valašské dědictví
DESCRIPTION
Realizováno v rámci projektu Ekocentrum Planorbis 2011/12. Valašské dědictví. Výukový program pro školy. - PowerPoint PPT PresentationTRANSCRIPT
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Výukový program pro školy
Realizováno
v rámci
projektu
Ekocentrum
Planorbis
2011/12
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Lidové zvyky a obyčeje
Beskyde, beskyde, kdo po
tobě ide, černooký bača
ovečky zatáčá.
Aj, bačo, bačo náš, černú
košulku máš,kdo ti ju vypere, když maměnku
nemáš?
Já nemám maměnku, ale mám galánku,ona mi vypere
černú košulenku.
Ona ju vypere, ona ju vyválí,
až půjdu k muzice, každý mňa pochválí.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Přírodní poměry a geografie
Valašska
Označení Valašsko má svůj prapůvod v Rumunsku
- zdejší žijící Valaši migrovali od 14. století Karpatským
obloukem na západ a sever. Na severovýchodní
Moravu přišli ze Slovenska a ze Slezska a prostřednictvím
svých předků sem přenesli salašnické tradice extenzivního
pastevectví (rozšířené zejména ve východních a jižních
Karpatech) - nový způsob chovu tzv. valašského dobytka
- koz a ovcí a zpracování jejich mléka.
V 17. a 18. století probíhala pasekářská kolonizace
na svazích horských údolí Západních Karpat. Hřebeny
sloužily především jako pastviny chovatelů tzv. valašského
dobytka - ovcí. Podílely se na ní jak rodiny ze starších
moravských obcí kolem Rožnova, Meziříčí, Vsetína a jiných
podhorských městeček, tak rodiny přistěhovalců z východu a
severu. Oboje obyvatelstvo se muselo přizpůsobit novým
krajně nepříznivým podmínkám spojením obou tradic v
hospodářském využívání půdy, což vtisklo krajině regionu
charakteristickou podobu.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Základní údaje o Valašském regionu
Valašsko je hornatá oblast v nejvýchodnější části Moravy, České republice v blízkosti hranic se
Slovenskem. Je to svébytný národopisný a kulturní region, sousedící na jihu s Moravským
Slovenskem a na západě s Hanou. Lze ho vymezit přibližně územím okresu Vsetín a severní,
severovýchodní a východní částí okresu Zlín (severní Lukovsko, Vizovsko, Klobucko).
Tradičně bylo toto neúrodné území řídce osídleno. V 13. století dochází k osídlování nížin. Tehdy se na
kolonizaci podíleli především mnišské řády. K výraznějšímu vzestupu počtu obyvatel došlo až v
souvislosti s dějinným procesem zvaným valašská kolonizace. Na sklonku středověku, ale zejména po
roce 1500 přichází pastevecký lid zvaný Valaši a osídluje hospodářsky nevyužité kopcovité oblasti. Nejprve se Valaši objevili na území Hukvaldského
panství. Toto území se dnes řadí do regionu Lašsko. Postupně se cílem kolonizace stala celá
severovýchodní Morava.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Pojmenování Valach je slovanskými jazyky přejaté slovo Walhs původně germánského původu, používané starověkými Góty pro pojmenování Keltů,
romanizovaných Keltů a románskými jazyky mluvících
národů. Na Moravu se Valaši dostali při valašské kolonizaci probíhající od 14. do 17. století. Valašské pastýřské kmeny migrovaly z oblasti dnešního jižního
Rumunska podél karpatského oblouku směrem na západ.
Na své cestě Valaši postupně ztratili svůj původní jazyk, s výjimkou některých rumunských slov (bača,
brynza, geleta, strunga, atd.), která používají ve svém nářečí, ale zachovali si hodně ze své kultury
(zejména folklór, písně a kroje) a hospodářské zvyky, zejména chovu ovcí. Z etnického hlediska šlo původně o rusínsko-rumunské obyvatelstvo.
O valašském lidu
O původu
Valachů
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Když sa Valáše narodí, matka ho oknem vyhodí.
Vyhodí ho napřed nohama,
živ sa, Valáše, horama!
Ohýbaj mňa mamko, dokáť su já Janko!
Až já budu Jano, neohneš mňa, mamo !!
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Valašské kroje na rozdíl od ostatních krojů jsou velmi jednoduché a strohé, avšak velmi barevné.
Ve vysoko položených obcích (Nedašov, Rusava) se dlouho uchovávaly na krojích původní prvky.
Také samotný kroj, jako základ šatníku obyvatelstva, Pracovní kroj byl jednoduchý, nebarvený. Oproti tomu
kroj sváteční byl dokladem své doby, zručnosti a talentu svých tvůrců. Nosíval se při slavnostních
událostech, jako jsou svatby, pohřby nebo do kostela. Lišíval se kraj od kraje a vypovídal o lidech žijících na
daném území, byl dokladem jejich umění a je jej možno považovat za umělecké dílo jako celek.
Často se setkáváme se společnými znaky krojů na Valašsku s kroji ve Slezsku, Lašsku, Horňácku a na
Slovensku, díky uchování tradičního zpracování plátna a sukna starou technologií. Při výrobě krojů ve všech
těchto oblastech převládalo použití lněného a konopného plátna, ovčí kůže a sukna.
