edm t psychologie | ANTICKÁ PSYCHOLOGIE 1

1 EDM T PSYCHOLOGIE

Psychologie = v da o lidské psychice, jednání a prožívání

Základní teoretické oboryrozvíjejí a zkoumají obecné zákonitosti lidské psychikyobecné poznatky t chto obor jsou využívány v aplikovaných oborech psychologie v mnoha oblastechlidské innosti

o obecná psychologie – zkoumá obecné zákonitosti pozornosti, pam ti...tvo í základy oboru ur ením psychologie jako v dy, vymezením základníchtermín a kategorií, tvo í metodologické základy p edm tu

o vývojová psychologie – zkoumá vývoj lov ka od po etí až do stá ío srovnávací psychologie – srovnává jednotlivé druhy v etn lov kao psychologie osobnosti – zkoumá osobnost jedince a jeho vývoj, navazuje na obecnouo sociální psychologie – zkoumá vztahy mezi lidmio psychopatologie – zabývá se psychickými poruchami, jejich vznikem a vývojem

Aplikované oboryviz. dále + s psychologií a psychology se m žeme setkat i v dalších aplikovaných oblastech ve sportu,u soud (forenzní), v um ní

o klinická psychologie – zkoumá vliv zm ného zdravotního stavu na psychiku lov ka aobrácen

psychodiagnostika = vyšet ování jedince, zjiš ování a popisování (diagnostikování)problému, poruchy, i onemocn nípsychoterapie = návrh lé by psychologickými prost edky

o psychologie organizace a práce – eší problémy vznikající v oblasti lov k-stroj, lov k-práce,lov k-ostatní lidé

sociální psychologie práce - eší otázky mezilidských vztah na pracovišti, sociálníklima, motiva ní vliv neformálních skupin, pracovní podmínky

Hawtornská studie (Eltona Mayo) – p ízniv jší pracovní a osobní vztahy více ovlivnily výkonynež zm ny v neosobních podmínkách práce

inženýrská psychologie - zajiš uje respektování požadavk lidské obsluhy i naídících pracovištích a posuzování zát že u náro ných prací

o pedagogická psychologie – zkoumá pr h, podmínky a výsledky výchovy

2 ANTICKÁ PSYCHOLOGIE – ZROZENÍ „PSÝCHÉ“

neum li si vysv tlit spánek, bd ní, stavy tranzu, smrt a vytvo ili si p edstavu osobní duše, která t looživuje, ale m že ho i opoušt t na tyto p edstavy navazuje antické pojetí duše = psýchéempatie – vyvinula se jako sou ást schopnosti íst citové a motiva ní stavy len vlastní skupiny nazáklad v domí vlastních pocit

2.1 ANTICKÁ PSYCHOLOGIE

antická ecká filozofie je pokládána za základ naší sou asné západní kulturyúryvky z díla antických filozof citována jako po átky v tšiny v dních obor (filozofie, matematika,fyzika, medicína, psychologie)

ARISTOTELESje autorem spisu Peri psýchés, De anima – první ucelené psychologické pojednáníjeho edm t psychologie je širší než pojem v domí lov ka chápe jako jednotu p írodního t la aduše rozlišoval 3 stupn duše:

o vegetativní (vyživovací) p isuzoval rostlinámo senzitivní (animální) p idával zví at mo rozumová je pouze u lov ka

2.2 ECKÁ MEDICÍNA

na hlubším poznání lov ka se v antice podíleli i léka i, zkušenosti se d dily

2 decká psychologie | Biologický p ístup

HIPPOKRATESecký léka , zakladatel léka ské školy, autor ásti léka ských spis nap . O starší medicín

jeho spisy obsahují i první ucelenou teorii ty temperamentových typ lov ka organismus jezdravý, pokud jsou š ávy v harmonii (voda, krev, sliz, žlu erná a žlutá)

GALENOSposlední slavný ecký léka a filozof, zpracoval kone ný starov ký názor na lov ka v ucelenousoustavu, která byla léka skou autoritou po celý st edov k (až do nových objev fyziologie)

o nap . mozek = orgán duše, do kterého vedou senzitivní nervy a vycházejí motorické nervy(pohyb) odpovídá poznatk m moderní fyziologie!

rozpracoval u ení hippokratovské školy o temperamentu jako správném pom ru jednotlivýchmateriálních složek ve sm si:

o žlutá žlu – ohe – teplá, suchá choleriko erná žlu – zem – studená, suchá melancholiko hlen – voda – studená, vlhká flegmatiko krev – vzduch – teplá, vlhká sangvinik

Temperament každé živé bytosti je dán pom rem, v n mž se tyto š ávy a jimodpovídající kvality mísí - odchylky od vyváženosti jsou podkladem duševních odchyleknebo n které duševní poruchy zna né zjednodušení, které postrádá základnímyšlenku zdraví duše jako správného pom ru složek

3 DECKÁ PSYCHOLOGIE

rozvoj psychologie jako samostatné v dy nastal na p elomu 18. a 19. stoletíneurofyziologické objevy potvrdily závislost duševního d ní na innosti mozku postupnéopoušt ní pojmu duše - za v decký byl pokládán materialistický p ístup = v decké bylo to, co sedalo materiáln poznat, anebo odvodit ze smyslov vnímatelných p in (psychologie „bez duše“)

3.1 BIOLOGICKÝ P ÍSTUP

po átek v decké psychologie = založení prvního Psychologického institutu (1879) v Lipskuzakladatel léka a fyziolog Wilhelm Wundt

noval se poznávání základních prvk duševního d ní, po itk , emocí, pocit , vnímání,edstavování si d ív jších vjem a i, které se podle n j spojují do vyšších celk na základ

asociací byly formulovány asocia ní zákony jako obecné principy psychické innostiasocianismus:

o zákon podobnosti = íve vnímané si spojujeme se sou asn vnímaným na základ povrchní podobyo zákon kontrastu = protiklad (když vidím erné, vzpomenu si na bílé)o zákon dotyku v prostoru a ase = vybavíme si p edstavy v cí, událostí, osob, které jsme

sou asn vnímali, i když spolu nesouvisí (p i vrácení se na místo i podobné místo sivybavíme minulou vzpomínku)

z asocianismu vycházel n mecký psycholog Hermann Ebbinghaus, zkoumal ení a pam proslovní látku - opakování a osvojování textu as na srozumitelný text X as na pro nás nesrozumitelný text),zapomínání. pozd ji byly zkoumány i funkce jednotlivých oblastí mozku v etn rozdílných funkcí hemisfér

3.2 TVAROVÁ PSYCHOLOGIE (GESTALTPSYCHOLOGIE)

tvarová psychologie = gestaltismus = gestaltpsychologievznikla v N mecku koncem 19. století, p edstavitelé M. Wertheimer, K. Koffka, W. Kohlervychází z toho, že lov k si pamatuje „dobré tvary“ a má tendenci neúplné tvary dotvá etexperimenty s vnímáním figur na pozadí, nedokon ených figur ... lov k tíhne k dopl ování struktur, chce jim dát význam)

20. léta 20. století - experimentální práce Kohlera se šimpanzi formuloval nový princip u ení –tv ího ešení situace - vhledem (šimpanzi, banány, krátká h l v kleci, dlouhá h l mimo klec)"vhled do situace" = náhlé pochopení nových vztah v situaci, které se nemohl d íve nau it (náhlépochopení toho, co mi p edtím x-krát nešlo)

3.3 BEHAVIORÁLNÍ PSYCHOLOGIE

vznikla jako vzdorná skupina, USA + Ruskoedstavitelé: americký psycholog John B. Watson

decká psychologie | Hlubinná psychologie 3

zajímalo je pouze chování = behavior zví at nebo lov ka, nezajímaly je vrozené dispozice jedince,ale jen vrozené a nau ené formy chováníodmítali uvažovat o duševních procesech jednotlivce za skute v decké považovali jen zkoumánítypu S-R (stimulus neboli podn t – reakce) = zkoumání podn v okolí a následných reakcí jedincepozd ji p istoupili na existenci osobnosti jedince O (ale stále považovali za nepoznatelnou „ ernousk ku“) základní schéma = S-O-Ružite nost jejich teorií spo ívá v:

o zd raz ování vn jších vliv – zvlášt sociálních p i utvá ení osobnosti jedinceo propracování zákonitostí proces u enío prokázání r zných forem nežádoucího nau eného chování (nau ený strach, nau ené p ejídání jen v

ítomnosti ur itých podn ) využívání k lé (odnau ení) takových nežádoucích forem chovánížeme se nau it na tentýž podn t reagovat lépe

3.4 HLUBINNÁ PSYCHOLOGIE

v Evrop ve stejné dob jako behaviorismus v USA, stále je (i když v nov jší podob ) jednou zležitých sou asných psychologických koncepcí

hlubinná psychologie používá jako hlavní metodu introspekci = pozorování a zkoumání vlastníhonitra nelze ji pochopit bez základních informací o sociálním prost edí a o rodinných vztazíchzakladatel jednotlivých sm

edstavitelé: Sigmund Freud, Alfred Adler, Carl Jung

SIGMUND FREUDŽid, narodil se na Morav , m l p ísného otce a láskyplnou matku malý citlivý chlapec poci oval vrodin ohrožení, bál se otce a bál se i o matku, trp l no ními d sy, enurézou (pomo ováním) a halucinacemi,rodina se p est hovala do Vídn , Freud se stal úsp šným léka em, psychoanalytikem s rozsáhlouklientelouautor psychoanalýzy = založena na p edpokladu, že na vývoj jedince má rozhodující vliv sexuální puda jeho zážitky z d tství, pozorování sama sebe (nev domí, v domí a p edv domí podílejí se naveškerém jednání i prožívání lov ka):

o rozlišuje vrstvy osobnostinev domí – zcela neviditelná vrstva (plné myšlenek, strach , tužeb, vrozených pudových impulz , sex.

ání, kt. byla v d tství tak potla ovaná rodi i, že se p esunula do míst, kde o nich už nevíme, neuv domujeme si je,zapomn li jsme na n , ale stále existují)

domí – ást, kterou si pln uv domujemeedv domí – oblast mezi v domím a nev domím (obsahuje myšlenky a city, které lov k už

zapomn l, ale m že si na n bez v tších potíží vzpomenout)o osobnost ovliv ují pudy

sexuální pud – sm uje k sebezáchov i k záchov druhupud smrti – destruktivní síla sm ující proti sexuálnímu pudu

o osobnost je složena ze subsystémid (ono) – nep ístupná ást naší osobnosti, umíst ná v nev domí, schránka a zdrojpud , iracionální, vedena principem slasti, usilující o uspokojení (jako malýkojenec) stru : pudová složkaego (já) – st ední v domá rovina, ídící se principem reality, rozumu, zvažuje inya jejich následky, vybírá a ukládá do p edv domí osobní zážitky známkouzdravé dosp lé osobnosti je dob e rozvinuté ego (rozumová složka)superego (nadjá) – obsahuje pravidla chování, zákazy a p íkazy ukládané v d tství,které jsme už p ijali za své, osobní morálka jedince

o ego-obranné mechanismy: která p ání nám p ináší úzkost chráníme se p ed nimi,používáme obranné mechanismy, které p sobí na nev domé úrovni. Mezi nej ast jší pat í:

vyt sn ní – út k od nep ijatelných myšlenek a p ání (u Freuda v tšinou sexuálních)sublimace – ú inný proces, kdy je energie uvoln ná sexuálním p áním p evedená dojiné um lecké innosti spole ností cen né (z lásky -> básn , obrazy, písn )racionalizace – n které naše iny mají p iny ukryty v nev domí, ale pro sebe si jevysv tlujeme spole ensky p ijatelnými a vhodnými motivyregrese a fixace – v ohrožení má ego tendenci regredovat – navrátit se k nižšímustádiu, kdy se jedinec cítil v bezpe í jedná se o do asný mechanismus obrany, aleu každého jedince má sv j typický pr h (n kdo se p ejídá)

4 decká psychologie | humanistická psychologie

ALFRED ADLERzakladatel druhé víde ské psychologické školy, za základní význam v život lov ka považovalusilování o moc a spole enské postavení v jeho teorii se odráží vlastní životní zkušenosti avlastní hodnotynarodil se ve Vídni, Žid, netrp l sociální izolací, vrstevníci ho p ijímali mezi sebe, vystudoval medicínu,

kolik let spolupracoval s Freudem, názorový rozchod vlastní sm rautor individuální psychologie = hlavním p edpokladem je pocit mén cennosti (nikoliv pudy jako vpsychoanalýze), který pramení v d tství, z p irozené fyziologické slabosti d tského t la vývoj jedince jeusilováním o p ekonání mén cennosti, získání sociální p evahy, nad azenosti nad ostatními,usilování o moczp sob, jakým lov k usiluje o kompenzaci, souvisí s tím, co kdo od života o ekává, jaké si klade cíle,kolikátý je mezi sourozenci jak se o dosažení svých cíl od d tství musel snažit (boj sourozenc -prvorozený ustupuje mladšímu, druhorozený se snaží dohonit prvorozeného- umí se pak prosazovat a nejmladší jerozmazlován)

CARL GUSTAV JUNGŠvýcar, za len ný do vážené spole enské vrstvy (otec duchovní), finan nezávislý

átelil se n kolik let s Freudem, jejich názory se rozcházely Freud m l tendenci neustáleprosazovat sv j názor (viz Freud v otec) p átelství skon ilouniverzitní profesor, hodn cestoval, zajímal se o filozofii, mytologii, náboženství, antropologii, historiia st edov kou astrologii množství materiál k teoriím, místy obtížn srozumitelné pro zájemce sužším kulturním rozhledem jeho myšlenky byly mnoha psychology odmítány jako složité a temnéautor analytické teorie = nepokládá sexuální pudy za ur ující initel lidského chování, rozši ujeobsah jedincova individuálního nev domí o kolektivní nev domí = zdroj energie i možné moudrosti

o Lidskou osobnost psýché považuje za složitou samostatnou soustavu 4 hlavních subsystém :kolektivní nev domí – ást nev domí obohacená o pozitivní i negativní zkušenostimnoha generací lidských i zví ecích p edch dc zd ná, uchovává mnohátajemství, prap vodní p edstavy a principy, spjaté s p írodními jevy a nabité silnýmemo ním obsahem = archetypy

archetyp = obecn platný skrytý princip (zjevující se jen ve snech, pohádkách imýtech), který ovliv uje z hloubi nev domí naše v domí, chování a prožíváníTyto archetypy = základ pro základní vysv tlení sexuálních rozdíl u lidí:

Animus – princip mužství, žena dokáže ocenit mužnostAnima – princip ženstvíAnimus v žen jí pomáhá pochopit a ocenit mužnost muž , ale pokud p evládne nad její animou,doty ná žena se snaží vyrovnat muž m a ztrácí své p irozené ženské vlastnosti. U muž obdobn .

