soupisnpu_i_b.pdf

ISBN 978-80-903934-2-4

ALBRECHTICE U FRÝDLANTU • ANDĚLKA • ANDĚLSKÁ HORA •

ARNOLTICE • BENEŠOVICE • BÍLÁ • BÍLÝ KOSTEL • BÍLÝ POTOK

• BOHDÁNKOV • BUDÍKOV • BULOVKA • ČERNOUSY • ČESKÝ

DUB • ČTVEŘÍN • DEHTÁRY • DĚTŘICHOV • DLOUHÝ MOST

• DOLÁNKY • DOLNÍ OLDŘÍŠ • DOLNÍ ŘASNICE • DOLNÍ VÍTKOV

• DOMASLAVICE • DONÍN • DRUZCOV • FILIPOVKA • FOJTKA •

FRÝDLANT • GRABŠTEJN • HABARTICE • HAVLO-

VICE • HEJNICE • HEŘMANICE • HEŘMANICE V POD-

JEŠTĚDÍ • HLAVICE • HODKOVICE NAD MOHEL-

KOU • HORNÍ ŘASNICE • HORNÍ SEDLO • HORNÍ VÍTKOV • HOŘENÍ

PASEKY • HOŘENÍ STARÝ DUB • HRADČANY • HRÁDEK NAD NI-

SOU • HRUBÝ LESNOV • CHOTYNĚ • CHRASTAVA • CHRÁSTNÁ

• JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ • JANOVICE V PODJEŠTĚDÍ • JEŘMA-

NICE • JINDŘICHOVICE POD SMRKEM • JÍTRAVA • JIVINA

• KAMENÍ • KOBYLY • KOHOUTOVICE • KOTEL • KRÁSNÝ LES

• KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ • KŘIŽANY • KUNRATICE • LÁZNĚ KUNDRA-

TICE • LÁZNĚ LIBVERDA • LAŽANY • LESNOVEK • LETAŘOVICE

• ALBRECHTICE U FRÝDLANTU • ANDĚLKA • ANDĚLSKÁ HORA

• ARNOLTICE • BENEŠOVICE • BÍLÁ • BÍLÝ KOSTEL • BÍLÝ

POTOK • BOHDÁNKOV • BUDÍKOV • BULOVKA • ČERNOUSY

• ČESKÝ DUB • ČTVEŘÍN • DEHTÁRY • DĚTŘICHOV • DLOUHÝ

MOST • DOLÁNKY • DOLNÍ OLDŘÍŠ • DOLNÍ ŘASNICE • DOLNÍ

VÍTKOV • DOMASLAVICE • DONÍN • DRUZCOV • FILIPOVKA •

S O U P I S N E M O V I T Ý C H

K U LT U R N Í C H

PA M Á T E K

O K R E S

LIB

ER

EC

S

OU

PI

S N

EM

OV

IT

ÝC

H

K

UL

TU

RN

ÍC

H P

AM

ÁT

EK

V L

IB

ER

EC

KÉ

M K

RA

JI

A–Le

A–Le

FOJTKA • FRÝDLANT • GRABŠTEJN • HABARTICE • HAVLOVICE

• HEJNICE • HEŘMANICE • HEŘMANICE V PODJEŠTĚDÍ • HLA-

VICE • HODKOVICE NAD MOHELKOU • HORNÍ ŘASNICE • HORNÍ

SEDLO • HORNÍ VÍTKOV • HOŘENÍ PASEKY • HOŘENÍ STARÝ

DUB • HRADČANY • HRÁDEK NAD NISOU • HRUBÝ LESNOV •

CHOTYNĚ • CHRASTAVA • CHRÁSTNÁ • JABLONNÉ V PODJEŠ-

TĚDÍ • JANOVICE V PODJEŠTĚDÍ • JEŘMANICE • JINDŘICHOVICE

POD SMRKEM • JÍTRAVA • JIVINA • KAMENÍ • KOBYLY • KOHOU-

TOVICE • KOTEL • KRÁSNÝ LES • KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ • KŘIŽANY •

KUNRATICE • LÁZNĚ KUNDRATICE • LÁZNĚ LIBVERDA • LAŽANY

• LESNOVEK • LETAŘOVICE • ALBRECHTICE U FRÝDLANTU •

ANDĚLKA • ANDĚLSKÁ HORA • ARNOLTICE • BENEŠOVICE •

BÍLÁ • BÍLÝ KOSTEL • BÍLÝ POTOK • BOHDÁNKOV • BUDÍKOV •

BULOVKA • ČERNOUSY • ČESKÝ DUB • ČTVEŘÍN • DEHTÁRY •

DĚTŘICHOV • DLOUHÝ MOST • DOLÁNKY • DOLNÍ OLDŘÍŠ •

DOLNÍ ŘASNICE • DOLNÍ VÍTKOV • DOMASLAVICE • DONÍN •

DRUZCOV • FILIPOVKA • FOJTKA • FRÝDLANT • GRABŠTEJN •

HABARTICE • HAVLOVICE • HEJNICE • HEŘMANICE •

HEŘMANICE V PODJEŠTĚDÍ • HLAVICE • HODKO-

VICE NAD MOHELKOU • HORNÍ ŘASNICE • HORNÍ

SEDLO • HORNÍ VÍTKOV • HOŘENÍ PASEKY • HOŘENÍ STARÝ

DUB • HRADČANY • HRÁDEK NAD NISOU • HRUBÝ LESNOV •

CHOTYNĚ • CHRASTAVA • CHRÁSTNÁ • JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ •

OK

RE

S

potah_0425_4B.indd 1 25.4.2010 17:48:45

SOUPIS PAMÁTEKO K R E S L I B E R E C

soupisNPU_final_215.indd 1 31.3.2010 9:51:07

Publikaci fi nančně podpořily:

Města Liberec, Jablonec nad Nisou,

Frýdlant, Mimoň, Zákupy, Nový Bor, Desná,

Vysoké nad Jizerou, Lučany nad Nisou,

Městská knihovna a kulturní centrum Český Dub


A–LePETRA ŠTERNOVÁ ed. ( p š )

PETR FREIWILL IG ( p f )

JARMILA HUŠKOVÁ ( j h )

OLGA KŘÍŽKOVÁ ( o k )

MARTIN OUHRABKA ( m o )

ZUZANA ŠONSKÁ ( z š )

JANA ŠUBRTOVÁ ( j š )

RENATA T IŠEROVÁ ( r t )

L I B E R E C


K U LT U R N Í C H PA M ÁT E K

V L I B E R E C K É M K R A J I

O K R E S


O K R E S L I B E R E C

PLD

PL


ALBRECHTICE U FRÝDLANTU 10 ANDĚLKA 12

ANDĚLSKÁ HORA 14 ARNOLTICE 16

BENEŠOVICE 20 BÍLÁ 23 BÍLÝ KOSTEL 26

BÍLÝ POTOK 30 BOHDÁNKOV 32 BUDÍKOV 34 BULOVKA 36

ČERNOUSY 40 ČESKÝ DUB 43 ČTVEŘÍN 62

DEHTÁRY 64 DĚTŘICHOV 65 DLOUHÝ MOST 70 DOLÁNKY 71

DOLNÍ OLDŘÍŠ 72 DOLNÍ ŘASNICE 75 DOLNÍ VÍTKOV 77

DOMASLAVICE 79 DONÍN 80 DRUZCOV 81

FILIPOVKA 82 FOJTKA 84 FRÝDLANT 86

GRABŠTEJN 120

HABARTICE 129 HAVLOVICE 130 HEJNICE 131 HEŘMANICE 136

HEŘMANICE V PODJEŠTĚDÍ 139 HLAVICE 141

HODKOVICE NAD MOHELKOU 144 HORNÍ ŘASNICE 161

HORNÍ SEDLO 164 HORNÍ VÍTKOV 165

HOŘENÍ PASEKY 167 HOŘENÍ STARÝ DUB 168 HRADČANY 169

HRÁDEK NAD NISOU 170 HRUBÝ LESNOV 179

CHOTYNĚ 180 CHRASTAVA 181 CHRÁSTNÁ 198

JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ 199 JANOVICE V PODJEŠTĚDÍ 210

JEŘMANICE 211 JINDŘICHOVICE POD SMRKEM 212

JÍTRAVA 215 JIVINA 218

KAMENÍ 219 KOBYLY 220 KOHOUTOVICE 221 KOTEL 222

KRÁSNÝ LES 224 KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ 228

KŘIŽANY 237 KUNRATICE 242

LÁZNĚ KUNDRATICE 245 LÁZNĚ LIBVERDA 246 LAŽANY 251

LESNOVEK 252 LETAŘOVICE 253

SEZNAM ZKRATEK 256 SEZNAM PRAMENŮ 257

SEZNAM LITERATURY 262 JMENNÝ REJSTŘÍK 266

SEZNAM ILUSTRAČNÍCH FOTOGRAFIÍ 268

MAPA LIBERECKÉHO KRAJE 270

Obsah


K U LT U R N Í C H PA M ÁT E K

V L I B E R E C K É M K R A J I


© Národní památkový ústav,

územní odborné pracoviště v Liberci

Liberec 2010

ISBN: 978–80–903934–2–4

„Národ, který zanedbává své památky,

zanedbává svou vlastní totožnost.

Péče o hodnoty, které vytvořili naši předkové,

je naší povinností.

Je to péče o vlastní paměť.“

VÁCLAV HAVEL


Úvodem

První díl Soupisu nemovitých kulturních památek v Libereckém kraji zahrnuje zhruba polovinu

libereckého okresu. Informace zde uvedené odrážejí aktuální stav kulturních památek po tak zvané

Obnově identifi kace nemovitých kulturních památek České republiky (reidentifi kaci). Tato revize

památkového fondu probíhala v letech 2000–2007 pod patronací Ministerstva kultury České republiky

a prováděl ji Národní památkový ústav. Územní odborné pracoviště v Liberci, které vzniklo delimitací

ústeckého pracoviště, se na tomto úkolu intenzivně podílelo od svého vzniku v únoru 2006. Hlavní

náplní reidentifi kace byla aktualizace informací Ústředního seznamu kulturních památek České

republiky, ve kterém je památkový fond evidován. V Libereckém kraji to znamenalo zrevidovat 2 218

objektů spolu s jejich částmi, to jest potvrdit jejich existenci, prověřit stav a rozsah, provést zákres

do katastrální mapy a pořídit aktuální fotodokumentaci. Soupis, který vznikal mezi lety 2008–2010,

si klade za cíl podrobně seznámit odbornou i širší veřejnost s památkami výše zmíněné poloviny

libereckého okresu s částmi obcí řazených abecedně od Albrechtic u Frýdlantu až po Letařovice

a tím prohloubit povědomí o našem kulturním dědictví, které si plně zasluhuje naši ochranu a péči.

Struktura soupisu umožňuje poměrně snadnou orientaci v textu. Okres je rozdělen abecedně

podle částí obcí, u kterých je nastíněn jejich historický vývoj. V záhlaví se kromě současného názvu

dále uvádí, pod jakou obec daná část spadá a v níže uvedených případech i její německý ekvivalent.

Německé názvy části obce jsou převzaty z prvního dílu Administrativního lexikonu obcí v republice

Československé z roku 1927, který na základě sčítání lidu z roku 1921 třídí jednotlivé obce podle

národnostního složení. Lexikon uvádí německý název u německých obcí (více jak 80% obyvatel je

německé národnosti), německo-československých obcí (obě národnosti jsou zastoupeny minimálně

20% s převahou německé) a československo-německých obcí (obě národnosti jsou zastoupeny

minimálně 20% s převahou československé). Za historickým vývojem obcí následují mapové podklady,

které prezentuje v prvé řadě císařský otisk stabilního katastru z roku 1843, v němž jsou zahrnuty

širší vztahy obce, a dále současná mapa s přibližným měřítkem 1 : 10 000, která obsahuje bodový

zákres jednotlivých nemovitých kulturních památek, jež se v daném území nacházejí. Bodová vrstva

byla převzata z tak zvaného Metainformačního systému Národního památkového ústavu (datového

úložiště shromažďujícího informace k památkovému fondu). Jednotlivé památky, či jejich areály jsou

představeny pomocí slovního popisu formou anotace a obrazového materiálu. Řazení památek v rámci

obcí, či jejich částí odpovídá jednotné struktuře. První je uváděn hrad a zámek, za ním následují

kostely, fary, domy řazené vzestupně dle čísel domovních, technické památky, archeologické lokality,

drobné sakrální stavby, mosty, sochy a sousoší, světecké sloupy, kříže a boží muka. V rámci areálu

je struktura řazení jeho jednotlivých součástí obdobná jako v případě sídel. V ojedinělých případech

bylo na striktní rozdělení z důvodu územních, či jiných logických návazností především u drobných

objektů rezignováno. V úvodu anotace památku identifi kuje číslo rejstříku Ústředního seznamu

kulturních památek České republiky a její umístění upřesňuje výčet parcel, u kterých je uvedeno,

zda se památková ochrana vztahuje i na ně, či nikoliv. Památkově chráněné pozemky se uvádějí

s čísly parcel (se stavební parcelou – se st. p. č., s pozemkovou parcelou – s p. p. č., či u jednotné

pozemkové řady pouze s parcelou – s p. č.). Naopak památkově nechráněné pozemky jsou na pozemku

(na stavební parcele – na st. p. č., na pozemkové parcele – na p. p. č., či u jednotné pozemkové řady

pouze na parcele – na p. č.). Pokud se katastrální území neliší od části obce, není uváděno. V případě

národních kulturních památek je jejich rozsah v rámci úvodního výčtu parcel také specifi kován. Text

anotace v úvodním odstavci uvádí informace o umístění památky, o dataci, o autorovi, případně

o zřizovateli a o tom, zda se objekt nachází v plošně chráněném území. V dalším odstavci následuje

stručný popis především exteriéru objektu. Součástí anotace je i transliterace nápisů, jež se na památce

nacházejí a které částečně vycházejí z epigrafi ckých zásad uvedených v ediční řadě Corpus

Inscriptionum Bohemiae vydávaných Ústavem dějin umění Akademie věd České republiky. Anotace

obsahují následující pomocné znaky: konec řádku (po obvodu desky její rohy) se značí lomítkem,

přepis nedochovaného, či nečitelného textu převzatý z literatury, či pramenů je ohraničen hranatými


závorkami [abc], chybějící textová část je vyznačena třemi pomlčkami v hranatých závorkách [---], známý

počet nečitelných písmen tečkami v hranatých závorkách [..]. Přepis nápisů částečně respektuje jeho

grafi ckou podobu, mimo jiné rozdíl velikosti liter, rozdělovací znaménka, ligatury, označení zkratek

a podobně. Chronogramy jsou v textu pro lepší názornost vyznačeny zesíleným písmem. Anotaci uzavírá

ve formě zkrácených citací výčet pramenů a literatury vztahující se k jednotlivým objektům. V průběhu

prací na Soupisu docházelo k četným změnám stavu památek, což se projevuje především na fotografi ích,

které doplňují slovní anotaci. I přes maximální snahu o aktuálnost nemusí vždy zachycovat jejich

současný stav. V některých případech nebylo možné pořídit fotodokumentaci bez atributů 21. století,

proto byly do publikace zařazeny i snímky s auty, garážemi, rozvodnými elektrickými skříněmi a podobně.

Proměna okolí památek tak v mnohých případech nepřímo vypovídá o stavu současné společnosti

a o jejím vztahu k historickým kulturním hodnotám. Pro uvědomění si vzájemné provázanosti památek

a jejich prostředí byla fotodokumentace rozšířena o ilustrační fotografi e zachycující širší krajinný kontext.

Orientaci v rámci celého Libereckého kraje umožňuje výřez historické Müllerovy mapy Čech z roku 1720,

současná mapa kraje a schematická mapa okresu s vyznačením jednotlivých částí obcí. Územní vymezení

libereckého okresu vychází z aktuálního stavu, kdy od 1. 1. 2007 jsou jeho součástí i obce Jablonné

v Podještědí a Janovice v Podještědí, které náležely před tímto datem k okresu Česká Lípa.

Soupis neobsahuje ty kulturní památky, u kterých bylo Ministerstvu kultury České republiky navrženo

zrušení jejich památkové ochrany, avšak tento proces ještě nebyl ukončen. Jedná se o objekty, které buď

již neexistují, nebo doznaly takových změn, že jejich další památková ochrana je již bezpředmětná. Je to

dům čp. 26, dům čp. 31 a pila u domu čp. 21 ve Frýdlantu, dřevěná pumpa ve Čtveříně u domu čp. 26,

dům čp. 322 v Heřmanicích, dům čp. 322 v Jablonném v Podještědí, dům čp. 77 v Kunraticích, dům čp. 13

a dům stojící v roce 1964 na st. p. č. 21 v Lázních Libverda. Další památkou neuvedenou v soupisu jsou

boží muka v Krásném Lese, která jsou nezvěstná a zbyl z nich pouze žulový základový stupeň. V průběhu

prací na Soupisu došlo také u dvou objektů ke zrušení památkové ochrany, a to v roce 2008 u domu

če. 65 v Heřmanicích v Podještědí a v roce 2009 u domu čp. 352 ve Frýdlantu. V obou případech památku

zničil požár natolik, že její obnova s ohledem na zachování památkových hodnot již nebyla možná.

Věříme, že Soupis najde široké uplatnění a poslouží jako základní zdroj informací pro seriózní

badatelskou činnost, či jako inspirace a průvodce na cesty za poznáním Libereckého kraje.

PETRA ŠTERNOVÁ


A – Le


(Olbersdorf)

Albrechtice leží přibližně sedm kilometrů od Frýdlantu, pod nějž v současnosti administrativně spadají. Údolní

lánová ves se rozkládá podél hlavní komunikace spojující Frýdlantsko s Libereckem. Albrechtice jsou poprvé zmíněny

ve frýdlantském urbáři z roku 1381 jako vesnice náležející pod přímou správu Biberštejnů, majitelů panství. Obec

byla součástí frýdlantského dominia až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848. Po třicetileté válce ves zasáhla

velká vlna náboženské emigrace. Na základě údajů z berní ruly z roku 1654 zůstalo z 29 usedlostí 18 pustých. V letech

1679–1687 se Albrechtice připojily k hnutí frýdlantských nevolníků pod vedením řasnického kováře Andrease Stelziga.

Až do 19. století zůstaly zemědělskou obcí, kterou nezasáhla průmyslová výroba. Přispěla k tomu větší vzdálenost

od železniční tratě a nejbližších průmyslových center. Po odsunu německého obyvatelstva a následném dosídlení

klesl v Albrechticích počet obyvatel ze 414 v roce 1930 zhruba o dvě třetiny.

Albrechtice u Frýdlantu obec Frýdlant

SOUPIS NEMOVITÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK V LIBERECKÉM KRAJI

10 ALBRECHTICE U FRÝDLANTU


OKRES LIBEREC

dům čp. 1 ÚSKP ČR č. rejstříku 30926/5–4208

se st. p. č. 1

Dům čp. 1 z počátku 19. století stojí na samotě v severní části

obce, vpravo pod silnicí ve směru na Frýdlant.

Poměrně rozsáhlá zděná stavba ze smíšeného zdiva byla vybudována

na obdélném půdorysu se dvěma nadzemními podlažími. K východnímu

průčelí přiléhá novodobá garáž. Dům kryje mansardová střecha,

na jižním štítovém průčelí zvalbená a seskládaná z eternitových šablon

i tašek bobrovek. Hlavní vstup do domu situovaný ve středu podélného

západního průčelí je opatřen kamenným profi lovaným portálem

s vrcholovým klenákem s číslem popisným. Budova v současné době

prochází postupnou rekonstrukcí. (ok)

milník ÚSKP ČR č. rejstříku 47196/5–4207

na p. p. č. 406

Žulový milník pochází z doby po roce 1833, kdy byla dostavěna císařská

silnice vedoucí z Liberce přes Frýdlant do Závidova. Milník je umístěný

na jižním konci obce, vlevo při zmíněné silnici.

Na kvadratický sokl nasedá obelisk ve tvaru čtyřbokého komolého

jehlanu ukončený nízkou jehlancovou hlavicí. Na východní straně milníku

se pravděpodobně nacházela nápisová deska, která se nedochovala. (ok)Scheybal - Scheybalová 1985, s. 76.

ALBRECHTICE U FRÝDLANTU 11


Andělka obec Višňová

(Engelsdorf)

Údolní lánová ves Andělka založená na místě údajného staršího lužického osídlení se nachází v nejsevernější části

frýdlantského výběžku. Je vzdálená asi pět kilometrů severozápadně od Višňové, pod niž od roku 1980 administrativně

spadá. První písemnou zmínku o osadě, která již tehdy byla pravděpodobně součástí lenního statku, obsahuje

zhořelecká městská kniha z roku 1340. Zmíněný lenní statek drželi Weidebachové, poté rod Schwanitzů, Weigsdorfů,

Döbschitzů a Schweinichenů. Postupně začal statek kvůli zadlužení majitelů upadat. Ještě horší situace nastala

za třicetileté války a během poválečné emigrační vlny v důsledku násilné rekatolizace. V protokolu o rekatolizačním

postupu z roku 1654 se uvádí, že ve vesnici nejsou žádní poddaní. Roku 1670 koupili statek Gallasové. Později se

Andělka s poplužním dvorem stala jednou ze vsí gallasovského frýdlantského panství. V roce 1850 k ní byly připojeny

osady Loučná, Saň a Filipovka. Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 změnila československá vojenská

jednotka název obce na Andělov a v roce 1946 bylo úředně stanoveno jméno obce Andělka. V důsledku neúplného

dosídlení klesl počet obyvatel oproti předválečnému stavu 523 lidí v roce 1930 přibližně o polovinu.


12 ANDĚLKA


OKRES LIBEREC

kostel sv. Anny ÚSKP ČR č. rejstříku 32873/5–4173

se st. p. č. 1/1

Barokní kostel sv. Anny postavený v letech 1783–1785 libereckým stavitelem

Johannem Josephem Kunzem (1724–1800) je situovaný ve středu obce,

ve svahu nad silnicí vedle hřbitova.

Zděná jednolodní orientovaná stavba obdélného půdorysu s pravoúhle

zakončeným presbytářem a zaoblenými nárožími stojí na místě staršího

dřevěného kostela. Sedlovou střechu s valbovým zakončením na východní

straně kryjí plechové šablony. Západní vstupní průčelí kostela doplňuje

předsazená věž čtvercového půdorysu, rovněž se zaoblenými nárožími,

zakončená cibulovitou bání s polygonální lucernou a makovicí s křížem.

Po stranách věže se nachází schodišťové přístavky. (ok)ObÚ Višňová, Kronika obce Andělky, s. 55–77; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 67–72.

Hagenauer 1911, s. 94–98; Metzger 1912, s. 60–62; UPČ I, 1977, s. 26; Tomší - Tomíček

1995, s. 3; Sýkora 1997, s. 10; Anděl - Karpaš 2002, s. 209–210; Švejda 2004, s. 28–30.

smírčí kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 18095/5–4174

na p. p. č. 5/1

Kříž vytvořený po roce 1644 je umístěný u silnice ve středu obce, jižně

od kostela sv. Anny.

Hrubě opracovaný žulový kříž latinského typu bez nápisu má rozměry

78 x 88 x 35 cm. Podle pověsti kříž upomíná na vraždu, ke které došlo

ve Starém Závidově. Aktéry této události připomíná i náhrobník Kašpara

Kristiána ze Schweinichenu umístěný v márnici na hřbitově. Kašpar

tragicky zemřel ve věku 21 let dne 29. června 1644 v souboji s Gotthardem

Bindemannem z Habartic, ke kterému došlo při křtinách v rodině Arnošta

Sommerfelda. (ok)ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 73.

Metzger 1910, s. 56–57; Kol. 2001, s. 222; Anděl - Karpaš 2002, s. 210; Šternová 2003,

s. 27–29; Švejda 2004, s. 30.

ANDĚLKA 13


Andělská Hora obec Chrastava(Engelsberg)

Andělská Hora je původně hornická osada založená ve 14. století německými osadníky v prudkém svahu na západní

straně hlubokého zalesněného zářezu Lužické Nisy. Leží necelé dva kilometry jižně od Chrastavy. Osada se brzy stala

významným střediskem dolování stříbra, olova a mědi. Prosperita však netrvala dlouho, protože ves byla za husitských

válek prakticky zničena. Nový rozmach těžby a tím i Andělské Hory, která náležela pod grabštejnské panství, nastal

za pánů z Donína v roce 1547, kdy bylo na místě původní vsi založeno nové horní město. Roku 1549 se Andělská Hora

připomíná jako nové město, záhy jen jako městečko, které však po třicetileté válce pokleslo na ves. Svažitý terén

i celkově malý a krátkodobý význam renesanční lokace neumožnil výraznější rozvinutí šachovnicového schématu

vycházejícího ze soudobých saských horních měst. Těžba, soustředěná především na západní svahy protilehlé Ovčí

hory, pokračovala až do 18. století, poslední pokusy byly uskutečněny ještě v roce 1808. Obec má pravidelnou dispozici

se čtvercovým náměstím, z jehož kratších stran vycházejí dvě rovnoběžné ulice sledující vrstevnici. Po druhé světové

válce a následném odsunu německého obyvatelstva klesl počet 681 lidí uvedených v roce 1930 přibližně

o jednu třetinu a i nadále klesal. Od roku 1960 je Andělská Hora administrativní součástí Chrastavy. Přes celkový

úpadek a řadu demolic provedených po roce 1945 se v obci dochovala řada roubených, hrázděných a pozdně

klasicistních zděných domů.


