VĚSTNÍKSPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ V PRAZE 4 - LHOTCE

http://lhotecka.farnost.cz/vestnik »Ìslo 1 ñ ⁄nor 2009

Náklady na vytištění jednoho výtisku tohoto čísla činily 20 Kč.

LONI O 3. NEDĚLI ADVENTNÍ navštívil kostel Panny Marie Královny míruv Praze 4 pražský arcibiskup a český primas kardinál Miloslav Vlk. Na snímkuje s členem pastorační rady farnosti Jakubem Hradcem a vikářem BedřichemVymětalíkem. O návštěvě M. Vlka na Lhotce referujeme na stranách 1–4.

Snímek Eva Kocmanová

ZNOVU OBJEVIT DUCHA SVAT…HO

V odpověï na uvítání vikáře BedřichaVymětalíka M. Vlk vyjádřil předevšímpotěšení nad tím, kolik u oltáře vidídětí a v zadní části kostela kočárků.Jak řekl, biskup bývá téměř každouneděli v nějaké farnosti. On v adventunavštěvuje hlavně farnosti pražské.

Vidím-li tady to shromáždění, užto je pro mne radost, řekl. A lhotec-kým věřícím popřál, aby i je naplnilaradost ze slova Božího a ze slaveníeucharistie. Když zprávy jsou dnessamá negativní informace, člověktím víc potřebuje něco pozitivníhoa radostného, pravil.

Ve Starém zákoně je řečeno: Jájsem Bůh blízký. Přál bych si, aby-

chom to cítili v tomto světě, v našemživotě, v našich problémech, pokra-čoval M. Vlk. Aby nad slovy „Jájsem Bůh blízký“ vytryskla v našichsrdcích radost.

O třetí neděli adventní pražský ar-cibiskup při mši svaté, jak řekl v jejímúvodu, myslel především na všechnygenerace lhoteckých farníků, děti,seniory a zejména nemocné, kteří užnemohou do kostela přijít. A požádalpřítomné, aby to nemocným vyřídili,pozdravovali je a řekli jim, že jsmena ně v eucharistii mysleli.

V homilii pan kardinál vychá-zel z prvního čtení z proroka Izaiáše

Postní dobu začínáme Popelečnístředou. V tento den si nechávámeoznačit čela popelem a kněz při tomříká slova: „Pamatuj, že jsi pracha v prach se navrátíš.“ Jsou to vlast-ně slova Hospodinova z 1. knihy Moj-žíšovy, z 3. kapitoly 19. verše.

Popelec nám má tedy připome-nout naši lidskou pomíjivost. Ale veStarém zákoně byl potom popel takysymbolem smutku, lítosti a pokání,vyjádřením touhy po odpuštění a sna-hy o nápravu. (Daniel 9,3: „Obrátiljsem se k Bohu, abych ho vyhledalmodlitbou a prosbami o smilovánív postu, žíněném rouchu a popelu.“)Tedy vědomí pomíjivosti, smrti, aletaké touhy po očištění a novém ži-votě. A toto obojí máme na Pope-leční středu prožívat i my. A má násto provázet celou postní dobu.

Označení našich čel popelem sedělá znamením kříže! Popel – zna-mení pomíjivosti, smrti. Kříž – zname-ní věčnosti, znamení života. Právěna kříži zlomil Kristus moc smrti. Čty-řicet dnů po popelci bude neděleZmrtvýchvstání. Všichni jednou pro-žijeme tento zázrak, až přijde nášposlední den. Budeme vzkříšeni. Alechceme být vzkříšeni do života s Bo-hem a ne do záhuby. A tak bermevážně naši víru, berme vážně Božíslovo. Berme vážně postní dobu, časmilosti, který nám Bůh dává. Snažmese udělat v našich životech ráznýkrok – říci se sv. Pavlem: Svlékámčlověka starého… Znovu se pustit dopráce na sobě a do boje se svýmichybami. Obrátit se k životu někdy sicenáročnému, ale jedině krásnému.

P. BEDŘICH VYMĚTALÍK

POPELEC

Za celý rok 2008 bylo v našemkostele uděleno 47 křtů. Z tohobylo 40 dětí a sedm dospělých.Svatba byla jedna.

Počet osob, kterým byla udělenasvátost nemocných, dosáhl čísla 70.

LHOTKA V ROCE 2008

(Dokončení na straně 2)(Pokračování na straně 2)

Kardin·l Miloslav Vlk u Kr·lovny mÌru

V neděli 14. prosince 2008 v 10 hodin opět navštívil Lhotku pražskýarcibiskup, český primas kardinál Miloslav Vlk.

Strana 2

Znovu objevit Ducha svatÈho(61,1–2a.10–11), žalmu (Lk 1), dru-hého čtení z 1. listu apoštola PavlaSoluňským (5,16–24) a evangeliasv. Jana (1,6–8.19–28). V úvodu kon-statoval, že slovo Boží, které zaznívápři bohoslužbě, není mrtvá litera a ževěřící nejsou čtenářským klubem,který se v neděli schází v kostele.Boží slovo je stále živé, i když textz proroka Izaiáše, který se čte při tře-tí neděli adventní, pochází z doby750 let před Kristem. Vznikl tedy asipřed 2750 lety. A celou tu dobu sečetl. Takže nyní jsme jakoby v prou-du Božího slova, jež jde dějinami.

Listy Soluňanům jsou staré téměřdva tisíce let a evangelium přibližnětaké tak. Je to tedy něco úplně jiné-ho než inflace slov, která k námdnes zaznívají ze všech stran a kte-rá mají jepičí život.

Slovo Boží zaznívající dějinami jestále živé. A Bůh za ním stojí. Ve Sta-rém zákoně říká: Já jsem to předpo-věděl a naplnil, abyste věděli, že jáBůh za svým slovem stojím. V adven-tu si to znovu a znovu připomíná-me. V proroctvích čteme předpovědia z evangelia vidíme, jak se naplnily.

Protože Bůh má v ruce čas, je Pá-nem. Když to připomíná, otec arcibis-kup vždycky vzpomíná na narozeníJežíše Krista. Panna Maria byla v Na-zaretě, už ve vysokém stupni těhoten-ství, a nenapadlo jí, že by šla do Bet-léma. Ale prorok to předpověděl aBůh to chtěl naplnit. Jak to udělal? Vy-šel rozkaz od císaře Augusta a PanněMarii nezbylo než jít s Josefem do Be-tléma. Čili Bůh je mocný, a aby se na-plnila jeho slova, k tomu použije ja-kýchkoliv prostředků, třeba i císaře.

Ve všech liturgických textech třetíadventní neděle, jak upozornil oteckardinál, zaznívá slovo radost. A toradost nikoliv jakákoliv – jakési lam-pióny nebo nějaké hopsa hejsa –,ale radost z Hospodina. Prorok Ne-hemjáš řekl: Radost z Hospodina aŅje vaše síla. Radost, o kterou jde, jeradost zakotvená v Bohu. Radostz jistoty, že nejsem sám, ale že zamnou stojí Bůh.

V listě Soluňanům je psáno: Bratřia sestry, stále se radujte! Kdyžsv. Pavel psal do Filip, měl tu radostv srdci. Antifona této neděle je prá-vě z listu Filipanům, kde Pavel říká:Radujte se v Pánu; radujte se, Pánje blízko. Tady se říká, o jakou jde

radost. Nejen že za pár dnů budouVánoce, ale že ta radost vyplýváz toho, že Pán je mezi námi.

Liturgii neslavíme jako vzpomínkuna minulost, upozorňoval M. Vlk, alejako skutečnost uprostřed nás. NeboŅkde jsou dva nebo tři v mém jménu –to je v lásce –, tam jsem já uprostřednich, citoval. Čili naše radost vyplýváz toho, že Bůh je nám blízko. Že Bůho nás ví. Kdyby na mě všichni zapo-mněli, Bůh na mne nezapomene.

Bůh za mnou stojí a vědomí tétoskutečnosti může být i zdrojem živo-ta. V této souvislosti pražský arci-biskup vzpomněl na brožuru Karla K.Byl jsem ve službách zla. Autor v nípíše, jak vyrůstal v dětském domověa jak jeho život pokračoval. Byl pře-svědčen, že ho nikdo nemá rád. Abyse ho lidé alespoň báli, spojil ses partou. Fetoval a skončil ve vězení.Cenu pro něj neměl už ani jeho vlast-ní život. Chtěl s ním skončit. Jednoumu při návštěvě ve vězení kdosi me-zi řečí řekl: Karle, ale Bůh tě rád má.A někdejší narkoman později napsal:Tato myšlenka mě zachránila.

Kardinál Vlk se s ním setkal jed-nou na Velký pátek při křížové cestěu sv. Ludmily. Jeho pozornost upou-tal chlapík se synem v ministrant-ském a ptal se, kdo to je. Dověděl se,že je to někdejší narkoman Karel K.,který chtěl zemřít a kterého zachránilpaprsek světla v podobě konstato-vání, že Bůh ho má rád.

Boží láska není láska jen tak ně-jaká láska teoretická, upozorňoval naLhotce v polovině prosince 2008otec arcibiskup. Právě eucharistie,

kterou slavíme, je znamení toho, žeBůh nás má tak rád, poslal svéhoSyna, aby za nás zemřel. Naše radosttedy vyplývá z toho, že Bůh má rádkaždého z nás – i ty malé a nej-menší, i seniory. AŅ to je tedy závěrz našeho dnešního společenství do-poručoval kazatel a dodával:

Ta radost je z Ducha svatého.Sv. Pavel GalaŅanům píše: Plod du-cha je láska, radost. A Izaiáš: DuchPáně, Duch Hospodina nade mnou;radostí budu jásat v Hospodinu, máduše zaplesá v mém Bohu. A jakožalm byl tentokrát v liturgii Magni-ficat Panny Marie. Všechno se toslévá. Magnificat vytryskl ze srdcePanny Marie, které bylo naplněnoDuchem svatým. Při zvěstování jíanděl v odpověï na otázku, jak seto stane, řekl: Duch svatý na tebesestoupí a moc Nejvyššího tě zastí-ní. Proto tedy Maria zpívala Magni-ficat. Jak je vidět, inspiroval ji Izaiáš:Radostí budu jásat v Hospodinu.Protože Maria nosila slova Boží vesvém srdci, chodila asi každou sobo-tu v Nazaretě na bohoslužbu. V syna-goze četli Písmo svaté. Představenývždy někoho vyzval, aby shromáž-dění povzbudil ve víře.

Když chtěl Ježíš začít veřejnoučinnost, nechal si podat svitek z pro-roka Izaiáše a našel místo, které jsmednes četli, konstatoval otec kardi-nál: Duch Páně, Duch Hospodinanade mnou, proto mě pomazal. Ra-dostí budu jásat v Hospodinu.

Jan Pavel II. v apoštolském listěk přípravě Velkého jubilea 2000 vy-jádřil úkol pro třetí tisíciletí: Je zapo-třebí znovu objevit působení Duchasvatého. Duch sv. je totiž dnes v cír-kvi Popelkou. Někteří teologové mlu-ví o Duchu svatém jako o nezná-mém Bohu.

Ve farnostech někdy cítím, a je toi zkušenost z mého vlastního dětstvía mého dalšího života, že Duch sva-tý zůstává trochu stranou. Když námhrozí nějaké životní zkoušky, to pro-síme: Přijï, Duchu svatý! Ale aby bylDuch sv. trvale přítomný v našemživotě, zbožnosti, v našich prosbách,tak to ne! Ale Kristus přece přišelv Duchu svatém a v něm začal pů-sobit. Když zakládal církev, své mys-tické tělo, padl z nebe oheň a z tohose zrodila církev, tedy my.

Z toho 48 přijalo tuto svátost při spo-lečné bohoslužbě a 22 individuálnědoma, v nemocnicích či domovechdůchodců. Pohřbů bylo 25, do zemědevět a 16 kremací.

Za rok 2008 bylo v kostele PannyMarie Královny míru odslouženo548 mší, při kterých bylo rozdánotéměř 56 000 svatých přijímání.

V současné době se připravují napřijetí svátosti křtu tři dospělí kate-chumeni. Tuto svátost by měli přij-mout o Velikonocích 2010.

K ekonomickým údajům ze živo-ta farnosti se vrátíme v příštím čísleVěstníku. (bv)

Lhotka v roce 2008(Dokončení ze strany 1)

(Pokračování ze strany 1)

Strana 3

Svatý Pavel to cítil také tak. Ko-rinŅanům říkal: Což nevíte, že jstechrámem Ducha svatého a Duch sv.že ve vás bydlí? Každý pokřtěnýčlověk, který je bez hříchu, je chrá-mem Ducha svatého, Duch je v nás.Ale jen ti, kdo se nechají Duchemsvatým vést, jsou Božími dětmi. Tak-že je zapotřebí otevřít srdce pro Du-cha svatého a radost, kterou Bůhpřináší, a Ducha sv. znovu objevit.NeboŅ všechno v církvi se děje jedi-ně skrze něj.

Když jsme byli posvěceni, světi-tel na nás kněze vložil ruku a svolá-val na nás Ducha sv., připomínal velhotecké homilii arcibiskup. A dostalijsme poslání v Duchu svatém a skrzeDucha sv. Každý pokřtěný člověkje chrámem Ducha sv. V okamžiku,kdy budeme vkládat ruce nad dary,které přinesete, budeme svolávatDucha svatého, aby tato moc Božídary proměnila. Čili je třeba otevřítoči a vidět, že se setkáváme s Du-chem svatým, že Duch sv. nás na-plňuje, z tohoto Ducha že se radu-jeme a z něho že chceme žít. To jevýzva dnešní neděle. Radujte sez toho, že máte dar Ducha!

V minulém století padly s vel-kým krachem dvě ideologie – nacis-mus a komunismus. Proč? Proto-že byly založeny ne na evangeliu,ne na Duchu svatém, ale na nená-

visti. Čili je zapotřebí žít z Duchasvatého a na něm stavět svůj život.Když vstáváte, nezapomeňte naalespoň krátkou modlitbu: Přijï,Duchu svatý! Ty jsi mocný, ty semnou pracuj, pronikej všechny mékroky a úkoly.

Kdybych řekl jen „radujte se“, da-lo by se říct, že to jsou jenom hezkévýzvy, uzavíral kázání kardinál Milo-

slav Vlk. Ale ta výzva je konkrétní:Otvírejte se Duchu svatému! Uvě-domte si, že ve vás bydlí a každousvátostí se rozmnožuje.

V kánonu je psáno: AŅ nás všech-ny, kdo máme účast na Těle a KrviKristově, naplní Duchem svatým. Toje slovo dnešní neděle: Radost, ra-dost z Hospodina a z Ducha sv. AŅvás naplní Duch svatý. (ek+js)

Po mši svaté, kterou s našimi lho-teckými kněžími celebroval kardi-nál Miloslav Vlk, se rozvinula ještěvíce než hodinová diskuse.

