaznamenala žádný výraznější úspěch.Člen administrativní komise Charles Ridel (aliasLouis Mercier-Vega) promluvil na kongresu UAv říjnu-listopadu 1937 a tvrdě odsoudil politickounesoudržnost a nesourodost UA, „která zahájilakampaň za Revoluční frontu, aby ji později opusti-la“.72) Podle Joyeuxe tím, že UA přijala politiku rev-oluční fronty, si vytvořila manévrovací prostor nauzavírání jakýchkoli spojenectví za jakýchkoliokolností. Ovšem jak řadoví členové, tak celoor-ganizační vedení se k podobným spojenectvímstavěli s nepříliš velkým nadšením, což bylaváhavost, kterou Joyeux připsal „patnácti letůmboje proti marxistickým politickým stranáma reformistickým syndikalistům“ a odcizení, způ-sobeném neschopností anarchismu zabránitmnoha svým stoupencům přeběhnout k různýmmarxistickým uskupením po zahájení války, cožbylo odcizení, které vedlo mnoho anarchistůk vyhýbání se jakýmkoli kontaktům s těmitoskupinami.73) Co se týče jeho 17. pařížskéhookrsku, přestože Joyeux tvrdil, že politika rev-oluční fronty zpočátku jeho skupinu výrazněpostrčila kupředu. On a jeho soudruh, delegátEdrac se nicméně cítili naprosto odcizeni od stře-dostavovských intelektuálů z Gauche révolution-naire a brzy přestali docházet na setkání, která sepodle nich proměnila v neefektivní intelektuálnížvanírnu. Pro Joyeuxe byly rozdíly mezi odlišnýmisektory revoluční fronty až příliš nepřemostitelné.

Zásadní funkcí politiky „revoluční fronty“zřejmě bylo umožnit založení Comité pourl’Espagne Libre v říjnu 1936 a SIA (Solidaritéinternationale antifasciste) v listopadu 1937. Oběuskupení úspěšně zahájila solidární a podpůrnékampaně, ale znovu se prokázala nesoudržnostpolitiky UA. Obě uskupení během své činnostispolupracovala se stoupenci vlády Lidové fronty.Vůči stejné politice, která byla ve Španělskuakceptována, se ve Francii stavěla zásadníopozice. Důvody byly rozličné: přijetí danéhostavu věcí (participace CNT na vládníchpostech), naléhavá potřeba porazit Franka, neo-chota kritizovat CNT, které byla UA vděčnáza prosazení anarchismu zpět na pořad dne.

Ideologické proudyv anarchismu

Na dva odlišné projevy politiky, sjednocenénebo revoluční fronty, je rovněž možné nahlížetjako produkty dvou odlišných proudů uvnitř UA.Louis Anderson, editor Le Libertaire v letech1936 - 1939, popsal tento rozkol v UA jakopropast mezi těmi, kteří byli především pacifisté(typicky Lecoin) a těmi, kteří byli prvořadě sociál-ní revolucionáři (jako Frémont).74) Právě druhátendence stála za zrodem „revoluční fronty“ jakoopozice k reformistické Lidové frontě. Představo-vala posun směrem k výrazně odborářštějšímupohledu na roli anarchistů, k lehkovážnějšímupřístupu k vyhrocené otázce anarchistické orga-nizace. Stereotypní postoj „všechno nebo nic“ bylodmítnut ve prospěch toho, co bylo pokládánoza konstruktivní, pragmatičtější a „realističtější“,

anarchismus hrdinů jako byl Durruti neboMachno. Stoupenci „revoluční fronty“ chtěli hnutídostat z „anarchistického ghetta“ a učinit z nějsoučást „širšího revolučního hnutí práce“.

Druhá převládající tendence v UA byla před-stavována Lecoinem, což byl proud spíše individ-ualistický než kolektivistický, pacifističtějšía „morálnější“, než revoluční.75) Lecoinovoumetodou, vyzkoušenou a ověřenou v kampaníchhumanitárního charakteru ve 20. letech, byloustavit vlastními silami organizační výbor a vyz-vat k pomoci téměř naprosto všechny, jejichžjméno bylo schopno přitáhnout podporu a po-

zornost veřejnosti. Tato pracovní metoda sevětšinou doplňovala se španělskou tendencí zre-dukovat probíhající politický konflikt do dvoutáborů: fašismu a antifašismu. Sám Lecoin mělsklony pohlížet na práci Comité pour l’EspagneLibre a SIA jako čistě humanitární kampaň.

Joyeux tvrdil, že: „Po celá desetiletí se anar-chismus zmítal mezi dvěma extrémními tenden-cemi - izolací ve svých principech - a posunemk reformismu nebo humanitárním organizacím -aniž by se podařilo nalézt rovnovážný bod mezidoktrinální soudržností a kompromisem.“ 76)

Pokud bychom pracovně přijali tuto inter-pretaci - kterou začali již v roce 1938 vyslovovatněkteří revoluční anarchisté - pak bych tedy tvrdil,že tyto dvě extrémní tendence na konci 30. letpředstavovala na jedné straně FAF a na druhéstraně Lecoin a ostatní lidé z vedení UA. Mezi nimise nacházeli ti, kteří se pokoušeli uvést v praxi svéanarchistické zásady a udržet si přitom revolučnítřídní analýzu, setrvat na autonomii pracující třídya anarchistické organizace a zároveň kooperovats dalšími skupinami, jejichž názory na specifickébody byly příbuzné: chtěli tak zajistit, aby anarchi-stický hlas zněl spíše zevnitř než proti nebozvnějšku širšího odborářského hnutí. Podobnýnázor měli na konci 20. let francouzští platformistéa ve 30. letech aktivisté jako Frémont, Ridela Daurat. Na jejich kritiku „tradičního“ anarchismua jejich činy v letech 1933 - 1939 výrazně naváza-la skupina mladých revolucionářů (včetně Ridelaa Daurata), která v únoru 1938 zahájila vydávánínového diskusního měsíčníku Révision.

Oživení anarchismu?Vzhledem k tomu, jakou roli UA sehrála

v letech 1933-1939, zdálo by se oprávněnézopakovat tvrzení Brouého a Doreye, že anar-chisté byli dosud vždy „menšinou, plující protihlavnímu proudu“.77) Anarchisté ovšem nebylitak izolováni, jak se často tvrdí a v obdobífrancouzské vlády Lidové fronty rovněž vý-razně početně narostli, což je možné alespoň

zčásti připsat revizi ideologických postojůUA. Zprávy z ledna 1937 o nárůstu prodejeLe Libertaire hovořily o tom, že anarchistickéhnutí znovu „pevně náleží ke hnutí práce“,k čemuž došlo údajně kvůli politice „revolučnífronty“. Další se v roce 1938 vyslovovali ste-jným způsobem a dodávali, že hnutí se vyšvih-lo na pozici, které se jí nedostávalo od počátku20. let.78) Rabaut tvrdil, že poprvé za čtyřicet letbyli „anarchisté avantgardou avantgardy“.79)

Le Libertaire měl za to, že důvody nové pop-ularity anarchismu byly následující: a) správnostkritického pohledu na vládu Lidové fronty, b) neús-tupný antimilitarismus a c) události ve Španělsku.V roce 1935 se zvýšilo jak členství v UA, takprodejnost Le Libertaire a po červenci 1936 tentonárůst dále akceleroval.80) Mezi jarem 1936a létem 1937 se členstvo UA více než zčtyřnáso-bilo. Členstvo CGTSR rovněž v létě 1936 vzrostloz 3.000 na 5 - 6.000.81) Kromě Le Libertaire exis-tovalo 14 dalších anarchistických časopisů.Samotný Le Libertaire na První máj 1937,pouhých několik týdnů před násilnými střety mezipolicií a antifašisty v Clichy, vyšel v mimořádnémnákladu 100.000 kusů, místo obvyklého20 - 25.000.82) Časopis se v tomto období rovněžrozšířil a narostl ze čtyř na osm stran. Na konciroku 1936 UA otevřela svoji Ecole propagan-diste.83) V letech 1936-1938 se také vytvářely novésamostatné anarchistické skupiny a regionálnífederace a upevňovaly se kontakty mezi stávající-mi skupinami. Pasivní bývalí anarchisté se stávaliznovu aktivními, dříve neorganizovaní odborářipoprvé objevovali anarchismus a mnoho socialistůa bolševiků - včetně několika funkcionářů - opusti-lo řady svých stran ve prospěch UA.84) Ne-anarchistický tisk rovněž začal mnohem častějihovořit o anarchistech. Konzervativní Le Tempsotiskly článek, založený na policejních zdrojícho „nebezpečném oživení anarchistického hnutí“:

„Zdá se, že extremisté, kteří si myslí, žes posilováním komunistů ve Francii nadcházítriumf revoluce, povstání a antimilitarismu,opouštějí Komunistickou stranu a přecházejído anarchistických řad.“ 85)

Na podzim 1937 vedení UA sebevědoměoznámilo, že představuje „jedinou sílu, kterámá autoritu a vliv nezbytný k vedení rev-olučního hnutí“.86) Není pochyb o tom, že anar-chistické hnutí v letech 1936 - 1939 dosáhlomnohých věcí, zvláště co se týče organizovánísolidarity pro španělské soudruhy. Anarchistéovšem v konečném důsledku selhali. Pro re-voluční anarchisty k revolučnímu vyústění věcímohlo dojít pouze po vybudování revolučníhoantifašistického hnutí ve Francii (v opozici vůčivládě Lidové fronty) ve spojení s rozšířenímšpanělské občanské války do podoby celo-evropské revoluční třídní války.

Ať už ale v letech 1936 - 1937 došlo k jaké-mukoli oživení anarchismu, noví stoupenci počase odcházeli a hnutí bylo stále slabé vesrovnání se SFIO, PCF a reformisty v řadáchCGT. Nekonečné ideologické diskuse, které bylyvýsledkem nesnesitelné situace ve Španělsku,zahrnující extrémně abstraktní a dogmatickéanalýzy, rozpoltily anarchistické hnutí vedvía odradily nepochybně mnoho stávajících aktivistůa potenciálních stoupenců. Důležité strategickéa taktické debaty nebyly nikdy úspěšně ukončenya vážným problémem byl nesoulad mezicelonárodní organizací a lokálními skupinami.CGTSR nebyla schopna dostat se z izolacea vybudovat anarchistické odborářské hnutí,mající reálný vliv (nebo alespoň, které by ostatníbrali vážně). A když došlo na lámání chleba, tak

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S+

KO

UTEK

HU

MO

RU

23

navzdory obrovským sympatiím, panujícím veFrancii pro CNT a španělské republikány, strachz války, která by se rozšířila po celé Evropě,zabránil přímé a masivní intervenci francouzskéhoodborářského hnutí, která by byla potřebná. Jakpoznamenal Manfredonia: „Většina francouzskéhoodborářského hnutí jednoduše nebyla ochotazemřít pro Barcelonu o nic více, než později pročeskoslovenské Sudety nebo polský Gdaňsk.“ 87)

Závěr: Francouzskýanarchismus ve 20. století

Toto období mezinárodně postavilo předanarchismus dvě nové výzvy. FrancouzskáLidová fronta představovala situaci, kdy se protilevicové reformistické vládní koalici se širokoulidovou podporou postavilo široké lidové hnutí.Tento materiál se snažil objasnit, jakými způsobyse anarchisté stavěli proti vládě Lidové frontya jak se stavěli k problémům, způsobeným zro-dem této duální hegemonie - na jedné straně„korporativnějšího“, ale přitom stále buržoazníholiberálního státu - a na straně druhé stalinismua reformistického socialismu. Tyto problémy,strategické a taktické diskuse - tehdy vzniklé -jsou platné dodnes. Ideologický konflikt mezianarchisty po 2. světové válce vyvolal ve hnutítrhliny na přesně stejných místech.

Za druhé, španělská revoluce byla prvnírevolucí, v níž sehrálo hlavní roli hlubocezakořeněné anarchistické a anarchosyndikali-stické hnutí, kterému se dostávalo širokélidové podpory. Zapojení francouzského anar-chistického hnutí do španělské revolucea občanské války již bylo diskutováno namnoha jiných místech a tento materiál sesoustředil na taktickostrategické diskuse,které se objevily v kontextu „antifašismu“.88)

Španělská revoluce byla ve 30. letechnejpozitivnější epizodou historie francouzskéhohnutí, ale rovněž také nejproblematičtější.Přestože události ve Španělsku a zvláště Ka-talánsku byly a stále jsou anarchisty uváděnyjako důkaz životaschopnosti anarchistickéhomodelu sociální revoluce, zkušenost občanskéválky a role, kterou sehrála CNT-FAI, rovněžskoncovala s jistým druhem neproblematických -možná naivních - koncepcí anarchismu a jehorole v revolučních hnutích 20. století.

V letech 1938 a 1939 se mnoho francouzskýchanarchistů, stejně jako mnozí lidé na levicia v odborech, naprosto vzdalo aktivismu kvůlivyčerpání, deziluzi a beznaději. Další, ve snazenajít alternativu, začali zpochybňovat tradiční jisto-ty a zvyklosti hnutí, které se pyšnilo antidogma-tismem, ale které nebylo překvapivě schopnédiskutovat o skutečné změně své taktiky. V únoru1938 se objevil, v duchu pozoruhodně upřímnésebekritiky, nový měsíčník, významně nazvanýRévision. Většina ze skupiny mladých revolu-cionářů, kteří jej vydávali, byli anarchisté - včetněRidela, který bojoval ve Španělsku a Marie LouisyBerneriové (dcery Camilla Berneriho, předního ital-ského anarchisty, zavražděného stalinisty). Je všakzajímavé, že členy skupiny byli také bývalí členovésocialistické nebo komunistické strany.

Skupina v prvním čísle (únor 1938) přislí-bila, že Révision bude nezávislý na 2. a 3. In-ternacionále a má k nim zásadně kritický pos-toj, stejně jako k „sterilnímu a pokryteckémudogmatismu různých opozičních bolševickýchskupinek“ a „bezzásadovosti a purismu, častospojované s jistými anarchistickými směry“.Přestože Révision dlouho nepřetrval, tentočasopis „revolučních studií“, jak zněl podtitul,nabídl přesnou, širokou a tvrdou kritikucelého „antifašistického hnutí“.

Podobně jako všichni anarchisté seskupina Révision stavěla ostře kritickyk politice socialistické a komunistické strany,ale rovněž k CGT, která „vcházela do veře-jného života skrze zadní branky ministerstev“(což byla zmínka o chování vedení CGTv letech 1914 - 1918) a kterážto odborová cen-trála byla po svém znovu sjednocení ještěprosáklejší standardní politikou, kvůli svémuúzkému propojení s politickými stranami.Révision na základě Sorelova rozdělení(Réflexions sur la violence) mezi „politickoustávkou“ a „proletářskou stávkou“, kdy první jenařizována a ovládána politickým vedením,zatímco druhá je zahájena a kontrolovánasamotnými pracujícími v zájmu pracujících,tvrdila, že červenec 1936 byl jasnou de-monstrací rozdílného přístupu stranickéa odborářské hierarchie a pracujících mas:„Není pochyb o tom, že v červenci byli pracu-jící zapojeni do potenciálně revolučníhostávkového hnutí, zatímco politické strany jejpouze usměrňovaly k částečným ústupkům“.89)

Révision se rovněž krajně kriticky vyjadřo-vala k převládajícím formám anarchismu veFrancii - absenci soudržných organizacís písemnými stanovami, nepřítomnosti jas-ného a soudržného programu atd.

„Existují nekonečné rozpory, nekonečnákoexistence protikladných tendencí a spojnicemezi regionálními a městskými skupinami jsouvelice volné. Mentalita a hesla se region odregionu podstatně liší. Naše myšlenky jsouv celistvosti naší teorie odvozovány odnevyčerpatelné zásoby naprosto zastaralýchbrožurek a přinášejí lidem tolik naprosto rozdíl-ných názorových hledisek, že je schopná jesjednotit pouze ‘studijní skupina’, což je obvyk-lá podoba anarchistické skupiny“.90)

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

24

Révision se rovněž ostře vyjadřovala k těmanarchistům, kteří nebyli schopni pracovat v rámcijakéhokoli seriózně organizovaného hnutí, abyvyvinuli a jednali na základě soudržné, systemat-ické kritiky soudobého kapitalismu a namísto tohotíhli k volným skupinám, zaměřujícím se na ome-zená témata (zednářství, racionalismus, pacifis-mus, antifašismus), „oplývající neplodnými dobrý-mi úmysly a humanitárními sentimenty“. Zvláštěnovátorským aspektem kritiky, která časopisodlišovala od kritiky, vyslovované individualistický-mi anarchisty z UA, bylo to, co bylo o 40 let pozdějinazváno „tyranií bezstrukturovosti“. V typickéanarchistické „organizaci“, uváděli, „na podkladěúdajné svobody jsou vytvářeny de facto hierar-chie“ a na jejím vrcholku stojí hrstka lidí.

„Federalismus předpokládá organizaci.Organizace je ale nutnou podmínkou federalis-mu. Bez organizace je nevyhnutelný chaosa nesoudržnost a diktatura úzké skupinky…se vyvine naprosto přirozeně. Anarchismusskončí tak, že o něm na veřejnosti nebude anipotuchy kromě několika těchto lidí z vedení,kteří budou hovořit, psát a jednat místo hnutí,které by nepochybně mělo svoji cestu vpředdefinovat kooperativně a využívat přispěnívšech členů, seskupených okolo společnéhopohledu na věc, snažících se zapojit do sociál-ního boje jako síla, která si je jistá sama sebou,je důrazná a schopná pomoci proletariátu dojítaž k úplné sociální emancipaci.“

Sociální revolucionáři musí vybudovat „anar-chistický“ a „lidský“ socialismus v boji ruku v ruces ostatními bojujícími pracujícími, naprostonezávislými na politických stranách.

„(Politické strany) jasně demonstrují v očíchmas univerzální neschopnost sociálně-demo-kratických metod, jejich absolutní nedos-tatečnost z reformistického pohledu, stejně jakoz pohledu revolučního, což může být pozitivnífaktor za předpokladu, že avantgardě se podařístabilně seskupit. Za tímto účelem se musímevystříhat sektářství a politického žvanění.V nepřítomnosti revolučního ohniska riskujeme,že nejlepší elementy proletariátu upadnou dopesimismu. Historie nás poučila, že úspěchyfašismu jsou způsobeny mnohem méně schop-nostmi fašistických vůdců nebo kvalitami faši-stického programu, než vyčerpaností proletariá-tu, který byl již dlouho ohlupován a zásadněpodveden politickým socialismem.“ 91)

V posledním čísle (č. 6) které bylo s obtížemivydáno v srpnu 1939, skupina Révision vydalačlánek, nazvaný „Vývoj francouzské demokra-cie“, jehož autorem byla „Francouzsko-špa-nělská skupina Přátelé Durrutiho“.92) V něm seuvádělo, že takzvaně „demokratická“ Francie sesama vyvíjí do podoby korporativního fašistick-ého státu: mnoho výdobytků z roku 1936 již byloztraceno, kapitalisté zavedli nová opatření protipracujícím, jsou podnikány útoky na lidská prá-va a v koncentračních táborech pro španělskérepublikány a zahraniční „nežádoucí osoby“, semohou brzy ocitnout francouzské „nežádoucíosoby“; společnost je stále militarizovanější napodkladě propagandy o „repopulaci a obraněrasy“, všude jsou odhalováni neexistující špiónia parlament mlčí. Pro francouzský kapitál před-stavovalo zrestrukturování a imperialistická válkacestu ze současných obtíží:

„Je tedy životně důležité, abychom skoncov-ali s buržoazní fraškou zvanou demokracie.Svoboda a relativní materiální blahobyt nebylnikdy proletariátu garantován buržoazií, alespíše je něčím, co bylo tolerováno jen podtlakem okolností. Francouzská buržoazní de-

mokracie se připravuje na útok proti proletariátu.Vlastnímu proletariátu. Demokratické iluze,přinášené prostřednictvím katastrofálních zku-šeností s francouzskou a španělskou Lidovoufrontou, zabránily proletariátu, aby rozdrtilburžoazii v obou zemích… Pokud chce proleta-riát zvítězit, je nezbytné, abychom se rozloučilise všemi, kteří dělají kompromisy s buržoazií, sevšemi, kteří přispěli k sabotování francouzskéhoa španělského hnutí práce.“ ���

poznámky:01) Le Libertaire, 31. 7. 1936. Viz Daniel Guérin, Frontpopulaire, révolution manquée. Témoignage d’un militant(Paris: Maspéro, 1970), 102-302) Citováno v Gaetano Manfredonia, ‘1936: Face au fascismeet la révolution’ v Les Oeillets rouges č. 1 (1986), 41-69, 4303) Maurice Joyeux, Souvenirs d’un anarchiste (Paris: Editionsdu Monde libertaire, 1986), citováno v Manfredonia,‘1936: Face au fascisme’, 4404) The Union anarchiste byla vytvořena v roce 1920, kdyžFédération communiste révolutionnaire anarchiste (založenáv roce 1913) byla zničena během 1. světové války. Jakovýsledek stále silnější marginalizace individualismu, organizacev roce 1936 změnila své jméno na Union anarchiste(Anarchistický svaz) a o rok později byl název doplněn o slovorévolutionnaire, pod vlivem platformistů, stavějících se prosoudržnější organizace, jasnější orientaci na pracující třídua užší spojení s organizovanými pracujícími05) Frémont v le Libertaire, 7. 7. 193306) Manfredonia, ‘1936: Face au fascisme’07) La Revue anarchiste, srpen-září 193408) Le Libertaire, 1. 6. 193409) Manfredonia, ‘1936: Face au fascisme’10) Viz Jacques Droz, Histoire de l’antifascisme en Europe,1923-1939 (Paris: La Découverte, 1985); Martin Myant,‘1935 - The Turning Point’, v Jim Fyrth (ed.), Britain, Fascismand the Popular Front (London: Lawrence & Wishart, 1985),30-5411) Jean Maitron, Le Mouvement anarchiste en France, vol. 2(1914 nos jours) (Paris: La Découverte, 1983), 2712) Georges Lefranc, Histoire du Front Populaire (1934-1938)(Paris: Payot, 1974), 23-4 & 44113) Le Libertaire, 5. 7. 193514) Lefranc, Histoire du Front Populaire, 56-715) Le Libertaire, 5. 7. 193516) Le Libertaire, 12. 7. 193517) Maitron, Le Mouvement anarchiste, 2718) Le Libertaire, 8. 5. 193619) Le Libertaire, 15. 5. 1936; srov. Le Libertaire, 3. 1. 193620) Maitron, Le Mouvement anarchiste, 87-821) Le Combat syndicaliste, 5. 6. 193622) Le Combat syndicaliste, 19. 6. 193623) Le Combat syndicaliste, 5. 6. 193624) Le Libertaire, 12. 6. 193625) Révision, květen 193826) Jean-Pierre Rioux, Révolutionnaires du Front Populaire.Choix de documents 1935-38 (Paris: Union Généraled’Editions, 1973), 350; Jean Rabaut, Tout est possible!Les ‘gauchistes’ franćais, 1929-1944 (Paris: Denol/Gonthier,1974), 252; Le Libertaire, 4 & 11 November 193727) Joyeux, Souvenirs, 28428) CIRA, Bulletin no. 26-7: 1886...1936 et quelques autresanniversaires (Marseille: Centre international de recherchessur l’anarchisme, 1986), 7129) CIRA, 1886...1936, 4730) CIRA, 1886...1936, 3631) CIRA, 1886...1936, 59; srov. Joyeux, Souvenirs, 28532) Podrobnosti viz. Berry, ‘The Other Popular Front’33) Pakt Stalin-Laval zahrnoval pověstné prohlášení, že „panStalin chápe a plně schvaluje politiku národní obrany přijatouFrancií, ve smyslu udržení jejích ozbrojených sil na takovéúrovni, aby zajistila svoji bezpečnost.“ Právě v této době siKomunistická strana, předtím známá jako „Komunistická strana- francouzská sekce Komunistické internacionály“ (PC-SFIC),změnila jméno na „Francouzská komunistická strana“ (PCF)a začala požadovat, aby její stoupenci na veřejných mítíncíchmísto Internacionály zpívali Marseillasu. Podle Le Libertaire bylianarchisté, kteří trvali na zpěvu Internacionály, často fyzickynapadáni pořadateli z řad PCF, viz např. Le Libertaire,21. 2. 193634) Nicolas Faucier, Pacifisme et Antimilitarisme dansl’entre-deux-guerres (1919-1939) (Paris: Spartacus, 1983),112-4, 149-51; Rioux Révolutionnaires, 26, 235, 247; Guérin,Front populaire, 84, 216, 242-3; Pierre Broué & Nicole Dorey,‘Critiques de gauche et opposition révolutionnaire au Frontpopulaire (1936-1938)’ in Mouvement social no. 54(leden-březen 1966), 91-13335) Le Libertaire, 5. 7. 193536) Le Libertaire, 10. 5. 193537) Le Libertaire, 20. 3. 193638) Le Libertaire, 1. 5. 193539) Le Libertaire, 7. 4. 1936, zdůraznění je v originále

40) Le Libertaire, 3. 1. 193641) Le Libertaire, 22. 5. 193642) Le Libertaire, 22. 5. 193643) Le Libertaire, 5. 7. 193644) Le Libertaire, 21. 2. 193645) Le Libertaire, 21. 8. 193646) Le Libertaire, 7. 8. 193647) Le Libertaire, 25. 9. 193648) Le Libertaire, 20. 5. 193749) Le Libertaire, 20. 5. 193750) Le Libertaire, 7. 8. 193651) Le Libertaire, 20. 5. 193752) Le Libertaire, 10. 7. 193653) Le Libertaire, 7. 8. 193654) Le Libertaire v srpnu, září a říjnu55) Joyeux, Souvenirs, 27556) Le Libertaire, 4. 9. 193657) Hobsbawmovy komentáře nárůstu protianarchisticképropagandy ze strany bolševiků v polovině 30. let: ‘Bolshevismand the Anarchists’, Revolutionaries (London: 1977), 6858) Le Libertaire, 9. 10. 193659) Le Libertaire, 25. 9. & 2. 10. 193660) Le Libertaire, 9. 10. 193661) Le Libertaire, 23. 10. & 6. 10. 193662) Le Libertaire, 6. 11. 193663) Le Libertaire, 7. 8. 1936 & Archives Nationales F7/1472164) Le Libertaire, 30. 10. 193665) L’Espagne antifasciste (CNT-AIT-FAI), 28. 10. & 7. 11. 193666) Le Combat syndicaliste, 30. 10. 193667) L’Espagne antifasciste (CNT-AIT-FAI), 7. 11. 193668) Le Libertaire, 20. 11. 193669) Le Libertaire, 30. 10. 193670) Le Libertaire, 26. 1., 25. 2. & 1. 7. 193771) Například le Libertaire, 6. 10. 1936 & 1. 1. 1937; Joyeux,Souvenirs, 275-9372) Le Libertaire, 11. 11. 193773) Joyeux, Souvenirs, 285-9074) Rozhovor s autorem, Paříž, 6. dubna 198575) Louis Lecoin, Le cours d’une vie (Paris: Lecoin/Liberté,1965) & Maurice Joyeux, ‘Louis Lecoin’ in La Rueno. 11 (1971), 4-1776) Maurice Joyeux, Ce que je crois: Réflexions sur l’anarchie(Saint-Denis: Cahiers du Vent du ch’min, 1984), 4377) Broué & Dorey, ‘Critiques de gauche’, 9278) Révision, únor 193879) Rabaut, Tout est possible!, 21380) Faucier v CIRA, 1886...1936, 4881) Paul Lapeyre, dopis autorovi, 3. 2. 1986; Pierre Besnard,‘Rapport moral’ (Report to the Conference of the Associationinternationale des travailleurs, 1937), 97pp. TS, 61/D/5, CNTArchive, IISG82) Le Libertaire, 2. 10. 1936, 1. 4., 22. 4. & 13. 5. 193783) Le Libertaire, 22. 1. 193784) Například Le Libertaire, 4. 12. 936, 8. 1., 3. 6. & 8. 7. 1937;Anderson, rozhovor; Faucier, dopis autorovi, 27. 5. 198585) Le Temps, 9. 10. 193686) Le Libertaire, 11. 11. 193787) Manfredonia, ‘Face au fascisme’, 6988) David Berry, ‘French Anarchists in Spain, 1936-1939’v French History vol. 3, č. 4 (1989), 427-65; ‘Solidarité interna-tionale antifasciste: les anarchistes franćais et la guerre civiled’Espagne’ in Jean Sagnes & Sylvie Caucanas (eds.),Les Franćais et la Guerre d’Espagne (Université de Perpignan,1990), 73-88; ‘The response of the French anarchist movementto the Russian revolution (1917-24) and to the Spanishrevolution and civil war (1936-39)’, D. Phil thesis (Universityof Sussex, 1990); ‘Voline et la Fédération anarchiste franćaiseface la guerre d’Espagne’ in Itinéraire č.13 (1995), 52-6089) Révision, únor 193890) Révision, únor 193891) Révision, květen 193892) Toto poslední vydání Révision neslo podtitul „Courrier desCamps“ (Kurýr z táborů) a bylo napůl francouzské a španělské.Bylo určené a distribuované mezi španělskými revolucionářiv koncentračních táborech, vytvořených francouzskou„demokracií“ pro španělské republikány, prchající předFrankem. Co se týče táborů, viz. René Grando, JacquesQueralt & Xavier Februs, „Vous avez la mémoire courte...“(Marcevol: Editions du Chiendent, 1981); Denis Peschanski,‘Les camps d’internement franćais’ in L’Histoire no. 129 (1990),104-9; Louis Stein, Beyond Death and Exile. The SpanishRepublicans in France, 1939-1955 (Cambridge,Massachussets: Harvard University Press, 1979)

David Berryz angličtiny přeložil Jindřich Lacina (FAS Praha)

- e-mail: jlacina@anarchismus.org -editoval Karel Rosák (AFA-FAS Praha)

- e-mail: karel.rosak@anarchismus.org -

Článek pochází z Contemporary European History(vol. 8, no. 1, 1999, pp. 51-71) a představuje podstatně

rozšířený materiál, přednesený na konferenci k 50. výročíLidové fronty (David Berry, ‘The Other Popular Front: French

Anarchism and the Front révolutionnaire’ in Martin S. Alexander& Helen Graham (eds.), The French and Spanish Popular

Fronts: Comparative Perspectives (CUP, 1989), 131-44)

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

25

Odmítnutí existence ideje národů a států,a samozřejmě také hranic, nebylo v žádném poli-tickém hnutí 20. století tak výrazné jako v anarchis-mu a anarchosyndikalismu. Právě toto si můžemepřečíst v deklaraci zásad německého syndikalismunapsané Rudolfem Rockerem v roce 1919:

„Syndikalisté odmítají všechny svévolně vyz-načené politické a národní hranice; na nacionalis-mus pohlížejí výlučně jako na náboženství mod-erního státu a zásadně odmítají všechny snahyo dosažení takzvané národní jednoty, za kterouse však skrývá pouze moc vlastnické třídy.Syndikalisté uznávají pouze rozdíly regionálnípovahy a žádají pro každou národnostní skupinupráva, která by umožnilá spravovat své záležitostia specifické kulturní potřeby podle svých zvykůa predispozici v solidárním porozumění s jinýmiskupinami a lidovými svazy.“ 02)

V níže vypracovaném textu bych chtěl před-stavit historii toho, jak se hornoslezští anar-chosyndikalisté snažili uskutečnit své ideályv regionu, jehož historie 20. století se, jako takřkažádná jiná, vyznačovala spory o hranice. Pouzeněkterým je známo, že během Výmarské repub-liky v Horním Slezsku existovalo malé, alevýrazně aktivní a bojovné anarchosyndikalistickéhnutí. V biografiích jeho předních reprezentantůse odráží vztahy napětí mezi teorií a praxí anar-chosyndikalistického hnutí.

Před 1. světovou válkou v Horním Slezskuneexistovaly žádné anarchistické a anarchosyn-dikalistické skupiny. Proti společné frontěkapitálu, kléru a státu vystupovaly pouzenepočetné radikální sociálnědemokratické svazy,nacházely se však v těžkém postavení.03) Jednímz nepočetných syndikalistů byl Augustin Souchyz Raciboře - slavný aktivista německého anar-chosyndikalistického hnutí a syn jednoho z nejs-tarších sociálních demokratů ze Slezska.04)

Počátek syndikalistického hnutí v HornímSlezsku vycházel z velkého stávkového hnutí let1918 - 1919. Toto hnutí bylo částečně rozbitobrutálně působícími sbory Freikorpsu (paramil-itární jednotky, složené většinou z bývalých vojákůa důstojníků, potlačující revoluční snahy - pozn.editora). Tato politika byla autoritářsky pro-sazována sociálnědemokratickým odborovýmfunkcionářem Otto Hörsingem, který byl od břez-na 1919 Státním říšským komisařem pro HorníSlezsko. Z tohoto důvodu se mnoho dělníků, kteříbyli dříve v sociálnědemokratických odborech,připojilo ke Komunistické straně Německa (KPD),která na počátku roku 1919 aspirovala na nejsil-nější dělnickou stranu Horního Slezska. V květnu1919 KPD vyzvala k zorganizování revolučníhoodborového svazu, který byl vytvořen v srpnu jakoSvobodný svaz pracujících (FAU) a o rok pozdějise připojil ke Svazu svobodných pracujícíchNěmecka (anarchosyndikalistů) - FAUD.05)

Anarchosyndikalistická ideologie byla veSlezsku iniciována Franzem Nowakem (pseudo-nym „Cygan“). Nowak, který byl aktivistou anar-chistických skupin již před rokem 1914, pracovaljako sezónní dělník. V létě se nechával najímatjako zedník na stavbách v celé Německé Říšia v zimě bydlel v Kravařích (Československo).06)Z tohoto období se nezachovaly žádné podrob-né údaje o struktuře a počtu členů hornoslezskésekce FAUD. V informaci z února 1921 je pouzeznámo, že k ní patřili především zedníci, horníci,oceláři a zaměstnanci komunikací (železničáři).V Raciboři se nacházelo sídlo agitační komise,

která do roku 1933 představovala centrum syn-dikalismu v Horním Slezsku.07) Navíc existovalataké skupina FAUD v Československu, která sevzhledem k blízkosti nacházela v hospodářskésféře Horního Slezska.08)

Podle Schumanna čítala hornoslezskáFAUD v březnu 1921 kolem 20 000 členůplatících příspěvky, závodní komise FAUD všakv roce 1921 udávala pouze 1 083 aktivníchčlenů na území celého Slezska.09)

Tak velký rozdíl způsobují především dvadůvody: prvním je oddělení komunisticky orien-tovaného křídla FAUD v Horním Slezsku v letech1920-1921 - podle policejních údajů čítalo totokřídlo kolem 1 500 členů a spolu s jinými organi-zacemi z rúrské pánve a středního Německa sepřipojilo k Svazu fyzicky a duševně pracu-jících.10) Za druhé se hornoslezská FAUD odroku 1919 potýkala s národnostní tíhou třídníchsporů zvláštního druhu. Syndikalisté se zezásadních důvodů vyslovili proti účasti v plebisc-

itu v roce 1921.11) Tím se z velké části izolovalinejen od německé a polské dělnické třídy, alestali se rovněž cílem nacionalistické štvanicesvých politických protivníků.

V jednom z článků v „Der Syndikalist“ bylonapsáno, že: „V Horním Slezsku vzniká ohniskoválky a puče. Polská a německá dělnická třída jepřipravena, aby si pro polské a německé kapital-isty, pro polský a německý stát, navzájemzpřerážela hnáty (...). Z německé strany na našíadresu padlo prohlášení, že jsme „polskýmiúdernými oddíly“. Polští nacionalisté nás naprotitomu označili za „Němce věrné národu pod mask-ou mezinárodního sbratření národů“. Rozlehly sevýkřiky vzteku, když jsme rozhodli, že se neb-udeme účastnit plebiscitu. Odboroví úředníci námspílali do „zrádců vlasti“ (...). Na syndikalistickýchshromážděních jsme si byli stále více jisti, že děl-nická třída nechce slyšet pravdu.“ 12)

Dle jejich vlastní představy to byli právěpředevším syndikalisté, kdo byl brutálněutlačován skupinkami dobrovolníků: „HorníSlezsko se stalo arénou boje všech nacionali-stických stran a band Orgeschy (organizaceEnscherich) z celého Německa. Tím se takémnoží útoky a pogromy proti socialistům, kteřínechtějí mít nic společného se státy a národnos-tními otázkami. Hesla a vylhané krutosti jsounamířeny do řad neosvícené a nacionalistickypoštvávané dělnické třídy, aby byla podnícenaproti syndikalistům (...). Všude je slyšet už jenvolání po krvi. Chtějí nás, syndikalisty a také částkomunistů, vyhladit (...). Tak vypadá nacionali-stická bestie, která se živí na Horním Slezsku(...). Je zde možné vidět všechny vrahy, již dříveznámé ze slavných zabijáckých praporůFreikorpsu, je možné se s nimi setkat právěv Horním Slezsku (...). Nám, syndikalistům,zůstaly pouze svázané ruce. Veškerá výchovnápráce mezi zaslepenými třídními soudruhy námbyla znemožněna.“ Za těchto podmínek, jak sevyslovil hornoslezský syndikát, „z celého zás-tupu dělnické třídy,“ který se v letech 1919 -1920 připojil k FAUD, „zůstali pouze třídně uvě-domělí a profilovaní syndikalisté.“ 13) Roku 1924byla většina lokálních skupin FAUD rozpuš-těna a čelní aktivisté nejpozději v době velkékrize přestali působit, naproti tomu z organi-zací na území polského Horního Slezskaa v Československu zůstali již málo početnísoudruzi.14) Theodor Bennek - vedoucí agitačníkomise v Horním Slezsku, ve své zprávě o čin-nosti a financích z roku 1925, napsal:

„Dvojitý jazykový systém, klerikalismus,nacionalismus a teror band Orgeschy, učinil HorníSlezsko těžkým polem pro agitaci.“ V dalšíchletech bylo hnutí v „těžkém postavení“. Mnohoz nejlepších anarchosyndikalistických aktivistůHorní Slezsko opustilo kvůli nezaměstnanosti.

Internacionalismusv trojúhelníku tří zemíAlfons Tomasz Pilarski a anarchosyndikalismus

v Horním Slezsku v meziválečném období 01)

Alfons Tomasz Pilarski v roce 1925

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

26

Avšak nemnoha, kteří zůstali, se do organi-zace podařilo zapojit a přijmout nové členy a vyka-zovat na celé hnutí velký vliv. Hnutí nezaměst-naných a volnomyšlenkářů bylo vedeno přede-vším syndikalistickými aktivisty. To, že se jejichaktivita nepřenášela na masový počet členů,pocházelo podle Benneka z toho, že „myšlenkaorganizovanosti mezi hornoslezskými dělníkyještě nezapustila kořeny.“ 15)

To se nezměnilo do roku 1933. Organizačnípřipravenost hornoslezské dělnické třídy sečasto nacházela v opačném poměru k jejichakčnosti v dělnických bojích. Opravdový zájemo dělnické organizace se u ní projevoval pouzetehdy, pokud byly užitečné jako nástrojk bezprostřední nápravě životních podmínek.Proto tedy FAUD zůstávala pouze malou a „oje-dinělými osobami“ vedenou organizací, kterázůstávala na levicovém okraji dělnického hnutí.

To, že přesto mohla FAUD mít dalekosáhlývliv, který přesahoval rámec počtu jejich členů,vycházelo z toho, že disponovala silně an-gažovanými a schopnými aktivisty...16)

Kromě jmenovaného Nowaka a Benneka zdepůsobil také Alfons Tomasz Pilarski, kterého poli-cie popisovala jako „myšlenkového vůdce“FAUD.17) Pilarski, narozen roku 1902, v sobě spo-joval tři schopnosti, které měly pro tak malou orga-nizaci jako FAUD velký význam. Byl strhujícímřečníkem, talentovaným novinářem a schop-ným grafikem.18) Pilarski a jeho soudruziz hornoslezské FAUD přikládali výrazně velkouváhu propagandě. Do roku 1925 disponovalisvým vlastním časopisem, agitačním orgánem„Arbeiterstimme” (Hlas dělníků), jehož vydávánívšak bylo z finančních důvodů zastaveno.19) Avšakjiž v roce 1928 ve Wroclavi vychází nový časopis„Freiheit“ (Svoboda), který měl v podtitulu:„Politický týdeník pro Dolní a Horní Slezsko“.Pilarski je politickým redaktorem a Bennekodpovědný za texty týkající se Horního Slezska.Časopis, který byl představován jako „jediné rev-oluční noviny zamračeného východu“, se na trhuliberálního tisku stává novinkou.20) Redigovánv agresivním tónu a představen v bulvárním stylu,se specializoval především na odhalovánískandálů.21) „Freiheit“ okamžitě ustanovil novýrekord. Z prvních sedmi čísel byly dvě rekvírovány(zabaveny) a vydávání novin bylo na období čtyřtýdnů pozastaveno.22) Časopis byl čtenářis největší pravděpodobností přijat velmi dobře,náklad obnášel „7000 a více exemplářů“, kterýbyl v provincii považován za vysoký23). Kroměvydávání „Freiheit“ vznikla také skupina Schwar-zen Scharen jako Pilarského autorská inici-ativa. V německém anarchosyndikalismu bylatato iniciativa neobvyklou.

V říjnu 1929 vytvořili členové FAUD v Racibořibojovou antifašistickou organizaci SchwarzenScharen, jejímž „speciálním úkolem“ byla „obranadělnických akcí a potírání fašismu všemi prostřed-ky.“ 24) Novinkou, kterou Schwarzen Scharenzavedly, byla uniformovanost, která byla v anar-chosyndikalistickém hnutí věcí výrazně spornou.Činnost Schwarzen Scharen se projevovalav zesílené propagační práci v Raciboři a okolí.25)V listopadu 1929 byly Schwarzen Scharenvytvořeny také v Bytomi (Beuthen), v letech1930/31 se přidaly ještě skupiny v Olešně(Rosenberg), Kietrzu (Katscher), Glivicích(Gleiwitz) a v Bytomi-Karbie (Bobrek-Karf). „Všu-de jsou Schwarzen Scharen silnější než FAUD, aletaké než komunistická sebeobrana dělníků,“ bylonapsáno v roce 1930 ve zprávě o činnostihornoslezské FAUD, a také „Schwarzen Scha-ren chtěly směřovat cestou dlážděnou úspě-

chem.“ 26) Podle vlastních údajů mohly Schwar-zen Scharen na svých shromážděních zmo-bilizovat až 1 500 osob, podle policejních údajůprůměrně 300 - 400.27)

Příklad Schwarzen Scharen v HornímSlezsku ukazuje, že postačí pouze několik schop-ných a přesvědčených anarchosyndikalistů, abyse mohl vyvinout rozhodující vliv na antifašistic-kou činnost...28). Problém národní příslušnosti veFAUD a Schwarzen Scharen nehrál žádnou roli.V Bytomi k FAUD, podle Czakonových údajů,

patřilo „mnoho polských dezertérů.“ 29) To, žemyšlenka vytvoření Schwarzen Scharen vyšlaprávě od hornoslezských anarchosyndikalistů,není náhoda. Tváří v tvář jejich zkušenostems oddíly Freikorpsu, již v roce 1921 zpozorovali, že„národní bestie jednou naprosto probuzenánehledí na nic a nezná žádné hranice.“ 30) Pilarskijiž v roce 1930 zastával názor, že když zvítězífašismus, dělnické hnutí se vrátí o 30 let nazpět.31)

V souladu s tímto konstatováním se hor-noslezští anarchosyndikalisté připravili na brutálníkonfrontaci s nacisty. Schwarzen Scharen v Ra-ciboři disponovali kulometem a několika pis-tolemi. V květnu 1932 v Bytomi nalezla policieu člena Schwarzen Scharen tajné skladištěvýbušnin. V této souvislosti byli zatčeni GeorgBierowski, Max Basista, Roman Kałuža a AloisKaźmierczak z Bytomi a v březnu 1933 byliodsouzeni na 10 let odnětí svobody.32)

Paulovi Czakonovi - předákovi FAUD v By-tomi, Alfonsovi Molinovi a Bernhardu Pachovi,vůči kterým bylo také vedeno vyšetřování, se,

díky síti anarchosyndikalistů, zabývajících sepřevaděčstvím, podařilo utéci do Španělska.Získali falešné doklady od svého soudruha LvaMarka z Kravař z Československa, který nebyljen dokonalým padělatelem pasů, ale uměl falšo-vat také vlakové jízdenky.33) Pravděpodobně bylvyšetřován i samotný Pilarski, protože v září1932 emigroval do Polska.34) Vynucený útěknebyl pro Pilarského tak šokujícím zážitkem, jakopro jiné emigranty. Díky skvělým mezinárodním

vztahům anarchosyndikalistů, jakož i výbornéznalosti polského jazyka, mohl žít v Polsku legál-ně a rychle se aklimatizoval.35) Jako stipendistaPolského institutu národního výzkumu studovalv letech 1933 - 1934 ve Varšavě. V letech 1934 -1936 byl obvodním sekretářem Ústředníhozávodního výboru Svazu odborových sdružení(SOS), zkráceně zvaného Trójzeb v ZaglebiuDabrowském. Jedrzej Moraczewski, první polskýprezident v letech 1918 - 1919, byl předsedouSOS, který roku 1937 čítal 130 000 členů.36)Uvnitř SOS existovalo konspiračně zorganizo-vané anarchosyndikalistické křídlo, které bylovedeno právě Pilarským.37)

Se svými soudruhy z Raciboře a A. Sou-chym z Paříže Pilarski udržoval volné kontakty.Po převzetí moci Hitlerem bylo zatčeno ně-kolik členů FAUD.38) Racibořané převáželido Německa nelegální časopisy z Polskaa Československa, které byly následněrozšiřovány i v Bytomi, Glivicích a Zabrzu.39)S počátkem Španělské občanské války sevztahy mezi soudruhy, kteří zůstali v Německua těmi žijícími v emigraci, ještě více utužily.Ozbrojené povstání španělského proletariátuproti vojenskému puči generála Franca nejen žezastavilo fašistickou ofenzívu v Evropě, součas-ně také bylo - na což se často zapomíná -počátkem bezprecedentní sociální revoluce.Czakon, Molina a Pacha se revoluce účastnilipo boku svých španělských soudruhův bojových anarchistických jednotkách.40) Sou-chy, který byl dlouholetým sekretářem anar-chosyndikalistické Mezinárodní asociacepracujících (MAP) ve Španělsku, povýšil nastínového ministra zahraničních věcí španěl-ských anarchosyndikalistů. Při plnění tétofunkce se mimo jiné věnoval mnohazahraničním novinářům, politikům a spiso-vatelům v Barceloně. Podnikal početné za-hraniční cesty, aby organizoval solidární akcepro Španělskou republiku. Souchy, který potře-boval schopné mezinárodní spolupracovníky,po rozhovoru s Czakonem požádal Pilarského,zdali by nepřijel do Španělska. Tento plán všaknarazil na odpor vedení SOS, které si s největšípravděpodobností, nebylo ochotno nechat vzíttak schopného spolupracovníka, kterým Pilar-ski bezpochyby byl. Po vypuknutí války bylPilarski redaktorem „Dělnické fronty“ a v červnu1939 byl dosazen za člena prezídia SOS.41)Namísto Pilarského se v roce 1937 do Španěl-ska vydali tři jiní hornoslezští anarchosyn-dikalisté: Heinrich Friedetzki, Max Piechullaa Richard Pilarski.42) Pomáhali jim v tom jiždříve zmínění Lev Marek a Johann EsslerWitkowicz (Československo), kteří od Sou-chyho získali jak nezbytné informace a doklady,tak i brožury a noviny ze Španělska.43)

Pod dojmem porážky dělnického hnutí vestřetu s fašismem Pilarski podrobil (zásadněchybné - pozn. editora) revizi hlavní anarcho-syndikalistické zásady.44) „Vlastenecky revolučnímentalita Trójzebu,“ psal roku 1937 v dopiseSouchymu, „nesmí být potírána - neboť by tobyla stejná chyba, jako ztráta času a sil v bojis náboženstvím.“ Na kongresu MAP v říjnu1938 se Pilarski, jako polský představitel,rozhodně postavil proti zásadovému názoruholandského delegáta Alberta de Jonga, žekaždá válka mezi demokratickými a fašistickýmistáty je „imperialistická“ a „jistý“ strach „z nárůs-tu moci nacionalismu” nemá vést k „připojení sek antifašistické válce.“ Za potlesku španělskýchdelegátů Pilarski vystoupil za „ozbrojenouobranu“ Československa. Byl „proti demokrat-

Německá FAUD byla jednou z prvních revoluč-ních organizací kritizujících komunistický in-ternacionalismus. Kongres FAUD v listopadu1922. FAUD pořádala o měsíc později zakláda-jící setkání syndikalistické internacionály.

auto FAUD rozváží letáky v roce 1927

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

27

ické iluzi“, ale pro demokratická práva a antifaši-stickou integrální výchovu, až do „konečnéhorozhodnutí“ . Nadto apeloval na „diferenciaci“použití anarchistické „opozice vůči státu“ a takéna jistou hranici „uznání národních snaho nezávislost ve Střední Evropě“.45)

Během války Pilarski bojoval proti německ-ým okupantům v tajné syndikalistické organi-zaci a účastnil se Varšavského povstání, běhemnějž byl těžce raněn. Pouze „díky šťastnénáhodě,“ psal v roce 1972, on a jeho rodinaunikli táboru smrti v Osvětimi. Nowak a Fran-ciszek Wróbel, veterán FAUD z Chorzowa(Bismarckhütte), byli krátce před koncem válkyzavražděni v koncentračním táboře GrossRosen (Rogožnica).46) Friedetzki přežil vězněnív koncentračních táborech, Piechulla byl doroku 1943 vězněn Francem, poté pak jako„Polák“ odjel do Londýna, Czakon bojoval vefrancouzském Résistance (hnutí odporu).

