správní právo, veřejná správa, pojem, organizace, činnost

Správní právo, veřejná Správní právo, veřejná správa, pojem, správa, pojem,

organizace, činnostorganizace, činnostPojem a základy právní úpravy

25.10.2012

Správa (pojem)Správa (pojem)

Obvykle se v učebnicích správního práva uvádí, že provést (pozitivní) definici veřejné správy čiji alespoň adekvátně a celistvě charakterizovat, činí značné potíže. Zpravidla se pak nejdříve vychází z vymezení dalších pojmů, především z obecnějšího pojmu správa. Podle slovníku spisovné češtiny se správou mj. rozumí vedení, řízení (podniku), ekonomické řízení, resp. péče (o nějaké záležitosti). Většinou pak se v zásadě stejný význam přikládá (a promiscue se používá) termínu administrativa. Charakteristiku správy v obecném smyslu podává již Pražák, který ji chápal jako „činnost sledující záměrně nějaký cíl nebo činnost nesoucí se za trvalým účelem říditi ty které záležitosti.“ Pošvář hovořil o „lidské činnosti sledující záměrně nějaký cíl" Průcha správou rozumí „společenské řízení, které má určité specifické rysy a realizuje se ve specifických formách.“

Můžeme tedy uzavřít, že za správu (administrativu) lze v obecném chápání považovat záměrnou činnost sledující dosažení určitého cíle (účelu). Např. při správě vlastního (soukromého) majetku jde o jeho udržování (tedy nezmenšování, příp. rozšiřování). Při správě soukro mého podniku (firmy) by mělo být uplatňováno takové řízení a péče, aby byl (zpravidla) dosahován zisk. Účelem soukromé správy je ekonomický cíl. Je zřejmé, že uvedenými činnostmi se sleduje zájem soukromý, ke spra vování dochází z vlastní vůle, stanovují se osobní cíle. Jedná se tedy o příklady správy soukromé.

25.10.2012

Veřejná správaVeřejná správa

Vedle toho ovšem existuje i správa veřejná, kdy je rozhodujícím zájem veřejný, tedy řízení veřejných záležitostí (tj. státních, regionálních, obecních, obecně prospěšných atp.). Na rozdíl od soukromé správy je pro výkon veřejné správy charakteristická jistá omezenost, širší vázanost právem. Vychází se pak z toho, že veřejný zájem má vyšší hodnotu než zájem soukromý, vykonávat veřejnou správu totiž zároveň znamená plnění právem uložené povinnosti. Pravdou se ovšem zdá, že vymezení toho, co tvoří obsah pojmu veřejný zájem v konkrétní situaci, tedy co by mělo podléhat správě veřejné, není jednoduché ani jednoznačné.

25.10.2012

Veřejná správa (charakteristika)Veřejná správa (charakteristika)

Veřejná správa:je vykonávána ve veřejném zájmu sleduje

veřejné cíle, je více vázána právem než soukromá, je činnost převážně vrchnostenská, nositelé veřejné správy (tj. veřejné moci)

jsou vázáni čl.3 odst. 2 LZPS, podle kterého státní moc může být uplatňována pouze v případech a v mezích stanovených zákonem, způsobem, který zákon stanoví

25.10.2012

Oblasti veřejné správyOblasti veřejné správy

Tvorba právních předpisůSociální zabezpečeníObchod a průmyslVnitřní věciFinanceOchrana a bezpečnostZahraničíDopravaŠkolstvíKulturaOchrana životního prostředí ZemědělstvíMístní rozvojZajištění zdravotní péče Informatika

25.10.2012

Veřejná správa z hlediska Veřejná správa z hlediska materiálního a formálníhomateriálního a formálního

V materiálním pojetí můžeme veřejnou správu chápat jako činnost státních nebo jiných veřejných institucí, která svým obsahem není ani činností zákonodárnou ani soudní (druh činnosti – tj. spravování), a kterou chápeme jako jejich působnost:

pozitivní vymezení– veřejná správa je činnost, při jejímž výkonu jsou orgány veřejné správy vázány ve své činnosti nejen právními předpisy, ale též rozhodnutími vyšších orgánů (neplatí to např. pro samosprávnou činnost), přičemž také nese politickou, právní a finanční odpovědností.

negativní vymezení – veřejná správa je souhrn činností, které nelze kvalifikovat jako zákonodárství nebo soudnictví.

25.10.2012

Veřejná správa z hlediska Veřejná správa z hlediska materiálního a formálníhomateriálního a formálního

Ve formálním pojetí správy se klade důraz na instituce a jejich orgány, které mají působnost a pravomoc řešit veřejné úkoly, pokud nejsou přikázány parlamentu nebo soudům.

25.10.2012

Vztah veřejné správy a Vztah veřejné správy a zákonodárstvízákonodárství

Ve vztahu k zákonodárství je veřejná správa činností podzákonnou a výkonnou (zákonodárství je veřejné správě nadřazeno). V praxi se však orgány veřejné správy na zákonodárství přímo nebo nepřímo podílí (např. zákonodárná iniciativa).

25.10.2012

Vztah veřejné správy a soudnictvíVztah veřejné správy a soudnictví

Ve vztahu k soudnictví: veřejná správa je prováděním zákonů nebo jinou činností ve veřejném

zájmu osobami, které nejsou nezávislé (soudy – vázány jen zákony, jinak jsou nezávislé)

veřejná správa je nepřetržitou činností, která směřuje k naplnění nějakého budoucího cíle (soudnictví a jeho výroky jsou spojeny s aktuálním stavem)

akty veřejné správy jsou převážně konstitutivní (soudní akty mají převážně deklaratorní povahu)

veřejná správa jedná ve „vlastní věci“ a z vlastní iniciativy (soud autoritativně a nezávisle nalézá právo ve sporu, soudce je neutrální a bez iniciativy)

veřejná správa vedle konkrétních aktů může vydávat k provedení zákonů abstraktní akty

soudní kontrola veřejné správy posiluje postavení soudnictví ve vztahu k výkonné moci

25.10.2012

Vztah veřejné správy a vládyVztah veřejné správy a vlády

Vláda je nejvyšším (řídícím) orgánem toliko vůči soustavě státních správních úřadů jako vykonavatelů státní správy, vůči jiným subjektům a jejich orgánům vykonávajícím veřejnou správu (zejména samosprávu) je pravomoc vlády omezena na formy stanovené právním řádem. Vláda má za úkol:

politické vedení správy, včetně organizace správních úkolů a úřadů

spolupůsobení při utváření vnitřních směrů politiky a vnějších vztahů státu orientovaných na budoucnost, přičemž samotný výkon těchto funkcí je uskutečňován především státní správou

25.10.2012

Druhy veřejné správy (organizační Druhy veřejné správy (organizační uspořádání)uspořádání)

Organizační uspořádání veřejné správy je dáno zejména ústavními zákony a dalšími právními předpisy (zákonnými a podzákonnými) jednotlivých států. V jednotlivých zemích tak neexistuje jednotné uspořádání veřejné správy. Z hlediska organizačního uspořádání je důležité územní a věcné hledisko a hledisko subjektů veřejné správy:

z územního hlediska, které řeší, na jaké úrovni bude veřejná správa vykonávána, je možno veřejnou správu v ČR rozdělit do 3 úrovní: ústřední, regionální a místní.