14 ANDĚLSKÁ HORA


OKRES LIBEREC

kříž ÚSKP ČR č. rejstříku 37279/5–4336

na p. p. č. 720/3

Drobná památka z roku 1795 je umístěna na návsi uprostřed obce. Jedná se

o dílo libereckého kameníka Karla Jantsche, které si objednal zdejší rychtář.

Na základním kvadratickém kameni stojí širší hranolový podstavec,

na němž spočívá vysoký hranolový dřík ukončený bohatě profi lovanými

římsami. Podstavec vrcholí kovovým jetelovým křížem. Na kříži se nachází

korpus ukřižovaného Krista se zlacenou bederní rouškou. Kříž je novější

než podstavec. V přední části podstavce římsu tvarují dvě obloukovitě

středově zdvižené voluty, pod nimiž je jemně rámováno obdélné zdobné

pole postavené na výšku. Přes něj ze dvou postranních kamenných kolíků

visí mohutný klasicistní feston z vavřínových listů. V ozdobném poli na čelní

straně dříku se nachází nápis: „Er starb / aus Liebe / zu uns Sündern / Und machte / uns zu / Himmelskindern“ a na zadní straně soklu je

uprostřed ornamentálního pole nápis: „Erbauet / durch / Veranstalt / der damaligen / Gerichten. / Im Ar 1795.“. Při restaurování v 90. letech

20. století bylo slovní spojení: „Im Jahr“ chybně přetesáno na dnešní

podobu. Pod římsou na spodní části soklu čteme: „[J.] Kammel i, Kratzau“. (mo)

NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 601.

Scheybal - Scheybalová 1985, s. 228; Kilián 1999, s. 8.

kostel Panny Marie Sněžné ÚSKP ČR č. rejstříku 52178/5–5945

na st. p. č. 87

Kostel situovaný na návrší jižně od středu obce byl do dnešní pozdně

empírové podoby přestavěn roku 1833.

Zděná jednolodní obdélná stavba uzavřená trojbokým presbytářem

má sedlovou střechu krytou taškami bobrovkami. Před západní průčelí

předstupuje hranolová věž členěná pilastry a zakončená jehlancovou

střechou s makovicí a křížem. Ve věži se nachází hlavní vstup zasazený

do pravoúhlého portálu s ozdobnou profi lací a mohutnými patkami.

Nad portálem se zvedá trojúhelný tympanon nesený dvěma volutovými

konzolami. Nad ním se v ose v hluboké špaletě s plastickým klenákem

nalézá půlkruhově zakončené okno, před kterým stojí socha sv. Jana

Nepomuckého. Kostel od roku 2001 slouží jako ateliér a výstavní síň. (mo)Kühn 1934, s. 39; UPČ I, 1977, s. 27; Tomší - Tomíček 1995, s. 3; Kilián 1999, s. 7–8;

Kilián 2003, s. 38–39; Vydra 2003_a, s. 51.

ANDĚLSKÁ HORA 15


Arnoltice obec Bulovka(Arnsdorf)

Středověká lánová ves vzdálená přibližně pět kilometrů severovýchodně od Frýdlantu, která se nacházela na rušné

cestě do Lužice, byla soustředěna v údolí kolem Bulovského potoka. První písemné zmínky o Arnolticích nalezneme

v míšeňských matrikách z roku 1346. Další zpráva o vesnici i kostelu pochází z roku 1404. Lenní statek Arnoltice tehdy

náležel ke grabštejnskému panství. V 16. století se vesnice rozdělila na Horní a Dolní Arnoltice. Po třicetileté válce došlo

k celkovému úpadku obce, k němuž přispěla i poválečná náboženská emigrace. V roce 1654 zde bylo 54% selských

a 65% chalupnických usedlostí pustých. V roce 1664 připojili Gallasové lenní statek ke svému frýdlantskému panství,

jehož součástí zůstal až do zrušení patrimoniální správy. V letech 1831–1833 byla přes Arnoltice postavena císařská

silnice vedoucí z Frýdlantu do dnešního Závidova, což vedlo k většímu rozvoji do té doby zemědělské vesnice.

Po vysídlení Němců klesl počet 583 obyvatel, kteří zde žili v roce 1930, o více než polovinu a i nadále klesal.

Arnoltice v současné době administrativně spadají pod Bulovku.


16 ARNOLTICE


OKRES LIBEREC

areál kostela sv. Máří Magdalény ÚSKP ČR č. rejstříku 33906/5–4184

se st. p. č. 124, 125 a p. p. č. 352

Areál kostela sv. Máří Magdalény se nachází na vyvýšenině při úpatí

Kateřinina kopce na severozápadním okraji obce, vlevo od hlavní silnice

směřující do Habartic. Součástí areálu je kostel, márnice, ohradní zeď

a brána. Před ohradní zdí západně od kostela, vpravo od vstupní brány

do areálu stojí klasicistní kříž, který není památkově chráněn,

ale doplňuje charakter celého areálu.ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 18–24.

Hagenauer 1911, s. 116–120; Metzger 1912, s. 38–40; UPČ I, 1977, s. 29; Tomší - Tomíček

1995, s. 3; Strnad 1996, nestr.; Sýkora 1997, s.10; Anděl - Karpaš 2002, s. 218;

Kracíková - Belling 2003, s. 36–39; Švejda 2004, s. 31–32.

kostel sv. Máří MagdalényPůvodně středověký kostel je písemně poprvé doložen roku 1404,

ale pochází pravděpodobně již z poslední čtvrtiny 13. století. Na popud

majitele panství Filipa Josefa hraběte z Gallasu ho podle návrhu stavitele

Jacoba Schödela (1688 nebo 1699–1751) z Prahy v letech 1738–1739

barokně přestavěl zednický mistr A. Möler z Liberce. Poslední výraznější

zásahy na objektu proběhly v roce 1894.

Orientovaný jednolodní kostel má ve své hmotě z nejstaršího stavebního

období dochovanou západní užší čtvrtinu lodi a spodní část hranolové

věže. Při barokní přestavbě došlo ke zbourání východní části lodi

i s původně pravděpodobně čtvercovým presbytářem a ke stavbě nové

širší lodi s půlkruhovým zakončením. Při této přestavbě byl v přízemí věže,

která z hranolového základu přechází v polygonální horní díl, prolomen

vstupní otvor rámovaný obdélným žulovým portálem s datací: „17 : / 38 :“. Stavbu doplňuje předsíň na jižní straně lodi a sakristie přistavená k severní straně presbytáře. Věž kryje helmice opatřená taškami a zakončená makovicí

s křížem. Loď kostela má sedlovou a presbytář valbovou plechovou střechu. (ok)

ARNOLTICE 17



s částí st. p. č. 122/1 a 122/2, 122/3 (bez staveb) a p. p. č. 1330

Dům bývalé usedlosti postavený pravděpodobně na konci 18. století

se nachází ve středu obce, při místní komunikaci, která odbočuje vlevo

z hlavní silnice vedoucí do Habartic.

Částečně roubený dům s hrázděným patrem stojí na obdélném půdorysu.

V přízemí stavby nalezneme trojdílnou dispozici s roubenou světnicí,

průchozí klenutou síní a zděným chlévem. Světnici v severním směru

rozšiřuje druhý přízemní trakt zděný z lomového kamene. Část této

vestavby, vystupující z půdorysu domu, kryje pultová střecha. Sloupky

podstávky situované v prostoru světnice přesahují do hrázdění patra. Část

hrázdění na západním průčelí v minulosti nahradila zeď z pálených cihel.

Poměrně vysokou sedlovou střechu s eternitovými šablonami doplňují

jednoduše svisle bedněné štíty. Celý objekt je dlouhodobě neudržován

a nevyužíván. (mo) ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 17.

bránaBrána, situovaná v ohradní zdi naproti vstupu do kostela,

má ve své vyvýšené střední části umístěný vstup. Půlkruhově zakončený

průchod je opatřen jednoduchou kovanou bránou. Korunu zdi

také kryjí vyskládané cihly. Klenák na západní straně centrální části

brány uvádí vročení její opravy: „RENO / 1992“. (ok)

márniceMárnice, která je součástí ohradní zdi obíhající kolem hřbitova, stojí

severovýchodně od kostela.

Zděná přízemní stavba vybudovaná na obdélném půdorysu má valbovou

střechu krytou pálenými taškami bobrovkami. Na východním průčelí

se nacházejí dva vstupy do objektu. Z čelního pohledu levý je umístěn

v segmentově zakončeném kamenném portálu bez profi lace. Vstup

vyplňují jednokřídlé dřevěné dveře se čtyřmi zdobně vyřezanými otvory.

Z čelního pohledu pravý širší vstupní otvor je osazen dvoukřídlými

laťovými vraty. (ok)

ohradní zeď se zastaveními křížové cestyOhradní zeď obíhá kolem hřbitova a ohraničuje celý areál kostela

sv. Máří Magdalény.

Je vystavěna ze smíšeného zdiva a její korunu kryjí vyskládané cihly.

Ze zdi vystupuje dvanáct půlkruhově zakončených mělkých výklenků,

v nichž se nacházela zastavení křížové cesty. V současné době

jsou výklenky prázdné. Při jižní stěně zdi nalezneme náhrobky

pocházející převážně z 19. století a v jejich blízkosti

zeď prolamuje menší branka. (ok)


18 ARNOLTICE


OKRES LIBEREC


na p. p. č. 74

Drobná památka se nachází v západní části obce, v blízkosti vodního

náhonu arnoltického mlýna čp. 27. Literatura její vznik uvádí ve spojitosti

se jménem Kajetána Sommera a rokem 1772.

Na nízkém podkladovém stupni spočívá kvadratický sokl, z něhož

vychází dřík v podobě kanelovaného sloupu s prázdným mechanicky

poškozeným medailonem na severní pohledové straně. Vrchol sloupu

těšně pod římsou obtáčí pás akantovým listů a vejcovec. Rohy spodní

strany plochého nástavce pro kříž vyplňují složitější rostlinné ornamenty.

Římsu zvýrazňují čtyři akroterie s reliéfy měsíce a slunce, či rozet a čtyři

segmentové výstupky s reliéfem Božího oka a rostlinným dekorem. Kovový

kříž s korpusem ukřižovaného Krista obsahuje dva štítky, z nichž jen

na horním se dochovala titulatura: „INRI“. Památku obklopuje několik

kamenných sloupků, které jsou pozůstatkem původního ohrazení. (zš)Strnad 1996, nestr.

most ÚSKP ČR č. rejstříku 101379

na p. p. č. 715, 718/1, 1305

Dodnes funkční kamenný mostek vedoucí přes Arnoltický potok se nachází

po pravé straně silnice směřující do Habartic, před domem čp. 60.

Mostek byl zbudován před rokem 1652.

Dvojice valeně zaklenutých oblouků je vyzděna z nepravidelně otesaných

žulových kvádrů. Na návodní i povodní straně zesiluje střední pilíř mostku

mírně okosený břit. Na ten navazuje nakoso posazený sokl zakončený

jednoduše profi lovanou římsou. Mostovku zpevněnou nepravidelnou

kamennou dlažbou lemuje parapet z žulových kvádrů. (mo)Anděl - Karpaš 2002, s. 217.

ARNOLTICE 19


Ves se nachází ve svažitém terénu vysoko nad pravým břehem řeky Mohelky asi šest kilometrů jihozápadně

od Českého Dubu a čtyři kilometry jihovýchodně od Všelibic. První písemná zmínka o Benešovicích, které byly

založeny na přibližném radiálním schématu, pochází z roku 1548. Obec vždy spadala pod dubské panství. V roce

1930 tu žilo 101 obyvatel. Tento počet po druhé světové válce rapidně poklesl, protože k roku 1950 je ve vsi uváděno

již jen 42 obyvatel. Od roku 1976 jsou Benešovice administrativní součástí Všelibic.

Benešovice obec Všelibice


20 BENEŠOVICE


OKRES LIBEREC

areál usedlosti čp. 1ÚSKP ČR č. rejstříku 11042/5–5702

se st. p. č. 90, 91

Areál usedlosti z přelomu 18. a 19. století se nachází v severní části obce

a skládá se z domu štítově orientovaného do návsi, brány, patrového

špýcharu v zadní části dvora, kůlny a torza stodoly umístěného

severovýchodně od areálu. Hospodářské budovy jsou zachyceny na mapě

císařského otisku stabilního katastru z roku 1843 v odlišné půdorysné

stopě. Pocházejí tedy až z období po tomto datu. Starší mohou být

pouze základy stodoly. Celý areál prošel po polovině 19. století zásadní

přestavbou, ke které se pravděpodobně váže neověřená datace 1856

umístěná na pavlači obytného domu. Edel 2006, s. 97.

dům čp. 1Dům usedlosti čp. 1 se nachází v západní části areálu. Jeho jádro pochází

patrně z přelomu 18. a 19. století. Po polovině 19. století byl tradiční

obdélný půdorys rozšířen západním směrem o výměnek. Obložení části

roubení a úpravy interiéru byly realizovány na přelomu 19. a 20. století

a v průběhu první poloviny 20. století.

Patrový převážně roubený objekt obdélného půdorysu má sedlovou

střechu krytou betonovými taškami. Vyzděný je pouze chlév a síň

v přízemí. Na západní straně dům rozšiřuje přízemní výměnek s pultovou

střechou. Roubení obytné části kryjí v přízemí i patře vodorovně kladená

prkna spojená na pero a drážku. Ke dvornímu i štítovému průčelí přiléhají

dvě pole elipticky tvarované podstávky. V dvorním průčelí se nachází

dřevěná pavlač vynášená přesahy stropních trámů, dlouhá zhruba na

polovinu délky patra. Pavlač nese lištu se srdcovým motivem a obnovenou

malovanou datací: „1856“. (mo)

BENEŠOVICE 21


sýpkaSýpka se nachází na severní straně areálu.

Patrový objekt se sedlovou střechou krytou vlnitým eternitem stojí

na obdélném půdorysu. Sýpka má zděné hladce omítané přízemí

a roubené patro přístupné pavlačí na jižní straně. K východnímu průčelí

přiléhá přístavek se zděným přízemím a svisle bedněným podkrovím

s pultovou střechou. Přízemí sloužící jako chlévy zpřístupňuje dvojice

vstupů v jednoduchých pískovcových portálech. Komory v patře byly

obsluhovány opět dvojicí dveří v pravoúhlých trámkových ostěních.

Schodiště na pavlač chrání bedněné závětří. (mo)

bránaBrána inspirovaná empírovým tvaroslovím stojí v severozápadním

rohu areálu mezi obytným domem a sýpkou.

Zděnou hladce omítanou bránu kryje řada glazovaných tašek

vyskládaných do sedlové stříšky. Samotný otvor je z vnější strany

zaklenutý mírně stlačeným obloukem, který z vnitřní strany nahrazuje

pravoúhlý výklenek uzavřený trámovým překladem. Výklenek vyplňují

dvoukřídlá točnicová vrata. Tvoří je trámková konstrukce se svislým

pobitím v dolní polovině a v horní části charakteristický motiv slunce

vyskládaný z prken. Jedná se zřejmě o tvarovou kopii původních vrat. (mo)

kůlnaKůlna uzavírá usedlost z východu.

Objekt obdélného půdorysu má sedlovou střechu krytou betonovými

taškami. V přízemí navazuje na zděnou hladce omítanou část díl

s bedněnou konstrukcí spočívající na vyzděných pilířích. Zvýšené

polopatro v celé ploše opět kryje svislé bednění. Obdobně jsou pobité

i oba její štíty. (mo)

torzo stodolyTorzo stodoly stojí severozápadně od usedlosti při severní straně

komunikace směřující do Vrtek.

Jednalo se o stavbu na obdélném půdorysu postavenou

kolmo k výše zmíněné silnici. Zdivo objektu bylo smíšené.

Do současné doby se dochovaly zbytky obvodových

stěn a klenuté sklepní prostory. (mo)


22 BENEŠOVICE


OKRES LIBEREC

Bílá

Ves přibližného radiálního založení se nachází ve východní části Podještědí, asi dva kilometry východně od Českého

Dubu. První zmínka o Bílé, patřící k dubskému panství, pochází z roku 1537. V polovině 17. století zde vznikl spojením

dvou pustých usedlostí vrchnostenský dvůr. Roku 1903 postihl Bílou velký požár, při kterém bylo zničeno 27 převážně

dřevěných domů. V roce 1930 tu bylo hlášeno 300 osob. Po druhé světové válce se jejich počet snížil přibližně o třetinu.

V sedmdesátých letech 20. století bylo pod obec Bílou administrativně sloučeno čtrnáct okolních vsí a osad.

BÍLÁ 23



dům čp. 20ÚSKP ČR č. rejstříku 27502/5–4177

se st. p. č. 37

Dům čp. 20 datovaný rokem 1833 se nachází na návsi ve středu obce.

Roubený přízemní dům obdélného půdorysu s podstávkou v prostoru

světnice má sedlovou střechu krytou eternitem. Jižní průčelí objektu

s tzv. horskou lomenicí se zapuštěnou pavlačí se obrací k místní

komunikaci. K samotnému obytnému domu je připojeno hospodářské

křídlo uzavírající půdorys do tvaru písmene L. Severní díl domu nahradila

zděná patrová přístavba z počátku 20. století. Na profi lovaném trámu

nad zápražím se nachází nápis s datací: „An 1833 no“. Na naznačeném

klenáku pískovcového překladu vstupu do obytné části nalezneme

shodnou dataci a domovní číslo: „1833 / n20“. (mo) Edel 2006, s. 98.

kapličkaÚSKP ČR č. rejstříku 12607/5–5595

na p. p. č. 482

Barokní kapličku původně zasvěcenou Panně Marii nalezneme severně

od obce Bílá při silnici vedoucí z Českého Dubu do Petrašovic. Postavil

ji sedlák Josef Bláha z Bílé v roce 1773. V roce 1881 byla kaple opravena.

Drobnou zděnou omítanou stavbu čtvercového půdorysu se sedlovou

střechou kryjí pálené tašky bobrovky. Všechna nároží jsou opatřena

mírně vystupujícími lizénami. Vstup umístěný v půlkruhově zakončeném

pískovcovém portálu uzavírá kovaná mříž. V ose nad vstupem se nachází

drobná nika, ve které bývala soška Panny Marie. Štít vrcholil jednoduchým

dřevěným křížem. (mo)

SOkA Liberec, FÚ Český Dub, nezprac. fond.

Edel 2006, s. 99.

24 BÍLÁ


OKRES LIBEREC

křížÚSKP ČR č. rejstříku 49582/5–5833

na p. p. č. 346/2

Pískovcový kříž pocházející z novopacké dílny sochaře a řezbáře Antonína Suchardy

byl vztyčen na obecní náklady roku 1893 v centrální části hřbitova, který se nachází

jihozápadně od obce.

Sokl podstavce spočívá na třech širokých kamenných stupních. Na přední straně

horního stupně se nachází signatura: „Ant. Sucharda / v N. Pace.“. Na jižní

straně soklu je umístěn tesaný nápis: „Přichází hodina, / v kteroužto všichni, / kteří v hrobích jsou, /uslyší hlas Syna Božího / a živi budou.“. Na severní straně

nalezneme nápis s datací: „Zřízeno / z nákladu / obce Bílé / při zakládání / hřbitova tohoto / leta Páně / 1893.“. Na sokl navazuje dřík se segmentovými výklenky

po stranách. Ve výklenku na východní straně je umístěna plastika Panny Marie

Immaculaty, jež stojí na části zeměkoule obtočené hadem. Na jižní boční straně vidíme

v nice drobnou plastiku sv. Anny vyučující Pannu Marii a na severní straně plastiku

sv. Václava. Na dřík navazuje jehlancově zakončený nástavec s nápisovými deskami

vsazenými do lomených oblouků. Na jižní straně nalezneme tesaný text: „Zde jsme / o Pane, / hlasu / Tvého / čekajíce!“. Na západní straně je umístěný nápis: „Kdo / věří ve mne, / byl také / umřel, / živ bude.“. Na východní straně se nachází nápis:

„Já / jsem / vzkříšení / a / život.“. A na severní straně je situován nápis: „Každý, / kdo jest živ / a / věří ve mne, / neumře / na věky.“. Nejvyšší část kříže tvoří kamenný

krucifi x s korpusem ukřižovaného Krista a páskou s titulaturou: „I.N.R.I.“. (mo)


na p. p. č. 229/1

Kříž od kameníka Josefa Zemana pocházející z roku 1874 se nachází přibližně čtyři sta

metrů od jižního konce obce Bílá, na okraji pole při místní komunikaci mezi kaštany.

Památka vznikla z nákladu manželů Novákových z domu čp. 2 v Bílé.

Na dvou pískovcových stupních spočívá jednoduchý kvadratický sokl s nápisem

v obdélném rámci: „V kříži spasení naše. Hříchem synu země zýskals sobě / smrt, ej syn Boží smrtí dobyl tobě život, za nímž chvátej / cestou Kříže.“. Na něj navazuje

široký kvadratický dřík v rozích zdobený volutami a po stranách reliéfy. Na přední

západní straně se nachází reliéf sv. Anny vyučující Pannu Marii. Na severní straně

je reliéf sv. Josefa a na jižní straně reliéf sv. Linharta. Na východní straně se nachází

tesaný poškozený nápis: „Z nákladu manželů Jozefa a Anny / Novákových z Bílého č.d. 2 r. 1874. / Zh[otov]il Jozef [Ze]man z Tatobyt.“. Litý kříž je umístěn na hlavici

s nástavcem. Hlavici zdobí po stranách dvojice andělských hlaviček a motiv Božího

oka. Samotný kříž nese zlacený korpus ukřižovaného Krista a pásku s titulaturou:

„INRI“, postavu Jana Evangelisty u paty kříže a oválný štítek se zlaceným

nápisem: „u / Kříže“. (mo)SOkA Liberec, FÚ Český Dub, nezprac. fond.

Edel 2006, s. 98.

boží muka ÚSKP ČR č. rejstříku 101524

na st. p. č. 56

Pískovcová boží muka z roku 1844 postavená Václavem Bláhou z čp. 30

se nacházejí severně od středu obce, v úzkém pruhu zahrady u domu čp. 46.

Na pískovcovém stupni spočívá mohutný kvadratický sokl. Na něj navazuje

subtilnější odstupňovaný hranolový dřík. Na jižní straně se pod profi lovanou

korunní římsou nachází prosebný nápis: „SV. JENE NEP. / ORODUJ ZA NÁS!“.

Pod ním je oválná kartuše, kterou lemuje feston s korunkou na vrcholu. V kartuši

čteme tesaný nápis: „Tuto sochu / postawil / ke cti a chwále Božj / Wáclaw Bláha / Rolnjk z Bjlého / roku 1844“. U patky soklu nalezneme pozůstatky

nápisu: „OBNOVENO Z NÁKLADU / FRANTIŠKA [HOLASE] / ROLNÍKA Z B[---] [1889]“. Na profi lovanou římsu hlavice nasedá kaplička. Tu kryje sedlová

stříška s latinským křížem. Ve střední části břevna kříže je vytesán fragment

svatozáře s ježíšovým monogramem: „IHS“. Ve výklenku kapličky se nachází

basreliéf sv. Jana Nepomuckého s krucifi xem a palmovou ratolestí v rukách.

Výklenek lemuje pět hvězd a ve spodní části dvojice okřídlených

andělských hlaviček. (mo)SOkA Liberec, FÚ Český Dub, nezprac. fond.

Edel 2006, s. 98.

BÍLÁ 25


Bílý Kostel nad Nisou


Lánová ves poprvé zmiňovaná roku 1352, se rozkládá převážně při pravém břehu řeky Nisy a v jejím ohybu. Vesnici

založili ve 13. století němečtí kolonisté, kteří na grabštejnské panství přišli na pozvání Přemyslovců. Tehdejší obec nesla

jméno Heinrichsdorf, tedy Jindřichov, patrně podle tehdejšího majitele panství Jindřicha z Donína. Kostel postavený

roku 1352 dal zřejmě obci dnešní jméno, které se objevuje roku 1500 v latinském tvaru Alba Ecclesia, tedy Bílý Kostel.

