Stručná historie a sou časnost t ěžby kaolínu v našem m ěstě a okolí

(S využitím informací a materiálů poskytnutých Ing. Ivo Lukešem - a. s. Sedlecký kaolin Božičany a připomínek RNDr. Petra Chvátala zpracoval Štěpán Podešt.)

V Chodově bydlí téměř třetina zaměstnanců Sokolovské uhelné. Z našeho města ale za prací dojíždějí i "bílí" horníci - a ti místo na jihozápad míří z Chodova na sever a severový-chod, protože tam se přesunula těžba horniny po úpravě bílé jak sníh - kaolínu. Dnešní povrchový lom Sedleckého kaolinu a. s. u Božičan ale není jediným místem, kde by se dodnes dal kaolín v okolí Chodova těžit a historické prameny to potvrzují. Od samých po-čátků těžby se u nás kaolín a hnědé uhlí potkávají. Vždyť i první chodovská porcelánka vznikla díky tomu, že na svých pozemcích v Dolním Chodově našli její zakladatelé místo uhlí kaolín. Připomenout si, kde všude přímo ve městě či v jeho těsném okolí se kaolín těžil či dosud těží je proto zcela na místě, protože při Setkání hornických měst a obcí České republiky v září 2011 určitě Chodovem v průvodu půjdou i havíři "bílí".

Přímo v Chodově nebyla ložiska kaolínu příliš kvalitní, spíše se tu těžily keramické a cihlářské hlíny (třeba tam, kde je dnes nákupní centrum a pekárna) a jejich těžba skonči-la prakticky již před sto lety. Ale v těsném okolí našeho města bylo a dosud je kaolínu do-statek a je z nejkvalitnějších v celé Evropě, o čemž svědčí nejen kvalita porcelánu, který se z něj vyrábí, ale i objem exportu této žádané suroviny do zahraničí.

Těžba kaolínu v minulosti probíhala většinou za pomocí hlubinné těžby (ložiska Krup, Kao-lína, Ullsberger, Osmosa - sever, Markéta - Vintířov), v současné době už jen povrchovými lomy a to na ložiskách Osmosa, Jimlíkov a Mírová. (Hlubinně byl kaolín naposled těžen přímo v Karlových Varech na ložisku Bohemie a to do roku 1984. )

Nejzápadněji se nachází ložisko Markéta - Vintí řov . Těžba tohoto kaolínového ložiska byla spjatá s provozem plavírny, postavené v roce 1903 a uvedené do klidu roku 1973 v souvislosti s výstavbou nové plavírny v Božičanech. Surovina byla těžena nejprve povr-chovým odklizem, vzdáleným 120 m východně od plavírny, sloužícím od roku 1931 jako šlikový rybník. Od této doby byla provozována hlubinná těžba. Těžní jáma asi 20 m hlubo-ká se nalézala v těsném sousedství plavírny, větrná jáma byla asi 120 metrů severněji. Těžen a vyráběn byl poměrně málo kvalitní keramický kaolín v množství do 10 000 tun ročně a po druhé světové válce i kaolín papírenský. Těžba ustala v roce 1948, plavírna zůstala v provozu a byla zásobována surovinou z ostatních božičanských ložisek.

Do konce roku 1945 vlastnilo závod "Těžařstvo Markéta s plavírnou ve Vintířově" poté "Spojené sedlecko - vildštejnské kaolinové a hlinné závody", od roku 1968 Keramické a sklářské suroviny Karlovy Vary, jehož právním nástupcem je od roku 1992 Sedlecký kaolin a.s. se sídlem v Božičanech. Vyráběn byl keramický kaolín značky Premier.

