ČTYŘI SLOVAČTYŘI SLOVAZ UKRAJINYZ UKRAJINY

+ Eliáš, Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu+ Markian OSBMr, hlava Ukrajinské pravověrné řeckokatolické církve

+ Metoděj OSBMr, biskup-sekretář Byzantského katolického patriarchátu

2., revidované vydání, 2016

ÚVOD

Když učedníci požádali Ježíše, aby je naučil modlit se, odpověděl jim: „Když vy se modlíte, říkejte: ‚Otče náš...‘“ On sám je nám příkladem, tak se modlil v Getsemanech: „Otče,… staň se Tvá vůle...“ (Mt 26,42), když Jej přibíjeli na kříž: „Otče, odpusť jim…“ (Lk 23,34), v hodině smrti, když nastala tma po celé zemi a opona v chrámě, která dělila svatyni od velesvatyně, se roztrhla, zvolal mocným hlasem: „Otče, do Tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ (Lk 23,46) Slovo Abba - Otče - v překladu znamená spíš důvěrné a něžné: „tatínku“.

Skrze křest jsme se stali Božími dětmi. Písmo říká: „Protože jste synové, poslal Bůh do vašich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího ABBA – Otče.“ (Ga 4,6) O svatém Františkovi se vypráví, že když se šel modlit, večer začal modlitbu Páně slovem: „Otče – Abba…“, a když slunce vycházelo, stále opakoval jen toto jediné slovo: „Otče…“ V tomto slově, v této vydanosti Bohu, se člověk nemodlí jenom ústy, ale především svým srdcem, či spíše Duch Svatý se v nás modlí a „sténá v nás nevyslovitelným lkaním“ (Ř 8,26). Ježíš při smrti „hlasitě volal“… a Duch Svatý v nás „sténá“ a volá „Áááá…bá-bá-bá… Otče!“ Jediným klíčem k poznání mnohých tajemství je čistá láska (agapé). Tato „je vylita v našich srdcích skrze Ducha Svatého, který nám byl dán“ (Ř 5,5). Z tohoto pohledu můžeme pravdivě vnímat hloubku prvního Božího přikázání: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ (Mt 22,37) „Já, Hospodin, Jsem tvůj Bůh… nebudeš mít jiného boha…“ (Ex 20,2n) V dnešní době, kdy svět pošpinil Boží lid duchem modlářství, je třeba dělat pokání a vrátit se zpět k této čisté lásce k Bohu a celý svůj život postavit na tomto pevném základě osobního vztahu k Němu. V Ježíši Kristu smíme Boha nazývat vpravdě: „Otče – Abba“.

Tato kniha se skládá ze čtyř témat, která jsou mimořádně aktuální pro dnešní dobu a vedou k pokání a k uvědomění si své křesťanské identity.

Je třeba, abychom se za sebe modlili, abychom se nebáli, protože naším Dobrým Pastýřem je samotný Ježíš, který za nás, ovce, dal svůj život. On mnohokrát opakuje: „Nebojte se! Neboj se!“ Zůstaneme-li věrni Ježíšovi, nemáme se čeho bát, ani utrpení, ani pronásledování, ani potupy, ba ani smrt nám neublíží! Platí: „Těm, kteří Boha (Ježíše) milují, všechny věci napomáhají k dobrému.“ (Ř 8,28)

Cíl knihy je jeden: Jednu hodinu (denně) bdít s Ježíšem (sr Mt 26,40). Bdění je ve jménu „Jehošua“ - Ježíš a „Abba“ - Otče!

2

I.I. SLOVOSLOVOHODINA S JEŽÍŠEM – KONTEMPLATIVNÍHODINA S JEŽÍŠEM – KONTEMPLATIVNÍ

MODLITBAMODLITBA

„Nemohli jste alespoň hodinu (denně) se mnou bdít? Bděte a modlete se.“ (Mt 26,40n) Ježíš volá, volá z celého svého srdce! A přece nikdo nepozvedl svůj hlas tak často a marně jako Ježíš Kristus. Žádná výzva nebyla tak málo pochopena– a to dokonce i těmi, kteří poznali Ježíše jako svého Spasitele a Pána.

Zde nalézáme největší protiklad; totiž lidé, kteří Jej sice nazývají Pánem, Ho nenásledují. Jak tomu rozumět? Cestu k následování Ježíše lze otevřít jen jediným klíčem, klíčem čisté lásky. Jiný neexistuje. Proto Pán též praví, že v plnění prvního přikázání: „Milovat budeš Pána Boha svého nade všecko“, je zahrnuto všechno správné konání.

Chceme zde krátce ukázat na obrácení, na živý vztah k našemu Pánu. Ukázat na Něho, který za tebe draze zaplatil, do poslední kapky své krve, abys byl vyrván z věčné smrti a dostalo se ti Božího života! Chceme ukázat na cestu následování našeho Pána a vytrvalosti na ní, což není možné bez lásky, která se nejvíce realizuje v kontemplativní modlitbě. Alespoň hodinu (denně) s Ježíšem (srov. Mt 26,40).

Obsah:I. Východní meditace a křesťanská

modlitbaII. Ježíš, Spasitel a Pán

III. Kontemplativní modlitba - zásady, řád, jednotlivé modely

IV. Otázky a odpovědiV. Nepřetržitá modlitba

(pozn. tento elaborát také zasíláme na Kongregaci pro nauku víry)

I. VÝCHODNÍ MEDITACE A KŘESŤANSKÁ MODLITBA

V roce 1989 vydal kardinál J. Ratzinger, jako prefekt Kongregace pro nauku víry, „Dopis biskupům Katolické církve o křesťanské modlitbě.“ List je reakcí na „šíření se východní meditace (pozn. jóga, zen…) v křesťanském světě, což způsobilo nebezpečí slučovat křesťanskou modlitbu s nekřesťanskou meditací“ (čl. 12).

V podstatě je zde řečeno, co křesťanská modlitba je a co není! Co není? „Nezakládá se na žádné technice ve vlastním slova smyslu. To by protiřečilo duchu dítěte požadovaného evangeliem. Hluboké spojení s Bohem nemá nic společného s technikou.“ (čl. 22)

3

Tuto základní pravdu potvrzuje svou osobní zkušeností o. J. Verlinde, který se cele otevřel hinduismu a pobýval v ášrámech v Himalájích, kde mělo přístup jen málo Evropanů. Potom prožil hlubokou konverzi a věnoval se zvlášť hluboce křesťanské kontemplativní modlitbě. Říká: „Křesťanská modlitba je setkáním lásky Boha a jeho malinkého stvoření. Modlitba je takovým dialogem, setkáním s Bohem…dobře chápete, že nemohu mluvit o nějakých technikách modlitby, protože mluvit o technice ve spojení s láskou je úplně nesmyslné…Takže techniky modlitby neexistují. Existují však jisté metody. Bůh v orientu není osobou, je jen neosobní vibrací… Zde se nacházíme v úplně jiné souvislosti a neexistuje spojení mezi křesťanskou modlitbou a východní meditací. Východ zná různé techniky, protože jeho cílem není vztah lásky k Bohu, ale práce s našimi psychickými schopnostmi a silami, s cílem rozplynutí se ve fúzi s tzv. kosmickými energiemi… V takové situaci nemůže vzniknout žádný vztah mezi člověkem a Bohem. Ani nemohou vzniknout skutečné vztahy mezi lidmi navzájem… Protože jsem dlouhá léta používal východní techniky, mohu vám říci, že neexistuje žádná možnost jejich spojení s křesťanskou modlitbou. Žádná jóga nemůže být přípravou ke křesťanské modlitbě…“

Co je pravá křesťanská modlitba shrnuje kardinál J. Ratzinger v těchto zásadách:

1/ Křesťanská modlitba je určena strukturou křesťanské věrouky, v níž se odráží pravda o Bohu a o stvoření.

2/ Proto je intimním a osobním dialogem mezi člověkem a Bohem.3/ Vyjadřuje tedy společenství vykoupeného stvoření s intimním

životem Boží Trojice.4/ Z tohoto života církve vyplývá postoj obrácení, opuštění svého „já“

směrem k „Ty“ – k Bohu. 5/ Křesťanská modlitba je tedy vždy současně skutečně osobní a

zároveň modlitbou společenství. (čl. 2)Tyto zásady můžeme doplnit některými články KKC:2711: Vnitřní (kontemplativní) modlitba (zkr. KM): (Při vstupu do ní je

třeba) „… vzbudit víru, abychom vstoupili do přítomnosti toho, který nás očekává, odložit naše masky a obrátit srdce k Pánu, který nás miluje, abychom se Mu odevzdali jako oběť, kterou je třeba očistit a přeměnit.“

2712: „KM je modlitbou Božího dítěte, hříšníka, jemuž bylo odpuštěno a který se otevírá k přijetí lásky, jakou je milován… KM je pokorná a

4

prostá odevzdanost do láskyplné vůle Otcovy ve stále hlubším spojení s Jeho milovaným Synem.“

2714: „… Během vnitřní modlitby v nás Otec mocně posiluje svým Duchem vnitřního člověka, aby Kristus přebýval v našich srdcích skrze víru a abychom byli zakořeněni a zakotveni v lásce.“ (sr Ef 3,16-17)

2715: „Kontemplace je pohled víry upřený na Ježíše Krista. ‚Já se dívám na Něho a On se dívá na mě…‘ Tato pozornost k Němu je zřeknutím se vlastního ‚já‘. Jeho pohled očišťuje srdce. Světlo Ježíšova pohledu osvětluje zrak našeho srdce; učí nás vidět všechno ve světle Jeho pravdy a Jeho soucitu se všemi lidmi (sr 1J 1,7). KM upírá svůj pohled také na tajemství Kristova života. Tímto způsobem vede k ‚vnitřnímu poznání Pána‘, aby Ho člověk více miloval a lépe následoval.“

2717: „… A v tomto tichu, nesnesitelném pro ‚vnějškového‘ člověka, nám Otec vyslovuje své vtělené Slovo, jež trpělo, zemřelo a vstalo z mrtvých, a synovský Duch nám dává účast na Ježíšově modlitbě.“

2719: „KM je společenství lásky. Přináší Život pro mnohé v té míře, v jaké souhlasí setrvat v temné noci víry. Velikonoční noc vzkříšení prochází skrze noc smrtelné úzkosti a hrobu. Toto jsou tři silné okamžiky Ježíšovy hodiny, kterou Jeho Duch (a ne tělo, které je slabé) dává prožívat ve vnitřní (kontemplativní) modlitbě. Je nutné chtít ‚jedinou hodinu bdít‘ s Ním (Mt 26, 40).“

II. JEŽÍŠ, SPASITEL A PÁNApoštol Pavel vyjádřil, co to znamená být křesťanem, takto: „Bůh nás

vytrhl z moci temnosti a přenesl do království milého Syna svého, v Nĕmž máme vykoupení v krvi Jeho.“ (Ko 1,13-14) Být křesťanem, tedy neznamená být především pokřtěn a biřmován, ale znamená to proměnu života, je to vytržení z moci temnoty a vstup do nového života s milujícím Pánem!

Pro ilustraci jeden příběh městského misionáře z Berlína: Ve své farnosti jsem měl člověka, který byl spoután opilstvím. Taková pouta jsou opravdu hrozná. Jednoho dne se dozvídám, že tento člověk se zase strašně opil, zničil doma nábytek a zbil ženu. Jdu tam tedy. Je pět hodin odpoledne. Muž sedí v kuchyni a pije kávu. Vedle sedí jeho pětiletý synek. Přátelsky pozdravím a ptám se: „Zas to dopadlo špatně?“ Muž jen zaskřípe zuby a vyskočí ze židle. Beze slova jde vedle do komory a přichází zpět s prádelní šňůrou. Potom začíná – bez jediného slova – přivazovat k židli svého malého chlapce. Říkám si: „Co to znamená? Je

5

ještě opilý?“ Přiváže chlapce a udělá uzel. Potom na chlapce zařve: „Vstaň!“ Chlapec začne plakat a naříkat: „Vždyť nemohu!“ Tu se na mě alkoholik obrátí s nevýslovně zoufalým výrazem a říká: „Tady vidíte, jak na tom jsem: vždyť já s tím přestat nemohu! Vždyť nemohu!“ Otřesné: „Vždyť nemohu!“ Hned nato sahám do kapsy, vytahuji nůž a řežu – bez ohledu na škodu – přeřezávám úplně novou prádelní šňůru. Pak klidně říkám chlapci: „Vstaň!“ Chlapec se postaví a já se obracím k muži se slovy: „No prosím!“ Ten odpovídá: „Ano, když přeříznete provaz!“ Říkám: „Poslyšte, přišel Někdo, kdo přeřezává pouta, která nás drží: Ježíš!“

Tento příklad se týká do určité míry nás všech. Bez Ježíše z otroctví hříchu osvobozeni nebudeme! Je tu však slavná skutečnost: jsme Jím vykoupeni z moci temnoty!

V Bibli je věta, ve které se mluví o něčem pozoruhodném: „Zákon Ducha života v Kristu Ježíši mne vysvobodil od zákona hříchu a smrti.“ (Ř 8,2) Existují přírodní zákony, když držím v ruce kapesník a pustím jej, padá podle zákona zemské přitažlivosti dolů. To se nedá změnit. Ale když kapesník zachytím rukou, nedopadne na zem. To znamená: zásahem jiné, vĕtší síly se působení gravitačního zákona ruší. My ve své přirozenosti podléháme zákonu hříchu a smrti. Všichni padáme, všichni sklouzáváme do vĕčné záhuby. To víme. A teď záleží všechno na tom, aby tu zasáhla větší síla a náš pád zadržela. Teprve pak přestaneme padat. A tuto větší sílu nám Bůh dal v Ježíši – On nás vykoupil, On nás vysvobodil. Rozumíte? Ježíš vzal ďáblu poslední moc! A v síle Ducha Svatého, kterou nám dává Ježíš, smíme žít novým vykoupeným životem!

Tobě je dáno jméno Ježíš (– kód), které otevírá přístup ke všemu, co je v nebesích. Je také schopno otevřít a vysvobodit všechno, co je zavřené a spoutané zde na zemi. „Amen, amen, pravím vám: Zač byste prosili Otce mého ve jménu mém, dá vám. Až dosud jste za nic neprosili ve jménu mém. Proste a vezmete…“ (J 16, 23-24)

Můžeš se do jména Ježíše Krista ukrývat v duchovním boji, protože je do něj vloženo všechno potřebné vítězství. Můžeme a máme toto jméno s vírou vzývat ve všech životních situacích.

Největší duchovní autorita: Dnes se šíří bezpočet magických a pohanských praktik, lidé jsou vtahováni do sekt a jsou jim dávána tajná jména a mantry, při kterých se otevírají různým tzv. neznámým energiím, v podstatě démonům! A právě v dnešní době tím více potřebujeme být uvedeni do Boží moci, do moci jména JEŽÍŠ (aramejsky: JEHOŠUA).

6

Jak začít? Na to odpovídá Kristus, a to hned svou první výzvou: „Obraťte se a věřte evangeliu!“ (Mk 1,15) Jak se obrátit? Od čeho k čemu? Co konkrétně udělat a jak věřit evangeliu? Základní radostná zpráva evangelia je, že Bůh mě miluje, že dal za mě svého jediného Syna, který - rovněž z lásky - za mě zemřel, abych já nezahynul, ale měl věčný život (sr J 3,16). Obrátit se musím tak, že na 1.místo ve svém životě postavím Ježíše a teprve potom vše ostatní!

Představ si prostornou místnost. Vpředu na stupni je velký vladařský trůn, symbol moci a vlády. Toto je obraz tvé duše. Na trůnu sedí hrdě tvé „já“. Je obklopeno mnoha rádci. To jsou různé polopravdy, návyky, strachy, představy, závislosti, tvá „dobra“… U dveří stojí Ježíš jako služebník, kterému dáváš své rozkazy či projevuješ svévolná přání. On musí slyšet nespokojené reptání a dokonce i hořké nadávky. Toto je obraz vlažného křesťana! Obrácení, neboli duchovní revoluce, znamená, že tvé „já“ sejde z trůnu ke dveřím a Ježíš dostane místo na trůnu. Toto je bolestný krok, ale potřebný. Svůj život musíš dát pod vládu Ježíšovi. On se musí stát tvým Pánem. Pokud panuje tvé ego, tak jsi podváděn, klamán, manipulován falešnými pravdami, falešným dobrem! Tvým skutečným pánem je hřích a ty jsi jeho otrokem. Jaký je konec a jaká je odplata? „Odplata za hřích je smrt.“ (Ř 6,23) Zde nejde o nějaký jeden hřích, ale o životní styl, v jakém nevládne Bůh, ale naše ego ovládané hříchem.

Ježíš říká, či spíše přikazuje, před svým Nanebevstoupením apoštolům: „Jděte do celého světa a získávejte mi učedníky.“ (Mt 28,19). Neříká: Získávejte ty, kdo budou chodit do chrámu, kdo se budou modlit, číst Bibli, krásně zpívat či přesně zachovávat liturgické předpisy. Nic takového Ježíš neříká. On mluví jasně: Získávejte učedníky! Abychom je získávali, musíme se nejprve sami stát Kristovými učedníky. Kdo může či nemůže být Kristovým učedníkem? Na to odpovídá sám Kristus, a to platí i dnes a bude platit stále: „Kdo neopustí všechno, co má, nemůže být mým učedníkem.“ (Lk 14,33) Podmínkou není přinášet velké oběti, dávat velké dary, ale dát všechno. Ježíš chce všechno. Tuto pravdu vyjadřuje podobenství o vzácné perle. Když kupující tuto perlu našel, prodal všechno, co měl a koupil ji. Můžeme si podobenství přiblížit takto: Před obchodníkem se vzácnou perlou stojí bohatý občan:

„Kolik stojí ta perla? Velmi se mi líbí, musím ji mít.“ „Všechno, co máte.“„Dobře, tu je moje vkladní knížka, jsou zde všechny moje peníze, dejte mi perlu!“ „A to je všechno, co máte?“

7

„Ano.“„A kde bydlíte?“ „Přece ve svém domě.“ „Dům tedy také.“ „A to mám bydlet v garáži?“ „Vy máte garáž? Garáž také. A co máte v garáži?“ „Dvě auta.“ „Tedy garáž a auta také.“ „Ale teď už nemám nic, dejte mi tu perlu!“ „Moment, a máte ženu a děti?“ „Mám.“„Tedy i ženu i děti.“ „Ale teď už nemám nic, jsem žebrák.“ „A co vaše zdraví?“ „Ano, jsem zdravý, to je můj nejdražší poklad.“ „Tedy i vaše zdraví!“ „Ale teď už nemám opravdu nic!“ „A přece ještě máte něco svého. Je to vaše vůle i tuto chci.“ „Ach, tak drahá je ta perla! Až když mám platit, tak si uvědomuji, co všechno

vlastním! Dávám i toto poslední.“ „Perla je vaše!“ Tou nejvzácnější perlou je Ježíš!Nyní si můžete všechno vzít nazpět, peníze, dům, auta, rodinu, zdraví...

Ale pamatujte: Od dnešního dne už nejste vlastníky toho všeho, ale jen správci! Přijdou dny, kdy si budu postupně brát jednu věc i jeden vztah za druhým, nereptejte. To už není vaše. Já, Ježíš, jsem vlastníkem, v hodině smrti to stejně všechno ztratíte. Ale co jste výměnou získali, zůstává. Já jsem ta nejdražší perla. Ve mně máte všechny poklady, ve mně máte věčný život. Všechno, co je mé, je vaše. Tím, že jste ztratili své pro mě a pro evangelium, získali jste všechno! TOTO JE OBRÁCENÍ! TOTO JE UČEDNICTVÍ: ZTRATIT VŠECHNO PRO KRISTA JEŽÍŠE. TOTO JE ČISTÁ LÁSKA – AGAPE: DENNĚ UMÍRAT SOBĚ A JEMU SE DÁVAT! Ale my musíme udělat nejprve tento první krok a pak se k němu vracet. Dejme se cele Bohu, On chce v nás žít – a to je proces – cesta, životní styl. Sv. Pavel volá: „…už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.“ (Ga 2,20)

Sochaři Michelangelovi přivezli do Říma velký kámen – kus skály. On jej chvíli obcházel, zamyšleně se na něj díval a potom řekl: „Vidím v něm Mojžíše.“ Jeho učeň se podivil: „Mistře, to přece není žádný Mojžíš, ale jen velký kámen.“ On mu odpověděl: „Ale on tam je! Totiž všechno, co

8

není Mojžíš, musí pryč!“ „A jak se to stane?“ „Rány jsou to, co dává tvar!“ A tak z tohoto kamene vznikla socha Mojžíše.

I s námi je to podobné: Všechno, co není Ježíš, musí jít pryč! Máme Mu dát svá srdce, aby pak Kristus skrze víru přebýval v našich srdcích! Máme Mu dát svůj rozum a vůli, tedy své myšlení. „To smýšlení mějte, které bylo v Kristu Ježíši.“ (Fil 2,5) Máme Mu dát své oči, ruce, nohy. On je chce používat. To je obrácení, to je nový život! Tento proces (cesta) přerodu není možný bez ran – utrpení. Jde především o vnitřní utrpení, zříkání se své vůle, o drobné ponižování, přijímání s vírou toho, co Bůh dopouští, hledání a realizování denně Boží vůle!

Přijetí Pána Ježíše:„Všichni zhřešili.“ (Ř 3,23) I ty. „Není ani jeden spravedlivý.“ (Ř 3,10)

Ani ty! „Odplata za hřích (i za tvůj) je (časná i věčná) smrt, ale život věčný (i pro tebe) je v Kristu Ježíši.“ (Ř 6,23) Ježíš je nyní před tebou. „Hle stojím u tvých dveří a klepu, kdo mi otevře, já vejdu.“ (srov. Zj 3,20) Otevři. Otvírám… Přijmi Ho nyní jako svého Spasitele a Pána:1/ Věříš, že Pán Ježíš je Bůh a že za tebe zemřel? …….. (ANO)2/ Dáváš do Jeho rukou celý svůj život? ……………….

……………….. ………………............ datum podpis

Nyní s vírou několikrát opakuj jméno Ježíš s vědomím, že to, co jsi právě učinil, vidí Bůh i celý vesmír. Bůh ti nyní skrze své slovo říká, že jsi Božím dítětem. „Těm, kteří ho přijali (přijal jsi Ho?) … a věří v Jeho jméno (věříš v Jeho jméno?) dal moc stát se Božími dětmi.“ (J 1,12) Jsi Božím dítětem! Poděkuj za to Otci, Synu i Duchu Svatému! Apoštol připomíná: „To jsem ti napsal, abys věděl, že máš život věčný!“ (sr 1J 5,13) „Kdo má Syna, má život věčný.“ (1J 5,12) Ty máš Syna, Ty máš život věčný! Větší hodnota neexistuje! Děkuj a chval Ho…

9

Jméno Ježíš nad každé jméno: Před jménem Ježíš se musí sklonit všechny síly. Bůh ti dal moc nad knížectvími a mocnostmi (negativními energiemi) duchovního světa a plné právo jim přikazovat! Víme, jak nad nimi Ježíš zvítězil: zemřel na kříži, sestoupil do pekel a úplně je odzbrojil. Tebe možná vůbec neznají, ale před Ježíšovým jménem padají! Království smrti, peklo, svět duchovních sil temnoty v povětří – všichni se třesou před jménem Ježíš. Ne tehdy, když toto jméno vysloví někdo jen tak, ale tehdy, když toto jméno vysloví ten, kdo je skrze úplnou odevzdanost vnitřně spojen s Kristem. Toto jméno nefungovalo pro 7 synů žida Skévy (viz Sk 19,13-17), protože nepřijali Krista – nebyli znovuzrozeni! Zlí duchové jim řekli zhruba toto: „Ano, my známe Ježíše, ale kdo jste vy?“

Krátká modlitba:TY, JEŽÍŠI, JSI PRAVÝ BŮH. TY JSI ZA MNE ZEMŘEL.Boží slovo svědčí: „Jestliže chodíme ve světle … krev Kristova nás

očišťuje od každého hříchu.“ (1J 1,7) V duchu se vírou dotýkám pěti ran Kristových. U každé rány řeknu ve víře: KREV OČIŠŤUJE a 3x opakuji jméno Ježíš (Jehošua). Vnímám tuto skutečnost – Ježíšova krev mě očišťuje.

Tuto „Ježíšovu modlitbu“ se mohu pomodlit aspoň 1x za den, a to nejlépe v 15°°hod, kdy si uvědomuji, že v tuto hodinu za mě Ježíš zemřel na kříži!

Mocné jméno Ježíš: Tam, kde lidé musí vystupovat proti mocnostem temnoty, kde musí vybojovávat ty největší bitvy a zachraňovat duše z ďábelských pout, tam musí farnost opustit všechny liturgické a teologické poučky a vzývat s vírou jméno Ježíš (Jehošua). Jedině v něm je veškerá moc a vítězství.

Jistý biskup vyslovuje velmi závažnou skutečnost: „Jestliže dnes teologové mluví o Kristu, pak v mnoha případech zde vůbec nejde o skutečnost zmrtvýchvstalého Pána, o Jeho osobní přítomnost, nýbrž o teologický pojem.“

Falešnost nepravé teologie se projevuje v tom, že se lidé vyhýbají vyslovování jména Ježíš. Avšak jméno Ježíš je vyznání, které si nedáme vzít.

Pro budoucnost křesťanství bude hodně záležet na tom, zda budeme vycházet jen ze světa prázdných pojmů, strnulých forem, křesťanských šablon, ze světa pouhých představ a zbožných iluzí, anebo zda se vrátíme do světa Nového Zákona: do světa realit, Boží skutečnosti, do silového

10

pole Ducha Svatého, který osobně vede k Pánu Ježíši, který byl, který zde je a který přijde.

Nejvíce nebezpečná záměna a nejhorší falešné „proroctví“ spočívá v tom, že je řečeno něco správného, ale právě jen řečeno, nikoliv splněno. Zdánlivá skutečnost pouhého slova je zvláštním pokušením církve, která tvrdí, že žije „ze slova“… Dá se však zaslepit a ošálit velkými a zbožnými slovy (i když jsou správná!), za nimiž není skutečný život, živé uskutečnění, a to je ta nejhorší záměna, která mezi námi hraje tak nebezpečnou roli! My máme být Marií, aby se v nás Boží Slovo vtělilo, a to skrze bezvýhradné Fiat Bohu! Neboť kdo pouze slyší, i když souhlasí, ale nerealizuje, nežije, nenásleduje Krista, ale jen teologizuje, ten je blázen, který staví svůj dům na písku (srov. Mt 7,26).

Je to strašné, že existuje teologie zaměňování, která „slovo“ (totiž vlastní mluvení) činí jedině platné, a tím ospravedlňuje nedostatek duchovního života, duchovního růstu a duchovní plodnosti.

Lidé vynalezli četné prostředky a cesty, aby zamaskovali nedostatek duchovního života: dobře navštěvované přednášky na „aktuální témata“, povzbudivé duchovní koncerty, organizování křesťanské charity, vyučování teologie pro laiky. To vše se snaží mnozí v církvi když ne zlepšit, tak alespoň revidovat, upravují se zpěvníky, vymýšlí se liturgické novoty. Z toho všeho může být hodně užitečných a dobrých věcí – ale nesmí se to stát náhražkou za život v Duchu Svatém. Liturgie bez probuzení duchovního života je snad nejvíce nebezpečným církevním programem, protože zatímco si plníme své „náboženské povinnosti“, naše srdce je daleko od Pána. Je možno zlepšovat liturgii, zkrášlovat ji, zakládat kostelní sbory, pořádat zpívané nešpory a dosáhnout zvýšené návštěvnosti, aniž by se jeden jediný člověk tázal: „Jak já, hříšný člověk, mohu být vykoupen?“ S takovou obnovou může být dokonce spokojen i ďábel. Liturgie se pro některé lidi může stát neproniknutelným brněním starého člověka, aby nevnímali potřebu pokání a osobního obrácení k Ježíši.

Tak je obnova liturgie a obnova teologie zaměňována za nový život. Jakým podvodem ďábla však je to, když se taková záměna vyskytuje nejen u jedinců, nýbrž skrze teologii je i povýšena na zásadu! Jak je to strašné, že může existovat teologie záměny.

Jaké pak jsou ale následky této mrtvolnosti, která je pokládána za náboženský „život“? Takové, že člověk nic od církve pro svůj osobní život nečeká, i když k ní třeba chová úctu. Své problémy si řeší jinak a jinde, a

11

vyprahlé duše, obzvlášť mládež, padají do falešného duchovna, které je jim nabízeno s velkou přitažlivostí.

Ty nejlepší a nejzbožnější snahy, dobře míněná podnikání, nejlépe promyšlené obnovy v různých oblastech farního a církevního života i ta nejčistší teologie nejsou k ničemu, dokud jim chybí moc Ducha Svatého, působící probuzení ve jménu Ježíš!

„Neboť Boží království nespočívá ve slovech, v pojmech, v prázdném řečnění, nýbrž v moci“ (srov. 1Kor 4,20), tam, kde existuje Boží vláda, tam existuje v síle, v plné moci a ve vítězství jména Ježíš.

Tuto zachraňující a vítěznou moc Jeho jména poznáme však jen tehdy, když svůj život bezvýhradně podřídíme Jeho vládě.

Jméno Ježíš a peklo: Od okamžiku, kdy umírající Ježíš na kříži zvolal: „Dokonáno jest!“(J 19,30), zachvěla se nejen země (srov. Mt 27,51), nýbrž zachvělo se i peklo ve svých základech, neboť obětí Beránka bylo nepříteli lidstva odňato právo na lidské pokolení a vzat dlužní úpis (srov. Ko 2,14).

Silnější přemohl silného (srov. Lk 11,22; Zj 5,5). Kristus svázal satana (srov. Mt 12,29), odňal mu veškerou výzbroj (srov. Lk 11,22), a zcela ho odzbrojil i s jeho podřízenými mocnostmi, duchy a silami (energiemi), veřejně ho postavil na pranýř a triumfálně nad ním zvítězil (srov. Ko 2,15). Zároveň byla odňata moc smrti (srov. 2Tm 1,10).

Kéž by nás Bůh i v tomto ohledu přivedl k zamyšlení a daroval obci věřících zase tu plnou moc, která je nutná, abychom dokázali vystupovat proti mocnostem pekla ve jménu Ježíš tak účinně, jak to činili apoštolové. U světců se stávalo, že démoni ustupovali a proti své vůli museli vyznávat, že Ježíš je vítěz!

V Jeho jménu (Ježíš) musí být hlásáno obrácení na odpuštění hříchů mezi všemi národy, počínajíc od Jeruzaléma (srov. Lk 24,47) (počínajíc od církve!). Obrácení znamená rozhodný odvrat od dosavadní životní cesty a od starého způsobu života. A to je skrze Ježíše nejen možné, nýbrž pro spásu také skutečně nutné: „Vpravdě vám říkám, když se neobrátíte a nebudete jako děti, nikdy nevejdete do Božího království.“ (Mt 18,3)

Proto výzva k obrácení neplatí jen zlodějům a křivopřísežníkům, prostitutkám a cizoložníkům, nýbrž také slušným občanům, nám všem, kněze, teology a řeholníky nevyjímaje.

12

Vyučovat v Ježíšově jménu: Vyučování v Ježíšově jménu se vztahuje na ty, kteří poselstvím evangelia došli k obrácení a nyní potřebují praktické pokyny pro nový život. Skrze učení se jim dostává pastoračních rad pro následování Krista ve všedním životě, pro praxi sebeposvěcování. Když máme na zřeteli tento novozákonní význam „učení“, poznáváme také, jak scestně a nebezpečně se v dějinách církve často opakovaly pokusy rozkládat víru v Ježíše v určitý počet učených teologických pouček. Když rozložíme vodu na kyslík a vodík, již to není voda. Rozložíme-li Ježíšovo učení na teologické poučky, je snadné přitom ztratit samotného Ježíše.

Žehnat v Ježíšově jménu: Je to něco velkého vyslovovat s požehnáním jméno Pána Ježíše nad lidmi, domy a farnostmi, městy a vesnicemi, a to s jistotou, že se přitom splní, co Bůh řekl Áronovi: „Když tak budou klást mé jméno na Izraelity, požehnám jim.“ (Nu 6,27)

V Ježíšově jménu uzdravovat nemocné: Ježíš a nemocní, hlásání a uzdravování, to patří nerozlučně k sobě. Proto Ježíšovo slovo „Uzdravujte nemocné“ stojí bezprostředně za: „Jděte a hlásejte!“ (Mt 10,7-8). K obrazu apoštolské činnosti tedy nutně patří také uzdravování a pomáhání v Ježíšově jménu. Je to sám Ježíš, který mocí svého jména skrze své posly i dnes uzdravuje jako kdysi v Galileji.

Jak vážně brali první křesťané tuto záležitost, ukazuje také pamětihodná modlitba k Pánu nebes a země, když se apoštolové vrátili z velerady: „Pane, dej svým služebníkům, aby se vší rozhodností hlásali tvé slovo. Vztáhni svou ruku k uzdravování a dej, ať se dějí znamení a divy skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše.“ (Sk 4,29n)

V Ježíšově jménu vyhánět démony: Jak vzdálená je dnešním křesťanům tato záležitost! A přece je to sám Pán, který svěřuje svým učedníkům tuto „plnou moc nad všemi démony“ (srov. Mt 10,1) a přikazuje jim: „Vyhánějte démony!“ (Mt 10,8). Kromě toho jim dává ujištění na cestu: „V mém jménu budou vyhánět démony.“ (Mk 16,17) Sám Ježíš je Ten, před Jehož mocným slovem prchají zlí duchové a v Jehož světlé přítomnosti si mohou utrápení lidé vydechnout.

V Ježíšově jménu jednat: Když shrneme, co všechno máme konat v Ježíšově jménu, dá se říci: Celé naše jednání má být v Ježíšově jménu.

13

Tak píše apoštol Pavel Kolosanům: „Cokoliv činíte slovem nebo skutkem, ať je to ve jménu Pána Ježíše, skrze Něho děkujte Bohu Otci.“ (Ko 3,17) Jak to činí šťastnou např. ženu v domácnosti, dělníka, řemeslníka, rolníka, žáka nebo studenta a všechny, kdo mají světské povolání, když si mohou říci: Cokoliv dělám na svém místě, smím konat v Ježíšově jménu, pro Něho a On to vždy přijme. Je to velmi důležité, aby celý náš život byl orientován na Pána Ježíše, aby se tak celému našemu jednání, slovem i skutkem, dostalo požehnání a vítězství Jeho jména.

Trpět pro Ježíšovo jméno: Ježíš před svou smrtí v posledních rozmluvách se svými učedníky říká: „Jestliže mě pronásledovali, budou i vás pronásledovat…“ (J 15,20)

Pak také Ananiášovi říká o Pavlovi: „Neboť mu ukážu, jak mnoho bude muset trpět kvůli mému jménu.“ (Sk 9,16) Před cestou do Jeruzaléma Pavel svědčí: „Jsem připraven nejen se nechat v Jeruzalémě spoutat, nýbrž i zemřít pro jméno Pána Ježíše.“ (Sk 21,13) Také kniha Zjevení mluví o tom, že věrní v posledních časech dostanou milost zemřít mučednickou smrtí pro jméno Ježíšovo. III. KONTEMPLATIVNÍ MODLITBA (KM) – ŘÁD, ZÁSADY, PRAKTIKY

Růženec: Řád - před každým desátkem krátké rozjímavé slovo a pak se snažím vidět, slyšet, prožívat jednotlivá tajemství. (mnohé návody a rozjímání)

Křížová cesta – Je napsáno mnoho návodů jak se ji modlit. Je dobré mít i své osobní rozjímání o utrpení Páně a využít při tom dvou zásad: 1) snažím se vnímat, co trpí Ježíš, 2) pohled na své hříchy i na své egoistické postoje, kterými jsem zapříčinil Jeho utrpení. Otázka: Co jsi udělal, Ježíši, pro mě a co já dělám pro Tebe?

Hodinová KM:Vysvětlení několika zásad - praktik:Poloha při modlitbě: Aby vnitřní modlitba byla intenzivní, je třeba

dodržovat určité zásady. Při modlitbě máme zvednuté ruce, ale nejen tak nějak ledabyle, ale tak, že vyjadřují postoj bdělosti a radikálního vydání se Kristu. Je známo, že takový postoj při modlitbě měli Židé. Tak se modlil Kristus i Jeho Matka, tak se modlili apoštolové i první křesťané. Tento postoj je už sám modlitbou, otevřením se k přijetí Ducha. Tedy zdůraznili jsme si postoj.

Pomůcky: A jaké jsou pomůcky k modlitbě? Dvě základní: Písmo svaté a sešit s perem. Kdykoliv přijde nějaká inspirace nebo se vynoří nějaká

14

starost, tak si stručně zapíši jedno či druhé a hned se vracím do Boží přítomnosti. Písmo je možno číst v krátkých přestávkách. Je dobré, aby byl v místnosti kříž a hodiny.

Řád modlitby: Modlitební hodina je rozdělena na tři části. Z toho vždy 15 minut je intenzivní modlitba a 5 minut uvolnění. Nejtěžší je začátek - neboli vyjití z ducha tohoto světa a přejití do prostoru Božího Ducha. Tento přechod vyžaduje určitý vnitřní a vnější sebezápor a právě na tomto sebezapření většinou závisí požehnání v celé modlitbě. Lidové přísloví říká: „Kdo začal, už má polovinu za sebou!“ To platí nejen pro každý začátek v přirozené rovině, ale platí to i o modlitbě, a obzvlášť o této.

Cíl: Cílem modlitby je prolomit se do Boží přítomnosti a v ní zůstávat. Není to tak jednoduché, ale pro každého dosažitelné. Nejedná se o mimořádnost určenou několika jedincům, ale každý upřímný křesťan se může takto modlit, děti nevyjímaje. Tato modlitba je postavena na Božím slově a epiklézi (úpěnlivém volání k Bohu o příchod Ducha Svatého). Jde skutečně o vtělování Slova - Ježíše - v nás! Ke vtělení Božího Slova je potřebné lidské FIAT („ať se mi stane“) a epikléze Duchem Svatým. Nejsilnější epiklézi prožila Ježíšova matka Maria, jednak při vtělení Slova, když se stala skrze víru matkou prvorozeného – Ježíše. A potom před Jeho smrtí na Golgotě dostala ona, ale i budoucí církev zastoupená učedníkem, slovo: „Hle, tvá matka!“ Před sestoupením Ducha Svatého a při Jeho vylití prožila spolu s apoštoly 10-ti denní epiklézi (prosbu o příchod Ducha Svatého a naplnění), slovo se znovu stalo tělem a rodí se církev, které je Matkou. Ježíšova Matka se tedy stala matkou i druhorozených – Matkou církve – tvou Matkou.

Úpěnlivé volání: V Listě k Židům je napsáno, že Kristus s hlasitým voláním - křikem - přednesl své prosby tomu, který ho mohl vyslyšet (sr Žd 5,7). V žalmech král David ukazuje na potřebu hlasitého volání před Hospodinem, které ale musí prýštit z hlubin duše. Křik před Hospodinem, kdy duše vylévá své bolesti a strachy, je osvobozující a uzdravující. „Duch Svatý se za nás přimlouvá vzdechy nevyslovitelnými.“ (Ř 8,26) „Pohoršujícím“ prvkem v této modlitbě je hlasité volání, ale je možno volat intenzivně i bez hlasu. Když člověk prožije prudkou fyzickou bolest, ať je to v Koreji, v Americe či v Evropě, reaguje stejně. Nebude používat dlouhé věty, ale jen zaúpí, jakési ááááááá, úúúúúú… Pokud člověk zažije velkou duševní bolest, např. ztrátu drahé osoby, a uvědomí si ji, potom mu vytrysknou slzy. Začne plakat, což pomáhá jeho duši uvolnit se, a pak také potřebuje někoho, komu se může se svou bolestí svěřit, popřípadě se před

15

ním vyplakat. Sdělená bolest, poloviční bolest. Při tomto pláči, je-li bolest hluboká, se ozve jakési úpění úúúú – úúúú – úúúú… Podobně, když někdo prožívá velkou radost, tak slova, věty mu nestačí a jen si pobroukává: la, la… ra, ra… (sr Sv. Augustin, Breviář; den sv. Cecílie - 22.11., druhé čtení) Toto je jazyk společný všem lidem, kteří na zemi žili a budou žít. Pokud je člověk nějak oklamán, podveden nebo velmi rozčílen, tak zvýší hlas. Lidé nevěřící se odreagovávají klením, nadáváním a hněvem na ty, kdo jim způsobili neštěstí. Když si člověk sám způsobí utrpení, tak je zlý na sebe, odreagovává se tím, že křičí: „Já osel! Já hlupák!“ Pokud tento hněv je mimořádně velký, tak už není schopen slovem vyjádřit hněv a bolest v duši, ale jenom v zuřivosti sténá, je to jakési éééé, éééé, éééé… Tímto se otevírá duchu, který je však zcela protichůdný Duchu Svatému.

Za samohláskami á,é,í,ó,ú je určitý společný nosný zvuk, který se snadno mění v jednu či druhou samohlásku. Máme-li v modlitbě vylévat svoje srdce před Bohem, tak právě úpění a volání, jak je vyjádřeno v žalmech, je k tomu tím nejpřirozenějším lidským projevem. Jako by se skrze ně projevoval duch člověka. Když přijde na svět dítě, nejprve začne plakat, tím se nějak uvolní, otevře. Jsme vlastně u kořene toho, co je to epikléze, úpěnlivé volání před Bohem. Jednak je to volání, ne šeptání, a jednak je úpěnlivé. Mohu opakovat jednoduchou samohlásku ááá a v mysli držet jméno Jehošuááááá… = Ježíš, a zárověň si vírou uvědomovat moc tohoto jména, před kterým se „…musí sklonit každé koleno na nebi i na zemi“ (Fp 2,10). V tom jménu apoštolové vyháněli démony a uzdravovali nemocné. V tomto jménu je vyjádřena, ale také koncentrována víra víc, než kdybych vyslovil slovo nebo větu. To je úpěnlivá modlitba! – vylévání srdce před Hospodinem.

Ti, kteří k této modlitbě přistoupí, najednou cítí, že tu slova modlitby samovolně přejdou do jednoslabičných či dvouslabičných slov. To vede k vnitřnímu soustředění třeba jen na slovo: Ty (Ježíši), Ty, Ty… a v duchu se dívám do Jeho očí (na kříži). Vnímám, že můj hřích je příčinou Ježíšovy smrti, vnímám Jeho lásku - On za mě zemřel. Při tomto úplném odkrytí se před Bohem, úplném pokoření, postavení se do pravdy a oddělení se od hříchu i jeho kořenů, nestačí jen sedět. Potřebuji buď klečet nebo stát a jen myšlenkami zůstávat v pravdě a to mě nutí úpět celou bytostí a ruce vyletí automaticky nahoru. Uvědomuji si lásku Otce, který za mě dal svého Syna, a vnitřně prožívám: Otče – k vyjádření mi pomůže úpění: A – BA – ááááá… ba-ba-ba-ba…áááá… (Nebudete-li jako děti…) (Mt 18,3). I tyto dva základní postoje, tj. ruce nahoru a klečení nebo stání,

16

jsou spojeny s úpěním před Bohem. Ten křik, to není nějaké umělé navozování citů, to je skutečně modlitba v Duchu a v Pravdě, to je potřeba duše. Tak nějak se modlil žalmista, král David, a zřejmě i sám Pán Ježíš, když mnohdy celou noc prožil na modlitbách.

Přítomný okamžik: Vraťme se zpět k základním principům. Jeden z nich je, že kromě Božího slova je na modlitbě potřebná bdělost. Ježíš řekl: „Nemohli jste alespoň hodinu se mnou bdít? Bděte a modlete se!“ (Mt 26,40) K bdělosti pomáhá toto: na začátku i během modlitby si občas připomenu, že chci aspoň jednu minutu, a to právě tuto, kdy si to uvědomuji, prožít v Boží přítomnosti. Tedy se musím zapřít a uvědomit si, že Bůh mě vidí a zároveň že já jsem před ním otevřený. Nebo si opakuji: „Ty oči!“ a dívám se v duchu do Ježíšových očí a před ním se otvírám… všechno Mu dávám… nejenom hříchy…, ale i kořen hříchu… nic nevlastním, žádnou myšlenku, žádný vztah, žádnou vzpomínku, ani představu! Nyní to všechno pouštím, nyní je můj duch chudý, svobodný od bohatství duševna a starostí. Nyní mám jen jedinou starost a tou je být s Ježíšem. Jemu chci naslouchat, do Jeho očí se dívat. Ten Ježíšův pohled proniká hluboko, člověk v Jeho pohledu vnímá svůj hřích. V Boží přítomnosti vnímám nejenom velké hříchy, ale i drobné projevy sobectví, sebelásky a svévolnictví. Tady, v této pravdě, se člověk léčí jako pod neviditelnými paprsky rentgenu od všech smutků a bolestí, které má hluboko v duši. To léčení je bolestné, ale zároveň je velkým štěstím, které nelze srovnat s tím, co svět nabízí. Totiž v tomto světle člověk vnímá i realitu své smrti, marnost a klam světa, ale i věčnost a Boží lásku. V této očišťující bolesti, v této bolestivé pravdě, hluboké uzdravování v duši přináší velký pokoj, který skutečně svět dát nemůže. Tehdy člověk zakouší mnoho pravd z Písma jako: „Pojďte ke mně všichni,… najdete pokoj svým duším…“ (Mt 11,28-29) Přítomný okamžik je v modlitbě základem. K němu se vracíme ve všech evangelijních pravdách, které zde prožíváme a pokud v něm nastane spočinutí, přestaneme vnímat zevnější volání svého hlasu a vnímáme např. jen slovo (myšlenku) „Ty!“ (Ježíši), a duchovní spojení s Ním v pravdě. Při tom člověk neupadá do žádné extáze, je v naprosté bdělosti a střízlivosti, k tomu disponuje i úpění (Abba – ááá… bá-bá-bááá…).

V podstatě celá hodina je boj o přítomný okamžik, v němž se soustředím a uvědomuji si spojení s Otcem, s Ježíšem skrze slovo: „Ty, Ty“ anebo „Ty mě!“ („Ty, Ježíši, mě miluješ“, nebo: „Ty za mě!“). Ale většinou jen to „Ty!“ A zvlášť „Ty mě vidíš!“ „Ježíš viděl toho učedníka stojícího pod

17

křížem.“ (J 19,26) „Já jsem nyní učedník a Ty mě vidíš, nyní a tu, Ty…“ V této větě je velká moc! Přitom se vnitřně před Ním, jako před svým Pánem a Bohem, otevírám, nic neskrývám! Bolí to, ale zároveň i uzdravuje. Později je možné se také modlit „Ty nás vidíš“ a přitom si uvědomovat bolesti lidí, kteří jsou mi drazí a vnímat jejich otrocká pouta, zlozvyky i to, jak jsou jimi zatemňováni a jak bych jim velmi chtěl pomoci a nemohu. Nyní ale mohu jedno, to nejdůležitější - tuto bolest dávám Ježíšovi! Pak najednou přichází světlo, uzdravení, pokoj a mnohdy prorocké slovo pro tu duši.

I problémy, starosti, povinnosti, se mohou stát „palivem“ pro oheň Ducha. Prožívám realitu: „Ty mě vidíš“ a dávám Mu konkrétní hříchy, slabosti a starosti, potom přichází světlo, síla, inspirace, Pán mluví k duši. (pozn. ta slova např.: „Ty mě vidíš“, nevyslovuji ústy, ale myšlenkou. Vyslovení myšlenkou je doprovázeno zevnějším projevem tichého či hlasitého úpění ústy, ale i postojem - ruce nahoru.)

Zkušenosti východních otců o modlitběO starci Arseniovi se praví, že v sobotu večer nechal za zády zapadající

slunce, vztáhl ruce k nebi (k Bohu) a modlil se tak dlouho, dokud mu slunce nezasvítilo do tváře. Potom si šel odpočinout.

Stařec Lot při modlitbě zvedl ruce k nebi. Deset jeho prstů bylo jako deset ohnivých svící. Svému příteli řekl: „Chceš se opravdově modlit? Staň se ohněm.“

Někteří se ptali starce Makaria: „Jak se máme modlit?“ On jim odpověděl: „Není zapotřebí mnoha slov, ale často zvedat ruce k Bohu a říkat: ‚Bože, jak Ty chceš a jak Ty znáš, tak se staň, smiluj se!‘“

Jeden bratr potkal starce a stěžoval si: „Jsme sužováni velkým suchem.“ Stařec mu odpověděl: „A proč se nemodlíte a neprosíte Boha?“ Bratr opáčil: „My se modlíme a prosíme, ale déšť nepřichází.“ Stařec mu řekl: „Proč se nemodlíte horlivě? Začněme se modlit!“ Stařec zvedl ruce k nebi, začal se modlit a hned se spustil velký déšť. Bratr zůstal jako omráčený. (O nepřetržité a horlivé modlitbě, kap. 12, Drevnij paterik)

MODEL HODINOVÉ KONTEMPLATIVNÍ MODLITBYV této modlitbě budeme prožívat tyto tři evangelijní pravdy: 1) odpuštění hříchů (očista), 2) spoluukřižování, 3) přijetí Ježíšovy

poslední vůle – přijetí nového srdce.