Valašský
kroj
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Roční pastýřský cyklus začínal jarním
Vyváděním na salaš,nejprve na spodním okraji
lesního pásma, kde se současně pokosily lesní polany,
aby se zachovala píce na zimu. Potom se
stáda vyhnala na hole nad hranicí lesa, zpět na pokosené
louky a do obce k podzimní stříži se ovce vracely na svátek sv.
Michala. Během podzimu táhli pastevci do nížin spást strniska a
pokosené louky. Když přišel sníh‘i tam, táhlo se zpátky do hor
na zimoviska, kde se zkrmilo připravené seno a kotily ovce.
Na jaře spěchali do nížin na jaroviska spást první jarní trávu a
výhonky, a pak konečně zpět do dědiny. Tyto cesty lidí á
dobytka za pastvou byly daleké, často se pohybovaly v rozmezí
100 až 200 km, a tak vyžadovaly spolupráci s obyvatelstvem
nížin. Zde spatřujeme jeden z předpokladů kulturního splývání
obyvatelstva původního a valašského (či pouze valašským
způsobem hospodařícího).
Tradiční pastevectví
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Beskydy a Javorníky jsou jediným místem na našem území, kde
se pravidelně vyskytují naše nejvzácnější šelmy – rysi, medvědi
a vlci, které se začaly vracet do českých hor, kde kdysi patřily
mezi běžná zvířata. Patříme mezi málo evropských zemí, které
se mohou touto vzácností pochlubit. Pytláci, mezi které bohužel
patří i někteří myslivci, však zvířata systematicky střílejí.
Návrat dravců proto patří mezi podmínky obnovy našich lesů.
Některé šelmy se skutečně postupně vracejí. Vlci a medvědi
přecházejí ze Slovenska do opuštěných beskydských lesů.
Velké šelmy
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
A vy, páni muzikanti, přišla jsem vas
jedovaťzahrejte ně túto
píseň, kerú vám budu
zpívat
štemujte si muziku, podla mého jazyku,
vy ste všeci grobiáni, já vám ináč neřeknu.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Ten, kdo se zrodí na Valašsku a trvale tam žije, necítí často zplna půvabu, bohatosti a rozdílu proti jiným nářečím nebo vůči
spisovnému jazyku. Krásu, barvitost a hudebnost našeho nářečí
nejlépe pochopí ten, kdo přichází z jiného prostředí. Teprve ten tu
krásu objevuje a obdivuje.
Svatopluk Čech praví, že chudému valašskému lidu jako by sudičky daly v náhradu za pozemské statky lásku k horám,
jejich krásám, kde si lid žije svým životem a svou filosofií. Valašské vrchy jsou krásné.Vznikající scenerií, velikou
rozmanitostí horských pásem, nepřehledným mořem pahorků, strání, chmurných grúní a údolí. Každý pohled skýtá novou
zajímavost, jiný obraz. Horská pásma se vkládají do sebe jako listy rozvité růže. Kdo dovede vyslechnouti jejich hovory, jejich taje, kdo jim porozumí, ten pochopí, co vlastně Valacha víže k
tvrdé půdě. Je to láska k horám, k malebnému kraji, ač je tu "konec chleba a začátek kameňa.“ Snad ta přírodní krása měla
vliv na vývoj valašského nářečí.
Františka Jančíková, 1946
Valašské nářečí
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Valaština má obsáhlejší abecedu než spisovný jazyk. Například hláska l se tu objevuje ve čtveré formě. Měkké,
střední, tvrdé a tvrdé dlouhé l . Měkké l se vyskytuje ve slovech: plpa, bloncat, laterňa, klúč . Střední : lepák,
bělohlavý, bělohubý Tvrdé : lavka, lata, lopář, lúka Tvrdé dlouhé: ve rčeních: Ogara sa kdesi pabllcá . Cérka stójí jako
sllp. Sllnečko už je nad horama. Užívá se i dlouhého r: To je vrrša--Ščrrká vodu--Neukrrkaj!--
Krrdel dětí--Kopřiva prrlí--Kráva trrče--Sekáč nosí krrbík-- Taková tvrrza. Souhlásková spřežka dž vyskytuje se ve slovech:
džgat, vrždžet, zmraždžek. Souhlásková skupina šť vůbec v nářečí není. Obdobně jako v jiných nářečích se nahrazuje
spřežkou šč. Užívá se jí často: déšč--ščestí--ščep, ale i ščéřit sa– ščičkat.
Hláska k má nádech g: Říká se nejen: negde--negdo nýbrž i muziga--grok .
Povídavému chlapovi sa praví grágora-- hyd na dvoře grágoře. Spřežku ě známe na příklad ve slovech hrábě, to je pan hrabě.
Ale máme také ještě dlouhé ěě: například: měěrka, meněěj, měěgnút. Slabika ni při zběžné výslovnosti se vyslovuje bez
hlásky i . Říkáme krátce: ňňc, chodňňk, kňňžky . Zakončení slov se někdy nepřehlasuje. Na Valašsku máme na dvoře koťa, tela,
prasa, hříbja, jahňa a jahňacko , v kuchyni zase čelusťa, vařachy, klúč a klúče.