m že znamenat prosp ch i nebezpe íosobní nev domí – vytvá í se v pr hu života – vyt sn né zážitky, city a myšlenky

domí (ego) – tvo í st ed osobnosti, to, co si uv domujeme, co prožíváme, o em vbd lém stavu p emýšlímeJá (das Selbst) – jeden z archetyp , prvotním základem psyché, nezjistitelné hloubkya m lo by propojovat oblast v domí s nev domím

o rozlišuje osobnosti podle postoje:introverze – zam ený na vlastní vnit ní sv textroverze – zam ený na své okolí

oba postoje jsou p ítomny v každém lov ku, jeden z nich vždy p evažujeo psychické funkce:

myšlení - zkoumá, co vnímaný p edm t jecít ní - oce uje hodnotu p edm tusmyslové vnímání – smyslová zkušenostintuice - poznává skrytý význam p edm tu

o ego-obranné mechanismy - duševní energie se p esouvá z jednoho subsystému do druhého aže vyvolávat bu nežádoucí nap tí, nebo m že být využívána spole ensky p ijatelným

po ínáním:vyt sn ní – jakékoliv nežádoucí myšlenky a p ání jsou p esunuty do nev domí,proud ní energie nic nebrání m že být vyvoláno nap tísublimace – p esunutí energie z nev domí do spole ensky p ijatelných projevsymbolizace – energii p esouvá do sociáln p ijatelného po ínání rituální tance, ob ady

3.5 HUMANISTICKÁ PSYCHOLOGIE

decká psychologie | humanistická psychologie 5

etí nejvýznamn jší proud v psychologii sou asné doby (vedle psychoanalýzy a behaviorismu)obrácení psychologických sm k lov ku, filozofickým základem existenciální filozofie

o zakladatelem dánský filozof S. Kierkegaard (1813-1855) – každý jedinec má právosvobodn si volit svou pravdu na základ své subjektivní víry p edb hl dobu, setkal se svýsm chem a nepochopením

edstavitelé: Carl Rogers, Abraham Maslow

CARL ROGERShlásil se k filozofii existencialismu, zd raz oval jednotu a jedine nost každého lov ka jehonovému p ístupu se íká nedirektivní nebo „na lov ka zam ená terapie“shrnuje 3 nejd ležit jší podmínky, které platí v jakémkoliv vztahu, kde jde o rozvíjení osobnosti(nap . ve vztahu psychoterapeuta a klienta):

o kongruence = shoda mezí tím, co terapeut prožívá (v organismu), a tím, jak tyto prožitkyumí sd lit klientovi jde o to um t být sám sebou, neskrývat se za masku a otev en keklientovi p istupovat (Kongruence je soulad mezi prožíváním a vnímáním a jeho vyjad ováním)

o bezpodmíne né p ijímání jedince je podmínkou pro vytvo ení atmosféry zm ny = brátjedince takového jaký je

o empatické porozum ní je podmínkou vzájemného vztahu = terapeut si uv domuje, coklient prožívá, a sd luje mu své pochopení

hlavní metoda práce = citlivé (empatické) naslouchání, rozhovory s klienty, v atmosfé e d ry je-likomu empaticky nasloucháno, za ne i on sám naslouchat vlastním vnit ním prožitk m za ne

si vážit sám sebe a rozum t si dokáže otev en ji p ijímat a projevovat pocity.dobrý život podle jeho pojetí není kone ný cíl, ale sm ování, které si zvolil celý organismus

ABRAHAM MASLOWvyr stal v Brooklynu v rodin plné nap tí, mezi v ící matkou a inorodým otcem, který své chování

íliš nekontrolovallov k má pot eby, které pot ebuje uspokojovat, od nejnižších pot eb až po napln ní existence

Maslowova hierarchie lidských pot eb (pyramida):1. Fyziologické pot eby – jídlo, spánek nejnižší2. Pot eba bezpe í – nejvíce tuto pot ebu vnímáme v d tství,

kdy d ti milují drobné rituály v každodenních innostech(stejné ukládání na l žko, opakované p ed ítání stejnépohádky) aby redukoval deficit, který poci uje p i jejich neuspokojení.Redukce strachu, zmatku a úzkosti jsou d ležité po celý život – tedy d latur ité innosti, dodržovat ád struktury.

1 + 2 zajiš ují fyziologické p ežití jedince3. Pot eby sociální: lásky a sounáležitosti – touha n kam

k n komu pat it, touha milovat a být milován, mít „své lidi“ zajiš ují psychologickéežití

4. Pot eby úcty – zahrnují pot ebu vážit si sama sebe, v it svým schopnostem, zvládat životnínároky, pot ebu sebeúcty a pot ebu být uznáván ostatními, mít prestiž, zažívat úctudruhých. Uspokojováním nebo ohrožování pot eby (sebe)úcty se zabývá transak ní analýza (TA) – Eric Berne.

5. Pot eby sebeaktualizace – pokud jsou pot eby 1-4 uspokojeny, jedinec se dostává naúrove , kdy m že rozvíjet své bytí v nejhlubším slova smyslu, je ozna ována jako B-úrove

tedy jedinec se touží stát vším, ím se stát m že (d íve se sta ilo v novat církvi a zalíbit se Bohu)o nejd ležit jší znaky sebeaktualizujícího se jedince:

Odstup a pot eba soukromí – dokáže být sám, aniž by se cítil osam lý, bezpocit úzkostiNezávislost na kultu e a okolí – více závisí na vlastním životním stylu ahodnotách, než okolí. Rozhodnost, odpov dnost, sebekáze , nezávislost,odolnost proti zát žím života, ranám osudu.Smysl pro humor bez nep átelství – humor se nedotýká slabin druhých,jeho žerty nikoho nezra ujíOriginalita a tvo ivost – svoji bohatou p edstavivost využívají ke zvládáníproblém v práci a rodinSebetranscendence – jen opravdu silný jedinec umí p ekro it hranice svéosobnosti, zapomenout na sebe a zcela se v novat problému, býtnejspontánn jší

5

4

3

2

1

6 Metody psychologie | Pozorování

4 METODY PSYCHOLOGIE

psychologie sbírá, studuje, vysv tluje a zobec uje získané poznatkyvytvá í z nich soustavy a odvozuje obecn jší zákonitosti jejich zpracování probíhá logickýmipostupy a také statistickým zpracováním dat

4.1 POZOROVÁNÍ

nejzákladn jší metoda získávání informací o okolíplánovité pozorné vnímání ur itého objektu, provázené snahou získat o n m co nejp esn jší anejrozsáhlejší poznánípouze pohled na “povrch chování” m žeme vykládat n kolikerým zp sobem sledujemesouvislosti, ale ne závislosti2 základní typy pozorování:

o Introspekce – pozorování vlastního prožívání, motiv , vlastních psychických proceso Extrospekce – zám rné, pozorné vnímání chování druhých osob a následné nebo i soub žné

zaznamenání údaj o vnímaných skute nostech (foto, video, ...)využívají se možnosti:

o Skryté pozorování – jednocestná zrcadla, v p ípadech kdy by p ítomnost pozorovatele p ílišovlivnila situaci (sledování malých d tí)

o ímé pozorování – pozorovatel je ú astníkem pozorovaného jevu – skupinové ešenípracovního problému

lení podle hledisek:o podle zam enosti

organiza ní pozorování – bez zam enízam ené pozorování – zacílené na jednotlivý aspekt (prvek) chování

o podle délky pozorováníkrátkodobé – asto jednorázovédlouhodobé systematické pozorování

o podle situacev p irozených situacíchv um le navozených situacích

o podle po tu pozorovaných jedincindividuální pozorovánískupinové pozorování

podmínky úsp šného pozorování:o kladné studium problému (vyhledání v odborných publikacích, asopisech)o stanovení cíle umož uje soust ed ní na podstatné. Také m že být zdrojem chyb, vnímám to, co o ekávám!o kategorie chovánío objektivita pozorování (více nezávislých pozorovatel – spole né zpracování)o pe livý záznam (podstatné momenty)o systematické a plánovité pozorování – sledovat i nové souvislosti, jinak hrozí útržkovité poznatkyo emýšlení p i pozorování – pro sledování nových i zvláštních souvislostío bezprost edn formulovat díl í výsledky pozorování - zapsat neobvyklé skute nosti

4.2 EXPERIMENT

decky neuznávan jší metoda - hlavn p i výzkumech p írodních v d do psychologie zavedenyv souvislosti s psychofyzikou a asocianismem v po átcích v decké psychologiezákladní typy:

o laboratorní experimenty – v tšinou se zví atypodstata: výzkumník manipuluje s nezávislými prom nnými a sleduje, jak se jejichzm nami m ní hodnoty sledovaných (závislých) prom nných

tšinou se provádí nejmén ve dvou skupinách:1) experimentální (je p sobeno na nezávislé prom nné)2) kontrolní (nikoliv)

pokud experimentátor ví, co se o ekává m že to významn ovlivnit výsledkypokusu používají se tzv. dvojit -slepé studie = kdo data zaznamenává, neví, kteráskupina je experimentální a která kontrolní

Metody psychologie | Rozhovor 7

o irozené experimenty – blíží se pozorování, zkoumané osoby si ani nemusí uv domovat, žejde o výzkum, výsledky mohou být ovlivnitelné nekontrolovanými prom nnými

4.3 ROZHOVOR

velkou ást informací získáváme v život krom pozorování rozhovoremje d ležité, aby lidé um li více naslouchat než mluvit! (vnímat, ov ovat si porozum ní…)vyžadují více asu, p ípravu, i ur ité zkušenosti s vedením rozhovoru nebo speciální výcvik(psychoterapeutické techniky)rozhovory jako metodu v psychologii m žeme ídit z r zných hledisek:

1) dle elu rozhovoru (p ijímací, psychoterapeutický, výzkumný, p átelský, poradenský)2) dle stupn standardizace otázek (od naprosté volnosti pr hu rozhovoru až k p esn

standardizovaným otázkám s odpov mi ano-ne)3) dle po tu ú astník rozhovoru (dialog, rodinná skupina, formální skupinový rozhovor)

kombinací t chto hledisek dostaneme celou adu konkrétních rozhovor , nap :o psychoterapeutický – snaží se naslouchat, velká zna nost pr huo anamnestický – áste ízený, zjiš uje obecn t lesný a duševní vývoj jedinceo ízený – vyžaduje as a zkušenosti, pro výzkumy v tší ásti populaceo ijímací – áste ízený, aby se uchaze mohl projevit (vytvo ení celkového dojmu)o projektivní – speciální forma, používá se p i jednání s d tmi, využívá se d tské fantazie

dít si hraje na pohádkové postavy v r zných situacích, které ho mohou traumatizovat(projekce na loutky, hra ky – co by princezna ud lala, vypráví panence ...)

k úsp šnému vedení rozhovoru je t eba ovládat i dotazování (um ní ptát se):= metoda, kdy se tazatel se obrací na dotazovaného a vyvolává svými dotazy verbální výpov di,sd lení a soudy (rozší ená forma rozhovoru)o i základní formy dotazování:

osobní interviewtelefonický interview - nem žeme zde zapojit zárove i pozorovánípísemné dotazování

o žeme p i n m využít celou adu otázek:ímé (Jaký je Váš názor …..?)

nep ímé (Myslíte si, že ….. ?)otev ené (respondent odpovídá voln )uzav ené (vybírá si jednu z možností)polozav ené (umož ují dopl ující odpov )

4.4 DOTAZNÍKOVÉ METODY

asov úsporn jší, p esn ji zachycené informace, zkoumání více osob najednou, snazší zpracování dat,sta í písemné instrukce, p edem p ipravené otázkyje možné rozlišit n kolik typ otázek:

o výzkumné (zam ené k cíl m výzkumu)o informa nío dopl ující (plnící jiné funkce)o identifika ní (úvod dotazníku, sociální identifikace – v k, pohlaví, vzd lání, rodinný vztah)o kontrolní (jen n které dotazníky – zjiš ují, jak dalece spolehliv dotazovaný odpovídá

jestli je možno za spolehlivé brát i výzkumné odpov di)dotazníky se odlišují zp sobem odpov dí na otázky - uzav ené otázky vyžadují volbu odpov dí:

o dvou krajních možností ANO – NEo dvou krajních možností se st ední nerozhodnouo mezi kolika odstup ovanými odpov mi (mezi krajním souhlasem a krajním

nesouhlasem – tém nikdy, spíše ne, spíše ano, tém vždy)zvláštní p ípady dotazník = p íležitostné dotazníky, ankety, hodnotící škályhlavní nevýhoda dotazník z hlediska klinického psychologa = nedostate ný osobní kontakts posuzovaným ztráta informací neverbálních v tšinou dopl ovány dalšími metodami v etnrozhovoru s posuzovaným (nap . volba dalšího studia)

8 Po átky vývoje dít te – ONTOGENETICKÁ PSYCHOLOGIE | Psychologické testy

4.5 PSYCHOLOGICKÉ TESTY

soubor metod, zjiš ujících úrove jednotlivých schopností a jejich vzájemný pom r u zkoumanéosoby, rysy osobnosti, vztahy v rodinách, poruchy osobnosti, poruchy u ení, testy a metodyzachycující problémy skrývané nebo i skryté v nev domínejznám jší testy schopností = testy m ící obecnou inteligenci, pam , pozornosttermín IQ = inteligen ní kvocient

o test inteligence – m í jen a pouze, jak se jedinci povedl te vypracovat tento konkrétnítest pouze psychologové s úplným vzd láním dovedou správn posoudit, co všechnoovlivnilo výsledky jednotlivých test , jak je interpretovat, co to znamená pro jedince a codalšího je t eba vyšet it a za ídit

o projek ní test – psycholog p edkládá zkoumané osob málo strukturovaný podn t,zaznamenává jeho reakce a pozd ji je analyzuje (test barev – dle nálady si vybere barvu; d tem se

edkládá kresba nazna ující b žný konflikt sourozenc a dít pak vypráví sv j p íb h; barevné skvrny na obrázku –co p ipomínají každý vidí n co jiného)