Obživu obyvatelům Bílého Kostela a blízké osady Panenská Hůrka zajišťovala kromě zemědělství i těžba hornin. V okolí

se těžily kovové rudy a byla zde huť na tavení stříbra. V období třicetileté války sužovala obec epidemie moru,

při níž v roce 1640 zemřela víc jak polovina obyvatel. K největšímu rozvoji obce přispěla stavba Liberecko-žitavské dráhy

roku 1859 a dokončení nádraží přímo v Bílém Kostele roku 1867. V této době vzniklo v obci několik textilních továren

a papírna. V roce 1930 tu žilo 1 449 obyvatel. Po odsunu německého obyvatelstva se jejich počet snížil téměř o polovinu.

V roce 1960 bylo zbouráno na sedmdesát opuštěných domů. I přes pokračující plošné demolice se v obci dochovalo

několik cenných ukázek lidové architektury.

(Weisskirchen an der Neisse)

26 BÍLÝ KOSTEL NAD NISOU


OKRES LIBEREC

areál kostela sv. Mikuláše ÚSKP ČR č. rejstříku 36765/5–4178

se st. p. č. 73, 74 a p. p. č. 46

Areál tvoří barokní kostel sv. Mikuláše stojící uprostřed starého hřbitova,

který je obklopený ohradní zdí s kovanými bránami a křížovou cestou.

Komplex, který od severu uzavírá barokní fara čp. 133, nalezneme ve střední

části obce mezi řekou Nisou a silnicí směřující do Chotyně.SOkA Liberec, AO Bílý Kostel, kn. 1, s. 120–129.

Kühn 1934, s. 305–310; UPČ I, 1977, s. 79; Tomší - Tomíček 1995, s. 3; Vydra - Šmídová

2002, s. 10.

kostel sv. MikulášeDnešní raně barokní kostel sv. Mikuláše byl postavený v letech 1679–1691

na místě starší stavby z roku 1352. Následné větší úpravy kostela proběhly

v letech 1749–1754 a v roce 1785, kdy byl rozšířen o nový presbytář. Kostel

dlouhou dobu sloužil jako sklad knih liberecké knihovny, dnes je využíván

pro organizování kulturních akcí.

Orientovaný jednolodní kostel s oválným závěrem kryje sedlová

střecha s plechovými šablonami. K severnímu průčelí přiléhá sakristie

a před západní průčelí předstupuje hranolová, v horní části osmiboká věž

zakončená plechovou cibulí s lucernou. U paty věže se nachází hlavní vstup

umístěný v půlkruhově zakončeném pískovcovém ostění. Klenák na ostění

nese reliéfní kartuši s datací: „1681“. Loď i presbytář prosvětlují segmentově

zakončená okna v profi lovaných pískovcových ostěních s klenáky. Jednotlivá

průčelí s hrubou omítkou člení hladké lizénové rámce světlého odstínu.

Na nárožích spodní části věže vystupuje z omítky armatura z pískovcových

kvádrů. Po obvodu kostela nalezneme řadu náhrobků a pamětních desek

z 18. a 19. století. (mo)

BÍLÝ KOSTEL NAD NISOU 27


fara čp. 133Barokní objekt fary čp. 133 postavený roku 1787 se nachází severně

od kostela na břehu řeky Nisy.

Zděný patrový dům obdélného půdorysu má mansardovou střechu krytou

eternitem. Jednotlivá průčelí opatřená hladkými omítkami jsou členěna

lizénovými pásy. Okenní otvory v přízemí a vstup na jižním průčelí lemují

v omítce naznačené šambrány. V patře jsou okna osazena v pískovcových

ostěních s klenáky. Před severní průčelí směřující k řece předstupuje

v ose umístěný rizalit ukončený sedlovou střechou. V něm se nachází

vstup posazený do pískovcového portálu s tesaným domovním

číslem a datací na klenáku: „NO133 / AO 1787“. Před vstupem

nalezneme terasu přístupnou krátkým schodištěm. (mo)

ohradní zeď s bránami a zastaveními křížové cestyMohutná ohradní zeď ohraničující celý areál je vystavěna ze smíšeného

zdiva opatřeného hrubou vápennou omítkou.

Korunu zdi kryje řada vyskládaných režných cihel. Vstup do areálu

umožňují dvě brány umístěné v jižní a západní části zdi. Hlavní jižní

zděnou bránu chrání stříška z betonových tašek. Stlačeným obloukem

zakončený otvor brány je osazen dvoukřídlými kovanými vraty. Později

proraženou bránu tvoří dvoukřídlá kovaná vrata zavěšená přímo

do ohradní zdi. Po obou stranách fary nalezneme ještě dvoje menší

vrátka. Po vnitřním obvodu zdi se nacházejí velmi poškozené terakotové

reliéfy křížové cesty a náhrobky ze zrušeného hřbitova. Další náhrobky

pocházející z 18. a počátku 19. století jsou včetně centrálního kříže

rozptýleny po celém areálu. (mo)

socha sv. Jana NepomuckéhoÚSKP ČR č. rejstříku 37874/5–4179

na p. p. č. 2294/1

Klasicistní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého je umístěna mezi

hřbitovní zdí a mostem přes řeku Nisu. Obecní kronika z roku 1836

se zmiňuje o dvou sochách sv. Jana Nepomuckého, z nichž jednu datuje

do roku 1816. Kühnova topografi e uvádí v souvislosti se sv. Janem

Nepomuckým pouze jednu sochu a datuje ji až rokem 1826.

Na pískovcovém stupni spočívá jednoduchý kvadratický sokl,

na který navazuje mírně se zužující dřík zakončený hlavicí s profi lovanou

půlkruhově vzdutou římsou. Dřík nese prolamované zrcadlo na jižní straně

a nečitelný relikt malovaného nápisu na straně severní. Na nástavci

stojí esovitě prohnutá socha světce. Svatý Jan Nepomucký oblečený

v kanovnické roucho drží v pravé ruce kvadrátek. Svůj pohled upírá k levé

v současné době uražené ruce, ve které patrně držel krucifi x. (mo)NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 512; SOkA Liberec, AO Bílý Kostel, kn. 1, s. 144.

Kühn 1934, s. 310.

areál zříceniny hradu RoimunduÚSKP ČR 42103/5–4180

se st. p. č. 188 a s částí p. p. č. 2107/1

Areál zříceniny hradu Roimundu se nachází na nevýrazné ostrožně

vrchu Velký Vápenný v nadmořské výšce 570 metrů. Areál je situován

nad vesnicemi Jítrava a Zdislava, jihozápadně od Liberce.

Jedná se o komplex, který tvoří relikty zdiva hradního jádra a v terénu

dodnes znatelný příkop se zdvojeným valem. Součástí hradního celku

je i zahloubená cisterna, kterou dodnes taktéž dobře rozpoznáme

v terénním reliéfu. Půdorys celého areálu je pravidelně oválný,

přizpůsobený tvaru okolního terénu, jehož přirozená fortifi kační

funkce na západním úbočí ostrožny byla plně využita.Sedláček, 1932, s. 233–235; Anděl - Kabíček 1959, s. 176–177; Durdík 2000,

s. 472–473; Heber, 2006, s. 332.


28 BÍLÝ KOSTEL NAD NISOU


OKRES LIBEREC

zdivo hradního jádraHrad Roimund byl vystavěn mezi lety 1342 až 1347 Janem z Donína.

Po polovině 15. století je již hrad uváděn jako pustý, přičemž období

zániku hradu lze předpokládat ve 30. letech 15. století v souvislosti

s husitským tažením. Existují však i domněnky o zboření hradu Lužičany,

kteří ho vykoupili nebo dobyli.

Původní dispozice hradu byla jednodílná. Hradní jádro tvořila plášťová

zeď, která plnila fortifi kační funkci hradby. Plášťovou hradbu oválného

tvaru, jejíž relikty se zachovaly v jihozápadní části areálu, obíhal

parkán. V severní části nádvoří plnil obytnou funkci rozměrný palác,

jehož nadzemní partie se dodnes nedochovaly a rozeznáme je pouze

jako antropogenní terénní reliéf. (rt)

příkop se zdvojeným valemObrannou funkci hradu kromě plášťové hradby navíc posiloval

vyhloubený příkop, který obíhal areál na jižní, východní

a severní straně.

Dnes je šířka dochovaných částí příkopu místy i deset metrů,

přičemž lze oprávněně předpokládat, že v době fungování

byl příkop ještě širší. Podle zpráv z 19. století mohla být čelní

strana příkopu vyzděna. Tato zeď příkop uzavírala v místech,

kde zabíhá do svahu. Materiál získaný při hloubení příkopu

byl využit pro navršení rozměrného valu podél

samotného příkopu. (rt)

BÍLÝ KOSTEL NAD NISOU 29


Údolní lánová ves se rozprostírá v hlubokém údolí řeky Smědé a je vzdálena přibližně tři kilometry východně od Hejnic.

Údolí bylo hustě osídlené již v 15. a 16. století. Obec založil příkazem ze dne 13. července 1594 majitel frýdlantského

panství svobodný pán Melchior z Redernu po opakovaných žádostech lužických kolonistů, aby jim zanechal k osídlení

les v horní části údolí. O devět let později, v listině ze dne 25. března 1603, nazvala Kateřina z Redernu nově založenou

osadu podle potoka pramenícího pod Smědavskou horou Bílým Potokem. Velkou zkázu vesnici přinesla třicetiletá válka

a násilná rekatolizace, která donutila mnoho zdejších obyvatel k emigraci. Počet osedlých se tehdy výrazně snížil. Během

18. a 19. století dochází opět k nárůstu počtu obyvatel. Maxima dosáhl na přelomu 19. a 20. století, kdy obec čítala 410

domů a 2 340 obyvatel. V 19. století zde byla vybudována přádelna, tkalcovna, sklárna, parní pila a další hlavně textilní

a sklářské podniky. V roce 1900 byla postavena železniční trať směřující z Hejnic do Bílého Potoka, která se napojuje

na trať vedoucí z Liberce. Další spojení obce s okolím zajišťuje silnice vedoucí ze Smědavy do Hejnic a Raspenavy z roku

1913, která Bílým Potokem prochází. Během první republiky k obci náležela osada Jizerka. V roce 1930 tu žilo 1 545 osob,

odsunem německého obyvatelstva po skončení druhé světové války se obec značně vysídlila. Počet obyvatel začal

narůstat příchodem nových osídlenců z vnitrozemí, ale přesto dosáhl pouze zhruba poloviny předválečného stavu.

Bílý Potok pod Smrkem


(Weissbach)

30 BÍLÝ POTOK POD SMRKEM


OKRES LIBEREC

kostel Nejsvětější TrojiceÚSKP ČR č. rejstříku 49791/5–5856

se st. p. č. 74

Kostel Nejsvětější Trojice postavený stavitelem J. Neusserem na místě

barokní kaple v letech 1888–1890 se nachází ve středu obce, v blízkosti školy.

Jednolodní historizující stavba s obdélným presbytářem se zkosenými

nárožími má obdélnou sakristii přistavěnou k východní straně kostela.

Sedlovou střechu kostela kryjí plechové šablony. V ose před severní průčelí

předstupuje hranolová věž se zapuštěným hlavním vstupem uvozeným

kamenným schodištěm. Nad nímž se nachází nika se sochou žehnajícího

Krista s nápisem na soklu: „Gewidmet 1890 / von Franzisca Pelz No 48 und / Theresia Finke No 198“. Jehlancovou střechu věže vrcholící křížem

s makovicí kryje plech. Podélná průčelí člení centrální mělké rizality.

V západním průčelí se nachází základní kámen s datací: „18 88“. (mo)ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2 261, s. 381–382.

Hagenauer 1911, s. 35–37; Metzger 1912, s. 85–86; UPČ I, 1977, s. 80; Tomší - Tomíček,

1995, s. 3; Sýkora 1997, s. 11; Anděl - Karpaš 2002, s. 109; Vlček 2004, s. 448.


na p. p. č. 1908

Barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1767 se nachází

ve středu obce, východně od kostela mezi dvěma lípami. V soupisu soch

hejnické farnosti je uvedeno, že dílo nechal před svým domem čp. 15

zhotovit místní rychtář Jan Kašpar Krause.

Na kamenném základu stojí mohutný jednoduše zdobený žulový podstavec

se zúženým dříkem a profi lovanou hlavicí. Podle Kühnovy topografi e býval

na podstavci dnes již zcela neznatelný nápis : „[Errichtet / von dem Schultheiss / Christoph Kasper / im J. 1767 /. Renoviert / im J. 1901 u. i. J. 1932]“. Pískovcová socha světce stojící na podstavci je ztvárněna

v kontrapostu pravé nohy s výrazným esovitým prohnutím. Oděna je

v kanovnickém rouchu tvořeném mimo jiné klerikou, rochetou a přes ramena

splývající almucí. Na hlavě má kvadrátek a v rukou drží krucifi x. (ok)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hejnice; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 509 a 701;

ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2 261, s. 383.

UPČ I, 1977, s. 80.

275

BÍLÝ POTOK POD SMRKEM 31


Ves založená přibližně na radiálním schématu pod jižními svahy Javorníku leží necelé čtyři kilometry severozápadně

od Hodkovic nad Mohelkou. Bohdánkov, jenž spadal pod dubské panství, je v písemných pramenech poprvé zmiňován

v roce 1538. O devět let později tu jsou uvedeni čtyři osedlí. Od roku 1624 náležel k lennímu statku zvanému Šest vesnic

s dvorem ve Vesci u Dehtár. K roku 1930 v obci žilo 89 obyvatel. Po druhé světové válce jejich počet jen mírně klesl.

V současnosti je Bohdánkov místní částí obce Bílá.

Bohdánkov obec Bílá


32 BOHDÁNKOV


OKRES LIBEREC


se st. p. č. 15/1 v k. ú. Petrašovice

Objekt čp. 2 z první poloviny 19. století se nachází ve svahu jižně od návsi.

Částečně roubený přízemní dům stojí na půdorysu písmene L. Hmota stavby

byla postupem času rozšířena o přístavbu na severním průčelí. Sedlové

střechy nestejné hřebenové výšky kryjí betonové tašky. Kvůli svažitému

terénu se vyzděný vyvýšený suterén částečně dostává do pozice přízemí.

Severní nižší křídlo tvoří zděné chlévy přístupné z jižního průčelí dvojicí dveří

svlakové konstrukce v jednoduchých pískovcových ostěních. Nad chlévy

se nachází roubená světnice. Roubení z velké části kryje svislé bednění.

Vyřezávaná podstávková konstrukce vynáší na dvorním průčelí přesahy stropních

trámů. Do světnice se vstupuje přes síň, která je přístupná novodobými dveřmi

z pavláčky na jižním dvorním průčelí. Jižní vyšší křídlo domu spočívá na zděném

přízemí a obsahuje roubenou komorovou část, do které se vstupuje také

přes pavlač. Štíty obou křídel členěné do dvou polí jsou jednoduše bedněné. (mo)Edel 2006, s. 99.


se st. p. č. 147 v k. ú. Petrašovice

Kaplička je situovaná ve středu obce, východně od návsi. Na památku svých

dvou zemřelých dětí ji kolem roku 1900 nechala postavit Anna Jarešová

z domu čp. 20.

Stavba obdélného půdorysu s trojbokým závěrem je zděná a omítaná.

Nároží i štít vstupního průčelí lemuje vlnkovitě tvarovaný pás. Na severním

a jižním průčelí jsou umístěna okna zakončená lomeným obloukem.

Půlkruhový vstup vyplňují jednokřídlé dveře a kovaná mříž. Kaplička

má sedlovou střechu krytou plechovými šablonami. Uprostřed střechy

se nachází čtyřboký, na koso postavený sanktusník se stanovou stříškou

ukončenou makovicí s křížem. (mo)Edel 2006, s. 99.

socha Panny MarieÚSKP ČR č. rejstříku 38634/5–4411

na st. p. č. 20 v k. ú. Petrašovice

Barokní pískovcová socha z roku 1778 pocházející z turnovské kamenické

dílny Chládků je situována na návsi ve středu obce.

Na pískovcovém stupni ohraničeném obrubníky spočívá kubický sokl s oblým

zrcadlem na jižní čelní straně, nad kterým se nachází tesaná datace: „1778“.

V rozích čelní strany nalezneme hůře čitelné starší provedení letopočtu:

„17 / 78“. Na sokl navazuje profi lovaný kvadratický dřík s volutovým

rozšířením ve spodní části. Na jeho jižní straně se nachází reliéf Ukřižování,

na východní reliéf sv. Linharta, na severní reliéf sv. Máří Magdaleny

a na západní reliéf sv. Floriána. Reliéfy světců údajně později vytvořil kameník

Josef Zeman z Tatobit. Na dřík nasedá hlavice zdobená profi lovanou římsou

s volutami a nástavcem. Socha Panny Marie Immaculaty stojí se sepjatýma

rukama na srpku měsíce a zemské sféře, kterou obtáčí had pojídající jablko.

Sochy andělů umístěné po stranách nástavce byly v minulosti zcizeny.

Pannu Marii se svatozáří o dvanácti hvězdách chrání plechový baldachýn

a kované ohrazení na čtvercovém půdorysu s brankou, na které se nalézají

iniciály: „M S“. (mo)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou.

Scheybal - Scheybalová 1985, s. 256, 259; Edel 2006, s. 99.

BOHDÁNKOV 33



Budíkov obec Všelibice

Údolní lánová ves se rozprostírá v západní části bývalého dubského panství, přibližně jeden kilometr severně od Všelibic.

Původně se jednalo o samostatný svobodný statek s menším šlechtickým sídlem. Do roku 1497, kdy Budíkov poprvé

uvádějí písemné prameny, je jako majitel statku zmiňován Hanuš Cedlic z Cedlic. Až do zrušení patrimoniální správy

v roce 1848 byl Budíkov součástí dubského panství. V roce 1930 měla vesnice 163 obyvatel, ale po druhé světové válce

se jejich počet snížil téměř o polovinu. Nyní Budíkov administrativně spadá pod Všelibice.

34 BUDÍKOV


OKRES LIBEREC


na st. p. č. 95 v k. ú. Všelibice

Dům čp. 3 pocházející údajně z přelomu 17. a 18. století se nachází

ve svahu, ve střední části obce, západně od hlavní komunikace.

Přízemní zděná částečně roubená stavba stojí na obdélném půdorysu.

Svým východním podélným průčelím směřuje ke komunikaci. Půdorys

rozšiřuje novodobá zvýšená přístavba s pultovou střechou přiléhající

k západnímu průčelí. Zděné přízemí je opatřeno ve větší části plochy hrubou

jádrovou omítkou, zbylé části jsou hladké. Sedlovou střechu kryjí eternitové

šablony. Na východním průčelí se nad chlévním dílem nachází roubené

komorové polopatro. Druhou roubenou komoru nalezneme

v severozápadním nároží půdorysu domu. Ostatní hospodářské prostory

jsou zděné a valeně klenuté. Štíty na severním a jižním průčelí pokrývá

jednoduché svislé bednění. (mo)

Edel 2006, s. 101.

sousoší Nejsvětější TrojiceÚSKP ČR č. rejstříku 29442/5–4509

na p. p. č. 343 v k. ú. Všelibice

Pískovcové sousoší Nejsvětější Trojice vztyčené roku 1865 je umístěno

ve středu obce, u plotu před domem čp. 34. Na zakázku rolníka Jana

Kolomazníka ji vypracoval kameník Matěj Beran z nedalekého Lesnovku.

Na kamenném stupni spočívá vysoký kubický sokl. Na západní straně

soklu je v nápisovém poli vytesán text: „Tato Socha ke cti / a chvale Boži Zřizena / od Jana Kolomaznika / Rolnika v Budikově N [34] / 1865“. Na sokl navazuje dřík s reliéfy ve výklencích. Na západní straně

se nachází reliéf sv. Jana Nepomuckého, na jižní straně reliéf sv. Floriána

a na severní reliéf sv. Václava. Na východní straně je umístěn tesaný nápis:

„Pracoval Mati Beran. / Sochař z Lesnovka. 17 let Star.“. Samotnou

skulpturu nese hlavice s profi lovanou římsou. Sousoší má podobu tzv.

Gnadenstuhlu tedy Trůnu milosti. Bůh Otec klečí na sféře, v rozpažených

rukách drží břevno kříže, na kterém spočívá Kristovo tělo. U paty kříže

se nachází holubice Ducha Svatého. Na horním břevnu kříže čteme

titulaturu: „IИ / RI“. Celé pestře polychromované sousoší chrání drobná

plechová střecha v podobě baldachýnu. (mo)Scheybal - Scheybalová 1985, s. 296, 302; Jubilejní noviny 9. 8. 1997, s. 4, 9;

Edel 2006, s. 101.

BUDÍKOV 35



Údolní lánová ves založená na místě staršího, pravděpodobně lužickosrbského osídlení je poprvé písemně doložená

v roce 1346 v míšeňských matrikách. Rozkládá se ve Frýdlantském výběžku, v širokém údolí Bulovského potoka. Obec

leží přibližně sedm kilometrů severovýchodně od Frýdlantu. Až do 17. století byla Bulovka rozdělena na dvě části,

z nichž jedna náležela k frýdlantskému a druhá ke grabštejnskému panství. Na obou těchto částech, později nazývaných

Horní a Dolní Bulovka, vznikly lenní statky. K majitelům Horní Bulovky patřili Maxenové, Würissové, císařský fořtmistr

Jan Samuel Klueg a Jan Jiří Dachhauser z Heroldsteinu, za jehož državy statek postupně upadal. Dolní Bulovku měl

v držení po rodu Maxenů Johann z Scharfsödtu, bratři Griesselové a Weissbachové. I tento statek začal na sklonku

16. století upadat. Ve druhé polovině 17. století obě državy odkoupil a spojil hrabě Gallas, majitel frýdlantského panství.

Jako na mnoho jiných dolehla i na Bulovku třicetiletá válka, rozsáhlá náboženská emigrace (vesnici opustilo na 181

poddaných, z nichž většina nalezla útočiště v sousedním Sasku) a stoupající povinnosti poddaných. To vše vedlo k aktivní

účasti místních obyvatel na povstání proti vrchnosti, které v letech 1679–1687 vedl řasnický kovář Andreas Stelzig. Během

18. století se vesnice vzpamatovávala z prožitých útrap. V roce 1790 zde už stálo 131 domů, v roce 1845 v Bulovce žilo

1 173 a v roce 1869 dokonce 1 695 obyvatel. Ti se stále živili převážně zemědělstvím (v 19. století zde stál ovčín, poplužní

dvůr a mlýn), ale začalo se rozvíjet i domácí tkalcovství. Další rozvoj obce přineslo vybudování silnic do Krásného

Lesa v roce 1893, do Dolní Oldříše mezi lety 1895–1898 a do Arnoltic v roce 1913. Od počátku 20. století začal mírně

klesat počet zdejších obyvatel, ale zvrat nastal po skončení druhé světové války a po odsunu německého obyvatelstva.

Obec se nepodařilo dosídlit, počet obyvatel se oproti roku 1930, kdy zde žilo 1 081 osob, snížil více než o polovinu.

Během padesátých let 20. století proto ženijní vojsko mnoho opuštěných domů zbouralo.

Bulovka(Bullendorf)

36 BULOVKA


OKRES LIBEREC

areál kostela sv. Archanděla MichaelaÚSKP ČR č. rejstříku 19908/5–4182

se st. p. č. 136, 137, 138 a p. p. č. 218

Areál kostela sv. Archanděla Michaela leží v dolní třetině obce, při cestě

ke hřbitovu. Tvoří ho kostel, márnice, fara čp. 5 s hospodářskou budovou

a ohradní zeď s bránou. Před ohradní zdí západně od kostela vpravo

od vedlejší vstupní brány stojí pískovcový kříž z roku 1836 s litinovým

korpusem ukřižovaného Krista. Kříž není památkově chráněn,

ale dotváří charakter celého areálu.ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2 261, s. 40, 46.

Hagenauer 1911, s. 111–115; Metzger 1912, s. 40–41; Matzig 1928, s. 201–204; UPČ I,

1977, s. 151; Tomší - Tomíček 1995, s. 4; Strnad 1996, nestr.; Sýkora 1997, s. 11;

Anděl - Karpaš 2002, s. 218; Kracíková - Belling 2003, s. 40–43; Švejda 2004, s. 34;

Hausmann b. d., nestr.

kostel sv. Archanděla MichaelaBarokní kostel sv. Archanděla Michaela je situován ve středu celého areálu.

Svou současnou podobu získal po radikální přestavbě provedené nejspíše

podle projektu pražského stavitele Jacoba Schödla (1688 nebo 1699–1751)

v první polovině 18. století (1721–1728 a 1744–1747). Poslední větší úpravy

kostela proběhly v roce 1891. První přímý doklad o původním zdejším

svatostánku pochází z roku 1381 z frýdlantského urbáře. Jediným dodnes

dochovaným hmatatelným gotickým prvkem je okenní otvor na jižní straně

lodi, který byl odkryt při nedávných opravách.