z věcného hlediska, které řeší, jakými úkoly se orgány veřejné správy zabývají, může být veřejná správa vykonávána jako: politická (všeobecná) nebo odborná (specializovaná)

a podle subjektů, které řeší, kdo bude v konkrétní věci a na určeném území subjektem veřejné správy a nést odpovědnost za její řádný výkon

25.10.2012

Druhy veřejné správy (podle Druhy veřejné správy (podle úkolů, které plní)úkolů, které plní)

Z hlediska jejích úkolů veřejnou správě dělíme podle toho, zda vrchnostensky zasahuje nebo svým jednáním ve veřejném zájmu něco zabezpečuje nebo obstarává, nikoli však formou hospodářsky výdělečné činnosti. Pojem veřejný úkol není pevný, je poplatný časovým proměnám. Mění se počet a charakter záležitostí, které jsou předmětem veřejného zájmu. Z obsahového hlediska rozlišujeme různé oblasti veřejné správy (správně politická, správně hospodářská, sociální, kulturní a ekologická).

25.10.2012

Druhy veřejné správy (podle Druhy veřejné správy (podle formy)formy)

Veřejnou správu dělíme také podle právní formy, přičemž veřejná správa používá formy jak veřejného, tak i formy soukromého práva:

vrchnostenská - vykonávána formou veřejného práva (nařízení, správní akt, faktické pokyny a bezprostřední zásahy)

fiskální - vykonávána formou práva soukromého, kdy orgány veřejné správy vstupují do právních vztahů z pozice rovného partnera (např. ve věcech finančních a státního majetku)

další správní aktivity, u nichž podřízení právu veřejnému nebo soukromému není vůbec jednoznačné (zejména např. služba nebo péče veřejnosti)

Orgány veřejné správy musí zvažovat jakou právní formu v konkrétním případe zvolit, pokud není stanovena zákonem.

25.10.2012

Veřejná správa (dělení)Veřejná správa (dělení)

Za základní členění možno považovat její rozdělení na státní správu, samosprávu a ostatní veřejnou správu a to podle subjektů (nositelů) veřejné správy.

Státní správa je správa veřejných záležitostí, která může být vykonávána:

přímo – je vykonávána správními úřady či jejich organizačními složkami (např. ministerstva, úřady práce, katastrální úřady), které jsou přímými vykonavateli státní správy.

nepřímo – státní správa je vykonána na základě zákonné delegace orgány jiných subjektů veřejné správy než státními orgány (např. obecní a krajské úřady). Obce a kraje tak nad rámec samosprávy na základě zákonné delegace vykonávají svými orgány přenesenou působnost (např. ve věcech stavebních, živnostenského podnikání, apod.). Výkon státní správy může být zákonem nebo rozhodnutím na základě zákona propůjčen fyzickým nebo právnickým osobám.

Samospráva je správou části veřejných záležitostí, které jsou vykonávány jinými subjekty veřejné správy, než je stát a to jejich jménem na vlastní odpovědnost a jejich vlastními prostředky. Rozeznáváme územní a zájmovou samosprávu (tzn. územní a zájmové veřejnoprávní korporace, obce a kraje a např. advokátní komora, lékařská komora, komora daňových poradců aj.).

Ostatní veřejná správa se považuje za zbytkovou oblast veřejné správy, kterou vykonávají částečně samosprávné a nesamosprávné instituce, které plní veřejné úkoly.

25.10.2012

Organizace veřejné správyOrganizace veřejné správy

Z hlediska teorie organizace je veřejná správa charakterizována typově jako institucionální, tj. jako systém orgánů, a druhově jako formální, tedy vyznačující se pevnou hierarchickou strukturou. Fungování veřejné správy v České republice zajišťuje strukturně poměrně složitě uspořádaný systém tzv. subjektů a vykonavatelů veřejné správy.

25.10.2012

Právní základy veřejné správyPrávní základy veřejné správy

Organizace veřejné správy, vztahy mezi orgány veřejné správy, vztahy mezi adresáty veřejné správy (fyzickými a právnickými osobami), činnost orgánů veřejné správy, jejich působnost a pravomoc je vymezena množstvím právních předpisů různé právní síly.

25.10.2012

Veřejná správa (Listina základních Veřejná správa (Listina základních práv a svobod)práv a svobod)

K veřejné správě mají vztah následující články Listiny základních práv a svobod:

čl. 1 – Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

čl. 2 odst. 2 a 3 – Státní moc (veřejnou správu) lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit (orgánem veřejné správy), co zákon neukládá.

čl. 3 odst. 1 – Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

čl. 4 odst. 1 a 2 – Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem.

25.10.2012

Veřejná správa (Listina základních Veřejná správa (Listina základních práv a svobod)práv a svobod)

čl. 10 odst. 3 – Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

čl. 14 – Svoboda pohybu a pobytu je zaručena. čl. 17 – Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. čl. 19, 20, 27 – Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno. Právo

svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích.

čl. 36 odst. 2 a 3 – Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod. Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

25.10.2012

Veřejná správa (Ústava České Veřejná správa (Ústava České republiky)republiky)

Základy právní úpravy veřejné správy můžeme najít v Ústavě ČR, která spolu s Listinou základních práv a svobod tvoří páteř našeho ústavního systému. Výchozí principy organizace upravuje především Ústava. Rozhodující význam má pochopitelně hlava třetí, která upravuje moc výkonnou, zejména též postupy při vytváření, rozhodování a působení vlády, mj. též ve vztahu k dalším orgánům státu. Podle Ústavy ČR je zdrojem veškeré státní moci lid (čl. 2) a svou moc vykonává prostřednictvím moci zákonodárné, soudní a výkonné. Ústava se výslovně o veřejné správě nezmiňuje.

V hlavě třetí pojednává o moci výkonné (jejíž součástí je veřejná správa) a v hlavě sedmé o územní samosprávě (tvoří část veřejné správy). Ohledně veřejné správy Ústava obsahuje zejména základní ustanovení v čl. 79, které se týká:

zřizování ministerstev a jiných správních úřadů a jejich pravomoci – musí být stanoveny zákonem.

právní poměry zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech – upravuje zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon)

stanovení pravomoci ministerstev, jiných správních úřadů a orgánů územní samosprávy vydávat právní předpisy.

25.10.2012

Veřejná správa (ústavní zákony)Veřejná správa (ústavní zákony)

Ústavní základy organizace územní samosprávy obsahuje i ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků (ve znění úst. zákona č. 176/2001 Sb.) jako mezník v reorganizaci (reformě) veřejné správy. Lze zmínit i ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění úst. zákona 300/2000 Sb.), který především upravuje možnosti jednání vlády v krizových situacích, tj. oprávnění vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Konečně je nutné uvést i veškeré ústavní zákony o vymezení státních hranic, které jsou klíčové pro vymezení územní působnosti orgánů veřejné správy působících na celém území České republiky.

