78

9. Úprava digitální fotografie

9.1 Jak funguje digitální fotoaparát

Digitální fotoaparát se od obyčejného liší tím, že místo filmu obsahuje elektronický snímací

prvek (nejčastěji snímač CCD) a paměť nebo spíše paměťovou kartu (Compact Flash, Smart

Media, xD kartu), na které jsou sejmuté snímky uloženy.

Dá se tedy říci, že scénu před objektivem rovnou skenuje, převádí do podoby počítačového

souboru.

Digitální fotoaparát se z uživatelského pohledu skládá z:

- těla fotoaparátu

- objektivu

- ovládacích prvků

- displeje

Co je uvnitř těla fotoaparátu:

- optická soustava k zaostřování snímku

- mikroprocesor ke zpracování informací (obrazu)

- CCD senzor – slouží k vlastnímu snímání

- paměť pro uložení snímků

79

Pozn.: Digitální fotografie je rastrový obraz:

Každý obrázek (fotografie) se skládá z matice bodů kde každý bod má přiřazenu barvu.

Rozměry této matice bodů udávají rozlišení obrazu (např. 1024x768).

Těmto obrazovým bodům se říká pixely!

80

9.2 Jak tedy digitální fotoaparát pracuje?

Jádrem přístroje je světlocitlivá plocha snímače na bázi CCD nebo CMOS technologie. Na

plochu senzoru je promítán obraz přes systém optických čoček v objektivu. Světelná

energie, která přichází ze snímaného prostoru (scény), je v jednotlivých pixelech (obrazových

bodech) převáděna na elektrický signál a uložena v podobě vázaného náboje (u technologie

CCD). Náboj vzniká postupně během expozice čipu, kdy je otevřena uzávěrka fotoaparátu a

světlo může dopadat na čip.

Po uzavření uzávěrky jsou vygenerované náboje z čipu postupně odváděny a měřeny

speciálním zesilovačem pro každý jednotlivý pixel. Takto získaný signál je a dále převeden

AD převodníkem na digitální signál v binárním kódu. Vzniklý datový proud je pak pomocí

mikroprocesoru různě upravován a převeden do některého grafického formátu používaného

pro záznam obrazových dat, např. JPG nebo TIFF. Výsledný datový soubor je uložen

zpravidla na paměťové médium v podobě paměťové karty nebo vestavěné paměti typu

Flash-EEPROM tj. elektricky mazatelná paměť s trvalým záznamem, který je uchován i bez

přívodu elektrického napětí.

CCD využívá podobně jako všechny ostatní světlocitlivé součástky fyzikálního jevu známého

jako fotoefekt. Tento jev spočívá v tom, že částice světla foton při nárazu do atomu dokáže

přemístit některý z jeho elektronů ze základního do tzv. excitovaného stavu.

Na elektrody se přivede kladné napětí a na CCD se nechá působit světlo (například v

digitálním fotoaparátu se otevře závěrka). Dopadající fotony excitují v polovodiči elektrony,

které jsou pak přitahovány ke kladně nabitým elektrodám. Po elektronech zbudou v

polovodiči tzv. díry, které vůči svému okolí vykazují kladný náboj a ty jsou naopak

přitahovány elektrodou na spodku CCD. Protože na některý pixel dopadne více a na jiný

méně světla (fotonů), je u jeho elektrody shromážděno více elektronů.

CCD senzory tak snímají intenzitu dopadajícího světla. Aby byla fotografie barevná je třeba

před senzory umístit barevný filtr. Základními barvami jsou RGB (red, green, blue – červená,

zelená, modrá). Mícháním těchto barev v různých poměrech a intenzitách pak můžeme docílit

téměř libovolné barvy každého pixelu.

81

Nás hlavně zajímá, kolik bodů neboli pixelů je schopen prvek CCD sejmout (tato hodnota

pak určuje rozlišení obrázku při určité velikosti) a počet snímků, které v nejvyšším rozlišení

můžeme vyfotit, tj. uložit na paměťovou kartu vloženou do fotoaparátu.

Digitální fotoaparát je nejmodernější zařízení, které nám umožní získat obrázek v digitální

podobě, tj. jako množinu bodů různých barev. Má tolik výhod, že digitální fotoaparáty již

dominují trhu.

• Nafocené snímky si můžeme okamžitě prohlédnout na zobrazovacím panelu LCD

fotoaparátu a ty nepovedené okamžitě smazat.

• Po návratu domů si vybrané fotky můžeme ihned vytisknout na své tiskárně.

• Před tiskem můžeme fotografie upravovat, retušovat a dělat z nich výřezy.

• Snímky můžeme jednoduše archivovat (nejlépe na zapisovacích „vypalovacích“

CD).

• Obrázek mohu ihned kamkoliv přenášet, nejčastěji asi přes Internet jako přílohu

zprávy elektronické pošty.

• Kapacita paměti lepších fotoaparátů je dnes až několik tisíců snímků. Většina

fotoaparátů ukládá nafocené obrázky na tzv. paměťové karty, které jsou

výměnné – můžeme mít tedy s sebou několik karet a postupně je ve fotoaparátu

vyměňovat.

• Snímky můžeme nechat profesionálně zpracovat digitálními fotoalby - ty pak

dodají zaslaný soubor vytištěný na klasický fotopapír ve vynikající kvalitě.

• Manipulace s digitálním fotoaparátem je o něco složitější než s fotoaparátem

klasickým, ale také nabízí často v základní výbavě mnoho funkcí pro nastavení

při fotografování nebo pro úpravy fotografií přímo v fotoaparátu

82

• Nevýhodou může být potřeba akumulátoru napájejícího fotoaparát. Na jeho výdrži

závisí kolik fotografií můžeme na jedno nabití pořídit. Některé fotoaparáty mají

speciální akumulátory, některé využívají klasických baterií.

9.3 Co se u digitálního fotoaparátu hodnotí

Naším cílem je získat pomocí „digitálu“ okamžitě pěkné snímky, které si pak budeme moci

kvalitně vytisknout. Sledujeme proto následující parametry digitálního fotoaparátu:

• Počet bodů snímacího prvku … Ten určuje, v jakém rozlišení při zvolené velikosti

můžeme snímek vytisknout. Nebo naopak, jak velký můžeme obrázek tisknout,

pokud chceme zachovat vysoké rozlišení. Pro fotorealistický tisk na inkoustové

tiskárně potřebujeme rozlišení cca 300 dpi, tj. 300 bodů na palec. Pokud digitální

fotoaparát umí sejmout 1.600 x 1.200 bodů a potřebujeme 300 bodů na palec,

můžeme obrázek vytisknout cca 5,3 palců (1.600/300), tj. 13 cm široký a 4 palce

(1.200/300), tj. 10 cm vysoký. Počet bodů se většinou udává v prospektech

jedním číslem (např. 5 megapixelů), konkrétní hodnoty použitelných rozlišení

najdeme v technických parametrech fotoaparátu.

