Zapojení veřejnosti do plánovacích a rozhodovacích procesů

Blažena Huškováblahuska@seznam.cz

Trvale udržitelný svět se nestane skutečností, dokud jej neuvidíme ve svých představách. Mají-li tyto představy – vize být úplné a přesvědčivé, musí k nim svým dílem přispět mnoho lidí.

(Donella Meadows)

Zapojení veřejnosti

jedno či více jednání či kroků v procesu (řešení problému, projednávání návrhu, příprava rozhodnutí...), k nimž je přizvána veřejnost (místní obyvatelé, zájmové skupiny, lidé ovlivnění případným rozhodnutím apod.), a má vliv na obsah a průběh jednání a (ideálně) na výsledné rozhodnutí.

Komunita

uskupení lidí, kteří žijí ve vzájemné blízkosti a spojují je společné zájmy a vzájemná pomoc

jakékoliv vnímání společného „dobra“, které může být vytvořeno mezi občany

něco, čeho se dá dosáhnout úsilím občanů lidé žijící v geograficky definované oblasti, mezi nimi existují sociální

vazby, jsou citově vázáni k sobě navzájem a k místu, kde žijí pocit sounáležitosti, zájem o sebe navzájem, zájem o celou skupinu

a společná víra, že potřeby členů komunity budou naplněny skrze jejich pospolitost

organizování sociálních činností takovým způsobem, jenž denně zajišťuje lidem přístup k aktivitám, které jsou nezbytné pro jejich každodenní život, v místě, kde žijí

prostor společného života, otevřený pro setkání a vztahy

Vyvážená (zdravá, udržitelná) komunita

je různorodou jednotou má společný základ sdílených hodnot vzájemná péče, důvěra, týmová práce rozvinutá efektivní vnitřní komunikace usnadňuje lidem účast na věcech veřejných vytváří si vlastní identitu, záměry vytváří si vnitřní i vnější vazby vychovává, je schopna předávat hodnoty další generaci má vyvážené institucionální uspořádání je otevřená do budoucnosti(J.W.Gardner : Budování komunity)

Uzavřená společnost

neurčité je negativní kdo poukazuje na problémy, je trestán moc rozhoduje o tom, které problémy se zveřejní diskuse o typu problému je vyloučena formy řešení problému jsou předem dány expert je ten, kdo ví, co ostatní nesmějí vědět problémy zůstávají izolovány experty vybírá moc laik může experta jen rušit řešení problémů se děje centralizovaně, shora

(upraveno podle Bohuslava Blažka)

Otevřená společnost

neurčité může být pozitivní kdo poukazuje na problémy, je chválen nastolování problémů je součást veřejného dialogu diskuse o typu problému je počátkem řešení formy řešení problému se hledají expert je ten, kdo odhaluje a/nebo řeší problémy společně se rekonstruuje problémové pole expertem může být i tvořivý laik v zásadních věcech je nejlepším expertem laik řešení problémů se děje za účasti veřejnosti

(upraveno podle Bohuslava Blažka)

Na co jsme zvyklí?

Jak pracovat s veřejností?

Příprava Diskuse Dohoda Provádění Zachování kontinuity

Příprava

Poznejte sami sebe Uvědomte si, co chcete dokázat Uvědomte si, co můžete dokázat Zkuste podívat se na věci z pohledu „těch

naproti“

Diskuse

Informujte se, zjistěte co nejvíc Komunikujte a vzdělávejte Hledejte, co vás spojuje

Dohoda

Vyberte způsob jednání, naplánujte místo a čas navrhněte způsob společné práce navrhněte proces rozhodování dohodněte se na základních pravidlech sjednoťte se na programu sbírejte nápady dohodněte se na řešení či dalším postupu připravte plán

Provádění

Monitorujte, podávejte zprávy, upravujte, pozměňujte

informujte a oslavujte

Zachování kontinuity

Získejte publicitu (pozitivní!) hodnoťte

Jak vybrat vhodný způsob práce s veřejností ?

Co je mým cílem? Co očekávám? Kolik očekávám účastníků? Jakou máme (já, účastníci) předchozí zkušenost? Jaké je postavení „mé“ organizace? Jakou atmosféru by jednání mělo mít, jaké by

měly být interakce účastníků?

Techniky informování veřejnosti

Propagační materiál setkání s odborníky veřejná soutěž poštovní zásilka výstavy tiskové zprávy, konference dny otevřených dveří

Zjišťovací techniky

Dotazníkové šetření (strukturovaný) rozhovor

Techniky rozšířené účasti

Veřejné projednání veřejné shromáždění briefing kulatý stůl panel workshop neformální diskuse speciální techniky

Příklady technik participace

Tvorba vize komunity utváření místa plánovací víkend akční plánování komunitní posudek občanská mapa občanské poroty sociální audit participační divadlo řízená vizualizace interpretace místního dědictví sdílená péče o krajinu hledání budoucnosti

Kdy se účastník zapojí do diskuse (rád a dobrovolně)

Je-li osloven ve správný okamžik, vhodným způsobem , na správné téma, správnými lidmi.

