SLOHOVÁ VÝCHOVA Mgr. Soňa Bečičková

VYPRAVOVÁNÍ

OPVK 1.5 – EU peníze středním školám

CZ.1.07/1.500/34.0116 Modernizace výuky na učilišti

VY_32_INOVACE_CJ_2_05

Vypravování

Vypravování, zápletka, slohový postup vyprávěcí, jazykové prostředky

Vypravování – definice, útvar,

funkce = je útvarem sloh. postupu vyprávěcího

= projev, jehož podstatou je jedinečný, neopakovatelný

DĚJ, uspořádaný podle časové nebo příčinné souvislosti

Využití

– v umělecké literatuře – základem epických děl (povídek,

románů, pověstí)

– v běžných hovorech – prosté vypravování událostí,

zážitků, korespondence

– v publicistice – fejeton, reportáž, črta

– v odborných pracích – historická

tematika, životopis významné osobnosti

Vypravování – definice, útvar,

funkce Podstata vypravování

= děj, příběh vystižený tak, aby si ho čtenář dovedl představit

– v příběhu – logické souvislosti, časové posloupnosti, skutečná nebo vymyšlená událost

– musí mít zápletku (X dějový popis bez zápletky)

– jedinečná událost typická pro určitou dobu, lidi, prostředí

– požadavek názornosti, živosti vypravování (oslovení)

Obsah, téma

– rozmanitost

– příběhy vymyšlené i skutečné

– příběhy běžné, klidné, vzrušující,

napínavé, tragické, …

Kompozice

1.úvod (expozice) – vystižení prostředí,

seznámení s postavami, naznačena základní

situace (1. odstavec)

2.vlastní vypravování – zápletka, stupňování

a růst napětí, kolize, konflikt, vyvrcholení a

jeho rozuzlení – řešení (2.+3. odstavec)

3.závěr – zobecnění, poučení z příběhu (4.

odstavec)

Slohové postupy:

vyprávěcí postup = základní

– události v pohybu, vývoji a čase, čas minulý

– chronologicky (vytváření postupné dějové linie) – zachován časový sled dějů

– retrospektivní postup – vzpomínky, vychází z konce události a vrací se k začátku

– retardační účinek – zpomalení vypravování - odbočení od hlavní dějové linie, růst napětí, popisy, vedlejší děj, epizody, reflexe

Slohové postupy: další

- využívá se jich pro zpestření příběhu nebo pro vysvětlení nějaké skutečnosti (jev, popis prostředí, osoby), vyjádření smyslové představy

Popisný postup

• prostředí v souvislosti s událostmi

subjektivní popis – líčení, lyrický popis, obrazné prostředky, dějová slovesa, personifikace, smyslové vnímání

dějový popis – bez zápletky, hromadění informací, výčet událostí bez napětí

statický popis – zeslabena dějovost, v popředí stav popisovaného předmětu

Charakterizační postup

• charakteristika postav (přímá, nepřímá), prostředí

Výkladový postup

• objasnění vnitřních příčinných vztahů, vysvětlivky

Jazyk vypravování

– názorný a živý - všechny vrstvy národního jazyka

– nespisovný jazyk – v přímé řeči postav (jejich charakterizace – pětileté dítě X dospělý, slovník VŠ profesora X žáka ZŠ)

– slova citově zabarvená (expresivní) – NE!!! výrazy hrubé, vulgární

– dějová slovesa (nositel děje), podstatná + přídavná jména, příslovce, citoslovce

– umělecké jazykové prostředky – tropy a figury: přirovnání, rčení, metafory, funkční opakování slov, apostrofa, oslovení čtenáře, nedokončená výpověď,….

Syntax vypravování

– rozmanitost, volnější větná stavba, příslovečná určení, přístavky, převaha oznamovacích vět

– dějové napětí

– krátké věty (jednoslovné, jednočlenné jmenné)

– prézens historický (v přítomném čase se zmiňuji o ději probíhajícím v minulosti)

– střídání přímé řeči postav (dynamičnost)

– uvolnění dějového napětí – složitější větná stavba, delší věty

– zvláštnosti větné stavby – osamostatnělé větné členy, infinitivní konstrukce, zvolací věty, vsuvky (autorské poznámky, dovysvětlující poznámky)

Řeč v umělecké próze

– autorská → řeč vypravěče

– řeč postav → přímá, polopřímá, nepřímá, nevlastní přímá

– vnitřní monolog → promluva nepronesená, nitro postavy, bez uvozovek

– dialog → střídání přímé řeči 2 a více osob, replika na novém řádku:

např.: dialog dvou postav, Pavla a Honzy:

„To mi musíš vysvětlit!“ dožadoval se doznání Pavel.