Dá se říci že pro klasickou fotografii 10x13 nám postačí i 2Mpx fotoaparát, pokud ale

chceme pořizovat větší fotografie je vždy lepší vyšší rozlišení.

• Kvalita optiky, tj. objektiv … Je často důležitější než počet megapixelů snímacího

prvku. Optika a objektiv určuje skutečnou kvalitu a ostrost snímků. Hodnotí se

jeho kresba, světelnost a tzv. ZOOM, tj. možnost přiblížení. Důležitý je optický

ZOOM – ten závisí opravdu na parametrech objektivu a optické soustavy.

Digitální zoom je pouze elektronický způsob přiblížení, který se provádí pouze

formou přepočítání mikroprocesorem a není tak kvalitní.

• Kvalita automatického zaostření a měření expozice … Zde se dostáváme na pole

fotografické techniky. Hodnotí se počet segmentů zaostřovacího zařízení,

přesnost a rozsah zaostření, možnosti vyvážení bílé barvy vzhledem k světelným

podmínkám (venku, v místnosti s bleskem, v místnosti s umělým osvětlením

apod.).

• Kapacita paměťové karty … Protože paměťové karty jsou standardizovány, není

problém dokoupit další kartu s větší kapacitou.

83

• Výdrž baterií … Tato hodnota je velmi důležitá. Digitální fotoaparát má poměrně

velkou spotřebu, takže hlavně při použití blesku můžeme po několika desítkách

snímků zůstat bez napájení.

• Doba od stisknutí spouště do expozice … Tato doba může být u levných modelů

i 1 sekunda. Za tu nám pohyblivý objekt (naše děti…) často zmizí z hledáčku.

• Optický stabilizátor … Stabilizuje obraz, protože nikdo nemá úplně klidnou ruku a

např. za zhoršených světelných podmínek je důležitá stabilizace.

9.4 Třídy a druhy digitálních fotoaparátů

V literatuře se někdy rozlišují různé druhy fotoaparátu, ale ne vždy je rozdělení přesné.

Obecně se dá dělit např. takto:

• Stylové přístroje – lehké a malé fotoaparáty pro každodenní nošení sebou, většinou

nedisponují větším optickým zoomem.

• Všestranné přístroje – univerzální digitální fotoaparáty

• High-end a megazoomy – větší a těžší přístroje pro náročné amatéry a

poloprofesionály disponující větším zoomem a případně i výměnnými objektivy

• Profesionální digitální zrcadlovky – s digitálním senzorem velikosti filmového

políčka, výměnnými fotoobjektivy a robustní konstrukcí vhodné hlavně pro

profesionály

9.5 Formáty ukládání dat (fotografií)

9.5.1 RAW Pro vysoce kvalitní fotografie je ideální formát RAW který ale ne všechny fotoaparáty

nabízejí. RAW jsou do souboru uložená holá data ze senzoru před jakýmkoliv výpočtem

reálného obrazu. 6 MPix RAW soubor má kolem 5-6 MB, ale k získání reálné JPEG nebo

TIFF fotografie je nutné surová data (RAW = hrubý, surový) zpracovat na PC - fotografii je

třeba teprve vypočítat. Program k tomu určený bývá obvykle dodaný na CD u fotoaparátu.

Výpočet obrazu ale chvíli trvá (cca 20 vteřin na fotografii) a to pochopitelně snižuje

operativnost. RAW ovšem poskytne nejkvalitnější obrazový podklad s možností řady

nastavení, často dokonce s 12 bitovou barevnou hloubkou.

84

9.5.2 TIFF

(Tagged Image File Format) – Jde o rastrový formát. Ukládá obraz bezztrátovou kompresí

(nebo úplně nekomprimované). Pro grafiky je skvělý proto, že dokáže ukládat souběžně s

obrázkem i kanály a cesty. Ovšem největší komprese závisí hodně na obsahu obrázku. Tuto

bitovou grafiku lze, jako jedinou, uložit téměř s libovolným rozlišením DPI; s 256 barvami (8

bity na bod) a také s 16,7 miliony barev (24 bity na bod).

Nabízí jej lepší fotoaparáty. TIFF ukládá snímky se všemi detaily (původní soubor se všemi

detaily je 100% obnovitelný). TIFF produkuje ale obrovské soubory – pro 6 Mpix fotografii je

to až 18 MB (nekomprimovaný), pro srovnání běžný JPEG by měl mezi 1-3 MB. To nejen

zabírá místo na kartě, ale i zpomaluje fotografování díky dlouhé době ukládání na kartu.

9.5.3 JPEG

(Joint Picture Expert Group) – Rastrový formát se ztrátovou kompresí. Je nevhodný pro

ukládání obrázků s jednobarevnými plochami, u nichž dochází k nedokonalé reprodukci.

Tomuto formátu rovněž nesvědčí opakované ukládání obrázků, což snižuje při každém

uložení kvalitu zobrazení. Formát je výhodný pro uchování snímků ze skenerů a digitálních

fotoaparátů a přednost má také v tom, že velikost komprimace můžeme měnit podle výsledku

zobrazení. Komprese obrazu nijak nemění jeho rozlišení. Komprese pracuje na základě

komplikované matematiky, jenž neukládá ty detaily obrazu, které oko nevidí. Stupeň

komprese potom říká jak moc se detaily obrazu „zahazují“. Fotoaparáty obvykle nabízejí 2

nebo 3 stupně komprese (Super Fine/Fine/Standard). Platí jednoduchá logika – čím vyšší

komprese, tím více se vyhazují detaily, trpí kvalita obrazu ale tím menší je JPEG soubor a tím

větší je kapacita karty z hlediska počtu fotografií. Pokud dochází místo na kartě, je vždy lepší

zvýšit JPEG kompresi ale zachovat rozlišení obrazu než naopak. Zvýšit JPEG kompresi a

současně snížit rozlišení má smysl jen skutečně v kritických situacích s kartou či v případech,

kdy fotíte jen na web atd.

85

9.6 Jak se s digitálním fotoaparátem pracuje?

Podrobný návod je ke každému přístroji přiložen (a musí být v češtině). Zde jsou jen obecně

platné zásady:

• Důležité je správné držení přístroje a „klidná ruka“

• Nafotíme obrázky. Předem si navolíme jejich rozlišení a kompresi, tj. počet bodů

snímku a kvalitu jejich ukládání. Čím více bodů, tím kvalitnější obrázek, ale tím

méně obrázků můžeme nafotit. Pokud obrázek budeme jen zobrazovat na

monitoru počítače nebo někam posílat e-mailem, stačí i 1024 x 768 bodů, pro

kvalitní tisk je dobré zvolit co nejvyšší rozlišení. Střední kvalita ukládání vyhoví

ve většině případů

• Při fotografování se postupuje většinou tak, že se nejprve spoušť tzv. namáčkne

kdy dojde k zaostření a dalším úpravám a pak teprve „domáčkne“ kdy se

provede samotné focení.