Valašská abeceda
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Valašská lidová architektura náleží do veliké skupiny karpatských srubových staveb. Celé oblasti
je dán podklad pro vývin stejnými stavebními hmotami a přibližně stejnými životními podmínkami.
Sledujeme-li však všeobecný vývin a tvářnost těchto lidových staveb, shledáme, že jednotlivá etnika dosáhla ve svém
konečném vývojovém období určité svéráznosti, možno říci samostatnosti.
Valašská dřevěná architektura uchovala si ve značné míře svou starobylost a vyznačuje se zřejmými rozdíly od české i slovenské
lidové tvorby tohoto druhu.Půdorysné seskupení budov valašských vesnic ukazuje samostatný
vývin podle přírodních podmínek. Na Valašsku nenalézáme ulicového seskupení budov jako na Slovensku. Poloha valašských staveb není také ovlivňována náležitostí pozemků k statkům, což
podmiňuje seskupení rovinných typů vesnic, nýbrž každá stavební skupina je budována sama pro sebe (dvorcový typ). Vzniká tím
veliká rozmanitost v umístění budov, která je řízena povahou stavebního místa hornatého kraje jak v údolí u potoků a cest, tak i
na pasekách a krajovými stavebními zvyklostmi.
Valašská architektura
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Žij, rostiž, mohutniž, v prvním nadšení
a s bouřným lesem
ti, milé Valašsko,
myšlenky, krev, sny a skutky nesem,
bys šťastno bylo velké
- všichni chcem! !
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm bylo založeno v roce 1925 sourozenci Jaroňkovými a je
nejstarším muzeem svého druhu ve střední Evropě.
Nejstarší areál, Dřevěné městečko, dokumentuje převážně městský typ valašské lidové architektury. Do malebného prostředí
rožnovského parku byly z místního náměstí postupně převezeny radnice, Billův měšťanský dům a Vaškova hospoda. K nim později
přibyla rekonstrukce fojtství z Velkých Karlovic a rekonstrukce kostelíka z Větřkovic. Vzniklé muzejní náměstíčko doplňuje
rekonstrukce hostince „Na posledním groši“ podle originálu Žingorova domu z rožnovského náměstí.
Druhý, nejrozsáhlejší areál Valašská dědina, dokumentuje již od začátku šedesátých let vesnický typ lidové architektury Valašska,
včetně tzv. živého hospodářství s několika druhy domácích hospodářských zvířat a stádem valašských oveček. Jednotlivé
objekty jsou situovány v různých částech Valašské dědiny s mimořádných citem pro charakter krajiny. Obzvlášť zdařilými
doklady tohoto úsilí jsou např. selská usedlost z Velkých Karlovic-Miloňova a fojtství z Lidečka.
Valašský skanzen 1.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Nejmladší areál, Mlýnská dolina, dokumentuje od roku 1982 tradiční technologie, závislé na vodním pohonu.
Mlýn, hamr, pila i valcha ještě před nedávnem plnily svou funkci ve Velkých Karlovicích a bylo přáním muzejníků, aby svou roli plnily i v novém prostředí. Kromě těchto vodních
mechanismů najdete v Mlýnské dolině ještě funkční úsovnu oleje z Brumova, pocházející již ze 17. století.
V tomto areálu se zároveň realizuje program záchrany původního
genofondu a po celý vegetační rok se tu předvádějí tradiční postupy zemědělských prací.
V areálu muzea se každoročně pořádá kolem šedesáti zvykoslovných, řemeslnických nebo folklórních pořadů, které
naplňují představu generace zakladatelů vytvořit z muzea v přírodě tzv. živé muzeum. Velkou pozornost si během let získal folklórní
festival Rožnovské slavnosti, Jánošíkův dukát, Pekařská sobota, den řemesel, setkání řezbářů zvané Hejův nožík, Anenská pouť,
Velikonoce a Vánoce na Valašsku, letní a předvánoční jarmarky.Valašské muzeum v přírodě se roku 1995 stalo správcem objektů
jídelny Libušín a útulny Maměnka v areálu beskydského turistického střediska Pustevny.
Valašský skanzen 2.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Pustevny (1018 m) leží mezi Radhoštěm a Tanečnicí. Jsou nejvýznamnější a nejnavštěvovanější horské středisko Beskyd.
Pustevny byly pojmenované po poustevnicích, kteří zde žili a z
nichž poslední z nich zemřel roku 1874. V roce 1891 zde Pohorská jednota Radhošť otevřela útulnu zvanou Poustevně. Do konce
století kolem přibylo několik dalších staveb např. Šumná, Maměnka a Libušín. Pustevnám dominují dřevěné stavby postavené v
lidovém slohu významným slovenským architektem Dušanem Jurkovičem. K dřevěným stavbám, které na Pustevnách projektoval architekt Dušan Jurkovič, patří také sto let stará dřevěná valašská
zvonička, kterou zdobí barevné ornamenty. Areál dále doplňují stylové dřevěné koliby Valašska, U Záryša a hotel Tanečnice z roku
1926.
Pustevny jsou významnou křižovatkou turistických tras. Východním směrem dojdete kolem jediného plesa v Beskydech na Čertův mlýn
(1207 m) s ojedinělými skalními útvary.
Pustevny
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Nato gořalenka na svět přišla,
aby starost z hlavy vyšla.
