stav vyuČovÁnÍ latinĚ v sssr ve svĚtle sovĚtskÝch ČasopisŮ

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

STAV VYUČOVÁNÍ LATINĚ V SSSR VE SVĚTLE SOVĚTSKÝCH ČASOPISŮAuthor(s): Bedřich ČesalSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 79, Čís. 2 (1956), pp. 253-258Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23460189 .

Accessed: 14/06/2014 18:32

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 188.72.127.52 on Sat, 14 Jun 2014 18:32:55 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23460189?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


Archiv pro dějiny filologie 253

ARCHIV PRO DĚJINY FILOLOGIE

Bedřich Česal:

STAV VYUČOVÁNÍ LATINĚ V SSSR VE SVĚTLE

SOVĚTSKÝCH ČASOPISŮ

Poslední krok na «pěstě od klasického vzdělání na našich školách (zrušení i relativně povinného vyučování latině), jehož důsledky jsou zejména v po slední době předmětem kritiky nejen z řad učitelů, ale též z řad význačných představitelů naší vědy a kultury,1) volajících po revisi a ukazujících neudrži telnost současného stavu, byl učiněn přibližně v téže době, kdy v SSSR po mnohaletém období střední školy bez latiny přikročili к rozšiřování počtu škol, kde se latině vyučuje. V r. 1947 bylo zavedeno vyučování latině nejprve na 12 středních školách v universitních městech a v r. 1952 bylo rozhodnuto síť škol s latinou dále rozšiřovat. Latině se vyučuje podobně jako u nás jako předmětu nepovinnému, kterýžto stav je vzhledem к celkovému vývoji sovět ského školství krokem vpřed na cestě к rozšiřování vyučování latině, kdežto u nás naopak znamená ve srovnání s dřívějším stavem příliš velký krok v opačném směru. Jaký význam se dnes v SSSR přikládá vyučování latině a jaký je nynější stav na školách, nám podrobněji osvětlují články, které byly v letech 1949—1955 otištěny v sovětských jazykovědných a metodických časopisech.

Výnosy o vyučování latině a o přípravě odborníků pro vyučování latině byly pro redakci časopisu „Voprosy jazykoznanija" podnětem к uveřejnění tří článků o latině (1952, čís. 4, str. 84—90). S. P. Kondratjev a Ν. V. Timo fejeva2) ukazují na úpadek studia latiny na sovětských vysokých školách jako na důsledek marristického pohrdání klasickou filologií a citáty dokládají kladný vztah černyševského, Engelse a Lenina к antickým jazykům. Bez znalosti starých jazyků nelze vychovat vzdělaného sovětského člověka, tím méně jfak učitele literatury a jazykovědce. Zavedení latiny je velmi prospěšný krok a její vyučování je nutno na středních školách rozšířit a na vysokých školách pedagogických zavést pro učitele literatury a jazykovědce. Je třeba věnovat více péče výchově učitelských kádrů, poněvadž dosud vyučuje málo dobrých odborníků. Mělo by se jim dostat vzdělání na pedagogických fakul tách a na fakultách cizích jazyků, kde by bylo vhodné zavést kombinaci latiny jako druhého oboru s některým románským jazykem.

') Srv. V. Pekárek, B. Engels a literatura, Lit. noviny, 10. 12. 1955 a „Otevřený dopis učitelům jedenáctiletek", podepsaný jménem ZV ROH Karlovy university Dr. Ing. B. Spáčilem, Učit. noviny, 9. 3. 1956.

2) Kondratjev, Timofejeva, Latinskij jazyk v sisteme sovremennogo obrazovanija, s. 84—86.