18

První třetina: OČISTA1. část (1. minuta): Jeden z přítomných hlasitě vyjádří obsah první třetiny a tak modlitbu jednotně uvede např. těmito slovy: „Ježíš je tu i svatí a andělé (sr Žd 12,22n). Čeká na tebe. Otevři se Mu. Vykonej soud nad svým hříchem. Pak se v duchu postav pod kříž a znovu se zadívej do Ježíšových očí a ran. S vírou vzývej Jeho jméno. Uvědom si, že krev Ježíšova tě očišťuje od každého hříchu.“ Po tomto hlasitém úvodu modlitbu vnitřně prožíváme tak, jak je popsáno ve 2.,3., 4. a 5. části.

2. část (asi 3 minuty): Uvědom si přítomnost Ježíše, Jeho Matky, svatých a andělů (Žd 12,22n). Vzývej Pannu Marii, anděly a svaté, aby ti pomohli k bdělosti.

3. část (asi 3 minuty): Otevření se a přijetí Pána Ježíše na základě Božího Slova: Zj 3,20 - „Hle, stojím u tvých dveří a tluču, každý, kdo otevře, vejdu dovnitř.“ Uvědomuji si - Ty stojíš, Ty klepeš…

Já otvírám… Otevřel jsem. Ty vcházíš, Ty jsi vešel… Ty jsi ve mně: Ty jsi Bůh z Boha… Světlo ze Světla… Pravý Bůh z Pravého Boha… Zrozený, Nestvořený… Jedné podstaty s Otcem… Věřím… Vyznávám!

4. část (asi 4 minuty): Boží soud „Odplata za hřích je smrt…“ (Ř 6,23) Uvědomím si svůj hřích, např., že jsem svévolník – nehledám a neplním vůli Boží; jsem sudič, soudím notoricky lidi i

Boha; jsem hedonista (lenost, požitkářství, nekázeň). Můžeš si alespoň matně představit či si jen uvědomit, že v hodině smrti překročíš práh času, a pak tě čeká soud. Představ si pro názornost velký stadion: na levé straně jsou zlí duchové, kteří na tebe budou žalovat (viz Zj 12,10), na pravé straně Boží andělé, za tebou celé lidstvo, a před tebou velké plátno, na němž se promítá celý tvůj život podle slova: „Nic není skryto, co nebude odkryto.“ (Mt 10,26) Nejenom zevnější skutky, ale tady je vyjeveno i to, co bylo ve tvém srdci, i tvé nejtajnější myšlenky. Stojím ve světle a nic nemaskuji, nazývám věci pravými jmény, tak tvrdě jak je nazývá můj nepřítel – žalobce. Ano, jsem hříšník, za moje svévolnosti, za moje sudičství a tělesnost zasluhuji věčné zavržení. Jedná se v podstatě o hřích bezbožnosti a modlářství, spoléhání na sebe sama, na tvorstvo a ignorování Boha, Jeho slova a Jeho Ducha. Nebráním se, naopak soudím sebe, vše dávám do světla a uvědomuji si, že jsem hříšník, který si zasluhuje ortel smrti! „Odplata za hřích je smrt.“ To je jasné slovo! Toto je ryzí pravda. Uvědomím si, že jsem odsouzenec na smrt, ale já už vím, že mám naději na amnestii.

19

5. část (asi 4 minuty): Odpuštění hříchů Teď je vše dáno do světla Božího soudu. „Jestliže sami sebe soudíme, už nebudeme souzeni.“ (1Kor 11,31) To, co za života dáváš do světla, ti Bůh odpouští, vymazává dle zásady: „Jestliže chodíme ve světle, krev Kristova nás očišťuje od každého hříchu.“ (1J 1,7) Všechno to, co bylo dáno do světla, a tedy mohlo být očištěno Kristovou krví, už podruhé souzeno nebude, za to už byl odsouzen Ježíš a za to prolil svou krev, takže žalobníci nemají nad tebou žádnou moc (viz Zj 12,11). Totiž Ježíš za moje i tvoje hříchy zemřel a trest, který spravedlivě dopadá za hřích byl už odpykán, zaplacen. Ježíš zemřel za mě. V duchu jdu pod kříž, pohlédnu na krev Spasitele a s vírou přijímám slovo osvobození, jaké dostal lotr: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lk 23,43) Prožiji základní pravdu - ospravedlněni jsme z víry, ne na základě našich skutků; tedy zdarma, ale skrze víru. A já nyní vírou přijímám ono ospravedlnění, oblečení se do spravedlnosti Ježíšovy! Shrnutí první třetiny: S vírou prožívám základní věci: 1) Přiznávám a dávám své hříchy do světla, do soudu už nyní v čase. 2) Nyní v čase přijímám odpuštění.

Boží slovo zní: „Jestliže chodíme ve světle.“ Tedy podmínka je jasná: chodit ve světle a mám-li v něm chodit, musím do něho nejdříve vejít. A když v něm jsem, tak toto chození začíná dvěma kroky: dát hříchy a přijmout odpuštění. To jsou dva první kroky ve víře. Potom také platí: „Krev Kristova očišťuje od každého hříchu.“ Uvědomuji si, že „od každého“. Prožití této pravdy budu také nejvíce potřebovat v hodině smrti, proto znát toto umění je pro čas i pro věčnost tou nejdůležitější věcí a nejpotřebnější moudrostí. (Toto je vzbuzení tzv. dokonalé lítosti, čímž se ale nevylučuje svátost smíření.)

Přestávka (5 minut) - uvolnění (reflexe, četba Písma, poznámky do sešitu)

Druhá třetina: SPOLUUKŘIŽOVÁNÍGa 2,20: „Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“

1.část (5 minut): Živě si uvědomím, že Ježíš je ve mně. Boží slovo říká: „spolu s Kristem“. Zastavím se u slovíčka - SPOLU: Ty, Ježíši a já, my dva spolu, teď a tady. Od křtu svatého nastalo

spojení – Ty (jsi) ve mně a já v Tobě. Jenže já mám znovu a znovu skrze pokání a živou víru vstupovat do tohoto spojení. Ty a já – spolu… Nyní

20

toto spojení vírou vědomě držím, a nepřipouštím jiné myšlenky. Neuvažuji, tak to je, nepochybuji, ale věřím Božímu slovu. Tak psáno jest! Mohu si pomalu opakovat myšlenkou slovo (např.: spolu, spolu…, anebo věřím, věřím…). Úkol je ale jeden: vírou držet živé spojení, že jsem spolu s Kristem. Vírou prožívat tuto realitu: Ty a já – spolu! (To doprovází hlasité anebo tiché volání.)

2.část (5 minut): Ukřižován. „Víme přece, že náš starý člověk byl (a je) spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili.“ (Ř 6,6) Nyní svým

vědomím budu prožívat jen jedno slovo: ukřižován. Komu? Čemu? Tělu, světu a ďáblu, těmto třem otrokářům. Silou Ježíšova ukřižování jsem oddělen od systému zla, hříchu, marnosti a klamu. Teď nejsem klamán, teď jsem svobodný. Nyní „tělo ovládané hříchem, bylo zbaveno moci“, Ježíšovou silou, a já již hříchu neotročím.

Teď všechno opouštím, své plány, strachy, starosti, lpění na věcech, lidech... S tímto bohatstvím do nebe neprojdu. Mohu si uvědomit 3× nic: 1) nic nejsem, 2) nic nemám, 3) nic nechci, jenom Tebe! Teď mám jedinou starost, jediný problém, a tím jsi Ty, Ježíši! Jsem chudý duchem, nic nevlastním, žádnou starost, žádný vztah, žádnou vzpomínku, nic neřeším, teď nemám žádnou zodpovědnost, protože jsem všechno dal Tobě, Ježíši. Uvědomuji si marnost toho všeho, ano, všechno jednou skončí. Všechno dávám Tobě, nic si nenechávám. „Jestliže vás Syn vysvobodí, budete právě svobodni.“ (J 8,36) Tuto minutu vírou prožívám pravou svobodu. Vědomím se plně soustředím na tuto pravdu a věřím, že je to tak. Nic víc dělat nemohu, než dát všechno Ježíši. Nekladu mu žádnou podmínku, žádné „ale“, cele se Mu dávám, nic si nenechávám /vysvlečení starého člověka (Ko 3,9)/. To je pravdivá vnitřní modlitba, je to tak prostinké – všechno Mu dávat! Tady poznávám, co je to milovat Ježíše. Již nežiji já (sám sobě) (srov. Ga 2,20).

3. část (5 minut): Žije ve mně (Kristus) Ježíš.Teď jsem skutečně svobodný, teď nežiji já, ale žije ve mně Kristus; jsem mrtvý hříchu, žiji Bohu. Teď může ve mně Kristus

žít - Ježíš odstranil překážku, kterou Písmo svaté nazývá – náš starý člověk. Osvobodil mě a přivlastnil si mě. Jsem Jeho a On je můj. On to učinil, ne já. Prožívám realitu: „Jsem Tvůj a chci jen Tebe! Nic jiného mne v této chvíli nezajímá. Ty jsi ta perla, pro kterou se vyplatí všechno ztratit.“ Vědomě v živé víře vyznávám: „Ty, Ježíši, nyní ve mně žiješ!“ Prožívám tento přítomný okamžik. Tak chci umírat. „Cele se Ti dávám.

21

Teď nemám nikoho na nebi ani na zemi, kromě Tebe! (srov. Ž 73,25) Ty, Ježíši, Jsi můj Pán! Všechno mé je Tvé! Ty jsi můj a já Tvůj! Ježíši, důvěřuji Ti!“

Přestávka (5minut)

Třetí třetina: TESTAMENT Z KŘÍŽE - PŘIJETÍ NOVÉHO SRDCEJn 19,26-27: „Když Ježíš viděl matku a vedle ní učedníka, kterého

miloval, řekl matce: ‚Ženo, hle, tvůj syn!‘ Potom řekl tomu učedníkovi: ‚Hle, tvá Matka!‘ A od té hodiny (v tu hodinu) ji onen učedník přijal (k sobě) do sebe.“

1. část (5 minut): Uvědomím si: Ty mě vidíš. V Duchu se postavím pod kříž, na Golgotu, jsem na místě popravy.V mysli si kladu otázky, které mi pomáhají živě si uvědomit

realitu Božího Slova: Kde jsi? Na Golgotě, na místě popravy, tady, kde Ježíš umírá za mne. Kdo jsi? Jsi učedník? Ano, nyní jsem opustil všechno co mám pro Tebe, Ježíši.

Ty se na mne díváš, Ty mne vidíš jako učedníka. Prožívám 1. slovo: „Ty, Ty“… „Ty, Ježíši.“ Boží slovo říká: „Ježíš viděl toho učedníka stojícího pod křížem.“ Já jsem nyní učedník a Ty mě vidíš tady a teď! V této větě je velká moc! Přitom si uvědomuji, vnímám Ježíšův pohled, dívá se na mě. Proniká mě pohledem jako rentgenem. Chvíli v této realitě zůstávám. Opakuji si: „když Ježíš viděl…“ Teď mě vidíš.

2. část (5 minut): Ty ke mně mluvíš.„Ježíš řekl…“ Vnímám Ježíšův hlas i Jeho slovo, které se mne týká. Ježíš mi chce z kříže něco říct. Naše duše je však plná svého

bohatství, představ a plánů, takže není schopná slyšet a přijímat živé Boží slovo. Pokud tato tučná duše Boží slovo přijímá, tak většinou jen jako literu, ale není vůbec schopna z něj čerpat život…

Jenom ten učedník, který všechno opustil a stojí pod křížem, ten slyší Ježíšovo slovo. Mluv, Pane, Tvůj služebník naslouchá. Ty nejprve mluvíš ke své Matce: „Ženo, to je tvůj Syn“ a potom mluvíš k učedníkovi: „Hle, tvá Matka!“ Má-li jít Boží slovo opravdu na hloubku, je třeba novou půdu (srov. Mt 13,23), nové srdce (srov. Ez 36,26). S Evinou přirozeností, kterou všichni dědíme, nelze prožít plné osvobození a plnou vydanost Ježíši. Je třeba přijmout Marii - nové srdce, nové duchovní centrum, novou přirozenost. Tu, která byla pro Kristovy zásluhy uchráněna duchovní infekce první ženy – Evy. Maria – nová Eva, je matkou nové

22

generace. Ježíš ji dal učedníkovi několik minut před smrtí a toto je Jeho poslední vůle, už nikdy nezrušitelná. Ona platí i dnes pro každého Ježíšova učedníka.3.část (5 minut): Ten učedník ji přijal do sebe (řecky ‚eis ta idia‘, latinsky ‚in sua‘). Je to velké tajemství. Jak mohl učedník pod křížem Ježíšovu Matku přijat do sebe? Sv. Ambrož píše: „On přijal její duši, aby v něm velebila Pána. On přijal jejího ducha, aby plesal v Bohu!“ Maria, pro zásluhy Kristovy, byla předem uchráněna dědičného hříchu. Ona je nová Eva, ona má jiný genetický a duchovní kód, než stará Eva. Ona je kecharitomene – milosti plná (srov. Lk 1,28). Bůh nám slíbil skrze proroka Ezechiela: „Dám vám nové srdce, dám vám nového ducha.“ (Ez 36,26) To nové srdce stvořil On. Dědičný hřích je nedostatek milosti. Maria je plná milosti. (viz Lk 1,28) Toto srdce nám slíbil a také dal. On tu transplantaci srdce koná u každého osobně. Podmínka je být učedníkem, který stojí pod křížem a vírou přijmout, co Bůh dává! On to činí. Já jen vírou přijímám jako apoštol Jan. Mám nové srdce, Maria je mojí matkou!

Přestávka (5minut)

Prožití těchto tří pravd: očista, spoluukřižování, přijetí Ježíšovy Matky nás disponuje k tomu, abychom prožili další pravdy, a to spoluzemřítí s Kristem, spoluvzkříšení a Letnice. Zvláště liturgie tyto pravdy zpřítomňuje a naše prožívání spoluúčastí nás má přetvářet, zbožšťovat.

Poznámka: V aramejštině výslovnost písmene b je jako w,v.Slovo Abba (Otče) a Jehošua (Ježíš) a jejich opakování je diametrálně

rozdílné od hinduistických manter. Skrze mantry se duše obrací na ducha temnoty a otevírá se mu. Opakováním jména Ježíš a jména „Abba“ – které nám Ježíš předal, se obracíme a otevíráme Duchu světla - Duchu Svatému a celé Nejsvětější Trojici.

Nejdůležitějším při vzývání Ježíšova jména je úsilí o vnitřní spojení s Ním. Soustředím tedy celou svou pozornost na Ježíše a Jeho jméno, přitom vyznávám myšlenkou Jeho Božství, uvědomuji si a dávám Mu svůj hřích, a potom vše, co jsem a co mám. Přijímám Jeho testament, s Ním prožívám spoluzemřítí, spoluvzkříšení a přijetí Jeho Ducha, to vše ve víře. Ježíš to všechno pro mě učinil a Já vše s vírou přijímám. Uvědomuji si Ježíšovu přítomnost. K tomu mi pomáhá spontánní volání: áááááááá… (Jehošuáááááá). Když vytvořím jednotu s Ježíšem, zároveň si uvědomím Jeho jednotu s Otcem. Při vnímání slova Abba, Otče, si uvědomím, že to

23

říká Ježíš ve mně a pak i já spolu s Ním. K tomu pomáhá zevnější, spontánní, tiché volání „Abba (Avva) va-va-va…A-va-va-va… (ba-ba-ba…).“

MODELY KE 3. TŘETINĚModel Mt 18,18: „Cokoliv rozvážete na zemi“

Toto slovo má dimenzi spojenou s autoritou apoštolů, ale má i dimenzi, kterou má využívat každý křesťan. Podle Božího slova, prokletí za hříchy proti prvnímu přikázání (duchovní vazba) se dědí až do čtvrtého pokolení, týká se tedy 14-ti lidí – mých předků. Na počátku této třetí třetiny si krátce uvědomím, že v první třetině jsem dostal odpuštění hříchů a v druhé třetině jsem přijal vysvobození skrze spoluukřižování. Teď jsem disponován pro prožití Jeho slova – „cokoliv rozvážete…“ (Mt 18,18)

Znovu si uvědomuji: jsem spojen s Ježíšem. Já jsem v Něm a On je ve mně. „On je Světlo a tma v Něm není žádná.“ (srov. 1J 1,5) Teď ve mně tedy není žádná tma. Stojím ve Světle – v Něm. Uvědomuji si, že teď v Jeho jménu působí Boží moc. Říkám v duchu: „Ve jménu Ježíše Krista (odpouštím a) rozvazuji pouta mezi mnou a X (např. babičkou)“. A uvědomím si Boží slovo: „Cokoliv rozvážete na zemi, bude rozvázáno i v nebi.“ Pán řekl: cokoliv – tzn. i toto pouto – cokoliv – ani toto není žádná výjimka. Cokoliv rozvážete na zemi, bude rozvázáno i v nebi. Stalo se. Teď je toto pouto – ve jménu Ježíše Krista – rozvázáno. Tak to je. Teď v této chvíli byla vazba (kletba) zrušena. Na toto místo přestali mít nárok démoni – pouta spadla. A od Nebeského Otce sem začíná sestupovat Jeho požehnání a pokoj.

Potom si uvědomím druhou osobu (např. dědečka). A znovu se vracím do reality Božího slova, že jsem spojen s Ježíšem. A ve spojení s Ním, s Jeho mocí a v Jeho jménu to opakuji jako v předcházejícím případě. Tak postupně projdu 14 lidí, mocí Ježíšova jména jsou tyto vazby rozvázány.

Na konci si uvědomím, že teď Boží požehnání sestupuje z nebe nejen na mne, ale i na celou moji rodinu.

Model Lk 23, 34: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“/První třetina: očista (Ježíš je můj Spasitel) a druhá: spoluukřižování

(Ježíš je můj Pán) je stejná jako v modelu „hodina KM.“/1. část (5 minut): Opakuj pomalu „Otče, odpusť.“ Otče, Otče…, a vnímáš, že jsi sjednocen s Ježíšem, a že jsi v Ježíši. On volá v tobě. To – Otče, Otče!… se stává jakoby paprskem, který jde

vzhůru skrze kříž. Teď opakuj - odpusť, odpusť... a vnímáš, jak tím 24

paprskem vzhůru proudí síla. Ježíšova prosba má moc. Věříš nyní a zde v tuto moc Jeho prosby.2. část (5 minut): Pak přijde slovíčko: j   i   m . Plně si ho uvědomuješ a spojuješ se s tou naléhavostí, se kterou ho přednášel Ježíš: „…jim, jim… – těmto, kteří Tě opustili a nemilují Tě! Dáváš do toho všechno. Stáváš se doslova tou prosbou. Jako bys přestal být sebou! Ale ty nejsi sám, ty jsi spojen s Ježíšem. Jsi spojen s Ježíšovou prosbou, s Boží touhou po tom, aby lidem bylo odpuštěno.

3. část (5minut): Pak vnímáš, že Otec slyší toto první slovo z kříže a jakoby se ptal: „A stojí někdo o mé odpuštění?“ Je třeba, aby někdo z hříšníků řekl za sebe i za celý hříšný svět v tomto

přítomném okamžiku: „A N O !“ Potom si uvědom odpuštění, které Bůh udílí, můžeš držet představou světelný sloup Božího odpuštění, který vychází „od Otce světel“ (Jk 1,17) a zalévá zemi.

Model Mt 5,24: „Jdi a nejprve se smiř se svým bratrem!“ Odpustit bližnímu a přijmout odpuštění od Boha je nějak propojeno a

vzájemně závislé. Když já odpustím svému bližnímu, Bůh odpustí mně (srov. Mt 6,14), jestliže se ale nechci pokořit před bratrem a odpustit mu, pak se mi nedostane ani milosti víry, abych mohl s důvěrou přijmout Boží odpuštění.

Pokud nebudu hledat vinu vždy nejprve sám u sebe, ale jen na druhém, pak nikdy nebudu schopen splnit Kristův požadavek – ty se jdi nejprve smířit. To neznamená, abychom si vzpomínali, kdo asi má něco proti nám, hned šli a každému se omlouvali. To by skončilo špatně.

Zde platí několik pravidel: Jestliže jsem proti někomu zhřešil myšlenkou, tak se z toho budu kát před Ježíšem zase myšlenkou. Jestliže jsem někoho před někým pomluvil, tak to zase vynahradím před tím, před kým jsem pomlouval. (Hřích vyznám ve svaté zpovědi.) Kdyby tyto pravidla nějaký horlivec nerespektoval, tak se to vše obrátí proti.

Musíme si být vědomi, že máme být otevřeni před Bohem. Jemu vylévat srdce, před Ním se odmaskovávat, ale ne před člověkem. Světec snese otevřenost a hřích, ale průměrný člověk se pohorší a obrátí se to v něm v pravý opak. V tomto modelu jde o to, abychom duchovně šli za svým bratrem; je to jen beze slov a bez fyzické přítomnosti bratra. Nemá to absolutně nic společného s telepatií, podstata je pokořit se před Bohem a nezůstávat v duchu nesvornosti vůči bratrovi.

25

Příklad: Mezi tebou a bratrem došlo k nějakému konfliktu. Třeba jste se i pohádali. Ty teď přistupuješ k modlitbě a je potřebné pročistit tyto vztahy. Jenže, kdyby ses teď honem běžel usmiřovat, tak můžeš být zaskočen a pohádáte se ještě víc. Nejprve musíš odmaskovat kořen svého hříchu, pokořit se na modlitbě a teprve potom promodlit, kdy a jak se máš omluvit. Někdy ani není třeba nějaké omlouvání. Někdy stačí slovo, někdy jenom gesto. Té jemnosti je třeba se učit. Někomu je tento cit už dán, vycítí, co asi bratr žádá a co je přirozené a účinné. V modlitbě si uvědomím, že stojím v Boží přítomnosti. Ježíš mě vidí. On prolil svou krev nejen za mě, ale i za mého bratra a mé nepřátele! Jeho odpuštění mně je podmíněno tím, jsem-li i já ochoten odpouštět. „Blahoslovení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.“ (Mt 5,7)

Tedy na modlitbě si vzpomenu na bratra a prožiji trojí prosbu o odpuštění:

a/ odpusť bratře, že jsem se nad tebe povyšoval (5 minut)Jak jsem se povyšoval? Tak, že jsem se v myšlenkách považoval za lepšího, i své názory jsem vždy nekriticky považoval za lepší a

dával jsem to bratrovi pocítit.Nyní povyšuji bratra: Kdybych byl na jeho místě a on by se ke mně

choval tak, jak já jsem se zachoval vůči němu, reagoval bych hůře než on. b/ odpusť bratře, že jsem tě ponižoval (5 minut)Čím (a jak) jsem ho ponižoval? Svým nevhodným egoistickým a necitlivým jednáním. Nenechal jsem Ježíše vejít skrze víru do

tohoto vztahu. Jednal jsem bezbožně. Ponížil jsem ho slovy i gesty, tónem hlasu, nevhodným žertem…

Nyní ponižuji sebe. Přiznávám, že můj názor vycházel z egoismu, že jsem si neuvědomil potřeby bratra, jeho situaci, ale viděl jsem jenom své potřeby. Mohlo to být také tím, že v tomto vztahu byla v minulosti zraněna moje pýcha nebo se objevila závist, kterou jsem ještě nedal do světla.

c/ odpusť bratře, že jsem neviděl tvou dobrou vůli (5 minut)Konkrétně vyjmenovávám jeho dobrou vůli.Poznáš, že právě konflikt s bratrem ti je pomocí k odhalení moci

hříchu v tobě. Ta moc hříchu zatemňovala duši, takže neviděla, ale za toto ponížení se, Bůh dává milost světla. A tak kdybys nezhřešil, myslel by sis, jak jsi dobrý, a právě tento hřích ukázal na kořen a Bůh skrze tuto situaci očistil tvou duši.

26

MODELY K DRUHÉ HODINĚ KMPrvní třetina: KRISTOVA SMRTBoží slovo svědčí: „Copak nevíte, bratři, že tím křtem jste byli ponořeni do Kristovy smrti?“ (Ř 6,3) My můžeme odpovědět:

Nevíme, anebo to víme jen teoreticky, ale nemáme s tím denní zkušenost. A to je škoda. Apoštol volá: „Stále jsme vydáváni do Kristovy smrti, …“ (2Kor 4,11) O čem to Boží slovo vůbec hovoří? Tu nejde o fyzickou smrt, tu prožijeme jen jedenkrát. Je třeba si uvědomit, že: a) Kristova smrt skrze křest je v nás duchovně přítomna. Ale toto

uvědomění nestačí. Je třeba její moc uvolnit, nechat působit v konkrétním čase a v konkrétní situaci.

b) Pokud já mám být ponořen do Kristovy smrti, pak se musím tomuto momentu určitým způsobem otevřít. Mám se sjednotit s podstatou Kristovy smrti.

Ježíš svou smrtí přemohl hřích a všechny síly temna. Ve východní liturgii se hovoří: „Smrtí přemohl smrt.“ Ano, přemohl duchovní smrt, kterou je věčné oddělení od Boha, což je věčné zavržení – peklo! Jeho smrt přemáhá ve mně duchovní otroctví, kterému jsem se otevřel skrze různé sugesce, různé polopravdy a falešnou víru. Já mám žít z Božího slova. „Spravedlivý žije z víry.“ (Ř 1,17) Člověk vlivem špatné společnosti, špatných zásad a špatného příkladu, anebo prohnilého a mrtvolného křesťanství se dostává do různého otroctví. Pak už si nechce přiznat pravdu o sobě a sám si nalhává, že je svobodný, že je dobrý, že nikoho nezabil atd. Zlo působí v nás skrze porušenou přirozenost, což Písmo nazývá starým člověkem. Zlo také působí skrze svět, to je skrze falešné filosofie, nezdravé, nekřesťanské a nebiblické zásady, skrze špatnou společnost, skrze masmédia, pornografii, magii, věštění a duchovnost New Age. Třetí oblastí působení zla jsou démonické síly: „Náš boj není proti tělu a krvi, ale proti démonickým silám vykonávajícím svoji světovládu v ovzduší.“ (Ef 6,12n) Jde tu o duchovní boj, jde tu o spásu mé duše i mých bližních. Z toho budu brzy skládat účty! V duchovním boji platí několik pravidel, ale všimněme si jen toho nejdůležitějšího: vcházení od Kristovy smrti. Tady jde o vnitřní jednotu s Kristem a s Jeho vydaností při Jeho smrti. Platí: Pokud mám co nejintenzivněji prožívat Kristovu smrt ve všedním životě, v těžkých zkouškách a situacích, pak je třeba nejprve realitu této smrti prožívat v modlitbě. Když Ježíš dal svou Matku učedníkovi a ten ji přijal do sebe (ejs ta idia, in sua), byl tím splněn testament umírajícího Spasitele církvi.

27

Potom následovala čtyři slova, která úzce souvisela se smrtí. Tato slova jsou: Žízním, Eli…, Dokonáno jest, Otče…

První část: „Žízním“ (J 19,28) Po čem Ježíš v této chvíli žízní? Jistě, On má i fyzickou žízeň. Ale On je nyní ve tvé duši uvězněn. „Když jsem žíznil, dali jste mi píti.“ (Mt 25,35) Jistě také žízní i v druhých. Pane Ježíši, ty žízníš nyní ve mně, i já žízním s Tebou po osvobození z konkrétního otroctví: strachu, závislosti…, žízním, aby ten či onen věčně nezahynul, ale byl spasen.

Druhá část: „Eli, Eli… Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mt 27,46) V této chvíli Ježíš bere na sebe a prožívá podstatu hříchu i s jeho důsledky. On bere na sebe i můj hřích, myšlenky, slova a skutky… On, Boží Beránek, zakouší hloubku opuštěnosti duše od Boha, cosi z věčného zavržení, které působí hřích, který na sebe dobrovolně bere. My se nemáme sjednocovat ve falešné jednotě s hříchem světa, my nejsme spasiteli. My se máme sjednocovat pouze s Ježíšem Kristem, který je mým osobním Zachráncem, Spasitelem! Tady nastává střet a vyvrcholení duchovního boje. Nejen hřích, ale i s ním spojené démonické síly dostaly vládu fyzicky i psychicky mučit Božího Beránka, a také ho nakonec i fyzicky usmrtit.

Třetí část: „Dokonáno jest!“ (J 19,30) Ježíš dokonal dílo, přemohl hřích. Nastal průlom do duchovní temnoty. On vypil kalich utrpení až do dna, On vzal na sebe všechen náš hřích i všechny stavy duše hraničící až se zoufalstvím. To všechno Kristus přemohl. On dokonal své dílo! Není třeba k tomu přidávat už nic. Stačí jen brát a realizovat toto Ježíšovo dokonání ve svém životě. Mám si uvědomovat, že reality Kristova života, smrti i vzkříšení víra realizuje i do mého života. Síla zla a hříchu byla zlomena! Kde? Jen na jednom místě, a to v Kristově smrti. Pokud do ní vcházím, pak tato smrt ve mně působí (srov. 2Kor 4,11).

Čtvrtá část: „Otče, v ruce tvé poroučím svého Ducha.“ (Lk 23,46) Toto je vrcholný moment Kristovy smrti. Uvědomuji si nyní, jak Ježíšův duch vchází do Otcovy náruče. Jeho smrt prolamuje temnotu, v které vládne kníže tohoto světa s množstvím démonických sil (tzv. negativních energií) (Ef 6,12n). I já spojím svého ducha s Ježíšovým duchem a nyní spolu vcházíme do náruče Otcovy. To doprovází úpění Ducha nevyslovitelným voláním (srov. Ř 8,26). Áááááá…bááá…bááááá….áááááááá (Abba, Otče). Vnímám realitu Kristovy smrti, vrcholnou, čistou lásku, dání se cele svému Otci, svému Tvůrci, do Jeho náruče! Tady je dobré si konkrétně uvědomit i svou fyzickou smrt. Zde mohu vyslovit přání: Tak chci jednou

28

umírat! V této smrti, v tomto momentu vydanosti víry a jednoty, je možné řešit všechny své strachy, bezmocnosti, prohry. Vše se tu mění, tady je čistá láska, úplné dávání se Bohu!

Druhá třetina: VZKŘÍŠENÍBoží slovo říká, že „spolu s Kristem jsme byli vzkříšeni“ (Kol 2,12). Ve křtu se nám dostalo nového života vzkříšeného Ježíše.

Nový život, Boží život, už mám v sobě jako semínko. Po smrti, pokud toto semínko nezadusím, se rozvine do plnosti oslaveného života ve věčné slávě. Už nyní můžeme a máme chodit v novosti života (Ř 6,4). Po Ježíšově smrti následovalo vzkříšení. Rovněž i po mé smrti spojené s Kristovou smrtí v konkrétních situacích, následuje zkušenost duchovního vzkříšení v tom, co jsem cele ve víře odevzdal s Ježíšem do náruče Otcovy. Toto tajemství mám prožít nejprve skrze víru v modlitbě. Uvědomím si živou a skutečnou přítomnost vzkříšeného Ježíše u mě a ve mně! Mohu vírou vyznat: „Ty, Pane Ježíši, jsi tu. Ty jsi vzkříšení a život.“ (sr J 11,25) Mohu si také ve víře uvědomit, že moc Jeho vzkříšení proniká do všech konkrétních záležitostí, které se mě týkají. On vchází do mého života, do mých pádů, proher, problémů. On mi dává nový život. On mi dává sám sebe! Je třeba Ho přijmout. 15 minut mohu rozdělit na tři pravdy:

a) Realita Kristova vzkříšení. Mohu prožívat ten moment, kdy nejvyšší Boží moc, která z ničeho stvořila viditelný i neviditelný svět, vchází do mrtvého Kristova těla a toto tělo je proměněno a vzkříšeno a prochází uzavřeným kamenným hrobem. Tady vnímám Boží všemohoucnost a vyznávám víru v tento největší zázrak.

b) Setkání se vzkříšeným Kristem (s Marií Magdalskou, s ženami, s emauzskými učedníky, večer s apoštoly…). Mohu živě prožívat tuto realitu a vnímat např. Kristovo slovo: „Já jsem to, dotkněte se mě a přesvědčte se.“ (Lk 24,39) „Vlož svůj prst do mých ran… nepochybuj a věř!“ (J 20,27)

c) Spolu s Kristem jsem byli vzkříšeni (Kol 2,12). Skrze křest jsem naroubován na Kristův život, na Jeho nový život.

Třetí třetina: SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHOa) Vtělení Slova (Lk 1,34n). Mohu prožívat otevření se cele Duchu Svatému, jak se mu otevřela Ježíšova Matka, když řekla

svoje FIAT a Slovo se stalo tělem. Na její otázku, jak se nemožné může stát možným, dostává odpověď: „Duch Svatý to učiní.“ (v. 35) A tak je to i s námi. Maria řekla: „Jsem otrokyně Pána (řecky: hé dúlé Kyriú), ať se

29

mi stane podle tvého slova.“ (v. 38) „Blahoslavená, která jsi uvěřila, co ti bylo řečeno od Pána.“ (v. 45)

b) Realita Letnic v Jeruzalémě. Můžeme vnímat určité slovo, např. „Duch Svatý je u vás a bude ve vás.“ (J 14,17) „ Až na vás sestoupí Duch Svatý, budete mými svědky…“ (Sk 1,8n) „Ten Duch, který vzkřísil Ježíše, přebývá ve vás.“ (Ř 8,11) Znovu prožiji křest Duchem Svatým, obnovu Duchem Svatým. Znovu si to uvědomuji a opět se s vírou otevírám k novému naplnění Duchem Božím.

c) Mohu prožívat konkrétní problém, do kterého svolávám Ducha Svatého, aby tam vešel se svým světlem a svou mocí…

V těchto šesti základních pravdách (očista, spoluukřižování, testament z kříže, smrt, vzkříšení, seslání Ducha Svatého) je koncentrováno celé evangelium a živý vztah k Pánu Ježíši. Pokud naše duše je těmito pravdami pročištěna, potom se můžeme před Boží tváří doptávat na určité věci Hospodina (Otce) a hledat Jeho vůli. Tady platí zásada, že ze dvou dobrých věcí hledám tu, kterou chce Bůh. Není podstatný zevnější způsob doptávání se Boha, ale jde tu o čistotu srdce. Zde je oblast mnohých živých zkušeností s Bohem, který vede jedince i svůj lid.

30

Model modlitby – „skrze Něho, s Ním a v Něm“Hodinu rozdělíme na tři třetiny. Každá třetina se skládá ze 4 částí.

Každá část trvá asi 5 minut. Tyto čtyři části označíme: A, B, C, D. (pozn. modlitba probíhá v zevnějším mlčení)

A: Může se nazvat – Skrze Krista se mi dostává očištěníB: S Ním jsem spoluukřižovánC: V Něm zůstávám a v Něm volám k Otci

A – poloha: Klečím vzpřímeně (je vhodné dát si pod kolena deku či nějakou podložku). Co prožívám? Očištění (1J 1,7; Žd 12,22-24). V 1-2 minutách si intenzivně uvědomím Boží přítomnost a s vírou se obrátím na svaté a anděly. Potom stručně prožiji

odsouzení svého hříchu. S vírou vzývám Ježíšovu krev a s vírou přijímám očištění od hříchu. Na závěr si mohu položit kontrolní otázku: „Věříš, že Ježíš teď sňal tvůj hřích?“ A vírou, víc vůlí než city, opakuji: „Věřím, tak

to je!“B – poloha: Klečím a ruce mám rozpažené do tvaru kříže. Pomalu a vědomě si opakuji toto: „Spolu s Kristem jsem ukřižován…“ Tak to je. Tak psáno jest… Teď to s vírou přijímám a potom se modlím Otčenáš. Nemusím prožívat slova

Otčenáše, ale znova si připomínám myšlenku: „S Ním jsem ukřižován. Tak to je!“ Potom se pomodlím druhý Otčenáš. Tak se pomodlím 5× Otčenáš ke cti pěti ran Kristových. Pokud by mě bolely ruce, mohu si je uvolnit, ale co nejdříve je dám zpět do původní polohy. Bolest obětuji Pánu!

C – poloha: Stojím. Ruce mám zvednuté nahoru. Hlavu zakloněnou, ústa otevřená. V poloze C prožívám Boží blízkost. Uvědomuji si Boží majestát, ale zároveň vnímám, že teď nemám žádný hřích, že jsem skrytý v Kristu. Uvědomuji si, že smím Pána a Tvůrce celého vesmíru nazývat svým Otcem. Vím, že u Boha není

nic nemožného (srov. Mt 19,26). Prosím za konkrétní problém či osobu. „Nepochybuj a věř!“ (Mk 5,26) S vírou vnitřně volám, tiše ale intenzivně: áááá - ba-ba-ba- …ááá…Otče. Nemusím to ani vyslovit, stačí jen dechem. Nakonec děkuji: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel.“ (J 11,41)

D – poloha: Sednu si na paty a chvíli odpočívám. Vzpomenu si na člověka nebo na problém, za jaký chci obětovat další třetinu, v jaké opakuji znovu body A, B, C, D. Aktivně se za něj modlím až v bodě C. Je vhodné se jednou za týden pomodlit 2 hodiny vcelku (6 třetin). Je lépe, když se takto modlí více lidí.

31

BOJOVÁ MODLITBA Je třeba si uvědomit, že když se modlíme za naplnění Boží vůle v různých záležitostech, v duchovním světě se odehrávají duchovní bitvy. Vzorem důvěry v Hospodina je nám Mojžíš, Abraham, David, král Jóšafat… Když měl Mojžíš zvednuté ruce, Izraelité vítězili, když mu klesly, prohrávali. Podobně, když Bůh chtěl za hřích modlářství vyhladit na poušti celý národ, Mojžíš svou modlitbou národ zachránil. Abraham v modlitbě za Sodomu (viz Gn 18,22n). David v boji s Goliášem, král Jóšafat, který vírou a chválením Hospodina vyhrál nad třemi armádami, to vše jsou příklady živé víry a bojové modlitby. Je řečeno, že právě v tom okamžiku, kdy Izraelité uvěřili, že boj není jejich, ale Boží, se tři nepřátelské armády navzájem vybily, a oni jen odnesli kořist (viz 2Pa 20). Vzorem je nám také král Chizkijáš, který se v chrámě modlil k Hospodinu, když byl Jeruzalém obléhán, a následující ráno bylo kolem hradeb 185 tisíc mrtvých (viz 2Kr 19,35; 2Pa 32). Máme příklad Ester, Judity, Gedeóna. Také první křesťané, když se modlili za apoštola Petra, anděl ho vysvobodil z vězení (viz Sk 12). Podobný zázrak se stal při modlitbě chvály apoštola Pavla se Silou ve vězení ve Filipech… (viz Sk 16,23n) Jak se bojovou modlitbu modlíme? Je rozdělena na prosbu a děkování.

Prosba (10 – 15 minut): (Ruce máme zvednuté.) Dva, tři lidé, celá rodina či celé společenství opakuje větu: „Nebeský Otče, ve jménu Ježíše Krista, našeho Pána a Boha, tě prosíme…(konkrétní prosba: např. za obrácení Romana).“ Větu jednohlasně opakujeme a každý jedinec se snaží o vzájemnou vnitřní jednotu. K ní se vztahuje zaslíbení: „Jestliže se dva nebo tři z vás na zemi sjednotí a budou o cokoliv prosit, stane se jim to od mého Otce.“ (Mt 18,19) K soustředěnosti a bdělosti, aby se modlitba nestala bezduchým opakováním, pomáhá toto: Uvědomím si, že nyní volám v jednotě například s přítomným Pavlem: „Nebeský Otče…“ a to třikrát po sobě, potom v jednotě s Marií, atd. Nebo si mohu myšlenkou zopakovat zaslíbení z Písma: „Jestliže nebudete pochybovat ve svém srdci, stane se vám!“ (Mt 21,21) To slovo vírou držím a říkám: „Nyní nepochybuji“, nebo: „U Boha není nic nemožného,“ „Pane, já věřím, že jsi Všemohoucí! Ty to můžeš učinit!“ A ústy opakuji: „Nebeský Otče…“

Děkování (10 – 15 minut): Zpíváme jednoduchou melodii a tleskáme rukama. Nejlépe „Celým srdcem Tě, Pane, chválím“, na nápěv písně „Laudato si, o mi Signore“:

Ce-lým srd - cem Tě, Pa -ne, chvá-----lím, ce-lým srd - cem Tě, Pa- ne, chvá-----lím, ce-lým srd-cem32

Tě, Pa--ne, chvá-----lím, ce-lým srd-cem Tě, Pa--ne, chvá----------lím.

Při zpěvu v myšlenkách nejprve děkuji za to, co mi Bůh dal, za dar života, za zdraví, za milost obrácení, za Boží slovo, za uzdravení, za ochranu před neštěstím, za to, kdy mi Bůh v minulosti pomohl. Udělám mozaiku z konkrétních pozitivních věcí, které v mém životě Bůh učinil. Potom začnu děkovat za to, že Bůh mě vyslyší i nyní v této věci. Mnohdy se stává, že biblická, živá víra přijde až v tomto bodu! Mohli bychom napsat celou knihu o vyslyšených prosbách. Samozřejmě, že než přistoupím k modlitbě, anebo v prvních minutách, se pokořím před Bohem, vejitím do světla se nechám očistit od různých projevů pýchy, svévolnosti, sudičství atd. „Je třeba, aby muži zvedali čisté ruce k Hospodinu.“ (1Tm 2,8) Tuto modlitbu se mohou modlit jak malé děti, tak i starší lidé.

IV. OTÁZKY A ODPOVĚDICo homosexualita? Kdybychom tuto otázku položili Ježíšovi, On by

nám nedal žádnou psychologickou přednášku, prostě by tohoto nečistého ducha vyhnal. Postoj Písma je jasný, za tento hřích byla vyhlazena Sodoma a Gomora. A apoštol Pavel tuto záležitost spojuje s hříchem modlářství: „Vyměnili (mnohé skupiny či národy) pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu, místo Stvořiteli (idolatrie)… Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Ženy zaměnily přirozený styk za mimopřirozený a stejně i jejich muži…“ (Ř 1,25n) Spíše bychom se měli ptát, kdo má takový zájem tuto věc, o které se každý slušný člověk stydí i jen mluvit, vnucovat skrze masmédia a jiné tlaky jako něco normálního, ba dokonce atraktivního, a to počínaje už ovlivňováním malých dětí tvrzením, že si prý člověk může svobodně zvolit svou sexualitu. Toto zvrácené myšlení je protipřirozené. Známe případy, kdy otec či matka během studií získali zkušenost se spiritismem nebo magií a později se u jejich dítěte projevila svázanost tímto nečistým duchem homosexuality. Dědí se jako trest za modlářství, anebo tento duch může na člověka přejít skrze sympatii nebo falešnou toleranci vůči homosexualitě. Postižení se mají zříci ducha idolatrie a homosexuality a zachovávat 6. a 9. přikázání jako ostatní věřící.

Co feminizace? Připomeňme si, že v pohanství, když se narodilo děvče, otec ho po narození mnohdy nechal zabít. Dnes se dá předem zjistit, zda dítě bude chlapec nebo děvče, a tak podle statistik, hinduisté v Indii většinou z důvodu, že nechtějí děvče, žádají o jeho zabití před narozením.

33

Na Ukrajině se už skupiny muslimů domáhaly, aby bylo uzákoněno mnohoženství.

Naproti tomu křesťanství dává ženě stejnou důstojnost jako muži. Žena má své nenahraditelné místo v rodině (jako matka), a rovněž v církvi. Co se týká svěcení žen na kněze, tím se v žádném případě krize v církvi neřeší. Je třeba hlásat živého Krista. Skutečnost, že v chrámech je více žen a mnohdy téměř samé ženy, je známkou krize, která vznikla jako následek toho, že nekonáme pokání. Ženy by se měly modlit a bojovat za obrácení svých manželů a dětí. Mohou také sloužit ve společenstvích prorockým darem (viz prorokyně Anna…). Sv. Kateřina Sienská, Terezie Velká či evangelička matka Basilea neměly žádné komplexy, že jsou ženy, ale byly církvi užitečnější než několik biskupů.

Žena v rodině, i kdyby byla inteligentnější než muž, se má učit svému manželovi podřídit. Je totiž citlivější k pozitivnímu i negativnímu duchovnu, a proto musí být chráněna svým mužem, který je věřící, má ducha pravdivosti a pokání a sám je členem živého společenství. Pokud je svobodná, pak má být chráněna společenstvím, ve kterém se žije pravdivé křesťanství. Její citovost je velkým darem, ale též nebezpečím, neboť skrze city se může otevírat i na falešné duchovno.

Kdyby bylo jedno, zda knězem je muž či žena, tak by Pán Ježíš v první řadě pověřil touto službou svoji matku, protože její víra a oddanost byla větší než u všech apoštolů. V dnešní době způsobuje duch světa skrze feminizaci rozklad společnosti. Kladení této otázky (a k tomu navíc ještě lidmi, kteří nemají Ducha Kristova, ale ducha tohoto světa) je jednoznačným znakem, kdo má zájem o zavádění nebezpečných novot, místo toho, aby se řešily podstatné věci. To platí i o problematice kněžského celibátu v latinské církvi. Zrušení celibátu by nepřineslo obrodu, jak se mnozí domnívají, ale zmatek. Obnova kněžstva nastane jedině výchovou nové generace pro společný život a spolupráci, a přípravou na duchovní probuzení, ale i na brzké pronásledování církve. To všechno bez zakořenění v kontemplativní modlitbě nepůjde.

Co eutanazie? Jedná se o vraždu anebo sebevraždu, tedy o velký hřích! (viz KKC 2276-79)

Co aborty? Jde o zabití nenarozeného člověka. (viz KKC 2270-75, 2322-23)Co cizoložství? Je hříchem, který zotročuje a vede k rozbití rodiny. Je

třeba konat pokání. Zde platí zásada: vyhýbat se blízké příležitosti ke hříchu! Sílu máme čerpat z bratrského společenství, z modlitby, z Božího slova, ze svátosti smíření… (viz KKC 2380-81)

34

V. NEPŘETRŽITÁ MODLITBA (modlitební zápas)KKC 2725: „Velcí mužové modlitby Starého Zákona před Kristem,

stejně jako Matka Boží a s ní světci, nás učí, že modlitba je boj. Proti komu? Proti nám samým, proti prohnanosti pokušitele, který dělá vše, aby člověka od modlitby, od spojení s Bohem odvrátil. Člověk se modlí, jak žije, protože žije, jak se modlí. Jestliže nechce denně jednat podle Kristova Ducha, nemůže se ani denně modlit v Jeho jménu. „Duchovní boj“ křesťanova nového života je neoddělitelný od boje o modlitbu.“

Modlitební zápas začal v roce 1988 na Letnice, v tehdejší Československé republice a skončil za rok na tentýž svátek. Modlil se celý národ. Stráže nepřetržité modlitby byly rozděleny: Čechy se modlily od 1. do 10. dne v měsíci, Morava od 11. do 20. dne v měsíci a Slovensko od 20. do 30. (31.) dne v měsíci. Modlili jsme se za obsazení prázdných biskupství. Bůh nás podivuhodně vyslyšel: v Praze 17.11.1989 nastala něžná revoluce, padl komunismus a za několik dní byly biskupské stolce obsazeny. V roce 1995 vyšel na Slovensku nový impuls k modlitebnímu zápasu. Od roku 1997 se mnoho skupin modlí s požehnáním biskupů na Slovensku, ale i v ČR a na Ukrajině. V SR vychází měsíčně na povzbuzení časopis MZ i s konkrétními svědectvími.

Modlitební zápas (nepřetržitá modlitba)1) Svatá hodina – od 20°° do 21°° hod. Modlí se ji všichni členové

modlitebního zápasu. Doporučuje se, aby se ji modlila každá křesťanská rodina společně doma. Ve 21°° hod. dávají kněží požehnání, především těm, kteří se modlí. Je dobré upozornit, aby nemocní lidé a ti, kteří jsou spoutáni otrockými okovy Zlého (alkoholem, hracími automaty, nečistým duchem, okultními pouty), s velkou vírou prosili Pána Ježíše za osvobození a s vírou přijímali v tuto hodinu požehnání. Během svaté hodiny i modlitební stráže je důležité mít konkrétní úmysl, za který se modlí. V čase modlitby je potřebné si uvědomovat Boží přítomnost a pravdu, že „u Boha není nic nemožného“ (Lk 1,37) a s živou vírou se na Něj obrátit. Vzorem pro tuto modlitbu jsou nám Abraham, Jákob, Mojžíš, Eliáš, Nehemijáš, Júdit, Panna Maria.

Je možné se modlit svatý růženec i jiné církevní modlitby.2) Modlitební stráž. Jednu modlitební skupinu tvoří 23 lidí. Každý člen

má v jednu konkrétní hodinu během dne svou modlitební stráž (20°° -21°° hod je společná), kterou se modlí týden. Pak tři týdny se modlí jiné tři

35

modlitební skupiny, rovněž po týdnu. Tento rytmus se stále opakuje celý rok. Změna stráží je v neděli večer ve 21 hodin. Za skupinu je jeden člen zodpovědný. Každý by měl mít seznam své modlitební skupiny.