Člen pastorační rady farnosti (PRF)Jakub Hradec hostovi v jejím úvodupoděkoval za návštěvu; před ním tona konci mše svaté učinil už místo-předseda PRF Petr Křížek. Otec kardi-nál zase s odkazem na slova sv. Pa-vla z listu do Říma „abych se posílilvírou já vaší a vy mojí“ poděkoval pří-tomným za krásné společenství a po-dobně jako na konci předcházejícímše ještě jednou ocenil lhotecké děti,jak byly při bohoslužbě hodné. Rodi-če, jež drží na ruce ty nejmenší, ma-jí podle jeho slov účast na eucharistiiobzvláště silnou a hlubokou, proto-že oběŅ, kterou tak projevují, spojujís obětí Ježíše Krista.

Na otázku, co by měli rodiče pře-dat dětem, pan arcibiskup nejdříveodpověděl jediným slovem – víru.

Pak ale odpověï ještě rozvinul: Po-klad, který vy sami máte a který jstesi ve svém životě ozkoušeli, že jenosný základ života. To je pro štěstívašich dětí to nejdůležitější. Děti jetřeba naučit otevřenosti vůči druhým,solidaritě, lásce k bližnímu a oběti.Schopnosti obětovat něco pro dru-hé je věc, která v dnešní společ-nosti chybí, a proto to mezi lidmi vy-padá tak, jak to vypadá.

Když děti vyrostou, hledají štěstí,ale nenacházejí je. Jsme stvořenipro to, abychom byli šŅastní. Nezníto sice příliš zbožně, ale Bůh chce,abychom byli šŅastni. A abychommohli být šŅastni, je potřeba znát ces-tu ke štěstí. Cesta je dána Stvořite-lem. Tak, jak nás stvořil, dal životuzákonitosti a ty je zapotřebí dodržo-vat. Zachovávat je, nebo nezacho-vávat, v tom máme svobodnou vůli.

Brzy budou Vánoce. Ženy třebadostanou nějaký přístroj do domác-nosti. Vyndají ho z krabice a přečtou

si návod k použití, aby něco nepoka-zily. Ale člověk, to není jen přístroj zapár tisíc. To je to nejcennější, co Bůhstvořil. Musíme tedy zajistit, aby senezničil. Na to jsou pravidla. Podob-ně je tomu i v přírodě. Prostě musí-me zachovávat zákony. Protože jsmesi je nedali, nemůžeme je zrušit. Kdyžje nezachováváme, tak nám všechnopadá na hlavu.

Pokud jde o děti, vychováváme jenejen příkazy, ale už od kočárkuvlastním příkladem. Rodiče jsou promalé děti těmi největšími autoritami.Jestliže vidí, že se rodič před někýmsklání a že si kleká, je to první lekceo Bohu. Dítě pochopí, že ještě ně-kdo je víc než rodiče. S odvolánímna příklad někdejšího narkomanaz homilie M. Vlk připomněl, že dětemje třeba se věnovat a že je to obrov-ská chyba, když to rodiče zvláštěu větších dětí nedělají. Karel K. toshrnul do slov: Nikdo mě neměl rád.Maminka se rozvedla, jiný tatínek

Kardinál Miloslav Vlk při své mši svaté u Panny Marie Královny míru ocenil, jakdobře se lhotecké děti dokáží v kostele chovat. Vpravo je na obrázku jehosekretář P. Tomáš Roule. Snímek Eva Kocmanová

DISKUSE S ARCIPAST›ÿEM

Strana 4

ho nechtěl. Poslali ho pryč, a to bylzačátek jeho životní katastrofy.

K dotazu věřícího původem z Mora-vy pan kardinál vysvětloval, jak seproti církvi zneužívá otázka církev-ního majetku. Lhotecká farnost, doníž patří dost lidí v produktivním věku,je v tom, co dokáže i po ekonomic-ké stránce, výjimečná. Na českémvenkově, kde je v církevních obcíchjiný věkový průměr než na Lhotce,nelze chtít po věřících, aby doká-zali mezi sebou vybrat peníze jakna kněze, tak i na údržbu kostelaa provoz farnosti.

Z toho, co stát zabral za vládykomunismu, na platy pro kněze dá-val jen menší část a ještě dělal pro-pagandu, že plátci daní na církevdoplácejí. Ze zabraného církevníhomajetku odhadovaného na 200 mili-ard korun stále zůstává v rukáchstátu asi 140 miliard. Vnitřní dluh nazničených církevních kulturních pa-mátkách odborníci odhadují na 50miliard; tolik korun by tedy bylo za-potřebí na jejich opravu.

Lidé říkají, že církev by měla býtchudá. Jenomže svět se mění. Cír-kev by mohla zůstat chudá, kdy-by nic nedělala, nebo nikomu neboničemu nepomáhala. Ve lhoteckéfarnosti je církevní školka. Takževěříci asi mají představu, kolik stojíjenom její provoz. Majetkové vyrov-nání by bylo zapotřebí pro to, abycírkev napříště už nebyla na státuzávislá.

Protože lidé dnes méně nebo spí-še více podléhají médiím, která zají-má jen to, co je chytlavé, pan kardinálpřítomné doslova vyzval: „Nemysle-te novinami, nemyslete televizí!“ Pro-to ve lhoteckém pastoračním progra-mu postrádá také cosi jako výchovuke správnému myšlení. A k tomuM. Vlk připojil ještě řadu dalších pod-nětů: Např. vést věřící k tomu, abyvíce sledovali rozhlasové a televiznínáboženské vysílání nebo, pokudmají přístup k internetu, křesŅanskéweby. S odkazem na lhotecké křížo-vé cesty nejen v kostele, ale i v te-rénu, doporučil do spirituality farnostipostavit kříž. Ne jako nástroj Kristovysmrti, ale jako zjevení charakteruBoží lásky. Dnes totiž lásku chápemejen jako něco za něco, upozornil. AleKristus miluje zadarmo.

Místopředseda PRF P. Křížek sehosta zeptal, jak se dívá na úsilí

pastorační rady o zkapacitnění farníbudovy. M. Vlk řekl, že čas, kdy bylykostel a fara jen pro faráře, je pryč.Nyní se církev snaží budovat ko-munitní centra. V Praze bylo prvnív Nových Butovicích. Tato centrajsou pro farnost požehnáním, pro-tože jí umožňují rozvíjet aktivity, jakse o nich mluví i ve lhoteckém pas-toračním plánu. Dnes však nelzeněco takového budovat bez mece-nášů. Na Komunitní centrum MatkyTerezy na Jižním Městě církev se-hnala dvacet miliónů. Pražský arcibi-skup měl, jak připouští, samozřejměpři shánění těchto peněz výhodu,že je kardinálem. Je však zapotřebí,aby se i věřící rozhlíželi, kdo májaké kontakty.

K této otázce se pak rozvinuladiskuse mezi J. Hradcem a M. Vlkem

i o možnostech konkrétní podporyArcidiecéze pražské pro záměrylhotecké farnosti, zejména pokudjde o jednání s úřady. Diecézi zá-leží na tom, aby zvlášŅ velké far-nosti měly pro svou činnost pro-stor, řekl arcibiskup. Jak se to dádělat, ukázal na příkladu jiné velképražské farnosti.

J. Hradec s odkazem na zmínkupana kardinála o tom, že farnostje rodina, řekl, že rodina má někdesvůj domov. Domovem farní rodinyje kostel. Proto se o něj a o farnostlhoteční věřící snaží tolik starat.

Na závěr besedy pan kardinállhotecké farnosti řekl: „Jste vý-borní.“ A její pastorační plán poz-ději kladně ocenil rovněž na poraděbiskupů s vikáři. (ek+js)

� CYRIL SVOBODA byl při rekon-strukci vlády v lednu 2009 jmenovánministrem pro místní rozvoj. V jeho do-savadní funkci předsedy legislativní ra-dy vlády ho vystřídal jeho jmenovec –nikoliv však příbuzný – diplomat PavelSvoboda. P. Svobodu v našem kosteleznáme jako autora některých písniček,které zpíváváme při mších upravenýchpro děti. Dokud u nás při dětskýchmších, než vznikla lhotecká kapela Ne-stíháme, z počátku hrávala Ztracenákapela, současný předseda legislativnírady v ní „tvrdil muziku“ na basu. Za to-tality hrával na tanečních programech,které v Praze 6 ke značné nelibosti to-talitních úřadů pořádala obvodní orga-nizace lidové strany a na nichž sescházela hlavně věřící mládež. Jakoprávník P. Svoboda začínal v oblastiautorského práva. Oba ministři jsoučleny vlády za KřesŅanskou a demo-kratickou unii – Čs. stranu lidovou.� V LEDNU byli v našem kostelepokřtěni Adam Urban a AlexandraKocher. Pohřby byly čtyři. Kromě VěryDvořákové (viz článek Žena, jež ne-uměla odpočívat na straně 15) jsmese rozloučili také s panem PavlemHnátkem a s manželským párem Jose-fem a Zdeňkou Šmerdovými.� POSTNÍ ZAMYŠLENÍ bude mítv neděli 8. března v rámci Farní aka-demie (FA) v našem kostele předsta-vená komunity benediktinek Venio,které se nedávno po velice dlouhédobě vrátily do Čech, sestra AnežkaNajmanová OSB. V neděli 17. květnapromluví na Farní akademii ministrpro místní rozvoj JUDr. Cyril Svoboda.

Letošní semestr FA uzavře v neděli7. června přednáškou Možnosti a hra-nice ekumenických vztahů mezi círk-vemi P. JUDr. Stanislav Přibyl PhD,JC.D. Přednášky Farní akademie za-čínají vždy v 16.30 hod. � DUCHOVNÍ OBNOVA pro manžel-ské páry bude v kostele na Lhotcev sobotu 21. března v 9 hodin. Pove-de ji P. Roman Dvořák z Prachatic.� KŘÍŽOVÁ CESTA pro dospělé v tzv.krčském lese se uskuteční v neděli29. března, křížová cesta pro rodinys dětmi bude o týden později na Květ-nou neděli. V obou případech je srazv 15 hod. u restaurace Na tý loucezelený. Křížová cesta pro mládežbude v „krčském lese“ opět na Velkýpátek, tedy 10. dubna, odpoledne.� KAJÍCI BOHOSLUŽBA se v koste-le Panny Marie Královny míru usku-teční ve čtvrtek 2. dubna v 18 hodin.� PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ děti budena Lhotce jako obvykle o 2. neděli veli-konoční, letos tedy 19. dubna. Chlapcia děvčata se na ně připravují od února.� DRAHOMÍRA BRUŠOVÁ bude od29. března na Lhotce v kapli Božské-ho Srdce Páně vystavovat pastely,oleje, malbu na hedvábí.� STABAT MATER od Giovanna Ba-tisty Pergolessiho provedou na Lhot-ce u Panny Marie Královny míru v so-botu 4. dubna od 17 hodin po mšisvaté Magdalena Turchichová a Kris-týna Franková.� ÚKLID KOSTELA před velikonoč-ními svátky se připravuje na sobotu4. dubna od 8.30 hod. (bv+jis)

K R ¡ T C E

Strana 5

Eva Remešová, rozená Kudláčková,se narodila v roce 1965 v Praze.Její maminka, literární vědkyně –přední česká znalkyně života a dílaEduarda Basse, byla tajemnicí Obcespisovatelů. Tatínek je jaderný fyzik.

Do základní školy Eva chodilav Praze 10. E. Remešová vystu-dovala Střední školu knihovnickoua tzv. malou teologii, kterou ještěza totality po bytech tajně vyučovalisalesiáni. Po osvobození absolvo-vala Katolickou teologickou fakultuv Praze, půlroční kurs bibliodra-matu, který pořádala režisérka ElenStrupková, a v Kostelním Vydří tý-denní kurs bibliodramatu vedenýjedním holandským karmelitánem.

Ke katechezi se dostala, když za-čínala doma učit své děti nábo-ženství, a pokračovala v ní i později.K Remešovým docházely děti, kterétřeba ani nechodily do kostela, alechtěly se dozvědět něco o Bohu. PakEva učila náboženství na Lhotce. Jakdorůstaly její starší děti, pracovalas -náctiletými. Nyní se věnuje dospě-lým biřmovaným lidem povětšině po-cházejících z nevěřících rodin.

Vdaná je od roku 1987. Reme-šovy oddávali otcové Václav Vít Ma-reček, Jan Zemánek a Karel Pilík,který, už jako dospělého, pokřtil její-ho manžela Jířího. Manželé Reme-šovi, kteří se před půldruhým rokempřestěhovali do Říčan, mají čtyři děti:dvacetiletého studenta elektrotech-nické fakulty Jana, gymnazisty osm-náctiletou Aničku a třináctiletéhoMíšu a jedenáctiletou žákyni základ-ní školy Bětušku.

E. Remešová před čtyřmi letyonemocněla vážnou nemocí. Dvaroky je v invalidním důchodu a ob-čas chodí na chemoterapie. Přestoje na půl úvazku zaměstnaná jakoknihovnice v Akademii věd. Částeč-ně pracuje doma. Její manžel je za-městnán jako programátor v Českénárodní bance.

Patříte ke skupině lidí – Lence Kap-sové, Petru Křížkovi, Božence Šár-kové, panu kaplanovi –, kteří už

třetí rok v kostele Panny Marie Krá-lovny míru organizují programy,jež žáky z blízkých škol seznamujís tím, proč křesŅané slaví Vánocenebo Velikonoce. Teï v postní do-bě v tom budete pokračovat. Jakjste na tuto myšlenku přišli?

Svého času jsme si říkali, že by-chom neměli na obchodní centra,kde hrávají už někdy od října koledy,nadávat, ale že bychom měli vychá-zet z toho, v čem současné děti žijí,dát tomu nějaký obsah a vysvětlit jim,proč se vlastně Vánoce slaví. Nech-těli jsme školákům nabízet jen něja-kou přednášku. Šlo nám o to, abyděti opravdu pochopily, proč a jakslavíme Vánoce. A od loňska nověi proč slavíme Velikonoce.

Přemýšleli jsme co a jak, až násnapadlo použít tzv. šátkovou meto-du. Je to metoda manželů Batzero-vých, kterou vyučuje církevní Vyššípedagogická škola ve Svatém Janupod Skalou. V naší farnosti s toutometodou jako první začala pracovatMarkéta Purkrábková, ředitelka Cír-kevní mateřské školy Studánka, kte-rá pak přišla o život při dopravní ne-hodě. Šátková metoda se totiž dá

použít nejen ve věřícím prostředí,ale protože pracuje se symboly,i v prostředí nevěřícím. Třikrát nebočtyřikrát se na čtyři pět hodin sejde-me u někoho doma a vymýšlíme.A hlavně diskutujeme o každém slo-vu, které použijeme, abychom děti,jež o Bohu doposud nikdy nic nesly-šely, oslovili co nejsrozumitelněji.

Letos za námi ze Sedlčanska při-jel i otec Kamil, který s námi, dokudbyl na Lhotce, akci rozjižděl a teïby v ní chtěl pokračovat na svémnovém působišti.