254 Archiv pro dějiny filologie

J. Μ. Borovskijs) z Leningradu ukazuje na praktický význam latiny pro zlepšení prospěchu žáků v mluvnici mateřského jazyka a v cizích jazycích. Latiny však je třeba využít též к seznámení žáků s antickou kulturou, aby nebylo vyučování latině zaměřeno jen úzce mluvnicky. Hlavní úkoly vidí B. v koordinaci osnov latiny a ostatních jazykových předmětů (učitelé ruštiny a cizích jazyků musí znát základy latiny, a poněvadž tomu tak není, je třeba věnovat latině na pedag. fakultách více péče), ve vydání řádné učebnice, poněvadž užívaná učebnice nevyhovuje, a ve vytvoření metodické komise pro latinu na ministerstvu osvěty, jež by udržovala spojení se všemi katedrami

latiny na vysokých školách. V. G. Galinskij z Kijeva4) žádá, aby se aspiranti jazykovědných oborů po

vinně seznámili nejen s latinou, ale též s řečtinou, poněvadž dosavadní náplň přípravy aspirantů umožňovala vychovávat pouze úzké specialisty pro jeden určitý jazyk s nehlubokou filologickou přípravou. Bylo by též žádoucí zavést latinu na filologických fakultách pedagogických institutů, ale v současné době to není možné jednak pro velké zatížení studentů, jednak proto, že ještě není dosti kvalifikovaných latinářů.

Články v časopise Inostrannyje jazyki v škole (dále jen In. jaz.) jsou za

měřeny metodicky. E. Najuková5) sděluj'e zkušenosti z vyučování latině na střední škole v Krasnodaru, kde bylo zavedeno současně v 8.„ 9. a 10. tř. v r. 1949/50, takže byla ve všech třídách probírána přibližně stejná látka, ovšem s odlišnými výsledky, způsobenými věkovými rozdíly a různým stupněm celkových znalostí žáků. Velká péče byla věnována slovní zásobě, aby žáci rozuměli cizím slovům v ruštině, a mluvnici. К práci se slovní zásobou bylo využito jednak čítankové části učebnice, jednak též (k překladům!) článků z tisku, z učebnic druhých předmětů a z vědecké literatury. Během roku si žáci sestavovali slovníček kořenných latinských slov. Ke konci roku projevovali poměrně dobré znalosti a učitelé ostatních předmětů konstatovali zlepšení práce, zejména v ruštině (správné psaní a užívání cizích slov), kde byly celkové znalosti mluvnice lepší než v uplynulém školním roce u žáků bez latiny.

A. P. Favorskij6) píše o zkušenostech ze Saratova, kde se začalo latině vyučovat od 2. pololetí šk. r. 1948/49. V úvodu cituje osnovy o významu latiny a pak seznamuje čtenáře s osnovami, podle nichž se mají žáci naučit správně číst latinský text probraný i neznámý, samostatně provádět jeho mluvnický rozbor a překládat jej z latiny do ruštiny a naopak s pomocí slovníku, bez chyby opisovat rukopisný a tištěný text a psát podle diktátu jednotlivá slova i věty. Též je dán počet slov, jež si mají žáci osvojit (za 1. rok vyučování 1000 slov). Změnou osnov z r. 1951 se ještě více zdůrazňuje gramatika, srov návání mluvnické stavby latiny a ruštiny a více času se má věnovat výkladům o tvoření slov. Vyučování je tedy zaměřeno především jazykově, hlavní důraz se klade na studium mluvnice a slovní zásoby a na mluvnický rozbor textu. Latině se přikládá velká úloha v rozvoji mluvnického myšlení žáků. V tomto

3) Borovskij, Latinskij jazyk v sredněj škole, 1. c., s. 87—88.

') Galinskij, Drevnije jazyki v podgotovke jazykovedov, 1. c., 89—90.

6) E. Najuková, God zanjatij latinskim jazykom v sredněj škole, In. jaz., 1951, 1, 101—103.

β) A. P. Favorskij, Opravdyvajet li sebja prepodavanije latinskogo jazyka v sredňěj škole, In. jaz., 1962, 3, 78—82.