Po válce dávní soudruzi podle možnostíudržovali vzájemné kontakty. Pilarski v prvníchpoválečných letech udržoval korespondencis předním anarchosyndikalistickým teoretikemRudolfem Rockerem (který pobýval v USA)a Helmutem Rüdigerem ze Stockholmu.47)(Rüdiger byl hlavním teoretikem reformistickéhosyndikalismu, pozn. překl.) Roku 1947 všakPilarski vstoupil do Polské dělnické strany (Polskapartia robotnicza - PPR) a později do Polské sjed-nocené dělnické strany (Polska zjednoczona par-tia robotnicza - PZPR - vznikla spojením několikadělnických stran a byla to bolševická vládní strana- pozn. překl.). Tento fakt byl v Německu žijícímisoudruhy přijat velice kriticky. Rüdiger ho ostře kri-tizoval za to, že v přizpůsobování se polskémunacionalismu zachází až příliš daleko. Měl sicepochopení pro „národní reakci jiných národů protiNěmcům“ a „přijetí bez jakýchkoliv pochybdalekosáhlé anexe německého území Polskem,“ale žádný „národní zájem“ nemůže požadovat,„aby 8 milionů lidí mohlo být vyhnáno ze svévlasti,“ s tím nemůže solidárně vystupovat žádnýanarchistický socialista.48) V odpovědi na tytovýtky Pilarski napsal, že si myslel, že se mu sesoudruhy podaří v PPR dostatečně zakonspirovata zopakovat cestu, kterou prošli v SOS.

V lednu 1950 byl Pilarski ze strany vyloučenz politických důvodů49), v dubnu 1954 byl zatčena do 30. listopadu 1954 vězněn. Do roku 1956 bylvedoucím ve státním vydavatelství „Dům Knihy“.Po odchodu do důchodu v roce 1970 žilz „nuzného důchodu“ avšak šťastně v „maličkémdvoupokojovém bytě.“ Vždy odmítal udělení „řádůa vyznamenání a také nevstoupil do ZBOWiDu -Zwiazek Bojowników o Wolność i Demokracje(Svaz bojovníků za svobodu a demokracii)“.50)

Z probíhající korespondence s v Kanaděžijícím Piechullou je možné učinit závěr, že napočátku 70. let se Pilarski intenzivně snažilo udržování kontaktů se soudruhy, kteří žiliv Polsku a Německu. Udržoval kontaktys Augustinem Souchym v Mnichově a cestovalpo Německu. Časté návštěvy Západu však při-nesly také „oplácení návštěv“, jak se Pilarskivyjádřil, „naší byrokracie lačné po demokratick-ých valutách.“ „Před první světovou válkou bylopro čeledína, kterým jsem tehdy byl, překročeníhranic mnohem lehčí než pro turistu koncem20. století.“ 51) Před Piechullou následně shrnulsvůj politický život: „V každé chvíli, od okamžikuopuštění Německa v roce 1932, různým způ-sobem či rozmanitou formou vyplňuji svůj rev-oluční závazek a to v souladu s ideály anarchi-stického socialismu, takže teď, jako 71 letý,vládnoucí stranou politicky „odsunutý aktivista“,

Schwarze Scharen (Černé shromáždění) v roce 1929, Pilarski stojí první zprava

považuji sebeorganizaci za jedinou formu hod-nou lidských aktivit, dokonce i pokud jsem nazákladě svých zkušeností vzdálen ideálu. Vzniknové společnosti (...). je možné zpozorovat jakovědecky popsaný proces.“ 52)

Jako jeden z nemnoha tehdy ještě žijícíchsvědků Pilarski již v 50. letech přemýšlel o tom,že sepíše svůj příspěvek k historii syndikali-stického hnutí v Polsku. Tento záměr všaknikdy neuskutečnil. Naneštěstí je to velkáškoda, protože činnost Pilarského a hor-no-slezských anarchosyndikalistů byla vskut-ku marginální, ale podle mě se přesto jednáo pozoruhodnou kapitolu německo-polskýchvztahů, která musí být lépe probádána.

pod stálým dohledem politické policie. Ně-kolikrát byl zatčen, mimo jiné během návštěvycísaře ve Wroclavi v letech 1909 a 1910.V letech 1912 - 1914 bydlel v Łodži v zóněobsazené ruskou armádou. V roce 1915 bylněkolik týdnů vězněn v Hindenburgu, poté bylvojákem dělnického oddílu ve Wroclavi. Po roce1918 byl jedním z předních anarchosyndikalistův Horním Slezsku. V zimě 1922 žil v Kravařích(Československo), odkud byl deportován. Potéžil ve Waldorfu u Rückers (okres Glatz). Odbřezna do prosince 1933 byl vězněn v inter-načním táboře Esterwegen. 28. 10. 1944 bylopět zatčen a v lednu 1945 zavražděn v kon-centračním táboře Gross Rosen.54)

Vybrané biografiehornoslezskýchanarchosyndikalistů

Czakon Paul (pseudonym Max)Narozen 14. 7. 1897 v Nieder-Heiduk,

zámečník. Czakon byl předsedou FAUD v Bytomiv Horním Slezsku a v roce 1930 spoluzakla-datelem Schwarzen Scharen. Při prohlídceCzakonova bytu v květnu 1932 policie objevilasklad skupiny, který obsahoval výbušninya zbraně. Czakon se dvěma soudruhy uprchli doŠpanělska. Ve Španělsku vystupoval pod jménemMaximo Mas. Během občanské války byl velitelemdělostřeleckého praporu „Sacco und Vanzetti“,který patřil k anarchistické milicionářské koloně„Tierra y Libertad“. V září 1936 bojovala kolonav Madridu a na jaře 1937 v Cuence na teruelskéfrontě. Nakonec byl důstojníkem s hodnostíkapitána. Ve francouzském internačním tábořeGurs byl Czakon jedním z řečníků tzv. 9. roty, kteráse stavěla na odpor ovládnutí tábora komunistick-ými dobrovolníky. Během německé okupaceFrancie se Czakon přidal k partyzánskému oddíluhnutí odporu. Po návratu do Německa se setkal sesvou ženou, která byla do konce války vězněnav koncentračním táboře. Aby unikl zatčení, uprchlz tehdejší sovětské zóny do Salzgitteru, kdev bídě zemřel v roce 1949 nebo 1950.53)

Nowak Franz (pseudonym Cygan)Narozen 30. 8. 1883 v Kravařích, vyučený

zedník. Nowak přes léto pracoval na stavbách naúzemí celé Říše. Jako anarchista byl od roku 1907

Alfons Tomasz Pilarski(pseudonymy Kompardt, Rylski, Janson)

Narozen 6. července 1902 v Leśnici (Le-schnitz, okres Gross Stehlitz) jako syn dělníkaPetra a jeho ženy Rozálie, rozené Mikus. V letech1917 - 1922 Pilarski pracoval jako kreslíř v rol-nickém úřadu racibořského magistrátu. Externěmaturoval na gymnáziu Sv. Mateusze ve Wroclavi.Roku 1918 se stal členem Komunistické stranyHorního Slezska (Svaz Spartakovců), která sepozději připojila ke KPD. Po stranickém sjezduv Heidelbergu v říjnu 1919, během kterého seoddělila levicově-komunistická a anarchosyn-dikalistická opozice, Pilarski z KPD vystoupil. Bylčlenem FAUD, pro níž pracoval jako propagan-dista v celé Říši. Od roku 1921 do roku 1927 pra-coval jako kreslíř a praktikant v anarchosyndikali-stickém vydavatelství „Fritz Kater“. Od roku 1928byl politickým redaktorem „Freiheit“ ve Wroclavia Raciboři. Mezi lety 1919 - 1932 byl mnohokrátzatčen a celkem strávil ve vězení 19 měsíců. Roku1929 zakládal anarchistickou milici SchwarzenScharen. Byl jedním z hlavních organizátorůodporu proti Hitlerově nástupu k moci. Roku 1932byl v Německu stíhán pro velezradu. V září 1932utekl s pomocí polského diplomata do Polska.V letech 1933 - 34 studoval ve Varšavě, byl sti-pendistou Národnostního výzkumného institutu.Měl status politického uprchlíka. V letech 1934 -1936 byl okresním sekretářem SOS v ZagłebieDabrowském a od června 1937 v hlavním vedeníOdborového svazu ocelářů. Roku 1937 získal pol-ské občanství. Od června 1937 do února 1939pracoval v redakci „Dělnické fronty“ a v červenci1939 se stal členem prezídia SOS. Vedl konspir-

ačně působící anarchosyndikalistickou opoziciv SOS. Roku 1938 byl delegátem na kongresurevolučních odborových svazů, obdržel poz-vání od anarchosyndikalistické CNT k příjezdudo občanskou válkou zmítaného Španělska.Po příjezdu do Polska v květnu 1939 přijalpráci v polském rádiu Katovice ve skupině pro-tihitlerovské propagandy, kde připravovalvysílání namířená k Němcům.

Roku 1937 se oženil s Halinou, kterápocházela z polské dělnické rodiny a ve Var-šavě studovala filosofii. V roce 1943 se jim nar-odila dcera Joanna. Po zářijové porážcePilarski uprchl z Varšavy do Možejek podWilnem, kde pracoval jako dělník.

Vrátil se v květnu 1942 jako švédský občan„Thomas Janson“. Bydlel ve Varšavě a aktivněpůsobil v konspirační Syndikalistické Organizaci„Svoboda“. Stal se redaktorem podzemníhočasopisu „Walka Ludu“. Byl aktivní v Akci „N“,ve Varšavském povstání bojoval v řadách Polskélidové armády (PAL). Po osmi dnech byl těžceraněn. Po potlačení povstání byl spolu s rodinouevakuován do Ojcova u Krakova.

Poté, co se dostal na svobodu, Pilarski pra-coval v lednu 1945 jako sekretář propagandyv krakovském Obvodním výboru odborovýchsvazů, od června 1945 do prosince 1947 bylzaměstnán v různých podnicích ve Slezsku. Odledna 1948 do června 1950 byl úředníkem naMinisterstvu západních zemí, později naMinisterstvu veřejné administrativy. Z důvoduvyloučení ze strany byl Pilarski přinucenk odchodu z ministerstva. Pak, až do důchoduv roce 1969, pracoval v nakladatelství: „DůmKnihy“. V dubnu 1954 byl Pilarski z politickýchdůvodů zatčen a vězněn do listopadu 1954.Jako důvod byla uvedena tzv. anarchosyn-dikalistická úchylka a kontakty se členy nepřá-telských zahraničních organizací - šlo o kon-takty s německými anarchosyndikalisty. Zemřel3. února 1977 ve Varšavě.55) ���

poznámky:01) Za zaslání materiálů děkuji Knutovi Bergbauerovi, Hartmutovi Rübnerovi a Felixi Tychovi02) Deklarace zásad Svazu svobodných pracujících Německa (syndikalistů) (FAUD) přijatá v prosinci 1918, v: Hans ManfredBock: Syndikalismus a levicový komunismus od roku 1918do roku 1923. Příspěvek k sociální a ideové historii ranéVýmarské republiky. Aktualizované a epilogem doplněné novévydání, Darmstadt 1993, str. 363-367, zde strana 36703) Ojedinělí anarchisté existovali pouze ve Vroclavi a v Těšíně.Ulrich Linse: Organizovaný anarchismus v císařství od roku1871, Berlín 1969, str. 265. O odborových svazech a sociálníchdemokratech Franciszek Hawranek: Německá a Polská sociálnídemokracie v Horním Slezsku, mezinárodní a vědecká korespondence o historii budoucnosti německého dělnickéhohnutí (cit. IWK), 15 (1979), str. 105-114; Reinhardt Krämer:O odborovém hnutí v Horním Slezsku od počátku existencek rozdělení (1869-1922), v: IWK 29 (1993), H. 4, str. 471-49004) Augustin Souchy: „Pozor anarchista!“ Život pro svobodu.Politické paměti. Darmstadt, str. 17705) Wolfgang Schuman: Horní Slezsko 1918/19. O společnémboji německých a polských dělníků; Rainer Eckert: Dělníciv pruské provincii nad Rýnem, Slezsko a Pomoří od roku 1933do roku 1939 ve srovnání, Frankfurt nad Mohanem 1997,str. 128; Ralph Schattkowsky: Komunistická strana Horního Slezska od roku 1918/19 do roku 1922, příspěvky do historiedělnického hnutí 30 (1988), str. 26-33. O FAUD celkově v Hartmut Rübner: Chléb a svoboda. Svobodný svaz německých pracujících. Studie o historii anarchosyndikalismu.Berlín/Kolín 199406) Srov. Linse, str. 265. Na ustavujícím kongresu FAUD bylNowak přítomen pouze jako host. Srovnaný protokol o jednáních 15. kongresu FAUD. Setkání se uskutečnilo ve dnech 27. - 30. prosince 1919 v Berlíně, Berlín 192007) Srov. Syndikalistický kongres v Horním Slezsku, „Der Syndikalist“ 3 (1921), č. 1108) Podle vlastních údajů čítaly koncem roku 1922 dva místnísvazy celkový počet 1000 členů. Wayne Thorpe: „The WorkersThemselves“. Revolutionary Syndikalism and InternationalLabour, 1913-1923, Dordrecht 1989, str. 244, 247, 313;„Der Syndikalist 4“ (1922), č. 51

09) Schumann (wie Anm. 4), str. 124; Hans Manfred Bock:Anarchosyndikalismus v Německu. Přímá bilance IWK 25(1989), H. 3, str. 293 - 358, zde str. 315. Svobodné svazy mělyv roce 1921 134 000 členů, Křesťanské Svazy 50 000, svazyHirsch-Dunkerschen 30 000 a polské svazy 120 000 členů.Srov. Krämer (wie Anm. 2), str. 49010) Bock (wie Anm. 1), Syndikalismus a levicový komunismus,str. 18111) Srovnej Alfonsem Pilarským redigovanou rezolucihornoslezské FAUD v „Syndikalistovi” 3 (1921), č. 1112) Brief aus Oberschleisen, v: „Der Syndikalist“ 3 (1921), č. 1613) Konference FAUD v Říši, „Der Syndikalist“ 6 (1924),č. 1924. Také v Nadrenii a v Zaglebiu Sary byla v roce 1923 národnostní otázka nebezpečným tématem ze strany syndikalistů, jelikož odmítali podporu politiky pasivního odporuproti francouzským okupantům. Dieter Nelles: Syndikalismusa levicový komunismus. Nejnovější závěry a perspektivy výzkumu. IWK 31 (1995), str 348-359, zde str. 35414) Bolek: Z polského Horního Slezska, „Der Syndikalist“ 7(1925), č. 2415) Sedmá hornoslezská konference v Ziegenhaus, „Der Syndikalist“ 7 (1925), č. 2416) Nowak tvrdí, že dělnické hnutí bylo v Horním Slezskuvíce svázané s „jednotlivými osobami“, než v jinýchčástech Německa. Konference FAUD v Říši,„Der Syndikalist“ 6 (1924). FAUD měla v roce 1933v Horním Slezsku a místních skupinách v Bytomi,Glivicích, Zabrzu, Kietrzu a Raciboři 100 členů.Statistika průmyslové federace a členstva ve FAUD (AS),v tajném státním archivu pruské kultury. Rep. 219, č. 140;Stapo Oppeln tajnému úřadu státní policie 24. 2. 1938, ve federálním archivu v Koblenci, r. 58, č. 319. bl. 189-19417) GStA, rep. 219, č. 72, bl. 2918) Srov. s krátkou biografií Pilarského19) Sedmá hornoslezská konference v Głucholazích (Ziegenhals), „Der Syndikalist“ 7 (1925), č. 2420) „Der Syndikalist“ 10 (1928), č. 1721) Naneštěstí se zachovalo pouze několik máloexemplářů „Svobody“. Ralf G. Hoerig / Jochen Schmück:Databanka údajů německého anarchismu DadA,dok. č.: DA-P001709 (www.free.de/dada-p/Poo1709.HTM).V letech 1928/29 zněly některé titulky takto: „Plajta Raiffeisen“,„Učitelovy sexuální zločiny“, „Intimnosti z vroclavskéhovojenského svazu“, „Vroclavský kněz špiclem morálky“,„Casanova před vroclavským okresním soudem“,„Vroclavský kněz praktikuje kulturu nahoty“,„Církevní perverze“22) „Der Syndikalist“ 10 (1928), č. 1923) „Der Syndikalist“ 12 (1930), č. 524) PAB-konference v Horním Slezsku. Jdu kupředu! „Der Syndikalist“ 12 (1930), č. 1925) Členové Schwarzen Scharen nosili černé košile, černébarety, opasky a nárameníky. Přezka opasku, nárameníkya barety byly zdobeny antimilitaristickým symbolem přelomenépušky. Ulrich Linse: Schwarzen Scharen - antifašistická bojováorganizace německých anarchistů, archiv historie odporua práce, č. 9 (1989), str. 47-66; Ders: Bojová obrana přednacionálním socialismem 1929-1933. Schwarzen Scharena bojovné svazy proti reakci a fašismus, rukopis 1991.Speciální pozornost věnovaly Schwarzen Scharen boji protiparagrafu 218 (zákaz potratu). Roku 1930 byla aktivistkaAlbrech odsouzena v halasném procesu za provedení 100nelegálních potratů na 3 roky odnětí svobody. Dieter Nelles:Anarchosyndikalismus a feministické reformistické hnutíve Výmarské republice, v: IISG Research Papers 40.Volná láska a dělnické hnutí. Dokumenty byly představenyběhem work-shopu „Volná láska a dělnické hnutí“.Institut sociální historie, Amsterdam, 6. - 7. říjen, 2001,str. 27-32, zde str. 3126) PAB-konference v Horním Slezsku „Jdu kupředu!“.„Der Syndikalist“ 12 (1930), č. 19. V té době se to týkalopouze skupin v Bytomi a Raciboři; FAUD z Glivic a ZabrzaSchwarzen Scharen odmítla, protože se obávala,že se z nich může vyvinout militaristická organizace.V Glivicích však později názor změnili.27) Sebrané zprávy GStA, rep. 219, č. 72, 82, 140; Bojv Horním Slezsku, „Der Syndikalist“ 13 (1931), č. 4028) Když FAUD, z důvodu hospodářské krize, ztrácela v některých městech stále více členů, aktivní SchwarzenScharen vykazovaly vyšší tendence. V Raciboři měla FAUDv roce 1931 18 členů, o rok později již 32, v Glivicích 13 až 16a v Kietři vznikla první místní skupina FAUD teprve v roce1931. Údaje v GStA, rep. 219, č. 14029) Protokol o jednáních 18 kongresu FAUD, čtený od 29. května do 1. června v „Atlantiku“, Berlín gesundbrunnen, Berlín 1980, str. 7230) Bílý teror v Horním Slezsku; rozhovor HeinrichaFriedetzkiho s Dieterem Nellenem, 29. 4. 1990.Srovnej s „Oni jsou ničeni a ani si to neuvědomují!“rozhovor s Heinrichem Friedetzkim v: „Přímá Akce“ 121,květen/červen 1987, č. 2331) Rozhovor s Friedetzkim32) Soudní výrok proti Bierowskému, v: Bundesarchiv-Zwischenarchiv Dahlwitz Hoppegarten Z/C 529633) Doprovázel je Pilarského mladší bratr Richard, který aledo Španělska nedorazil, zůstal totiž v Paříži. Friedetzki

34) Pokud budeme věřit pamětem Berlíňana GerhardaReinicka, tak Pilarski jistou dobu žil v Berlíně a plánovalatentát na Hitlera v Horním Slezsku. Rozhovor GerhardaReinicha s Dieterem Nellesem 10. 5. 1990. ZmiňovanýPacha přebýval do převzetí moci Hitlerem v Berlíněnelegálně a poté se připojil ke svým soudruhůmve Španělsku. Wiedergutmachungsakte Bernhard Pacha,archiv města Remscheid35) O anarchosyndikalistické emigraci, Rudolf Berner,Neviditelná fronta. Zpráva o nelegální práci v Německu (1937).Doplněno studií o odporu a emigraci německých anarchistůa anarchosyndikalistů Andreas G. Graf a Dieter Nelles,Berlín 1997, str. 71-12936) Felix Tych: Životopis Alfons Tomasz Pilarski, manuskriptum,2 S; Albert de Jong: Syndikalismus v Polsku IAA-Pressedienst1939, H. 2, str. 16-1837) Pilarski Souchymu, leden 1937, Mezinárodní ústav sociálníhistorie Amsterdam. Archiv Federación Anarquista Iberica -Propaganda Exterior, Film 8038) Georg Bennek - který nebyl příbuzný s Theodorem Bennekem z Raciboře - byl vězněn od března 1933 do června1934, Johann Onderka z Hinderburgu od dubna do června1933; Stapo Oppeln tajnému úřadu státní policie 24. 2. 1938,ve federálním archivu v Koblenci (BAK), 58, č. 319, 189-19339) Rozhovor s Heinrichem Friedetzkim 29. 4. 1990; rozhovors H. Friedetzkim. Zda s tím bylo spojeno zatčení 5 anarcho-syndikalistů nebylo objasněno. Bratři Ignác a Jan Stoklossovibyli vězněni od května 1935 do prosince 1936; Johann Onderka od května do prosince 1995. Theodor Bennek byl od října 1935 v koncentračním táboře Sachsenhausen; StapoOppeln tajnému úřadu státní policie 24. 2. 1938, ve federálnímarchivu v Koblenci, R. 58, č. 319, 189-19340) Dieter Nelles: Němečtí anarchosyndikalisté a dobrovolníciv anarchistických milicích během Španělské občanské války,IWK 33. (1997), str. 500-51941) Souchy Pilarskému, 18. 12. 1936, v IISG, Film 8042) Richard Pilarski, Alfonsův mladší bratr, zůstalv Paříži, protože je anarchističtí soudruzi z Perpignanunepřevedli nelegálně přes hranice do Španělska.Vzhledem k tomu, že neměli možnost bojovatv anarchistické jednotce a nemohli žít jako emigrantive Francii nebo Švédsku se Friedetzki a Piechullapřihlásili jako dobrovolníci do mezinárodních brigád.Jejich nedůvěra v německé komunisty byla oprávněná.V tajných spisech KPD ze Španělska je možné číst:„Ve Španělsku byl (Piechulla) pod kontrolou, neboťexistovalo podezření, že on i Friedetzki byli vyslánis určenými úkoly do Španělska německým gestapem.“Fond archivu strany a masových organizací v NDRve Federálním archivu Berlín (SAMPO), RY 1, I 2/3/89,bl. 11. Friedetzki a Piechulla se v březnu 1938 dostalido zajetí. Friedetzki se vydával za Čecha a Piechullaza Poláka. Rozhovor s Friedetzkim, akta gestapa Friedetzki,BAZW, NJ 349443) Leo Marek an Augustin Souchy, 7. 1. 1937, v: IISG, archivFAI-PE, Film 80. Z tohoto dopisu vyplývá, že i Nowak (Cygan)se chtěl vydat do Španělska. Je celkem možné, že v té doběNowak žil v Československu, neboť se neobjevuje v seznamech gestapa44) Ve dvacátých letech Pilarski představoval zásadový pohled.Ze zásadních důvodů protestoval proti tomu, že se FAUDzúčastnila lidového plebiscitu o vyvlastnění šlechty. AlfonsPilarski: Fronta proti reformismu, „Der Syndikalist“ 8(1926), č. 845) Helmut Rüdiger: Krátká zpráva o kongresu IAA 1938,v: IISG, díla Emmy Goldman, XXXVI Aneks, BI 25124-2513546) Pilarski v dopise Maxi Piechullovi, srpen 1973, v: IISG,Souchyho díla, č. 1847) Pilarski plánoval roku 1946 v jeho spolupráci vytvořenémvydavatelském sdružení v Łodži vydání knihy Rudolfa Rockera„Nacionalismus a kultura“, IISG, Rockerův archiv, č. 17948) Helmut Rüdiger ctěnému soudruhovi (Pilarskému),31. 1. 1947, v: IISG, Rüdigerova díla, č.5749) Jedním z důvodů vyloučení ze strany bylatzv. „anarchosyndikalistická úchylka“50) Pilarski Piechullovi, září 1973, v: IISG, NL Souchy, č. 1851) Pilarski Piechullovi, februar 197552) Pilarski Piechullovi, august 197353) Theodor Bennek: Paul, ve „Svobodné společnosti“ 3(1952), č. 33/34, str. 66; Nelles: Němečtí anarchosyndikalistéve Španělské občanské válce. Nezávislá antifašistickáskupina 9. roty v táboře Gurs. O specifických skupinovýchakcích po Španělské občanské válce. Helga Grebing/ChristlWickert: „Jiné Německo“ v odporu proti nacionalismu,Essen 1994, str. 56-8554) Informace od Knut Bergbauer55) Srov. Tych

Dieter Nellesz polského časopisu „A-TAK“ č. 8 přeložil

Martin Koudelka (FAS Jižní Čechy)- e-mail: martinkoudelka@anarchismus.org -

editoval Jindřich Lacina (FAS Praha)- e-mail: jlacina@anarchismus.org -

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TÉM

A:

AN

TIF

AŠIS

MU

S

28

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5R

EP

OR

T

29

Během předvolební kampaně (k prezident-ským volbám v USA na podzim roku 2004) sevelmi diskutovalo o americké „válce s teroris-mem“. Zatímco se tato diskuse téměř zcelazaměřila na Střední východ, Irák a Al-Kajdu,prakticky vůbec se nezmiňuje americká válkav Kolumbii. Válka, ve které Spojené státy pod-porují vojenské síly, terorizující obyvatelstvo.

Skutečně, přes protesty mnoha organizací,americký Kongres nedávno prohloubil roli Spo-jených států v Kolumbii tím, že odhlasovalzdvojnásobení početního stavu americkýchjednotek v Kolumbii ze 400 na 800. Toto přímézapojení jednotek je pouhý přídavek k více než3,5 miliardám dolarů, které již USA vydaly nakolumbijskou armádu od roku 2000, čímž seKolumbie stala třetím největším příjemcemamerické vojenské pomoci na světě.

Právě jsem se vrátil ze Saraveny, maléhokolumbijského města situovaného ve význam-ném ropném regionu v oblasti Arauca. V tomtoměstě se nachází podstatná část americkýchjednotek. Jednotky Spojených států přebývajív kasárnách kolumbijské 18. armádní brigádya cvičí tuto brigádu v tom, co nazývají „protitero-ristickými“ technikami, a také jak ochraňovatropovody Occidental Petroleum, americké kor-porace, taktéž situované v oblasti Arauca. Spoje-né státy dokonce nedávno vyčlenily 99 milionůdolarů na výzbroj 18. brigády, aby mohla plnitzvláštní úkol ochrany těchto ropovodů.

Ta samá 18. brigáda je přitom známá hru-bým porušováním lidských práv civilního obyva-telstva. Jeden z nedávných a nejnehoráznějšíchpříkladů zneužití moci 18. brigádou bylo zabití tříodborářských vůdců 5. srpna 2004 a uvěznění

dalších dvou, ke kterému došlo ve stejný den.Zatímco kolumbijská armáda tvrdila, že trojiceodborářů byla zabita při přestřelce s armádou,kolumbijský ministr spravedlnosti dospěl k závě-ru, že se takto věc neudála, odboráři nebyliozbrojeni a byli chladnokrevně zavražděni.

Když jsem se v Saraveně setkal s velitelem18. brigády, plukovníkem Medinou, abych vyjádřilsvé obavy o životy komunitních předáků v jehozóně, plukovník mi sdělil svůj názor, že odborářia sociální aktivisté v regionu jsou partyzáni. To jetypické tvrzení kolumbijské armády, avšak zpochyb-ňované uznávanými skupinami, sledujícími dodržo-vání lidských práv v zemi, včetně Amnesty Interna-tional a Ministerstva zahraničí Spojených států.

Amnesty International nedávno vysvětlila praktikykolumbijské armády, která „často zahajuje nelegi-timní vyšetřování, namířená proti obráncům lid-ských práv a dalším civilistům.Tato taktika má za cílposkvrnit obránce lidských práv a sociální aktivistynařčením z guerilových aktivit.Tímto se vystaví zvý-šenému riziku násilných útoků ze strany paramili-tárních jednotek, bez ohledu na to, zda vyšetřováníodhalí nějaký důkaz o skutečném zločinném jedná-ní“. Zjevným příkladem této taktiky, který je uvedenve stejné zprávě, je armádní zátah a zadržení 2000civilistů, včetně „většiny lidskoprávních aktivistůa mnoha známých odborářů a sociálních předáků“18. brigádou během tradičních svátků v roce 2002.

To, co se děje v Saraveně není výjimkou.Dokonce samo Ministerstvo zahraničí Spojenýchstátů dospělo k závěru, že dodržování lidskýchpráv v Kolumbii zůstává špatné, že sociální akti-visté (jako třeba odboráři) jsou zabíjeni v alarmu-jícím množství a že jsou většinou zabíjeni parami-litárními skupinami které (jak také uzavírá Minis-terstvo zahraničí) jsou aktivně podporovány armá-dou, kterou USA financují v rekordní míře. Zaměř-me se více na situaci odborářů. Ze 123 odborářůzabitých v roce 2003 po celém světě, bylo 94zavražděno v Kolumbii. Jinak řečeno, jak je ty-pické pro několik posledních let, má Kolumbiena svědomí 3/4 odborářů zavražděných ve světě.

Když jsem šel na základnu 18. brigády pro-mluvit si s plukovníkem, řekl mi člen lokálnísprávy, který mě doprovázel: „Teď vstoupíš dovlčí tlamy“. Názor, že je kolumbijská armáda

vlkem střežícím kurník, byl mezi obyvateliSaraveny zcela běžný. Předák lokální odborovékonfederace, právníci zabývající se lidskýmiprávy, ředitel čističky odpadních vod provozo-vané komunitou a zástupce náčelníka domoro-dého kmene UWa, ti všichni vyjádřili názor, ževojáci, kteří svým počtem v ulicích Saravenypřevyšují civilisty, tu nejsou od toho, aby chrá-nili civilní obyvatelstvo, ale spíše proto, abypřed obyvatelstvem chránili ropné společnosti.

A vskutku, jsou zde dobré důkazy, které topotvrzují. Armáda se například pokusila násil-ně vyhnat příslušníky kmene UWa z jejichúzemí a zajistit ji k cvičení pro Occidental.Armáda taktéž postupovala v souladu s Occi-dental při bombardování malé vesnice v SantoDomingo, přičemž bylo zabito 17 civilistů.

Násilný konflikt v Arauca je, jak poznamenáváAmnesty International, motivován a přiživovánropnými zájmy a snahou kolumbijské armádys podporou USA ochránit tyto zájmy. Výsledkem jejedna z nejhorších situací v oblasti lidských právna celém světě. Lidé se svědomím se musí samisebe ptát, zda skutečně chtějí, aby naše zeměpodporovala armádu Kolumbie, která terorizujelidi, aby ochránila ropné zájmy. ���

Dan Kovalikz angličtiny přeložil Marek Vondra (Zlínsko)- e-mail: marek.vondra@anarchismus.org -

- zdroje: http://www.zmag.org -- http://www.fsa.anarchismus.org -

Americká válka protiterorismu v Kolumbii

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5STA

LO

SE

UN

ÁS

30

Česká neonacistická scéna posled-ních týdnů nežije ničím jiným, nežskandálem na nejvyšší úrovni - jeFilip Vávra, dlouholetý neonacistickýaktivista, zakladatel Národního Od-poru (NO) a Anti-Antifa, i bývalý se-kretář Nacionálně sociálního blokupolicejní udavač nebo není?

Protože dění na neonacistickéscéně sledujeme, a protože se zároveňdomnívame, že ne každý má chuťprobírat se stohy vzájemných udánía protichůdných informací, rozhodli jsmese predložit našim čtenářům stručnýpřehled nejdůležitějších událostí.

KauzaShrňme si fakta: Zhruba před rokem

se Filip Vávra přestěhoval z Prahy do Brna.Podle svých vlastních slov odešel za svoupřítelkyní, se kterou v Brně bydlel. Lzepředpokládat, že jistý vliv na jeho rozhod-nutí měl i fakt, že Národní odpor Praha bylv té době v troskách, zatímco brněnskáscéna zažívala nebývalý rozkvět.

V Brně využil Vávra své kontaktys neonacisty z chuligánské skupinyJohny Kentus Gang (JKG) a pokusil sevytvořit z nich politickou bojůvku po vzoruNO a Anti-Antifa. Na rozdíl od Prahy, kdeVávra stál přímo u zrodu této struktury,byla v Brně situace jiná. Největší částaktivních brněnských neonacistů byla jižpodchycena JKG a tato skupina mělasvé vlastní vedení. Zatímco Vávra měljistý vliv na neonacistický a chuligánskýdorost (zejména Cheeky Boys, jakási„přípravka“ JKG), starší generacechuligánů i neonacistů si udržovala jistýodstup, který v některých případechpřerůstal v otevřenou nevraživost.(Obdobný přístup zvolil i brněnský vet-erán neonacistické scény Martin Korec,lídr kapely Randall Gruppe.) Důvodů bylopravděpodobně více. První problémpochopitelně představovala Vávrova přís-lušnost k chuligánům pražské Sparty.Další problémy pak spočívaly v rozdíl-ném přístupu k politickým (určitá částJKG se nechce profilovat jako otevřeníneonacisté) i praktickým (Vávra nenípouliční rváč - byť by jím zřejmě rád byl -což mu v prostředí pouličních rváčů napopularitě nepřidávalo) otázkám.

Na podzim roku 2004 nabraly věciponěkud nečekaný spád. Nejprve došlok tomu, ze se Vávra rozešel se svoubrněnskou přítelkyní, začal nový vztaha zároveň bydlel s třetí dívkou, kteráo něj projevila zájem, který však nebylopětován. Následně došlo ke klíčovémuzlomu celé kauzy. Spolubydlící totižobjevila ve Vávrově počítači textový sou-bor, který jí přišel natolik podezřelý, že serozhodla s celou věcí svěřit svým kama-radům z JKG a požádat je o pomoc. Věcise chopil Michal Rampula (používápřezdívku Rampa), bývalý člen JKGa počítačový specialista. Spolus člověkem vystupujicím pod přezdívkouWW-JKG (aktivní chuligán i neonacista)navštívili společne Vavrův byt v době,kdy tam Vávra nebyl a pokusili se najítnějaké vodítko v jeho počítači. I přes to,že byl počítač zaheslován se jim tonakonec podařilo a na světlo vystoupilydva soubory týkající se neonacis-tické/chuliganské scény v Brně. První

soubor obsahoval řadu více či méněobecných informací o chuliganské a neo-nacistické brněnské scéně, ale také celájména jejích aktérů. Druhý soubor pakvypadal jako série odpovědí na otázkytýkající se činnosti konkrétních osob,zejména již zmiňované spolubydlící.Oba texty byly koncipovány způsobem,který naznačoval, že se můze jednato reporty pro policii či BIS. To samo-zřejme vyvolalo u brněnských chuli-gánů nesmírné zděšení.

Rozjelo se rozsáhlé pátrání vedenésnahou dokázat konfidentství Filipa Vávry.Naneštěstí pro chuligány se brzy ukázalo,že nic jiného, než tyto dva dokumentyv počítači, neexistuje a jejich průkaznosttaké nebyla plně dostačující. Informacev nich obsažené byly totiž poměrněpovrchní a neměly zásadní charakter,který by jim dodával skutečnou nebez-

pečnost. Navíc ani nebylo zřejmé, zda je skutečne vytvořil Filip Vávra. V tétosituaci se „chuligánská rada“ JKG rozhod-la řešit celou kauzu veřejnou konfrontacívšech zúčastněných - tedy Filipa Vávry,jeho spolubydlící, Rampy, WW-JKG a lidí,kteří byli v dokumentu označeni za vůd-čí osobnosti JKG. Filip Vávra se ale nakonfrontaci bez udání důvodu nedosta-vil. Další den navrhl svůj termín, ale i tenpozději odvolal. V tom okamžiku seRampa a WW-JKG, oba přesvěd-čeni o Vávrově vině, rozhodli řešitcelou záležitost veřejně. Oba doku-menty z počítače Filipa Vávry byly násled-ně umístěny na webovou stránkuht tp : / /users.c jb.ne t /beze jmen.h tm(momentálně nefunkční). Na této stráncebyl vedle původních textů i rozbor celékauzy a obvinění Vávry z konfidentství,formulované do několika velmi sugestivněpoložených otázek, na které si mělnávštěvník stránky odpovědět sám.Okamžitě se ale ukázalo, že přesvědčenío Vávrově vině ani zdaleka není tak jed-noznačné, jak se Rampovi a WW-JKGzdálo. Uvnitř JKG došlo k rozkolu, kdy seproti obvinění postavila zejména mladšíčást členů. „Shodou okolností“ se zároveňjedná i o lidi aktivní mimo chuligánskouscénu v brněnské Anti-Antifa, kteřís Vávrou v minulosti spolupracovali a kteřísdílejí jeho politické přesvědčení. Ti pro-hlásili předložené důkazy za nedostaču-jící. Hned poté byla stránka stažena.Naopak Filip Vávra, do té doby zcelaneaktivní, přešel do protiútoku a sepsalsvou odpověď, kterou umístil na adresuhttp://www.testing.unas.cz/odpo-ved.htm.Zde se pokusil argumenty svých pro-tivníků vyvrátit a zároveň prohlásil, žes uvedenými dokumenty nemá nicspolečného, nikdy je neviděl, natož aby je

napsal. Za strůjce celého skandálu označilsvou spolubydlící, Rampu a WW-JKG,přičemž jejich důvody specifikoval takto -spolubydlící se mstí z uražené ženskéješitnosti za své odmítnutí, Rampa semstí za to, ze byl Vávrou vyzván naférovku, kterou „slizce odmítl“ a konečněWW-JKG, který je „paranoidní psychopatvidící spiknutí za každým rohem“ a kterýVávru dlouhodobě nenávidí.

V tomto okamžiku se již celá aférajejím aktérům zcela vymkla z rukou a zesoukromé záležitosti několika lidíz brněnské neonacistické scény se stalaveřejná záležitost celého neonacistick-ého hnutí. Ihned se řada mimobrněn-ských aktivistů začala zděšeně ptát „cože se děje“ a následoval již klasický kolo-toč vzájemných obvinění všech protivšem, korunovaný virtuální hádkouvšech tří zainteresovaných dívek, během

které se odmítnutá spolubydlící neštítilaani vypsat na veřejný guestbook plnájména některých účastníků (kteří až doté doby úzkostlivě tajili svou identitua vystupovali pouze ze svými interne-tovými přezdívkami). Do aféry samotnéto však žádné větší světlo nevneslo,protože většina argumentů obou stranbyla celkem jasná již na začátku:

Filip Vávra tvrdí, že uvedené mater-iály nenapsal, že je napsala jeho spoluby-dlící s Rampou a WW-JKG a vložili je dojeho počítače, kde je následně s velkouslávou „objevili“ a navíc mohou být samot-né materiály čímkoliv (nejen reportem proPČR nebo BIS) a jejich reálná ne-bezpečnost (pokud by se skutečně jedna-lo o udání) je nízká. Konfrontacím se vyh-nul proto, že by mu na nich hrozilo fyzickénebezpečí a navíc by byly k ničemu,protože by proti sobě měl soupeřepřesvedčené na 100% o jeho vině.

WW-JKG a Rampa proti tomutvrdí, že materiály byly objevenyprokazatelně v počítači Filipa Vávry,několika nezávislými svědky zkon-trolovány, obsahovaly informace, kteréspolubydlící neznala (a tudíž nemohlaoba texty napsat sama) a které v něk-terých případech mohl znát jen Vávra.Pokud by měli zájem vytvořit udavačskémateriály, které by Vávru odhalily jakopolicejního konfidenta, pak by vytvořilymateriály, které by byly naprostoprůkazné a nikdo by nepochyboval anio jejich autorovi ani o jejich nebez-pečnosti. Veškeré pochybnosti měly býtvyvráceny na konfrontacích, na kterýchby byla Vávrovi zaručena bezpečnosta kterých by se účastnili lidé osobně docelé kauzy zainteresováni a dosudnepřesvědčení. Tím, že se jim Filip Vá-

vra vyhnul a místo toho sepsal svouobhajobu na internetu (kde není možnéihned reagovat) jen potvrdil svou vinu.

K uvedeným skutečnostem již inter-netová debata ničím zásadním nepřis-pěla. Dozvěděli jsme se, pravda, několikzajímavých informací, několik drbů(mimo jiné o tom, že Filip Vávra kouřív Brně trávu, má zákaz vstupu v hos-podě „Fotbalová Fabrika“ - bývalá„U Švéda“, hlavní stan JKG - a že bylv téže hospodě již jednou zbit chuligányprávě pro porušení tohoto zákazu)a řadu podrobností z intimního životaFilipa Vávry a jeho bývalých, přítomných,budoucích i nechtěných partnerek, ale tojsou věci, které sem už nepatří.

Zajímavější bylo, jak se v průběhucelé debaty pozvolna měnilo vystupováníjednotlivých aktérů. Nejzřetelněji to bylovidět na WW-JKG, který začínal na pozicičlověka nad věcí, celou kauzou okázaleznechuceného, který se snaží jen varovatsvé přátele před udavačstvím Filipa Vávry.Když ale zjistil, že se mínění většiny ostat-ních diskutujících přiklání k tomu, že jímpředložené důkazy jsou nedostačující, takzačal pozvolna slevovat a připustil, žeVávra možná není dobrovolný spolupra-covník, ale spíše oběť policejní šikany,který se musí svými reporty vykupovatpřed kriminálem, aby nakonec skončil napozici rezignovaného diskutéra zaple-teného do množstvi protichůdných obv-inění, jehož posledním argumentem je „javěřím, že to bylo takhle, a vy věřte čemuchcete, mě už je to jedno“.

ObhajobaSamostatnou kapitolou je obhajoba

Filipa Vávry, ze které lze leccos vyčíst.Velmi zajimavá je jeho poznámka, kteráse týká Antifašistické akce (AFA).Doslova se zde píše: „Myslím, že jsemk dnešnímu útlumu ve kterém se AFAnachází přispěl nemalým dílem. Jižv roce 1999 se mne a mým kamara-dům podařilo infiltrovat militantní levicia získávat důležité informace. Postupemčasu jsme přímou akcí, která probíhalarůznou formou, postupně rozkryli struk-turu AFA a její činnost destabilizovali.“Pravdu ma Filip Vávra nepochybněv tom, že přispěl nemalým dílem k tomu,že je AFA v současné době v útlumu. Podjeho vedením se totiž rozpadla celá orga-nizovaná struktura Národního odporua neonacistické hnutí dnes v organizo-vané podobě v podstatě neexistuje.Proto AFA logicky utlumila svou činnost.To svým prohlášením ale Vávra na myslipravděpodobně neměl. Spíše se snažilvytřískat z tristního stavu současné ultra-pravicové scény něco pozitivního prosebe. I poznámka o infiltraci levice jesměšná a tvrzení o přímých akcích protilevici, ktere destabilizovaly její činnost jejiž naprostou fantasmagorií. V roce 1999se aktivity AFA začínaly rozbíhat a v dal-ších letech zasadila neonacistům několiknepříjemných ran, které vedly ve svémdůsledku až k veřejně oznámenémuodchodu samotného Filipa Vávry z neo-nacistické scény. Vypadá takto destabi-lizace? Domnívám se, že nikoliv.

Ostatně celý popis činnosti NOPraha, který ve své obhajobě Filip Vávrapředkládá, svědčí spíše o jeho absolutně

Hoši, děkujeme!Neonacistickou scénou otřásá udavačská aféra Filipa Vávry

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5STA

LO

SE

UN

ÁS

+IN

FO

31

nekritickém a naprosto nerealistickémhodnocení vlastní činnosti a rolí, kterésehrál on i jím vytvořená organizace načeské ultrapravicové scéně. Vávra hovořío tom, že NO byl nebezpečný proto, žejeho aktivisté se neustále politickya právně vzdělávali, přičemž hlavnímcílem bylo vyhnout se uvěznění. Co na toříci? Pokud si vzpomeneme na členy NOPraha jako jsou Makový, Skořepa,Sobek, Kebza a v podstatě celou starougeneraci, nelze o těchto lidech rozhodněříci, že by se nějak vyhýbali vězení.A v případě řady z nich to bylo způ-sobeno pouze jejich naprostou nesoud-ností. O nějakém „právním povědomí,“které by vytvořily Vávrovy „vzdělávacíaktivity“, nemůže být ani řeč.

Zajímavá je i poznámka, že kdybyFilip Vávra dával informace antifašistům,tak by aktualizace monitoringu neonaci-stických násilníků byla častější a přes-nější. Pokud se přenesem v duchuo několik let nazpátek, do doby, kdy FilipVávra ještě působil jako vůdceNárodního odporu Praha, pak si jistěvzpomeneme, že aktualizace webu AFAbyly skutečně časté a hojné. Ve svéobhajobě to dokonce sám Vávra přiznáváa naprosto nelogicky klade otázku, zdatedy byl nebo nebyl s AFA spojen. Pokudbychom postupovali přísně logicky,museli bychom si odpovědět, že ano.Filip Vávra si zjevně upravuje realitupodle toho, jak by se mu hodila a nikolipodle toho, jak se skutečně odehrála.Zapomíná přitom ovšem na to, že sidanou dobu drtivá většina lidí, ke kterýmse obrací, ještě pamatuje.

Obdobně i jeho komentář k případ-né možnosti spolupráce s policiípostrádá logiku. Nejprve prohlašuje, žejej policie nechrání, aby ihned dodal, žepřestože byl mnohokrát souzen, takodsouzen byl jen jednou, a to ještě zadrobnost. U člověka, který byl jistoudobu vnímán jako nejdůležitější postavaotevřeně neonacistického hnutí u nás, jeto více než podivné. Stejně tak jehoprohlášení, že v současné době se

pozornost policie i novinářů soustřeďujena Brno, je spíše přitěžující okolností,než obhajobou. Pokud by totiž skutečněbyl konfidentem, přesně taková situaceby byla logická. Ani argument, že Britskélisty osočily BIS z toho, že není schopnainfiltrovat ultrapravicovou scénu a žeopisuje své zprávy od anarchistů, neob-stojí. Je směšné, že se neonacisté, kteříjinak Britské listy nenávidí jako levicovýplátek a obviňují je z účelových lží,najednou dovolávají jejich svědectví,jakožto nezávislého tisku. Navíc - pokudby skutečně Filip Vávra BIS donášel,bylo by v zájmu BIS tuto informacizveřejnit? Nepochybně ne.