Kolik lidí pak přímo program vede? Dva. Není však podstatné, jestli

je to kněz a laik nebo „jen“ dva laici.

Jak konkrétně taková beseda vy-padá?

Ukažme si to na našem prvnímprogramu, který se jmenoval Vánoč-ní hvězda. Žáky, jejichž třída přijalanaše pozvání, v kostele přivítal kněza pozval je do kaple Božského Srd-ce Páně. Tam se děti i paní učitelkana zemi pohodlně usadily na polštá-ře rozmístěné do kruhu. Uprostředbyl tajemný černý balíček.

LID… Z NAäEHO KOSTELA

Mgr. EVA REMEäOV¡

Eva Remešová (vlevo) o Květné neděli 2008 v kapli v Dolních Počernicích při du-chovní obnově Svatojanského klubu.

Strana 6

Tajemný? Věci odhalujeme pomalu, všech-

no má probíhat v klidu. Symbolickákatecheze je katecheze, která obje-vuje věci za věcmi, jež vidíme. Je tozprostředkování nějaké skutečnosti,kterou si děti ohmatají a skrze ni po-znají, co je za ní nehmotného. Chlap-ci a děvčata postupně odkrývají jed-notlivé cípy balíčku a zároveň nasložených šátcích objevují barvy, kte-ré tam jsou. Barvy jsou od tmavýchk nejsvětlejším. U každé mají říct, cojim připomíná. Uprostřed balíčku nažlutém šátku je hvězda, která se užvztahuje přímo k Vánocům.

Než se k hvězdě dostaneme, vy-zveme děti, aby pojmenovaly nej-hvězdnější okamžik svého života,pokud se na něj pamatují. Aby topochopily, uvedeme příklad. Třebanávštěvu v nemocnici u nemocnéhokamaráda, která ho potěší tak, žedlouho na ni bude vzpomínat. A dětíse zeptáme, jestli se jim něco podob-ného stalo. Hvězdu necháme kolovata každý s hvězdou v ruce může vy-právět o nejhvězdnějším okamžikusvého života. Nakonec hvězda dojdek paní učitelce a my ji vrátíme na šát-ky, jež také vytvářejí tvar hvězdy.

To jste si vymysleli sami? Ne. Na takovouto symbolickou

katechezi přišla jedna řádová sestra,která v Německu původně pracova-la ve školce s dětmi přistěhovalců,jež neuměly německy. Zpočátku sinevěděla rady, jak dětem přiblížit Pána Boha, a tak si vymyslela řadupomůcek. Díky těmto pomůckám senakonec metoda velice rozšířila.Uplatnila se i při práci s dospívajícímládeží a dokonce i se seniory. Prv-ky této katecheze jsou dnes začle-něny také do učebnic náboženství,jež vydává Ostravsko-opavská diecé-ze, se kterými pracujeme i na Lhotce.

Říkala jste, že sestra, která „vy-nalezla“ symbolickou katechezi,pro ni vymyslela i řadu pomůcek.Proč jsou pomůcky tak důležité?

Dnes jsou chlapci a děvčata ob-klopeni spoustou věcí. Je zapotřebí,aby katecheze byla stejně atraktivníjako věci, které děti obklopují.

Děti jsou nyní čím dál neposed-nější. Jak si s tím poradíte?

Vyzveme je, aby si s námi zatan-čily tanec Eny z Pána prstenů. To je

hudba, která se jim obvykle velicelíbí. Při tanci vztahují ruce k nebi.Vzpomenou si, že jsou na němhvězdy. Vzpomenou si i na svůjhvězdný okamžik a rukama nazna-čují, že ho uchovají ve svém srdci.Když člověk prožije něco hezkého,chce svou radost předávat dál. Totaké naznačí rukama. Tanec si žáciněkolikrát zopakují.

Jak se na takový tanec tváří kluci? Tanec pochopitelně v tomto věku

ještě víc osloví děvčata, ale tančíi chlapci.

Ale to stále ještě, snad až na tuhvězdu, vlastně nic moc o Váno-cích není…

Na povídání o hvězdném okamži-ku každého z malých návštěvníkůkostela a na tanec pak naváže vá-noční příběh o hvězdném okamžikuv životě dívky Marie a Josefa, kteřížili před dvěma tisíci lety v Izraeli.Kde se to stalo, jim ukážeme namapě. A máme i loutky Marie a Jo-sefa s jeslemi. Vánoční evangeliumjsme jim nejdříve jen vyprávěli, aleloni jim je otec Stefan přečetl. Jsmerádi, že se k nám přidal a moc muza to děkujeme. Bylo zajímavé, jaki liturgickým čtením z Bible dokázalchlapce a děvčata upoutat. K tomuvánočnímu evangeliu pak dodává-me, že tento zářivý – hvězdný – oka-mžik v životě Marie i Josefa mádosah i pro nás. Že totiž narozeníDítěte v Betlémě nebylo radostí je-nom pro ně, ale že se stalo radostílidí všech dob.

Pak jim rozdáváme hvězdičky, abysi je mohli pověsit na stromeček ne-bo dát někam, kde jim budou příběhpřipomínat. Loni v adventu jsme proně dokonce měli hvězdičky z olivo-vého dřeva přímo z Betléma.

Po této katechezi jdou děti ob-vykle do kostela, kde se mohou ptátna křížovou cestu, na sochu nadoltářem a vůbec na všechno, co jeupoutá. A když máme k dispozicivarhaníka, vezmeme je na kůr, kdesi za doprovodu varhan zazpívajínějakou koledu.

Říkala jste, že vánoční progra-my jste měli už dva. Jaký byl tendruhý?

Loni o Vánocích, respektive užv adventu, jsme mluvili o tom, že nej-větším darem, který můžeme mít, je

dar života. Uprostřed jsme měli kra-bice s dárky – malým, větším a nej-větším. V malém dárku bylo na lís-tečcích napsáno, co děti nejčastějidostávají pod stromeček a samy do-plňovaly, co ještě také dostávají. Vevětší krabici byly cedulky s pojmyjako výlet s rodiči, hra s kamarády,přátelství. Když došlo na krabici s nej-větším dárkem, děti už opravdu ne-věděly, co by v ní mohlo být. Bylo v nínapsané slovo život. A tak jsme sipovídali o tom, jestli i ony považujíživot za největší dar. Nakonec jsmese shodli, že ano. Pak jsme tancovalihebrejský Tanec radosti ze života.

V krabici s darem života jsme mělitaké děŅátko z ovčí vlny. To nám pakposloužilo též jako zobrazení Jezu-látka – daru života, Dítěte naroze-ného v jeslích. Radost ze života jsmespojili s narozením Ježíše, který senarodil jako dítě.

Když nám žáci odpovídali na otáz-ku, z čeho mají o Vánocích největšíradost, starší děti většinou už ne-mluvily ani tak o dárcích jako spíšo tom, že se sejde rodina, že budouvšichni pohromadě. Tedy o tom, žemají radost z nehmotných věcí. Z to-ho jsem měla největší radost i já.

Jak žákům vysvětlujete, proč křes-Ņané slaví Velikonoce?

Když děti přijdou do kaple Božské-ho Srdce Páně, uprostřed v tomto pří-padě není černý balíček, ale červený.Když ho rozbalí, uvidí velké látkovésrdce. Dokola pošleme pírko nebobalónek a ptáme se, kdy je srdce dě-tí lehké a může se vznášet. Děvčataa chlapci nám vyprávějí, co pěknéhozažili. Nebo dáme na naše látkovésrdce balónky, na nichž jsou napsanérůzné zážitky, a žáky vyzveme, aby jezvedli. Děti si uvědomí, jak je to snad-né. Pak dáme na srdce kámen a ze-ptáme se, co to znamená, když seřekne, že člověk má na srdci kámen.A děti vyprávějí, co se jim třeba stalove škole, co jim nešlo. Pak dopro-střed srdce přidáváme další a dalšíkameny, z nichž každý znamená ně-jakou těžkou situaci. Děti zkoušejízvedat srdce s těžkým kamenema vidí, že už to není tak snadné jakos pírkem nebo s balónkem. A my jimřekneme, že o těchto dvou situacích– s lehkým a těžkým srdcem – jsouVelikonoce a vysvětlíme proč.

Rozbalíme zelený šátek a zeptámese, podle jakého dne je tato barva.

Strana 7

Děti si většinou vzpomenou na Ze-lený čtvrtek. Na šátek položíme mis-ku s jídlem, jako zobrazení vínadžbán se šŅávou a řekneme jim, žena Zelený čtvrtek byla hostina. A vy-světlíme, že když se lidé v Izraeli ra-dovali, sešli se na hostinu. Protožev Izraeli se na hostinách často tančí,jeden izraelský tanec jim nabídne-me. Samozřejmě mimo jiné i proto,že děti už dlouho seděly. Izraelskétance jsou kolektivní, některý z nichmohli vidět i účastníci loňské za-hradní slavnosti ve Studánce. Lonijsme tancovali Tanec nosiček vody,k němuž máme pěknou původníhudbu. Když jsme dětem vyprávěli,co to byla v Izraeli hostina, zmínilijsme se i o Poslední večeři.

Pak přidáme další šátek – černý –,na ten položíme trnovou korunua vysvětlíme jim, že den následujícípo Zeleném čtvrtku je Velký pátek –den velkého smutku. Na černý šátekmůžeme dát i kameny znázorňují-cí obtíže, které si neseme životem.Bílou sobotu, kdy Ježíš ležel v hroběa zdánlivě se nic nedělo, zobrazímebílým šátkem. Žlutý šátek symboli-zující vzkříšení – den velké radosti –nám dotvoří kříž. Abychom ukázali,co je to vzkříšení, odhodíme kamenytak, aby až zaduněly. Tedy kameny,které tížily rovněž naše srdce.

Tak dětem přiblížíme příběh křes-Ņanských Velikonoc. Ale protožechlapci a děvčata mají s Velikono-cemi spojená spíše vajíčka, ještě na-před jim ukážeme vajíčko a čokoládo-vého zajíčka a vysvětlujeme, co majívajíčko, zajíček a ovečka společnéhos Velikonocemi. Že vajíčko je zárodeknového života – zárodek jim v rozbi-tém vajíčku také ukážeme – a berá-nek že je symbolem nového začátku.

Děti se zajímají, jak slaví Váno-ce nebo Velikonoce křesŅané, židé,muslimové. A v kostele se ptají nanaši křížovou cestu a co znamenajíjejí jednotlivé obrazy. Když jdoupřes kostel z kaple, obvykle vzniknekolem nás chumel a my jim ještěvyprávíme jednotlivé příběhy našílhotecké křížové cesty.

Když kostel v postní době navštívítřída, která tam byla už na Vánoce,máme to snazší. Nejprve hovořímeo tom, co si děti pamatují z minulénávštěvy. Teprve na to pak naváže-me velikonoční program. Jeho křes-Ņanská část je pak pro ně už mno-hem pochopitelnější.

Ti, kdo u nás byli na vánočním pro-gramu, většinou chtějí přijít i na veli-konoční, protože už vědí, o co jde.Důležité je také osobní jednání s uči-teli, nebo když některý pedagog z téškoly chodí do kostela, o našem pro-gramu se zmíní třeba ve sborovněa doporučí to. Protože někdy si zaseškoly s naším pozváním nevědí rady.

Co děti chápou jako svůj kámenna srdci?

Jedno dítě se svěřilo, že pro něje takovým velkým kamenem smrtdědečka. Jiné za svůj kámen na srd-ci zase označuje léčení v nemocnici.Takže bylo vidět, že děvčata a chlap-ci dobře chápou, co všechno v životěmůže být takovým kamenem. Mož-ná, že kostel při naší akci byl jedi-ným místem, kde to mohli říct na-hlas. Kde mohli mluvit o různýchvěcech, o kterých se nemluví. Mělajsem pocit, že se v těch dětech ně-co otevírá.

Jak tyto programy přijímají učitel-ky nebo učitelé? Omezují se přinich jenom na roli pedagogickéhodozoru?

Když jsme se loni dětí ptali, co jetěžkého v jejich životě, jaký kámenmají na srdci, jedna paní učitelka –i před dětmi – začala mluvit o svémrozvodu. To mi přišlo velice upřímné.

Kolik dětí se těchto akcí zúčast-ňuje?

Když k tomu připočtu děti z Říčan,loni to bylo asi tři sta dětí. Mohlo jichbýt možná i víc, ale my jsme školyoslovili pozdě, kdy už měly předvá-noční program naplánovaný.

V Říčanech jsem tenhle programnejdříve nabídla ve třídě, kam chodínaše nejmladší, a paní učitelce sevelice líbil. Nakonec jsem tento pro-gram loni dělala ve čtyřech třídách.Chtěli, abych ho udělala v tělocvič-ně pro celý první stupeň. Na to jsemřekla, že nejsem Billy Graham, žetato akce je dělaná pro kolektiv třídy.Děti mluví o sobě, a to není možnédělat v tělocvičně.

Předloni se našich besed zúčast-nilo asi šest set dětí, v okolí kostelanapř. ze Studánky, základních školMráčkova, Písnická a dalších. Za-tím to byly dvoje Vánoce a jednyVelikonoce.

Pro jak staré děti tyto programyděláte?

Zatím jsme pracovali s dětmiz prvního stupně a ze školky. Chtělibychom, aby se našich programůzúčastňovali žáci třetích a sedmýchtříd. Pro vyšší stupeň tento programdosud vymyšlený nemáme.

Může vás nějak podpořit farnost? Byli bychom rádi, kdyby se farníci

v postní době a v adventu k nám při-dali modlitbou za děti, které se svoutřídou do kostela přijdou na návště-vu. Aby prostě to jejich první setkánís kostelem nezůstalo posledním.A také modlitbou za nás, kdo setká-ní připravujeme. Aby se nám poda-řilo vymýšlet srozumitelný program,který děti osloví.

V poslední době pracujete i s do-spělými, hlavně s konvertity. Covás k tomu přivedlo?

Snad to, že jim rozumím. Já, můjmanžel i moje sestry jsme také kon-vertité.

Společenství dospělých vedemese dvěma bývalými skautskými ve-doucími. Na začátku února jsmeopět byli s dospěláky ve střediskuVesmír v Orlických horách. Na roz-díl od jiných lidí, kteří tam jezdí, sitam program děláme vlastní: lyže,procházku a večery, které navazujína naše páteční programy na Lhot-ce. A protože se nám to osvědčilo,za rok se s touto partou snažímeprožít víkendy dva – v zimě na ho-rách, v létě na vodě. Říkáme si Spo-lečenství Na cestě. Toto společen-ství je otevřené všem dospělým,kteří hledají nějaké zázemí.

Co přivedlo k víře vás? V Boha jsem uvěřila, když mi bylo

šestnáct let. I když se netroufámsrovnávat se svatým Pavlem, zažilajsem něco trochu podobného jakoon. Byli jsme se školou na brambo-rové brigádě. Jeden den jsme ne-mohli jít na pole, protože děsněpršelo. Povídali jsme si o všem mož-ném, až jsme se dostali i k tomu,kdo čemu věří. Dvě moje spolužač-ky začaly mluvit o své víře v Boha.Mě v tu chvíli něco zasáhlo a já jsemnajednou úplně jistě věděla, že Bůhexistuje. Spolužačky jsem požáda-la, aby mě někdy vzaly do kostela.Než jsem se odhodlala ke křtu, dokostela jsem s nimi chodila tři roky.