Kostel je zděnou jednolodní orientovanou stavbou obdélného půdorysu

s půlkruhově zakončeným presbytářem. K severnímu průčelí je přistavěna

čtvercová sakristie a k jižnímu přiléhá čtvercová předsíň s hlavním vchodem.

Dominantu kostela tvoří hranolová věž, v níž je umístěn boční vstup. Věž, která předstupuje před západní průčelí, kryje zvonovo stanová střecha zakončená makovicí s korouhví a křížem. Loď a presbytář kryje sedlová, nad kněžištěm zvalbená střecha vyskládaná plechovými, na koso položenými

šablonami. Fasádu stavby člení lizénové rámce a ostění oken. (ok)

BULOVKA 37



fara čp. 5Barokní fara čp. 5, která je součástí ohradní zdi obíhající okolo hřbitova,

se nachází jižně od kostela.

Přízemní zděná stavba se zobytněným podkrovím stojí na obdélném

půdorysu. Mansardovou střechu se středovým vikýřem kryjí eternitové

šablony. Hladkou bílou omítku zdobí červeně vyvedené rámce kolem

okenních otvorů a vstupních portálů. Stejným červeným nátěrem

jsou opatřeny také lizénové rámce, které doplňuje bosáž na nárožích

a na jihovýchodní straně objektu. (ok)

hospodářská budovaHospodářská budova je situována jihovýchodně od fary. Představuje

nejjižnější stavbu celého areálu kostela sv. Archanděla Michaela.

Přízemní objekt obdélného půdorysu vystavěný ze smíšeného zdiva stojí

rovnoběžně s budovou fary. Stavbu, která se nachází v havarijním stavu,

provizorně zastřešuje dřevěná pultová střecha. (ok)

márniceMárnice situovaná severně od kostela je vestavěna do ohradní zdi.

Zděná přízemní obílená stavba má čtvercový půdorys. Valbovou střechu

kryjí tašky bobrovky. Segmentově zakončený vstup do objektu se nachází

na jižním průčelí, které se obrací ke kostelu. Jednoduché dřevěné rámové

dveře s keramickou klikou zdobí prořezávaný kříž. (ok)

ohradní zeď se zastaveními křížové cestyOhradní zeď obíhá bývalý hřbitov, který se rozprostíral kolem kostela.

Hrubě omítnutou zeď vystavěnou ze smíšeného zdiva kryje koruna

vyskládaná z tašek bobrovek. V celé délce zdi je symetricky rozmístěno

čtrnáct zastavení křížové cesty. Jedná se o výklenkové kapličky s pultovou

střechou krytou také taškami bobrovkami, které převyšují korunu ohradní

zdi. V hlubokých nikách bývaly umístěny na plechu malované výjevy

z Kristova života. Malby vytvořil v roce 1830 H. Schäfer. Do současnosti

se jich dochovalo pouze několik a jsou silně zkorodované. (ok)

38 BULOVKA


OKRES LIBEREC

bránaVe východní části ohradní zdi ve směru do vesnice je umístěna hlavní

vstupní brána vedoucí do prostoru bývalého hřbitova. Bránu s kostelem

spojuje chodník vyskládaný ze zámkové dlažby.

Širokou zděnou bránu tvoří masivní postranní pilíře s vyzděným

segmentovým obloukem. Bránu kryje valbová stříška vyskládaná z tašek

bobrovek, která je posazena z východní strany na profi lované korunní

římse a ze západní strany na rovném dřevěném překladu. Bránu vyplňují

dvoukřídlá novodobá kovová vrata. (ok)

kříž ÚSKP ČR 25868/5–4183

na p. p. č. 2945

Kříž byl pravděpodobně postaven z nákladu místního sedláka Josefa Jäckla

v roce 1805. Stojí před domem čp. 2 v dolní třetině obce, východně od hlavní

brány vedoucí do areálu kostela sv. Archanděla Michaela.

Pískovcový podstavec krucifi xu orientovaného na jih tvoří nízký kvadratický

sokl, na který nasedá zúžený hranolový dřík opatřený bílým nátěrem.

Ten přechází v hlavici, kterou ukončuje profi lovaná volutová římsa. Kovaný

kříž s plechovým, silně zkorodovaným korpusem ukřižovaného Krista

vychází z nástavce zdobeného palmetami. Sokl i dřík zdobí novodobě

nastříbřené štukové ornamenty. Hlavice je opatřena zavěšenou

kovovou lucernou. (ok)Matzig 1928, s. 321; UPČ I, 1977, s. 151.

BULOVKA 39


Černousy (Tschernhausen)


Lánová ves Černousy založená pravděpodobně na starším osídlení se nachází v nejsevernějším cípu Frýdlantska, při někdejší

zemské hranici Čech, Saska a Pruska, asi osm kilometrů severně od Frýdlantu. Nejstarší písemná zmínka o obci je z roku 1385,

kdy je zmiňován místní šlechtic Heynecke z Černous. Poté zdejší lenní statek držela drobná venkovská šlechta. Vystřídali se tu

Rackwitzové, Kottwitzové, Gersdorfové, Miltitzové a Schweinichenové. Tito držitelé lenního statku sídlili v běžných selských

usedlostech. Až v kupní smlouvě z roku 1584 se uvádí rytířské sídlo s pivovarem, sladovnou a ostatními budovami. V letech

1663–1664 državu odkoupili Gallasové, majitelé frýdlantského panství. V té době žilo v obci pouhých 39 osob. Další pohromou

pro Černousy byl ničivý požár roku 1671 a útěk luteránských obyvatel do Lužice v roce 1677. Přes všechny útrapy se obec vzpamatovala

a roku 1790 v ní bylo již 32 usedlostí, jejichž obyvatelé pracovali převážně na poplužním dvoře Clam-Gallasů. Až do poslední

čtvrtiny 19. století zůstávaly Černousy ve stínu blízké obce Ves, dokonce neměly ani vlastní kostel a školu. Tehdy došlo k vybudování

železniční trati spojující Frýdlant a Zhořelec. Černousy se staly poslední stanicí na české straně a logickým dopravním centrem

pro celé okolí. I kvůli dobrým dopravním podmínkám se zde rozšířil dřevozpracující průmysl. Český název obce Černohousy byl

roku 1924 změněn na dnešní podobu Černousy. V roce 1930 zde žilo 268 obyvatel. Po druhé světové válce a odsunu německého

obyvatelstva nebyla obec pro svou odlehlou polohu zcela dosídlena a její vývoj dodnes víceméně stagnuje.

40 ČERNOUSY


OKRES LIBEREC

areál bývalého zámku ÚSKP ČR č. rejstříku 46664/5–4191

se st. p. č. 2/3

Areál nacházející se severovýchodně od středu obce tvoří objekty

hospodářské budovy, sýpky a správní budovy uskupené po obvodu

obdélného dvora. Celému prostoru dominoval barokní zámek postavený

majitelem panství Filipem Josefem Clam-Gallasem v roce 1793. Ten byl

v roce 1808 rozšířen a po roce 1838 používán správou clam-gallasovského

velkostatku. Od roku 1886 zde Německý horský spolek pro Ještědské

a Jizerské a hory pořádal chlapecké tábory. Zámek, který po roce 1945

přešel do majetku státního statku, byl v roce 1984 zdemolován.ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 373–374.

UPČ I, 1977, s. 187; Anděl a kol. 1984, s. 73–74; Anděl - Karpaš 2002, s. 211;

Musil - Plaček - Úlovec 2005, s. 47–49.

hospodářská budova čp. 22Původní dvůr je připomínán již roku 1385. Dnešní klasicistní

hospodářská budova čp. 22 postavená stavitelem Frantzem Thunem

(Thumem) roku 1808 se nachází na severní straně areálu.

Patrová zděná stavba dlouhého obdélného půdorysu má valbovou

střechu krytou plechovými šablonami. Smíšené zdivo kryjí silně

poškozené vápenné omítky. Jednotlivá průčelí člení jednoduché

průběžné římsy. Část okenních a dveřních otvorů v přízemí

je osazena žulovým ostěním. Přízemí budovy je, na rozdíl

od zastropeného patra, plackami a valenými klenbami sklenuto

do pasů. Celý objekt se nachází v havarijním stavu. (mo)

ČERNOUSY 41



kaple sv. Jana Nepomuckého ÚSKP ČR č. rejstříku 24992/5–4192

se st. p. č. 6

Klasicistní kaple z roku 1797, postavená stavitelem Frantzem Thunem

(Thumem) podle návrhu Antona Otta, se nachází severovýchodně

od středu obce při cestě vedoucí do bývalého zámku. Kaple byla zřejmě

součástí širšího zámeckého areálu, neboť písemné prameny ji uvádějí

jako zámeckou kapli.

Zděná budova má kruhový půdorys s obdélnými přístavky předsíně

a presbytáře v severojižním směru. Vstupní průčelí vrcholí zaoblenou

atikou, ve které se nad segmentově zakončeným oknem nachází

obdélný otvor pro zavěšení zvonu. Hlavní vstup, umístěný v pravoúhlém

pískovcovém ostění, je osazen profi lovanými dvoukřídlými dveřmi rámové

konstrukce. Klenák v nadpraží nese iniciály donátora Kristiána Filipa

Clam-Gallase: „CG“. Severní průčelí bez okenních otvorů zakončuje

nízký trojúhelný štít. Prostor prosvětlují okna v segmentových otvorech

lemovaných štukovými šambránami. Fasádu člení hladké štukové plochy

lizén a okenních šambrán střídané plochou tmavší hrubé omítky. Předsíň

a presbytář jsou zaklenuty valenými klenbami, středová část kupolí

s lucernou. Střechy kryjí na červeno natřené plechové šablony. (mo)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Ves.

Hagenauer 1911, s. 86–87; Metzger 1912, s. 63–64; UPČ I, 1977, s. 187; Sýkora 1997,

s. 22; Anděl - Karpaš 2002, s. 211–212.

sýpka čp. 23Budovy sýpky čp. 23 uzavírají areál od východu.

Dvě zděné omítané budovy stojí na oktogonálním půdorysu.

Zastřešení budov chybí. Na koruně zdiva se nachází torzo novodobé

příhradové střešní konstrukce. Obě části sýpky spojuje krček s torzem

sedlové střechy. Na severu a jihu k sýpkám přiléhají nižší zřícené

boční přístavby. Celý objekt se nachází ve fázi zániku. (mo)

správní budovanení součástí ÚSKP ČR, zpracován návrh na její doprohlášení k areálu

se st. p. č. 1

Klasicistní patrová zděná stavba obdélného půdorysu uzavírá areál

od západu.

Jednotlivá průčelí s hladkou omítkou zdobí průběžné římsy a na nárožích

lizénové pásy. Valbovou střechu krytou taškami bobrovkami a členěnou

volskými oky ukončuje dřevěná věžička s lucernou a makovicí.

Od východu k budově přiléhá novodobá přístavba. Celý objekt

je neudržovaný a nachází se v havarijním stavu. (mo)

42 ČERNOUSY


OKRES LIBEREC

Český Dub

Město Český Dub leží dvanáct kilometrů jihozápadně od Liberce mezi Ještědským potokem a říčkou Rašovkou na zvlněném hřbetu,

který vybíhá v jižní části v zámeckou ostrožnu. Severně od Českého Dubu se zvedají pláně pod Ještědským hřebenem a jižním

směrem pokračuje k Jizeře hluboké údolí řeky Ještědky a Mohelky. Historické jádro města je chráněno jako městská památková zóna.

Historie Českého Dubu sahá až do románského období. Město patří k nejstarším sídlům v současném Libereckém kraji. Vzniklo jako

tržní osada na vyvýšenině při kupecké stezce vedoucí z Prahy do Lužice. Kníže Vladislav I. daroval roku 1115 toto území v povodí

Mohelky benediktinskému klášteru v Kladrubech. Význam tohoto osídlení dokládá nález pozůstatků románského kostela s apsidou

a hřbitovem. Novým majitelem území se stal v roce 1237 Markvartic Havel z Lemberka, který na místě ostrožny ve čtyřicátých letech

13. století vybudoval pro rytířský a špitální řád johanitů opevněný klášter, tzv. komendu s kaplí sv. Jana Křtitele, patrona řádu.

Současně s ním vzniklo i poddanské město s kostelem sv. Ducha, při němž stál roubený špitál. Trhové městečko neslo původně

jméno Nová Světlá (ve vztahu ke Staré Světlé, dnešní Světlé pod Ještědem), postupně však převážilo původní jméno Dub, zatímco ves

severně od města se nazývala Starý Dub. V roce 1373 je Dub již doložen jako právní město (civitas). V roce 1425 jej obsadila husitská

vojska Jana Čapka ze Sán a v roce 1429 byla johanitská komenda během tažení Prokopa Holého na Žitavu zničena. Město ve druhé

polovině 15. století pustošila lužická vojska a požáry. Od roku 1490 započal nový majitel panství Jan z Vartemberka s obnovou

města a stavbou hradu na místě vyhořelé komendy. Od roku 1552 se do historie Dubu začal významně zapisovat Jan z Oppersdorfu,

(Böhmisch Aicha)

ČESKÝ DUB 43



který přestavěl pozdně gotický hrad na reprezentativní renesanční zámek. V první polovině šedesátých let 16. století nechal postavit

radnici a městu udělil privilegia. Ze sedmdesátých let 16. století pochází kostel Nejsvětější Trojice, v roce 1579 byl rovněž dokončen

katolický kostelík (kaple sv. Jana) a špitál v areálu zámku. Za vlády Smiřických (od roku 1591) i Albrechta z Valdštejna (od roku 1622)

přestal být Dub sídelním městem. Po smrti vévody Albrechta, kdy se na zámku usídlil hrabě Ludvík Hektor Isolani, i za následného

působení vídeňského kláštera augustiniánek již město ztrácelo na významu. Pohromou se stal požár v osmdesátých letech

17. století, který zničil kostel, špitál, radnici, školu a mnoho domů. Na sklonku 18. století se začíná ofi ciálně užívat názvu Český

Dub (Böhmisch Aicha). V roce 1838 dubské panství zakoupil šlechtický rod Rohanů a v téže době začíná město rozvíjet schopný

textilní podnikatel Franz Schmitt pocházející z Broumova. Prosperující fi rma řízená z Českého Dubu patřila k významným textilním

podnikům monarchie a Schmittův podnikatelský duch se promítal i do stavební podoby města. Rozsáhlé škody způsobily dva velké

požáry v letech 1855 a 1858, kdy byl zničen zámek a velká část obytných budov. V dosud převážně českém městě rostl od 17. století

počet německých obyvatel. Na konci 19. století byl Český Dub na vrcholu průmyslového rozvoje. Společně s Malým Dubem měl

v roce 1890 2 715 obyvatel, přitom Schmittova továrna zaměstnávala 2 500 osob. Převahu získalo německy mluvící obyvatelstvo.

Národnostní poměr se vyrovnal v roce 1910 a v roce 1918 se již k české národnosti přihlásilo více obyvatel. Za první republiky město

relativně stagnovalo, protože bylo odříznuto od železnice i hlavních silnic. Velkou tragédii znamenalo v roce 1938 začlenění převážně

českého Českodubska do Třetí říše. Po osvobození města v roce 1945 došlo k následnému odsunu německého obyvatelstva,

což mělo za následek silný pokles místní populace i počtu domů. Po roce 1948 dochází k celkovému úpadku a devastaci městských

památek a částečnému narušení městského urbanismu. Teprve počátkem devadesátých let započal nový kulturní a společenský

rozvoj města, na němž měl velkou zásluhu objev sklepních prostor johanitského kláštera v roce 1991. Další unikátní nález pochází

z archeologického výzkumu v roce 2003, kdy byly na johanitském konventním hřbitově v areálu komendy nalezeny kosterní

pozůstatky a dvojramenný ostatkový kříž s bronzovým korpusem ukřižovaného Krista osazený drahými kameny.

44 ČESKÝ DUB


OKRES LIBEREC

areál kostela sv. DuchaÚSKP ČR č. rejstříku 14737/5–4197

s p. č. 688, 689, 690, 691 a na části p. č. 693

Areál kostela sv. Ducha se nachází v Kostelní ulici jihozápadně od náměstí

Bedřicha Smetany. Tvoří ho kostel, budova děkanství čp. 9/IV, ohradní zeď

a brána. Do roku 1681 se kolem kostela rozprostíral městský hřbitov

a poté děkanská zahrada. Areál je součástí městské památkové zóny.NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 619.

Schiller 1898, s. 179–198; Ressel, 1903–1905, s.687–690; Šimák 1909, s. 12–20;

UPČ I, 1977, s. 212; Anděl - Technik 1991, s. 142–145; Kuča 1996, s. 560–561;

Panáček - Panáček 2001, s. 89; Vlček 2004, s. 469–470; Edel 2006, s. 32–36.

kostel sv. Ducha Původně gotický kostel sv. Ducha byl postavený po roce 1237.

I s patrociniem je poprvé zmíněný roku 1291. Po zániku kostela v areálu

johanitské komendy sloužil kostel sv. Ducha i pro potřeby řádu.

Po poničení při husitských bouřích došlo ke konci 15. století k jeho

rekonstrukci. Stavbu patrně vedl zhořelecký městský stavitel Konrád

Pfl üger. V 60. letech 16. století nechal Jan z Oppersdorfu k objektu

přistavět západní část o dvou polích, kterou opatřil samostatným

vchodem. Ta poté sloužila pro katolické věřící. Původní část kostela

užívali utrakvisté. Obě části zřejmě oddělovala příčná zeď. V letech 1647

a 1694 svatostánek vyhořel. Po druhém požáru byl kostel opět prodloužen

západním směrem a propojen s městskou hradbou. Zásluhou pražského

stavitele Jana Václava Pánka († 1704) nebo jeho syna Jana Šimona Pánka

(Panetia) (kol. 1654–1734) získal v letech 1694–1695 současnou barokní

podobu. Kamenické práce provedl Václav Zůna.

Orientovaná jednolodní stavba má nepravidelný pětiboký presbytář,

který kryje plechová sedlová střecha s valbovým zakončením na východní

straně. K severní straně presbytáře je přistavěna mohutná hranolová věž,

v jejímž přízemí se nachází sakristie. Věž zakončuje oplechovaná cibulová

báň s polygonální lucernou, makovicí a křížem. Jižní průčelí kostela člení

čtyři opěráky. Při barokních úpravách doplnily severní průčelí lodi dvě

oratoře a předsíň. Na bočních kostelních průčelích je osazeno více vstupů,

což je dáno výše zmíněným historickým a stavebním vývojem stavby.

Vchod vedoucí ze sakristie do presbytáře zdobí zajímavý pozdně gotický

baldachýnový portál. (ok)

budova děkanství čp. 9/IVBudova děkanství čp. 9/IV, která je vstupním průčelím orientovaná

do Kostelní ulice, se nachází východně od kostela sv. Ducha. Původní farní

budovu, která v roce 1647 vyhořela, nahradila novostavba z let 1651–1652

se zděným přízemím a roubeným patrem. I tu však zničil další požár,

který postihl město v roce 1694. Stávající budova byla dle literatury

postavena stejně jako kostel v letech 1694–1695 podle projektu

pražského stavitele Jana Václava Pánka († 1704) nebo jeho syna Jana

Šimona Pánka (Panetia) (kol. 1654–1734). Kamenické práce měl provést

stejně jako u kostela Václav Zůna. Následnými úpravami získal objekt

dnešní klasicistní podobu.

Děkanství je patrovou stavbou obdélného půdorysu, kterou kryje valbová

střecha vyskládaná z tašek bobrovek s plechovými lemy. Hladkou čelní

fasádu člení ostění oken odlišná u obytné a hospodářské části a patrová

římsa. Vstup do děkanství osazený historickými dvoukřídlými dveřmi

rámuje jednoduchý pravoúhlý kamenný portál. Nad ním se nachází nika,

kterou původně vyplňovala socha sv. Floriána. (ok)

ČESKÝ DUB 45


ohradní zeďOhradní zeď uzavírala areál ze severní a části z jižní strany.

Západní hranici areálu tvoří městské hradby, východní budova

děkanství a vstupní brána. Ze severní části zdi se do současnosti

dochovaly pouze fragmenty.

Zeď opatřená korunou z tašek bobrovek je vyzděna ze smíšeného

a částečně omítaného zdiva. V jižní části ji prolamuje segmentově

zakončený vstup do areálu, jehož výplň tvoří dřevěná

jednokřídlá vrata. (ok)

bránaNa jihovýchodní nároží budovy děkanství navazuje brána z roku 1735,

která tvoří spojnici mezi ním a tzv. Malodubskou školou. Vznikla

při barokní úpravě areálu, kdy nahradila původní dřevěnou stavbu.

Je situována jihozápadně od kostela a uzavírá z Kostelní ulice vstup

do celého areálu.

Zděný omítaný objekt má vjezd uprostřed a malé branky po stranách.

Do současnosti se dochovala pouze levá branka (z pohledu z Kostelní

ulice). Pravá zanikla při rozšíření budovy děkanství. Vjezd tvoří půlkruhový

pískovcový portál s klenákem. Svislé části vjezdu představují sloupy

zakončené profi lovanými hlavicemi, které zdobí čtyřlistá rozeta. Patky

sloupů jsou vyklenuté dovnitř průjezdu. Brána vrcholí neomítaným

trojúhelným štítem odděleným profi lovanou římsou s volutami, koulemi

na pilířkách a vrcholovým křížem. V nice umístěné ve středu štítu

vidíme pískovcovou sochu sv. Vojtěcha. Literatura uvádí i sv. Prokopa,

či sv. Mikuláše. Nad nikou se v ozdobné pásce nachází vytesaná a černě

zvýrazněná datace: „Anno 1735.“. Postranní branku rámuje pravoúhlý

kamenný portál s uchy. (ok)


46 ČESKÝ DUB


areál kostela Nejsvětější TrojiceÚSKP ČR č. rejstříku 31680/5–4196

s p. č. 975, 976, 977, 978, 980

Areál hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice se nachází na vyvýšenině,

severně od náměstí Bedřicha Smetany, za bývalými hradbami.

Jeho součástmi jsou kostel, architektonicky totožně provedené kaple

a márnice, hrobka českodubské průmyslnické rodiny Schmittů.

Zmíněné stavby obklopuje hřbitov a celý areál, který je součástí

městské památkové zóny, uzavírá ohradní zeď.Schiller 1898, s. 187–188, 197; Ressel, 1903–1905, s. 690–691; Šimák 1909,

s. 22–24; UPČ I, 1977, s. 212; Anděl - Technik 1991, s. 154–155; Kuča 1996, s. 562;

Edel 2006, s. 70–71; Hnojil 2008, s. 160.

kostel Nejsvětější TrojicePrvní písemná zmínka o hřbitovním kostele Nejsvětější Trojice

vystavěném po roce 1570 nalezneme v urbáři dubského panství z roku

1590. Tento objekt, který pravděpodobně v době svého masového

příchodu do města využívali němečtí luteráni a od rekatolizace němečtí

katolíci, byl za třicetileté války zřejmě téměř zničen. Zůstalo nejspíše

zachováno pouze západní vstupní průčelí. Současnou raně barokní

podobu kostel získal nejpozději v roce 1681. Nechali jej postavit Norbert

Knauth z Fahnenschwungu (majitel dvora v Hořením předměstí Dubu)

a Cyril Agricola z Limburku (pán na Rovni) jako poděkování za to,

že za velké morové epidemie v 70. a 80. letech 17. století nebyly

postiženy jejich rodiny.

Zděná jednolodní orientovaná stavba obdélného půdorysu má

odsazenou apsidu kruhového tvaru, která je částečně zapuštěna

do hmoty lodi. Sedlovou střechu se zvalbením nad presbytářem kryje

plech, který v 60. letech 20. století nahradil původní šindelovou krytinu.

Ve východní části lodi na střechu nasedá oktogonální lucerna s cibulovou

bání, makovicí a vrcholovým křížem. K severnímu průčelí je přistavěna

přízemní sakristie s valbovou střechou rovněž krytou plechem. Kostelní

loď prosvětlují segmentově zakončená okna zasazená v kamenných

ostěních. Hlavní vstupní průčelí vrcholí dvouetážovým po stranách

probíraným štítem s trojúhelným zakončením. Štít je ve spodní části

opatřený prázdnou nikou zasazenou do lizénového rámce. Nad vstupním

portálem se pod zazděným oknem nachází kamenná deska s vytesaným

nápisem: „ÆTERNO TOTIVS VNIVERSITATVS / AVCTORI / TRINO ET VNI / IVSTITIÆ ET PROVIDENIÆ ABVSSO / MISERICORDIE PATRI PRINCIPIO ET / FINI EX QVO PER QVEM ET IN QVO SVNT / OMNIA / [ANNO 1681]“.