Páni paničky majú,
ty jim porúčajú.
Jak já jí vyzungnu baněčku,
pěknú si zazpívám pěsničku. A my enom
roby máme, ale my jim
porúčáme.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Radhošť je hora v Moravskoslezských Beskydech na závěru výrazného Pustevenského hřbetu a s výškou 1129 m n. m.
jde o sedmou nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd.
Podle pověstí měl na Radhošti od pradávna sídlo slovanský bůh Radegast - Bůh slunce, války a vítězství. Jeho podoba, jak ji
ztvárňuje socha na půli cesty z Pusteven, nepůsobí zrovna mile a rozhněvat si ho by asi pro člověka nemuselo být příznivé.
Naši předkové k němu měli úctu. Zdaleka za ním přicházeli, aby mu přinesli dary - dobytek, část úrody, zvěř, kterou ulovili. Koncem jara
pak na Radhošti staří Slované slavili letní slunovrat. O nocích se rozzářily vatry, lidé tančili a zpívali. Pohanské zvyky přetrvaly i do
dob křesťanských a nezabránila tomu ani pověst, že modlu Radegasta prý strhli Cyril s Metodějem, kteří na místo postavili kříž. Další povídání o Radegastově modle vypráví o tom, že byla uložena v jakémsi podzemním radhošťském chrámu. Zní to sice jako nějaká pohádka, ale je nutné vzít v úvahu, že na nedalekých Pustevnách je
dnes už téměř nepřístupná soustava tzv. pseudokrasových puklin. V minulosti vedly do podzemí tři vchody a je pravděpodobné, že v
průběhu 18. století se dalo projít z Pusteven na Radhošť v podzemí.
Bájná hora Radhošť
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Ve vesnici Dolní Bečvě u paty travnatého Radhoště žil za starodávna Hansa, člověk chudobný, který ze
skrovného výdělku živil mimo čtyři vlastní děti ještě desetiletého synáčka po svém nebožtíku bratrovi. Žili ve veliké nouzi a bídě,
a tak Hansa,aby měl více pro vlastní děti, ubíral na stravě svému synovci.
Hoch přesto měl svého strýce rád a ochotně vykonával všechny
práce ve stavení i na poli, které mu nakázal. Jednou v zemi nastal veliký hlad, na poli se nic neurodilo a Hansa se svými dětmi vstával
od stolu nenasycen a tu započal ubohého Michálka považovat za jedlíka zbytečného, vyžíravého, který je na škodu hospodářství. Pod záminkou, že se z nouze dal na hledání pokladu, zavedl jej s sebou
do jeskyní v Radhošti. V mnohonásobném klikatém bludišti uvnitř hory chlapec na něj čekal a netušil, jaký ukrutný konec života mu
strýc uchystal. Michálek zůstal ve tmě sám, bez louče, pod chatrnými žebříky a nadarmo se pokoušel vyjít z podzemí. Naříkal v
hlubokých rozsedlinách, lezl po čtyřech a hmatal ve tmě před sebou. Najednou mu noha uklouzla a padal do hlubiny, chytal se
všeho, až se zastavil na nějaké stěně o výčnělky a dva z nich ulomil.
O sirotku z Pusteven 1.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Opatrně vylezl a špice, které stále držel v ruce, vstrčil do tlumoku. Nenašel cestu přes hučící podzemní řeku, srdnatě
do ní skočil a přeplaval na druhou stranu. Po delším čase konečně našel cestu ven na světlo boží.
Michálek bloudil krajem od jedné vesnice ke druhé a nikde nechtěli otrhaného chlapce přijmout, až zabloudil do jednoho hradu, kde přebýval neženatý a přívětivý hradní pán. Michálek vyžebral od kuchaře kousek chleba a seděl na velikém kameni na dvoře a z
mošny vytáhl velký zavírák, kterým si ukrajoval sousta. Při tom mu vypadly na zem ty dvě špice, které předtím ulomil v Radhošti.
Hradní pán jej pozoroval a zpozorněl, když se špice zlatě zaleskly.
Nechal si hocha zavolat a ten mu povyprávěl celý svůj příběh a také, jak nabyl ty špice, které byly z ryzího zlata. Pán si jej nechal
na hradě a nechal jej vycvičit ve všech rytířských dovednostech, a nemaje žádné svoje dítě, začal jej za vlastního považovat. Po smrti
svého pěstouna se Michal stal dědicem jeho majetku a velmi zámožným člověkem.
O sirotku z Pusteven 2.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Jedenkráte stál u okna na náhradí a díval se do nádvoří. Tu uzřel starého nemocného člověka, jen zčásti zahaleného do roztrhaných
hadrů, jak žebrá na mostě před hradem. Nechal jej přivést do hradu a poznal strýce Hansu. Chudák mu děkoval za milosrdenství a
vyprávěl, jak přišel do dluhů, chalupu musel prodat a žil bídně v chlévě u svého kmotra, než ho vyhnali z domu. Tři děti mu zemřely na neštovice a ze čtvrtého se stal lump a vyvrhel. Michal mu podal nůž zavírák, aby si mohl k polévce přikrojit chleba. Tu strýc Hansa
poznal svého nevlastního synka a děkoval Bohu za to, že mu nedal zhynout v Radhošti, kam ho před lety proradně zavedl.