„ Nic nemusím, prostě jsem to udělal!“

„Ale chápeš, cos provedl? Co to způsobí?“

„Vím, ale už jsem prostě nemohl lhát,“ o poznání smířlivěji pronesl Honza.

Grafický záznam přímé řeči:

a) Oba vykřikli a Petr jako první zvolal: „Utíkej, nebo to na nás spadne!“

b) Oba vykřikli. „Utíkej, nebo to na nás spadne!“ zvolal jako první Petr. NEBO „Utíkej, nebo to na nás spadne,“ zvolal jako první Petr.

c) Oba vykřikli. „Utíkej,“ zvolal jako první Petr, „nebo to na nás spadne!“

(Pozn.: uvozovací věta, přímá řeč)

Chyby při psaní textu ve

slovní zásobě

– nefunkční opakování slov (Na dovolenou jsme letěli letadlem. Poprvé ve svém životě jsem seděl v letadle.)

– opakování spojky který v přívlastkových větách

– odkazování – zástupné slovní druhy – ukazovací, osobní zájmena, příslovce, např. ten, onen, tam – (Řekl to takto. – V tom ho podvedl a bude s tím muset žít. Nevěděl, že to nebude moci vydržet, že to bude tak těžké, nepodřeknout se.)

Chyby při psaní textu ve

větné stavbě – příliš dlouhé věty – mnoho nesourodých

informací →1věta = 1myšlenka (viz *)

– vyšinutí z větné stavby – větné členy ve

větě spolu gramaticky nesouvisí (Matka,

když uviděla můj nepořádek v pokoji, pro

který tak pečlivě loni vybírala nábytek a

navrhovala barvy na zeď, v němž trávím

skoro všechen svůj čas (*), tak jí bylo

smutno.)

Ukázkové vypravování

k rozboru 1. Letošní prázdniny jsem opět strávila u své tety v Krkonoších. 2. Zároveň tam přijela i Alena z Bratislavy. 3. Ráno, když jsme se obě probudily, jsme zjistily, že teta i babička jsou už na zahrádce. 4. Rozhodly jsme se, že je překvapíme a že pro ně uděláme svačinu. 5. Šly jsme koupit chléb. 6. Teta bydlela úplně u lesa a do obchodu trvala cesta dvě hodiny z kopce. 7. Náhle na cestu vběhl medvěd. 8. Do nás jako když uhodí. 9. Vzaly jsme nohy na ramena. 10. Alena celá udýchaná říkala, že musíme přidat, protože ta nestvůra za námi běží. 11. Doma jsme to vyprávěly bratranci, ale on se nám začal chechtat: „Holky pitomý, copak nerozeznáte medvěda od psa? 12. To byl náš ovčácký pes!“ 13. A tak jsme musely běžet pro chléb znovu.

Práce s textem

• Zhodnoťte kvalitu vypravování po stránce tematické, jazykové a kompoziční. Svoje stanovisko zdůvodněte. – Je vhodně zvolená zápletka?

– Zhodnoťte pravděpodobnost zápletky (pes X medvěd).

– Proč je vypravování málo poutavé a originální?

• Vytvořte osnovu.

• Rozčleňte vhodně text na odstavce.

• Nalezněte v textu vhodné jazykové prostředky – tropy, figury, expresivní vyjadřovací prostředky apod.

• Nalezněte v textu přirovnání a rčení a vysvětlete je.

• Zhodnoťte, zda je přímá řeč v textu vhodná? Kde byste ji ještě použili a proč?

• Nalezněte v textu tvary slov, které se ocitají za hranicí spisovnosti, a určete, ke kterému útvaru národního jazyka příslušejí.

• Objasněte, zda je v textu spojení „holky pitomý“ vhodně použito.

• Upravte vhodně část textu se zápletkou tak, abyste zvýšili napětí a vytvořili poutavý, čtivý text. Jaké prostředky můžete konkrétně použít?

Metodický pokyn k rozboru textu

Text obsahuje výrazné stylistické nedostatky po stránce kompoziční a jazykové. Práce s textem by měla žákům pomoci uvědomit si, jak vystavět kvalitní vypravování – vytvoření osnovy, členění textu na odstavce, zvýšení poutavosti textu pomocí expresivních jazykových prostředků, např. přímé řeči, volba slovní zásoby, použití jazykových tropů a figur apod.

Poslední úkol může být samostatnou prací. Výsledky lze přečíst a porovnat.

• SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce: pro střední

školy. 2. vyd. Praha: Fragment, 2009. ISBN 978-80-253-

0950-6.

• STYBLÍK, Vlastimil, Marie ČECHOVÁ a Zdeněk

HLAVSA. Český jazyk pro I.-IV. ročník středních škol:

(mluvnická a stylistická část). 2. vyd. Praha: SPN -

pedagogické nakladatelství, 1996. ISBN 80-859-3726-3.

Zdroje