4.6 HODNOCENÍ PRODUKT INNOSTI

výtvarná a literární díla, hudební skladby a další – vypovídají o osobnosti tv rce asto jsouhlavním vodítkem p i zkoumání osobností již nežijících um lcu tí se hodn využívá hodnocení kreseb dít te - umož ují náhled na prožívání dít te, které ještnedokáže vyjád it pocity slovy:

o orienta ní hodnocení mentální úrovn (lidská postava)o rozbor obsahové stránky (kresba za arované rodiny, stromu)

rozbory písma jako prost edku zkoumání osobnosti jsou p edm tem oboru grafologieo komplexní informace o jedinci získáme vyhodnocením více odlišných metod i rozbor

písma by m l být jen jednou z n kolika metod

5 PO ÁTKY VÝVOJE DÍT TE – ONTOGENETICKÁ PSYCHOLOGIE

mlá ata se u í nápodobou od svých rodiGoddallová - pozorovala rozdíly v chování šimpanzích mlá at podle osobnosti jejich matek(neurotické matky m ly nejistá mlá ata, slabá matka rozmazleného syna – vyžadoval pé i i v dob , kdy mohl být samostatný)Harlowov v experiment - deprivovaná opi átka (vychovaná bez kontaktu s druhými, jen s drát nou a látkovoufigurínou, bez možnosti sociálního u ení) neum la navazovat sexuální vztahy, pokud došlo k oplodn ní,sami ky se k vl. mlá at m chovaly nemate sky (bez zájmu, hrubé odstrkování i bití)láska mate ská = základní podmínka správného vývoje dít te, není zdaleka samoz ejmá, jak v tšina

edpokládá lásce, vztahu k dít ti se musíme nau it!kte í lidé d ti mít necht jí musí se pak s nežádoucí informací vypo ádat to m že narušovat

další vývoj vztah v rodinsocializace = za le ování lov ka do spole nosti, pozice, status, role, skupinové normy, celoživotní proces,vzájemné p sobení jedince a spole nosti

5.1 PRO N KDO D TI MÍT CHCE A N KDO NE?

vody mít d tio pot eba stimulaceo pot eba smysluplného sv tao pot eba životní jistotyo pot eba identity, v domí vlastního jáo pot eba otev ené budoucnosti

vody nemít d tio život je nutný a monotónnío dít brání v získávání jiných poznatk a zkušenostío dít ohrožuje naši pot ebu jistoty a bezpe ío mít d ti brání v dosažení významných spol. cílo mít d ti nám brání v tv í innosti

Langmeier a Mat jí ek- 5 skupin základních psychických pot eb, které musí být uspokojovány, abyse lov k zdrav vyvíjel:

Po átky vývoje dít te – ONTOGENETICKÁ PSYCHOLOGIE | ontogenetický vývoj 9

o pot eba simulace – náležitý p ívod podn – vede organismus k aktivit

o pot eba smysluplného sv ta – v podn tech musí být ád a smysl – umož uje organismu se u it, nabývatzkušeností a p izp sobovat se životnímu prost edí

o pot eba životní jistoty – umož uje organismu cílev domou aktivitu poznávací, pracovní,spole enskou…uspokojována p edevším v citových vztazích

o pot eba identity, v domí vlatního „já“ – její uspokojení je podmínkou sebeúcty a sebev domí

o pot eba otev ené budoucnosti – pot eba nad je, umož uje uspokojivé prožívání osobního b hu životafunkce rodiny:

o biologickáo ekonomickáo ochrana a pomoco výchova a kontrolao uspokojování sociálních pot eb, lásky, porozum ní

5.2 ONTOGENETICKÝ VÝVOJ

Období ontogenetického vývoje:o PRENATÁLNÍo POSTNATÁLNÍ :

1.v k: od narození do dosp losti2.v k: 20-60 (65) let3.v k: 65 a více

jemn jší d lení:1. Prenatální období

o trvá 9 kalendá ních (10 lunárních) m síc a bývá d len na 3 trimestry:zárode né období (od po etí do 3. týdne) - vytvo ení základ nervového systémuembryonální období (4. – 12. týden) – vytvá í se základy všech hlavních orgánfetální období (13. týden – do narození) foetus = plod - vývoj orgán se dokon uje,za ínají postupn fungovat, reagovat na podn ty

o 4. -5. m síc pohyb, 6. m síc akustické podn ty, 8. – 9. m síc prudké pohyby2. irozený p íchod na sv t

o porod = biologicky p irozený stresor pro matku i díto dít po porodu pokládá matce na b íško zachování t lesného i sluchového kontaktu

umožn n první zrakový kontakt, usnadn na další komunikace3. Novorozenecké období

o trvá p ibližn 1 m síc, doba adaptace novorozence p izp sobuje se novým podmínkámžití odlišných od t ch v d loze je vybaven pro p ežití adou reflex (uchopovací, sací)

o reakce na doteky, zát žové obdobío spoušt cí mechanismy – potravní, rodi ovské (supranormální spoušt )

4. Kojenecké obdobío zahrnuje první rok života - kojenec se postupn seznamuje se svým okolím, sbírá informace a

í se poznávat zákonitosti prost edío 3.m síc – socializa ní úsm v, sledování ( ost e do 35 cm)o 3.-5. m síc – pozorovánío 6.m síc - sedí, trvalost podn , ruka-pusao 12.m síc – leze (maximáln n kolik krok ), rozvoj i (10-12 slov), jemná motorika

5. Batolecí období (1-3 roky)o uv dom ní vlastního JÁ, experimentování s NEo krize 3 let – selektování p íkaz , aby si ned lalo, co chce (uv dom ní si sám sebe)o dovednosti: p es den udržení istoty, jíst lžící, pít z hrní ku, pomoc s oblékánímo 300-1000 slov, vysta í si hrát samo

6. edškolní d tství (4-7 let)o hledá spole nost, 1. tvarová p em na postavy- za íná se projevovat rozdílnosto motorika získá na dokonalosti (kresba), vým na chrupu, snaha o spole ensky významnou prácio období hry, slovní zásoba cca 3500 slovo v záv ru: posouzení školní zralosti a normální zralosti

7. Mladší školní v k (10-11 let)o evládá ú eln vzd lávací innost, rozvoj zájmové innosti, hrají si spolu v tšinou stejná

pohlaví, zm ny v sociálním chování

10 Vývoj osobnosti | Vnit ní výbava – zrání

o zvyšování sebev domí, zrychlení pohlavního dospívání a diferenciace8. Puberta (13-15 let)

o 2. tvarová p em na - výrazn jší individuální rozdíly i rozdíly p íslušnosti k pohlavío innost zam ená na budoucí život, osobnost se formuje v kolektivních innostecho uplat ují se rysy vzájemné úcty a d ry

9. Adolescence (18-21 let, do konce studia)o zapojení do spole enského života v plném rozsahu, budování nezávislosti na rodin , uzavírání

manželství10. Mladší dosp lý v k (do 30 let)

o zvýšená fyzická i psychická výkonnost (vitalita se projevuje v t lesné zdatnosti, v seberealizaci)o v procesu u ení se projevuje siln jší motivace, dochází k oslabení respektu k autoritám

11. St ední dosp lý v k (30-45 let)o maximální tvo ivé a psychické vyp tí, stabilita v rodinném život a p i výchov d tí, ke konci

období disharmonie, u muž krize 40 let, u žen nástup klimakteria kolem 45 let12. Starší dosp lý v k (45-60 let)

o optimální výkon ve vysokých ídících funkcích, zhoršuje se mechanické u enío u žen zm ny depresivního charakteru (d sledek klimakteria)o syndrom opušt ného hnízda

13. Po áte ní stá í (60-75 let)o v pracovní sfé e odstup z ídících funkcí, p echod na funkce poradní, ukon ení pracovní

kariéry, d chodcovský syndrom14. Pokro ilé stá í (75-90 let)

o populace se snižuje na ¼, ztráta životního partnera, obavy ze smrti15. Krajní stá í (90-110 let)

o tvo í nepatrný zlomek populace, lov k je tém výlu odkázán na opatrovnickou pé i

6 VÝVOJ OSOBNOSTI

vývoj jedince je ovlivn n vnit ní výbavou (kterou je pot eba respektovat) a vn jším prost edím (které lzepodstatn usm ovat) vývoj osobnosti probíhá jako nep etržitá interakce obou složitých dálestrukturovaných vliv

o Genotyp jedince = dané meze a možnosti vývoje v genovém programu (soubor veškerégenetické informace organismu) - genotyp + prost edí = fenotyp

o Fenotyp = osobnost vyvinutá vlivem prost edí z jednoho genotypu se mohou vyvinout fenotypicky odlišní jedinci

klonování je kopírování genotypu, ale fenotyp nem že být zcela stejný

6.1 VNIT NÍ VÝBAVA – ZRÁNÍ

vnit ní biologické podmínky se uplat ují v pr hu biologického zrání jedincehem vývoje se vždy uplat ují dv protich dné tendence:o evolu ní = rozvojová – projevuje se r stem a zdokonalováním životních struktur a funkcí,

evládá zejména zpo átkuo involu ní = zániková – projevuje se úbytkem a rozpadem, p evládá ke konci života

vnit ní výbava jedince postupn zahrnuje:o di ná výbava – genová výbava p evzatá od rodi p i po etío genetické mutace – pozm ná genová výbava (nap . p i ozá ení, svalová onemocn ní)o vrozená výbava – jedinec si jí p ináší na sv t – je závislá nejen na genové výbav , ale i na

vývoji plodu (rizikové faktory - alkohol, drogy, nikotin, infekce, nemoce...)o konstitu ní výbava – zahrnuje mimo vrozené výbavy i ú inky prost edí na biologické zrání

jedince (výživa, sportovní trénink, onemocn ní)zrání postupuje v ur itých kritických obdobích, které na sebe navazují, a je nutné je p i výchov

tí respektovat tj. ani u mentáln retardovaných jedinc se po adí stádií nem ní, jen nastupují pozd jimozek ješt není zralý vývoj jedince nelze urychlit, ani n která stádia p esko itje možné podporovat rozvoj n kterých oblastí mozkové k ry (zrakové, sluchové) v asném vývojidít te zásobování podn ty vytvá í více spojení a zlepšuje se její funkce to, co používáme, serozvíjí smyslové vady zjistit co nejd íve (ovlivn ní rozvinutí p íslušné ásti mozku)

Vývoj osobnosti | Vn jší prost edí 11

6.2 VN JŠÍ PROST EDÍ

zahrnuje p sobení fyzikálních vliv na vývoj jedince v tšina nedostatk nebo i nadbytk vyvedejedince z biologické rovnováhy (podchlazení, p eh átí, chronické nedostatky nebo nadbytky vitamín ,slune ní zá ení, škodlivý ú inek kyslíku) zát žové situace, se kterými se musíme vyrovnávat

ení – má nejv tší význam z vn jších vliv na utvá ení osobnosti jedinceo u lov ka urychluje proces zrání, ale m že p sobit až na ur itém úrovni zralosti nervové

soustavy zrání p edpokladem ur itých zp sob prožívání a chovánío formy u ení:

nahodilé (t eba individuální zkušenost s ohn m) soustavné (socializa ní u ení, zám rná výchova)

o dle získaných schopností d líme ení na:1. ení senzomotorické – u ení se innostem, dovednostem motorickým2. ení se poznatk m - osvojování znalostí = v domostní u ení – klasické školní

vzd lávání ( asto na úkor 3 + 4)3. ení se metodám ešení problém = rozvíjí myšlenkové postupy, intelektové

dovednosti a schopnosti (matematické vzore ky, pravidla pravopisu)4. ení se um ní žít s lidmi = sociální u ení (sociální percepce, interakce,

komunikace, dovednosti, charakter) - formy soc. u ení:napodobování - od narození dít te, u ení se podle vzoruzpev ování správného chování - pomocí trest a odm n optimálnípom r odm n a trest 60:40, aby byla zachována chu dít te se snažit

ení se identifikaci – ztotožn ní se se vzoremzástupné u ení – neopakovat chybu druhého, pou it se z níanticipa ní u ení – u it se to, co je od jedince o ekáváno

6.3 DIFERENCIA NÍ POJETÍ VÝVOJE OSOBNOSTI

dva základní p ístupy pohledu na celkový vývoj osobnosti:o diferencia ní = kontinuitní pojetí

spo ívá v nar stání složitosti struktury a funkce osobnosti probíhá plynule bez výrazn jších p edosobnost se postupn m ní z jednoduché soustavy ve složitou umož ujejedinci p esn jší p izp sobení reakcí vzhledem k okolí stávají se adekvátn jšími,úsp šn jšími (psych. diferenciace postupuje rychle v d tství, v dosp losti jen pozvolna bývápovažována za d sledek zrání závislost na vnit ním rozvoji organismu)

o stadiální = diskontinuitní pojetí

6.4 STADIÁLNÍ POJETÍ VÝVOJE OSOBNOSTI

pojímají vývoj osobnosti jedince jako adu po sob následujících vývojových etap s ur itými úkolyv každé z nich vy ešení nebo nezvládnutí úkolu na úrovni každé etapy rozhoduje o dalším sm ruvývoje osobnosti

FREUDOVO POJETÍ PSYCHOSEXUÁLNÍHO VÝVOJE soust uje pozornost na afektivní prožívání, na vývoj pudového život a na dynamické stránkyosobnosti - struktura osobnostních vlastností je dána vyrovnáváním dít te s konfliktypro každé stádium vývoje je typické zam ení veškerého zájmu jedince na ur itou erotogennízónu vlastního t la, která je zdrojem slastných pocit p i uspokojování sexuálního pudu:

o její uspokojení (saturace) umož uje další vývojo její neuspokojení (frustrace) je rozhodující pro p ípadné ulp ní na problémech daného stádia

základním dynamickým initelem, který se projevuje jako zvláštní energie – libido, je pohlavní pud– vm šují se ekážky zven í, od rodi , postupn jsou zvnit ny stávají se sou ástí sv domí, superega

lení vývoj dít te na 5 základních etap:1. orální stádium (první rok života) - hlavní zdroj libosti a pudového uspokojení dít te = orální zóna t la

o fáze orální závislosti (sání z prsu)o oráln agresivní fáze (spojeno s r stem zub )

2. anální stádium (2. - 3. rok) – hlavní erotogenní zóna = anus (kone ník), spojeno s vym šováním

12 Obecné zákonitosti psychiky | Stadiální pojetí vývoje osobnosti

3. falické stádium (okolo 4. roku) – asné stadium genitální, hlavním zdrojem uspokojování sexuálního pudu =genitální oblast, d ti si všímají fyzických rozdíl , m že se objevovat tzv. Oidipovský (láska malého chlapce k vlastní matcemá sexuální rysy) nebo Elekt in komplex (u dívek, není tolik rozpracován)

4. období latence (5. až 6. rok do po átku dospívání) – období relativního klidu, pozornost dít te se p esouvána nové úkoly, které klade nové prost edí

5. genitální stádium (od po átku puberty – asi od 12. roku) – dochází k reaktivaci sexuálních pud , u í senavazovat vzájemn uspokojující vztahy, orientuje se na opa né pohlaví

ERIKSONOVO POJETÍ PSYCHOSOCIÁLNÍHO VÝVOJE (NEOPSYCHOANALÝZA)jeho vývoj = sled psychosociálních stádií = 8 údobí v život lov kakaždé stadium je ur eno typickým základním úkolem – konfliktem až po úsp šném vy ešenítakového konfliktu m že jedinec zdárn postoupit dále

1. základní d ra proti základní ned e (novorozenec) – ležité, aby kojenec získal pocit d ryve sv t i sebe

2. autonomie proti studu a pochybám (batolecí) - stud bývá p ekryt pocitem viny3. iniciativa proti vin (p edškolní období) - p idávána vlastní iniciativa, dít plánuje, zažívá i neúsp ch4. snaživost proti mén cennosti (mladší školní v k) - p edstavivost je krocena, u í se vytrvalé práci5. identita proti konfúzi rolí (puberta) - bojuje s nejistotou postavení a indetity (rasismus)6. intimnost proti izolaci (mladá dosp lost) - schopnost odevzdat se citovému vztahu, sklon k izolaci u t ch,

kte í jsou ohrožováni7. generativita proti stagnaci (zralá dosp lost) - zájem o tvo ení další generace, poskytování pé e druhým8. integrita proti zoufalství (pozdní dosp lost a stá í) – ti, kte í zvládli stádia, si uv domují smysluplnost

života, moudrost a integritu já. Vyrovnání se smrtí.