Po obvodu kostela jsou osazeny kamenné náhrobky pocházející většinou

z 19. století a na severním průčelí se nalézá pamětní deska připomínající

smrt tří pruských vojáků roku 1866. (ok)

kaple Nejsvětější TrojiceJihozápadně od kostela Nejsvětější Trojice, u vstupu na starší část

hřbitova, se nachází hřbitovní kaple stejného zasvěcení jako kostel.

Stavba situovaná u jihozápadního nároží ohradní zdi hřbitova

tvoří architektonický protipól márnice. Objekt vybudoval roku 1719

na své náklady dubský konšel Václav Paul.

Zděná přízemní stavba se sedlovou střechou krytou plechem stojí

na téměř čtvercovém půdorysu. Jižní průčelí objektu orientované

směrem k městu zakončuje trojúhelný po stranách probíraný štít

ozdobený volutami a lizénami. Ve středu průčelí se nachází obdélné

okno v jednoduchém pískovcovém ostění vyplněné kovanou mříží,

nad kterým je umístěná pískovcová deska se zbytky nápisu: „Zu Ehren der Allerheiligsten Dreyfal- / tigen [---] / [---] / [---] / [---] / [---]”.

Po stranách okna se nacházejí dva pilastry, s patrnými zbytky modré

polychromie. Vstup do kaple osazený v jednoduše profi lovaném

pískovcovém ostění s uchy je situovaný na východním průčelí.

Dvoukřídlé dřevěné dveře zdobí kované panty. (ok)

OKRES LIBEREC

ČESKÝ DUB 47


márniceBarokní márnice vystavěná na počátku 18. století pravděpodobně

sloužila i jako kostnice a po architektonické stránce tvoří protipól kaple.

Nachází se jižně od kostela Nejsvětější Trojice přimknutá ke hřbitovní zdi.

Před rozšířením hřbitova o východní část tvořila jeho jihovýchodní nároží.

Márnice je zděnou přízemní stavbou čtvercového půdorysu se sedlovou

střechou krytou plechem. Jižní průčelí objektu orientované směrem

k městu zdobí trojúhelný štít s volutami a centrální nikou.

Pod ní se nachází zazděné obdélné okno. Vstup do márnice situovaný

na západním průčelí tvoří jednoduché pískovcové ostění s uchy

a kapkami. Na hladké omítce jsou místy patrné zbytky modré

polychromie. K východnímu průčelí budovy přiléhají tři pískovcové

obdélné náhrobní desky. Z čelního pohledu pravou desku zdobí reliéf

latinského kříže, prostřední pokrývá souvislý téměř nečitelný nápis. (ok)

hrobka rodiny SchmittůDominantu novější části hřbitova představuje historizující hrobka rodiny

Schmittů situovaná východně od kostela. Roku 1873 ji podle plánů

vídeňského architekta Carla Tietzeho vybudoval liberecký stavitel

Gustav Sachers (1831–1874). Sochařskou výzdobu hrobky vytvořil v roce

1876 drážďanský sochař Franz Schwarz.

Hrobka je zděnou centrálou postavenou na přibližném půdorysu řeckého

kříže. Přístup umožňuje z východní strany dvouramenné schodiště

zdobené balustrádou a vedoucí k antikizujícímu portiku s dvojicí dórských

sloupů. Na podestě schodiště trůní pískovcová socha Madony. V suterénu

hrobky se nachází krypta. Čtvercovou kapli nad kryptou zdobí na severní

a jižní straně další antikizující portiky. V každém z nich stojí alegorická

pískovcová socha truchlící ženské postavy v nadživotní velikosti.

V západní stěně směrem ke kostelu je vsazeno vysoké obdélné okno

opatřené vitrají. Kapli kryje kupolovitá plechová střecha s polygonální

lucernou, která vrcholí jehlancovitou špicí s makovicí a křížem. (ok)

hřbitovHřbitov se rozkládá kolem kostela. Založilo jej město, když v letech

1568–1570 vykoupilo tamní polnosti dubských měšťanů. Jeho existence

je doložena v letech 1576–1582. Zpočátku byl hřbitov přístupný bránou

vedoucí z ulice Řídícího učitele Havla, která se nachází vedle kaple.

Do roku 1868, než byla stávající plocha hřbitova rozšířena východním

směrem, tvořila jeho jihovýchodní nároží márnice. Dnes je hlavní vstup

do areálu ze Hřbitovní ulice.

K umělecky hodnotným zdejším sepulkrálním památkám patří historizující

hrobka rodiny Lehrerů (příbuzných Schmittů) s mramorovou sochou

Madony z roku 1878 od drážďanského sochaře Franze Schwarze či pomník

Ludwiky Schmittové zdobený sochou sedícího anděla. Náhrobek zhotovil

v 50. letech 19. století pražský sochař Josef Max (1804–1855). (ok)

ohradní zeďOmítnutá ohradní hřbitovní zeď, která tvoří od severu, západu a jihu

hranici areálu, je vyzděná ze smíšeného zdiva (původní lomové zdivo

doplňují cihly). Východní část původní zdi byla při rozšiřování hřbitova

zbořena. Korunu zdi kryjí z části pískovcové desky a z části plech. Jižní

stranu prostupují dvě kované vstupní brány osazené na pískovcových

bosovaných sloupech. Do zdi je vsazena řada náhrobních a pamětních

desek, které pocházejí převážně z 18. a 19. století. K zajímavostem náleží

mimo jiné pamětní deska MUDr. Ignáce Wieseho, poslance zemského

sněmu a spoluzakladatele místní České besedy. (ok)


48 ČESKÝ DUB


areál zámkuÚSKP ČR č. rejstříku 11033/5–4195

s p. č. 337/2, 661, 662, 663, 665, 666, 667/1, 667/2, 668, 669, 670/1, 670/2, 671/1,

671/2, 671/3, 679/1, 679/2, 680, 681 (část), 694, 713, 717 a p. č. 672, 673, 674, 675,

676, 677, 678 (bez staveb)

Rozsáhlý areál zámku situovaný jižně od náměstí Bedřicha Smetany,

v městské památkové zóně se skládá z několika budov. Jedná se

o dům čp. 1/IV se složitým stavebním vývojem. Renesanční pivovar

čp. 2/IV, na který navazuje pozdně gotická brána čp. 3/IV a hospodářské

a správní budovy čp. 4/IV (přestavěné v roce 1909 na kojenecký ústav),

čp. 6/IV, čp. 7/IV, čp. 10/IV (škola), čp. 11/IV (palírna), čp. 12/IV (patrně

valcha zbořená při stavbě kulturního domu v 80. letech 20. století),

čp. 16/IV (tzv. Dolení mlýn). Areál zámku je i přes řadu úprav jedním

z nejhodnotnějších stavebních celků severních Čech dokládající složitý

stavební vývoj od pozdně románské komendy až po současné správní

a obytné budovy. NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 779, SHP 146 a SHP 200.

Schiller 1898, s. 9–47, 180–198; Ressel, 1903–1905, s. 687; Šimák 1909, s. 8–12;

Sedláček 1932, s. 262–268; UPČ I, 1977, s. 212; Anděl - Technik 1991, s. 132–139;

Edel 1992, s. 395–400; Edel 1993, s. 11–111; Kuča 1996, s. 560–563;

Vlček - Sommer - Foltýn 1998, s. 204–206; Skřivánek 1998, s. 180–181;

Durdík - Bolina 2001, s. 208–209; Edel 2003, s. 3–5; Edel 2006, s. 16–30.

johanitská komendaJohanitská komenda byla při starším románském kostele (odkrytém

archeologickým výzkumem v roce 1994) založena ve 40. letech 13. století

Havlem z Lemberka. V blízkosti kostela došlo k postavení pozdně

románské patrové severní budovy konventu. Z této stavební fáze

se dodnes dochovalo torzo přízemí se čtvercovým sálem a k němu z jihu

připojená věžovitá stavba. Údajně v letech 1247–1249 románský kostel

vyhořel, což umožnilo rozšíření komendy jižním směrem. Kolem roku

1250 bylo přízemí věžovité stavby přeměněno na kapli sv. Jana Křtitele

s přístavbou presbytáře. Komenda fungovala i po roce 1420,

kdy ji s klášterním panstvím získává Jan z Ralska. V roce 1425 ji však

vypálili sirotci. Rozsáhlé zbytky čtyřkřídlé komendy byly přebudovány

na hrad nazývaný Krucemburk doložený roku 1499. Jan z Oppersdorfu

tento hrad v letech 1552–1579 přestavěl na renesanční zámek. Po polovině

16. století prošlo přízemí komendy úpravou na sklepy nově vybudovaného

zámeckého pivovaru. Po požáru zámku v roce 1858, jeho částečné

demolici a přestavbě v roce 1909 byly zbytky komendy zakonzervovány

ve stavbě dnešního domu čp. 1/IV.

K románské věžové stavbě s kaplí sv. Jana Křtitele z jihu podélně přiléhá

patrová budova konventu. V obou podlažích je budova dvouprostorová,

tvořená vstupním sálem a druhou severní místností přilehající k věži

s kaplí. Zatímco přízemní velký sál konventu zaklenují tři pole křížových

kleneb bez žeber, shodný prostor v patře byl plochostropý. V tomto

prostoru byl učiněn významný objev zbytků tělesa mohutného krbu z doby

výstavby objektu. Přízemní severní místnost zaklenuje románská klenba

bez žeber a obdobné řešení se promítlo i do prostorů patra. Z protilehlého

západního klenebního čela se dochovaly pouze úseky zdiva z lomového

kamene. Torzo třípodlažní věžové stavby s kaplí sv. Jana Křtitele

je utvářeno z řádkového kvádříkového zdiva. Téměř čtvercový prostor lodi

překrývalo jedno pole bezžebrové křížové klenby. Prostor se půlkruhovým

triumfálním obloukem otvírá do polygonálního kněžiště zaklenutého

konchou. Patro věžovité stavby pak tvořila plochostropá místnost, ze

které ústilo schodiště do zaniklého třetího podlaží. Jižní prostory dnešní

budovy čp. 1/IV jsou torzem jižního křídla konventu. (mo)

OKRES LIBEREC

ČESKÝ DUB 49

1 – dům čp. 1/IV








9 – kaple sv. Jana Nepomuckého

10 – kašna

11 – most

12 – mlýn čp. 16/IV

13 – býv. johanitská komenda


dům čp. 1/IVObjekt čp. 1/IV je torzem někdejšího českodubského zámku postaveného

za Jana z Oppersdorfu v letech 1552–1579 na základech zaniklé johanitské

komendy. Po požáru roku 1858 zbylo ze zámku pouze východní křídlo,

které získalo současnou podobu v roce 1909. Samotný objekt je dnes

zpřístupněn Podjěštědským muzeem v rámci prohlídky johanitské

komendy a nalezneme jej ve střední části areálu.

Zděný objekt čp. 1/IV nepravidelného, v zásadě však obdélného

půdorysu, má jedno podzemní podlaží s členitými sklepními prostory

a dvě nadzemní podlaží. Valbovou střechu hlavního objektu kryjí

eternitové šablony. Kolmo na ni navazuje valbová střecha zastřešující

schodiště. Jednotlivá průčelí s nečleněnými fasádami jsou opatřena

hladkou omítkou, ze které vystupují odkryté středověké části zdiva

a okenních otvorů. Před východní průčelí předstupuje mělký rizalit

zakončený nad úrovní korunní římsy trojúhelným štítem s kruhovým

okénkem. (mo)

pivovar čp. 2/IVDům čp. 2/IV se nachází na jihovýchodní straně areálu, kde na zlomu

zámecké ostrožny tvoří obvod někdejší hradby johanitské komendy.

Jádro dochované stavby původního panského pivovaru vzniklo kolem

roku 1564. Až do roku 1909 stály východně a severně od čp. 2/IV další

pivovarské budovy (varna, vrátnice a vstup do spilky). Objekt pivovaru

poničený požárem v roce 1858 následně prošel přestavbou podle projektu

Josefa Pruvota (1806–1883), avšak již v roce 1886 byl provoz zrušen.

Současnou romantizující podobu budova získala kolem roku 1910

v souvislosti s celkovou přestavbou areálu.

Zděný objekt obdélného půdorysu doplňuje v nádvorním průčelí krátké

křídlo s menší vstupní přístavbou. Valbovou střechu kryjí eternitové

šablony. Kvůli poloze na hraně ostrožny má stavba odlišné patrování

v podélných průčelích. Nádvorní a boční severovýchodní průčelí vystupuje

nad terén pouze přízemím a patrem. Jihovýchodní průčelí má vysokou

kamennou podezdívku v rozsahu minimálně jednoho běžného podlaží

suterénu, dále přízemí osvětlené šesti okny a patro se shodným počtem

segmentově zakončených čtyřdílných oken. Celá třípodlažní fasáda

je členěná mohutnými asymetricky umístěnými opěrnými pilíři.

Patro v páté a šesté ose vynáší segmentové pasy vyrovnávající odskok

zdiva a kopírující průběh někdejší hradby v přízemí a suterénu. Nad okny

patra probíhá plochá korunní římsa. Severovýchodní a severozápadní

průčelí je opatřeno hrubou omítkou šedivé barvy s vodorovným

průběžným pásem bílé hladké omítky v úrovni patra. Na severovýchodní

průčelí směřující do nádvoří navazuje přístavba se sedlovou střechou

a menší přízemní přístavek na lichoběžném půdorysu s pultovou

střechou. Patro prosvětlují segmentově zakončená dvoukřídlá okna.

Jihozápadní průčelí navazuje na sousední objekt čp. 3/IV a částečně

na hmotu kaple sv. Jana Nepomuckého. V interiéru se nacházejí unikátní

klenuté prostory. (mo)

kaple sv. Jana NepomuckéhoRenesanční kapli nechal postavit Jan z Oppersdorfu v letech 1552–1559.

Kaple byla během 17. a 18. století poškozena dvěma požáry. Po posledním

z nich z ní zbylo pouze obvodové zdivo. Po opravě a novém vysvěcení

kaple v roce 1722 získala patrocinium sv. Jana Nepomuckého. Za Josefa

II. došlo k jejímu zrušení. V roce 1803 byla přestavěna na městský špitál

s vestavěným třetím podlažím sloužícím provozu přilehlého pivovaru.

Současná podoba kaple souvisí s celkovou úpravou areálu v roce 1910.

Jednolodní stavbu obdélného půdorysu se skosením při západním průčelí

způsobeným průběhem hradební zdi zakončuje půlkruhový presbytář.

Valbovou střechu kryjí plechové šablony. Jednotlivá průčelí jsou opatřena

hladkou omítkou, kterou člení půlkruhově zakončené pásy hrubé omítky

naznačující v ploše vysoká okna. Dnes je kaple osazena menšími

pravoúhlými okny v pískovcových ostěních. Řada destrukcí omítek

odhaluje velké plochy lomového zdiva a části zazděných kruhových

okenních ostění. Na jižním průčelí se dodnes dochoval půlkruhově

zakončený renesanční portál vyskládaný z pískovcových kvádrů. (mo)


50 ČESKÝ DUB


brána a byt sládka čp. 3/IVDům čp. 3/IV, kde se nacházela sladovna, byt sládka a místnost pro čeleď,

je součástí jižního obvodu areálu. Zaoblená hmota domu s bránou kopíruje

v místech zlomu zámecké ostrožny průběh někdejší hradby johanitské

komendy. Objekt navazuje na východní straně na pivovar čp. 2/IV s kaplí

sv. Jana Nepomuckého a dům čp. 15/IV, se kterými byl v jednotlivých

podlažích funkčně propojen. Ze západu přiléhá na budovu čp. 4/IV. Brána

a prostory západně od ní pocházejí z doby výstavby zámku z přelomu

15. a 16. století. Východní část domu vznikla v souvislosti s výstavbou

pivovaru v 60. letech 16. století. Původně patrový objekt byl poničen v roce

1858 požárem a následně v pivovarské části přestavěn podle projektu Josefa

Pruvota (1806–1883). Současná romantizující podoba domu z období kolem

roku 1910 byla provedena v souvislosti s celkovou přestavbou areálu zámku.

Přízemní zděný objekt je umístěný na obdélném půdorysu s vysokou

omítanou zdí, která v jižním průčelí vyrovnává prudký sklon svahu. Sedlovou

střechu kryjí eternitové šablony. Severní nádvorní průčelí je šestiosé,

přičemž krajní pravou osu představuje jižní zámecká brána s kamenným

půlkruhově ukončeným portálem s okosenou vnitřní hranou. Průjezd

zaklenuje valená klenba. V horní části nalezneme na výběhu klenby iniciálu

a dataci: „18 W 11“ (Svatopluk Technik uvádí, že při rekonstrukci došlo

pravděpodobně ke zkomolení původní datace 1511). Zbylá část průčelí

náleží k pivovaru a je opatřena hrubou omítkou. V ose umístěný vstup

ohraničený kamenným ostěním se světlíkem má z každé strany situovanou

dvojici oken. Dveře jsou dvoukřídlé rámové s trojicí kazet. Jižní průčelí

je oproti severnímu členitější. Levou část zabírá hladce omítaný objekt

s portálem brány. Vpravo od brány nalezneme omítaný pilíř, vedle něhož

vystupuje obdélná přístavba, na kterou navazuje až ke kapli sv. Jana

hrázděná galerie vynášená dřevěnými konzolami. (mo)

dům čp. 4/IVSecesní dům čp. 4/IV, někdejší kojenecký ústav, postavený roku 1909

podle návrhu norimberského architekta Jakoba Schmeissnera (1874–1955)

je součástí jihozápadního obvodu areálu a v místech zlomu zámecké

ostrožny kopíruje obvod někdejší hradby johanitské komendy.

Patrový zděný objekt obdélného půdorysu navazuje na východní straně

na bránu u domu čp. 3/IV. Členitou valbovou střechu kryjí eternitové

šablony. Dům stojí ve svažitém terénu, takže při jižním průčelí

vystupuje suterén na úroveň přízemí. Objekt je opatřen hrubou omítkou,

kterou v úrovni přízemí doplňují vyzdívky z pískovcových kvádrů. Severnímu

průčelí obrácenému do dvora dominuje centrální mělký rizalit. Okna

odpovídají svým tvarem a nepravidelným rozmístěním uspořádání interiéru.

Při pohledu od severu nalezneme nad levou částí přízemí pásový reliéf

znázorňující hrající si děti. Jižnímu průčelí opět dominuje středový rizalit

s třemi arkádovými oblouky v úrovni vyvýšeného suterénu. K rizalitu

se od východu přimyká schodiště vedoucí do patra. (mo)

dům čp. 6/IVKlasicistní dům čp. 6/IV postavený na starších základech roku 1858 je

součástí západního obvodu areálu a jeho hmota částečně sleduje průběh

někdejší hradby johanitské komendy v místech zlomu zámecké ostrožny.

Patrový zděný objekt obdélného půdorysu na severní straně navazuje

na dům čp. 7/IV. Sedlovou střechu kryjí eternitové šablony. Kvůli příkrému

svahu vystupuje na západním průčelí suterén na úroveň přízemí. Západní

průčelí orientované do svažité zahrady člení čtyři mohutné opěráky vyzděné

z pískovcových kvádrů. Nepravidelné umístění pravoúhle zakončených

okenních otvorů s šambránami odpovídá postupným úpravám dispozice

interiéru. Počtu jednotlivých os odpovídá i členění fasády, které se skládá

z nestejně velkých polí hrubé omítky šedivé barvy vertikálně a horizontálně

oddělených pásy bílé hladké omítky. Hlavní vchod umístěný v jednoduchém

obdélném pískovcovém ostění s nadpražním okénkem je osazen

dvoukřídlými dveřmi rámové konstrukce. Jižní boční průčelí s hladkou

fasádou odděluje od sousedního objektu úzký průchod s kamennou zídkou

a brankou. (mo)

OKRES LIBEREC

ČESKÝ DUB 51


dům čp. 7/IVDům čp. 7/ IV je postaven, obdobně jako sousední navazující objekt

čp. 6/IV, na starších základech z období kolem roku 1858. Budova domu

stojící při západním obvodu areálu shodně sleduje průběh hradby

johanitské komendy.

Patrový zděný dům obdélného půdorysu navazuje na dům čp. 6/IV

a na dům čp. 8/IV. Sedlovou střechu kryjí eternitové šablony. Fasády

shodné se sousedním domem čp. 6/IV znehodnotily úpravy provedené

v 80. letech 20. století. V ploše fasády opatřené bílým nátěrem se střídají

nestejně velká pole hrubé omítky, která jsou vertikálně a horizontálně

oddělena pásy hladké omítky. Nevhodné okenní a dveřní výplně pocházejí

z již zmiňovaných úprav. V přízemí nalezneme nově proražený vjezd

do garáže a okenní otvory vyplněné luxfery. V patře jsou pak umístěna

obdélná asymetricky dělená dvoukřídlá okna svými rozměry narušující

charakter stavby. K západnímu průčelí přiléhá novodobá terasa

vyrovnávající prudký západní svah ostrožny. (mo)

škola čp. 10/IVKlasicistní budova byla vystavěná v roce 1814 na místě starších

patrně dřevěných školních staveb doložených písemnými prameny

již v 16. století. V roce 1880 byla provedena dodnes částečně dochovaná

novorenesanční fasáda a přízemní dvorní přístavba. Objekt stojí

při Kostelní ulici a uzavírá zámecký areál od severu.

Na zděný patrový objekt obdélného půdorysu přiléhá patrová kolmo

umístěná dvorní přístavba. Sedlovou střechu kryjí eternitové šablony.

Východní průčelí obrácené do Kostelní ulice člení čtveřice lizén. Část

plochy vymezená středními lizénami vrcholí nad profi lovanou korunní

římsou trojúhelně zakončeným štítem s kruhovým oknem a štukovým

nápisovým zrcadlem. Zbylá průčelí včetně dvorní přístavby, která prošla

v nedávné minulosti utilitárními úpravami, jsou opatřena hrubou

cementovou omítkou okrové barvy. V současné době probíhá částečná

rehabilitace historického vzhledu objektu. (mo)

dům čp. 11/IV Dům čp. 11/IV se nachází v severovýchodní části areálu, mezi ulicemi

Starý zámek a Kostelní. Dnešní objekt stojí na místě brány a budovy

renesanční panské palírny a hospody z druhé poloviny 16. století. Patrová

část domu pochází z přestavby areálu zámku po požáru v roce 1858,

přičemž fasády jsou sjednocené úpravami z počátku 20. století.

Zděný patrový objekt obdélného půdorysu rozšiřuje přístavba západního

průčelí. Valbová střecha rozdělená požární zdí na dvě části má na severu

sedlové ukončení přiléhající k jižnímu průčelí staré školy. Na jižní

průčelí domu navazuje nižší přízemní budova (nyní bez domovního

čísla). Východní průčelí opatřené hrubou cementovou omítkou je v místě

střešní požární zdi opticky rozděleno na dvě části. Fasádu vertikálně dělí

průběžný pás žluté barvy naznačený v omítce. Při pohledu od východu

je levá část domu osazena novodobými disproporcionálními okny.

V přízemí pravé části stavby se nachází vrata garáže a segmentově

zakončené ústí průjezdu. (mo)

mlýn čp. 16/IVO někdejším Panském nebo také Dolením mlýnu nalezneme první zprávy

z roku 1621, kdy je ve mlýně uváděn mlynář Adam Proud. Původně dřevěný

mlýn dostal současnou podobu na počátku 19. století. Voda na jeho

kolo přitékala ze dvou stran. Ze západu náhonem z Ještědky vytvořeným

v bývalém vodním příkopě komendy a z východní strany z náhonu,

který procházel městem a korytem od Hořeního mlýna. Ve mlýně se mlelo

až do roku 1948. Nalezneme ho při Husově ulici, jižně od zámeckého

areálu, v těsné blízkosti kaple sv. Jana Nepomuckého.

Zděnou patrovou stavbu půdorysu písmene T kryje relativně nízká

sedlová střecha nad půdní nástavbou. Jednotlivá průčelí jsou opatřená

plochami hrubé omítky šedé barvy orámované hladkými pásy světlejšího

odstínu. Pravoúhlá okenní ostění doplňují barokně tvarované mříže.

Také jednotlivé vstupní dveře jsou umístěny v pravoúhlých pískovcových

ostěních. Ostění vstupu na západním průčelí zdobí naznačený volutový

klenák s číslem: „Nro 34“. (mo)


52 ČESKÝ DUB


most Kamenný most u jižní zámecké brány pravděpodobně nahradil v polovině

16. století starší padací most. Současně s tím se vodní příkop, který most

překlenoval, změnil na náhon Doleního mlýna. Dnes most navazuje

na komunikaci procházející jižní zámeckou bránou a dále směřující

k Husově ulici.