25.10.2012

Veřejná správa (zákony)Veřejná správa (zákony)

Organizaci veřejné správy upravuje nepřehledná řada běžných zákonů. Rozhodující význam má pak především zákon ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (kompetenční zákon), který stanoví strukturu a působnost centrální správy, tj. ministerstev a jiných ústředních správních úřadů a některých další úřadů s celostátní působností. Několik speciálních zákonů pak upravuje zřízení a působnost (příp. jen působnost) dalších celostátně působících správních úřadů různého charakteru. Např. zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů o změně ně-kterých zákonů (Úřad na ochranu osobních údajů), zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (Rada pro rozhlasové a televizní vysílání), zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů. Vnitřní organizaci územních samosprávných celků regulují zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích a zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. Uspořádání orgánů tzv. zájmové samosprávy řeší zákony o profesních komorách.

25.10.2012

Subjekt a vykonavatel veřejné Subjekt a vykonavatel veřejné správysprávy

Výchozími pojmy pro organizaci veřejné správy v České republice jsou subjekty veřejné správy a vykonavatelé veřejné správy. Subjekty veřejné správy jsou nositeli veřejné správy, jejichž jménem a na jejich odpovědnost je veřejná správa vykonávána. Vykonavatelé veřejné správy jsou orgány veřejné správy, které veřejnou správu provádějí bezprostředně, jménem a namísto jednotlivých subjektů veřejné správy.

25.10.2012

Subjekty veřejné správySubjekty veřejné správy

Subjekty veřejné správy v ČR jsou:stát,veřejnoprávní korporace (obce, kraje, profesní a

zájmové komory),veřejné podniky, veřejné ústavy,nadace a nadační fondy,státní fondy,obecně prospěšné společnosti.

25.10.2012

Vykonavatelé veřejné správyVykonavatelé veřejné správy

Vykonavateli veřejné správy jsou s ohledem na dělení veřejné správy na státní správu, samosprávu a ostatní veřejnou správy:

Přímí vykonavatelé státní správy,Nepřímí vykonavatelé státní správy,Ostatní vykonavatelé veřejné správy.Všechny tyto vykonavatele veřejné správy

označujeme za orgány veřejné správy.

25.10.2012

Přímí vykonavatelé státní správyPřímí vykonavatelé státní správy

Přímými vykonavateli státní správy jsou:Prezident České republiky,Vláda České republiky,Ministerstva a jiné ústřední správní úřady,Správní úřady s celostátní působností a správní úřady s

regionální působnostíNezávislé správní úřadyVeřejné bezpečnostní sboryTito vykonavatelé vykonávají státní správu

přímo, bezprostředně, namísto a jménem státu.

25.10.2012

Nepřímí vykonavatelé státní Nepřímí vykonavatelé státní správysprávy

Nepřímými vykonavateli státní správy jsou: Orgány obcí (obecní úřady, pověřené obecní úřady, obecní

úřady obcí s rozšířenou působností, rada obce, zvláštní orgány obce),

Orgány krajů (krajský úřad, rada kraje, zvláštní orgány kraje),

Soukromé fyzické nebo právnické osoby.Jedná se o vykonavatele státní správy, na které

byl výkon státní správy delegován zákonem nebo jim byl zákonem nebo rozhodnutím na základě zákona propůjčen.

25.10.2012

Ostatní vykonavatelé veřejné Ostatní vykonavatelé veřejné správysprávy

Veřejná správa se nevyčerpává jen správou prováděnou státem, tj. správou státní, mimo to existuje (ještě) samospráva a dále též zbytková, ostatní veřejná správa. Proto hovoříme o ostatních vykonavatelích veřejné správy, mezi něž patří:

kraje a jejich orgány jako vykonavatelé územní samosprávy, obce a jejich orgány jako vykonavatelé územní samosprávy, stavovské komory a jejich orgány jako vykonavatelé zájmové samosprávy, částečně samosprávné instituce jako vykonavatelé (omezené)

samosprávy svých záležitostí, nesamosprávné instituce, které plní některé veřejné úkoly.

25.10.2012

Subjekty veřejné správySubjekty veřejné správy

Subjektem veřejné správy je nositel veřejné správy jako organizované činnosti a subjekt odpovědnosti. Teorie správního práva většinou rozeznává jako subjekty veřejné správy stát a jiné subjekty, o nichž to stanoví Ústava nebo zákon. Vychází se z toho, že veřejná správa se člení na státní správu vykonávanou státem a ostatní veřejnou správu, vykonávanou jinými subjekty. Těmi se zpravidla rozumí: veřejnoprávní korporace, veřejné ústavy a podniky, které se někdy označují (pokud jsou samostatným právním subjektem) jako právnické osoby veřejného práva a subjekty práva soukromého (nadace, nadační fondy, státní fondy, obecně prospěšné společnosti).

25.10.2012

Stát Stát

Stát je považován za nejdůležitější subjekt veřejné správy. Je to fiktivní osoba, kterou je možno rozložit na organizační složky (správní úřady), státní orgány, které za něj (místo něj) jednají, nezřídka výslovně, někdy je to zjevné ze samotného názvu instituce (Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových). Nositelem veřejných práv a povinností proto není orgán státu, ale sám stát. Stát je právnickou osobou, která se vyznačuje některými zvláštními znaky: jde o korporaci uvnitř i navenek suverénní, jež má znaky veřejnoprávní i soukromoprávní korporace. K výkonu státní správy si stát zřizuje organizační složky státu (správní úřady pro přímý výkon státní správy), kromě toho pak výkon státní správy přenáší na jiné subjekty (nepřímý výkon státní správy) a část veřejné správy postupuje k přímému výkonu nestátním subjektům (samospráva).

25.10.2012

Veřejnoprávní korporaceVeřejnoprávní korporace

Veřejnoprávní korporace je základním pojmem správního práva. Korporací se rozumí sdružení osob za účelem sledování společného cíle jako samostatný právní subjekt, na nějž (nikoli na jednotlivé členy) jsou vztažena práva a povinnosti; je to jedna z forem právnické osoby (korporace soukromoprávní). Korporace veřejnoprávní je zvláštním druhem korporace, která plní (především) úkoly veřejného zájmu (charakteru). Jde o určitý útvar, který je nadán právní subjektivitou, je tedy schopen být subjektem práv a povinností (veřejnoprávních, ale i soukromoprávních), uplatňuje se nicméně princip speciality, resp. omezené právní subjektivity. Názory na podstatu veřejnoprávní korporace nejsou jednotné, existují různé teorie o jejích charakteristických znacích. Zpravidla je v současnosti veřejnoprávní korporace definována jako člensky organizovaný subjekt veřejné správy, kterému byla svěřena moc samostatně plnit veřejné úkoly. Většinou se uvádějí tyto základní znaky veřejnoprávní korporace: členský princip, právní subjektivita, zřízení vrchnostenským aktem, svěření rozhodovací (samosprávné) pravomoci, poskytnutí určité míry autonomie a nezávislosti na státní správě.