O sirotku z Pusteven 3.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Šenkýřenko, šenkýřenko
s Bohem buďte, /:co sem dlužen pamatujte
:/
Zapište to, zapište to na dvérečka, /:zaplatí to galánečka:/
Zapište to, zapište to bilů křidů, /:zaplatím
to až k Vám přídu :/
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Lidová píseň není žádným umělým výmyslem, co se týče děje nebo
nálady, kterou vyjadřuje, ale je pravdivá a vystihuje jen to, co zpěvák prožil
nebo to, co v něm zanechalo určitý emoční zážitek. Je tedy obrazem
duševna svého tvořitele, ale také všech, kteří do oblasti, ve které vznikla patří. Typickým tématem valašských lidových písní bývá
šťastné i nešťastné milování, spory mezi bohatstvím a chudobou, rozchody mladých páru
v souvislostí s nevěrou aj.
Písně lyrického charakteru, obsahují především milostnou tématiku. Některé jsou něžné, milé, vášnivé, dobývavé, jiné jsou
zase vypočítavé, sobecké, odmítavé i posměšné. Krásná místa v přírodě, která se na Valašsku vyskytují, evokují v písních určitý
erotický náboj. Život v písních je vždy vyjadřován upřímně, prostě bez přetvářky.
Kromě durových a molových tónin se ve valašských lidových písních mnohokrát vyskytují různé církevní a smíšené tóniny,
z nichž nejobvyklejší církevní tónina je lidická. Také se v písních užívá tzv. moravská modulace, která spočívá v posunu tóniny
k sousední tónině o tón níže.
Lidové písně na Valašsku
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Jsou to písně, které byly zpívány obyvateli horských oblastí a postupně vznikali na pasekách a na salaších.
Patří na Valašsku k nejosobitějším projevům hudební lidové tvořivosti.
Tvoří je písně, které jsou úzce spojeny s prací v přírodě pod názvem Helekačky a Hečené. V počátku byly brány spíše
jako improvizace, ovšem pak se postupně ustálily a později byli nacházeny na různých místech mírně nebo zcela
nepozměněné. Zpívaly se výhradně při pracovní činnosti, při pasení nebo při práci na polích. Pasáci při zpěvu
využívali velmi rozsáhlých prostorů přírody, které jim utvářely patřičnou akustiku. Tu dále využívali pro přenos
hlasu, kterým si sdělovali určité informace.
Helekačky byly nejčastěji zpívány mladými děvčaty, které pásly na pasekách koně a dobytek. Jejich zpěvy se nesly mezi kopci a stráněmi, prostřednictvím, kterých na
sebe upozorňovaly, dorozumívaly se i na velké vzdálenosti nebo si krátily dlouhou chvíli při pasení.
Písně pastevecké a žatevní
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Obyčeje, které jsou realizovány při výročích, patří už od pradávna mezi bohatou a starobylou
součást lidové kultury. Tyto obyčeje při výročních obřadech se spolu s vývojem výrazně měnily. Příčinou vzniku obyčejů byl především strach před přírodními silami, kdy člověk hledal nějaký způsob,
jak by přírodě mohl vnutit svou vlastní vůli, nebo si ji naklonit.
Tímto vzniká první pramen výročních obyčejů. Druhý prvek se opírá o to, že obyčeje dávaly signální znamení k zahájení práce, a to skutečným nebo
symbolickým způsobem. K těmto prvkům byly přidány i další základní prameny, které byly do života lidu zaneseny uměle a to především vlivem
církve. Jednotlivé prvky i celé slavnosti se ale s vývojem času i techniky změnily od základu. Celý obyčejový rok je tedy přizpůsoben s prací
zemědělců a pastevců. U zemědělců se týkaly orby, setby, konce a začátku sklizně. U pastevců obyčeje dotýkaly především vyhánění dobytka a
návratem dobytka z pastvy.
Písně k výročním obřadům
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Hrajte, muzikanti, vesele
Kúlajte maměnko košulenku
Nad Rožnovem je hájíček
Není lásky stálejší Otvíraj, matičko,
otvíraj dvůr Přerozkošný stav
manželský Toč sa, Moravo, toč
sa kolem
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Přijet na Valašsko a ochutnat něco z typického valašského jídelníčku je přáním téměř každého dospělého návštěvníka.
Není se čemu divit, protože originální valašská kuchyně je svými specialitami vyhlášená. Na Valašsku si svých tradičních
pokrmů dost váží a umějí je zařadit i na jídelníček mnoha restaurací – ať už proto, aby vyšli vstříc chuti stálých domácích
hostů nebo aby potěšili chuťové buňky zvědavých turistů. Například jen v málokteré hospůdce, ale i v luxusnější
restauraci se nepotkáte s polévkou kyselicou, která se stala součástí valašského
národního dědictví.
Valašská kyselica
Variant této polévky existuje několik. V podstatě je to ale polévka z kysaného zelí s brambory, zahuštěná moukou rozmíchanou ve smetaně. Přidává se do ní klobása nebo uzené maso, koření se česnekem a majoránkou.
