Únik z mého Adventisticko-Katolického

vězení viny

Jsem Martinem LuteremKdyž jednou prohlížel knihy v univerzitní knihovně, objevil latinskou Bibli. Takovou knihu předtím nikdy neviděl. Nevěděl ani, že taková kniha vůbec existuje…Po jeho boku stáli nebeští andělé a paprsky světla od Božího trůnu odhalovaly jeho rozumu poklady pravdy. Vždy se bál urazit Boha, nyní se ho však zmocnilo nebývale hluboké přesvědčení o tom, jak je hříšný.(Velké drama věků 122)

Hledaní pokoj vlastní pracíOpravdová touha po osvobození od hříchu a po míru s Bohem, ho nakonec přivedla k tomu, že vstoupil do kláštera a stal se mnichem…Každou volnou chvilku, která mu zbyla po splnění všech denních povinností, věnoval studiu, vzdával se spánku… Čím více sílilo jeho přesvědčení o tom, jak je hříšný, tím více se snažil vlastními skutky získat odpuštění a pokoj.(Velké drama věků 123)

Luter a já jsme přemohli sami sebe

Vedl velice přísný život. Pomocí postů, nočních bdění a bičování se snažil potlačit své přirozené žádosti, kterých ho mnišský život nezbavil. Nezastavil se před žádnou obětí, která by mu dopomohla k takové čistotě srdce, aby se mohl postavit bez obav před Boha. … Později říkával: „Může-li se mnich dostat do nebe díky svým mnišským skutkům, pak bych na to měl jistě nárok…“ (Velké drama věků 123; 124)

Když se všechno zdá být ztraceno, pohleď na Ježíše

Když už se Lutherovi zdálo, že je všechno ztraceno, poslal mu Bůh přítele a pomocníka… Byl to zbožný Staupitz. Otevřel Lutherovi Boží slovo a vedl ho, aby přestal myslet na sebe a hloubat o věčném trestu za přestoupení Božího zákona a aby hleděl na Ježíše Krista, svého Spasitele, který odpouští hříchy. „Netrap se nad svými hříchy, ale raději se vrhni do náruče Vykupitele. Doufej v něho, ve spravedlnost jeho života, ve výkupnou moc jeho smrti. … Poslouchej Božího Syna. Stal se člověkem, aby ti dal důkaz Boží lásky. Miluj Krista, který tě miloval jako první“ (Velké drama věků 123-4)

Nabídka odpustků: SchodyLuther jednoho dne zbožně vylézal tyto schody po kolenou, když se mu náhle zdálo, že slyší hlas podobný hromu, který mu říká: „Spravedlivý z víry živ bude.“(Ř 1,17) Luther rychle vyskočil, postavil se na nohy a pospíchal pryč z tohoto místa v hanbě a hrůze. Slova, která tehdy slyšel, na něj nikdy nepřestala silně působit. (Velké drama věků 125)

Můj PříběhOddání se službě od narození

Oddělení od mé druhé matky

Hřích proti Duchu Svatému – vina dle Katolicismu

Byl jsem pod zákonemAle podle Písma je všechno v zajetí hříchu, aby se zaslíbení, dané ve víře v Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří. Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena.(Galatským 3:22-23)

Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry. Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce.(Galatským 3:24-25)

Pod výchovou pedagoga

Vězení v Římanům 7Víme, že zákon je svatý-já však jsem hříšný, hříchu zaprodán. Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.(Římanům 7:14-15)

Uvězněn zevnitřŘím 7:16  Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.17  Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.

Vězení mého tělaVím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Římanům 7,18  

Beznaděje Římanům 7Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. Římanům 7, 19-21

Neúspěšný pokus uniknout

Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím;když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. (Římanům 7, 22-23)

Únik z Římanům 7; Ale co to znamená?

Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.(Římanům 7:24-25)

Znamená to, že můžeme poslouchat Boží zákon svou myslí a ve svém těle pokračovat v poslušnosti zákona hříchu?

Naše další přednáška začíná tématy, které důrazně odpovídají tuto otázku.

Učení o Dědičném hříchu a znamení Šelmy