Zábavná je i jeho poznámka o tom,že celý text je koncipován tak, že vlastněani žádné zásadní informace neobsahujea nikoho nemůže ohrozit, což i zopakovalv internetové debatě. Tato obhajoba: „Já tonenapsal, a navíc tam vlastně nic není“,se velmi bliží anekdotě: „Slavný soude, tuloupež jsem neudělal, a navíc jsem mělkuklu, takže mě nikdo nemohl poznat.“

Navíc Vávra v celém textu naprostoneřeší poměrně logickou otázku - nikdonetvrdí, že byl agentem BIS, PČR neboAFA od okamžiku, kdy do neonacistic-kého hnutí vstoupil. Naopak je mnohempravděpodobnější, že se jím stal ažněkdy v průběhu svého působení. Pokudby to bylo, dejme tomu před dvěma lety,pak by celá jeho obhajoba postrádalasmysl, protože všechny věci v ní ob-sažené jsou starší, a tudíž by pocházelyz doby, kdy Vávra ještě donašečem nebyl.Nikdo dokonce ani netvrdí, že bylskutečným agentem. Podstatně prav-děpodobnější je (pokud se nejednáo podvrh), že se jedná o reporty, kteréVávra psát musel na nátlak policie, abyse vyhnul uvěznění. Případně o materiá-ly, které s policií vyměňoval za podobnémateriály o anarchistech.

Zajimavé je ale sdělení, které sek nám dostává z Vávrovy obhajobyzprostředkovaně, v podobě otázky, pročna sebe Vávra v Brně navázal mladé

skins a NS chuligány v NO Brno. Tatootázka totiž potvrzuje taktiku, kterouVávra používá vždy. Ať už se jednaloo samotný vznik Národního odporu nebojeho angažování mezi sparťanskýmichuligány a nyní i mezi brněnskými nazi-skinheady. Ve všech případech má Vávravliv pouze na mladší generaci, zatímcose staršími udržuje přátelské, aleponěkud rezervované vztahy. V okam-žiku, kdy si vytvoří dostatečně silnoupozici mezi mladými (na které působíz pozice veterána hnutí a kterýmimponuje díky svému - na skinheady -kultivovanému projevu a objemuznalostí, kterým se odlišuje od standart-ně primitivního prostředí skinheadskýchpart), tak se pokouší působit i na staršígeneraci a aktivizovat ji k politické čin-nosti.Ve všech případech pak zatím vždynásledoval spor a následné staženíFilipa Vávry mimo cílovou skupinu (odNO Praha se přesunul k chuligánůmfandícím fotbalovému klubu SpartaPraha, od nich k JKG). Uvidíme, zda-litomu bude nyní také tak.

Vlastní hodnoceníCelá kauza je v podstatě směšná

a tragikomická. Co říci o situaci, kdy seodmítnutá spolubydlící hrabe svémuidolu v jeho počítači, kde hledá hanbatéfotografie sve šťastnější soupeřky, abykdyž zde údajně objeví nicneříkající text,následně volala svým kamarádům, kteříse potajmu vkradou do jeho bytu,okopírují harddisk a svolají chuliganskýkoncil, který má rozhodnout, zda budedotyčný pouze exkomunikován, neborovnou upálen. Když se to obviněnýdozví, tak místo aby vše vysvětlit, nebopřiznal vinu, tak se raději ukryje naneznámém místě a mlčí, aby poslézevypotil nepřesvědčivou obhajobu, kterouani není schopen přednést svým samoz-vaným vyšetřovatelům (bývalým kama-radům) a místo toho ji raději alibistickyumistí na web, kde se následně rozpoutádebata o ničem, které kralují jeho bývalé

i současné přítelkyně, které se střídavědušují, že je to hodnej chlapec, který bynic takového nikdy, ale opravdu nikdy,nemohl udělat a střídavě štěkají pav-lačové drby o svých protivnicích?

Mohli bychom se na celou kauzupodívat střízlivě, ale pokládáme to zazbytečné. Nám může být úplně jedno,zda-li se jedná jen o pomstu zhrzenémilenky, nebo o neškodné reporty, kterémusel Vávra psát, aby se vyhnul vězení.My víme bezpečně, že Filip Vávra min-imálně jednou odprodal Policii ČR mater-iály, které se týkaly anarchistů a nijak nástoto jeho jednání nepřekvapuje. Může sezdát, že se takové jednání neslučujes jeho proklamovanou pozicí revolu-cionáře a bojovníka proti systému, alemy neočekáváme od neonacistů žádnélogické jednání, protože nakonec celáideologická splácanina, které se říkáneonacismus, jakoukoli logiku postrádá.Pro nás je celá kauza jen dalšímpotvrzením toho, že se neonacisté pohy-bují ve svém vlastním, plně vysněném,světě, který nijak nesouzní s realitou. Vesvětě, ve kterém jsou jejich hlavnímiatributy hrdost a pravdomluvnost,zatímco v reálném světě jsou to para-noia a sexuální frustrace. Smějeme seupocené snaze chuligánů hrát si na čet-níky v prostředí, kde všichni donášejí navšechny, kde se mladí samci do krveperou o těch pár děvčat, která sev neonacistickém prostředí pohybují,zatímco ty je za jejich zády podvádějís každým, kdo není úplně vypitý a vy-mlácený skinhead. Víme, že život v ta-kovém světě je hrozný a chápeme snahuneonacistů utíkat z něj do jejich vy-sněného světa, ale víme také, že si svojicestu vybrali zcela sami a veškerédůsledky dopadají plně na jejich hlavy.Proto také necítíme žádný soucit, ale jenhluboké pohrdání. A jsme rádi, že setentokrát celá kauza odehrává na ve-řejnosti. Hoši, děkujeme! ���

Tomáš Netolickýzdroj: http://www.csaf.cz

Webové stránky Antifašistické akce Bratislava opět v provozu

http://www.blava.antifa.net - e-mail: bacityafa@yahoo.comPo Bratislavě se hned příjemněji pohybuje, když stěnám a zdím dodávají jedinečnost barevné graffiti s jasným antifašistickým poselstvím! Tady jsou některé z nich. (http://www.blava.antifa.net - různé/foto-antifa graffiti)

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5STA

LO

SE

UN

ÁS

32

V úterý 18. 1. 2005 jsme se doz-věděli o připravovaném setkánía koncertu neonacistů plánovanémna sobotu 22. 1. 2005. Na kocertěměly již tradičně zahrát nové obje-vy tzv. „antikomunistické“ street-punkové scény - skupiny RandallGrupe, Squad 96 a Warchild.

Koncert se měl uskutečnit v Rakov-nickém hudebním klubu a hospoděAstacus tradiční formou narozeninovépárty pouze pro zvané. Začali jsme tedyk celé kauze schánět více informací.Zanedlouho jsme si vše ověřili a původ-ní informace jsme si potvrdili. Dali jsmese tedy do obvolávání členů motorkář-ského klubu Astacus a informovali je, ja-

kou že akci to vlastně spolupořádají, ja-ké kapely to mají v jejich klubu vystupo-vat a že z toho mohou mít velké potíže.

Zpočátku naší agitaci nechápalia našim argumentům nechtěli příliš rozu-mět. Hlavní úlohu v tom hrála skutečnost,že skupina Warchild hraje klasický sata-nistický metal a v jejích textech či posto-jích neobjevíte sebemenší náznak byťi skrytého rasismu či nacismu. To už alerozjeli „motorkáři“ vlastní pátrání, a i kdyžnám předtím moc nevěřili, brzy sami zjis-tili, o jaké kapely se jedná, a pochopili, žemy rozhodně nechceme jen tak pro nicza nic někomu kazit zábavu.

A navíc za nimi ve středu, kdy ma-jí členové klubu Astacus pravidlenéschůze, dorazili i pánové z kriminálky.Že prý jim někdo volal, že se v klubupřipravuje na sobotu koncert neona-

cistických kapel, spojený samozřejměse srazem neonacistů z blízkéhoi dalekého okolí. A co prý je na tompravdy? „Motorkáři“ jim tedy urychleněsdělili, že o připravovaném naci-shro-máždění neměli ani potuchy a že seteprve až později doslechli o tom, cose vlastně skrývá za narozeninovouoslavou a celou akci sami zrušili.

Proti fašismu, proti rasismu!Nenechme už proběhnout ani jedinýkoncert kapel schovávajících svéneonacistické názory za image pun-kové subkultury. ���

podle informací Antifa Rakovníkzpracoval Vojtěch Svoboda (AFA-FAS Praha)

- e-mail: vojtech.svoboda@anarchismus.org -

Na den 18. prosince 2004 si dalidostaveníčko v mosteckém klubuZáchytka (mimochodem v klubu, kdejsme sami spoustu akcí pořádali/y)neonacisté, ehm vlastně promiňte mi -antikomunisté - z celé republiky.Od 20:00 tu totiž začínal koncertneonacistických, to není možné, jak játo pořád pletu, antikomunistických,kapel. Bojím se přiznat skutečnost,že kdyby neproběhla naše poměrněmasová výlepová akce poukazující naskutečnou orientaci zúčastněnýchkapel, tak by si možná ani nikdo z oby-vatel a obyvatelek Mostu tento koncertani nezaregistroval. Letáky na tutoak-ci byly, pokud víme, pouze dva,a oba vyvěšené právě v klubu Záchy-

tka a na nich stálo, že backstreet-kids pod hlavičkou Music AgainstCommunism uvádějí skupiny RandallGruppe (street-oi), Squad 96 (punk-rock) a K. T. C. Band (street-rock).

A čeho si můžeme všimnout - že naletáku není jediná zmínka o jakémkoli spo-jení kapel či koncertu jako takovéhos neonacismem či fašismem, ba co víc,v závorkách za kapelami je uveden stylmuziky, kterou ta či ona kapela hraje, ježse téměř shoduje s popisky stylů snadtisíce punkových kapel. Chtěl bych tímtozdůraznit nebezpečí tohoto pojetí mod-erního stylu interpretace neonacistickýchmyšlenek skrze novou, uhlazenou, ne-skinheadskou vizáž a s cílem snažit se

nějších můžeme označit koncert RGv Teplicích, kde popiskům „street-oi“uvěřili/y místní punx, kteří/é byli/y buď takzabednění/é nebo jim to bylo jedno. V obe-censtvu takovýchto koncertů se takmůžeme kromě kovaných neonacistick-ých či fašistických skinheadů a renniea „white-power“ metalistů/ek (prostě typ-ických dosavadních návštěvníků/ic tako-výchto akcí) setkávat i s apolitickými punxa skins - „vždyť hrajou street-oi, punk-rock, jsou proti drogám a komunismu,kdežto taková AFA mlátí Zónu A a cho-vají se jako fašouni“.

Jedním z hlavních důvodů naší výle-pové akce byl právě tento fakt, poukázatna to, kdo doopravdy dnešní antikomunisté

Když to tak shrnu, tak nám to celéspíše uškodilo. Kdybychom totiž o celézáležitosti mlčeli/y, tak by policie na místěbyla tak jako tak přítomna, sice v menšímíře, ale po boku by jim nestála TV a tisk.A náckové? Ti by si domu s opicí a vyř-vanými hlasivky přivezli i pár rozbitejch hlava kopanců. Jediným naším úspěchem takbylo odvolání účasti z koncertu mosteckéneonacistické kapely K. T. C. Band. Podařilose nám totiž „přesvědčit“ jednoho jejíhočlena, že účast na tomto koncertu pro nějnení tou nejšťastnější volbou. Co si nevy-bojujeme sami, to nám nikdo nedá a aninám s tím nikdo nepomůže. ���

Drobek (AFA-FAS Severní Čechy)- e-maily: drobek@anarchismus.org -

- fas-sever@anarchismus.org -

jsou a kdo jsou členové kapel jako RG,S96. A dále jsme čekali/y pozitivní ohlasa konkrétní postavení se k situaci jak oby-vatel města, tak majitele klubu, ve kterémse koncert konal; snad i nemilý zájemmédií, kterým jsme rozeslali/y vysvětlujícídopis i s přiloženým letákem. V tomtosměru jsme však podlehli/y naivitě. Zkrátkaa dobře 18. 12. 2004 si dali v seve-ročeském Mostě sraz neonacisté z celýchČech a s nikým to ani nehlo, vždyť takypolicie se dokonale postarala, aby se náck-ové nikam nedostali (ale ani nikdo k náck-ům), takže ten večer se nikdo nemusel báto útok na jeho milovanou hospůdku a ten,kdo by neunesl bavení se s pocitem stra-

chu, tak ten raději zůstal doma. Majitelpotvrdil (i v tisku) nad míru vřelé vztahys pořadatelem, anarchisty označil za zma-tence. On sám je rád, „když se takhle sej-dou mladí lidé a poslechnou si dobroumuziku. Je to lepší, než aby někde dělalibordel...“ Jako kdyby mi mluvil z duše...:)Policie kromě monitoringu nepřispělaničím ke znepříjemnění či zakázání kon-certu, dokonce si ani nedala práci s objas-něním nahlášené bomby u objektu klubuani se zákonem, který jí dává za povinnostvyklidit a zkontrolovat dotyčné místopyrotechnikem. A média? Ta raději nechajípředem ohlášenou vraždu proběhnout,protože o krvi a bestiálním způsobu prove-dení vraždy se píše a točí lépe nežo neatraktivní záchraně oběti.

napodobovat nynější módní kurzy - přede-vším v antifašistickém a autonomnímhnutí. S tímto jsme se mohli/y setkat užv Německu u Nationale sozialisten bun-desweite aktion, která převzala kroměznaku AFA i taktiku boje, černé bloky přidemonstracích, sportovní oblečení - pros-tě napodobování druhé strany...

Koncerty se již nemusejí za velikékonspirace připravovat někde v od-lehlých lesích či hnojích, ale přestěhovalyse do center měst - viz koncert v Brně, kdeRandall Gruppe (dále jen RG) hrális kapelami Kämpfzone a Lion’s Pride čikoncert v pražském klubu Futurum, kde na„punkovém“ večírku hráli RG se Squad 96(dále jen S96). Jako jeden z nejnešťast-

Za street-rock se neschovášaneb protikomunistický neonacista dobrý neonacista

A zase ti zlobiví „pankáči“

RG - Mitch

RG - Gorby

RG - Ledovej

fotografie pocházejí z http://www.randallgruppe.szm.com

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5K

OU

TEK

HU

MO

R

33

Našim zpravodajům se podařiloodhalit nejnovější pokus neonacis-tů o proniknutí do povědomí širokéveřejnosti. Exkluzivně jsme získaliprvní z nových plakátů, jejichžšířením chtějí novou formou pro-pagovat své myšlenky pravéhokamarádství a rasové sounáleži-tosti. První návrh ze série je smě-řován skutečně neobvykle, přímona nejmladší část veřejnosti.

Již delší dobu se na ultrapravémspektru vedou diskuse o povážlivémstavu duševního zdraví iniciátoraakce, nelegitimního vůdce údajnéorganizace Národní odpor FilipaVávry, avšak tento výborný nápadnaopak plně dokládá jeho svěžest.

To nám potvrdil i náš zpravodaj,jenž pana Vávru navštívil v Psychia-trické léčebně v Praze Bohnicích.Během rozhovoru k tématu uvedl:„Po všech těch letech, kdy se neús-pěšně snažíme kopírovat anar-chistické metody, ať už se jednáo decentralizaci, symboliku a bojovémetody, jsme se opět nechali inspiro-vat výborným nápadem anarchistic-kého hnutí vzdělávat mládež. Sicenejsme schopní uspořádat přímopřevýchovný lágr, ale orientujeme sena poněkud prvoplánovější propa-gandu. Hodnoty kamarádství prosa-zované v Pionýrské vlaštovce a Stu-diu Kamerad nás, mladé národovcevšechny hluboce ovlivnily.“

Prozatím neobvyklý projekt sesnaží o hluboké propojení světa fantazie,mýtů a pohádek s realitou, což je jednouze základních premis nacionálního soci-alismu. Jak sdělil Vávra: „Osobnost vůd-ce v sobě musí takové spojení obsaho-vat. Sám to tak v sobě cítím a děkuji Pro-zřetelnosti, že si mne vybrala. Jen mámtrochu problémy s tím vitamínem C,co mi tu třikrát denně dávají. Mám pocit,že narušuje mé soustředění.“

Na to, jak pravděpodobně již poslednípokus českých neonacistů upoutat tolik žáda-nou pozornost dopadne, si budeme musetpočkat. Podle sdělení primáře zatím nemápan Vávra dovolené vycházky. ���

Sergej Rublev- zdroj: http://www.fsa.anarchismus.org -

Monty Python Terry Jones publikujeopakovaně v deníku Guardian sžíra-vou - pythonovskou - kritiku americkévlády. Citujeme z nejnovější z nich.

Už určitou dobu se snažím zjistit,kam chodí můj syn po zkoušce ve sboru.Říká mi, že mi do toho nic není, kam chodípo zkoušce ve sboru, žijeme ve svobodnézemi. Možná sice žijeme ve svobodnézemi, ale jestliže si lidi začnou po zkoušceve sboru chodit, kam se jim zachce, velmipochybuji, jestli naše země zůstane ještědlouho svobodná. Co když můj syn chodína schůze anarchistů anebo studovatKorán? Jak to můžu vědět?

Když lidé odmítají říct, kam chodípo zkoušce ve sboru, ohrožuje tocelou tuto zemi. Tak jsem začal nasyna vyvíjet určitou míru nátlaku. Prozačátek jsem mu prostě dal pytel nahlavu a připoutal jsem ho k ústřední-mu topení. Přesvědčilo ho to ale?

Manželka měla tu drzost, že minamítla, že to možná přeháním. Takjsem jí taky dal pytel na hlavu a při-poutal jsem ji k radiátoru. Syna jsemale nepřesvědčil, aby mi řekl, kamchodí po zkoušce ve sboru.

Snažil jsem se ho vyhladovět,dával jsem mu jen studená jídla, oho-lil jsem mu hlavu, udržoval jsem hove stresových pozicích, nezhasínaljsem mu světlo, hrál jsem před dveř-mi jeho cely hlasitou hudbu - prostěvšechny ty normální věci, které usta-raný rodič dělá, aby se dověděl, kamjeho syn chodí po zkoušce ve sboru.Nebylo to k ničemu.

Váhal jsem a nechtěl jsem užít tvrd-ší metody výslechu. Pak mi přišel napomoc Donald Rumsfeld. Četl jsemv New York Times memorandum, které

bylo vypracováno dne 6. března 2003pro amerického ministra obrany. Přesněvysvětlilo, co je a co není mučení. Pro-

tože, řekněme si to upřímně, nikdoz nás nechce mučit své děti, co kdy-by se o tom dověděla policie.

To memorandum vysvětluje, že to,co může jako mučení vypadat, ve sku-tečnosti žádným mučením není. Konsta-tuje, že jestliže někdo „ví, že důsledkemjeho jednání bude silná bolest, pokudnení působení takové bolesti jeho cílem,není u něho konkrétní úmysl, i kdyžosoba nejednala v dobré víře.“

Přeložíme-li to do srozumitelnéhojazyka, znamená to, že jestliže udělá rodič,v úzkostlivé snaze zjistit, kam jeho synchodí po zkoušce ve sboru, něco, co jehosynovi způsobí vážnou bolest, je to muče-ním pouze tehdy, pokud je to působeníbolesti jeho cílem. Pokud je jeho cílem něcojiného - například zjistit, kam jeho syn chodípo zkoušce ve sboru - mučení to není.

Mám v současnosti celou řadukamarádů svého syna zamčenýchv garáži a dotýkám se kabely nabitýmielektrickým proudem jejich pohlavníchorgánů ve snaze zjistit, kam chodí můjsyn po zkoušce ve sboru. PrávníkDicka Cheneyho David S. Addingtonkonstatuje, že to je zcela v pořádku.

Takže já zatknu všechny dětiv okolí, spoutám je řetězy a pošlu na něpsy. Možná nešťastnou náhodou takjedno dvě usmrtím - ale nebude to mýmúmyslem. A možná, že si vyfotografujimanželku, jak stojí na mrtvolách, ukážuty fotky ostatním dětem a tak se snadkonečně dozvím, kam chodí můj syn pozkoušce ve sboru. ���

Terry Jones

Nové zprávy z Národního odporu

Veselé léto 2004 v Brně a v Mostě

Moc to bolet nebude

Most Brno

tento plakát je určený ke kopírování a vylepování - propagaci antifašistických myšlenek ve vašem regionu - nevytrhávejte - z druhé strany je text

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5STA

LO

SE

VZA

HR

AN

IČÍ

36

Raymond Luc Levasseur, kteréhoamerický anarchistický černý kříždlouhá léta podporuje jako politické-ho vězně, byl v pátek 6. srpna 2004propuštěn z vězení, kde strávil dlou-hých dvacet let. Levasseurovi, členovipodzemní skupiny známé jako „Ohij-ská sedmička“, byl připisován podílna 22 pumových útocích a 10 bankov-ních loupežích, provedených proti síd-lům a budovám americké armádya největších korporací. Ray se vrátildo Portlandu, kde žije jeho manželka.

Portlandský policejní šéf MichaelChitwood Levasseura popsal jakonebezpečného člověka, „skutečnéhorevolucionáře“ poté, co dohlížel na jehopáteční příjezd na Portland InternationalJetport. Chitwood na letišti na tiskovékonferenci sdělil novinářům, že Levasse-ura stále považuje za vážné nebezpečía nevěří tomu, že by jej vězení napravi-lo. „Věřím, že bude cenným přínosempro místní komunitu“, odpověděla Levas-seurova manželka Jamila Levasseur.

Ray, kterému je nyní 57 let, se podí-lel na podzemním hnutí odporu v 70. le-tech minulého století. V roce 1984 byl posedmi letech skrývání a poté, co se dostalna seznam deseti nejhledanějších zločin-ců FBI, zatčen a v roce 1986 odsouzen ke45 letům vězení. Po deseti letech se mohldostat na podmínku na svobodu, aledočkal se až napodruhé. V 70. letechLevasseur a jeho přátelé byli velice aktiv-ní ve skupinách na podporu hnutí protiapartheidu01) v Jižní Africe. V roce 1979dokonce zorganizovali v Bostonu benefič-ní koncert za účasti Boba Marleyhoa výtěžek zaslali rodinám vězněnýcha stíhaných aktivistů v Jižní Africe. Posky-tovali také ochranu a akční podporu rodi-nám obětí rasistického násilí, které pomá-hali strážit před dalšími útoky.

„Pan Levasseur se bude dlouhoudobu nacházet pod policejním dohle-dem“, řekla Claire Cooper, ředitelkafederálního Úřadu pro podmínečnépropuštění. Až do 4. listopadu budeLevasseur žít v Portlandu, v tzv. výstup-ním zařízení Pharos House.

Na letišti, kam dorazil asi v pěthodin odpoledne letem Delta 1706 z At-lanty Levasseur odpověděl, že nemůžena veřejnosti upřímně hovořit o své minu-losti, protože by se dopustil trestnéhočinu a ohrozil svoji podmínku.

„Jsem z Maine, tam jsem vyrostla tam žije moje rodina. Tam chce jít mésrdce“, řekl novinářům. „Chci vidětsvoji matku, které bude zakrátko 83 let.Vždy mě podporovala v tom, co jsemdělal, vždy stála při mně.“ Levasseurz letiště odjel v autě, na kterém bylapřipevněna velká nálepka „Solidarity!“.

Levasseur vyrostl v Sanfordu a vevěku 19 let vstoupil do armády. Sloužil veVietnamu, kde ho radikalizovaly osobnízážitky z této krvavé útočné války. V roce1971 byl propuštěn z ozbrojených sila přesídlil do Portlandu. Tam se dostal dokontaktu s dalším veteránem ThomasemManningem, který byl aktivní v protivá-lečném hnutí. Na útěku po příštích devětlet, Levasseur s Manningem, svýmiženami, dětmi a přáteli cestovali pocelých USA a podnikali bankovní loupe-že a pumové útoky vůči největším korpo-racím a armádním zařízením. Běhemjejich akcí nebyl nikdo zraněn ani zabit.

Mannings byl odsouzen na 80 letvězení za zabití policisty ve státěNew Jersey, což označil za nutnouobranu. Kromě toho, dostal dalších53 let za pumové útoky.

Portlandští policisté se Levasseu-rova návratu obávají. „Je konečně ven-ku na podmínku a má samozřejměplán“, řekl místní šerif William Ridge.„Je to inteligentní člověk. Ví dobře, jaksvoje plány uskutečnit.“ ���

výběrová chronologie Levasseurova života:

1976, duben - pumový útok na soudní budo-vu v Suffolk County v Bostonu 1976, květen - pumový útok na centráluelektrárenské společnosti Central Maines

1976, červenec - pumový útok na centráluamerické Poštovní služby, New Hampshire 1977, květen - Levasseur umístěnna Top 10 list - seznam desetinejhledanějších zločinců USA1983, květen - pumový útok na výcvikovouzákladnu amerických armádních rezervv Queens, New York 1984, září - pumový útok na sídlo korporaceUnion Carbide, odpovědné za nejhorší průmyslovou havárii a ekologickou katastrofumoderní doby v Bhópálu, při níž zahynuloněkolik tisíc lidí, Mount Pleasant, New York1984, listopad - po sedmi letech na útěku bylzatčen FBI v Deerfieldu, Ohio 1986, březen - Levasseur a pět dalších radikálů bylo souzeno Obvodním soudemv New Yorku za pumové útoky na sídla korporací a armádní zařízení. O měsícpozději je Levasseur odsouzen na 45 let vězení

podporujte politické vězně:(kontakty na další vězněné z případuOhijské sedmičky)

RICHARD WILLIAMS10377-0163901 Klein Blvd.Lompoc, CA 93436

Richarda od roku 1996 podporuje měsíčnímšekem na 40 dolarů americká Anarchist BlackCross Federation a stejnou částkou takéPhoenix Anarchist Group. Více informacína http://phoenixanarchist.org.

THOMAS MANNING10373-016 / Leavenworth USP1300 MetropolitanLeavenworth, KS 66048

vysvětlivky:01) Apartheid - politické oddělování ras,vedoucí k diskriminaci jiného než bělošskéhoobyvatelstva projevující se hlavně ukládánímněkterých omezení (např. v Jihoafrickérepublice do r. 1990).

z angličtiny přeložilJindřich Lacina (FAS Praha)

- e-mail: jlacina@anarchismus.org -- zdroje: http://www.infoshop.org, Portland Herald -

- http://www.fsa.anarchismus.org -

V estonském městě Pärnu se stavínová budova soukromého muzeadobrovolnické estonské 20. granát-nické divize Waffen-SS. Exponátyjsou umístěny v rodinném domě.Nedávno se majitel muzea obrátil navedení ministerstva obrany s pros-bou, aby mu bylo povoleno instalovatna střeše domu 88. milimetrové proti-letadlové dělo z Druhé světové války.

Podle zpráv je nával návštěvníkůtak velký, že byl majitel muzea nucenpřistoupit k výstavbě nové dvouposcho-ďové budovy. V prvním patře budouumístěny exponáty a ve druhém sezabydlí jeho rodina. Dokončení stavby jeplánováno na závěr tohoto roku.

Už dříve byl v tomto městě odhalenpamátník estonským esesákům. Jehoodhalení byli přítomni vysoce postavenípředstavitelé státu. Estonské úřady před-stavují tento památník jako monument„bojovníků Druhé světové války za nezá-vislost Estonska“, třebaže všichni dobřevědí, že mezi plány hitlerovského režimu- kterému estonští legionáři Waffen-SSsloužili - obnova estonské státnosti (popředchozí ruské anexi01) nikdy nepatřila.

Rusko se již opakovaně obracelo naOSN s prosbou, aby bylo odsouzeno vele-bení nacismu ze strany pobaltských států.V polovině dubna OSN nakonec přijalarezoluci, v níž odsuzuje fenomén velebe-ní a heroizace bývalých členů zločineckéorganizace Waffen-SS. V dokumentu při-jatém komisí OSN se zvláště zdůrazňuje,že budování pomníků na počest esesáků,pořádání jejich srazů a další podobnéakce, hanobí památku nesčetných obětífašismu, negativně působí na dospívajícígeneraci a jsou absolutně neslučitelné sezávazky členských států OSN.

Nicméně je zřejmé, že vlády pobalt-ských zemí rezoluce OSN vzrušuje jenpramálo, a tak pokračují v přitakáváníprofašisticky naladěným občanům. Neníto tak dlouho, co v Lotyšsku proběhlyakce k 60. výročí krvavých bojů lotyšské-ho legionu Waffen-SS s Rudou armádou.Akcí se zúčastnili poslanci lotyšskéhoparlamentu, včetně Lidové strany, kteráje ve vládní koalici. ���

vysvětlivky:01) Anexe - násilné připojení území státu,jiným státem. Anexe byla běžná v meziná-rodni politice feudálních a kapitalistickýchstátů, zejména při získávání kolonií.Prováděla se obvykle jednostrannýmprohlášením anektujícího.

z ruštiny přeložilKarel Rosák (AFA-FAS Praha)

- e-mail: karel.rosak@anarchismus.org -- zdroje: http://www.antifa.ru -

- http://www.top.rbc.ru -- http://www.fsa.anarchismus.org -

60. výročí osvobození Běloruskaod německých fašistických okupantů,které se slavilo roku 2004 na oficiálníúrovni, kolidovalo s bezprecedentníštvanicí na aktivisty běloruské Antifašis-tické akce. Přesněji řečeno, během dvoujarních měsíců městská prokuraturav Minsku zahájila proti desítce mladýchantifašistů čtyři trestní stíhání „ve věcizáměrného výtržnictví“. Jako záminka jíposloužila série antifašistických přímýchakcí proti neonacistům, kteří se v Bělo-rusku v poslední době aktivizovali.Je třeba zvláště upozornit, že - nehleděna oboustranný charakter střetů - serepresí ze strany státu dostalo právě jenantifašistickým aktivistům. Přitom mnoh-dy krvavé výpady místních nacistů,namířené proti zahraničním studentům,kteří se v Bělorusku vzdělávají, zůstáva-jí mimo pozornost státních represivníchsložek. Když během jednoho z takovýchstřetů náhodou zemřel v Gomelu jedenz nácků, zvedl se v oficiálním tisku pate-tický příval zjevně rasistických příspěv-ků o úmrtí „mladého patriota“, způsobe-ném zločinnou rukou „cizáka“.

V současném Bělorusku je takzřejmý rozpor mezi licoměrným vládním„antifašismem“, ve formě pompézníchoslav výročí osvobození Běloruska od fa-šistického jařma a reálnou vnitřní politi-kou, která je shovívavá k šíření hnědéhomoru v běloruské společnosti.

Běloruští antifašisté vyzývají všech-ny, aby obrátili svou pozornost na situaciv Bělorusku, kde jsou pronásledovániaktivisté AFA a vyjádřili proti této skuteč-nosti běloruským úřadům svůj protest.Zároveň s tím, podle možností, žádajío poskytnutí finanční pomoci stíhanýmantifašistům, která bude určena na úhra-du soudních výloh a advokáty.

Kontakt iniciativy na obranu antifa-šistů, kteří jsou vystaveni represím zestrany systému, a také pro získání dopl-ňujících informací k tomuto případu, jee-mail antyfa@mail.ru ���

z ruštiny podle informací Russian Indymediaa Avtomnova Dějstva přeložil

Karel Rosák (AFA-FAS Praha)- e-mail: karel.rosak@anarchismus.org -- zdroj: http://www.fsa.anarchismus.org -

Politický vězeň propuštěn po 20 letech

V Pärnu se stavímuzeum estonskédivize Waffen-SS

Běloruské úřadypronásledují antifašisty

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5STA

LO

SE

VZA

HR

AN

IČÍ

37

Rok po protestech, které zbavilymoci prezidenta Gonzalo Sanchezede Lozado, obyvatelé Bolívie vyšliopět do ulic, aby požadovali vícezměn ve své zemi. Tisk v celé zemioplývá zprávami o pokroku, nebonaopak o nedostatcích, které seobjevily po loňském říjnu. Rektoruniverzity v San Andres uspořádalpřednášku a veřejné forum, kde lidémohli vyjádřit své názory na součas-né poměry. Graffiti, malby i protestnínápisy, rozhovory na ulicích a skan-dování, to vše ukazuje silné odhodlá-ní lidí vzít moc do svých rukou, zkrát-ka vzduchem zní zvony revoluce.

Během loňského října projednávalPresident Sanchez plán na export plynudo Spojených států, prostřednictvímChile a způsobil tak výbuch veřejnýchemocí a akcí, když se mu lidé rozhodlivysvětlit, že co je moc, to je moc. Po dobujednoho měsíce probíhaly blokády silnic,protesty a pochody, kterými lid Bolívieukazoval, že nebude tolerovat, aby bylyjeho zdroje hrstkou boháčů převedeny doUSA, na které pohlíží jako na imperialis-tickou mocnost s prezidentem teroristou.Prezident Sanchez de Lozado poslal protidemonstrantům vojenské oddíly a 60 lidíbylo zabito. Tito zavraždění se stalimučedníky Bolívijců a prezident bylnucen uprchnout do bezpečí do USA.

O rok poději protesty ukazují, že lidéstále nejsou spokojeni se stávající vlá-dou a že myslí vážně svůj požadavek

„Goni y Mesa Son la misma mier-da!“ (nový i starý prezident jsou stejněšpatní) bylo populární heslo. Mesa bylpůvodně viceprezident a přísahu doúřadu prezidenta složil minulý rok, kdyžSanchez de Lozado uprchnul. Ustoupilpožadavku protestujících na uspořádá-ní prvního lidového referenda v Bolívii,ve kterém by se mělo rozhodnutív otázce ropy přenechat lidem. „Nechtevládnout lidi!“ bylo časté téma na uli-cích i na foru pořádaném na univerzitě.Lidé dali jasně najevo, že pokud seMesa pokusí privatizovat plyn a prodatjej do Argentiny, proběhne revoluce.

V Bolivii existuje silné komunis-tické a socialistické hnutí. Všechnylevicové skupiny byly venku v plnésíle, se spoustou tiskovin. V zemi,kde je tak mnoho chudých, zatímco

sami rozhodovat o své zemi a svýchzdrojích. V pátek horníci, venkované,odboráři, anarchisté a staré Mamitasv tradičních krojích zaplavili ulice. Neslitransparenty a skandovali: „Co chceme?Změnu! Kdy ji chceme? Teď!“. Hlavníulice Prado města La Paz byla plná lidí.Demonstranti byli většinou indiáni, cožodpovídá skladbě obyvatelstva v zemi.Na ulicích byli zmrzlináři a prodavači pra-žené kukuřice, kteří nabízeli své zbožídemonstrantům. V tvářích lidí bylo všakpatrné silné odhodlání, které ukazovalo,že se nejedná o festival a že Bolívijciberou vážně své poslání zabránit privati-zaci zemního plynu ve své zemi.

hrstka vlastní tak velké množstvímajetku, mají rovnostářské myšlenkyvelký ohlas. Juan Perelman Fajardo,profesor a autor „Las mil mesetasde la guerra del Gas“ přednesl nauniverzitě vášnivou přednáškuo válce o plyn a jak Bolívijci vstoupi-li do pokračující bitvy. Vyzval k přímévládě lidu a znárodnění plynovéhoprůmyslu. Zdá se, že toto anarchis-tické stanovisko je v ulicích celkempopulární. „Země je naše a plyn jenáš a my bychom jej měli kontrolo-vat“ řekla mi jedna postarší venkov-ská žena poté, co urazila celou cestuz Cochabamba, v rámci protestu,který požadoval práva pro domorodéindiánské obyvatelstvo.

„Chceme vládu pro sebe a nepro cizince“, bylo častým tématem.Byly neseny transparenty s Che Gue-varou, jeden velký byl vyvěšen nastrojírenské škole v centru města.Graffiti ostře kritizují amerického pre-zidenta: „Bush = terorista“, stojí nanich. Moc lidem, je myšlenka, která jepsána na zdi, o které se mluvív domovech a kterou skandují protes-tující. Jak zhodnotil situaci jedenstarý horník: „Jsme uprostřed bitvy,bitvy o plyn, bitvy za naše práva“.

Boj v Bolívii by se mohl státmodelem pro další země LatinskéAmeriky. První svět pokračuje v ne-milosrdném vysávání zdrojů zemítřetího světa, ku prospěchu jen malé-ho počtu lidí z těchto zemí. Pokud

lidé hromadně povstanou, jako toudělali a dají najevo, že v tom hodla-jí pokračovat, ukáže se, že se dáodporovat vykořisťovatelským kapita-listickým podnikům. Moc může býtnavrácena lidem, ujišťují Bolívii inte-lektuálové, jako je Juan Perelman.Bolívijci se vědomě zabývají vytvoře-ním modelu pro další země, jakonapříklad sousední Peru, jejíž plyno-vod Camisea v současnosti ničíoblast patřící domorodcům a znečiš-ťuje starý deštný prales. Jak řeklajedna Aymarská žena: „Domorodílidé musí stát při sobě“. Lidé v Bolíviitak rozhodně stojí, křičí a jsou ochot-ni třeba i zemřít za svá práva. ���

Ann Averbachz angličtiny přeložil Marek Vondra (Zlínsko)

- e-mail: marek.vondra@anarchismus.org -- zdroj: http://www.fsa.anarchismus.org -

ŘÍM (19/11/2004) - Italský premiérSilvio Berlusconi do křesla ministrazahraničí jmenoval „polepšenéhoneofašistu“ Gianfranka Finiho. Dva-apadesátiletý předseda „postfašis-tického“ Národního spojenectví,druhé nejsilnější vládní strany, vefunkci nahradí Franka Frattiniho. Zadobu svého působení v politickémživotě se Fini výrazně posunul kestředu politického spektra a přemě-nil své krajně pravicové uskupení namoderní konzervativní stranu.

Fini sice svůj definitivní odklon odfašistické minulosti loni stvrdil svou histo-ricky první návštěvou v Izraeli, ale světmá stále v paměti jeho někdejší prohlá-šení, že Mussolini byl „největším státní-kem 20. století“.Toto tvrzení po vlně ostré

kritiky však nakonec odvolal, odsoudilMussoliniho rasistické zákony a navštívilkoncentrační tábor v Osvětimi.

Nejvěrnější Berlusconiho spoje-nec působí ve vládě už roky jakovicepremiér. Již třikrát byl také zvolendo Evropského parlamentu.

Narodil se 3. ledna 1952 v Bologni.Má doktorát z psychologie a k neofašis-tům se přidal už v sedmnácti. Pět let vedlmládežnickou organizaci Italského sociál-ního hnutí - národní pravice (MSI-DN).Od roku 1983 je poslancem a v roce 1987nahradil ve funkci šéfa strany GiorgiaAlmiranteho, bývalého spolubojovníkaBenita Mussoliniho. Od té doby se pokou-šel zlepšit obrázek MSI-DN na veřejnostia přeměnit ji na moderní stranu.

Změnu dokončil v roce 1994, kdyse strana přejmenovala na Národníspojenectví (AN) a vstoupila do voleb-ní aliance s Berlusconim.

Podle Finiho je AN demokratická,moderní a umírněná. Mnohé všakdodnes nepřesvědčil a popudil radikálnípravici. „Říká, že fašismus je absolutnízlo,“ vyčítá mu Mussoliniho vnučka Ales-sandra, jež AN loni opustila a založilavlastní stranu. ���

- zdroj: http://www.mfdnes.cz -

Dezertér z amerických okupačníchvojsk v Iráku, štábní seržant Národ-ní gardy (americká obdoba Lido-vých milic v bolševickém Česko-slovensku) Camilo Mejia, se vydaldo rukou armády v Massachusetts.

Mejia odjel na dovolenou do USAa už se z ní nevrátil. Po příjezdu do USA seskrýval v Bostonu a New Yorku, rodné Flo-ridě se vyhýbal. Jak sám říká, k tomutorozhodnutí dospěl pod vlivem pohledu nacivilní oběti. Jeho velitelé tvrdí, že je oby-čejný dezertér. „Jel jsem do Iráku jakonástroj násilí, teď jsem se ale rozhodl státse nástrojem míru,“ říká 28 letý voják. „Slý-cháte o zbraních hromadného ničení,o terorismu a podobných věcech, všechno,co nacházíme však jsou jen lži, neexistujípro to žádná odůvodnění. Jsem připravenýjít do vězení, já mám svědomí čisté.“ Akciv Iráku popisuje jako „válku pro ropu“.

Podle americké pacifistické or-ganizace „Citizen Soldier“ se dodnešní doby z dovolených v USA doIráku nevrátilo 600 vojáků.

Mejia je imigrantem z Nikaraguya ve Spojených Státech žije na tzv.„zelenou kartu“ - nemá americké ob-čanství. V armádě Spojených státůodsloužil 3 roky a dalších 8 ve florid-ské Národní Gardě. Během vysoko-školského studia byl opět mobilizo-ván. V Iráku sloužil 6 měsíců.

V USA za dezerci hrozí vojen-ský soud a 10 let vězení. Běhemsoudního procesu musí vláda doká-zat, že souzený neměl v úmysluvrátit se k jednotce. ���

podle Propostu.pl zpracoval a z polštinypřeložil Martin Koudelka (FAS Jižní Čechy)

- e-mail: martinkoudelka@anarchismus.org -- zdroj: http://www.fsa.anarchismus.org -

Protesty v Bolívii

Novým italskýmministrem se stalbývalý neofašista

Mírový dezertér

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5STA

LO

SE

VZA

HR

AN

IČÍ

38

Antifašistické protiakce ze zahraničíAntifa znamená útočit!

Do komparzu filmu Zánik pronikli němečtí náckovéHitler milující čokoládový dort. Hitlerněžně hladící fenku německéhoovčáka Blondi. Hitler klidným hla-sem beseduje se svojí sekretářkou.Hitler jemně líbá novomanželku EvuBraunovou. Hitler se slzami v očíchvyhlašuje, že válka skončila…

To je pouze několik scén z novéhoněmeckého filmu Der Untergang (Zánik)režiséra Olivera Hirschbiegela. Diskusea ostré odmítnutí filmu nevyvolalo samot-né téma. O Hitlerovi již bylo natočeno při-bližně 95 filmů a některé se zapsalydo dějin kinematografie - např. ChaplinůvDiktátor. Problémem nového ztvárněnínacistické modly je ten, že se zde poprvéHitler objevuje jako člověk s emocemi,vzbuzující soucit a občas i sympatie. Filmztvárňuje období posledních dvanáctidnů jeho režimu (od 20. dubna do 2. květ-na 1945), holocaust, vyvražďování opozi-ce nebo praktiky Gestapa zde nenajdete.

Autoři potřebovali do filmu komparzis-ty, ale neprověřovali jejich minulost nebotrestní rejstřík. Tak se organizovaní neona-cisté ocitli ve filmu bok po boku se svýmfýrerem, kterého i po téměř šedesáti letechod konce 2. světové války stále obdivují.V obsazení pobočníka polního maršálaKeitela se ocitl několikrát trestaný neona-cista Karl Richter, který se svým úspěchemchtěl podělit s dalšími národovci a napsalo tom do jednoho německého neonacisti-

Berlín - 1000 antifašistů a antifašistekna demonstraci

Přes zákaz pochodu NPD v berlín-ských ulicích 25. 9. (původně měl býtsměrován přes Kreuzberg), se v soboturáno sešlo téměř 1000 antifašistů a anti-fašistek v Berlin-Wedding. Ovšem užv pátek 24. 9. se konala demonstraceproti aktivitám NPD v Berlin-Friedrichs-hain, proti nazi hospodám a obchodům.Pochod NPD 25. 9. zakázal Spolkovýústavní soud a tak se sešlo jen asi 40nácků z NPD v Berlin-Lichtenberg.

Lipsko - barikády zastavilypochod nácků!

Více jak 1000 antifašistů a antifašis-tek zastavilo 3. 10. 2004 pochod neona-cistů v německém Leipzigu. Německéantifa weby hlásí, že takový úspěch hnutítady dlouho nebyl. Alespoň ne od 1. máje2004. Nácků se sešlo okolo 150.

Hannover - 3500 antifašistůa antifašistek na protidemonstraci

Další úspěch německé AFA mápodobu 3500 - 4000 účastníků na akciproti pochodu hannoverské NPD a Vol-ných Kamarádů (obdoba českého Národ-ního odporu), kterých se sešlo 23. října2004 180 a chránilo je 2000 policistů.

Nový Zéland - více jak 2000 lidíproti Národní frontě

23. 10. 2004 svolala ultrapravicováNárodní fronta do Wellingtonu na No-vém Zélandu svou demonstraci. Skonči-la tak, že bylo asi 40 nácků zaházenobarevnými flitry, vysmíváno - a nakonecnaháněno po městě a donuceno ujíždětpod ochranou policie v přeplněnýchosobních autech. Protiakci organizovalospousta různých skupin, lidé tančiliv kostýmech, skandovali antifašistickáhesla a celá protiakce se proměnilav antifašistický happening.

Španělsko - antifašistérozpoutali nepokoje

Velké nepokoje vypukly ve španěl-ském Madridu 23. 10. 2004 poté, co nademonstraci svolanou fašistickou organi-zací La Flange zareagovali antifašistéproti-shromážděním. Antifašisté stavělibarikády, ničili výlohy bank a nadnárod-ních koncernů a bojovali s policií.

Potsdam - další antifašistickáblokáda proti pochodu nácků

30. 10. 2004 se v německé Pots-dam konal neonacistický pochod Vol-ných kamarádů („freien Kameradschaf-ten“). Ohlášena byla demonstracea pochod přes centrum města, tomu seovšem ultrapravičáci, kterých se sešlo250, museli vyhnout. Okolo 1000 antifa-šistů a antifašistek po své protidemon-straci zablokovalo centrum města, kdestavěli barikády na plánované trasenazi-pochodu a blokovali trasu vlastnímitěly. Když na ně zaútočila policie, abynáckovské řádně ohlášené demonstracivyčistila cestu, propukly rioty s policiía několika bankám v centru města bylyupraveny pobočky. Mnoho lidí bylo zra-něno po brutálním policejním zásahu nablokádu. 17 lidí bylo zadrženo. ���

z antifašistických webů vybralOndřej Sekula (AFA-FAS Zlínsko)

- fota: http://www.de.indymedia.org -- http://www.mob.action.de -

- http://www.nodo50.org -- http://www.part.cz -

ckém zinu. „Při natáčení jsem potkalmnoho známých tváří. Poznáte se, mrknetena sebe a nikdo nic netuší,“ zavzpomínal sina natáčení filmu. Toto odhalení způsobilov Německu skandál, protože ke kritice tvůr-ců filmu za humanizaci postavy Hitlera sepřipsala také účast aktivních neonacistů nanatáčení. Někteří účastníci diskuse o kon-troverzním filmu vnímají Zánik jako neona-cistickou propagandu, za kterou si lidé

v kinech ještě zaplatí. Dodávají, že bezpro-blémový průnik neonacistů mezi herce a naplátna kin zpochybnil objektivitu a nestran-nost filmu. Neonacisté se teď chvástají, žepro ně není nic nemožné. Když uvážíme,že o sporném filmu mluví celé Německoa pomalu i celá Evropa, o větší reklamě sináckové nemohli ani nechat zdát. ���

Ondřej Sekula (AFA-FAS Zlínsko)

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5STA

LO

SE

VZA

HR

AN

IČÍ

39

Používají pro-palestinské slogany,rétoriku „antiglobalizačního hnutí“,přebírají taktiku a symboliku svýchnepřátel, distancují se od skinhead-ské subkultury. Pojďme se v krát-kosti podívat pod pokličku nynějšíneonacistické taktiky organizovánía působení na veřejnost.