směru píší o vyučování latiny též S. Poljakova а I. Filenkovskaja:7) „Vy učování latině ve střední škole je třeba chápat šíře, než tomu bylo dosud: jeho cíl není jen obecně kulturní, znalost latiny má studentům ulehčit osvojení základních thesí Stalinova učení o jazyce na základě srovnání zákonitostí latiny s příslušnými zákonitostmi mateřštiny. Poznání základů tohoto antic kého jazyka poskytne studentům spolu se znalostmi jednoho z moderních jazyků nutný srovnávací materiál, na jehož základě se budou vytvářet základy jejich linguistického názoru" (β. 58). F. si dále všímá učebnic, souhlasí s E. Najukovou, že je nutno věnovat hodně péče slovní zásobě, a ze své zkušenosti uvádí, že se žáci s velkým zájmem učí příslovím a citátům z učebnice. Po drobně se rozepisuje o práci a výsledcích v jednotlivých třídách a v závěru kladně odpovídá na otázku položenou v nadpisu článku: „Tříletá zkušenost s vyučováním v osmé střední škole v Saratově velmi zřetelně ukazuje, že vy učování latině ve střední škole se osvědčilo jak s hlediska obecně vzdělávacího, tak s hlediska přípravy к dalšímu studiu na vysokých školách" (s. 82).

Nejpodrobněji se vyučováním latině zabývají S. Poljakova (vedoucí kate dry klasické filologie na leningradské universitě) а I. Filenkovskaja,7) které vycházejí ze zkušeností na leningradských školách. V úvodu zdůrazňují ne smírný význam zavedení latiny do středních škol a velmi vřele hodnotí tuto událost, která „znovu jasně dokazuje nezadržitelný kulturní rozvoj naší země" (s. 58). „Vyučování latině nebylo zavedeno v sovětských školách ani náhodně ani pokusně; latina musí plným právem zaujmout patřičné místo v přípravě všestranně vzdělaného mladého pokolení budovatelů komunismu" (s. 58).

Dále se zamýšlejí nad nejdůležitějšími problémy a úkoly, jež vidí ve vydání vyhovující učebnice, ve vydávání čítanek a textů římských autorů, v zajištění učitelských kádrů a metodického řízení a kontroly jejich práce. Po nové učebnici volají Р. a F. podobně jako jiní latináři proto, že dosud užívaná učebnice S. Kondratjeva a A. Vasněcova, jejíž první vydání vyšlo v r. 1948 (Učpedgiz) a jež vyšla od té doby v několika dalších, jen málo upravených vydáních, nevyhovuje, jak ukazuje většina recensí, jež o ní byly uveřejněny.8) Učebnici je mezi jiným vytýkán nedostatek cvičení к procvičování probrané mluvnické látky a nevhodnost souvislých článků jak s hlediska soustavného rozšiřování slovní zásoby, tak s hlediska procvičování a opakování mluvnic kého učiva. Upozorňují na př. na to, že v článku o 31 větách je ve 27 větách přísudkem sloveso „esse", ačkoli již byl probrán praesens, imperativ a futu rum všech konjugací. Podobně je tomu i se substantivy a adjektivy, jichž je v článcích málo a jež jsou volena příliš libovolně. Jednotlivé partie nejsou zpracovány rovnoměrně, materiál není metodicky správně rozvržen. Nepřihlíží se к nutnosti více procvičovat ty partie z mluvnice, jež působí ruským žákům potíže (slovesný rod, užívání slovesných časů, gerundium a gerundivum, uží vání nominativu a akusativu substantiv a j.). Někde je uváděno příliš mnoho historických poznámek, jež učitelé většinou vynechávají. К učebnici byl vydán

7) S. Poljakova, I. Filenkovskaja, Někotoryje voprosy prepodavanija latinskogo jazyka. In. jaz., 1953, 4, 98—105.

8) A. Kozarževskij (Něudačnyj učebnik latinskogo jazyka, In. jaz., 1949, 5, 117—120), J. A. Lencman (Věstník drevněj istoriji, 1949, 2, 183—187), Μ. I. Račkauskas (In. jaz., 1953, 4, 98—105), I. Felenkovskaja (In. jaz., 1954, 5, 95—102). Poměrně příznivě hodnotil učebnici V. S. Sokolov v článku „K voprosu o metcdike i metodologiji učebnikov po dřev ním jazykam, Věstník drevněj istoriji, 1949, 4, 192—195.




v г. 19БЗ metodický průvodce (S. Kondrat jev, A. Vasněcov, Metodičeskoje rukovodstvo к prepodavaniju latinskogo jazyka v VIII.—X. klassach sredněj školy, Učpedgiz Moskva), který však byl rovněž ostře kritisován jako ne vyhovující9) podobně jako latinská čítanka stejných autorů „Aula linguae latinae" (1950).10)

Р. a F. žádají též vydání mluvnických názorných tabulí, map, jazykových a věcných komentářů к textům a zřízení kabinetů latinského jazyka na všech školách, kde se latině vyučuje.