25.10.2012


Pokud jde o uplatnění členského principu, znamená to, zeje tvořena společenstvím (zpravidla fyzických) osob, k ní příslušejících na základě určitého kritéria (např. bydliště nebo povolání). Právní subjektivita znamená, že veřejnoprávní korporace vystupuje jako právnická osoba, která je subjektem práv i povinností a má způsobilost svými právními úkony nabývat práva a povinnosti jak v oblasti soukromoprávní, tak veřejnoprávní. Co se týče zřízení (vzniku), nestačí úkon soukromoprávní, její existence může být založena zákonem nebo jiným vrchnostenským aktem na základě zákona; pouze na základě veřejnoprávního aktu může také zaniknout. Veřejnoprávní korporaci je zřizovacím aktem svěřen podíl na výkonu vrchnostenské pravomoci, tj. oprávnění činit vrchnostenské, rozhodovací akty, zasahující do právních poměrů fyzických či právnických osob. S ohledem na skutečnost, že se jedná o subjekt odlišný od státu, resp. nejde o státní orgán, je pro ni charakteristická jistá nezávislost na hierarchickém organizačním systému správních úřadů (princip decentralizace, srov. dále), nicméně, na druhé straně, veřejnoprávní korporace podléhá státnímu (správnímu) dozoru a také kontrole mocí soudní.

25.10.2012


Zpravidla se rozeznávají veřejnoprávní korporace územní, kdy je pro členství a činnost určující vymezené území (obce, kraje), zájmové, jejichž zřizování souvisí s výkonem nějakého povolání, resp. s určitými, zejm. kvalifikačními vlastnostmi osoby (tzv. komory), a věcné, kdy je členství založeno na věcném (reálném) základě, tj. souvisí s vlastnictvím určité věci (např. zájmová sdružení obcí).

25.10.2012

Veřejný ústavVeřejný ústav

Veřejný ústav je většinou definován jako souhrn věcných prostředků a osob (osobní substrát), které má k dispozici subjekt veřejné správy výlučně za účelem plnění určité veřejné služby (podle svého konkrétního zaměření). Nemusí nutně disponovat vlastní právní subjektivitou, může se jednat o nesamostatnou organizační jednotku (státu, kraje, obce). Samostatné veřejné ústavy jsou zřizovány zákonem nebo aktem na základě zákona a mají status právnické osoby. Ustavení nesamostatného veřejného ústavu je zpravidla věcí vnitřního opatření subjektu, jeho zřízení však musí obecně umožňovat zákon. Ve srovnání s veřejnoprávní korporací je pro tento subjekt veřejné správy především charakteristické, že chybí uplatnění členského principu. Lidský substrát netvoří členové, ale jednak ti, kteří se na základě soukromoprávní smlouvy podílejí na provozu veřejného ústavu, dále (nikoli však vždy) ti, kteří jej v souladu se svým rozhodnutím, příp. za splnění určitých podmínek, využívají. Aspekt samosprávy je postrádán zcela, nebo významně ustupuje do pozadí. Jako příklady uveďme veřejné školy (základní a střední), veřejné nemocnice, Českou filharmonii a Národní galerii. Lze se setkat také s určitým kombinacemi, se smíšeným typem veřejného ústavu a veřejnoprávní samosprávné korporace, např. u veřejných vysokých škol.

25.10.2012

Veřejný podnikVeřejný podnik

Za veřejný podnik se považuje takový podnik, jehož činnost se týká záležitostí veřejného zájmu. Názory na vymezení (povahu) veřejného podniku nejsou zcela jednotné, v širším pojetí se někdy nadřazuje institutu veřejného ústavu. Shoda však patrně bude panovat v tom, že na rozdíl od veřejného ústavu se pro existenci a fungování veřejného podniku zdá důležitá ziskovost prováděné činnosti (např. zařízení obcí a krajů pro opravu komunikací, odvoz odpadů, komunální podniky).

25.10.2012

Nadace a nadační fondyNadace a nadační fondy

Mezi jiné subjekty veřejné správy se řadí také některé právnické osoby soukromého práva. Především jde o nadace a nadační fondy, zřízené na základě zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o nadacích a nadačních fondech). Z úpravy vyplývá, že jde o právnické osoby, charakterizované jako účelová sdružení majetku, vzniklá pro dosahování obecně prospěšných cílů, jako je např. rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidských práv nebo humanitárních hodnot. Zřizují se smlouvou nebo zakládající listinou anebo závětí.

25.10.2012

Obecně prospěšné společnostiObecně prospěšné společnosti

Obecně prospěšné společnosti zřízené podle zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, jsou právnickými osobami, které mají za předem stanovených a pro všechny uživatele stejných podmínek poskytovat obecně prospěšné služby. Povinně a výhradně pouze tyto společnosti obsahují v názvu označení „obecně prospěšná společnost" (příp. „o. p. s."). Prioritně nejsou zaměřeny na zisk, neboť ten nesmí být použit ve prospěch osob se společností spojených (zakladatelů, členů orgánů nebo zaměstnanců), nýbrž na poskytování obecně prospěšných služeb. Mohou být zřizovány fyzickými nebo právnickými osobami anebo státem na podkladě úředně ověřené zakládací smlouvy a zapisují se do rejstříku obecně prospěšných společných společností, který vede soud.

25.10.2012

Státní fondStátní fond

Státní (veřejné) fondy lze zřizovat jen zákonem a jsou právnickými osobami, které disponují finančními prostředky, získávanými z dotací ze státního rozpočtu a z dalších, většinou veřejných zdrojů. Existuje např. Fond národního majetku České republiky, Státní zemědělský a intervenční fond, Vinařský fond, Pozemkový fond České republiky, Státní fond rozvoje bydlení, Státní fond životního prostředí České republiky a Státní fond dopravní infrastruktury.

25.10.2012

Vykonavatelé veřejné správyVykonavatelé veřejné správy

Vykonavatelé veřejné správy jsou ty instituce, které jménem subjektu veřejné správy jako nositelé veřejné správy jednají, tj. fakticky vykonávají veřejnou správu. Tak subjektem veřejné správy je např. stát, ale vykonavatelem je třeba finanční ředitelství, ministerstvo nebo krajský úřad. Vykonavateli státní správy jsou především orgány státu označované jako správní úřady. Na jejím výkonu se dále podílejí - v přenesené působnosti - orgány územních samosprávných celků (obcí a krajů), příp. je výkon státní správy propůjčen dalším fyzickým nebo právnickým osobám. Co se týče dalších složek veřejné správy, územní samosprávu vykonávají - v samostatné působnosti - orgány územních samosprávných celků (obcí a krajů), vykonavateli zájmové samosprávy jsou orgány profesních komor a ostatní veřejnou správu vykonávají další instituce (srov. dále).

Pokud jde o přímé vykonavatele veřejné správy (státní správy), jedná se především o tzv. organizační složky státu podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Jsou to zejména ministerstva a jiné ústřední správní úřady podle zákona č. 2/1969 Sb., a další jim podřízené správní úřady s celostátní nebo územně omezenou působností, které nemají status právnické osoby. V této souvislosti se objevuje tradiční termín úřad, event. správní úřad

25.10.2012

Správní úřadSprávní úřad

Správní úřad je chápán jako hlavní a základní vykonavatel veřejné správy. Pojem správního úřadu teorie správního práva zpravidla chápe ve třech významech, resp. pojetích, ačkoli se zjevně upřednostňuje (což zřejmě podporuje i dikce Ústavy) tzv. pojetí institucionální. Správní úřad můžeme chápat jako organizační jednotku, která je zřízena a jejíž působnost je stanovena zákonem, navenek ohraničenou a vystupující vůči veřejnosti prostřednictvím svých orgánů nebo zástupců, kteří jednají jménem subjektu, jehož je správní úřad organizační součástí.