Kamenný jednoobloukový most překlenuje bývalý vodní příkop

respektive dnes zasypaný mlýnský náhon. Těleso mostu je vyzděno

částečně lomovým kamenem a v horní části nověji pískovcovými kvádry.

Mostovku dlážděnou žulovými kostkami lemuje na východní straně

nízké zábradlí vyzděné opět z pískovcových kvádrů a na západní straně

oplocení školky čp. 4/IV. Jediný mostní půlkruhový oblouk uzavírá

na západní straně zazdívka umístěná zde z důvodů navýšení terénu

zahrady na západní straně mostu. (mo)

kašnaSecesní kašna z počátku 20. století postavená podle návrhu architekta

Jakoba Schmeissnera (1874–1955) se nachází v mírném svahu na jižním

konci parčíku rozprostírajícího se uprostřed zámeckého areálu.

Kašna se skládá z trojboké opěrné zídky vyzděné z žulových kvádrů

a oblé nádržky. Střední část ukončuje půlkruhový nástavec s koulemi

po stranách. Od středové části vybíhají do stran oblá ramena zídky

na koncích opět zdobená koulemi. Ke střední části se přimyká nádržka

z umělého kamene. Nad ní je umístěn geometrický reliéf se secesně

tvarovaným maskaronem, ze kterého proudí voda. (mo)

OKRES LIBEREC

ČESKÝ DUB 53



radnice čp. 1/IÚSKP ČR č. rejstříku 46009/5–4198

s p. č. 1

Radnici čp. 1 nechal postavit roku 1565 tehdejší majitel panství Jan

z Oppersdorfu. Renesanční dvoupodlažní stavba s věží byla postavena

izolovaně ve svažitém terénu jihovýchodní části dnešního náměstí

Bedřicha Smetany. Roku 1694 budovu radnice značně poškodil požár.

Její oprava probíhala průběžně až do roku 1733. Koncem 18. století

se na objektu začaly projevovat vážné stavební poruchy, a proto bylo

v roce 1800 přistoupeno ke generální opravě. Na přelomu 19. a 20.

století začal být stavebně technický stav budovy opět nevyhovující,

a tak se město rozhodlo k její opětovné přestavbě. Za velké fi nanční

podpory fi rmy Schmitt byl objednán návrh u vídeňského architekta

Wilhelma Klingenberga (1850–1910). Podle jeho návrhu vypracoval

prováděcí projekt liberecký architekt Ernst Schäfer. Při samotné přestavbě

probíhající v letech 1905–1907 bylo k východnímu průčelí radnice

připojeno nové patrové křídlo a budovu sjednotila nová secesní úprava

fasád a interiérů. Radnice je dnes součástí městské památkové zóny.

Na jihozápadě rozšiřuje stavbu obdélného půdorysu kolmé křídlo

vystupující v podélných průčelích v podobě rizalitů zakončených

trojúhelnými štíty. V severním nároží se k budově přimyká osmiboká

pětipodlažní věž ukončená cibulovitou bání s lucernou. Vlastní objekt

má dvě nadzemní podlaží a klenutý renesanční suterén, který kvůli

svažitému terénu částečně vystupuje v jihovýchodním průčelí nad úroveň

náměstí. Střecha je sedlová, v jihozápadní části s rizality na ni navazuje

kolmá střecha stejného typu krytá vláknocementovými šablonami. Plochy

jednotlivých průčelí opatřených hladkou omítkou doplňují jednoduché

štukové šambrány a secesní dekory. V interiéru budovy nalezneme

tři renesanční desky přenesené roku 1918 na nové schodiště. Desky

s českými nápisy nesou erby města Dubu s datací 1665, znak Jana

z Oppersdorfu a jeho druhé manželky Marie z Lobkovic a znak hejtmana

panství Jetřicha Slatinského s datací 1665. (mo)Ressel, 1903–1905, s. 686; Šimák 1909, s. 19–21; UPČ I,1977, s. 212; Kibic 1988,

s. 57; Kuča 1996, s. 560; Edel 2006, s. 39.

dům čp. 10/IIÚSKP ČR č. rejstříku 12998/5–5560

s p. č. 131

Historizující vila čp. 10/II, v níž se dnes nachází Husův sbor, je situována

na vyvýšeném místě nad křižovatkou ulic Hřbitovní a Řídícího učitele

Havla, severně od historického městského jádra. Západní stranou

přiléhá k okraji městské památkové zóny. Vilu si nechal na místě staršího

přízemního objektu vybudovat v roce 1873 českodubský notář Josef Uhlíř.

Projektoval ji místní stavitel František Havlina (* 1815) a stavbu realizoval

Josef Wollmann ze Suché. V roce 1902 objekt koupila Ida Schmittová a

věnovala jej jako nadační dům pro sociální účely. Od roku 1945 stavbu

užívá Církev československá husitská.

Patrová stavba postavená na půdorysu písmene L má sedlovou střechu

krytou eternitovými šablonami. Převážná část objektu je zděná omítaná,

pouze na přístavku u východního průčelí se v patře nachází hrázděná

konstrukce. Vile dominuje třípodlažní hranolová věž zakončená

jehlancovou střechou s eternitovými šablonami, která tvoří severozápadní

nároží. V přízemí věže nalezneme boční vstup do budovy v podobě

asymetrických dvoukřídlých bohatě zdobených dveří. Vstup je zasazen

do novogotického portálu. Další architektonické prvky gotického

tvarosloví se uplatňují v hlavním západním průčelí. Vstup ve střední ose

tvoří dřevěné dvoukřídlé dveře s motivy slunce. Po stranách jej lemují

dva trojúhelné pilastry a zdůrazňuje ho velké okno gotického tvaru a štít

zdobený stylizovanými fi álami. Jižní průčelí domu obrácené k městu

zakončuje trojúhelný štít doplněný ve vrcholu a po stranách nízkými

sloupky. Vzhled budovy doplňuje schodišťová věž, jež je v patře osazená

okny ukončenými lomeným obloukem, která se přimyká k dvornímu

východnímu průčelí. Její dlátkovou střechu kryjí eternitové šablony. (ok)UPČ I, 1977, s. 212; Anděl - Technik 1991, s. 157; Kuča 1996, s. 562; Vlček 2004,

s. 222; Edel 2006, s. 68.

54 ČESKÝ DUB


OKRES LIBEREC

areál domu čp. 31/IVÚSKP ČR č. rejstříku 43963/5–5247

s p. č. 748, 749, 750, 750/1 (část), 750/2 (bez stavby), 781, 1549, 1550, 1553/1,

1553/2 a na p. č. 781

Areál bývalé Blaschkovy vily se nachází v jihozápadní části Českého Dubu,

severně od ulice Svobody, na místě starého dubského hospodářského

dvora. Pro svého zetě Konrada Blaschka zde nechal toto reprezentativní

sídlo vybudovat úspěšný českodubský továrník Franz Schmitt. Areál

koncipovaný v jednotném historizujícím stylu tvoří vlastní obytná budova

čp. 31/IV, domek správce čp. 32/IV, kuželník, hospodářská budova

a altán, které obklopuje zahrada s bazénem a ohraničuje opěrná zeď

s oplocením a bránami. Areál je součástí městské památkové zóny.

Od roku 1945, kdy byl objekt zkonfi skován původním majitelům,

zde sídlí Podještědské muzeum založené v roce 1919 místním učitelem

Václavem Havlem.

Anděl - Technik 1991, s. 160–163; Edel 2006, s. 93–95; Halík 2007, s. 25–26.

Blaschkova vila čp. 31/IVVila čp. 31/IV se nachází v centrální části areálu. Dle datací na štítech

východního průčelí byla postavena v letech 1880–1881 nám dosud

neznámým architektem. V roce 1884 nebo 1885 (první dataci cituje

literatura, druhá se nachází na štítu vstupního průčelí) byla rozšířena

o prostory obklopující průjezd. V roce 1906 budova získala monumentální

otevřenou schodišťovou halu s galerií v patře realizovanou dle návrhu

vídeňského architekta Wilhelma Klingenberga (1850–1910).

Patrová vila má členitý půdorys, který je patrně ovlivněn jak původní

stavbou hospodářského dvora, tak jejími pozdějšími dostavbami. Střechy

jsou sedlové kryté vláknocementovými šablonami, které nahradily

původní břidlici. Na severní straně vystupuje čtvercová věž zakončená

dlátkovou valbovou střechou se zdobnou kovovou korunou. Hrázděné

štíty rizalitů lemuje dřevěná řezbářsky detailně propracovaná konstrukce.

Fasády z režného cihelného zdiva se žulovou podezdívkou doplňují

plastické pískovcové prvky a desky s ornamentálním dekorem. (pš)

domek správce čp. 32/IV s příslušenstvímObjekt čp. 32/IV, který dle informací uvedených v literatuře, sloužil

jako byt správce, v sobě jistě zahrnoval i další prostory technického

a skladovacího zázemí domu. V rámci areálu se nachází v jeho

jihozápadním cípu, vlevo od hlavní brány.

Přízemní stavba postavená na půdorysu písmene L má předsazené

hrázděné polopatro. Sedlovou střechu s polovalbou krytou plechem

prostupují cihelné komíny, drobné trojúhelné vikýře se zdobným

zastřešením a směrem do nádvoří štít bosovaného rizalitu. Fasády

posazené na žulové podezdívce jsou dekorovány cihelnými záklenky

oken a mají nároží armovaná bosovanými pískovcovými kvádry. Plasticitu

fasád zdůrazňuje i užití dvou struktur omítek a kontrastní barevnost.

Objekt je přístupný portikem štítového východního průčelí a dvoukřídlými

dřevěnými dveřmi z nádvoří. Do krátkého dvorního křídla jsou vestavěny

historické garáže, na které navazuje přízemní část se dvěma otevřenými

kolnami. (pš)

kuželníkKuželník je umístěný ve svahu zahrady, severně od hlavní budovy.

Charakteristická dřevěná bedněná stavba postavená na kamenné

podezdívce s cihelným lemem má půdorys písmene T. Sedlovou střechu

s přesahem kryje lepenka. Objekt prosvětlují jednoduchá rozměrná okna

dělená do menších tabulek. Přední prostor, o rozměrech 6 x 3 metry,

sloužil jako zázemí pro hráče, vlastní dráha široká 3 metry a dlouhá

25 metrů je na severní straně ukončena spadištěm. Kuželník stále slouží

svému účelu. Pro zvýšení komfortu hráčů v zimním období byl v nedávné

době do jeho přední části vestavěn komín. (pš)

ČESKÝ DUB 55



hospodářský objektStavba se nachází v severní části areálu u zadní brány nad svahem.

Hospodářský objekt vystavěný na úzkém přibližně obdélném půdorysu

byl dle literatury využíván jako prádelna, lednice a skladiště. Tento objekt

není památkově chráněn.

Prádelna byla situována ve vyšší části objektu (umístěného blíže k zadní

bráně) s polopatrem pod sedlovou střechou, kterou prostupuje výrazný

cihlový komín. Ten částečně předstupuje i z půdorysu východního průčelí.

Fasády jsou členěny lizénovými pásy a opatřeny omítkou dvojí struktury.

Hrubé omítky je užito v ploše, hladké na plastických prvcích. Na prádelnu

navazuje nižší část s pultovou střechou s obdobnou úpravou fasád

a atikovou nástavbou na jihu, která byla utilitárně upravena pro nové

využití. Objekt z jihu uzavírá otevřený přístřešek se zdobnou dřevěnou

konstrukcí. (pš)

altánDrobná osmiboká stavba altánu stojí v severozápadním nároží ohradní

zdi, před kterou částečně předstupuje.

Dřevěná konstrukce altánu je posazena na vysokou podezdívku zdobně

vyzděnou z cihelného zdiva a pískovcových bosovaných kvádrů,

kterou ukončuje římsa se zubořezem. Altán je otevřený arkádami

s náročnou řezbou v horní části, jež koresponduje se zdobnými štíty vily.

Spodní část tvořící zábradlí je zdobně prořezávána. Altán zastřešuje

jehlancová střecha nově krytá vláknocementovými šablonami. (pš)

zahrada s bazénemPozemek zahrady má tvar protáhlého trojúhelníku, jehož jihovýchodní

část je upravena do podoby malého přírodního parku.

Na historické řešení zahrady upomíná kamenný kruhový bazén v prostoru

před východním průčelím, který byl původně osazen kamennou fontánou.

Jižnímu cípu zahrady pak dominuje rozložitá lípa. Nádvoří je vydlážděno

černým čedičem kladeným nepravidelně do velkých čtverců orámovaných

žulovými kostkami. V roce 1979 byl na nádvoří přemístěn rumpál

z Druzcova (viz samostatná anotace). Západní cíp zahrady nyní slouží

také jako lapidárium dovezených soch a památníků z okolí Českého

Dubu (nacházejí se zde mimo jiné dva smírčí kříže z Proseče a Letařovic

a tři náhrobní stély z počátku 19. století ze zaniklého českodubského

židovského hřbitova). (pš)

opěrná zeď s oplocením a dvěma bránamiCelý areál ohraničuje původní oplocení se dvěma bránami.

Terénní zlom v jihovýchodní části areálu vyrovnává opěrná zeď vyskládaná

z lomového zdiva. Zeď ukončuje cihelný lem, který překrývají kamenné

desky. Areál je přístupný hlavní bránou z ulice Svobody, která navazuje

na správcovský domek. Bránu tvoří čtyři kvadratické sloupy s probranými

hranami, které mají pískovcové zdobné hlavice, patky a cihlový dřík.

U centrální vjezdové části jsou sloupky osazeny kamennými patníky

a kovovými lucernami. Vjezdová část i menší postranní branky jsou

opatřeny zdobnými kovovými vraty. Na bránu východním směrem

navazuje kovový zdobný plot. Zadní brána umístěná v severní části areálu

je obdobně, avšak méně honosně provedena a osazena dřevěnými vraty.

Oplocení areálu v méně exponovaných místech tvoří dřevěný laťový plot

postavený mezi kamenné sloupky. (pš)

56 ČESKÝ DUB


OKRES LIBEREC

areál domu čp. 39/IVÚSKP ČR č. rejstříku 43964/5–5248

s p. č. 764, 766, 768/1, 768/3, 835/1, 835/2, 848, 850, 851, 853, a p. č. 765, 767,

768/2, 854/3 (bez staveb)

Areál někdejšího panského dvora a pozdějšího historizujícího rodinného

sídla českodubského textilního průmyslníka Franze Schmitta se nachází

v údolí potoka Ještědky severozápadně od historického městského

jádra. Rozlehlý areál vybudovaný v 70. letech 19. století se skládá

ze samotné vily v podobě novorenesanční zámku čp. 39/IV, přidružených

hospodářských staveb (hospodářská a správní budova, konírny

a vrátnice) a rozsáhlého parku.Hieke 1984, s. 59–61; Anděl - Technik 1991, s. 173; Hendrych 1999, s. 217–218;

Edel 2006, s. 91–93.

Schmittova vila čp. 39/IVNa místě dnešní vily čp. 39/IV stál dvůr doložený k roku 1588, který vznikl

spojením dvou menších statků a byl podle majitele Martina Michala

nazýván dvůr Michalovský. Po roce 1612 se v jeho držení vystřídala řada

majitelů z řad drobné šlechty, až ho v roce 1670 koupila Marie Anna

abatyše kláštera sv. Jakuba ve Vídni. Soubor barokních zděných budov

s velkou sýpkou byl později rozdělen mezi více majitelů, od kterých

ho vykoupil v letech 1855–1867 Franz Schmitt. Ten nechal celý soubor

přestavět na velkorysé rodinné sídlo připomínající svou kompozicí

zámecký areál. Celá přestavba byla realizována podle plánu libereckého

architekta Gustava Sacherse (1831–1874) v letech 1873–1874. Během

druhé světové války byla vila využívána jako česká obecná škola

a knihovna berlínské lékařské fakulty. Od roku 1950 objekt slouží jako

domov důchodců.

Zděná třípodlažní stavba zámeckého charakteru stojí na členitém

v zásadě však obdélném půdorysu. Půdorys rozšiřuje na jižním

průčelí dvojice rizalitů zakončených nízkými trojúhelnými tympanony

s fi gurálními reliéfy. Dvornímu severnímu průčelí opět dominuje

trojúhelným tympanonem zakončený vstupní rizalit, na který severním

směrem navazuje hospodářské křídlo. Nízkou valbovou střechu vily

dnes kryjí plechové šablony. Charakter a hmotu stavby silně narušuje

nástavba třetího podlaží středové části domu provedená v 80. letech

20. století. Fasády jednotlivých průčelí vynikají kvalitou štukové výzdoby.

Okenní otvory pravidelně rozmístěné v ploše pásových bosáží lemují

šambrány, štukové suprafenestry a sádrové parapetní výplně. Průběžnou

profi lovanou římsu v úrovni druhého podlaží doprovází korunní římsa

vynášená štukovými konzolami. K jižnímu průčelí obrácenému do parku

přiléhá vyvýšená terasa nepravidelného půdorysu ohraničená opěrnými

zdmi z žulových kvádrů. V minulosti se na tomto místě nacházel patrový

skleník, který byl spolu se zábradlím s balustrádou odstraněn po roce

1945. Terasa je přístupná širokým schodištěm přímo z parku nebo

proskleným vstupem umístěným pod balkónem jihozápadního

rizalitu vily. (mo)

hospodářská budovaHospodářská budova navazuje na severovýchodní část vily a tvoří

severní křídlo areálu.

Patrovou zděnou budovu obdélného půdorysu propojuje s vilou

spojovací krček s bránou umístěnou v kamenném segmentově

ukončeném a bosovaném portálu. Obdobně řešené je i její napojení

ze severu na bývalý objekt koníren. Valbovou střechu stavby kryjí také

plechové šablony. Fasády byly v druhé polovině 20. století zjednodušeny

a utilitárně osazeny velkoformátovými nedělenými okny. Z původního

členění se dochovala pouze průběžná patrová římsa. (mo)

ČESKÝ DUB 57



konírnyObjekt koníren z druhé poloviny 19. století spojený s hospodářskou

a správní budovou uzavírá nádvoří od severu.

Přízemní zděná stavba stojí na obdélném půdorysu. Objekt s valbovou

střechou nad vloženým polopatrem kryjí eternitové šablony.

Jižnímu průčelí členěnému pásovou bosáží dominuje dvěma

pilastry vymezená středová část se vstupem, nad kterou se nachází

nízký středový trojúhelný štít s dřevěným podbitím osazený sádrovou

koňskou hlavou. Půlkruhově zakončené okenní otvory přízemí

částečně vyplňují novodobá obdélná okna. Na severní průčelí

se středovým trojúhelně zakončeným rizalitem navazují utilitární

přízemní přístavby a větší haly sloužící někdejšímu JZD. (mo)

správní budovaSprávní budova spojená s objektem koníren uzavírá nádvoří před vilou

od západu.

Zděnou patrovou budovu obdélného půdorysu rozšiřuje na západním

průčelí schodišťový rizalit ukončený trojúhelným tympanonem. Nízkou

valbovou střechu kryjí plechové šablony. Po utilitární úpravě fasád jsou

jednotlivá průčelí opatřena hladkou omítkou a okenní otvory vyplňují

novodobá nedělená okna. Z původního členění fasád se dochovala pouze

podezdívka z pískovcových desek a korunní římsa vynášená konzolami.

Vstup do budovy umístěný ve schodišťovém rizalitu je přístupný

po novodobém předsazeném schodišti. Na dvorní průčelí přiléhá

drobná novodobá zděná veranda s rovnou střechou. Samotný objekt

správní budovy obklopuje v západním a severním směru další

řada různých přístaveb spojených s provozem domova důchodců

a někdejšího JZD. (mo)

park Rozlehlému parku rozkládajícímu se v nepravidelném půdorysu

v údolí potoka Ještědky dal na konci 19. století přírodně krajinářskou

podobu zahradní architekt Eduard Petzold z Muskau. Návrh zpracoval

pro zadavatele Franze Schmitta v roce 1869.

Zámek s parkem propojuje terasa se schodištěm. Původní kompoziční

centrum parku s umělým jezírkem a vodotryskem dotvářela dnes

již zaniklá sochařská díla. Romantický charakter dále doplňovaly i drobná

stavba altánu a šestiboká hláska při západní části oplocení. Hlavní vstup

je situovaný při jižním cípu areálu. Někdejší brána, ze které dnes zbyly

pouze žulové pilířky, přiléhá k objektu vrátnice. Tuto patrovou zděnou

budovu s nízkou sedlovou střechou a naznačeným hrázděním v patře

vyprojektoval na počátku 20. století stavitel Karel Artl. Oplocení parku

navazuje na oplocení samotné vily a obíhá svah s opěrnými kamennými

zdmi nad západní stranou parku. Plot z větší části tvoří zdobná kovová

pole se žulovým soklem. V zadní jihozápadní části parku byl pak použit

zjednodušený dřevěný plaňkový plot osazený v žulových pilířích. Většina

oplocení dnes chybí nebo je silně poškozena. Významnější dřeviny rostou

v okrajových kulisách parku a poblíž zámku. Hlavní kosterní dřeviny

odpovídají společenství bučin. Potok Ještědka byl v části procházející

parkem regulován a tvoří jeho východní hranici. (mo)

58 ČESKÝ DUB


OKRES LIBEREC

městské hradbyÚSKP ČR č. rejstříku 14458/5–4194

s p. č. (v rozsahu hradby) 38/1, 38/2, 40/1, 48, 49, 50, 51, 54, 56, 57, 58, 59, 60, 61,

128, 208, 211/1, 220, 307, 308, 309/1, 309/3, 309/4, 665, 666, 667/2, 668, 690,

691, 692, 695, 700, 701, 702, 705, 708, 713, 717

Hradby byly pravděpodobně vystavěny již ve 13. století jako fortifi kační

prvek areálu johanitské komendy. První písemná zmínka o městských

hradbách ovšem pochází až z roku 1512. Tehdejší rozsah opevnění byl

tedy někdy na přelomu 15. a 16. století rozšířen do podoby opevnění

historického jádra města Dubu, které oddělovalo městskou část

od dolního a horního předměstí.

Hradby města Český Dub se dodnes zachovaly pouze torzovitě.

Na východním okraji města byly městské hradby vystavěny na hraně

ostrožny nad říčkou Ještědkou. V tomto prostoru můžeme nalézt

nejuceleněji zachovaný průběh městských hradeb mezi severozápadní

částí zámeckého areálu a jižním průčelím kostela Sv. Ducha. V místě

druhotně rozšířené lodi kostela je hradba přerušena a dále pokračuje

až od severního průčelí dále k severovýchodu. Do této části dochovaného

zdiva je včleněna polygonální bašta. Dalším dochovaným úsekem

městských hradeb je zdivo viditelné přibližně v linii dnešní Husovy ulice

a ulice Starý zámek, torzovitě pak v linii ulice Křelinovy. Na křižovatce

ulic Komenského a U Školy se zachovala další bašta, tentokrát

čtvercového půdorysu, která byla původně začleněna do průběhu

hradeb. Dnes ji historizující brána z roku 1907 spojuje s domem čp. 45.

Zdivo městského opevnění bylo vybudováno z nahrubo opracovaného

pískovce a opuky, přičemž místy vykazuje snahu o řádkování. V úseku,

kde hradba vymezuje obvod města nad strmým údolím Ještědky, zajišťují

konstrukci mohutné opěráky. Ty stabilizovaly zdivo nad terénní hranou.

Novodobými zásahy a opravami byly do zdiva hradeb vloženy dozdívky

z cihel, koruna zdiva pokryta pálenými cihlami a k hradebnímu tělesu byly

přistavovány jak obytné, tak hospodářské objekty. (rt)Šimák 1909, s. 8; Sedláček 1932, s. 262–263; Anděl - Technik 1991, s. 139–142;

Edel 2006, s. 1–30.

rumpálová studna ÚSKP ČR č. rejstříku 32894/5–4220

na p. č. 1550

Rumpál umístěný v současné době na předním nádvoří Podještědského

muzea pochází z hospodářského dvora v Druzcově. V roce 1977, kdy hrozil

jeho zánik, byl studenty SPŠS Liberec zdokumentován, rozebrán a o dva

roky později sestaven na současném místě.

Rumpál z dubového dřeva pochází z konce 18. století. Jeho základ tvoří

masivní roubený věnec nesoucí na čepy zapuštěnou nosnou konstrukci

pro dřevěné soukolí. Na ni je připevněné velké palečné kolo a menší

kolo s ocelovými trny a žlábkem, v němž se pohybuje řetěz se dvěma

vědry. Rumpál je obsluhován jednoduchou kovovou klikou. Přístřešek

částečně restaurovaný podle dochovaných reliktů tvoří stanová šindelová

střecha vynášená dvanácti sloupky se vzpěrami. Celou konstrukci stojící

na čtvercovém roštu doplňuje zábradlí ze širokých fošen. (mo)Scheybal 1985, s. 12–14; Anděl - Technik 1991, s. 163;

Edel 2006, s. 94.

smírčí křížÚSKP ČR č. rejstříku 54656/5–4299

ve sbírkách Podještědského muzea

Kamenný kříž, který je dnes druhotně umístěn v areálu muzea

v Českém Dubu, se původně nacházel na okraji úvozové cesty vedoucí

do Letařovic v blízkosti Hradčan.