Metodická pomoc byla školám, kde se latině začalo vyučovat, poskytována katedrami latiny či klasické filologie na vysokých školách, jež si nad nimi Ъга1у patronáty. Toto opatření však nemůže být trvalé, poněvadž mnozí kla sičtí filologové z vysokých škol latině ve středních školách nevyučovali a ne mohou tedy v mnohých otázkách učitelům pomoci. Proto vidí Р. a F. hlavní úkol vysokých škol v tom, že budou pomáhat zvyšovat odbornou kvalifikaci učitelů, kdežto středisky metodické práce se mají stát metodická sdružení učitelů. Metodické práci se věnovalo málo péče, dosud (1952) nebyla zavedena inspekce pro latinu.

Značným problémem je nedostatek učitelů. Na některých školách učí latině mladí učitelé, kteří absolvovali klasickou filologii na universitě, ale mnohde učí učitelé, kteří nemají latinu jako obor. Je tedy nutno poskytnout mladým učitelům náležitou pomoc, a to i aprobovaným latinářům, neboť se během studia metodickými otázkami nezabývali (na rozdíl od posluchačů jiných oborů vůbec neměli pedagogickou praxi).

V druhé části svého článku si Р. a F. všímají podrobněji, jak vypadá praxe na leningradských školách. Nejlepších výsledků dosahují učitelé v morfologii, horší je situace v práci se slovní zásobou, jíž však se věnuje stále větší pozor nost. Někteří učitelé dovedou látku vhodně aktualisovat (uvádějí příklad, jak vhodně ukázal učitel při probírání slov pax a totus souvislost se slovy totaVnyj, totalitarnyj, pacifizm, pacifisty a upozornil žáky na heslo Si vis pacem, para bellům a na jeho obměnu Si vis pacem, para pacem), ale při aktualisaci je nutno dodržovat míru a pedagogický takt. Není správně uvádět ve velkém množství řecká slova podle celkem libovolných asociací, poněvadž i tak jsou osnovy velmi obsáhlé. Některé nedostatky v práci se slovní zásobou vyplývají z uvedených nedostatků učebnic, kde se věnuje též málo pozornosti tvoření slov. Autorky doporučují, aby učitelé upozorňovali na osud slov přejatých do ruštiny z latiny ve srovnání s druhými jazyky, jež žáci znají. Na př. u sub stantiva revolutio, -ionis lze ukázat na to, že do franc., angl. a něm. byl přejat kmen revolution-, kdežto ruské revoljucija bylo přejato z tvaru nominativního a zcela se podřizuje ruské výslovnosti a flexi. Nejslabší stránkou vyučování je skladba, jíž věnují učitelé málo péče. Nevyužívají možností srovnávat s ruš tinou, jež se jim nabízejí, a žáci špatně chápou některé důležité jevy. Po chybené je probírání vedlejších vět podle spojek. Rovněž četba souvislých textů trpí různými nedostatky, způsobenými někdy nedostatky technického rázu (málo knih, nepostačující komentáře), četby se málo využívá к sezná mení žáků s antickou kulturou. V závěru autorky konstatují, že přes tyto

8) S. Poljakova, Něudačnoje metodičeskoje posobije к plochomu učebniku, In. jaz., 1954, 5, 90—95.

10) A. Kozarževskij, In. jaz., 1952, 1, 118—120.




nedostatky již bylo hodně vykonáno, a věří, že nové osnovy a nové učebnice pomohou práci ve škole dále zlepšit.