Není nutné, ale doporučuje se: před týdenní stráží, nejlépe v neděli, se skupina setká a podají si návrhy, za co je potřebné se modlit. Je dobré, aby se na modlitbách bojovalo za aktuální problémy ve svém nejbližším okolí (např. za problémy v rodině, v zaměstnání, za obrácení nějakého člověka, za uzdravení, za osvobození od alkoholu, za zastavení šíření sekt v okolí apod.). Když je návrhů více, může se losem určit, který se vybere na daný měsíc (7 dní). Po skončení sedmidenní modlitební stráže se skupina (v neděli) může sdílet se svými zkušenostmi z modlitebního zápasu.

ZÁVĚRPřijal jsi Ježíše za svého Pána a Spasitele, tím jsi obnovil křestní

smlouvu. Chceš Ho nyní následovat, žít Jeho životem? Jsi ochoten s Ním trpět a zemřít mučednickou smrtí (krvavou či nekrvavou)? Chceš, aby co nejvíce duší bylo vyrváno z otroctví temnoty a věčné smrti? Potom potřebuješ znát Ježíše a Jeho učení, evangelium. To všechno bez čisté lásky není možné. Nejvíce ji získáš v kontemplativní modlitbě.

Má-li nastat duchovní vzkříšení u tebe a ve tvém okolí, národě, rozhodni se pro tři věci:1) denně věnovat hodinu kontemplativní modlitbě2) zapoj se do modlitebních stráží (nepřetržité modlitby) 3) začni světit neděli spolu s obrácenými křesťany (viz elaborát č.2)

Ježíšova výzva platí i tobě: „Nemohl(a) jsi alespoň hodinu (denně) se mnou bdít?“ Moje celoživotní rozhodnutí: DENNĚ HODINU S JEŽÍŠEM!

Monastýr Pidhirci 10.5. 2005

36

II. SLOVOII. SLOVOKRITIKA HKT KRITIKA HKT

(HISTORICKO-KRITICKÉ TEOLOGIE)(HISTORICKO-KRITICKÉ TEOLOGIE)

Tento elaborát vznikl na Ukrajině v době, kdy se Ukrajina otevírá silnému vlivu západu. Křesťanství na Ukrajině je vystaveno zatím pozvolnému, ale silnému tlaku, který působí na církev rozkladně nejen zvenčí, ale i zevnitř. Jsou mnohá nebezpečí duchovní otravy, ale nejrafinovanější a nejnebezpečnější je duchovní jed zvaný historicko-kritická teologie - HKT. Tu skutečně jde o věčnou spásu, anebo věčné zavržení miliónů duší, za které by Kristova smrt a oběť na Golgotě - v následku tohoto vlivu - byla zbytečná. Jde zde o život či duchovní smrt celého národa.

Tento elaborát zasíláme rovněž na Kongregaci pro nauku víry (prefekt - kardinál J. Ratzinger), jako impuls k boji proti této herezi uvnitř církve v celocírkevním měřítku.

Bez opravdového obrácení a konkrétního rozhodnutí následovat Krista a úplného otevření se Jeho Duchu, nejen že nebudeme schopni bojovat, ale naopak, jed HKT přijmeme a budeme ho šířit. Nejde zde jen o fráze, ale o skutečný boj, a to boj duchovní (srov. Ef 6,11-19). Kéž tento elaborát otevře mnohým oči a dá jim impuls k boji a ke snášení posměchu a útrap pro Krista a Jeho krvácející tajemné tělo – církev. Kéž se na Ukrajině zakládají nové a nové skupiny nepřetržité modlitby, které budou bojovat za ochranu a za očištění od duchovního jedu HKT, za misie a za duchovní obrácení a vzkříšení Ukrajiny! Obsah:I. Obrácení žákyně R.

BultmannaII. HKT mění myšlení studentůIII. Desatero HKTIV. Šest odsouzených herezí HKTV. Kardinál J. Ratzinger o HKT

VI. Aktuálnost encykliky sv. Pia X.: Pascendi Dominici Gregis

VII. Statistika a pokáníVIII. Vize, perspektiva, projekt duchovního

vzkříšení

PŘEDMLUVAV době Kristově, náboženští duchové, kteří jako paraziti vegetovali

na tom, co bylo Božího v starozákonní církvi, působili skrze společný základ, a tím bylo hledání vlastní slávy. Teologové jim otevření se dělili

na zákoníky, farizeje a saduceje. Kromě toho ještě jiní náboženští duchové ničili Hospodinovu vinici. Tito všichni se spojili a ukřižovali našeho Pána!

Co říká Písmo o saducejích? Oni nevěřili v anděly (ani dobré ani zlé), nevěřili ve vzkříšení z mrtvých, nevěřili v žádný zázrak. Tento duch je totožný s duchem, který je dnes v církvi reprezentován teology historicko-kritické teologie (HKT), kteří prakticky popírají Božství Kristovo. Mají jiné evangelium a jiného ducha, než měl apoštol Pavel, Jan a ostatní apoštolové! Zde platí: „Kdo nemá Ducha Kristova, ten není Jeho.“ (Ř 8,9) „Kdyby vám i anděl z nebe hlásal jiné evangelium…budiž proklet!“ (srov. Gal 1,8). Je možné hlásat jiné evangelium, jiného Krista a mít jiného ducha. Ale to už nevede ke spáse, ale do záhuby! Apoštol Jan píše, že do světa vyšlo mnoho bludařů, kteří popírají Krista. Varuje před těmito antikristy, aby je věřící nepřijímali do domu, a ani nepozdravovali a neměli tím účast na jejich bludu (srov. 2J 1).

HKT si dnes dělá nárok na to, že smí vědecky vysvětlovat Písmo svaté a tím i celé katolické učení bez toho, aby se podřídila autoritě a tradici církve ve věcech učení (dogmat) a mravů. Je založena na ateistické filosofii, nevěří v žádný zázrak, popírá skrytě i Kristovo vzkříšení, nevěří, že Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk, jediný Spasitel, tak, jak to církev učila 2000 let. Ona má nové učení, ve kterém Krista rozděluje na Krista historického, a Krista víry, kterého si prý vysnila první obec věřících. A toto je již vyučováno i na Ukrajině. Tato staronová hereze se šíří ze západu skrze studium teologie a teologickou literaturu, bohužel někde i s církevním schválením. Pokud přijmu bludy hlásané HKT, pak vlastně, i když jsem profesorem či studentem na teologii, ať na Ukrajině či v Římě, jsem už tím pádem, vnitřně - pro skrytý blud - vyloučen ze společenství církve! To není maličkost!

Působení ducha HKT je možno přirovnat k otravě prostřednictvím kyanidu draselného (cyankáli). Cyankáli se chemicky váže na kyslíkové receptory krve. Toto spojení s jedem, který přináší smrt, je mnohem rychlejší a snadnější než spojení s kyslíkem, který přináší život. Smrt nastává z nedostatku kyslíku. Podobně působí i duch, který je za HKT: lichotí smýšlení starého člověka, a jeho spojení s duchem lži je rychlejší a jednodušší, než spojení s Božím slovem a Duchem pravdy. Přirozený, tělesný člověk svým čistě racionálním přístupem k Písmu svatému vždy plodil a bude plodit bludy a s lehkostí a velkou rychlostí je šířit.

38

Cyankáli má příjemnou mandlovou vůni. Podobně i všechny bludy, včetně HKT, příjemně lichotí tělesnému člověku. Po použití je člověk jednoduše - nemilosrdně a rychle udušen, protože už nemůže ze vzduchu přijímat životodárný kyslík, i kdyby se nadechoval sebevíc. Jeho organismus už není schopný ho do své struktury zabudovat - vtělit. To samé se děje se studentem teologie či čtenářem literatury HKT. Každý, kdo se otevřel a přijal do své duše jed HKT, není už schopen přijmout živé Boží slovo, a tak nastává duchovní smrt skrze nevěru. Omámený příjemnou vůní duchovního jedu (bludu), za kterým stojí duch lži a smrti (srov. J 8,44), se jím dotyčný vnitřně udusí.

Svatý Basil jasně ukazuje, že Písmo svaté je pro život, a každý se bude zodpovídat, zda jeho život byl řízen touto závislostí na Božím slově či ne. Teologové HKT vůbec nechápou smysl Písma svatého a tento postoj, který mají svatí otcové, je jim naprosto cizí. Jaký je tedy užitek HKT pro církev? Kdyby byl alespoň nulový, ale její vliv je zcela zavádějící, rozkladný a vnáší zatemnění a smrt do duše.

Pro církev není rozhodující otázka historie, ale přítomnosti. Historie musí mít jen to místo, které jí patří a musí být podávána v tom duchu, který je podřízen základní linii, kterou je sláva Boží a spása duší, a tuto linii dokreslovat, a ne ji vybíjet a nahrazovat zcela nepodstatným, absolutně zavádějícím a uměle vyrobeným řešením vykonstruovaných problémů, v jakých se realizuje lidská pýcha.

Kdyby se něco takového dělo například v zemědělství, tak by směrodatnými přestaly být půdní výnosy, a místo toho by se teoretizovalo, vymýšlely by se intelektuálské problémy „na úrovni“ a výsledek by byl takový, že by obyvatelstvo vymřelo z hladu. Činnost liberálních teologů (HKT) je pro církev tím, čím by pro zemědělství bylo vyškolování agronomů, kteří by vyšlechťovali různé druhy škůdců, vzájemně by se v tom předháněli, až by zamořili veškerou úrodu natolik, že by nakonec zapříčinili světový hladomor.

Svatý Basil volá v době, kdy je církev vnitřně ničena bludem arianismu: „…Veškerá inteligence těch, kdo jsou učení ve slově, je naplněna klamem falešných a polopravdivých tvrzení tak, jako je oko naplněné prachem.“ … „Všichni tito lidé jsou poraženi nevyléčitelnou epidemií bláznivé lásky ke slávě, takže každý touží být výše než druhý, ale ve skutečnosti v tom samém čase, se jejich loď potápí na dno strašné hlubiny.“ … „Každý hraniční znak (dogma) zasazený otci církve je

39

pohnut, každý základ, každá tvrz zdravého pohledu pravé víry je otřesena … jestliže náš nepřítel první neudeří na nás, to nás raní druh po našem boku…“ Takový stav je i dnes, ale mnozí to už nevidí – duchovně oslepli!I. OBRÁCENÍ ŽÁKYNĚ R. BULTMANNA

Profesorka Eta Linnemannová (dále prof. L.) vydává toto svědectví: „Proč říkám: ‚Ne!‘, historicko-kritické teologii? Jako žákyně Rudolfa Bultmanna a E. Fuchse, F. Gogartena a G. Ebelinga jsem měla v tom směru ty nejfundovanější učitele, kteří mi mohli historickou teologii nabídnout. Ani jinak jsem v žádném případě nepřišla zkrátka. Moje první kniha se stala bestsellerem. Působila jsem jako řádná profesorka teologie a metodiky vyučování náboženství na Technické univerzitě v Braunschweigu. Po habilitaci mě jmenovali čestnou profesorkou Nového Zákona na teologické fakultě Philippsovy university v Marburgu a přijali mě za člena Společnosti pro studium Nového Zákona. Těšila jsem se rostoucímu uznání svých kolegů. Duchovně zakotvena v HKT jsem byla nezvratně přesvědčena, že svou teologickou prací sloužím Bohu a přispívám k hlásání Evangelia. Ale pak jsem musela na základě jednotlivých pozorování a informací, jakož i vlastním poznáním uznat, že taková práce k hlásání evangelia neslouží.

Ateistická historická věda má termín ‚pou sto‘, abychom zacházeli s Božím slovem, aniž bychom se jím samým zabývali. A tomu se pořád ještě říká teologie – řeč o Bohu! Tato zvrácenost je obrovská. Boží zjevení má být ‚odborně‘ a ‚opravdu samostatně‘ poznáváno tak, že už se o Bohu nemluví. Že Bůh už není ctěn jako Bůh, ani se mu neděkuje. Boží děti, jednu generaci za druhou, které byly ochotné a horlivé Bohu sloužit, jsme nechali ‚projít ohněm‘ a obětovali tomuto Molochu ateistické teologie. Výsledkem jsou generace svedených svůdců. Kdy se konečně obrátíme a zanecháme této modloslužby?

Kdo se vydá touto cestou bezbožnosti, není pak už ve svém rozhodování svobodný; je tu něco či někdo, kdo ho donucuje. Tento tlak není vykonáván pouze prostřednictvím nacvičených metod. Jsou to démonické síly, pod jejichž tlakem se ocitne každý, kdo se dá na tuto cestu. Od té chvíle už není svobodný, ale podléhá neodolatelné moci.

Nezvratně považuji za smetí všechno, co jsem učila a napsala před tím, než jsem Ježíši otevřela svůj život. Chtěla bych zde využít

40

příležitosti a upozornit, že jsem zavrhla své knihy ‚Gleichnisse Jesu‘ a ‚Studien zur Passions-geschichte‘ i své příspěvky v časopisech a sbornících. Co z toho jsem měla v bytě, odnesla jsem v roce 1978 vlastnoručně do smetí a prosím vás upřímně: pokud ještě něco z toho máte v knihovně, udělejte totéž.“

5.7. 1985 Prof. Dr. Eta LinnemannováII. HKT MĚNÍ MYŠLENÍ STUDENTŮ

Prof. L. píše: „Vytváření hypotéz při studiu Starého i Nového Zákona je systém, který stabilizuje sám sebe.- Je to plané pohrávání si s Božím slovem ; neptá se po Bohu, i když

jednotlivý badatel může být přesvědčený, že tím Bohu slouží. Investuje do toho velmi mnoho práce a strádání – 60 hodinový pracovní týden je pro tyto badatele úplně normální – a to po celý život, dokud vydrží jejich tělesné i duševní síly.

- Na základě své práce dojde profesor teologie nutně k nezvratnému přesvědčení, že Božímu slovu není možné rozumět, pokud jsme si neosvojili tuto soustavu hypotéz starozákonní i novozákonní vědy. Je o tom skutečně přesvědčený, a proto schopný zprostředkovávat toto přesvědčení i svým posluchačům. Jelikož si studenti nikdy tyto ‚výsledky bádání‘ získané celoživotní prací nemohou osvojit ve stejném rozsahu, stávají se rozpačitými a dostanou se do závislosti.

Přesvědčení, které bylo teologovi naočkováno, že totiž jedině historicko-kritická teologie může rozluštit Písmo svaté, předává dál svému společenství a učí je dělat škrty, jak se to sám naučil na vysoké škole. Čím víc námahy ho stálo získat tyto vědomosti, tím dražšími se mu staly. Kromě toho mu to přináší uznání, že stojí jako ‚znalec‘ před svými studenty či členy společenství. Prosté zacházení s Božím slovem, směřující k tomu, aby se stal vykonavatelem slova, mu takovou úctu nezjedná.

Nikde není tolik ‚věřeno‘ jako při studiu teologie (HKT). Jednotlivé hypotézy jsou sice podloženy argumenty, ale průměrný, ba i pečlivější student přijímá 80-90 % těchto hypotéz, aniž by byl schopen hodnotit a zvážit argumenty, a 40-50 %, možná i víc, aniž by tyto argumenty vůbec znal.

Uznávané předpoklady HKT nejsou sice teoreticky postaveny na roveň skutečnosti, ale v praktickém užívání tomu tak je, to znamená, zachází se s nimi tak, jako by byly skutečnostmi. Kdo je takto pojme do

41

svého myšlení, je jimi utvářen a přeměňován. Riziko studia teologie je proto značně veliké, protože tyto změny se dějí nevyhnutelně a nepozorovaně. Člověk vdechuje atmosféru, která je smrtící jako kysličník uhelnatý, a ten, kdo se v ní zdržuje, ji stejně nevnímá. Pokud církve podmiňují přístup k úřadu faráře pouze podle regulovaného studia na těchto teologických fakultách, zároveň tím ale těmto fakultám, tak jak jsou, dovolují, aby měly v tomto případě ‚čisté‘ svědomí. Jak velkou zodpovědnost před Bohem, studenty i Božím lidem má každý biskup, který mlčením schvaluje šíření HKT na teologických fakultách i v diecézi!

Literatura, která je k dispozici v seminárních a univerzitních knihovnách, je předem filtrována. Křesťanská literatura autorů věrných Bibli je namnoze tabu. Produkce mnohých takových vydavatelství je už předem považována za nepřípustnou.

- V podstatě HKT způsobuje ztrátu víry, která je však speciálně nazývána ‚krizí víry‘, s podtextem, jakoby šlo o její vývoj a zkvalitnění, a ne o její degradaci, jak tomu ve skutečnosti je. Profesor na teologické fakultě studentům řekl: ‚Po určité době přijde na vás krize víry. Ale to je normální. Po překonání této krize (tzn. po ztrátě spasitelné víry) získáte nový pohled nejen na Písmo a církev, ale i na jiné religie!‘ Tváří v tvář tlaku informací je těžké zachovat si normální vnímání Božího Slova, jestliže je diskvalifikováno jako ‚nevědecké‘. U vyučujících se věřící student mnohdy setká s odporem, projevujícím se těmito způsoby hry:

Blahosklonnost: ‚Neznepokojujte se, ještě se to budete učit!‘Pokušení: ‚Postavte se přece aspoň teoreticky na toto stanovisko.‘Svádění: ‚Copak je vaše víra tak slabá a tak málo důvěřujete Bohu, že

se ani nechcete zabývat těmito myšlenkami?‘Tak je student přiveden k tomu, aby považoval za své ty myšlenky,

které odporují tomu, co se dříve v Božím slově naučil.- Studující je zároveň pod silným tlakem skupiny. Kolegové, zvláště z

vyšších ročníků, nebo ti, kteří se vyznačují mimořádným nadáním, jsou ‚spoluvychovateli‘, rozhodujícími spolunositeli této socializace. Věřící student, který na základě svého odlišného postoje k Božímu slovu není ochotný akceptovat jisté metody či výsledky HKT, je většinou diskriminován. Smějí se mu, posmívají a jednají s ním jako s outsiderem.

42

- Tou měrou, jakou je student stále víc zasvěcován do historicko-kritických myšlenkových pochodů, je odcizován lidem, s nimiž byl předtím spojený ve víře. ‚Už spolu nemohou mluvit‘ a jemu je zatěžko jim naslouchat. Už jim nerozumí a oni nerozumějí jemu. Dostává se do izolace a je v nebezpečí, že se stane domýšlivým. O to přístupnějším se stává skupinovému nátlaku vyučujících a spolužáků.

- Student musí předkládat práce, v nichž je nucen dokázat, že si dostatečně osvojil způsob práce HKT. Je pod tlakem, aby sám historicko-kriticky myslel, mluvil a psal. To vede k závažným změnám v jeho myšlení a v jeho víře. Už není sám sebou. Jeho zacházení s Božím slovem se zásadně mění. To, co se při studiu naučil, se staví před Boží slovo a zatarasí mu přístup k němu.“ /pozn. Kéž by existoval na teologických fakultách takový systém, který by dovedl tak tlačit ke svatosti, jako HKT - řekněme to otevřeně - tlačí do pekla! Kéž by docházelo u studentů k evangelijní změně smýšlení tak, jak to Kristus vyžaduje (srov. Mk 1,15). Kéž by už nebyli sami sebou, ale mohl v nich už žít Kristus (srov. Ga 2,20)./

Ještě před dvaceti lety by nikoho nenapadlo, aby ženy studovaly teologii a rovněž ne, aby ji studovali laici. A právě tito jsou nejvíce ovlivnitelní, aby se stali i nositeli a šiřiteli nákazy HKT!

Hned první týden na teologické fakultě (na Ukrajině) nové teoložky dostaly za úkol zamyslet se nad textem Jan 2. kap. – svatba v Káně galilejské a vysvětlit, že se nestal zázrak, že to prostě bylo přirozené, že Ježíš vlastně neproměnil vodu ve víno. Jenže když tímto směrem budou školit rozum, postupovat tak dál a proberou všechny zázraky, včetně Kristova vzkříšení, tak potom bude největší zázrak, když neztratí spásnou víru! V Káni po tom zázraku je řečeno: „A uvěřili v Něho Jeho učedníci.“ Jenže co tyto ubohé děti? Ty víru ztratí!

Příklad z Prahy: Bohoslovci měli jako zkoušku z morálky psát o homosexualitě. Jistý student ocitoval klasické místo z listu Římanům. Profesor mu neuznal zkoušku a odůvodnil to tím, že v Písmu žádná zmínka o homosexualitě není. Student se ptal: „Tak o čem se hovoří, když je zde napsáno: ‚… jejich ženy zaměnily přirozené obcování za mimopřirozené a rovněž i muži zaměnili přirozené obcování s ženami …’ (Ř 1,25-27) ”. Profesor tvrdil, že to si student něco vymýšlí, že tu není nic o homosexualitě, neboť to tvrdí vědecká exegeze HKT.

43

Svědectví z Varšavy: Když profesor začal hlásat bludy HKT, jistý student se ohradil, že to není učení Katolické církve. On se usmál a řekl, že on sám zpočátku, když se setkal s HKT, také měl velké problémy a vůbec mu nebylo lehko, ale když tuto krizi překonal, tak přišel k závěru, že HKT otevírá dveře nejen k výkladu Písma, ale k celé teologii. Slíbil, že příště udělá na toto téma přednášku. Udělal, ale po dvou hodinách student řekl: „Pane profesore, tím jste mě nepřesvědčil“ a položil několik otázek a argumentů. Profesor se urazil a dal najevo, že se nepřipouští žádná diskuse - on musí mít přece vždy pravdu. Tím to skončilo. Student věděl; pokud chce dostudovat, musí mlčet a nesmí na katolické univerzitě hájit katolickou víru! Prostě je jiná doba a jiný duch, to pochopil.

Svědectví z Prahy: Během studia na sociálně pedagogické a teologické škole jsem se často setkávala s tím, že ten či onen prochází „krizí víry“. S tímto „magickým termínem“ jsem se setkala poprvé na počátku studia, kdy jsme se od ThDr. M.R. (přednášející SZ, NZ …) – de facto vedoucí osobnosti školy – dozvěděli, že během druhého či třetího ročníku student prochází „krizí víry“, že to prý je potřebná etapa v životě víry, bez ní se to nedá, je to jakýsi počátek „zdravého“ nazírání na věci víry, na křesťanství. Člověk musí svou víru postavit na pevný základ, který v případě naší školy byla HKT. Okolo osoby procházející „krizí víry“ se chodilo „po špičkách“, dotyčný chodil na rozhovory s ThDr. M.R., kde dostával tzv. jasno. Jeden kamarád, pocházející z katolické pravověrné rodiny, se zpočátku studia pokoušel ThDr. M.R. v její výuce (podložené HKT) oponovat, ale po čase musel kapitulovat (pro vlastní neznalost Písma a nauky církve) a posléze plně přijal výuku HKT. Spolužáci a hlavně spolužačky, které přišli jako věřící s touhou věnovat se sociální práci a přitom se dozvědět něco z teologie a z Písma, se po projití tzv. krizí víry měnili k nepoznání: breviář či Písmo na lavici se změnilo v krabičku cigaret, nebo liberální literaturu. Po příchodu na školu přijali způsob - jemně řečeno - uvolněné morálky, začínali pít alkohol, kouřit, extravagantně se oblékat atd. „Našli cestu…“ (nebo tak zvaně vyzráli).

I. DESATERO HKT1) Skutečnost Boha je už předem vyloučena.

44

Někteří badatelé Ho připouštějí, ale to není Bůh živý, který stvořil, udržuje a řídí tvorstvo.

Odpověď: Sv. Pius X. ve své encyklice (Pascendi Dominici Gregis) uvádí: „Slepí jsou, věru, a slepé vedou, tito muži nafouknuti pyšným jménem ‚vědy‘, tak daleko pokročili ve své pošetilosti, že odvěký pojem pravdy a pravý smysl křesťanského náboženství překrucují a uvádějí nový systém. Zapomenutím světců a apoštolských tradic se stalo, že se vyhledává (a propaguje) jiné, zlé, neodůvodněné a nejisté, církví neschválené učení.“

2) Nejvyšší autoritou už není Boží slovo ani církev, ale „princip vědeckosti“.

Tím principem údajné vědeckosti jsou umělé hypotézy a teorie HKT.Kardinál J. Ratzinger odpovídá: „Exegeze, která již Bibli nežije a

nečte v živém těle církve, se stává archeologií: mrtví pochovávají své mrtvé. Každopádně při tomto studiu Písma, nenáleží již poslední slovo o Božím slově autoritě legitimních pastýřů, učitelskému úřadu, nýbrž expertům, různým profesorům s jejich neustále se měnícími závěry!“

3) Bible a křesťanská víra je v jedné rovině s pohanskými náboženstvími a jejich „posvátnými“ spisy.

Prof. Linnemannová odpovídá: „Tato rovina zařazení Bible je umělý výtvor, vzniklý odvrácením od živého Boha. Pojem ‘Písmo svaté’ je v HKT religionisticky relativizován. Podle HKT nesmíme tedy předem vycházet z toho, že Bible je pravé a jediné Svaté Písmo! Přitom se přehlíží, že takovými srovnáváními se Boží slovo redukuje pouze na náboženské představy a teologické pojmy!“

4) Bible podle HKT není Božím slovem.Nový Zákon se staví do protikladu vůči Starému až k podezření, že

Bůh Nového Zákona není týž, protože Ježíš prý přinesl nový pojem Boha. Pavel je staven proti Jakubovi. Také se tvrdí, že Pavel ze Skutků apoštolských není slučitelný s Pavlem, který napsal listy Římanům, Korinťanům, Galaťanům atd. Skutkům apoštolským se mnohdy přiznává hodnota jen literární, Lukáš není brán vážně, listy Efezanům a Kolosanům byly opatřeny nálepkami nepravosti…

Když se nevěří v Boží inspiraci Písma svatého, HKT nepřijímá ani skutečnost, že jednotlivé knihy Písma se vzájemně doplňují. HKT na ně hledí jako na pouze spisovatelské a teologické výtvory, které nám nic

45

nezaslibují a k ničemu nezavazují, jako na takové dva či tři tisíce let staré, napsané antickými autory pro antické čtenáře.

Co odpovídá církev k inspiraci a jednotě Písma? KKC (Katechismus Katolické církve) 136: „Bůh je autorem Písma svatého v tom smyslu, že inspiruje jeho lidské autory, působí v nich a skrze ně. Tak nám dává jistotu, že jejich spisy neomylně učí spásonosné pravdě.“ KKC 140: „Jednota obou Zákonů (Nového i Starého) vyvěrá z jednoty Božího plánu a Jeho Zjevení: Starý Zákon připravuje Nový, zatímco Nový naplňuje Starý; oba dva se navzájem osvětlují; oba dva jsou skutečné Boží slovo.“

5) HKT je nové magisterium, které jediné může vysvětlovat Písmo.Bultmann a jeho škola HKT se pokládá za nové magisterium, které

jediné má právo ve jménu „vědy“ vysvětlovat Písmo. Zároveň popírá pravý učitelský úřad, apoštolskou a církevní tradici a jejich vztah k Písmu svatému. KKC na to v čl. 85 odpovídá: „Úkol autenticky vykládat Boží slovo, psané nebo ústně předávané, je svěřen pouze živému učitelskému úřadu církve.“ Bezprostřední přístup k Písmu HKT sice nepopírá, ale považuje ho za subjektivní a diletantský. Zodpovědný výklad pro druhé osoby má být metodicky vysvětlován jen podle pravidel HKT. Nikdo jiný nemůže „pravdivě“ chápat smysl Bible.

Může tedy vůbec ještě věřící katolík číst svoji Bibli, aniž by se při tom staral o komplikované exegetické otázky? Kardinál J. Ratzinger odpovídá: „Zajisté, každý katolík musí mít odvahu věřit, že jeho víra (ve společenství s vírou církve) převyšuje každé nové magisterium odborníků, intelektuálů. Je předsudkem evolucionistického původu, jestliže se tvrdí, že lze textu porozumět pouze na základě studia jeho vzniku a vývoje. Dnes, stejně jako včera, se zakládají pravidla víry nikoli na odhalování biblických pramenů a vrstev (ať už jsou pravdivé nebo pouze hypotetické), nýbrž na Bibli takové, jaká jest, takové, jak se v církvi předčítá od dob církevních otců až dodnes. Právě věrnost tomuto čtení Bible, nám vydala světce, kteří byli často nevzdělaní a často neodborníci na exegetiku. A přece jsou to oni, kteří Písmu rozuměli nejlépe.“

6) Co je v Písmu napsáno, v žádném případě tak nemohlo být.Exegeta je zaměřený na to, aby v „biblickém textu“ objevoval a řešil

„obtíže.“ Čím je vykladatel lepší, tím bude v tomto směru vynalézavější. Protože jestli chce jako profesor být co k čemu, musí si

46

„udělat jméno“. To je jeho povinností, nechce-li být zlodějem, který bere svůj profesorský plat za nic. Je pod tlakem: musí usilovat o svou čest u lidí, i kdyby vlastní povahou vůbec nebyl ctižádostivý.

Prof. E. Linnemannová svědčí: „Moji někdejší kolegové jsou svou povahou většinou spíš pokorní a skromní, jak jim ráda přiznávám. Ale v systému univerzitní teologie jsou pod tlakem, aby si zjednali jméno a pachtili se za uznáním lidí.“

Student teologie, který ještě úplně nepotlačil potřebu lidského uznání, je pod stejným tlakem. Žádný div, že mnozí věřící studenti teologie mají brzy s vírou vážné potíže. Často je tomu tak, že se od víry odklánějí, aniž by to sami pozorovali. Vždycky uvízne něco z toho, co se učili – tomu přece ani nemůže být jinak. Učí se: „pastýřské listy nejsou od Pavla“, „autor Janova evangelia samozřejmě není Zebedeův Jan“, „pět knih Mojžíšových není od něho, ale jsou posbírány z různých pramenů.“ Kdo se toto v šestém semestru ještě nenaučil, platí za „natvrdlého.“

7) HKT určuje, co je v Bibli pravda, a co je lež – mýtus.Už tento postoj je velmi urážející až démonický. Duchovní reality se

posuzují tělesně. Tu platí: „Přirozený (tělesný) člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha, jsou mu bláznovstvím, nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Božím Duchem.“ (1Kor 2,14) Všechno nadpřirozené, tedy všechny zázraky, se pokládají za lež – mýtus. Nepočítá se s Boží všemohoucností. Rovněž zázraky, které se dějí dnes a jsou věrohodně doloženy a medicínsky dokázány, se popírají. Za HKT je duch ateizmu, který lže a překrucuje pravdu.

8) Oddělení církve od Písma.Základem spásné víry je Boží slovo, které je uchováno v Bibli a

chráněno a vysvětlováno církví. Kardinál J. Ratzinger říká: „Pouto mezi církví a Biblí bylo zpřetrháno. Toto rozdělení začalo před (dvěma) stoletími v protestantském prostředí, odkud v nedávné době proniklo i do kruhů katolických teologů. Jedná se o historicko-kritický výklad Písma (HKT). Oddělování církve a Písma vytváří tendenci k tomu, aby se poznání získávalo z obou zvlášť. Ve skutečnosti se však církev bez věrohodného biblického základu stává náhodným historickým produktem, jednou z mnoha organizací s pouze lidským organizačním rámcem. Avšak ani Bible není bez církve Božím slovem, nýbrž pouze sbírkou literárních památek z různých historických zdrojů, sbírkou

47

heterogenních knih, ze kterých si člověk podle aktuálních potřeb může vybrat to, co chce.“

9) Ježíš není podle HKT ani Bohem, ani Spasitelem.Stále více lze u mladší generace teologů konstatovat socialistické

podhoubí. Namísto Božího plánu spásy a věčného vykoupení v Ježíši Kristu, nastoupili lidské cíle zlepšení světa. Jsou lemovány svévolně vybranými slovy tzv. „historického Ježíše“, který je podle způsobu hry vykládán buď jako sociální reformátor nebo jako revolucionář. Název „Syn člověka“ v Mk 2,28 je interpretován prostě jako „člověk“. Ježíšovo stolování s celníky a hříšníky (srov. Mk 2,15-17) se bere jako důkaz, že změnil nespravedlivé sociální struktury, a my že bychom ho v tom měli následovat.

Kardinál J. Ratzinger říká: „Jedná se o pochybnou christologii, ve které se jednostranně zdůrazňuje lidská přirozenost Ježíše. Boží, spojené s lidskou přirozeností v téže osobě, se zatemňuje, zamlčuje nebo pojednává nedostatečným způsobem. Dalo by se v tom vidět až jakoby návrat k antické ariánské herezi. Přirozeně by se dnes těžko našel ‚katolický‘ teolog, který by otevřeně popíral starou formuli, označující Ježíše jako Syna Božího. Všichni budou tvrdit, že ji přijímají, hned však k tomu dodají, v jakém smyslu by se jí mělo podle nich rozumět. A právě zde se často operuje různými odlišnostmi, které nezřídka vedou k redukování víry v Krista jako Boha. Jak jsem již řekl, christologie, je-li oddělená od nadpřirozené ekleziologie a zůstává-li na pouhé sociologické rovině, směřuje ke ztrátě Božského rozměru. Má tendenci se rozložit do jakéhosi ‚Projektu Ježíš‘, do projektu čistě historické, tedy lidské spásy. Bultmannův ‚historický Ježíš‘ je od (tzv.) Krista víry propastně odlišný.“ (Toto učení o historickém Kristu a Kristu víry je bludem už dávno církví odsouzeným.)

10) Desatero (Dekalog) podle HKT už neplatí.Starý Zákon se dalekosáhle odsouvá stranou jako něco, co se nás

netýká. Chápe se, buď úplně nebo částečně, jako jakási duchovní konstrukce, která je produktem tehdejších patriarchálních společenských struktur a výrobních vztahů a která měla za úkol je ospravedlňovat a stabilizovat. Na základě této teorie, desatero není pro nás závazné.

Je desatero dnes už nezávazné a už se nás netýká?

48

Odpověď Katechizmu: „Deset Božích přikázání zavazuje křesťany a i ospravedlněný člověk je musí zachovávat.“ (KKC 2068).

„Nikdo nás jich nemůže zprostit!“ (KKC 2072) „(Ta přikázání) vůbec nebyla zrušena; nabyla svůj plný význam a rozvoj příchodem Pána v lidském těle.“ (KKC 2063).

Toto je učení církve.

Po přečtení „nového Desatera“, daného „novým Magisteriem“, je člověk šokován pýchou, projevující se drzostí těch, kteří se chtějí nazývat učiteli křesťanské víry. Ale žasne i nad křesťany, kteří jsou královským lidem, ale bohužel se nechají ovládat jiným druhem pýchy, a tím je strach ze zesměšnění. A tak se my křesťané stáváme tak hloupými, že ze strachu, abychom nebyli pokládáni za nevědecké a nevzdělané, necháváme se klamat a mlčíme.

Připomíná to jednu pohádku: Císařský palác navštívili dva podvodníci, kteří sugestivně vyložili, že oni jsou největší mistři v šití, a že ušijí císaři skvělý oděv, jaký ještě nikdo nikdy nevytvořil. Císař souhlasil a podvodníci se dali tzv. do práce. Když je přišli dvořané zkontrolovat, viděli, že jen předvádějí, jakože šijí, ale nemají žádnou látku. Chytráci jim to briskně vysvětlili, že látku, z jaké oni šijí, vidí jen ti, kdo jsou skutečně na vysoké vědecké a inteligenční úrovni, nikdo jiný ji nevidí. Načež začali všichni dvořané, jeden víc jak druhý, opěvovat tak „skvostnou“ látku. Řekli to i císaři, a tak, když se v neděli císař s velikým průvodem ubíral za zvuku fanfár přes celé město ve svých nových „šatech“, za všeobecného obdivu všech dvořanů i poddaných (protože všichni byli obeznámeni s tím, za jakých podmínek jsou císařovy velkolepé šaty viditelné), stalo se něco neočekávaného. Docela malé dítě ze zástupu hlasitě vykřiklo: „Císař je nahý!“ Všichni se v ten moment jakoby probrali – „Ano, vždyť je nahý!“ A tímto velkým fiaskem to skončilo.

Tato pohádka charakterizuje dva znaky pýchy, a to jednak drzost HKT, a dále strach ze zesměšnění především u studentů teologie a křesťanských intelektuálů. Konečně je třeba hlasitě v celé církvi volat: „HKT je nahá, nemá Ducha Božího, nemá věčného života, ale naopak vnáší smrt!“ Ale nahý je také před Bohem ten, kdo se jí otevřel, a kdo ji obhajuje, i kdyby takový zastával vysoké pozice v církvi. Tato pohádka už nevysvětluje hrozné důsledky HKT pro církev, a to rozklad

49

spasitelné víry, kterým je dána všanc spása miliónů nesmrtelných duší. Protože jsme se pro všechny možné důvody vyhýbali pravdivému pokání, Bůh jako trest dopustil, aby ti, kteří veřejně popírají základní pravdy víry, obsadili vysoká místa v církvi. Duch HKT ovládl většinu církve proto, že jsme se neobrátili od ducha světa a hříchu v nás (viz 1Kor 15,56) a nepřijali Ducha pravdy a pokání! Ke své velké hanbě musíme přiznat, že jsme nazí a ubozí (viz Zj 3,17), že jsme se nechali oklamat duchovními podvodníky HKT. Protože jsme vyhnali Ducha Svatého, který nás usvědčoval ze hříchu (srov. J 16,8-9), proto jsme slepí a zbabělí! Slepí vidět systémy lži a zbabělí nazývat věci pravými jmény. Kdy budeme konat pokání jako jedinci i jako církev?!

„…až na vás sestoupí Duch Svatý, budete mými svědky.“ (Sk 1,8)Jak se zrodila církev? Pán Ježíš řekl: „Až na vás sestoupí Duch Svatý,

budete mými svědky.“ (Sk 1,8). Kdo to je svědek? Svědek je ten, kdo je osobně přítomen nějaké

události, osobně ji zažil. Nikdy nelze nazvat svědkem někoho, kdo se nesetkal s osobou, o které má svědčit.

Proto byl dán Duch Svatý, aby každý, kdo se Mu otevře, se mohl setkat s Ježíšem. Tedy Duch Svatý dělá z lidí svědky Ježíšovy, to znamená, že Ježíš je v Duchu Svatém přítomen. Duch Svatý uvádí do Ježíšovy přítomnosti, otevírá vnitřní oči a uši člověka, aby skrze živé Boží slovo viděl, co Ježíš pro něj udělal a dělá, a byl tak zachráněn pro věčný život.

Církev jsou tedy Ježíšovi svědkové. Ti, kteří žijí z Jeho přítomnosti. Duch Svatý je Duch pravdy. V žádném jiném duchu Ježíš přítomný není – ani v duchu světa, ani v duchu lži nebo nějakého bludu či vědy Ježíš přítomný není, tam Ho nikdo nenajde, nesetká se s Ním, tento duch nikdy nikoho Ježíšovým svědkem neudělá, protože Ježíš v něm prostě není.

Ptáme se: Svědčí vykladači HKT v moci o Ježíšovi? Vůbec ne! Naopak, skrytě i nejzákladnější pravdy víry zpochybňují. A když nejsou Ježíšovými svědky, znamená to, že se ještě neotevřeli moci z výsosti – Duchu Svatému, jsou tedy členy církve jen formálně, a ještě se vpravdě nestali živou součástí Ježíšovy církve. Ale jak v ní potom mohou zastávat dokonce úřad učitelů? Co se to stalo? Slova sv. Basila z listu římským biskupům jakoby charakterizovala situaci, ve které se

50

nacházíme: „…ale současný stav je těžší a smutnější a vyžaduje větší dohled. Díváme se ne na tělesné otroctví, ale na to, že do zajetí jsou brány duše, což dennodenně zapříčiňují obhájci hereze. Jestliže nám bez váhání nepovstanete k obraně, tak za chvíli už ani nenajdete člověka, jemuž by bylo možno podat záchrannou ruku, neboť všichni přejdou do područí hereze.“

„Její zhoubné símě bylo dřív zaseto zločinným Áriem; a úsilím mnoha, kteří se neúnavně snažili o jeho vzrůst, se tak zakořenilo, že teď už vydává své smrtonosné plody. Neboť učení pravdivé víry je v troskách a církevní dekrety jsou obráceny v nic…“ „…Proto naléháme na vás, abyste církvi na východě poslali někoho, kdo by nám připomenul, jaká odměna je připravena těm, kdo jsou vytrvalými v utrpeních za Krista…“

IV. ŠEST ODSOUZENÝCH HEREZÍ HKT (z encykliky sv. Pia X.)Modernismus i HKT tvrdí: „Z evangelia není možno dokázat Božství

Kristovo!“ (blud č.27)Ježíš vyháněl démony, uzdravoval nemocné, křísil mrtvé a činil různé

jiné zázraky, vstal z mrtvých na důkaz toho, že je Boží Syn. Celé evangelium a celý Nový Zákon je svědectvím, že Ježíš je pravým Bohem a pravým člověkem.

Blud č.29: „Kristus (historický), jak líčí dějiny, stojí hluboko pod Kristem, který je předmětem víry.“ Toto je blud, který je odsouzen papežem sv. Piem X., a který v současné době hlásá HKT. Jedná se konkrétně o bludné tvrzení, že je Kristus historický a Kristus víry.

Blud č.31: „Učení, které podává o Kristu Pavel, Jan a všeobecný koncil nicejský, efezský, chalcedonský, není učením, které hlásal Ježíš, ale které si o Ježíši vytvořilo křesťanské vědomí.“

Toto je jednak lež a jednak blud odsouzený sv. Piem X.Apoštol Jan je očitým svědkem Kristova života. Rovněž apoštol Pavel

se s Kristem setkal a předal učení, které hlásal Ježíš a za své svědectví šel i na smrt. Sněm nicejský v roce 325 potvrdil pravdivost svědectví evangelií i Nového Zákona a vyznal znovu základní pravdu víry, že Kristus je pravý Bůh a pravý člověk (KKC 465) a odsoudil blud Ária, který popíral Kristovo Božství. Sněm v Efezu odsoudil nestoriánskou herezi a formuloval, že subjektem lidské přirozenosti Krista je pouze osoba Syna Božího (KKC 466). Sněm v Chalcedoně, roku 451, znovu

51

potvrdil základní pravdu Evangelia, že Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk (KKC 467).

Blud č. 16: „Výklady Janovy prý nejsou skutečnou historií, ale mystickým rozjímáním o tajemství spásy bez historické skutečnosti.“

Zase lež a odsouzený blud. Apoštol Jan neměl žádné mystické snění, on je očitým svědkem Kristova života, Jeho smrti i vzkříšení. Tzv. janovské listy a janovská teologie je umělým výtvorem HKT, s cílem znevážit autora a zároveň i závaznost Janova evangelia a jeho listů.

Blud č. 36: „Spasitelovo zmrtvýchvstání není skutečnou historickou událostí, ale nedokázaným a nedokazatelným jevem…, které si křesťanské vědomí postupně odvodilo.“

Tento článek je už odsouzený sv. Piem X., ale dnes se blud hlásá dále skrze HKT. Autor Trutwin ve své knize „Otvíral nám Písma“ (kniha má církevní schválení, přednáší se podle ní na teologických fakultách) píše: „Vzkříšení… není možné dokázat žádným vědeckým postupem, spočívá jen na věrohodnosti svědků… Jenže první svědci nezažili (moment) zmrtvýchvstání.“ Co k tomu dodat? V nemocnici v noci zemřel pacient. Ale my tvrdíme: Jeho smrt se nedá vědecky dokázat, protože nikdo nebyl v okamžiku smrti přítomen, tedy i ti, kteří ho ráno našli mrtvého, nejsou hodnověrní svědci. Ergo není pravda, že je mrtvý! Takové hlouposti se vysměje i malé dítě, ale „vědecká“ teologie HKT takové hlouposti vymýšlí stále. To je její hlavní úkol.

„Tajemství Kristova vzkříšení je skutečná událost, spojená s historicky zjištěnými úkazy, jak dosvědčuje Nový Zákon.“ (KKC 639).

Blud č. 12: „Pokud se chce exegeta věnovat biblickým studiím, musí především odložit jakýkoliv předsudek o nadpřirozeném původu Písma, a nesmí Bibli vykládat jinak, než ostatní památky čistě lidské.“

Tento blud byl odsouzen, ale v plnosti se hlásá v současné době skrze HKT na teologických fakultách.

Co píše katechizmus (KKC) o Písmu svatém? „Bůh je autorem Písma svatého“ (105), „Bůh inspiroval lidské autory posvátných knih“ (106), „Bohem inspirované knihy učí pravdě“ (107).

„Druhý vatikánský koncil uvádí tři měřítka k tomu, aby byl výklad Písma shodný s Duchem, který je inspiroval“ (KKC 111): a) „Předně bedlivě přihlížet ‚k obsahu a jednotě celého Písma‘“ (112).b) „Potom číst Písmo svaté v ‚živé tradici celé církve‘“ (113).c) „Přihlížet k ‚analogii víry‘“ (spojitost pravd víry navzájem) (114).

52

V. KARDINÁL J. RATZINGER O HKTHistoricko-kritická teologie se jako trójský kůň dostala z liberálního

protestantismu do Katolické církve. Už počátkem 20. století, vlivem duchovního pozadí, které je skryto za HKT, v Katolické církvi vznikl duchovní směr zvaný modernismus. Sv. Pius X. vydal encykliku „Pascendi Dominici Gregis“ (1907), skrze kterou byl tento duch smrti a ateizmu odmaskován a Katolická církev se od něho oficiálně oddělila. Z teologických fakult a seminářů byla vyloučena přibližně polovina profesorů a studentů a na několik roků nastala obroda církve, skrze živý vztah ke Kristu (první pátky v měsíci, úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu). Ale po Druhém vatikánském koncilu se tento duch opět vrátil do církve, a nyní zasáhl skrze teologické fakulty většinu kněží, řeholníků a vůbec většinu církve. Hrozí zde úplný rozklad katolického učení a masový odpad od křesťanství, především od katolického. Tento duch, který je za HKT, je v podstatě ateistický, odděluje a ničí všechno duchovně živé v církvi.

Kardinál J. Ratzinger: „Pro svou jen lidskou povahu (rozměr) může HKT Písmo vysvětlovat pouze v jeho historické dimenzi, nikoliv v jeho aktuálních náboženských požadavcích.“

Co znamená‚ jak je uvedeno, že „může Písmo vysvětlovat pouze v jeho historické dimenzi“? Pokud historická dimenze není propojena s filosofií, pak může být obohacením. Bohužel HKT nepoužívá objektivní přirozené informace, aby posloužila k hlubšímu poznání Písma. Pokud je používá, tak jako past k přijetí nového myšlení a nového ducha (ateistického)! Vrah, když láká oběť, skrývá svůj záměr. Určité pravdy v mysli, srdci a ústech vraha jsou osudné pro svedenou oběť. „HKT nevysvětluje Boží slovo nezištně a objektivně ani v jeho historické dimenzi.“ To je zkušenost prof. Linnemannové!

Kardinál J. Ratzinger dále říká: „HKT nemůže Boží slovo vysvětlovat v jeho náboženských požadavcích.“ Jenže HKT jako „nové Magisterium“ si dělá nejvyšší a neomylný nárok vysvětlovat závazně nejen Písmo, ale i všechny základní pravdy křesťanského a katolického učení (dogmata – články víry) ve svém ateistickém duchu.

Kardinál J. Ratzinger pokračuje: „Kde tento výklad zapomíná na své meze, stává se nelogickým, a tím i nevědeckým.“ Jenže HKT téměř všude vědomě „zapomíná“ na své meze. „HKT zapomíná, že Bibli, jako

53

poselství, lze v dimenzi přítomnosti a budoucnosti porozumět pouze v živém spojení s církví… HKT přetrhla pouto Bible s církví.“

Duch Svatý je nejen pravým autorem, ale i vykladatelem (exegetou) Bible! HKT si zaměňuje roli Ducha Svatého, ale to není nic nového, „neboť i ďábel bere na sebe podobu anděla světla a podobně i jeho děti.“ (2Kor 11,13-15) Za HKT je skutečně duch, ale to není Duch Svatý, nýbrž duch lži a smrti! On, jako první exegeta, se projevil už v ráji, a ovocem jeho exegeze byla smrt! Na poušti rovněž vysvětloval Pánu Ježíši Písmo. Ježíš mu řekl: „Odejdi, satane!“ (Mt 4,10) Totéž řekl Petrovi, který neměl na mysli Boží věci, ale jen lidské (srov. Mt 16,23). A totéž platí všem exegetům HKT i s jejich „vědeckou“ metodou!