Prostor pro diskusi je bezpečný, srozumitelný, otevřený, rozpoznatelný.

Je vnímán jako rovnocenný partner. Jeho názor je považován za významný, potřebný. S jeho připomínkami je nakládáno s respektem,

seriózně. Vyjádření názoru, postoje pro něj není nebezpečné. Jsou dodržována domluvená pravidla.

Kdy účastník přijme výsledky diskuse

Je-li dostatečně, srozumitelně a včas informován o procesu (jednání, rozhodování…)

Je požádán o vyslovení názoru dříve, než je rozhodnuto.

Má vliv na výsledek jednání. S výsledkem jednání souhlasí.

Proč participace někdy nefunguje tak, jak bychom si představovali?

Lidé se necítí být osloveni, nerozumějí oslovení nevěří v opravdovost oslovení mají předchozí špatnou zkušenost bojí se, stydí se mají pocit, že už bylo rozhodnuto, jejich hlas není důležitý nejsou zvyklí se účastnit cítí beznaděj jsou zahlceni každodenními starostmi myslí si, že „od toho jsou tu odborníci“ to, kdo chtějí občany zapojit, to neumějí proces je příliš rychlý, uspěchaný neumíme snít ( už vůbec ne veřejně)

Dobrý komunitní projekt

rozvíjí zaujetí a zájem lidí (idea projektu se rodí v otevřeném procesu, projekt vybízí ke kreativnímu myšlení a jednání, propojuje různé skupiny lidí, pomáhá proti lhostejnosti)

otvírá lidem/skupinám nové obzory (pomáhá překonávat černobílé vidění problémů, poskytuje prostor pro vzájemné učení)

dodává energii, pomáhá uvést věci do pohybu (pomáhá formulovat nejdůležitější zájmy komunity, odkrývá a využívá potenciál komunity, jednotlivé kroky na sebe navazují)

je dobře prezentován a připraven (má realizační kroky, vychází ze znalosti místních partnerů, představuje veřejnosti všechny účastníky)

(upraveno podle materiálů CPSI a Stevena E. Mayera)

komunitní komunikace

Otevírá prostor pro diskusi, setkání, konflikt, tvořivost, oslavu

přitahuje a motivuje lidi je procesem vzájemného poznávání je otevřená, transparentní, zvoucí k zapojení rozvíjí týmovou práci neobejde se bez nadšení, odhodlání, improvizace, nejistoty cílem není obsáhlý mrtvý dokument, ale živá sdílená

představa spotřebovává čas, peníze, lidskou kapacitu produkuje energii

Jak rozhýbat...kohokoli?

KONTAKT

ZÁJEM

ZNALOST

DOVEDNOST

AKCE, ČIN!

(podle Delie Clark, ANEI)

Kdo (asi) uspěje a kdy?

Pochází z důvěryhodné, respektované organizace respektuje pravidla, koná transparentně a

důvěryhodně komunikuje s okolím, má široký okruh kontaktů usiluje o jasné a rovné vztahy zodpovídá se veřejnosti je tvůrčí, rozvíjí nápady, je flexibilní spolupracuje s vůdčími osobnostmi dbá na uchování nezávislosti

Kdo (asi) uspěje a kdy?

vnímá a vyhodnocuje potřeby a zdroje okolí a reaguje na ně

Má důvěru komunity Účel aktivity je jasně popsaný Výsledky je možné dobře analyzovat a předat

občanům Je naděje, že výsledkem bude pozitivní čin nebo

projekt Lze zapojit ty, kdo mají na výsledku zájem

Na čem může spolupráce ztroskotat

Nejasný cíl nevyjasněná očekávání nedostatek komunikace nerespektování dohodnutých

pravidel slibuji víc, než mohu skutečně splnit příliš velké sousto na začátek nejasná dělba práce únava osobní neshody

Co jsme se naučili

máme jen jednu krajinu a do té se musíme všichni vejít nedostatek komunikace je největší potíž hledejme a podporujme “pozitivní devianty“ na různé rybičky platí různé udičky bez dětí to nejde nebezpečí velkých slov, síla konkrétních kroků slova hýbají, příklady táhnou od lhostejnosti ke snu, od snu k činu bez peněz to taky nejde I formality mohou být užitečné

Sedm poznání podle Ladislava Briestenského :

Skutečné zapojení občanů do rozhodování vyžaduje, aby participaci nejprve rozuměli její iniciátoři.

K participaci nestačí dobrá vůle, participace vyžaduje mnoho energie a nasazení a důkladné odstraňování bariér v postojích skeptické veřejnosti.

Příznivci participace a „ti opační“ nejsou rozmístěni v prostoru podle sektorů.