Typická kuchyně na Valašsku
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Valašské vdolky – „frgály“
Valašský frgál je tradiční pečivo, jehož historie je stará víc než 200 let. Původně se výrazem frgál označovalo nevzhledné
nepodařené pečivo. Hospodyňky vdolky pekly hlavně na Vánoce, Velikonoce, hody, svatby, křtiny a velké rodinné
oslavy. Na těsto se používala směs pšeničné i žitné mouky, která se zamísila s mlékem nebo vodou. Těsto se rozválelo
válem do tenké placky a opatřilo náplní hruškovou, tvarohovou, povidlovou či makovou.
Bramborové placky
Připravují se na mnoho způsobů. Ať už jsou to ty ze syrových brambor – známé bramboráky, nebo mohou být z brambor vařených. Ty se pečou na sádle nebo „nasucho“ na plechu a jí se jen tak nebo potřené povidly.
.
Vybrané regionální recepty
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Pohanka
PohankaObjevila se na Valašsku v 17. století a patřila k nejoblíbenějším
jídlům Valachů; především pohanková kaše. Dnes si v kolibách a hospůdkách
můžete pochutnat např. na kontrabáši (klobáska, zelí, pohanka, brambory).
PovidlaTradiční kuchyňský polotovar je vlastně rozvařeným ovocem, které se zahustí odpařením vody – vaří se bez cukru. Proto jsou na jejich přípravu vhodné až přezrálé plody švestek.
SlivoviceČistý a ušlechtilý destilát, vyrobený bez jakýchkoliv přísad, pouze z plodů švestek či durancií.
Střapačky se zelímStřapačky nebo také strapačky, mají původ na Slovensku. Jídlo se ale velmi často podává i na Valašsku. Jsou to halušky nebo nočky z bramborového těsta s vařeným kysaným zelím, omaštěné nadrobno nasekanou, na sádle osmaženou cibulkou a případně i s kousky uzeného masa.
.
Vybrané regionální recepty
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
A co sem sa nachodil, po lesi nablúdil
A co tam ťukoce A či su to krávy
Ach, šel sem,
nedošel sem Horečka hučí,
větříček fučí Idu mládenci, pěkní
zelení Kde, synečku, ležeť
budeš
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Přírodní podmínky
Beskydy náležejí k horské soustavě Karpat s charakteristickými dlouhými
a hlubokými údolími a příkrými stráněmi. Jsou zde rozsáhlé, převážně smrkové lesy, vyskytuje se vzácná a chráněná
květena. Již v roce 1973 byly Beskydy vyhlášeny Chráněnou krajinnou oblastí
(CHKOB), která je rozlohou 1 166 km2 největší v České republice.
Klimatické podmínky s průměrnou roční teplotou 9°C poskytují slunná a teplá léta, dlouhé podzimy
a vlivem hojných srážek zimy bohaté na sníh, zejména ve vyšších horských polohách. Spojením kultury horských pastevců
a zemědělců, kteří se usadili v údolích, vznikla velmi osobitá kultura, zachovala se působivá lidová architektura dřevěných
staveb a dodnes se uchovává silná folklórní tradice.
Beskydské lesy
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Přírodní podmínky
V průběhu 16. století byl nazýván Valachem každý, kdo se zabýval
chovem ovcí především valašského plemene, pásl je na salaších a podílel
se na produkci salašnického hospodaření.
Na chovatele ovcí se vztahovalo valašské právo s jeho institucemi,
například (úřad valašského vojvody a valašská hromada). Valaši vzhledem k jejich svérázně zaměřenému životnímu stylu byli
drtivou většinou obyvatelé podhorských, později horských obcí. Ale nepředstavovali pouze zvláštní složku obyvatelstva v zhledem
k jejich specificky zaměřenému životnímu stylu, ale byli určující skupinou, ve které se propojily znaky moravského zemědělství
s karpatským pastevectvím a díku tomu v 17. a 18. století odlišili celou oblast od okolních moravských regionů. Do lidského
povědomí celé Moravy se název Valaši šířil čím dál více a každý odstupem času přesně věděl, koho je tímto názvem hodno nazývat. U hospodářsky založených Valachů tedy už zbýval velmi malý krok
k označení jako Valaši, členové etnografické skupiny.
.
Pastevectví
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Přírodní podmínky
Během 16. a především 17. stol. přijalo salašnický způsob hospodaření
kromě přistěhovalců také obyvatelstvo podhorských vesnic i nově zakládaných horských obcí, nejvíce pasekáři, majitelé
usedlostí polností v horách nad vsí. Původní valašští kolonisté se naopak usazovali v obcích a často se stali vlastníky půdy. Tehdy
vznikla pevná organizace salašnického hospodaření, z níž mnohé přetrvalo až do 20. stol. Salašnické hospodaření se rozšířilo do šech
dědin v karpatské části Moravy a Slezska a v početných obcích patřilo k prioritním zdrojům obživy.
Ve většině usedlostí se chovaly ovce speciální rasy, na Moravě zvané valašky; jsou to odolné hrubovlněné ovce, dobře snášející
drsné podmínky na horských pastvinách. Někdy patřilo k usedlosti jen několik kusů, jindy čítalo stádo jednoho hospodáře i několik set
ovcí a menší počet koz. Přes zimu se ovce chovaly v ovčirně při usedlosti, někdy i výše v horách ve chlévech zvaných zimarka nebo
kotelnice.
.