Kardinál J. Ratzinger hovoří: „Podle HKT se Písmo již nečte s ohledem na tradici církve a s církví, nýbrž ve smyslu moderních výkladových metod, které se staví jako vědecké.“ Tyto metody nemají nic společného se solidní vědou, jsou to prostě filosofické normy, které musí dotyčný přijmout. Základním pravidlem HKT je, že se s Bohem vůbec nepočítá – má „na mysli pouze lidské věci“ (Mt 16,23). HKT chce autoritativně vysvětlovat Boží slovo, které má ale především dimenzi duchovní. HKT nevěří v žádný zázrak, nevěří, že Ježíš je Boží Syn, tedy Bůh z Boha, Světlo ze Světla…

Prof. Linnemannová k tomu dodává: „Bylo rozhodnuto postavit se proti Božímu slovu jako zjevené pravdě a postavit se na stranu moudrosti tohoto světa, která je v podstatě ateistická, i když se tváří zbožně a bere do úst jméno Boží. Tato metoda není vědecká, ale demagogická. Demagogické předpokládání (musí se bez kritiky přijmout jako důkaz), to je (hlavní) zásadou HKT. Boží slovo nám říká, že Bůh řídí osudy národů. Historická věda se už předem zdráhá uvažovat, byť jen o možnosti Božího jednání v dějinách – a tato ateistická, antikřesťanská ‚věda‘, je historicko-kritickou teologií uznávána jako jediný věcně správný přístup k Božímu slovu. Každý, kdo chce být považován za teologicky vzdělaného, to musí akceptovat.“

V knize prof. L. „Originál nebo padělek“ se uvádí: „Abych dosáhl akademického stupně v teologii, musím se odhodlat dát ve svém myšlení prostor ateizmu. Zbožné pocity se mi laskavě povolují, ale mé myšlení má napodobovat zásadní ateistické rozhodnutí a ‚metodicky‘ postupovat – ‚ut si Deus non daretur‘. To je perverze!

54

Jak historicko-kritická teologie, tak i její historická věda, je založena na lži. Věda proto zde není synonymem pravdy, ale je vzpourou proti Bohu, která nespravedlivě potlačuje pravdu. Získané správné poznatky jsou lámány a pitvořeny lží.“

Sama prof. L. tedy svědčí, že tato tzv. věda, či spíše pavěda, je založena na lži, je vzpourou proti Bohu a potlačuje pravdu. Tolik k domnělé vědeckosti HKT. Když se ve jménu tzv. vědy na základě HKT oddělí Bible od církve, potom, jak říká kardinál J. Ratzinger: „Z takového ‚nezávislého‘ čtení se vyvine opak očekávaného užitku. Tradovaná víra církve se čtenáři, čtoucímu ve smyslu výkladu kritické exegeze, přestává jevit jako přijatelná báze křesťanství.“

VI. AKTUÁLNOST ENCYKLIKY SV. PIA X. PASCENDI DOMINICI GREGIS

Kardinál J. Ratzinger: „Z tohoto subjektivního netradičního chápání učení církve, se dogma často pokládá za nesnesitelné vězení. Přitom se však ztrácí ze zřetele, že dogmatická definice je právě naopak službou pravdě, je darem věřícímu lidu od autority ustanovené Bohem. Dogmata (zeď, která chrání ovce před vlky) nejsou zdí, která překáží našemu pohledu, ale právě naopak, jsou otevřenými okny, kterými volně hledíme do nekonečna.“

Na otázku žurnalistů, zda existují i dnes heretici, kardinál J. Ratzinger odpovídá: „V kánonu 751 se hovoří: ‚Herezí se nazývá tvrdošíjné popírání pravdy, která se má po přijetí křtu věřit Boží a katolickou vírou, anebo tvrdošíjné pochybování o této pravdě.‘ A potom kánon 1364 určuje, že heretik upadá do exkomunikace latae sententiae stejně jako apostata (odpadlík). …Tvrdošíjné popírání a tvrdošíjné pochybování, o kterém hovoří kodex, dnes už nenacházíme v otevřené formě…“

Sv. Pius X. píše: „Modernisté (dnes HKT) tvrdí, že je prý nutné připustit u svatých knih životní vývoj, který vznikl z vývoje víry a jemu odpovídá. Dále tvrdí, že stopy vývoje jsou tak jasné, že je možné přímo psát jeho dějiny. Ba skutečně též je píšou, a to s takovou určitostí, že se zdá, jako by vlastníma očima viděli každého ze spisovatelů. Aby své učení potvrdili, odvolávají se na tzv. kritiku textu a snaží se dokázat, že ten či onen výrok není na svém místě a uvádějí i jiné podobné důvody. Řekl by sis zajisté, že měli před očima jakési původní vzory rozmluvy a

55

řeči, podle kterých by přesně určili, co je na svém místě a co ne…Kdo slyší, kolik tam zjistili zaznamenaných nesprávností, mohl by se lehce domnívat, že před nimi ještě nikdo Písmo svaté nečetl a nezkoumal ho. Avšak před nimi byla celá řada učenců, kteří je daleko převyšují nadáním, vzděláním i svatostí života. A tito pokorní vzdělanci, nejenže Písmo svaté v žádném případě nesnižovali, ale naopak, čím důkladněji ho zkoumali, tím vroucněji děkovali Bohu, že se takto s lidmi rozhodl rozmlouvat. Tito učitelé nepoužívali ke studiu Písma svatého takové prostředky, jaké užívají modernisté (dnes HKT), kteří vycházejí z filosofie, která popírá Boha. Ani svůj rozum nekladli za nejvyšší a absolutní měřítko svých úsudků. Myslíme, že je každému jasné, co to vlastně je, tato metoda modernistů (dnes HKT) v dějinách. První kráčí (nevěřící) filosof, po něm přichází (nevěřící) historik, za nimi následuje ateistická kritika, jak vnitřní, tak textová. Hlavní směr určuje ateistická filosofie, proto se nejedná nakonec o obyčejnou (objektivní) kritiku, ale o agnostickou, imanentní a evolucionistickou. A proto, kdo ji uznává a užívá ji, uznává bludy v ní obsažené a je odpůrcem katolické nauky.“

Dále sv. Otec pokračuje: „Z této příčiny by se mohlo zdát velmi podivné, že mezi katolíky se tato (filosoficko-historická) kritika dnes těší velké vážnosti.

Má to dvojí psychologickou příčinu:a) Síla jednoty – úzký styk, kterým jsou historici a kritici tohoto druhu

navzájem spojeni bez ohledu na náboženství. b) Síla demagogie – je to velká odvaha (drzost), se kterou, co jeden

poví, ostatní jako jedněmi ústy vynášejí a jako pokrok vědy vychvalují.

Společně však napadají každého, kdo jejich výmysl zamítá a obviňují ho z nevědomosti. Kdo však přijímá jejich názory, toho hájí a zahrnují chválou. Proto je mnoho oklamaných, kteří by se zhrozili nad věcí, kdyby ji s větší pozorností uvážili. Z této přemocné nadvlády pobloudilých, z tohoto neopatrného souhlasu plytkých duchů, vzniká jakási nákaza okolního ovzduší, která vše proniká a rozšiřuje zkázu.“

Omezení čtení – Sv. Otec Pius X. píše:„Stejně tak je povinností biskupů starat se o to, aby modernistické

(dnes historicko-kritické) spisy, anebo takové, které jsou modernismem

56

(dnes HKT) nasáknuté a podporují ho, nebyly čteny, jestliže byly již tiskem vydány, anebo aby se zabránilo jejich vydání. Podobně, aby takové knihy, noviny, časopisy, nebylo dovoleno číst mladým mužům v seminářích, anebo universitním posluchačům. Ano, tyto jsou ještě škodlivější než morálně nemravné knihy (pornografie), neboť porušují základy křesťanského života.

Zákaz se týká i spisů jistých katolíků, kteří sice nemají zájem konat zlo, ale nemají pravověrné vzdělání a jsou proniknuti novější filosofií (pozn. dnes jsou v módě filosofie s reinkarnací). Tito se snaží uvést tuto filosofii do shody s vírou a v prospěch víry to zužitkovat. Protože se tyto spisy, pro jméno a dobrou pověst spisovatelů, čtou bez obav, jsou tím nebezpečnější, neboť postupně se jimi někdo přikloní k modernismu (k HKT)… Chceme tedy, aby biskupové odložili veškerý strach a světskou opatrnost, nedbali přitom na křik zlých, mírně sice, ale rozhodně, každý svou povinnost plnil. Ať ordináři o to dbají, aby škodlivé knihy a jiné spisy nebyly v jejich diecézích vydávány a rozšiřovány a z rukou věřících aby byly odstraněny.“

Zřízení dozorčí rady (věroučné komise) ve všech diecézích:„Avšak, ctihodní bratři,“ píše sv. Pius X., „co by nám pomohlo

udělovat rozkazy a předpisy, kdyby se správně a přesně nezachovávaly? Je třeba, aby se už rozšířené bludy vypudily a zamezily, je třeba, aby se dále nešířily, a rovněž, aby se dále už nevyskytovali v církvi učitelé bezbožnosti, skrze které se stále obnovují škodlivé účinky, vzniklé z rozšíření těchto bludů (HKT). Proto ustanovuji posvátný sjezd podle příkladu sv. Karla Boromejského, aby se v každé diecézi zřídil poradní sbor z osvědčených mužů kléru (pozn. pozor, ne z těch, kteří se už těmto bludům otevřeli!). Povinností těchto osvědčených mužů je bdít nad tím, zda a jak se nové bludy plíží a rozsévají. Svému biskupovi jsou povinni o tom podat zprávu, aby on zvážil a potom použil prostředky, kterými by zlo mohlo být udušeno už v samém začátku, aby se už dále nešířilo ke zkáze duší.

Povinností poradního sboru je bedlivě sledovat známky a stopy modernismu (dnes HKT), jak v knihách, tak i ve vyučování. Jejich povinností je vydávat rozvážné, avšak rychle účinné předpisy na ochranu kléru a mládeže. Ať nedopouštějí zavádění nových výrazů a nové terminologie. Ať pamatují na napomenutí Lva XIII., že: ‚Není

57

dovoleno schvalovat ve spisech katolíků takové výrazy, které zesměšňují pravověrnost a zbožnost…‘“

Zamyslíme-li se dnes po 100 letech nad kořenem a cílem modernismu, tak vidíme, že jsme ve stejné, ne-li v horší situaci. Nemá-li na Ukrajině dojít v nejbližších letech k masovému odpadu od pravověrné katolické víry, je nutné udělat konkrétní opatření.

„Teologové určitého směru (dnes HKT) se snaží uchvátit klíčová místa v církvi, aby tak mohli získat co nejvíce stoupenců. Snaží se zmocnit učitelských kateder v kněžských seminářích, které potom proměňují na katedry morové nákazy!“ Sv. Pius X. pokračuje: „Jaké mají metody k získávání studentů a mládeže? Halasným zdůrazňováním vědeckosti, a na druhé straně zesměšňováním, je mysl mladých studentů omámená a vzrušená. Jednak proto, aby nebyli považováni za nevzdělance a tupce, jednak, aby se zdáli být učenými. Puzeni vlastní pýchou a zvědavostí podléhají často modernismu (dnes HKT) a cele se mu oddají.“

Všimněme si ještě závěrem, jak jasný pohled měl sv. Otec do problematiky, což je vyjádřeno v úvodě encykliky: „…Proto nesmíme už dále mlčet, aby se nezdálo, že o své nejsvětější povinnosti nedbáme. Obzvlášť ta okolnost nás nutí, že zastánce bludů nesmíme dnes hledat jen mezi zjevnými nepřáteli, ale skrývají se v samém lůně a středu církve, a tím více škodí, čím méně jsou zjevní a známí… Vždyť tito muži neusilují o záhubu církve mimo ni, ale v ní. Dnes je nebezpečí v žilách a útrobách samotné církve. Čím zodpovědnější postavení v církvi zastávají tito skrytí bludaři, a čím důvěrnější informace mají o vnitřní struktuře církve, tím hrozí větší a nebezpečnější katastrofa. K tomu třeba ještě vzít v úvahu, že tito skrytí bludaři svou sekeru nepřikládají k větvím a letorostům, ale k samému kořeni, totiž k víře a nejhlubším výživným kořenům víry! Když takto porušili kořen nesmrtelnosti, celým stromem dále rozšiřují jed, takže není článku katolické víry, kterého by ušetřili a který by se nesnažili podvrátit…“ Tito heretici jsou už dle CIC 1364 exkomunikováni – vyloučeni.

Roku 2007 bude 100. výročí (1907) od vydání nejaktuálnější a nejpotřebnější encykliky několika posledních století. Závaznost i aktuálnost encykliky pro ochranu naší víry je stejná! Po příkladu sv. Pia X. ať jsou v každé diecézi zavedeny věroučné komise, které budou

58

zodpovídat za pravověrnost učení na teologických školách a vydávat zodpovědná církevní schválení, anebo označení bludů v náboženských knihách, které už dříve byly vytisknuty a varovat před nimi. Toto je druhý krok. Prvním je hluboké obrácení každého profesora teologie.

VII. STATISTIKA A POKÁNÍVěřící student řekne: „Pane profesore, toto učení není katolické

učení.“ Dostane odpověď: „Vy jste neposlušný! Jak učím já, tak se učí v celé církvi. Mě tady určil biskup a biskupa určil sv. Otec. A vy jste kdo? Kdo vás určil? Vy jste buřič proti církvi a neposlušný sv. Otci!“ Tito profesoři se schovávají za poslušnost sv. Otci, a tak mistrovsky vykličkují. Kardinál J. Ratzinger na jejich adresu píše: „…Vždycky obdivuji jejich dovednost, se kterou se jim daří hájit pravý opak toho, co stojí napsáno v jasně formulovaných dokumentech učitelského úřadu, a šikovnou dialektikou to prezentovat jako ‚pravý‘ smysl dotyčného dokumentu“ (a postoje církve).

Důsledkem sekularizační vlny, jejíž součástí uvnitř církve je tzv. vědecký výklad Písma HKT, je rapidní odpad od víry. Statistika uvádí:

V 60. letech byla návštěvnost kostelů v USA u katolíků 75 %. Dnes je kolem 28 %.

Návštěvnost v Polsku v roce 1989 byla kolem 75 %, jenom za čtyři roky po pádu komunismu, návštěvnost klesla na 28 %, a ve Varšavě na 18 %. Kolaps, který v USA trval 30 let, trval v Polsku 4 roky.

Růst církví v Austrálii: 1976 – 1981: katolíci – 24 %, letniční církve – 385 %.

v Ghaně: 1976 – 1986: katolíci 7 %, letniční církve – 100 %.

na Novém Zélandu: 1971 – 1981: katolíci – 2 %, letniční církve – 150 %. (viz. obrázek)

59

Růst církví v Austrálii, Ghaně a na Novém Zélandu

Úpadek návštěvnosti chrámů v Polsku (1989-

1993)

Je třeba si uvědomit, že letniční církve berou Boží slovo jako Boží slovo, a ne jako lidské (srov. 1Tes 2,13) a HKT považují za dílo ďáblovo. List sv. Jana je odpovědí: „Nyní vystoupilo mnoho antikristů. Z našeho středu vyšli, ale nebyli z nás. Kdo popírá, že Ježíš je Kristus, to je antikrist.“ (srov. 1J 2,18-23)

Jak je možné, že zvláště v Katolické církvi se teologie smrti (HKT) tak rychle a tak masově rozšířila? Je to mystérium nepravosti a hříchu a mystérium velkého odpadu! Kardinál Tomko, prefekt Kongregace pro evangelizaci, označil Indii za „epicentrum“ teologických tendencí, které radikálně podkopávají základní křesťanské poselství a celé misionářské úsilí. Jednu z hlavních příčin růstu sekt v Indii a v celé Asii vidí v doktrinálním zmatku v rámci Katolické církve, která vylučuje výslovné zvěstování Ježíše Krista. „Tento doktrinální zmatek (který má nejvíce na svědomí HKT) vytváří vážné nebezpečí pro víru v Ježíše Krista: oslabuje misionářského ducha, redukuje evangelizaci na obyčejný dialog a opouští při tom zvěstování Evangelia, obrácení a křest.“ (L‘Osservatore Romano 15.4. 1991)

PokáníEmanuel Mounier napsal: „Moderní křesťanství dále činí přípravy na

vlastní smrt. Bude tak brutální, tak úplná, že člověk získá pocit, že křesťanství v Evropě vymřelo… Podle mého názoru, čím více jdu k

60

Austrálie Ghana Nový Zéland (1976-1981) (1976-1986) (1971-1981)

Katolíci

Letniční

Úpadek návštěvnosti chrámů v USA (1965-1995)

počátku křesťanství a porovnávám ho s nynější situací moderního křesťanství, tím více jsem přesvědčen, že všichni najdeme pravou víru jen po pádu tohoto moderního (ducha) křesťanství.“

Kardinál J. Ratzinger říká: „Je nepochybné, že odkřesťanštění dosáhlo rozměrů, které jsme si ani nedovedli představit v době, kdy končil Druhý vatikánský koncil… Jsme svědky rychlého postupu zpohanštění, a křesťanství, které se ještě před třiceti lety zdálo přítomné, se ztrácí ze života a z veřejného mínění.“

To, že na tomto postupu má mimořádně velký podíl HKT je jasné! HKT působí vnitřní rozklad církve! Ptáme se: Jak ještě dlouho?

O. Benedikt Groeschel, jeden ze zakládajících členů františkánské obnovy, říká: „Je neštěstí, když se křesťanství stane příliš pohodlným, když se uvelebí v jakémsi posvátném materialismu, když zapomene na smysl ustavičného pokání…Většina křesťanů místo toho, aby je motivovala myšlenka na pokání, blaženě přijímají lživou myšlenku, že každý je spasený, že všichni se dostaneme do nebe na saních, a že neexistuje žádná možnost věčného zavržení! Pod vlivem takového myšlení můžeme očekávat obrovský úpadek! Křesťanství je založeno na pokání. Když toto křesťanství nedělá, začne dostávat anémii a v některých částech křesťanského světa může dokonce i vymřít.“ V dějinách církve se toto stalo už několikrát. Děje se to i nyní? V Evropě? V čem konat pokání? Vydat Pánu Ježíši svůj život a oddělit se od HKT.

VIII. VIZE, PERSPEKTIVA, PROJEKT DUCHOVNÍHO VZKŘÍŠENÍ

První křesťané měli čtyři základní duchovní pilíře, a těmi byly: a) modlitba, b) apoštolské učení, c) bratrské společenství – koinonia,

d) eucharistie – lámání chleba (sr Sk 2,42). Tento zdravý základ vydal plod pravdivého života – byli jedno srdce a jedna duše a dokonce měli všechno společné a nikdo neříkal o ničem, že je to jeho vlastní. Svatý Basil ve svých pravidlech zvolil tento ideál pro svou řeholi. Bohužel, dnes je duchovním synům sv. Basila tento ideál a jeho realizace cizí.

My bychom měli realizovat tento ideál prvních křesťanů především v den Páně (v neděli), abychom z toho mohli žít zbývající dny týdne. Kromě liturgie, by se spolu měly setkávat menší skupinky obrácených

61

křesťanů, kteří by byli ochotni dát nejen svůj dům v neděli k dispozici, ale i svůj čas, a to na:

a) Modlitbu: Věřící by se měli v tento den společně modlit nejen sami za sebe, ale i za problémy, které jsou aktuální, modlitbou víry, která přenáší hory a koná divy (srov. Mk 11,23n).

b) Apoštolské učení: Nejsou jím výklady současných teologů, ale je jím živé Boží slovo, předávané v moci, pramenící ze zkušenosti vlastní či těch, kteří ho realizují. Navíc je to plně v jednotě se základními pravdami víry, tak, jak je hlásali apoštolové, sv. otcové a světci!

c) Bratrské společenství: Je sdílením zkušeností, které má každý člen se svou vírou za uplynulý týden, anebo i ze vzdálenější minulosti, což je povzbuzením pro druhé. Rovněž zde může otevřít i své problémy a svěřit se se svými zkouškami víry. Ostatní mu je pomohou rozebrat, povzbudí ho a potom se spolu za něho a jeho problém modlí. V takovém společenství věřící začnou zakoušet pravdu, že kde jsou dva či tři ve jménu Ježíšově, On je uprostřed (srov. Mt 18,20). Živé společenství má moc. Odtud může být konána evangelizace a lidé, kteří se obrátí, mají kam přijít a kde dále růst. Pokud toto živé společenství, tato obnovená církev nefunguje, pak věřící jsou atomizováni, vysáváni a manipulováni duchem světa a hereze. Jsou vydáni na pospas vlkům.

Dnes už nestačí jen nedělní účast na Svaté liturgii.

Co teologické semináře a fakulty?Podle církevních dokumentů by mělo být toto studium nejméně čtyři

roky, dnes trvá šest let. Návrhy zde dané se někomu mohou zdát nerealizovatelné a jiným přímo jako šílenství. Uvědomme si ale, co dělají nekřesťané pro svou misii. Každý mormon (muž) koná dva roky misie, většinou mimo svůj národ. Na Ukrajině - ve Lvově a jinde, se setkáme s mormony, kteří zde loví duše. Mají přesný a vypracovaný systém. Svědci Jehovovy konají misie, a to každý svědek a celý život! Už není katolíka na Ukrajině, aby se s nimi nesetkal.

Projekt tu navržený vychází ze zkušeností mnohaleté modlitby a života ve společenství.

Tedy, nejprve - dva roky praxe ve vnitřní misii, potom tři roky studia a rok praxe.

První rok: nejprve měsíc rekolekcí.

62

První týden: obrácení, otevření se v plnosti Duchu Svatému, (J 19,25-27), 1. přikázání.

Druhý týden: poslední věci člověka, modlitba víry z Písma. Třetí týden: vyučování a praxe ve vnitřní modlitbě; 4×1 hodina

modlitby a 4×1 hodiny svědectví. Čtvrtý týden: praktická výuka na misie.

Po takových měsíčních rekolekcích, následuje zacvičení zkušenými bratry a konají se misie po dvojicích celý zbytek roku.

Denní program na 6 dní: dopoledne kromě liturgie 1 hodina vnitřní modlitby a 1 hodina svědectví. A znovu 1 hodina modlitby a 1 hodina svědectví. V čase určeném ke svědectví svědčím o tom, co jsem prožil na modlitbě, co mě oslovilo z Písma, co z misie z předchozího dne. Odpoledne pak misie po dvojicích. Pokud by misionáři bydleli v semináři, pak může modlitební tým tvořit 4-8 studentů, pokud by bydleli mimo seminář, pak by bylo třeba ustanovit misijní stanice, kde by bydlely dvě dvojice – čtyři studenti. Zásady pro misie jsou uvedeny v Evangeliu – Mt 10. Předpokládá se, že už na misijním území pracují i studenti druhého ročníku, kteří se věnují systematickému vyučování Božího Slova, ne vymýšlení problémů, jako je tomu v HKT. Učí, jak realizovat Boží slovo v životě – chození ve víře, chození v Duchu Svatém.

Lidé, kteří se obrátí při misii, jsou zařazeni do skupinek, kde se vyučuje Boží slovo a základní pravdy víry.

Druhý rok: katecheti - učiteléPo absolvování roku misie bude zase měsíční kurs učitelů, a potom

budou sloužit celý rok. Jejich denní modlitební program je stejný jako v prvním roce. Dopoledne dvě hodiny modliteb a dvě hodiny svědectví a liturgie. Modlitba časoslovu (breviáře) není závazná. Odpoledne se budou připravovat dále na katechezi, která by pak byla večer. Ideál je, mít jednu katechezi a celý týden ji opakovat v různých skupinkách. Je vhodné mít připraveno 40-50 katechezí (nutná dobrá literatura). Jde o svědectví víry, ne o hlásání nějakých mrtvých teologií (konkrétní život modlitby, jak žít s Bohem, jak bojovat s hříchem, jak odpovídat a jak evangelizovat buddhisty, jehovisty, hinduisty, mormony, vlažné katolíky, katolické intelektuály, teology atd.).

Svěcení neděle: pro 1., 2. rok i celé (6leté) studium:

63

Ráno, tak jako každý den, jen s tou změnou, že druhou hodinu modlitby prožijí realitu vzkříšení a seslání Ducha Svatého, což je podstata neděle – dne vzkříšení (pomůckou jsou texty z Písma a časoslovu k tomuto tématu). Odpoledne setkání většího společenství i s obrácenými – zde společné zpěvy, alespoň hodina modlitby, svědectví, Boží slovo, rozhovory, povzbuzování se.

Prostor? Možno pronajmout místnost ve škole či jinde.Kromě toho je vhodné jeden den v týdnu mít odpočinkový. Pomodlit

se jen jednu hodinu, svědectví, liturgie a volno. Studium teologie 3.,4.,5. ročník:Ať se učí denně 1-2 hodiny zpaměti Písmo svaté. Předměty mají být

takové, aby si osvojili absolventi základní pravdy víry a učení, aby měli ‚sentire cum Ecclesia‘ (cítění s pravým Duchem v církvi), což bohužel studenti ani doktorandi už dnes většinou nemají. Pak se učit praktické předměty pro život (apologie, křesťanská rodina, zdravé věroučné a morální zásady a jak je praktikovat ve víře).

Je třeba, aby učitelé sami prošli tři roky praxe v terénu, aby dali studentům orientaci v literatuře, co je v ní skutečně hodnotné a praktické a naučili je rozlišovat, jak bojovat proti věroučnému a morálnímu bludu uvnitř církve, a jak se bránit. Co je pravověrné učení a co bludné, co vede k budování živého vztahu ke Kristu a k budování živé církve a co je plané, ba škodlivé! Toto není možné bez opravdového obrácení a pravdivého učednictví. Výhodné by bylo, aby si studenti připravili cyklus kázání na celý rok, na všechny neděle, která by byla rovněž živá a v nichž by byly obsaženy všechny základní pravdy křesťanské víry. Pamatovat, že jde o formaci Kristových učedníků, svědků, dobrých pastýřů, ne teoretiků. Nadaní studenti jsou v dnešní době taženi do bludu HKT i do jiných, skrze zvědavost a intelektuálskou pýchu.

Během studia – nutně denně jedna hodina vnitřní modlitby (která má svůj řád) a potom hodina svědectví (slouží k budování společenství). Je třeba se naučit svědčit o víře, o překonávání duchovních problémů. Neděli světit tak, jako v době praxe. Během 5. ročníku napsat závěrečnou práci, která bude moci být využita pro praxi misie, apologetiku a vyučování.

Závěrečná praxe - 6.ročník: 64

To, co si připravili během tříletého studia i praxe, nyní využijí, např. jako vedoucí pro první či druhý ročník.

Teologická škola pro děvčata: pouze 3 roky. Může ji mít na starosti taková řehole, která má ducha kajícnosti,

horlivosti, nejlépe činné i kontemplativní sestry. Kontemplativní by je prakticky učily vnitřní modlitbě, boji proti vlastní pýše, předávaly jim živý vztah k Ježíši a živou víru. Zároveň by je činné sestry učily jiné praktické věci pro evangelizaci a katechezi. Podmínka: obě skupiny sester musí být plně obráceny ke Kristu, mít jasný cíl a stejného Ducha! Děvčata by mohla mít formaci jen tříletou, a to - první a druhý rok praxi, podobně jako chlapci, ale dva dny v měsíci (např. jedenkrát za dva týdny) by měla přednášky z praktické teologie, a dělala by zkoušky. Celý třetí ročník by byla ve škole a během výuky by si připravovala systematické katecheze. Neděli by slavila během těchto tří let podobně jako bratři. Pro děvčata by bylo vhodné, aby dokázala hrát divadlo a uměla nacvičovat i s dětmi scénky s biblickým námětem, jako praktickou evangelizaci a svědectví o živém Kristu. Rovněž se učit literárně vyjadřovat pravdy víry skrze krátká svědectví na povzbuzení života víry a následování Krista. Po ukončení by některá děvčata šla na vysoké školy, aby i tam konala misii, organizovala biblické a modlitební skupiny a svědčila o Ježíši. Jiná děvčata by mohla jít do kláštera, jiná založit rodinu.

ZÁVĚRTento elaborát vznikl na Ukrajině v době, kdy se Ukrajina otevírá

silnému vlivu Západu. Pro Kristovu církev nejnebezpečnější a nejrafinovanější duchovní jed nese název historicko-kritická teologie – HKT. Jde o život nebo smrt nejen církve, ale i celého národa. Jde o skutečný duchovní boj (sr Ef 6,11-19).

Kéž se po vzoru sv. Pia X. vytvoří v každé diecézi věroučné komise!Kéž se na Ukrajině zakládají nové a nové skupiny nepřetržité

modlitby, které budou bojovat za ochranu a očištění od duchovního jedu HKT, za misie, duchovní obrácení a vzkříšení Ukrajiny! [pozn. skupina 24 lidí se modlí každý svou hodinu 7 dní v měsíci. Čtyři skupiny (4×24) = 96 lidí obsadí 28 dní. A tak se pokračuje další měsíce. Každý den od 20°° – 21°° hod. je pro všechny společná hodina. Každý se modlí tam, kde je.]

65

Nezapomínejme: v našem životě tím nejdůležitějším je – ztratit svou duši pro Krista (viz Mk 8,35), aby On ve mně žil (viz Ga 2,20).

Kardinál J. Ratzinger říká: „Obnova tohoto plnohodnotného (živého) vztahu ke Kristu je to, na čem opravdu (nejvíce) záleží. O tomto vztahu není možno nikoho přesvědčit slovními argumenty (ani různými filosofiemi a teologiemi). Člověk musí tento vztah žít, a tak ho činit věrohodným i pro druhé.“

Toto je pravé obrácení a pravá misie! (viz Sk 1,8)

Literatura:Svatý Pius X.: Pascendi Dominici GregisProf. Dr. E. Linnemannová: Original oder Faelschung

V den Zvěstování Páně7.4. 2005, Pidhirci

66

III.III. SLOVOSLOVOPOHANSKÁ NÁBOŽENSTVÍPOHANSKÁ NÁBOŽENSTVÍ

ÚVODBěhem posledních 40 let se podařilo hinduismu skrze „nevinné

cvičení“ jógy vnést svou filosofii do všech měst bývalého křesťanského světa. Současně s hinduismem se šíří lavina buddhismu. K tomu slouží především filmy propagující bojové umění a buddhistické filosofie jako náboženství. Není město v Evropě a na celém světě, kde by se necvičilo bojové umění a kam by nevnikla tato náboženská filosofie. K této misii slouží i zenové meditace.

Velký podíl na bleskové a drtivé misii hinduismu a buddhismu, a tím i na velkém odpadu od křesťanství, mají liberální teologové. Svým falešným výkladem koncilní deklarace Nostra aetate (NA) a nekritickou otevřeností vůči jiným religiím ztratili vlastní křesťanskou identitu. Přijali a šíří heretické učení, které ve svém důsledku hlásá, že Kristova církev a pohanská náboženství jsou v jádru stejná.

Po čtyřiceti letech od koncilu je třeba se zastavit a udělat pravdivou diagnózu, bilanci, a z ní vyvodit účinné závěry. Jde tu o spásu nebo zavržení milionů lidských duší! Ježíš volá i dnes: „Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ (Mk 1,15)

V církvi jednou z nejdůležitějších povinností kněze, biskupa, profesora teologie, katechety, řeholního představeného je poučovat svěřené duše ve víře. Svatý Basil v 45. krátkém pravidle píše: „A když zanedbá poučovat ten, kdo je tím pověřený, čeká ho trest vraha.“ (sr Ez 33,8)

Obsah:I. Nostra aetate po 40 letechII. Ovoce špatné interpretace Nostra

aetateIII. Relativismus IV. Jóga, TM, New Age, Hnutí

Fokoláre

V. Ovoce orientálních meditacíVI. Bojové uměníVII.Tibetský dalajlámaVIII. Vyjádření k setkáním v AssisiIX. Prorocký úřad

Tuto studii zasíláme Kongregaci pro nauku víry.

I. NOSTRA AETATE PO 40 LETECH (1965 – 2005) Citace: „Katolická církev nezavrhuje nic z toho, co v těchto

náboženstvích (hinduismu, buddhismu, lamaismu…) je pravého a

67

svatého. Chová upřímnou úctu k onomu způsobu života a jednání, k oněm přikázáním a naukám, které i když se v mnohém liší od toho, co ona sama věří a hlásá, přece nezřídka obsahují onen paprsek pravdy, která osvěcuje všechny lidi…“ /čl.1/

Tyto dvě věty článku často citují ti, kteří mají zájem o vnitřní paralyzování církve. Důsledkem falešné interpretace této přesně nedefinované věty bylo mnoho zmatku mezi křesťany, mnozí odpadli od církve a mnohým bylo zabráněno zvěstovat v plnosti evangelium ke spáse duší.

Proroci Starého Zákona často porovnávali modloslužbu s cizoložstvím. Nyní si křesťané kladou otázku: „Co je konkrétně pravého a svatého v těchto náboženstvích?“ Bohužel se jim nedostává odpovědi, která by byla ve shodě s Duchem evangelia. Je to podobné, jako kdybychom tvrdili: „Katolická církev nezavrhuje nic z toho, co je na cizoložství pravého a svatého.“ Asi si každý dovede představit, jaká morální spoušť by potom nastala! A duchovní cizoložství je ještě nebezpečnější pro spásu než cizoložství tělesné. Pohanství je systémem modloslužby, který, i když v něm můžeme najít pravdivé, a snad i svaté prvky, zůstává modloslužbou, a tedy překážkou spásy. Bůh vložil do lidské přirozenosti pravdivé prvky, které pohanský systém zneužívá. Úctu k člověku tedy musíme mít, např. k hinduistovi, který má svědomí, dobrou vůli, ale současně nemůžeme souhlasit se systémem falešných představ a modloslužebných prvků, které zatemňují jeho svědomí a odvádějí ho od pravého poznání Boha (sr J 17,3). (viz. DI. 21, Red. Missio 55) Proto je dnes nutné, aby toto místo v Deklaraci NA bylo správně a v duchu koncilu a tradice vysvětleno.

a) Zneužití upřímné úcty k jiným náboženstvím a její hranice. Co se týče upřímné úcty, tak jejím zvýrazňováním vzniklo obdivování,

fascinace a ztráta vlastní identity. Tak bylo, bohužel, toto slovo „úcta“ zneužito! Stejně bylo zneužito vyjádření „paprsek pravdy“. Z paprsku se stalo velké světlo, ale falešné, které svedlo milióny duší z církve do záhuby. Když jsme se tak nekriticky otevřeli, musíme teď nejprve konat upřímné pokání, že jsme zradili Krista a Jeho evangelium. Znovu přijmout živého Krista, Jemu vydat celý svůj život, aby On byl opravdu naším Pánem, a abychom Mu získávali učedníky a ne takové teology, kteří hlásají falešného Krista a falešné evangelium, jak tomu v současnosti je. My máme přijmout zdravou tradici, tradici apoštolů, tradici církevních Otců, tradici svatých. Až se odvrátíme od cizích božstev, od modlářství, které jsme vpustili do srdce církve, potom si

68

budeme moci vybrat ty střípky pravdy. Ale to nebudou vybírat ti, kteří už vybírali, ani ti, kteří mají stejného ducha jako pohané. To musí být lidé svatého života, kteří rozlišují, co je pravda a co je blud, nikoliv teologové s duchem světa, kteří opustili Ducha Svatého – Ducha pravdy, či se Mu vůbec ani neotevřeli.

Pravdivá úcta se musí vymezit. Musí být spojena s pravdou a láskou. Pravdou zůstává, že pohané žijí „v krajině stínu smrti“ (Mt 4,16).

Pravá tolerance (úcta) nemůže vést k přehnanému obdivování, fascinování a nekritickému otevírání se těmto naukám či metodám. Člověk v porušeném stavu přirozenosti snadno podléhá manipulaci hříchu a lži. S tímto nebezpečím je nutno počítat.

Láska k nim je projevena skrze modlitby a hlásání radostné zvěsti evangelia v moci, jako jediné pravé cesty spásy; ne jako souběžné s jinými cestami, které ke spáse nevedou, to by byla lež a zrada vůči Kristu a Jeho evangeliu.

b) Pohled na pohanská náboženství nemůže být jednostranný. Je nutno si připomenout, co říká Druhý vatikánský koncil o misiích (Dekret Ad gentes, 07. 12. 1965):

„Církev je v tomto světě už svou povahou misionářská… Bůh poslal svého Syna v těle, aby nás skrze Něho vytrhl z moci temnoty a satana (sr Ko 1,13).“ /čl. 3/

„‚Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen, kdo neuvěří, bude zavržen.‘ (Mk 16,16)

Z toho vyplývá povinnost církve šířit víru a Kristovu spásu, z výslovného nařízení, které od apoštolů přejal sbor biskupů.“ /čl. 5/

„Každý zlomek pravdy a milosti, který je možno nalézt u pohanů… církev očišťuje od příměsků zla, a tak je vrací svému původci Kristu, který vyvrací nadvládu ďáblovu a zahání všelikou zlobu hříchů…“/čl. 9/

Zde vidíme, jak falešný duch, který nerespektoval ani Písmo ani Tradici zneužil deklaraci Nostra aetate. Proto kardinál J. Ratzinger připomíná: „Bránit dnes skutečnou tradici církve, znamená bránit koncil. A naše vina je také, že jsme mnohdy poskytli záminku k tomu, že se Druhý vatikánský koncil chápal jako ‚zlom‘ a překonání tradice. Ve skutečnosti je tu kontinuita… Hlavně bych řekl, že koncil dozajista nechtěl ‚změnit‘ víru, nýbrž ji chtěl vyjádřit účinnějším způsobem. Dále bych řekl, že dialog je možný jen na základě jasné identity!…

Je potřebná reforma, a ne přizpůsobování se světu… ‚Skutečná‘ reforma znamená usilovat o to, aby všecko to naše, pokud možno,

69

zmizelo ve viditelnější prospěch toho, co náleží Kristu. Tuto pravdu si jasně uvědomovali světci. Oni vskutku do hloubi reformovali církev, ale nikoliv tím, že plánovali nové struktury, ale tím, že reformovali sebe…To, co církev potřebuje, aby mohla sloužit potřebám člověka v kterékoliv době, je svatost a ne manažerství!“

Z dalších výroků kardinála J. Ratzingera k animistickým (pohanským) náboženstvím citujeme: „Rozhodně bychom se měli varovat romantizování animistických náboženství. Jistě ‚zrnka‘ pravdy v nich jsou, ale ve svých reálných podobách… je země vydána na pospas všelijakým duchům. Smířlivost a nevinnost pohanství patří k mnoha mýtům našich dnů…“

Ač je církev sloupem pravdy, mnozí již dlouhou dobu k této problematice mlčí; mnohdy ze strachu před problémy a před pronásledováním. Nelze však nevidět smrtonosné ovoce, které tato jednostranná tzv. upřímná úcta přinesla. Je třeba povědět i o druhé stránce a tou je démoničnost pohanských náboženství. Pohanství má na svědomí smrt tisíců mučedníků. Miliónům lidí je zatemňováno světlo spásy, a tak jdou do záhuby. K tomuto dnes mlčet by bylo největším zločinem, větším než hodit atomovou bombu na Hirošimu!

Bože, dej nám ducha pokání a svědectví!

II. OVOCE ŠPATNÉ INTERPRETACE NOSTRA AETATESvědectví – Katolická sestra v buddhistickém klášteře Maria Magdalena Mare - řeholní sestra řádu sv. Voršily - pracovala

23 let v Thajsku jako misionářka. „Ekumenické“ smýšlení sestru inspirovalo k rozhodnutí strávit měsíc v buddhistickém klášteře. Hned první den se obeznámila s rituálem, který je bezpodmínečně vyžadován při vstupu do jejich chrámu – zastavit se při soše Budhy a poklonit se. Po příchodu do buddhistického kláštera darovala mnišce Kchun-Charin, která měla vůdčí pozici, kytici květů se slovy: „Přicházím, abych se vám podřídila.“ Sestra Maria M. pokládá za nejdůležitější to, čeho dosáhla uprostřed buddhistických mnišek – „osvícení“. Tato zkušenost a toto tvrzení je skutečně vrchol ztráty zdravého křesťanského vnímání! Je to ztráta své identity v Kristu. Jaké osvícení? Od koho? Ve skutečnosti je to apostaze. Ďábel bere na sebe podobu anděla světla (sr 2Kor 11,14).

Fatima (z časopisu Fatima Crusader, léto 2004) V říjnu 2003 se o. Arul Irudayen, místní farář ve Velankanni v Indii,

chlubil, že hinduisté momentálně provádějí své pohanské rituály uvnitř 70

svatyně. Za stejným účelem vešli v únoru 2004 buddhisté do presbytáře baziliky sv. Adalberta v Grand Rapids, v Michiganu. Tato rakovina nyní zasáhla i svatyni Naší Paní ve Fatimě v Portugalsku (přímo tam, kde se Ona zjevila 6krát). Pohanský hinduistický rituál ve Fatimě proběhl 5.5. 2004 se schválením fatimského biskupa a místního faráře Guerry… Fatimský biskup se k problému vyjádřil takto: „Nechceme být fundamentalisty!“ A na důkaz toho se nechal ozdobit hinduistickým šálem s citáty hinduistické ‚svaté knihy‘ Bhagavadgíta. Ostatní biskupové Portugalska mlčí, či tiše souhlasí. Odpadlictví pokračuje kvůli mlčení, tichému souhlasu či reklamě slabých a svedených pastýřů. Otec Guerra se obhajuje svou mylnou interpretací slov koncilu /II.VK/ - to vše ve jménu mezináboženského dialogu.

Několik informací z tisku z roku 2004: Londýn: „Pro mnohé lidi Západu, zvláště pro ženy, se stalo

normálním naučit se buddhistické zpěvy v meditačním kurzu, vyposlechnout si na kurzu jógy něco o staré hinduistické moudrosti, zapálit si aromaterapeutickou svíčku a recitovat modlitbu k bezejmennému božstvu, když se vrátí nazpět domů.“

Během své dovolené v Mexiku v roce 2001 se Cherie a Tony Blair podrobili rituálu znovuzrození, který pochází od indiánského kmene Mayů.

Pohanství je náboženství, které se v Kanadě šíří nejrychleji. Hlásí se tam k němu 21 080 občanů. Inar Hansen, podpředseda Studentského pohanského klubu, tvrdí, že na západním pobřeží Kanady jsou desetitisíce praktikujících pohanů.

Podle Associated Press z listopadu 2003, Dánsko oznámilo, že členům skupiny, která uctívá božstva Thora, Odina a jiné severské pohanské bohy, dává povolení udělovat zákonná manželství.

Misionářské shromáždění xaveriánů v Itálii Otci xaveriáni, duchovní synové sv. Františka Xaverského, jsou

misionáři. Mají misie ve všech světadílech. Vydali knihu, ve které jsou životopisy asi 25 misionářů připravených k beatifikaci. Byli to řeholníci různého věku – mladí i staří, kteří zemřeli mučednickou smrtí pro Krista a Jeho evangelium, jež nesli duším, které doposud nepoznaly pravdivou víru. Zemřeli na různých místech Japonska, Číny, Indie, Afriky, Brazílie, Jižní a Latinské Ameriky. Poslední z těchto Kristových svědků vydali své životy pro Ježíše v r. 1945. Ale současní xaveriánští misionáři už

71

neumírají pro Krista jako mučedníci. Důvod může být dvojí: Buď se misijní krajiny obrátily cele ke Kristu, anebo misionáři vyměnili ducha horlivosti a žízně po slávě Boží a spáse duší za ducha tolerance a „úcty“ k jejich náboženstvím. Bohužel, stalo se to druhé.

V novinách, které vydávají otci xaveriáni v Itálii, bylo v létě 2001 svědectví kněze, který byl asi 40 let na misiích na Dálném Východě, odtud se sebou přivezl tibetské mnichy a začal s nimi žít. Společně meditovali. (Tento kněz také zprostředkoval setkání asi pěti tibetských mnichů s Janem Pavlem II.)

Role se tedy vyměnily – xaveriáni přivezli do Evropy, konkrétně do Itálie, buddhistické mnichy z Tibetu. V Itálii pak založili asi osm center, kde dávají rekolekce všem věkovým kategoriím, převážně však mládeži. Při rekolekcích se přečte evangelium, hned nato se čte z tibetských knih a pak se společně nad těmito texty medituje.

Díky liberálnímu přístupu se misie z dalekého Východu přesunula do Evropy, ale už ji nedělají otci xaveriáni, ale tibetští mniši!

V jedné vesnici na Moravě, která dříve byla a ještě je pokládána za ryze křesťanské území, přišla prostá žena za panem farářem a řekla, že ona už pochopila, že nemůže zabíjet slepice, protože některá z nich by mohla být její sestra. Četla totiž knihy o reinkarnaci a setkávala se s jinými ženami, které navštívily nějaké kurzy a přednášky o „vyšší duchovnosti“. Pan farář se ženy zeptal: „A co vám k tomu řekl váš manžel?“ Ona odpověděla: „Ušklíbl se a řekl: ‚Moje drahá, už delší dobu pozoruji, že máš skutečně slepičí mozek!‘“

III. RELATIVISMUSPodstatu religiózního relativismu můžeme shrnout do dvou bodů:

1) Písmo svaté (Starý a Nový Zákon) se nepřijímá za objektivní, a tedy ani za normativní Bohem zjevenou pravdu.

2) Lidskému rozumu se odpírá možnost objektivního poznání. Jde tu o agnosticismus.

Názorným příkladem relativismu jsou například teologické studie známého českého religionisty prof. T. Halíka. V jedné ze svých studií řeší otázku, zda všechna náboženství jsou v jádře stejná a stejně hodnotná. Prof. T.H. odpovídá takto: „Mohu dát tři různé odpovědi a za všemi si stát: NE, NEVÍM, SNAD.“

72

1) „NE, zní moje odpověď, pokud někdo tvrdí, že ‚náboženství jsou v jádře stejná‘: toto tvrzení rozhodně neguji jako religionista, který při bližším studiu náboženství vidí bezpočet rozdílů.“

Tato odpověď není odpovědí na podstatu otázky. Bezpočet vnějších rozdílů zde nehraje podstatnou roli. Je nutné zvýraznění podstaty, kterou je spasení jedině ve jménu Ježíš.

Křesťanské náboženství je zjevené Bohem, má plnost pravdy nutné ke spáse, je nadpřirozené!

Přirozené náboženství, např. hinduismus, je pouze výplodem lidské psychologie a filosofie. Ono nemá dimenzi nadpřirozenou.

Toto jasné rozlišení mnozí úmyslně nedělají, aby kalili vody, a tak dali do jedné roviny nadpřirozené s přirozeným.

2) „Na otázku, zda jsou všechna náboženství stejně hodnotná, musím dát upřímnou odpověď: NEVÍM – a bytostně nedůvěřuji lidem, kteří se tváří, že to vědí, ať už je jejich jednoznačná odpověď ano, či ne. To je totiž otázka, která může být položena pouze Bohu; žádný člověk nezná ‚všechna náboženství‘ natolik, aby je mohl zodpovědně srovnat a zhodnotit.“

Tu vidíme nesolidnost dialogu (relativismus). Odpovědí se utíká od podstaty, od řešení hlavního problému, tak je záměrně učiněn zmatek různě postavenými tvrzeními, která budí dojem pravdivosti a objektivního nadhledu.

Je zvláštní nevědět, že Bůh už na tuto otázku dávno odpověděl. A nevědět jak na ni Bůh odpověděl, není znak objektivity, ale neznalost Božího Slova. Stavět základní nevědomost jako by byla moudrostí, a zároveň tím vyloučit možnost správné odpovědi, má za následek ubití pravdy.

Jaká je podstata problému? Сírkev učí: „Kristus je pravý Bůh a pravý člověk, jediný Spasitel. V nikom jiném není spásy (srov. Sk 4,12). Církev je tajemné tělo Kristovo, zdroj zjevené Pravdy dané ke spáse.“ Tím se liší od pohanských náboženství. V nich není zajištěna spása, ale jsou jen snůškou lidských spekulací, které spíš odvádí, než vedou k Bohu. Bůh nám skrze apoštola Pavla zjevuje: „To, co pohané obětují, neobětují Bohu, ale modlám (démonům).“ (1Kor 10,20) My se klaníme a obětujeme Bohu, ale pohané se klaní a slouží démonům. Tedy taková je podstata zjeveného náboženství: služba Bohu; a ta je odlišná od podstaty pohanských náboženství, kterou je služba démonům, i když mnohdy neuvědomělá! A to není jedno, jako není jedno spása či zavržení, život či

73

smrt! A dále Katolická církev učí: „Pokud jde o způsob, jakým jednotliví nekřesťané dosahují spásné Boží milosti, pak tato je vždy darována skrze Krista a stojí v tajemném vztahu k církvi.“ Deklarace Dominus Iesus 21 (DI)

Pokud věřící jednoznačně vyznává pravdy, které nám Kristus zjevil, pak, jak vyplývá z odpovědi, prof. H. „takovým lidem bytostně nedůvěřuje“ a pokračuje:

3) „Existuje však situace, v níž mohu, a do jisté míry musím, na otázku o pravdivosti a hodnotě různých náboženství odpovědět: SNAD. Je to tehdy, vstupuji-li do dialogu s věřícími jiných náboženství, - pak musím pravdivost víry druhého přinejmenším připustit jako možnost… Zkrátka, chci-li vést opravdový dialog, musím odložit přesvědčení, že jsem výhradním vlastníkem celé Pravdy.“

Co znamená to „snad“? Pokud touto otázkou budeme srovnávat různá pohanská náboženství mezi sebou, pak můžeme přikývnout, že snad jsou stejná, my to prostě nevíme a ani není pro nás potřebné, abychom to věděli. Pro Kristovu církev, Boží lid, který přešel z pohanské temnoty do světla a ze smrti do života, nemá cenu klást otázku, jestli světlo je stejné s tmou, Boží pravdy s ďábelskou lží, život se smrtí. Takový přístup je nesmyslný a degradující. Apoštol Pavel volá: „Vím komu jsem uvěřil a jsem si jist.“ (2Tm 1,12) Takové otázky jsou něčím podobným, jako kdybychom měli řešit, že 1+1 není dvě, ale je snad jedenáct, anebo, že bílé je snad černé.