PIAGETOVO POJETÍ KOGNITIVNÍHO VÝVOJE (Z HLEDISKA VÝVOJE POZNÁVÁNÍ – KOGNICE)teorie p epokládá, že interakce mezi organismem a prost edím je ízena 2 mechanismy:

o asimilace - v len ní, p ijetí p edm tu nebo situace do své zkušenosti, u enío akomodace - difereciace a p izp sobování inností vn jším skute nostem (nápodoba)vývoj je asimilací r zných skute ností do vlastních innosti a akomodací vlastní innosti t mto skute nostem

Piagetovo pojetí: inteligence podle n j zajiš uje rovnováhu mezi t mito mechanismyo senzomotorická inteligence – postupn vzniká vjemová innosto semiotická (symbolická) fce (1,5 – 2) – pat í sem , obrazová p edstava, symbolická gestao konkrétní myšlenkové operace (okolo 7-8 let v ku) – zvládá t íd ní p edm , operace s ísly,

prostorem, asem…o formáln -logické operace (mezi 11., 12. rokem a 14., 15. rokem v ku) – období ideál a plán ,

po átk teorií, uvažuje samostatn

KOLBERGOVO POJETÍ MRAVNÍHO VÝVOJE OSOBNOSTI (VÝVOJ DLE MORÁLKY)navazuje na Piageta, žádal d ti, aby hodnotily správnost i nesprávnost in osoby v povídce => 6stup morálního usuzování, 3 základní úrovn morálky:

o Prekonven ní úrove :1. stadium: odm na - trest (vyhnutí se trestu)2. stadium: elové myšlení (uspokojení vlastních pot eb)

o Konven ní úrove :3. stadium: shoda s ostatními (splní, co je od n j o ekáváno)4. stadium: orientace na spole nost (morálka daná autoritou, pravidla)

o Postkonven ní úrove : vyžaduje vytvo ení vlastních mravních zásad5. stadium sociální smlouva, spole né hodnoty, právo jednotlivce6. stadium morálka daná zásadami vlastního sebev domí, respektovánídruhých a abstraktních etických princip

7 OBECNÉ ZÁKONITOSTI PSYCHIKY

osobnost – p edstavuje totožnost jedince po psychické stránce se sebou samým v r zných obdobích aza r zných okolností jeho života. Nositelem této abstrakce – osobnosti je konkrétní lov k, osoba,která žije, vnímá, u í se, myslí, chce a jedná.

lení psychických jev , podle toho, zda vyjad ují:o je - psychické procesyo ipravenost jedince - psychický stavo stálé obecné rysy - dispozice lov ka

Obecné zákonitosti psychiky | Psychické procesy 13

7.1 PSYCHICKÉ PROCESY

psychické procesy = je, prom nlivý pr h psychiky, aktivity, které mají jaký po átek, pr ha konec, slouží jedinci k poznávání okolního prost edí kombinací smyslového vnímání

o poznávací (kognitivní) procesysmyslové (vnímání, p edstavy, fantazie)rozumové (pojem, soud, úsudek, myšlení, )

o procesy pam ti – zapamatování, uchování, vybavovánío procesy motiva ní – emoce, city, v le

7.2 PSYCHICKÉ STAVY

psychické stavy = jsou vnit ní podmínkou, ipraveností k ur itému jednání, k duševním d mo stavy pozornostio citové stavy – nálady

osobnostní faktory uplat ující se v poznání - “filtr osobnosti” = poznání je výb rové, správnvnímáme jen n které stránky podn tového pole (celé situace) a jiné potla íme (vybíráme si, co a jakvnímáme, dva lidé nemusí vid t totéž)

POZORNOSTzajiš uje na ur itou dobu soust ed ní lov ka na jeden jev nebo jednu innostpozornost = nejd ležit jší duševní stav, který ovliv uje aktuální funk ní zdatnost jedince, p sobísiln na pr h a výsledky jeho inností, uplat uje se i v poznávání = z fyziologického hlediska jde ostav aktivace CNS (centrální nervové soustavy) plynule se m ní v pr hu dne (biorytmy) iv pr hu delších asových úsek (stavy aktivace CNS = stavy pozornosti)stavy aktivace: aktivace se snižuje nap . stejnotvárností zvyšuje se novými podn ty

o bezv domío hluboký spánek - nejnižší p irozený stupe aktivace, ztráta v domí vn jšího sv ta, snyo snížený stav aktivace - echod spánku a bd ní, denní sn ní nebo stavy únavy, kdy jsou

mén p esné pohyby, snížená pozornost, v d sledku toho d lají lidé asté chyby.o st ední aktivace – stav, kdy se cítíme sv ží, v pohod , dob e se soust ujeme na každodenní prácio zvýšená aktivace - stav zvýšeného nap tí p i náro ných úkolech pracovních, sportovních,

zvýšená pozornost, ale d íve nastupuje vy erpání!o vysoká aktivace – organismus p ipraven k maximálnímu výkonu, což se projevuje zrychlením

dechu, tepu, zvýšením krevního tlaku, zvýšenému podrážd ní v CNS, emocionáln mluvíme ostavu afektu, pozornost je zam ena na zdroj afektu

vlastnosti pozornosti:o epojování - mezi dv ma innostmi, pokud je jedna pln automatizovaná (jízda a hovor, který

umlká na k ižovatkách, pletení p i TV)o výb rovost - pro si všímáme jen n kterých objekt , které jsou v tu chvíli pro nás d ležitéo kolísání – b hem delší innosti, pokles aktivace, nap . p ednášky, ani nevíme, co íkáo rozsah – v tšina lidí dokáže sou asn post ehnout 6-7 prvk

pozornost:o bezd ná - krátkodobá, rychle vzniká i zaniká, pomáhá rychlé orientaci v prost edío zám rná – k realizaci dlouhodobé pracovní innosti, nap . ízení auta, u ení, práce, hlídání

faktory ovliv ující pozornost:o motivace k p íslušné innostio st ídání s jinou + p estávky (organizace innosti)o celkový stav aktivace CNS, p ipravenost k vnímání (preference vnímaných prvk )o návyk zabývat se soust ed nou inností (zlepšování nácvikem)

CITOVÉ STAVY VE VNÍMÁNÍipravenost k vnímání toho, co souvisí s naším cílem, co o ekáváme, toho na se t šíme nebo eho se

naopak obáváme, co m že pozm nit výsledek poznání dle p ítomného p echodného stavu osobnostio len ní celé vnímané situace (vjemového pole, zam ení pouze na jeden objekt, ostatní pozadí)o Zam enost (seskupujeme do celk podobné v ci)o ekávání ( asto vede ke zkreslení situace, ve spole enském styku laické chyby

v posuzování druhých osob!)

14 domí | Stup ovitost v domí (Jung)

ZAKOTVENÍzakotvení = všechno, co lov k vnímá, už automaticky porovnává s tím, co už zná, se svými vlastníminázory a p edstavami o sv . V poznávacích procesech je pro nás kotvou takový podn t, podlekterého vše ostatní posuzujeme (nap . obratnost ostatních dle své).

o ipodobn ní - n co blízké mému obrazu, mému názoru, považuji ho za stejnýo odlišení - vnímané se více odlišuje od mého obrazu skute nosti

PRÁV P SOBÍCÍ MOTIVYmohou zp sobit, že vnímáme to, co si p ejeme, nebo p ed ím chceme uniknout, a ne skute nost.

OBRANNÉ ZKRESLENÍpsychologická obrana naší osobnosti p ed vnímáním skute ností, které by jí n jakým zp sobemohrozily její integritu (popíráme podn ty, které v nás vzbuzují úzkost, stresují nás)

POZNÁVACÍ STYLYpom rn trvalé, v ase stálé zp soby, jak osoba vnímá, myslí, pamatuje si a eší problémy.poznávací styly:

o globální - vnímání celkového dojmu, více se zapojují do okolío analytický - zam enost na detaily, odlišení jednostlivých prvk od pozadí, dovedou

emýšlet odd len , dovedou mít odstupo zarovnávací - tendence vnímat v ci jako stejné, potla ovat odlišnostio zaost ovací - tendence všímat si zm n pohotov ji, zv tšují i malé rozdíly

8 DOMÍ

velmi široký pojem, je r zn vymezován v r zných oborech - vždy: jedna ze základních kvalit života biologického (v domí známkou aktivity lov ka) nebo psychologického (sebeuv dom ní).

v americkém pojetí podle Atkinsonové (spíše biologické a behavioristické chápání psychologie) domízahrnuje:

o sledování sebe sama a svého okolío ovládání sebe sama a svého okolí

edv domé vzpomínky = stávají na okraji naší pozornosti, uložíme si je do pam ti

8.1 STUP OVITOST V DOMÍ (JUNG)

domí m žeme rozlišovat nejen podle obsahu, co si uv domujeme, ale i podle toho, jak jasn inejasn si n co uv domujeme:

o domío edv domío nev domío kolektivní nev domí

Freud rozd lil v domí na podv domí, v domí a p edv domí a Jung to doplnil o kolektivní nev domí.roli zde hrají p edv domé vzpomínky (informace jde mimo aktivní v domí)

8.2 STAVY V DOMÍ – BIOLOGICKÉ HLEDISKO

PODLE KOUKOLÍKA:o Stav bd losti – opakem je spánek nebo bezv domío Pracovní pam – po ínání zpam ti, smysl v ty (jako poznámkový blok, krátkodobá)o Orientovaná pozornosto domí sebe sama - lidské sebeuv domování „jáství“

POJEM V DOMÍ PODLE BALCARA1. prožívání veškerého duševního d ní v jeho úplnosti2. uv domování si prožívaného – vnit ní zobrazování a zpracování3. uv domování si sebe jako prožívajícího – narušeno v psychotických stavech

domí vnáší do osobní dynamiky integritu sjednocující kvalitu:o Prožívání a uv domování si vzhledem k vn jšímu sv tu – pojetí sv tao Prožívání a uv domování si sebe sama – pocit vlastní hodnoty

Sebehodnocení – rozvíjí se v pr hu života každého jedince, v závislosti na tom, jak ho hodnotí jehonejbližší okolí, rodina, vrstevníci a pozd ji, jak se sám porovnává s ostatními

Psychická struktura osobnosti | Vlohy, schopnosti, dovednosti 15

PVH – pocit vlastní hodnoty – je založen na našem porovnávání s ostatními, záleží na hodnotovéorientaci (pyramida pot eb Maslow), na stupni uspokojení našich pot eb

9 PSYCHICKÁ STRUKTURA OSOBNOSTI

psychická struktura osobnosti = trvalý, uspo ádaný celek rys osobnosti (dispozic), které ur ujízp sob prožívání, reagování a chování jedince.dispozice = rysy osobnosti jsou obecné, relativn stálé (umož ují v ur ité mí e predikci chování jedince)3 složky osobnosti, které vyjad ují odpov di na otázky:

o „Co lov k dokáže, co umí?“ (výkonné charakteristiky, kapacitní p edpoklady)o „Co lov k chce?“ (motivace)o „Jaký lov k je?“ (temperament, charakter - profil osobnosti)

9.1 VLOHY, SCHOPNOSTI, DOVEDNOSTI

Vlohy = vrozená vnit ní dispozice jedince, nep ístupná pozorovánío rozložené v populaci podle Gaussovy k ivky normálního rozpoloženío rozvíjí se u ením a dozráváním do schopnostío každý jedinec má ur ité vlohy (vrozená výbava), které dále rozvíjí pak jsou to schopnosti

Schopnosti = složité vlastnosti osobnosti, vznikají rozvíjením vloho podle stupn obecnosti:

obecnéspeciální

o podle druhu innosti:smyslové (percep ní) - zrakové, sluchové, chu ové, hmatové, schopnosti udržovatrovnováhu t la, pohybpsychomotorické – pohybové, sportovní, tane nírozumové – intelektové schopnosti, inteligenceum lecké – smyslové + psychomotorické + talent (malí i)

Nadání = soubor dob e rozvinutých schopností pro ur itou oblast innostiTalent = zvláš rozvinutá schopnost i nadáníDovednosti – získáváme u ením

9.2 INTELIGENCE

dispozice k myšlení, komplexní schopnost vyrovnávat se s životními úkoly a problémyje ovlivn na dalšími faktory osobnosti:

o dobrou orientací a dobrým myšlenímo ostrým vnímáním a dobrou pam tío koncentrovaným zam ením na daný objekt innosti s pružným, rychlým a správným

myšlenímsložky – vzhledem k tomu, že jde o vlastnost:

o vrozená – fluidní (tekutá) – závislá na funkcích mozku, rozvíjí se v pr hu d tstvísou asn s CNS, od cca 20 let ubývá, na jejím základ se získáváním zkušeností z vlastních

inností i u ením rozvíjí druhá složkao získaná – krystalická – rozvíjí se celý život, b hem studia mírn stoupá, u zdravého jedince

klesá až stá ím, nebo pokud se nepoužíválení inteligence dle oblasti uplatn ní:o teoretická – schopnost abstraktních operacío praktická – konkrétné operace s objektyo sociální – schopnost moudrého jednání v mezilidských vztazích

1) navazování kontaktu 2) vedení rozhovoru a jejich taktní ukon ování 3) udržování interakcí, p esv ování druhých 4) vcít ní se do druhých (empatie) 5) správné vnímání sociální situace (percepce) 6) rychlé a p esné vyhodnocování zp tné vazby v interakci

ení inteligence:o první m ení provedl v roce 1905 Alfred Binet – roz len ní žák na zvládaní/nezvládání

látky; 1. sv. válka - testy v US Army, testy Army-alfa, Army-beta = neverbální testy inteligence

16 Tvo ivost | SOCIÁLNÍ INTELIGENCE

o Alfred Binet – zavedl pojem mentální v k (MV)o William Stern zavedl pojem inteligen ní kvocient (IQ)

IQ = mentální v k / skute ný v k * 100 (platí to asi do 30 let)teoretická inteligence – nalézání a ešení problémpraktická inteligence – využití poznatk v b žném život , t žko se m íIQ pod 69 = imbecilita až idiocieIQ 70-79 = t žká debilitaIQ 80-89 = nízká inteligenceIQ kolem 100 = pr rná inteligenceIQ nad 140 = vynikající inteligence (d íve genialita)

retardace = vrozené po porodu získané postiženídemence = získaná b hem života (pádem ze schod , poslední stádium AIDS, Alzheimerova choroba,ztráta inteligence p ed stá ím)lehká mozková disfunkce = lehká zm na chování, n kolik forem, po, p i, p ed narozením (spontánníhyperaktivita), vrozená (rozvoj v d tství) – vrchol 20 let