Salašnictví
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Půjdu domů, půjdu domů, aji musím,
sem chudobnej matičky
syn.
Tá mňa těžko, tá mňa těžko vychovala,
ve dně šila v noci přadla
Ve dně šila, ve dně šila košulenku, v noci přadla
kůdelenku
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Přírodní podmínky
Z nepočetných dokladů lze vyvodit, že se salašnictvím zabývali výhradně muži a že
na méně kvalifikovanou práci (např. pasení) si najímali poddané z podhorských obcí.
V 16. stol. se lze již běžně setkat se speciální salašnickou terminologií, užívanou ještě ve 20. stol. (salaš, košár,
koliba, strunga, bača, valach, vatra, peleta, putyra). Významné místo v organizaci v rámci jednotlivých pastvin zastával valašský
vojvoda (a jím řízený valašský soud), volený na valašské hromadě. Byl prostředníkem mezi valachy (vlastníky stád) a vrchností.
Až do konce 18. století byl život na horských salaších usměrňován tzv. valašským právem. Na Rožnovsku se jím řídili všichni chovatelé
valašského dobytka, kteří se podíleli na salašnickém hospodaření, nájemci javořin, zvaní vrchaři a samozřejmě bačové a pastevci na salaši. Vojvoda měl větší pravomoc než rychtář-fojt. Od vrchnosti
měl povinnost dohlížet na dobrý stav lesa blízko javořin, aby Valaši nepásli v mladé lesní kultuře, zbytečně nekáceli stromy nebo
rozšiřovali javořiny vypalováním lesa. Kolem svátku sv. Jana vybíral vojvoda valašskou daň.
.
Valašské právo
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Přírodní podmínky
Výroba brynzy probíhá ve dvou fázích. První fáze je výroba hrudkového sýra který po prošel zrání a prokysání a z
něho teprve jako základní suroviny se vyrábí brynza záleží zda k tomu dochází ve velkovýrobě v brynzárně nebo v domácnosti.
Výroba brynzy v brynzárně se vykoupený sýr po očištění lisuje aby se odstranil zbytek syrovátky a pak nastává ve velkých nádobách
proces zrání a to uzavřené bez přítomnosti vzduchu, aby se tak zabránilo vzniku plísni a mazovění a po této době se tato surovina mele a mícha a solí na 1,5 - 2 % potom se hotova brynza porcuje
buď do dřevěných geletek, plastových kelímků nebo se balí do celofánu atd.
Brynzové haluškyHalušky mohou být jen z mouky, ale připravovaly z také z těsta, kde byly nastrouhané syrové brambory a těsto se dohušťovalo moukou podobně jako bramborové placky. Těsto se dává do vařící vody buď lžicí z dřevěného prkénka nebo přes dírkovanou pánev. Když jsou halušky uvařené poznáme když vystoupí na povrch vařící vody, uvařené halušky vybíráme sítkem a které propláchněme pod proudem studené vody aby se neslepily a také se stanou pružné a nelepkavé někdo ještě do těsta přidává vajíčko aby halušky byly pevnější.
Brynza a halušky
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Přírodní podmínky
z kterého materiálu oblek nás v zimě hřeje a za teplého počasí chladí? Ať výrobci umělých
vláken prominou, ale odpověď je neúprosná: nejsou to textilie z těchto syntetických vláken ani z vláken rostlinných
Ale z ovčí vlny. Ale vlna má daleko více těch předností. Vzdušnost, lehkost, nemačkavost pružnost atd.
Ovčí vlnu je možno označit jako nejstarší textilní surovinu s které si člověk vyráběl oblečení hlavně v chladnějších oblastech a s kterou
se setkáváme u nejstarších civilizací jako byly Asyřané, Babyloňané, Peršané, ale také u Egypťanů, kde měl dlouhou tradici len a jeho zpracování na plátno. Badatelé se nemohou shodnout na
tom, která z těchto starých civilizací začala jako první vyrábět koberce z ovčí vlny protože ve všech byly vlněné koberce známe. Ale ať už se vyrábět začaly kdekoli, jedno je jisté, že to byla ovčí
vlna, z které se tyto koberce vyráběly.
Ovčí vlna měla ve své historií několik konkurentů ať už to bylo hedvábí, len, konopí nebo bavlna, ovčí vlna si vždycky dovedla
udržet své prvenství až přibližně do 80 let dvacátého století, kdy ji z trhu začaly vytlačovat umělá vlákna, která však nemají všechny
dobré vlastnosti, nicméně jsou výrazně levnější.
Vzácná surovina
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Šenkýřenko, šenkýřenko
s Bohem buďte, /:co sem dlužen pamatujte
:/
Zapište to, zapište to na dvérečka, /:zaplatí to galánečka:/
Zapište to, zapište to bilů křidů, /:zaplatím
to až k Vám přídu :/
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
FašankFašank je nejdéle zachovaný obřad, který se praktikuje
v rámci jarního cyklu výročních písních. Fašankem je zahajováno období velikonočního půstu. Nejdůležitější bylo
obcházení s medvědem, kdy obcházel muž po dědině, převlečený za medvěda. Obcházel spolu s nemaskovanými
hochy a hudbou po dědině a v každém domě se musel s hospodyní několikrát zatočit dokola. Touto slavností končí
masopust, později často doprovázený řadou typických maškar.