25.10.2012

Správní úřad (institucionální pojetí)Správní úřad (institucionální pojetí)

Správní úřad v institucionálním pojetí je právě s přihlédnutím k uvedené definici možné se pokusit blíže charakterizovat, a to na základě vymezení určitých význačných znaků. Především se jedná o organizační složku státu zřízenou zákonem, státní instituci buď jedinou svého druhu (např. ministerstvo financí), nebo druhově vymezenou (např. finanční ředitelství, katastrální úřad). Ve druhém případě zákon přesně stanoví konkrétní počet úřadů i oblasti působnosti územní, příp. také diference v působnosti věcné (zpravidla v příloze zákona). Pro zjednodušenou ilustraci si lze představit, že správní úřad v institucionálním pojetí symbolizuje určitá budova (příp. budovy), sídlo na konkrétní adrese. Jako konkrétní úřad je instituce zřetelně označená, vnitřně se zpravidla člení na další organizační jednotky (např. odbory a oddělení). Výstupy úřadu (rozhodnutí aj. korespondence) jsou označené přímo názvem tohoto úřadu. Naše právo tradičně chápe úřad právě ve smyslu institucionálním, proto se také organizační složkou státu může stát jen správní úřad v institucionálním pojetí.

25.10.2012

Správní úřad (funkční pojetí)Správní úřad (funkční pojetí)

Funkční pojetí chápe správní úřad jako zákonem ohraničený okruh záležitostí, které jsou přiřazeny nějaké organizační jednotce nebo přímo orgánu jako jeho působnost a pravomoc. Jde tedy o pouhé přičlenění souhrnu funkcí (agendy, správních činností) již existujícímu správnímu úřadu (v institucionálním pojetí) nebo samosprávné veřejnoprávní korporaci, resp. přímo jejímu orgánu. Nevytváří se nějaká nová, samostatná organizační struktura (a např. zvláštní budova). Například funkci „orgánu ochrany přírody", stejně jako funkci „vodoprávního úřadu" plní v různé míře několik vykonavatelů veřejné správy. Markantně můžeme rozdíl mezi správním úřadem v institucionálním a funkčním pojetí vnímat u výkonu státní správy přeneseného na orgány obcí. Tak např. některé obecní úřady (fakticky jejich příslušné odbory) vykonávají funkci stavebního úřadu nebo matričního úřadu, stavebním úřadem může ovšem např. být i Ministerstvo spravedlnosti nebo Ministerstvo průmyslu a obchodu.

25.10.2012

Správní úřad (pomocný útvar)Správní úřad (pomocný útvar)

Správní úřadem ve formě pomocného útvaru se chápe určitý soubor osob a prostředků přidělený „navíc" nějakému státnímu orgánu (nikoli však orgánu veřejné správy) na pomoc při výkonu jeho činností. Pro úřad v pojetí pomocného útvaru je charakteristické, že nedisponuje žádnou vlastní působností a pravomocí. Příkladem může být kancelář prezidenta republiky, kancelář Veřejného ochránce práv, kancelář Poslanecké sněmovny nebo kancelář Senátu.

25.10.2012

Pravomoc a působnost správního úřaduPravomoc a působnost správního úřadu

Jsou zákonem stanovené základní podmínky existence správního úřadu, a tudíž jeho možnosti vykonávat správní činnost. Pravomoc (vrchnostenská či výsostná moc) je určujícím, zásadním rysem a znamená právní prostředky, které má správní úřad k dispozici pro výkon působnosti. Obvykle se pak uvádí, že pravomoc správního úřadu se projevuje jako oprávnění

vydávat nařízení (normativní správní akty) vydávat správní akty (rozhodnutí, individuální správní akty), uzavírat veřejnoprávní smlouvy, provádět výkon správního rozhodnutí (exekuci), provádět úkony správního dozoru. Oprávnění nařizovat, tj. vydávat právní předpisy, se někdy chápe

jako pravomoc v užším slova smyslu. Všechny uvedené složky pravomoci se ovšem neobjevují u každého správního úřadu.

25.10.2012

Pravomoc a působnost správního úřaduPravomoc a působnost správního úřadu

Působností (kompetencí) správního úřadu se zpravidla chápe zákonem vymezená oblast, v jejímž rámci, resp. kde uplatňuje především svou pravomoc. Jako působnost může být stanoveno také plnění úkolů nevrchnostenského, pečovatelského charakteru, např. péče o právní úpravu, péče o rozvoj určité oblasti (tělovýchovy, zdravotnictví, vzdělávání). Znamenáte, že působnost je obsahově (rozsahem) zpravidla širší než pravomoc. Většinou se rozlišuje působnost věcná (reálná), tedy okruh úkolů (věcí, záležitostí), kterými se správní úřad zabývá, resp. zabývat má. V jejím rámci se pak rozeznává všeobecná správní působnost, zahrnující co nejširší, různorodou problematiku (s výhradou, že určité specifické otázky mohou být vyhrazeny jinému správnímu úřadu). Jako příklad uveďme krajské úřady či újezdní úřady. Dílčí, specializovaná správní působnost znamená, jak již z názvu plyne, působnost omezenou na určitou specifickou oblast (např. obchod, školství, průmyslové vlastnictví). Jako odpovídající příklady uveďme Ministerstvo obchodu, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Úřad průmyslového vlastnictví.

25.10.2012

Vláda České republikyVláda České republiky

Vláda je obecně považována za řídící prvek každého systému státní správy, v Ústavě je charakterizována jako „vrcholný orgán výkonné moci" (či. 67). Vláda je kolegiálním orgánem, skládá se z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů. Předsedu vlády a na jeho návrh ostatní členy vlády jmenuje prezident republiky, ve zvláštním případě, při „třetím pokusu" o ustavení vlády, je prezident republiky vázán návrhem předsedy Poslanecké sněmovny (či. 68 odst. 4 Ústavy). Zároveň se jmenováním členem vlády prezident republiky na návrh předsedy vlády pověřuje příslušného člena vlády řízením ministerstva nebo jiného úřadu (čl. 68 odst. 5 Ústavy), může však existovat i tzv. ministr bez portfeje, tj. nepověřený řízením ministerstva nebo úřadu. Vláda je především orgánem politickým. Designování předsedy vlády i jejích jednotlivých členů totiž přímo závisí na výsledcích parlamentních voleb a příp. na formálních či neformálních dohodách politických stran, které získaly relevantní počet křesel v Poslanecké sněmovně. Z toho vyplývá pojímání vztahu veřejné správy a vlády. Vláda plní některé výkonné funkce, které nejsou typicky správní, ale především politické. Samotná veřejná správa, resp. především správa státní, by ovšem již nemela být vykonávána „politicky", i když se v zásadě musí více či méně politicky motivovanými instrukcemi vlády řídit.

25.10.2012


Vláda má územní kompetenci celostátní, je orgánem se všeobecnou věcnou působností, Ústava - na rozdíl od předchozích ústavních úprav její kompetenci ani příkladmo nevymezuje. Pouze se stanoví, že vláda rozhoduje ve sboru o všech otázkách, pokud to zákonem není výslovně svěřeno předsedovi vlády. Rozhodnutí má formu usnesení vlády, k jehož přijetí je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.