• Obrázky si na LCD-displeji fotoaparátu prohlédneme a ty nepovedené smažeme.

• Fotoaparát propojíme přiloženým kabelem s počítačem, spustíme ovládací

program a snímky z paměti fotoaparátu přesuneme na disk počítače. Uloží se

samozřejmě ve formě souborů do zvolené složky. Některé fotoaparáty se při

spojení s počítačem chovají jako další disk, stačí tedy snímky vzít a nakopírovat

do zvolené složky na pevný disk našeho počítače. Případně nemusíme připojovat

celý fotoaparát, ale pouze vyjmout paměťovou kartu a tu vložit do čtečky

počítače nebo tiskárny

• Soubor(y) s obrázkem otevřeme v rastrovém programu, upravíme snímek (jas,

kontrast, ořez atd.) a vytiskneme ho v nejvyšší kvalitě na připojené tiskárně.

• Některé tiskárny umožňují přímý tisk obrázků z digitálního fotoaparátu, odpadají

tedy poslední dva body a počítač vůbec nepotřebujeme. Digitální fotoaparát

propojíme přímo s tiskárnou, zvolíme, které snímky budeme tisknout, vložíme

papíry a zahájíme tisk.

• Snímky z digitálního fotoaparátu nemusíme tisknout jen sami na své inkoustové

tiskárně. Na mnoha místech existují digitální minilaby, kde vám snímky ve

vysoké kvalitě zhotoví.

86

• Také na Internetu existují služby, které vám e-mailem zaslané snímky vytisknou a

zašlou poštou. Zkuste do okénka Hledej nějakého internetového portálu zadat

pojem Digitální minilab a získáte odkazy na desítky firem.

Již víme, že fotoaparát musíme s počítačem propojit kabelem, výjimkou jsou fotoaparáty

(a počítače, nejčastěji notebooky), které mezi sebou komunikují bezdrátově, přes například

rozhraní IR (infračervené).

Starší fotoaparáty se připojovaly na tzv. sériový port, přenos byl velmi pomalý (50 snímků

může trvat také celou hodinu). Novější přístroje mají připojení přes rozhraní USB, které je

mnohem rychlejší. Kabel většinou máme napevno připojen k počítači a jen k němu připojíme

fotoaparát.

9.7 Pořízení digitálního snímku - clona a čas

Zvládnutí ovládání fotoaparátu, ať již klasického nebo digitálního, je jistě nutná, ale nikoli

postačující podmínka pro získání kvalitní fotografie. Stejně důležité je také zvládnutí

kompozice obrazu a umění využít možností, které současný moderní přístroj nabízí. Kromě

toho je nutné mít pro fotografie cit a praxi. Zkoušením fotografování a možností přístroje se

neustále můžeme zlepšovat.

9.8 Clona a čas

Při pořizování fotografií po stisknutí spouště dojde na krátký čas k odkrytí snímače pomocí

tzv. uzávěrky. Snímač zaznamená obraz a poté jej uloží.

Jsou dvě základní hodnoty, které rozhodujícím způsobem ovlivňují náš snímek – clona a čas.

Pokud tušíme, jak s nimi přístroj zachází, máme obrovskou šanci využívat tyto poměrně

jednoduché vlastnosti pro své tvůrčí záměry.

Snímač musí dostat přesné množství světla. Podobně jako snímací prvek v aparátu funguje i

lidské oko. Všechny, i ty nejmodernější snímače (podobně jako dříve filmy) jsou velmi

„háklivé“ na přesné množství světla, které jsou schopny správně zachytit. Jinými slovy:

jakmile je světla příliš mnoho, bude snímek světlý, bude obsahovat „vypálená“ místa (tj.

87

plochy bílé barvy bez kresby), prostě nebude pěkný. Pokud je naopak světla příliš málo, bude

obrázek tmavý, nezřetelný a zašuměný, bude obsahovat černé plochy – opět nebude pěkný.

Lidské oko obsahuje automatický systém „dávkování“ světla, u fotoaparátu správné množství

zajišťuje kombinace clony a času.

9.8.1 Clona Clona [f] udává (převráceně) množství světla, které objektiv propustí na snímač. Clona

představuje „zaclonění“, tedy zúžení otvoru objektivu, slouží k regulaci množství světla, které

dopadá na snímač. Clona se označuje písmenem f. Tedy clona f2.8 znamená malé zaclonění a

velký otvor, clona f16 pak naopak velké zaclonění, tudíž velký otvor.

Nejmenší použitelná clona udává (zjednodušeně řečeno) tzv. světelnost objektivu. (Žádný

objektiv není schopen zpracovat 100% dopadajícího světla, vždy dochází k určitému

zaclonění). Kvalitní objektiv má nízké minimální clonové číslo, nejlepší objektivy asi f1.2,

běžné levné také pouze f8, standardem je minimální clona f2 až f2.8.

Pamatujte, že čím větší clona, tím více uzavřený objektiv a tím méně světla propouští. To není

zdaleka vždy špatně.

9.8.2 Čas Čas je doba, na kterou závěrka odkryje snímací prvek. Tato doba musí být tak dlouhá, aby na

snímač dopadlo „přiměřené“ množství světla, ale tak krátká, aby snímek nebyl rozmazaný (po

dobu odkrytí je třeba nepohybovat s přístrojem). Z těchto dvou jednoduchých zásad plyne vše

ostatní. Čím je delší čas, tím více světla může při expozici dopadnout na snímač ve

fotoaparátu a naopak. Uvědomte si, že přístroj držíme v ruce. Ruce se nám stále mírně chvějí

a navíc snímek vyfotíme stisknutím spouště. I když moderní přístroje mají jemnou spoušť,

88

přesto při expozici může dojít k pohybu přístroje. Navíc se často fotografované objekty

mohou pohybovat.

Běžný rozumný čas je 1/100s až l/60 s. Většina lidí udrží v ruce bez rozmazání čas 1/60s,

profesionálové i 1/30s . Nad 1/10s téměř nikdo nerozmazaný obrázek z ruky nevyfotí – je

třeba použít stativ. Sportovní záběry a např. zvířata v pohybu potřebují naopak čas kratší než

1/250s.