Od Národního odporuk NSB/PA

Již od roku 1999, kdy se Národníodpor Praha (NOP) poprvé prezentovalna demonstraci 21. srpna na NáměstíMíru, kde uspořádal veřejnou akci„k uctění památky poslední oběti 2. svě-tové války“ (myšlen nacistický pohlavárRudolf Hess), měli jeho přední vůdci ten-dence participovat na reálné politickéopozici. To se projevovalo např. úzkouspoluprací s Republikány (SPR-RSČ,RM), kdy aktivisté NOP Švamberk,Makový a Kebza přivítali J. M. Le-Penana Ruzyňském letišti společně s Mirosla-vem Sládkem. Druhý den odjeli do Brna,kde společně s ostatními členy NOPposkytovali ochranku a spolupořadatelemítinku v hale Rondo. Stejně tak mělivíce než kamarádské vztahy s různýmipražskými chuligánskými skupinami,zejména z ACS (Sparta). Nutno dodat,že v této době bylo neonacistické hnutía Národní odpor silně hierarchické, s jas-ným vůdčím vedením. Toto vystupňovalozaložením politického uskupení Národněsociální blok (NSB), později Pravá alter-nativa (PA), ve kterém spojily síly ultra-pravičácké skupiny Vlastenecká republi-kánská strana (VRS), Národní aliance(NA) a Národní odpor Praha (NOP). Šloo klasickou neonacistickou stranus populistickým a rasistickým progra-mem. Funkce se ještě více upevnilya čelní kádři obsadily předsednické,místopředsednické a jiné významné

nacionalista“ se stává pojmem. I kdyžse černá vlajka v rukou nových auto-nomů poprvé objevila již při zmiňova-né demonstraci za uctěnípamátky “poslední oběti2. světové války”,pravý smysl dostá-vá až při faktic-kém comebac-k u N O č e k .„Černá barvanašich vla-jek symboli-zuje nynějšís o u m r a knaší země,kultury a celénaší civilizace.Až jednou tatodoba úpadku i na-ším přičiněním skon-čí, naše skutečné zástavystaré Evropy znovu zavlají.“,píše Filip Vávra v imaginárním rozho-voru „Se svobodným nacionalistou“,který se objevil na nových (černo-rudých) stránkách Národního odporua jenž udělal nejspíše sám se sebou.Autonomní národovci se snaží vehe-mentně distancovat od skinheadskésubkultury, z které paradoxně většinavzešla. Pokoušeli se o to již v roce1999 po demonstraci 1. 5. 1999v Praze, když se představila v pořadutelevize Nova „Na vlastní oči“ elitaNárodního odporu (Vávra, Švamberk,Skořepa). Všichni společně tvrdili, ženejsou žádní skinheadi, ale naciona-listická mládež. Toto tvrzení bylopotom pěkně podloženo a sestříhánoredaktory zmíněného pořadu, kteřínásledně po tomto výroku ukázalizáběry z prvomájové demonstrace,kde zmiňovaní pánové sborově skan-dují skinheads pod ochrannou policie,která brutálně vytlačila antifašisty.

piny po celé republice (Jihlava, Slezskoatd.), tak různé nové aktvity, např. naSlezsku lokální neonacistické noviny

(dnes transformované do „Stu-dentské pochodně“), ne-

bo na Jihlavsku pravi-delné pořádání tur-

najů ve fotbalu.Zároveň vzni-kají v někte-rých městechsilné vazbyna pravico-vé, rasistickéh o o l i g a n s .V jiných měs-

tech hooliganssami zakládají

pobočky, převáž-ně na fyzickou kon-

frontaci se zaměřujícíjakési pracovní skupiny

NO „Anti-antifa“. Distancování odskinheadské subkultury se vyhrocujeinternetovou hádkou Filipa Vávrys Tomášem Kebzou, kde Vávra vzkazu-je všem skinheads „fuck off“.

Odkud se náckovépoučili?

Jistě vám jako čtenářům Akce nebopřímo členům Antifašistické akce nejsoucizí nehierarchické a antiautoritářskélokální antifašistické skupiny, které fun-gují na anarchistických principech. Poodpovědi na otázku odkud náckové tutostrategii vzali se vydejme do Německa,odkud se taktika leaderless-resistancea autonomního nacionalismu rozšířila docelé Evropy. Podle některých pramenůmají na autonomizaci německého neo-nacismu vliv někteří členové bývalémarx-leninské teroristické organizaceRAF (Rote Armee Fraktion), kteří přešlina stranu neonacismu, zejména Horst

jakýsi statut „aktivisty/ky“.“ Aktivis-tou/kou Volných kamarádů se stáváš tím,že se ztotožníš s ideály nacionálníhosocialismu. Být aktivistou/kou je pak ctía nejvyšším vyznamenáním“. Můžemetedy domýšlet, že vliv ve změně strate-gie má také perzekuce ze strany státníchrepresivních orgánů. V principech bojeneonacisté začali využívat při demon-stracích tzv. černé bloky (black blocs),kdy znesnadňují policii a antifašistůmmonitoring. Zároveň se snaží přilákatpod pláštěm anonymity (což je na NSdemonstracích nový jev) nové účastníky.Další novotou je samotná rétorika. Náro-dovci se snaží na sebe upozornit revo-lučními a sociálními hesly. Na demon-stracích můžeme slyšet a na transparen-tech vidět „Socialismus je hnědý“ nebo„Národně-sociální revolucí proti levici!“.Rozšířená je také pro-palestinská rétori-ka, zdůrazňování boje proti sionismua světové židovské světovládě. Mnohonacionalistů/tek si opatřilo palestinskýšátek. Transparenty jsou doslova posetyzakuklenými osobami s molotovovýmikoktejly a dokonce úplně stejnými znakyjako je znak AFA. Jen na něm logickynezahlédnete nápis Antifašistická akce,ale Nacionální socialistická spolkováakce. Odznáčky s tímto náckovskýmztvárněním loga AFA se hojně prodávalyna posledním mezinárodním srazuve Wunsiedelu 2004. Vydávají se brožu-ry o taktice přímé akce, principechčerných bloků a organizování autonom-ní nacionalistické mládeže.

Filip Vávra po comebacku Národní-ho odporu prohlásil, že Národní odpor jenyní svobodnější a decentralizovanějšíuskupení než AFA nebo FAS. Čas ukáže,jestli si těmito výroky a novou strategiízískají neonacisté větší sympatie. Osvo-bození pracujících nacionální-socialistic-kou revolucí mi ovšem jako moc velkávýhra nepřipadá. Socialismus nemůže

posty.Toto uskupení ovšem nemělo dlou-hé trvání. Silná antifašistická ofenzíva,protiakce proti veřejným shromážděnímNSB/PA vyvrcholené fiaskem ve Valaš-ském Meziříčí a silný zájem policie tutostranu paralyzoval a ukončila činnost.Lidé ovšem zůstali a vracejí se k Národ-nímu odporu, který mění strategii.

Od NSB/PA zpátkyk Národnímu odporu

Po krátké deziluzi a znechuceníovšem Národní odpor zvedá znovubojový prapor. Ten ovšem nemá barvučeských národních barev ani „sch-warz-weiss-rot“, nýbrž černou. Přejí-mají tak „rudé“ autonomní principy,stejně jako řada jiných evropskýchneonacistických skupin a „autonomní

Národní odpor nebyl na opravdovéoddělení od skinheads ještě připraven.Po comebacku NO tomu ovšem bylojinak. Silné vůdcovské postavení veskupině vystřídala taktika leaderless-resistance, absence vůdce a autono-mismus, kdy se skupiny či jednotlivcistarají sami o sebe a mají veskrzevolné pole, nezapadá do skinheadskémentality „tvrďáckého“ stylu oblékánía armádní mentality. Je zde požadová-na vlastní inicativa, na kterou mnozíjedinci nebyli zvyklí. Snaha změnit fun-gování neonacistické scény nebylazapříčiněna jen celoevropským tren-dem, ale převážně vyčerpáním vedeníz NO Praha, kde několik lidí dělalovesměs veškerou organizační práci.Tato strategie nese ovoce a postupněvznikají jak jednotlivé autonomní sku-

Mahler. Podle jiných byl záměr pragma-tičtější. Na většině náckovských demon-strací v Německu je 200-300hlavý davkonfrontován zhruba tisícihlavým zástu-pem antifašistů a antifašistek. Antifašis-mus (alespoň v Německu) má navrch.Nad tímto se náckové začali zamýšlet.Vizáž holých hlav a armádního skinhe-adského oblečení totiž moc lidí neosloví.Začali tedy kopírovat metody svýchnepřátel. Náckové fakticky vytunelovaliorganizační členění, principy boje, stra-tegii a nyní i symboliku německého anti-fašistického hnutí (AFA a jiné subjekty).Houfně začali vznikat skupiny jako Svo-bodná bratrstva (Freien Kameradschaf-ten), které už svým názvem předurčujístrukturu svých skupin. Relativní bez-pečnost strategie spočívá také v absen-ci přímého členství, které nahrazuje

fungovat tam, kde se lidé dělí na národya rasy. Socialismus musí zůstat internaci-onální a antiautoritářský! Nebojuj zanárod, ale za svou třídu! ���

fotografie:

Nazidemo „Autonomních nacionalistů“16. 10. 2004 v Kolíně nad Rýnem.

poznámka:

V článku je operováno s pojmem „skinheads“jako subkultura, myšlena je ovšem odnožnacistických skinheads (boneheads), která seoddělila od původní nerasistické skinheadskésubkultury.

západní vlivy u nás:

http://www.geocities.com/aakladno/hlavni.htm

Ondřej Sekula (AFA-FAS Zlínsko)

Jsem národní socialistaa revolucionář, ne skinhead!

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5R

OZH

OV

OR

40

Představujeme rozhovor s Joannou Pi-larskou, dcerou anarchosyndikalisty To-masze Pilarského, který uskutečniliMichal Przyborowski a Lukasz Dabro-wiecki ve Varšavě v roce 2003.

Jakým způsobem se váš otec dostal do stykus anarchistickým hnutím?

Na přelomu století proběhly hluboké a bouřlivéhospodářské, sociální a politické změny, coždoprovázel rozvoj filosoficko-politických proudů,které se snažily tyto nově utvářené poměryuspořádat a zformulovat obecné pohledy. V tétopaletě byl anarchosyndikalismus nabídkou procelou společnost (a nikoli pouze jejich elity), nabíd-kou pozitivní (ne konfrontací, ale spoluprácí), budu-jící model budoucích globálních svazků a vztahůzaložených na svědomité, dobrovolné sebeorgani-zaci svobodných jednotlivců. To mému mladičkémuotci takřka hovořilo z duše - takový byl jeho politickýtemperament „tribuna lidu“, takové byly společen-ské rodinné tradice a navíc slezské specifikum, kdedivoký a dravý kapitalismus utlačoval lidi ještě nanárodnostním principu. Otec se začal angažovattěsně před koncem 1. světové války, je možné hojiž zahlédnout na fotografii z roku 1918.

Je vám známo, jak např. v tomto obdobívypadaly kontakty s lidmi z Polska?

Rok 1918 spojil v hranicích republiky tři tábo-ry, přičemž v každém z nich již dříve existovalyrůzné anarchistické struktury. Nyní začal proceskoordinace a sjednocování. Slezsko (v důsledkuplebiscitu a navzdory různým povstáním) bylorozděleno mezi Německo a Polsko. Tato hrani-ce však nenarušila spolupráci mezi dávnýmisoudruhy, Slezsko se tak stalo přirozenou spojnicímezi skupinami z Polska a Německa. Je vlastnětřeba říci „spojnicí se světem“, neboť v Ruskuanarchistické myšlenky zlikvidovala revoluce.

Žádné organizační ani technické podrobnostitěchto kontaktů samozřejmě neznám.

Kdy poprvé přijel váš otec do Polska?Zcela jistě po roce 1918, protože dříve Polsko

neexistovalo, ale v dětství byl v Krakově, tedyv Rakousko-uherské monarchii. Když žil veSlezsku, tak často nelegálně přecházel hranice,nebylo to příliš těžké. Po příchodu Hitlera k mocibyl otec stíhán, skrýval se, až nakonec v Polskuv roce 1934 získal politický azyl.

Mohla by jste něco říci o jeho aktivitách ve Slezsku?

Ne, dítěti se přece nepředkládají zprávy.Části ze svých aktivit, místy humorné, místymrazivé, vkládal do příběhů, o které jsem honeustále žádala, např., že se kdysi pro nějakédůležité setkání jako kamufláž použila nudistickápláž. Policie zasáhla, ale protože u sebe nikdoneměl doklady, tak celý zástup naháčů prošelpřes městečko na policejní stanici, kde bylateprve provedena identifikace.

Otec působil hlavně ve Slezsku, v Saskua v Prusku, bydlel po hotelích, bez adresy. Často nafalešné doklady. Jeho živlem bylo setkání s lidmi,

měl neobvyklý dar navazování kontaktů, také hodněpublikoval. Na živobytí si vydělával jako karikatur-ista, někdy jako divadelní recenzent. Po dědověsmrti (1914) již neexistovalo něco jako rodinnýkrb, sedm starších sourozenců žilo rozpráše-ně v Raciboři, Wroclavi, Drážďanech a v Berlíně.U nich otec bydlel, když byl poblíž. Ve 30. letech mělv Berlíně snoubenku - měla jsem příležitost se s nísetkat - to ona mu později pomáhala se skrývat.Proč se musel skrývat? To konkrétně nevím, zdali

vůbec kvůli svým aktivitám, či za protivolební mítinkv Drážďanech, kde se otec pustil do polemiky sesamotným Hitlerem a dokázal, že byl budoucí kan-cléř vyprovozen hlasitým pískotem.

Měl v době, kdy přebýval v Berlíně kontaktynapř. s Rudolfem Rockerem či jinýmisyndikalisty?

Opravdu si nepamatuji jména, ale jsempřesvědčena o tom, že ano. Otec přeci byl jed-ním z německých syndikalistů, v této roli ces-toval také do Francie a USA.

Hovořilo se u vás doma často o anarchismu?Hovořilo se snad ve Vašich domovech

v 90. letech často o „Solidaritě“? Navíc, v Polskupo válce nebylo ani místo ani čas na takovátotémata a dítě, to není partner, kterému je nutnépředávat ucelené znalosti o anarchismu. O toméně toto téma doslovně znělo naším domem,neboť otec vždy (často spolu s matkou), přivšech domácích činnostech zpíval árie, písněa písničky, nejčastěji s vlastním textem ad hoc01),ale také ty, spojené se syndikalistickými aktivita-mi. Nejen takové ty „bojovné“, vážné, zpívalmnoho žertovných písní, například příležitost-ných či náhodných, ze satirických dílen atd.Navíc mi otec, skvělý vypravěč příběhů, přiná-šel dlouhé, každý týden pokračující historky, donichž zapojoval skutečné události, ovšem

upravené pro náctileté dítě. No a do roku 1953 sev domě objevovaly knihy - Bakunin, Kropotkin.Tehdy společně předčítané kapitoly „Vzájemnépomoci jako činitele pokroku“ měly na mé životnínázory velký vliv. Vždy jsem také mohla být pří-tomna všem rozhovorům a debatám dospělých.

Byla by jste schopná říci něco o předválečnéčinnosti Polské anarchistické federace?

Ne. Opakuji, že dítěti nikdo nevykládal historiihnutí. V debatách dospělých padaly názvya zkratky, kterým jsem nerozuměla a proto jsemani neměla potřebu nikterak pozorně tyto debatyposlouchat. Něco je stále živé, např. vzpomínkana prvomájovou demonstraci, kdy krásný, lahodněznějící hlas mé matky dokázal zmírnit policejnízásah, nebo jak policista, vedoucí někoho z nichdo policejního vozu, náhle spatřil granátově-rudý(zřejmě nějaké vojenské značení) baret, ten bylsamozřejmě ale černo-rudý, nezatkl však jehonositele, pouze mu zasalutoval - to jsou obrazy,které jsem byla schopna si zapamatovat.

A mohla by jste říci něco více např. o Pavlovi Lvovi Markovi?

Jeho kontakty s mým otcem byly srdečné,což vůbec nevylučovalo ostré diskuse. Kontaktymezi našimi rodinami trvaly až do konce jejichživota a já jsem „zdědila“ přátelství s MichalemMarkem. Pokud si dobře vzpomínám, můjotec, když o velikonoční neděli 1934 vystoupilna Varšavském nádraží, měl právě Markovuadresu jako první na seznamu. O roli „strýčka“Lva v PAF nevím nic bližšího.

Pociťoval váš otec podstatnější rozdíly meziněmeckými a polskými anarchisty?

Má odpověď bude opět zprostředkovanýmusuzováním, založeném na útržcích rozhovorů,ale především právě na „odlišnosti zkušenosti“.V Polsku existovalo mnoho skutečně velicetěžkých problémů, stejně tak i problémy svébytné,post-záborové. Ty polské anarchisty úplně pohltily,představovaly jejich zkušenost a determinovalyhorizont. Naproti tomu můj otec utíkal z již naci-stického, fašistického, totalitního Německa, s kon-centračními tábory (otcův bratr Richard bylvězněm jednoho z prvních táborů). Otec tedynapř. viděl velice zřetelně narůstající ohrožení prosvět, nevyhnutelnost války. V Polsku (avšak nejenv něm) to lidé a politici nedokázali vůbec vzít navědomí. Poté byli na válku prostě nepřipraveni.

Ale během války však tato hnutí vedla konspiraci.

Anarchistické hnutí? Samozřejmě. V okupo-vaném Polsku vznikla de facto podzemníspolečnost, organizace s unikátní škálou a dosa-hem. Barvy během okupace trochu ztratily na výz-namu, nejdůležitější byl boj za získání nezávis-losti, také anarchističtí aktivisté se zapojovali dorůzných skupinek hnutí odporu, kdekoliv nalezlinějaké kontakty. Někteří působili pouze jako spo-jky, přiváděli jiné, sami však žádnou jinou činnostnevyvíjeli. To bylo důležité kvůli bezpečnosti.Spojkami mohly být pouze důvěryhodné osoby,

Od Hitlera ke Gierkovianeb život slezského anarchisty

Alfons Tomasz Pilarski po návratuze Španělska v Paříži v listopadu 1938

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5R

OZH

OV

OR

41

znalé struktury podzemních skupin. Strukturyzaložené na autentické sebeorganizaci, jejížakceschopnost se nejlépe projeví právě v kritic-kých podmínkách. A ve Varšavském povstání jižbojovala samostatná syndikalistická brigáda...

Co se dělo s Vaším otcem během války?Můj otec měl do posledních dní před válkou

v katovickém Polském rádiu vysílání v němčině,takový politický, protihitlerovský program. Byl naseznamech k okamžitému zatčení (a zcela jistěi k zastřelení). Hlas měl charakteristický, lehcerozpoznatelný a známý a protože se hlas nedázměnit, museli rodiče z Polska velmi rychle uprch-nout. Odjeli do Litvy. Nejprve se ukrývali na vsi,bylo však třeba nějak vydělávat na živobytía s pomocí dalších falešných dokladů se otectedy nechal zaměstnat na vilniuském úřadupráce. Umožňovalo to přístup k záznamůma dokumentům o práci, k propustkám atd., kteréotec kradl. Pracoval také ve skupině, která tytodokumenty falšovala. V několika případech, kdybylo nezbytné použít originální papír, se otcipodařilo ve svazku jiných dokumentů podstrčitk podpisu i tyto. Navíc, díky jeho informacímo plánech odsunu na práci do Říše se podařilozachránit mnoho lidí. Nakonec mu začala hořetpůda pod nohama, byl propuštěn, a tak roku 1942opět uprchli do Varšavy. Zde se otec stal členemskupiny, která pak v AK vedla tzv. Akci „N“.

Mohla by jste o této Akci „N“ něco říci?Existuje kniha o Akci „N“. Krátce řečeno,

byla to propaganda a dezinformační kampaňzaměřená na Němce. Otec, který tolik let žila působil mezi Němci, znal dokonale jejichmentalitu a také tisíce reálií, byl tedy specialis-tou na diverzní psychologii. Byly vyráběnyletáky, které působily dojmem autentickýchletáků z Německa, nebo „z německých novinXY vytržený“ článek, či satirická kresba. Tytomateriály byly kolportovány mezi Němcerůznými způsoby, v kavárnách, kantýnách,vkládaly se do kapes uniforem ve vojenskýchčistírnách, v různých městech a vesnicích naokupovaných územích, nejen v Polsku, nejak-tivněji v samotném Německu, prostřednictvímlidí, kterým se důvěřovalo. Šlo o podvracenídůvěry ve všemocnost Říše, nahlodávánímorálky vojska, těm, kteří Hitlerovi nedůvěřo-vali, to pak mohlo dodat posilující pocit, že nej-sou sami. Znalost jazyka, běžné a plynulépsaní švabachem a umělecký talent mého otce– to vše bylo neocenitelné rovněž v konspi-rační výrobě falešných dokladů a dokumentů.

Údajně se po návratu z Litvy vydával za Švéda?

Mám dojem, že doklady na jméno ThomaseJansona, občana Švédska, učitele německéhojazyka, měl již ve Vilniusu a s nimi se vrátil doVaršavy. Rodiče z Vilniusu utíkali náhle, ocitli seve Varšavě před nádražím bez groše v kapsea bez jakékoliv adresy, na kterou by se mohlivydat před zákazem vycházení. Známí, rodina - tovšechno padá, existuje totiž riziko, že by je poz-nali nějací sousedé. Otec zahrál vabank a vydalse na německý ubytovací úřad. Zažádalo přidělení ubytování, neboť, jak prohlásil, jereprezentantem švédské firmy obchodujícís Německem. Stal se zázrak, rodiče ubytová-ní dostali. V bytě rodiny Zdzitowieckých, v uliciEmilie Plater č. 25, rodiče zůstali až do konce, dopovstání. Počáteční nepřátelství velmi rychlenahradilo hluboké přátelství. Hanna Zdzitowiecká,písařka, byla má oblíbená „tetička“ a kmotra.

Ale švédsky váš otec neuměl?Ne, Němci naštěstí ale také ne. Je to

málo populární jazyk.

Jak vypadala situace v hnutí ihned po válce?Anarchistickém? Z toho, co vím, se začalo

obrozovat. Lidé se snažili opět se najít, pomáhatsi. Bylo velice důležité, prostě životně důležité,i během okupace, i po válce, že člověk někamvržený mohl počítat s pomocí soudruhů. My také,odsunutí po povstání do Ojcova, jsme díky těmtostarým známostem našli klid v Krakově a oteczískal práci. V Krakově se anarchistům podařiloobnovit celkem živé družstevnické hnutí - vydava-telské a bytové družstvo, rok 1948 ale všem svo-bodám v této oblasti přistřihnul křídla.

Zda někteří vstoupili do politických stran?Někteří ano, do PPR (Polská dělnická strana -do roku 1948 - pozn. překl.), PPS (Polskástrana sociálně demokratická - do roku 1948 -pozn. překl.) a do PSL, někteří ne. Existujístopy ukazující, že v několika hnutích došloke společnému rozhodnutí vstoupit v naději,že se, stejně jako před válkou, podaří mít natyto strany vliv zevnitř... Zápal k obrozeníživota a země byl po válečné noční můřevšeobecný. A navíc, ne hned bylo zřejmé, žePolsko bude až tak moc podřízeno Sovětům.

Údajně se stalo, že ti, co vstoupili do Strany,byli později vyloučeni za anarcho-syndikalistickou úchylku.

Ano. Podle sovětského vzoru musela strananeustále bojovat s nepřítelem, který se činilzvenčí i zevnitř, takže i PZPR (Polská sjedno-cená strana dělnická, polská obdoba bolševiků,která vznikla spojením PPR, PPS a PSL v roce1948, následně se jednalo o vládnoucí stá-tostranu - pozn. překl.) očišťovala své řady, od„nacionalistů“, „reakcionářů“, „antisemitů“ nebo„sionistů“. „Anarchosyndikalistická úchylka“ takéexistovala, ale, popravdě řečeno, nevím, zdamého otce vyhodili právě kvůli tomu, nebo zdaliho do strany nechtěli přijmout. Otec měl spous-tu „hříchů“. Více než 30 let života v Německu,anarchosyndikalismus, Armija Krajowa. Okam-žitě se o něj začala zajímat Státní bezpečnost,začalo zatýkání, výslechy, propouštění z práce.Také má matka byla vyhozena z práce za to, žeje ženou člověka, který „vrazil nůž do zad“španělské revoluci, například.

Vaše matka byla také anarchistkou?Matka, mnohem mladší než otec, se k to-

muto hnutí přidala přes otce. Pokud vím, byly tospíše osobní myšlenky, přátelské, ale ne orga-nizační sounáležitosti. Ostatně, nejsem si anizcela jistá, zda byl můj otec formálně členempolských anarchistických struktur. V tradicirodiny mé matky, pocházející ze středníhoPolska, tedy z ruského záboru, byl jiný nepřítela jiný etos - polský patriotismus (povstání,legie) a levicová inteligence. Babička, matkamé matky, skvělá a barvitá osobnost, bylačlenkou PPS. S mým otcem se měli velmi rádi.Ale na ní jste se neptali. Matka poznala otce,když přijela do Varšavy studovat. Sama bylatehdy ve spojení se skupinami PPSovskéhoZoliborza, se skupinou Nové pedagogiky, neboťbyla vystudovaná pedagožka. Blízký tomutohnutí byl také např. Korczak. Šlo o výchovně-vzdělávací model, který děti osamostatnímyšlenkově, rozvine jejich zájem, otevřenost,schopnost argumentace, odpovědnost, naučí jespolupráci. Odmítali indoktrinaci, což znamená,že zcela jistě mezi těmito pedagogy nebylnikdo, kdo by vyznával nějakou ideologii při-pisující si „monopol na pravdu“. Kromě toho, jakmá matka vzpomínala, existovala celá paletanázorů, včetně anarchizování jedné ze členek,což nikomu nebránilo ve spolupráci.

A jak vypadalo udržování kontaktů se zahraničím?

Otec udržoval korespondenci s lidmi roz-troušenými po celém světě, ale nejpočetnějšíbyly dopisy z obou částí Německa. V prvníchletech po válce soudruzi z hnutí zasílali zezápadu balíčky, možná skromné, ale ve zdejšíchpodmínkách to byla obrovská pomoc. Po roce1948 se kleště sevřely mnohem více. Balíkynebyly již vůbec doručovány. Cenzura kontrolo-vala celou korespondenci a jaké procento bylok nám a od nás propouštěno vůbec nevím. Jenprosím nemějte iluze, korespondence se starýmisoudruhy zcela jistě neměla charakter organiza-čních kontaktů. V Polsku už nebyla žádná orga-nizace. A vůbec, naše světy, rozděleny železnouoponou, se stávaly stále méně sobě podobné.Pokud někdo z Polska psal něco ohledně orga-nizačních záležitostí, tak to bylo buď zbožnépřání nebo provokace. První návštěva otcovasoudruha z dávných let, Franze Suchyho, seuskutečnila teprve na počátku Gierkovy éry,a Suchy přijel jako „výrobce dýmek, hledající

Pilarski v úkrytu v Berlíne, březen 1932

Masy povtaňte! - proletariát nemá žádnouvlast, fašismus chce válku, my odpovídámesabotáží, generální stávkou a povstáním.Jenom sociální revoluce přinese světusvobodu - plakát propagační skupinySchwarze Scharen.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5R

OZH

OV

OR

42

suroviny na jejich výrobu.“ Hovořili spolu celounoc. Je to dost na to, aby bylo alespoň trochumožné pochopit, čím byla okupace v Polsku, čímbyl stalinismus...? Pochybuji.

Co by jste mohla říci o rozdělení na syndikalisty a anarchosyndikalisty?

A ještě anarchisty bez syndikalistickéhopřívlastku. To bylo, podle mě, důležité rozliše-ní: zda se akceptuje daný sociálně-ekono-mický systém a v jeho rámci se vyjednává čivybojovává větší účast, lepší podmínky pronámezdně pracující, nebo zdali je člověkzásadně proti a např. odmítá zapojení do ne-přijatelných struktur, nebo se také, cestousebeorganizace a osvěty, směřuje k vybu-dování alternativních struktur a vztahůzaložených na - dnes bychom to nazvali -samosprávné společnosti.

Po válce jste bydleli také v Zabrzu. Co bylodůvodem, že jste se přestěhovali do Varšavy?

Můj otec, ve Slezsku známý a uznávaný,soudil, že tam může být více co platný. Jehoautorita se pro vládu ukázala nevýhodná,dokonce nebezpečná (např. akce obranytováren dělníky před jejich „vývozem“ do Ruskav podobě vojenských reparací). A vůbec, takřkanikomu přeci nezáleželo na možném bezkon-fliktním přijetí polským státním organismemtohoto kusu země, jakým bylo Slezsko.

Neexistovala žádná spravedlnost, žádné po-chopení minulosti těchto oblastí. Naopak,v novém zřízení bylo třeba vždy bojovats nějakým nepřítelem a Slezsko bylo chápánojako poražený nepřítel, se všemi následky.

V roce 1948, kdy již bylo po referendu a mockonečně definitivně do svých rukou převzalaPZPR a UB (státní bezpečnost - pozn. překl.),jsme ze Zabrza byli prostě vysídleni. Přestěhovánído Varšavy tedy bylo vynucené.

Po návratu do Varšavy byl váš otec zatčen.Z jakého důvodu?

Ještě v Zabrzu se otec občas nevraceldomů, protože byl zatýkán. Velmi rychle se tostalo pravidlem i ve Varšavě. Důvod jeho zatčenív roce 1953 nám nebyl nikdy objasněn. Otcinebylo sděleno žádné obvinění, neměl žádnýproces, nebyl odsouzen, nemohl tedy být nikdyani rehabilitován. Mám své podezření, žebezprostředním důvodem k zatčení mohl býtnáš (otec mě vzal tehdy s sebou) odjezd do

Slezska, léto po červnovém povstání v Berlíně.Nedlouho po návratu ho UB odvedlo přímoz práce na rakoveskou policejní stanici.

Existoval nějaký konkrétní důvod vašínávštěvy Slezska?

Otec se tam setkal se starými soudruhy.Zda to mělo jakékoliv spojení s událostmiv Berlíně, nemám ponětí. Mohlo tomu tak být,Berlín byl prvním poválečným protestemv „socialistickém táboře“. Pro otce to mělovelký význam, mohl se chtít se svými přátelipodělit o své názory a myšlenky...

Názory „ideologicky nespolehlivého“ mělotec až do konce svého života. Nikdy nedostalpas, dokonce ani v období „oteplení“, toto odmít-nutí bylo vysvětlováno tím, že „výjezd občananeleží v zájmu Lidového Polska“. Cítil se jakov kleci, silně toužil po světě. Byl nevýslovně rád,když jsem v roce 1971 konečně dostala pas(služební) a mohla vycestovat do Anglie...

Víte, jak před válkou vypadaly např. vztahymezi Komunistickou stranou Polska a anarchisty?

Myslím si, že určité kontakty zcela jistě exis-tovaly, třeba jen i proto, aby se lidé mohli příta diskutovat spolu. Obě organizace byly tehdynelegální, to však nezbytně nesbližuje a naspolupráci to nestačí. Tehdy to však byly takovéčasy, že se lidé různých proudů a názorůdokázali hádat až do úmoru, přesto si všakzachovávali vzájemnou úctu. „Diskuse“ s lidmistejných názorů je pouze přitakáváním. Častodocházelo k házení špíny v publikacích, není tototiž vynález současné politiky. Naneštěstí struk-tury KSP, která byla podřízena zájmům centrályv Moskvě, nezřídka postupovaly naprosto neloa-jálně vůči polským organizacím.

Říká Vám něco jméno Borejsza, který bylnejdřív spojen s anarchisty, poté ale přešel ke KSP?

Samozřejmě. Jeho dávní kolegové se trochuvysmívali jeho vysokým funkcím po válce, mimojiné v Obrození a pak ve Čtenáři. Tento člověk mělrůzné „výstřelky“, byl povýšenecký, jeho politickýtemperament vyvolával u těch, co rozhodovali,hrůzu, proto skončil špatně. Zemřel v roce 1952,ale již v totální nemilosti. Slyšela jsem, že i přesideový rozchod byl Borejsza jakýmsi ochrannýmdeštníkem pro bývalé soudruhy.

Z jakého důvodu skrývalo mnoho anarchistůpo válce svojí ideologickou minulost?

Ze strachu. Anarchismus, anarchosyndikalis-mus, to bylo ještě horší stigma než ArmijaKrajowa. Ve státě údajně rolnicko-dělnickém,v údajně nejspravedlivějším ze systémů, nemělamoc záměr tolerovat žádnou informaci o existenciautentického a silného dělnického hnutí před vál-kou. Anarchisté a všechny tiskové stopy jejich čin-nosti byly po válce naprosto brutálně potírány.Nikdo nedotázaný se tím nevytahoval, dotázanísnižovali svou roli, bagatelizovali, občas ji do-konce i zapírali. V životopise Konrad (starý)Świercziński, což byl člověk neobvyklé odvahya síly, píše, aby přežil, že to byl omyl a chyba.

A co se dělo s Vaším otcem po roce 1956,po oblevě?

Pracoval v Domu knihy. Byl vedoucímreklamního oddělení, odpovídal za výkladnískříně knihoven, byl spoluzakladatelem staro-městského Čtenářského klubu, každoročně

organizoval Dny knihy, poté Mezinárodní knižnítrhy, to vše bylo jeho dílo. Psal také recenzeněmecké současné literatury a doporučení proeventuální překlady pro vydavatele.

Měli předváleční polští anarchisté nějakébojovné písně?

Otec zpíval rád a často. Například jedentakový zábavně pompézní text, ze kterého sipamatuji pouze část: „... neboť syndikalismus jeidea těchto polských dělnických mas“ a refrén

zněl takto: „Sám vezmeš věci do svých rukou,odvrhneš otroka život. Svobodný výrobče - konecutrpení, uskutečníš nový lidský mýtus.“ Autoremtohoto textu byl prostý dělník.

A je tento text někde zaznamenán?Pochybuji. Můj otec ho zpíval dost často,

neboť vůbec rád zpíval. Ale jelikož měl slaboupaměť na texty, podezřívám ho, že se často mýlila sám si určité části domýšlel. Byla to nejpravdi-vější hymna syndikalistů. V tom hnutí, z něhožautor pocházel, se zpívaly právě takovéto písně,na setkáních, shromážděních, byla to jejichbojová píseň. Ještě existoval takový valčík:

SOS je naším rozkazemSOS je nám ukazatelemjak máme bojovat a žíta jaký systém má být...

A co např. píseň „Železný pochod, železnýrytmus“?

To již byla vážná, poetická píseň, nedomácí tvorba. V těch dobách se zpívalohodně. Kdysi byli Poláci hodně muzikální, veškolách byli učeni zpěvu a v rodinném kruhu sevždycky rádo muzicírovalo, i v různých hnutích.Např. „Harfa“, sbor varšavských tramvajáků, tobyla síla. Její dnešní zbytky se mohou za-štiťovat více než stoletou tradicí.

Víte něco o tom, jakou měli anarchisté koncepci pro poválečnou činnost?

Na takové otázky neumím odpovědět,nikdy jsem to nevěděla a už se to nikdynedozvíme. Stará pouta a styky byly udr-žovány, nejvíce to však byla pouta vzájemnédůvěry, tak důležité v těch těžkých dobách.Zda se snažili něco připravovat? Pochybuji,a stejně z toho zcela jistě nic nevzešlo.

Pilarski ve svém pokoji při práci, rok 1967

Pilarski v roce 1971

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5R

OZH

OV

OR

43

Ptám se, protože vím, že ihned po válce existovaly snahy převzít a uvést do pohybu továrny.

Ihned po válce se vláda teprve formovala,byla slabá, v mnoha případech dělníci samirozjížděli továrny, obnovovali výrobu. Pro zemii pro sebe - to byl jejich chléb. Po roce 1948, poreferendu, vše skončilo a nastalo znárodňovánínebo tzv. „družstevnictví“ pod kontrolou vlády.Ještě do roku 1948 existovaly naděje propoměrně normální vývoj situace v Polsku, ale-spoň pro to byly jakési garance. Ještě pořádbyly aktivní politické strany, předválečná sdru-žení, organizace i odborové svazy.

To přebírání se odehrávalo v Łódźi a veSlezsku v mnoha městech. Předválečné odborovéhnutí bylo ideologicky rozdělené, ale vždy aut-entické, budované zdola. Takovýto model bylv rozporu s novým zřízením. Vím, že ve Slezskubylo hnutí blízké mému otci, neumím to přesnějipopsat, po válce stále ještě dost silné, ale i veSlezsku bylo okamžitě rozbito rukama - ve velkémíře - náplavového obyvatelstva a poté obratnědobito vládou. Podobně jako před válkou, si Polácipříliš nevěděli rady s chápáním fenoménu„slezskosti“. Tam bylo opravdu hodně těžko.

Jak velké bylo to hnutí?Nevím. Zcela jistě rychle roztálo. „Němci“ byli

vysídleni. Možná několik desítek či stovek lidí, alehodně rychle se to rozprchlo.

Bylo toto hnutí koncentrované do jednohomísta?

My jsme žili v Zabrzu, ale Slezsko jeobrovská aglomerace. Zcela jistě byli nějacílidé v Katovicích, určitě v Chorzově, Gli-wicích. Ptáte se, jako kdyby to bylo mé hnutí,já jsem tehdy měla dva roky!

Jak vypadala situace se vstupem některýchsyndikalistů do PPR, kteří byli později,po sjednocení strany, vyloučeni. Ztratilivíru v mimostranickou organizaci a proto se zapojili, nebo byli nějak přinuceni?

Existuje koncepce, která se v historii již nejed-nou opakovala: zda vstup velké skupiny lidí dostrany nezpůsobí její „zlepšení“? No a tedy i v tédobě existovaly určité naděje, že prostřednictvímmasového vstupu do dané organizace se jí podařízevnitř změnit. To se později opakovalo s nástu-pem Gomułki a pak znovu Gierka. Nejednoua nejen v Polsku. Nátlak měl také své místo, alespíše strach - že ztratíš práci, byt, děti nevezmoudo školy, že tě zatknou... A ze strany bylivylučováni za různých okolností, ne nezbytněpodle nějakého předem daného klíče.

Můžete říci něco o bývalých soudruzích,s nimiž se setkával Váš otec?

Dobře si vzpomínám na Pavla Marka,stejně tak i na Pavla Rogalského, KondkaŚwierczynského, neboť to byly kontakty živéa veselí, vtipní, velmi inteligentní lidé, kterýmnadto bylo možno důvěřovat. A přesto byl kon-formismus v těchto dobách často nevyhnutel-ný, přinejmenším v jistém stupni.

Neobjevovaly se myšlenky na obrození hnutíjako takového?

Ne. Vím, že se nedokážete vcítit do té doby,nemůžete vědět, co z lidí učiní všeobecnépřesvědčení o slabosti, beznaději, nejistota a stra-ch. To poráží i ty nejlepší, je stejně účinné, možnáúčinnější než mučení. Pokud důvěrní přátele dále

zůstávali důvěrnými přáteli, již to byla hodnotasama o sobě, takových bylo nemnoho, když bylotec ve vězení. Teď je těžké pochopit, čeho sevlastně lidé tehdy báli. Přeci, nakonec, ne všichnibyli zatčeni, pronásledováni... Nebyla tedy žádnářeč o znovuvybudování této organizace. Pouzeněkteří věřili, že ten systém nebude trvat věčně.Ještě koncem 80. let nikdo nevěřil rychlému kra-chu sovětského bloku. Vzpomínám si na rozhovorv Bruselu v roce 1987 nebo 1988 s budoucímpředním politikem 3. republiky, kdy nás J. Milewskipřesvědčoval, že je třeba se na to připravovat,budovat program, spojovat lidi, že to přijde, kdyžne za dva, tak za 20 let, je ale třeba pracovat. Nato náš, již zmiňovaný kolega v debatě odpověděl:„Za dvacet? Ale prosím Vás, za dvě stě!“

Nejde mi o vytýkání nedostatku předsta-vivosti, chtěla jsem jen ukázat, jak výrazně těžkéje překročit hranice vlastních zkušeností, před-stavit si něco naprosto jiného.

Jakým způsobem reagoval Váš otec,když probíhaly různé výbuchy sociálnínespokojenosti, jako např. ty v letech 1956,1970, později Výbor na obranu dělníků...?

Hodně emocionálně, samozřejmě - nočníposlouchání západních stanic, zachytávání každénové informace. To přeci získávala hmotné, fyzickétělo jeho víra v člověka! Na podzim 1976, kdyžvznikl VOD, byl můj otec již opravdu těžce nemo-cen, umíral. Každé předcházející události, v NDR,u nás či v Maďarsku, to byly noci prosezenéu rádia a poslouchání západních stanic, diskuses přáteli. Otec nevěřil v reálnost systému „reálnéhosocialismu“ a sovětského komunismu, byl naprotitomu přesvědčen, že přirozeným a nejžádouc-nějším směrem sociální evoluce je spolupráce jed-notlivců, dobrovolná a uvědomělá osvěta a sebe-organizace. Pozoroval jisté rysy, byl si jistý, že sys-tém padne a od jeho omezení osvobozenéspolečnosti půjdou cestou sebeorganizace. Vždyjej však bolely další a další oběti, další lidskétragédie a zničené životy, nesmyslné smrti.

Utkvělo Vám v paměti něco z těchtorozhovorů s otcem?

Nic takového, co by potěšilo vaše anarchi-stické duše, žádný testament pro vás. Řeknu tedyza sebe, že je dobré, pokud to, co se dělá, se dělás vášní a úctou. Tehdy to vyplňuje život a ve svémdůsledku to determinuje postupování.

Pokud jde o mého otce, tak ho charakterizo-vala opravdová úcta ke každému člověku a vzác-ná schopnost pohledu na svět ze strany tohodruhého, jeho pochopení. Proto měl tak velký vlivna lidi, dokázal pohnout tím, co je v nich nejlepší.Stávalo se, že i nepřátele buď pacifikoval, nebo jedokonce i přesvědčil, pokud tedy nebyli obzvláštětupými nástroji. Nikdy nikoho neindoktrinoval, vždyargumentoval jako partner a ne jako učitel.

Sám se učil celý život.Nebyla v něm žádná falešná nota, nic, co

by odpadlo jak shnilá hruška, napříkladv nemocnici či během dlouhého, bolestnéhoumírání. Zůstal sám sebou.

Děkujeme za rozhovor.���

vysvětlivky:01) Ad hoc - jen k tomu účelu, schválně

Michal Przyborowski a Lukasz Dabrowieckiz polského časopisu „A-TAK“ č. 8 (zima/jaro 2004) přeložil

Martin Koudelka (FAS Jižní Čechy)- e-mail: martinkoudelka@anarchismus.org -

Pilarski ve Varšavě, rok 1935

Pilarski hovoří na mítinku v Ratiboři, rok 1919

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TEO

RIE

44

PRAHA (17/09/04) - Britské listy získaly infor-maci od důvěryhodného zdroje ze zpravoda-jské komunity, že první náměstek policejníhoprezidenta pro trestní řízení plk. JaroslavMacháně inicioval a policejní prezident Kolářuzavřel smlouvu s izraelskou policií o za-půjčení speciální odposlechové techniky, kte-rou využívá i izraelská tajná služba.

Přístroj samostatně analyzuje signál jakz pozemních vysílačů BTS, tak i z družice. Umísledovaný mobil i lokalizovat - určit jeho polo-hu. Tento hi-tech odposlech se obejde bezsoučinnosti operátora a je prakticky nekon-trolovatelný. Maximální kapacita zařízení jepřitom podle důvěrného zdroje úctyhodná -5000 souběžně zachycovaných hovorů, kteréjsou zaznamenávány jako zvukové soubory dopočítačové databáze. Podle téhož zdroje BLměl techniku obdržet útvar pro odhalováníkorupce a závažné hospodářské trestné čin-nosti Služby kriminální policie a vyšetřováníPČR. Po odzkoušení po dobu jednoho roku sepočítá s nákupem této techniky.

Dotaz na nákup či zápůjčku policejním prezi-diem byl zodpovězen negativně. „Policie ČRv žádném případě neuzavřela smlouvu s izrael-skou policií či firmou o pronájmu odposlechovéhozařízení“, sdělila redakci Lucie Uhlířová z tis-kového odboru. Britské listy proto opakovaly do-taz a zpřesnily ho. Druhá odpověď doposudnepřišla. Zdroj nešlo nijak ověřit.

Většina poslanců ze sněmovní kontrolníkomise pro činnost Bezpečnostní informačníslužby (BIS) by ale uvítala větší kontrolutajných služeb. Poslanci si stěžují, že napřík-lad Úřad pro zahraniční styky a informace nenívůbec kontrolován a u BIS musí poslancivycházet jen z toho, co jim na zasedáníchřekne její ředitel, sdělili České tiskovékanceláři. Člen kontrolní komise Radim Turek(ČSSD) se pro kvalitnější kontrolu tajnýchslužeb vyslovil také. „Ty služby by potřebovalyalespoň dvoustupňovou kontrolu, což zna-mená, že by byli pověřeni poslanci s přísluš-nou prověrkou a měli by možnost vstupovattřeba i do živých svazků,“ řekl. Upozornil, žesněmovní kontrolní komise nemá možnostkontrolovat vše, ale pouze ten fakt, zda nebylporušen zákon. Rozšíření kontrolních pravo-mocí, po kterém volá sněmovní komise prokontrolu tajných služeb, ovšem nepomůžekontrole podezřelých obchodních transakcí činelegální činnosti orgánů policie. Nepomůžeto ani vyšší kontrole legálních odposlechů -i proto, že pouze jejich část se dělá na základěpovolení Vrchního soudu a tudíž je kontrolová-na jinou sněmovní komisí - pro kontrolu oper-ativní techniky. Zpravodajci soudce samozře-jmě neinformují a policisté pouze tehdy, kdyžpotřebují informace použít u soudu...

Doposud v České republice provozovanáodposlechová zařízení měla kapacitu dalekomenší. Zatímco v roce 2000 policie využilaodposlech v 1336 případech, loni to bylo již vevíce než 5000.... V roce 2000 se policistézabývali 145 případy trestného činu po-rušování tajemství přepravovaných zpráv(nelegálního odposlechu), o rok dříve ale zjis-tili ochránci zákona 310 případů.

BIS má údajně k dispozici dvě desítkyspeciálních mobilně odposlechových automobilů,několik vozidel má prý i NBÚ, policie a vojenskákontrarozvědka. Podle dostupných informacípracují na principu průchozí ústředny - BTS.

V červnu 2003 obdržel poslanec Vidíma Výbor pro obranu a bezpečnost PSP ČR výzvuk prověření „údajného“ nákupu lokalizačníhoa odposlouchávacího zařízení IMSI-catcher(International Mobile Subsriber Identity catcher -utajený přenosný nod GSM sítě - např. GA 090 odfirmy Rohde & Schwarz), které měl podle informa-cí této firmy zakoupit Národní bezpečnostní úřad.

Toto zařízení, říkejme mu třeba „SystémAgáta“, dokáže zaměřit přesnou polohumobilního telefonu - místo, odkud člověk volánebo posílá SMS zprávu s přesností naněkolik desítek metrů, v centrech měst, kdeje síť BTS hustší, i na několik metrů. Navíczjistí telefonní číslo i u mobilu, který fungujena Go kartu, Twist či Oskartu.

Plukovník ing. Tomáš Almer je ředitelemspeciálního utajeného oddělení policies názvem Útvar zvláštních činností. Tento útvarpodle zákona zajišťuje policejním jednotkám,ale i tajným službám, odposlechy mobilníchtelefonů a pevných sítí. Nenudí se. Stát sivyhradil ze zákona možnost odposlechu až13 000 telefonních čísel najednou.

Zahájení odposlouchávání a zazname-návání telekomunikačního provozu se provádíaktivací odposlechu u zájmové uživatelskéadresy. Aktivací odposlechu u zájmové uživatel-ské adresy se telekomunikační síť nebo teleko-munikační služba uvede do stavu, ve kterém seinformace o každé aktivitě zájmové uživatelskéadresy přenáší na výstup. Schopnost aktivacea deaktivace odposlechu je právnickými a fyzick-ými osobami, které zajišťují telekomunikační čin-nost zajišťována nepřetržitě.

Zadávací terminál se k síti nebo službě,jejíž výstup je proveden pevným okruhem,trvale připojuje samostatným, k tomu vy-hrazeným kanálovým intervalem výstupus komunikačním protokolem X. 25. Veškeréúdaje o odposlechu se technickými prostředkysítě nebo služby uchovávají nejméně po dobušesti měsíců. Síť nebo služba umožňujesoučasně aktivovat k odposlechu v síti neboslužbě 0,15 % uživatelských adres z celkovéhopočtu uživatelů sítě nebo služby předpoklá-daného ke konci daného kalendářního roku, nevšak méně než 50 a ne více než 1 000.

Počet a kapacita výstupů určenýchoprávněným subjektem je taková, aby bylumožněn souběžný přenos obsahu zprávod nejméně 15 % zájmových uživatelskýchadres z počtu možných uživatelských adres.Tak praví zákon - respektive vyhláška minis-terstva vnitra o technických podmínkách propřipojení a provoz zařízení pro odpo-slouchávání a zaznamenávání telekomu-nikačního provozu... Skutečnost je ale zají-mavější než strohá řeč paragrafů.

