Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Ze staročeského slovníku: Pojem cesty ve světle staročeské slovní zásobyAuthor(s): PETR NEJEDLÝSource: Listy filologické / Folia philologica, Vol. 119, No. 1/4 (1996), pp. 52-55Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23466986 .

Accessed: 10/06/2014 09:21

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 188.72.96.107 on Tue, 10 Jun 2014 09:21:20 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Listy filologické CXIX, 1996, 1-4, pp. 52-55

Ze staročeského slovníku:

Pojem cesty ve světle staro

české slovní zásoby*

PETR NEJEDLÝ (Praha)

Jiřímu Cejnarovi к 70. narozeninám'

0. Pojem cesty byl pojmem klíčovým jak ve starší literatuře, tak v životě středověkého člověka. Vyplývalo to z křesťanského pojetí lidského života jako směřování к životu věčnému (motiv poutníka, srov. dokudz pút ník nepřišel, to jest pán náš Jezus Kristus, jenž <s>stúpil s nebe na pút to

hoto světa GestaB 10b2). Středověký člověk sám byl ovšem v podstatě tvor domácí, žil vázán na jedno místo; styky se vzdálenějším světem byly do

ménou jen některých skupin obyvatel (kupci, šlechta, klérus, žáci, vojsko). К bližšímu poznání toho, co si pod pojmem cesty středověcí lidé předsta vovali a jak na druhé straně takovou cestu vnímali a poté jazykově vy

jadřovali, může částečně přispět staročeský lexikální materiál. Uvedené úda

je platí zhruba pro období do poslední čtvrtiny 15. století, tedy do doby, v níž se někdy

- a tady zřejmě právem -

spatřují počátky renesance v našich ze

mích.3

1.1. Ústřední pojmy nacházíme v čeledích staročeských slov cesta a pút. Z hlediska etymologie byla původnějším výrazem pro cestu pút: indoev

ropský kořen *pont- (srov. např. lat. pons 'most') označoval to, po čem lze

překonávat neschůdný terén. Toto pojmenování prostředku se brzy přesunu lo na pojmenování příslušného děje.

* Práce vznikla díky podpoře GA ČR (č. 405/94/1367) a GA AV ČR (č. 961406). 1 PhDr. Jiří Cejnar, CSc.,

* 26. 12. 1924, dlouholetý člen autorského a redakční

ho kolektivu Staročeského slovníku, od r. 1979 z politických důvodů zbavený mož

nosti vědecky pracovat i publikovat, autor pozoruhodné edice Nejstarší české veršo

vané legendy (Praha 1964), v níž shrnul a podle možnosti zrekonstruoval všechny

rukopisné zlomky legend z přelomu 13. a 14. století. 2

Doklady ze staročeských památek citujeme podle praxe Staročeského slovníku

(viz Staročeský slovník. Úvodní stati. Soupis pramenů a zkratek, Praha 1968). 3

"Cechy a Morava byly na konci 15. století zeměmi středověkými, v nichž se te

prve probouzely některé změny... Středověký byl vztah člověka jagellonské doby к prostoru." (J. Macek, Jagellonský věk v českých zemích 1, Praha 1992, s. 13.)

52

This content downloaded from 188.72.96.107 on Tue, 10 Jun 2014 09:21:20 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

POJEM CESTY VE SVĚTLE STAROČESKÉ SLOVNÍ ZÁSOBY

1.2. Slovo cesta naproti tomu vychází z kořene *skeid- s významem 'od

dělovat' (sr. čistiti). Pojmenování cesta tedy původně znamenalo cosi jako 'uvolněně místo, umožňující po odstranění překážek přístup někam'. Tento

předpokládaný původní význam se ve staré češtině odráží v hojných spo

jeních typu protřieti/vymejtiti sobě cestu, cestu mečem proklestiti apod. 2. Významové diferenciaci obou slov odpovídá skutečnost, že ve staré

češtině je pro pojmy 'cesta, cestování' bohatěji rozvita čeleď slova pút. 2.1. Vlivem křesťanství samozřejmě zaujímá centrální postavení význam

'pouť, prosebná cesta na svaté místo': slyším také, ze paní JMt putuje; zda

řiz. milý Buoh! Bych tam byl, nelze by bylo, než s JMtí putovati. Tuším vždy, že by ta pút bohdá nadarmo nebyla, neb by JMt v tom uslyšána byla, aby bříška přibylo, aneb já, aby mi mého ubylo ArchC 7, 256, 1465, próchod к smilství nazove [nevěrná žena] pút... die, že sě slíbila na pút neslíbivši a v slibu ... smilstvie ZežřHusVýklB 83a.