9.3 SOCIÁLNÍ INTELIGENCE

schopnost sociálního vcít ní, obratnost v navazování kontakt s druhými lidmi, schopnost rychle aesn vyhodnocovat zp tnou vazbu v interakci, p esv ovat druhé lidi, vést rozhovory a taktn je

ukon ovat= všechny sociální schopnosti pot ebné pro dobré a úsp šné vztahy s druhými lidmi.

kte í jedinci, p estože mají vysokou inteligenci, nedokáží komunikovat s druhými, nedokáží seprosadit v praktickém životSternberg (1997) ji rozlišil:

o školní = úsp chy v akademickém vzd lávánío inteligence pro rozpoznávání problémo inteligence ulice, krys = uplatn ní v tvrdém boji o každodenní p ežití

Emociální inteligence (= EQ):o Schopnost úsp šn zvládat vlastní životo Schopnost mít dobré a úsp šné vztahy s druhými lidmi

H. Gardner vy lenil 8 dimenzí inteligence:o Jazykovou – vyjad ování, vypráv ní p íbo Hudební – vnímání hudby, zapamatování melodiío Matematickou a logickouo Prostorovou – orientace v p írodo lesnou a kinestetickou – tanec, sport, obratnosto Intrapersonální – rozum t svým pocit m a emocímo Interpersonální – schopnost sociální percepce, empatieo írodní – vztah k p írodení EQ – rozvíjení schopností v p ti základních oblastech:1. sebev domí2. organizace vlastního života3. motivování sebe sama4. empatie5. angažovanost v kontaktu s druhými lidmi

10 TVO IVOST

kreativita (creo = tvo ím) = innost, jejímž výsledkem je n co nového, jak z hlediska spole nosti, takz hlediska jedincetvo ivost se uplat uje v situacích, kdy je možno hledat více správných ešení, tvo ivá ešení jsou nejensprávná, vzhledem k okolnostem, ale i neobvyklá, p vodní3 hlavní p ístupy ke zkoumání tvo ivosti:

o produkty tvo ivostio tv í osobnosto tv í proces

Temperament a charakter, rysy osobnosti | Produkty tvo ivosti 17

10.1 PRODUKTY TVO IVOSTI

mohou p inášet nová správná ešení, asto ale nebývají uznána za správná ešeníBariéry tvo ivosti (vn jší i vnit ní):

o Sociální – spole enské tabuo Emociální – vlastní strach, že ud lám chybuo Kognitivní – nenau il se, že to “nejde”, neschopnost vybo it z ady

Guilford rozd lil 2 druhy myšlení:o Konvergentní - vyvíjení logických záv jediným možným postupemo Divergentní - tvo ení informací z inf. p vodní, klade se d raz na novost, tv ío vlastnosti divergentního myšlení - tvo ivosti:

plynulost - fluence, schopnost plynule si vybavovat slovapružnost – flexibilita, schopnost pohotovost p izp sobovat a užívat osvojené informacípropracování – elaborace, schopnost dotáhnout a správn zpracovat daný nám tp

vodnost – originalita, schopnost nov zpracovat nám t, vypracovat neobvyklé ešenícitlivost - senzitivita, schopnost postihnout podstatu, jádro problému, a tím se zabývatredefinice - schopnost podívat se na problém novým pohledem

10.2 TV Í OSOBNOST

tvo ivost = soubor vlastností osobnosti, které jsou p edpokladem pro tv í innost, pop ípad protv í ešení problém , zahrnuje v sob schopnosti v etn intelektových, ale nevy erpává se jimi, neníto totéž co inteligence, u tvo ivých lidí jsou d ležité jejich motivy a rysy osobnostiVnit ní initelé tv ího zvládání životních úkol :

o ur itá míra inteligence, jako nutná ale nikoliv posta ující podmínkao otev enost nové zkušenostio sebeovládání a odpov dnost - ekonávání vlastních emociálních bariero aktivita ve vytvá ení nových struktur a souvislostío pružnost ve zp sobech poznávání st ídav na r zných úrovních myšlení

Vn jší initelé tv ího zvládání životních úkol : (mohou tvo ivost rozvíjet, ale i brzdit)o výchovné ístupy:

autokratickýpod ídivosti a pr rnosti

o tlak ke konformit a odmítání odlišnostío kulturní stereotypy

10.3 TV Í PROCES

heuristika (z tiny heuriskó = nalézám) = metody ešení, nauka o kreativních postupechfáze tv ího procesu podle H. Poincarého

1. íprava - orientace v problému, promyšlení, co je podstatné2. Inkubace - rozvíjení aktivity, hledání vhodného ešení, uplat ují se jednotlivé faktory

tvo ivosti3. Iluminace (osvícení) - nalezení ešení, vzhled, nápad - inspirace, intuice4. Verifikace - ov ení v praxi

brainstorming (rozvoj tvo ivosti):1. fáze – ventilace problém – body2. fáze – návrh r zných ešení3. fáze – kritéria kladného vy ešení4. fáze – tabulka – a +5. fáze – vybíráme nejlepší ešení

11 TEMPERAMENT A CHARAKTER , RYSY OSOBNOSTI

Temperament = obecná vlastnost duševní dynamiky jedince, nemá vlastní zážitkový obsah, uplat ujese ve zp sobech reagování, prožívání a chování jedince, jedinec se o svém temperamentu dozvídánep ímo - porovnáním s ostatními, podmín n – vrozené vlastnostina temperamentu závisí, jak snadno u jedince vznikají city, jak jsou silné, jak živ se projevují naveneka jak rychle se st ídají.temperament + charakter = souhrnné ozna ování povahových rys osobnosti

18 Temperament a charakter, rysy osobnosti | Antická typologie

11.1 ANTICKÁ TYPOLOGIE

závisí na harmonii š áv v lidském organismucholerik, melancholik, flegmatik, sangvinik

11.2 KRITÉRIA PODLE KRETSCHMERA, SHELDONA – BIOLOGICKÉ POJETÍ

Kretschmerova konstitu ní typologie - podle t lesné stavby a duševních chorob, 3 základní typystavby t la: v závorce název dle Sheldona, v tšina lidí jsou smíšené typy

o pyknický typ (endomorfní) – silný, oválný, m kký – maniodepresivitao astenický typ (ektomorfní) – hubená postava, uzav ení, nep ístupní - schizofrenieo atletický typ (mezomorfní) - viskózní typ charakteru, asto cholerik, nebo flegmatik -

epilepsie

11.3 KRITÉRIA PODLE I. P. PAVLOVA

temperament je projevem typu vyšší nervové innosti (VN ), je podmín n základními vlastnostminervových proces podrážd ní (excitace) a útlumu (inhibice) a jejich st ídánímfyziologické pojetí typ - 3 vrozené vlastnosti nervových proces :

o síla - slabost (síla schopnosti nervového systému odolávat r zným zát žím)o vyrovnanost - nevyrovnanost (vyrovnanost st ídání proces podrážd ní a útlumu, do jaké

míry je jedinec schopen ovládat a tlumit svá podrážd ní)o pohyblivost - nepohyblivost (pohotovost reakce jedince)

klasické lení typ v porovnání s antickými typy temperamentu:o sangvinik - silný, vyrovnaný, pohyblivýo cholerik - silný, nevyrovnanýo flegmatik - silný, vyrovnaný, nepohyblivýo melancholik – slabý

v b žné populaci se nevyskytují všechny typy se stejnou frekvencítemperament je p evážn založen na vrozených vlastnostech nervové soustavy, ale podléhá zm námvlivem výchovy a sebevýchovy nelze ekat základní zm nu temperamentu, ale m že se nau itregulovat n které své projevy

11.4 KRITÉRIA PODLE C.G. JUNGA

Typologie C. G. Junga – n kdy nazývaná typologie funkcí a postoj :o Introvert – vnit ní prožívání, subjektivní názory, uzav ený, spolehlivýo Extrovert – zam ený na vn jší sv t, p izp sobivý, otev ený okolí, praktik a realista

ty i typy funkcí ve kterých se odlišn projevují: myšlení, cít ní, intuice, poci ování

11.5 KRITÉRIA PODLE EYSENCKA

evzal typologie od Junga – introverze – extraverze, doplnilo dimenzi labilita – stabilita (tato nová dimenze vyjad ujeodolnost v i zát ži)Dv dimenze osobnosti:o Dimenze extraverze — introverze (E)

80% d di nost, 20% vlivem okolío Dimenze neuroticismu s krajními póly (N)

stabilita — labilitaLze m it široce používaným dotazníkem EODjedinci vysoce labilní- neurotické p íznaky, pravd podobné, žev situaci delší zát že u nich dojde k neuróze

11.6 FRIEDMAN A ROSENMAN

typ A – netrp livý, ambiciózní, sout živý, agresivní, klade si vysoké cíle a požadavky, ve stresu p ímokvete, stresová narkomanie – náchylný k srde ním selhnáním (boj s asem, perfekcionalismus, neschopnost p edat

ást práce druhým, nutkání p epracovávat se, multitasking, neschopnost relaxovat)typ B – rozvážný, klidný, uvoln ný, nehrozí takové riziko stresu a srde ních chorob

Motivace | Charakter 19

základními znaky temperamentu jsou:o celkové zam ení duševních d : intro-extraverzeo celkové emocionální lad ní duševních d : libost- nelibosto snadnost i nesnadnost s jakou se reakce objeví: “práh” vzrušivostio trvání reakce po skon ení podn tuTemperament se p ímo podílí na formování povahových rys osobnosti, neboregulace stimulace a aktivace vyžaduje ur ité zp soby chování, které /když se osv í/, semohou upevnit jako trvalejší tendence. Lze rozeznávat aktivní a pasivní regulaci aktivace.

11.7 CHARAKTER

Subsystém osobnosti, který umož uje kontrolu a ízení jedincova jednání podle spole enských,zejména morálních požadavk .Soubor kladných i záporných vlastností, které vyhra ují chování lov ka vzhledem k dlouhodob jšímcíl m a perspektivám, které si ve svém život vyty uje utvá í se b hem života jedincesložka podílející se na profilu osobnosti, v níž m žeme rozlišit v tší po et ástí, vzájemn se

ekrývajících a ovliv ujících:o Vztah k lidem

afiliace - kladný p átelský vztah k lidem, vzájemná ochota pomoci, ohleduplnosthostilita - záporný vztah, nep átelství, sobectví agresivita v i ostatním

o Vytrvalost - vlastnost v le, dosažení cíle je ztíženo p ekážkamio Odolnost k zát ži /stabilita- labilita osobnosti/, v náro ných životních situacícho Kontrola a ízení temperamentových vlastností - v oblasti citových projevo Sebehodnocení /sebepojetí, obraz sebe samého, ideální “já”, pocit vlastní hodnoty/o Sv domí – správn jednat z hlediska morálníhoo Spole enské postoje a hodnotové orientace, osobní filozofie, náboženská víra

12 MOTIVACE

vztah lov ka ke skute nosti, která ho obklopuje, k v cem i k ostatním lidem a k okolnímu d ní,zahrnuje vn jší pobídky a cíle, i vnit ní motivyproces, ve kterém se uvol uje ur ité množství energie a sm uje k ur itému cíli - ím je motivacesiln jší, tím více úsilí duševního i t lesného lov k vynakládáOptimální úrove motivace - jedinec podává nejlepší (= optimální) výkonmotivy = v širším slova smyslu p edstavují cíle chování v bec, v domé i nev domé, v užším slovasmyslu p edstavují jen v domé cíle jednání.princip anticipace = o ekávání vzdálených úsp ch i neúsp ch , vzdálených cíl a událostí, podlekterých se ídí motivace

12.1 POT EBY

motivaci ovliv ují pot eby – fyziologické a psychosociálnío cílem je uspokojit základní pot ebu (nap . nedostatek cukru v krvi - je zpracováno v mozku a

vzniká pocit hladu. To je motivací k chování, jehož cílem se je najíst)o apetence – snaha n co získato averze – snaha n emu uniknout

FRUSTRACEkdyž je pot eba neuspokojena, dochází k frustraci (nedostatek p edm tu k uspokojení, skute nosti,které brání v dosažení cíle, p ekážky)opak = uspokojení – ukon ení motiva ního procesu dosažením cíle a pokles motiva ního nap tízdroje frustrace:

o nedostatek p edm tu k uspokojení motivaceo ekážky vn jší (v okolí jedince)o ekážky vnit ní (uvnit jeho osobnosti)

frustrace – dvojí význam:o vn jší situace, v níž lov ku n co brání dosáhnout cíleo vnit ní stav a prožívání této vn jší situace

ekážky p sobící frustrace: vn jší, vnit ní, pasivní, aktivnío Vn jší zcela pasivní: plot, který nám brání ke vchodu

20 Motivace | Maslowova hierarchie lidských pot eb

o Vnit ní pasivní: neschopnost ten plot p elézto Vn jší aktivní: peso Vnit ní aktivní: konflikt motiv – st et mého cíle s mojí morálkou

CÍLE A JEJICH KONFLIKTYcíle dokáží lov ka povzbudit, ukázat mu smysl života; jejich ztráta pocity nudy, vlastnízbyte nosti, narušení psychického i fyzického zdraví novými cíly se m žou stát i samy prost edkycíle jsou i zdrojem problém 4 hlavní druhy konflikt :

o konflikt 2 stejn kladných cíl („Na který film p jdeme?“)o konflikt 2 negativních cíl („Mám se u it, nebo uklízet?“)o konflikt kladného a záporného cíle („Nežrat, ale mám na to chu …“)o dvojitý konflikt záporných a kladných cíl

ASPIRACE - ASPIRA NÍ ÚROVEAspira ní úrove zna í, jak vysoký cíl si jedinec stanovuje, co chce dosáhnoutzávisí nejen na schopnostech a jeho zkušenostech s ur itou situací, ale i na sebed e.

LENÍ POT EB PODLE MADSENAprimární motivy: hlad, žíze , sex, motiv pe ování, udržování teploty, motiv vylu ováníbafektivní motivy: motiv bezpe í a motiv agresesekundární motivy: motiv sociálního kontaktu, dosažení úsp šného výkonu, motiv moci a vlastnictví

12.2 MASLOWOVA HIERARCHIE LIDSKÝCH POT EB

5. seberalizace, sebeaktualizace - realizace svého potenciálu, nalezení „sebenapln ní“…

4. úcta a uznání - být kompetentní, získání souhlasu a uznání

3. pot eba sounáležitosti - náležet n komu a n kam

2. pot eba bezpe í - jistoty, absence nebezpe í

1. fyziologické pot eby - hlad, žíze , sex

v aktivitách jedinc mají p ednost pot eby z nižších stup pyramidy a zvláštneuspokojené vrchní stupn pyramidy m žou být realizovány, pokud jsou uspokojeny nižší pot eby

ím více vnímáme pot eby druhého, tím více bude on automaticky uspokojovat naše vlastní.