Základem zaměření činnosti vlády bývá zpravidla dosažení určitých cílů, konkrétní „program". Ústava již ovšem explicite nehovoří o „programovém prohlášení" vlády, jako to činily někdejší ústavní úpravy, požaduje se však, aby vláda s nějakou „vizí" své činnosti do 30 dnů po jmenování předstoupila před Poslaneckou sněmovnu se žádostí o vyslovení důvěry (či. 68 odst. 2). K dalším aktivitám vlády Ústava jen uvádí, že její Činnost organizuje předseda vlády, který řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny Ústavou nebo jinými zákony. Předsedu vlády zastupují místopředsedové vlády nebo jiný pověřený člen vlády (či. 77 Ústavy). Další spíše fragmentární údaje o činnosti vlády nalezneme v komp. zákoně. Stanoví, že vláda řídí, sjednocuje a kontroluje činnost ministerstev a ostatních ústředních správních úřadů. Úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti vlády plní Úřad vlády, v jehož čele stojí vedoucí, jmenovaný vládou (§ 28). Tomu „zrcadlové" odpovídá povinnost uvedených správních úřadů se řídit mj. usneseními vlády (§ 20). Vláda může jako poradní orgán zřídit Legislativní radu, v jejímž čele stojí člen vlády (§ 28a).

25.10.2012


Vzhledem k tomu, že vláda jako kolektivní orgán může rozhodovat pouze ve sboru, prakticky jediný způsob uskutečňování svého oprávnění řídit veřejnou správu spočívá právě v přijímání usnesení vlády. Jednotlivá usnesení mohou mít různý význam a právní důsledky právě proto, že se jedná o jediný prostředek, jak vláda může projevit svou vůli navenek. Vlastní usnesení je zpravidla stručné, většinou se schvaluje nějaký dokument (materiál) či akt připojený v příloze (přílohy neobsahují zřejmě toliko jmenovací akty). Obecně lze říci, že samotné usnesení nemá a nemůže mít obecně závazné účinky (jako kupř. právní předpis), jde o akt interního charakteru, závazný jen pro podřízené subjekty, pokud se ovšem usnesením vlády neschvaluje návrh právního předpisu obsažený v příloze, tj. nařízení vlády (srov. dále). Může se tak jednat např. o usnesení vlády, kterým se schvaluje:

vydání interního normativní aktu (směrnice) vlády (srov. např. legislativní pravidla vlády),

individuální právní akt, tj. např. jmenování do funkce nebo odvolání z funkce (např. jmenování do funkce vedoucího Úřadu pro průmyslové vlastnictví),

vládní návrh zákona, kterým vláda využívá právo zákonodárné iniciativy, vyjádření vlády k návrhu zákona (který nepředložila vláda), program vlády nebo žádost o vyslovení důvěry apod.

25.10.2012


Z hlediska právních účinkuje patrně nejdůležitější schválení usnesení o vydání nařízení vlády. Nařízení vlády se vydává k provedení zákona v jeho mezích (čl. 78 Ústavy), tj. secundum et intra legem. Jde o odvozený, podzákonný právní předpis, obecně závazné pravidlo chování, pramen českého práva, k jehož vydání není třeba speciálního zmocnění v zákoně, neboť zmocnění obsahuje již samotná Ústava.

Zvláštním usnesením byl přijat Jednací řád vlády, který má doplnit výše popsanou činnost vlády. Na rozdíl např. od Poslanecké sněmovny a Senátu tato problematika není upravena zákonem, ale předpisem vnitřním.

25.10.2012

MinisterstvaMinisterstva

Ústava k organizaci celostátní veřejné (státní) správy stanoví, že ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem (či. 79 odst. 1). Podrobnější úpravu pak obsahuje především zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních správních úřadů.

25.10.2012


Pro ministerstva a jiné ústřední správní úřady zákon č. 2/1969 Sb., předepisuje některá základní pravidla pro jejich činnost (§ 20 – 27). Povinností těchto správních úřaduje plnit v okruhu své působnosti úkoly stanovené zákony a jinými právními předpisy a při veškeré své činnosti se řídit ústavními a ostatními zákony a usneseními vlády. Ministerstva a ústřední správní úřady mají zkoumat společenskou problematiku v okruhu své působnosti, analyzovat výsledky své činnosti a činit opatření k řešení aktuálních otázek. Zpracovávají koncepce rozvoje svěřených odvětví a řešení stěžejních otázek. Závěry z analýz a řešení předkládají vládě. Pravidlo o tom, že o návrzích závažných opatření přiměřeným způsobem informují veřejnost, bylo patrně nepřímo modifikováno zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady také připravují a předkládají podklady pro přípravu státního rozpočtu. Zaujímají stanoviska k návrhům, které předkládají vládě jiná ministerstva a jiné ústřední správní úřady, pokud se týkají okruhu jejich působnosti. Mají povinnost pečovat o náležitou právní úpravu věcí patřících do jejich působnosti, připravují návrhy zákonů a jiných právních předpisů týkající se věcí, které patří do jejich působnosti, jakož i návrhy, jejíchž přípravu jim uložila vláda. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady zabezpečují ve své působnosti úkoly související se sjednáváním mezinárodních smluv, s rozvojem mezistátních styků a mezinárodní spolupráce, vyměňují si navzájem potřebné informace a podklady.

25.10.2012


Ministerstvo je obvykle charakterizováno jako monokratický státní orgán, ústřední správní úřad s dílčí věcnou a územně celostátní působností, který je tzv. organizační složkou státu, a nikoli právnickou osobou. Pokud jde o jednotlivé složky pravomoci správního úřadu, ministerstva vykonávají nařizovací činnost. Mohou, obdobně jako vláda, avšak za zpřísněných podmínek, vydávat právní předpisy, a to pouze na základě (konkrétního) zákona, v jeho mezích a jsou-li k tomu zákonem (výslovně) zmocněny (čl. 79 odst. 3 Ústavy). Jimi vydávané právní předpisy mají formu vyhlášek. Výhrada konkrétního označení druhu právního předpisu souvisí historicky s mnohostí forem aktů, která ministerstva vydávala a bylo vedeno snahou odlišit právě předpisy právní.

25.10.2012


Ministerstva disponují také pravomocí vydávat správní akty (rozhodnutí) v oblasti své věcné působnosti. Prvoinstanční rozhodnutí budou spíše výjimkou, jejich stěžejní role spočívá spíše v přezkoumávání správních aktů na základě opravných prostředků, příp. ex offo (dozorčí prostředky). Přestože se jedná o monokratický orgán, v přezkumném i prvostupňovém řízení rozhoduje ministerstvo (jeho aparát). Ministrovi přísluší rozhodovat teprve o opravném prostředku, příp. o prostředku dozorčím, vztahujícím se k rozhodnutí ministerstva. Ani v tomto případě však většinou nejde o monokratické rozhodování v pravém smyslu slova, neboť podklady k rozhodnutí připravuje kolegiální poradní orgán ministra (např. rozkladová komise), byť návrh rozhodnutí není pro ministra určující.