9.8.3 Clona a čas

Clona a čas společně určují množství světla při expozici. Nastavení expozice vlastně znamená

určení správné clony a správného času. Obojí určí automatika fotoaparátu v závislosti na

osvětlení scény (nebo je možné u lepších přístrojů využít manuálního nastavení). Pokud se jí

nepodaří určit použitelné hodnoty, zapne většinou sama blesk. Stejnou expozici dosáhneme

různými kombinacemi času a clony. Je logické, že čím delší čas, tím větší clona. Například:

stejné množství světla dopadne na snímač při těchto kombinacích clony a času: Čas 1/30s –

clona f16, čas 1/60s – clona f11, čas 1/125s – clona f8, čas 1/250s – clona f5.6.

Tyto hodnoty odpovídají osvětlení za běžného mírně zataženého dne. Pokud budete používat

manuální nastavení clony a času, získáte praxí odhad, jaký čas nebo clonu zvolit.

Pro běžné focení se však není třeba přesnými hodnotami vůbec zabývat, stačí správně

používat automatiku aparátu.

Čím větší clona, tím je větší hloubka ostrosti snímku. Co to znamená? Malá hloubka ostrosti

znamená, že popředí je ostré, ale předměty za ním jsou více či méně rozmazané. Čím je

hloubka ostrosti menší, tím více jsou vzdálenější předměty rozmazané. Tedy pokud použijeme

clonu f2, bude pouze jeden objekt ostrý,vše okolo bude mírně rozmazané. Velká hloubka

ostrosti naopak znamená, že popředí i pozadí je ostré, zřetelné, celý snímek je rovnoměrně

ostrý. Při cloně f16 je celý snímek ostrý. Při clonách mezi (f4 – f11) dojde k většímu nebo

mírnému rozostření pozadí.

Digitální fotoaparáty mají obecně větší hloubku ostrosti než fotoaparáty klasické, efekt

rozostření proto nebude tak patrný. Použitím ZOOMu roste clonové číslo a tedy klesá hloubka

ostrosti snímku Je to poměrně logické. ZOOM znamená přiblížení scény a tedy „vytažení“

delšího objektivu, který funguje jako dalekohled. Tím samozřejmě klesá množství světla,

které objektivem projde, neboli roste zaclonění. Takže objektiv může mít v základní poloze

světelnost (minimální clonu) f2.8 a při trojnásobném přiblížení už clonu f5.6. Opět tuto

vlastnost musíme brát na vědomí a využívat ji pro svoje snímky.

89

Při makrofotografii je hloubka ostrosti často až extrémně malá. Pokud je předmět příliš blízko

k objektivu, odráží méně světla a přístroj musí použít menší clonu, nebo hodně dlouhý čas. Při

makrofotografii je proto někdy obtížné udržet celý focený objekt ostrý.

9.8.4 ISO

Citlivost ISO je třetím parametrem, který kromě clony a času můžeme nastavovat a operovat

s ním. U klasických fotoaparátů má každý použitý film svoji citlivost na světlo. Digitální

fotoaparáty používají stejný systém hodnocení citlivosti obrazového čidla a často umožňují

citlivost ISO měnit. Některé z nich ji nastavují automaticky podle světelných podmínek (s

úbytkem světla citlivost roste). Obecně platí, že s růstem citlivosti ISO klesá kvalita obrazu.

Pro tmavé prostředí je potřeba větší citlivosti, ale s ní obecně roste i šum v obraze a je tedy

třeba kvalitní systém pro jeho potlačování. Citlivost lze tedy nastavovat v různém rozsahu

podle konkrétního fotoaparátu (např. 50-800).

To je víceméně vše. Z těchto pár vlastností clony a času plynou režimy fotografování a my je

můžeme využívat při svých kompozicích.

9.9 Digitální fotografie – motivové programy – automatické režimy fotoaparátů

Mnoho digitálních fotoaparátů umožňuje před vlastním fotografováním nastavit některý

z režimů. Podle to jaký typ objektu chceme zachytit nastaví fotoaparát potřebné parametry pro

docílení co nejlepší kvality a věrnosti fotografie.

9.9.1 Režim AUTO Fotoaparát nastaví vše sám na střední hodnoty. Univerzální režim, který využijeme, pokud se

focením nechceme více zabývat.

9.9.2 Režim PORTRÉT Jeho využití je zřejmé z nazvu. Fotoaparát nastaví hodně otevřenou clonu (např. f2.8) a krátký

čas. Důsledkem je menší hloubka ostrosti a tedy mírně rozmazané pozadí. Postava na snímku

je od pozadí opticky oddělena, což je dobře. Digitální fotoaparáty však vzhledem ke své

90

konstrukci (malý snímač i objektiv) mají celkově větší hloubku ostrosti než klasické přístroje

na film, rozostření se proto projeví jen málo.

9.9.3 Režim KRAJINA Fotoaparát nastaví co největší clonu (např. f11) s přihlédnutím k nejdelšímu – za aktuálních

světelných podmínek – použitelnému času (např. 1/60). Výsledkem je vysoká hloubka ostrosti

a tedy kompletně ostrý snímek od popředí až po pozadí.

9.9.4 Režim SPORT Nastavení tohoto režimu možná již odhadnete: Fotoaparát nastaví co nejkratší čas (např.

1/250s) s přihlédnutím ke cloně využitelné za aktuálních světelných podmínek (např. f4).

Výsledkem je zmrazení pohybu, ale také většinou poměrně nízká hloubka ostrosti snímku.

91

9.9.5 Režim NOC Fotoaparát nastaví co nejdelší čas (např. 1/30s) aby se alespoň trochu vykreslilo pozadí a vždy

zapne blesk pro osvětleni popředí. Důsledkem dlouhého času je citlivost na pohyb přístroje a

např. rozmazaná světla pohybujících se vozidel. Ostře je vykresleno jen popředí v dosahu

blesku, tj. do cca 5 metrů od přístroje.

9.9.6 Režim MAKRO Pro focení malých předmětů a objektů se využívá makro-režim. Přístroj používá malou

clonu nebo velmi dlouhý čas. Tím docílí ostrosti pouze zaměřeného objektu a vše okolo je

rozmazané.

92

Pokud nechceme využít přednastavených režimů a náš fotoaparát podporuje poloautomatický

nebo plně manuální režim můžeme využít i je. Je ale třeba říci, že ne každý přístroj toto

umožňuje a hlavně že je třeba trocha praxe při nastavování abychom docílili požadovaných

výsledků.

• Automatický režim – vše (clonu i čas) si nastavuje přístroj sám podle světelných

podmínek scény a popř. podle zvoleného automatického režimu.

• Poloautomatický – clona – uživatel nastaví clonu a přístroj sám určí čas

• Poloautomatický – závěrka(čas) – uživatel naopak nastaví čas a přístroj nastaví clonu

• Plně manuální – fotograf má plnou kontrolu nad nastavováním parametrů (vyžaduje

znalosti a zkušenosti)

9.10 Měření expozice a automatické zaostření

9.10.1 Měření expozice Již víme, že pro kvalitní snímek musí být správně nastavena kombinace clony a času. Dnešní

digitální fotoaparáty si dokáží správně hodnoty změřit a nastavit samy, a to velmi kvalitně.