Změnu postojů nedosáhneme tlakem, pokud si k aktérům participace nenašlo cestu důležité poznání její smysluplnosti a výhodnosti.

Každý, kdo usiluje o inovaci ve prospěch veřejnosti, musí postupovat snesitelným tempem.

Co je pro průkopníka participace notoricky známé, to je pro většinu veřejnosti neznámé.

Nepokoušejme se o participaci, nemáme-li vliv na efektivní komunikaci.

Interpretace místního dědictví

je součástí toho, jak vnímáme a chápeme naše kulturní, historické a přírodní dědictví a jak o ně pečujeme.

Jedním ze základních prvků interpretace je zapojení veřejnosti – místní občané jsou ti, pro které je místní krajina domovem a bez jejichž podpory a účasti jsou představy o ochraně a využití místního dědictví nereálné.

Interpretace může mít různý obsah (místní folklór, řemesla, památné stromy, studánky, zvykové cesty a drobná architektura podél nich…) i formu (publikace, vycházky s průvodcem, výstavy, koncerty,…).

Dobrá interpretace přispívá udržitelnému rozvoji : pomáhá místním občanům i návštěvníkům dozvídat se více o místech, kde žijí nebo která navštěvují, povzbuzuje lokální patriotismus, je důležitou součástí šetrného cestovního ruchu a tak prospívá místní ekonomice.

_______________________________________________________

Plánovací víkendy

jsou jednou z technik, které vytvářejí prostor pro zapojení občanů do plánování podoby a využití veřejných prostor v obci.

Občané – uživatelé veřejných prostor formulují své potřeby a představy, diskutují je, hledají společná řešení a konzultují je s odborníky – architekty a se zástupci veřejné správy.

Projekty jsou následně vypracovávány a rozhodnutí přijímána se znalostí potřeb a představ místních obyvatel a za jejich účasti.

Plánovací víkendy pomáhají obci řešit její problémy nacházet východiska přijatelná pro obyvatele, účast zástupců obce je sbližuje s občany a posiluje vzájemnou důvěru, místní veřejnost je slyšena, uplatňuje své názory a má možnost ovlivnit rozhodnutí.

Mohou být prubířským kamenem komunikace a spolupráce občanů, odborníků a veřejné správy a krokem k projektům obsáhlejším, dlouhodobějším a svou povahou strategičtějším.

Participativní (sdílená) péče o krajinu

vychází z metody „Landscape Stewardship Exchange“ (LSE) , založené na výměně zkušeností v péči o krajinu za účasti místní veřejnosti a s uplatněním principu mezisektorové spolupráce.

Cílem je pozvat k diskusi o funkcích a využití krajiny a ke společnému plánování zástupce nejrůznějších skupin obyvatelstva, které své zájmy v krajině uplatňují, za účasti mezinárodního týmu expertů, kteří disponují nejen příslušnými odbornými znalostmi a vesměs rozsáhlou zkušeností, ale jsou také schopni vnímat místní reálie s odstupem a obohatit tak pohled na konkrétní situaci i návrhy řešení.

Technika participativní péče o krajinu vyžaduje zapojení místních obyvatel, přispívá k překonání apatie a pasivity a posiluje místní a regionální identitu.

Tvorba vize komunity

vede k aktivizaci místních občanů s cílem zapojit je nejen do diskuse o dlouhodobém rozvoji místa, kde žijí, ale také do řešení konkrétních problémů, které sami pojmenují a s důvěrnou znalostí místních podmínek navrhnou způsoby jejich odstranění.

Jak vypadá naše obec dnes? Jak by se měla naše obec rozvíjet v budoucnosti? Co pro to můžeme udělat? Takové otázky si občané kladou v průběhu veřejného

setkání, které začíná společnou diskusí o současnosti obce, pokračuje snem o budoucím vývoji obce a končí formulováním konkrétních projektů a vytvořením skupin aktivních občanů, kteří se chtějí podílet na jejich realizaci.

Tak se konec společné diskuse a plánování stává začátkem či povzbuzením vlastní iniciativy občanů.

Co je opravdu důležité

věnuji pozornost procesu, nejen výsledku respektuji potřebný čas místní přípravný výbor je pestrý - zástupci různých zájmových

skupin role obce - podpůrná, nikoli dominující osoba facilitátora "chemická reakce" na začátku - když se podaří, je vyhráno

(skoro) postupujeme od vize k akci, od snu k činu - máme dlouhodobý

cíl a známe současně 1. krok místní lidé jsou těmi nejlepšími odborníky na život v obci 3 rovnocenné etapy : příprava, akce, následná péče účastníci jsou autory, spoluvlastníky vzniklých projektů -

energie, odpovědnost nejprve zjišťujeme místní zdroje, pak teprve hledáme pomoc

ve zbytku světa oslavujeme, bavíme se, setkali jsme se!