Jakmile si totiž člověk zapne mobil, lokalizátorsi okamžitě začne hledat signál, který přenášíbuňka BTS, právě pokrývající danou oblast. Lzetak on-line sledovat pohyb jakéhokoli člověka poúzemí státu. Nepomůže ani výměna SIM kartyv mobilu. Systém zaznamenává nejen identi-fikační číslo karty, ale i identifikátor mobilního tele-fonu. Pokud tedy vyměníte pouze jedno zařízení,systém pouze do databáze přiřadí další položkua vytvoří další vazbu. Pavoučkovi rostou nožičky…Současně se k každé vazbě pořizuje vzorek hlasua srovnává se s dalšími. Jakmile je už jednou vášhlasový vzorek zachycen, vaše identifikace přivolání z jiného telefonu je jen otázkou času,stráveného před otáčejícími se přesýpacími hodi-nami ikony „tajného“ počítače... ���

Štěpán Kotrba- zdroj: http://www.blisty.cz -

Velké policejní ucho

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TEO

RIE

45

„Kapitalisté vlastní nástroje, jež nepoužívají,a pracující užívají nástroje, které nevlastní.“

Eugene V. Debs (odborářský organizátor v USA)

V anarchistickém hnutí se často používávýraz přímá akce, ale jen málokdy se někdozabývá tím, co to vlastně je. Není to otázkasémantiky, ale jde o zásadní otázku, která ležív centru celého anarchistického, sociálně rev-olučního projektu. Přímá akce podle původníchkritérií může někdy znamenat, že vyřadíme z čin-nosti nástroje, které nevlastníme a jindy, že si jevezmeme, aby sloužily našim, námi definovaným,potřebám a cílům. Ať tak či onak, může to zna-menat jen to, že se budeme chovat jako by námvšechny ty nástroje patřily. Pokusme se však uce-leněji nahlédnout na přímou akci jako na princip,který přesahuje původně zřetelně vymezenouhranici ekonomického boje jako protikladu k bojipolitickému. Takto byla přímá akce chápána podesetiletí, zvláště zásluhou anarchosyndikalismu,jenž je metodou anarchistického boje pracujícíchve výrobní a distribuční sféře. Už samo ústřednímotto První internacionály: „Osvobození pracu-jících tříd musí být vydobyto samotnými pracující-mi“, lze považovat za jednoduchou definici příméakce. Prostředky k takovému osvobození musíbýt určeny a obsaženy v tomto cíli. Z tohotohlediska můžeme nově - obecněji - definovat pří-mou akci jako akci, která je vykonávána pouzenámi samými, v našem jménu, kde jsou prostřed-ky také okamžitými cíly či alespoň jsou ve velmiúzkém vztahu s námi definovanými cíly. Úspěšněprovedená přímá akce s sebou přináší, díky kom-binovanému úsilí přímo zapojených, přímouzměnu v životních podmínkách.

Přímá akce dovedená do svého nejzazšíhoa logického konce je anarchistická sociální rev-oluce: přímé převzetí, přeměna a případnézrušení (pokud neodpovídají lidským potřebám)výrobních prostředků pracující třídou, zrušeníostatních nerovností ve společnosti a odzbrojenísil, které udržovaly starý řád. Jestliže mluvímeo opravdové sociální revoluci, musí to být kolek-tivní akce pracující třídy, která se zruší jako třída,a tím i zruší stát a třídní společnost jako takovou.A pokud má jít o anarchistickou sociální revoluci,musí dojít i k narovnání všech sociálních vztahů -zrušení sociální hierarchie jakéhokoli původu.

Anarchistické hnutí by mělo chápat přímouakci v kontextu svého emancipačního projektu.Přímá akce není naneštěstí tak jasná jakotěhotenství, tj. že buď je nebo není. Prvky příméakce mohou být obsaženy i v takových akcích,které tomu zcela neodpovídají. Mělo by tedy býtnaším cílem také posilovat tyto prvky tak, aby sestaly dominantními. Přímá akce je totiž prakti-ckým nástrojem k budování budoucí, námi prefer-ované, společnosti v nitru té staré. Problém je, žene vždy budeme mít sílu přímou akci používat.Více než všechny ostatní formy, přímá akcevyžaduje kolektivní, organizovanou sílu. Dohro-mady můžeme dosáhnout takřka čehokoli.Budování onoho „dohromady“ je nejtěžšímúkolem, protože stejně jako slábnou nepoužívanésvaly, je síla kolektivní akce oslabována pasivitou.

Naše schopnost používat přímou akci jeúměrně nízká tomu, nakolik není přímá akceobecně používaným prostředkem. Stále ještějsme schopni ji občas používat, avšak ne vždy,

aniž bychom byli rozdrceni silou, proti které jipoužíváme. Jestliže vás propustí ze zaměstnání,mohla by vám práci vrátit stávka, avšak jestližejste jedinou stávkující osobou, pak se asi zamys-líte nad tím, zda není jednodušší použít právníkanebo odborového byrokrata. Problém s neschop-ností provést přímou akci nás přivádí na drobnouodbočku k dalšímu často používanému, alemálokdy vysvětlovanému pojmu, a tím je solidari-ta. Solidarita není charita, není to ani prostá vzá-jemně výhodná pomoc řídící se „já pomůžu tobě,ty mě“. Jde spíše o něco, co vychází z pochopeníspolečných zájmů. Je to slovo popisující samotnýfakt existence sociálního života. Je to důvod, pročmůže společnost skutečně existovat a fungovat.

Jaký je vztah solidarity k přímé akci, a zvláštěpak, jestliže je definována jako akce uskutečněnáza sebe, ne za někoho jiného? Kdo jsou ti přímoovlivnění, a v kterém bodě přestává být akce pří-mou jelikož není prováděna přímo těmi, kterýchse týká? To, co nás zajímá, jsou samozřejmě pol-

itické vývody v odpověď na tuto otázku. Obhájciideologií zastupitelské demokracie (včetně sociál-ní demokracie a leninských idejí) svorněprohlašují, že oni konají ve jménu „lidu“, v zájmu„lidu“. Anarchisté a anarchistky naopak vždyodmítali nejen to, že by to zástupci těchto ide-ologií dělali, ale i to, že by to vůbec kdy dělatmohli/y. A co víc, i kdyby mohli/y, my tvrdíme, žeto ani není v našem nejlepším zájmu, protožehodnota toho stát se svými vlastními pány jesamotným základem lidského bytí. Samozřejměto neznamená vyhnutí se vlivu a kritiky ostatních,protože bez toho bychom nebyli/y nic.

Na druhé straně však podporujeme principysolidarity a vzájemné pomoci; to, že křivda najednom je křivda na všech, a tedy záležitost násvšech. Není ale možné z toho vyvodit pravidlo,že můžeme dělat, co chceme, protože se nástýká cokoli. Spíše to znamená, že určující pronaše zapojení do nějaké přímé akce je vůletěch, kdo tuto akci potřebují. Jestliže se rozhod-nou (sami nebo během naší spolupráce), a torozhodnutí musí být na nich, že se můžeme

zapojit, a naše akce tomuto zapojení odpovída-jí, pak jsme součástí této přímé akce. Uvě-domili/y jsme si naše společné zájmy.

Přímá akce je definována jako akce bezzprostředkovatelů. Z anarchistického hlediska jenavíc přímá akce spojena nejen se solidaritou,ale i s jejím předpokladem - nehierarchickoumezilidskou komunikací. Takováto komunikaceleží i v kořenech toho, čím přímá akce vždy je,individuálním a kolektivním sebeposílením. Tak,jak přímá akce obsahuje svůj vlastní cíl, taki můžeme v tomto námi definovaném cíli najítjejí smysl. Čím více jsou cíle manifestoványprostředky, tím více je akce přímá.

Jestliže kvůli tomu, abychom si prodloužili/ypřestávku na oběd, a tím zkrátili/y pracovní den,použijeme jako prostředek to, že zůstaneme conejdéle sedět v jídelně, nebo budeme někde hrátšipky, pak jsou smyslem akce i tyto přímo použitéprostředky. Ale to, že tyto cíle jsou definovány,a že akce má pro nás nějaký význam, může býtpouze výsledkem dialogu. Pokud bychom totižzůstali/y v jídelně nebo hráli/y šipky kvůli tomu, ženám to řekl šéf, pak i kdyby to přestávku prod-loužilo, a klidně i daleko více, stejně by nešlo o pří-mou akci. Ano, mohou být i formy přímé akce,které mohou zahrnovat jen jednu osobu, prostěprotože je to jen její věc, ale obecně proto, abyakce byla efektivní a neměla jen symbolickou hod-notu, je zapotřebí, aby se na ní podílelo mnoholidí. Například stávka jednoho jedince je, v lepšímpřípadě, politickým prohlášením.

Ale naopak přímá akce může být i samao sobě prohlášením. Termín „propaganda činem“vyvolává asociace s bombovými útoky a jinýmizoufalými individuálními akcemi. Ale to není tojediné. Jestliže musíme reagovat na globálníúrovni, mohou být lokální přímé akce za účelemdrobných změn tady a teď, nebo mezinárodníakce zapojující jen malou část lidí, považoványza kapku v moři. Ale jestliže jsou úspěšné,mohou přímé akce šířit poselství přesahujícíjejich okamžité cíle, rozšiřovat „virus“ sociálnírevoluce. Akt okamžitého sebeposílení se zdáskutečně být nakažlivým, jelikož prakticky ilus-truje cestu, která může být podniknuta vněbyrokratických prostředníků či parlamentářskýchzástupců. Přímá akce je tedy propaganda činem!

Mluvíme-li o našem cíli, o celkové přes-tavbě společnosti ve svobodnou společnostrovných jedinců, pak si musíme být vědomitoho, že tito jedinci musí umět svobodněa rovnostářsky jednat. Když žijeme celý život vespolečnosti, která je vystavěná na nejrůzněj-ších formách nerovností a zprostředkovanýchvztazích, není pravděpodobné, že bez zažitézkušenosti svobodného a přímého jednání tohobudeme jako mávnutím kouzelného proutkuschopni. Přímá akce je takovou školou, kterádává možnost osvojit si požadované jednání.Pro anarchisty a anarchistky je tedy jednoz-načně žádoucí, aby si tento proces zažití sipřímého jednání prošel co největší počet lidí.

Jestliže trpíte útoky neonacistů, můžete sezačít bránit i za použití násilí. Sebeobrana budepřímou akcí. Můžete potřebovat pomoc ostatních,a pravděpodobně i oni budou trpět fašistickýmbezprávím, takže se to stane kolektivní záležitostí.Avšak ve státní společnosti věci nejsou tak

Přímá akce

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TEO

RIE

+K

OU

TEK

HU

MO

RU

46

jednoduché. Stát má monopol na to určovat, co jeobrana a útok, má monopol na použití síly a jehosložky zprostředkovávají nebo určují všechnyvztahy mezi lidmi. Tento monopol udržují mj.represivní složky. I jenom kopnout nacistu tedybude ilegální, souzeno a postiženo státnímaparátem. To ale stále ještě neznamená, že ile-galita udělá z takového činu přímou akci.Například kolektivní sebevzdělávání je příklademformy přímé akce, která je často zcela legální.

A teď si představte, že místo kopání náckabez povolení zorganizujeme protest vsedě, předmístním úřadem, královským palácem, Bílýmdomem, parlamentem nebo něčím takovým,zavoláme tisk a prohlásíme, že zůstaneme sedětna trávníku (což je přestupek) dokud nám legisla-tivní orgán nebo prostě někdo s autoritou neudělípovolení ke kopání nácků, nebo dokud nás odtudneodnesou nebo nevymlátí.

To bude určitě občanská neposlušnost,porušení práva, ale bude to přímá akce? Těžko.Pokoušeli/y bychom se činit nátlak na úřady,aby udělaly či zrušily nějaké rozhodnutí.V takovém případě bychom především museli/yuznat a strpět jejich moc a autoritu činit takovározhodnutí. Místo toho abychom svých cílůdosáhli/y přímo vlastní pomocí, položíme mezisvé cíle a prostředky jejich pravidla.

Není v zásadě nemožné, že tímto nát-lakem, touto zprostředkovanou akcí, nebudedosaženo určitého cíle. Ale jakého? Nebude toodstranění podmínek pro vznik fašismu, budeto jen uklizení několika konkrétních fašistů dovězení. Tedy cíle a prostředky se míjejí, akcenení přímá, a pro anarchistický emancipač-ní projekt je v lepším případě nezajímavá,v horším je k němu v protikladu. Jako naštvanýčlověk mohu zavolat policajty, když mi ukrad-nou auto, když mě někdo zraní nebo v obdob-ných případech, ale nebudu nikde vykládat, žeje to jednání hodné anarchismu. Takové jed-nání může být vynucené, stejně jako to, žechodíme do školy či do práce, ale není to cestak budování svobodné společnosti.

Někdo by mohl definovat jakoukoli neparla-mentní akci jako přímou akci - napříkladpouliční demonstraci. Ale to, že se k něčemuchceme vyjádřit, že se nám to líbí či ne, že něcochceme nebo nechceme, to nestačí. Pokud bysamotná slova „Zakažte fašismus, fašisté zamříže!“ ukončila existenci fašismu, nebo byzabránila jeho smrtícím účinkům, byl by světhned lepším místem pro život.

Symbolické akce, jejichž efektivnost vy-věrá z těch samých sil proti kterým bojujeme,jsou čím dál častěji nazývány přímými akcemi.

Avšak ve skutečnosti spíše odrážejí našísoučasnou organizační neschopnost. Samo-zřejmě za jistých okolností mohou být přínosnéi symbolické akce, ale nemělo by na ně nikdybýt nahlíženo jinak, než jako na to, co veskutečnosti jsou - prostředky komunikace.Stupeň jejich účelnosti závisí jen na tom, jakvelký strach mají vládnoucí tohoto světa, že jebudou následovat právě daleko přímější formyakce. Momentálně, s přihlédnutím k úrovni našídezorganizace, jsou často to jediné, co mámek dispozici, ale to by nás nemělo vést k závěru,že je to jediné, co bychom mohli/y mít.

Útlak a vykořisťování vždy fungují nějakýmkonkrétním způsobem, ale často se stává, žeprotesty proti nim nejsou postaveny na konkrét-ních snahách o změnu tohoto stavu. Neschop-nost dosáhnout okamžitých změn vlastními sila-mi může vést až k požadování vynucování sitěchto změn na těch autoritách, které mají mocnad našimi životy. Spíše než jít ven a pokusit sezorganizovat sebeobranu před nácky, radšipožadují na mocných, aby nám to sami přikázali.Spíše než aby zabraňovali/y mocným v podpořefašizace společnosti, volají po zákonech, které byto zakazovaly nebo mocné žádají, aby zabránilizavádění nových zákonů, které to dovolují.Apelují na moc jejich zákonů, žádají o lepší.Chtějí kapitalismus, kde peníze nemají moc;chtějí stát, který nebrání kapitalismus.

Dalo by se toho o přímé akci říci daleko více,ale hlavní je, že takto pojímaná přímá akce nenícestou mimo anarchistický projekt individuálníhoa sociálního osvobození. Neměli/y bychom nikdyztrácet ze zřetele fakt, že koncept přímé akcevychází z lidí, kteří dělají něco se svou situací.A to je i důvod, proč si tento koncept udržujecentrální pozici v anarchismu. A zatímco by semohlo zdát, že skrze přímou akci se vyhýbámepotřebě organizování se, opak je pravdou. Přímáakce je takřka vždy kolektivní akcí a jelikožúspěšnost přímé akce je značně závislá napočtu podílejících se, obecně potřebujemevysoký stupeň organizované spolupráce. Stupeňnaší dezorganizace je i stupněm toho, jak našeživoty organizují jiní. My jsme ti, kdo vytvářejítento svět, ale děláme to kolektivně (dnes podvládou a prostřednictvím vládnoucích tohotosvěta) a tak také společně můžeme dělat přímé,hluboké změny, nezprostředkovávané vnějšímisilami, a nakonec dobýt pro nás svět a moc nadnašimi vlastními osudy. ���

Harald Beyer-Arnesen(Přímá akce: Porozumění konceptu)

z angličtiny přeložil Pavel Pecka (FAS Praha)- e-mail: pavelpecka@anarchismus.org -

fs

a.

an

ar

ch

is

mu

s.

or

g

BLA

CK &

RED

MEA

T-

služe

bník

boží

-

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5TEO

RIE

47

V jednom z pozdních letních dnů jsem serozhodla navštívit hrad Buchlov a zároveňnedaleký Velehrad - známé toť křesťanské poutnímísto. Hned u vchodu do kostela (který je mimo-chodem docela pěkný) si začnu připadat jak veVatikánu. Místo „hlídačů oděvů“ mě uvítá značkas dvěma kruhy uvnitř. V tom prvním (přeškrt-nutém a hříšném) se nachází obrázek tílkaa kraťasů, v druhém kruhu (cudném a přijatel-ném) pak totéž oblečení prodloužené cca o desetcentimetrů. Má to být zřejmě varování nesty-datým turistům, aby se náhodou neodvážili vejítdo chrámu Božího s odhaleným ramenem čidokonce „nahými“ koleny a nepokoušeli takvěřící. Modlit se např. v sukni nad kolena je přecenaprosto ohavné a církev má v rozích koste-la speciální sítě, přes které prosby takových ha-nebníků k Bohu nedojdou. To nevíte?

Poté, co překonám tuto první bariéru, mě kroměchladivého přítmí zaujmou i křesťanské brožurkya časopisy, z nichž jeden se stal mou hlavní motivacík napsání tohoto článku. Opět jsem si totiž připom-něla, jak je mi (především) institucionalizovanénáboženství proti srsti, jak mě rozčiluje ta jednodu-chost a fanatičnost skloubená s úzkoprsostí. Zcelaupřímně přiznávám, že křesťanství mi přijde pomaluhorší než např. v „kultivované“ Evropě často odsuzo-vaný islám (kterého se tímto nikterak nezastávám),protože hrozba křesťanství je skrytější. Muslimskénáboženství je dnes všeobecně spjato s terorismem,ale copak neustálé vraždění a netolerance pra-menící z náboženství křesťanského se tak nazvatnedá? Jako jeden z mnoha příkladů může posloužitkrev prolitá v neustálých potyčkách mezi katolíkya protestanty. Je tato krev snad méně lidská, než taprolitá pod hlavičkou jiných náboženství?

Křesťanství se vždy stavělo za láskuk bližnímu a nezištnou pomoc, v kterou snadi někteří řadoví křesťané opravdu věří. To všaknemůže nic změnit na faktu, že se tím často řadíi k institucím hlásající na svých přednáškách:„Nenáviďte své homosexuální syny a dcery! Jsouvýplodem ďábla!“ a cítí respekt k církvi, jež stavísvé základy na tradičním rozvržení rolí (poslušnámanželka rodící děti jak na běžícím pásu a otec -hlava a živitel rodiny v jedné osobě). Svou pod-statou deformuje svobodné myšlení lidí a diskrim-inuje ženy již tím, že z nich záměrně vychováváposlušné otrokyně, které jsou místo burkysvázány nesmyslnými konvencemi a předsudky.

Původně mě v týdeníku Matice cyrilome-todějské - Světlu (29. číslo, XII. ročník) zaujal jenčlánek o homosexualitě, ale myslím si, že zazmínění stojí i některé jiné, do očí bijící informace.Chcete-li tedy zjistit osm životních pravidelsprávného křesťana, jak se stát úspěšnýmkřesťanským podnikatelem, jaké nové Satanovybestsellery vyšly na světovém knižním trhu či že jenutné zavrhnout mírnější postoje vůči homosex-uálně orientovaným lidem, kupte si Světlo….

Začněme tedy u osmi svatých pravidelkaždého křesťana. V tomto článku je zmiňovánjistý Heinrich Spaemann (duchovní spisovatel),který ve své literatuře přináší poslušným ovečkámpraktické poselství. Takže se pěkně vydýchejmea pojďme si některá doporučení přečíst.

1) „Nejdůležitější je naše spojení s Bohem.“To zde vysvětluje jako např. začít den modlitbou(nikoliv zíváním, četbou novin, snídaní neboještě něčím horším…vždyť víte…) a modlitbouho celičký prostoupit. „Nic bez spojenís Bohem.“ Tudíž až budete ráno v pět hodinvstávat do práce nebo školy, nemyslete na to, žese vám chce spát, že nemáte z čeho zaplatitnájem a že vám šéf dluží už tři měsíce výplatu -myslete na matičku církev a bude vám hej.

2) „Mít odvahu vždy a všude Bohu děko-vat.“ Toto pravidlo je následovně vysvětlenojako umění děkovat za bolest, nespravedl-nost a odříkání a znemožňuje tedy možnostse těmto věcem aktivně bránit.

3) „Vybírat si a omezovat se, přede-vším pokud jde o televizi, rádio, novinya časopisy.“ …no přeci, aby se k vám ne-dostaly „nevhodné“ informace.

4) „Být prostý a nenáročný.“ Tento bod měopravdu pobavil, cituji: „Blahoslovení chudí, neboťjejich je království nebeské - ale běda vám, bohatí,už máte své potěšení. Jak těžko vejdou do Božíhokrálovství ti, kteří mají bohatství. Spíše projde vel-bloud uchem jehly než vejde bohatý do Božíhokrálovství.“ Tak by mě zajímalo, kolik církevníchhodnostářů touto branou proleze. Nicméně meziřádky stojí: máš-li dost peněz, můžeš mít je-hlu dost velkou pro celé stádo velbloudůi s beduínem. Ve stejném čísle časopisu se totižnachází rozhovor s opěvovaným americkým pod-nikatelem Tomem Monaghanem (v roce 2000 jehořetězec restaurací Domino’s Pizza měl 7000poboček a prodej vynesl 3,54 ml. dolarů). Naotázku je-li možné zachovávat v byznysu zásadykřesťanství odpovídá: „Vlastníme mnoho peněz.Není na tom nic zlého, jestliže je používáme poc-tivým způsobem a k dobrým účelům. Umím sevšak i těšit ze všech věcí, které je možno si zapeníze pořídit: ze soukromého letadla, helikoptéry,jachty, sportovního klubu…“ Nedivím se, že seu takto bohatého muže přivře oko, vždyť je tozároveň zakladatel právní školy „Ave Maria“ v AnnArbor a základní školy Spiritus Sanctus. Dobremzřejmě míní rozšiřovat řady lehko manipulovatel-ných lidí. A kam se poděli velbloudi a jehly? Asi sezašli proletět v jednom z Monaghanemovýchdrobných světských potěšeních.

5) „Přenechat budoucnost Bohu.“, což mluvísamo za sebe, ale přece jen ještě něco navíc:„Naší největší starostí má být, abychom každouvteřinu byli zcela bez starostí. Bezstarostnostnení nedbalost, nýbrž spíše důvěra v Boha.“ Je tojeden z dalších bodů, jež má lidem zamezit my-slet a řešit své problémy.

No, myslím, že to jako ukázka docela stačilo,a tak můžeme přejít od pravidel pro správnékřesťany ke zmiňovanému článku o homosexualitěs názvem: Mění se Boží přikázání podle politickésituace? Stručně shrnutý obsah vypovídá o tom,jak někteří křesťané začali tolerovat homosexuali-tu a jsou tudíž stejně špatní jako samotní gayovéa lesby. Myslím, že nemá cenu článek vícekomentovat, je tak otřesně předpotopní, že něk-teré jeho části rovnou opíši. Ostatně, posuďtesami, kam zmizela láska a pochopení…

Světlo, str. 14„Existují také jiné formy lidského soužití a je

dobře, že se jim dostává uznání od státu.Homosexuální svazky nejsou sice manželství, jetřeba pro ně najít jiný termín, ale tato forma soužitísi zaslouží náš soucit.“ Je otřesné, že se dnes užmálem nikdo nediví, že tato slova pronesl nikdojiný než papežský nuncius v Madridu mons.Manuel Monteiro de Castro, který je dal k lepšímuna shromáždění španělských biskupů. Nicnesvědčí o tom, že by papežský nuncius vzal tatoslova zpět a že by se za ně omluvil. Co papežskýnuncius ve Španělsku pokládá za „jinou životníformu“, identifikuje katolická víra jako jeden z pětihříchů, které volají do nebe. Není žádným tajem-stvím, že homosexuální loby dospělo tak daleko,že se chystá vstoupit do Božího domu hlavnímvchodem. Mons. Monteiro Castro není ojedinělýpřípad. Švýcarští biskupové předstoupili s podob-ným návrhem před veřejnost. Ohavnost je bale-na do množství „když“, „ale“ tak dlouho, až sina to věřící zvyknou a pokládají to za pravdu.Na „když“ a „ale“ se rychle zapomíná.

Biblická místa, která homosexuální smilstvíbez nejmenšího náznaku dvojznačnosti odsuzují,se bez jakýchkoli skrupulí vykládají pojednou zcelajinak. Nyní tato vlna překrucování přechází stálevíce z fakult na samotné biskupy. Vědecké pub-likace, které tuto bludnou nauku vylučují, jsou takvzácné a ojedinělé jako diamanty. To má různédůvody. Dotyční autoři nacházejí pro své publikacejen zcela výjimečně nějakého nakladatele. Mimo toteolog, který by rád udělal kariéru, nebude vydávatvšanc svou akademickou budoucnost takovým„politicky nekorektním“ článkem o homosexualitě.Proto je dílo Alexandra Desecara velmi významné,a to i přesto, že má docela malý rozsah.

Právě na spisku „Bible a homosexualita“zmiňovaného A. Descara staví autor článkusvou argumentaci. Svým obdivem k Descarovia jeho dílku se vůbec netají: „Jeho spisek sivzal na mušku revizionistické exegetické argu-menty, které se staví proti církevnímu výkladubiblických míst, která odsuzují homosexualitu.Tento jeho neohrožený postoj je třeba jen uví-tat. Bylo by zbytečné dokazovat to, co je zře-jmé, totiž že Bible homosexualitu ostře odsuzu-je. Biblické texty nenechávají ani u prostéhočtenáře nejmenší pochybnost.“

Jedno se autorovi musí nechat, některéčásti Bible hovoří opravdu jasně a po jejichpřečtení už o „pozitivním“ poselství křesťanstvínebudete mít pochyb: „Nebudeš obcovat mužs mužem jako s ženou. Je to ohavnost (Bible,Lv 18, 22). Kdyby spal muž s mužem jako seženou, oba se dopustili ohavnosti. Musejízemřít a jejich krev padni na ně (Lv 20, 13).“

Celý článek se pak i nadále oddaně věnujekritice vlastních řad, kdy nabádá křesťanyk netoleranci vůči homosexualitě. Závěrem jendoufám, že i přes roztomilá poetická přirovnánízůstanou takové publikace navždy vzácně sevyskytující jako diamanty. ���

Ulrika Dostál (FAS Severní Čechy/Zlínsko)- e-mail: ulrikadostal@anarchismus.org -

Křest́anstvíMilosrdenství a láska k bližnímu?

Právě nyní, kdy čelíme „Nekonečné válceproti zlu“ a prezidentské volbyv USA staví jed-noho válečného zločince z Yale proti druhému,uzrává nejpříhodnější čas odmítnout švindl„nejskvělejší generace“. Až příště uslyšíteněkoho, kdo s posvátnou úctou mluví o 2. svě-tové válce, připomeňte mu, že:

➤ Spojené státy bojovaly proti rasismu rasověsegregovanou armádou a➤ vedly tuto válku za zastavení zvěrstev a přitomse podílely na střílení vzdávajících se vojáků,vyhladovění válečných zajatců, záměrném bombardování civilistů, ničení nemocnic, bombardování záchranných člunů a v Pacifikudokonce i vyvařování masa z lebek nepřátel za

tová válka je nejpopulárnější válkou Ame-ričanů. Podle všeobecně přijímané historie tobyla nevyhnutelná válka, ke které byli míru-milovní lidé donuceni překvapivým útokemzákeřného nepřítele. Tato válka nám je a byla,tehdy i teď, pečlivě a vědomě předkládána jakoboj na život a na smrt s čistým zlem.

Nechme však Hollywood stranou, hereckáhvězda John Wayne nikdy nebyl na Iwodžiměa nehledě na zakalenou paměť předchozíhoprezidenta, Ronald Reagan nikdy neosvobodilžádný koncentrační tábor. A v rozporu s obec-ným přesvědčením, F. D. Roosvelt poslalvojáky proti Hitlerovu Německu až poté, conacisté jako první vyhlásili válku USA.

Americké investice v Německu v letech 1929až 1940 vzrostly o 48%, zatímco v celém zbytkuEvropy prudce klesaly. Mnoho americkýchspolečností pokračovalo ve svém působenív Německu i během války (i když to znamenalovyužívání otrocké práce z koncentračníchtáborů), a to s otevřenou podporou vlády USA.Například americkým pilotům byly dány instrukceneútočit na továrny v americkém vlastnictví,výsledkem čehož používali němečtí civilistéFordovy závody v Kolíně jako protiletecký kryt.

Honba za ziskem již dávno překročila národníhranice a loajalitu. Kšeftování s HitlerovýmNěmeckem nebo Mussoliniho Itálií nepředstavo-valo pro kapitány průmyslu o nic větší nechutnost,

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5H

ISTO

RIE

48

6. června 2004 uplynulo šedesát let od báje-mi opředené spojenecké invaze, známé jako„Den D“. Uprostřed orgií sebechvály seztrácí nepatrný detail, že v době invazeSověti na východní frontě zaměstnávali80% německé armády. Jejda…

Alexander Cockburn označuje Den D za „dru-hořadé představení“ a vysvětluje, že 2. světováválka byla vyhrána již Sověty u Stalingradua později, rok před Dnem D v bitvě u Kurskéhovýběžku, kde bylo rozdrceno 100 německýchdivizí. V porovnání s těmito epickými boji byl DenD šarvátkou. Hitlerovi generálové věděli, že jeválka ztracená a jejich snahou bylo, aby místosetkání útočících Sovětů a západních armád bylotak daleko na východě, jak jen to bylo možné.

To samozřejmě neodpovídá mýtu o „do-bré válce“ (více než dobré válce, zpravo-daj NBC Tom Brokaw pokládá 2 sv. válkuza „nejskvělejší válku, jakou kdy svět viděl“),takže je to vymazáno z paměti.

Vypůjčím si heslo od odpůrců Světovébanky a říkám: 60 let stačilo!

Americké životy nebyly obětovány ve svatéválce za pomstění Pearl Harboru, ani za ukončenínacistického holocaustu. Druhá světová válka bylao území, moci, ovládání, penězích a imperialismu.To, co nás učí o letech vedoucích k dobré válcezahrnuje i uplatňování politiky appeasmentu(ústupků) vůči Třetí říši. Kdyby jen spojenci bylipevnější ve svém odhodlání, fašisté mohli být zas-taveni. Když už jsme tuto chybu jednou učinili,nesmíme se jí dopustit znovu, zní jako mantra.

Přirovnáváním dnešních tyranů jako jeSaddám Husajn k Adolfu Hitlerovi a při-pomínáním slova appeasement se vytváří tatozástěrka - po vypráskání původní Osy zla vevznešené a oblíbené válce, mohou USA a jejichspojenci dále nést prapor humanity a beztrestněintervenovat po celém světě, aniž by jejichdůvody byly zpochybňovány, obzvláště, když jekaždý nepřítel přirovnáván k Hitlerovi.

To, co se odehrálo před druhou světovou válk-ou ale nebylo o ústupcích. Byla to v lepším případělhostejnost, v tom horším kolaborace, založená nahrabivosti a z velké části sdílené ideologii.

O památném dnu - Den Dúčelem výroby ozdob na stůl pro milé vojáků.➤ Franklin D. Roosvelt, vůdce těchto protirasistických a proti zvěrstvům bojujícíchsil, podepsal rozkaz č. 9066, kterým bez soudu internoval více než 100 000 Američanů japonského původu, a tak se ve jménu boje protistavitelům německých vězeňských táborů sámstal tvůrcem vězeňských táborů amerických.➤ Před, během i po válce americká obchodnickávrstva obchodovala s nepřítelem. Mezi americkými korporacemi, investujícími donacistů, se nacházeli Ford, GE, Standard Oil,Texaco, ITT, IBM a GM (vrcholný šéf WilliamKnudsen nazval nacistické Německo„zázrakem 20. století“).➤ Zatímco Spojené státy odmítly vpustit židovskéuprchlíky, čelící v Evropě jisté smrti, po válcevítaly s otevřenou náručí jinou skupinu uprchlíků- prchající nacistické válečné zločince, kteříměli pomoci vytvořit CIA a uspíšit americkýjaderný program.

Trvání pohádky o dobré válce se dobře hodíke slavnostnímu grilování a blikajícím černobílýmfilmům v nočním televizním vysílání. Druhá svě-

Omaha Beach, Normandie, 2. července 1944

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5H

ISTO

RIE

49

španělských krutostí na Kubě. Nepotřebujetepřílišnou politickou moudrost, abyste viděli, žeamerickým zájmem se skrývá cukr a nemá tonic do činění s humanitárním cítěním. Sa-mozřejmě existuje dost důvěřivých lidí, nejenv naší zemi, ale také v řadách liberálů, kteřívěří americkým tvrzením.“

Pokud jsou příslušníci dělnické třídyudržováni v nevědomosti o tom, co se děje v jejichjménu, odpor je nepravděpodobný. Pokud jeprůměrný občan zaplaven líčením, znázorňujícímamerickou vládu jako instituci jednající vždydobročinným způsobem, odpor se zdá býtneopodstatněný. To znamená, že ospravedlněníje rozhodující pro ty, kteří mají moc.

používané západními korporativními státy zaúčelem přetvoření konfliktu mezi kapitali-stickými státy na svaté tažení.

V roce 1941 revoluční pacifista A. J. Mus-te prohlásil: „Problém, který nastane po válce,je její vítěz. Myslí si, že právě prokázal, ževálka a násilí se vyplácí. Kdo teď jemu uštědřílekci?“ Stejně tak není známo, jak a kdy budetakováto lekce uštědřena, můžeme ale s jisto-tou usuzovat, že tuto lekci nezíská ze stan-dardních učebnic historie a nanicovatýchbestsellerů. Posledních 60 let také proká-zalo, že bez takovéto lekce nastane mnohodalších válek a spousta dalších lží, které majízatemnit pravdu o těchto válkách.

se odehrálo před 2. světovou válkou ale nebyloo ústupcích. Byla to v lepším případě lhostejnost,v tom horším kolaborace založená na hrabivostia z velké části sdílené ideologii.“ Protilevicovápolitika fašistů byla sympatická mnohým tehde-jším politikům, i těm, kteří byli nakonec na té„správné“ straně. Názorným příkladem je napří-klad Winston Churchill, muž který stál v čele brit-ské vlády v období 2. světové války.

Přestože je nám W. Churchill často prezen-tován jako antifašista, nic není vzdálenější odpravdy. Jeho názory můžeme naopak hodnotitjako silně rasistické a nacionalistické (a takésexistické, tento „demokrat“ se například stavělproti volebnímu právu pro ženy).

než řekněme současné dodávky vojenskéhovybavení do Indonésie. Co znamená trocharepresí, když se na tom dají vydělat peníze?

Toto je ta nejpodstatnější podobnost,která existuje mezi Saddámem Husajnema Hitlerem. Navzdory páchání zvěrstev mělioba otevřenou i skrytou podporu USA…ve jménu zisku a kapitalismu. Nenechme semýlit, USA se svými zásobami smrtonosnýchzbraní a dostatkem nejrůznějších vůdců, kteřípo nich touží, nikdy nezastávaly politikuappeasementu, pokud jde o obchod.

Když prezident Bush říká: „Jste buďs námi, nebo proti nám“, pouze prodávástaré víno v nové láhvi.

Prvním krokem k rozbití této láhve je řícine mýtu. Dvacáté století je nazýváno stoletímgenocidy, stejně tak by ale mohlo býtnazýváno stoletím propagandy (z velké částive snaze ospravedlnit genocidu). Jen málo sezměnilo v tom, jak jsou zahraniční intervencebaleny a předkládány veřejnosti (až na tech-nologie, kterými jsou lži šířeny).

Před více než sto lety popsala anarchistkaEmma Goldman národní náladu na počátkuŠpanělsko-americké války: „Amerika vyhlásilaŠpanělsku válku. Tato zpráva není překvapivá.Několik předchozích měsíců byli tisk i řečnickétribuny plné volání do zbraně na obranu obětí

Filmy, jako je třeba Zachraňte vojínaRyana od Stevena Spielberga, jsou oblíbenýmipokusy o toto ospravedlnění. I když je válkapeklo a dobří hoši občas sejdou ze správnécesty, tyto filmy nás učí, že v podstatě nenížádný důvod tázat se po morálnosti mise nebosměřování této konkrétní generace.

Bestseller Toma Brokawa informuje ty, ježdospěli za éry Reagana a Ramba, že ti, ježdospěli během krize a 2. světové války bylivskutku „nejskvělejší generací, kterou jakáko-liv společnost kdy vytvořila“.

Zásluhou kouzelné moci mýtu si mili-onářské celebrity jako Brokaw, Spielberg, TomHanks a další získávají další bohatstvía prestiž tím, že sehrávají role korporativnícha válečných propagandistů pro publikum kla-mané a pacifikované šovinistickou hysteriía útěchou, kterou to často přináší.

Nacistický propagandista Joseph Goeb-bels řekl: „Nestačí, aby se lidé víceméněsmířili s naším režimem a dostali se do poziceneutrality vůči nám, je lépe na nich pracovat,až dokud nám nebudou oddáni.“

Musíme tedy prohlédnout skrze propa-gandu a odvrhnout návykovou myšlenkovoulenost. Musíme předat mnoho nepohodlnýchskutečností o druhé světové válce odhalenímpublic relations a mediální propagandy,

Vykročení z tohoto kruhu začíná s rozhodnutímkaždého z nás odmítnout to, co nám předkládají.Odhalením mýtu o „dobré válce“ se rozpadnei přesvědčení o válce „proti terorismu“. Jak zpívalBob Marley: „Osvoboďte se z duševního otroctví,pouze my sami můžeme osvobodit svou mysl.“

Doplnění překladateleaneb na které že straněto byli ti fašisté?

Nedá se říci, že bych se názorově naprostoztotožňoval s předchozím článkem. ZmiňovanýSpielbergův film se mi například vcelku líbil a kdy-bych podobný článek psal já, asi bych zdůraznil,že není namířen proti řadovým spojeneckýmvojákům. Věřím, že ve spojeneckých armádáchbojovalo mnoho upřímných antifašistů (dokládá tonapříklad článek z minulého čísla Akce o vet-eránech španělské občanské války, kteří se v emi-graci zapojili do bojů 2. světové války). Tito lidé sijistě zaslouží naši úctu a jejich oběť není nějakméněcenná kvůli skutečnosti, že hlavní a největšíboje proběhly na Východní frontě (předpokládámale, že to takto nemyslel ani autor článku).

Nicméně, skutečnosti obsažené v článkujsou pravdivé a rozhodně si nedělám iluze, že sevlády USA a Velké Británie (a stejně tak i SSSR)zapojily do války z nějakých ušlechtilých po-hnutek. Mickey Z. má pravdu, když píše: „To, co

vylodění v Normandii

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5H

ISTO

RIE

50

Churchill se ve svých výrocích od nacistůskutečně v mnohém nelišil. Během búrské válkynapř. napsal matce, že je zneklidněn zprávami,podle nichž byly proti Búrům nasazeny barevnéjednotky. Doslova pak uvedl: „Osobně mnedráždí pomyšlení, že Kafři smí střílet nabělochy.“ V pozdějších letech zase prohlásil:„Proč se omlouvat kvůli anglosaské nadřazenos-ti? My prostě nadřazení jsme!“ V knize Máafrická cesta uvažoval o správné rasové politice,která by měla být na kontinentu uplatněna.Prosazoval přísnou rasovou segregaci. Pokud bynebyla segregace dodržována, došlo by podleněj k „rozpadu nynějšího společenského řádu“.

Churchill nezůstal jen u slovního rasismu.V roce 1919 např. aktivně prosazoval použitíbojových otravných plynů v Mezopotámii. „Ne-chápu skrupule spojené s nasazením plynu…Jsem důrazně pro použití otravných plynů protinecivilizovaným kmenům.“ Srovnejme si tytovýroky se slovy „pekelný jed“, kterými bojové plynyoznačil, když je devět měsíců předtím použiliNěmci proti Britům, během bojů 1. světové války.

Jako vystřižené z nacistického programu byloi jeho prosazování nucené sterilizace, která by setýkala asi 100 000 „duševně nemocných“ lidí.„Nepřirozený a neustále se zrychlující přírůstekslabomyslných a duševně nemocných lidí, jenžkráčí ruku v ruce s trvale omezovaným počtemvšech přičinlivých, energických a nadřazenýchvrstev, představuje národní a rasovou hrozbu, jížani nelze plně docenit.“ „Povznesení britskérasy“, svěřil se jindy Churchill svému bratranci„je mým celoživotním politickým cílem.“

Dalším bodem, který jej pojí s fašisty, jeChurchillův antikomunismus a nenávist k od-borům. Ostatně, tuto názorovou podobnostnejlépe vystihují jeho výroky na adresu fašisti-ckých vůdců a jejich režimů: „Kdybych byl Ital,určitě bych byl celým srdcem s vámi od začátkuaž do konce vašeho vítězného boje proti bestiál-ním spádům a vášním leninismu“ pronesl v lednu1927 k Mussoliniho fašistům. Prohlásil také, žev zahraničních otázkách fašistické hnutí „prokáza-lo službu celému světu“. Itálie „ukázala, že je způ-sob jak bojovat s podvratnými silami. Poskytlapotřebný protijed proti ruskému jedu.“ Jindy zaseMussoliniho označil za „největšího zákonodárcemezi žijícími lidmi“. V otevřeném dopise AdolfuHitlerovi z roku 1938 tento „antifašista“ zase nap-sal: „Kdyby mělo Anglii potkat národní neštěstí,které by bylo možno srovnat s neštěstímNěmecka v roce 1918, prosil bych Boha, aby námseslal muže Vaší síly, vůle a ducha.“

Je zřejmé, že důvodem, který přivedlW. Churchilla do tábora antifašistů, byla proti-chůdnost imperiálních zájmů Británie se zájmyNěmecka a Itálie, rozhodně to nebylo způsobenomorálním znechucením z fašistů a jejich praktik.O důslednosti antifašismu spojenců svědčí i to,že ponechali netknutou fašistickou diktaturuve Španělsku a další argumenty přednesenéMickeym Z., jako např. kšeftování amerických kor-porací s nacisty. Tímto tématem už jsme se alev Akci zabývali mnohokrát a nemá smysl seopakovat. Chtěl bych se ale více věnovat ji-nému tématu které v článku nastínil. Jedná seo poválečné osudy nacistických zločincůve spojeneckých službách.

Jedním z nejvyšších nacistických pohlavárů,jehož kariéra neskončila porážkou Německa, bylReinhard Gehlen, náčelník elitního zpravoda-jského útvaru, který shromažďoval informacetýkající se frontových armád i týlu SovětskéhoRuska. Útvar měl název „Cizí armády Východ“. Poobratu ve vývoji války a v očekávání německé

porážky začal tento první muž protiruské špi-onáže pomýšlet na přechod k Američanům,u nichž mohl jako u jediných očekávat šanci namilost. Měl jim totiž co nabídnout. Ve svém po-stavení měl přímý vstup do kartotéky evidujícíjména všech kolaborantů s nacisty. Všichni Ruso-vé, Ukrajinci a příslušníci jiných národů Sovět-ského svazu a všech východoevropských národů,kteří se kdy dopustili zrady, totiž představovalihlavní pracovní materiál Gehlenova oddělení.

Jak se stávala blížící se porážka Německastále evidentnější i pro ty nejzatvrzelejší nacisty,získal Gehlen pro svůj plán další komplice. Prvníbyl jeho zástupce v oddělení „Cizí armádyVýchod“, podplukovník Gerhard Wessel, dalšímbyl von Roenne, který zastával na Západní fron-tě podobné poslání jako Gehlen na té východnía postupem času se připojili i další spolupraco-vníci z Gehlenova oddělení, či von Roennehonástupce Heinz Danko Herre, který dříve např.velel výcvikovému štábu nechvalně proslulédivize generála Vlasova. Nakonec se povedlopřesvědčit i podplukovníka Bauna, který řídilhitlerovskou agenturu špionů na Východní fron-tě. Společně s Wesselem a Baunem nechalGehlen připravit kopie důležitých dokumentů,které nechali zakopat na třech místechv Bavorsku. Poté se spiklenci schovali v Alpách,kde přečkali konec války. Devatenáctého května1945 sestoupili z horských skrýší a přihlásili sena nejbližším velení americké armády.

Brzy po podepsání kapitulace fašistů se kon-ala utajená schůzka vysokých důstojníků amer-ické armády a špionáže. Na programu bylo projed-nání seznamu nejdůležitějších německých před-stavitelů zastávajících v nacistickém vojenském,výzvědném a vědeckém aparátu klíčové funkce,s nimiž Američané hodlali navázat „speciální kon-takt“. To znamenalo spolupráci a tedy využitíbývalých špičkových kádrů Třetí říše pro bojs novými nepřáteli Spojených států. Na jejich sez-namu figurovalo jméno jednoho z hlavních kon-struktérů německé raketové techniky Wernera vonBrauna, jména vědců provádějících pro nacistyvýzkumy v oblasti jaderné fyziky, byla zde jména

špičkových příslušníků nacistické rozvědkya částečně i velení nacistické armády, jakobyl Wessel, Halder, Heusinger, Hiemenz,Herre a mezi množstvím dalších jmen sevyskytovalo i jméno - Reinhard Gehlen.

Prvním z Gehlenovy skupiny, kterému sepodařilo najít s představiteli USA společný jazyk,byl Baun. Důstojníci „Counter Intelligence Corps“(CIC), což byla americká vojenská kontrarozvěd-ka, velice rychle pochopili, že člověk, jenž osobněřídil hitlerovskou agenturu na Východě, má pro něcenu zlata. Krátce nato s ním uzavřeli dohodu, najejímž základě byl pověřen vybudovat na německépůdě pro USA výzvědné a kontrašpionážní odd-ělení, mající za úkol vyvíjet špionážní činnost protiVýchodní Evropě. Baun se do práce pustil horlivě.Pochopil, že hlavní boj, válka proti Rusům a ostat-ním slovanským národům a novým satelitnímstátům SSSR nezměněně pokračuje dál.

Když později představitelé CIC zjistili, že setolik hledaný Gehlen nachází v táboře veWeisbadenu (kam ho umístili řadoví vojáci, kteřínetušili o záměrech svých nadřízených s tímtomužem), navázali spolupráci i s ním.

Gehlen nejprve zmizel na pár měsíců doUSA, kde ho noví partneři ukryli před hněvemsvětového veřejného mínění. Poté se na starýkontinent vrátil s pověřením vybudovat v Ně-mecku zpravodajskou službu, ve které dál, takjako za Hitlera, bojoval proti starým nepřáte-lům. Gehlen až do roku 1968 zastával funkciprezidenta Spolkové zpravodajské služby -Bundesnachrichtendienst (BND).

Informace o Gehlenovi jsem čerpal z To-manovy knihy (viz zdroje), stručně se o něm alezmiňuje i Chomsky. Ten uvádí i několik dalšíchzajímavých případů: „Například Klause Barbieho,lyonského řezníka, převzala americká tajnáslužba a znovu ho zapojila do práce. Později, kdyžtyto skutečnosti pronikly na veřejnost, někteří jehoameričtí nadřízení nechápali, proč to vyvolalotakový poprask. Koneckonců, obsadili jsme cizíúzemí - nahradili jsme Němce. Potřebovali jsmenějakého chlapíka, který bude bojovat s levicovýmodbojem, a tohle byl odborník. Pro nacisty dělaltotéž, takže koho lepšího bychom mohli najít, abyvykonával stejnou práci pro nás?“

Když už Američané nemohli Barbieho délechránit, umožnili mu použít Vatikánem řízený„únikový kanál“, s jehož pomocí ho chorvatštífašističtí kněží a další jim podobní nechali zmizetv Latinské Americe. Tam pokračoval ve své kar-iéře. Stal se z něj velký drogový boss a dodavatelnarkotik a zapojil se do vojenského převratuv Bolívii - to vše s podporou Spojených států.

Barbie ale byl v podstatě pouze malá ryba.V tomto případě šlo o rozsáhlou operaci, týka-jící se mnoha předních nacistů. WalteraRauffa, člověka, který vymyslel plynové ko-mory, se podařilo dostat do Chile. Ostatníodjeli do fašistického Španělska.