Pozor si musíme dávat pouze v některých situacích. Většina přístrojů změří průměrné

osvětlení snímku. Jestliže jsou na něm výrazně jasově odlišné oblasti, nemusí být výsledný

snímek dobrý. Dá se říci, že čím kvalitnější přístroj, tím lépe dokáže odhadnout dominantní

objekty a přizpůsobit jim expozici.

93

Nejčastější problematické situace:

• Focení v místnosti s oknem v pozadí. Okno bude přesvětlené a fotografovaná

osoba před ním skoro černá.

• Focení na sněhové pokrývce. Fotoaparát dostane mnoho světla, uzavře clonu a

případné objekty v popředí vyjdou opět nepřiměřeně tmavé.

Řešení: sledujte pečlivě snímek na displeji fotoaparátu (ne v hledáčku). Většinou i na něm je

vidět, že snímek nebude dobrý. Fotografování proti oknu se pokud možno úplně vyhněte,

případně alespoň zapněte blesk. Dobrá rada nakonec – světlo má dopadat na objekt zepředu,

nemělo by být za ním.

Tyto problémy se pak jen velmi problematicky odstraňují při pozdějším počítačovém

zpracování a nikdy to nelze úplně. Proto je třeba dát pozor již při pořizování snímku a

podobným situacím se vyhnout.

9.10.2 Automatické zaostření Podobně jako o expozici se většinou nemusíme starat ani o zaostření snímku. Po namáčknutí

spouště přístroj sám správně zaostří a můžeme fotit. Fotoaparát porovnává kontrast částí

snímku a podle určitého algoritmu provede zaostření, případně použije měření vzdálenosti

infračerveným paprskem. Zaostření většinou funguje bez problémů a opět jeho přesnost roste

s kvalitou (obecně tedy i cenou) přístroje.

Poměrně často je však třeba řešit i problémové situace: Objekt, který má být ostrý, není

uprostřed snímku. Hlavně starší fotoaparáty ho potom nezaostří (ostré bude to, co je

uprostřed), novější přístroje používají k měření více oblastí. Toto je velmi častá situace,

94

protože, jak bude dále řečeno u kompozice, umístění dominantního prvku na střed není

vhodné. Problém se nejčastěji projeví za špatných světelných podmínek při focení portrétů.

9.10.3 Použití namáčknutí spouště k aretací změřených hodnot Výše uvedený problém odstraníme využitím namáčknutí spouště. Víme, že když stiskneme

spoušť do poloviny (tzv. „namáčkneme“), fotoaparát změří expozici a zaostří. Teprve

domáčknutím snímek exponujeme. Stačí tedy namířit fotoaparát na dominantní objekt tak,

aby byl ve středu záběru, namáčknout spoušť a držet ji, potom pohnout přístrojem tak, aby

kompozice byla v pořádku a teprve pak spoušť domáčknout. Vyzkoušejte si svůj fotoaparát,

jak zvládá problematické situace. Nafoťte několik snímků s osobami mimo střed snímku a

uvidíte, jak zaostření dopadlo.

9.11 Kompozice obrazu

9.11.1 Celková kompozice stručně Základem je naučit se vidět svět hledáčkem fotoaparátu, tím malým výřezem, který nám ze

scény přístroj dovolí udělat (nebo místo hledáčku samozřejmě využít displeje fotoaparátu).

Naše oči nás totiž vlastně matou – automaticky vyberou předmět našeho zájmu a vše ostatní

potlačí. Foťák ne – na snímku bude vše, co naše oči jakoby „nevidí“, tj. nejen krásný strom,

ale také např. popelnice v jeho blízkosti. Zvládnutí kompozice snímku chce určitě praxi a učit

se z chyb. Někdy je možné snímek upravit v počítači a celý obraz například ořezem upravit do

lepší podoby.

9.11.2 Tři základní zásady • Snímek by měl mít ústřední motiv, který zdůrazníme jeho umístěním na snímku

(viz dále). Důležitý je proto výběr stanoviště, často i malé poodstoupení může

kompozici prospět.

• Snímek by neměl obsahovat rušivé prvky (které naše oči dokáží potlačit (viz výše).

Je tedy potřeba učit se vidět, že naše dítě sice vypadá nádherně, ale za ním stojí

dopravní značka, jejíž tyč mu bude na snímku jakoby vystupovat z hlavy.

• Kromě portrétů je velmi důležité popředí, které posílí vyznění ústředního motivu

(viz dále).

95

9.11.3 Umístění objektů, zlatý řez • Dominantní prvek by měl být jasně zřetelný, většinou hodně velký. Častou chybou

je focení „na dálku“, kdy hlavní objekt (postava,…) je na výsledném snímku

sotva vidět. Je třeba jít blíže k objektu nebo použít ZOOM.

• Dominantní prvek by neměl – až na výjimky – být uprostřed snímku, ale daleko

lépe vyzní jeho umístění do 1/3 od kraje. Podobně při focení krajiny by rozhraní

mezi krajinou a oblohou nemělo být uprostřed snímku. Buď zdůrazníme oblohu,

nebo krajinu (středová kompozice je statická až nudná, někdy však mívá své

opodstatnění.)

• Pokud je na snímku vyjádřen pohyb, pohled nebo směřování, neměl by objekt

„utíkat“ ven ze snímku, ale naopak směřovat do jeho středu

96

9.11.4 ZOOM jako kompoziční nástroj Optické přiblížení obrazu, tzv. ZOOM dnes obsahuje každý slušný fotoaparát, přesněji:

přístroj bez optického ZOOMu nekupujte. Stačí trojnásobný ZOOM a máte k dispozici velmi

silný kompoziční nástroj, jehož používání může kvalitu vašich fotografií výrazně zvýšit. Již

víme, že použití ZOOMu snižuje hloubku ostrosti snímku. S výhodou ho proto použijeme u

portrétní fotografie, kde je rozmazané pozadí žádoucí a navíc nám ZOOM umožní fotit osobu

z větší vzdálenosti.

9.11.5 Užití popředí Při fotografování krajiny, architektury apod. je velmi důležité vkomponovat do záběru nějaký

prvek, který dodá snímku hloubku, zlepší jeho prostorové vyznění a celý snímek oživí.

Samostatná krajina většinou působí fádně a ploše. Velmi častou pomůckou jsou větvičky

(nebo jiné objekty – oblouk mostu, okno, zajímavý strom apod.) v popředí, které obrázek

zajímavě orámují a dodají mu plastičnost.

9.11.6 Užití pozadí

Většinou se soustředíme na ústřední prvek záběru. Důležité je také vidět, jaké je jeho pozadí.