Veřejnoprávní smlouvy, jejichž stranou je ministerstvo, se prozatím vyskytují zřídka. Ani správní exekuce nebude patřit mezi pravomoci využívané ministerstvy. Pokud jde o správní dozor, ministerstva se uplatňují buď jako jeho přímí vykonavatelé nebo v roli tzv. vrchního správního dozoru.

Právě pro ministerstva je typickou a rozsáhlou činností vydávání interních normativních instrukcí (zpravidla směrnic), zejména k usměrňování výkonu státní správy, určených pro podřízené subjekty. Podrobnější vymezení úkolů ministerstva (jeho věcné působnosti), zásady činnosti, vnitřní organizační uspořádání, příp. výčet podřízených subjektů apod. otázky upravují interní předpisy (statuty nebo organizační řády). V současné době působí v České republice 15 ministerstev.

25.10.2012

Ministerstva ČR (výčet)Ministerstva ČR (výčet)

Podle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních správních úřadů působí na území ČR následující ministerstva:

Ministerstvo dopravy Ministerstvo financí Ministerstvo kultury Ministerstvo obrany Ministerstvo práce a sociálních věcí Ministerstvo pro místní rozvoj Ministerstvo průmyslu a obchodu Ministerstvo spravedlnosti Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Ministerstvo vnitra Ministerstvo zahraničí Ministerstvo zdravotnictví Ministerstvo zemědělství Ministerstvo životního prostředí

25.10.2012

Jiné ústřední správní úřadyJiné ústřední správní úřady

Vedle ministerstev působí na celém území státu dalších 11 jiných ústředních správních úřadů. Pro tyto orgány platí v podstatě totéž, co bylo řečeno o ministerstvech, tj. jde o monokratické správní úřady s celostátní územní působností a s dílčí věcnou působností, ale jisté odlišnosti nalezneme. Již zmíněná skutečnost, že jejich působnost nestanoví komp. zákon, ale zvláštní zákony, de iure neznamená žádný rozdíl. Liší se ve věcech jiných: v tom, kdo stojí v čele úřadu, jak je do funkce ustanoven a ve způsobu vymezení věcné působnosti. V čele jiného ústředního správního úřadu není ministr, ale předseda či jinak nazvaný vedoucí. Na rozdíl od ministrů ustanovených do funkce prezidentem na návrh předsedy vlády u většiny z těchto správních úřadů do funkce vedoucího jmenuje (usnesením) vláda, příp. po vyjádření Poslanecké sněmovny, výjimečně na omezenou dobu. Pro některé z nich platí režim poněkud odlišný: vedoucího, příp. členy, jmenuje prezident republiky na návrh vlády (Český statistický úřad, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Komise pro cenné papíry). Pokud jde o vymezení věcné působnosti, je sice také dílčí, nicméně velice úzce specializovaná (např. průmyslové vlastnictví, jaderná bezpečnost atp.). Ministerstva a jiné ústřední správní úřady tvoří organizační soustavu ústřední státní správy.

25.10.2012

Jiné ústřední správní úřad (výčet)Jiné ústřední správní úřad (výčet)

Podle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních správních úřadů působí na území ČR následující ústřední správní úřady:

Úřad vlády České republiky Národní bezpečnostní úřad Český telekomunikační úřad Úřad průmyslového vlastnictví Český statistický úřad Český úřad zeměměřický a katastrální Český báňský úřad Energetický regulační úřad Úřad pro ochranu hospodářské soutěže Správa státních hmotných rezerv Státní úřad pro jadernou bezpečnost

25.10.2012

Správní úřady s celostátní Správní úřady s celostátní působnostípůsobností

Vedle ministerstev a jiných ústředních správních úřadů, jejichž působnost zahrnuje celé území státu, existuje celá řada dalších správních úřadů s celostátní působností, status jiného ústředního správního úřadu však nemají. „Neústřední" správní úřady jsou zpravidla podřízeny konkrétnímu ministerstvu či přímo ministru nebo některému jinému ústřednímu správnímu úřadu, spíše výjimečně tvoří tzv. součást ministerstva, i když relativně samostatnou. Vyskytují se i případy, kdy podléhají jinému „neústřednímu" správnímu úřadu. Jejich vedoucí jmenuje a odvolává zpravidla ministr.

V souladu s či. 79 odst. 1 Ústavy jsou další správní úřady s celostátní působností zřizovány zákonem, některé zmiňuje přímo zákon č. 2/1969 Sb., toliko aby konstatoval jejich hierarchickou podřízenost, jejich působnost stanoví zvláštní zákon (zákony). Například Česká školní inspekce je podle tohoto zákona podřízena Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (§ 7 odst. 2) a Český inspektorát lázní a zřídel je koncipován jako součást Ministerstva zdravotnictví (§ 10 odst. 2). Ministerstvu průmyslu a obchodu podléhá hned několik správních úřadů s celostátní působností: Státní energetická inspekce, Česká obchodní inspekce, Puncovní úřad a Licenční úřad (§ 13 odst. 5). Další „neústřední" správní úřady zřizují a jejich působnost upravují zvláštní zákony (vymezení působnosti je zpravidla obsaženo ve více zákonech).

25.10.2012

Správní úřady s celostátní Správní úřady s celostátní působnostípůsobností

Jako příklad uveďme: Český úřad bezpečnosti práce, Státní plavební správa, Úřad pro civilní letectví, Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví' a Český metrologický institut. Celostátně působících „neústředních" správních úřadů je vcelku mnoho, naukou nebyly systematicky podchyceny.

25.10.2012

Správní úřady s celostátní Správní úřady s celostátní působností (příklady)působností (příklady)

Generální ředitelství cel Finanční ředitelství Úřad práce České republiky Česká správa sociálního zabezpečení Státní úřad inspekce práce Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí Česká inspekce životního prostředí Státní energetická inspekce Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva Česká obchodní inspekce Puncovní úřad Státní plavební správa Národní archiv

25.10.2012

Správní úřady s celostátní Správní úřady s celostátní působností (příklady)působností (příklady)

Úřad pro civilní letectvíDrážní úřad Drážní inspekceStátní veterinární správaÚstřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Státní rostlinolékařská správa Státní zemědělská a potravinářská inspekceStátní ústav pro kontrolu léčiv

25.10.2012

Regionální správní úřadyRegionální správní úřady

Na nižší hierarchické úrovni působí regionální (odborné) správní úřady, někdy označované také jako územní odborné správní úřady ne bo dekoncentráty, neboť jejich existence je spojena s vertikální dekoncentrací státní správy. Jsou zřizovány zejména z důvodu specia lizace a s přihlédnutím k míře frekvence správní rozhodovací činnos ti, příp. s ohledem na zcela zvláštní charakter správní činnosti (např. vojenské a policejní orgány). Odpovídají charakteristice správního úřadu v institucionálním pojetí (srov. výše) a lze je vymezit následu jícími znaky.