Uvedené články ukazují, jak velký význam se latině přikládá, ale též některé potíže a překážky, jež je nutno překonávat a jež by se mohly stát i našimi problémy, bude-li se i nadále vyučovat latině v tak nepatrném rozsahu jako v posledních letech. V souvislosti s tím připomínám slova spisovatelky M. ša giňanové,11) která velmi uznale píše o českých klasických filolozích a jejich práci v Rusku: „Čechové měli pověst .nejlepších klasiků v Evropě', t. j. nej lepších odborníků ve vyučování antických jazyků. Mnozí z našich otců a lidí mého pokolení skládali při vstupu na universitu povinnou zkoušku z latiny a řečtiny u českých profesorů a tyto staré jazyky ožívaly v jejich podání v plné nádheře své lakonické skladby a čarovné výraznosti svých slovesných tvarů. Dosud mám na příklad v živé paměti obraz Kyra jen proto, že jsme četli ,Kyrupaideiu' v originále s českým profesorem" (3).

Novějšího data je článek N. Derataniho, vedoucího katedry klasické filo logie moskevské university, а I. Nachova,12) kteří se zabývají hlavně otáz kami rozvoje klasické filologie v SSSR. Po úvodu, v němž ukazují, jak velký zájem projevuje sovětská veřejnost o překlady řeckých autorů a knihy s antic kou thematikou a jak vysoce hodnotil antiku Engels, přecházejí ke kritickému pohledu na stav antických studií a klasického vzdělání v SSSR a rozebírají příčiny „ztráty bývalé slávy klasické filologie v Rusku". Pro velká díla součas nosti jako by se na antiku zapomnělo. V práci pokračovalo jen několik na dšenců, kteří byli vystaveni útokům proletkultovských nihilistů, agentů histo rické školy Pokrovského a „nového učení o jazyce", které popíralo význam klasické filologie pro linguistiku. Určitý vliv na předsudky proti latině měly též vzpomínky na scholastický způsob vyučování latině v carském Rusku. Ještě dnes se najdou i na ministerstvu osvěty pracovníci, kteří pokládají antická studia za zbytečná a kteří připustili úpadek vyučování klasickým ja zykům na vysokých školách. Určitých úspěchů dosáhla sovětská klasická filo logie ve studiu dějin starého Řecka a Říma, ale celkově zaostává její úroveň za ostatními obory sovětské vědy. Jako doklad neblahých důsledků zanedbá vání antických studií uvádějí některé téměř anekdotické, ale skutečné případy, jako na př. směšný důsledek povrchní znalosti latiny, když se v komentáři к ruskému vydání Poeova Zlatého brouka objevil překlad latinského „Scara baeus caput hominis" jako „brouk — smrt člověka". Autoři dále ukazují na nedostatky ve vydávání překladů, jichž se vydává málo, přestože nebylo vy dáno mnoho hodnotných a Akademií doporučených překladů. Překládání se svěřuje pouze malému počtu pracovníků. Mnohem lepší je situace klasické filologie v západních a lidově demokratických zemích.

К neodkladným úkolům sovětské klasické filologie patří zpracování mono grafií o jednotlivých autorech, vypracování theorie a dějin antických literár ních druhů, zkoumání demokratických tendencí v rozvoji antické literatury. Mnoho práce je třeba vykonat v oboru klasické jazykovědy a aktuální je studium řeckých nápisů v severní černomořské oblasti a studium latinských dokumentů v archivech Lvova, Vilna, Rigy a jiných měst.

1г) Μ. Šagiňanová, čechoslovackije pis'ma. 3. O děťach i moloděži. Litěraturnaja gazeta, 17. 9. 1955, str. 3.

12) N. Deratani, I. Nachov, V zaščitu zabytoj nauki, Litěraturnaja gazeta, 10. 11. 1955, str. 2.

17 — Listy filologické




Určitou vinu na současném stavu mají sami klasičtí filologové, kteří ne dovedli dosti energicky hájit oprávněnost své práce.

V nejbližší době je nutno vydávat zvláštní odborný časopis, vytvořit samo statné oddělení klasických jazyků při Akademii věd, plně obnovit vyučování latině na vysokých školách a do přípravy aspirantů linguistů a posluchačů slavistiky zařadit též studium řečtiny. Je nutno věnovat více péče vydávání prací z oboru klasické filologie, neboť se sovětský národ „nemůže smířit se zaostáváním klasické filologie, zapomenuté, ale důležité vědy". Tolik píší Deratani-N achov.



stav vyuČovÁnÍ latinĚ v sssr ve svĚtle sovĚtskÝch ČasopisŮ

Documents