Své „snad“ vysvětluje prof. H. v situaci dialogu. Musíme ale připomenout, že pro dialog jsou určitá pravidla. Nelze zatemňovat a nerozlišovat přirozenou a nadpřirozenou rovinu, kde platí jiné předpoklady a zákonitosti. Pokud dialog povede buddhista s hinduistou, pak daná pravidla jsou snad platná. To ale neplatí, pokud já, jako věřící křesťan, vedu dialog s buddhistou či hinduistou o víře v Boha a o spáse. Tu si musím nejprve uvědomit, že pojem Bůh pro ně neplatí. Oni nepřiznávají, že Bůh je Absolutní, Dokonalý, Svatý a Trojjediný. Mají spoustu bohů s malým ‚b‘. Pojem „spasení“ vidí v samospasení, a proto nepotřebují žádného Spasitele. Jejich tzv. spasení se údajně děje skrze zákony karmy a skrze reinkarnaci, kde se člověk prý převtěluje do dalších lidí, či dokonce do zvířat. Naše spása je v Kristu, který ač měl stejnou přirozenost s Otcem, se vtělil, zemřel za naše hříchy, vstal z mrtvých a nyní je ve slávě. Podmínka, abych i já s Ním byl ve věčné slávě nového života, je, abych uvěřil v Boží lásku a obrátil se od nevěry ke spásné víře.

74

To je první předpoklad internáboženského dialogu – plně znát svou identitu v Kristu! Druhým pravidlem je, abych znal lstivost a démoničnost nauky hinduismu a buddhismu a naivně se tomuto duchu neotvíral falešnou úctou a fascinací. Dále platí zásada dialogu: rozlišovat osobu a pravdu. „Rovnost, která je předpokladem dialogu, se ale vztahuje na stejnou osobní důstojnost partnerů, nikoliv na obsah nauk a ještě méně na Ježíše Krista, vtěleného Božího Syna ve srovnávání se zakladateli jiných náboženství.“ (DI 22) V odpovědi prof. H. jsou pro křesťany normy dialogu jiné:

a)„Musím připustit pravdivost víry druhého“ (hinduisty). Jenže hinduista, který pokládá krávu za bohyni a zvířata za bohy, nevlastní pravdivost spasitelné víry.

b) „Musím připustit, že já se mýlím.“ Ano, mohu se mýlit v nějakém dílčím tvrzení, ale nemůže se mýlit Kristus, Jehož pravdy jsem přijal a nyní zvěstuji. Potom bych Boha dělal lhářem (srov. 1J 5,10).

c)„Musím odložit osobní přesvědčení o tom, že jsem výhradním vlastníkem celé Pravdy.“ Co to ale konkrétně znamená? To bych měl vlastně zpochybnit Bohem zjevenou pravdu o spáse, která je v Božím slově a kterou jsem přijal. Musel bych zpochybnit svou identitu, své sjednocení s Kristem v Duchu Svatém. Takový přístup by byl apostaze a ne dialog.

Učení církve je: „Odporuje katolické víře pokládat církev za jednu z cest spásy mezi ostatními /pohanskými/ náboženstvími… Není možno těm náboženstvím přiznat božský původ… Jejich obřady, zvláště opírají-li se o praktiky pověr nebo jiné bludy (srov. 1Kor 10,20-21), představují spíše překážku ke spáse.“ (DI 21)

Je potřebná misie?! Podle některých teologů, kteří dávají do jedné roviny pohanská

náboženství s křesťanstvím, je logickým důsledkem, že misie je nepotřebná, ne-li škodlivá! Prof. H. to dokonce vyslovuje : „Nikdy by misie neměly být proselytismem, přetahováním věřících… Lovit lidi zakořeněné v jejich náboženstvích, např. věřící židy či muslimy (hinduisty, buddhisty), mi připadá nesprávné.“

Podle tohoto názoru by misionáři spíše měli být pouze kulturními a sociálními pracovníky.

Prof. H. pokračuje: „Jestli se Katolická církev, díky Bohu, tiše zřekla perverzní věty: ‚Mimo církev není spásy‘, a vyznává i ústy koncilu a

75

papeže Jana Pavla II., že upřímně věřící jiných náboženství mohou být spaseni, pak je třeba z toho vyvodit praktické důsledky.“

Odpověď: Církev se nezřekla oné věty ani ústy koncilu a ani ústy papeže. Na to odpovídá:

1) Katolický katechismus (KKC 846-848): „Veškerá spása pochází od Krista – Hlavy, skrze církev, která je Jeho tělem. …Tato putující církev je nutná ke spáse. Neboť jedině Kristus je prostředník i cesta ke spáse. A On se pro nás stává přítomným ve svém těle - církvi. On sám výslovným zdůrazněním nutnosti víry a křtu potvrdil zároveň i nutnost církve… Proto nemohou být spaseni ti lidé, kteří to vědí …a přesto nechtějí do církve vstoupit anebo v ní vytrvat. Toto tvrzení se nevztahuje na ty, kteří bez vlastní viny neznají Krista a církev… církvi připadá povinnost a zároveň i svaté právo hlásat evangelium všem lidem!“

2) Podobně to doplňuje a zdůrazňuje kardinál J. Ratzinger: „Starobylé učení církve praví, že každý člověk je povolán ke spáse a může být vskutku spasen, když upřímně naslouchá hlasu svého svědomí, i když nepatří viditelně ke Katolické církvi. Toto učení však, které (opakuji) je mimo diskusi, bylo po koncilu přehnáno do extrémní podoby s přispěním teorie např. o ‚anonymním křesťanství‘. Nakonec se (falešně) prohlásilo, že milost je dána vždy, i když člověk nevyznává žádné náboženství, nebo se na žádné neváže! (Prý stačí jen když) sám sebe přijme jako lidskou bytost. To je (podle novodobých teologů) vše, čeho je zapotřebí!… Ruku v ruce s nepotřebností křtu se začaly přeceňovat hodnoty nekřesťanských (pohanských) náboženství, v nichž mnozí teologové spatřovali nikoliv mimořádné, ale řádné cesty ke spáse… Takové hypotézy vedly samozřejmě k vyhasnutí misionářského ducha!“

IV. JÓGA, TRANSCENDENTÁLNÍ MEDITACE /TM/, HNUTÍ NEW AGE, HNUTÍ FOKOLÁRE

JÓGAJóga je skrytou pastí hinduistického náboženství. Mnozí chtěli použít

systém jógy k duchovnímu ozdravení křesťanství, především skrze obnovení rozjímání a křesťanskou meditaci. Bohužel, po letech, kdy už jóga přinesla ovoce zkázy, jsme přišli k bolestné zkušenosti, že jóga není tak nevinnou věcí a že už vůbec není jednoduché oddělit ji od velkého celku, s kterým je pevně spojena. Tím celkem je hinduismus a dnes i hnutí New Age, které se netají svým úmyslem likvidovat křesťanství.

76

New Age prosazuje nové společné náboženství, jehož základnou je právě hinduismus.

Matka Basilea Schlinková píše: „U klasické jógy jde o odkrytí svého ‚já‘. Tvrdí se, že přirozenost, a zvláště lidská, je ve svém jádru dobrá a cenná. Všichni jogíni věří v sebe jako v boha, anebo jako v část božství. Jóga je tedy v podstatě sebevykoupením. Vychovává ve skutečnosti hříšné ‚já‘ starého člověka v egoismu. Žák jógy se skutečně zabývá sám sebou, pouze sám sebou. Točí se kolem sebe jako v kruhu a je čím dál tím více neschopen budovat zdravé vztahy. Toto zdánlivé vykoupení, které se uskutečňuje skrze skryté síly universa, je klam. Za každou proudící silou (universa) stojí duchovní osobnost, božství. Je však velkou otázkou jaké? Ježíš konstatuje, že On, jako Boží Syn, přichází shůry – ale je také Boží protivník, který je zdola (srov. J 8,23). Také on proudí se svými silami do člověka a může mu propůjčit i určité schopnosti. Odkud tedy přicházejí síly, které při hinduistické józe proudí do žáků? S kým se sjednocují, když dosáhnou cíle cviků jógy, totiž stát se polobohem, nadčlověkem? Jsou to síly hinduistické světové duše Brahman (démon). Nemůže to ani být jinak, neboť jogíni žijí v hinduistické tradici… Otvírají-li se žáci jógy moci temnoty, nemůže jim to nikdy přinést vykoupení, osvobození, harmonii, jak se to v učení předstírá. Satan je ničitel veškerého štěstí, vší radosti a harmonie, všeho dobrého. On stojí za všemi modlami a bohy i za temnými hinduistickými naukami. Ježíš přišel, aby ničil skutky ďáblovy a temnoty (srov. 1J 3,8). On je Pánem a Vítězem nad satanem a nad všemi démony.

Kdo intenzivně provádí jógu, přichází neodvratně, i když nepozorovaně, stále více pod vliv satanův. Skrze proudící síly universa, které nejsou ničím jiným než silami pohanských bohů, se vystavuje nebezpečí, že přijde pod moc přicházející zdola, i když se domnívá, že provádí ‚křesťanskou jógu‘. A nakonec žák jógy vymění Ježíšovo království světla za království tmy, což pozná až tehdy, když už je příliš pozdě… Rozhoduje-li se křesťan pro jógu, musí volit: Kristus nebo Beliál. Nelze kombinovat jógu s křesťanskou vírou! Totéž platí i pro zen, józe odpovídající japonské učení!“

PremjógaZakladatelka hnutí Fokoláre Chiara Lubich na svých cestách obdržela

od hinduistů a buddhistů několik čestných doktorátů jako gesto jednoty. Na znamení této jednoty spolu s nimi meditovala a prohlásila, že prožila duchovní vibrace. Vyjádřila se také, že se rozhodla založit jógu lásky –

77

premjógu (fokojógu). Páter J. Verlinde, který prošel dlouhou cestu deseti let východními náboženskými systémy, se rovněž otevřel těmto duchovním vibracím. Po svém obrácení konal pokání a podstoupil i obřad exorcismu. On svědčí: „Láska si žádá dvě osoby – Boha a Jeho malinké stvoření… Bůh v hinduismu není osobou, je pouze nějakou vibrací.“ Pokud tento „vibrující duch“, kterého přijala Chiara Lubich, pronikl také celé hnutí Fokoláre, které založila a vede, pak je potřebné z toho konat veřejné pokání! Pokud zde hlásaná láska a jednota je slučitelná s jógou, pak to ale v žádném případě není láska, kterou je Ježíš a není to jednota, za kterou se modlil před svou smrtí. Na takovém duchovním základě, se Boží slovo stává pouhou frází a ne „slovem života“.

K výše uvedenému můžeme ocitovat slova kardinála J. Ratzingera: „Čím více chápeme posvátnost Boha, tím více chápeme i pravý opak svatosti, totiž svůdné masky ďábla. Ježíš Kristus sám k tomu poskytuje nejlepší příklad: před Jeho jedinečnou svatostí se satan nemohl skrývat a byl neustále nucen se odhalovat. A tak lze říci, že vymizení smyslu pro ‚démonické‘ svědčí o souběžném úpadku svatosti… Ďábel se tedy může utéct do svého živlu, do anonymity, pokud ho neodhalí světlo člověka sjednoceného s Bohem.“

TRANSCENDENTÁLNÍ MEDITACE (TM)TM vychází jednoznačně z hinduistického učení. Bůh je neosobní,

život je koloběh, znovuzrozený člověk se může dopracovat k dokonalosti sám, hřích je možno překonat meditacemi, Ježíš Kristus nebyl Spasitel světa a Boží Syn, ale pouze prorok. Tato snůška bludů vychází z hinduismu. TM je forma jógy, kterou navrhl guru Devi a rozvinul a přepracoval jeho žák Mahariši Maheš Jogi. Každý, kdo se chystá zúčastnit TM, musí se nejprve podrobit zasvěcující ceremonii, ve které se vzývá duch guru Deva a hinduistických božstev o pomoc. Jde tedy o základní společný bod se spiritismem. Při úvodní ceremonii obdrží žák od svého učitele tzv. mantru. Indolog Codler hovoří: „Mantry jsou magické výroky, anebo čarovné formule. Mantra bývá často jméno nějakého pohanského boha, anebo ducha, který je meditujícímu neznámý. Tu vidíme celkem jasné spojení s magií.“

TM usiluje vlastními metodami o rozšíření vědomí, o získání kosmického božského vědomí. Jako při ostatních formách jógy, tak i v TM toto vede k získání paranormálních schopností. Položme si otázku: K čemu jsou tyto schopnosti a kdo skrze ně působí? Tyto schopnosti nevedou k růstu Božího království, nevedou k záchraně nesmrtelné duše

78

od věčné záhuby, nevedou ani k osobnímu posvěcení, které má základ v pokoře, ale ke ztrátě Krista, a tím i spasení. Jeden guru píše: „TM je hinduismus s cukrovou polevou. Jeho čistá religiózní povaha je šikovně maskovaná vědecky znějícími hesly, aby na ně západně orientovaný člověk naletěl.“ Kromě meditace je nutné uctívat božského mistra (ne Pána Ježíše). Tu jde o jasné modlářství!

Křesťanský lékař Manfred Heide píše, že meditace zapříčiňují u mnoha meditujících vážné psychické obtíže, jako např. poruchy spánku, strach, poruchy koncentrace, pocity izolace, deprese, přecitlivělost a též tělesné obtíže. Více jak 70 % meditujících se spontánně vyjádřilo, že se prostřednictvím meditace dostali do psychických obtíží. Při praktikování TM je možné si všimnout porušení osobní identity. Logické myšlení meditujícího je stále víc a více ve službě tohoto ideologického systému. Funkce paměti jsou viditelně zmenšené. Často nastávají stavy halucinací. TM je cesta nejen odpadu od Krista, ale i ztráty zdraví!

HNUTÍ NEW AGE „Hnutí New Age se šíří lavinovitě světem. V NSR v roce 1988 bylo

500.000 členů a mnoho těch, kteří s ním sympatizují a spolupracují. Skládá se z několika tisíc organizací, které touto sítí opřádají celý svět. Jeho nejdůležitějším cílem a tajemstvím jeho ‚jednoty v rozličnosti‘ je zřízení nového světového řádu, který je charakterizován skupinovým vědomím, spoluprací a spolupůsobením. Základem tohoto systému je víra v jakousi ‚vnitřní vládu‘ nad naší planetou prostřednictvím hierarchických duchovních bytostí, údajně ‚mistrů moudrosti‘, což jsou ve skutečnosti démonické mocnosti. Nový věk (New Age) představuje syntézu východních náboženství, gnóze a spiritismu, založenou na ezoterických (tajných) učeních, zprostředkovaných skrze démony. Je proto pochopitelné, že má zde místo každý druh okultismu, jasnovidectví, astrologie, hypnózy, jógy, psychotroniky a k tomu oživená víra v čarodějnice a kouzelníky, převtělování, germánský mysticismus a panteistické představy. V tomto novém světovém řádu není místo pro Boha Bible. Na Jeho místo nastupuje Lucifer – Světlonoš. Hnací silou tohoto hnutí je prastará touha být jako Bůh (viz Gn 3,5), být roven Nejvyššímu, být vzýván místo Boha.

Samozřejmě, že pro tyto účely je využita hudba, prostředek k ovlivňování mas. Aby se dosáhlo sledovaného cíle, musí se změnit daný způsob myšlení. Racionální myšlení má ustoupit syntetickému a intuitivnímu myšlení, které nespočívá na rozumem poznávaných

79

skutečnostech. Je to plán zřízení nového světového řádu, nové světovlády a nového náboženství. Má vystoupit nepravý Kristus (Maitreya). Pod jeho vedením má nastat systém úplné kontroly světa, neboť jen ten, kdo má v rukou všechny životně důležité oblasti a kontroluje je, může ovládnout svět. Aby člověk dostal povolení pro obchod a podnikání, dostane každý obyvatel své číslo, které bude používat při každé transakci i při malých nákupech. Než Maitreya vystoupí, musí být většina obyvatelstva ve spojení s duchovními vůdci, aby byli připraveni přijmout svého mesiáše. Maitreya zavede nové světové náboženství a hrozí tak židům i křesťanům, kteří nebudou spolupracovat, pronásledováním a vyhlazením… Když jsme nyní odhalili podstatu New Age, musíme z toho vyvodit důsledky dříve, než bude pozdě.“ (Matka Basilea Schlinková)

Toto praví Hospodin: „Jaké bezpráví na Mně našli vaši otcové, že se ode Mne vzdálili? Chodili za přeludem a přeludem se stali.“ (Jr 2,5) „Kněží se nezeptali, kde je Hospodin? Nepoznali Mně, kdo se obírali zákonem, pastýři Mi byli nevěrní, proroci prorokovali skrze Baala, chodili za tím, co není k užitku.“ (v. 8). Kardinál J. Ratzinger na adresu New Age říká: „Při návštěvách katolických knihkupectví v Latinské Americe jsem si všiml, že tam (a nejen tam) nahradili duchovní traktáty minulosti spoustou psychoanalytických příruček. Zdravá teologie ustoupila psychologii, pokud možno, té nejvíc módní. Kromě toho skoro neodolatelnou se stala fascinace vším orientálním nebo za orientální pokládaným: v mnoha řeholních domech (mužských i ženských) byl kříž nahrazen symboly asijské náboženské tradice. Místy také zmizely dřívější bohoslužebné obřady a místo nich nastoupily jogistické a zen-buddhistické praxe!“ /Brixen 1984/

Kardinál G. Danneels ve svém pastýřském listě „Kristus nebo vodnář“, ukazuje na 4 pilíře New Age (zdánlivý vědecký podklad, náboženské nauky Orientu, nové psychologie, okultismus). Podobně mluví o New Age encyklika „Ježíš Kristus - pramen živé vody“ (Řím 2003).

Stručně na adresu New Age: Tam, kde se nehlásá pravdivé obrácení, tam, kde se nenazývá hřích hříchem, ale jen selháním, frustrací, nepřijetím atd., tam nepůsobí Duch Svatý, protože Duch Svatý usvědčuje z hříchu (srov. J 16,8) a tam je také vyloučen Ježíš jako Jediný a osobní Spasitel.

Potom různé psychologie, filosofie a teologie dávají jen zevnější fasádu prohnilému a mrtvolnému křesťanství. Je třeba si uvědomit, že přirozené

80

náboženství je náboženství starého člověka, což je pohanství, a tedy spiritualita New Age.

Duch New Age vždy byl a je ve vlažném křesťanství a to katolickém, protestantském i pravoslavném. Jen ten, kdo prožil opravdové obrácení, a kdo je ochoten přijmout bez podmínek Pána Ježíše a Jeho evangelium, jen ten se oddělil od staronové spirituality New Age.

HNUTÍ FOKOLÁRE1. Jednota a láska na bázi New AgeChiara Lubich dostává cenu Rotary tridentského Alto Adige Südtirol

2001. V komentáři se píše: „Chiara L. během svého života pomáhala objevit lásku, podporovala solidaritu a dialog mezi národy a odlišnými náboženstvími, což jsou prvky, které jsou v souladu s ideály rotariánů.“

Představitel Rotary pan Mattarolo říká: „Máme podobné cíle, i když my v nekonfesijním kontextu… i my chceme jednotu.“ Nové Město 9/2001

Rotary klub má úzké spojení se svobodnými zednáři, kteří skrytě působí také uvnitř církve k její likvidaci. Pokud Rotary dává Chiaře své ocenění, a ona ho bez hanby přijímá, pak je zde otázka: Jaká je to vlastně láska a jaká solidarita, která se propaguje ve fokoláre, a přitom je v souladu s ideály rotariánů? Rotariáni mají ideály a ducha New Age a jsou v úzkém spojení se zednáři. Dále se ptáme: Jaké podobné cíle s touto zvláštní organizací má fokoláre a jakou jednotu? Ježíš se modlil za své učedníky, aby byli jedno, jako On je jedno s Otcem. Aby svět uvěřil, ne v nějaké božstvo a vibrace, ale v Ježíše jako Jediného Spasitele (srov. J 17,21). Každému musí být jasné, že tato jednota je diametrálně rozdílná od jednoty rotariánů a fokolarínů. Jednotu může tvořit kdokoliv a s kýmkoliv, dokonce i Jidáš tvořil jednotu. Ale s kým? S vrahy Krista. To, od koho Chiara dostává ocenění, je ukazatelem, komu vlastně slouží a s kým tvoří duchovní jednotu – s nepřáteli Krista a církve. Je to podobné, jako kdyby lékař dostával odměnu od pohřební služby za velké množství zemřelých a cenil si to, že má s pohřební službou nerozlučnou jednotu.

2. Synkretismus FokoláreFokolarínský časopis „Nové Město“ 10/2002 uvádí: „14. červen. Ve

vstupní hale Centra Mariapoli visí neobvyklý nápis: Bhakti, cesta lásky. Jednota s Bohem a universální bratrství hinduismu a křesťanství.“ V jiném článku se píše, že Chiara dostala několik čestných doktorátů od hinduistů a buddhistů, a při takové příležitosti také hovoří o tzv. jednotě a tzv. lásce. Co je třeba říci ke skutečně pravé lásce a jednotě s Bohem? Na

81

to ukazuje první přikázání: „Já, Hospodin, jsem tvůj Bůh! Já jsem tě vyvedl z domu otroctví... nebudeš míti jiné bohy…“ (Dt 5,6-10) „Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Milovati budeš Hospodina svého Boha celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou silou…“ (Dt 6,4-9) „Nesmíte chodit za jinými bohy z božstev těch národů kolem vás, neboť uprostřed tebe je Bůh žárlivě milující, Hospodin tvůj bůh. Ať Hospodin tvůj Bůh nevzplane proti tobě a nevyhladí tě z povrchu země.“ (Dt 6,14-15)

V hinduismu není jeden nejvyšší Bůh. Oni mají množství bohů s malým b (démonů). S jakým bohem či božstvem má křesťanství, jak navrhuje fokoláre, tvořit univerzální bratrství, a co to vlastně je? Tento nápis i celý článek ukazuje, že zde jde o zmatek v pojmech, že se křesťanským pojmům dává jiná náplň. Ptáme se, jak je možné, že v katolické církvi je více než 300 biskupů fokoláre a několik kardinálů a nereagují na heretický směr fokoláre a pohoršení, které dává zakladatelka. To už brzy budeme muset dát za pravdu sektám, které tvrdí, že katolická církev je nevěstkou antikrista a Babylónem, z kterého je třeba co nejdříve utéci. Mnozí z těch, kdo odešli z hnutí fokoláre vydávají otřesná svědectví. Ex-členové fokoláre porovnali analýzu PhDr. G.A. Galantiho, který zkoumal Moonovu sektu tzv. Církev Sjednocení (jednoty) a ve své studii došli k závěru, že více než 10 různých technik tzv. vymývání mozků užívá nejen Moonova sekta, ale i hnutí fokoláre. Tyto techniky byly popsány v knize Roberta J. Liftona „Studie vymývání mozků“.

Ve fokoláre jde o matení pojmů, matení pravdy, matení ducha, zde je jiné evangelium, jiný duch a jiný Kristus. Je třeba kriticky strhnout masky a ukázat na děsnou nahotu a zrůdnost. Z falešné lásky a jednoty se hřích nenazývá hříchem a pravda pravdou, pak ani Ježíš není jediným a výlučným Spasitelem a jedinou cestou. Duch, který je za fokoláre není duch pravdivosti a pokání, tedy není to Duch Boží. Zde máme co dočinění se skrytým a falešným systémem a duchem New Age uvnitř katolické církve.

a) Premjóga Chiara L. založila tzv. premjógu, která je plodem duchovního

synkretismu fokoláre. Je to vnitřní odpad od Ducha Kristova, je to ztráta křesťanské identity, je to modlářská idolatrie. Jde tu o veřejné pohoršení pro celou církev. To, co je hanbou a zradou Krista se už dnes pokládá za čest. Chiaře je tolerováno, ba dokonce je obdivována za to, že je v jednotě s těmi, kteří křižují Krista a likvidují Jeho církev.

82

b) Synkretismus Zhoubný synkretismus, který fokoláre veřejně provozuje, není misie,

ale antimisie, která přijímá ducha pohanství místo toho, aby nesla Ducha Kristova. To je zrada misie, to je zrada Krista, to je zrada apoštolské a katolické tradice, to je zrada katolického učení. Tento synkretismus je hříchem proti Duchu Svatému.

c) Cena Rotary Pokud někdo schvaluje cenu Rotary a čestné doktoráty od nepřátel

Krista a církve a nevidí v tom jidášskou odměnu, pak buď je slepec, anebo má rovněž Jidášova ducha.

Závěr: To, na co zde ukazujeme, buď je pravda, a pak je třeba začít zodpovědně a operativně řešit tento zhoubný nádor v katolické církvi. Anebo jsme lháři a osočujeme svaté hnutí a svatou zakladatelku. Potom, ať jsme předvoláni před nejvyšší církevní soud. Tam ať je nám dokázáno, že to, co píšeme není pravda a my ať jsem potrestáni. Potom ať je veřejně ospravedlněna tato skrytá hereze a tento skrytý duch New Age uvnitř církve. Taktika fokoláre je ale zamaskovat a uniknout přímé konfrontaci s pravdou, a frázemi a polopravdami odstranit svědky. V tomto skrytém boji padá zodpovědnost na každého biskupa katolické církve, aby ve své diecézi varoval před touto skrytou a rafinovanou herezí a tímto úskočným duchem New Age.

Každý biskup ať se zamyslí nad Ježíšovými slovy adresovanými nejen biskupu do Thyatir: „Ale mám proti tobě, že trpíš ženu JEZÁBEL, která se vydává za prorokyni a svým učením svádí moje služebníky k (duchovnímu) smilstvu a účasti na modlářských hostinách.

Dal jsem jí čas k pokání, ale ona se nechce odvrátit od svého (duchovního) smilstva. Hle, sešlu na ni nemoc a do velkého soužení uvrhnu ty, kdo s ní cizoloží (modlaří), jestliže se od jejích činů neodvrátí; a její děti zahubím. Tu poznají všechny církve, že já vidím do nitra i srdce člověka a každému z vás odplatím podle vašich činů.“ (Zj 2,20-23)

V. OVOCE ORIENTÁLNÍCH MEDITACÍO. Jacques Verlinde pracoval jako nukleární chemik. Když mu v roce

1968 překřížil cestu Mahariši Maheš Jogi, jeho život se od základu změnil. Šel za svým guru nejdříve do Španělska, pak do Indie. V letech 1971 – 1974 dychtivě nasával jako houba učení velkých hinduistických mistrů, praktikoval jógu a jiné techniky, které slibují vstup do božství až

83

k dokonalosti. Trávil celé měsíce v meditaci téměř bez jídla a bez spánku. Prožil „samadhi“, úplné sjednocení sám se sebou jako fascinaci, nikoliv však jako obšťastnění. Za tím vším cítil „nesmírnou prázdnotu“. Po své konverzi volá: „Kdo se vydá malými kroky na tuto cestu, začne tak trochu s jógou, trochu se spiritismem, pohrává si s okultismem a nechá se trochu zasvětit do ezoteriky, konzumuje tím po kapkách do sebe jed. Nesmíme také zapomínat, že indické mantry, které člověk při zasvěcování obdrží, obsahují jména božstev. Není tedy možné provádět transcendentální meditaci neutrálně. Kdybych vám přeložil ze sanskrtu texty, které se při mantře ustavičně dokola opakují, pak poznáte, že znamenají: ‚Padám před tím nebo oním božstvem a vzývám je‘. Jak mohu jako křesťan, který má vzývat jedině Krista, opakovat půl hodiny slova s tímto významem? Je to ryzí modloslužba, i když se provádí nevědomě. Kromě toho zasvěcovaný obdrží v obřadu iniciace, jménem božstva, řadu předmětů, které jsou spojeny s hlubokou symbolikou. Těmito symboly se člověk božstvům odevzdává.

Chci proto s veškerou vážností varovat před pokusy zasadit jógistické praktiky, mantru a jiné východní rity do křesťanského prostředí. Někdo může nyní namítnout, že jsem netolerantní. Na základě svých osobních zkušeností však nemohu mluvit jinak. Připouštím, že moje zkušenost byla extrémní, ale právě v tom je její přednost: pomáhá otevřít oči. Kdo, byť jen trochu, zkouší jógu, nepoznává nebezpečí, že se dává na cestu, k jejímuž konci by nechtěl dospět.

Není možné provádět tyto techniky vedoucí ke splynutí, které z nás dělá média kosmických sil, a zůstat při tom neporušený, protože tyto techniky jsou velmi účinné, jak v malých, tak ve velkých dávkách. Jejich účinnost spočívá v tom, že otevírají člověka a dělají z něho médium. A to má dříve nebo později za následek, že se člověk stane obětí bytostí, s nimiž by raději nesympatizoval. Mnozí pokládají toto varování za přehnané, ale mně se to denně potvrzuje při duchovním vedení mladých lidí, kteří mají sklon k těmto pokusům. Tato náchylnost souvisí s banalizací okultních technik a praktik v rámci New Age. Toto hnutí v sobě integruje hinduistické techniky, čínskou religiozitu, ale také okultní praktiky (od magnetismu až po channeling). S tím vším jsou spojeny metody alternativní medicíny a určité iniciační praktiky ezoterických škol. Každý si tu může najít nějakou nabídku: alternativní medicína, ekologie, přírodní uzdravování a pod. Ale při tom zpravidla nezůstane.

84

Krok za krokem se postupuje dále. Dříve nebo později se skončí u uvolňovacích technik, které otevírají člověka pro tzv. kosmické energie.“

Volání lékařky: Sama jsem cvičila jógu osm let. Jezdila na letní tábory, soustředění a jeden měsíc jsem prožila v roce 1979 v Indii, v hinduistickém klášteře poblíž Madrasu. Teprve tam se mi otevřely oči. Zde jsem prožila velkou krizi, mohla jsem za to zaplatit životem. Pán Ježíš mě ale zachránil. Už 10 let žiji životem víry a se svou falešnou duchovní minulostí jsem se radikálně rozešla. Není jiná cesta. Není možné sloužit Bohu i démonům! Volám: Křesťané musí vědět, že jóga je droga! Musí to vědět od církevních autorit, od kněží a biskupů. Laici jsou na tento úkol slabí. (osobní svědectví lékařky z Moravy)

Kulturní revoluce – Christof Gaspari (2/2004, Vision 2000) . Často myslím na rozhovor, který jsem měl před 10-ti léty s jedním dobrým známým. Při společné procházce jsem se ho zeptal na jeho vztah k Ježíši Kristu… Jeho odpověď byla: „Dívat se na Boha jako na osobu, z toho už jsem dávno vyrostl. Dnes jsem už dále…“ Je to muž, který každou neděli chodí na mši svatou. Co se stalo, že křesťané ztratili z očí samotné centrum své víry a zaměnili živého Boha za vágní spiritualitu? A dokonce se na tuto cestu dívají jako na další rozvoj své víry!

VI. BOJOVÉ UMĚNÍ Křesťanství nemá nic proti sportu a zdravému pohybu. Bohužel,

východní bojová umění nejsou pouhým sportem. Tato realita je nám, Evropanům, úmyslně zamlčována. Judo, aikido, taekwondo, jsou cestou, životním stylem. Slovo „do“ znamená cesta. Je to však falešná cesta spásy. Jde o cestu duchovní apostaze, neboť tato bojová umění jsou neoddělitelně spojena s východní meditací a s východními náboženskými systémy.

V čínské kultuře je všeobecný kosmicko-morální pořádek obsažený v pojmu „tao“. Východní pseudomystika se opírá o falešnou myšlenku (ideu) směřování člověka k „harmonii“ s tzv. vesmírným pořádkem. (Rovněž pojmy „jin“ a „jang“ i s celou filosofií vedou křesťana k apostazi!)

Jednou z cest vedoucích k údajnému „překročení sebe samého“ a probuzení v sobě dřímajících potenciálních možností je tzv. cesta bojovníka. Po ovládnutí vlastní duše i těla (psyché a soma) dosahují prý nejvyšších poznání! /pozn. Jaký je to nesmysl! Jaké může být nejvyšší

85

poznání bez Krista? Pouze: „v Kristu je plnost veškeré moudrosti a poznání…“ (Kol 2,3-4)/

Meditace, spojená s bojem, spočívá v otevření zdrojů tzv. energie „Chi“. Bojovník se poddává silám, které ho obklopují, a které si uvědomuje. /pozn. Jaké jsou to síly? Jsou to démonické síly, o kterých se hovoří v Písmu svatém. Tyto síly nemají nic společného s fyzickými silami, které může věda identifikovat. Je jasné, že celý systém stojí na náboženském, pohanském základě, je vybudován na sebezbožštění, na pýše, která Bohem nabízený prostředek spásy a Boží lásku pokládá za hloupost, a jde si jinou cestou, když poslouchá svého bůžka, který řekl už v ráji: „Budete jako Bůh!“ (Gen 3,5)/

Techniky:1) Karate – používá metodu typickou pro filosofii – přetváření

lidského ducha skrze kultivaci těla, což je též základem jógy! Hlásá také spásu vlastními silami bez Boží milosti. Higaonna, 10. dan tvrdí: „Neodmítám zcela myšlenku sportovního karate, které velmi zpopularizovalo naše umění, ale skutečné karate je jako hluboká řeka; když ho zregulujeme na sport, ztrácí svou podstatu. Naším cílem není někoho porazit v soutěži. Naším cílem bylo vždy učení a šíření tohoto učení! Toto se realizuje odevzdáváním technik a kata, které jsme zdědili po předcích a musíme je odevzdávat budoucím pokolením!“ Během tzv. velkých slibů, které odpovídají osmi cestám buddhistické tradice, adept karate slibuje: „Budu vždy poslouchat Budhu, Dharmu a Sanghu.“ Slibuje „splnění reinkarnace“: „Budu se vždy znovu rodit v příznivých podmínkách a rozšířím se do celého vesmíru.“ Pozn. Toto už nemá s křesťanstvím nic společného. V reinkarnaci se popírá 1) nesmrtelná duše, 2) osobní Bůh, 3) nebe či peklo, 4) je to ztráta přirozené víry i víry v Krista, bez něhož nikdo nemůže být spasen. „Kdo neuvěří, bude zatracen!“ (Mk 16,16) Víra v reinkarnaci je překážka spásy.

Postoj křesťana:Protibiblické učení a postoje spojené s tímto „sportem“ můžeme shrnout do

těchto bodů: 1. Úplná poslušnost Budhovi, a ne Pánu Ježíši!2. Reinkarnace je popřením Evangelia.3. Stavění se na roveň Bohu: „Já zachráním všechna stvoření.“Propagátor Higaonna tvrdí: „Karate se nedá zregulovat na sport, ztrácí tak svou

podstatu… Jeho cílem je šířit učení skrze techniky a kata.“ Jaké učení? Jaká filosofie? Filosofie, která je základem karate, má své kořeny v buddhismu a hlásá

86

panteizmus a též kult násilí. Taková filosofie a takové učení je neslučitelné s křesťanstvím!

2) JudoZačátečníkovi je judo představováno pouze jako sportovní umění.

Výjimku tvoří literatura na toto téma, kterou čte a která často obsahuje filosofii odporující křesťanství. Mladý adept juda tím nejprve získá sympatii k východním náboženstvím. Později, když už bez juda „nemůže být“, a když uvidí, že bez meditace a otevření se tzv. „energiím“ nebude schopen mít větší úspěch, otevře se úplně celému náboženskému systému, z kterého judo vychází. Judo se tak stává zákeřnou pastí pro tisíce mladých křesťanů, kteří jdouce za sportem, ztrácejí věčný život skrze odpadnutí od Krista.

Od doby 20. Olympiády v Mnichově (1972) se bojová umění stala olympijskou disciplínou. J. Jazarin, který psal o duchu juda, podotkl: „Ti, kteří považují judo jen za sport a sílu s vítězstvím za jediné cíle, se mýlí! Skutečným vítězstvím je naše osvobození: úplná elasticita ducha, který řídí tělo.“

Křesťan se ptá: „Jaké osvobození? Od čeho?“ Přece největším otrokářem je ďábel, hřích a starý člověk v nás! Od těchto tří otrokářů může osvobodit jedině Bůh! Ježíš jasně hovoří: „Když zůstanete v mém slově, poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (J 8,32) Abychom nebyli v pochybnostech, o jakou pravdu se jedná, hovoří: „Já jsem pravda.“ (J 14,6) „Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.“ (J 8,36)

3) AikidoJaponský název, který se dá přeložit jako cesta, která vede ke

sjednocení se všeobecným duchem. ‚Ki‘ – znamená energii, sílu ducha obsaženou v kosmu – filosofickou kategorii Východu. ‚Ai‘ – znamená harmonizaci, spolupráci. ‚Do‘ – označuje cestu. Tvůrcem aikido byl Morihei Ueshiba. Odmítl boj a vytvořil cestu harmonie s kosmickými energiemi. Řekl, že ten, kdo objeví tajemství aikido, má celý vesmír v sobě a může říci: „Já jsem (všemohoucím) celým světem.“

„Náhle jsem pocítil, že se celý svět zachvěl v základech a zlatistá duchovní energie, zrozená ze země, obklopila moje tělo. Cítil jsem tuto jasnost mysle i těla. Porozuměl jsem řeči ptáků a začal chápat božské záměry. Právě tehdy jsem získal osvícení. Pochopil jsem, že aikido je boží láskou, duchem milujícím všechna živá stvoření…“

Postoj křesťana :

87

Tu nejde o sport, ale o cestu ke sjednocení s tzv. všeobecným duchem! Co, anebo kdo, je tzv. všeobecný duch? Není to snad ten duch, který měl podobu hada a sugestivně se dokázal postavit proti Božímu slovu, zpochybnit ho a chytit do pasti první lidi, že prý budou mít mimořádné poznání (osvícení) a mimořádnou moc, a že budou jako Bůh (srov. Gen 3,17)?

‚Ai‘ – tedy znamená harmonii, spolupráci. Ale s kým? S jediným a pravým Bohem, který je láska? S Jeho Synem, který je jediným a pravým Spasitelem? S Duchem Svatým, který uvádí do tajemství spásy a jen v Něm můžeme volat k Bohu Abba-Otče!? Ne! Je nám tu prezentován jiný, skrytý bůh s malým ‚b‘! Jde o jiného ducha – s malým ‚d‘! Tou harmonií a spoluprací je samozbožštění, odpad od pravého Boha, a modlářství!

‚Ki‘ – je ten duch, ale ne Duch Boží! ‚Do‘– je cesta modlářství, cesta do záhuby!4) Tai-ChiNa přehlídce bojových umění v Ostravě vystoupili v souboji proti sobě

také karatista a mistr tai-chi. Karatista provedl pár výpadů na svého protivníka. Mistr tai-chi natáhl ruku, obloukovitým pohybem „vzal energii“ karatistovi a ten, paralyzovaný, padl na zem.

Tai-chi je v současné době velmi moderní a rozšířené. V každém větším městě dnes jsou kurzy cvičení tai-chi.

Svědectví: Při studiu rehabilitace jsem měla možnost poznat i tai-chi. Bylo nám doporučováno jako „zdravotní tělocvik“. Hned od první hodiny se začíná s uvolňováním energetických kanálů a s prací s energií –„chi“. Práce s energiemi je v tai-chi na 1. místě. Tedy ne posilování a uvolňování svalů, jak by se dalo očekávat, ale uvádění do světa falešného duchovna. Každá vyučovací lekce začíná, „uvolňováním zablokované energie“ a koncentrací. Při nácviku sestavy (jejíž části se člověk postupně učí) se klade důraz na synchronizaci dýchání s přesným, pomalým prováděním cviků, které často napodobují pohyby zvířat. Co je na tom nebezpečného? Při práci s energiemi se člověk otevírá na neznámé energetické síly, s kterými může manipulovat (to hraje na pýchu), má zážitky s tzv. teplem (pocity tepla, hřání v dlaních…). Do tai-chi chodí lidé toužící po duchovnu a tady ho nalézají, zejména ženy, které to berou jako jakýsi východní tanec. Člověk si připadá duchovní a studuje dál – čákry, aury, meditace, všechna východní náboženství… Dostává se do pasti, aniž to vůbec tuší. Je to cesta pozvolné apostaze – odpadu od živého Krista a výměny Ducha Svatého za ducha anděla světla, kterým je ďábel.

V bojovém umění není prostor pro lásku, tu je všechno zaměřené na ego, na pýchu, na vlastní (ne Boží) cestu ke spáse! Sebeláska vede ke

88

zbožšťování samého sebe, a to je nečistota a lež, cesta vedoucí k věčné záhubě. Je to cesta, která ve své pýše odmítá poznání pravého Boha a jediného Spasitele Ježíše Krista a končí v uctívání různých bůžků – démonů, v modlářství svého já a nakonec v uctívaní zvířat jako bohů.

VII. TIBETSKÝ DALAJLÁMA

Dalajláma navštívil r. 1990 nejen prezidenta ČR, s kterým celý den společně meditovali, ale navštívil i kardinála F.Tomáška a dal mu pohotově kolem krku věnec „duchovní jednoty“. Toto setkání s kardinálem bylo vysvětlováno jako praktický ekumenismus, který je třeba, aby následovali i prostí věřící. Všude v novinách i v katolickém tisku bylo nekriticky psáno o dalajlámovi. Na titulních stránkách se uvádělo: „Jeho Svatost“, a bohužel ani jedno vysvětlení tohoto termínu, čímž se Boží lid ocitl ve velkém zmatku. Dalajláma se považuje za Boha, tedy staví se na stejnou rovinu s Ježíšem Kristem, Tibeťané mu prokazují božskou úctu a on se tak skutečně nechává oslavovat. Ale je hanbou, že mu nekritickou úctu prokazují i křesťané. Dalajláma je údajně 14. převtělením bódhisatvy Avalokitešváry. Pozvání dalajlámy bylo gestem, jímž bylo řečeno katolíkům, že je třeba mít úctu k jiným náboženstvím a jejich bohům. Nesmí se rozlišovat, aby tak lidé neviděli propastný rozdíl, protože to by bylo proti „úctě“. Ještě jsme se ani nenadechli křesťanské svobody a už tu přichází svoboda pro jiné duchovno a diktatura od vlastních, kteří zapírají Krista a svádějí k tomu druhé.

Brzy na to navštívil dalajláma v Polsku nejen prezidenta Walesu, ale rovněž kardinála Glemba. Po 15 letech se kriticky díváme zpět a vidíme ovoce falešné úcty. ČR je nejvíce ateistickým státem v Evropě. Za posledních 10 let odpadlo od církve 20 % katolíků. Katolický prezident Walesa podivuhodně prohrál volby a Polsko už nemá u vlády věřícího katolíka. Nastal rapidní pokles návštěvnosti kostelů, to, co se stalo v USA za 30 let, trvalo v Polsku 4 roky. Tento zmatek, že všechna náboženství jsou stejná, byl a je systematicky vnášen do veřejného mínění a v následku toho prostý lid klade do jedné roviny Pána Ježíše Krista a „jeho svatost“ – dalajlámu; křesťanství a lamaismus či buddhismus.

Proč tak dalajláma usiloval o setkání a objímání se s Janem Pavlem II.? V mnohých komentářích k fotografiím byl nápis, který nepřímo říká, že křesťanství a pohanství je jedno.

V Tibetu je zakázáno hlásat křesťanské náboženství. Jistý protestantský misionář se tam pokusil jeden den mluvit o Pánu Ježíši a dostal trest

89

smrti. Vhodili ho do vyschlé studny, kde už bylo několik rozkládajících se mrtvol. Skutečně zázračným způsobem byl Bohem zachráněn a vydal svědectví o „úctě a toleranci“ tibetského lamaismu ke křesťanům. (Wesley L. Duewel: Touch the World through Prayer, 1986)

Sv. apoštol Pavel dává otázku: „Jaké je spojení světla s tmou, jaký souzvuk Krista s Beliálem?“ (2Kor 6,15) Jaká jednota Ježíše Krista s dalajlámou?

Z katechezí sv. Cyrila Jeruzalémského víme, že před křtem byli všichni pohané podrobováni exorcismu! Pohanství totiž není ateizmus, ale živá víra v démony. Také sv. Cyril a Metoděj vyháněli démony z nově obrácených Slovanů. Ve Východních církvích se dodnes při obřadu křtu vykonává exorcismus.

VIII. VYJÁDŘENÍ K SETKÁNÍM V ASSISIŘeholnice kontemplativního kláštera sv. Basila Velikého, nacházejícího

se na papežském území v Castel Gandolfu (Albano), necelý rok před smrtí Jana Pavla II., pro něj vypracovaly koncept prohlášení k mezináboženským setkáním v Assisi a předaly mu ho s prosbou o jeho vyhlášení, anebo přepracování a zveřejnění v celé církvi. Kontemplativní sestry vnímaly, že náboženský synkretismus je jedna z hlavních příčin celosvětové krize křesťanství. Vnímají také, že zemětřesení v Assisi bylo prorockým znamením z nebe. (Během zemětřesení spadl ze stropu velký kámen a rozbil hlavní oltář v bazilice, která byla znesvěcena pohanským kultem.)

Navrhly tuto formu:

PROHLÁŠENÍ K MODLITBÁM ZA SVĚTOVÝ MÍR V ASSISI (r. 1986, 2002)

Mír je všelidská hodnota, kterou je povinen prosazovat každý soudný člověk, ať je vyznavačem jakéhokoliv náboženství, anebo je i ateista!

V roce 1986 a 2002 se konaly modlitby za světový mír, kterých se zúčastnili také představitelé nekřesťanských (pohanských) náboženství. Bohužel masmédia, ale i katolické časopisy, kalendáře a knížky k dokumentárním snímkům přikládaly zavádějící citace a komentáře. V žádném případě proto ale nelze z modliteb v Assisi vyvozovat nesprávné závěry. Proto je třeba znovu zdůraznit:

1) Křesťanský Bůh, který je zároveň Trojjediný, a to Otec, Syn a Duch Svatý, není totožný s božstvy, kterým se klaní hinduisté, budhisté,

90

šintoisté, lamaisté, animisté atd. Jde o diametrální rozdíl! Nic se neruší ani nemění ze základů křesťanské víry, stále platí a platit bude, že jediným Spasitelem je Ježíš Kristus a „v nikom jiném není spásy!“ (Sk 4,12)

2) Různé argumenty teologů, především v době pokoncilní, o alternativních a řádných cestách ke spáse skrze tato náboženství, jsou jen pouhými teoriemi. Mnohdy dokonce odvádí od základů víry. Názory těchto teologů nejsou pravdami víry, na nichž je postavena jistota naší spásy. Ta jistota je jedině v Ježíši Kristu, Božím Synu, jediném Spasiteli a nikde jinde! Všichni jsme povinni být Kristovými svědky (sr Sk 1,8).

3) Co se týká misií a misionářů – na prvním místě misionáři jsou povinni hlásat Ježíše Krista, Spasitele, jako základ, střed a vrchol svého poslání (sr EN, čl. 68). V žádném případě se tento úkol nemůže degradovat pouze na to, aby se z misionářů stali sociální a charitativní či kulturní pracovníci. To by byla zrada evangelia! Platilo a platí i dnes: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření… kdo uvěří a bude pokřtěn, bude spasen, kdo neuvěří, bude zavržen.“ (Mk 16,15-16)

4) V čem na prvním místě spočívá pokání, které mají konat biskupové, teologové, řeholníci, kněží, Boží lid? V tom, aby opustili ducha tohoto světa a přijali Ducha Kristova!

Proto je třeba mít apoštolské učení (viz Sk 2,42). Co to je apoštolské učení? Je třeba mít tutéž víru, totéž evangelium, téhož Ducha, téhož Krista, kterého měli a hlásali apoštolové. „Kdo nemá Ducha Kristova, ten není Jeho.“ (Ř 8,9)

Apoštol Pavel píše Galaťanům a to plně platí i dnes: „Divím se, že se tak rychle obracíte k jinému evangeliu…, ale kdybych i já nebo anděl z nebe, vám hlásal jiné evangelium, než to, které jste prve přijali, budiž proklet!“ (Ga 1,6.8.9)

Tedy toto je učení apoštolů a apoštolská víra, kterou já znovu potvrzuji a prohlašuji: Jsme povinni hlásat vhod či nevhod živého Krista, který byl hlásán po 2000 let a stejné evangelium a být Jeho svědky – martyres (srov. Sk 1,8).