Pískovcový kříž latinského typu má rozšiřující se základnu. Na jeho těle

se nacházel jednoduchý kovový kříž. Podnětem k přesunu kříže v roce

1986 bylo především poškození a zdeformování jeho tvaru. (jš, zš)

ČESKÝ DUB 59



sloup se sochou Panny Marie a sochami světcůÚSKP ČR č. rejstříku 46810/5–4199

na p. č. 2/1

Mariánský morový sloup stojící na náměstí před radnicí v městské

památkové zóně, nechalo podle údajů v literatuře a nápisu pod sochou

sv. Floriána vztyčit město v roce 1723 (restaurovaný chronogram

na podstavci sloupu uvádí rok 1722) jako poděkování za to, že město

bylo ochráněno před morovou epidemií a požárem. Obě pohromy zasáhly

město krátce před tím (morová epidemie v letech 1713–1714 a požár

v roce 1713). Tomáš Edel hypoteticky ztotožňuje monogram FD na soklu

podstavce s dubským měšťanem Danielem Fiedlerem jako hlavním

mecenášem díla. Fiedler na náměstí vlastnil dům čp. 25/I zvaný U Černého

orla, k jehož průčelí Panna Marie Immaculata pohlíží.

Pískovcový sloup spočívá na mohutném podstavci ve tvaru

rovnoramenného kříže, který stojí na novodobé dvoustupňové základně.

Podstavec se skládá z nízkého profi lovaného soklu, zúženého

hranolového dříku zdobeného nápisovými zrcadly a nízké profi lované

římsy. Ze středu podstavce vychází vysoký sloup zakončený korintskou

hlavicí. Kolem něj jsou na pódiu usazeny sochy světců – na jihovýchodě

socha sv. Floriána, na severovýchodě sv. Jana Nepomuckého,

na severozápadě sv. Františka Xaverského a na jihozápadě sv. Rocha.

Pod každým ze světců je v zrcadle na dříku vytesaný nápis.

Pod sv. Floriánem je vytesáno: „Erectum / 1723 / Renovatum 1840“,

pod sv. Janem Nepomuckým je obnoven nápis: „Hanc voto / dicavit / Duba / Coeli reginnae / Floriano / Ioani Francisco / et / Rocho“,

po sv. Františkem Xaverským je zobrazeno: „Renovatum / 1879 / 1929“

a pod sv. Rochem čteme nápis s ukrytým chronogram: „Ut benigne / serVos sUos / CVstoDIant / Ab / Igne faMe / bello / et / Peste / F D“.

Vrcholovou sochu Panny Marie zobrazenou se sepjatýma rukama zahaluje

splývavé roucho. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 34 a 702; SOkA Liberec, FÚ Český Dub, nezprac. fond.

Schiller 1898, s. 191; Ressel, 1903–1905, s. 686–687; Šimák 1909, s. 22;

Šorm - Krajča 1939, s. 108; UPČ I, 1977, s. 212; Anděl - Technik 1991, s. 170;

Nejedlý - Zahradník 2003, s. 188–193; Vlček 2004, s. 469–470; Edel 2006, s. 40–41.

sousoší Loučení Krista s Pannou MariíÚSKP ČR č. rejstříku 47007/5–4200

na p. č. 132

Sousoší Loučení Krista s Pannou Marií se nachází v městské památkové

zóně, severně od náměstí Bedřicha Smetany, v ulici Řídícího učitele

Havla. Stojí na vyvýšené terase u cesty ke hřbitovu, nad schody vedoucími

k budově Husova sboru čp. 10/II. Rokokové dílo nechal na své náklady

v roce 1752 zhotovit mlynář z tzv. Hořeního mlýna čp. 13/IV Ferdinand

Václav Schwarz.

Pískovcové sousoší spočívá na zdobném v přední části zaobleném

podstavci, jehož spodní část tvoří jednoduchý nízký sokl, který přechází

v zúžený dřík s postranními volutovými pásy. Čelní stranu dříku zdobí

kartuše s vytesaným nápisem s chronogramem: „AbsCIeD IesV / Von MarIa. / WIr bItten, / laß Vns In GotteselIgkeIt sterben, / Gott eWIg erWerben“. Zbylou čelní plochu dříku a horní část soklu pokrývají další

špatně čitelné nápisy, které již zmíněný soupis neuvádí. Podstavec

zakončuje zvlněná profi lovaná římsa. Na ní je posazen rovněž profi lovaný

nástavec nesoucí samotné sousoší. Jedná se o postavu Panny Marie,

po jejíž pravé straně stojí Ježíš Kristus. Panna Marie má levou ruku

vloženou v Kristově pravé dlani. Obě k sobě přichýlené postavy jsou

oděny ve splývavém nařaseném rouchu. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 31; SOkA Liberec, FÚ Český Dub, nezprac. fond.

Šimák 1909, s. 22; UPČ I, 1977, s. 212; Anděl - Technik 1991, s. 171; Edel 2006, s. 68.

60 ČESKÝ DUB


OKRES LIBEREC

sousoší Víry se sv. Janem a sv. PavlemÚSKP ČR č. rejstříku 18966/5–4202

na p. č. 538

Barokní sousoší zvané U tří svatých se nachází v jižní části obce,

na návrší nad křižovatkou ulic Prouskova a Na Zhůrách, naproti domu

čp. 29/III. V roce 1714 ho nechala zhotovit abatyše augustiniánského

kláštera sv. Jakuba ve Vídni jako poděkování za ochranu Vídně před Turky.

Další dvě tématicky i kompozičně totožná díla byla její zásluhou

osazena i v Hodkovicích nad Mohelkou a v Osečné, které také náležely

k tehdejšímu českodubskému klášternímu majetku. Ve starší literatuře

bylo sousoší mylně ikonografi cky interpretováno jako sousoší sv. Heleny,

sv. Luitgardy, či sv. Máří Magdalény.

Pískovcové sousoší s centrální kompozicí personifi kace Víry,

kterou po stranách doplňují římští vojáci a mučedníci sv. Jan a sv. Pavel,

je posazené na mohutném bohatě členěném a architektonicky výrazně

pojatém podstavci. Ten tvoří tři dynamicky ztvárněné a v zadní části

propojené fundamenty pod jednotlivými sochami. Nejhonosněji

provedený centrální podstavec pod sochou Víry tvoří zdobně provedený

po stranách probraný dřík s nikou a hlavice se segmentovou římsou.

Krajní podstavce pod sochami svatých mučedníků jsou obdobně,

avšak jednodušeji provedeny. Skládají se z hranolového soklu, zužujícího

se dříku s horními volutami a hlavice s profi lovanou římsou. Středová

alegorická socha Víry je vypodobněna jako ženská postava s rouškou přes

oči klečící na skále pod krucifi xem, po níž šlehají blesky jako znamení

Boží přítomnosti. Na kříži čteme titulaturu: „IN / RI“. Žena oběma rukama

objímá krucifi x, z jehož druhé strany se nachází vyobrazení chrámu

se symbolem Božího oka v tympanonu. Z čelního pohledu vpravo je

situovaný sv. Jan a vlevo sv. Pavel. Jako podnože pro jejich sochy slouží

nástavce, na nichž jsou vytesána jména obou světců: „S. IOANNES“ a „S. PAULUS“. Světci jsou zobrazeni ve vojenském splývavém rouchu.

V rukou drží zlacené meče. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 29 a 596; SOkA Liberec, FÚ Český Dub, nezprac. fond.

Schiller 1898, s. 192; UPČ I, 1977, s. 212; Anděl - Technik 1991, s. 170–171;

Markvart 1993, s.16–17; Edel 2006, s. 82.

socha sv. Máří MagdalényÚSKP ČR č. rejstříku 14530/5–4201

na p. č. 2654/1

Barokní pískovcová socha sv. Máří Magdalény je situována

na jihozápadním okraji obce, při staré cestě vedoucí z Hlavice do Starého

Dubu, v dnešní ulici Na Žižkově. Podle vytesané datace ji dal z vlastních

nákladů zhotovit roku 1762 českodubský měšťan Ferdinand Meisner.

Spodní část mohutného podstavce tvoří nízký hranolový sokl,

který je z velké části zapuštěný do země. Na něj nasedá bohatě

propracovaný dřík s postranními volutami opatřený na čelní a bočních

stranách plastickými reliéfy světců. Na čelní mírně zaoblené straně dříku

orientované k severu se v poměrně hluboké nice orámované rozvilinami

s mušlí nachází reliéf, který znázorňuje bosou ženskou postavu.

Ta má pravděpodobně na hlavě věnec a zahluje ji splývavé přepásané

roucho. V rukou drží lebku a u nohou jí leží kříž. Literatura ženu popisuje

jako sv. Rozálii. Z čelního pohledu na pravé straně je v nice zobrazen

reliéf světce ve františkánském rouchu, jemuž u nohou leží kniha.

Pravděpodobně se jedná o sv. Antonína Paduánského. Levou stranu dříku

zdobí také v nice umístěný reliéf sv. Františka z Assisi. Tomuto světci

u nohou leží lidská lebka a kříž. Na dřík navazuje hlavice se zvlněnou

profi lovanou římsou, v jejímž středu je osazen klenák s jemnou kartuší.

Jako podnož pro samotnou sochu sv. Máří Magdalény slouží nízký

hranolový nástavec. Vytesaná datace na jeho čelní straně upomíná na rok

vzniku díla: „17 62“. Světice je znázorněna jako klečící postava na skále,

s bolestným výrazem ve tváři. Pravou rukou objímá krucifi x a levou svírá

nádobku s vonnou mastí přiloženou na srdci. U paty kříže je položena

lebka. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 27; SOkA Liberec, FÚ Český Dub, nezprac. fond.

UPČ I, 1977, s. 212; Anděl - Technik 1991, s. 171.

ČESKÝ DUB 61


Čtveřín

Ves Čtveřín založená na radiálním lánovém schématu se nachází pět kilometrů severozápadně od Turnova

na komunikaci spojující do počátku 19. století Prahu s Libercem. Jako první zmínka o obci je uváděn zápis

z konfi rmačních knih pražského arcibiskupství o patronátu k přepeřskému kostelu, který v roce 1394 držel Jan Sobec

ze Čtveřína. Z dochovaných pramenů se zde dá předpokládat existence dvou tvrzí, které mohly ovlivnit vznik samotného

názvu obce (dvůr Čtverův). Po dobách husitských nepokojů a střídání zemanských majitelů čtveřínských dvorů přechází

celá ves do područí Heníka z Valdštejna a jeho synů, pánů skalského panství (sídlo Skály nad Jizerou). V roce 1538 toto

panství se vsí Čtveřín zakoupil Jan z Vartemberka, který nechal obnovit zdejší pustý dvůr zvaný Zlabecko a propůjčoval

ho v léno svým úředníkům. Kvůli stavovské angažovanosti v roce 1547 jeho syna a nástupce Adama z Vartemberka

propadly některé majetky královské komoře, která prodala čtveřínské Zlabecko Janu z Oppersdorfu. Po královské

milosti se majetek mohl vrátit do rukou Vartemberků, kteří nechali zaznamenat popis obce a dvorů v urbáři z roku 1608.

Statky zadlužených Vartemberků, které získal v roce 1615 Albrecht Jan Smiřický, byly zanedlouho po Bílé Hoře rodu

Smiřických konfi skovány a předány Albrechtovi z Valdštejna. Po zavraždění frýdlantského vévody zůstalo svijanské

panství se Čtveřínem leníku a synovci Maxmiliánovi z Valdštejna. Třicetiletá válka ves výrazně nepoznamenala a zápisy

v berní rule informují ve Čtveříně o osmi selských a pěti zahradnických usedlostech. V dalších soupisech svijanského

panství z roku 1713 a 1773 a historických mapováních je zaznamenán zvyšující se počet obyvatel a domů obce.

Vrchnostenský dvůr je stále evidován v úředních pramenech pro panství Český Dub. Panování Marie Terezie a Josefa II.

bylo dobou velké poddanské zatíženosti obyvatelstva, které za Valdštejnů vyvrcholilo roku 1818 ve vzpouru obyvatel

na celém svijanském panství. V polovině 19. století, kdy se již v držení majetku vyskytují sychrovští Rohanové, dochází

k zlepšení podmínek venkovského obyvatelstva a vzniku obecních samospráv a tím i obce Čtveřín s částmi Doubí,

Husa a Sychrov.


62 ČTVEŘÍN


sousoší Kalvárie ÚSKP ČR č. rejstříku 19894/5–4465

na p. p. č. 89/6

Sousoší Kalvárie pocházející pravděpodobně z první poloviny 19. století

se nachází v blízkosti autobusové zastávky, na křižovatce silnic vedoucích

do Pěnčína a Sychrova.

Na nízký kvadratický podstavec nasedá dřík se stlačenými volutami a kartuší

ve spodní části. Dřík je na pohledových stranách dekorován reliéfy světců.

Na čelní severní straně vidíme reliéf sv. Václava na koni pod baldachýnem.

Na západní a východní straně dříku se nacházejí mělké niky s postavami

sv. Jana Nepomuckého a sv. Josefa. Na dřík navazuje profi lovaná římsa

s rokajovou kartuší, na níž vedle kónicky tvarovaného nástavce s kamenným

křížem stály na plintech sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Na kříži

se nachází korpus ukřižovaného Krista a páska s titulaturou: „IN / RI“.

Podle soupisu soch se nacházel na památce tento nápis: „[Patř člowěče! Kam mne přiwedla láska má pro tebe! Zřizený od p. sausedu Sstweřinských]“. V roce 2005 odcizené sochy svatých nahradily kopie.

Socha sv. Jana Evangelisty je v současné době znovu poškozena a z památky

odstraněna. Patu kříže zvýrazňuje symbol lebky na pahorku. Památku

obklopuje kovové oplocení a dláždění. (zš)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Přepeře.

Šimák 1909, s. 184.


na st. p. č. 120

Jednoduchý kříž se nachází v zahradě domu čp. 33, v blízkosti silnice

vedoucí do Pěnčína. Dílo zhotovil v roce 1854 na zakázku Jana Bičíka z čp. 3

kameník Josef Zeman z Tatobit.

Na dvoustupňový sokl nasedá kvadratický dřík zdobený na všech

pohledových stranách polychromovanými reliéfy světců. Ty jsou umístěny

v mělkých segmentově zakončených nikách. Na západní straně zdobí

dřík reliéf Panny Marie, na jižní straně reliéf sv. Josefa a na straně severní

sv. Jana Nepomuckého. Z mírně profi lované hlavice vystupuje kovový

kříž se zlaceným korpusem ukřižovaného Krista a vegetabilním dekorem.

Na přední straně soklu je vytesán nápis, který informuje o vročení

a zřizovateli objektu: „Z nákladu / Jana Bičíka ze Štveřína / čís. 3 let[a] 1854 / [---]“. Na zadní straně čteme: „Pracoval Jozef Zeman / z Tatobyt“.

Podle informace z farní kroniky byl kříž na nynější stanoviště přemístěn

ze středu obce v roce 1937. (zš)FÚ Přepeře, Pamětnice farnosti Přepeře, s. 236.

Šimák 1909, s. 184; Šonská 2006, s. 144.

OKRES LIBEREC

ČTVEŘÍN 63


Dehtáry obec Bílá


Dehtáry, dnes součást obce Bílá, byly založeny na nepravidelném schématu v údolí říčky Oharky. Jedná se o území

s doloženým pravěkým osídlením, přičemž nejstarší nálezy pocházejí už z období eneolitu. Je pravděpodobné,

že i ve středověku byla osada obývána, nicméně spolehlivé doklady prozatím chybí. Až v časném novověku byly

Dehtáry poprvé zmíněny v písemných pramenech, a to k roku 1547 v nejstarším dochovaném urbáři dubského panství.

V 18. století měly Dehtáry přes sto osedlých, ale postupně se tento počet snižoval. V roce 1950 měla obec již pouze 58

obyvatel a tento počet i nadále klesal.

hradiště KlamornaÚSKP ČR č. rejstříku 27132/5–4301

s p. p. č. 342/3, 342/4, 356, 371 v k. ú. Hradčany; 519/1, 519/2, 447/12, 413/4, 418/1,

410/1, 410/2, 412/3, 586/2, 419, 420/2, 447/2, 475/5, 447/3, 447/4, 447/5, 413/3,

475/1, 475/7, 447/8, 475/6, 447/9, 473/1, 475/8, 475/4, 477, 478, 447/1, 475/3,

447/14, 472/2 a st.p.č. 75 v k. ú. Chvalčovice

Hradiště Klamorna se rozkládá na ostrožně nad soutokem říčky Oharky

a Mohelky, mezi osadami Dehtáry a Klamorna, v blízkosti obcí Chvalčovice

a Vlastibořice. Ostrožna na východní a jižní straně strmě spadá do údolí

obou řek a západním směrem se rozšiřuje do táhlého návrší směrem

ke vsi Hradčany.

Ačkoli je lokalita ve starších zprávách uváděna jako Hrádek nebo také

Starohradí, doposud zde nebyly objeveny žádné pozůstatky fortifi kačních

prvků, které by naznačovaly existenci původní výšinné opevněné polohy.

Přesto z hradiště pochází mnoho movitých archeologických nálezů,

jejichž četnost a chronologické zařazení vypovídá o polykulturním

charakteru tohoto sídelního areálu. Nejstarší jsou již z období eneolitu,

dále z doby bronzové a v neposlední řadě i z období vrcholného

středověku. Stopy lidské činnosti v této poloze sahají až do mladšího

pravěku, největší rozmach osídlení zde však pravděpodobně probíhal

až v období středověku. Oprávněná je domněnka, že se jedná o zaniklou

středověkou vesnici, jejíž relikty byly setřeny kolektivizací

a zemědělským hospodařením. (rt)Šimák 1909, s. 25; Louda 1939, s. 140–142; Filip 1947, s. 163–164.

64 DEHTÁRY


OKRES LIBEREC

Dětřichov(Dittersbach)

Obec Dětřichov se rozkládá necelých pět kilometrů jihozápadně od Frýdlantu. Byla založena v místě křížení staré

komunikace vedoucí z Chrastavy do Frýdlantu a stezky ze Žitavska. Vznik pravidelně rozvržené lánové vesnice

soustředěné podél říčky Olešky spadá do 14. století, do období německé kolonizace. První písemnou zmínku o obci

najdeme ve frýdlantském urbáři z roku 1381. Dětřichov nebyl lenním statkem, patřil jako vrchnostenská vesnice přímo

majitelům frýdlantského panství. Během násilné rekatolizace po třicetileté válce se obec jen částečně vylidnila.

Osídlených zde zůstalo devět selských gruntů, jedenáct chalupnických a osmnáct zahradnických usedlostí, což vytvářelo

příznivé podmínky pro další rozvoj vesnice. V letech 1679–1687 se místní obyvatelé aktivně zapojili do povstání proti

Gallasům. V roce 1780 proběhla parcelace zdejšího panského dvora vedoucí ke vzniku nové vesnice pojmenované

na počest zakladatele hraběte Kristiána Filipa Clam-Gallase Kristiánov (Christiansau). Na počátku 19. století se Dětřichov

rychle rozvíjel, v osmdesátých letech 18. století měl 28 číslovaných domů a v roce 1833 již 174 domů s 934 obyvateli.

Do poloviny 19. století se místní obyvatelé živili převážně zemědělstvím a tradičním domácím tkalcovstvím. Ve druhé

polovině 19. století se obec díky textilní výrobě prudce rozvíjela. Největší textilní továrnu zde vybudoval Carl August

Preibisch. S rozkvětem průmyslu souviselo i budování nových komunikací a v roce 1900 zprovoznění úzkorozchodné

železniční trati, která vedla z Frýdlantu do Heřmanic. Provoz dráhy byl kvůli jejímu špatnému stavu zastaven v roce 1976.

O osm let později byla trať úředně zrušena. S průmyslovým vzestupem Dětřichova souvisel i jeho populační růst. V roce

1857 zde bylo 1 289 obyvatel a v roce 1900 žilo ve 242 domech 1 723 lidí. Po odsunu německých obyvatel v roce 1945

sem přišli noví osídlenci především z východních Čech, usazovali se tu i volyňští a zelovští Češi, ale obec se nepodařilo

dosídlit. Počet obyvatel klesl oproti předválečnému stavu více než o polovinu.

DĚTŘICHOV 65



areál kostela sv. Anny ÚSKP ČR č. rejstříku 28180/5–4205

se st. p. č 83, 84 a p. p. č. 155

Areál kostela sv. Anny se nachází ve středu obce na návsi. Svou

současnou podobu patrně získal při barokních úpravách. Sestává se

z kostela, márnice, ohradní zdi s náhrobky a kapličkami křížové cesty

a výklenkové kaple s výjevem Krista na hoře Olivetské.ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 53–61.

UPČ I, 1977, s. 258; Anděl - Karpaš 2002, s. 202; Kracíková - Belling 2003, s. 44–47;

Vlček 2004, s. 503.

kostel sv. AnnyV jádru gotický kostel, který se nachází v jihovýchodní části areálu,

obklopuje bývalý hřbitov. Stavba typově náleží ke kostelům s pravoúhlým

presbytářem budovaným na Frýdlantsku ve druhé polovině 13. století.

Kostel je poprvé připomínán až k roku 1409. V roce 1619 ho K. Pilz rozšířil

o hranolovou věž. Zásadní barokní úpravou objekt prošel v roce 1720

a v letech 1889–1890 došlo ke zvýšení a eklektické úpravě věže.

Kostel je jednolodní orientovanou stavbou vystavěnou na obdélném

půdorysu, kterou kryje sedlová plechová střecha. Při barokních úpravách

byl svatostánek kvůli rostoucímu počtu obyvatel prodloužen východním

směrem a původní pravděpodobně pravoúhlý presbytář nahradil nový

odsazený s půlkruhovým závěrem. V téže době přibyla k jeho jižnímu

průčelí pravoúhlá sakristie. Severní stranu presbytáře doplnila kaple

sv. Anny, která byla odstraněna ve 20. století. Před západní průčelí

předstupuje vysoká hranolová věž zakončená polygonem s osmibokou

jehlancovou střechou krytou měděným plechem. V polovině 19. století

doplnily charakter západního průčelí schodišťové přístavky nacházející

se po stranách věže. Hladkou fasádu kostela člení lizénové rámce. (ok)

66 DĚTŘICHOV


OKRES LIBEREC

márnice s kostnicíBarokní stavba využívaná pravděpodobně jako márnice i kostnice se

nalézá v dolní části areálu, jižně od kostela sv. Anny. Jižním průčelím

se přimyká k ohradní zdi.

Zděnou přízemní stavbu lichoběžníkového půdorysu kryje valbová

střecha vyskládaná z pálených tašek bobrovek. Na fasádě se uplatňují

dvě struktury omítek. Hrubé je užito v ploše, zatímco hladká se vyskytuje

na lizénových rámcích. Vstupy do dvou samostatných vnitřních prostorů

se nacházejí v severním a východním průčelí. (ok)

výklenková kapličkaVýklenková kaplička s výjevem Krista na Olivetské hoře pochází

pravděpodobně z první poloviny 19. století. Je umístěna v jižní části areálu

u ohradní zdi, kde přiléhá k západní straně márnice. Jednoduchou zděnou

stavbu s trojúhelným zakončením kryjí tašky bobrovky. Ve výklenku

završeném konchou se nachází terakotové fi gury v kleče se modlícího

Krista a anděla, který se mu zjevuje. Na sochách jsou patrné zbytky

polychromie. Kaplička i její sochařská výzdoba, která byla zjevně

poškozena vandaly, jsou v havarijním stavu. (ok)

ohradní zeď s náhrobníkem a zastaveními křížové cesty

Ohradní zeď vymezuje prostor bývalého hřbitova a zároveň celého areálu

kostela sv. Anny.

Zděná omítnutá zeď má korunu krytou vyskládanými taškami bobrovkami.

Součástí zdi jsou kapličky křížové cesty s výraznými postranními

volutami ve spodní části, s konvexně vyklenutým nástavcem a vpadlým

obdélným polem. V těchto polích se nacházely dnes nedochované

výjevy jednotlivých zastavení. Do ohradní zdi je dále vsazen barokní

náhrobník s reliéfem Ukřižování. Ten je v horní části fl ankován andělskými

hlavičkami a ve spodní části oválnými nápisovými kartušemi s dnes

již téměř nečitelným nápisem. U paty kříže leží lidská lebka. (ok)

brána s brankouBrána a branka jsou součástmi ohradní zdi obíhající bývalý hřbitov.