Záhlaví dopisních papírů Těžařstva Margareta z r. 1927 (archiv SU)

Ložisko Braunsdorf - Nová Chodovská se nalézá jihozápadně od Staré Chodovské. Počátkem minulého století ložisko značným finančním nákladem získal známý keramik Hugo Traub, který v letech 1908 - 1909 provedl jeho průzkum pomocí 31 vrtů a 2 šach-tic.Rozprostírá se na ploše 194000 m2, mocnost kaolínu se pohybuje mezi 11,2 až16,5 m. Těžitelných zásob suroviny je přes 3 800 000 m3. Traub plánoval ložisko využívat, násled-kem finančního zhroucení však pozemky po roce 1911 několikrát změnily vlastníka, roku 1924 byly prováděly další průzkumné vrty a zjišťována kvalita suroviny a možnosti použití kaolínu v porcelánovém průmyslu. Bylo zjištěno, že se jedná o titaničité kaolíny s vyššími obsahy barvících oxidů. K těžbě ložiska nakonec nedošlo. Průzkumné práce však pokra-čovaly a ložisko bylo na počátku devadesátých let min. st. znovu přehodnoceno. Nyní jsou na ložisku vedeny zásoby kaolínu keramického a titaničitého v celkovém množství více než 22 mil. tun a a.s. Sedlecký kaolin Božičany má zájem o jeho výhledové využití.

V oblasti západně od Chodova byl po druhé světové válce proveden vyhledávací průzkum pro kaolín, z dnešního hlediska však nedostatečný, pouze informativní. Bylo zde vyhodno-ceno cca 150 miliónů tun nebilančních zásob kaolínů. Tyto zásoby byly sice posléze vy-škrtnuty ze státní bilance, ale je skutečností, že kaolín se v této oblasti nalézá a v případě potřeby mohou být znovu a lépe prověřeny.

Prostor na sever a východně od Chodova má daleko příznivější podmínky pro těžbu kaolí-nu. Bez nadsázky lze říci, že „kde se zavrtá, tam se kaolín najde“. Zvětralá žula v menší i větší hloubce tvoří základ celé oblasti, kaolín se proto vyskytuje skoro všude. (Místy je však znehodnocen sloučeninami železa – limonitem, je rezavý a pro výrobu porcelánu ne-vhodný.)

Ložisko Osmosa se nachází severně od Chodova, především v katastru Božičan. Těžba zde byla prováděna nejprve hlubinným způsobem na díle "Starý důl Osmosa", západně od plavírny kaolínu Osmosa a jižně od povrchového dolu Osmosa - sever. Těžilo se v letech 1950 - 1958 komorováním a chodbicováním. Likvidace dolu byla provedena zašlikováním.

Název ložiska "Osmosa" pochází z první poloviny 20. století. V roce 1928 totiž získaly Sedlecké kaolinové závody a.s. (Zettlitzer Kaolinwerke A.G.) Českou osmotickou společ-nost (Böhmische - Elektro - Osmosa A.G.), která jako první na světě vybudovala závod, ve kterém byl k odvodnění kaolínů využíván elektroosmotický jev (voda v porézních materiá-lech putuje od kladného k zápornému pólu).

V roce 1960 byla provedena otvírka "Nového dolu Osmosa", těžilo se z pole jižně a ji-hovýchodně od plavírny. Těžba byla zastavena počátkem roku 1962 v důsledku zhoršené kvality suroviny a vysokých nákladů na tunu suroviny. Současně bylo zastaveno ražení jižní průzkumné chodby do nynějšího ložiska Osmosa - jih a začalo se s jeho povrchovou otvírkou. Likvidace dolu byla provedena v roce 1963 zašlikováním.

V okolí plavírny bylo v letech 1951 - - 1954 povrchově těženo i západním a jihozápadním směrem, odklizy však byly malé a brzy byly opuštěny.

Fotografie plavírny (patrně rok 1939)

Povrchový lom "Osmosa - sever" byl otevřen v letech 1955 - 1956 severozápadně od plavírny za účelem povrchového dobývání podřadnějších druhů kaolínů. Jednalo se o zbytky zásob po hlubinné těžbě v dolech Stará a Nová Osmosa. Těžilo se nejprve ručně, později lžícovými bagry.

Surovina se dopravovala pozemní lanovkou do bunkrů a odtud do plavírny. V roce 1964 činila roční těžba 41 105 t. Těžební práce skončily v roce 1965 v souvis-losti s otvírkou ložiska Osmosa - jih. Po opuštění lomu sloužila vytěžená plocha jako šliková nádrž pro plavírnu, od r. 1974 je přesypávána Smolnickou výsypkou uhelného velkolomu Jiří.