12.3 POCITY

motiva ní proces je doprovázen nap tím, které prožíváme - hlad, zvyšuje se nap tí, agresivita,mrzutost, radost z dosažených cíl po dosažení cíl , uklidn ní pocity, emoce a city doprovázívznik, pr h i dovršení motiva ního procesu, nelze je od n ho odd lovatrozlišování, zda n co je pro m p itažlivé, má to kladnou hodnotu nebo zápornou:

o itažlivé => apetence - p ibližování seo nep itažlivé => averze - vzdalování se, vyhýbání se

libé pocity – vznikají ve chvíli, kdy jsou uspokojovány jedincovy pot eby (= prožívá libé pocity), rozvíjí sejeho d ra ve sv t obecn i v sebe sama (nelibé pocity - rozvíjí se ned ra)PVH – pocit vlastní hodnoty = suma pozitivních i negativních pocit prožívaných v pr hu života,zvlášt pozd ji, p i porovnání sebe sama s ostatními (vztahuje se k sebev domí, sebeprožívání asebehodnocení)

12.4 CITY A EMOCE

prožívání vlastního jednání, vn jších jev , vlastních t lesných i duševních proces a osobníchvlastnostíjsou vzbuzovány významnými událostmi v okolí nebo t le jedince, samy také vzbuzují innost a ídíjejí pr h a asto bývají i jejím cílemFrustrace – nepoda í se dosáhnout cíle a naše pot eba z stane neuspokojena (vše se na nás valí)s provázaností motiva ního procesu a emocí souvisí:

o vnit ní psychické a t lesné reakce (organismus se p ipravuje na aktivitu)o kognitivní hodnocení situace (zvážení situaci, zda je pozitivní, i negativní - zlomek sekundy)

Stres | Postoje 21

o emo ní hodnocení a prožívaná emoce (vyhodnocení – úlek, strach, radost…)o výraz obli eje (zobrazuje, jakou emoci prožívám)

strach – nelibá emoce, p i skute ném ohrožení, nebo p i ohrožení v naší p edstavsmutek – nelibý emo ní stav, reakce na ztrátu žádoucího cíleradost – libý emo ní stav, reakce na dosažení cíle, nebo o ekávání jeho dosažení

12.5 POSTOJE

získané dispozice, vytvá ejí se v pr hu života jedince sociálním u ením i vlastními zkušenostmi p edstavují pohotovost jedinc reagovat na ur ité podn ty stejným zp sobem p i opakovanýchstejných situacích („Na koncert nep jdu, jelikož ten styl hudby nesnáším a ne eším to, rovnou je pošlu n kam“)obsahují: citové hodnocení a pobídky k jednání

12.6 ZÁJMY

získané motivy, ve kterých je zd razn n vztah lov ka k ur itému p edm tu nebo innosti, kterése projevují v tším soust ed ním na tuto oblast, zam eností již ve vnímánítendence získávat nové informace o p edm tu zájmu a realizací p íslušné innosti spojenés uspokojením nebo nelibostí p i jejím p erušení

12.7 EDSUDKY

vznikají na podklad nesprávných, nedostate ných nebo lživých informací p edsudek se odpostoje liší jen informací

asto vzbuzují negativní emoce a nep átelské jednání v i skupinám a jednotlivc m, které vlastn anineznáme – nap . lidé si utvo í p edsudky o jiných skupinách jedinc podle jednoho znaku (barva pleti,náboženství, pohlaví, orientace sexuální atd.)

Atkinsonová - rozdíl mezi emocemi a motivy:o emoce jsou spoušt ny zvn jšku, vn jšími událostmi, ke kterým emocionální reakce sm ují.o motivy jsou aktivovány vnit ními událostmi a sm ují p irozen ke konkrétním objekt m v prost edí.

13 STRES

je to zát ž, tlak, tíse – provází nás od po átku života, pomáhá nám p ežít, dodává dynamiku, podleníž rozlišujeme mezi aktivním plodným životem a pouhou pasivní existencíPsychologické pojetí - stres je pojímán jako vnit ní stav lov ka - odpov na zát ž, situaci ohroženínebo dokonce stav o ekávání ohrožení, které považuje lov k za nadhrani ní pro jeho schopnostobrany i adaptace (stres = stav, ve kterém organismus reaguje na jakoukoli zát ž)stres nemusí být vždy škodlivý, m že být i užite ný, aktivující jedinceHans Selye – zakladatel nauky o stresu Selyeho koncepce:

o stres není zát ž, která na organismus dolehla, ale zp sob odpov di organismu na tuto zát žo zavedl pojmy: (pozn. oba typy stresu jsou stejné svou chemickou povahou, ale liší se tím, jak na n reagujeme)

Eustres - normální aktivující stres, motivuje k tvo ivým zm nám aktuálnnevyhovujících podmínek a po kterém zavládne nová vyváženost, homeostáza (=stav harmonie), zažíváme p íjemné nap tí a po n m radost z dosažení cíleDistres - negativní stres, za neme ztrácet pocit jistoty a adekvátnost, cítíme

etížení, zoufaltsví, bezmoc, ztrátu. (symptomy - t es rukou, tik, pocení, deprese,úzkost, snížená sexualita, nervozita…)

initel p sobící zát ž je stresor. Odpov dí organismu je stresová reakce. Celý tento komplex = stres.„Stres je nutný a prosp šný, pomáhá naší adaptaci, jde jen o to, aby nep ekro il jisté meze.” Stres jeve své podstat aktiva ním initelem.

ivyknutí – adaptace (habitace), usnadn ní - senzibilizace (facilitace)

13.1 STRESOVÁ REAKCE

excitace sympatické nervové soustavy, mající za úkol “vzbou it” celý organismus.stresová adapta ní reakce = obecný adapta ní syndrom (GAS = General Adaptation Syndrome)probíhá ve 3 fázích:

o PRVNÍ FÁZE – poplachová (alarmující fáze)i náhlém narušení životních podmínek nejr zn jšího druhu

jestliže v této fázi stresor ustoupí, odezní i stresová reakce p echod do zotavovací fáze

22 Stres | stresory

pokud p etrvá 2. fázeo DRUHÁ FÁZE – vyrovnávací (fáze rezistence, odolnosti)

vodní poplachová reakce se zklid uje, pokud se nepovede, organismus se adaptujena zát ž, pokud initel p sobí p íliš dlouho nebo siln 3. fáze

o ETÍ FÁZE – kone nádochází k ní, pokud stresor stále p etrvávácelkové vy erpání a selhání adapta ních obranných schopností organizmuvážné ohrožení - celkové vy erpání a selhání organismu, ocho ení, kon ící p ípadnsmrtí

13.2 STRESORY

Vn jší a vnit ní podn ty, podle Selyeho stresory, které mají na náš organismus ur ité požadavky ajimž se musíme p izp sobovat, m žeme je rozd lit na:

o fyzikáln chemické – zhoršující se životní prost edío úkolové – zp soby ešení úkol za které jsme zodpov dnío myšlenkové – pohled na sebe, druhé lidi, sv to sociální – naše komunikace s druhými lidmi

Vn jší stresory = životní události a podmínky života nebo závažné ohrožující situace, p icházejízven í, neovlivnitelné, nep edvídatelné i vyzývající schopnosti a sebepojetí.

o neovlivnitelnost - ím více n jakou událost vnímáme jako neovlivnitelnou, tím h e ji snášímeo nep edvídatelnost - možnost v t p edem o obtížné situaci, pomáhá ji lépe snášet

Vnit ní konflikty = vnit ní situace, které prožíváme jako velmi obtížné.o Atkinsonovi považují za nej ast jší silné konflikty mezi motivy:

Nezávislost proti závislosti – v dob stresu utíkáme do d tské závislosti,hledáme n koho, kdo rozhodne za nás, odmítáme p ejmout zodpov dnost samiza sebe.Intimita proti osam losti – jedinci touží po hlubokém a blízkém vztahus druhým lov kem, po sdílení nejintern jších myšlenek a cit , ale tento jev jev rozporu s jejich strachem z odmítnutí, zklamáníSpolupráce proti sout žení – ve spole nostech orientovaných na úsp ch asout že je tímto sm rem vedena i výchova d tí, jak v rodin tak pozd ji, a takpotla ujeme naši pot ebu být s ostatními, spolupracovat s nimi a vzájemn sepodporovat.Morální zásady proti impulzivním projev m jedince – bývá chápán jakogenera ní konflikt i civiliza ní. Sex i agrese jsou 2 oblasti, kde m že dojít kekonfliktu impuls jedince a zásad spole nosti.

13.3 PTSP – POSTTRAUMATICKÁ STRESOVÁ PORUCHA

PTSP = posttraumatická stresová porucha /Katastrofický syndrom/ - je zp sobenatraumatickými událostmi, které zp sobují duševní poruchyudálosti zp sobující PTSP: mimo ádn nebezpe né situaci, p írodní katastrofy, fyzické násilí,sexuální násilí, projevy krutosti, p ítomnost na míst tragédie, ztráta majetku, t lesné strádání, ztrátavztah , ohrožení n kterým z faktor , války, teroristické útoky, havárie, smrt p íbuznéhoobecný vzorec chování – katastrofický syndrom – je stále stejný:

o 1. stádium - zpo átku jsou ob ti ohromeny – jsou v šokuo 2. stádium - p ichází stadium pasivity, ob ti nejsou schopné za ít n co d lato 3. stádium - poslední stadium je nejdelší, za átek poci ování úzkosti, n kdy p etrvávají i

mnoho letbezprost ední reakce lidí na traumatické události se velmi liší:

o kolem 15% - jsou schopni se aktivovat a v situaci ohrožení jednat racionálno kolem 70% - není schopno samostatn jednato asi u 15% dochází k PTSP – 3 skupiny íznak :

vtíravé p íznaky (pocity opakovaného prožívání traumatické události)únikové p íznaky (vyhýbání se všemu, co by mohlo vyprovokovat vzpomínky na trauma)nadm rné vzrušení (stále citov i t lesn p ipraven, že ho postihne další trauma)

Stupnice životních událostí (Holmes a Rahe) – odstupnování stresogenních situací, vytvo enížeb ku stresor (smrt manžela, rozchod, v zení apod.) se tou se body - u jedinc , kte í mají stres

es 150 bod ro , byly zjišt ny srde ní i mozkové p íhody

Socializace = za le ování do spole nosti | strategie zvládnutí stresu i obranné mechanismy 23

13.4 STRATEGIE ZVLÁDNUTÍ STRESU I OBRANNÉ MECHANISMY

techniky zmírn ní stresu = n kolik praktických postup , které mohou mírnit dopad stresu nazdraví, nejd ležit jší jsou:

o vytvo ení priorit (definice toho nejd ležit jšího)o vyhýbání se stresu (inventuru nep íjemností, což umožní jim p edejít)o dovednost vypnout se (zp sob jak p estat být obt žován)o rozší ení interpersonálních vztah (od p átel lze získat informace, i podporu a porozum ní)

2 hlavní teoretické strategie zvládání stresu (zp soby ešení):o zam it se na zvládání problému (jak ho vy ešit, i mu p edejít)o zam it se na zmírn ní emocí (spojené se stresovou situací, zvlášt když ji nem žu zm nit)

Situace - základní rozhodnutí:o nad jná – je v mých silách je zm nit, bojovato beznad jná – je t eba rozeznat v as a p ijmout je

Zam ení na zvládání problému:o pokusit se ubrat zát žo jaké innosti lze zkrátit, lepší hospoda ení se svým asemo ovat schopnostem druhých lidí – delegovat úkolyo spolupracovat s dalšími lidmi

Strategie z hlediska ú inku:o krátkodobý ú inek - jedinci se uleví (lék tišící bolest ...)o dlouhodobý ú inek – prevence p ed stresem (zm na ve stravovacích návycích ...)

nevhodné strategie zvládání stresu - ni í nás, p ináší jen krátkodobou, klamnou úlevu (alkohol,nikotin, léky…) - na psychické úrovni mají podobnou úlohu ego-obranné mechanismy

OBRANNÉ MECHANISMYdruh innosti, jehož ú elem je odvést pozornost od pov domí o n jakém nep íjemném faktu, kterývzbuzuje úzkost. Ohrožená m že být - sebeúcta, sebev domí, sebehodnocení.jsou první nau enou reakcí na nadm rnou zát ž, jejíž funkcí bylo p vodn chránit organismu p edpoškozením, ale tato obrana se zautomatizovala, p sobí asto neadekvátnodvozeny od základních reakcí na stres (útok x únik), které na psychologické úrovni projevují jako:

o rigidita – ztuhlost – ulpívání na starých nefunk ních modelecho represe – vyt sn ní z v domío regrese – ústup – z hlediska vývojového hlediska krok zpátkyo inverze – p evrácené chovánío popírání nep íznivého faktu – pštrosí strategieo sebeobvi ování – jedinec se obvi uje ze všech neúsp cho racionalizace – intelektuální vysv tlení nesmyslných v cí, které se d jío sublimace – snaha povýšit to co d láme na vyšší úroveo obvi ování druhých lidí – externizace vinyo identifikace – ztotožn ní – fanatik – v dceo projekce – promítání vlastních zájm do druhých osob

Tyto obranné mech mají a m li v našem d tství d ležitou funkci, umožnit nám p ežít v podmínkáchnadm rné zát že org.. Pro zachování vnit ního sv ta upravíme vn jší realitu, aby pro nás byla únosná.

14 SOCIALIZACE = ZA LE OVÁNÍ DO SPOLE NOSTI

Dnem svého narození vstupujeme do sociokulturních vztah , p sobí na nás:o ímo - vlivem jednotlivc , sociálních skupin ...o nep ímo - p sobením materiálních i nemateriálních produkt lidské innosti

Socializace = proces ovlivn ný sociokulturními vlivy (vn jší faktory = veškeré vlivy prost edí),proces u ení v sociálních situacích, osvojíme si žádoucí vzorce chování a prožívánísociokulturní vlivy = osobností se lov k nerodí, osobností se lov k stává, když se u n j v d tstvíutvá í specificky lidská forma fungování psychiky - uplat uje se interakce vrozených biologických initel(psychofyzická konstituce) a zkušeností, které jedinec získává v rámci sociálního (mikro) a kulturního (makro) prost edíSocializace = za le ování lov ka do spole nosti, formy:

o zám rné p sobení (výchova)o nezám rné p sobení (filmy, literatura ...)