2.1.1. Podobné doklady nacházíme také pro denominativum putovati:

zalíbilo se svatému Oldřichovi putovati do Říma PasKalM 20b, putovati do zaslíbené země [o Židech] BelA 154b, putovati к Božiemu hrobu CestKab 11,25. Mírně posunutý význam 'účastnit se pouti' pak spatřujeme u Roky

cany: snáze se onomu sušiti, putovati, než lakomstvie nechati RokLukA

246b. 2.1.2. Vedle toho jsou hojné významy přenesené, např. putovati ku Pánu

Bohu HusVýklM 348b, putovati od těla BiblLit 2C 5,9, putovati do nebe JakKrev 178b; náš život bývá často označen jako putování po tomto světě

(srov. [v životě] juz nejmáme dlúho putovati MatHom 309b, mocně jeho [člověka Kristovo panování] zpravuje na cestěputovánie jeho ChelčSíť 57b

aj.)· Takové "putování" Štítný upřesňuje spojením bráti sě к věčnému Jeru

zalému. V těchto přenesených užitích pak je dokonce někdy významový rys

cesty úplně potlačen celkovým smyslem textu: duši svú putující až dosavad

v žaláři JeronM 5b. 2.2. Také primární, výchozí význam 'cesta konaná do určitého místa'

máme ve starších fázích jazyka pro čeleď slova pút dobře doložen. Např. samo substantivum se často vyskytuje ve spojení s časovým údajem pro vy jádření vzdálenosti, kterou je třeba urazit: čtyři dny ptíti od Berut leží Sardo

naj CestMandA 164a, zAncona čtyři dny púti jdú do palestinské země Cest MandA 165a, to jest čtyř dní púti od Caldie CestMandA 192b, bleše to měs to vzdéli za pět dní púti TrojK 92b. U Husa nacházíme pút jako jednu z nástrah, které na člověka čekají ve světě: máme sě smrti nestrachovati...,

neb jsme na moři, na púti, v zemi cizí, v padúciem světu а и vězení těla Hus

VýklB 23a.4 Pro sloveso tento význam dokládá např. stč. biblická dějeprava:

4 O nebezpečnosti cest viz např. J. Macek, op. cit. v pozn. 3, s. 29, 135 aj.

53

This content downloaded from 188.72.96.107 on Tue, 10 Jun 2014 09:21:20 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

PETR NEJEDLÝ

Thare nenávidě téj zemi pro pláč Aram syna svého, aniž moha trpěti bezprá vie ... i umysli, že chce putovati ComestC 22a peregrinari.

2.3. Vývoj od tohoto významu к významu 'cesta na svatá místa' může

me dobře sledovat v Pulkavově kronice v souvislosti se sv. Vojtěchem a jeho misijní činností: aby [sv. Vojtěch] bez úraza duše své...putoval sudy i onudy PulkB 40, .vv. Vojtěch ... jal sě opět choditi a putovati po vlastech sěmo i tamo tamtéž iterum exulabat. V těchto syntagmatech je oslaben původní vý

znamový rys 'cíl cesty' a vrchu nabývají sémantické rysy jednak 'cizí země',

jednak 'náboženský účel'. j.l. INaproti tomu stc. substantivum cesta se objevuje v primárním vý

znamu 'pruh země sloužící к přesunu' (opustie tu cestu do Jeruzaléma, jenž vede na... CestMandA 165a;5 v krásném obrazu máme doložen i význam

přenesený: tys [Maria] ... méhos božstvie na svět cesta Vít 28a). Vedle toho

je užíváno ve významu 'trasa, směr, vytýčená trať'. Tak je tohoto slova uží

váno v dokladech, kdy se často objevuje v syntagmatech s adverbiálními určeními "odněkud" a "někam": o cestě z Cypru do Jeruzaléma CestMandA

164a, pod. t. 164b, 165a (nadpisy), o cestách z těchto nižšiech zemí к Jeru zalému а к svaté Kateřině hrobu CestMandA 157a, o zemiech a diviech, kte

řížto na té cestě mohú býti shledáni CestMandA 157a, praví cestu bližšie

к svaté Kateřině z těchto zemí CestMandA 171a.