Lom Osmosa - sever (fotoarchiv Kurta Gössela)

Ložisko "Osmosa - jih" bylo zjištěno jako pokračování ostatních osmosských ložisek s bilančními zásobami kaolínu přes 10 miliónů tun, má plochu 459 000 m2. Leží při jižním a západním okraji Božičan, necelé 2 km severně od centra Chodova, za hranicí závodu Chodos. Geomorfologicky náleží do východní části Sokolovské pánve. S otvírkou bylo za-počato v roce 1962 a těží se zde dodnes. Kvalita kaolínu a jeho značné zásoby činí z lo-žiska nejvýznačnější lokalitu. Kaolín se vyznačuje po výpalu bílou barvou a užívá se pře-devším při výrobě jemného porcelánu a při výrobě papíru. Dále se zde těží kaolín pro ke-ramický průmysl a kaolín titaničitý. Roční těžba se do roku 2000 pohybovala mezi 130 000 až 200 000 tunami, v současnosti se těží kolem 100 000 tun kaolínu ročně. V rámci využití doprovodných nerostů probíhá též těžba montmorillonitických jílů (bentonitu), využívaných k výrobě steliva pod drobné zvířectvo, při čištění odpadních vod, ve slévárenství, chemic-kém a potravinářském průmyslu i jinde. V roce 2009 bylo stanoveno nové výhradní ložisko bentonitů Božičany - Osmosa - jih. A byla zahájena jeho těžba.

Lom Osmosa - jih (fotoarchiv Ivo Lukeše)

Lom Mírová je dalším místem těžby kaolínu u Chodova. Leží zčásti na katastru Chodova, zčásti na katastru Mírové. Na rozdíl od Osmosy, která se rozkládá vlevo od silnice, vedou-cí z Chodova do Božičan, leží tento lom od silnice vpravo, stejně jako lomy u Jimlíkova. Hornická činnost zde byla zahájena v roce 1997, v současné době probíhají v severozá-padním předpolí lomu skrývkové práce. Na této lokalitě je těžen kaolín pro výrobu porce-lánu, kaolín pro keramický průmysl a kaolín titaničitý. I zde probíhá těžba doprovodných nerostů - bentonitu.

Pro úplnost je nutno ještě zmínit lomy u Jimlíkova . Jedná se o ložisko keramických kaolí-nů, které je vzhledem ke geologickému vývoji a rozložení typů suroviny těženo samostat-nými otvírkami. V některých lomech již byla těžba ukončena a proběhla či probíhá země-dělská biologická rekultivace a lesnická rekultivace.

Obecně lze konstatovat, že těžba uhlí v celé sokolovské pánvi bude ukončena po několika málo desítkách let, ale těžba kaolínu může trvat ne desítky, ale další stovky let, dokud bu-de zájem o výrobky z porcelánu či keramiky a o bílý papír. Karlovarský kaolín, těžený již déle než dvě století, dosáhl takových kvalit, že jeho nejjakostnější obchodní značka S Ia byla v roce 1924 v Kodani prohlášena za celosvětový standard, ke kterému jsou přirovná-vány ostatní kaolíny na celém světě. Na tomto výrazném výsledku mají velký podíl právě kaolíny těžené bílými horníky v blízkosti Chodova. ________________________________________________________________________

Pokud není čtenář "od fochu", asi neví, co znamená "zašlikování" díla, kde byla ukončena těžba. Šlika je usazenina ve žlabech vzniklá při plavení kaolínu. Plavením a dalšími úpra-vami se totiž vytěžená hornina rozdělí na písky o velikosti částic nad 0,1 mm a jílový podíl - kaolín, jehož částice jsou menší než 0,005 mm. Pro prachový podíl (částice o velikosti od 0,1 do 0,005 mm) na rozdíl od písků a kaolínu využití není. Splachuje se proto do kalo-vých usazovacích nádrží (šlikových rybníků), nebo se vypouští do hlubinných prostor, kde skončila těžba. Kal se v nich postupně usazuje a podzemní dutiny vyplňuje - a to je ono zašlikování.