Jejich existenci a působnost vždy zakládá zákon (či. 79 odst. 1 Ústavy). Nejde o orgány jedinečné, jsou vymezeny druhově, a to buď jako soustava jednostupňová (např. úřady práce), nebo hierarchická, vícestupňová (např. finanční úřady a finanční ředitelství). V čele stojí vedoucí, který je ustanovován (a odvoláván) zpravidla vedoucím bezprostředně nadřízené ho úřadu. Věcná působnost regionálních správních úřaduje dílčí, více či méně specializovaná, v závislosti na tom, jakému správnímu úřadu s celo státní působností jsou podřízeny.

25.10.2012

Regionální správní úřadyRegionální správní úřady

Územní působnost těchto správních úřaduje omezena na část území státu, zpravidla bývá shodná s územním členěním státu (správní okresy a kraje). Rozsah územní působnosti může být nicméně kupř. přizpůsoben povaze věcné působnosti (např. báňská správa).49' Po zřízení vyšších územně samosprávných celků se pak vysky tují tendence organizovat územní státní správu s přihlédnutím k území samosprávných krajů (kupř. katastrální věci).50' Jsou řízené a podřízené -přímo či zprostředkovaně (pokud je jejich soustava vícestupňová) - mi nisterstvům nebo jiným ústředním správním úřadům, příp. „neústředním" správním úřadům s celostátní působností.

Spíše ve výjimečných případech mohou na základě speciálního zmocnění v zákoně a v jeho mezích regionální správní úřady vydávat místní právní předpisy (či. 79 odst. 3). Hlavní náplní jejich činnosti bude však prvoinstanční rozhodování ve správním řízení, ve vícestup ňových strukturách též přezkoumávání správních aktů. Uzavírání veře jnoprávních smluv ani provádění správní exekuce nebude v jejich správní činnosti patřit k jednáním obvyklým. Správní dozor je v někte rých případech uplatňován.

25.10.2012

Správní úřady s regionální Správní úřady s regionální působnostípůsobností

Celní úřadyFinanční úřadyÚřady práceKatastrální úřadyOblastní inspektoráty práceOkresní správy sociálního zabezpečeníStátní oblastní archivyKrajské hygienické správyKrajské veterinární správyOblastní báňské správy

25.10.2012

Veřejné bezpečnostní sboryVeřejné bezpečnostní sbory

V České republice působí několik veřejných sborů, zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, hovoří o bezpečnostních sborech, kam podle něj patří Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky, Celní správa České republiky, Vězeňská služba České republiky, Bezpečnostní informační služba, Úřad pro zahraniční styky a informace a Generální inspekce bezpečnostních sborů. Nepochybně můžeme k takovým sborům přiřadit ozbrojené síly, vojenskou policii, vojenské zpravodajské orgány a obecní policii. Všechny tyto sbory lze patrně shrnout pod označení veřejné bezpečnostní sbory (pro zdůraznění jejich veřejnoprávního charakteru). Příslušníci těchto sborů (příp. i ve skupině pod jednotným velením) se mohou v různé míře, adekvátní poslání sboru, a za podmínek a způsobem stanoveným zákonem podílet na činnosti veřejné správy, resp. být vykonavateli veřejné (státní) správy. Jedná se především o služební úkony a bezprostřední zásahy.

25.10.2012

Veřejné bezpečnostní sboryVeřejné bezpečnostní sbory

Armáda České republikyPolicie České republikyHasičský záchranný sborVězeňská službaBezpečnostní informační službaÚřad pro zahraniční styky a informaceVojenské zpravodajství

25.10.2012

Nezávislé správní úřadyNezávislé správní úřady

Zpravidla se jedná o správní úřady s celostátní působností, které vykonávají státní správu ve smyslu materiálním, ovšem jejich podřízenost vládě, která je „vrcholný orgán výkonné moci" (či. 67 odst. 1 Ústavy), je buď problematická (netýká se všech činností úřadu), nebo jsou „z dosahu" vlády vyňaty zcela, a stojí tak mimo organizační strukturu státní správy, nikoli však moci výkonné. V podstatě můžeme rozlišovat dvě skupiny správních úřadů a to úřady relativně nezávislé a úřady absolutně nezávislé.

Nezávislost těchto správních úřadů se projevuje v otázkách personálních, funkčních a ekonomických. Personální nezávislost se týká jmenování a odvolávání vedoucího, příp. dalších členů úřadu a event. stanovení funkčního období. Funkční nezávislost znamená nemožnost vlády zasahovat do činnosti interními akty (usneseními). Ekonomická nezávislost se má vztahovat k přidělování finančních prostředků ze státního rozpočtu (samostatná rozpočtová kapitola).

25.10.2012

Nezávislé správní úřadyNezávislé správní úřady

Pokud jde o první skupinu, relativně nezávislé správní úřady, patří sem především některé z tzv. jiných ústředních správních úřadů, jejichž základní úpravu obsahuje zákon č. 2/1969 Sb.,. Přestože z tohoto zákona vyplývá, že vedle ministerstev jsou i tyto jiné ústřední správní úřady vázány nejen právním řádem, ale i usneseními vlády (§ 21) a že je vláda oprávněna a povinna řídit a kontrolovat jejich činnost (§ 28), z některých zvláštních zákonů vyplývá, že v určitých věcech, příp. i z hlediska svého postavení, zaujímají některé z těchto správních úřadů do jisté míry nezávislé postavení. Do této skupiny můžeme zařadit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Český statistický úřad, Komisi pro cenné papíry, Energetický regulační úřad a také Český telekomunikační úřad, byť není úřadem ústředním. Do kategorie absolutně nezávislých správních úřadů lze začlenit Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, Úřad pro ochranu osobních údajů a, s určitými výhradami, i Akreditační komisi.

25.10.2012

Nepřímí vykonavatelé státní Nepřímí vykonavatelé státní správy správy

Nepřímou státní správu, tj. výkon přenesené působnosti, obstarávají především orgány obcí (obecní úřady, pověřené obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, komise rady obce, zvláštní orgány obce, rada obce, ev. starosta) a orgány krajů (krajský úřad, zvláštní orgán kraje, rada kraje, hejtman kraje). Fyzickým nebo právnickým osobám soukromého práva může být výkon státní správy na základě zákona propůjčen.

25.10.2012

Ostatní vykonavatelé veřejné Ostatní vykonavatelé veřejné správysprávy

Mezi ostatní vykonavatele veřejné správy řadíme především orgány samosprávných veřejnoprávních korporací. Na prvním místě jsou to orgány územních samosprávných celků, tedy orgány obcí a krajů při výkonu samostatné působnosti. Dále sem patří orgány zájmových samosprávných korporací, tj. profesních komor, pokud rozhodují v oblasti veřejné správy. Lze sem zahrnout i rozhodování vysokých škol v oblasti veřejné správy (např. věci přijímacího řízení apod.).

U poslední, zbytkové skupiny vykonavatelů veřejné správy se zpravidla hovoří o nesamosprávných institucích. Tato oblast je probádaná velmi málo. Jde o různé nestátní instituce, které jsou zřizovány zákonem a plní určité veřejnoprávní funkce, příp. vedle své další činnosti. Lze např. uvést Všeobecnou zdravotní pojišťovánu, Českou národní banku, Českou televizi, Český rozhlas, Českou tiskovou kancelář, Českou filharmonii a Národní galerii.

25.10.2012

správní právo, veřejná správa, pojem, organizace, činnost

Documents