Opět platí pár zásad:

• Není pozadí rušivé? Nepřevládá nad ústředním motivem?

• Vypovídá pozadí něco bližšího o fotografovaném objektu?

• Ladí pozadí s hlavním objektem barevně nebo je alespoň neutrální?

• Je na pozadí obloha? Není šedá, fádní bez kresby? Pěkné obláčky výrazně vylepší

hlavně snímky krajiny.

9.11.7 Pracujeme se světlem Již víme, že světlo by mělo dominantní objekt osvětlovat zepředu, nikdy nemá být slunce za

ním (pokud toto není umělecký záměr – foto západu slunce apod.). Osvětlení scény je velmi

důležité, může snímek hodně zlepšit nebo také zcela zmařit. Pár zásad:

• Světlo je lepší ráno a večer než v poledne a to hlavně v létě. Nízko stojící slunce

vytváří krásné stíny a pěkně zepředu osvětluje objekty.

• Pozor na slunce nad hlavou, hlavně při fotografování osob. Lehce vzniknou

nepěkné stíny pod nosem a bradou, navíc silné světlo přivírá oči. Je třeba raději

přejít do stínu.

• Světlo má různou tzv. teplotu v závislosti na jeho zdroji. Důsledkem je barevný

nádech bílé barvy, který naše oko automaticky koriguje. I fotoaparát dnes

97

obsahuje tzv. automatické vyvážení bílé, které by mělo odstranit nádech do

červena při žárovkovém světle a do modra při osvětlení zářivkami.

Toto je opravdu velmi stručný přehled základních zásad, jejich dodržení však může zlepšit

95% snímků. Pokud Vás focení baví, je třeba se zorientovat ve focení za různých

povětrnostních podmínek, při různých osvětleních, naučit se případě používat blesk (či

odrazné desky) k přisvětlení scény atd. Nabídka literatury je opravdu bohatá.

9.12 Digitální fotografie – Programy pro práci s grafikou

V následujících odstavcích si představíme některé programy pro rastrovou grafiku, které se ve

své třídě staly díky ohromným možnostem velmi oblíbenými.

9.12.1 ADOBE PHOTOSHOP Program Adobe Photoshop je jedním z nejpopulárnějších programů pro zpracování rastrové

grafiky na osobních počítačích. Jeho oblíbenost nepochybně způsobilo množství kvalitních

funkcí v základní výbavě a otevřenost – možnost přidávat do Photoshopu nové

naprogramované moduly. Photoshop je nástroj, který používají především profesionálové v

grafických studiích, reklamních agenturách, ale i ve filmových a televizních společnostech

nebo všude tam, kde je potřeba kvalitní grafické zázemí.

Do standardních efektů Photoshopu se řadí například zvlnění obrazu, rozostření, různé

způsoby deformace obrazu, světelné efekty, nastavení kontrastu, jasu a barev, ruční

rozmazávání, prolínání a další efekty. Mimoto dokáže pracovat s takzvanými vrstvami.

Vrstvy si můžete představit jako několik průhledných fólií na sobě, kde na každé fólii je

nakreslen nějaký obrázek. Každá vrstva může obsahovat jiný obrázek nebo jeho část a s

každou vrstvou je možné pracovat nezávisle na ostatních. Tak můžete snadno prolínat jeden

obrázek do druhého, vytvořit dojem poloprůhledného obrázku v jiném obrázku a podobně.

Několik vrstev může do sebe plynule přecházet a výsledný dojem je velmi působivý.

Výhodou je jistě množství funkcí a možností, nevýhodou pak především jeho cena.

9.12.2 ZONER PHOTO STUDIO Jedná se o správce digitálních fotografií a multimediálních dat. Vychází z původního

programu Zoner Media Explorer a dále rozšiřuje jeho možnosti. Prostředí se skládá

z průzkumníku pro práci s kolekcemi fotografií a z editoru na úpravy fotek. Podporuje

98

digitální fotoaparáty a skenery pro získání dat. V editoru lze opravovat základní vady jako

jsou červené oči, redukce nelinearit, vytváření výřezů apod. Obsahuje také několik filtrů a

obrázkových efektů. Obrázky a kolekce umožňuje exportovat do mnoha formátů včetně PDF,

HTML, vypalovat CD s prezentacemi alb i zasílat obrázky e-mailem nebo do fotosběrny na

tisk.

9.13 PROHLÍŽEČE OBRÁZKŮ

Rastrové obrázky si můžete prohlédnout a případně upravit například programem Microsoft

Paint (Malování). Na vektorově kreslené obrázky zase můžete použít některý z vektorových

nástrojů (například Zoner Callisto, Corel Draw). Ale i tak se vyplatí mít na počítačích

nainstalován alespoň jeden prohlížeč obrázků.

Jde o program, pomocí kterého můžete daleko pohodlněji prohlížet obrázky, zvláště pokud

jich máte v jednom adresáři více. Navíc je můžete upravovat, například změnit jejich jas,

přidat jim pro zajímavost různé efekty nebo změnit jejich velikost. Tyto programy také slouží

k převodu mezi jednotlivými obrázkovými formáty (například pokud kvůli zveřejnění na

internetu potřebujete místo BMP třeba GIF nebo JPG).

Programů na prohlížení a editaci obrázků je opět celá řada. Za některé se musí platit

(ACDSee), ale některé jsou i zdarma. Velice užitečným freewarovým programem je

IrfanView. Tento program má celou řadu výhod, jeho hlavní nevýhodou by mohlo být

ovládání v angličtině. Na druhou stranu ovládání tohoto programu je poměrně jednoduché.

Program je poměrně rozšířený, stáhnout ho můžete například na adrese www.slunecnice.cz.

9.14 Kde získat programy na internetu

Kromě možnosti získat SW na stránkách autorů či výrobců konkrétních programů,

existují specializované servery (internetové stránky). Ty nabízejí přehled programu tříděný do

kategorií podle možností použití. Dá se zde vyhledávat a tak stačí zadat třeba „fotoaparáty“ a

můžeme naleznout několik různých programu sloužících k stahování fotek a jejich úpravě.

V přehledu programů je také uvedena licence a někdy i hodnocení uživatelů, náhledy

programu apod.

99

Některé severy:

www.slunecnice.cz

www.stahuj.cz

www.instaluj.cz

www.studna.cz

9.15 Některé konkrétní programy

(Zdroj: PC World 11/2006 a Internet)

Jméno: Photobie

Domovská stránka: http://www.photobie.com/

Photobie je vyspělý editační software pro úpravu

obrázků a fotografií. Photobie v sobě integruje

nejužitečnější vlastnosti a funkce pro úpravu fotek.

Podporuje práci s vrstvami, nabízí mnoho vestavěných filtrů, podporuje plug-iny Photoshopu.