24 Sociální kognice | Pozice, status, role

14.1 POZICE, STATUS, ROLE

Sociální pozice – místo, které jedinec zaujímá ve struktu e spole nosti (bývá podporovánvn jškovými motivy - v decké tituly, bydlišt , automobil)Sociální status – relativní výška sociální pozice (ve skupin i ve spole nosti), v jedné skupin m žebýt jedinec v ele, v jiné outsider (záleží na ocen ní len skupiny)Sociální role – ur itým zp sobem upravené chování (podle o ekávání ostatních len skupiny)

14.2 SKUPINOVÉ NORMY

kontrolují chování len skupinykontrolují postoje a chovánívznikají spontánn a jsou závaznéobecn závaznou normou je solidarita uvnit dané skupiny

14.3 SKUPINOVÁ (SOCIÁLNÍ) KONFORMITA

skupinová konformita = míra p izp sobení se skupin , p edevším jejím normámfaktory, které se podílejí na skupinovém konformismu:

o atraktivita skupinyo možnost negativních skupinových sankcí v i nekonformním jedinc mo autorita skupiny v o ích jedinceo kredit skupiny – p esv ení jedince o správném jednání skupiny

podle míry a zp sobu ztotožn ní se se skupinou m žeme rozd lit chování jedince na:o konformní

pravá konformita (souhlas vnit i navenek)oportunní konformita (souhlas navenek, vnit ne)

o nekonformníkontrakonformní („ze zásady NE“, negativita, vzdorovitý)nezávislý jedinec (samostatn se rozhoduje, zda se shodne se skupinou, nebo ji opustí)

15 SOCIÁLNÍ KOGNICE

sociální kognice (p vodn sociální percepce, kognice to celé zast ešuje) = vnímání osob, ale také úsudky o nichetn vnímání a interpretace sociálních událostí, které tyto osoby vytvá ejí (percepce = vytvá ení

„obrazu toho druhého“)Sociální percepce X Sociální kognicevyvolání smyslových dojm , tj. vnímání druhých jakofyzických objekt

poznávání, poznávání druhých je více než vjem, je toproces zpracovávání informací

funk ní schémata - funk ní lánky kognitivního systému jedince, pomáhají rozpoznávat a orientovatse v sociálních situacíchosobnostní filtr – vzniká vytvo ením funk ních schémat na základ vnímání, pam ti a vnášenízkušeností, b hem života je nem nný, subjektivní, takže výsledný vjem m že být jak im enýrealit , stejn tak zesílený, zeslabený, dokonce i nulový nebo jinak zkreslený.

o . výsledný vjem („po ulici jde blondýna….“)nulový („nevšimne si“)zeslabený („po chvíli, že tam šlo n co zajímavého“)zesílený („p itahuje víc jak ervená na semaforu“)zkreslený („odpor, naopak si ekne, že je d vka“)

15.1 SOCIÁLNÍ SCHÉMATA

v problematice sociální kognice rozlišujeme následující druhy schémat:o schémata osob - umož ují laicky psychologickou identifikaci osobo schémata sebe sama - obecná informace o sob samémo schémata rolí - normy a standardy chovánío schémata událostí - typické sekvence událostí (nap . jdeme do divadla - šatna, usazení, p edstavení)o procedurální sociální schémata - týkají se spíše formálních pravidel (pravidla a rituály,

nap p i seznamování)

Teorie komunikace | sociální percepce 25

15.2 SOCIÁLNÍ PERCEPCE

týká se posuzování druhých osob, jak vnímáme druhé lidi, snaha po kategorizaci (za azování)uplat ují se zde také r zné specifické efekty:

o efekt prvního dojmu – po jistou dobu ovliv uje další dojmy z téže osobyo efekt novosti – úsudek o druhém je determinován pozd jší informací, která je o

posuzovaném získánao haló-efekt = první silný dojem

nej ast jší laické chybyo haló-efekt - výrazn na nás p sobí první dojemo implicitní teorie osobnosti - rozvíjení zjišt né vlastnosti do dalších charakteristik (podle

vzhledu „zaškatulkujeme)o stereotyp - soubor charakteristik vystihujících ur itou vymezenou skupinu lidío míra p esnosti – neobjektivnost, neposuzování celku (uv domit si, zda jsem objektivní,

posuzuji vše, ne jen jednu vlastnost…)

16 TEORIE KOMUNIKACE

vzájemné dorozumívání, vým na informací, názor každé kultu e je vlastní ur itý systémkomunikace, který zahrnuje jazyk, gesta a zp soby chování v becformy komunikace

o neverbální (60 - 70%)o verbální (30 - 40%)o metakomunikace (sd lování iny)

komunika ní prost edky podle smyslových orgán :o Akustické (sluchové) – , neverbální složky i (hlasitost, výška, tón, rychlost, intonace, plynulost)o Vizuální (zrakové) - pantomimika (mimika, gesta, postoje), proxemika, p edm ty kolem náso Taktilní (hmatové) - haptika (doteky)o Olfaktorické ( ichové)

struktura komunikace:o kdo (komunikátor)o co íká (komuniké)o komu (komunikant)o ím, jak sd luje (druh komunikace, nap . slova)o prost ednictvím jakého média (nap . mluvená v bezprost edním kontaktu)o pro (s jakým úmyslem — motivace)o s jakým ú inkem

16.1 METAKOMUNIKACE

význam sd lení se nemusí vždy krýt s obsahem, vyplývá z kontextu situace nebo z intonace, používáprost edky, které up es ují nebo m ní následující nebo sou asn probíhající innost

lov k má velkou zásobu verbálních i neverbálních nástroj , které m že použít jako metasignály (p .te vám povím n co veselého, mrknutí okem pro n co veselého, nebo uniforma = ur itá pravidla)Metakomunikace = používá prost edky, které up es ují nebo m ní významy celého sd lení, jde opochopení smyslu. (nap .: „Zabiju T !“ – nejdu vraždit, ale vyjad uju znechucení)Metakomunikaci m žeme hodnotit

o podle situace, ve které se vyskytuje,o podle typu použitého komunika ního prost edku,o podle jednající osoby,o podle stupn uv dom ní metasignálu komunikujícím jedincem

17 NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE

neverbální komunikace = komunikace beze slov

17.1 MIMIKA

výraz tvá e pro vyjád ení emocí, zajistují ji mimické svaly, je pom rn dob e hratelnáedstavuje základnu p edevším pro vyjád ení emocí (velké množství sval na obli eji)

26 Neverbální komunikace | Zrakový kontakt

obli ejová ást se dá rozd lit na 3 zóny:o elo a obo í, o i, nos a ústa

pozitivní reakce se dají zachytit na spodní polovin obli ejenegativní reakce na horní polovin obli eje

primární výrazy obli eje:o Št stí — nešt stío Strach — jistotao Radost — smuteko Klid — roz ilenío Spokojenost — nespokojenosto Zájem — nezájemo Neo ekávané p ekvapení — spln né o ekávání

17.2 ZRAKOVÝ KONTAKT

neverbální komunikace prost ednictvím pohled , je p ítomna tém v každé sociální situacipohledy sm ovány na trojúhelník tvo ený o ima a ústyvýznamná je délka pohledu (délka kontaktu o ima):

o dlouho up ený pohled - výraz dominance i agresivityo kratší trvání pohledu – výraz pod ízenosti nebo nejistoty

i p erušení o ního kontaktu zvolit vhodný sm r ne na zem (nejistota), ne na strop (nezájem)podle rolí:

o v roli naslouchajícího bychom m li zrakem sledovat mluv ího v 80-90% doby, kdy k nám hovo ío v roli mluv ího pak v nujeme o ní kontakt svým poslucha m asi 50% celkového asu

17.3 GESTA

výrazný pohyb ásti t la, nej ast ji rukou, závisí na temperamentu, tradici a kulturní p íslušnostitypy gest:

o Symboly - nahrazující slova, pozor - odlišná v r zných kulturácho Ilustrátory - taktující gesta, zd razn ní slov nebo frází, dokreslují sd lení (nakreslení obrazu

ve vzduchu), pohyb paží, ale i celého t lao Bloky - odstup od okolí i s užitím p edm (kabelka, kniha) - zakrytí úst, obli eje (už d ti),

ek ížené nohy (až v pubert )

17.4 HAPTIKA

dotek = geneticky výchozím neverbálním podn tem, mají schopnost komunika ní isymbolizující (podání ruky, poplácání, objetí a pohlazení)v r zných oblastech m žou mít r zné významy, jsou rozdíly mezi tím, kde se m že dotknout mužženy, žena muže, žena ženy, muž muženej ast jší forma doteku v b žném spole enském styku = podání ruky (max. 5 s)

o zná interpretace podání ruky – p i podání ruky závisí na délce stisku, zp sobupodání ruky, intenzit stisku

o zp sob podání:vertikální: spojenectví, partnerství

bet ruky nahoru: dominance až povýšenostdlaní nahoru: vst ícnost, velkorysost

o intenzita stisku:nezájem, nete nost až arogance – p íliš slabý nebo krátký stisk („leklá ryba“)

chybný výklad, spíše jde o nejistotu, snahu neublížit, nezkušenostevaha (siln jší, delší stisk než obvyklé)átelství (st ední síla, lehce prodloužený + postoj + úsm v)

17.5 POSTOJE

posturologie = sd lování fyzickým postojem, celkové držení t la (= postoj)složka neverbální komunikace, velmi sn koresponduje s fyzickým a psychickým stavem lov kaindikátor našeho zájmu i nezájmu:

o zájem – p íklon, nakro ení k objektu zájmuo nezájem – odklon, natažení nohou jako bariéry, pohled na jiný objekt

Verbální komunikace a neverbální složky i | Proxemika 27

otev enost – partner se op e do židle nebo do k eslakopírování postoj – m že se vyskytnout u lidí, co si p i interakci rozum jí, kde jsou nalad ni „nastejnou notu“

17.6 PROXEMIKA

proxemika = sd lování prost ednictvím rozmíst ní ú astník v prostoru a orientací v n mEdward T.Hall - ty i zóny osobního prostoru:

o Intimní zóna:Užší zóna intimního prostoru (do 15 cm) - pouze nejbližšíŠirší pojetí intimního prostoru (15 – 45 cm) – partner, d ti, blízcí p átelé

o Osobní vzdálenost (45 – 120 cm) - na podání ruky, pasová fotografie, sousedé, kolegovéo Spole enská vzdálenost (120 – 370 cm) - cizí lidé, neosobní setkání, vidíme celý trupo Ve ejná vzdálenost (od 370 cm) - cizí lidé, umož uje provést úhybný manévr, zvyšuje

prestiž a autorituorientace v prostoru:

o Rozdíly v úhlu, který mezi sebou svírají ženy (180) a muži (90 - pozorují „cvrkot“).o Rozmíst ní kolem stolu u dvojic:

tvá í v tvá - pouze átelé, situaci obchodního jednání se tímto postavením dávánajevo konkuren ní situace, nebojíme se sporu nebo jej dokonce chcemevyprovokovat

es roh - nejvýhodn jší pozicí k jednání, nevzniká tu pocit p ímého ohroženívedle sebe - signalizuje dohodu a doprovází práci nad spole nými materiályšikmo proti partnerovi - projev nezájmu a arogance, nejistota

o Tvar stolu bychom m li volit podle toho, jaký typ jednání u n j budeme vést:tv í porady - st l kruhový, p ípadn oválnýbudeme chtít pouze udílet íkazy a eliminovat jakýkoliv odpor - st l tvaru T, U–banket

o Typy stol : hadice, tribunál, podkova, banket, tvarovka T, kulatý st l, oválný

17.7 EDM TY KOLEM NÁS

ci, kterými se obklopujeme, mají pro naše okolí zna nou vypovídací hodnotunejvýrazn jší je naše oble ení, má vliv náš v k, pohlaví, národnost, ro ní období, p íležitost,momentální nálada atd. - významným prvkem v našich kulturních podmínkách je osobní automobil.

18 VERBÁLNÍ KOMUNIKACE A NEVERBÁLNÍ SLOŽKY I

18.1

specifický prost edek dorozumívání, komunikace zprost edkována jazykovým znakem a výrazem naj vázaným, p i slovním sd lování je d ležitý obsah a dále charakteristika izné pojetí znaku - slovo má dva významy: to zp sobuje nedorozum ní

o slovníkový (denotativní)o osobní (konotativní)

Komunikace probíhá ve 2 liniích - ob linie jsou u každého sd lení:o tematická (obsahová) - to, o em se mluvío interpreta ní (výkladová) - smysl komunikace

Hlavní podmínka kvalitní verbální komunikace = znalost jazyka, ve kterém probíháChyby ze strany výdejce informace:

o nesrozumiteln vyjád ené myšlenky (p íliš neur it formulovaná tvrzení)o používání slov, kterým p íjemce informace nerozumí (podnikové zkratky, nadm rné

používání cizích slov)o používání mnohovýznamových slov nebo neur itých výrazo nerespektování zp tné vazbyo nesoulad mezi verbální a neverbální informacío bílý šum (znehodnocení informací zavin né technickými prost edky)

Chyby ze strany p íjemce informace:o nepozornost i nezájemo citové p edsudky p íjemce ke sd lení

28 Verbální komunikace a neverbální složky i | íprava vlastního mluveného projevu

Opat ení proti chybám - za neporozum ní odpovídá ten, kdo informaci podává:o redundance - nadbyte né informaceo respektování kontextuo zajistit si pozornost a adekvátní zp tnou vazbuo uvést do souladu všechny složky komunikace

JAZYKOVÁ KULTURAJazykovou kulturu jedince m žeme považovat za specifickou vlastnost osobnosti.Základním p edpokladem kultivovaného vyjad ování je správná výslovnost - podmín nazvládnutím techniky mluveného projevu, ta má 3 základní innosti:

o respirace (dýchání) co nejefektivn jší a nejkratší, neslyšné vdechy a plynulé, nenásilnédlouhé výdechy, je t eba odstranit zbyte né svalové nap tí

o fonace (tvo ení hlasu) musíme um t v dom , funk a ekonomicky využívat výdechovéhoproudu a rozeznít rezonan ní dutiny.

hlas tvo íme výdechovým vzduchem rozkmitáním hlasivek. Tak vznikne základnítón, který má ur itou výšku a sílu. Zn lost a barvu získává v rezonan ních dutinách.

o artikulace (tvo ení hlásek) - p edpoklad uvoln nosti všech ástí mluvního aparátuna tvo ení hlásek se podílejí rty, jazyk, spodní elist, zuby, dás ový výstupek, tvrdé a

kké patro, ili tzv. mluvidlaZvukové prost edky mluveného projevu:

o modulace síly - kladení p ízvuku ve v tné výpov dio modulace výšky - monotónní projev nudí, afektovaný odrazuje - je nutné "najít míru"o modulace tempa - rychlost, s jakou v tu pronášímeo frázování projevu - pro lepší zvýrazn ní mluveného ( len ní i na kratší smysluplné

jednotky, nadechnutí s novou myšlenkou, frází)Hlas by m l být st edn silný, tempo ani rychlé, ani p íliš pomalé krajní p ípady vedouk ed asné únav poslucha