Strana 8

Ke křtu mě připravoval augusti-nián otec Mareček na Malé Straněu sv. Tomáše.

Ke zmíněnému zážitku z brambo-rové brigády došlo rok po smrti mébabičky, která na rozdíl od rodičůbyla věřící. Zřejmě se za nás vnou-čata hodně modlila, ale nechtěla nás„evangelizovat“ proti vůli rodičů. Te-prve později jsem se dozvěděla, žebabička chodila do kostela na Lhotce.My jsme na Lhotce bydleli do mýchsedmi let a já jsem se do lhoteckéhokostela v devatenácti letech vrátila.

I vaše sestry jsou katoličky?Ne. Ty jsou evangeličky. Sestra,

která je jako moje dvojče stejně sta-rá jako já, učí na Spořilově na evan-gelické Vyšší sociálně právní škole.Její manžel je docent historie naevangelické teologické fakultě. Kato-lickou stranou však byl povolán dohusovské komise ustavené z inicia-tivy papeže Jana Pavla II.

Moje druhá sestra je o sedm letmladší než já. Je lékařkou a pracujev Institutu klinické a experimentálnímedicíny. Její manžel je katolík.

Obě sestry stejně jako já našlycestu k víře, až když byly velké. Eku-menu jsme v rodině měli už za tota-lity. V bytě, který nám rodiče nechalina modřanském sídlišti, se setká-vali katolíci, evangelíci, baptisti, lidéz křesŅanských sborů. O víře jsmenejednou debatovali až do rána.

Když jsem byla ještě mladá hor-livá konvertitka, nejednou jsme do-ma měly se stejně starou sestrou„Bílou horu“. Pohádaly jsme se tak,že jsem na ni vzala klacek. Takžese nedivím, že se raději uchýlilak evangelíkům. Dnes však mámekrásné ekumenické vztahy. Pravi-delně o čtvrté neděli adventní sevšichni scházíváme ve vinohrad-ském sboru Českobratrské círk-ve evangelické na Korunní tříděa jdeme k sestře – mému dvojčetina oběd.

Co vás zajímá, jaké máte koníčky? Mám ráda knihy. Občas jedeme

na výlet s rodinou nebo s naším spo-lečenstvím. To jede i můj muž a na-še menší děti. A hrozně mě bavínaše akce se ženskejma.

Se ženskejma?Když mi bylo čtyřicet let, nechtěly

jsme s paními, se kterými se známe

už dvacet let, oslavovat někde do-ma, ale vyjely jsme si na Karlštejn.Vznikla z toho tradice. Někdy se nássejde šest, osm, někdy i dvanáct.Jezdíme na výlety, společně oslavu-jeme narozeniny. Říkáme si Svato-janský klub.

Má to nějakou souvislost s cír-kevní školou ve Svatém Janu podSkalou?

Se školou ne, ale s křížem nad ní.Přesněji řečeno s křížem na skálenad Sv. Janem. Každý rok se tamsnažíme udělat si výlet. A máme po-cit, že když nahoru po té strmé cestěvylezeme, ještě to s námi zdravotněnení tak špatné.

S manžely do Svatého Jana ne-chodíte? Ty by tam mohly lákatvláčky v někdejších Solwayovýchdolech…

Ne, tam chodí jenom náš ženskýklub. Ale občas se k nám přidají ba-bičky a dcery.

Co ještě děláte jako Svatojanskýklub?

Jednou z našich akcí bývá kaž-doroční třídenní duchovní obnova,kterou nám dává otec Josef Šplíchalv Dolních Počernicích. Nedávno naní s námi byla i moje sestra protes-tantka.

Součástí této naší duchovní ob-novy je i biblická katecheze. Jejíprvky používám rovněž u nás domav Říčanech, kde pracuji s našiminejmladšími dětmi a třemi jejich ka-marády a kamarádkami.

A když mluvíme o té katechezi:Řekli byste, že se dá použít i necír-kevně, tedy jaksi občansky? Kdyžjsme ještě bydleli na sídlišti v Mod-řanech, snažila jsem se na základníškole v Angelovově ulici po domluvěs paní učitelkou katechezí o srdciv laické podobě zlepšit vzájemnývztah mezi dětmi, které se ve tříděneměly rády.

Podařilo se to?Myslím že ano.

Jak se vám žije v Říčanech?Mnohem lépe než v Modřanech.

A to nemám na mysli jenom rozdílmezi bydlením v paneláku a domeč-ku se zahrádkou.

Pokud se děti nepotřebují dostatněkam za abnormálně rušnou kut-

nohorskou silnici, všude dojedou nakolech a já se o ně nemusím bát.Nákup mi sice trvá celé dopoledne,protože si s prodavačkami povídá-me, ale to není nic nepříjemného.Na ulici děti každého zdraví jako ně-kde na venkově.

V Říčanech je prostě úplně jináatmosféra než v Praze. Je tam dobrývzduch, dá se tam chodit na běžkya bruslit. Je to dobrá možnost býtdostatečně daleko od hlavního měs-ta a přitom blízko. Manžel se vlakemdo práce u Prašné brány z Říčan do-stane rychleji než z Modřan.

Co nám ještě prozradíte o svérodině?

Mám z ní velkou radost, z toho,že opravdu „fungujeme“ jako rodina.Radost mám i z toho, jak se oběnaše starší děti starají o své mladšísourozence, jak jim pomáhají.

Přestože jste se před půldruhýmrokem odstěhovali, stále jezdítedo kostela na Lhotku a působíteve lhotecké farnosti…

I když v říčanském kostele, kterýje v neděli plný mladých lidí s rodi-nami, mám už také několik přátel,Lhotka stále zůstává mou srdečnízáležitostí. Naše nejmladší děti tamchodí rády na dětskou mši, Aničkamá u Panny Marie Královny míruskautskou partu a já tam nyní cítímzázemí ve společenství mladšíchdospělých.

Na Lhotce si vždycky uvědomujiúžasnou kontinuitu od P. VladimíraRudolfa až po otce Bedřicha Vymě-talíka. V. Rudolf nás všechny formo-val a vedl k tomu, aby naše víra by-la opravdová. Abychom si za všímco děláme, stáli. Abychom věděli,proč to děláme. Dědictví otce Ru-dolfa – to jsou naše kořeny i kořenysoučasné Lhotky. Ale vzpomínámtřeba i na Tomáše Vlasáka, který senás někdy až provokativně ptal, jest-li tomu, co říkáme, opravdu věříme.Na to, co jsme u Panny Marie Krá-lovny míru prožili, navazovali a na-vazují a úžasně to rozvíjejí i dalšílhotečtí duchovní v čele s P. Bedři-chem Vymětalíkem. Na naši lhotec-kou minulost navazují nové metodya nová setkání. Z toho všeho mámtaké velkou radost.

Rozhovor připravil JIŘÍ SŮVASnímek archiv E. Remešové

Strana 9

JAK JSME LETOSKOLEDOVALI

Strana 10

Přiznám se, že le-tošní koledování vemně vzbuzovalo sil-né obavy. V týdnubylo složité sehnatvedoucí skupinek,o víkendu zas vět-šinu dětí, které mělytou dobou skaut-skou akci.

V kombinaci sestále médii omílanoufinanční krizí to vy-padalo, že nás po-těší jakýkoliv výsle-dek. Výsledek násvšak nakonec více než mile překva-pil. Celkově jsme totiž v pražskémhodnocení skončili na krásném8. místě s částkou 50 458,10 Kč.Z toho 32 797,00 Kč budeme žá-dat pro Církevní mateřskou školu(CMŠ) Studánka.

Stejně jako v předchozích letech,i letos jsme měli přiděleno dvanáctkasiček. Protože nám s koledová-ním pomáhají rodiče z CMŠ Studán-ka, kasičky jsme rozdělili na polovi-nu. Kasičky s čísly 1–6 byly určenykoledníkům z kostela, 7–12 kolední-kům ze školky. Z tabulky výsledkůpodle jednotlivých kasiček je vidět,že jsme se o výslednou částku za-sloužili přibližně stejnou měrou.Kostelní kasičky však měly výhodunedělní mše svaté v deset hodin,kdy se úplně zaplnily kasičky č. 1a 3 a kasička č. 6 značně přibralana váze. Ale ani školkové kasičkyse nemají za co stydět, protože díky

zkušené paní Stodolové nakonecskončily pěkně zaplněné zejménakasičky č. 8 a 10.

Nakonec ještě přidám jednu pří-hodu z našeho pátečního koledo-vání, na které jsme vyrazili hned poministrantské schůzce z kostela. Jáa koledníci Adam Sinkule, JendaKřížek a Markéta Pelantová jsme sito namířili na své již oblíbené místoOC Novodvorská Plaza. V minulýchletech se mi podařilo vyjednat povo-lení ke koledování uvnitř centra, alena letošní e-mail jsem nedostal od-pověï a tudíž jsme šli zkusit štěstípouze před vchod. Počasí nebylozrovna přívětivé a zhruba po hodinějsme začínali být dost prokřehlí.Vzal jsem tedy koledníky na chvilkudovnitř, abychom se ohřáli. V téchvíli jsme raději nekoledovali, aby-chom si nevykoledovali vyhazov.Poté jsme se vrátili před vchoda pokračovali v koledování, ale roz-

hodli jsme se, že již nebudeme ko-ledovat déle než dvacet minut. Dáljsme pěli tříkrálovou koledu a děko-vali každému, kdo přispěl. Najed-nou se však při slovech „A co ty čer-ný vzadu vystrkuješ na nás bradu“objevil muž černé pleti, pozdravila řekl nám mírně lámanou češtinou:„Můžete dovnitř.“ S údivem ve tvářijsem také pozdravil a trošku nejistěodpověděl, že jsme letos nedostalipovolení, o které jsem žádal. Pánse mi představil jako manažer ob-chodního centra a omluvil se, že seo mém e-mailu dověděl od sekretář-ky až nyní. Řekl to ochrance a do-volil nám, že můžeme koledovatkdekoliv uvnitř. Měl jsem z toho na-jednou obrovskou radost a podě-koval jsem mu. Pak jsme vyrazili do-vnitř a koledovali ještě asi hodinua půl a užívali si toho, že je námteplo a příjemně. Navíc jsem sivšiml, že i lidé uvnitř přispívali čas-těji a raději než venku, protože si ne-museli sundávat rukavice a hledatpeněženku v zimě a mrazu. Tato pří-hoda mi dodala elán a potvrdila, žePán je s námi vždy a všude.

Nakonec ještě jednou děkujivšem, kteří přispěli nejen darem dokasičky, ale zejména svou přítom-ností na koledě a doufám, že příštírok se nás sejde víc.

Koledy se zúčastnili koledníciAdam Sinkule, Jenda Křížek,Markéta Pelantová, Martin Kle-petko, Štěpán Vašíček a TerezkaKorcová a vedoucí skupinek Mar-tin Klepetko, Olga Hroudováa Tomáš Hrouda.

TOMÁŠ HROUDASnímky Martin Klepetko

a Josef Bednář

VÝSLEDKY PODLE JEDNOTLIVÝCH KASIČEK

Číslo Částka Vedoucí a koledníci, popřípadě místokasičky

1 6 757,00 p. Klepetko, pí Hroudová + Martin, Markéta,Štěpán a Terezka, kostel v neděli

2 1 851,00 p. Hrouda + Adam, Jenda a Markéta (Adam)3 7 111,65 p. Klepetko, pí Hroudová + Martin, Markéta,

Štěpán a Terezka, kostel v neděli4 6 915,00 Celý týden v kostele5 3 335,00 p. Hrouda + Adam, Jenda a Markéta (Jenda)6 3 936,00 p. Klepetko, pí Hroudová + Martin, Markéta,

Štěpán a Terezka, kostel v neděli7 1 932,00 CMŠ Studánka – p. Ort8 7 229,60 CMŠ Studánka – pí Stodolová9 0,00

10 6 863,00 CMŠ Studánka – pí Stodolová11 2 158,25 CMŠ Studánka – pí Kapsová12 2 369,60 CMŠ Studánka – pí Hauserová

50.458,10

PRVNÍCH 10 SUBJEKTŮV PRAŽSKÉ ARCIDIECÉZI

PODLE VYBRANÉ ČÁSTKY

ADCH – Polsko 543 603,17 KčŘKF Kobylisy 103 973,55 KčPraha 1 – Týn 85 385,73 KčFCH Žižkov 65 194,10 KčŘKF Střešovice 54 979,30 KčFCH Chodov 54 654,00 KčŘKF Strašnice 52 092,40 KčŘKF Lhotka 50 458,10 KčPraha 1 – P. M. Sněžná

49 912,15 KčADCH – řed. 48 253,55 Kč

Strana 11

FARNÕ AKADEMIEPÿEDN¡äKA O BETL…MECH S V›STAVOUNa prosincové Farní akademii 7. 12.2008 hovořil Ing. František Kolin na té-ma Betlémy, jejich historie a součas-nost. Současně byla uspořádána malávýstava řady betlémů, např. východoče-ský, Český betlém Josefa Lady, betlémMikoláše Alše, Dětský betlém navrže-ný Marií Fischerovou-Kvěchovou, Chod-ský betlém od J. Brožové, Frantův bet-lém, perníkový betlém, betlém z roku1990 z novin Svobodné slovo od M. Ze-zuly, miniaturní betlém z Příbramskaa několik betlémů obrazových. Před-náška byla rozdělena na dvě části.V prvé seznámil F. Kolin posluchačes historií betlémů. Je zde přímá souvis-lost se slavením památky Kristova naro-zení, tedy našich Vánoc – v některýchkřesŅanských obcích již před rokem 330(oslava v tehdejší době probíhala – po-dle našeho kalendáře – okolo 6. ledna).Později papež Liberius rozhodl, že seVánoce budou slavit vždy 25. prosince,tj. v den zimního slunovratu. Tentýž papežv roce 335 přenesl do Říma pět prkýnekz jesliček, do nichž údajně Maria po na-rození Ježíška položila. Prkýnka bylauložena v chrámu Santa Maria ad prea-sepe (Svatá Maria s jesličkami), což jechrám, který byl později nazván SantaMaria Maggiore.

K rozšíření oslav Vánoc přispělo v ro-ce 1223 povolení papeže Benedikta VIII.k inscenaci scény narození Ježíše v jes-kyni severně od Říma, poblíž Greccia,a sice řeholníkovi Františku z Assisi,později svatořečenému. Ten v jeskynipostavil jesle vystlané senem, přivedli volka a osla a o půlnoci zde nechal

sloužit mši svatou, při které promluvil keshromážděným přátelům.

Od té doby šířili zvyk stavění betlém-ské scény hlavně členové františkán-ského řádu, a to jak v Itálii, tak postupněi do dalších zemí, např. do Francie, naPyrenejský poloostrov a na sever přesAlpy do německy mluvících zemí. Nejdří-ve byl tento zvyk realizován v kostelích:V roce 1291 v již zmíněném chrámuS. Maria Maggiore byla vystavena sku-pina kamenných figur představujícíchSvatou rodinu a klanění Tří králů. Dalšíinscenace se objevují v Lombardii, Pie-montu aj. V Itálii také poprvé opustily jes-ličky církevní půdu a v roce 1567 se sou-bor 116 figur stal součástí hradníhoinventáře v Celanu v italských Abruzzách.

U nás první betlém postavili v roce1560 jezuité v Praze v malostranskémkostele sv. Klimenta. Chrám Panny Ma-rie na Karlově měl od roku 1708 přes-nou napodobeninu jeskyně v Betlémě,včetně okopírovaného interiéru.

Vývoj betlémů však ochromil zákoncísaře Josefa II. z roku 1782, podle kte-ré byla instalace betlémů jakožto bez-božných hraček v kostelích a klášte-rech zakázána. Zákon byl sice v roce1810 zrušen, přesto ale řadu dalšíchlet v praxi přežíval. Jako náhražka bet-lémů vznikaly v době zákazu tzv. vánoč-ní oltářní obrazy.

Postupně ovšem došlo k novémuzájmu o stavění betlémů. Vznikala ja-kási centra, která byla zárodkem tra-dice pokračující až do dnešní doby. Jemožno jmenovat Valašsko, Příbramsko,Ústeckoorlicko, TřešŅ, Rumburk, Šluk-

novsko atd. Do těchto aktivit se zapo-jovali i umělci, jako byl Mikoláš Aleš,Josef Lada, Cyril Bouda, Karel Svolin-ský a mnoho dalších.

Betlémy se vyráběly a vyrábějí z mno-ha různých materiálů, jako např. ze dře-va, keramické hlíny, hrnčířské hlíny,papíru, skla, textilu, vosku, kameniny,sádry, slonové kosti, těsta apod., ze kte-rých se figurky modelují, či vyřezávají,nebo se malují na papír, který se nalepína vhodný podklad (lepenka, papun-dekl), a pak se figurky vyřezávají.

Tvůrci, sběratelé a nadšenci pro stav-bu betlémů založili v roce 1990 Sdruže-ní přátel betlémů, nejprve českosloven-ské, dnes české, které má v celé řaděpoboček asi 500 členů. O jejich činnostije možné se dočíst v časopisu Betlémya betlémáři.

V řadě míst můžeme navštívit muzeabetlémů nebo muzejní expozice s jeslič-kami, např. na Karlštejně, v JindřichověHradci, Sušici, Třebechovicích, Ústí nadOrlicí, Příbrami, v Olejnici v Orlickýchhorách, Jiříkově aj.

Betlémářství je živé také v zahraničí– na Slovensku, v Polsku, Německu, Ra-kousku, Itálii a Švýcarsku.

Ve druhé části přednášky F. Kolinposluchačům promítl videozáznam o bet-lémářské tradici v Třešti, kde jsou jes-ličky zaujímající někdy i celou místnostpýchou mnoha rodin. Stále je tam živétzv. chození po betlémech, kdy jednot-liví stavitelé se seznamují s prací svýchsousedů, co je kde nového apod. Při-jíždějí však i celé výpravy z blízkéhoi vzdálenějšího okolí. K. Š.

ZN¡M¡ SOCIOLOéKA OPÃT NA LHOTCEPodobně jako v minulém roce, naletošní lednové Farní akademii bylanaším hostem PhDr. Jiřina Šiklová,socioložka přednášející na Filozo-fické fakultě Univerzity Karlovy so-ciální gerioentologii. Tentokrát bylajejí přednáška zaměřena na témaJe prodloužení života člověkuhrozbou, nebo požehnáním? Hoj-ná účast i bohatá diskuse dosvěd-čovaly, že se jedná o zajímavéa v jistém smyslu zvláště pro lidi„dříve narozené“ aktuální téma. Dis-kutující hovořili i o vlastních zkuše-nostech a poznatcích.

Pokud se týká průměrné délky ži-vota obyvatel evropského i severo-amerického prostoru, resp. střední

a západní Evropy, Spojených státůa Kanady, potom lze jednoznačněkonstatovat, že se prodlužuje. Doku-mentují to statistické údaje, podlekterých průměrný věk před prvnísvětovou válkou se pohyboval mezi62 a 60 lety. Do dnešní doby došlok nárůstu asi o 20 %, tj. na věk oko-lo 70 roků, a pro rok 2040 prognó-zy udávají prodloužení o dalších až20 %. K nárůstu průměrné délky ži-vota ovšem došlo především v po-sledních dvaceti letech, což vyplýváz dalších údajů, podle kterých u mužůza toto období to činí přibližně devěta u žen sedm let (doplňme však,že absolutně vzato je průměrný věkmužů stále nižší než u žen).

Příčin prodlužování lidského věkuje víc. Především k nim patří: zdra-vější způsob života, menší pracovnízatížení dané zvyšující se produk-tivitou práce, lepší lékařská péčea zdokonalující se přístrojová vyba-venost nemocnic. Jiná je, bohužel,situace v Asii a v Africe, kde přede-vším nízká úroveň zdravotní péče,špatné hygienické podmínky, nedo-statek potravin a někde i šíření ne-moci AIDS jsou příčinou vysoké úmrt-nosti jak dětí, tak i dospělých.

Lidé vždy usilovali o dlouhý života o získání bohatství. Zvláště v minu-lých stoletích se mnoho lidí vydáva-lo hledat zlato a pátráním po elixíru

(Dokončení na straně 12)

Strana 12

NECHAT KRISTA V N¡S éÕTV neděli 30. listopadu 2008 odpole-dne se konala v kostele Panny MarieKrálovny míru ve spolupráci s hnu-tím KřesŅan a práce přednáška členaPapežské akademie sociálních vědJUDr. Bedřicha Vymětalíka na témaNaše současná společnost – co nástrápí a co potřebujeme.

Přednášející konstatoval, že součas-ný životní styl evropské společnosti sesoustřeïuje hlavně na peníze. Honbaza nimi však přináší duchovní prázdno-tu. Odmítnutím Boha si lidé vytvářejídojem, že jsou konečně svobodní. I ti,kdo mají ještě víru, se vědomě neboi jen podvědomě přizpůsobují špatnýmvlivům. Výsledkem je praktický mate-rialismus, přesvědčení, že starost jeno sebe přece přinese blahobyt všem.Člověk hledá jen zábavu, opouští mo-rálku, pěstuje hedonismus (učení po-kládající rozkoš za nejvyšší dobro).S heslem „Smrtí končí vše“ se pěstujekultura okamžiku. Ale jen sebeuspoko-jení – zvrácený sex, porno apod. – na-dlouho nevydrží. Na rozdíl od jinýchkultur přestává být uznáván model tra-diční rodiny. Lidé začínají být neschop-ní rozlišit dobro a zlo, pravdu a lež. Zna-kem naší doby se stává relativismus.Každý máme „svou pravdu“. Moc a pe-níze ovlivňují společnost.

Nerozlišovat dobro a zlo je nebez-pečné, upozorňoval B. Vymětalík starší.Vzniká kultura smrti a zla. Řešení pro-blémů se pak vidí v násilí. Toto jsou no-vé tváře falešné svobody. Základní hod-notou by měla být důvěra, ale ta chybí.Nedbání na etiku přináší problémy.Alternativou tomu všemu je opírání se

o hodnotu člověka a jeho důstojnost. Toje sociální nauka církve. „Bůh je láska“může být přece přijatelné pro všechny –jde o společné dobro. (Viz brožura Pozvá-ní na cestu. Příspěvek k diskuzi o člově-ku, společnosti a smyslu života podlesociálního učení katolické církve.) Cestapro Evropu by měla spočívat ve vytvá-ření morálky. Pozitivní vlastnosti jsouv každém z nás, ale duchovní prázdno-ta je veliká. Na morální úpadek zaniklauž římská říše. Papež Benedikt XVI. naSvětových dnech mládeže v Austrálii na-

bádal, že štěstí je nutno hledatv dobru, pravdě a kráse. To byměl být návod pro náš životní styla okolí, ve kterém žijeme. Změnitto můžeme pouze my sami. Je topodobné jako v Andersenověpohádce Císařovy nové šaty.

Západní civilizace je nahá.Svlékla totiž křesŅanství. Mělibychom tedy usilovat o změnuživotního stylu. Nepotřebujemeo Kristu jenom mluvit, ale aby-chom ho nechali v nás žít. A tonení lehké. Každý musíme začítsám u sebe, ve svém životě.Teprve pak se začne vše obra-cet k lepšímu. Východiskemz této alarmující situace je, abykřesŅané důsledně dodržo-vali Desatero. Aby každý z nászačal sám u sebe, ve své rodiněa okolí a nenechal se strhávatzlem, které na nás ze všechstran utočí. Přemáhat zlo šíře-ním dobra. Není to vůbec snad-né, ale je to možné. Každý má-me své slabosti, ale snažme

se být světlem ve tmě. Bůh nám v tomjistě pomůže.

Text a snímekEVA KOCMANOVÁ

Více informací např. v Kompendiu so-ciální nauky církve, které připravil týmautorů Centra pro sociální otázky Českébiskupské konference pod vedenímprof. Lubomíra Mlčocha, člena Papež-ské akademie sociálních věd, a kterévydalo Karmelitánské nakladatelství.

života se na královských dvorechživila řada alchymistů, o jejichž poc-tivosti bylo však často možné důvod-ně pochybovat. Nám se tyto „sny“v podstatě – i když v jiné formě a ji-ným způsobem – plní.

Období relativního klidu za posled-ních více než 50 let umožnilo, abyvelká část starších a starých lidí v zá-padní Evropě i v Severní Americe pa-třila v současné době k vrstvě rela-tivně majetných lidí. Hodně cestujía hledají příjemné způsoby „užívání“světa. Např. je známo, že Floridav USA je vlastně, z našeho pohledu,velkým domovem důchodců, kde jeorganizována i společná zábava.Přesto tito bohatí důchodci nejsou

vždy spokojeni. Jedním z možnýchvysvětlení je, že jim schází model(smysl) života třetího věku, který byjim pomáhal řešit jejich problémy.

Ke skutečně závažným otázkámpatří, proč tyto lidi např. dost častonecharakterizuje moudrost stáří spo-jená s tolerancí vůči druhým, proč jenikdo nepotřebuje, proč vzrůstá zvláš-tě mezi mladými averze vůči starýmlidem, jak řešit důsledky častých roz-padů rodin, neboŅ vztah ke stáří,zvláště pak dětí k rodičům, je rozvo-dovostí jednoznačně, a to zpravidlanegativně, ovlivněn.

V pozadí těchto problémů jsouprincipiální změny, ku kterým ve spo-lečnosti došlo a i nadále dochází.Změnila se nejen technika, ale i me-tody práce, došlo k obrovskému ná-růstu poznatků, jsou nové učebníplány, nároky na vzdělání a celkově –

v nepříznivém slova smyslu – sezměnilo duchovně-kulturní klima na-ší společnosti jako celku. Jsou jinákritéria hodnot a do popředí vystu-puje individualismus člověka. Již ne-platí, že jedna generace pokrývá při-bližně interval třiceti let. Dnes sespíše hovoří o generacích spojenýchs významnými událostmi, např., o ge-neraci roku 1948, 1968, 1989 apod.

Tyto problémy však nemohou véstk pesimistickému závěru v tom smě-ru, že prodlužování života je člově-ku hrozbou, neboŅ pravdou je opak:prodlužování života je požehnáním.Ovšem je zapotřebí, aby s tímto da-rem člověk uměl správně nakládata dobře s ním hospodařil, v zásaděaby si byl vědom toho, že nejen životjako celek, ale zvláště pak i podzimživota mají svůj smysl a cíl.

KAREL ŠTAMBERG

Zn·m· socioloûkaÖ(Dokončení ze strany 11)

Člen Papežské akademie sociálních vědBedřich Vymětalík st. při lhotecké přednášceNaše současná společnost – co nás trápí a copotřebujeme.

Strana 13

Jak je dobrým zvykem lhoteckýchpoutníků, na nějakou tu nepřízeňpočasí jsou zvyklí a od účasti napoutním zájezdu je neodradí aniprosinec. Na konci minulého rokubyl cílem adventního zájezdu Re-gensburg aneb – jak je známez českých dějin – Řezno. S krátkoudopolední zastávkou v západočes-kém městě Stříbře u patera JiříhoHájka. Plány ale někdy zůstávajíjen na papíře. Skutečnost bývámnohdy barvitější a překvapivější.

J. Hájek – pocházející mimocho-dem z Prahy 4 – nás zcela okouz-lil svou renesanční osobností, záj-mem o hudbu, veselým vyprávěníma především svou úžasnou sbírkoubetlémů. Bylo pro nás naprostýmpřekvapením, že betlémářské nad-šení žije i v řadách kněží. Mnohýmz nás, kteří před Vánocemi domahrdě vystavují svých několik málobetlémů, dodal otec Hájek impulsk dalšímu sbírání.

Betlémářství je vášeň krásná a do-konce bohulibá. Otec Hájek má jes-liček přes dvě stě. Každé dva rokyje vystavuje, a protože jsme se s ná-vštěvou strefili zrovna do času pří-prav výstavy, mohli jsme si prohléd-nout i část již připravené expozice.A poslechnout velice živé sběrate-lovo vyprávění o každém vystave-ném betlému. Zima ve velkém kos-tele nám kupodivu vůbec nevadila.Atmosféra během mše svaté i po níbyla nádherná.

Pak již byl čas ujíždět směrem naRegensburg. Tentokrát nás ale ne-mohl doprovázet P. Bedřich Vyměta-lík, jak to bývá obvyklé. Zajistil všakza sebe kvalitní náhradu – lhotec-

kého farního vikářeP. Stefana Wojdylu. Tentedy měl loni v prosincina našich zájezdechpremiéru. A protože ja-ko nováček musel projítzkouškou, měl za úkolpodporovat během ces-ty dobrou náladu a ur-čovat pořadí písniček,které účastníci zájezdu,především na zpátečnícestě, zpívali. Nazpětdo Prahy jsme se do-slova prozpívali. P. Woj-dyla jako hudební mo-derátor obstál skvěle.Ukázalo se, že zná i čes-ké lidovky, a co neznal,rychle se během cestydoučil. Moc mu tímtoděkujeme a těšíme sena další poutní zájezdyi s ním.

Jak jsem se už zmí-nila, Řezno není pronaše poutníky místemneznámým. Kromě toho,že ledacos vědí o jehohistorii, čas od času setam vypraví rovněž sami nebo sesvými rodinami. My jsme tam jeliproto, abychom si vychutnali před-vánoční atmosféru, kterou toto měs-to nabízí více než vrchovatě. A taksi každý našel něco. Různě poku-koval po tom i onom, obdivoval vá-noční výzdobu a sem tam i něcokoupil. Potěšil se s betlémy vevšech možných podobách, nasávalvůni svařeného vína a pečenýchklobásek. Návštěva katedrály násuchvátila adventní výzdobou před

oltářem a krásnými zpěvy, které tamzrovna zkoušeli.

Bez uzardění lze říci, že letošnípoutní sezónu jsme zakončili ve sty-lu hodném lhoteckého farního spo-lečenství. Sluší se poděkovat všemcestovatelům a cestovatelkám, aŅjsou mladí, či věku již staršího, zato, že se stále znovu a znovu nebojís námi nastupovat do autobusua prožívat chvilky radostné a někdyi obtížné. Věřím, že zájezdy jsou proVás obohacením a příjemně strá-veným časem v kruhu blízkých lidíze Lhotky. Velký dík patří také otciBedřichovi nejen za to, že s námi napoutní zájezdy jezdívá, snáší útrapycestování, ale že svým duchovnímslovem nám připomíná, co je v živo-tě nejdůležitější.

A co říci na konec? Samozřejměto, že naše lhotecké farní putovánížádný konec nemá. Již v této chvíliVás všechny srdečně zvu na dalšícesty v roce 2009. Opět „prošmej-díme“ republiku od východu na zá-pad a vyhledáme ta nejkrásnějšímísta, abychom se opět ubezpečili,že naše zemička je nejkrásnější nasvětě. Za tím si stojím.

Na shledanou a připravte sidobré boty, brzy zase vyrazíme.

HANA STEHLÍKOVÁSnímky Petr Stehlík

PÿES STÿÕBRO Aé DO ÿEZNA

Vpravo stříbrský farář otec Jiří Hájek.

Některé z jesliček sběratele patera Hájka.

OhlÈdnutÌ za sezÛnou a pozv·nka na dalöÌ

Strana 14

T¡TA PETR: POHLED MUéE, KTER› PROBL…MY MOC NEVNÕM¡Do Svaté země jsem se určitě podí-vat chtěl. Jenom jsem si nedovedlpředstavit, jak opustit na týden svourodinou firmu. Starosti mi nedovolo-valy se nějak na cestu dopředu při-pravovat, či dělat si nějaké plány.

První den byl celkem nenáročný,až na velké zpoždění letu z Prahydo Tel Avivu – celkem šest hodin.Začátek poznávací dovolené či pout-ní cesty byl tedy ve znamení čekánína pražském letišti.

Přílet do Tel Avivu v podvečer-ních hodinách a přesun do hoteluv Betlémě proběhl bez problémů.U večeře nás potěšila vánoční hud-ba vztahující se k městu, kde bude-me nocovat.

Další dny už byly nabité návště-vou míst, která jsou spjata se živo-tem Ježíše Krista a vyvoleného ná-roda. Každý, kdo se o Svatou zemizajímá, jistě tuší, že itinerář navštíve-ných míst je dopředu celkem jasný.V Betlémě bazilika Narození Páně,v Jeruzalémě Křížová cesta, chrámBožího hrobu, Zeï nářků. Následu-je Jericho, nejstarší město světa,a Mrtvé moře. V našem případěv Jordánsku pak Petra, hora Nebo,město Geraza. A opět ve Svaté zemi– Nazaret, Galilejské jezero, Horablahoslavenství, řeka Jordán.

Náš průvodce, slovenský paterViliam, dobře znal nejen historii, alei současnost. Díky němu jsem sevždy dověděl to nejdůležitější.

Navštěvovaná místa jsem vnímaljako velmi zajímavá. Překvapujícína ulicích každého města v Izraeli jemnožství chlapců a dívek ve vojen-ských uniformách a se samopaly.

Na mne však nejvíc zapůsobilcelodenní pobyt v jordánské Petře,skalním městě Nabatejců. Přítom-nost beduínů s velbloudy, lidí s osly,občas okolo nás prudce cválajícíchbeduínů na koních dodávala tomutomístu velmi autentickou atmosféru.

Nejsem člověk moc náročný, alevzhledem k tomu, že zájezd nebylzrovna nejlevnější, úroveň některýchhotelů byla na hranici snesitelné kva-lity. Jídlo samozřejmě odlišné od na-šeho, hodně zeleniny, pomazánekapod. Pro mužskou část zájezdu ně-kdy opravdu až moc zdravé!

Trochu jsem nevěřil svým uším,když v Jordánsku do autobusu na-stoupila průvodkyně, která se před-stavila rusky a řekla nám, že nynínás bude tři dny doprovázet. Nako-nec průvodkyni suploval otec Viliam.

Do Izraele i do Jordánska bych seněkdy rád ještě jednou podíval, ales nějakou lepší cestovní kanceláří.

M¡MA HANA: POHLED éENY, KTER¡ PROBL…MY VELMI VNÕM¡ A PROéÕV¡Přestože se hodně zajímám o příbě-hy Starého zákona a jedna část zá-jezdu slibovala právě návštěvu míststarozákonních, z cesty jsem předemměla neidentifikovatelný strach.

Zpoždění na letišti při odletu jsemvnímala jako možnost ujasnit si, conás asi čeká, a pomalu se sezna-movat se spolupoutníky.

Navštěvovaná místa na mě půso-bila rozličně. Třeba baziliku Narozeníči chrám Božího hrobu jsem vzhle-dem k tomu, že se na těchto místechnarodil a zemřel Kristus, očekávalanaplněné tichem, určitou pokoroua možná i architektonickou vzneše-ností. Tyto chrámy však mají veške-ré znaky starých historických staveb,kde se ještě navíc spojují vlivy ně-kolika církví, a podle toho jsou vy-zdobené. Na těchto místech téměřnešlo v tichu si vychutnat atmosféru.Obzvláště chrám Božího hrobu namě působil spíše odstrašujícím doj-mem. Všudypřítomný křik, hluk do-provázený občasným proběhnutímvýchodních mnichů, kteří prostornepřetržitě vykuřují, ale vůbec se ne-tváří přátelsky.

Město Jericho je jistě historickyvelmi cenné, ale návštěvníka spíšezarazí všudypřítomná chudoba. Kra-jina okolo Mrtvého moře je velicepůsobivá a svou pustotou dost vy-povídající. Pokud tady někde Abra-hám slyšel hovořit Boha, musel tobýt úžasný zážitek.

Samotné Mrtvé moře považuji zaněco velice nebezpečného. Vodapřipomíná olejnatou, hodně slanoutekutinu, která je asi léčivá, ale proživot a pro koupání nebezpečná.

Jordánsko jsem prožívala velmirozporuplně. Problém s ruskou prů-vodkyní – to bylo něco velice nepro-fesionálního.

Celodenní návštěva Petry i dalšíhistorická místa byla překrásná. Po-kud jsem toho byla schopná, snažilajsem se to vše si i přes naznačenéproblémy užít.

To, co jsem hledala téměř celý tý-den, jsem nakonec našla v baziliceZvěstování v Nazaretě. Architekto-nická krása, uvnitř takové to Božíticho plné očekávání a k tomu nád-herně zpívaná francouzská mšesvatá, to vše mi nesnáze minulýchdnů vynahradilo.

Noční cesta na letiště do Tel Avi-vu bez průvodce či majitele cestovníkanceláře mě už téměř ani nepře-kvapila. Kdo neodlétal v noci z TelAvivu, nepochopí, co se tam děje. Na-prostý chaos, davy, zmatek, neustá-lé kontroly dokladů, kufrů, osobníchvěcí a především dotazy zaměst-nanců letiště (samozřejmě anglicky),proč jsme tam jako skupina sami,bez průvodce, to způsobí, že nejenstarší lidé v našem poutním zájezduse už jen tiše modlili, abychom sev pořádku vrátili domů.

DCERA TEREZKA: I PÿES PROBL…MYTO ST¡LO ZA TONaši napsali to nejdůležitější. Pro měbyl ze začátku problémem sloven-ský výklad otce Viliama. Protože jemi teprve devatenáct let, jsem užgenerace, která slovenštinu za Čes-koslovenska nepochytila. Nevědělajsem tedy, co je to třeba cintorín ne-bo Múr nárekov. Byla jsem však rá-da, že jsem navštívila zemi s úplnějinou kulturou. Moc mi ale vadilašpína a odpady, které tam dokoncezaorávají do polí. V Petře mě chtěljeden beduín koupit za pět vel-bloudů. Otec Viliam říkal, že by semoc nepředal. Pět velbloudů – to jeasi jeden milión českých korun a jáprý určitě stojím za víc.

Uvědomila jsem si, jak máme hez-ká města, s krásnými fasádami. Be-tonové a často nedostavěné domyv místech, která jsme navštívili, semi vůbec nelíbily. Byla jsem ráda, žeu nás holky nechodí na vojnu. Se sa-mopalem bych teda vážně po ulicíchchodit nechtěla. Ale až na tu ruskouprůvodkyni to celkem stálo za to.

RODINA STEHLÍKOVA

O CESTÃ JEDN… RODINYZE LHOTKY DO SVAT… ZEMÃ

DÃKUJI

ROLAND LEONHARDT

Děkuji za cestu, kterou jsi šel se mnou.Děkuji za ruku, která mi tak pomáhala.Děkuji za naslouchání, které mi odňalo mou samotu.Děkuji za blízkost, která mi dala hřejivé bezpečí.Děkuji za to, že jsi.

Strana 15

Jedenáct set let od narození pat-rona naší země připomenulo nakonci roku 2008 v prostorách kláš-tera sv. Anežky České otevření výs-tavy s názvem Svatý Václav –ochránce České země.

To výročí by mohlo být zastíněnodenními starostmi doby, ale přesto ži-je v myslích křesŅanů, kteří k nejstar-šímu českému světci, zemskému pat-ronovi a knížeti z rodu Přemyslovcůupínají i dnes své myšlenky a prosby.Ačkoliv přesné datum narození sv. Vá-clava neznáme (historici hovoří o roz-mezí let 907–909), kardinál MiloslavVlk se rozhodl vyhlásit za svatováclav-ský rok 2008. Na přípravě unikátní vý-stavy se podílelo s Národní galeriíArcibiskupství pražské. Mezi desítka-mi exponátů lze vidět mimořádněvzácné artefakty spojené s nejstaršíčeskou duchovní tradicí.

Výstava připomíná nepřerušenoulinii úcty ke křesŅanskému patronu a pa-novníkovi. Přináší sto šestnáct expo-nátů z oblasti malířství, řezbářství, ka-menosochařství, grafiky a uměleckýchřemesel, zejména zlatnictví, od 10. do20. století. Na prvním místě upoutajísvatováclavský meč a přilba z osobnízbroje vévody, relikvie světce vloženédo pěti gotických relikviářů ze zlace-ného stříbra a také vzácná relikviářovábusta sv. Václava z doby kolem roku1487. Obraz doby doplňují středově-ké symboly uctívání světce, kožený ro-

mánský střevíc, dřevěný gotický kotlíka hedvábný gotický ornát.

Výstavu korunuje Palladium zeměčeské, mariánský reliéf ze 14. století.Podle barokní legendy je sv. Václavovidarovala jeho babička Ludmila, kteráje prý dala zhotovit na radu sv. Cyrilaa Metoděje. Ten kovový reliéf zachycu-jící Pannu Marii s Ježíškem měl sv. Vá-clav nosit na prsou po celý život, až dosvého skonu. Měl jej poté zachránita do země zakopat Václavův sluha Po-diven. Palladium bylo později nalezenove Staré Boleslavi. V roce 1648 se hozmocnili Švédové, darovali je do Vídněa odtud bylo roku 1650 v triumfálnímprůvodu přeneseno do Prahy a pak de-finitivně do Staré Boleslavi.

Umělecká díla zastoupená na výs-tavě připomínají sv. Václava jako pa-novníka a rytíře se zbraní v ruce, v čelevojska chránícího svůj národ, ale pře-devším jako patrona a světce, ukazu-jícího cestu pokory, zbožnosti, láskya pomoci slabým a potřebným. Barokníobrazy, mimo jiné z tvorby Karla Škrétya Petra Brandla, zachycují výjevy sva-továclavských legend a potvrzují úctumalířů k národnímu světci. Mezi socha-mi jsou také dva soutěžní modely jez-deckého pomníku od J. V. Myslbekaa Bohuslava Schnircha.

Soubor unikátních exponátů byl v ta-kovémto rozsahu k vidění jen při velkévýstavě k svatováclavskému miléniuv roce 1929 a nepochybně bude po ně-

kolik dalších desetiletí pro veřejnostnedostupný. Výstavu, která bude ote-vřena do 8. března, doprovázejí od-borné přednášky, komentované pro-hlídky, lektorské programy a rozsáhlápublikace, a také víkendové programypro rodiče s dětmi. Neměla by roz-hodně uniknout pozornosti.

MARIE KULIJEVYČOVÁ

SVATOV¡CLAVSK› HOLD

O čtvrté neděli adventní 21. prosince2008 se u Panny Marie Královny míruna pozvání faráře P. Bedřicha Vymě-líka už podruhé sešli dobrovolníci,kteří pro farnost něco dělají, a pří-slušníci jejich rodin, kteří jim to trpí.

Podobně jako v roce 2006 při prvnílhotecké akci na poděkování dobrovol-níkům jich byl kostel opět plný. Od otceBedřicha se tentokrát navzájem dově-děli, co kdo pro farnost dělá od zdán-livě tak přízemní věci, jako je úklid, ažpo zpěv a hudbu zaznívající z kůru.

Členům chrámového sboru sice časod času za jejich zpěv zatleskáme, alejejich jména vlastně veřejně zaznělav kostele poprvé. Zaslouží si to o to více,že jejich činnost je pravidelná (nácvikykaždé úterý) a v některých případechvčetně sbormistra na Lhotku dojíždějíi ze značné dálky.

Hudba však tentokrát zněla nikolivs hůry, ale od oltáře – v podání nefor-málního smyčcového kvarteta kama-rádů muzikantů, kteří si občas zahrajíi jen tak pro radost. V chrámu, kamchodíváme chválit Boha, duchovně se

udržovat a občas i utěšovat svá rozbo-lavělá srdce, si dobrovolníci tentokrátvyslechli Divertimento D dur WolfgangaAmadea Mozarta a skladba Smrt a dív-ka od Franze Schuberta.

Pak se účastníci této příjemné kul-turně-společenské akce přesunuli dokaple Božského Srdce Páně, kde proně bylo připraveno dobré moravskévíno ve sklenicích se štítky s logem far-nosti a malé pohoštění. (jis)

KOSTEL PLN› DOBROVOLNÕKŸ

éENA, JEé NEUMÃLA ODPO»ÕVATPo dlouhé těžké nemoci zemřela paní VěraDvořáková. Dokud mohla, vytrvale chodi-la k Panně Marii Královně míru. V kostelese s ní také lhotečtí farníci 7. ledna v hoj-ném počtu rozloučili. Dne 1. února by sedožila 80 let.

Paní Dvořáková léta pracovala v osob-ním oddělení Institutu klinické a experi-mentální medicíny IKEM v oblasti péčeo pracující. Tam také získala zkušenosti,jež po převratu hojně využívala při vše-stranném poradenství prvního kontaktuv Klubu křesŅanských žen, který založilaa vedla při obvodní organizaci Čs. stranylidové v Praze 4. V Klubu také spolupraco-vala s věřícími z ostatních církví. Rozho-vor s V. Dvořákovou o poradenství prvníhokontaktu v roce 1995 ve lhoteckém Věst-níku měl příznačný podtitul: S Věrou Dvo-řákovou, která neumí odpočívat.

Velké úsilí po listopadu 1989 věnovalaobnovení kaple sv. Václava v Thomayerověnemocnici. Tato první ekumenická kaple u násbyla postavena před 80 lety, tedy v roce, kdyse V. Dvořáková narodila. Náboženským úče-lům sloužila i za druhé světové války, kdynacisté krčskou nemocnici – původně Masa-rykovy domovy – proměnili v lazaret. Za ko-munistů kaple sloužila jen jako skladištěa chátrala. Snahy o její obnovení, podpoře-né v roce 1968 peticí s dvěma tisíci podpisů,znemožnila komunistická „normalizace“. Potzv. sametové revoluci byla v roce 1991 zapouhých šest týdnů obnovena. Požehnal jiFrantišek Lobkowicz, tehdy světící biskuppražský, nyní biskup opavsko-ostravský. Po-žadavek na vrácení kaple náboženským úče-lům byl z iniciativy V. Dvořákové jednímz prvních požadavků nově založeného KlubukřesŅanských žen po osvobození. (jis)

V˝stava, kterou byste si nemÏli nechat ujÌt

Strana 16

PÿE»ETLI JSME ZA V¡SŽE ZUZKA při svém efektním taženíživotem přišla do jiného stavu a roz-hodla se pro potrat, se Iva (její kama-rádka od dětství – vysvětlení Věst-níku) dozvěděla až teï, po letech.

…když se jí přehoupla čtyřicítka,najednou na ni padly chmury… „Zapár let na dítě bude pozdě, možná užje teï. Nevidím nikoho, s kým bych hochtěla mít a kdo by ho chtěl mít semnou… A přitom jsem teï mohla mítuž puberŅáka,“ pokouší se o vtip…

Na otázku, jestli snad má pocit, ževlastně své dítě zabila, rozvažujea pak jaksi filozoficky řekne: „Asi taky.Ale víc mě trápí, že jsem mu nedovo-lila žít. Zní to, jako by to bylo totéž, alepro mě není. Prostě je mi líto, že jsemmu sebrala jeho příběh.“

V závěru nás dorazí: „Pořád se mivrací jeden sen. Jdu do sámošky avím, že venku jsem nechala kočárek.Zaplatím, vyjdu ven a kočárek nikde.Lítám po ulici, hledám, chvíli se mi zdá,že už ho vidím, a zase nic. Nic, nic…“

Na rozdíl od Zuzky Jana už o svémtraumatu mluvit nemůže. Před třemilety zemřela na rakovinu dělohy. Zůs-tal po ní dvacetiletý syn… Že šla dva-krát dobrovolně na potrat, se v jejímokolí vědělo, nijak to totiž netajila…

K potratům se rozhodla přes mírnéprotesty svého muže…

Upnula se na syna, vychovala z ně-ho úspěšného mladíka. A i když rakovi-na neměla rychlý průběh a čas od časuse všechno zdálo nadějné, její stateč-nost dostávala trhliny. Co víc – začala jipronásledovat myšlenka, že si svojezdravotní problémy zavinila sama.

„Chápej, moje tělo bylo na dítě při-pravený, ale já to najednou zrušila.Organismus na to přece musel nějakzareagovat. Chystalo se v něm něcorůst, a když jsem mu to nedovolila,začalo růst něco jiného. Rakovina…“

Žádný lékař ji později už nepřesvěd-čil, že přímá souvislost mezi umělýmpřerušením těhotenství a zhoubnounemocí ženských orgánů se nedá po-tvrdit. Nedala si to vymluvit.

Jak rakovina postupovala, čím dálvíc toužila vrátit tu chvíli, kdy se pro po-traty rozhodla. Věřila, že kdyby na něnešla, všechno mohlo být úplně jinak.

MF DNES 6. prosince 2008

(HELENA MEDKOVÁ: Člověk je v ne-moci takový, jako byl celý život před-tím. Ve stáří se neobjeví nové vlast-nosti. Nezapomenu na slova méhotatínka, který měl sklon k sebelítosti

a depresi. Když mu dávali za vzor sta-tečné pacienty, řikal: Ten má snad-né být statečný se svou povahou, alezkuste to s mou povahou. Měl pravdu.Proto je to ve stáří výhoda, když člo-věku byla dána pokora.)

Dá se, pane Medku, pokoře a sta-tečnosti naučit? Pomohla vám v tomtřeba víra?

Myslím, že ano. Čtu teï předevšímStarý zákon. A stále se tam dozvídámvěci, o kterých jsem neměl ani ponětí.

Přemýšlíte teï častěji nad vašímdědečkem Antonínem Slavíčkem?Ten si v padesáti vzal život, když pomrtvici zjistil, že nebude schopendál malovat…

Já bych to nikdy neudělal. Nemůžu.Jsem přesvědčen, že život jsem do-stal a nemám právo si ho brát. Nadruhé straně, protože v rodině byloněkolik takových příkladů, to chápu…

IVAN MEDEK, někdejší chartistaa komentátor Hlasu Ameriky,

exkancléř prezidenta V. Havla (I. Medek už dva roky nemůže chodit)

MAGAZÍN MF DNES,18. prosince 2008

MÁTE ZA SEBOU náročný rok, alepři tom záříte…

Víte, beru to tak, že když nám tenshora dává velké úkoly, tak od nástaky hodně čeká.

LUCIE BÍLÁ, zpěvačka, MF DNES 15. prosince 2008

ČASTO SLÝCHÁM OTÁZKU, jestlijsou Češi ateisté. Já myslím, že ne-jsou. A priori nejsou proti Bohu. A pročjsou proti církvi a jaklémukoliv sdružo-vání v náboženských spolcích – to by-chom museli hledat odpověï v dlou-hé tradici a historii národa. Myslím, žei Čech, jako každý jiný člověk, je v pod-statě nábožensky založený, protože sesetkává s věcmi, které ho přesahují.

P. MILOŠ SZABO, žižkovský farářa člen týmu Postraumatické

intervenční péče Policie ČR,LIDOVÉ NOVINY 19. prosince 2008

JAK SE OBECNĚ DÍVÁTE na sou-časnost českých katolických ře-holních společenství a jejich per-spektivy?

Nevím, jak staré řeholnice a stařířeholníci získávají důvěru novýchadeptů… Staří řeknou, že ti mladí ne-jsou žádní řádní řeholníci, a ti mladí

se budou dívat na ty staré jako na fo-silie. Když se to nepodaří překlenout,řehole nebudou mít budoucnost. Myse ovšem vždy spoléháme na PánaBoha a ten Duch svatý již udělal růz-né kousky, které se nám zprvu zdálynepravděpodobné a nemožné, takžepokud Hospodin bude potřebovat,abychom se z těch zádrhelů dostali,tak nás jistě použije. A když nás Hos-podin nebude potřebovat, můžemezaniknout.

LUDVÍK AMBRUSTER, děkan Katolické teologické fakulty UK

a socius české provincie TJ,MF DNES 10. ledna 2009

LIDÉ JSOU DNES hodně zneklidněni.Rodiny jsou rozbité na miničástečky.Když je zle, tak by se měla semknoutrodina. Ale to jsme zas tak liberální,že skutečně existujících rodin je u násmalé procento. Možná ještě tak na jižníMoravě. Ale třeba na severní Moravěžije hrozně moc lidí osaměle. Osamě-lé matky s dětmi, samotní chlapi…U nás si lidé zvykli hrozně lehce roz-bíjet vztahy. Dřív jsem dělala v man-želské poradně a vím, s jakou lehkostíod sebe lidé odcházeli. A když pak naně padne ekonomická krize a třebapřijdou o místo, nevědí si rady.

KATEŘINA IRMANOVOVÁ, psychoterapeutka,

LIDOVÉ NOVINY 31. ledna 2009

PŘESTOŽE VŠAK KATEŘINA (Sehna-lová z Kroměříže, matka deseti vlast-ních dětí – vysvětlení Věstníku)vyrostla v katolické rodině, říká, že re-ligiozita nebyla v jejím rozhodnutí státse matkou v domácnosti určující.

„Myslím, že bych volila stejně, i kdy-bych nebyla věřící. Když si třeba vez-mete pohádky, tak všechny končí tím,že se vzali a žili spolu šŅastně aždo smrti. Touha po štěstí je ve všechkulturách, je to cíl, ke kterému chtějídojít všichni lidé. Víra dává svoboduv tom, jaký způsob života si vybere-me, a aŅ už si vybereme jakkoliv, po-máhá ho žít naplno.“

A věřící lidé mají ještě jednu vý-hodu oproti ateistům. „Bez víry by člo-věk asi strašně moc váhal a pochybo-val. Takhle člověk dělá, co je v jehosilách, a to ostatní předá k řešení ně-komu vyššímu a může být klidný,“přemýšlí Kateřina.

LIDOVÉ NOVINY 31. ledna 2009

Strana 17

SOCI¡LNÕ OK…NKO

Od 1. ledna 2007 nabyl platnosti zákonč. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotnénouzi. Upravuje poskytování pomoci(dávek) k zajištění základních životníchpodmínek osobám, které se nacházejív hmotné nouzi. Vymezuje situace spo-jené s nedostatečným zabezpečením zá-kladní obživy, bydlení a mimořádnýmiudálostmi. Pomáhá řešit některé nárazo-vé životní situace. Stanovuje, že každáosoba má nárok na poskytnutí základníchinformací, které vedou nejenom k řešeníjejí současné situace, ale i k předcházenívzniku hmotné nouze.

CO JE TO HMOTN¡ NOUZE?Jde v zásadě o stav, kdy osoba či rodinanemá dostatečné příjmy, aby si zabez-pečila základní obživu či bydlení a jejícelkové sociální i majetkové poměry ne-umožňují uspokojení základních životníchpotřeb na úrovni ještě přijatelných prospolečnost.

Příjem jednotlivce a příjem společněposuzovaných osob (všichni, kdo bydlíspolečně v jednom bytě, rodinném domě)po odečtení přiměřených (odůvodněných)nákladů na bydlení nedosahuje částky naživobytí.

Přiměřené (odůvodněné) náklady mo-hou být např. nájemné, úhrada za proka-zatelnou spotřebu energie, vody, plynu,úhrada za další služby spojené s údržbou(výtah, úklid).

KDO JE OSOBA V HMOTN… NOUZI?Osoba v hmotné nouzi si své příjmy

nemůže z objektivních důvodů zvýšit(vlastní prací, uplatněním nároků a pohle-dávek, prodejem nebo využitím majetku)a vyřešit tak svoji nelehkou situaci vlast-ním přičiněním vzhledem ke svému věku,zdravotnímu stavu.

Za osobu v hmotné nouzi můžemepovažovat též člověka stiženého vážnoumimořádnou událostí, např. živelní pohro-mou (povodeň, vichřice, požár), ekologic-kou nebo průmyslovou havárii, člověka, je-hož celkové sociální a majetkové poměryjsou takové, že neumožňují překonat ne-příznivou situaci vlastními silami.

V hmotné nouzi je také osoba, kteránemá vzhledem k příjmům a celkovýmsociálním a majetkovým poměrům dosta-tečné prostředky k úhradě nezbytného jed-norázového výdaje, spojeného zejménase zaplacením správního poplatku při pro-kázané ztrátě osobních dokladů, při vy-dání duplikátu rodného listu nebo dokladůpotřebných k přijetí do zaměstnání, s úhra-dou jízdného v případě ztráty peněžníchprostředků, a v případě nezbytné potřebys úhradou noclehu, nebo na úhradu ná-kladů spojených s pořízením nezbytnýchzákladních předmětů dlouhodobé potřebya na základní vybavení domácnosti a odů-vodněných nákladů souvisejících se vzdě-láním nebo zájmovou činností nezaopa-třeného dítěte.

Konečně je v hmotné nouzi též osoba,která se nachází v neuspokojivém sociál-ním zázemí, má nedostatek finančníchprostředků, aby řešila svoji situaci, a jeohrožena sociálním vyloučením např. popropuštění z výkonu vazby, vězení, ústav-ního či školského zařízení, po ukončeníléčby ve zdravotnickém zařízení, ale i poukončení ochranné výchovy nebo pěs-tounské péče po dosažení zletilosti.

V hmotné nouzi není osoba,� která prokazatelně neprojevuje sna-

hu zvýšit si příjem vlastním přičiněním, � která není v pracovním nebo obdob-

ném vztahu, nevykonává samostatnou vý-dělečnou činnost a není vedena v evi-denci uchazečů o zaměstnání,

� která je vedena v evidenci uchazečůo zaměstnání a bez vážných důvodů od-mítla vykonávat krátkodobé zaměstnánínebo účastnit se v cíleném programu k ře-šení zaměstnání (např. veřejná služba veprospěch obce),

� které nevznikl nárok na nemocenskénebo jí náleží ve snížené výši, a to z dů-vodu, že si přivodila pracovní neschop-nost úmyslně,

� která je osobou samostatně výdě-lečně činnou a její příjem po odečtení při-měřených nákladů na bydlení nedosahuječástky na živobytí proto, že se nepřihlásilak nemocenskému pojištění,

� které za neplnění povinností zákon-ného zástupce dítěte spojených s řádnýmplněním povinné školní docházky byla ulo-žena sankce,

� která nastoupila výkon trestu odnětísvobody, byla vzata do vazby (tato skuteč-nost trvala po celý kalendářní měsíc),

� které se poskytují pobytové sociálníslužby v domově pro osoby se zdravotnímpostižením, domově pro seniory, domověse zvláštním režimem nebo v chráněnémbydlení, zdravotnickém zařízení ústavní pé-če, ústavní péče v psychiatrické léčebněnebo v léčebně pro dlouhodobě nemocnédéle než tři měsíce.

D¡VKY A JEJICH V›PLATAO dávkách pomoci v hmotné nouzi

rozhodují a vyplácejí je pověřené obecníúřady. V Praze jsou to příslušné úřadyměstkých částí, odbor sociální, odděleníhmotné nouze.

Dávkami, kterými se řeší pomoc v hmot-né nouzi, jsou:

1. příspěvek na živobytí, 2. doplatek na bydlení, 3. mimořádná okamžitá pomoc. Informace k jednotlivým dávkám

zveřejníme v příštím čísle Věstníku.

Pokud byste měli nějaké otázky, může-te mě kontaktovat na e-mailové adresepetra.kornienkova@seznam.cz nebo dotazs označením „Sociální okénko“ zanechatv sakristii.

PETRA KORNIENKOVÁ

POMOC V HMOTN… NOUZI

NÃCO M¡LO O TOLERANCI

Jsem mladá, protože duše nestárne.Avšak po své sedmdesátce pozná-vám, že tělesné schopnosti za mla-dým duchem jaksi pokulhávají. Čas-těji než dřív zapomínám, leccosupustím z ruky, špatně zaplatím, po-maleji reaguji, nerozumně se rozhod-nu, nevhodně promluvím, horší se mizrak i sluch. Najednou si nejsem sym-patická, bývám na sebe mrzutá, vnitř-ně se sebou nespokojená.

V takových chvílích musí nastoupittolerance vůči sobě samé. Není snad-ná ani samozřejmá a nezbývá nicjiného než jako u každé jiné ctnosticvičit ji a trénovat. A jak vypadá ta-ková výchova či výcvik? Můj receptnení žádný objev a neplatí jen s při-cházejícím stářím. Děláte to také tak?

Ráno hned po procitnutí poděkujiBohu za nový den, který je předemnou. Přidám radost, že každým dal-ším probuzením se blížím – možnápomalu, možná rychle – ke dnu po-slednímu, kdy se setkám s Pánemtváří v tvář. Zatím však mám ještěpříležitost přinést někomu radost, býtužitečná. Při práci i při modlitbě bě-hem dne si často vděčně uvědo-mím, že vidím, slyším, chodím, pra-cuji, mluvím, zpívám, s chutí jím,většinou dobře spím, mám mnoho pří-buzných a přátel. Večer pak s oprav-dovou vděčností uléhám v klidu nalůžko. Mám střechu nad hlavou.Představuji si, kolik lidí na světě v té-to chvíli trpí hladem, žízní, nemocí,válkou, opuštěností, obavou z nej-bližší budoucnosti, beznadějí. Koliknezasloužených darů a duchovníchmilostí mi poskytuje nebeský Otec!

Když se tímto způsobem cvičímv toleranci k sobě, vidím i chyby dru-hých lidí klidněji a mnoho malicher-ností nepokládám za světoborné pro-blémy. Potká-li mě tvrdší zkouška,musím i trénink přitvrdit.

Život je krásný, budiž Bůh po-chválen!

JARMILA KLINGEROVÁ

Rada pro d¯Ìve narozenÈ

VEZMI HRST VÍRY, sklenici lásky,lžíci trpělivosti a trochu optimismu.Přidej lžičku pokory, lžičku nadějea špetku shovívavosti. Vše smíchejs litrem humoru, dekagramem velko-rysosti a trochou kavalírství. To pakrozděl na 365 dílků a každé ránoužívej ozdobené úsměvem. (mk)

Strana 18

1. Z čeho jsou udělané lavicev kostele na Lhotce?a) Ze železa. b) Z umělé hmoty.c) Ze dřeva.

2. Na jaké nástroje hraje kapelaNestíháme?a) Kytary, housle, buben.b) Klarinet, basa, kytary. c) Varhany, housle, kytary.

3. Jaké stromy rostou okolokostelíčka na Lhotce nejvíce?a) Smrky. b) Tůje.

c) Jabloně a švestky.

4. Malá bílá místnost úplněvzadu v kostele se jmenuje:a) Křtitelnice.b) Ředitelna. c) Zpovědnice.

5. Kněz si obléká na mši svatou: a) Tuniku a ornát. b) Albu a ornát. c) Dlouhou košili a ornát.

Rubriku pro děti připravilaHANA STEHLÍKOVÁ

To koukáte, jakého mám kamaráda, co? Je to šnek Absolutní rychlouš a ujdejeden metr za dva dny. Ale musí být cestička pěkně umetená a úplně bez ka-mínků a lístečků.

Absolutního rychlouše jsem potkal na schodišti u našeho kostelíčka na Lhot-ce. Seděl tam a byl celý popletený. Zapomněl na celou zimu usnout a teï mubylo smutno a moc si chtěl hrát. Tak teï jsme na Vás dva, kdo Vám budemechystat soutěže a pohádky pro Vaše chytré hlavičky.

Na ulitě Absolutního rychlouše sedí myš, která je příšerně zvědavá a která sinaskočila na poslední chvíli. My budeme pátrat, co je zač a určitě si o ní bu-deme ještě psát.

Tak, děti, a startujeme do nových úkolů. Hned první úkol bude: Namalujte miVaše kamarády – zvířátka, co máte rády a které možná dokonce chováte do-ma. Na Vaše obrázky se těším.

Už se blíží jarní výlet, tak honem sbírejte body. Váš Kri…, Kri…, Kri…, no přeci

KRISTIÁN

ZB›VAJÕ Ué JEN DVA?Ve Věstníku číslo 7/2008 jste v článku Setkánís Pannou Marií v centru i u nás na Lhotcesprávně napsali, že jako pokání za zničení Ma-riánského sloupu na Staroměstském náměstímělo být v Praze postaveno dvanáct kostelů.

Postaveny byly: 1. kostel Božského SrdcePáně na Vinohradech, 2. kostel Krista Krále veVysočanech, 3. kostel sv. Václava ve Vršovi-cích, 4. kostel sv. Jana Nepomuckého v Koší-řích, 5. kostel sv. Anežky na Spořilově a 6. kos-tel sv. Františka z Assisi v Chodově. A polistopadu 1989 7. kostel Panny Marie a sv. Wolf-ganga ve Strašnicích, 8. Komunitní centrum

sv. Prokopa v Nových Butovicích, 9. Komunitnícentrum Matky Terezy v Hájích, 10. kostelsv. Alžběty ve Kbelích. Takže jestliže se námpodaří postavit kostely nebo komunitní centras kostelem na Barrandově a na Černém Mostě,jak se o tom zmiňoval při vzpomínce na ne-šŅastný čin z roku 1918 kardinál M. Vlk, koneč-ně by mohl být záměr našich předků roztrpče-ných barbarským stržením historické památkysplněn. FRANTIŠEK REICHEL

CYRILOMETODÃJSK¡ POUçAd VÏstnÌk 1/2008Letos byla cyrilometodějská pouŅ Levý Hradec

– Velehrad (XXVIII. ročník), spojená s poutí naVelehrad (IX. ročník) 14. února opět zahájenamší svatou v kostele sv. Klimenta na LevémHradci. Na ni navázaly v sobotu a neděli 14.a 15. 2. hned první dvě etapy.

Další etapy se uskuteční ve dnech: 14. břez-na, 25. dubna, 8. a 9. května, 27. června,11. a 12. července.

Letošní trasa povede přes Uhlířské Jano-vice, Zbraslavice, ČihošŅ, Světlou nad Sáza-vou, Krásnou Horu, Štoky, Jihlavu, Luka, Ka-menici a Pavlínov do Velkého Meziříčí.

Na „českou“ část poutě naváže ve dnech17.–22. srpna pětidenní PouŅ na Velehradz Velkého Meziříčí – s „předehrou“ z Netína.

Aktuální informace zájemci najdou nawww.poutnik-jan.cz. F. R.

Druh˝ ˙kol: SOUTÃé PRO DÃTI

REDAK»NÕ POäTA

Z¡PISDO STUD¡NKYZápis dětí do Církevní mateřskéškoly (CMŠ) Studánka se usku-teční v pondělí 2. března od 16 do18 hodin v budově školky v Praze 4na Lhotce, Ke Kamýku 686.

K zápisu je nutno dostavit se s dí-tětem. Přijít však může celá rodina.Bude vítána.

Přinést je k zápisu zapotřebí vy-plněnou přihlášku, rodný list dítětea občanský průkaz jednoho z rodi-čů. Přihlášku si lze ve školce vy-zvednout v pracovních dnech kdy-koliv od 7 do 17 hodin.

Informace u ředitelky školy IvyValtrové lze získat prostřednictvíme-mailu na adrese

cms-studanka@seznam.cznebo na telefonu

261 710 676 či 731 604 238.Počet volných míst je velice ome-

zený, protože do základní školy zeškolky letos v září odejde jen malýpočet dětí.

(Podle webu CMŠ Studánka)

Strana 19

ADRESAŘímskokatolická farnost u kostela Panny Marie Královny míru,Ve Lhotce 36, 142 00 Praha 4-LhotkaTelefon: 241 490 910, 241 490 913E-mail: lhotecka.farnost@seznam.czInternet: http://lhotecka.farnost.czBankovní spojení: číslo účtu 74 326 329, kód banky 0800(Česká spořitelna); ve zprávě pro příjemce prosíme vždy uvádět účeldaru, např. provozní potřeby nebo rekonstrukce oken apod., jakopříjemce stačí uvést Královna míru.

DUCHOVNÍFarář P. Bedřich Vymětalík, farní vikář P. Stefan Wojdyla.Jáhen František Martinek.

PRAVIDELNÝ POŘAD BOHOSLUŽEBNeděle 8.00 10.00 18.30Pondělí 8.00Úterý 18.30Středa 8.00Čtvrtek 8.00Pátek 15.00 18.30Sobota 16.00

Mše upravená pro děti vždy poslední neděli v měsíci v 10 hodin.Mše svatá s doprovodem beatové kapely první neděli v měsíciv 18.30 hod.Změny časů bohoslužeb podle ohlášení, zejména v květnu(májové pobožnosti) a v období hlavních církevních svátků.

VÝSTAV NEJSVĚTĚJŠÍ SVÁTOSTI OLTÁŘNÍKaždé úterý od 17.30 do 18.00 s výjimkou července a srpna a prvnípátek v měsíci při mši svaté v 15 a v 18.30 hod.

UDÍLENÍ SVÁTOSTÍSvátost křtu se zpravidla uděluje v sobotu odpoledne a v nedělidopoledne, na přání kterýkoliv jiný den. Je třeba se včas přihlásit.Svátost oltářní při mši svaté dvakrát denně, na požádání i jindy.

Svátost pokání a smíření (zpověï) lze přijmout před každou mší,na požádání kdykoliv.Svátost pomazání nemocných spolu s pokáním a přijetím TělaPáně je třeba ohlásit v sakristii, ve spěšném případě telefonicky. Toplatí i o Fakultní Thomayerově nemocnici v Krči, Domově důchodcův Sulické ulici a Sociálně ošetřovatelském centru v Zárubově ulici.Svátost manželství je třeba domluvit tři měsíce předem.

DALŠÍ AKTIVITY V KOSTELENásledující akce se konají, pokud není uvedeno jinak, od zářído června.Setkání nad Písmem svatým od října do dubna v úterý v 19.15 hod.Farní akademie od října do května obvykle první neděle v měsíciv 16.30 hod. Vyučování náboženství od října do května ve středu od 15.30 do17.15 hod., ve skupinách podle věku dětí. Setkání -náctiletých jednou za 14 dnů ve středu v 18.45 hod.(mladší) a každý čtvrtek v 19.15 hod. (starší).Setkání maminek s dětmi v úterý v 9 hod. jednou za dva týdny.Čaj pro seniory a všechny, kdo nechtějí být sami, každou druhousobotu v měsíci po odpolední mši svaté, tedy asi od 16.45 hod.v sále sv. Václava.Možnost setkání se skupinou pro pomoc potřebným vždy prvnípátek v měsíci v 15.45 hod. v sále sv. Václava. Telefon: 222 963 854.Chrámový sbor má zkoušku v úterý od 20 do 22 hod.Farní knihovna v úterý od 17 do 18.30 hod.

FAKULTNÍ THOMAYEROVA NEMOCNICE V KRČIKaždou středu v 16 hod. mše svatá střídavě s bohoslužbou slovav nemocniční kapli sv. Václava.

DOMOV DŮCHODCŮ V SULICKÉ ULICIVe čtvrtek v lichém kalendářním týdnu mše svatá v 15 hod.

SOCIÁLNĚ OŠETŘOVATELSKÉ CENTRUM V ZÁRUBOVĚ UL.Mše svatá první pondělí v měsíci v 9.30 hod.

Aktualizované údaje ve Farním příručníku nebo na internetu.

http://apha.cz (Arcibiskupství pražské – včetně přehledubohoslužeb)

http://www.kardinal.cz (osobní stránky kardinála Miloslava Vlka)http://www.charita-adopce.cz (Arcidiecézní charita Praha)http://www.charita-chodov.net (Farní charita Praha 4-Chodov,

charitní ošetřovatelská a pečovatelská služba,komplexní domácí péče pro oblast Prahy 4, 11 a 12)

http://www.praha.signaly.cz (Arcidiecézní centrum pro mládežNazaret)

http://www.cirkev.cz (oficiální stránky České biskupskékonference)

http://tisk.cirkev.cz (tiskové středisko ČBK)http://www.cirkevnimajetek.cz

http://wwww.radiovaticana.cz (česká sekce Vatikánskéhorozhlasu)

http://www.katyd.cz (Katolický týdeník) http://proglas.cz (Radio Proglas)http://tvnoe.cz (TV Noe)

http://vira.cz (Abeceda víry na internetu)http://katolik.czhttp://www.maria.cz http://avemaria.cz/news.php

http://deti.vira.cz (webové stránky o víře pro děti)http://www.cms-studanka.cz (Církevní mateřská škola Studánka

v Praze 4-Lhotce)

http://www.iencyklopedie.cz (internetová encyklopedienáboženství a dalších humanitních oborů)

KOSTEL PANNY MARIE KRÁLOVNY MÍRU

VĚSTNÍK, křesŅanský občasník. Vydává římskokatolická farnost při kostele Panny Marie Královny míru v Praze 4-Lhotce, Ve Lhotce 36.Redakční uzávěrka příštího – velikonočního a májového – čísla bude v neděli 15. března 2009. Příspěvky lze odevzdat napsanénebo na disketě či CD v sakristii kostela nebo poslat na e-mailovou adresu suva.jiri@seznam.cz, ve všech případech s uvedením kontaktu(jméno, telefon nebo adresa).

NÁBOŽENSKÉ INFORMACE NA INTERNETU

O TOM, JAK PŘIJÍMÁME BOŽÍ POVOLÁNÍ, P. Bedřich Vymětalík hovořil s chlapci a děvčaty v neděli 25. ledna přimši upravené pro děti. Pro názornost měl na fotografiích – včetně obrázku ze svého dětství, který vzbudil značnoupozornost – k dispozici příklady kněží, sester a jiných lidí, jež by děti z farnosti mohly znát a kteří nějak odpovídajína Boží povolání. AŅ už jako osoby duchovní, zasvěcené nebo „jen“ jako manželé, maminky a tatínkové, dědeč-kové a babičky, svobodní… Chlapec na obrázku vlevo nahoře, sedící na kamenné obrubě vystudoval teologii a poz-ději byl vysvěcen na kněze. Je to náš lhotecký farář B. Vymětalík. Ve skupině dětí vpravo nahoře, v první řadě upro-střed je Hana Genertová, nyní jedna ze salesiánských sester – Dcer Panny Marie Pomocnice.

Snímky Jiří Šárka a z rodinných archivů, reprodukce a montáž Božena Šárková

PŘEHLED BOHOSLUŽEB, STÁLÝCH AKTIVIT FARNOSTI, důležitých webových adres a tiráž na předposlední straně

Strana 20