Je skutečně načase zbořit mýtus.Byl skutečně v roce 1945 fašismus defini-tivně poražen, nebo bude muset být svo-boda, rovnost, lidskost a spravedlnostteprve vybojována? ���

použité materiály:

Luděk T.: I. Po tajných cestách, II. Neviditelná válka 1945-1989Noam Ch.: Tajnosti, lži a demokracieJasper R.: MussoloniClive P.: Churchill

Mickey Z.z angličtiny přeložil a doplněním opatřil Marek Vondra (Zlínsko)

- e-mail: marek.vondra@anarchismus.org -- zdroj: http://www.zmag.org -

Wehrmacht

německý tank Tiger

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5H

ISTO

RIE

51

ÚvodTaké jste se zájmem pozorovali, jak USA před

napadením Iráku dokazovaly zrůdnost režimuSaddáma Hussaina výčtem jeho zločinů, které musamy pomohly spáchat, nebo je přinejmenšímtolerovaly? Zarazilo Vás, jak se ze spojence stalnajednou zločinec? Není na tom nic zvláštního.„Brutální tyran překročí linii dělící skvělého příteleod darebáka a vyvrhele, když se dopustí zločinunezávislosti. Častou chybou bývá přejít odokrádání chudých (což je naprosto v pořádku)k obtěžování privilegovaných a vyvolání odporuu vládců byznysu“ uvádí ve svém článku NoamChomsky. Nepíše však o Iráku, ale o Panamě.

Události v tomto malém středoamerickémstátě, se těm iráckým velmi podobají, avšakzatím se jim u nás nedostalo takové pozornosti.Využíváme proto příležitosti blížícího se patná-ctého výročí útoku na Panamu a přinášíme o tétoudálosti text Noama Chomského. Možná budeale lepší nejprve doplnit některé historické sou-vislosti, které text zmiňuje, ale nevysvětluje.

Stát Panama vznikl v roce 1903 odtrženímod Kolumbie. Odtržení země podporovaly USA,které zde chtěly vybudovat průplav. USA poskyt-ly Panamě vojenskou ochranu a získaly za topás uzemí od Atlantiku po Tichý oceán, nakterém byl vybudován průplav a také americkévojenské základny. Počínaje 1. lednem 1990však měla kontrola nad průplavem začítpřecházet do panamských rukou. PrezidentBush si ale nebyl jistý oddaností panamskéhodiktátora. Jen pár dnů před výměnou americkýchúředníků za panamské dal proto pokyn k útoku.

Zlý diktátor, dříve spojenec a agent CIA, setentokrát jmenoval Manuel Noriega. „Když seroku 1983 dostal k moci, sloužil zájmům kapitáluUSA. Pomáhal prosazovat zájmy USA v El Sal-vadoru, dodával CIA informace o Nikaragui,pomohl CIA sestavit v Kostarice tzv. Contrasarmádu, kooperoval v protidrogových aktivitáchUSA (i když sám pašoval drogy do USA, což semu za jeho služby prominulo). Noriega cestovalv letech 1982 - 1983 do Washingtonu často a byl ve spojení s tehdejším ředitelem CIA, pozdějším

prezidentem G. Bushem.“ (citace z knihy KarolaOndriaše: Kecy a fakta o tzv. demokracii). Kolemroku 1986 se mu však role poslušného psíkapřestala líbit a tehdy si ve Washingtonu najed-nou všimli jeho dřívějších zločinů…

Invaze do PanamyPanama je tradičně ovládána svou nevelkou

elitou evropského původu, tvořící méně než 10%populace. To se změnilo v roce 1968, kdy populi-stický generál Omar Torrijos provedl převrat, kterýumožnil chudým černochům a míšencům získatalespoň část moci v jeho systému vojenské dik-tatury. V roce 1981 Torrijos zemřel při leteckékatastrofě. Od roku 1983 byl pravomocným vlád-cem Manuel Noriega, zločinec a komplic Tor-rijosův i amerických tajných služeb.

Americká vláda věděla, že Noriega bylzapleten do nezákonného obchodování s dro-gami, a to přinejmenším od roku 1972, kdydokonce Nixonova vláda zvažovala zda No-riegu nezabít. Nakonec však zůstal na výplatnípásce CIA. V roce 1983 dospěl výbor americk-ého senátu k závěru, že Panama je hlavnímcentrem obchodování s drogami a praní špi-navých peněz z drogových obchodů.

Americká vláda ale pokračovala v oceňováníNoriegových služeb. V květnu 1986 ředitel DrugEnforcement Agency pochválil Noriegu za jeho„ráznou protidrogovou politiku“. O rok později ředi-tel „přivítal naši těsnou spolupráci“ s Noriegou,zatímco ministr spravedlnosti Edwin Meese zas-tavil vyšetřování Ministerstva spravedlnosti Spo-jených států ve věci Noriegových kriminálních

Invaze do Panamy

Panamský průplav

Manuel Noriega ještě jako vládce Panamy

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5H

ISTO

RIE

52

aktivit. V srpnu 1987 se Elliott Abrams,úředník ministerstva zahraničí zodpovědnýza americkou politiku pro Střední Amerikua Panamu, postavil proti rezoluci senátu,která odsuzovala Noriegu.

A dále, když byl Noriega v Miami v roce 1988formálně obžalován, všechna obvinění s výjimkoujednoho se týkala jeho aktivit před rokem 1984,tedy doby, kdy byl ještě naším chlapcem, kdypomáhal USA ve válce s Nikaraguou, falšoval sesouhlasem USA volební výsledky a vůbec sloužilnašim zájmům k naší spokojenosti. To, že je gang-ster a drogový překupník, rozhodně není novézjištění, bylo to známo již tenkrát.

Jak ukazuje studie za studií, vývoj je celkempředvídatelný. Brutální tyran překročí linii dělícískvělého přítele od darebáka a vyvrhele, když sedopustí zločinu nezávislosti. Častou chybou bývápřejít od okrádání chudých (což je naprostov pořádku) k obtěžování privilegovaných a vy-volání odporu u vládců byznysu.

Od poloviny osmdesátých let je Noriegavinen z těchto zločinů. Mimo jiné se zdá, že seponěkud loudal při pomoci USA s jejich válkouContras proti Nikaragui. Jeho nezávislost takéohrožovala naše zájmy v oblasti Panamskéhoprůplavu. 1. ledna 1990 měla většina správyprůplavu přejít na Panamu, v roce 2000 už jejměla kontrolovat zcela. Museli jsme zajistit,aby se do té doby dostala Panama do rukoulidí, které jsme schopni ovládat.

Protože jsme se již nemohli spoléhat, žeNoriega splní naše rozkazy, musel vypadnout.Washington na Panamu uvalil ekonomickésankce, které prakticky zničily ekonomiku země.Hlavní tíha sankcí dopadla na chudou barevnouvětšinu. I oni začali nenávidět Noriegu, v ne-poslední řadě proto, že zavinil ekonomickou válku(mimochodem nelegální, jestli to někoho zajímá),kvůli čemuž teď jejich děti hladověly.

Objevil se i jeden neúspěšný pokus o vojen-ský převrat. A pak, v prosinci 1989, oslavilySpojené státy pád Berlínské zdi a konec studenéválky přímým napadením Panamy a zabitímstovek, možná tisíců civilistů (přesné číslo nikdoneví, a na to aby to bylo vyšetřeno to zajímá mocmálo lidí na sever od Rio Grande). (Podle čer-veného kříže bylo zabito 2 000 až 3 000 osob,poznámka překladatele). Invaze obnovila vládubohaté bílé elity, která byla odstrčena poTorrijosově převratu, právě včas na to, aby sezajistilo, že průplav bude po předání 1. ledna1990 kontrolovat poddajná vláda.

Během tohoto procesu následoval americkýtisk vzor Washingtonu v rozlišování darebáků odtěch dobrých podle toho, jak se to právě hodí.Z věcí, nad kterými se dříve mohlo přimhouřitoko, se najednou staly zločiny. Například v roce1984 vyhrál v Panamě prezidentské volbyArnulfo Arias. Volby byly ale zfalšovány Noriegou,za rozsáhlého použití násilí a podvodů.

To však ještě Noriega nebyl neposlušný.Byl to náš muž v Panamě a o Ariasově straněse předpokládalo, že obsahuje nebezpečnéprvky „ultranacionalismu“. Reaganova vládaproto aplaudovala násilí a podvodům a vys-lala ministra zahraničí George Schultze, abylegitimizoval zfalšované volby a ocenil No-riegovu verzi „demokracie“ jako model propochybené Sandinisty. Média spojená s Was-hingtonem a hlavní deníky se zdržely kritikyzfalšovaných voleb, zato odmítly jako napros-to ničemné mnohem svobodnější a pocti-vější sandinistické volby ve stejném roce,protože je nebylo možno ovládnout.

V květnu 1989 si Noriega opět přisvojilvolební vítězství, které tentokrát patřilo před-staviteli podnikatelské opozice jménem Guil-lermo Endara. Noriega použil méně násilí nežv roce 1984, avšak Reaganova administrativamu dala signál, že se obrátila proti němu. Podlepředvídatelného scénáře vyjádřil tisk své po-horšení nad jeho selháním v přibližování k našimvysokým demokratickým standardům.

Tisk také začal vášnivě odsuzovat porušovánílidských práv, které jim předtím nestálo zapozornost. Od doby, kdy jsme v prosinci 1989napadli Panamu, tisk démonizuje Noriegu a před-kládá jej jako nejstrašnější zrůdu od časů hun-ského krále Attily. (Jednoduše zopakoval démo-nizaci Kaddáfího z Libye). Ted Koppel se vyjádřil,že: „Noriega patří do zvláštního bratrstva mez-inárodních zločinců, mužů jako je Kaddáfí, IdiAmin a Ajatolláh Chomejní, které Američané rádinenávidí“. Dan Rather jej umístil „na vrchol sezna-mu světových drogových zločinců a neřádů“.Ve skutečnosti byl tehdy Noriega druhořadýmdarebákem, o nic větším, než byl v době, kdy ještěstálo jeho jméno na výplatních listinách CIA.

V roce 1988 například publikovala AmericasWatch zprávu o dodržování lidských právv Panamě. Ta neposkytovala hezký obrázek.Jak ale zpráva i jiné výzkumy objasňují, Norie-govo vysvědčení nebylo ničím mimořádnýmv porovnání s klientskými státy USA v regionua nebylo o nic horší, než v době, kdy byl Noriegau nás v oblibě a plnil naše rozkazy.

Vezměme si kupříkladu Honduras. Ačkoliv tonení vražedný teroristický stát jako El Salvadornebo Guatemala, i tak zde bylo porušování lid-ských práv horší než v Panamě. Vlastně je tujeden armádní prapor, který vycvičila CIA a jentento prapor sám napáchal více zvěrstev nežNoriega. Nebo se podívejme na Amerikou pod-porované diktátory jako Trujilla v DominikánskéRepublice, Somozu v Nikaragui, Marcose naFilipínách, Duvaliera na Haiti a spoustu dalšíchstředoamerických gangsterů osmdesátých let.Všichni byli mnohem brutálnější než Noriega,avšak USA je nadšeně podporovaly běhemdesetiletí strašlivých zvěrstev, tak dlouho, do-kud z jejich zemí plynuly zisky do USA. VládaGeorge Bushe (staršího) pokračovala ve vzdá-vání cti Mobutuovi, Ceausescuovi a SaddámuHussainovi atd., všichni byli mnohem horší nežNoriega. Suharto v Indonésii, prokazatelněnejstrašlivější vrah z nich všech, zůstal pro was-hingtonská média „umírněným“.

Vlastně skoro ve stejný okamžik, kdy bylanapadena Panama, kvůli zděšení z Noriegovaporušování lidských práv, oznámila Bushovavláda prodej nových špičkových technologiíČíně, v banku nebylo nic menšího než 300 mil-ionů dolarů pro americké firmy a tyto kontaktybyly v tichosti obnoveny jen pár týdnů pomasakru na náměstí Tien-an-men.

Ve stejný den, kdy byla napadena Panama,oznámil Bílý dům plány (které krátce poté realizo-val) na zvýšení úvěrového limitu Iráku. Ministerstvozahraničí s vážným výrazem vysvětlilo, že se takmá dosáhnout „cíle zvýšit americký exporta postavit nás do lepší pozice při vyjednávánís Irákem o jeho dodržování lidských práv…“

Ministerstvo pokračovalo s touto pózou,zatímco Bush odmrštil iráckou demokratickouopozici (bankéři, inteligence atd.) a zablokovalsnahu kongresu odsoudit zločiny proti lidskostispáchané jeho starým kamarádem SaddámemHussainem. Ve srovnání s Bushovými kum-pány v Bagdádu a Pekingu vypadá Noriegajako Matka Tereza. Po invazi oznámil Bush mil-iardovou pomoc Panamě. 400 milionů z tétopomoci tvoří pobídky pro americké podnikyk exportování výrobků do Panamy, 150 mili-onů dolarů bylo na splátky bankovních úvěrůa 65 milionů šlo do půjček a garancí sou-kromého sektoru americkým investorům. Jinakřečeno přibližně polovina pomoci byla dárekamerických daňových poplatníků americkémubyznysu. USA dosadily po invazi zpět k mocibankéře. Přitom Noriegův podíl na obchodus drogami byl v porovnání s nimi triviální.Obchodování s drogami zde bylo vždy pro-váděno zejména bankami. Bankovní systém jefakticky neregulovaný, takže představujepřirozené odbytiště pro špinavé peníze. To byloa stále zůstává základem falešné panam-ské ekonomiky, po invazi snad v ještě většímíře. Panamská armáda byla taktéž rekon-struována s prakticky týmiž důstojníky.

Stručně řečeno, skoro nic se nezměnilo, pouzejsou teď u moci spolehlivější služebníci. (To samése dá říci o Grenadě, která se po americké invazistala hlavním centrem pro praní drogových peněz.Stejně tak se Nikaragua stala po volebním vítězstvíWashingtonu v roce 1990 důležitým přívodem drogna trh Spojených států. Vzor je standardní, stejnějako nezájem o tyto skutečnosti.) ���

Noam Chomskyz angličtiny přeložil a úvodem opatřil Marek Vondra (Zlínsko)

při překladu mírně kráceno- e-mail: marek.vondra@anarchismus.org -

- zdroj: Chomsky N.: What Uncle Sam Really Wants,1993, Odonian Press -

Manuel Noriega už jako vězeň v USA

Panamský průplav

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5H

ISTO

RIE

53

„Musíte rozumět arabskému myšlení“prohlásil kapitán Todd Brown, americkývelitel roty čtvrté pěší divize v Iráku, kterývedl jednotky při uzavírání Abu Hishmaplotem z ostrého drátu. Chtěl tím potlačilodpor, domnívaje se, že pochází z této ves-nice. „Jediné, čemu rozumí, je síla.“

Před více než stoletím, během období,které si dnes může vybavit jen málo Ame-ričanů, pronesl jiný americký generál podobnáslova. Bude zapotřebí alespoň „deset letbajonetové léčby“, abychom Filipínce donutiliakceptovat vládu Američanů, prohlásil generálArthur MacArthur. Aby připravil „nepřítele“o lidovou podporu, americké jednotky nahnalycelé filipínské vesnice do koncentračníchtáborů - předchůdců strategických vesnic(používaných Spojenými státy během vietnam-ské války) a drátěných plotů (nyní využívanýchk uzavření vzdorných iráckých vesnic).

Historie. O kolik bychom jenom dnes bylibohatší, kdybychom si pamatovali více - za-čátek a původ vztahu mezi Filipínami a Spo-jenými státy, kapitolu, která je v naší historiinazývána Filipínsko-americkou válkou, kapitolu,která začala 4. února 1899 a trvala nekonečnédesetiletí, která velkou měrou definovala nejencestu, kterou byli Filipínci nuceni jít další století,ale stejně tak imperiální nasměrovaní, kterévytváří současnou americkou historii.

Návratem k tomuto ohromnému a nesmírněbrutálnímu konfliktu by Američané (a Filipínci)mohli najít to, co ztratili: klíč k pochopení součas-né mravní zkázy a možná i kolektivní očištění.

Záminky pro válkuImpérium, nekonečně zatížené nezbytností

ospravedlňovat agrese, nalézá spouštěcí mecha-nismy války kdekoliv a kdykoliv je může pohodlněaktivovat, ať už jsou skutečné či nikoli. Na jaře2003 to bylo spojení s Al-kaidou a zbraně hro-madného ničení v říši pohádek. V roce 1964ve Vietnamu to byl útok severovietnamských tor-pédových člunů. V roce 1899 to byli „divoši útočícína naše chlapce“. Cokoliv přijde vhod.

Když administrativa Lyndona Johnsonaspustila svoji dlouho plánovanou operaci kom-pletního bombardování Vietnamu, udělala tov souladu s pravomocí, kterou jí udělil kongresrezolucí o Tonkinském zálivu, která byla pojmen-ována podle místa, kde severovietnamské torpé-dové čluny údajně napadly 2. a 4. srpna 1964americký torpédoborec. S tím, jak začala vnitřnízáležitost přerůstat ve stupňující se americkouvojenskou intervenci, incident v Tonkinskémzálivu poskytnul Johnsonově vládě páku, kteroupotřebovala k nátlaku na kongres, aby schválilotevřené napadení Vietnamu. Zprávy o údajnémútoku vyvolaly takový bengál, že do 7. srpna1964 (během tří dnů od druhého incidentu)prošla kongresem rezoluce o Tonkinském zá-livu, počtem hlasů 460 ku 0 ve sněmovněa s pouhými dvěma hlasy proti v senátu.

Teprve později vyšlo najevo, že náčrt rezolucebyl připraven už před údajnými útoky, že pro-vokace z 2. srpna vlastně vzešla ze stranySpojených států (americký torpédoborec záměrněvstoupil do výsostných vod Severního Vietnamu,

když doprovázel jihovietnamské lodě) a že útok ze4. srpna se vůbec nekonal. Než však byly odhale-ny tyto manipulace Johnsonovy administrativy,Spojené státy již byly hluboce angažovány v jiminaplno vedené válce ve Vietnamu.

Když se vrátíme v historii, najdeme po-dobný a neméně krvavý příběh chlad-nokrevné imperiální kalkulace.

Zničit republiku Posledních deset let 19. století bylo povzbudi-

vým obdobím pro Filipínské revolucionáře. Počtyřech stoletích revolt, které nepřekročily zá-rodečnou fázi, se Filipínci v roce 1892 sjednotilipod praporem organizace, jejímž záměrem bylosvrhnout Španělskou koloniální nadvládu a vytvořitdemokratickou Filipínskou republiku. Roku 1896se z dobře artikulovaných aspirací národní eko-nomické a politické nezávislosti zrodila otevřenárevoluční válka. Během prvních několika dnů roku1899 revoluční hnutí nejenže porazilo Španěly, alesestavilo vládu připravenou vyřizovat potřebyvítězného, avšak válkou unaveného lidu.

Za zády Filipínců ukončila 10. prosince 1989vláda prezidenta Williama McKinleyho svou krátk-ou válku se Španělskem podepsáním Pařížskédohody. Podle ní byly Filipíny jednoduše pos-toupeny Spojeným státům. Ústava však bránilanaplnění smlouvy a anexi první asijské republiky,pokud by ji neschválily dvě třetiny senátorů.

McKinley věděl, že nemá požadovanoudvoutřetinovou většinu hlasů, to jej ale nemohlozastavit při prosazování smlouvy. Pokud by seUSA zmocnily ostrovů, znamenalo by to, že by sefilipínský třtinový cukr mohl dovážet, aniž by naněj bylo uvaleno clo. To by snížilo nákladycukrových rafinérií, z nichž největší AmericanSugar Refining Company podporovala prezidenta.To bylo v době, kdy někteří členové kongresuprosazovali, že by Američané mohli využít všechmožností, jež jim Filipíny nabízí, i bez anexe01). Alejak to vyjádřil admirál George Dewey (kterýpozději sehrál hlavní roli při okupaci): „Kapitál byse necítil bezpečně při investování na Filipínách,pokud by nebyly ostrovy anektovány“.

Chladnokrevné počtyPřímá korupce (tehdejší verze dnešních

zástupů lobbystů) nakonec splnila svůj účela velká část potřebných hlasů přešla k McKin-leymu. Aby ale získal převahu, potřeboval prezi-dent ještě jednu věc, záminku pro válku, kterák němu přivede i zbytek hlasů.

Týdny před vypuknutím války začal odborválky vydávat oznámení, mající za cíl připravitveřejnost na fakt, že „síly Spojených států byse musely bránit, kdyby byly napadenydomorodci“. Americké jednotky se dokoncerozmístily v Manile. 2. února propustilo ná-mořnictvo veškeré Filipínce zaměstnané najeho lodích v Manilském přístavu, zatímcoveliteli armádního pluku byly dány rozkazyvyprovokovat konflikt s filipínskými silami. V tensamý den americký pluk záměrně obsadilúzemí zvané Santol, na kterém byly právěrozmístěny filipínské republikánské jednotky.Filipínci protestovali, avšak nakonec ustoupili,protože nechtěli zažehnout válku.

Historické poučení

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5H

ISTO

RIE

+K

OU

TEK

HU

MO

RU

54

Večer 4. února 1899 dostali vojáci Spo-jených států v oblasti Santol instrukce, aby sidovolili postoupit ještě hlouběji do teritoriadrženého Filipínci a rozkaz „střílet, jestliže tobude zapotřebí“. Američané zanedlouho narazilina filipínskou hlídku, na kterou okamžitě začalistřílet. Vojín, který spustil palbu jako první, úda-jně křičel na své společníky: „Pánové rychle doútvaru! Všude tady okolo jsou negři!“. O párhodin později oznámil McKinley tisku, „žepovstalci zaútočili na Manilu“. Druhý den pakodeslal instrukce k rozdrcení filipínské armády.

Filipínská strana vyslala k americkým ve-litelům emisara s požadavkem „klidu zbraní“a také aby vysvětlil, že provokace přišla od jejichjednotek. Byl odbyt armádním velitelem, který muřekl, že „když už boj začal, musí být veden až dohořkého konce“. Americké noviny byly brzyzaplněny zprávami o „divoších“ a „barbarech“,kteří „stříleli na americkou vlajku“. 6. února rati-fikoval senát dohodu pomocí přesně jednohohlasu přesahujícího potřebnou dvoutřetinovouvětšinu a Filipíny se za vzletných slibů lepšíchživotů pro Filipínce formálně staly koloniíSpojených států. Nicméně došlo ještě k zabitístovek tisíc těch samých Filipínců během de-setiletí pacifikačních orgií, než byl ozbrojenýodpor americké nadvládě definitivně zničen.

Osvobození duší„Nikdy neuslyšíte o jakýchkoliv nepokojích,“

prohlásil americký kongresman, který se právěvrátil z Manily v okamžiku, kdy McKinley zahájilkampaň „benevolentní asimilace“ na Filipínách,„…protože nezůstal nikdo, kdo by se ještěbouřil… jen dobrý Bůh na nebesích ví, kolikFilipínců bylo posláno pod zem. Naši vojácinebrali žádné zajatce, nevedli žádné záznamy;jednoduše čistili zemi a kdekoliv a kdykoliv semohli zmocnit nějakého Filipínce, zabili jej.“

Dříve, než během války převzal vedení, prohlásilgenerál J. Franklin Bell: „Všechen zřetel a veškeréohledy na obyvatelstvo tohoto místa ustávají dnem,kdy se stávám velitelem. Mám moc a autoritu udělatvše, co se mi bude zdát dobré, a obzvláště pokořitvšechny ty, …kteří ještě mají nějakou hrdost.“

„Nechci žádné zajatce, chci abyste zabíjelia pálili: čím víc budete zabíjet a pálit, tím větší miuděláte radost,“ zněl rozkaz vydaný před sto letygenerálem Jacobem Smithem a jeho jednotkymasakrovaly civilisty a Filipínské revolucionáře,bránící první asijskou republiku a svobodu, kterou siprávě vybojovali na Španělsku. Smith nařídil svýmjednotkám změnit ostrov Samar v „tak strašnoupustinu“, že „tam nebudou schopni žít ani ptáci“.Když ho jeden voják požádal, aby definoval věkovou

hranici pro zabíjení, Smith odpověděl „všechny naddeset“. Byl tak předzvěstí osudu poručíka WilliamaCalleyho, který byl shledán vinným z vedení vojákůdopouštějících se hrůz ve Vietnamské vesnici MyLai. Strávil pouze čtyři a půl měsíce za mřížemi,po kterých byl omilostněn Richardem Nixonem.Generál Smith byl postaven před vojenský soud zavydání svých barbarských rozkazů, shledán vin-ným a odsouzen k napomenutí.

Válečný dopisovatel Boston Herald vysvětlovalbrutalitu amerických vojáků vůči Filipíncům násle-dovně: „Naše jednotky na Filipínách… pohlížejí navšechny Filipínce jako na jednu rasu a protože jsoutmavší, jsou tudíž „negři“ a veškeré opovrženía kruté zacházení bílých vládců, vládnoucích nižšímrasám je tedy oprávněné.“ Již v dubnu 1899 jedenamerický velitel předvídal, že: „Bude zapotřebí zabítpolovinu Filipínců, aby ta zbývající polovina mohlapokročit k vyššímu životnímu standardu než jimumožňuje současný, napůl barbarský stát.“

Jak se však ukázalo, až tolik lidí nezemřelo. Jižv roce 1901 byl počet Filipínců, kteří byli zabyti nebozemřeli na nemoci v důsledku hanebné americkéokupace, odhadnut generálem Spojených států na„pouhých“ 600 000 - strašlivé číslo, vezmeme-liv úvahu, že Spojeným státům trvalo ještě dalšíchdeset let, než doslova vyhladily filipínský odpor.

A Amerika se stále ptá:„Proč nás tak nenávidí?“

„Dle mého názoru se staneme největšíhrozbou pro světový mír,“ prohlásil senátor WayneMorse, který hlasoval proti rezoluci o Tonkinskémzálivu v americkém senátu. „Je to ošklivá realitaa my, Američané, jí nechceme čelit. Hrozně neradpřemýšlím o kapitole americké historie, která budev budoucnu napsána v souvislosti s naším vy-povězením z jihovýchodní Asie.“

Pokud budou Američané připraveni položit siotázku: „Proč jsme se naučili tak málo?“ uvidíruce, které se k nim natahují a čekají na stisknutí;všechny ty lidi, dychtivé jim říci slovy ArundhatiRoyse „jak nádherné je být něžný namísto brutál-ní, v bezpečí místo ve strachu. Přátelit se namístoizolace. Být milován namísto nenáviděn.“ ���

vysvětlivky:01) Anexe - násilné připojení území státu, jiným státem. Anexebyla běžná v mezinárodni politice feudálních a kapitalistickýchstátů, zejména při získávání kolonií. Prováděla se obvykle jednostranným prohlášením anektujícího.

Renato Redentor Constantinoz angličtiny přeložil Marek Vondra (Zlínsko)

s pomocí Jindřicha Laciny (FAS Praha)při překladu mírně kráceno

- e-mail: marek.vondra@anarchismus.org -- zdroj: http://www.zmag.org -

fs

a.

an

ar

ch

is

mu

s.

or

g

BLA

CK &

RED

MEA

T-

skin

hea

d -

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5H

ISTO

RIE

55

Povstání začalo ihned po skončení operace„Pouštní bouře“. Nejprve proti diktátorskémurežimu Sadáma Husajna povstalo obyvatelstvona jihu Iráku. V únoru 1991 vystoupilo protiHusajnovu režimu se zbraní v ruce obyvatel-stvo Basry, Nasírije, Samary a několika čtvrtíBagdádu. Porážka v Kuvajtu, mezinárodníblokáda Iráku a neomezená moc úředníkůvládnoucí strany BAAS vyústily ve skutečnouobčanskou válku. Na stranu povstání přešlyněkteré armádní jednotky v plném počtu.

Na konci února se o tom donesly zvěsti nasever. Povstání pracujících v průmyslovém centruiráckého Kurdistánu - Sulajmánii, bylo zahájenoprotestní demonstrací proti spekulacím se zbožímdenní potřeby. V podmínkách mezinárodní blokádyIráku obchodníci, nacionalistická kurdská klanováelita a aktivisté Baas prodávali předražené lékya potraviny. Obohacováním se na hladu a umíráníobyčejného obyvatelstva zakrátko získali obrovskéjmění. Dělníci proto ničili domy místní elity a brali size skladů a obchodů nezbytné výrobky. Běhemnepokojů obyvatelstvo čtvrtí a pracující z továrenvytvořili kvůli koordinaci aktivit na veřejnýchshromážděních a schůzích rady (v arabštině nazý-vané „šóry“). Do jejich kompetence pak přešlyobsazené sklady a domy. Rady začaly pomáhats přerozdělováním zabaveného zboží mezi obyva-telstvo. V každé městské části, v každé továrně,v každém průmyslovém odvětví byla utvořena šóra.Jen v Sulajmánii jich fungovalo dvaačtyřicet.

Dne 5. března přerostly nepokoje v Sulajmániido živelného ozbrojeného povstání. Účastnilo seho 30 tisíc lidí. Na jejich stranu přeběhla i velká částvojáků. Po úporných bojích s armádou a policií seměsto dostalo do rukou povstalců. Povstání zvítězi-lo v Raníi, Eroile a dalších městech na severu.20. března dosáhlo vítězství dělnické povstánív Kirkúku. Byly vybudovány koordinační orgánypovstaleckých akcí na úrovni měst - rady delegátůšór z městských čtvrtí a podniků - a jejich koordi-nační centrum, tzv. Ústřední rada pracujících.

Rady v řadě tabákových, cementárenskýcha textilních závodů v Sulajmánii byly proanarchi-sticky naladěny. Jejich aktivisté se označovali zakomunisty rad pracujících a vyslovovali se prookamžitý přechod podniků do společenského vlast-nictví - pod správu rad. Zároveň s tím ale neměladrtivá většina účastníků radového hnutí akční pro-gram, odpovídající alternativu ke kapitalismu. Kvůlitomu se dostali pod vliv politických stran - sociálnídemokracie, kurdských nacionalistů a komunistickéstrany. Zástupcům stran bylo dovoleno vstupovatdo radových struktur a získali tak možnost podřídithnutí svým zájmům. Proanarchistická orientacemas přišla vniveč, protože v Kurdistánu neexisto-vala anarchistická organizace, která by mohlalidem nabídnout anarchistický program okamžitérealizace svobodného socialismu.

Velkou chybou proanarchisticky oriento-vané části rad byl vojenský pakt protiSaddámovi, uzavřený s nacionalisty. Zatím-co nejlepší ozbrojené oddíly pracujících vedlyboj na frontě pod Kirkúkem, nacionalisté(Vlastenecká fronta Kurdistánu) získali podkontrolu pracujícími dobytá kasárna a vojensk-

ou techniku. Získáním kontroly nad výzbrojí sek 20. březnu přeměnila domobrana nacionalistů(tzv. pešmerga) na působivou vojenskou sílu.

Nacionalisté si od rad vyžádali úctu k sou-kromému vlastnictví a kapitalistickému řádu. Peš-mergští bojovníci zahájili zatýkání účastníků ob-

sazování skladů s potravinami, začali odzbrojo-vat oddíly rad pracujících, a kromě toho vůdcina-cionalistů podněcovali národnostní třenicemezi pracujícími různých národností.

Navíc pešmergy terorizovaly arabské oby-vatelstvo. A to nemohlo nevnést mezi pracujícínárodnostní rozkol. Je zajímavé, že nacionalis-tičtí předáci udělali všechno možné proto, abyzachránili před popravami vysoce postavenéirácké důstojníky a vysoké šarže místní policie.Po válečném vítězství v bojích o Kirkúk, zahájilinacionalisté separátní jednání s Husajnem.Toto spolčení představovalo ohromnou tragédiipro tisíce arabských dezertérů z irácké armády,kteří bojovali v oddílech šór.

Tito lidé byli zvláště nebezpeční pro nacional-isty i buržoazii. Měli vojenské znalosti, pomáhaliradám získávat zbraně a budovat oddíly domo-

brany. Část z nich se stala aktivisty radovéhohnutí. Někteří arabští dezertéři byli zavražděnipešmergou, zbylé zajali a vydali Husajnovi. Titolidé a jejich rodiny zahynuli v iráckých věznicích.

Pobouření účastníci radového hnutí vys-toupili proti podobnému jednání. Začaly zuřivéboje mezi oddíly politických stran a pracující-mi. Bez ohledu na převahu vojenské síly bylapešmerga vyhnána z mnoha měst Kurdistánu.Poté, v rámci pomoci svým chráněncům -nacionalistům, zahájilo irácké letectvo bom-bardování měst. Zahynuly tisíce lidí. Oby-vatelstvo a dělnické oddíly, vyčerpané z bojůs Husajnovou armádou, byli nuceni odejítz měst do hor a lesů. Na základě dohody

o územní samosprávě Kurdistánu, kterous Husajnem uzavřely nacionalistické strany,byla sestavena místní vláda a ozbrojenousilou byly rozehnány zmírající rady.

Poslední tečku za porážkou povstání učinilavojenská intervence Turecka, která byla zahájenapod záminkou boje s oddíly stalinistů z Kurdskéstrany pracujících A. Ocalana. Za podpory OSN,vojsk USA a členských zemí NATO, vtrhlo na jaře1991 do severního Kurdistánu 35 tisíc turec-kých vojáků podporovaných tanky a letectvem.Za pomoci pešmergy byly partyzánské oddílykomunistů rad pracujících rozdrceny. Tisíce rodinpracujících - kurdské i arabské - skrývající sepřed bandami nacionalistů, byly tureckou armá-dou povražděny nebo byly uvězněny ve speciál-ních koncentračních táborech.

Porážka hnutí samosprávných rad pracujícíchv Kurdistánu ukázala, že absence pozitivníhoprogramu u většiny povstalců vedla k porážce,k podřízení se politickým stranám.

Strany se snaží využít samosprávné hnutí(rady delegátů a všeobecná shromáždění obyva-tel) pro svůj nástup k moci. Po uchvácení mocispolečenskou samosprávu potlačují a nasto-lují svoji diktaturu. Tak tomu bylo v Rusku v le-tech 1917 - 1921. Podobné události se odehrályi v Kurdistánu v r. 1991. Aby se tomu dalo vyh-nout, je třeba budovat anarchistické organizace.Jejich cílem je šířit myšlenky samosprávy ještěv předrevolučním období, aby v okamžiku po-vstání jednali pracující anarchisticky.

Abychom se vyvarovali nastolení novéstranické diktatury, nesmí se společenskásamospráva podřizovat rozhodnutím ani anar-chistické, ani kterékoli jiné organizace. Nao-pak, anarchisté a anarchistky nesmí jednat jakosíla stojící nad lidmi nebo mimo lid, ale jakoaktivisté lidové samosprávy a agitátoři. Nema-jí vnucovat svá řešení shora, ale prosazovatje cestou propagace, protože cílem anar-chismu není uchopení moci, ale zformová-ní společenské samosprávy, která nahradí státa tak zlikviduje politické strany. ���

slovníček:

Šóra - arabský výraz pro pojem „konzultace“. Původní významje podle islámské šaría (islámský zákoník) povinnost vládcekonzultovat rozhodnutí se svými následovníky. Výraz odpovídátaké shromáždění, které tyto konzultace provádí. Právě díkyprincipu šóry bývá někdy islám považován za podklad promožný zastupitelský demokratický režim. Na straně druhé,podle původního záměru, nejsou konzultace zdrojem imperativního mandátu pro Emíra (toho, kdo vydává rozhodnutí), tedy úroveň demokracie odpovídá spíše monar-chii, kde má absolutní vládce také své rádce (ministry).Jediným omezením pro vládcova rozhodnutí je pak právě šaría (potažmo Korán). Samozřejmě, tímto výkladem se radověkomunistické šóry během povstání v roce 1991 neřídily.Jejich podstatou byla rovnoprávnost shromážděných a imperativní mandát pro výkon funkce.

Pešmerga - populární kurdský termín označující guerillovéa miliční jednotky v iráckém Kurdistánu. Odtud se rozšířil i do přilehlých oblastí. Výraz původně znamená „sebeobětujícíse“. Používají ho i kurdské matky, které se nazývají pešmergysvých dětí, tj., že se pro jejich blaho obětují.

Michail N. Magidz ruštiny přeložil Karel Rosák (AFA-FAS Praha)

- e-mail: karel.rosak@anarchismus.org -- zdroj: http://www.fsa.anarchismus.org -

- odkazy na další zajímavé články k tomuto tématu naleznete nahttp://www.irak.anarchismus.org -

Povstání v Irákujaro 1991

popravy kurdských bojovíků a bojovnic

kurdské bojovnice a bojovníci

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5H

ISTO

RIE

56

V říjnu 1999 jsem stál v nemocničním po-koji umírajícího dítěte v Bagdádu společněs Denisem Hallidayem, který o rok dříve rezig-noval na funkci zástupce generálního tajemní-ka OSN. Prohlásil: „Prostřednictvím OSNvedeme válku proti lidem v Iráku. Zasahu-jeme civilisty. A co hůře, zasahujeme děti…Co to má všechno znamenat?“

Halliday působil u Spojených národů 34 let.Jakožto mezinárodní úředník uznávaný mnohemvíce v záležitostech „pomoci, ne ubližování lidem“,jak se vyjádřil, byl poslán do Iráku, aby zavedl pro-gram Ropa za potraviny, který následně odsoudiljakožto podvod. „Rezignuji,“ napsal, „protože politi-ka ekonomických sankcí likviduje celou společnost.Pět tisíc dětí umírá každý měsíc. Nechci řídit pro-gram, který naplňuje definici genocidy.“

Hallidayův nástupce, Hans von Sponeck, dalšíasistent generálního tajemníka, který byl ve služběuž 30 let, taktéž rezignoval, aby vyjádřil svůjprotest. Jutta Burghardt, šéfka Světového potrav-inářského programu v Iráku, je následovala a pro-hlásila, že už nemůže nadále tolerovat to, co se pá-chá na iráckém lidu. Jejich kolektivní čin byl bez-precedentní, přesto se mu dostalo jen mizivé po-zornosti médií. Novináři nezahájili žádné serioznípátrání ve věci závažných obvinění proti britskéa americké vládě, které prakticky řídily embargo.

Von Sponeckův údaj, že sankce odsoudilyIráčany k životu jen s trochou více než 100 dolarůna rok, nebyl publikován. Nazval to „záměrnýmpřiškrcením“. Nebyl zveřejněn ani fakt, že až dočervence 2002 byla Georgem W. Bushem s pod-porou Tonyho Blaira zablokována humanitárnípomoc v hodnotě více než 5 miliard dolarů.Dodávky byly přitom schváleny sankčním vý-borem OSN a zaplaceny Irákem. Zahrnovalypotraviny, léky a lékařské vybavení, stejně jakopoložky životně důležité pro vodárenská a hygien-ická zařízení, zemědělství a školství.

Daň, kterou si to vyžádalo na životech, bylaohromující. Podle zprávy UNICEF mezi roky 1991a 1998 zemřelo 500 000 dětí ve věku nižším než5 let. „Pokud přičteme dospělé,“ prohlásil Halliday,„číslo téměř jistě překročí milion.“

V roce 1996 v rozhovoru pro 60 minut, amer-ický program věnující se aktuálním aférám,byla tehdejší velvyslankyně u OSN MadeleineAlbright dotázána: „Slyšeli jsme, že zemřelo půlmilionu dětí...je ta cena přiměřená?“ MadeleineAlbright odpověděla: „Myslíme, že to stojí za to.“Televizní síť CBS od té doby odmítá povolit opě-tovné odvysílání pásky s rozhovorem a její re-portér o tom není ochoten diskutovat.

Halliday a von Sponeck byli dlouho nevítaný-mi osobami ve většině amerických a britskýchmédií. To, co odhalili, bylo příliš nepříjemné:nejenže embargo představuje hrozný zločin protilidskosti, ale také posiluje vládu SaddámaHusseina. Důvod, proč tolik Iráčanů tak hořcesmýšlí o americké invazi a okupaci je ten, že sipamatují anglo-americké embargo jako ochromu-jící, středověké obléhání, které jim zabránilo vesvržení diktatury. O tom se v Británii téměř nepíše.

Halliday se objevil v nočních zprávách BBC2krátce po své rezignaci. Sledoval jsem moderáto-ra Jeremy Paxmana, který dovolil tehdejšímu min-istru zahraničí Peteru Hainovi, označit Hallidaye

za Saddámova zastánce. Hainovo hanebné vys-toupení nebylo překvapující. V předvečer letoš-ní konference Labouristické strany odbyl Irákjako „okrajovou záležitost“.

Alan Rusbridger, redaktor Guardianu, napsalnedávno v New Statesman, že někteří novináři„považují za špatné zabývat se ve veřejné debatěčímkoliv, co nějak souvisí s etikou nebo normami,bez ohledu na základní poslání žurnalistiky.“ Byloto příjemné odklonění od obvyklé společenskévycpávky, která bývá pokládána za mediálníkomentář, která ale zřídka sleduje „základníposlání žurnalistiky“ a obzvláště od smluvenéhosmrtonosného mlčení. „Jestliže je pravda na-hrazena mlčením,“ prohlásil sovětský disidentJevgenyj Jevtušenko, „je mlčení lží.“

Mohl by narážet na mlčení o zničujícíchúčincích embarga. Je to toto mlčení, které činíz novinářů spoluviníky, právě tak jako jejichmlčení přispělo k nelegální a nevyprovokovanéinvazi do bezbranné země. Ano, před invazí zdebyla spousta mediálního hluku, ale Blairovavymyšlená verze dominovala, zatímco ti, kdomluvili pravdu, byli odstrčeni stranou.

Scott Ritter byl nejvyšší zbrojní inspektorOSN v Iráku. Ritter prohlásil: „Do roku 1998 bylairácká infrastruktura k produkci chemických zbranítotálně rozebrána, nebo zničena UNSCOMem…Program na výrobu biologických zbraní byl zas-taven, hlavní zařízení vyřazena… Program bali-stických řízených střel s dlouhým doletem bylnaprosto eliminován. Kdybych měl stanovit iráckouhrozbu, označil bych ji jako nulovou.“

Ritterova pravdivá slova sotva někdo znal.Stejně jako Halliday a von Sponeck, nebyl téměřnikdy zmiňován v televizním zpravodajství, kteréje hlavním zdrojem informací většiny lidí. Pro-myšlené matení pojmů Hanse Blixe bylo mnohempřijatelnější jako „vyvažující hlas“. To, že Blix, stej-ně jako Kofi Annan, hrál s Washingtonem svouvlastní politickou hru, se nikdy nerozebíralo.

Až do pádu Bagdádu byly dezinformace a lžiBushe a Blaira šířeny a legitimizovány novináři,pozoruhodně i BBC, která vymezuje své politickézpravodajství prohlášeními, událostmi a osobnost-mi z úřadu britské vlády a parlamentu. AndrewGilligan prolomil toto pravidlo svou výjimečnoureportáží z Bagdádu a později svým odhalenímBlairových největších podvodů. Je poučné, že větši-na útoků na něj pocházela od jeho kolegů novinářů.

V kritických 18 měsících před útokem na Irák,když Bush s Blairem tajně plánovali invazi, se zeslavných a dobře placených novinářů stalo stěžíněco více než kanál, kterým přicházela hlášení.Nejdůležitější rolí opravdového novináře nenípředávat hlášení ale vybízet, nebýt zticha aleodhalovat. Byly zde čestné výjimky, napříkladRichard Norton-Taylor z The Guardian a nezkrot-ný Robert Fisk z The Independent.

Dvoje noviny, The Mirror a The Indepen-dent, prolomily řady. Kromě Gilligana a jedno-ho nebo dvou dalších, reportéři nedokázaliodrážet rostoucí uvědomění veřejnosti o prav-dě. V komerčním rádiu byli hlavní novináři,kteří vznášeli příliš mnoho otázek, instruováni,aby „ubrali protiválečného materiálu, protožezadavatelé reklamy to nemají rádi.“

V USA, se takzvaný hlavní proud toho, co jeústavně nejsvobodnější tisk na světě, držel linietak, že ve výsledku Bushovým lžím věřila většinapopulace. Američtí novináři se teď omlouvají, aleje pozdě. Americká armáda je teď mimo kontroluv Iráku a beztrestně bombarduje hustě obydlenáúzemí. Kolik iráckých rodin trpí? Nezažívámejejich muka a neslyšíme jejich prosby o smilování.Bodle současných odhadů zemřelo během tohotogroteskního šílenství zhruba 37 000 Iráčanů.

Charles Lewis, bývalý reportér CBS, který teďprovozuje Centrum pro veřejnou poctivost veWashingtonu DC, mi řekl, že nepochybuje o tom,že kdyby jeho kolegové dělali svou práci, místotoho, aby se chovali jako nuly, k invazi by vůbecnedošlo. Taková je moc moderních médií, mělibychom zabránit jejímu zneužití. ���

John Pilgerz angličtiny přeložil Marek Vondra (Zlínsko)

- e-mail: marek.vondra@anarchismus.org -- zdroj: http://www.fsa.anarchismus.org -

Irák a vina médií

iráčtí vězni

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5H

ISTO

RIE

57

Před několika měsíci jsem navštívil severníŠpanělsko, včetně oblasti poznamenanéletitým násilným konfliktem. Tento kout zeměobývají lidé, kteří sem zřejmě před mnohastaletími přišli odněkud z Kavkazu - odtud totižpochází jejich jazyk, tolik nepodobný žádnémuz okolních evropských jazyků. Ano, řeč jeo Baskicku. A musím říci, že tato moje vůbecprvní návštěva tohoto regionu na mě zanecha-la hluboký dojem. V téměř celém Baskicku jetotiž nádherná příroda. Kopcovitý horský terénpyrenejského pohoří strmě se na pobřežísvažující k Atlantskému oceánu nabízí strhujícípanoramata. Až jsem skoro chápal, že jsou titolidé na svou zem tak hrdí. Ale opravdu jenom„skoro“. Protože s oním tolik medializovanýmnacionalismem úzce souvisí další jev, kterýnemá v okolní Evropě - snad kromě SeverníhoIrska (právě u něj najdeme v souvislostis Baskickem mnoho paralel) obdoby. Nazvalbych ho jednoduše „pouliční politikou“.Transparenty a vlajky v oknech, nápisy a grafi-ty na zdech i skalních útesech, zamazávánía přepisování názvů ve Španělštině (což ovšempůsobí, myslím, že nejen turistům, orientačníproblémy) - takovými způsoby vyjadřují místnílidé aktivně své politické názory a ideály.

„Turisté, vítejte v Baskicku, neza-pomínejte ale, že nejste ve Španělsku ani veFrancii.“ (volně přeloženo) - Tento transparentnás vítal při vjezdu. K turistům se obyvatelé/kyBaskicka nechovají nijak nepřátelsky - poměr-ně jim záleží na dobrém a nekonfliktním obrazeBaskicka z hlediska příjmů z turistickéhoruchu. Ba ani k ostatním obyčejným obyva-telům/kám Španělska - jsou ostatně provázá-ni/y jak pracovně, tak příbuzensky.

Žel jsem za svou krátkou návštěvu baskick-ých měst, městěček i vesnic nabyl dojmu, že tuto„pouliční politiku“ (a na rozdíl od jiných oblastía zemí se tato politika týká právě i těch nej-menších vesniček) vytváří omezený okruh lidíblízce napojených na své politické vůdce. Tato„pouliční politika“, jak tomu tak už při bližšímpohledu bývá, nejedná v zájmu obyčejných lidí.Naopak spíše slouží mocenským zájmům elit.Podivný konglomerát nacionalismu a autori-tářského socialismu ani v zájmu obyčejných lidí už

z principu jednat nemůže. A ačkoliv i v Baskickupůsobí i jiné neautoritářské (anarchistické)skupiny, nacházejí se v těžké defenzívě a popu-laritě svých rivalů se nemohou rovnat. Nenabí-zejí totiž tolik populární a jednoduchá řešenítypu: „Když se všichni sjednotíme v boji protispolečnému nepříteli (v tomto případě španělské-mu státu), tak až ho porazíme, budeme se mítvšichni lépe.“ Ale ať už by toto vítězství znamena-lo cokoliv, jsem si téměř jistý, že by nezname-nalo skutečnou svobodu. Svobodu jak v politick-ém, tak hlavně v ekonomickém smyslu. Na to držíaž příliš těsně otěže dění ve svých rukách sepa-ratističtí vůdcové a jejich partaje, potažmo špa-nělský stát a globalizovaný kapitál.