Pohané nemají jistotu spásy a my jsme povinni slovem, životem a všemi prostředky usilovat o jejich spásu. Lhostejnost k jejich spáse je velkým hříchem dnešní doby. Apoštol volá: „Běda mi, kdybych nehlásal evangelium!“ (1Kor 9,16)

Do Božího království je jen jedna cesta a jedny dveře a tou cestou a těmi dveřmi je Kristus! (srov. J 14,6; J 10, 9)

91

5) Pokud někdo modlitby v Assisi pokládá za model vstupu do New Age, tak se mýlí! Na to odpovídám výrokem apoštola Pavla: „Jaké je společenství mezi světlem a tmou? Jaké je spojení mezi Kristem a Beliálem? Anebo jaká je jednota mezi Božím chrámem a modlami?“ (2Kor 6,14-15)

Závěr: Opakuji – v Assisi šlo pouze o akt veřejného posilnění světového míru a ne o nějaký synkretismus a jednotu s těmito pohanskými náboženstvími. Ten, kdo si ze setkání v Assisi vyvodil falešné závěry a argumenty, které odporují apoštolskému učení a tradici svatých a chtěl by prohlašovat nějakou novou víru a nové duchovno, tak jedná nečestně a záměrně podává nepravé vysvětlení.Protože modlitby v Assisi byly zneužity proti katolické, ale i křesťanské víře, proto ze smutné zkušenosti doporučuji, aby se takové akce už nekonaly. Pokud jsem pohoršil ať už katolíky či jiné křesťany, tak se omlouvám, že jsem hned nepodal jasné vysvětlení a dal jsem možnost k manipulaci. Říkám společně se svatým apoštolem Pavlem: Kdo by hlásal jiného Krista a jiné evangelium, než které hlásali apoštolové a církev po 2000 let, budiž proklet! (srov. Ga 1,9) 21. 06. 2004

IX. PROROCKÝ ÚŘADCírkev je založena na dvou hlavních sloupech, prvním jsou apoštolové

– biskupové, a tím druhým sloupem jsou proroci (srov. Ef 2,20). Ptáme se, kdo to jsou proroci? Na tomto úřadě má participovat každý pokřtěný, tak jako každý pokřtěný by měl být Kristovým učedníkem a Kristovým svědkem. Ale přesto jsou zde lidé, které Bůh povolal, aby šli cele za Ním, podobně jako povolal apoštoly. Těmi Bohem povolanými jsou především řeholníci. Stojíme před základní otázkou, a tou je reforma, obnova řeholního života! Každá řehole či kongregace, ať mužská či ženská, má společný základ, a to – prvořadou povinnost následovat Krista a usilovat o svatost. Forma svatosti je už určena charismou, danou tím či oním zakladatelem. Dnes je ale nutné obnovení základů. „Jestliže základy jsou narušeny, co tady zmůže spravedlivý?“ (Ž 11,3)

Jak začít s reformou mnišství? Nejprve tu musí být živá zkušenost víry, modlitby, a ta pak může být předávána, může být nabízena - zkušenost probuzení, obrácení, duchovního boje. Vize už je dána samotným Písmem: být jako první křesťané, mít jedno srdce a jednu duši. Tuto ideu sdílejí v dnešní době všichni obrácení křesťané v menší či větší míře. Tuto ideu vzal i sv. Basil, zakladatel mnišství na křesťanském Východě

92

(4. stol.). Ani dva lidé pod sluncem nebudou tvořit skutečnou jednotu v Kristu bez toho, aby byli ochotni v Kristu a pro Krista umírat svému egu. Nejde pouze o zevnější jednotu bez pravdivého ducha pokání, jak to vidíme na hnutí Fokoláre.

K opravdovému duchu pokání, jako základu obnovy, slouží tato struktura: Všimněme si, že apoštol Petr chodil s Janem, oba byli sloupy církve a byli v jednotě. Petrův úřad – autoritu, zastupuje římský biskup a na něm participují ostatní biskupové. Ale je tu kromě apoštolského úřadu i prorocké charisma, a to zastupoval apoštol Jan. Prorocké charisma se má realizovat skrze Kongregaci pro nauku víry. (pozn.: Bohužel, ti, kteří dnes zastávají výše zmíněné úřady, zůstávají v herezi a jsou proto vyloučeni z Mystického těla Kristova, a tím pádem neplní svůj úkol.) Kongregaci pro nauku víry má nejen sledovat bludy a úchylky, ale i pozitivně budovat, tedy má být v církvi prorockým úřadem. Její zodpovědnost je velmi velká a rozsah práce tak obsáhlý, že vyvstává otázka, jak v dnešní tak náročné době vybudovat takovou strukturu, která by zabezpečovala pronikání prorockého ducha do všech částí Kristovy církve. Tímto nervovým ústrojím mystického těla by měli být věroučné komise ve farnostech, děkanátech, diecésích, a v celém národě. K praktickému zrealizování by snad přispělo, aby v každém národě byli vybráni dva opravdoví Boží muži (nejlépe z řeholníků). Ti by měli být vysvěceni na biskupy, měla by jim být dána autorita a oni by měli mít na starosti ve všech diecézích, toho kterého národa, řeholní reformu, a tak usilovat o pravdivé učení, formaci a svatost řeholníků, především svým příkladem, svým slovem a naukou. Kromě řeholního života je v katolické církvi už téměř 40 let charismatická obnova. Milióny obnovených Duchem Svatým chtějí následovat Krista, ale hynou na poušti nebo duchovně živoří. Je třeba oživit prorocké charisma, které má: 1) budovat 2) napomínat 3) povzbuzovat (1Kor 14,3). Charisma bez struktury je bezmocné. Struktura bez prorocké charismy je destruktivní.

Obnova duchovního života začíná od jedince, který se obrátil. On pak potřebuje živou církev, kde je zdravé učení, zdravá morálka a zdravý duch. Je třeba takovou strukturu, která tento Boží život i Božího Ducha chrání a dále v duši rozvíjí. Na této bázi je třeba postavit věroučnou komisi, která má být živou prorockou strukturou. Věroučná komise by také sledovala pravověrnost učení v seminářích, křesťanský tisk. Skrze svůj časopis, který by měl být nejen svědectvím živé víry (s příspěvky řeholníků, ale i Božího lidu, který upřímně žije ve víře – povzbuzování),

93

ale měl by dávat především jasné směrnice v otázkách víry a mravů, ale i charizem, přinášet konkrétní prorocké slovo, ze kterého je možno žít a které je v plné shodě s tradicí apoštolů i celé církve.

Tito dva biskupové by byli podřízeni ne biskupské konferenci, ne synodu, ale prefektu Kongregace pro nauku víry (on plní úkol Jana). Závazky věroučné komise: Alespoň jedna hodina denně kontemplativní modlitby. Jeden den v týdnu na společných modlitbách. Jednou za měsíc dva dny na modlitbách a pracovní diskuze, která následuje vždy po hodině modlitby. Věroučná komise má obnovit prorocký úřad v církvi.

Je několik nejčastějších otázek kladených dnes v církvi. Pokud církev bude mlčet a nepřinese biblicky a věroučně fundované odpovědi, můžeme si být jisti, že vakuum vytvořené nevědomostí bude zaplněno bludy!!! Proto je potřeba obnovit prorocký úřad v církvi!

ZÁVĚRAsi za 40 let se podařilo hinduismu skrze jógu a buddhismu skrze tzv.

bojová umění vniknout do všech měst v křesťanském světě. Podíl na velkém odpadu mají hlavně liberální teologové falešným výkladem koncilní deklarace Nostra aetate. Ježíš volá i dnes: „Čiňte pokání a věřte evangeliu!“ (Mk 1,15) Svatý Basil píše: „A když zanedbá poučovat ten, kdo je tím pověřený, čeká ho trest vraha!“

Bože, dej nám, i paralyzované církvi, pravdivého ducha pokání!

Pidhirci, monastýr 19. 04. 2005

94

IV. SLOVOIV. SLOVOPRVNÍ PŘIKÁZÁNÍPRVNÍ PŘIKÁZÁNÍ

ÚVODBoží slovo říká: „Jestliže jsou ZÁKLADY NARUŠENY, CO MŮŽE

DĚLAT SPRAVEDLIVÝ (ten, kdo chce skutečně ve svém životě postavit Boha na první místo)?“ (Ž 11,3). Ptáme se: „Co dělat, jsou-li narušeny v Katolické církvi základy víry a mravů? Jsou tři možnosti:

1) Opustit Katolickou církev, což mnozí udělali. 2) Zůstat v ní za cenu, že se budu klanět jiným božstvům, anebo je v

církvi mlčky tolerovat. Ale pak budu jejím mrtvým členem, a ne živým údem.

3) Zůstat v této církvi, ale za cenu, že budu „připočten ke zločincům“ (Lk 22,37) a ukřižován.

My jsme zvolili tuto třetí možnost. Visíme na kříži více než 20 let, od chvíle, kdy jsme řekli jasné slovo proti modlářství uvnitř církve, jímž jsou všechny formy okultismu. Otevřené vystupování proti tomuto duchu mělo za následek, že nám tento duch a jeho služebníci „pomohli“ opustit naši vlast. Když jsme hlásali živého Krista na Ukrajině, tak asi po roce se stalo něco podobného, jako když se proti Kristu spojil Herodes s Pilátem, a my jsme měli být deportováni. Pomerančová revoluce však plány přerušila.

Bez důvodu byla zlikvidována česká delegatura (29 řeholních povolání i s kandidáty). My, kteří jsme měli věčné sliby, jsme se odvolali do Říma. Zatím jsme řeholníky. Jsme na kříži a ještě dýcháme. Čekáme smrt, ale věříme ve vzkříšení Kristovy církve. Uvědomujeme si, že tu vůbec nejde o nás, ale o tisíce bezejmenných, kteří se také nechtějí klanět jiným božstvům, a jsou tiše ve jménu poslušnosti zabíjeni.

Po nás je na řadě 40 kontemplativních sester baziliánek, které se také nechtějí klanět cizím božstvům. Současně s nimi probíhá v Katolické církvi tichá likvidace všech, „kteří nesklonili kolena před Baalem“ (Ř 11,4). Samozřejmě, že likvidace probíhá pomocí psychologických intrik, lží a polopravd, aby byl důkladně zamaskován hlavní důvod: věrnost Ježíši Kristu a Jeho krvácejícímu mystickému tělu – církvi!

Samozřejmě, že my všem odpouštíme a žehnáme, poněvadž jsme si plně vědomi, že sami potřebujeme Boží odpuštění jako slabí hříšní lidé. Uvědomujeme si také, že ve svém následování našeho Pána Ježíše Krista se dopouštíme ještě mnohé polovičatosti a neradikálnosti. Děkujeme však,

95

že nám Pán otevřel oči a dal nám možnost z kříže promluvit čtyři slova, jako vyjádření bolesti Jeho mystického těla a touhy po Jeho oslavení:

První – Hodina s Ježíšem – kontemplativní modlitba Druhé – Kritika historicko-kritické teologie Třetí – Pohanská náboženství Čtvrté – První přikázání

Tato slova (elaboráty) zasíláme Kongregaci pro nauku víry do Říma. Obsah:I. Katechizmus katolické církveII. HomeopatieIII. Silvova metodaIV. ReikiV. KineziologieVI. Akupunktura

VII. HypnózaVIII. MagnetismusIX. Současná psychologie a okultismusX. Radiestezie, proutkařství a tzv. geopatogenní zónyXI. HudbaXII. Východní kánony (pravoslavné církve)

Celá oblast okultismu, o které tento elaborát pojednává, má tak závažný dopad – hříchy proti prvnímu přikázání, a přitom je natolik skrytá (okultní), že mnohé praktiky magie a věštění z neznalosti propagují i mnozí řeholníci a kněží. Zde platí zásada: Jestliže je v nějaké praktice skryta magie, věštění a spiritismus, potom už je církevně odsouzena i její novodobá forma!

V Dt 18, 9-12 je vyjmenováno 9 oblastí okultismu:1. Provedení ohněm – zasvěcení božstvům (démonům)2. (hebrejsky: kósem) – věštění (asi 200 forem)3. (mo‘nén) – astrologie (horoskopy, znamení zvěrokruhu …)4. (manaheš) – bílá magie (léčitel magnetizér, psychotronik...)5. (manašeb) – černá magie (čaroděj…)6. (hóber haber) – lidová magie (zaklínání, porobení, odrobení, slévání vosku, uhlíky…)

7. (šóel ob) – spiritismus jako věštění8. (jiddóni) – jasnovidectví9. (dóreš el hamatím) – spiritismus jako magie

„Kdo tyto věci činí, dopouští se ohavnosti před Bohem.“ (v. 12)

I. KATECHIZMUS KATOLICKÉ CÍRKVE (KKC) KKC 2112: „První přikázání odsuzuje mnohobožství (polyteismus -

např. hinduismus, lamaismus). Vyžaduje od člověka, aby nevěřil jiným bohům kromě Boha, aby neměl úctu k jiným božstvům kromě Jediného.“

96

KKC 2113: „… Mnoho mučedníků zemřelo, aby se neklanělo ‚Šelmě‘ (Zj 13,14) a odmítli dokonce i jen předstírat, že ji uctívají. Modloslužba popírá, že jediným Bohem je Bůh (Jahve).“

KKC 2116: „Je třeba odmítat všechny způsoby věštění: vzývání satana nebo zlých duchů, vyvolávání mrtvých nebo jiné praktiky, o nichž se neprávem soudí, že ‚odhalují‘ budoucnost. Uchylovat se o radu k horoskopům, k astrologii, k hádání z ruky, k výkladu předtuch a věšteb, k jevům jasnovidectví, ptát se věštců (médií) - v tom všem se skrývá vůle mít vládu nad časem, nad dějinami, a konečně nad lidmi a zároveň touha naklonit si skryté mocnosti. Je to v příkrém rozporu se ctí a úctou spojenou s láskyplnou bázní, jakou dlužíme pouze Bohu.“

KKC 2117: „Všechny praktiky magie a čarodějnictví, kterými člověk zamýšlí podrobit si skryté síly, aby mu sloužily, a tak dosáhnout nadpřirozené moci nad bližním, byť by to směřovalo i k jeho uzdravení, závažně odporují ctnosti zbožnosti. Takové praktiky jsou ještě více odsouzeníhodné, jsou-li spojeny s úmyslem škodit druhým nebo když se dovolávají zásahu zlých duchů. Také nošení talismanů je hodno pokárání. Věštění nebo magie se často užívá ve spiritismu. Proto církev věřící před ním varuje. Uchylování se k tzv. přírodním léčebným metodám nesmí vést ani ke vzývání zlých mocností, ani ke zneužívání důvěřivosti druhých.“

První přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo Mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi (ptáci, hvězdy, slunce), dole na zemi (posvátná zvířata…) nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět, ani tomu sloužit. Já, Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do čtvrtého pokolení.“ (Dt 5,6n)

„Já – tvůj Bůh!“ Jde zde především o osobní vztah. „Z toho vyplývá, že ty máš být můj. Uvědom si, že já jsem tě stvořil, za tebe dal svého Syna. Já tě žárlivě miluji. A co ty? Já jsem tě vyvedl z otroctví. Otroctví Egypta, to je otroctví satana a hříchu. Co po tobě chci? Nebudeš mít jiného boha mimo Mne.“ Tento vztah lásky k osobnímu Bohu je nejdůležitější. Nemůžeš tvrdit, že Boha miluješ, pokud nezachováváš konkrétní požadavky, které jsou pro tebe: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou… Nesmíte chodit za jinými bohy z božstev okolních národů.“ (Dt 6,4-14) První přikázání zahrnuje v sobě všechna ostatní. Bez prvního přikázání všechna ostatní nemají smysl!

97

Tento vztah lásky k Bohu je spojován s požehnáním a jeho přestoupení s nejtěžšími tresty. Mojžíš před smrtí připomíná Izraeli: „Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro, smrt a zlo, když ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, a dbal na Jeho přikázání… Jestliže se tvé srdce odvrátí a budeš se klanět jiným bohům a jim sloužit, oznamuji vám dnes, že úplně zaniknete!“ (Dt 30,15nn)

Dějiny Izraele se odehrávaly kolem tohoto hlavního přikázání. Když se národ přiklonil k modlářství, které má svou sílu v magii, věštění a spiritismu (viz Dt 18,9-14), potom přicházely války, zajetí, nemoci… Jestliže národ konal pokání v této oblasti, Bůh zázračně zasahoval. Např. zbožný král Jóšafat bez boje zvítězil nad třemi armádami nepřátel (viz 2Pa 20,1nn). Také když se zbožný král Chizkiáš obrátil k Bohu, obklíčený Jeruzalém byl zázračně zachráněn, následující ráno bylo 185 000 nepřátel mrtvých (viz 2Kr 18-20; 2Pa 32); na druhé straně hřích Jeroboáma - úcta dvěma býčkům, přinesla strašné následky. Všichni izraelští králové, na rozdíl od některých judských, byli modláři. Přestože byli neustále napomínáni, neobrátili se. Tato tupost měla za následek přesídlení do babylónského otroctví a zánik (r. 722 př.Kr.). Všichni králové Judska i Izraele jsou hodnoceni podle jednoho měřítka – zda byli modláři, anebo ctitelé Hospodina (viz 2Pa 11,36).

V Novém Zákoně k hlásání plného evangelia bylo rovněž nutné, aby lidé nejen uvěřili v Krista, ale aby se rozešli s duchem pohanství.

Věštkyně ve Filipech dělala hlasatelům evangelia tu nejlepší reklamu: „Lidé, poslouchejte je, to jsou služebníci Nejvyššího Boha, oni vám hlásají cestu spásy!“ (Sk 16,16) Ale sv. Pavel rozlišil, že v ní je věštecký duch. Vyhnal tohoto ducha a ona tím tuto tzv. schopnost ztratila. Reakce byla taková, že Pavla i Silu zbičovali a uvrhli do vězení.

Sv. Pavel hlásal evangelium v plnosti; tedy přinášel nejen radostnou zvěst o spáse, ale ukazoval i na nebezpečí temnoty, která je za pohanstvím, jak tomu bylo i při střetu s čarodějem na Kypru (srov. Sk 13,1-12). Gubernátor ostrova Sergius Paulus byl muž velmi rozumný, ale měl vedle sebe židovského čaroděje, který se jmenoval Barjezus. Když přišel apoštol Pavel, aby hlásal Krista, čaroděj se tvrdě postavil proti Pavlovi a odporoval mu. V tomto dialogu Pavel plný Ducha Svatého řekl: „Synu ďáblův, jak dlouho budeš křížit přímé cesty Boží?… Oslepneš!“ (Sk 13,10-11) Kdyby sv. Pavel toleroval čaroděje, zůstal by celý ostrov v temnotě pohanství. On se ale v Duchu Svatém postavil proti duchu temnoty a onen čaroděj oslepl a potom mohl Pavel hlásat v plnosti

98

evangelium o Kristu. Na každém území, kam přišlo pravé křesťanství, musel nastat tento střet se silami temna. Někde to stálo i životy tisíce mučedníků. Na to jsme už zapomněli.

V Efezu, kde apoštol hlásal Krista, lidé, kteří se obrátili, spálili okultní literaturu v hodnotě 50.000 denárů (srov. Sk 19,18-20). Dnes by se řeklo, že to byla velká škoda, ale pak se Boží slovo mocně šířilo. Kolik se za posledních 20 roků rozšířilo podobné literatury, která propaguje okultismus a pohanství! Každý opravdu obrácený křesťan by měl udělat očistu svého bytu; nejen od okultní literatury, ale i od okultních symbolů.

Nejvíce otupuje prosté věřící tzv. bílá magie, pomocí jaké se „pomáhá, léčí“. Je zakázána, protože v kořenu je stejný duch, jako při černé magii a vede ke stejnému cíli. Pastýřský list toskánských biskupů začíná takto: „‚Každého, kdo činí tyto věci má Hospodin v ohavnosti.‘ (Dt 18,12a) Biblické napomenutí je dnes aktuálnější než kdy jindy. Jako biskupové Toskánska cítíme povinnost předložit je jasně svým věřícím. Jsme totiž svědky povážlivého návratu k magickým praktikám. Podle nejnovějších údajů je v Itálii skoro 12 miliónů ‚uživatelů magie‘. Tato skutečnost ukazuje na existenciální dezorientaci.“

Když apoštol Petr s Janem vešli do Samaří, působil tam Šimon, mág, který se zabýval bílou magií. (viz Sk 8,9-24) Je o něm napsáno, že všechen lid, malí i velcí, byli přesvědčeni, že skrze něho působí Boží moc, která se nazývá „veliká“. Je zajímavé, že se nenašel nikdo, kdo by dokázal rozlišit, o co ve skutečnosti jde - až apoštolové, protože byli plni Ducha Svatého. Hlavním problémem u Šimona nebyly peníze, ale to, že jeho srdce nebylo upřímné před Bohem. Byl ‚ve svazku hořké žluči a nepravosti‘ (Sk 8,23). Tou hlavní nepravostí byla magie, kterou klamal lid a vystupoval jako Boží služebník. „Poslouchali ho ve všem, protože dlouhý čas na ně působil svou magií.“ (Sk 8,11) I dnes lidé nerozlišují a tvrdí: „Hlavně, že to pomáhá!“, ale je otázka, jak dlouho, a hlavně, za jakou cenu. Tady je ve hře věčný život! Zde jde o čistý vztah k Bohu a ten, kdo si nechá posloužit magií či věštěním je duchovně znečištěn. Ve Starém Zákoně byl dokonce za takové poskvrnění a takovou činnost trest smrti (viz Lv 20,6-27).

Dnes nastala invaze cizích božstev skrze pohanská náboženství a praktiky. Proto:

a) Nebudeš mít obrazy pohanských božstev, jako např. symboly zvířat či ptáků. Nebudeš nosit na krku znamení zvěrokruhu ani nebudeš věřit horoskopům.

99

a) Nebudeš se tomu klanět: čili nedáš tomu ani svou víru ani srdce (např. talismany).

b) Nebudeš tomu sloužit. Jedinému Bohu se budeš klanět a Jemu jedinému sloužit! Sloužit někomu či něčemu namísto Bohu a klanět se tomu je modlářství a otročení démonům. Tito démoni si pak skrze tvou neposlušnost dělají nárok působit ve tvém životě. Přijdou nemoci, neštěstí, utrpení na tebe i na tvé děti až do čtvrtého pokolení po tobě (sr Ex 20,5). Takový trest si přivodíš za svou neposlušnost Bohu a Jeho slovu. A hlavně – čím to všechno končí? „…modláři a ti, kdo se zabývají magií, mají svůj úděl v ohnivém jezeře…“ (Zj 21,8).

II. HOMEOPATIEV poslední době jsme si zvykli na pojem homeopatie. Většina lidí

netuší, z jakých kořenů vyrůstá. Homeopatie je propagována jako nový, neškodný a lepší léčebný systém. Ve skutečnosti však jde o zamaskovanou magii. Co o homeopatii hovoří vědci? 1) Kniha Alternativní medicína, možnosti a rizika. Autorem je kolektiv 12

profesorů a doktorů věd z Karlovy University, kteří po kritickém rozboru shrnují (str. 68): „Homeopatii samozřejmě z hlediska vědecké medicíny jednoznačně odmítáme jako systém založený na iracionálních principech. Používané léky odmítáme, protože jejich účinnost nebyla dokázána!“

2) Podobný postoj mají vědečtí pracovníci prof. Dr.hab.med. Andrzej Gregosziewicz a Doc. Dr.hab. Jacek Tyczkowski z Centra pro molekulární a makromolekulární výzkum PAN (Polská akademie věd) v Łodzi, kteří se zabývali zkoumáním homeopatické léčby.

3) Předseda Akademie věd České republiky prof. Dr. R. Zahradník, DrSc. charakterizuje homeopatii takto: „Je to svět iracionálna, výmyslů a pověr.“

Tedy z uvedeného jasně vidíme, že tvrzení o tom, že homeopatie je vědecká disciplína, je velká lež!

Také to, že homeopatické léky nemají vedlejší škodlivé účinky je lží! Důkazem je svědectví předního ideologa homeopatie MUDr. Taylora Kenta, který přiznává: „Všechny homeopatické léky působí především na vůli a vědomí. Některé působí na oboje. Tyto zasahují lidské volní a rozumové schopnosti, později působí na tkáně, funkce, pocity. Při studiu léku Aurum zjistíme, že zasahuje nejvíce city. Nejsilnější je láska člověka k životu. Aurum působí tak silně, že tuto lásku ničí a člověk nakonec

100

spáchá sebevraždu. Argentum tak ničí vnímání, že člověk přestává být racionálním. Jeho paměť je v troskách. Tak je tomu s každou homeopatickou látkou. Nejprve zasahuje lidskou mysl a potom postupuje na celý organismus!“

To je citát předního představitele homeopatie! Když vidíme, že homeopatie nemá nic společného se solidní vědou a jak

negativně působí na zdraví člověka, klademe otázku:Co je podstatou homeopatie a z čeho vychází? Když jdeme ke kořenům,

setkáme se tu s magií a věštěním. Důkazem, že se tu skutečně jedná o magii, jsou tři základní principy, na kterých je homeopatie postavena. Čtvrtý princip se týká věštění. Rozebereme si je podrobněji:

Prvním a základním principem je pravidlo simile – (podobné – podobným!)

Tento zákon simile, podobné - podobným, se neužívá jen v černé magii k poškození, ale i v bílé magii k „odstranění“ této škody – k „uzdravení“! Tento princip je společným základem magie, a rovněž homeopatie! Totiž homeopatie je formou bílé magie. Z hlediska vědy je pravidlo simile iracionálním výmyslem.

Druhým principem je zákon o ředění.Základní látka na přípravu homeopatického léku se ředí. V ředění D 30

už není ani jedna molekula základní látky. Existuje ředění D 100, D 200, D 1000 a vyšší. Je třeba si uvědomit, že to, co má léčit není léčebná látka, ale jakási nehmotná energie, tedy duchovno! Každému musí být jasné, že tady jsme v alchymii a magii! (Tzv. paměť vody či jiného materiálu neexistuje.) Znovu si uvědomme - to, co léčí je duchovno! Ale jaké?

Třetím principem je zákon o protřepávání.Někteří výrobci protřepávají tyto tzv. léky ručně, jako např. anglická

firma Helios. Jiní už dnes protřepávají strojově. Zakladatel homeopatie Samuel Hahnemann připisoval protřepávání větší váhu než ředění. Byl totiž přesvědčen, že v procesu protřepávání se chytá do homeopatického přípravku kosmická energie.

Čtvrtým principem je tzv. homeopatická typologie. O ní se stručně vyjádřili universitní profesoři Karlovy University slovy: „Homeopatická typologie je obdobou astrologických horoskopů!“ – Tedy jde tu o věštění!

Považujeme za důležité upozornit, že zakladatel homeopatie S. Hahnemann byl členem dvou zednářských lóží. Tu platí: „Jaký kořen, takové ovoce!“

101

Podstata homeopatie je založena na magii a věštění. Obě tyto formy jsou odsouzeny Božím slovem v Starém i Novém Zákoně. I současný Katechismus, čl. 2116-17, odsuzuje magii a věštění ve všech formách.

Nenecháme se proto klamat tím, zda homeopatie funguje anebo ne. To pro nás křesťany nemůže být kritériem. My se musíme řídit morálními kritérii, které jasně stanovil Boží Zákon! Podobně jako abort, ať už vykonaný neodborně, anebo „odborně“ lékařem, je vraždou a tedy hříchem proti 5. přikázání. Stejně tak i praktikování homeopatie, ať už to dělá laik – šarlatán, anebo křesťanský lékař, je vždy vážným hříchem proti 1. Božímu přikázání Desatera!

Dr. Maria Meyer z University v Hannoveru, v přednášce na ATK, 28.4. 1999, prohlásila: „V akupunktuře a homeopatii nejsou využity přírodní síly, ale duchovní bytosti. Kdo se podrobí takovým terapiím, otevírá dveře těmto bytostem.“

Vyjádření arcib. pastoračního centra v Praze:„…Je třeba konstatovat, že dnes celá řada tzv. alternativních léčebných

postupů (např. homeopatie, akupunktura, kineziologie atd.) má za sebou určitá světonázorová východiska… chtít uzdravení za každou cenu (i od nich) je chybné. Taková touha představuje dveře, které jsou zlu otevřené.“ (Katolický týdeník, 15.4. 2001)

V ČR, v městě Jeseník se roku 2002 stal tento případ: Dcera lékárníka dostala ekzém a léčila se pouze homeopatiky. Choroba se rozšířila na vnitřní orgány, ale ona přesto kategoricky odmítala klasickou léčbu i převoz do nemocnice a ve svých 27-mi letech tato žena, matka 4leté dcery, v následku homeopatického „léčení“ zemřela.

Co homeopatie sleduje - zdraví lidí či jejich peníze? Prof.Dr. R. Zahradník DrSc. uvádí: „V celosvětovém měřítku jsou v této hře miliardy dolarů. Útočit proti homeopatii je podobně naivní jako chtít zaútočit na automobilový průmysl. Ale je důležité, aby lidé věděli, jak absurdního podvodu jsou obětmi.“ Největší škodu však utrpěli na duši! Stali se otroky temných sil.III. SILVOVA METODA

Silvova metoda kontroly mozkové činnosti je kurz sestavený z přednášek a mentálních cvičení. Neučí člověka jen to, jak se má duševně i tělesně uvolnit, ale i jak má používat své vědomí v tomto uvolněném stavu.

102

Metoda je založena na autosugesci během „relaxace“ („sestoupení do hladiny alfa“), která má ulehčit ovládání tělesných funkcí (vlastních či jiných lidí), předvídání budoucnosti a podobně. J. Silva je přesvědčen, že svět je řízený „Vyšší inteligencí“, která není totožná s křesťanským Bohem. S touto „Vyšší inteligencí“ je možné komunikovat prostřednictvím hemisféry mozku ve stavu „alfa“, ve frekvencích mozkových vln 7-14 Hz. S kým vchází adept Silvovy metody do styku v hladině „alfa“, když ne s Bohem, ale s jinou „Vyšší inteligencí“? Odpověď pro křesťana není těžká, vždyť náš protivník „ďábel obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil“ (1Pt 5,8) a bere na sebe podobu anděla světla (sr 2Kor 11,14).

Ve stavu „alfa“ prý mohou Silvou vyškolení lidé transformovat své duševní síly a pronikat do jiných jedinců, zjišťovat choroby a léčit. Pomocí „vnitřní obrazovky“, „mentální vizualizace“ prý mohou osoby v tomto stavu nahlédnout do minulosti i budoucnosti a způsobit změnu životních podmínek „programováním mozku“. (Jde o magii.)

Jako součást kurzu, každý přijímá dvě bytosti jako poradce. Kontaktování se s neznámými duchovními bytostmi je zřejmé, obzvlášť když pomáhají jedincům získat moc nad druhými. Tu jde o spiritismus. Silvova metoda ovládání vědomí trénuje lidi psychickým manipulováním a vede k telepatii, jasnovidectví, ke kontrole a programování jiných lidí i událostí. Usiluje toho dosáhnout skrze „pozitivní myšlení“ a autohypnózu. Prostřednictvím těchto cvičení člověk uniká z reality a vytváří si falešné iluze. Logika, rozum a střízlivé uvažování v jeho životě ztrácejí místo.

Už z těchto několika poznatků můžeme jasně vidět, že v Silvově metodě se používají tyto okultní praktiky: 1) Věštění (jasnovidectví), 2) Magie, 3) Spiritismus.

Co se týká vědeckosti a pravdivosti faktů, na kterých si Silva zakládá, zhodnotili je lékaři Karlovy University: „Silvovo zdůrazňování funkční asymetrie mozku jen zdánlivě souvisí s vědeckými poznatky neurofyziologie, a je spojeno s magickými prvky.“ (Alternativní medicína, možnosti a rizika, Praha 1995)

Od Silvy víme, že být v hladině „alfa“ je „horká linka k Vyšší inteligenci“, přičemž myslíce na „Vyšší inteligenci“ nemyslí na Boha. Komu se tedy člověk otevírá? Jaké duchovní síly a mocnosti přijímá za své poradce? „Bůh nechce, abyste byli společníky zlých duchů.“ (sr 1Kor 10,20)

103

III. REIKIPatří mezi šířící se léčitelské metody. Reiki je v podstatě magie a

zasvěcení se démonům. To se děje ve třech etapách. Démoni se schovávají za nevinný pojem, a to univerzální kosmická (uzdravující) energie reiki (Ki)!

První stupeň - zasvěcení se tzv. energii reiki: mistr zasvěcením otevírá duši zasvěcence démonům a démoni vkládáním rukou tohoto zasvěcence imitují uzdravení.

V druhém stupni – mistr dělá znaky na rukách a na čele. Zasvěcenec (ačkoliv si to neuvědomuje, je už služebník démonů) může i na dálku posílat na lidi démony. Již používá tři magické znaky a též magická slova k ovládání démonů.

Ve třetím stupni – zasvěcený nad sebou dělá magické znaky, aby byl chráněný od vlivu moci Pána Ježíše a Ducha Svatého! To už je úplné odpadnutí od Krista a úplné odevzdání se démonickým silám.

Uvědomme si, že satan nikoho neuzdravuje, ale přesouvá choroby. To znamená, že kdo byl zdánlivě uzdraven, např. z bolesti ledvin, později onemocní a zemře např. na chorobu srdce!

V Polsku se stovky katolíků hlásí na kurzy reiki; jsou oklamáni, protože se jim tvrdí, že to schválila církev a jako důkaz k tomu slouží, že mistrem reiki je řeholní sestra Mariusza Bugaj – pasionistka. Pravdou je, že církev i tuto magickou činnost zakázala.

Reikisti nám chodí do kostelů a ke svátostem, ne však proto, aby se modlili a setkali s Ježíšem, ale přicházejí si „dobíjet energii“. V chrámech se koncentrují podle magických návodů na sakrální předměty, lidi i kněze. K svatému přijímání přistupují jen proto, aby z něho odčerpávali energii pro svou magickou činnost.

Asi 40letá žena absolvovala kurz reiki se zasvěcením. Brzy se dostavil zvláštní psychický stav: začala se celá třást a pocítila silné nutkání k sebevraždě. Sama později hovoří: „S hrůzou jsem zjistila, že mnozí z katolíků, kteří jsou v kostele, byli na kurzu reiki. Prosím vás, varujte ty slepé ovečky, když se vrhají do záhuby!“

Některé otázky a odpovědi těch, kteří byli v Polsku určeni, aby řekli jasné slovo k reiki:

Je snad možné zůstat v Katolické církvi a zároveň uzdravovat metodou reiki?: „Neexistuje!“ (Reiki – deszcz niebiańskiej energii, Krakow 1997)

O co v reiki v podstatě jde?: „V reiki jde především o magicko-spiritistický rituál, otvírání se na „pomoc“ démonů. Situace je

104

analogická, jako v případě TM (transcendentální meditace), kde zdrojem síly a podmínkou všech nadpřirozených skutků je vstupní akt idolatrie a volání duchů (démonů) na pomoc…“ (o. ThDr. Andrzej Posacki, SJ)

Je tzv. léčení skrze reiki neutrální?: „Pravděpodobně žádná z východních či okultních metod léčení není sama o sobě ‚neutrální‘, i kdyby se vědomě a oficiálně distancovala od svých zakladatelů. Jsou tak proniknuté (okultním) metafyzickým základem, z kterého vycházejí, že každý element cvičení je pevně zakotvený v (antikřesťanském) náboženském systému (dnes New Age). Z tohoto systému tyto metody léčení pocházejí…“ (Reiki z buddhismu) (o. ThDr. Andrzej Zwoliński, vedoucí katedry Katolické sociální nauky v Krakově)

Shrnutím je heslo vypracované Zygmundom Pawłovskim: „Reiki patří do destrukčních skupin, a tedy antispolečenských a antipedagogických. Reiki nemá nic společného s křesťanstvím…“ (Církev a sekty v Polsku)

Závěr: Co má dělat ten, který se už zasvětil? Je třeba se vyzpovídat a zříci se tohoto ducha, a aby se odstranili všechny negativní účinky na duši, požádat o modlitbu za osvobození.

V. KINEZIOLOGIEKineziologie – metoda jednotného mozku patří do tzv. alternativní

medicíny, kterou Slovenská lékařská společnost (SLS) v prosinci 1995 odsoudila.

V propagačním letáku se píše, že toto je metoda 21. století a opírá se ve velké míře o staročínskou akupunkturu. Dále citujeme: „Energie v našem těle proudí po drahách, nazývaných meridiány. Jestliže je přebytek, anebo nedostatek energie v některé meridiáně, nastává nerovnováha.“ Takovéto tvrzení nemá nic společného se solidní vědou. Musíme si uvědomit, že tyto zásady patří do náboženského systému Orientu. To, že se někteří stoupenci snaží vytvořit dojem vědeckosti akupunktury a akupresury, k čemuž využívají i masmédia, je jiná věc. Realitou je však to, že žádné meridiány nebyly nikdy vědecky zjištěny.

Tvrzení, že každý sval a orgán je spojený s některou meridiánou, je utopií, ne pravdou.

Jak pracuje tzv. facilitátor? V letáku se píše: „Facilitátor velmi jemně zatlačí dlaní na mírně předpaženou ruku klienta, aby pomocí biologické zpětné vazby získal odpověď na otázku.“ Facilitátor klade určité otázky, které jsou osobní a vchází do nejintimnějších oblastí soukromého života. To, že tam vznikne i určitá odezva, napětí svalů, by nebylo nic zlého.

105

Jenže tento zdánlivě indiferentní prvek je napojený na určité metody spojené s věšteckou praxí a orientálními duchovními praktikami, které jsou už nebezpečné pro duševní a duchovní život křesťana. Tak se dostáváme do oblasti věštění a působení orientálních duchovních sil, které jsou spojené s východní filosofií a náboženstvím (taoismem).

VI. AKUPUNKTURAV důsledku jednostranné reklamy vešlo do veřejného mínění, že

akupunktura je úplně neškodná a vědecká. Ve skutečnosti to tak ale není! Většina lékařů, kteří praktikují akupunkturu, vědomě pracuje s pomocí

okultních metod. Musíme si uvědomit, že akupunktura je součástí pohanské okultní

čínské medicíny (nebo spíše lidového léčitelství). Zakládá se na pohanském chápání světové energie a světového ducha Tao anebo Chi (Či). Vychází z teorie o jinu a jangu, která je neslučitelná s křesťanstvím!

Je třeba udělat závěr: Akupunktura je založena na filosofii zahrnující astrologii, panteizmus, hypnózu a je zakořeněna v buddhismu! Proto z lékařského i křesťanského hlediska musíme akupunkturu rozhodně odmítnout! Akupresura i čínské bodové masáže jsou na stejném základě a mají podobný cíl. Křesťan to má vědět a podle toho se zařídit.

Neexistuje žádný vědecký důkaz o existenci akupunkturních bodů a tzv. meridián.

Úplně se zamlčuje, že při akupunktuře často dochází k poškození zdraví. Dr. Manfred Heide píše: „Kromě poškození nervů a cév dochází k infekci hepatitidou B. Jako nejzávažnější akutní komplikace, hlášena z více míst a spojená s úmrtím, je pneumothorax, který nastává při nepřiměřeném vpichu.“

Dr. Schnorranberger, vedoucí výzkumného ústavu pro čínskou medicínu v Německu, řekl: „Akupunkturní jehlou je možné člověka i zabít. Příkladem je událost z roku 1981, kdy došlo v Mnichově k úmrtí tak, že jeden léčitel špatně akupunkturoval nemocného a tento bezprostředně po nasazení jehly zemřel.“

Soudní lékařka prof. Oepenová z Marburgu v televizním vysílání uvedla: „Akupunktura není tak bezpečná, jak se tvrdí.“ Dále dodává: „Není známý ani počet akupunkturních bodů a ani jejich lokalizace, zda jsou na povrchu, anebo v hloubce, takže není jasné: proč?, kdy? a kde? jehly vpichovat.“

106

VII. HYPNÓZAS. Freud, který se sám hypnózou zabýval, píše toto: „Tato činnost

připomíná magii, zaklínání a všelijaké čáry!“MUDr. P. Madre, který měl také zkušenosti s hypnózou, ale potom se od

ní distancoval, píše: „Hypnóza je metoda založená na sugesci, což nutně znamená, že při ní dochází, alespoň do určité míry, k podmanění si jednoho člověka druhým. Takový stav může, a často se tak i stává, způsobit duševní poranění a někdy může vyvolat pomatenost. Mnoho osob získalo takové zkušenosti, že se probudili s rostoucím pocitem úzkosti, agresivity nebo viny. A to zde mluvíme jen o výsledcích lékařské praxe, bezpochyby ‚slepé‘, která se však pokládá za terapeutickou. Co se týče provádění hypnózy v souvislosti s okultismem, anebo parapsychologií, následky bývají v takových případech strašné a ďábelská moc je obrovská. Často je nevyhnutelné přistoupit k modlitbě za vysvobození, protože je všeobecným pravidlem, že hypnóza výrazným způsobem urychluje destrukci v duševní a duchovní rovině, která může být vyvolaná prováděním magie. Hypnóza totiž tím, že přechodně oslabuje vůli, ulehčuje proces pronikání ďábelského vlivu do lidské bytosti. Příklad: Jedná se o osobu silně neurotickou, která byla hypnotizována prostřednictvím magických sil. Bohužel nedošlo k procitnutí. Všechny pokusy o psychické znovu-oživení byly marné a tento člověk zůstal ve stavu víceméně hlubokého transu. Nyní je již dlouho držen v psychiatrické léčebně!“

MUDr. M. Heide v knize Bludné cesty ke zdraví píše: „Dnes se nabízí bohatý výběr literatury o lékařské hypnóze… Ale lékař, který používá tuto metodu, je neschopný pro Boží dílo! Proto se straň všeho, co zavání hypnózou! Prostřednictvím této ‚vědy‘ je položený základ ke spiritismu…“ Staré pohanské démonické umění sugesce a hypnózy se znovu objevilo pod nevinným pláštíkem tzv. moderní vědy a tak téměř nerušeně připravuje cestu jiným moderním, zaslepujícím „léčebným metodám“.

Jaký postoj má k hypnóze církev? Svaté Officium z roku 1847 a 1856 varuje před nebezpečím hypnózy. Tento postoj není dnes v praxi vyhraněný. Pravoslavná církev v současném Rusku nedovoluje svým věřícím žádné použití hypnózy! Opakuji žádné, ani v lékařství, ani v psychiatrii, ani žádné „vědecké“ pokusy! Proč? Protože hypnózu pokládají jasně za součást okultismu!

107

VIII. MAGNETISMUSMagnetismus je spojený s magií a spiritismem. Proto není možné

posuzovat ho izolovaně od ostatních okultních praktik. Magnetizéři často hovoří o vkládání rukou a mají na mysli magnetizování. To uvádí do klamu, protože Ježíš a jeho apoštolové často vkládali ruce na hlavu chorého a žehnáním uzdravovali, ale to nemá s vkládáním rukou, jaké provádějí magnetizéři, absolutně nic společného (srov. Mk 16,18). Na otázku, zda jde v případě magnetismu o duchovní dar, současný znalec okultismu W. Dam píše: „Domnívají-li se křesťanští magnetizéři, že mají svůj ‚dar‘ od Boha, vyvstává otázka, od koho dostali svůj ‚dar‘ nekřesťanští magnetizéři. Nevěřící totiž nedostávají žádné dary Ducha Svatého… Magnetizér nevědomky přivádí své klienty do styku s démonickými silami.“

O. J. Verlinde píše: „Magnetizér se otevírá pro kosmické síly. Když se v něm pohybuje ‚nevítaný host‘, není vyloučeno, že předává dále i jeho. Mezi magnetizérem a magnetizovanou osobou je vytvořen stav vzájemné fúze. Mohl bych uvést celou řadu konkrétních příkladů, kde se tak děje ještě měsíce potom, co navštívily magnetizéra. Tyto osoby pociťují nové negativní účinky: bolesti hlavy, nespavost, psychické poruchy. Totéž se projeví i po návštěvě u léčitele, hypnotizéra, vykladačky karet, jasnovidky a pod.“

Postoj vědy: To, co se dnes nazývá biomagnetismem či magnetismem, ve skutečnosti nemá se známými fyzikálními jevy nic společného. Jde jen o matení a zneužívání pojmů a o skrývání magické praktiky za údajnou vědeckost!

Postoj církve: Sv. Officium odsoudilo užívání magnetismu. (4.8. 1856, DS 2823-25)

IX. SOUČASNÁ PSYCHOLOGIE A OKULTISMUSSoučasná psychologie se dělí na mnoho směrů. Základem všech je učení

dvou „otců moderní psychologie“ S. Freuda a C.G. Junga. Oba byli vychováni jako křesťané. Odpadli od této víry, ale nestali se ateisty.

Světový názor S. Freuda byl prosáklý starodávným mysticismem a okultismem. Jeho teorie vznikly na základě pokusů s hypnotizovaným pacientem. Během těchto pokusů si pacient „připomínal“ události z raného dětství, které si do toho času neuvědomoval. Tak byla zformována teorie o podvědomí. Jak je dnes už vidět z rozvoje moderních psychologických směrů, není náhodná paralela mezi Freudovým názorem o determinaci

108

současnosti člověka jeho raným dětstvím a naukou o reinkarnaci. Spojením těchto názorů je právě Jungova teorie o kolektivním vědomí. C.G. Jung učil, že „hlubinná analýza“, pomocí které se z vědomí člověka „strhávají“ jednotlivé vrstvy, vede k odkrytí „prvotních archetypů“, u kterých se dosahuje úrovně vědomí nejjednodušších forem života (améba). Tato teorie umožnila proniknutí nauky o reinkarnaci do psychoterapie.

C.G. Jung byl učněm S. Freuda, ale roku 1912 s ním přerušil kontakt. V tomto čase, kdy byl na pokraji psychického zhroucení „získal“ duchovního vůdce – „Filemona“. Tento duch-vůdce (démon) mu pomohl objevit věci, které potvrdily jeho hlavní teorie o „kolektivním vědomí“ a „archetypech“.

Až na konci svého života Jung přiznal, že celá jeho práce a díla nebyly v žádném případě vědou, ale měly původ v strašných zážitcích s duchy, kteří ho často napadali a dovedli téměř k šílenství. Jung zmytologizoval své duchovní zkušenosti a označil je za „exteriorizaci“ potlačených tužeb, vzpomínek, obav a archetypů pocházejících z mýtického kolektivního vědomí. Jeho dílo Sedm kázní k zemřelým bylo napsáno pod vlivem těchto duchovních bytostí v průběhu tří večerů. V odpovědích na základní otázky o Bohu, světu a člověku, které kladl duchům, je zahrnuta esence celé jeho pozdější práce na poli psychologie.

S. Freud kromě pokusů s hypnózou dělal též pokusy s drogami. Byl přesvědčen, že kokain je zázračným lékem a některé jeho práce vznikly nepochybně pod jeho vlivem. Freud též předepisoval drogy jiným, což mělo za následek smrt jednoho jeho přítele. Je známo, že právě drogy jsou jednou z cest „rozšiřování vědomí“ – tedy otevírání se na démony.

Vidíme, že samotný kořen moderní psychologie je jedovatý a shnilý. Nemůžeme se tedy divit, že celá současná psychologie je přímo prosáknutá okultismem a falešným mysticismem (především Orientu). C.Rogers, zakladatel humanistické psychologie, se netají svou účastí na spiritistických seancích. Mystika Orientu vábí stále víc a víc psychology a psychiatry. Účastníci sjezdu Společnosti humanistické psychologie se v srpnu 1987 vzájemně uváděli do „channelingu, rebirthingu, léčby energiemi, metafyzického poradenství“, přičemž tradiční ranní meditaci – jógu a aerobic – doplňovalo několik nových technik „synchronizace mozkových hemisfér“. Mnozí současní psychologové získávají zkušenosti u indických guru, dokonce se někteří dali i „vysvětit“ na hinduistické mnichy. Autoaktualizace A. Maslowa je vlastně civilizovanou verzí autorealizace v józe. Někteří psychologové, jako například J. Houston, se

109

otevřeně hlásí k hnutí New Age, které používá moderní psychologii jako jeden z prostředků k plánovanému zničení křesťanství. Takovým způsobem došlo k tomu, že, jak hovoří psycholog B. Zilbergeld: „Ti, jejichž předkové čerpali z Božího slova a klaněli se před oltářem Krista a Jahve, se dnes klanějí při oltářích Freuda, Junga, Rogerse… a zástupu podobných autorit.“ (zpracováno podle D.Hunt, T.McMahon, Amerika nowy uczeń czarnoksięźnika, Varšava 1996)

Otázky a odpovědi: Co říci na knihy A. de Mella nabízené v katolických knihkupectvích,

např. kniha Sadhana?Knihy jsou psychologicky přitažlivé. Co se týká duchovna, je to

duchovno New Age, které staví na jednu rovinu Pána Ježíše Krista a různé „mistry“. Není tu tedy jasné, že spása je jen v Kristu, hřích je zamlžený, není potřeba činit pokání, není třeba se vážně starat o to nejdůležitější – o spásu své duše. Otřesný je de Mellův návrh, jak prožít poslední hodinu života: žádná lítost, žádná modlitba, ale jen rozhovor, ne však s Pánem Ježíšem, ale se svou nohou! (pozn. knihy A. de Mella byly v roce 1998 církevně zakázány.) Co k tvorbě Chalila Džibrána a knihám typu Slepičí polévka pro duši?