Lidové zvyky a obyčeje 1. Rázovité valašské zpěvy jsou věrným
zrcadlem duševního života našeho lidu. V nich je radost i žal, nevyčerpatelný
humor i lidová moudrost, kolik je tu pěkných obratů a zdravých nápadů! –
Přednes lidového zpěváka je procítěný, volný, plný rázovité barvitosti, kterou ani nelze zachytit notami, rytmem a taktem.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Pochovávání basySouvisí s masopustním úterkem, kdy se před půlnocí
loučí lid s masopustem. Symbolem masopustního veselí je basa, která se přikryje prostěradlem a kolem které obcházejí muzikanti a pláčou. Ti představují smrt,
hrobaře, kostelníka, faráře a ministranty. Hrobař kope hrob při zvuku kostelníkem produkovaném zvonění
moždířem a nese v tupláku faráři vodu. Ten hrob pokropí smetákem.
Smrtná nedělaPatří mezi slavnosti jarního cyklu, kdy se za zpěvu vynášela
smrtka slaměná loutka) z vesnice. Procházela také všemi ulicemi a nakonec skončila na louce za vesnicí, kde ji lidé
odstrojili a hodili do příkopu či potoka. Potom všichni utíkali bez ohlížení domů aby jim smrtka neublížila.
Lidové zvyky a obyčeje 2.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Stavění májeMájka je jednička nebo smrček, osekaný až po vrch
a zbavený kůry, kdy vršek je vyzdobený stužkami. Máj se staví buď na návsí (před hospodou), nebo jej chlapci svým
dívkám stavěli před dům. Děvčata potom ráno posílala svým chlapcům na oplátku květiny. To vše se dělo v noci
před 1. květnem .
DožínkyZnamenají ukončení žní. Ženci a žnečky vystrojí dožínkový
věnec, tento věnec dají hospodáři. Potom si ozdobili vůz (do každého rohu dali jedli) a s nazdobeným vozem
(žebřiňákem) i koňmi a nářadím se vraceli do vesnice doprovázeni zpěvem žertovných a škádlivých písní.
Hospodáři si tento věnec nechávali přes zimu až do příštích žní .
Lidové zvyky a obyčeje 3.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
:/
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Turistické cíle regionu
Kdysi dřevěné městečko, milé a rázovité, voňavé dřevem letitých jedlí, ze kterých bylo
postaveno, se rozkládá po obou březích řeky Bečvy. Ještě počátkem dvacátého století zde byly v malebném
údolí na úpatí památné hory Radhošť světově proslulé klimatické
lázně. V posledních desetiletích se Rožnov pod Radhoštěm
proměnil v moderní turistické, kulturní, obchodní a průmyslové centrum.
Svou polohou je Rožnov přímo předurčen pro rekreaci a sport. Město a jeho okolí je vybaveno řadou sportovišť pro
zimní i letní sporty. V jeho okolí se nacházejí stovky kilometrů značených turistických cest a cyklistických tras v
nadmořských výškách od 350 do 1150 m.
Rožnov pod Radhoštěm
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Turistické cíle regionu
Velké Karlovice jsou typickou valašskou obcí. Najdete tu ještě zachovalé pastviny s menšími stády ovcí, najdete stavení v horách, kde se ještě dodnes
hospodaří. Objevíte stromy, které znají staré příběhy, kapličky a kříže vyprávějící o starostech a radostech lidí, kteří zde žili. Objevíte své Valašsko, najdete si svá místa v krajině. Tyto řádky by mohly být Vašim pomocníkem v pátrání po minulosti a současnosti krajiny v okolí Velkých
Karlovic.
V údolí Bzovém se dochovala roubená stavba fojství, pocházející z 18. Století. Patrová budova s pavlačí, do obdélníku obestavěný dvůr hospodářskými staveními,
obrovsku lípou a potokem v krásném prostředí. Nepřesná kopie fojtství je v rožnovském skansenu. Natáčel se zde film
Stíny horkého léta.
Velké Karlovice a okolí
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Písně pastevecké a žatevní
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Doplňkové otázky a okruhy
1. Kde se nachází region Valašska a jakou má
historii?
2. Jaký měl region význam v historii
Zlínského
kraje a Moravy?
3. Jaké jsou přírodní podmínky na Valašsku?
4. Co je pro valašskou krajinu typické?
5. Mají valaši jako etnikum nějaká specifika?
6. Co je typické pro valašskou kulturu a
tradici?
7. Jaký byl život pastevců na horách?
.
Otázky k výukovému programu
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Doplňkové otázky a okruhy
8. Jaké krajinné typy se na Valašsku objevují?
9. Jaká význam mělo Valašsko pro
zemědělskou
produkci v České republice
10. Význam lesů a pastvin pro okolní
ekologické
systémy?
11. Co znamená pojem ekologické
zemědělství?
12. Jaký je jeho význam pro budoucnost?
13. Jaké jsou významné přírodní a kulturní
turistické cíle regionu?
.
Otázky k výukovému programu
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Na brzkou shledanou na Valašsku
…
OS Locus a ZO Planorbis
ČSOP Kroměříž
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Výukový program pro školy
Realizováno
v rámci
projektu
Ekocentrum
Planorbis
2011/12