V Baskicku, stejně tak jako napříkladv Severním Irsku, není cílem revolučního či ná-rodně-osvobozeneckého boje svobodná spo-lečnost. Cílem je pouze výměna elit. A ačkolivv minulosti i takováto změna mohla mít pozitivnídopad na život obyčejných lidí, v dnešní době sezdá tak masová podpora takového úsilí značněpošetilá. Ano, sepratisté se v Baskicku těšíznačné popularitě a podpoře, ačkoliv se nám ofi-ciální média snaží namluvit opak, třeba tím, žesrovnávají počty účastníků pro a proti demon-strací. To má jedinou, zato však zásadní chybu -vypovídací hodnotu. Dá se totiž něco takovéhousuzovat například ze zprávy, jež například

začátkem srpna 2000 proběhla i českými mé-dii? ETA (s největší pravděpodobností) tehdyv průběhu dvou dnů zavraždila podnikatelev Zumaii, odpálila bombu v Madridu, při níž bylozraněno jedenáct lidí ,a dvěma kulkami do týlu bylv Pamploně zastřelen poddůstojník španělskéarmády. V reakci na tyto události v řadě španěl-ských měst proběhla shromáždění k uctěnípamátky obětí. Největší demonstrace proběhlatradičně v Madridu, což je 3 miliónové hlavníměsto Španělska ležící v centrální části pyrene-jského polostrova. Tradičně zde proti ETA de-monstrují řádově statisíce lidí - na největšíchdemonstracích se sejde i hodně přes milión,včetně nejrůznějších zástupců státu, ukazujícíchse většinou a ne náhodně v čele průvodů.Přívrženci/kyně ETA naopak demonstrovali/ysvoji podporu baskickým separatistům v několikabaskických městech, ležících v severním Španěl-sku (Baskicku), blízko pobřeží.V největším z nich,Bilbau (350 tis. obyv.), ale i v ostatních - např. SanSebastiánu (150 tis. obyv.) pravidelně a spontán-ně projevují podporu ETA tisíce až desetitisícelidí, zatímco oficiálně připravované demonstraceproti ETA pravidelně navštěvuje o mnoho ménělidí. Akce proti ETA organizuje např. Svaz španěl-ských měst a obcí za podpory odborovýchpředáků, zatímco přívrženci/kyně ETA většinousvoji podporu projevují mnohem spontánnějšímiakcemi zdola jako jsou pochody, stávky a příméakce, při nichž mnohdy dochází ke střetům s poli-cií. Ano, ETA zcela jistě nemá podporu ve Španěl-sku, ale v Baskicku ji zcela jistě má.

Dalším znepokojujícím jevem, který na-povídá, že i uvnitř baskické strany konfliktu nenívše v pořádku, jsou množící se útoky radikálůz řad ETA proti umírněnějším baskickým nacional-istům. To, že přístup druhé strany konfliktu, totižšpanělské vlády, potažmo represivních orgánů,ani ze své podstaty v pořádku být nemůže, se zdábýt natolik jasné, že snad ani není potřeba se jímnějak hlouběji zaobírat. Stačí připomenout činnostspeciálních tajných jednotek španělské vlády,majících za úkol zlikvidovat ETA i její přívržence.Samy tyto jednotky při svém jednání otevřeněporušovaly tolik španělských zákonů, že dalšíjejich činnost se nakonec stala neúnosnou i prosamotnou vládu. To ovšem ani v nejmenším nez-namená, že tvrdé represe vůči separatistickýmsnahám nepokračují. Nyní jsou jenom lépe kryty.

Baskicko a jeho svoboda

pobřeží Baskicka

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5H

ISTO

RIE

58

Problémem je i to, že v Baskicku, třebanarozdíl od Katalánska, byl sebemenší projevnárodnostního smýšlení i chování velmi tvrděpotírán Francovým režimem. I proto se nacional-ismus zřejmě rozšířil do všech vrstev obyvatelst-va a stal se záležitostí většiny, symbolem odporunejen proti Francovi, ale proti všemu španělské-mu. A navíc zřejmě chybí Baskicku pozitivnísociální zkušenost ze španělské občanské vál-ky, ta zkušenost, která vytváří právě třebav Katalánsku silnou opozici vůči místnímunacionalismu. A ten se navíc neprojevuje tolikmezi obyčejnými lidmi, jako spíše v institucionál-ní sféře. Školní dvojjazyčné vyučování nebotřeba dvojjazyčné cedule - to vše nám napovídá,že Katalánsko nikdy nemělo takový problémv projevování své národní identity.

A ačkoliv si problém Baskicka a jeho kon-fliktu zcela jistě zaslouží rozsáhlejší zkou-mání, chci vám teď pouze ve stručnostinastínit jakýsi úvod do této problematiky, ini-ciovaný právě mým zážitkem z návštěvytohoto kousku velmi zajímavé země.

Stručný přehleddějin Baskicka

Lidé, kteří se hlásí k baskické národnosti,dnes žijí převážně na území dvou států, Franciea Španělska. Ve Španělsku je jich přes dva mil-iony. Na tomto území se jedná o Baskickéautonomní společenství neboli „Euskadi“o rozloze něco přes 7 tisíc kilometrů čtve-rečních, které je tvořeno třemi provinciemi -Álava, Guipúzcoa a Viscaya, a o provinciiNavarra. Hlavním městem Baskicka je Vitoria-Gasteiz ležící v provincii Álava.

Obyvatelé a obyvatelky Baskicka nikdynetvořili/y jednotný politický útvar. Samos-tatnému národnímu celku se nejvíce blížilokrálovství Navarra, které bylo v roce 1512 for-málně připojeno ke Španělsku. Přesto meziBasky vždy existovalo silné povědomí sou-náležitosti. Konec 19. století byl v baskickýchprovinciích ve znamení boje proti centralizačnímsnahám španělského státu. V roce 1895 bylazaložena Baskická národní strana.

Ústava Španělské republiky z roku 1931dala provinciím právo na získání regionálníautonomie. V roce 1936 nechala Lidová fronta,ve snaze získat baskické nacionalisty na svoustranu, odhlasovat Baskicku španělským parla-mentem status autonomie. Byla vytvořena bask-ická vláda, složená z několika menších stran,pod vedením Antonia de Aguirre.

Obyvatelé a obyvatelky Baskicka se vojenskypostavili/y Francovým národním gardám běhemobčanské války ve Španělsku ve 30. letech.Francovo letectvo za trest zničilo historické bask-ické město Guernicu. Po skončení občanskéválky v Baskicku v srpnu 1937, kdy frankisté mělipod kontrolou celou oblast, baskická vláda uprch-la do Barcelony, a odtud se její členové rozprchliv roce 1939 do celého světa. Po skončení druhésvětové války se rekonstituovaná baskická vládausídlila v Paříži opět pod Aguirreovým vedením.Ještě v roce 1939 bojovali v horách proti Francovibaskické partyzánské skupiny.

Obyvatelé a obyvatelky Baskicka, kteří/ézůstali/y ve své vlasti, se za Francova diktá-torského režimu (1939 - 1975) stali/y terčemkrutých represí - 50 tisíc lidí bylo zabito, 10 tisícuvězněno (z nich dalších 1000 popraveno).Autonomie byla zrušena, všechny politické stranybyly zakázány. Baskická kultura byla potlačována,zakázáno bylo používání baskického jazyka

(i v soukromém styku) a baskických jmen.Baskickému obyvatelstvu byla totiž přisouzenaúloha protivníků vítězů občanské války.

Od padesátých let se do Baskicka sicezačal navracet hospodářský růst, nové generacivšak nestačila jen ekonomická prosperita.V roce 1959 byla založena organizace Baskickoa jeho svoboda (ETA) a do pohybu se dalo hnutíBasků za nezávislost. Jejím politickým křídlemse stala strana Herri Batasuna (Lidová jednota).Mají stejný cíl - dosažení absolutní politickénezávislosti pro baskický stát Euskadi.

V posledních dvou desetiletích 20. století seextrémní nacionalismus, představovaný ETA,objevil jako téměř výlučně městský jev. To jedůvod, proč se rozvíjel relativně pomalu v bas-kických krajích ve Francii, které jsou víceménězávislé na venkovské, zemědělské ekonomice.Jakmile se ale začala prohlubovat spolupráce

tajných ultranacionalistických skupin na oboustranách hranice, prohloubila se i spolupráce fran-couzské a španělské vlády. Jak ve Francii, tak veŠpanělsku je totiž aktivita techto skupin namířenaproti centrálním vládám.

Původ Basků je obestřený tajemstvím.Nikdo neví, odkud na Pyrenejský poloostrovpřišli. Ačkoli byli vytlačeni na sever poloostrovajinými etniky v 6. - 1. století př. n. l. a pozdějiv historii se dostali do područí Římanů, Visigótů

i Franků, vždy si dokázali zachovat svou kul-turní identitu. Jako jediní na Pyrenejskémpoloostrově nepodlehli romanizaci a udrželi sinezávislost i za arabské nadvlády.

Prosluli jako mořeplavci (ke břehůmSeverní Ameriky údajně dopluli ještě předColumbem) a vynálezci. Psaná baskická lite-ratura existuje již od 16. století. Bask Ignácz Loyoly založil v roce 1534 Jezuitský řád.

Baskičtina (euskera) je izolovaný jazyknepříbuzný s žádným z okolních indoevropskýchjazyků. Obecně je pokládána za předindoevrop-

ský jazyk. Podle některých teorií může být bask-ičtina možná i neolitický jazyk. Například v češtiněpoužívané slovo „bizardní“ pochází z baskičtiny.

Od roku 1975, kdy zemřel Franco, je eu-skera na vzestupu. Ze dvou a půl milionů Baskůmluví baskičtinou zhruba 30 procent lidí a vícenež 90 procent dětí navštěvuje školy s výukouv baskičtině. Rádio i televize vysílají v baskič-tině, vycházejí baskické noviny.

Bomba pro admirálaČerná limuzína Dodge Dartt model 3700 se

státní poznávací značkou PMM-16416 zastavilapřed domem číslo šest v ulici Hermanos Bécquerv osm hodin čtyřicet pět minut. Třicetiletý řidičJosé Luis Pérez Mojena zůstal sedět za volantem,jedenapadesátiletý tajný policista Juan AntonioBueno vystoupil a čekal u dveří. U chodníku zas-tavil ještě další automobil s řidičem a třemi muži.Byli to tajní policisté, stálá osobní stráž minister-ského předsedy. Admirál Luis Carrero Blanco nas-edl do vozu, řidič vyjel jako každý den ulicí Lopezde Hoyos na bulvár Serrano.

Jezuitský kostel svatého Františka de Borjanepatří mezi věhlasné španělské katedrály.Ministerský předseda sem však zajížděl, protožechrám stál jen pár bloků od jeho bytu. Španělskýpremiér nemůže začít svůj den jinak než předoltářem. Je známo, že k přijímání musí věřící přis-toupit nalačno. Luis Carrero Blanco s doprovodemdojížděl každý den na mši, pak se vracel domů,aby posnídal. Jedno ráno se podobalo druhémujako vejce vejci. Snad jen s tím rozdílem, že 20.prosince 1973 byl v Madridu ošklivý, podmračený,sychravý den a ministerský předseda si protooblékl světle šedý převlečník.

Usedl na své místo do kostelní lavice číslosedm, jeho strážce měl rezervováno místo zaním. Modlil se, klekal a vstával, pak přijalz rukou faráře Gómeze Aceby svátost. V devěthodin dvacet vyšel z chrámu a nastoupil předhlavním vchodem do vozu.

Každodenní trasa z kostela ke snídani vedlaz bulváru Serrano ulicí Juana Bravo na CalleClaudio Coello, kde vůz projížděl kolem zadníhotraktu kostela. V devět hodin dvacet pět, ve chvíli,kdy byla černá limuzína před domem číslo 104,se ozvala mohutná detonace.

Osobní vůz americké výroby Dodge Dart vážíprázdný 1.800 kilogramů. Nálož umístěná poddlážděním vybuchla přesně ve chvíli, kdypřejížděla nad ní. Exploze vyhodila limuzínus osazenstvem do výše dvaceti metrů. Narazilachladičem o římsu střechy čtyřpatrového domu,otočila se ve vzduchu, přeletěla budovu a dopad-la na zvýšenou terasu ve dvoře.

Výbuch vytvořil v dláždění dva metry hlubokýkráter o průměru deseti metrů. Okamžitě se začalplnit vodou z poškozeného vodovodního potrubí.Všichni tři tajní policisté v doprovodném voze bylizraněni. Taxikáře, který právě projížděl ulicí,museli odvézt do nemocnice. Střepina a kusydláždění zranily domovnici Clementovou a jejípětiletou dcerku Marii José. Exploze vyrazilav okolí okna a poškodila fasády domů.

Věřící v kostele svatého Františka de Borjaslyšeli detonaci. Domnívali se, že došlo k zemětře-sení, proto co nejrychleji vyběhli ven. U zdemolo-vaného vozu se nejdříve objevil někdejší ministrGregorio López Bravo, který se chvíli před tím poz-dravil s admirálem na mši, redaktorka PaulinaBotellová a farář Acebo. Ten se převlékal po mši vesvé cele a oknem viděl jak vůz s ministerskýmpředsedou prolétl vzduchem a dopadl do dvora.

Franco

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5H

ISTO

RIE

59

Tajný policista Juan Antonio Bueno byl namístě mrtev, ministerský předseda CarreroBlanco zemřel při převozu do nemocniceHospital Militar del Generalíssimo, řidič JoséLuis Pérez Mojena zemřel téhož dne večer.

Ačkoliv se brzy objevily zprávy, že výbuchmohl způsobit i plyn, netrvalo dlouho a Hlavníředitelství tisku přiznalo, že šlo o atentát.Provedli ho dva mladí muži, kteří se měsícpředtím nastěhovali do suterénního bytu v doměčíslo 104 v madridské ulici Claudio Coello. Podzáminkou, že jsou sochaři a chtějí si zde vybu-dovat ateliér (proto nevzbudili podezření, kdyžse z jejich domnělého ateliéru ozýval hluk),vyhloubili pod ulicí podkop a instalovali tři těžképrotitankové miny, které odpálili na dálku. Šlov daných poměrech o šokující událost. Přesněprovedený atentát byl označován za největší pol-itickou událost od doby občanské války.

A proč si atentátníci vybrali Blanca a ne rov-nou nenáviděného generála Franca? Nemělototiž smysl odstranit starého Franca, který stejněuž jen dožíval. Bylo zapotřebí umlčet jeho nás-tupce, který měl za úkol pokračovat v jeho dílea měl v ruce všechny mocenské prostředky, abyzáměr realizoval. A bylo také zapotřebí ukázat,že představitelé fašistického režimu jsou jenobyčejní, zranitelní a smrtelní lidé.

Policie se svými veřejnými i tajnýmisložkami, armáda se svou vojenskou policiía tajnou službou i organizace fašistickéfalangy01) se daly do horečného vyšetřováníatentátu. Exilová baskická vláda v Pařížiodmítla podíl ETA na akci. Represe proti opo-zici na sebe ale stejně nenechaly dlouho čekat- barcelonská a madridská univerzita byly uza-vřeny. Politická situace byla už před atentátemna Blanca povážlivá - odpor proti fašistickévládě den ze dne sílí, odborářské a levicovéorganizace a skupiny jsou i přes hrozbyzatýkání a mučení na vzestupu. Po atenátu sesituace ještě vyostřila - proto si i Hlavní veli-telství bezpečnosti pospíšilo, a vydalo užv sobotu 20. prosince 1973 zprávu, v nížoznačilo za pachatele atentátu příslušníkyETA. A dokonce konkrétně označilo šestmladých lidí, většinou žijících trvale v za-hraničí, za atentátníky. V čem se frankistic-ké bezpečnostní orgány nespletly, bylo to, žeorganizátorem atentátu byla skutečně ETA.Pět mladých mužů, jejichž pravá jména se užzřejmě nikdy nikdo nedozví, jejichž skupinadostala krycí název „Commando Txikia“,provedli celou operaci tak perfektně, že se jimpříslušníci rozsáhlého fašistického policejníhoaparátu vůbec nedostali na stopu. Původněsice chtěla skupina Blanca unést a vyměnit hoza vězně ETA - převlečeni za mnichy ho chtěliunést přímo z jeho ranní mše - když všakpřišla zpráva, že Franco oficiálně Blancajmenoval svým nástupcem, a tudíž se jehoochrana ztrojnásobila, rozhodli se pro druhouvariantu. Nástupcem Blanca se stal CarlosArias Navarro. Pak přišla portugalská revolucea nakonec i smrt Franca. Politický útlak v zemipovolil. Pouze však povolil. A na jak dlouho?

Euskadi Ta Askatasuna (ETA)ETA se skládá z tzv. tvrdého jádra (30 - 40 li-

dí), kteří organizují činnost zhruba dlaších 700.Tvrdé jádro útočí, ostatní fungují jako informátoři,spojky či zabezpečovatelé akcí. V současné doběmá ETA dvě velitelství - ve španělském Baskickua v jižní Francii - francouzské Baskicko. Na finan-cování se podílejí členové a členky organizace,ale i jednotliví finanční sponzoři z celého světa.

Organizace vznikla v roce 1959 jako militant-ní křídlo PNV (Partido Nacionalista Vasco).Zpočátku se jmenovala EKIN a sdružovala mladélidi z oblasti Bizkaja a Gizpukao. V roce 1959došlo k přejmenování na ETA. Ta se tak stala jedi-nou polovojenskou nacionalistickou organizací,která bojovala proti španělskému státu i za Fran-cova režimu. K největšímu útoku došlo v roce

1961, kdy ETA ukutečnila útok na vlak převážejí-cí fašistické veterány občanské války na oslavy25. výročí vítězství.Tím začaly represe. Mnoho lidíbylo zastřeleno i za legální držení zbraně, mnohojiných uteklo přes hory do Francie.

Od té doby až do roku 1968 se ETA nez-mohla na žádný větší útok. Po roce 1976, poFrancově smrti (1975), bylo propuštěno z vězenívelké množství lidí baskické národnosti, většinounespravedlivě odsouzených, ale též mnoho členůa členek ETA. Levicová španělská vláda FelipeGonzalese vytvořila proti znovu se formujícíorganizaci speciální teroristickou skupinu GAL,podporovanou ze státních peněz. Tato skupinazavraždila na státní rozkaz 28 členů tvrdéhojádra ETA. Když se toto v roce 1992 zjistilo,vypukla velká politická aféra. Následovaly soudníspory s příslušníky GAL. ETA bojuje za nezávislýbaskický stát s pomocí marxistické ideologie.Organizuje útoky jak proti pravicovým baskickýmdemokratickým hnutím, tak proti španělskéarmádě, policii a úřadům. V roce 1997 napříkladzavraždila mladého pravicového baskického poli-tika. Proti tomuto útoku protestovalo po celémŠpanělsku přes 6 miliónů lidí. Následně, v pro-sinci 1997, zatkla španělská policie a armádapři tajné operaci 23 lidí z tvrdého jádra ETA.Zbytek se uchýlil do Francie, která však v po-slední době v rámci celoevropské protiterori-stické policejní kampaně značně zintezivnila svédo té doby sporadické akce proti ETA - zatýkánía zabavování zbraní a financí tak začínají býtna dením pořádku i na sever od Pyrenejí.

V roce 1998 přerušila IRA v rámci mírovéhoprocesu v Severním Irsku kontakt s ETA. TakéETA začala vyjednávat se španělskou vládou

o příměří, mírové dohodě a demilitarizaci. Roz-hovory byly ukončeny uzavřením příměří a ča-sového plánu na demilitarizaci organizace, kterývšak ETA nesplnila. Navíc došlo ke zhoršní vztahůse španělskou vládou. A tak ETA v roce 1999ukončila příměří a znovu rozpoutala boj. ���

pravděpodobná výzbroj:

cca 360 pušek různých typůcca 400 kg různých výbušninužití vlastního kódovacího systému při kominikaci v civilníchradiostanicích a při využívání internetové pošty

operační oblast:

především severní Španělsko, jihozápadní Francie

útoky:

1959 - 3 bombové útoky ve městech Bilbao, Vitoriaa Santander (několik mrtvých a zraněných)1961 - ozbrojený útok na vlak (desítky mrtvých a zraněných)1968 - několik nezdařených útoků na představitele španělskýcharmádních a policejních sil (několik mrtvých vojáků a policistů)1973, prosinec - úspěšný atentát na admirála a premiéra LuiseCarrera Blanca1980 - tzv. krvavý rok ETA - odveta za zabití 28 lidí z tvrdéhojádra ETA (zavražděno na 118 lidí)1987 - bombový útok na obchodní centrum v Barceloně(21 mrtvých a desítky zraněných)1989 - bombový útok na španělskou ambasádu v Haaguv Holandsku (nikdo nebyl zraněn)1991 - výbuch bomby v automobilu zdemoloval budovuvojenské správy ve městě blízko Barcelony (zabito 9 lidía 50 zraněno)1995 - za asistence francouzských bezpečenostních silšpanělské bezpečnostní síly odvrátily připravovaný atentátna španělského krále Juana Carlose na ostrově Mallorca1995 - nezdařený pokus o atentát na tehdejšího opozičníhopolitika Jose Maria Aznara, pozdějšího premiéra španělskévlády1995, prosinec - bombový útok ve Valnecii (1 mrtvý, 8 zraněných)1996, červenec - bombový útok na letišti v Reusu(35 zraněných turistů)1997, červenec - zavražděn mladý baskický pravicovýpolitik - radní Miguel Angel Blanco1998, leden - výbuch v automobilu zabil v Zarauze městskéhoradního - Jose Ignacio Irueta Gojena1998, únor - v Seville zavražděn politik Alberto Himnas Beserila jeho žena1998, květen - v Pamploně zavražděn vůdce politické stranyUPN - Tomas Caballero1998, červen - úspěšný bombový atentát na radního ManuelaZamarrena1999, prosinec - 3 mrtví důstojníci španělské armády a policiev oblasti Baskicka2000, leden - plukovník Pedro Antonio Blanco Garcia byl zabitv Madridu při výbuchu automobilu2000, únor - výbuch bomby zabil ve Vitorii politika FernandoBuesca Blanca a jeho strážce2000, květen - novinář Jose Luis Lopez de la Calle bylzavražděn za články proti ETA2000, červen - lokální politik Jesus Maria Pedrosa Urkizabyl zavražděn v Durangu2000, červenec - městský radní Jose Maria Martin Carpenabyl zavražděn v Malaze2000, červenec - provinční guvernér Juan Maria Jaureguibyl zavražděn v Tolose2000, srpen - výbuch bomby v automobilu zabil 2 policejníagenty v Sallent de Callego2000, říjen - výbuch bomby před soudní budovou v Madridu(3 mrtví a 35 zraněných)2001, březen - 2 španělští policisté na hlídce zabránilibombovému útoku (1 z nich byl při tom zabit)2001, březen - bombový útok před hotelem v Rosa(1 mrtvý policista a 3 zranění)2001, červenec - výbuch automobilu zabil v Leiza politika JoseJaviera Mugicu2001, listopad - 2 policejní důstojníci zavražděni v Besainu2002, srpen - španělská policie zneškodnila bombu umístěnouv automobilu v Bilbau2003, červenec - 2 bombové útoky na hotelové komplexyna pobřeží Španělska (několik raněných)2003, červenec - bombový útok na úřední budovu v provinciiNavara (2 zranění)

vysvětlivky:01) Falanga - politická fašistická vládní strana španělskéhodiktátora generála F. B. Franca založená r. 1933(anatomicky - článek prstu)

použité materiály:

Borovička V. P.: Atentáty, které měly změnit svět, Naše vojsko,1980, str. 508 - 520Collins R.: Baskové, NLN, 1997, str. 243 - 248Dufková I., Zlámal J.: Policie a terorismus, Praha, 2004,str. 62 - 64Klimeš L.: Slovník cizích slov, SPN, Praha, 1998http://www.idnes.cz

Vojtěch Svoboda (AFA-FAS Praha)- e-mail: vojtech.svoboda@anarchismus.org -

ulice v Baskickém San Sebastianu (i dole)

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5U

MĚN

Í

60

George Ikishava měl ve zvyku tvrdit, žeburžoazní divadlo je divadlem konečným.Buržoazie už ví, jaký svět je, jejich svět,a dokáže ukazovat scénky z jejich kompletního,konečného světa. Buržoazie vytváří spektákl.Na druhou stranu, proletariát a jiné vy-kořisťované třídy ještě svůj svět neznají, neví,jak bude vypadat. Proto je jejich divadlozkouškou a ne ukončeným spektáklem. Je topravda, je však také možné říci, že toto divadloje schopné ukazovat proces transformace.

Potvrzují to zkušenosti, které jsem získalběhem všech mých aktivit v lidovém divadlev mnoha zemích Latinské Ameriky. Lidová ve-řejnost se zabývá experimentováním, zkou-šením a oškliví si „uzavřený“ spektákl. V ta-kových případech se snaží zapojit do dialoguherců, aby přerušila akci, aby získala nějakévysvětlení a nečekala zdvořile na konec před-stavení. V protikladu k buržoaznímu kodexuchování, lidový kodex umožňuje a vyzývá divá-ka k pokládání otázek, k dialogu, k účasti.

Všechny zde probírané metody jsou forma-mi divadla-zkoušky a ne divadla-spektáklu.Ví se,jak experiment začne, ale neví se, jak skončí,neboť divák je svobodný, působí a stává se pro-tagonistou. Tyto formy totiž odpovídají potřebámlidové veřejnosti, měly úspěch a jejich prak-tikování přineslo mnoho radosti.

Samozřejmě to lidové publikum neodrazujeod praktikování více „ukončeného“ divadla. Mnohotakovýchto forem se dříve rozvinulo v Perua v jiných zemích - obzvláště v Argentině a Brazílii- byly využívány s velkým úspěchem. Některéz těchto forem prezentuji níže.

Divadlo - novinyPoprvé bylo rozvíjeno skupinou Nucleus

Divadla Arena v Sao Paulu, jehož jsem byl ředitelemdo okamžiku, kdy jsem byl donucen opustit Brazílii.Obsahuje několik prostých technik, které umožňujípřetvoření novinových článků nebo jiného nedra-matického materiálu v divadelní představení:

Prosté čtení: informace z tisku jsou čtenyzpůsobem vytržení z kontextu, který je falšu-je a činí tendenčními.

Křížové čtení: dva tiskové texty jsou čteny napřeskáčku, tak, že jeden vrhá světlo na druhý,objasňuje ho, dává mu nový rozměr.

Doplňující čtení: čtení probíhá v rytmu samby,tanga, gregoriánských chorálů, s hudebnímkomentářem, tak, že rytmus působí jako kritický„filtr“ tím, že odhaluje skutečný obsah toho, cobylo v novinách zfalšováno, skryto.

Souběžná akce: během čtení herci, beze slov,odehrávají různé scény tak, že se ukazujeskutečný kontext čtených zpráv a událostí. To, coje slyšet, je doplňováno tím, co je vidět.

Improvizace: obsah informace je impro-vizován na scéně, aby byly rozpracoványvšechny její varianty a možnosti.

Zhistoričnění: scény jsou hrány v reáliíchepochy, státu či společenského systému jiného,než toho, který se týká novinové zprávy.

Umocnění: čtené či zpívané zprávy do-provází výjevy diapozitivů, písně, jingly nebopublicistické materiály.

Konkretizace abstrakce: zatímco noviny častoskrývají pravdy mezi čistě abstraktními informace-mi, konkretizují se tyto pravdy na scéně: mučení,hlad, nezaměstnanost atd., jsou demonstroványv jejich skutečné podobě nebo symbolicky.

Text mimo kontext: zpráva je prezentová-na mimo kontext, v němž byla publikována,např.: herec mluví o utahování opasků - je ne-dávným prohlášením ministra financí - a sou-časně pojídá hojnou večeři. Ministrova slovajsou demystifikována - touží, aby to byl lid,kdo si utáhne opasek, ale ne on sám.

Neviditelné divadloPrezentace scén se odehrává v jiném

prostředí než je divadlo, před lidmi, kteří nejsoudiváky. Takovýmto místem může být restaurace,chodník, tržiště, vlak, fronta v obchodě atd. Lidé,

kteří jsou svědky scén, se tam objevili náhodou.Během představení se ani v nejmenším nesmízorientovat a zjistit, že vlastně probíhá před-stavení, protože by to z nich udělalo diváky.

Neviditelné divadlo vyžaduje podrobnoupřípravu, založenou na připraveném textu nebojednoduchém skriptu. Zkoušky je nutné dělatdostatečně dlouho, až budou herci schopni zapo-jit do svého výstupu každou možnou předvídanoua očekávanou reakci diváků. Tyto předpokládanéaktivity diváků tvoří alternativní text.

Neviditelné divadlo probíhá na vybranýchmístech, kde se shromažďuje větší počet lidí.Všichni, kteří se tam nachází, jsou toutoerupcí vtaženi do hry a efekty trvají ještědlouho po konci představení.

Podám drobný příklad, ilustrující, jak neviditel-né divadlo funguje. Herci zaujmou místa spolus jinými čtyřmi stovkami osob u různých stolů vevelké restauraci v Chiclayo, kde se setkávajízaměstnanci AL-FIN01). Číšníci začínají obsluhovat.Jeden z herců hlasitě (aby přitáhl pozornost ostat-ních stolovníků) číšníka informuje, že nemůže jísthotelem nabízená jídla, protože jsou podle nějnedobrá. Číšníkovi se tyto úvahy nelíbí, ujišťuje všakklienta, že si v takovémto případě může objednatněco á la carte, něco, co mu chutná. Herec si tedyvybírá „barbecue a la pauper“. Číšník upozorňuje,že to bude stát 70 soli, na což herec odpovídá -celou dobu dostatečně hlasitě - že to není problém.Za chvíli číšník jídlo přinese. Herec ho rychle snía vstává, aby restauraci opustil. V tom okamžiku seobjevuje číšník s účtem. Herec je zarmoucen.Informuje své sousedy u vedlejšího stolu, že jehojídlo bylo mnohem lepší než to, co jí oni, alenaneštěstí to za něj bude muset někdo zaplatit...

„Samozřejmě za to zaplatím. Snědl jsem „bar-becue a la pauper“ a zaplatím to. Je tady všakjeden problém: jsem úplně švorc.“

„A jak máte v plánu to zaplatit?“ ptá serozzlobený číšník. „Věděl jste, kolik to stojíještě před tím, než jste si objednal. Jak to teďchcete zaplatit?“

Okolo sedící tuto konverzaci pozorně sle-dují. Jejich pozornost je mnohem větší, nežkdyby se scéna odehrávala na divadelníchprknech. Herec pokračuje:

„Jen se netrapte. Zaplatím. Ale protože jsemšvorc, všechno zaplatím pracovní silou.“

„Čím?“ ptá se zaraženě číšník. „Jakou silou?“ „Jak jsem řekl - pracovní silou. Jsem švorc,

ale mohu nabídnout svoji práci. Budu tedy pra-covat tak dlouho, až zaplatím své „barbecuea la pauper“, které, abych pravdu řekl, bylovynikající, mnohem lepší než to, co servírujetetady těm bídným duším...“

Ostatní klienti se začínají zapojovata vyměňují si mezi sebou úvahy na téma cen jídel,kvality hotelové obsluhy atd. Číšník volá ve-doucího směny, aby rozhodl, co v takové situacidělat. Herec opět vysvětluje chuť splatit dluhpomocí pracovní síly a dodává:

„Je zde ještě jeden problém. Nabízím svoupracovní sílu, ale abych pravdu řekl, moc tohoneumím. Budete mi muset dát nějakou nekomp-likovanou, lehkou práci. Můžu např. vynášethotelové odpadkové koše. Kolik vydělává uklí-zeč, který pro vás pracuje?“

Vedoucí směny na tu otázku nechce od-povědět, ale druhý herec, sedící u jiného stolua připravený na tuto eventualitu, objasňuje,že uklizeče z tohoto hotelu zná a že vydělávásedm soli na hodinu. Herec nabízející svoupráci hlasitě počítá a pak vykřikuje:

„To není možné! Pokud bych se zaměstnal jakouklizeč, musel bych pracovat deset hodin, abychsplatil barbecue, jehož snězení mi zabralo desetminut. Tak to přeci nemůže být! Buď zvedněte ukli-zečovi plat, nebo zlevněte barbecue...! Možná bychv takovém případě mohl dělat něco, co vyžaduje víceschopností? Můžu se například starat o hotelovouzahradu.Viděl jsem, že je dost hezká a někdo se o nidost dobře stará. Jde vidět, že na postu zahradníkaje talentovaná osoba. Kolik bere zahradník? Mohlbych pracovat jako on! Kolik hodin práce na zahraděby bylo třeba, abych splatil „barbecue a la pauper“?“

Třetí herec, sedící opodál, říká, že je přítelzdejšího zahradníka, který pochází ze stejné ves-nice jako on. Proto ví, že vydělává 10 soli na hod-inu. Protagonista je opět zaražen:

„Jak je to možné? Člověk, který se stará o taknádhernou zahradu, který často tráví celý den vevětru, dešti nebo na silném slunci, musí pracovatsedm dlouhých hodin, aby mohl během desetiminut sníst barbecue? Pane vedoucí, jak je tomožné? Mohl by jste mi to vysvětlit?!“ Vedoucívšak už mezitím odešel. Pobíhá po sálu a abyodvrátil pozornost hostů, vydává číšníkům hlasitépříkazy. Chvíli se usmívá, chvíli se zase mračí,zatímco se restaurace mění ve veřejné fórum.

Herec se ptá číšníka, kolik mu platí zaservírování barbecue a slibuje, že ho na určenýpočet hodin může zastoupit. Jiný herec, který

Divadlo jako diskurs

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5U

MĚN

Í

61

opravdu pochází z malé vesnice, se zvedá a tvrdí,že v jeho vesnici nikdo není schopen vydělat siza celý den 70 soli, proto by si odtamtud nik-do nemohl objednat „barbecue a la pauper“.(Upřímný hlas herce, který skutečně mluvil prav-du, výrazně pohnul hosty u sousedních stolů).

Konečně, aby představení ukončil, jedenz herců navrhuje:

„Přátelé, vypadá to, jako bychom byli protičíšníkovi a vedoucímu směny, ale to nemásmysl. Oni jsou našimi bratry. Pracují jako mya nesmí být obviňováni za zde požadované ceny.Musíme udělat sbírku. Každý ať dá jeden, dvanebo pět soli - tolik, kolik může. Takto zaplatímebarbecue tohoto pána. Buďte štědří, neboť to, cozůstane, bude dýško pro číšníka, který je našímbratrem a člověkem práce.“

Herec, který sedí u vedlejšího stolu hnedzačne vybírat peníze. Jedni z radostí hází jeden,dva sole, jiní vztekle začínají brblat: „Nejdřívetvrdí, že jídlo, které jíme je hnus a samé smetía teď někdo navrhuje, aby jsme za něj zaplatilijeho barbecue... k čertu! Nedám mu ani zlámanougrešli, ať se poučí! Ať umyje nádobí...“

Vybralo se 100 soli, diskuse ale trvala až dovečera. Nejdůležitější je to, aby herci neukázali, žejsou herci! Na tom závisí neviditelná forma tohotodivadla. Tato neviditelnost divákům umožňuje volněa naplno se zapojit, bez okolků, tak, jako by to bylaskutečná situace - ostatně, jim se jako taková jeví.

Chci zdůraznit, že neviditelné divadlo není tosamé co „happening“, nebo tak zvaný „guerillatheater.“ Tam máme výrazně co do činěnís „divadlem“, hned se tedy zjevuje zeď, dělícíherce od diváků, která způsobuje jejich bezmoc:divák znamená méně než člověk! V neviditelnémdivadle jsou divadelní rituály odsunuty - zůstávádivadlo samo o sobě, bez starých, zažitých vzor-ců. Energie divadla je zcela osvobozena.Působení volného divadla je silnější a zane-chává po sobě dlouhotrvající dojmy.

Na několika různých místech v Peru seuskutečnilo několik vystoupení neviditelnéhodivadla. Jedno z nejzajímavějších vystoupení seodehrálo na trhu Carmen, asi čtrnáct kilometrů odcentra Limy. Dvě herečky hrály u stánku se zeleni-nou. Jedna z nich hrála negramotnou a tvrdila, žebyla okradena prodavačem, který zneužil toho, ženeumí číst a počítat. Druhá herečka zkontrolovalaúčet a potvrdila, že je všechno v pořádku a „anal-fabetce“ poradila, aby se přihlásila na kurzALFINu. Rozjela se diskuse na téma věku, dokterého je možné se naučit číst a psát, co se učita od koho. První z hereček celou dobu tvrdila, žeje na tyto věci už stará. V tomto okamžiku nějakástařenka, opírající se o svazek třtiny, vzteklevykřikla: „Moji drazí, to není pravda! Pro učenía aktivní lásku není člověk nikdy moc starý!“

Na to všichni zareagovali výbuchem smíchua herečky už nebyly schopné ve scénce pokračovat.

Foto-romanceV mnoha latinskoamerických zemích vládne

skutečná epidemie foto-romance. Je to podliter-atura na nejnižší představitelné úrovni, která je -navíc - vždy propagandistickým nástrojem ideolo-gie vládnoucí třídy. Použití této techniky v divadlespočívá v tom, že je účastníkům shrnut celkovýpředpoklad či obsah fabulární02) romance, bezuvedení jejího zdroje. Účastníci jsou požádáni,aby odehráli předloženou historku. Na konci jeodehraná scéna konfrontována s obsahem uve-deným ve skutečné romanci a diskutují se rozdíly.Např.: obzvláště hloupá povídka Corín Tellado,

nejhorší autorky tohoto druhu, začíná tím, že ženaočekává návrat muže. Doprovází ji druhá žena,která ji pomáhá s domácími pracemi...

Účastníci tuto scénku hrají v souladu sesvými zvyky: žena čekající doma připravuje jídlo.Pomáhá jí sousedka, která přišla vypomoci. Mužse vrací unavený, po těžkém dni v práci. Dům jez různého materiálu postavená jednopokojováchatka atd., atd. U Corín Tellado to je naopak:žena je oblečena do dlouhých večerních šatů,nosí perlový náhrdelník, atd. Žena, která jípomáhá je černá služka, která říká pouze: „Ano,Paní“, „Podává se oběd, Paní“, „Skvělé, Paní“,„Právě se vrátil pan X, Paní“ a nic více, jejich důmje mramorový palác. Muž se vrací po dni v práci vesvé továrně, kde se pohádal s dělníky, protoženechápou krizi, kterou podnik zažívá a chtějí, abyjim zvedl plat a tak dále v tom samém duchu.

Tato konkrétní povídka je obvyklá hlou-post, ale současně dobře slouží jako skvělýpříklad ideologické pronikavosti. Dobře-oble-

čená-žena dostává dopis od neznámé. Kdyžs ní jde na schůzku, dovídá se od ní, že je tobývalá žena jejího muže. Bývalá žena začínározhovor tím, že ji muž opustil, aby si mohl vzítdceru továrníka - která je právě onou dobře-oblečenou-ženou. Bývalá žena křičí:

„Ano, on mně zradil, obelhal, ale promíjím muto, protože byl ostatně vždycky ambicióznía věděl, že se mnou by se nevydrápal tak vysoko.Ale s tebou může dojít hodně daleko!“

Krátce řečeno, bývalá žena promíjí svémubývalému muži, protože ve vysokém stupni proje-vuje tuto kapitalistickou touhu vlastnit všechno.Touha být vlastníkem továrny je představovánajako tak šlechetný cíl, že dokonce i několik zradv cestě k jeho dosažení je prominuto...

Mladá žena, aby u sebe udržela muže, sevydává za nemocnou. Díky této hře se do ní mužnakonec zamiluje. Co je to za ideologii! V tétomilostné povídce se tyto prohnilé šťastné konce jenrojí. Samozřejmě, tato povídka, bez originálníchdialogů a hraná vesničany nabírá naprosto jiný vý-znam. Když se po ukončení představení účastníciseznamují s originálním příběhem, obvykle jsoušokováni. Abych byl dobře pochopen: kdyžčtou Corín Tellado, hned přijímají pasivní roli„pozorovatelů“ („spectator“). Ale když nejdříve tutopovídku odehrají a teprve poté si přečtou CorínTellado, jejich postoj nebude pasivní a vyčkávací,

ale kritický a analytický. Budou srovnávat důmtovárníků se svým, jejich životní postoje se svýmiatd. Takovýmto způsobem si připraví protilátku najed, který se šíří ze stránek foto-romancí, komixůa ostatních forem kulturní a ideologické dominance.

Byl jsem opravdu potěšen, když jsem o párměsíců později byl opět v Limě a dozvěděl jsemse, že obyvatelé několika barrios (dělnickýchčtvrtí) tuto metodu používají k analyzování tele-vizních programů, tohoto nevyčerpatelného zdro-je jedu, připraveného proti lidem.

Překonávání útlakuVládnoucí třídy ničí ovládané skrze útlak.

Starší utiskují mladé, některé národy zotročují jinénárody. Nikdy skrze srdečné pochopení, upří-mnou výměnou idejí, prostřednictvím kritickýcha sebekritických postojů. Ne. Vládnoucí třída,staří, „vládnoucí rasy“, mužské pohlaví, vlastnísbírku hodnot, které silou a jednostrannýmnásilím nutí utlačovaným třídám, mladým, rasámpovažovaným za podřadné a ženám.

Kapitalista se pracujícího člověka neptá,zda souhlasí s tím, aby kapitál byl údělem jed-noho a práce druhého z nich. Kapitalistaprostě k vratům továrny postaví policistu -vlastnictví tak zůstane zajištěno.

Podřízené třídy, národy, pohlaví či věkovéskupiny trpí každodenním, neustálým, všeobec-ným útlakem. Ideologie nabírá konkrétní tvarv osobě podřízeného jednotlivce. Vykořisťovánípracující třídy jako celku vyvíjí nátlak na kaž-dou pracující osobu. Sociologie se stává psy-chologií. Není to mužské pohlaví, které utiskuježenské pohlaví, ale konkrétní muži (jednotlivci),konkrétní ženy (jednotlivkyně).

Technika překonávání útlaku spočíváv tom, že se účastník/účastnice požádá, abysi připomněl/a konkrétní situaci, v níž vycí-til/a určitý útlak, byl/a přinucena, aby jej akcep-to-val/a a konal/a proti svým potřebám a tuž-bám. Musí to mít hluboký osobní význam: já,pracující člověk, jsem utlačován, vykořisťován,jiní pracující jsou také utlačováni. Odtud závěr,že celá pracující třída je utlačována. Důležitý jepřechod od zkušenosti individuální k celkové,ne naopak a zabývání se případem, který setýká konkrétní osoby, ale současně je typickýmpříkladem toho, co zakoušejí ostatní.

Osoba vyprávějící svůj příběh si z ostat-ních účastníků vybírá ty, kteří budou hrát ostat-ní postavy. Všechny postavy, vedeny vypra-věčem, hrají příběh tak, jak se ve skutečnostiodehrál - vytvářejí tu samou událost, ty samépodmínky a konečně ty samé pocity.

Po odehrání události se osoba, jejíž příběh seodehrál požádá, aby celou scénu zopakovala, aleteď už bez akceptování represe. Teď se má vyví-jenému nátlaku, idejím a požadavkům postavit.Ostatní účastníci to odehrají stejně jako prve.Vyvolaný střet má pomoci v odhadnutí možnostíodporu a proč se neprojevil ve skutečnosti.Pomáhá prohlédnout protivníkovy skutečnémožnosti. Poskytuje také ukřivděné osoběmožnost vykřičet všechno, co ve skutečnostinedokázala vyslovit. Ze zkušeností je známo, žeto není katarzní03): skutečnost, že procvičilastavění se na odpor útlaku, tuto osobu připravujeke skutečnému odporu v budoucnu, kdy takovátopotřeba opravdu nastane.

Na druhou stranu je třeba vzít v úvahu to, žedaná situace je symptomatická pro celou škálusituací toho samého druhu. U tohoto druhudivadelního experimentu slouží jednotlivý podrob-

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5U

MĚN

Í

62

ný příklad jako výchozí bod. Nevyhnutelné jevšak dosažení celkových závěrů. Proces, kterýprobíhá během a po představení, během dis-kuse, vede od fenoménu, jednotlivého jevuk celkovému právu, od jevu navrženého v imag-inární výtce k celkovým sociálním právům, kterétyto jevy vedou. Diváci-účastníci z těchto cvičenímusí vyjít obohaceni o znalosti na téma těchtopráv, které vyplynuly z analýz jednotlivých jevů.

Divadlo mýtuToto je prostě otázka odhalování očividností,

které se skrývají za mýtem: logické vyložení histo-rie a odhalování očividných pravd.

V místě zvaném Motupe stálo pohoří, vlast-ně to byla hora. Mezi stromy vedla na samotnývrchol úzká pěšinka. V polovině cesty stál kříž.Chodit bylo možné pouze do míst, kde stál tenkříž, dále to bylo příliš nebezpečné. Ti, kteří seodvážili dále a překonali strach, se nikdy nevrátili.Věřilo se, že vrcholek hory obývají nějacíduchové. Známá je ale také historka o odvážnémmládenci, který se kdysi ozbrojil, vydrápal se nasamotný vrchol hory a našel „duchy“. Ve sku-tečnosti to byli Američané, kteří vlastnili důl nazlato nacházející se na samotném vrcholku hory.

Jiná legenda se týká jezera Cheken. Říká se,že kdysi na tom místě nebyla voda a vesničanébyli nuceni pro ni chodit několik kilometrů a častoumírali žízní. Dnes tam existuje jezero, ale je vevlastnictví jednoho lokálního majitele půdy. Jak sestalo, že toto jezero vzniklo a stalo se vlastnictvímjednoho člověka? Objasňuje to legenda. Když zdevoda ještě nebyla, jednoho dne, kdy sluncepražilo, se lamentující vesničané sešli, aby semodlili k bohu, aby jim seslal alespoň malinkýpramínek vody. Bůh se však nad vesnicí neslito-val. Zato se o půlnoci toho samého dne obje-vil jezdec, oblečený v dlouhé černé ponchoa budoucímu latifundistovi, který byl tehdy jakovšichni ostatní obyčejným vesničanem, řekl:

„Všem vám daruji jezero, ale ty, příteli, mimusíš darovat to, co vlastníš nejcennějšího.“

Chudák, zmrtvělý, hlesnul:

„Ale já nic nemám. Jsem velmi chudý. Všichnitrpíme nedostatkem vody, žijeme v nuznýchchatkách, strašně trpíme hladem. Nemáme nichodnotného, dokonce ani naše životy za nicnestojí. Jedinou cennou věcí, kterou vlastním,jsou mé tři dcery, nic víc nemám.“

„A nejstarší z nich,“ řekl neznámý, „je z tétotrojice nejkrásnější. Slibuji vám jezero plnénejčistší vody v Peru, ale za to mi musíš dát svoudceru, abych se s ní oženil.“

Budoucí majitel přemýšlel dlouho, plakal,nakonec se zeptal své překvapené nejstaršídcery, zda je ochotna přijmout tento neobvyklýnávrh. Poslušná dcera odpověděla takto:

„Pokud to má být pro nás všechnyvysvobozením, ukončí to hlad a žízeň, pokud tybudeš moci vlastnit to jezero s nejčistší vodouv Peru a pokud bude patřit pouze tobě a přineseti štěstí a bohatství - a budeš-li moci prodávattuto nádhernou vodu vesničanům, pro které tobude i tak levnější, než mnohakilometrovépochody pro vodu - pokud to bude takhle, řeknitomu pánovi v černém ponchu, že s ním půjdu,jakkoliv se v mém srdci rodí obavy ohledněmísta, kam mě chce s sebou vzít.“

Uplakaný, ale šťastný otec, šel informovatjezdce v černém o rozhodnutí, ještě předtím všakdceru poprosil, aby určila cenu za litr vody - tak,aby uspíšila práci. Člověk v černém ponchus sebou nechtěl vzít nic kromě děvčete. Svlékl ji,

posadil na koně a odklusal směrem k velkédolině. V tom zazněl ohromný výbuch a nadmístem, kde zmizel jezdec, kůň i nahé děvče, sevznesl velký oblak kouře. Z velké díry, kteráv zemi vznikla, vytryskla voda, naplnila dolinua vytvořila jezero s nejčistší vodou v Peru.