Disponuje pokročilými nástroji pro snímání obrazovky. Je vybaven pokročilými nástroji pro

výběr oblastí a pomocí standardních obrazových nástrojů umožní vytvářet poutavé obrazy a

animace. Pomocí nástroje Photo Frame snadno vytvoříte k vašim fotografiím rámečky.

100

Jméno: Zeallsoft Screen Saver

Domovská stránka: http://www.zeallsoft.com/

Screen Saver firmy ZeallSoft je editor pro tvorbu

vlastního šetřiče obrazovky. Jeho hlavní předností je

možnost vybrat vlastní obrázky a fotografie. Podporuje

přitom nejpoužívanější grafické formáty, především

BMP, JPEG, GIF, PNG, PSD, TIF, PCX a další. Vybrat

můžete i více obrázků, Screen Saver je pak bude všechny promítat za sebou jako sekvenci.

Pro zvýšení efektu šetřiče je možné přidat zvukové soubory a projekci obrázků podbarvit

hudbou.

Jméno: Anmanie SMP

Domovská stránka: www.anmanie.de

Anmanie vytváří z vašich snímků abstraktní

fotografie tím, že do nich umožňuje vkládat rozličné

vtipné efekty. Tak například můžete jednotlivé

snímky libovolně natáčet nebo třeba stlačovat v

několika směrech. Utilita používá svůj vlastní formát,

ale importuje i exportuje z/do formátu JPG.

101

Jméno: Color Cast FX

Domovská stránka: www.mediachance.com

Program Color Cast je určen především pro starší

modely fotoaparátů, jako jsou Canon S100, A5 a S10,

dále Nikon Coolpix 800, Olympus C3030 či Fujifilm

Finepix 4700. Obsahuje profily pro osvětlení, které

upraví i snímky pořízené jinými fotoaparáty. Color

Cast příliš tmavé oblasti snímku prosvětlí, světlé

oblasti však ponechá na původní intenzitě.

Jméno: Clear Skin FX

Domovská stránka: www.mediachance.com

Při vylepšování povrchu pokožky u portrétních

fotografií vám prokáže vynikající služby utilita Clear

Skin. Nečistoty, drobné pupínky nebo nerovnoměrné

rozdělení pigmentu, to vše dokáže utilita odstranit.

Práce s programem je velmi jednoduchá. Stačí pouze

otevřít obrázek a poté již program pracuje zcela

automaticky.

102

Jméno: Coco 6 Photocomposer

Domovská stránka: www.saleh-software.de

Pomocí tohoto programu vytvoříte velmi snadno

koláže z vámi poskytnutých fotografií. Stačí

přetáhnout jednotlivé snímky na pracovní plochu

programu (barevná oblast) a pomocí změnit jejich

polohu a velikost. Na pracovní plochu programu

můžete vkládat texty, měnit barvu pozadí, popřípadě velikost pracovní plochy. Po dokončení

tvorby koláže můžete hotové dílo vytisknout nebo poslat e-mailem.

Jméno: Digital Camera Enhancer

Domovská stránka: www.mediachance.com

Jedná se o utilitu provádějící výrazné úpravy vašich

snímků. Po otevření obrázků s zvolíte jeden ze

druhů obrázku – krajina, celá osoba (anglicky full

figure) nebo portrét. Program automaticky opraví

kontrast, barvy, kontrast středních tónů, prokreslení

či šum. Jednotlivé položky samozřejmě můžete

upravovat i ručně. Všechny prováděné změny přímo

vidíte v náhledovém okně.

103

Jméno: Digital Image Recovery

Domovská stránka: www.foto-erhardt.de/foto-

forum/ftopic2690.html

Digital Image Recovery dokáže zachránit data

odstraněná z paměťových karet a jiných médií, to

dokonce i tehdy, pokud jste je již naformátovali. I

když v tomto případě nejsou vyhlídky příliš nadějné.

Používání programu je skutečně jednoduché: vyberete

si disk, který se má prohledávat a cílovou složku, kam

se mají zachráněné soubory umístit a stiskem tlačítka

spustíte prohledávání média.

Jméno: Exifer

Domovská stránka: www.exifer.friedemann.info

Exifer načítá data ve formátu EXIF. Tato data jsou

součástí každého snímku ve formátu JPG a ke

každému snímku ukazují nastavení fotoaparátu,

kterým byl snímek pořízen. Kromě toho můžete z

těchto dat zjistit i datum pořízení snímku stejně jako

typ fotoaparátu, kterým byl snímek pořízen.

104

Jméno: Free Card

Domovská stránka: www.pcww.com

Prostřednictvím tohoto programu převedete

bitmapové snímky, popřípadě filmy ve formátu

AVI, na multimediální pohlednice. Můžete rovněž

vkládat texty či nastavovat různé barvy pohlednice.

Pro obrázky jsou k dispozici tři různé efekty a lze je

podbarvit hudbou ve formátu MIDI, popřípadě

zvukem ve formátu WAV. Po dokončení si lze

výsledek prohlédnout a následně jej poslat e-mailem.

Jméno: JPEG Lossless Rotator

Domovská stránka: www.anryhome.com

JPEG Lossless Rotator dokáže otočit obrázek tak,

aniž by jej musel vůbec otevírat. Utilita otevírá vaše

obrázky v okně náhledu, vy si vyberete ten pravý a

ten pak můžete otočit o 90 stupňů vpravo nebo

vlevo, popřípadě jej můžete otočit o 180 stupňů. V

menu programu si můžete nastavit velikost náhledu.

Jméno: Photo Resize Magic

Domovská stránka: www.realfiletools.com

Pomocí tohoto programu v okamžiku změníte velikost

vašeho obrázku ve formátu JPG a dokonce mu můžete

přiřadit různé efekty. Utilita však dokáže zpracovat také

více fotografií na jeden zátah. Stačí jednoduše vybrat

celou složku s obrázky a nastavit požadované rozlišení,

popřípadě kvalitu. Poté zadáte cílovou složku, přičemž

můžete existující soubory nechat přepsat těmi zmenšenými.

105

Jméno: Fresh View

Domovská stránka: http://www.freshdevices.com/

Univerzální nástroj pro prohlížení a práci s mnoha

druhy multimediálních souborů. Konkrétně si Fresh

View poradí s celkem šestaosmdesáti typy

multimediálních souborů. Program slou69 hlavně

jako prohlížeč obrázků, ale umí i další činnosti.

Jméno: JPEG Resampler

Domovská stránka: software.macek.cc

JPEG Resampler vám pomůže s hromadnou změnou

velikosti a kvality JPG obrázků ve vybrané složce. V

programu lze nastavit různé způsoby výpočtu

výsledných rozměrů obrázku (např. jako rozlišení,

procento z původní velikosti, maximální rozměr

strany, velikost výsledného souboru atd.), dále lze nastavit kvalitu výsledných obrázků a další

parametry. Aplikace rovněž obsahuje prohlížeč, kde lze nastavit např. zaostření obrázku či

jeho výřez.