3.2. Dějové významy slova cěsta se pravda objevují již koncem

14. stol., ale v kontextech jsou ještě silně akcentovány významy konkrétní:

svú cěstu chýle [Ježíš] do Jeruzaléma BiblDrážďL 13,22; jide [se synem] к svatému Sizojovi... uda sě, že ten mládenec umřě na cěstě OtcB 77b. Po

dobně se zárodek dějového významu objevuje v údajích charakterizujících pomocí slova cěsta nikoli směr, nýbrž vzdálenost: jidu cěstu jednoho dne

BiblDrážďL 2,44. 4. Etymologicky vyznám slova cesta se obrazí v jediném dokladu na slo

veso odvozené od tohoto substantiva, totiž cěstiti: všichni [církevní otcové] v tomto moři zamúcenie a protivnosti cěstili stí, však "sěkáni stí, někteří ka menováni stí, aby i bitím meče zemřeli stí..." Jistě všichni ostřiehali sú cesty tvrdé', Kristovy šlápěje tak následujíc HusKorC 84b (8.9.1410). Editor Vác lav Novotný slovo označil otazníkem jako nejisté, ale pokud vycházíme z původního, kořenem daného významu 'klestit si cestu', je jeho užití i in

terpretace nasnadě. Je možné, že jde o Husův neologismus -

naznačuje to

ojedinělý doklad na substantivum cěstník 'poutník' v Husově Výkladu (chléb posilující cestníkóv, jenž táhntí к životu věčnému HusVýklB 128b).

5 Stručnou klasifikaci středověkých cest jakožto obchodních spojů podává J. Ma

cek (op. cit. v pozn. 3, s. 131); výčet ostatních "cěst" by byl širší: pěší, úzká apod. (v.

např. stezky pěšie ArchČ 6, 32, 1415).

54

This content downloaded from 188.72.96.107 on Tue, 10 Jun 2014 09:21:20 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

POJEM CESTY VE SVĚTLE STAROČESKÉ SLOVNÍ ZÁSOBY

5. S původním významem slova cěsta v rovině jazykové a s pojetím ces

tování v rovině sociokulturní také souvisí to, že stará čeština vůbec neznala

sloveso cěstovati. Pokud se - a to jen zřídka - v textech mluví o cestě, uží

valo se pro konkrétní popis přirozeně sloves jiti, jěti a pro obecné pojme nování stačilo sloveso putovati, popř. odvozenina zputovati 'procestovat', doložená v předmluvě Mandevillova cestopisu.

5.1. A přece stč. sloveso cěstovati jednou doloženo je, a to v jedné z nejstarobylejších památek, totiž v muzejním zlomku legendy o Jidášovi: Judáš... pirvé cěstuje nepřěsta, jeliže sě dobra města LegJidM 45. Pak toto sloveso mizí, nacházíme je až u Jungmanna, a to jen jako slovesné substan

tivum cestování s významem 'Réisen'. Tento sekundární význam však těž

ko můžeme předpokládat v tak staré památce, přestože interpretačně by to

nebylo nemožné.

5.2. Pochopení tohoto místa usnadní předchozí pasáž: Vědie všeho světa

ludie, как je stlal svú věc z daleka ... přěbyl moře, země, řěky, bera sě

к Jerusalemu LegJidM 28-33. Výčet mořě, země, řěky naznačuje obtížnost,

s jakou se Jidáš do Jeruzaléma dostává - tato obtížnost byla pro legendistu zcela na místě, protože Jidáš do Jeruzaléma prchá jako bratrovrah. Význam slovesa cěstovati zde tedy můžeme vymezit zcela v intencích celé čeledi

slova cěsta jako 's obtížemi se někam dopravovat'. 6. Představa nějakého cestování ve smyslu výpravy poskytující osobní

prožitek z poznávání cizích krajů není ve staré češtině nikterak pojmenová na. To je v souladu se způsobem, jak byly ve staročeských spisech, dnes řa

zených к cestopisům, zpracovávány autorovy zážitky. Jsou to v podstatě sta

tické popisy měst, zemí apod., jisté medailonky věnované jednotlivým za stávkám autora, v nichž se mísí autopsie s informací získanou zprostředko vaně.

ZUSAMMENFASSUNG

Der Begriff 'cesta' (Reise, Weg) im Licht des alttschechischen Wortschatzes

Die zentralen alttschechischen lexikalischen Einheiten für den Begriff 'Reise'

sind cesta und piit. Etymologisch ist die Familie des Substantivs put ursprünglich und hat auch die reichere Polysemie. Aus der ältesten Periode der tschechischen

Sprache stammt der einzige Beleg für das Zeitwort cästovati (in der Judaslegende -

bald nach dem Jahre 1306). Es ist ein wenig überraschend, weil man normalerweise

nur putovati sagte und für das Zeitwort cestovati kein weiterer Beleg existiert; der

nächste stammt erst aus dem 19. Jahrhundert. Die Erklärung ergibt sich aus der ur

sprünglichen Semantik dieser Wortfamilie: im Kontext der Legende bedeutet das

Zeitwort cestovati nicht einfach 'eine Reise unternehmen', sondern 'sich den Weg

bahnen, auf dem Weg zum Ziel Hindernisse überwinden'.

55

This content downloaded from 188.72.96.107 on Tue, 10 Jun 2014 09:21:20 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions