Vítr z Narragansettu

fra

J. Ferro, D. Adams, J. Laughlin, J. Merrill, S. Kunitz, A. Dugan, M. Espada, L. Glücková, H. Carruth,D. Hall, J. Kenyonová, Ch. Simic, K. Lignellová, C. Huntingová, S. Pollet, M. Sartonová, T. Hunter, C. F. Terrell, M. Fournier, B. Hatlen

Světová poezie

Vítr z Narragansettu

fra

Světová poezie

1fra

2

Vítr z Narragansettu

3

Vítr z NarragansettuPoezie Nové AngliePřeložil Petr Mikeš

5fra

Světová poezieVítr z NarragansettuPoezie Nové AnglieZ anglických originálů vybral, přeložil a poznámky o autorech napsal Petr MikešDoslov Matthew SweneyKresby Stanislav KolíbalVydalo Fra, V Olšinách 70, 10000 Praha 10, fra@fra.cz, www.fra.cz,roku 2002 jako svou 4. publikaciVytiskla tiskárna Akcent, VimperkVydání první. Náklad 650 výtisků

Překlady básní jsou publikovány se svolením autorů či držitelů autorských práv.

© Fra, 2002Translation & selection © Petr Mikeš, 2002Epilogue © Matthew Sweney, 2002Drawings © Stanislav Kolíbal, 2002ISBN 80-86603-02-4

6

Kniha vychází s podporou Velvyslanectví Spojených států amerických v ČR a Ministerstva kultury ČR.

Rhode Island

7

8

Jeanpaul Ferro

(1952) se narodil v Providence a pracoval jako redaktor pro ce-lou řadu společností a nakladatelství Nové Anglie, např. RhodeIsland Poetry Journal a American Arts Publishers. Hodně ce-stoval a pobýval v západní Evropě, Brazílii, Argentině a v KeyWest na Floridě. Vydal několik románů a sbírek poezie, z nichžpozoruhodný je zejména román Like the Rivers (1995). Spolu-pracuje také s řadou avantgardních časopisů (např. Nexus).

9

Tajemství smrti v Loggerhead

Na Tortugách nemáš, čeho by ses chytil,nejsou tam čluny a škunery, které se kolébají u mola,snad nějací lidé, oceánolog, snící o cestáchdo Afriky, na Pobřeží slonoviny,sloni kráčejí z písečných dun k oáze,běží ke sněžným vrcholkům Mount Kibo,prchají před lovci z Ruwenzori,kteří nechávají obry umřít v savaně,když předtím zničili jejich pýchu.

A všichni toneme v bouři,sladké bakchanálie příboje, tělo přes tělo,bílé vlny se valí nad otevřenými ústy moře, skrývajípřed námi svůj svět,oči v laboratoři,setmění obrazovky počítače,myšlenka Whitmanova hlasuoživuje proces utopení,nebude psát pravdu,dokud těla slonů v soumrakunevychladnou.

10

Prostý oheň

Ve stáří sníme o tom,že poplujeme nad jemnými listy stromů,že budeme čeřit ploutvemi zlatou voduomývající naše duše:éterické sylfy a gnómy Paracelsa,purpurová mlha bude stoupat nadfyzickým světem čtyř elementů.

Ale v soumraku se vracímekolem zpustošené Queen Anne na CarolineStreet, sedíme na zápraží, unavení,pijeme černou kávu a posloucháme,jak kytara Ottmara Lieberta pláče,díváme se na auta, jak jedou kolem,šedá, pak hnědá, a zase šedá.

11

Na Rhode Island

V jejích pažích hluboko ve vodě,srdce boha bije ve vlnách,běloba luny hřmí z oblohy,padá na korálové útesy,tmavá voda se barví domodra,má duše splývá s jejím hlasem,tento ostrov je příbytek duchů,duší jen zpola živých, zpola dýchajících,kráčejících po opuštěných cestách,pronásledujících světlo, jež mizíza Růžovým ostrovem,ano… láska nám umídát hořkosladké sbohem,ale nikdy ne úplně a docela.

12

Park Waterplace

Má duše je úplně nešťastná,je ve mně Freud a v něm jeho otec,a nemůžeme změnit minulost.

A kam odešel sám sen?Všechna ta spravedlivost ve slovech kázání,která nám podávají v tisíci letechkatolictví.

Možná, jestli se všichni obrátímedo sebe, ošálíme se tím starým„to bude všechno v pořádku“,Rwanda a Bosna jsou koneckonců jen v televizi,už nebude žádný holocaust, chci říct,není to reálné… správně?Nic není reálné,a co vlastně vůbec víme?

Satan a Ježíš jsou v násoba současně.

13

Jeď sto mil

Když nás nesly vlny z ostrova Skye,dva ztracené stíny radostně vyvržené na pobřeží,teplý vítr vlnil obilí za sady broskvoní a hrušní,dráty vysokého napětí se zvedaly a nikam nemířily,ticho se ozvěnou vracelo z pláží až do hor,snil jsem o tobě, když jsi něžně spočinula v mých

pažích,konec léta byl tichý a mírný, tak jak má být,snil jsem o hradech, když jsme kráčeli po březích

rybníků,zdálo se, že to potrvá věčně, na pevnině u pobřeží,světlo bylo nízko v oblacích a vypadalo to jako v zimě.

14

Lugano

Ořešáky a chladný stín nad námi,ne tichá Paříž, ani ty jsi ještětehdy nebyla. Způsob, jakým na měhleděla striptérka v londýnském baru,myslelas, že je to lesbička,podle pohybu, jakým pohnula jemně rukou,hladkou a bílou, ve vzduchu, kyproujak jilm, jako cedr,

teplé, rumělkové světlo tvévlastní ženské impotence.

(Bazilika)

15

Listy písně

Říká, že chce někoho, kdo je dokonalý,moldavská freska na zdi její ložnice,bohatá, hluboká bída jejího peršanu,zlaté a rudé barvy,muslim, složený z lidských postav.

Vždycky se ve mně snaží vidětněco, co nejsem.Říká mi: „Kristus nezemřel na kříži.“„Nic není dokonalé,“ říkám já.

16

79 procentní pravděpodobnost ztráty

Jak krásná je smrt v Madonna di Campiglio:tančící vesničané, zamrzlí v ledu,rakouské kopce, dnes je to Itálie,další místo, kam musíš jít,ještě jeden sen, kterému věříš,ale nemůžeš doufat, že to uděláš znovu,plaveš ve světle a tam, kde se ponoříš, jsou stíny,arabská guma a zeleň těkají z valle Verzasca –řeka, v níž jsi viděl potápěče, jak jde potřetí pod vodu,cítíš, jak držíš jeho přítelkyni, ledovcová řeka,jedinečná a s ničím nesrovnatelná, krystalická,jeho zachované tělo, ruský experimentv kamenných domech Sonogna, bolest v mém těle,když se tvé prsy dotknou mých úst,tvé nohy se prohnou, extáze tvé bolesti,v bílé, pod tvojí kůží, ve tvých kostech,riziko, nůž tvojí páteře, vše beru, hnětua tvaruji a tělo se pohybuje, celého mnepohltí, a ty dáváš a jakoby umíráš,zde v dolomitském chladu, píšu při světlesvíčky, koupelna je až vzadu v chodbě,a ty tančíš bez hudby, zvuk tvých rukouna piánu, už zase tady, doma ve Státech…

17

Pařížské líbánky

Jak tě mám raději tady, v Nové Anglii, v ponurých dnech,

kdy zimní slunce mizí už ve čtyři hodiny odpoledne,jako Ježíš do paží anděla v dnech před

zmrtvýchvstáním,javorová šťáva, zlatá, náhrobní kameny v poli,v těch posledních hodinách, kdy mi zbývá jen tvé jméno,nemám ani fotografii, abych si tě vybavil, jen tvou duši,noty v písních, klávesy klavíru, které se chvějív mých prstech tak jako tvé tělo,ale už nikdy nepocítíme to, co tehdy v Paříži,v Bois de Boulogne a v Rue Monsieur-le-Prince,kde ráno páchla moč, seno a šminky,chlad, ticho a slunce zoufale bušící do našich prsou,skryli jsme se za modrými maskami, tvým županem, tvoubolestí, a teď si mohu jen povzdechnout, tak jakona začátku, sen, život, má duše bez tebe,bez tvých medově žlutých vlasů.

18

Rocciamelone

Tam, kde travnatá cesta žloutne, nahoře u hory Bré,na hranici sněhu a bílých bříz,je restaurace na via alla vetta,krajina kypí barvami zimy,červeně hnědá a smaragdově zelená zničených listů,štuková žluť zdí, ty a já tvoříme celek,hluboký smysl obnovené možnosti, místo našich duší,promáčená těla, zvířecí víření,přátelé nespěchají, vždy jen pár kroků,pár kroků zpátky, kde není bolest,zuřivá chudoba touhy po tobě,čerň dvou tisíc mil kovového drátu,ve světě, v němž chceme být volní,děti to vždycky chtějí, když vyrůstají,božská nehybnost – Mischabel, Rocciamelone,Alphubel, Lago di Lugano tamdole v proláklinách,sluneční prach pokrývá zemi,když tě někdo opouští, když umírášv mých pažích, když se probudíš ze snaa on trvá dál a ještě silněji,jak se tvůj hlas chvěje, jak víš, že umřeš,jestliže nepůjdeš dál,a nevíš-li, jak ji opustit,vyřízni své vlastní tepající srdce.

19

20

Jak říká v doslovu k této knize Novoangličan MatthewSweney, Nová Anglie je Mekkou básníků, kteří chtějív tichu psát poezii… Antologie poezie Nové Angliepředstavuje dvacet básníků a básnířek a jsou v ní za-stoupeni autoři jak známí a respektovaní (James Mer-rill, May Sartonová, Hayden Carruth, Alan Dugan),tak ti, kteří si reputaci teprve získávají (Kathleen Lig-nell Ellisová, Michael Fournier, David Adams, Jean-paul Ferro). Někteří z nich již do naší země zavítalia četli zde svoje verše (Sylvester Pollet, Burton Hat-len), jiní se sem teprve chystají.

Co

ver

©St

anis

lav

Ko

líb

al,

2002

fra.cz

Jak říká v doslovu k této knize Novoangličan MatthewSweney, Nová Anglie je Mekkou básníků, kteří chtějív tichu psát poezii… Antologie poezie Nové Angliepředstavuje dvacet básníků a básnířek a jsou v ní za-stoupeni autoři jak známí a respektovaní (James Mer-rill, May Sartonová, Hayden Carruth, Alan Dugan),tak ti, kteří si reputaci teprve získávají (Kathleen Lig-nell Ellisová, Michael Fournier, David Adams, Jean-paul Ferro). Někteří z nich již do naší země zavítalia četli zde svoje verše (Sylvester Pollet, Burton Hat-len), jiní se sem teprve chystají.

Co

ver

©St

anis

lav

Ko

líb

al,

2002

již vyšlo

Thomas Ernest Hulme, Modlitba za úsměv lunyImagisté. Antologie imagistické poezieRichard Caddel, Slova straky/Magpie Wordspřipravujeme

E. F. Fenollosa, E. Pound, Čínský znak/Chinese CharacterVladimír Sadek, Židovská mystikaPaul Celan, BásněJoyce Mansourová, VýkřikyJosé Ángel Valente, V kořenech světla rybyRobert Lax, Cirkus dní a nocíLudvík Aškenazy, Praštěné pohádky fra

fra.cz