Vane tu stejný duch, jako u A. de Mella, ba ještě horší. A co kněz a paleontolog T. de Chardin, má i on vztah k orientálnímu

duchovnu?Ano, v jeho knihách je propagovaný panteismus a jeho teorie jsou

neshodné s křesťanským učením. Co český hypnotizér Břetislav Kafka? Jeho základní zkušenost vychází ze spiritismu. Co český kněz František Ferda? Jde tu o zakázanou činnost věštění a jasnovidectví. A co úcta k Matce Zemi (gája)v ekologii? Ekologie je v současné době zneužita filosofiemi náboženství New Age a panteismu: obojí je neslučitelné s křesťanstvím. Co to je „channeling“? Přenášení informací z neviditelného světa skrze média. Je spojen se zakázaným spiritismem. (příklad channelingu: populární „zjevení“ o Atlantidě..., což je samozřejmě nesmysl) Co to je „rebirthing“? Je to uvádění skrze hypnózu do údajných minulých životů. Je to nejen církví zakázané, ale i pro lidskou psychiku škodlivé. Jde o propojení se závadným učením o reinkarnaci.

110

X. RADIESTÉZIE, PROUTKAŘSTVÍ Z mnohých vědeckých rozborů si všimněme vyjádření třech popředních

kapacit: a) Doc. RNDr. Petr Řepa Csc., předseda oddělení českých matematiků a

fyziků, píše: „Existence toho, co proutkaři a jejich přívrženci nazývají geopatogenní zóny, dračí žíly, Hartmannovy zóny a pod. nebyla nikdy dokázána a patří proto mezi pověry… Vzniká tu i nebezpečí vážného onemocnění, protože se klienti namísto solidní léčby spoléhají na přemísťování postele.“

b) Členové SAV, Dr. Kapišinský, MUDr. Ujházi a MUDr. Zikmund DrSc. v rozhovoru s propagátory psychotroniky jasně ukázali, že proutek s kyvadlem a geopatogenními zónami patří do říše pověr a nemají se solidní vědou nic společného. (Slovenský rozhlas 9.8. a 10.8. 1995)

c) Stručné vyjádření kolektivu 12-ti vědců z Karlovy University: „Názor na patogenní zóny je jednoznačný: patogenní zóny neexistují, jde o omyl nebo o vědomý podvod.“ (Alternativní medicína, možnosti a rizika, Praha 1995)

Pohled Písma svatého a církve:1. Katechizmus v čl. 2116 odmítá všechny formy věštění. Toto se vztahuje

i na proutkařství. (Jde tu o věštění.)2. Sv. Officium v roce 1942 zakazuje duchovním osobám používat

kyvadlo a proutek!3. V pastýřském listě toskánských biskupů z r. 1994, se proutkařství

odsuzuje jako duch smilstva citací z Bible: „Můj lid se doptává svého dřeva, jeho dřevo mu předpovídá; tak jej zavádí duch smilstva. Smilstvem se odvrací od svého Boha.“ (Oz 4,12; srov. Iz 2,6)Prof. o. T. Ivančič ze Záhřebu řekl jednomu proutkaři, aby mu zjistil v

jeho pokoji škodlivé vyzařování. Proutkař mu odpověděl: „Vám nemůže nic škodit, protože vy se modlíte!“ Prof. Ivančič k tomu dodal: „Co je to za síly, které se vyhánějí modlitbou? To je jasný důkaz, že jde o působení zlého ducha.“

Je udivující, kolik řeholníků a kněží v dnešní době používá kyvadlo a proutky. Jsou známy takové kláštery, a fary, které proměřovali proutkaři, a kde jsou ve stěnách zabudovány tzv. odrušovače negativní energie.

Skutečnost, že proutkařství patří do oblasti věštění, je lehké dokázat. Proutek totiž reaguje nejen v terénu, ale i nad mapou a z mapy žádné záření nevychází! A že jde o věštění, je ještě jasněji vidět z toho, že

111

proutku se můžeme ptát i na věci budoucí. Podobně někteří proutkaři určují z fotografie, zda je dotyčná osoba na ní živá nebo mrtvá. Stejně odpovídá i kyvadlo. Tu je zcela jasné, že jde o věštění, tedy hřích proti 1. Božímu přikázání.

XI. HUDBAHudba není něčím neutrálním; nejprve vnáší sympatie a potom otevírá

na ducha. Jenže je otázkou, jakou sympatii a jakého ducha?! Ducha Svatého, anebo ducha protibožského? Hudba pocházející od Boha naklání srdce k lásce k ukřižovanému Ježíši a k čisté lásce k člověku, která se projeví milosrdenstvím, odpuštěním a touhou po jeho největším dobru - spáse jeho nesmrtelné duše. Hudba pocházející z opačného zdroje disponuje pro drogy, alkoholismus, nečistotu, perverzitu, hedonismus, vzpouru, nenávist, násilí, proklínání, nihilismus, vraždy, sebevraždy, okultismus a satanismus. Nejen téměř všechny, ale všechny rockové skupiny a každý druh rockové hudby k některé ze jmenovaných nepravostí disponuje.

Tato hudba, tento negativní repertoár, se stal drogou současné generace a bohužel i mnozí křesťané, kteří se pokládají za obrácené, si neuvědomují, že pokud i k této problematice nezaujmou radikální postoj, tzn. dokud se s rockovou hudbou nerozejdou, tak vlastně žádné obrácení u nich nenastalo. Byla to jen polovičatost. Není překvapením, že ti, kteří zdánlivě přijali Ježíše za svého Pána, zřekli se všeho, a nechali si „jen“ závadnou hudbu, nakonec dopadli zle. Varující je příklad skupiny z USA tzv. „Ježíšovo hnutí“.

Matka Basilea Schlinková: „Existují lékařské dokumenty, že rytmus rocku je v konfliktu s přirozenými tělesnými rytmy. V důsledku nepřetržitého rytmu rockové hudby dochází v mozku k extrémní nevyváženosti. Výsledným efektem je nadměrná produkce hormonů, která může snížit morální zábrany, anebo způsobit jejich úplnou ztrátu. Když kromě toho při rockových koncertech, anebo na diskotékách spolupůsobí i manipulace světelnými efekty, pak padají všechny morální zábrany. Člověk ztrácí úsudek a je bezmocně vydaný jakýmkoliv vlivům. A když se světlo a tma střídají ještě rychleji než 26× za sekundu (což není neobvyklé), může dojít k úplné ztrátě kontroly nad smysly. Proto není přehnané, když se říká, že rocková hudba v kombinaci se světelnými efekty má za následek skutečné znásilnění vědomí.

112

Pověstnou metodou na odevzdání tajných poselství (která zůstávají nepozorovaně zakódovaná ve vědomí člověka a skrytě, ale silně manipulují nejen s jeho myšlením, ale i s jednáním), majících satanský, anebo rouhavý obsah, je přehrávaní LP nahrávek odzadu (back-word masking). S těmito poselstvími je možno se setkat ve všech žánrech moderní hudby od soft-popu po death-metal. Např.: Led Zeppelin (Stairway to Heaven): ‚Můj sladký satan, nikdo jiný mi neukázal cestu…!‘ a Queen: ‚Do pekla s Biblí! Chci jen magii!‘. Dva z Beatles songů inspirovali jistého satanistu k sedmi hrozným vraždám. Krví mrtvých psal na stěnu místnosti.

Démonické opojení, do kterého při rockových koncertech vždy upadají tisíce mladých lidí, je horší než opojení z narkotik. Ve svých účincích je mnohem dalekosáhlejší, protože narkomanie není takovou přímou cestou do závislosti na satanovi, jako rocková hudba; mezi mladými lidmi je zajisté víc fanoušků rocku než těch, kteří se zúčastňují satanských mší a zaobírají se okultními věcmi. Proto je pro svůj démonický účinek neobyčejně rafinovaným sváděním mas.

A co tzv. křesťanský rock? Křesťanští rockoví hudebníci si mohou přát vydávat jednoznačné svědectví o Ježíši Kristu, ale hudba, kterou k tomu používají je určována jiným duchem. Neboť rocková hudba zůstane rockovou hudbou bez ohledu na to, jaká slova se do ní vloží; podstata rocku je v hudbě, je nezávislá od textu.

Potvrzují to i misionáři, kteří působili mezi pohanskými národy: ‚Rock je hudbou démonů. Když je vyvolávají, děje se to často v tomto druhu hudby.‘ Domorodci v Kilimantano reagovali na ‚křesťanskou‘ rockovou hudbu takto: ‚Proč vyvoláváte démony tou vaší hudbou?‘

Jistý mladý muž, který se před deseti lety obrátil a zázrakem se vysvobodil z těžké narkomanie, se zúčastnil každoročního křesťanského festivalu v Anglii. Kromě biblických hodin a seminářů tam hrála i „křesťanská“ rocková hudba - a po prvé od doby, kdy se stal křesťanem, měl znovu halucinace.“ (podle Rocková hudba: Odkud? Kam?, 1998)

Mezi tzv. moderní hudbu s negativním duchovním pozadím nepatří jen rock, techno, house…, ale i hudba New Age, tzv. hudba sfér (J.M. Jarre, Vangelis, Kitaro, Enya, M. Oldfield a pod.).

Pro toho, kdo chce žít pravdivé křesťanství, je potřebné udělat si pořádek ve svých CD, MC, LP… a závadné hudby se zbavit.

Jaká hudba je tedy přístupná pro křesťana, který chce jít za Ježíšem v pravdě? Na to odpověděl David Wilkerson (autor známé knihy Dýka a

113

kříž): „Je to taková duchovní hudba, při které můžu přijímat Ježíše Krista!“ V Písmu svatém se hovoří, že máme Boha oslavovat duchovními písněmi, žalmy a chvalozpěvy (srov. Ef 5,18; Kol 3,16). Tedy hudbu nemáme vyškrtnout z křesťanského života. Král David zpíval Pánovi s harfou a citerou. V knize Zjevení 14,3 se hovoří o nádherném zpěvu nové písně, kterou se nemohl naučit nikdo, kromě vyvolených.

XII. VÝCHODNÍ KÁNONY (pravoslavné církve) pravidlo 61 (VI. všeobecného sněmu)„Ti, kdo vyhledávají čarodějníky nebo jim podobné… spadají pod

pravidlo šestileté epitimie. Ty, kdo v tom setrvávají a neobrátí se, aniž se vyhnou těmto zhoubným a pohanským výmyslům, přikazujeme úplně vyloučit z církve.“

pravidlo 65 (sv. Basila Velikého)„Kdo učinil pokání z čarodějnictví nebo z travičství, nechť stráví v

pokání lhůtu stanovenou pro vrahy.“ pravidlo 72 (sv. Basila Velikého)„Kdo se svěřil kouzelníkům nebo jim podobným (tj. léčitelům,

psychotronikům atd.), budiž pod epitimií takovou dobu jako vrah“ (20 let). pravidlo 81 (sv. Basila Velikého)„…Ti, kteří bez velkého násilí zradili víru v Boha, dotkli se běsovského

stolu a složili pohanské přísahy (pozn. dnes zasvěcení v transcendentální meditaci a jiné iniciace), nechť budou tři léta vyloučeni z církve, dvě ať naslouchají Písmu, tři léta ať se modlí v padání, další tři ať stojí při modlitbě s věrnými. Až (po 11-ti letech) tehdy mohou být připuštěni k přijímání sv. svátostí.“

pravidlo 83 (sv. Basila Velikého)„Ti, kdo se zabývali kouzly a následovali pohanské obyčeje nebo

uváděli někoho do svého domu k čarování nebo očišťování (srov. geopatogenní zóny), podléhají pravidlu šestiletého pokání, rok budiž s plačícími, rok s naslouchajícími, tři léta ať konají poklony až k zemi a jeden rok ať stojí s věrnými (při liturgii do Kréda) a pak ať jsou přijati.“

Tato kající praxe, která sloužila k uzdravení duše, v západní církvi už není. Možno se ale místo toho alespoň jeden rok modlit denně jednu hodinu od 20-21 hod. a zapojit se do nepřetržité modlitby 7 dní v měsíci. Ať se každý modlí za očistu sebe a církve. 24 lidí obsadí 24 hodin během dne, každý si zvolí svou hodinu. Je vhodné, aby se toto společenství

114

jednou až dvakrát za měsíc setkalo ke vzájemnému povzbuzení a motivaci. Je možné dobrovolně tento způsob pokání konat 6,11, či 20 let. (Je možné přidat k modlitbě četbu Písma.)

Bděte, neotvírejte se.Všechny formy okultismu od věštění proutkem, hádání z ruky,

magnetizérství, jasnovidectví, akupunktury, hypnózy, homeopatie, až po tzv. „tajemné síly“ působící v hinduistickém či buddhistickém náboženství, mají jeden společný základ. Tímto základem je, že se člověk otevře jakýmsi mimopřirozeným tajemným čili okultním silám – „duchovním energiím“ či tzv. parapsychologickým schopnostem. To všechno jsou jen synonyma pro skrytou temnou sílu, která způsobuje, že člověk je schopen činit věci přesahující schopnosti lidské přirozenosti. V současné době nebylo zatím jasně a autoritativně, na základě Písma svatého a církevní tradice řečeno, co, anebo spíše kdo, jsou tyto „energie“ – tajemné okultní síly či parapsychologické schopnosti. Ani nebylo oznámeno, jaký postoj k nim mají křesťané zaujmout. Písmo svaté a tradice otců nazývá jednoznačně tyto síly „démony“ (t.j. padlými anděly) a výše uvedené schopnosti nazývá bílou nebo černou magií (sr Dt 18,9-16).

KKC odsoudil magii a věštění ve všech formách, ale je třeba, aby Boží lid konkrétně věděl, na co se to vztahuje, jinak je ve zmatku. Např. homeopatie, Silvova metoda, reiki, kineziologie, akupunktura, akupresura, hypnóza, magnetismus, radiesteze je buď magií či věštěním, a tedy závažným hříchem proti prvnímu přikázání. Skrze tyto praktiky působí síly temna (démoni). Viz. věštice ve Filipech (Sk 16,16nn), anebo Šimon mág (Sk 8,9).

Jak člověk tyto energie získává?1) Skrze osobní kontakt s okultistou, léčitelem (př. proutek, kyvadlo mi

nefunguje, ale dotkne-li se mě radiestéz, většinou začne fungovat! Je to jako získání infekce skrze nemocného – předání věšteckého ducha).

2) Skrze četbu okultní literatury (když se jí člověk vírou otevře).3) Jako duchovní dědictví po předcích (z 3.- 4. pokolení).

Svědectví z prešovské univerzity (SR): Snaha být na „světové úrovni“ či být ve svém oboru zajímavým způsobila, že vyučující jako součást učebního plánu vnášejí do výuky staré okultní praktiky převlečené do vědeckého šatu, bez nejmenšího odporu křesťanských studentů. Jsem absolventka pedagogické fakulty a šokovalo mě, že ani jeden obor se

115

tomuto vlivu skrytého nebo i zjevného okultismu nevyhnul. Uvedu alespoň některé příklady:

Pedagogika a psychologie: propaguje se v nich hypnóza, alternativní školství na okultním základě, astrologie, zen-buddhismus, Waldorfská škola, tzv. zdravá škola…

Filosofie: budoucí vychovatelé mládeže se setkají s názorem, že drogy, anebo meditace nás mohou spojit s bohem, ale drogy jsou prý účinnější. Když se jedna věřící dívka veřejně postavila proti, měla pak problémy se zápočtem.

Hudební výchova: vyučující pozvali známého šamana z Rakouska, na jehož povinných seminářích si kromě jiného museli studenti lehnout na zem hlavami k sobě, zavřít oči … a on je uváděl do šamanských praktik spojených s hudbou. Normální součástí výuky je rocková a relaxační hudba New Age.

Výtvarnictví: inspirace se hledají ve východních náboženstvích, alkoholu, drogách, v tajemných naukách, okultismu, spiritismu, magii. Při jedné instalaci postavili studenti oltář démonům s mrtvou kočkou a množstvím svíček. Nikdo z učitelů neprotestoval, naopak, společně se u tohoto „uměleckého díla“ se studenty „bavili“. Zájem o neznámé síly, které se samy projevují při malování a umělecké tvorbě, pomalu přiváděl studenty přes různé zkušenosti s duchy až k drogám, magii a satanismu.

Tělesná výchova: praktikuje se v ní jóga, bojová umění…Ekologie a biologie: propagují se zenové zahrady, guruismus, filosofie o

Matce Zemi (gája), východní meditace v přírodě, povinná hodinová meditace nad několikanásobně zvětšeným portrétem guru.

(pozn.: Módou se stala úprava zahrady tzv. bonsaj, ale i to je spojeno s čínským pohanstvím, s tvrzením, že tam přebývají předkové a určité duchovní bytosti. Buďme proto opatrní na všechno tzv. orientální.)

Výuka jazyků: používají se okultní filmy v cizí řeči (o čínském císaři, dalajlámovi, reinkarnaci…)

Předmět – Technické prostředky k vyučování: profesor chtěl ve výuce pomocí počítače uvádět studenty do hladiny „alfa“ a „gama“.

Mohlo by se pokračovat ještě velmi dlouho uváděním konkrétních příkladů, ale protože okultismus se už stává tak oficiální součástí vzdělání, je to bezpředmětné.

Co má dělat křesťan, který se dostal pod vliv věštění či magie?Zůstává tu duchovní spojení, kterému se otevřel. Za okultní hříchy

zůstává na duši určitá kletba. Je třeba v této oblasti činit pokání tak, že 116

přijmu postoj Božího slova k této oblasti, pak se odřeknu před dvěma svědky síly temnoty, která na mě přešla skrze konkrétní okultní praktiky, a vyzpovídám se z toho. Nezapomeň přijmout Pána Ježíše za svého Spasitele a Pána, potom přijmi i Ducha Svatého a nech se jím vést!

Krátce shrnuto:1) Zříci se alespoň před dvěma svědky, konkrétně jmenovat každou

formu okultismu… Postup: dotyčný si klekne a jeden z přítomných svědků mu položí tyto otázky:

A) … (jméno), zříkáš se síly temnoty, která na tebe přešla skrze (např. reiki atd. …) i duchovního pozadí, které je za tím?Tázaný odpoví: Ano.

B) … (jméno), přesekáváš mocí Ježíše Krista toto duchovní pouto?Tázaný odpoví: Ano.Takto se pokračuje se všemi formami okultismu.

2) Vyzpovídat se z tohoto hříchu proti 1. přikázání. 3) V případě duchovních těžkostí požádat zkušenou autoritu o modlitbu

za rozvázání duchovního pouta (jestliže těžkosti přetrvávají i po zřeknutí se).

4) Spálit všechnu okultní literaturu a předměty spojené s okultismem, nehořlavé věci (např. kyvadélko, talismany) zničit (sr Sk 19,19).

5) Okultismus je pro ‚postiženého‘ stálou pastí. Proto pokračováním terapie má být zapojení se do živého křesťanského společenství.

Zásady:a)Kontaktem s lidmi, kteří mají tyto „schopnosti“, přechází na mě

duchovní infekce. Účinky se mohou projevit až v hodině smrti.b)Pokud někdo nadšeně opěvuje mantry, čakry, meridiány, aury,

reinkarnaci, východní meditace, makrobiotiku, jin a jang, zen, jógu, karmu, energie, holotropní dýchání …, tak nemá Kristova Ducha. Je třeba být na pozoru, abychom se neotevřeli falešnému a nebezpečnému duchovnu.

c)K hříchům proti 1. přikázání patří také lidová pověra spojená s narozením dítěte, svatbou, pohřbem, se svátkem sv. Jana, sv. Ondřeje (zvláště na Ukrajině), dále uhranutí, uhlíky, lití vosku, návštěva věštic, čtení horoskopů a závadné literatury, pověry spojené s Vánocemi, černou kočkou…

d)Kupovat někomu homeopatika je horší než kupovat někomu drogy.

117

e) V boji proti modlářství ať jsou nám vzorem mučedníci. Oni nepokládali za maličkost hodit jedno kadidlové zrno božstvům, aby si tím zachránili život, ale raději zemřeli pro čistotu vztahu k Bohu.

ZÁVĚR První přikázání zní: „Já, Hospodin, jsem tvůj Bůh… nebudeš mít jiného

boha mimo mne… nesmíte chodit za jinými bohy z božstev jiných národů.“ (srov. Dt 6,4-14)

KKC odsuzuje magii a věštění ve všech formách. My jsme zde ukázali konkrétní formy magie, a to – homeopatii, reiki, akupunkturu, hypnózu, radiestezi… „Jsou-li základy (katolického učení) narušeny, co zmůže spravedlivý?“ (Ž 11,3) Nechceme, aby lidé dál odcházeli z církve. Nechceme, aby se věřící v církvi klaněli cizím božstvům, a tím se stávali jen mrtvými členy. Pokud bude v církvi pokračovat proces tiché likvidace těch, „kteří nesklonili koleno před Baalem“ (Ř 11,4), pak ať toto slovo z našeho kříže je povzbudí necouvnout ani milimetr! Pro Krista a Jeho krvácející tělo stojí za to obětovat i svůj život. Slova proroka Eliáše na Karmelu platí i mnohým dnešním modlářům v církvi: „Jak dlouho budete kulhat na dvě strany. Je-li Hospodin Bohem, následujte ho, jestliže Baal, jděte za ním!“ (1Kr 18,21) Pane, ať sestoupí oheň z nebe na tvůj lid a nastane očista tvé církve!

Literatura:Kánony východních církvíProf. MUDr. K. Heřt DrSc. a kolektiv (12

profesorů): Alternativní medicína, možnosti a rizika (1995)

Pastýřský list toskánských biskupů: Magie, zlí duchové, satanské obřady (1994)

dne 1.5.2005, den VzkříšeníPidhirci, monastýr

118

ZÁVĚR KNIHY

V roce 2005 jsme si připomněli 40leté výročí ukončení Druhého vatikánského koncilu a zároveň vyhlášení známé deklarace Nostra aetate.

Po čtyřiceti letech různých teologických experimentů v Katolické církvi nastala krize. Zmatek v oblasti věrouky, zapříčiněný rozkladným vlivem novodobých teologů, způsobil, že mnozí katoličtí křesťané už neví, jak mají žít, ani co církev vlastně učí a čím je. Nacházíme se z určitého pohledu v podobné situaci, jaká byla před Tridentským koncilem. Tehdy bylo a i dnes je třeba upřesnit identitu a nanovo vyjádřit učení církve.

Mnozí se dnes vážně zamýšlejí nad potřebou svolání nového koncilu, který by měl na prahu třetího tisíciletí zvýraznit věroučnou, morální a duchovní identitu Katolické církve podle Kristovy výzvy: „Čiňte pokání (změňte myšlení) a věřte evangeliu.“ (Mk 1,15) Pokud má být křesťanství kvasem, nestane se jím bez ducha pokání a pravdivosti, pak ale ani nenastane duchovní vzkříšení (srov. Ez 37,1-14) a my nebudeme pravdivými svědky (martyres) Kristova evangelia (srov. Sk 1,8).

Dnes, více než kdy jindy, je potřebné mít:1) pravdivé učení2) pravdivé prostředky3) pravdivý život s Kristem a v Kristu.

O některých problémech, které je třeba zodpovědně řešit, jsme se zmínili v této knize.

(Přeloženo do angličtiny, němčiny, ukrajinštiny)

DOSLOV(Několik slov o autorech)

Patriarcha Eliáš (Antonín Dohnal) je nejstarším členem našeho společenství a moudrým duchovním otcem. Své obrácení prožil už v 16 letech. V roce 1966 vstupuje do semináře v Litoměřicích. Po celou dobu od 1. do 5. ročníku téměř všechen volný čas věnoval modlitbě a hledání vnitřního vztahu s Bohem. Vždycky měl smysl pro to, co je podstatné a zřetelně rozlišoval. Už do semináře přišel se zdravými zásadami a s velkou horlivostí následovat Krista a zachraňovat duše. Tuto horlivost neztratil, právě naopak. Zpětně nám vydal svědectví z času svého studia na teologii: „Měl jsem velkou bolest v srdci a to mě nutilo dlouho do noci se modlit. Uvědomoval jsem si cenu času, zdálo se mi, že den za dnem utrácím v jakési vlažnosti, pronikala mě touha dávat se Bohu cele. Modlitba se mi stala skutečnou potřebou. Uvědomoval jsem si, že zde mluvím s Bohem. On Tvůrce, já tvor. V úkonu víry jsem Mu dával všechno, jako bych už teď mohl vědomě prožít svou smrt. Při modlitbě jsem měl vztažené ruce. Motorem mi byl jakýsi hněv na sebe, že stále utrácím čas a že s tím chci radikálně skoncovat. V tomto stavu nemíním vědomě zůstávat. Nevím, co mám dělat, a tak stojím před Bohem otevřen a s prosbou. Nic víc dělat nemohu a neumím. Vnímal jsem Boží blízkost i napětí, které působí moc hříchu, zodpovědnost, kterou mám ve vztahu k Bohu za tento krátký život.“

Po ukončení studia nastoupil krátce jako kněz do duchovní správy. Stále vnímal důležitost modlitby. Denně, už od tří hodin ráno, hledal Boží tvář.

Potom nastoupil na dva roky na vojnu, kde nebylo dovoleno ani v neděli být na bohoslužbě. Po návratu působil ve Zlíně jako kaplan, a pak v roce 1975 byl přidělen jako farář do Slušovic. Tato vesnice byla pokládána za jakousi samostatnou republiku, ve které komunismus do jisté míry toleroval určitou svobodu kvůli známému prosperujícímu JZD. Tato farnost byla první v katolické církvi v celé bývalé ČSSR, v níž nastalo duchovní probuzení skrze charismatickou obnovu v roce 1981. Tento duchovní průlom, jako by lidem otevřel oči, ve svém všedním životě začali získávat zkušenosti s Bohem, a už jim nestačila tradiční, formální víra. Poznávali, že Ježíš je opravdu živý a koná uprostřed nich zázraky a znamení. Zakládaly se modlitební skupiny. Lidé se scházeli nejen v chrámu, ale i po domech. Farnost skutečně ožila.

Viditelnou změnu STB dlouho nestrpělo a o. Antonín byl přeložen do pohraničí, do města Budišova. V pohraničí nebyla možnost evangelizace. Otec vnímal, že pro tento čas platí Boží slovo: „Zajeď na hlubinu.“ (Lk 5,4). V životě intenzivní modlitby Pán odkrýval tajemství moci Svého slova, osobní vydanosti a čisté lásky. Mladí lidé, kteří hledali živé křesťanství, přijížděli na celé víkendy a účastnili se modlitebního programu a duchovních rozhovorů. Velmi je motivovalo vidět živý vztah k Bohu založený na pravdivé modlitbě. To v nich vzbuzovalo touhu následovat Ježíše, hořet pro Něho, jak to viděli na otci. Studenti sem přijížděli po celou dobu co zde otec byl (1981-1985).

Jako ovoce tohoto života modlitby Bůh dal v roce 1983 jasné světlo k oblasti okultismu. Šlo především o okultní činnost kněze F. Ferdy, který se několik let veřejně zabýval jasnovidectvím. Denně stály fronty lidí u jeho dveří, protože v celé republice se nemohli setkat s takovým duchovním médiem jako byl on. Téměř všichni kněží pokládali jeho schopnost za Boží dar, podobně jak tomu bylo v Samaří s Šimonem mágem, který pomáhal lidem, zabýval se bílou magií a všichni, malí i velcí říkali, že to je Boží dar. O. Antonín mu proto napsal otevřený dopis, který byl dán k dispozici kněžím a ordinářům. Reakce byla velmi prudká – kněží se vzbouřili a postavili do opozice. Proti otci se speciálně vytvořila hrůzostrašná atmosféra, aby lidé nemohli přijmout pravdu o okultismu a nebyli vysvobozeni z jeho vlivu. Kdyby otec Antonín nemiloval Boha nade všechno, nemohl by v tak těžkém duchovním boji obstát.

Otec identifikoval také činnost druhého super-okultisty v ČSSR pana Paseky. Za to přišla další vlna nenávisti. Totiž k páteru Ferdovi chodili většinou kněží a řeholní sestry, a pan Paseka svou činností zamořoval spíše malé děti a laiky. To, že okultismus je svázán s byznysem (viz Sk 19,19; 16,16n) a s mocí, se projevilo i zde. V roce 1985 byl vykonstruován monstrproces skrze STB nejprve předvoláním na okresní STB a potom na krajské STB. Důvod se našel – v kázání prý otec údajně hájil nacismus. Opak byl pravdou, ale STB už mělo překroucenou verzi připravenou jako materiál pro soud, dokonce i s podpisy „svědků“. Hrozilo 5 let vězení. Bůh však zázračně zasáhl: Otec byl sice předvolán na krajské STB do Ostravy, ale když přijel, uviděl zde viset velký černý prapor, na znak smrti vysokého důstojníka STB. Výsledek předvolání byl neočekávaný, pracovníci STB po náhlém úmrtí nadřízeného, jako by byli zasaženi zvláštním strachem a celou věc uzavřeli. Následoval jen malý trest - přemístění do jiné farnosti, ale pod dohled kněze, který měl důvěru státních orgánů.

Po roce přišlo přemístění do izolace, do tzv. věznice sester, kde bylo centralizováno asi 400 řeholnic z 15 řeholí. Státní dozorce měl o. Antonína, který zde byl jako vězeň, pod stálým dohledem a bez jeho vědomí nesměl území opustit. O. Antonín se zde modlíval v noci v chrámu od 24 hod. do 4 hod. ráno, protože během dne nebyly k modlitbě podmínky. Na modlitbách přicházelo mnoho světla. Tady také dostal jasné slovo k tzv. ekumenickému setkání v Assisi. Napsal ostře, ale jasně, dopis svatému Otci, ve kterém vyjádřil, že takovým setkáním bylo dáno velké pohoršení pro církev. Mnohý, kdo nezná závažnost takového pohoršení, může odsuzovat „drzost“ otce. Jenže sv. Kateřina, které Bůh dal věci církve vidět do hloubky, byla vůči papeži daleko „drzejší“. Tuto „Boží drzost“ dává Bůh lidem, kteří na modlitbě stojí před Jeho tváří a vnímají bolesti církve. Dopis byl doručen svatému Otci v Římě, v Nepomucenu.

Koncem dubna 1987 byla otci bezdůvodně zakázána státními úřady kněžská činnost. Cílem STB, za kterým byla snaha určitých kněží, bylo - zbavit ho úplně státního souhlasu ke kněžské činnosti. Zase nastal těžký duchovní boj. Až 7.7. dostal umístění do údajně nejhorší farnosti v diecézi. Sem znovu přijížděli studenti na modlitební víkendy. Už v letech 1985 a 1986 byly napsány elaboráty o modlitbě a

určité vize pro jednotlivé skupiny lidí jak žít z víry (studentům, bohoslovcům, kněžím, důchodcům). Také zde byl napsán elaborát k prvnímu, druhému a třetímu slovu Ježíšovu z kříže. Literární činnost vznikala na kolenou. Na novém působišti (Dvorce 1987-1990) pokračoval duchovní boj. Ovocem modlitby byla apologetika víry proti liberalismu v církvi. Pomocí zakázané „techniky“ (válečku) byly rozmnožovány tyto duchovní elaboráty a zasílány kněžím. Několikrát se záhadně ztratily balíky dopisů odnesené na poštu, takže bylo třeba rozmnožovat znovu. Bohužel za mnohými akcemi STB byla inspirace z řad liberálně smýšlejících kněží. Zde vznikla i iniciativa nepřetržité modlitby, která trvala od Letnic 1988 do Letnic 1989. Nepřetržitě se modlily Čechy od 1.do 10. dne v měsíci, Morava od 11. do 20. dne v měsíci a Slovensko od 21. do 30.(31.) dne v měsíci. V mnohých farnostech byly vytvořeny modlitební skupiny. Každý se modlil svou hodinu, kterou si vybral z 24 hodin dne a všechny modlitební skupiny se modlily společnou hodinu od 20°° do 21°°. Někteří se také ve středu a v pátek postili o chlebě a vodě. Sjednocovala je společná prosba, aby Bůh dal na osiřelá biskupství svaté biskupy. Bůh učinil zázrak, jaký si nikdo ani nepředstavoval; 17. listopadu 1989 padl v ČSSR komunismus. Stejně tak se stalo i ve všech komunistických zemích Evropy. Biskupství byla obsazena (svatost pastýřů záleží už na každém individuálně). Ještě poznámka – když Kardinál Tomášek dal schválení a požehnání tzv. modlitebnímu zápasu, hned na druhý den byl z rozhlasu Svobodná Evropa vysílán štvavý pořad proti otci, zřejmě aktivita kněží, kteří klidně spolupracovali na jedné straně s STB a na druhé straně zasílali důvěrné informace do zahraničního rozhlasu. Byli to stoupenci okultismu a liberální teologie, kteří viděli v o. Antonínovi nepřítele číslo 1, jakého je třeba kompromitovat a izolovat, a to i pomocí komunistického státního aparátu. Samozřejmě za nimi je ten samý starý známý duch, který ničil a ničí Boží věci, a na druhé straně se Bůh ve svých služebnících oslavuje. Modlitební zápas se nepodařilo likvidovat v zárodku, ale přinesl své ovoce; kromě vyslyšených proseb i v živých zkušenostech s Bohem v bojových modlitbách a osobních obráceních.

Některá z děvčat, která přijížděla na modlitební víkendy, se na doporučení otce rozhodla složit 8.12. 1990 u nového arcibiskupa olomouckého jako nová komunita dočasné sliby. Dvě z nich později přestoupily do kontemplativního monastýru na Ukrajině. V současné době je jich tam z ČR a SR asi dvacet.

V roce 1991 se o. Antonín a s ním student teologie R. Špiřík, jeho bratr ing. J. Špiřík a také ing. L. Juchelka rozhodli vstoupit do takové řehole, která má svou spiritualitou nejblíže k dědictví sv. Cyrila a Metoděje. Takovou byla řehole sv. Basila Velikého (OSBM) řecko-katolické církve. Téhož roku vstoupili do noviciátu ve Varšavě.

V roce 1992 se o. Antonín (Patriarcha Eliáš) vrátil do nově obnoveného kláštera v Trebišově v SR. Zbývající tři bratři zůstali ve Varšavě, aby dokončili studium teologie a pak také přišli na Slovensko.

Od roku 1993 do 1997 otec přednášel dogmatiku v Prešově na teologické fakultě. V roce 1994 zde nastalo duchovní probuzení skrze dvoudenní rekolekce. To vyvolalo rozruch, a určité církevní kruhy žádaly vyloučení o. Eliáše z fakulty.

Biskup Hirka se ho zastal a otec mohl učit dál. Kromě vyučování se otec věnoval studentům i ve volném čase. Navštěvoval koleje, kde se vytvořila malá společenství, která se věnovala živému Božímu slovu, modlitbě a svědectví víry. Hledající studenti a studentky byli zasaženi jeho živou vírou v Krista. V letech 1995-1996 dával studentům zpracovávat seminární práce v podobě krátkých, výstižných článků na aktuální témata, které studenti zasílali do masmédií. Bohužel vliv ducha světa, který blokuje rozšiřování jasně formulovaných Božích pravd, měl za následek, že z 300 dopisů nebylo téměř nic vydáno. Když otec spolu s Doc. MUDr. Maňkou CSc. literárně bojoval proti homeopatii, dočkal se velkého zklamání. Biskupská konference (KBS) nejasnou formulací, opublikovanou ve všech církevních časopisech, homeopatii schválila. Dodnes toto její vyjádření nebylo odvoláno, což je velkým pohoršením a hanbou. Lékárníci, kteří byli do té doby nerozhodní, jí tím otevřeli dveře, a tak za několik týdnů všechny lékárny přijaly takto církevně schválenou homeopatii - tento velký podvod a formu magie!

O. Eliáš propagoval modlitbu a čistotu víry na charismatických konferencích v SR i na novém poutním místě v Litmanové. Tam také v roce 1996 jako přípravu na jubileum 2000 otec vyzýval k založení modlitebních skupin nepřetržité modlitby. Mnoho z nich se modlí v SR doposud.

V roce 1996 - 1997 byli také vysvěceni na kněze o. Metoděj R. Špiřík, o. Cyril J. Špiřík a o. František L. Juchelka. Brzy na to jsme žádali generalát o založení kontemplativní větve v řeholi OSBM. Bylo nás - čtyři kněží a pět studentů teologie z Prešovské university. Schválení z generalátu přišlo (1997). O. Eliáš byl ustanoven za představeného komunity, která dostala název Comunita vitae monasticae. Ovocem modlitby byl opět elaborát k aktuální problematice pod názvem „Duchovní žumpa“. Celé letní období jsme dávali rekolekce. Díky Bohu a Jeho milosti, účastníci prožívali hluboká osobní obrácení. Jaká daň za to přijde? Víme ze zkušenosti, že Boží království se nezískává zadarmo. Brzy se proti nám tvrdě postavilo několik řeholníků ze Slovenské provincie OSBM a začali intrikami útočit na biskupa a rovněž na generalát. Ten duch, který nechtěl dovolit, aby v řeholi OSBM bylo něco živého, sledoval v podstatě jednu věc – smrt duchovního života v řeholi. Na tyto velké tlaky žárlivosti bylo společenství koncem roku 1998 zrušeno. O. Eliáš byl dán vedením provincie do izolace, kterou využil hlavně k modlitbě. I my jsme byli rozděleni na různá místa. Přece však zde bylo u vedení OSBM určité vědomí viny, a tak se snažili tuto situaci vyřešit tím, že roku 2000 byla založena v ČR česká delegatura, do které byli přiděleni o. Cyril, o. Metoděj i o. Markian V. Hitiuk z Ukrajiny, se kterým jsme studovali ve Varšavě. Tři otcové pracovali v duchovní správě v katedrálním chrámu sv. Klimenta v Praze. O. František se stal představeným kláštera na Sázavě, která je rovněž spojena s cyrilometodějskou tradicí. Zde žil téměř čtvrt století obnovitel této tradice, světec, velký divotvůrce a exorcista sv. Prokop († 1053). V klášteře na Sázavě byl založen noviciát, do něhož vstoupilo několik studentů, kteří byli s námi v kontaktu už dříve. Nastal kratičký rozvoj. Koupili jsme starou stodolu a přebudovali ji na monastýr. Centrem bylo místo modlitby – kaple – která byla pod zemí jako jeskyně (pečera). Během roku

2002 byla stavba dokončena a předána. Bylo mnoho překážek, některé téměř nepřekonatelné. Stavba byla totiž na území, kde jakýkoli zásah přísně sledovali archeologové a památková správa. I při stavbě jsme zažili několik skutečných zázraků a Božích zásahů.

Všichni se modlíváme už několik let modlitební stráže nepřetržité modlitby deset dní v měsíci. Jejich ovocem na tomto místě bylo obnovení hrobu sv. Prokopa a vytvoření zvláštní křížové cesty v pověstné tzv. brázdě sv. Prokopa. Na Sázavě bylo několik zázračných uzdravení a byla zde sestavena i kniha sv. Prokop divotvůrce.

V roce 2003 odešel do důchodu biskup J. Ľavinec a na jeho místo byl vedením fokoláre prosazován bývalý vedoucí fokoláre v ČSSR L. Hučko. Věc byla velmi necitlivá vůči řecko-katolické církvi a hlavně vůči převážné většině věřících, kteří jsou Ukrajinci. V ČR je asi 5000 věřících východního obřadu, kteří nejsou Ukrajinci. Po pádu komunismu přišlo do ČR asi 200 000 Ukrajinců, kteří jsou východního obřadu. Tito předpokládali, že budou mít svou UHKC jako je to v jiných zemích. Tak to doporučuje východní církevní právo. Když se nás ptali, zda mají podle CCEO právo žádat o svou UHKC, popravdě jsme jim řekli, že ano. A to byl náš největší zločin. Těmi, kterým se to nehodilo do programu, to bylo nazváno pobuřování, organizování vzpoury proti církevní hierarchii atd. V květnu 2003 se ukrajinští věřící scházeli před budovou vyslanectví Vatikánu v Praze, kde mívali krátkou tichou demonstraci, která spočívala v tom, že drželi heslo: „Chceme UHKC a ukrajinského biskupa“ a asi půl hodiny se tam modlili. To trvalo několik dní. V den svěcení biskupa L. Hučka, kterého jim vnutili latinští fokolaríni, stáli tiše v chrámu s transparenty, jimiž se dožadovali svého práva. Později je tento biskup nazval „temnou masou“ a vyhrožoval jim, že na ně pošle policii, aby je z ČR vyhnala. Tento foko-biskup, „vzor lásky“, o které toto hnutí ustavičně mluví, se hned po nastoupení obrátil na státní úřady a zrušil na ministerstvu kultury naši delegaturu a maličký domek pro studenty v Praze i klášter na Sázavě, který jsme vlastníma rukama vybudovali, přepsal na sebe. Proč nás zlikvidoval? Protože jsme hlásali živého Krista. Jemu nešlo o žádné Boží království o žádnou spásu duší, o žádné dobro církve, tím méně Ukrajinců. Fokolarínům šlo o to, prosadit svého člověka do východní církve a i tu se dostat k moci (obsadit církevní struktury). Fokolaríni i se svým biskupem by nás dříve či později odstranili. Nyní se jim hodilo pustit o nás lživou kampaň, že jsme se postavili proti svatému Otci, proti svaté církvi atd. Prostí fokolarínci, tak jak se jim to řeklo od vedení, důvěrně tyto fámy roznesli v církevních kruzích po celé ČR a SR. To byl náš první střet s touto mafií uvnitř katolické církve, která u některých vědomě či u většiny nevědomě, ale účinně, prosazuje uvnitř církve spiritualitu falešné jednoty a falešné lásky, což je spiritualita New Age. Mnohé lidi překvapuje důvěrné spojení této organizace s mocenskými orgány – jak v období komunismu, tak i nyní. Biskup Hučko byl na listině spolupracovníků STB. Podle českých zákonů vyšší úředník nesmí zastávat funkci, pokud není lustrován. Biskup L. Hučko se tomu vyhnul a tolerovalo se to. V roce 2005 byly zveřejněny slovenské archivy spolupracovníků STB. L Hučko už na STB

neměl žádný zápis. Toto stojí za zamyšlení. Protože tak zahladit stopy se mohlo podařit jen několika výjimečným jedincům!

My jsme od roku 2003, kdy nás vedení OSBM z Říma na doporučení hnutí fokoláre poslalo na Ukrajinu, dělali více než rok požehnané misie. Za to jsme tomuto hnutí velmi vděčni. Při misiích mnoho lidí prožilo obrácení. Mnoha lidem se otevřely oči, byly zakládány modlitební skupiny, které měly i svůj časopis. Po roce zaútočil na Boží dílo tentýž duch smrti. Nový generální představený, který prohlásil, že ho zachránil před smrtí zázračný magický léčitel, se stal naším likvidátorem. Několik dní po zvolení zrušil českou delegaturu (bez důvodu) dekretem z 11.7. 2004 a dal dispozice i k likvidaci nás i naší misie na Ukrajině. Všichni kněží (pět) a studenti s časnými sliby a kandidáti (18) byli bez udání viny vyloučeni z OSBM. My, kněží s věčnými sliby (4 ThDr 2 ThLic), jsme byli po krátkém a nezákonném monstrprocesu bez skutečného důvodu vyloučeni. Odvolali jsme se na apoštolskou signaturu do Říma. Generální představený s cílem spolupráce na naší likvidaci osobně navštívil biskupa Hučka. Kromě toho pověřil svého zástupce a protoihumena z Ukrajiny, aby nás likvidovali pomocí intrik a státní moci. K tomu zneužili kardinála L. Huzara, který na tiskové konferenci dne 2.6. 2005 přiznal: „Za mnou přišel Protoarchimandrita (zástupce) a protoihumen OSBM a nadiktovali mi dopisy… je už věcí státu, co učiní…“ Na listině byla dána jména 23 pro církev „nebezpečných“ osob. Jak podlé – pokud jsme přestoupili církevní zákony, tak jsme měli být trestáni církevně, a pokud jsme přestoupili státní zákony, tak řádně civilně! Jenže vždy se spojují velekněží s Pilátem, když jde o likvidaci živého Krista. My jsme mysleli, že Pán nám dá období klidu, že budeme moci dělat v pokoji misie. Jenže kde se hlásá živý Kristus, kde se lidé dostávají z područí temnoty a hříchu skrze obrácení do Božího království, tam ďábel začne útočit.

Děkujeme Bohu, že nám na Ukrajině dal 4 prorocká slova pro církev. Mladý člověk, ale i každý křesťan dnes potřebuje mít jasnou orientaci, jinak bude mít buď duchovnost New Age, anebo odejde z katolické církve.

Děkujeme Pánu, že můžeme trpět pro Krista! Jiní trpěli daleko více. Svatý Pavel vypočítává v 2Kor 11,22-32 co vytrpěl pro Krista. Svatí Cyril a Metoděj se museli na intriky církevních pokrytců a farizeů odvolávat do Říma. Tyto intriky způsobili, že 200 žáků bylo prodáno do otroctví do Benátek. Tisíce mučedníků pro Krista bylo krutě umučeno. Řeholní farizeové vyloučili sv. Alfonza z jím založené řehole. Svatého Jana z Kříže nazvali buřičem proti církvi a jejím nepřítelem a každý pátek ho bičovali… Pokud některé charismatické kruhy, které mají ducha světa, hlásají evangelium prosperity, pak neznají základní duchovní zákony evangelia to je: 1) zapřít sebe 2) vzít svůj kříž 3) a jít za Kristem (Mt 16, 24). Kam? Na soud a na smrt. Teprve potom přichází vzkříšení a skutečná sláva.

Uvědomujeme si, že po vydání této knihy se nepřátelé Krista budou znovu snažit, aby padla hlava Jana Křtitele. I kdyby se tak stalo, pak pro Krista a spásu duší to stojí za to.

Doplněk: aktuální dopisy

Vyhlášení anathemy na papeže Jana XXIII. a Pavla VI. Vyhlášení II. vatikánského koncilu za heretický a neplatný

Při pohřbu Jana XXIII. jistý biskup pronesl: „Nyní má církev dva vzdoropapeže jménem Jan XXIII.“. Tento takzvaně svatořečený arciheretik Jan XXIII. vytýčil heretickou linii koncilu pod heslem „aggiornamento“ neboli přizpůsobení se světu. Toto je ale zrada Kristova evangelia a vyhnání Ducha svatého z církve! Dnes, po 50 letech, žneme katastrofální ovoce tohoto aggiornamenta. Koncil neřešil aktuální problém vymícení herezí modernismu, které odsoudil v dogmatické bule svatý papež Pius X. Naopak, papež aggiornamenta Jan XXIII. dal na pseudokoncilu plnou vládu heretickým teologům – falešným prorokům. Ve své encyklice Pacem in Terris pod frázemi o lidských právech, de facto otevřel dveře degenerační a zločinné ideologii genderu. Dnes ji prosazuje OSN, rovněž frázemi o lidských právech.

Po jeho smrti pokračoval v témž heretickém duchu Pavel VI. Schválil heretické koncilní dokumenty „O svobodě svědomí“ a „Nostra aetate“. Oba papežové nesou plnou zodpovědnost za počátek procesu vnitřní sebevraždy církve. Tento zločin byl oficiálně potvrzen schválením dokumentů tohoto koncilu. Pseudopapež František prosazováním islamizace a gestem líbání nohou transsexuálům tento proces viditelně dovršuje.

Na oba papeže koncilu dopadá Boží anathema dle Gal 1,8-9. Tato anathema na ně dopadá i dle dogmatické buly Pavla IV. „Cum Ex Apostolatus Officio“. Bula stanoví, že papež, který se dopustil hereze, je vyloučen z církve a všechny dokumenty, které schválil, jsou neplatné! Dle této buly je II. vatikánský koncil i se svými dokumenty neplatný! Je neplatný i pro bludy, které obsahuje, a otrávené ovoce, které přinesl.

Za hlásaní herezí, byl dle 6. všeobecného koncilu v Cařihradu, posmrtně vyloučen z církve papež Honorius I., a s ním i čtyři východní patriarchové. Tento trest je rovněž zakotven v 15. pravidlu 7. (dvojnásobného) koncilu v Cařihradu.

Hereze, které jsou zatvrzele hlásány a prosazovány, jsou zjevným hříchem proti Duchu svatému. Ovocem II. vatikánského koncilu je: Konec s pravověrným učením a morálními zákony danými Bohem! Je konec s pravověrnou misií, protože pohané se už dle tohoto koncilu nemusí obracet ke Kristu. Místo misie nastoupil internáboženský dialog a otevřel antimisii

buddhismu, hinduismu a islámu do nitra církve. Toto nové, heretické učení a tento nový duch panhereze je nekompromisně prosazován na všech teologických fakultách. Všichni biskupové, kněží i řeholníci ho musí pod falešnou poslušností přijmout. Ve skutečnosti jde o masový odpad, zradu Kristova evangelia a vyhnání Ducha Pravdy! Jde o plivnutí do tváře Ukřižovanému Spasiteli! Jde o vysmání se milionům mučedníků, kteří pro Krista a Jeho evangelium prolili svou krev! Toto je ovoce II.   Vaticana i jeho duchovních otců, arciheretiků, papežů Jana XXIII. a Pavla VI. Řešením této krize není dialog! Ten už v ráji vedla Eva s ďáblem. Řešením je jen a jen pravdivé pokání. Prvním krokem k němu je vyhlášení anathemy na papeže heretiky a vyhlášení pseudokoncilu za neplatný.