Tento mýtus nepochybně skrývá pravdu:vlastník půdy si přivlastnil něco, co mu nepatřilo.Pokud se dříve šlechetně narození obracelik bohu, aby jim daroval bohatství a právo, dnesobjasnění privilegií zůstává mnohem méně mag-ické. V tomto případě je vlastnictví jezera vysvět-lováno ztrátou nejstarší dcery, toho, co nejcen-nějšího latifundista vlastnil - výměna, transakcetedy byla na místě! Jako připomenutí této událostilegenda uvádí, že když je měsíc v novu, je možnézaslechnout zpěv oné dívky, ozývající se ze dna

jezera, sedí tam nahá a češe své vlasy nádh-erným zlatým hřebenem... Pravda! Pro jednohovlastníka bylo jezero jako zlatý důl.

Je třeba analyzovat mýty vykládané lidema objasňovat pravdy v nich obsažené. Divadlomůže být pro tento úkol neobvykle vhodné.

Analytické divadloJeden z účastníků vypráví historku a herci ji

okamžitě improvizují. Každá postava příběhu jerozložena na její jednotlivé sociální role a účastní-ci jsou požádáni, aby vybrali nějaký předmět sym-bolizující každou z těchto rolí. Analyzován je např.policista, který zabil zloděje kradoucího slepice:a) je dělníkem, protože pronajímá svou pracovnísílu - symbol: dělnická kombinézab) je buržujem, protože chrání soukromý ma-jetek a cení si jej více než lidský život - symbol:kravata nebo cylindr atd.c) je představitelem represe, protože je policis-tou - symbol: revolver

Děje se tak do té doby, dokud účastníci nez-analyzují všechny jeho sociální role: jako hlavyrodiny (symbol: peněženka atd.), jako části pater-nalistického pořádku atd., atd. Je hodně důležité,aby byl symbol vybírán samotnými účastníkya nebyl do jejich rozhodnutí vsazován „z hora“. Projednu společnost může být symbolem hlavy rodinypeněženka, protože tato osoba vede domovnífinance a tímto způsobem kontroluje celou rodinu.Pro jinou společnost tento symbol nebude zname-nat nic, vyberou místo toho např. sporák.

Když jsou postavy analyzovány (pro zjedno-dušení a zřetelnost bych však radil omezit se pouzena hlavní hrdiny/hrdinky historky), podstupuje sedalší zkouška vyprávění historky. Teď jsou všakpostavy zbavovány jistých symbolů označujícíchsociální role. Bude historka stejná, když:a) by policista neměl kravatu nebo cylindr?

b) by zloděj nosil kravatu nebo cylindr?c) by měl zloděj revolver?d) by policista i zloděj nosili ty samé symboly?

Účastníci jsou požádáni o provedenírůzných kombinací a herci odehrávají všech-ny návrhy. Ty jsou přítomnými podroboványanalýze. Tímto způsobem začínají přítomní chá-pat, že lidské činnosti nejsou výlučně a v prvnířadě výsledkem individuální psychologie, aletakřka vždy skrze jednotlivce promlouvá jejichpříslušnost k dané sociální třídě!

Rituály a maskyPoměry produkce (infrastruktura) deter-

minují kulturu společnosti (superstruktura04).Infrastruk-tura občas podléhá proměnám, alesuperstruktura zůstává nějakou dobunezměněna. V Brazílii vlastníci půdy nedovolo-vali, aby jim rolníci během rozhovoru hleděli dotváře: znamenalo by to nedostatek úcty. Rolnícisi zvykli rozmlouvat s latifundisty s pohledemupřeným do země a odpovídali: „Si, seňor.Ano, Pane. Ano, Pane.“ Když vláda vyhlásilazemědělskou reformu (před rokem 1964, kdyse odehrál fašistický státní převrat), její emisařivyšli do polí, aby rolníky informovali, že se teďmohou stát vlastníky obdělávané půdy. Na torolníci, s pohledem upřeným k zemi, odpoví-dali: „Si Amigo. Ano, příteli. Ano, Příteli.“Feudální kultura pronikala každou částí jejichživota. Vztah mezi rolníkem a zaměstnancemAgentury pro zemědělskou reformu bylnaprosto jiný, než vztah mezi rolníkema feudálem, rituál však zůstal nedotčen.

Technika lidového divadla nazvaná „rituálya masky“, spočívá v odkrývání superstruk-tur: rituálů, které reifikují mezilidské vztahya masek, jejichž nasazování je vynucené rituá-ly, v závislosti na hrané roli ve společen-ském (sociálním) uspořádání.

Prostý příklad: člověk jde za knězem, abyse vyznal ze svých hříchů. Jak to udělá?Samozřejmě si klekne, vyzpovídá se, projevílítost, obdrží poučení, nechá si požehnata odejde. Ale zpovídají se všichni lidé tímsamým způsobem? Kým je člověk, který se jdevyzpovídat a kým je kněz?

V tomto případě je třeba dvou herců, abyscénu zpovědi odehráli čtyřikrát:

Poprvé: oba, kněz i hříšník, jsou vlastníci půdy.

Podruhé: kněz je vlastníkem půdya hříšník rolníkem.

Potřetí: Kněz je rolník a hříšník vlastník půdy.

Počtvrté: oba jsou rolníci.

Rituál je v každém případě stejný, ale různémasky sociálních rolí způsobují, že každáz odehraných scén bude jiná.

Je to neobyčejně bohatá technika, kterámá bezpočet variant... ���

vysvětlivky:01) ALFIN - ALFabetización INtegral (Plná alfabetizace), akcezapočatá roku 1973 peruánskou vládou za účelem alfabetizacespolečnosti. Augusto Boal byl jedním z jejich autorů02) Fabulace - vymýšlení příběhů, tvoření děje (v literárním díle)03) Katarze - duševní očista spojená s uvolněním, povznášejícípocit související s prožitkem uměleckého díla; odstranění silných negativních citových zážitků a úzkosti jejich sdělením,znovuprožitím, uvědoměním si jejich příčin04) Superstruktura - příklad typicky marxistické, jednostrannéanalýzy skutečnosti. Avšak již Abramowski (polský anarchistaa socialista z počátku 20. stol. - pozn. překl.) (a nejen on)dokázal, že vliv působí na obě strany.

Augusto Boalz polského časopisu „A-TAK“ č. 7 přeložil

Martin Koudelka (FAS Jižní Čechy)- e-mail: martinkoudelka@anarchismus.org -

editoval Jindřich Lacina (FAS Praha)- e-mail: jlacina@anarchismus.org -

Od té doby, co mě přepadli a zbili,na ně musím stále myslet. Šel jsemunavený z práce a potkal je v podchoděu staré pošty. Byli dva - jeden kouřilcigaretu, opřený o zeď, a druhý sis naprostým klidem přehazoval klíčez ruky do ruky. Oba měli modré svetry!Pak jsem jen bezmocně snášel kopancedo břicha, protože mi druhý zkroutil ruceza zády a já se nemohl bránit. Sebrali mipeněženku s výplatou, mobil i hodinky potátovi. V bolesti jsem se schoulil doklubíčka a utíral si rukávem krev, která mitekla z nosu a v drobných kapkách tvoři-la na vlhké zemi neznámé obrazce.

Trvalo asi hodinu, než jsem se celýzmatený dopotácel domů. Vlastně jsemještě nestačil pochopit, co se stalo. Svlékljsem si šaty, sedl do vany a omýval seteplou vodou. V hlavě mi hučelo a já tupězíral na košili přehozenou přes topení.

Vlna! Kousíčky modrých vláken sepohodlně rozvalovaly po mém oblečenía vysmívaly se mi. Zuřivě jsem vyskočil,ale uklouzla mi noha a já těžce dopadlzpět na dno vany. To mě ještě vícerozčílilo, byl jsem vzteky bez sebe.Prudce - ale již opatrněji jsem vstala začal košili trhat. Nejprve jsem urvalrukáv, pak límec, část středu a knoflíkyse roztančily po dlaždičkách jako černéperly. Jenže modré chuchvalce jsou přílišmalé na to, abych je zničil i s košilí. Škle-bí se na mě z utrženého rukávu jakobyříkaly, že jsem trapnej. Vůbec jsem se tímneuklidnil. Kopnu zbytky látky do kouta.

Už týden špatně spím. Dnes mědokonce donutili vzít si v práci volno, prýjim tam polospící k ničem nejsem. A já jenunaveně pozoruji strop a v podvědomí semi začíná rýsovat příčina všech mýchsoučasných starostí. Přestože jsem sikoupil nové hodinky, a dokonce si dopřál

vybrat peníze svého spoření, které jindytak úzkostlivě střežím, nenacházím klid.Den se mi přelévá v hlavě jako tekutý písekv přesýpacích hodinách a dusí mě. Ležímtak nehybně na posteli dokud se nesetmí.Pak si uvědomím, co mě zžírá, seběhnuschody do koupelny a v koutě naleznucáry bílé látky, na nichž svítí modré nitkyz těch prokletých svetrů mých trýznitelů.Rychle je popadnu, poleju absintem z led-ničky a bez delšího rozmýšlení zapálím.U nohou se mi vzedme páchnoucí plamena já s naprostým úžasem sleduji, jak semá bývalá košile kroutí, brání se ohnia v nešťastných pohybech pozvolnazčerná. Zvednu zuhelnatělé zbytky a od-nesu do kontejneru před dům. Jsemspokojen a konečně se vyspím.

Můj nově nabytý klid však trvánecelý týden. Bolestné myšlenky se vracía stále častěji si uvědomuji, že bych mělněco podniknout. Má sekretářka mědnes pomlouvala u šéfa. Viděl jsem toskrz sklo u dveří, jak se tam mrcha vlnilaa určitě vymýšlela hory lží, jak jí přetěžujivlastní prací. Světlo mi doneslo k očímobraz světle modrého kostýmku, který sena tělo podlé kolegyně obludně lepil.

Přišel jsem na další důvod přetrvá-vající nespavosti - povlečení, váza,talíře, hrnek, toaletní papír - vše jemodré! Ta odporná barva mě bodá doočí a pokouší se ukořistit mé zdraví.S nepopsatelnou úlevou strhávámz okna závěsy, které jsou poleptánystejně hnusnou barvou jako spoustavěcí v mém domě. Nechápu, jak jsemtu mohl dřív žít a nevidět tu hrůzu! Au!Do hlavy mě cvrnkla jedna z žabiček,jenž držely tu obludnost nataženoupřes má okna. S vytrvalou horlivostídokonám své dílo a druhý den odnesupytel nevkusně modrých kýčů před

barák. Je mi dobře. Zavrtám se dopeřin bez povlečení a znovu si pomys-lím, teď už mi je opravdu dobře!

Ráno mě na parkovišti seřvedůchodkyně, že mám auto na místěpro invalidy. Pomalu nevnímám coříká, protože mou pozornost poutášátek s modrým vzorem, který jíobepíná vyschlou hlavičku.

„Ty bábo jedna,“ strhnu ji tu věcz hlavy, „nemáš v sobě kousek hrdosti,že nosíš tak podřadnou barvu na svémoděvu?!“ Uraženě nastoupím do autaa za svými zády ponechám vyděšenou,mým činem přiškrcenou stařenu.

Už vím, co to je, to tikání v mé hlavě,co mě budí, trápí k zešílení. Jde o mé svě-domí. Uvědomil jsem si vše po rozhovorus tou starou babkou. Vždyť já přišel naúžasnou věc, takový objev a nechal jsemsi ho pro sebe. Měl bych všem tu pravduříct, vždyť žijí ve lži, v klamu vedle těchzrůd, co uctívají modrou barvu.

Hned druhý den ráno jsem nakoupilspousty knih týkající se psychologie bareva ke své nevoli se skoro v každé dočetl tosamé - modrá symbolizuje mír, klid,vyváženost. Lidé libující si v modré barvějsou často dobromyslnými idealisty.Taková absurdita! Takové nechutné lži!Cítím opravdu velkou úzkost, když vidímjakou deziluzi světa nám ti modromilcipřipravili. Začal jsem ihned zpracovávatdílo, ve kterém bych celému lidstvu ukázalpravdu, i to, jak byla násilně pokroucena.Jsem si stoprocentně jist, že lidé, kteří serádi oblékají v této barvě, jsou zastáncinásilí, hlouposti, pomluv, degradace celélidské populace a dokonce se u nichvyskytuje i vyšší procento kriminality nežu normálních občanů. Bohužel, k jejichvlastnostem patří i velká mazanost, jsou

schovaní mezi běžnou populací, kterási kupuje modré věci jen náhodně čiz nutnosti. Jak je jen rozeznat? Nervóz-ně si prohrabuju vlasy.

Rozhodl jsem se svou knihudarovat nejprve šéfovi. Je pro mězastáncem správného člověka - nikdyjsem na něm ani nezahlédl jakoukolimodrou zrůdnost. Nevím proč, ale neod-pověděl mi, dokonce se mnou nechtělo mém objevu ani diskutovat a za měsícmi oznámil mou nadbytečnost v podnikua následné propuštění. Měl modrou kra-vatu! Já blázen, jak jsem mohl tu půl-noční modř zaměnit se ctnostnoučernou? Poslední výplatu mi předávalnově najmutý modrokošiláč.

O pět let později„Programem mé nové politické

strany je chránit prostý lid před tímplevelem osob s nečistými úmysly. Médlouhodobé studie jen potvrdily veškerénegativní společenské jevy, které seu jedinců s citovou vazbou k modré barvěprojevují ve zvýšené míře. Přátelé,naše myšlenka, která se zdála zprvunepochopená a slabá, dnes nacházízaslouženého uznání. Jen díky nám,skutečným lidem, bude jednou svět krás-nější a skutečně čistý!“

Nervózně se rozhlédnu po náměstía trochu se obávám reakce poten-cionálních voličů. V davu to zašumía ozvou se první jásavé výkřiky.

Věděl jsem to! Opět zvítězilamá teorie trpělivosti. Brzy budu pre-miérem a potom…

To ještě všichni uvidíte! ���

Ulrika Dostál (FAS Severní Čechy/Zlínsko)- e-mail: ulrikadostal@anarchismus.org -

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5P

OV

ÍDK

Y

63

Azor

Politik

Žiju, dýchám pro svého pána - milos-rdného chlebodárce. Mé srdce pro něj takébije, o ostatních orgánech mám občaspochybnosti, ale to nikdo neví. Jsem munekonečně vděčen, že využil část peněz,které mu denně vydělávám a postavil mněa mé rodině boudu z dřevotřísky. Sice námza deště kape na hlavu, ale co je takovátitěrnost v porovnání s tím, že chce postavitcelý útulek, ohromné ulice plné kotcůz dřevotřísky? No, možná využije i jinýmateriál. Zde budou žít desítky a stovkydalších šťastných skupinek, jenž mu rádidarují své výdělky, aby jednoho dne jehoneskonalé dobrodiní pocítili všichni.

Můj pán je totiž velmi zámožný,moc ho ctím a vážím si ho. Někdy v nocisleduji jeho postavu z dvorku, sladce se

usmívá nad pečenou kachnou a těšímse na to, jak ráno z okna vyhodí voňavékosti. On musí být moudrý, alespoň mi toodmala vtloukali do hlavy, snažím se mutedy být vždy nápomocen. Jak sám říká,on dal mému zbytečnému životu smysl,díky němu mám tak užitečnou náplňdne a mohu s ostatními tahat kládyz lesa - a je tak štědrý, že za to ani nicnechce. Naopak - občas mě obdaří jižzmiňovanými kůstkami.

Jednou mě přemohl hlad a chtěljsem ukrást celé kuře z okna. Jeho vůněse provrtávala bahnem na dvorkua i žumpa díky ní tolik nesmrděla. Nikdyna svou chybu nezapomenu - nejenžejsem k večeři nedostal už ani kost, alepán na mě celou noc křičel: „Azore, ty

prašivej, nevděčněj pse! Celej den seflákáš, já tě živím a teď bys mi i tenžvanec vzal?!“ A tak jsem se smutkemdošel k závěru, že u bytostí jako jsem já,asi nezáleží na tom, že se nejmenujíAzor, je nás moc a splýváme v davu.Nakonec jsem opravdu uvěřil, že mě kekrádeži nevedl hlad, ale závist, a i když mikručelo v břiše, zmocnil se mě pocit viny.

Od té doby zůstávám poslušný,sedávám v koutě dokud mě pán neza-volá. Mám popelavou kůži a bílýmpovlakem zastřené oči. Časem mivypadaly zuby - vlastně mi na nic kromějídla nebyly - a ve skutečnosti jsems nimi kousal jen ve svých hříšnýchsnech. Já nechci svým strádáním nikohoobtěžovat, trpím tiše a v ústraní. Jsem

trochu zesláblý, protože kachní kosti teďmůžu jen olizovat. Včera jsem pohledemhypnotizoval svého pána a doufal, že seslituje a donese mi kaši. Asi nepochopilmou prosbu, myslel si, že nemám hlada odnesl kosti domů. Poslední dobou měobčas bije, jenže vždy mi umí vysvětlit,že si to vlastně zasloužím. Někdy muto věřím, jindy zase ne. Kňučím blahemza každé pohlazení, lížu mu oddaně tvr-dou kůži bot, kterými mě kopea zůstávám mu otrokem na život a nasmrt. Tak nevím, proč se v mé mysliobjevuje směšná myšlenka - že nejsemAzor, ale lidská bytost. ���

Ulrika Dostál (FAS Severní Čechy/Zlínsko)- e-mail: ulrikadostal@anarchismus.org -

O téhle aktivitě antifašistické-ho labelu Insurgence sice pár zprávv českém prostředí proběhlo, alebohužel většinou pouze „stáhně-te-si-CD-zdarma“ stylem. A to jevzhledem k povaze celé kampaněvelká škoda, protože je dle méhonázoru velmi inspirativní.

Vše začalo v září 2004, kdy jedenz fašistických record labelů v USA vyhlá-sil, že vyrobí a v odcizených a nespo-kojených bílých komunitách po celýchUSA rozdistribuuje 100.000 samplerůs „white power muzikou“. Soustředěnádistribuce bude probíhat ve všech stá-tech a bude probíhat na všech stupníchškol, před obchodními centry, při spor-tovních utkáních a koncertech a samplerbude šířen i pomocí direct-mailingu.

Cílem této iniciativy, pojmenované„Project Schoolyard USA“, je rekrutovat„mladé mezi 13ti a 19ti lety“ do neonacis-tického hnutí. Podle neonacistů již bylovyrobeno a rozesláno 20.000 kusů tohotosampleru, dalších 20.000 je prý ve výro-bě. V kampani je počítáno také s hysteric-kou reakcí liberálních médií, která, ažkampaň objeví, ještě přilije olej do ohně.

Jedním z nevyhnutelných výsledkůkampaně bude mediální obrázek, kladoucína roveň skinheady a fašisty. A to se labe-lu Insurgence hodně nelíbí. „Pravdou je, žefašisté nejsou v žádném případě opravdo-

ví skinheads. Nijak nenavazují na tradičníhodnoty skinheadské kultury, která jezakořeněná v pýše na hodnoty pracujícítřídy a etice, která naprosto odmítá před-sudky,“ píše se v jeho prohlášení o kontra-kampani „Project Boneyard USA“.

Insurgence records jde do bojesvými vlastními zbraněmi. Podobnějako fašisté, i on vydal hudební sam-pler, tentokrát s antifašistickými kape-lami. Umístil ho k volnému stažení nainternet, včetně bookletu a vysvětlujícítiskové zprávy, a vyzval své příznivce,„skutečné skinheady a antifašisty“,

k jeho množení a distribuci ve svýchkomunitách. V prohlášení na internetupřitom zdůrazňuje, že není příliš rele-vantní šířit tento sampler mezi fanouš-ky v subkultuře, protože tento samplermá jiný účel. Spoléhá při tom na přiro-zenou „grass-root“ povahu své subkul-tury a o cílové skupině obou kampaníříká: „Tato sociální skupina je tradičněnaším prostředím, ne jejich.“ ���

kontakty:

http://www.insurgence.net

Project Boneyard USA - zde si můžete stáhnout celé album včetně obalu, poslechnout rádio IR nebo debatovat s antifašisty z celého světa.

- zdroje: http://www.czechcore.cz -- http://www.molotov.antifa.net -

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5R

ECEN

ZE

+U

PO

UTÁ

VK

A

64

Comandantedokumentární rozhovor

s diktátorem - filmovou hvězdou

Fahrenheit 9/11propagandistický dokumentpro „„pocornového““ diváka

Nový projekt antifa labelu Insurgence records

Do našich kin byl nedávno uvedenposlední snímek renomovanéhoamerického režiséra Olivera Sto-nea s názvem Comandante. Jednáse o sestřih třídenního rozhovoruStonea s Fidelem Castrem, které-ho USA k smrti nenávidí a kubán-ský lid údajně miluje.

Stone se rozhodl opustit svou par-ketu hraných filmů s výrazným politickýmpodtextem (Nixon, JFK) a rozhodl se prosugestivní autentický dokument. V únoru

2002 odjel na Kubu, aby pro Amerikupodle svých slov „demýtizoval osobuFidela Castra“. Vsadil bych si na to, že semu to u amerického diváka v mnohémpodařilo. Tedy spíš než o demýtizaci jdev tomto případě o nahrazení jednohomýtu druhým. Fidel Castro je se svou„nesmrtelnou revolucí“ pro USA už řadulet velkým strašákem, který ohrožujeamerický sen a „národní bezpečnost“.

Dokument Comandante je vlastnějedna velká Castrova reklama. Dokumenttvoří Castrovy sáhodlouhé odpovědi naStoneovy otázky, které však nejsou nikte-rak ostré ani útočné. Pokud však Stonev několika málo otázkách přitvrdí, Castrostejně tvrdě odpoví nějakou patetickou lží.Například potom, co Castro popře přítom-nost kubánských bezpečnostních porad-ců ve vietnamské válce, Stone kontrujetím, že má svědectví 20 amerických vojá-ků, kteří tvrdí, že je ve Vietnamu mučilKubánec. Na to Castro suverénně odpoví,že pokud by to byla pravda, tohoto Kubán-ce by museli zatknout a potrestat.

Opravdu komicky působí Castrovoprohlášení, že jeho „revoluční“ vojenskéa policejní síly nikdy nikoho nemučily,protože k tak barbarským metodám byse v žádném případě nesnížily. Ještěsměšněji působí, když se tyran svěřuje,že sám sebe pokládá za „otroka lidu“a od pádu sovětského bloku neměl dovo-lenou. V dokumentu se také dozvíte, žeCastro měl rád Chruščova (protože to byl„moudrý rolník“) a Evitu Perónovou (pro-tože „skutečně cítila se svým lidem“).

Jakkoli jsou tyto výroky absurdní,Castro tak v dokumentu nepůsobí.Nemohu mu upřít jedno: je to nesmírněcharismatická osobnost a dokáže z tohotěžit. A je to i vidět, kdekoli se Castrov doprovodu Stonea objeví, okamžitě hoobklopí obrovský dav obdivovatelů.Popularitu na „Ostrově svobody“ máopravdu srovnatelnou s hollywoodskýmicelebritami. Je ale pravda, že mě Castroněkolikrát poměrně příjemně překvapilsvými postřehy, například o americképolitické scéně a rozptýlil tak moji dom-něnku, že je už naprosto senilní.

Co tedy snímek přináší? Přinášív podstatě jen jedno: autoportrét diktáto-ra, tyrana a vraha, který sám sebe vidíjako osvíceného vůdce svého lidu. Takjako mnozí jiní: Batista, Stalin nebo Bush.

Tam, kde existuje hierarchie nadvlády jed-noho člověka nad druhým, bude vždynesvoboda, útlak a vykořisťování a jeúplně jedno, ve jménu které ideologienebo doktríny se vládne - navzdory řeme-slné dovednosti Olivera Stonea. ���

Petr Chromý (FAS Brno)- zdroj: http://www.fsa.anarchismus.org -

Michael Moore natočil po Bowling forColumbine další filmový dokumento současné Americe. A vzal namušku muže číslo jedna světové ofi-ciální politiky, prezidenta USA Geor-ge W. Bushe. Tentokrát Moorův filmprovází ještě více kontroverzí. Mohlijsme být svědky hysterických pro-hlášení některých amerických kino tom, že ho v žádném případě nebu-dou promítat. Na druhé straně sefilmu dostalo na festivalu v Cannesvřelého přijetí, dlouhých ovací a hlav-ní ceny, Zlaté palmy. O několik setkilometrů dál, v Paříži, se z filmu stalnečekaně kasovní trhák. Čím tedyfilm vyvolává tak ostré reakce?

Celý dokument je jednou velkoukritickou mozaikou, která si bere namušku Bushe a jeho administrativu. Dějzačíná kontroverzními, pravděpodobnězmanipulovanými prezidentskými vol-bami v roce 2000. Přes události 11. zářía útoku na Afghánistán se film dostávádo své stěžejní a nejemotivnější části,americké agresi do Iráku. Jsou podává-ny poměrně přesvědčivé důkazyo velmi harmonických osobnícha obchodních vztazích rodin Bin Lade-nů a Bushů, o zajímavém propojenísaudsko-arabské a americké ekonomi-ky, o ignoranci tajných služeb a mnohodalších více či méně známých faktů.

Moorovým záměrem bylo oslovitširoké masy diváků amerických kin a jeto, ke smůle filmu, dost vidět. Záběryzoufalých lidí, kteří přišli o své blízké aťuž při útoku na WTC nebo při útoku naIrák, podbarvené hysterickými výkřikya tklivou hudbou, jsou střídány s jasnýmobviněním: může za to Bush a jeho lidi.Co ale považuji za velmi osvěžující a pří-nosné, je přítomnost humoru. Není ho tumoc, ale je tady a pobaví. Napříkladv části, která popisuje Bushovo nicnedě-lání po nástupu do funkce, dělá Moorez Bushe skutečně tragikomického hlupá-ka (kterým také nejspíš je). V těchto scé-nách působí Bush jako Frigo dnešníchdnů. Naopak trapně ale působí vědeckénázory odborníků, především jednoho

psychologa. Ten mluví o dopadechatmosféry strachu a hysterie, kterouv Američanech vyvolala média rukuv ruce s vládou. Odborník na mě působilasi tak přesvědčivě, jako teleshopping.Děti, hrající si v ulicích Bagdádu, matka,která v Iráku ztratila syna. Zkrátka obra-zová manipulace, kterou Moore předvá-dí, táhne film výrazně dolů. Co mě aleopravdu potěšilo, bylo Moorovo prohlá-šení, že natočil film proto, aby ho lidéviděli a plně podpořil stahování filmuz internetu, pochopitelně zdarma -www.suprnova.org. Každá rána nesmys-lu zvanému „autorská práva“ mi dělá vel-kou radost, škoda, že je jich tak málo.

Michael Moore má jistě spoustydobrých postřehů a s jeho kritikou Busho-vy administrativy musím souhlasit, jenže jepro mě krátkozraký. Až příliš očividně pod-

poruje nyní už neúspěšného prezidentské-ho kandidáta Demokratické strany JohnaKerryho. Až příliš lacině útočí na city divá-ka-voliče, aby si vybral toho „opravduo moc a moc lepšího“ kandidáta v prezi-dentských volbách. Ty se v USA budoukonat na podzim. Kerry ale není žádnávýhra ani pro mě, ani pro USA, ani prosvět. Nebude tím, kdo stáhne americkéjednotky z Iráku, ani nepodepíše Kjótsképrotokoly o snížení produkce škodlivýchemisí. Bude snad jen méně zábavnýa Moore o něm nebude točit filmy. ���

Petr Chromý (FAS Brno)- zdroj: http://www.fsa.anarchismus.org -

Fidel Castroa jeho guerillos

Castro a Gagarin

Michael Moore

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5U

PO

UTÁ

VK

Y+

RECEN

ZE

65

PR

ÁV

Ě V

YŠ

LO

VÁLEČNÁ ZÁVISLOST,Andreas Joel, Intu/2005Unikátní protiválečný komikspřeložený do češtiny nám při-bližuje srozumitelným a pečli-vě zdokumentovaným způso-bem kořeny, pozadí a důsledkymilitarismu USA - od boje zanezávislost a vyhlazování indi-ánů přes obě světové války ažk nynější válce proti terorismuv Afghánistánu a Iráku. ���knihy@intu.czhttp://www.knihy.intu.czcena je 138,- Kč za 72 str. A4

A-KONTRA č.05/2004Hlavním tématem prosincové-ho čísla A-kontry je trochu jinýpohled na českou ultrapravico-vou scénu. Najdeme zde pro-to články věnující se např.Občanskému institutu, jehopředsedovi R. Jochovi či kleri-kálnímu agitátorovi J. Kara-sovi, Mladým konzervativcůmnebo článek o Republikán-ské mládeži. ���a-kontra@csaf.czhttp://www.a-kontra.netcena je 20,- Kč za 32 str. A4

PŘÍMÁ CESTA č.07Hlavním tématem listopadové-ho čísla PC je „Anarchofemi-nismus v každodenním živo-tě“. Uvnitř se tak setkámes tématy jako „Revoluce všed-ního dne“, „Hra a zábava“nebo „Sploupráce a svépo-moc“. Velmi zajímavé jsou téžčlánky o historii squaterskéhohnutí v Holandsku a o ženáchv metalové muzice. ���anarchofeminismus@centrum.czhttp://www.anarchofeminismus.ecn.czcena je 25,- Kč / 30,- Sk za 44 str. A4

Los Muertos de Cristo - Rapsodia Libertaria(Volumen I, Odisea Récords, 2004, 16 Euro)

Po delší odmlce vydala sevillskáanarchistická kapela Los Muertos deCristo nové CD. Je zajímavé hnedz několika hledisek. Jeho booklet vlastnětvoří 372 str. kniha s vázanou barevnouobálkou formátu 21,5 x 21,5 cm. Vše -kniha i CD - je koncipováno jako první díl,takže se můžeme tešit na minimálnějedno pokračování. Celý komplet stojípouze 16 Euro, což je vzhledem k cenámhudebních CD a knižních titulů srovnatel-né polygrafické kvality (běžné paperbac-kové knihy stojí i bez CD kolem 20 Euro)cena téměř směšná. A to ani nemluvímo obsahu. Kniha je vlastně přehlednýmidějinami anarchismu a anarchistickéhohnutí v celém světě do roku 1936.Na zhodnocení španělské občanskéválky a následného vývoje si tedy bude-me muset počkat do dalšího dílu. Knihaje členěná do šesti tématických kapitol.Kapitolám samotným předchází před-mluva představující tento projekt členůkapely Los Muertos de Cristo a vydava-telství Odisea Récords a úvod „Počáteka vývoj anarchistických myšlenek“.Kniha končí pozvánkovou předmluvouke druhému dílu „Sociální revolucea španělská občanská válka“ a textypísní, které najdeme na CD.

1. kapitola nás seznamuje s vý-vojem anarchismu a anarchistickýchmyšlenek.

2. kapitola se životopisně zabý-vá několika významnými anarchistya anarchistkami.

dický punk/hard core s emometalovýmigrify je natolik výbušná směs, že stačíjenom pustit a nebudete chtít jejich CDza žádnou cenu vyndat z přehrávače.Samozřejmostí jsou velmi politické, alei přesto dobře zpěvné texty. U některýchjiných tzv. politických kapel toto souzně-ní občas trochu skřípe, ale španělštinaje sama o sobě výborně zpěvná, takžeto mají LMD jednodušší. Los Muertos deCristo si značně „ujíždějí“ na intrechi outrech u jednotlivých songů. A takmůžeme slyšet i lidové anarchisticképísně, klasiku nebo historické projevy.Na CD je 11 písniček a už podle jejichnázvů je zřejmé, že se jedná pouzeo první CD a že pokračování na sebesnad nenechá dlouho čekat.

Můžem si jenom přát, aby LMDněkdy zavítali i k nám, protože by to bylzcela jistě zážitek. Už jenom třeba proto,že LMD jsou proslulí svou jevištníkostýmní „šou“ - především tedy zpěvák(viz velmi zdařilá fota z webu LMD).

Jelikož se k nám jejich CD/knihadostane pouze těžko do distribuce (dooficiální těžko a do alternativní taky těžko- kvůli ceně a jelikož je vše ve španělšti-ně) a ten, kdo si ji nepřiveze nebo nene-chá dovézt přímo ze Španělska ji prostějinak nesežene. Proto touto cestou nabí-zíme přepálení CD v klasickém hudeb-ním formátu nebo v MP3 za náklady a zapoštovné. Pište stejně jako ohledně textůz knihy na adresu redakce. ���

kontakty:

info@losmuertosdecristo.comhttp://www.losmuertosdecristo.com

Odisea RécordsApartado de Correos 9141700 DOS HERMANAS (SEVILLA)ESPANAtel. 95 566 59 72, 670 57 67 69

Vojtěch Svoboda (AFA-FAS Praha)- e-mail: vojtech.svoboda@anarchismus.org -

3. kapitola se podrobně věnujehistorii anarchistického vzdělávánía osobám s ním spjatým.

4. kapitola nám chronologickypředstavuje formování anarchistic-kých organizací a významné udá-losti v nejen anarchistických ději-nách (např. Pařížskou komunu,Kronštadt, Machnovo povstání nebopovstání v Patagonii).

gicky a ukazuje nám organizování anar-chistických a dělnických odborovýchskupin, publikační činnost, represe stát-ních orgánů vyúsťující v roce 1936v otevřenou masovou vzpouru.

Kniha je samozřejmě (a pro mě žel)ve španělštině a tudíž si v ní sám mocnepočtu, jelikož tuto řeč neovládám.Vybízím ovšem tímto potenciální zájem-ce/kyně o překlad vybraných pasaží

sopisů, novin či jiných vydavatelství.Knihu je možné zapůjčit nebo vybranépasáže ofotit a poskytnout.

Po hudební stránce jsou Los Muer-tos de Cristo (LMD) zase o něco dále.Mě osobně se předchozí CD líbilao něco méně. LMC se zcela oprostili odupracovaného hc a v kombinaci s melo-dickými metalovějšími pasážemi vzniklanapros-to výborná deska. Svižný melo-

5. kapitola se věnuje příchodu anar-chismu do Španělska v životopisných pro-filech jeho významných představitelů/ek.

6. kapitola je vlastně pokračovánímpředchozí kapitoly (toto téma je rozděle-né na dva díly), ale je členěná chronolo-

nebo dokonce celé knihy, aby kontakto-vali/y náš časopis (casopis.akce@anar-chismus.org). Text je možné vydat vcelkujako celou knihu, ale i je možné přelo-žit z něj vybrané pasáže pro potře-by našeho nebo jiných spřízněných ča-

TRIČ

KA

A M

IKIN

Y

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5D

ISTR

IBU

CE

MA

PR

ECO

RD

S

66

MUSIC AGAINST POLITICIANS RECORDS NABÍZÍ

OBJEDNÁVEJTE NA MAP.RECORDS@ANARCHISMUS.ORG

HU

DB

AP

LA

CK

YTI

SK

OV

INY

::: MAPR-CD-01 :::EDELWEISS PIRATEN

Pořád doleMAP Records (CD 01) 2003

HC/Punk z OtrokovicČR ::: DP 161,- Kč

::: MAPR-CD-02 :::ŠPANĚLSKÉ

ANARCHISTICKÉ PÍSNĚAnarchistická knihovna FAS 2003

kompilace revolučních hitů v jazzové úpravěČR ::: DP 100,- Kč

::: MAPR-CD-03 :::TOY PIŠTOL’ S

Prizposob sa, alebo zdochni!Toy Pištol’s 2004

Punk z Banské BystriceSlovensko ::: DP 120,- Kč

::: MAPR-CD-04 :::JEUNESSE APATRIDE

Black Block’ n RollFire and Flame Music

Oi se ženským zpěvem z MontrealuKanada ::: DP 250,- Kč

::: MAPR-CD-05 :::DISIDENCIA

La solucion esta en tus manosEl Lokal 1997melodický HC

Španělsko ::: DP 300,- Kč

::: MAPR-CD-06 :::DISIDENCIA / MALOS VICIOS

Novus ordo SeclorumPotencial Hardcore 2001

splitko coverů od La Furia, Barranco atd.Španělsko ::: DP 300,- Kč

::: MAPR-CD-07 :::LA POLLA

BocasMaldito Records 2001

komerčně úspěšný melodický Punk Španělsko ::: DP 300,- Kč

::: MAPR-CD-08 :::NECESIDAD DE LUCHARLa Guerra social es inevitable

Necesidad de Lucharnadupaný HC/Punk

Španělsko ::: DP 300,- Kč

::: MAPR-CD-09 :::NORDA BASTARDA

Old SkullPotencial Hardcore 2004

old school HC/Punk Španělsko ::: DP 300,- Kč

::: MAPR-CD-10 :::GRAN BANDA MANDINGA

Poco profesionalGran Banda Mandinga

Ska/Punk z Kanárských ostrovů Španělsko ::: DP 300,- Kč

::: MAPR-CD-11 :::SUFFERThirteen

Samuel Records 2004EmoHC/MelopunkČR ::: DP 250,- Kč

::: MAPR-CD-12 :::THALIDOMIDE

ThalidomideEmergency Records 2003

legendární HC partičkaČR ::: DP 200,- Kč

::: MAPR-TM-01 :::logo MAP Records - lebka

::: MAPR-TM-02 :::Out of Control - Antifašistická akce

::: MAPR-TM-03 :::Edelweiss Piraten - fotka partyzána

:::MAPR-TM-04 :::Riot - Just Do It - molotov

::: MAPR-TM-05 :::All Fascists Are Bastards

::: MAPR-TM-06 :::PUNK alias PUMA

::: MAPR-TM-07 :::ANTIFAS alias ADIDAS

::: MAPR-TM-08 :::Out of Control - Antifašistická akce - foto

::: MAPR-TM-09 :::logo Edelweiss Piraten

::: MAPR-TM-10 :::logo - Antifašistické akce

::: MAPR-TM-11 :::ANTIFA alias FORD

::: MAPR-TM-12 :::ANTIFA ACTION alias LUCKY STRIKE

::: MAPR-P-01 ::: ::: MAPR-P-02 ::: ::: MAPR-P-03 ::: ::: MAPR-P-04 ::: ::: MAPR-P-05 ::: ::: MAPR-P-06 ::: ::: MAPR-P-07 ::: ::: MAPR-P-08 :::

placky prosím objednávejte pod kódovým označením (např. MAPR-P-01) - předejdeme tak zbytečným nedorozuměním - placky jsou velké cca 2,5 cm v průměru, jsou barevné (většinou černo-červené) za dobrovolný příspěvek (DP) 20,- Kč

CD prosím objednávejte pod kódovým označením (např. MAPR-CD-01) - předejdeme tak zbytečným nedorozuměním - všechna CD jsou originální, většinou vyměněná s jinými distribucemi a vydavatelstvími za CD vydanými MAPR

trička prosím objednávejte pod kódovým označením (např. MAPR-TM-01) - předejdeme tak zbytečným nedorozuměním - trička jsou vyráběna v pánských velikostech M, L, XL a v dámských velikostech XS, S, M, L - mají kvalitní gramáž,v pánských velikostech jsou k mání i s dlouhým rukávem a v dámských velikostech i tílka - potisky jsou zhotoveny sítotiskem v nejrůznějších barevných kombinacích (většinou světlejší barva na tmavší tričko) a ve dvoj až tříbarevném provedenína přední část trička (tzn. na prsa) za DP cca 250,- Kč - k dostání jsou i mikiny (obyčejné nebo klokanky s kapucou i na zip) s kombinací jendoho až dvou (menší na prsa + větší na záda) výše zobrazených motivů za DP cca 500,- Kč a 600,- Kč

Všechny naše produkty si můžete objednat na e-mailu map.records@anarchismus.org. Výhledově se také chystáme rozjet e-shop MAP Records. Jelikož některých hudebních CD máme v naší distribuci málo, pro ty, na než se nedostane, chystáme možnost stáhnout si zvolenýhudební materiál z našeho webu ve formě MP3. Veškeré naše produkty jsou vám dostupné za dobrovolný příspěvek (DP), který ale musí pokrýt výrobní náklady a eventuelní poštovné či balné - v žádném případě se nejedná o výdělečnou činnost. U placek a triček vám na požádáníkvůli orientaci zašleme e-mailem barevný náhled. K dostání jsou i nášivky se stejnými plackovými a tričkovými motivy. K dispozici v naší distribuci (vetšinou bez požadování DP) bývají i aktuální série právě zhotovených anarchistických a antifašistických samolepek či plakátů.

tiskoviny prosím objednávejte pod kódovým označením (např. MAPR-TC-01) - předejdeme tak zbytečným nedorozuměním - starší Akce jsou též ke stažení ve formátu PDF na antifa.cz a na fsa.anarchismus.org je mnoho knih a brožur ve Wordu

::: MAPR-TC-01 :::AKCE č. 07listopad 2002

15,- Kč / Sk, 28 str. A4poslední číslo staré AFA

tématicky věnované NATO,o Čečensku a rasismu

::: MAPR-TC-02 :::AKCE č. 08

červenec 200320,- Kč / Sk, 56 str. A4

první dvojčíslo nové AFA-FAStématicky věnované Iráku

a Židovství, o EU, UCK a Chile

::: MAPR-TC-03 :::AKCE č. 09březen 2004

30,- Kč / 40,- Sk, 60 str. A4další dvojčíslo AFA-FAS

tématicky věnované Gerilám,o Maquistech a Sabatem

::: MAPR-TK-01 :::KRONŠTADT 1921,

Avrich PaulAK FAS 2002

120,- Kč / Sk, 236 str. A5povstání posádky i obyvatel

proti diktatuře bolševiků

::: MAPR-TK-02 :::KUBÁNSKÁ REVOLUCE,

Dolgoff SamAK FAS 2002

120,- Kč / Sk, 220 str. A5kritický pohled na Kubánskou revo-luci a Castrův státní kapitalismus

::: MAPR-TK-03 :::ANARCHIZMUS A EKOLÓGIA,

Purchase GrahamAK FAS 2002

100,- Kč / Sk, 168 str. A5alternativní pohled na řešení

dnešní rozsáhlé ekologické krize

::: MAPR-TB-01 :::BUĎ ZLÝ NA SVÉHO NÁCKA

Bullstreet K.AK FAS 2001 - AK13

30,- Kč / Sk, 36 str. A5humorné vzpomínky antifašistyna dění v Británii 80. let 20. stol.

::: MAPR-TB-02 :::PROGRAMOVÝ

KONCEPT AFA-FASv průběhu r. 2005??,- Kč / Sk, ?? str. A5

nově zpracovaná prezentacemyšlenek revolučního antifašismu

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 1

0Ú

NO

R 2

00

5IN

FO

+D

ISTR

IBU

CE

+K

ON

TA

KTY

67

NAŠE PROPAGAČNÍ MATERIÁLY(ČASOPISY, BROŽURY, TRIČKA, MIKINY,

NÁŠIVKY, PLACKY, SAMOLEPKY, PLAKÁTY...)

můžete sehnat přes všechny našekontaktní adresy nebo také přímo v

INFOCENTRUM, Sochařská ul., Praha 7

EMERGENCY RECORDS, Chvalova ul., Praha 3

MAXIMUM UNDERGROUND, Jilská ul., Praha 1

::: AFA-FAS-MAP :::

Federace anarchistických skupin / AFA - Prahae-mail: afa-praha@anarchismus.org

telefon: 604 900 663poštovní adresa: BOX 5, 150 06 Praha 56

Federace anarchistických skupin / AFA - Brnoe-mail: fsa_brno@anarchismus.orge-mail: afa-brno@anarchismus.org

Federace anarchistických skupin / AFA - Zlínskoe-mail: afa-zlinsko@ziplip.com

Federace anarchistických skupin / AFA - Jihlavae-mail: fas-jihlava@anarchismus.orge-mail: afa-jihlava@ziplip.com

Federace anarchistických skupin / AFA - Severní Čechye-mail: fas-sever@anarchismus.org

Federace anarchistických skupin / AFA - Olomouckoe-mail: fas-olomoucko@anarchismus.org

Federace anarchistických skupin - Jižní Čechye-mail: fsa-jiznicechy@anarchismus.org

telefon: 721 649 716

Federace anarchistických skupin - Pardubickoe-mail: fas-pardubicko@anarchismus.org

::: AFA-FAS-MAP :::anarchisticko antifašistický časopis AFA-FAS - AKCE!

e-mail: casopis.akce@anarchismus.org

anarchistické noviny FAS-MAP - SVOBODNÁ PRÁCEe-mail: redakce-sp@anarchismus.org

vydavatelství a distribuce FAS-MAP - MAP RECORDSe-mail: map.records@anarchismus.org

anarchistická hudební kapela - EDELWEISS PIRATENe-mail: piraten@anarchismus.org

mezinárodní sekretariát FAS-MAPe-mail: fas_intersec@anarchismus.org

anarchistický černý kříž FAS-MAPe-mail: fsa_abc@anarchismus.org

monitoring neonacistů na webových stránkách AFAe-mail: monitoring@ziplip.com

casopis.akce@anarchismus.org� Toto je nová e-mailová adresa (casopis.akce@ziplip.com jiz nefunguje) určenápro vaše reakce nebo připomínky týkající se grafické a obsahové stránky časopisuAkce. Na tuto adresu nám prosím zasílejte své příspěvky do nového čísla.� Napište článek (v nějakém textovém editoru - nejlépe Wordu), sežeňte sik němu obrazový materiál (nejlépe ve formátu JPG s kvalitou uložení 5 - kvůlikomprimaci ideální pro posílání mejlem, v reálné velikosti X cm x Y cm s rozliše-ním 300 dpi ve stupních šedi) a vše nám pošlete na výše zveřejněnou adresu.� Váš článek projde korekturou (jak po gramatické, tak po stylistické stránce),pokud si budete chtít svůj text po korektuře ještě znovu přečíst, informujte nás a myvám včas zašleme váš příspěvek zpět ke schválení. Až teprve po této (možná trošič-ku složité, ale nezbytné) proceduře bude váš příspěvek zařazen do obsahu časopisu.� Přesto vás ale všechny prosíme - čtěte si pečlivě po sobě své příspěvkya nechávejte text (v textovém editoru Word) „projet“ pravopisem a odhalené chyby posobě opravte!!! Ulehčíte nám tím spoustu práce.� A také se pokud možno pod své články podepisujte - anonymita nepůsobí důvě-ryhodně - třeba nějakou zkratkou či pseudonymem. Nebo uvádějte zdroje, odkud jstečlánek získali/y nebo při jeho psaní čerpali/y či z jakého jazyka jste ho překládali/y.� Redakce časopisu si též přisuzuje právo provádět výběr článků. Příspěvky neboreakce nám můžete psát všichni, v časopise se budeme snažit otisknout vše. Je alemožné, že se z rozsahových (tudíž i finančních) důvodů nedostane na všechny.V tom případě s vámi zkonzultujeme další postup - váš článek třeba přesuneme dodalšího čísla, pokud by neztratil na aktuálnosti. Zřejmě ne moc pravděpodobnýmdůvodem neotištění článku by mohla být jeho obsahově-ideologická nepřípustnost.Jsme anarchistická antifašistická skupina, a tudíž v našem časopise nebudeme otis-kovat příspěvky oslavující například nacismus, bolševismus nebo kapitalismus! To bybylo možné pouze s doprovodným komentářem.� Předem vám děkujeme za vaše příspěvky a pište!!!

map.records@anarchismus.org� Veškeré inzerované produkty MAP Records si můžete objednat na výše uvedenénové e-mailové adrese. Napište nám zároveň i své připomínky a návrhy a pokud mátezájem s MAP Records jakkoliv spolupracovat či se jinak podílet na její činnosti.� U veškerých cen produktů MAP Records uváděných v distribuci se jedná o tzv. dob-rovolné příspěvky (DP) odběratelů, jejichž výše slouží pouze k pokrytí nákladů na výro-bu (+ ev. poštovné či balné), v žádném případě se nejedná o výdělečnou činnost.

redakce-sp@anarchismus.org� Tiskový orgán Federace anarchistických skupin, členské sekce MAP.

kontaktykontakty

AN

TIFA

.CZ

FSA

.AN

AR

CH

ISM

US

.OR

G

webové rozcestníky

kontakty na regionální skupiny

ostatní kontakty

Anti

faši

stic

ká a

kce

(AFA

), p

raco

vní

skup

ina

Fede

race

ana

rchi

stic

kých

sku

pin,

čle

nské

sek

ce M

ezin

árod

ní a

soci

ace

prac

ujíc

ích

(FSA

-MAP

)