Jméno: PhotoFiltre

Domovská stránka: www.photofiltre.com

Aplikace pro retušování a editaci obrázků. Umožňuje

například úplnou barevnou korekci obrázků, převod

barevných obrázků na černobílé, obsahuje základní

editační funkce a více než 100 filtrů pro efekty.

Program také obsahuje prohlížeč obrázků a přímo

spolupracuje se scanery a digitálními fotoaparáty.

106

Jméno: Google Picasa

Domovská stránka: picasa.google.com

Picasa je software, který vám pomáhá rychle hledat,

upravovat a sdílet všechny fotky na vašem PC.

Můžete začít tím, že použijete Picasa pro jednoduché

přenesení fotografií z fotoaparátu. Kdykoliv poté, co

program otevřete, budou všechny vaše fotky

automaticky nalezeny a setříděny do vizuálních alb

organizovaných podle data s názvy složek, které

snadno rozpoznáte. Přetažením můžete měnit

uspořádání svých alb a také můžete vytvářet nové

skupiny. Picasa rovněž provádí pokročilé úpravy na jedno kliknutí a umožňuje jednoduše

sdílet fotky; své fotografie můžete poslat emailem nebo vytisknout, vytvářet dárková CD

apod.

Jméno: IrfanView

Domovská stránka: www.irfanview.com

Irfan View je populární a rozšířený prohlížeč

obrázků. Zvládá zobrazení mnoha grafických

formátů. Je malý a jednoduchý na ovládání. Kromě

prohlížení umožňuje také základní editace,

scannování, náhledy a další akce.

107

Jméno: Paint.NET

Domovská stránka: www.getpaint.net

Paint.NET je nástroj a manipulaci s obrázky a

fotografiemi. Podporuje práci ve vrstvách, historii

akcí, několik speciálních efektů a široké spektrum

nástrojů k vytváření selekcí a úpravám ve snímcích.

Je využitelný nejen pro práci s fotografiemi, ale i

např. pro návrh webu apod. I když neobsahuje takové možnosti jako třeba komerční Adobe

Photoshop i jeho nástroje poskytnou mnohá využití.

Zde je jen výčet některých programů z nichž jsou všechny (minimálně pro základní použití)

poskytovány zdarma. Nic tedy nebrání tomu abychom si je stáhli z internetu, nainstalovali a

vyzkoušeli jejich možnosti. Samozřejmě na webu je možné nalézt další a další aplikace stačí

jen chvíli hledat.

108

Praktické cvičení – využití digitálního fotoaparátu a úprava fotografie

Vytvoření fotomontáže na PC s využitím pořízeného snímku digitálním fotoaparátem a

fotografií získanou z Internetu. K tomuto účelu je jednodušší využití fotografie jednoduchého

objektu nejlépe na neutrálním pozadí. Při pořizování fotografie dbáme na vhodné nastavení

přístroje (scénické režimy nebo manuálně). Oba obrázky musí mít dostatečně velké rozlišení,

aby jej bylo možné dobře využít. Tento obrázek si uloží do stejné složky jako svoji fotografii.

Proces je dále ilustrován na aplikaci Paint.NET, která je zdarma ke stažení z internetu (viz.

výše). Využít podobným způsobem lze ale i jiné aplikace jako GIMP nebo Adobe Photoshop

jejichž širší nabídka funkcí poskytne další možnosti pro experimentování.

Otevření vyfotografovaného snímku: Odstranění původního pozadí: Dokončení ořezu

postavy:

K odstranění nechtěného pozadí z pořízené fotografie můžeme využít hned několik

nástrojů. Všechny nástroje jsou k dispozici v plovoucím panelu (viz. obr. vpravo).

Existují dva možné základní přístupy. Buď se pokusíme z fotografie přímo

vyříznout postavu, kterou chceme. Nebo se naopak snažíme odstranit pozadí, které

nechceme. K tomu využijeme výběrové nástroje (levý sloupec od vrchu) a gumu

(pravý sloupec 5. ikona). Postupně vybíráme a odmazáváme nechtěné prvky

fotografie. Je také vhodné si práci průběžně ukládat (i do více různých souborů).

Jakmile na fotografii zůstane jen námi požadovaný objekt, vytvoříme výběr již

mnohem jednodušeji než s rušícím pozadím. Kouzelnou hůlkou (4. ikona vlevo)

109

vybereme prázdné pozadí a pomocí inverze výběrů (CTRL+I) získáme výběr naší osoby.

Tento výběr si zkopírujeme do schránky (CTRL+C).

Nyní můžeme otevřít druhou fotografii získanou z internetu. Ještě než do

ní objekt vložíme, klikneme na panelu vrstev (viz obr.) na ikonu pro

přidání nové vrstvy do obrázku (vlevo dole). A na tuto vrstvu se

přepneme. Vložením (pomocí CTRL+V) našeho výběru na nové pozadí

s využitím nové vrstvy docílíme, že můžeme s vloženou osobou dále

pracovat.

Vložený objekt jednoduše přesuneme na požadované místo v pozadí a případně pomocí

nabídek „Image“ a „Layers“ v horním menu upravíme velikost, otočení apod. Můžeme také

do obrázku ručené dodělat některé detaily jako je třeba stín. Výsledný obrázek uložíme pod

novým názvem a případně vytiskneme jako fotografii.

110

9.16 Otázky

1. Na jakém principu funguje digitální fotoaparát? 2. Co všechno se u digitálních fotoaparátů hodnotí? 3. V jakých formátech se dají ukládat fotografie? 4. Jak se pracuje s digitálním fotoaparátem (nastavení režimu, clony, …)? 5. V jakých programech si můžete upravovat své fotografie?

9.17 Doporučená literatura ke studiu

• KRISTIÁN, P. Kouzlo digitální fotografie. ZME 8: Zonerpress, 2005.

• GREGORY, G. 100 praktických návodů digitální fotografie. Brno: ComputerPress,

2004.

• KADAVÝ, D. CorelDraw pro verze 10,11,12. Brno: ComputerPress, 2005.

• KOLEKTIV AUTORŮ. Adobe Photoshop jednoduše a srozumitelně. Brno:

ComputerPress, 2005.

• KOLEKTIV AUTORŮ. Zoner Callisto 5 uživatelská příručka.

• KOLEKTIV AUTORŮ. Zoner PhotoStudio 8 uživatelská příručka.

Studijní opory:

• E-learning KTeIV Pdf MU: DOSEDLA, M. - HORA, V. Aplikace počítačové grafiky.