18.2 ÍPRAVA VLASTNÍHO MLUVENÉHO PROJEVU

hlasová p íprava – p ipravovat se nahlas (hravost s hlasem, vyhnutí se „eeeee“)um ní práce s textem - papír A4 teme asi 3 min. - ožíváme vlastními zkušenostmi a p íklady, text

íst nejmén 3x, v textu výrazn vyzna it základní osnovu um ní práce s textempodložit deskami, aby nebyla vid t tréma (chv jící se papír)

18.3 UM NÍ NASLOUCHAT

Úsp šná komunikace p edpokládá zvládnutí aktivního naslouchání a kladení otázek (projevujemezájem, usm ujeme)

o J. K ivohlavý - naslouchání je více, než slušení, nasloucháme:sluchem (slov m)zrakem (výraz m)srdcem (láskou)

o Hovo ícínám sd luje:

své p edstavyedsudky

postojenázory

esv enííká nám

co si myslíco cítíco by cht lkým je

o Poslucha i by m li být citliví a taktní - dávat najevo svou pozornost,kladení otázek - získáváme informace i projevujeme zájem

Sociální konflikt | Konflikt interpersonální 29

19 SOCIÁLNÍ KONFLIKT

St etnutí dvou protich dných sil, snah a tendencí.Konflikt m žeme d lit na:

o Intrapersonální (vnit ní konflikt jednoho lov ka)o Interpersonální (mezi dv ma lidmi)o Skupinový (jedince a skupiny v rámci této jednotky)o Meziskupinový

19.1 KONFLIKT INTERPERSONÁLNÍ

konflikty mezi dv ma lidmi, nej ast jším d vodem je konflikt zájmModelové situace:

o Oba cht jí totéž (oba cht jí pracovat na 1 PC a napsat dopis)o Zájmy se áste p ekrývají (jeden pracovník má obchodní jednání v Chebu, druhý ten

samý den v Brn a k dispozici je jen jedno auto)o Každý chce n co úpln jiného (jeden preferuje jeden cíl, druhý odlišný)

Strategie ešení konfliktu:o soupe ení (nazývá se nulovým ešením) – jeden získá to, co druhý ztratí - „já“o spolupráce (nazývá se nenulovým ešením) – získají oba zú astn ní - „my“o jednání - ú astníci berou ešení do svých rukou a aktivn je ovliv ujío kompromis - ob stany stejn silné a ešení je naléhavéo kompenzace - místo nám nedostupného cíle volíme cíl uskute nitelnýo rezignace - p ístup "nechat to být", ponechat v ci samovývoji

taktické prost edky:o slib - sd lení, podmínka a odm na, sm ujeme ke spoluprácio ísaha - sd lení závazku, který na sebe slibující osoba (podoba slibu nebo hrozby)o inspekce - napl uje naši touhu "nahlédnout druhému do karet"o hrozba - podobá se slibu, s tím rozdílem, že slibujeme n co nep íjemnéhoo trest - d sledek nespln ní podmínky vy ené hrozbouo napadení - v rovin slovní i fyzické

19.2 ZVLÁDÁNÍ KONFLIKT

Pokud nejde konflikt odstranit, musí se ešit aktivn - získáme výhodu, že výsledek bereme dovlastních rukou

ešení konfliktu zahrnuje:o ípravu (zmapování naší i soupe ovy pozice, promyšlení hlavní strategie)o uvedení stanovisek (vyjasnit si, co si která stana o v ci myslí)o rekapitulace stanovisek (sd lujeme druhé stran náš názor na její postoj a naopak, ovšem

pozor! - bez emocí)o nalezení spole né i (uznání konfliktu jako problému obou stran)o dohodnutí ešení (možnost, na které se shodly ob strany)

Asertivita – prevence vzniku konflikt

20 ASERTIVITA

asertivita = praktický zp sob komunikace a jednání, nep ekra ování vlastních práv ani právostatních lidí, je postavena na transak ní analýze (E. Berne): každý jedinec má k dispozici t izákladní stavy svého „já“:

o Rodi (RO) = Agresivní jednání – odraz stavu ego vlastních rodi , ochra uje, ví, pe uje,hlásá pravdy, nabádá, kárá

o Dosp lý (DO) = Asertivní jednání – nezávislý a objektivní, pracuje, d lá dohody, myslí, eší,jedná

o Dít (DÍ) = Pasivní jednání – poz statky d tství, raduje se, prožívá, trucuje, zlobí, bojí se,chce

ležité je udržovat všechny tyto t i stavy ego ve vzájemné rovnováze.

30 Prosociální chování = altruismus | Asertivní dovednosti

NEZVLÁDNUTÉ EMOCE (p íbuzné prvky pasivního a agresivního chování) – jen pro info, asi není t eba um t na zkoušku

PASÍVNÍ ASERTIVNÍ AGRESÍVNÍVnit ní konflikt eší problémy Vn jší konfliktDeprese Pozitivní vztahy Pocit vinyBezmocnost Spokojenost FrustraceSlabý sebeobraz Pozitivní vztah k sob Zkreslený sebeobrazZtrácí p íležitost ve vztazích Vytvá ení p íležitosti pro mezilidské

vztahyZtrácí p íležitost ve vztazích

Nemá kontrolu nad sebou Kontrola nad sebou Nemá kontrolu nad sebouOsam lost Je s druhými Osam lostStres Relaxovanost StresSnížený seberespekt Udržuje a buduje seberespekt Pochybný seberespekt

Asertivita podle intenzity:o Základní – jednoduché, nekomplikované vyjád ení pocit , p edstav, myšlenek, názor i

pocit bez využití specifických sociálních dovedností.o Empatická – obsahuje už také prvek vnímavosti, citlivost v i ostatním lidem. Respektuje

druhého lov ka, snaží se mu porozum t a ešit situaci s ur itou perspektivou.o Stup ovaná – k té p echázíme (v tšinou od empatické a.), když prot jšek stále ignoruje a

porušuje naše práva. Pozor ale, abychom nep ešli až do agresivity.o Konfrontativní – na partnera neúto íme, ale žádáme dopl ující informace k vy ešení

problému. Tento typ asertivity asto používáme p i výchov .Asertivní jednání = jednání dosp lého s dosp lým

20.1 ASERTIVNÍ DOVEDNOSTI

osm základních asertivních dovedností:1. Pokažená gramofonová deska - technika, která nás klidným opakováním toho, co chceme,

í vytrvalosti v prosazování svého2. Otev ené dve e - dovoluje nám akceptovat kritiku bez úzkosti tím, že klidn p iznáme svému

kritikovi, že v tom, co íká, m že být n co pravdy3. Sebeotev ení - sd líme skute né aspekty naší osobnosti nebo chování4. Volné informace - snižuje plachost tím, že se snažíme rozpoznávat informace o partnerovi a

zárove nabízíme n které o sob5. Negativní asertivita - p ijímáme naše chyby a omyly aniž bychom se museli omlouvat6. Negativní dotazování - aktivní podpora kritiky s cílem získat informace7. Selektivní ignorování - umož uje vyrovnávat se kritikou8. ijatelný kompromis - pokud není v sázce sebeúcta, je vhodné nabídnout p ijatelný kompromis

20.2 MÝTY KOLEM ASERTIVITY

o Mýtus „hroší k že“ (nebere ohled na druhé)o Mýtus „kamikadze“ (p epokládá neústupnost)o Mýtus „naši furianti“ (mylná p edstava, že se prosadíme za každou cenu)o Mýtus „nemorální anarchie“ (chybn soudí, že si každý bude d lat, co chce)o Mýtus „Niobé“ (na asertivitu doplatíme osamocením)o Mýtus „šikmé plochy“ (obává se zneužití asertivity)o Mýtus „jinak (než asertivn ) to už možné není“ <= právo rozhodnout, kdy ji použiji a kdy ne

21 PROSOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ = ALTRUISMUS

prosociální chování = iny, vykonané ve prosp ch druhého bez o ekávání odm ny, altruismus.pro pomáháme:

o teorie sociální vým ny – p edpokl. zisk na základ vynaloženého úsilí (nap . sebeuspokojení)o sociální normy - pocit uspokojení, když se lov k chová v souladu s nío reciprocita = podstatou je p esv ení, že bychom m li pomáhat t m, kte í pomohli nám,

oplácet dobro dobremo sociální odpov dnost - m li bychom pomáhat bez ohledu na op tování pomocio empatie = schopnost vcítit se do druhého lov ka

kdy pomáháme – strach z pomoci:o efekt p ihlížejícího - když nešt stí p ihlíží více lidí - o ekává se, že "n kdo n co ud lá"o nejednozna nost - nejsme schopni posoudit závažnost situace, zjiš ujeme, jak se chovají ostatní

Skupina a její rozd lení | Sociální afiliace 31

o strach ze sociálního omylu - obavy, že n komu "naletíme"o kompetentnost – zvažujeme, zda máme pot ebn p edpoklady pro poskytnutí pomocio skupina - lidé ve skupin , jakoby o ekávají, až n kdo ud lá první krok, hlavn aby to

nemuseli být oniKomu pomáháme:

o posuzujeme p inu nesnázío posuzujeme závazek v i dané osobo vliv pohlaví:

ženy, kde je t eba trp livost (starým lidem, d tem...)muži, kde je zapot ebí fyzické síly

21.1 SOCIÁLNÍ AFILIACE

pot eba afiliace se projevuje jako tendence být s n kým, být spoluže se pohybovat mezi dv ma póly – družností a intimitou (p átelstvím a láskou).

interakce s druhými lidmi d ležitá hned z n kolika d vod :1. Vztahem k druhému lov ku si m žeme ov it, co je správné, vhodné nebo žádoucí

v mezilidském chování.2. ítomnost blízké osoby zvyšuje pocity št stí a naopak poskytuje úlevu a út chu v

zármutku.3. Kontakt s další osobou poskytuje podn ty pro srovnávání (úsp šnosti, výkonnosti, zp sob

prožívání), osvojování si nových poznatk a zp tnou vazbu pro prvky vlastního chování.4. V interakci se o ekává za úsp šn vynaložené úsilí odm na v podob ocen ní, které zvyšuje

sebehodnocení.5. Spolupráce s jinými a podílení se na spole ném výkonu p ináší uspokojení.6. U blízkých a d rných vztah vyvolává p íjemné pocity vzájemná ra a spole ná znalost

informací, které nejsou p ístupné jiným lidem. D ležité je i sdílení podobných názor apostoj a možnost hovo it o nich.

7. Blízké mezilidské vztahy nám dávají pocit bezpe í a možnost obrátit se s problémy na ty,kte í o nás mají starost a jsou ochotni pomoci.

SAMOTA A OSAM NÍsamota - ob as ji volí, pot eba p emýšlet, vyrovnávat se s n ím, pozitivn p ispívá jeho psychickévyrovnanostiosam ní – stav, který m že od vyrovnanosti naopak vzdalovatsociální izolace – zm na bydlišt (prost edí), musí se navazovat kontaktyemocionální izolace – absence d rného vztahu k druhému

22 SKUPINA A JEJÍ ROZD LENÍ

lov k nem že bez kontaktu s druhými žít, v tšina pot ebuje blízkého partnera, p átele, jiné osoby, sekterými je denn ve stykuSkupiny podle velikosti:

o Dyáda - nejmenší skupina, vzniká, když dv osoby, které ji tvo í "v po sob následujícíchsituacích, na sebe p sobí"

o Malé sociální skupiny - vzájemn se znají, komunikují spolu, jsou spojovány spole nýmcílem, do 30-40 osob

podle lenství:neformální - p íslušníci jsou seskupování neformáln nap . emocionáln(rodina, p átelé)formální - p íslušníci jsou seskupování formáln stanovenými úkoly...(pracovní skupiny)

podle zp sobu seskupování:lenské - skupina, ke které jedinec skute p ísluší

referen ní - skupina, ke které by p íslušet cht l (pozitivn referen ní)nebo necht l (negativn referen ní)

o St ední a velké sociální skupiny (p edm t sociologie) — obyvatelé m sta, národnostnískupiny, sociální vrstvy a t ídy

32 Skupina a její rozd lení | Skupinové klima

Dav: chování davu (masové jevy) = skupinové chování, které vzniká spontánn a vyvíjí seneplánovan , je relativn neorganizované a nep edpov ditelné, závisí na vzájemném podn cování semezi ú astníky (nap . nákupní hore ka, manifestace, panika, vzpoura)

22.1 SKUPINOVÉ KLIMA

charakter p evládajících vzájemných vztah mezi jednotlivými lenyutvá í se v procesu v jejich vzájemné interakcepoci ováno nesmírn komplexn a posuzujeme je v intencích íznivé – nep íznivé

22.2 KOMUNIKACE VE SKUPIN

innost skupiny je založena na ijímání a sd lování informací a na rozhodovánímezi leny ve skupinách se vytvá í ur itá komunika ní sí

o Plná struktura - možnost komunikace každého s každým, všichni spokojení, není zde ur enarole vedoucího

o Kruhová struktura - možnosti komunikace jsou pro leny uspokojivéo et zová struktura - r zné p ístupové kanály, možnost zkreslenío Vidlicovitá struktura - r zné možnosti p ístupu k informacím = rozdílnost ve spokojenostio Hv zdicovitá struktura - malý po et komunika ních kanál , možnosti p ístupu r zné, malá

spokojenost, vedoucí úloha dob e ur itelná

22.3 SOCIOMETRIE

sociometrie = metoda sociální psychologie zam ená na zjištování sociáln -emocionálních vztahmezi leny malých skupinvýsledkem sociometrie = sociogram:

o zné formy - ter ový, hierarchický apod.o podává obraz vztah v malé skupino charakterizuje skupinu jednak jako celek, jednak pozici leno každý len skupiny má sv j sociometrický statuso na základ sociogramu mohou být ešeny problémy ve skupino možnost vy lenit sociogramy jednotlivých osob, které nám pomohou nalézt preferované nebo

jedince s problémy ve skupintypy individuálních sociogram :

o sociometrická hv zda – asto bývá mluv ím neformální vedoucím skupiny, snadno navazujesociální kontakt a asto komunikuje se leny skupiny

o sociální extroverze – jako sociometrická hv zda, jen sám jedinec je orientován mimo rámecskupiny, tou je však on sám oblíben a preferován

o sociální plachost (introverze) – jedinec nemá dost odvahy na ú astn ní d ní ve skupin ,obává se, že se nedokáže projevit vhodným zp sobem

o sociální chlad – m že jít o dispozi ní omezení, tak o situa ní projev (nap . autismus)základní pravidla pro použití sociometrického testu podle Morena:

1. dotazované osoby musí p esn v t, z jakého souboru mají volit, musí být p esn vymezenyhranice skupiny

2. po et voleb musí být omezený3. Výb r musí být proveden podle ur itého kritéria nebo innosti4. Volba nem že být provád na anonymn , ale je nutné zachovat výpov v tajnosti5. Otázky musí být jednozna né a pochopitelné6. Výsledky mají být použity k pozitivním zásah m do skupiny