Byzantský katolický patriarchát ve jménu Trojjediného Boha, Otce, Syna i Ducha svatého, v autoritě apoštolské a prorocké, vyhlašuje tímto anathemu na papeže heretiky Jana XXIII. i Pavla VI. Duch Svatý Božím slovem ustanovil: „Kdo by hlásal jiné evangelium, budiž proklet!“ (Gal 1,8-9). Tito dva heretičtí papežové jsou posmrtně vyloučeni z   katolické církve.

Rovněž tímto Byzantský katolický patriarchát, ve jménu Trojjediného Boha, Otce, Syna i Ducha svatého, v autoritě apoštolské a prorocké, vyhlašuje II. vatikánský koncil, prosazený papeži-kacíři a apostaty, za heretický a tedy neplatný.

+ EliášPatriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMrBiskupové sekretáři

http://vkpatriarhat.org.ua/cz/?page_id=27936

1. 5. 2016Viz video http://vkpatriarhat.org.ua/cz/?p=33930https://www.youtube.com/watch?v=gcW-_GoiOI8

Kopie: Církevním představitelům katolické a pravoslavné církve

Vládním představitelům Ameriky, Evropy, Asie, Afriky, Austrálie Masmédiím

Arcibiskup D. Duka, ordinář Praha Arcibiskup J. Graubner, ordinář OlomoucBiskup F. Lobkowicz, ordinář OstravaBiskup V. Cikrle, ordinář BrnoBiskup F. Radkovský, ordinář PlzeňBiskup J. Baxant, ordinář LitoměřiceBiskup V. Kročil, ordinář České BudějoviceBiskup J. Vokál, ordinář Hradec Králové

Křesťané, vyjděte do ulic!

Vážený otče (arci)biskupe, posíláme Ti inspiraci k pastýřskému listu k svátkům Seslání Ducha

svatého.Katolická tradice byla spojena s průvody. Každým rokem se na svátek

Božího Těla procházelo s monstrancí ulicemi ve velkém procesí s korouhvemi, družičkami i muzikanty. Korouhve pak zůstávaly v chrámových lavicích po celý rok. Rovněž se z vesnic vycházelo ve čtyřech průvodech na čtyři strany do polí, kde se lidé modlívali za úrodu. Tyto průvody měly své duchovní opodstatnění. Nešlo jen o pouhý zevnějšek.

Nyní vidíme, že v celé Evropě byly násilím prosazeny průvody zvané gay pride. Řekli bychom, že nemají žádný vliv. Ale iniciátoři se snaží tvrdohlavě prosadit tyto průvody například i na Ukrajině a v Rusku. Proč? Protože vědí, že je to určitý duchovní průlom, a pak jsou doslova otevřeny dveře nečistým démonům na celá území.

Co se týče průvodů prosazujících Boží vítězství v duchovním boji, vzorem je dobývání Jericha (Joz 6,1-20). Izraelité měli šest dní tiše obcházet hradby Jericha, každý den jedenkrát. Sedmý den měli hradby obejít rovněž tiše šestkrát a posedmé měli spustit mimořádně silný vítězný pokřik, doprovázený troubením a bubnováním. Bůh učinil zázrak, hradby Jericha padly, a tím se otevřela brána do celé zaslíbené země.

V Praze je každým rokem, jako závěr celotýdenního festivalu gayů, prosazován obsesní průvod zvaný gay pride. Tedy podle principu agere contra bychom měli být vyprovokováni z pasivity a rovněž pro Krista, Boží zákony i vlastní spásu vydat svědectví o své víře. Jsme povinni hájit morální principy nejen kvůli sobě, ale i pro budoucí generace. Proto navrhujeme, aby každý diecézní biskup bojkotoval uspávající systém ČBK a sám, zodpovědně, před Bohem, jako pastýř své diecéze vyzval osobním

pastýřským listem všechny věřící ke konkrétnímu gestu víry, které bude mít dopad na duchovní atmosféru v diecézi i v celém národě. Konkrétně ať je letos realizován anti gay pride v každé farnosti. Po vzoru Jericha je možno symbolicky mlčky obcházet náměstí, či centrum vesnice s transparenty, a to šest dní. Analogicky, pokud je gay pride plánovaný na sobotu 13. 8. 2016, pak by bylo vhodné, aby v neděli před tím, t.j. 7. 8., nejlépe po ukončení bohoslužeb, lidé symbolicky, tiše, obešli centrum města či vesnice a totéž se pak opakovalo každý den v příhodném čase, nejlépe v podvečer, a to až do pátku. V sobotu 13. 8. by po biblickém vzoru obešli centrum tiše šestkrát a po sedmé by spustili vítězný pokřik, doprovázený tamburínami, trubkami či bubnem (viz video http://vkpatriarhat.org.ua/cz/?p=4905: obcházení centra Kyjeva v roce 2012 – plánovaný gay pride neproběhl!). Lidé by obcházeli s transparenty, jimiž by vyznávali víru v Ježíše Krista jako jediného Spasitele, propagovali tradiční rodinu, ochranu dětí před morální devastací a deklamovali podobná hesla vyjadřující pravověrnou katolickou víru. Ve městech, kde jsou i křesťané nekatolíci, by bylo dobré nabídnout jim v rámci pravdivého ekumenismu a pravdivého postoje k evangeliu a ke svému národu, aby se připojili k tomuto duchovnímu boji za přemožení démonských sil, které se snaží zničit křesťanství i český národ.

Pro Prahu navrhujeme, aby ten den, kdy bude gay pride, byla zmobilizována manifestace za morální hodnoty. Průvod by mohl vyjít asi půl hodiny po započetí gay pride po stejné trase. Věřící by se modlili a zpívali duchovní písně a kněží by při tom pronášeli exorcismy a duchovně čistili tuto zamořenou teritorii Prahy od démonské infekce, kterou dotyční devianti skrze gay pride vnesli. Každá katolická farnost by měla povinnost poslat alespoň dva zástupce tento den do Prahy i s transparentem, například „Občané Benešova vyznávají víru v Krista a Boží zákony“.

Připomínáme, že zřejmě letos bude gay pride v Berlíně a v Paříži pro příliv islamistů zakázán z důvodu tolerance a strachu z teroristických útoků. Paradoxem je, že pražská hlasná trouba, prof. Halík, bude do veřejnosti vytrubovat, že tyto dva protipóly – gayové a muslimové – mají v Česku skrze katolickou církev tvořit super-jednotu.

Vážený otče (arci)biskupe, zasíláme Tobě, jako ordináři diecéze, tyto inspirace a žádáme Tě, abys v této pro církev a národ historické době ve svém Svatodušním pastýřském listu vyzval, aby každá farnost učinila anti gay pride a poslala své zástupce na celonárodní manifestaci do Prahy v den plánovaného gay pride. Anti gay pride má být znakem svědectví

víry a obrany morálních hodnot, Božích zákonů i českého národa před plánovaným systémem autogenocidy.

V den Letnic na apoštoly sestoupil Duch svatý. Ježíš řekl: „Až na vás sestoupí Duch svatý, budete mými svědky v Jeruzalémě, v Judsku... až na konec země“. Tedy budeme svědky, ne lidmi zalezlými do děr, kteří se stydí za Toho, kterého zřejmě neznají anebo k Němu nemají vnitřní vztah – za našeho Spasitele Ježíše Krista! On za nás zemřel na Golgotě a v nikom jiném není spásy. Pro současnou situaci platí: „Kdo mě vyzná před lidmi, toho vyznám i já před svým Nebeským Otcem, a kdo mě zapře před lidmi, toho zapřu i já před svým Nebeským Otcem.“ (Mt 10,32-33)

Kéž v tyto Svatodušní svátky nastane duchovní průlom a z pasivních křesťanů se stanou skuteční svědkové víry. To ať se konkrétně projeví i zevnějším gestem – vyjitím do ulic jak ve své farnosti, tak v Praze.

V Kristu

+ EliášPatriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMrBiskupové sekretáři

27.4.2016**********************************

Kňazom a rehoľníkom na Slovensku

Zoslanie Ducha Svätého (15.5.2016) a homeopatia

Duch Svätý osvecuje rozum pre prijatie pravdy. Homeopatia rozum zatemňuje. Kiež v deň Zoslania Ducha Svätého skrze odvážnych kňazov, ale aj lekárov nastane na Slovensku duchovný zlom!

Čo je v skutočnosti homeopatia? Homeopatia je propagovaná ako nový, neškodný a lepší liečebný

systém. V skutočnosti však ide o zamaskovanú mágiu. Čo o homeopatii hovoria vedci?

Predseda Akadémie vied Českej republiky, prof. Dr. R. Zahradník, DrSc., charakterizuje homeopatiu takto: „Je to svet iracionálna, výmyslov a povier“. Podobná charakteristika je v knihe „Alternatívna medicína, možnosti a riziká“ od 12 profesorov a doktorov vied z Karlovej univerzity.

V roku 1995 Lekárska komora na Slovensku zakázala tzv. alternatívnu medicínu, predovšetkým homeopatiu. KBS ale na Cyrilometodskej púti v Nitre 5.7.1996 homeopatiu schválila s odvolaním sa na II. vatikánsky koncil a tzv. rozvoj vedy (pozri vyjadrenie v Katolíckych novinách). Tým KBS otvorila na Slovensku dvere bleskovému rozšíreniu homeo-podvodu, a tým aj mágie a korupcie. Len za minulý rok 2015 homeopati na Slovensku z tohto podvodného biznisu vyťažili 3 milióny eur.

Eucharistia a homeopatiaKňaz vo svätej omši vyslovuje nad chlebom a vínom Kristove slová a

vzýva Ducha Svätého. Podstata chleba a vína sa mení na Kristovo Telo a Krv. Ide tu o zmenu podstaty – konsekráciu. Homeopati tvrdia, že konajú podobne, že aj oni riedením a pretrepávaním menia podstatu hmoty. V   homeopatii však ide o iné duchovno – o hriešnu mágiu. V   Eucharistii je prítomný živý Ježiš Kristus, v   homeopatii – démon. Ježiš lieči aj dnes, démon nikdy nelieči, len presúva chorobu.

Homeopati vyžadujú vieru – démon potom skrze nich vojde a pôsobí. Pokiaľ je táto pseudoliečba takzvane účinná, nejedná sa teda len o placebo efekt, ale tu už pôsobí sila, energia – démoni. Diabol je opica Božia. Homeopatia nikoho neuzdraví, pacientom sa takzvane uľaví, ale potom sa začnú prejavovať rôzne negatívne následky. Ide o systematické démonizovanie, doslova vydávanie duše pod vládu démona. Zároveň dochádza k otupeniu svedomia a strate spasiteľnej viery. Ľudia si sami platia za démonizáciu, cestu do pekla, stratu svedomia a rozumu a ešte na seba zvolávajú rôzne ďalšie choroby, ktoré sa, ako ukazuje skúsenosť, potom už ani nedajú liečiť normálnymi liekmi a nezaberajú na ne už žiadne antibiotiká.

V ČR, v meste Jeseník v roku 2002 zomrela dcéra lekárnika. Prečo? Dostala ekzém a „liečila“ sa výhradne homeopatikami. Choroba sa rozšírila na vnútorné orgány, ale ona aj tak kategoricky odmietala klasickú liečbu a prevoz do nemocnice. Vo svojich 27-mich rokoch táto žena, matka 4-ročnej dcéry, v dôsledku homeopatickej „liečby“ zomrela.

Dnes už dávajú homeopatiká novorodencom a matkám v   pôrodniciach. Skrze to vchádzajú démoni a ďalšie choroby. A ako to potom riešia? Pomocou iných homeopatických démonov ich vyháňajú a takzvane liečia. Vedenie cirkvi na to všetko dodnes mlčí!

Dr. Maria Meyer z Univerzity v Hannoveri v prednáške na ATK, 28. 4. 1999, vyhlásila: „V akupunktúre a homeopatii sa nevyužívajú prírodné

sily, ale duchovné bytosti. Kto sa podrobí takýmto terapiám, otvára dvere týmto bytostiam (démonom).“

Ten, kto sa nechá liečiť homeopatikami, má peklo na zemi a v hodine smrti sa ten ľstivý had odmaskuje, aby vtiahol svojho pacienta do večného utrpenia v pekle.

Prorok Eliáš v boji proti pohanstvu, ktoré uctieva démonov, varuje Boží ľud: „Dokedy budete kuľhať na dve strany?“ (1Kr 18,21) Dnes sa však už nekuľhá, v katolíckej cirkvi sa ide širokou cestou do záhuby s požehnaním slepých pastierov!

Homeopatia, za ktorou stojí duch lži a smrti, otvorila dvere aj amorálnej homosexualite. Aké ďalšie kroky k samovražde Slovenska budú nasledovať? Legalizácia narkotík, genderu, eutanázie a satanizmu? Bude Slovensko konať pokánie? Nazve pravdu pravdou a lož lžou? A bude za pravdu aj bojovať?

ČO MÁ ROBIŤ KRESŤAN? VYHODIŤ HOMEOPATIKÁ, ÚPRIMNE SA OBRÁTIŤ KU KRISTOVI, dať Mu svoje hriechy a zrieknuť sa démonov, ktorým sa skrze homeopatiká otvoril.

Ježiš aj dnes oslobodzuje od démonov a uzdravuje. „On je ten istý včera, dnes aj naveky!“ (Hebr 13,8) On je tvoj Lekár. V Jeho ranách je i tvoje oslobodenie a uzdravenie (por. 1Pt 2,24).

V mene Ježiša Krista vyzývame všetkých kňazov a rehoľníkov, ale aj všetkých cirkevných predstaviteľov, aby sa zriekli homeopatie a démona, ktorý skrze túto „duchovnú liečbu“ pôsobí. Kiež k úprimnému pokániu vyzvú podriadených a zároveň sami nech v tom idú príkladom!

Poznámka pre kňazov: Kiež každý kňaz na Svätodušnú nedeľu, 15. 5. 2016, aspoň v   oznamoch po svätej omši povie krátko ľuďom o tom, že homeopatia je podvod a má negatívny dopad aj na vieru a morálku. Nech veriaci v tento deň vyhodia homeopatiká a nech už žiadne nekupujú! Toto je konkrétne gesto pokánia pre celú farnosť. Boh potom dá ďalšie svetlo k duchovnej obnove cirkvi na Slovensku.

Veni Sancte Spiritus!

+ EliášPatriarcha Byzantského katolíckeho patriarchátu

+ Metod OSBMr + Timotej OSBMrbiskupi sekretári

6. 5. 2016 Kópie: KBS; Premiérovi a vláde SR; Ministerstvu zdravotníctva SR; Masmédiám

Biskupům katolické církve

Je exhortace Amoris laetitia heretická?

Dvě stě šedesáti stránková apoštolská exhortace Františka vyvolala rozruch. Liberálové ji opěvují. Kard.   Kasper prohlásil, že to je největší revoluce v   katolické církvi za 1500 let . Naproti tomu se zvláště rodinné organizace vyjádřily, že jde o heretický dokument, prosazující likvidaci křesťanské morálky a rodiny! Vina za katastrofální stav v církvi dnes dopadá

1) na papeže Františka Bergoglia2) na otrávené kořeny II. Vaticana

Ad 1) Heretická exhortace Amoris laetitia má za cíl podkopat katolické učení ve vztahu k nerozlučitelnosti svátostného manželství, k antikoncepci, k metodám umělého oplodnění, k amorální homosexualitě, ke „genderové schizofrenii“.

Amoris laetitia v celé VIII. kapitole (odstavce 291–312) obsahuje jakýsi zmatený výklad katolické nauky, takže povědomí o povaze a účincích smrtelného hříchu zcela zaniká. Místo jasných formulací František používá ideologický jazyk a uvádí selektivní a zavádějící citace z předchozích církevních dokumentů.

V odstavci 280–286 pod názvem „Potřeba sexuální výchovy“ František podporuje trend, který je proti morálním principům i proti Božím zákonům! Nestaví se na stranu rodičů, ale na stranu organizací, které prosazují genderovou ideologii a vnucují už dětem od 4 let amorální zvrácenosti.

František tvrdí, že tzv. „stejnopohlavní svazky“ homosexuálů mohou poskytovat „určitou stabilitu“ a mohou vykazovat jistou podobnost či souvislost s manželstvím: „Musíme uznat velkou rozmanitost rodinných situací, které mohou poskytovat určitou stabilitu, i když faktické či stejnopohlavní svazky nelze klást jednoduše na roveň s manželstvím“ (odstavec 52). Tímto František jako falešný pastýř zaujímá postoj protichůdný Písmu, které homosexualismus nazývá ohavností, a zamlčuje, že Bůh zvrácenou sodomii trestá vyhlazením (srov. Jud 7, 2Pt 2,6). František tím schvaluje pseudo-manželství homosexuálů, pouze

alibisticky dodává, že je nelze klást na stejnou rovinu s přirozeným manželstvím.

František podporuje ústřední aspekt „genderové ideologie“, když tvrdí, že „nesmíme zapomínat, že biologické pohlaví (sex) a sociokulturní pohlaví (gender) lze rozlišovat, ale nikoliv oddělovat“ (odstavec 56). Z důvodu propagace genderu líbá nohy transsexuálům.

Na jiném místě gender klidně odsoudí, ale základní falešný princip prosazuje. Výsledek je takový, že protipřirozenou až démonickou gender ideologii, která tvrdí, že člověk už není ani muž ani žena, ale jakési ono, František de facto legalizuje.

František prolamuje pojmy NWO do katolické terminologie, a tím de facto normalizuje na církevní půdě celý tento démonský systém. Skrze destruktivní pojem prosadí hřích a herezi a vzápětí, aby paralyzoval odpůrce, to vyvrátí. Je to, jako by dal napít jedu a pak řekl: ale to se pít nesmí. Výsledek je smrt.

Cílem exhortace je odstranit Boží zákony a nahradit je relativismem, subjektivismem a prvky dekadentní antikultury. Tuto autogenocidu křesťanství pokrytecky přikrývá „milosrdenstvím“ a „láskou“. Bergoglio přijal ducha antikrista! Morální pilíře likviduje nikoliv formulováním změny nauky, ale zavedením principu její subjektivní „milosrdné“ aplikace. Tím se dopouští rouhání a hříchu proti Duchu svatému. Podle Písma svatého i dogmatických dokumentů Bergoglio jako heretik není platným papežem. Vše, co koná, je neplatné a nezávazné (viz bula Cum Ex Apostolatus Officio).

ad 2) Vina za katastrofální stav v   církvi dopadá na otrávené kořeny II. Vaticana

Exhortace by nemohla vzniknout, kdyby pro ni nebyla připravena půda! A připravilo ji na II. Vaticanu aggiornamento Jana XXIII. V důsledku jsou dnes na teologických fakultách popírána všechna základní dogmata katolické víry (Božství Kristovo, Jeho spasitelná smrt na kříži, Jeho historické a reálné vzkříšení, jedinečnost spásy v Kristu, dokonce i samotná inspirace Písma svatého). Místo základních pravd křesťanství je prosazován internáboženský dialog. Pohanské kulty s uctíváním démonů jsou pokládány za řádné cesty ke spáse. Tím je likvidována křesťanská misie. Navíc, katolíci vystaveni invazi antimisie se nemohou bránit, protože je hlásána úcta k pohanským kultům. Na křesťanských územích probíhá masová antimisie hinduismu, buddhismu a islámu, které otevřel dveře II. vatikánský koncil deklarací Nostra aetate. Právě

na těchto falešných základech pokračuje aggiornamento v oblasti likvidace morálních hodnot. Je přijato antidesatero s prioritou homosexualismu (Lisabonská smlouva), USA vyhlásily násilné prosazování homosexualismu jako prioritu své zahraniční politiky. František tento trend gesty i slovy podporuje. Není ale sám, stojí za ním armáda heretických teologů (falešných proroků). Biskupské kolegium de facto zradilo podstatu svého poslání. František je jen vrcholem ledovce. Podhoubím je tzv. vědecko-kritická teologie s duchem New Age. Tyto hereze a duch se už staly oficiálním učením, přestože diametrálně protiřečí Písmu svatému i celé Tradici církve. Tím bylo vytvořeno nové (heretické) sentire cum ecclesia. Takže nyní bojovat za morální hodnoty je předem prohráno. Proto už mohl František svou exhortaci beze strachu vydat. Ve skutečnosti František i heretičtí teologové dovršili program II. vatikánského koncilu, který dal papež Jan XXIII., v   heslu aggiornamento . Na koncilu dostali hlavní slovo heretičtí a liberální teologové, aby připravili půdu k likvidaci pravověrnosti, ale i morálních hodnot.

Co Bůh po nás dnes žádá? Pokání!Pokání musí činit hierarchie a pokání musí činit i Boží lid. Každý věřící

ať denně obětuje jednu hodinu modlitbě, nejlépe od 20:00 do 21:00.Pokání pro hierarchii: Musí přiznat pravdu, že II. vatikánský koncil i

přes mnohé pozitivní výroky otevřel dveře herezím synkretismu v dekretu Nostra aetate. II. vatikánský koncil připravil cestu ke změně víry i morálky, k přijetí ducha světa a k vyhnání Ducha svatého z církve. Proto:

1) tento koncil byl heretický a je neplatný (viz http://vkpatriarhat.org.ua/cz/?p=33930)

2) na Jana XXIII. za jeho aggiornamento a předání vlády heretikům na koncilu dopadá Boží anathema, tedy posmrtné vyloučení z církve. Tato Boží anathema dopadá i na Pavla VI., který heretické dokumenty tohoto koncilu schváli. (viz https://www.youtube.com/watch?v=gcW-_GoiOI8)

Bez vyhlášení anathem by nemohla započat pravdivá obnova církve. Totiž na herezích není možné budovat církev ani bojovat proti pekelným branám, jak to dostal za úkol apoštol Petr.

Po ovoci Koncilu se pozná strom. Nyní žneme ovoce herezí, ducha světa, synkretismu a hlavně aggiornamenta – přizpůsobení se tomuto světu. II. vatikánský koncil se stal skutečně historickým zlomem. Jeho posledním ovocem je dnes Františkova heretická exhortace.

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMrBiskupové sekretáři

8.5.2016Kopie: Biskupům pravoslavné církve; Politickým představitelům katolických států; Masmédiím

Kořen liberalismu

Kdo jsou liberální teologové? Nejsou to muži víry ani obhájci pravověrnosti, nejsou to lidé hluboké duchovnosti a modlitby, rovněž to nejsou lidé, kteří by byli spravedliví před Bohem, zachovávali by Boží zákony a nepřekrucovali by je a neobcházeli.

Liberální teologové jsou ignoranti skutečného duchovního života i duchovního boje za spásu nesmrtelných duší. Nejde jim o osobní vztah k Bohu. Nečiní pravdivé pokání – nepřiznávají si hřích ani hříšnost před Bohem. Naopak, hříchy zamlčují, posvěcují je a z hříšnosti dělají normu. Tím odstraňují Boží zákon a nastolují lidská ustanovení (srov. korban; Mk 7,11). Navíc jsou to lidé, kteří vpravdě nemilují bližního, protože neusilují o jeho největší dobro – aby pravdivě poznal Krista a spasil svou duši. Sami Krista nenásledují a druhé, kteří by Ho chtěli následovat, zesměšňují a zastrašují. Neví, co to je pravá moudrost, která počítá se smrtí, Božím soudem a realitou věčnosti. Dovedou mluvit, ale tak, že pravdu ubíjí, takže ztrácí motivační sílu. Tito teologové (falešní proroci) rozpitvávají literu Písma a naplňuje se na nich to, co řekl Ježíš: „Litera zabíjí.“ Mají ducha hereze, ducha falešné lásky, která rozmělňuje Boží pravdy a Boží tajemství bojkotuje. Vysvětlují je ne v Duchu Božím a v Boží moudrosti, ale podle svého rozumu. Jejich ovocem proto není pravdivé pokání a obrácení, ale omlouvání hříchu a jeho falešné tolerování. Tím si chtějí získat vlažné křesťany, aby na nich parazitovali. Místo obrácení k Bohu je chytají do pasti zdánlivé moudrosti, aby měli dojem, že se orientují v tisíci tzv. teologických problémech, s cílem, aby je odvedli od podstaty, kterou je pokání a následování Krista. Za těmito teology (falešnými apoštoly) je duch lži, duch antikrista. Celá historicko-kritická teologie je výsměchem pravdivé exegezi, která musí mít téhož ducha, jakého měli svatopisci, to je Ducha Pravdy – Ducha Božího.

Jak může vysvětloval Boží tajemství člověk, který nemá de facto žádnou zkušenost s Bohem, nenásleduje Krista a nemá Ducha Božího?

Jeho výklady, i když jsou zdánlivě logické, jsou heretické a nevedou k životu s Bohem. Působí morální rozvrat a duchovní smrt. Proto každý liberální teolog musí konat pokání – odvrátit se od ducha ateizmu a ducha světa i celého heretického systému. Musí přijmout téhož Ducha, jakého měl apoštol Pavel a jakého měli ostatní apoštolé a svatopisci. Na této cestě se musí zakořenit životem modlitby i počítání s Bohem ve svém soukromém životě. Církev nepotřebuje heretické teology; v dnešní krizové situaci potřebuje Boží lidi, proroky, evangelisty, misionáře, mučedníky za pravdu. Současní teologové jimi nejsou. A tito teologové reprezentují nejvyšší úřady v církvi jako biskupové a kardinálové. Po II. vatikánském koncilu obsadili všechny církevní úřady a přivedli Kristovu církev k totálnímu kolapsu. Všechno v církvi dovolují, jen pravdy evangelia se hlásat nesmí. Studentům teologie zprostředkovávají nejrůznější duchovní směry, včetně dekadentních – homosexuálních a pedofilních, okultních a heretických, jen nesmí přijmout a zastávat Ducha Pravdy. To by bylo důvodem k vyloučení ze semináře. Mají možnost – buď se během pětiletého studia Ducha Kristova zřeknou, anebo budou vyhozeni, přinejmenším nebudou připuštěni ke svěcení. To je dnes podmínka sine qua non, kterou postavil duch hereze vládnoucí v katolické církvi. Boží slovo naproti tomu výrazně říká: „Kdo nemá Ducha Kristova, není Jeho“. Všechna ta zdánlivá učenost je dnes v podstatě pastí k odvedení od podstaty, od pravdivé modlitby, od pravdivého pokání a následování Krista. Ba dokonce pokud se i někteří obrátí, ale nezůstanou na této cestě věrně dál následovat Krista, pak i kdyby konali zázraky, v hodině smrti o nich bude platit Kristovo slovo: „Odejděte ode mne pachatelé nepravosti, neznám vás.“ (Mt 7,23) Cesta Božího milosrdenství je otevřena jen těm, kteří konají upřímné pokání. Není pro ty, kteří se opovážlivě spoléhají na Boží milosrdenství, a pod frázemi o Božím milosrdenství se dopouštějí ještě větších hříchů a zločinů. Takovým patří „Běda!“ (srov. Mt 23,13n) a jejich konec je věčná záhuba.

+ EliášPatriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMrBiskupové sekretáři

24. 3. 2016

Kněžím a členům fokoláre

Nastane reforma uvnitř fokoláre?

1) Pozitiva hnutí fokoláre: Zakladatelka Chiara Lubichová se svými přítelkyněmi v době, kdy

končila válka, zažila hluboké duchovní zkušenosti, které mohly být mnohým povzbuzením ve víře.

Dnes největším pozitivem je, že se kněží fokoláre pravidelně scházejí. Když byl arcib. J. Graubner kaplanem ve Valašských Kloboukách, přijela za ním návštěva, ale bohužel nebyl doma. Na nástěnce byl vyvěšen bohatý program hodin náboženství, ale úterek byl volný. Rezervoval si ho na setkání s fokoláre-kněžími. To je třeba ocenit. Čas si našli i ostatní fokolaríni. Jiní kněží diecéze to nedokázali. Každý byl individualista, i když mnozí byli velmi horliví v opravách chrámů, v katechezi či pastoraci. O setkání s bratřími a společný duchovní program však zájem neměli, pokládali to za utracený čas. Pravidelné setkávání fokolarínů bylo v   individualistické struktuře skutečně něčím revolučním . Když chtěli jiní kněží tvořit bratrské společenství na modlitbě, Božím slově i vzájemném povzbuzování, po několika pokusech to vždy zkrachovalo.

Pravdivá kritika hnutí fokoláre, kterou zde uvádíme, je projevem čisté lásky a touhy, aby usilovali o skutečnou jednotu s   Kristem ukřižovaným a chodili v   Duchu pravdy . Kéž by se stali světlem a příkladem v této době mimořádné zkoušky, do které se církev dostala, a to nejen v ČR.

2) Negativa fokoláre:Mlčení ČBK pod vedením fokoláre stahuje vinu za tyto zločiny: K uzákonění registrovaného partnerství homosexuálů fokolarínská

ČBK mlčela. K amorální gender ideologii ČBK i fokoláre mlčí! K zákonu o sociálně právní ochraně dětí, ve skutečnosti – k systému

na kradení dětí rodičům, ČBK i fokoláre mlčí. Ke gay pride v Praze biskupové ČBK i fokoláre mlčí. K Lisabonské smlouvě, která je antidesaterem, ČBK i fokoláre mlčí. K legalizaci narkotik ČBK i fokoláre mlčí. K antidiskriminačním zákonům, které zavádějí homodiktaturu, ČBK i

fokoláre mlčí.K šíření zednářství i jeho různých forem ČBK i fokoláre nejen mlčí, ale

diskrétním způsobem je i propaguje.

K legalizaci prostituce ČBK i fokoláre mlčí. K uzákonění adopce dětí homosexuály ČBK i fokoláre mlčí. K několikrát opakovanému havlovskému Fóru 2000 s   T.   Halíkem a

dalajlámou prosazujícím New Age a NWO, ČBK i fokoláre mlčí.Toto mlčení je ovocem toho, že ČBK i po vyzvání mlčela k herezi

arcibiskupa Zollitsche, který popřel spasitelnou Kristovu smrt na kříži. Ale ČBK i fokoláre už nemlčí, když jde o prosazování islamizace

v ČR. Dokonce vzali od státu 200 milionů Kč, aby pod rouškou Charity nasadili islamisty do Česka. V krytí a prosazování zločinů se ukázali jako církevní sluníčkáři.

Fokolarínské vedení ČBK si vynutilo restituce. Avšak dlouholetého vedoucího fokoláre, nynějšího biskupa Hučka, nedonutilo, aby vrátil vdově Dr. Šutkové majetek, který jí ukradl.

Fokoláre chce hypnotizovat věřící: Hypnotizér M. K. získal v Košicích doktorát z teologie za okultní hypnózu, kterou zařadil jako novum do pastorační praxe. Vinu za to nese rektor-fokolarín, Doc. A. Konečný. Hypnóza je dodnes pravoslavnou církví zakázána jako prvek spojený s okultismem a znásilňováním lidské psychiky. Biskup L. Hučko (fokoláre) zřídil pro hypnotizéra M.K. sociálně-právní poradnu, aby mohl pod touto hlavičkou „blahodárně“ hypnotizovat věřící.

Pseudoumění a fokoláre: V Praze byla „umělecká“ výstava, kde byl kříž a na něm nahá žena a rovněž obrazy podobného charakteru. Věřící prosili vedení ČBK, aby protestovalo proti urážení křesťanské víry. Mluvčí ČBK, který tlumočil postoj foko-kardinála M. Vlka, prohlásil, že „zde jde o hodnotné umění a ti, kdo se pohoršují, nemají katolickou víru“. Tento kardinál vyhlásil (2016) v televizi herezi, že islámský Alláh je prý náš Bůh, tedy Otec našeho Pána Ježíše Krista. Má pan kardinál ještě katolickou víru?

Co fokolarín arcibiskup J. Graubner? Dovolil liberálnímu duchu, aby ničil bohoslovce. Rovněž absolventi katolické školy spadající pod charitu se veřejně hlásí k buddhismu, a ne ke křesťanství. Zásluhu na tom mají profesoři z teologické fakulty. Graubner rovněž dovolil, aby na teologické fakultě v   Olomouci probíhala převýchova řeholníků v duchu liberalismu a New Age. Ta byla završena zen-buddhistickými duchovními cvičeními na sv. Hostýně! Do čela bohoslovecké fakulty byla zvolena žena – děkanka. Tento progres falešného feminismu zasáhl i samotnou biskupskou konferenci – mluvčím ČBK byla žena, fokolarínka. Je to podobné, jako by

si lékaři vybrali za svého mluvčího výřečnou kadeřnici, anebo hokejisté za svého trenéra učitelku mateřské školky.

V ČR kard. M. Vlk a arcibiskup J. Graubner, oba z hnutí fokoláre, byli po pádu komunizmu po celou dobu předsedy ČBK. V biskupském sboru bylo dokonce sedm členů tohoto hnutí. Tedy církevní vláda je plně v rukou fokoláre. Ta úžasná šance! Mohli za 26 let zprostředkovat skutečné duchovní probuzení. Mohli v seminářích zavést hlubokou kněžskou formaci. Z této formace pak mohly vyplynout účinné evangelizační modely realizované skrze hnutí, které má nejsilnější základnu aktivních laiků v ČR. Mohli dát model pravdivého křesťanství po vzoru prvních křesťanů. Bohužel, musíme konstatovat, že hnutí fokoláre žádnou duchovní revoluci nepřineslo, ba naopak, vedení fokoláre nese plnou zodpovědnost za masový odpad z 5 na 4 milióny katolíků v ČR, a to jen za 10 let.

Otázka (de)formace seminaristů: Ani kard. Vlk ani arcibiskup Graubner nikdy nevystoupili proti skutečné duchovní rakovině, kterou je ateistická filozofie obsažená v historicko-kritické metodě (teologii). Nevystoupili proti propagaci synkretismu s pohanstvím, ba naopak, po vzoru Chiary ji prosazovali. Nevystoupili proti propagaci homosexuality ani proti svěcení žen a ani proti duchu New Age. Tyto rozkladné teorie u profesorů i seminaristů tolerovali. Oba, jako ordináři fokoláre, nikdy neodsoudili tato rakovinová ložiska, proto nesou zodpovědnost za pokročilý stav této smrtelné choroby, a to jak v seminářích, tak i mezi Božím lidem.

Tato duchovní slepota je oficiálním postojem celého hnutí Fokoláre.

a) Synkretismus FokoláreUctívat Boha a zároveň uctívat i démony ve zvířatech je synkretismus. „14. červen. Ve vstupní hale Centra Mariapoli visí neobvyklý nápis:

Bhakti, cesta lásky. Jednota s Bohem a universální bratrství hinduismu a křesťanství.“ (Nové Město 10/2002)

Bhakti ve skutečnosti není cestou lásky, protože je falešnou cestou sebezbožšťování a modlářství. Křesťanství nemůže tvořit s hinduismem univerzální bratrství. Proč? Protože křesťané uctívají jediného Boha a hinduisté uctívají démony – bohy s malým b (srov. 2Kor 6,14n). První přikázání tento synkretismus jasně zakazuje: „Já, Hospodin, jsem tvůj Bůh! ... nebudeš míti jiné bohy…“ (Dt 5,6-7; 14-15)

Zakladatelka fokoláre, Chiara, dostala několik čestných doktorátů od hinduistů a buddhistů a rovněž její tzv. premjóga je svědectvím jednoty

ducha fokoláre s   hinduismem a buddhismem . Toto je ale odpad – apostaze – od spasitelné víry. Je to hřích proti Duchu svatému – odmítnutí Ducha pravdy, přijetí ducha lži a smrti! Toto je veřejná zrada Ježíše Krista. Výrok arcibiskupa Graubnera v zápase o restituce se ve skutečnosti plně vztahuje na Chiaru a fokoláre: „Změna postoje by musela znamenat přiznání viny, pokání a nápravu. Toto je ale příliš náročný požadavek pro lidi odmítající (jediného) Boha a duchovní hodnoty vůbec!“ Fokolarínské hnutí s duchem New Age připravuje autogenocidu křesťanství, a to nejen v ČR! Proto fokoláre musí konat pokání z apostaze! Pro fokoláre které tvoří jednotu s herezemi synkretismu a neomodernismu, je příliš náročným požadavkem „přiznání viny, pokání a (konat) nápravu“. „U Boha není nic nemožného“. (Lk 1,37) Najde se v hnutí jeden pokorný, který poví s Marií své bytostné „ANO“ Bohu?

b) Premjóga Chiara L. založila tzv. premjógu (fokojógu), která je plodem

duchovního synkretismu fokoláre. Prohlásila, že při meditaci s hinduisty prožila duchovní vibrace. Bůh v hinduismu není osobou; démoni, které uctívají, se projevují jakousi vibrací. Pokud tento vibrující duch, kterého přijala Chiara Lubich, pronikl také celé hnutí fokoláre, které založila a vedla, pak je potřebné z toho konat veřejné pokání! (podrobněji v: „Čtyři slova z Ukrajiny“) Je tragedií, že „Nostra aetate“ II. Vaticana (1965) i Jan Pavel II. v Assisi (1986) tomuto heretickému synkretismu otevřeli dveře. Proto byla zveřejněna anathema na II. Vaticanum a posmrtně i na Jana Pavla II. Bez toho by pravdivá obnova církve nemohla nastat.

c) Sekta Mnozí z těch, kdo odešli z hnutí fokoláre, vydávají otřesná svědectví.

Ex-členové fokoláre porovnali analýzu PhDr. G.A. Galantiho, který zkoumal Moonovu sektu - tzv. Církev Sjednocení (jednoty), a ve své studii došli k závěru, že více než 10 různých technik tzv. vymývání mozků užívá nejen Moonova sekta, ale i hnutí fokoláre. Tyto techniky byly popsány v knize Roberta J. Liftona „Studie vymývání mozků“.

d) New Age Zakladatelka hnutí fokoláre Chiara Lubich, dostala odměnu od Rotary

tridentského Alto Adige Südtirol 2001. Rotary klub má úzké spojení se svobodnými zednáři. Představitel Rotary pan Mattarolo říká: „Máme podobné cíle … i my chceme jednotu.“ (Nové Město 9/2001) Za jakou jednotu dostala Chiara odměnu? Za takovou, jakou by vytvořil lékař s pohřební službou za dodávku dostatečného množství zemřelých.

e) Heretická vláda fokoláre v ČRV roce 2002 fokolarínský kardinál M. Vlk de facto zlikvidoval

katolickou bohosloveckou fakultu v Praze. Byli vyhozeni pravověrní učitelé: Prof. ThDr. V. Wolf, Prof. ThDr. J. Polc a jiní. Dnes už se zde hlásají oficiálně bludy a propaguje nemorálnost. Jistý student byl v roce 2005 dvakrát vyhozen od závěrečné státní zkoušky z dogmatické a morální teologie za to, že na základě Písma svatého nazval homosexualitu hříchem.

„Prorocký“ výrok Ch.   Lubichové : „Nezdá se vám, že nyní jednota světa, ve kterou pevně věříme, se dnes ještě více přiblížila?... Proto všichni spolu děláme nový krok k tomuto cíli.“

Takový cíl má NWO a New Age. Pán Ježíš se modlil za jednotu, ale těch, kteří ze světa vyšli a svět je za to nenávidí (srov. J 17,14).

Hnutí fokoláre má dnes více než 300 biskupů a více než 10 kardinálů. Jsou tito pastýři, kteří tvoří jednotu s apostazí své zakladatelky, slepí? Všichni mají jedno společné: notoricky odmítají pravdivé pokání, bez něhož ale nikdo spasen nebude (Lk 13,3). Upřímní fokolaríni tvoří základnu pro duchovní elitu, která však netvoří jednotu s Duchem svatým, ale s duchem New Age. Je to podobné, jako u zednářů. Prostí členové jsou přesvědčeni, že slouží dobru a lidstvu. Co koná skrytě vládnoucí elita 33 ke genocidě lidstva, to oni neví. Jak elita zednářů, tak i fokolarínů – obojí mají své stupně tajemství, z důvodu účinné manipulace se svými podřízenými.

V   současné době vidíme ovoce aggiornamenta II.   Vaticana na pseudopapeži Františku Bergogliovi . Souhlasí fokoláre s jeho „prohomosexuální“ politikou? Anebo stále ještě mantruje: „Neurážejte nám Svatého otce!“ Jenže Bergoglio je pro své hereze vyloučen z katolické církve. Úřad okupuje nezákonně. V USA tyto dny jezuité, jejichž členem je i Bergoglio SJ, měli odvahu uspořádat konference pod názvem: „Je tento papež vůbec katolíkem?“. Ale fokolaríni s ním tvoří jednotu – stále stejná písnička o „lásce“ a teď navíc i o „milosrdenství“. Zatím ještě nelíbají po jeho příkladu nohy transsexuálům, ale islamizaci vehementně prosazují. Foko-biskup Radkovský má na tom rovněž vinu, protože prosadil (2016) za svého nástupce veřejného islamofila a heretika Holuba. Cílem je vytvoření podmínek pro šaría v plzeňské diecézi, a tím i v ČR.

3) Závěr: Vážení členové hnutí fokoláre, jsme si vědomi, že je mezi vámi mnoho

upřímných křesťanů, kteří chtějí sloužit Bohu i církvi a potřebují společenství. Musíme přiznat, že pouhé formální křesťanství a jen oficiální

společenství v chrámech nevytváří pro duchovní život nutné podmínky. Nenahraditelný prvek společenství vám nabídlo hnutí fokoláre a vy jste v něm viděli možnost k rozvoji svého křesťanského života. Obracíme se tímto především na upřímné kněze v tomto hnutí, kteří bolestně prožívají, jakým směrem vedení fokoláre kráčí a jsou nuceni pod poslušností tuto cestu přijmout. Proto je vybízíme: Nebojte se! Vy, kteří upřímně hledáte, učiňte vnitřní reformu a návrat k pravověrným kořenům i pravdivému Duchu, kterého měli apoštolé a mučedníci. Pokud budete vyloučeni, pak založte pravověrnou větev, která bude nést vpravdě odpovídající název „Mariino hnutí“. Svatá Bohorodička je královnou i proroků. Svatý Jan, který vedle ní stál pod křížem, byl nejen apoštolem, ale i prorokem, plně otevřeným Duchu pravdy, Duchu Božímu. Nebojte se, začněte! Kéž letošní Svatodušní svátky (15. 5. 2016) budou duchovním zlomem ve fokolarínském hnutí v ČR a tento zlom se stane modelem pravdivé reformy v celé církvi!

Na ten úmysl se modlí

+ EliášPatriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMrBiskupové sekretáři

9. 5. 2016

************************************

Základní informace o Byzantském patriarchátu

Byzantský patriarchát je všeobecný, neboli katolický. Byl vyhlášen synodem sedmi biskupů Ukrajinské pravověrné řeckokatolické církve (UPŘKC) 5. 4. 2011 v Žovkvě, Lvovská oblast. Tento synod se v roce 2009 kvůli herezím kardinála Huzara oddělil od řeckokatolické církve, v jejímž čele Huzar stál.

Vzhledem k nutnosti zachování pravověrného křesťanského učení, boje proti herezím a synkretismu byl 5. 4. 2011 založen patriarchát, který chrání křesťanské morální hodnoty, tedy Boží zákony. Patriarchát nemá charakter teritoriální, ale personální. To znamená, že si nepřivlastňuje teritoriální vládu, ale sjednocuje věřící, kteří touží zachovat pravověrné křesťanské učení. Vznikl v   době masového odpadu od pravověrného křesťanství.

Heretičtí hierarchové spolu s liberálními teology – falešnými proroky – mění Kristovo učení. Herezemi neomodernismu a synkretismu s neopohanstvím vyhnali Ducha Kristova z církve. Důsledkem je, že v bývalých křesťanských státech jsou prosazovány antihumánní gender zákony, které schvalují a privilegují homosexualismus, transsexualismus, pedofilii, zoofilii a morálně ničí jedince, rodinu i společnost. Jednotlivé „křesťanské“ státy jsou tím vtaženy do procesu morální, duchovní a fyzické autogenocidy. Tragedií je, že Vatikán a jemu podřízená církevní hierarchie pokrytecky mlčí a de facto schvaluje tuto cestu časného i věčného sebezničení. Vatikán vyvíjí aktivitu na přizpůsobování se současnému světu, tedy na falešné aggiornamento.

Byzantský patriarchát vystupuje v apoštolské a prorocké autoritě ve shodě s biblickým učením o církvi. V autoritě Trojjediného Boha vyhlásil anathemy za zradu Krista a evangelia dle Gal 1,8-9: „Kdo by hlásal jiné evangelium, i kdyby to byl anděl z nebe, budiž proklet, anathema sit“ i na nejvyšší církevní představitele: na papeže Jana Pavla II., Benedikta XVI. i na některé východní patriarchy

Předtím tuto službu částečně vykonával Synod pravověrných biskupů UP HKC.

Osobní údajePatriarcha Eliáš OSBMr, narozen 1946, Česká republika, na kněze vysvěcen 1972. Vstup do řehole sv. Basila 1991. Doktorát z teologie obdržel na Karlově Univerzitě v Praze. Tajnou biskupskou chirotonii zveřejnil 3. 3. 2008. Biskup Metoděj OSBMr, sekretář Byzantského patriarchátu, narozen 1968, Česká republika. Vstup do řehole sv. Basila 1991, kněžské svěcení 1996, doktorát z teologie obdržel na Karlově Univerzitě v Praze. Tajnou biskupskou chirotonii zveřejnil 3. 3. 2008. Biskup Timotej OSBMr, sekretář Byzantského patriarchátu, narozen 1973, Slovenská republika, do řehole sv. Basila vstoupil 2008, kněžské svěcení 2004, licenciát církevního práva obdržel v Římě. Biskupská chirotonie – červenec 2008, Pidhirci. (pozn. OSBMr znamená Řehole sv. Basila Velkého reformovaná.)

Datum, místo a světitelé patriarchy Eliáše a biskupa Metoděje nejsou zveřejněny z důvodu ochrany před intrikami ze strany kard. Huzara a jeho spolupracovníků. Biskupská posloupnost je napojena na arcibiskupa A. Šeptického, OSBM. V době zrušení

řeckokatolické církve komunistickou vládou přijali tajná biskupská svěcení: biskup S. Dmyterko OSBM (studia teologie v ČR), I. Bilyk OSBM, P. Vasylyk, V. Sterňuk CSsR, J. Kavaciv OSBM....

OBSAHPrvní slovo: HODINA S JEŽÍŠEM – KONTEMPLATIVNÍ MODLITBA.…3

I. Východní meditace a křesťanská modlitba………………….……..….…….3II. Ježíš, Spasitel a Pán……………………………………………..…..…...…5III. Kontemplativní modlitba - zásady, řád, jednotlivé modely……..………..14IV. Otázky a odpovědi………………………………………………...……....32V. Nepřetržitá modlitba………………………………………………...…….34

Druhé slovo: KRITIKA HKT (HISTORICKO-KRITICKÉ TEOLOGIE)…....36I. Obrácení žákyně R. Bultmanna……………………………………..…...39II. HKT mění myšlení studentů……………………………………….….....40III. Desatero HK……………………………………………….………….....43IV. Šest odsouzených herezí HKT…………………………………………...49V. Kardinál J. Ratzinger o HKT………………………………………….....50VI. Aktuálnost encykliky sv. Pia X.: Pascendi Dominici Gregis…………....53VII. Statistika a pokání………………………………………………….…….57VIII. Vize, perspektiva, projekt duchovního vzkříšení………………………..59

Třetí slovo: POHANSKÁ NÁBOŽENSTVÍ………………………….….64I. Nostra aetate po 40 letech……………………………………...….…..64II. Ovoce špatné interpretace Nostra aetate……………………………….67III. Relativismus…………………………………………………………...69 IV. Jóga, TM, New Age, hnutí Fokoláre…………………..……………....73V. Ovoce orientálních meditací………………………………………...…80VI. Bojové umění…………………………………………………………..82VII. Tibetský dalajláma……………………………………………………..85VIII. Vyjádření k setkáním v Assisi……………………………...……….....87IX. Prorocký úřad…………....………………………...……….…..……...89

Čtvrté slovo: OKULTISMUS…………………………….………………92I. Katechizmus katolické církve………………………………………….93II. Homeopatie………………………………………………………….....97III. Silvova metoda……………..……………………………………….......99IV. Reiki………………………………………………………….……….101V. Kineziologie…………………………………………………………..102VI. Akupunktura…………………...……………………………………...103VII. Hypnóza……………………………………………..………………..104VI. Magnetismus………………………………………………….….…...105VII. Současná psychologie a okultismus…………………………………..105VIII. Radiestezie, proutkařství a tzv. geopatogenní zóny…………………..108IX. Hudba…………………………………………………………………109XII. Východní kánony (pravoslavné církve)…………..………...…..….…111

Doslov .....................................................................................................................117Doplněk: aktuální dopisy .....................................................................................124community.org.ua, uogcc.org.ua, vkpatriarhat.org.ua