Hlavní vstupní brána je situovaná severně od kostela a menší

branka se nachází jižně od kostela vedle márnice.

Hlavní bránu tvoří dva zděné pilíře zakončené římsami,

na kterých spočívají kamenné vázy. Z pohledu směrem ke kostelu

(od severovýchodu) je pravý pilíř nižší a mohutnější než levý,

který je vyšší a subtilnější. Brána, od níž vede cesta ke vstupu do kostela,

je osazena dvoukřídlými kovovými vraty. Menší branku tvoří masivní

postranní pilíře s vyzděným segmentovým obloukem. Branku osazenou

jednokřídlými kovovými vraty kryje sedlová střecha vyskládaná také

z tašek bobrovek. (ok)

DĚTŘICHOV 67


areál usedlosti čp. 67ÚSKP ČR č. rejstříku 27129/5–4204

se st. p. č. 43

Areál domu čp. 67 pochází nejpozději z období před rokem 1843,

kdy je zachycen na mapě císařského otisku stabilního katastru

již ve stávající půdorysné stopě. Nachází se východně od středu

obce, vlevo pod místní komunikací, která navazuje na silnici vedoucí

od Frýdlantu. Zemědělskou usedlost tvoří obytný dům, stodola

a kůlna se stodolou.

dům usedlosti čp. 67Obytný dům čp. 67 situovaný ve východní části usedlosti stojí přímo

u místní komunikace, ke které je podélně orientován.

Patrové stavení obdélného půdorysu rozšiřuje bedněný přístavek

u severovýchodního průčelí. Sedlovou střechu protaženou nad přístavkem

až k úrovni terénu kryjí pálené tašky bobrovky. Jihovýchodní obytnou

část domu tvoří roubené přízemí opatřené podstávkou, jejíž štenýře

probíhají hrázděným patrem. Severozápadní chlévní část domu je z větší

části zděná a obílená. Štítová průčelí zakončují vysoké štíty dělené

do dvou etáží. Štít bez okenních otvorů na jihovýchodním průčelí vyplňuje

jednoduché svislé bednění. Spodní část štítu na severozápadním průčelí

je jednoduše svisle bedněna a opatřena dvěma okny. Jeho horní díl

vyplňuje klasovitě vyskládané bednění. Ve zděné části domu jsou v líci

osazena dřevěná dvojitá dvoudílná okna. Okna v obytné části

jsou nová, plastová. (ok)

stodolaStodola situovaná kolmo k obytnému domu uzavírá dvůr na západní

straně. Spojnici mezi stodolou a obytným stavením tvoří kamenná zídka.

Přízemní dřevěný objekt obdélného půdorysu se sedlovou střechou

kryjí pálené tašky bobrovky. Stodolu tvoří rámová konstrukce posazená

ve štítových průčelích na vysoký kamenný sokl a pobitá vnějším svislým

bedněním. V podélném průčelí orientovaném do dvora se nacházejí

široká dvoukřídlá vrata. Štíty stodoly jsou dělené do dvou horizontálních

bedněných pásem. Na východní straně střechy se nacházejí

tři novodobá výlezová okna. (ok)

kůlna se stodolouKůlna s chlévem a navazující druhou stodolou jsou situovány

rovnoběžně s obytným domem a uzavírají jihozápadní hranici areálu.

Částí severozápadního průčelí se objekt kůlny s chlévem přimyká

k první stodole.

Kůlna je dlouhou přízemní stavbou obdélného půdorysu, která se

v severozápadní části rozšiřuje na chlév. Objekt tvoří hrázděná konstrukce

spočívající na zděném z části omítnutém soklu. Pultovou střechu

nad kůlnou a sedlovou střechu nad chlévem kryjí pálené tašky bobrovky.

Na jihovýchodní průčelí kůlny navazuje druhá stodola. Jedná se o stavbu

obdélného půdorysu, kterou kryje sedlová střecha vyskládaná také

z pálených tašek bobrovek. Stodolu tvoří rámová konstrukce opatřená

na průčelích i štítech svisle deštěným bedněním. (ok)


68 DĚTŘICHOV


OKRES LIBEREC


na p. p. č. 926/2

Klasicistní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého vznikla na zakázku

Antona Semdnera roku 1831. Stojí mezi dvěma kaštany vpravo

od křižovatky místní komunikace se silnicí vedoucí od Frýdlantu.

Na stupeň nasedá mohutný hranolový sokl opatřený oválnými

nápisovými zrcadly. Na čelní jižní straně je vytesaný nápis: „Gewidmet / zur Verehrung des hl. Johann v. Nep. / Anton Semdner / im Jahre 1831“. Z čelního pohledu na pravé straně nápis informuje: „Heiliger Landespatron! / Trebe, daß Herr der Güte / Unter Vaterland behüte. / Uns beschirme in jeder Noth / und uns Stärke in dem Tod.“. Z čelního

pohledu na levé straně se nachází nápis: „Heiliger Johannes! / Bitte. Gott für uns nur Gnade. / Daß er uns barmherzig sei. / Daß wir auf dem Lebenspfade / folgen seinem Worte treu.“. Na zadní

straně soklu je vytesáno: „Restaurirt 1871. / Stiftung der Apollonia Semdner. / Jos. Gabler“. Sokl zakončený profi lovanou římsou přechází

v zužující se volutový dřík, který zdobí reliéfy světců v mělkých nikách.

Pod každým světcem je vytesáno jeho jméno. Na čelní straně orientované

k jihu je zobrazen sv. Josef a pod ním mezi palmetami špatně čitelný

nápis: „St. Joseph“. Z čelního pohledu na pravé straně se nachází

reliéf sv. Ludmily s nápisem „St. Ludmilla“ a na levé reliéf sv. Václava

s nápisem: „St. Wenzeslaus.“. Zadní stranu zdobí reliéf sv. Antonína

Paduánského a nápis: „St. Antonius Pad.“. Podstavec ukončuje

mohutná profi lovaná hlavice se zdobenou kartuší na čelní straně,

ve které je vytesaný biblický citát: „Glück selig der Mann / der mit dem Wor– / te seines Mundes / nicht fehlt. [---] XIV.1.“. Vrcholová socha

je ztvárněna v kontrapostu pravé nohy. Světec je oděný v kanovnickém

rouchu tvořeném mimo jiné klerikou, rochetou a přes ramena splývající

almucí. Na hlavě má posazený kvadrátek, který lemuje svatozář a v rukou

drží krucifi x. Památku vymezuje nízké kovové ohrazení s brankou. (ok)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Dětřichov; ÚDU AV ČR, Kühn 1943,

sign. C 2.261, s. 61.


na p. p. č. 1137/2

Pískovcový sokl původně osazený sochou sv. Kryštofa pocházející

z roku 1833 je situován vpravo od silnice vedoucí z Liberce do Frýdlantu,

u odbočky do Dětřichova. Památku nechal zřídit místní rychtář Josef

Leubner. Sochu následně nahradil litý kříž (zničený patrně v 60. letech

20. století) a od roku 2006 je podstavec osazen novým křížem.

Na stupeň nasedá hranolový sokl opatřený ze tří stran poli, ve kterých

se nacházejí vytesané nápisy. Na čelní, severozápadní straně čteme

nápis: „Christophorus. / Wer an den Sohn Gottes glaubt, der hat / Gottes Zeugniß in sich. Joannes 5, 4[.] / Errichtet im Jahre 1833.“.

Z čelního pohledu na pravé straně je vytesáno: „Wer mir nachfolgt, der wan / delt nicht in Finsterniß, sondern / er wird das Licht des ewigen / Lebens haben. Joannes 8, 12.“ a na, z čelního pohledu, levé

straně nalezneme nápis: „Jesus auch [---] in / dem Herrn und frohl oder alle / die eines rechtschaffen Wan= / dels sind. Psalm XXXI 11.“. Sokl

přechází přes profi lovanou římsu v zúžený kvadratický dřík zdobený ze tří

stran plastickými reliéfy světců. Tyto reliéfy jsou umístěny v kartuších,

pod nimiž vidíme vytesaná jejich jména. Na přední straně je zobrazen

sv. Eustach s nápisem: „Eustachius“. Levou stranu dříku zdobí sv. Achác

a nápis: „Achatius“ a pravou sv. Jiljí s nápisem: „Aegidius“. V dolní partii

dříku je na čelní straně navíc umístěna kartuše s nápisem: „Hat dem [..]au[---] den Herrn / [---] gro[---] Freude hat. / [---] / Psalm CV[---]“.

Podstavec zakončuje mohutná hlavice opatřená na čelní straně reliéfem

představujícím dvě okřídlené andělské hlavičky a obdobně dekorovaná

profi lovaná římsa. Podstavec vrcholí jednoduchým novým železným

kovaným křížem se zlacenými prvky. (ok)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Dětřichov; NPÚ ÚOP v Liberci,

RZ č. 30, 523 a 524.

UPČ I, 1977, s. 258.

DĚTŘICHOV 69


Dlouhý Most(Langenbruck)


Lánová ves Dlouhý Most vznikla jako uhlířská osada při staré zemské stezce vedoucí z Čech do Lužice. V okolí

se nacházely mokřiny, které musely být zpevněny dřevěnými hatěmi, tedy jakýmsi dlouhým mostem, což dalo zřejmě

lokalitě její název. První písemná zmínka o obci je uvedena v zemských deskách z roku 1556. O kostelu a faře se v roce

1567 zmiňuje urbář dubského panství, ke kterému Dlouhý Most náležel. V době založení osady patřilo panství

Vartemberkům a poté pánům z Oppersdorfu, kteří jej roku 1591 prodali protestantskému rodu Smiřických. Během

pobělohorských konfi skací získal državu Albrecht z Valdštejna, který roku 1624 oddělil lenní statek Siebendörfel

(Sedmivsí) od dubského panství a věnoval jej Jakobu Reinhardovi z Heisternu. Kromě Dlouhého Mostu byly součástí

statku i Vesec, levobřežní část Vratislavic, Jeřmanice, Javorník, Záskalí a část Šimonovic. Za třicetileté války se obec

v důsledku rekatolizace a válečných událostí vylidnila, ale již v polovině 17. století zde žilo 31 rolníků. Roku 1679

se statek vrátil zpět k dubskému panství, které v letech 1653–1782 patřilo ženskému augustiniánskému klášteru

sv. Jakuba ve Vídni. Po zrušení kláštera přešel jeho majetek na dolnorakouský náboženský fond. V roce 1838 panství

zakoupil kníže Kamil Rohan. Druhá polovina 19. století byla pro Dlouhý Most dobou největšího rozkvětu. Přispěl k tomu

především rozvoj tkalcovské výroby. V roce 1880 tu žilo 1 811 obyvatel, nejvíce za celou dobu jeho existence. K dalšímu

rozvoji obce přispělo v roce 1825 vybudování císařské silnice mezi Prahou a Libercem, v roce 1871–1875 otevření okresní

silnice do Jeřmanic a v roce 1859 zprovoznění železnice. Na konci 19. století začala místní tkalcovská výroba pomalu

stagnovat, malé textilní fi rmy nemohly konkurovat velkým textilním továrnám. Lidé proto začali odcházet do míst

s lepšími možnostmi obživy. Odsunem obyvatel německé národnosti po druhé světové válce poklesl počet zde žijících

lidí téměř o polovinu a obec již nikdy nedosáhla předválečného stavu.

kostel sv. VavřinceÚSKP ČR č. rejstříku 18200/5–4216

se st. p. č. 1

Barokní kostel sv. Vavřince je situován na vyvýšenině v centru obce,

u silnice směřující z Liberce do Hodkovic nad Mohelkou. Dnešní stavba

obklopená ze severovýchodní strany hřbitovem stojí na místě původního

evangelického svatostánku pocházejícího z poloviny 16. století.

Na konci 17. století byl starý dřevěný kostel již zchátralý. Jeho patronka,

představená augustiniánského kláštera sv. Jakuba ve Vídni,

k jehož državám Dlouhý Most náležel, proto dala popud ke stavbě nového

kamenného kostela. Stavba, kterou provedl neznámý mistr, mezi lety

1696–1698 byla vysvěcena v roce 1699.

Jednolodní orientovanou stavbu obdélného půdorysu s pravoúhlým

závěrem kryje plechová sedlová střecha s valbovým zakončením

na východní straně. K severní straně presbytáře přiléhá sakristie a k jižní

straně lodi předsíň. Obě přístavby kryje valbová plechová střecha.

Západnímu průčelí dominuje mohutná čtvercová věž pocházející z roku

1711. Při její stavbě se údajně počítalo i s případným vojenským využitím.

Z tohoto důvodu měla věž zdi široké dva metry a směrem k Liberci

v ní byly střílny. Věž zastřešuje helmice s lucernou a vysokou jehlancovou

stříškou. Nad vstupem se nachází litinový erb Rohanů. (ok)Ressel, 1903–1905, s. 430–432; Kühn 1934, s. 157–161; UPČ I, 1977, s. 263.

70 DLOUHÝ MOST


OKRES LIBEREC

Dolánky obec Cetenov

Dolánky leží v údolí nad levým břehem potoka Zábrdky přibližně deset kilometrů západně od Českého Dubu. První

zmínka o Dolánkách pochází z roku 1550. Již od roku 1869 byla ves součástí obce Cetenov. Spolu s ní se v letech

1980–1990 stala součástí obce Všelibice, od které se Cetenov spolu s Dolánkami osamostatnil na základě obecního

referenda. Odsunem německého obyvatelstva po druhé světové válce klesl počet osob přibližně o polovinu,

ze 42 na 22. Počet osadníků a domů nadále klesal, v roce 1970 obec čítala 10 trvale žijících obyvatel a 4 domy.


na p. p. č. 457/1 v k. ú. Cetenov

Kříž z roku 1843 se nachází u silnice procházející obcí Dolánky.

Podle vytesané datace jej dal v roce 1843 zhotovit Anton Schwarz.

Na základním kvadratickém stupni stojí širší hranolový podstavec,

na němž spočívá hranolový dřík zakončený mohutnou volutovou římsou

s konkávně tvarovaným ukončením. Ten vrcholí kovovým křížem,

jehož tři ramena jsou zakončena trojlisty. Hranolový podstavec zdobí

ze tří stran jednoduchá oválná zrcadla, která nesou nápisy. Na čelní

straně se nachází nápis: „Nun mein lieber Wandersmann, / dieß habe ich für dich geißeln tue Buße, / betrachte mein inneres Leiden und blutigen / Todesschweiß, dann verrichte / deine Reis.“, na pravé

boční straně je vytesaná datace upomínající na vznik díla: „Im / Jahre 1843.“. Z čelního pohledu na levé straně čteme nápis: „Von / Anton Schwarz.“. Dřík podstavce je na čelní a bočních stranách opatřen

plastickými reliéfy v mělkých nikách. Na čelní straně dříku se nachází

reliéf Piety, nad nímž je umístěn baldachýn s korunou. Z čelního pohledu

na pravé straně nalezneme reliéf Svaté Rodiny. Na levé straně vidíme

reliéf sv. Antonína Paduánského. Reliéfy mají zachovanou polychromii

pravděpodobně z konce 19. století. Na zadní straně dříku v místech

pod ukotvením železného kříže se nachází nápis: „Renoviert 189[.]“.

Volutová římsa opatřená v čele vinným hroznem nese beránka Božího.

Pod touto volutovou římsou vidíme Boží oko. Na kříži čteme titulaturu:

„IN / RI“.(jš)

DOLÁNKY 71


Dolní Oldříš obec Bulovka

(Nieder Ullersdorf)


Odlehlá údolní lánová ves leží v nejsevernějším cípu Frýdlantského výběžku, v těsné blízkosti někdejší slezské

hranice. Osídlení bylo založeno po obou březích potoka zvaného Červená voda. Vedla tudy jedna z vedlejších cest

spojujících Frýdlant se Slezskem a Lužicí. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1381. Dolní Oldříš bývala lenním

statkem a jeho majitelé sídlili na tvrzi, kterou dnes připomínají jen terénní pozůstatky s vodním příkopem poblíž

bývalého vrchnostenského dvora. Dvůr zřejmě převzal sídelní funkci opuštěné tvrze již na sklonku 15. století. Jedním

z nejvýznamnějších držitelů dvora byl rod Eberhardtů pocházející ze Zhořelce. Ten se ve vsi udržel do počátku 17. století,

jak dokazují rodinné náhrobníky na vnější kostelní zdi. Michael Eberhardt mladší postoupil v roce 1629 Dolní Oldříš

Adamu z Rodewitz výměnou za statek Quitzdorf v Lužici. Při této příležitosti byl pořízen zápis, který podrobně zachycuje

stav zdejšího šlechtického sídla. I přes novější přestavby si dvůr do nedávné doby zachoval vzhled uzavřeného areálu

s panským domem, stodolami a velkou bránou. Po třicetileté válce obec zpustla a normální poměry nastaly až koncem

17. století, kdy ves v roce 1689 koupil hrabě Gallas, majitel frýdlantského panství. Po následující dobu zůstala Dolní

Oldříš zemědělskou osadou, jejíž vývoj určovala odlehlá poloha vůči Frýdlantu a styk s blízkými slezskými obcemi

Gerlachsheim a Küpper. Během 19. století začal význam obce upadat. Po roce 1945, odsunem německého obyvatelstva,

klesl počet zde žijících lidí o více než polovinu a snižoval se i nadále až na dnešních 20 obyvatel a 9 domů. Dolní Oldříš

se v roce 1950 stala součástí obce Bulovka.

72 DOLNÍ OLDŘÍŠ


OKRES LIBEREC

kostel sv. MartinaV jádru gotický kostel se nachází ve středu hřbitova. Pro období jeho

vzniku nemáme k dispozici žádné písemné prameny ani průkazné

architektonické články. Výstavbu lze vročit do poměrně širokého časového

rozmezí od konce 13. do konce 14. století. Stavba je písemně poprvé

doložena až roku 1495. Výrazná přestavba, v písemných pramenech opět

nezachycená, proběhla na přelomu 15. a 16. století. Dendrochronologická

datace uvádí, že dřevo použité na výstavbu krovu nad lodí bylo kácené

v rozmezí let 1501–1502. K roku 1665 se v pramenech uvádí zasvěcení

sv. Wolfgangovi, ale již o pět let později se zmiňuje současné patrocinium

sv. Martina. V roce 1753 se kostel nacházel ve špatném stavu a v rámci

jeho rekonstrukce údajně došlo k sejmutí střechy i s věží a zvonovou

stolicí. V tomto případě se však písemný pramen dostává do rozporu

s dendrochronologickou datací krovu. Během 18. století kostel procházel

dalšími úpravami, které mu daly dnešní podobu. Kromě přestavby

presbytáře a přístavby sakristie získal jednotné barokní fasády. Po roce

1945 kostel chátral, od 90. let 20. století dochází k jeho postupné obnově.

Jednolodní zděný orientovaný kostel obdélného půdorysu zakončuje

půlkruhový presbytář, ke kterému z jihu přiléhá obdélná sakristie. Vstup

umístěný na severním průčelí chrání klenutá předsíň na čtvercovém

půdorysu.Vysokou sedlovou střechu pokrývá asfaltový šindel a prostupuje

ji vysoký svisle bedněný sanktusník umístěný zhruba ve středu půdorysu

vrcholící jehlancovou střechou opatřenou šindelem. Prostor lodi

a presbytáře prosvětlují barokní segmentově zakončená okna. Fasády

člení jednoduché lizénové rámce. Do severního průčelí kostela a východní

stěny předsíně je zazděna čtveřice renesančních náhrobníků.

První zprava je na stěně předsíně umístěn znakový náhrobník patřící

Anně z Eberhardtu, rozené Salza († 1592). Náhrobník nese znak rodu

ze Salzy a tesaný nápis po stranách: „ANNO 1 5 9 2 DEN XXI / AVGVSTI FREITAGS VON BARTHOLOMÆI ZWI[SCHEN] / [---]N DER HA[.]BEN / VHR IST IN GOT DEM HERREN SELIGLICH VOR SCHIEDEN“,

v horní části: „DIE EDLE EHREN TVGENT / REICHE FRAW ANNA GEBORNE VON SALTZA DES WEILANT / EDLEN EHRNVESTEN VND / WOLBENA[NN]TEN MICHÆLS / VON EBERHARDT ZV VL / LERSDORF HINTERLASSEN[E] / WITTIB [LIGT] ALHIER BEGRA / BEN GOT WOLLE IHR VERLEI / HEN AM IVNGSTEN TAGE EINE / FROELICHE AVFFER STEHVNG“ a v dolní části: „JOHAN AM . V . / ES KOMPT DIE STVNDE VND / IST SCHON [IETZT] DAS DIE / TODTEN [---] E [---] DES / SOHNES GOTTES [---] VND / DIE SIE HOREN [---]“.

Druhý znakový náhrobník je umístěný vlevo na stěně předsíně. Nese

rodový znak Eberhardtů a patří Michaelovi z Eberhardtu († 1632).

V horní části se nachází tesaný nápis: „[AN] [---] / SANC[TVEN] [---] / VORS[CHIDEN] [---]“ a v nápisovém pásku okolo obíhá text: „[VON EBERHARDT] ERBHER ZV VLLERSDORF / VND LEIDT ALHIE BEI DIESM / BEINHAVSE BEGRABEN WELCHS SELE GOT GENEDIG / SEI“.

První náhrobník zprava na lodi kostela, tentokrát fi gurální, patří

Abrahamovi z Eberhardtu (1562–1612). Nese erby rodů z Eberhardtu,

ze Salzy a z Gersdorfu. V nápisových páscích nalezneme tesaný nápis:

„[ANNO 1612] DEN [10.] SEPTEMB. ZWISCHEN [11 VND] / [12] VORMITTAGE IST IHN GOTT [SELIG ENDSCHLAF] END DER EDLE [GESTRENGE VND EHREHVESTE] / [...RHARDT AVF] / VLLERSDORF SEIN[ES] ALTERS 50 [---] GO[TT] [---]“.

areál kostela sv. Martina ÚSKP ČR č. rejstříku 18647/5–4187

se st. p. č. 49, 50 a p. p. č. 78

Areál kostela sv. Martina se nachází ve střední části obce, západně

od místní komunikace. Kostel je umístěn uprostřed hřbitova obehnaného

mohutnou ohradní zdí, ke které přiléhá drobnější stavba márnice.ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 326–333.

Metzger 1910, s. 31–38; Hagenauer 1911, s. 121–126; Metzger 1912, s. 43–45; Sýkora

1997, s. 12; Anděl - Karpaš 2002, s. 51, 222; Kracíková - Belling 2003, s. 48–51;

Šternová 2003, s. 39–46; Švejda 2004, s. 7–34.

DOLNÍ OLDŘÍŠ 73


Vlevo od něj nalezneme čtvrtý znakový náhrobník patřící Heleně (Anně)

z Eberhardtu. Nese rodový znak a v horní části tesaný nápis: „[---] [DONNERSTAG NACH OS] / [TERN] [---] [SELIG IN GOTT VORSCHI] / [DEN] [---] [AME FRAW] / [ANNA GE] [---] [MICHAEL V]“ a v nápisových

páscích okolo: „ON EBERHARD [---] SELIGE NACH GELASSENE WI[TFRAW] / [ZV VLLERSDORF VND LEID] [---] / [IHREM LIEBEN IVNCKERN WELCHEN SELEN GOT] [---] / [G]NEDIG SEIN VND [EINE FROELICHE AVFERSTEH] / [UNG] [---] VO [---] [HEN DVRCH] / CHRISTVM ZVM [EWIGWN LEBEN] [---]“. (mo)

márniceObjekt barokní márnice se nachází v jižní části areálu při ohradní zdi.

Márnice je jednoduchou přízemní zděnou stavbou obdélného půdorysu

spojenou jižní obvodovou stěnou s ohradní zdí. Vysokou valbovou střechu

kryje asfaltový šindel. Vstup do márnice osazený jednoduchými dveřmi

rámové konstrukce je umístěný na severním průčelí. Rozsáhlé destrukce

hladkých vápenných omítek odhalují smíšené zdivo. (mo)

ohradní zeď se zastaveními křížové cestyOhradní zeď s jednotlivými zastaveními křížové cesty obklopuje areál

hřbitova v nepravidelném oválném půdorysu.

Masivní částečně omítaná ohradní zeď vyzděná z lomového kamene

je místy doplňena cihelnými dozdívkami. Korunu zdiva kryjí řady pálených

cihel. Při jihovýchodním konci zdi se nachází kovaná brána osazená

mezi vyzděnými pilíři. Obdobnou, o něco menší bránou se do areálu

vstupuje ze severu. Po obvodu zdi nalezneme zbytky křížové cesty,

kterou tvořily pískovcové trojúhelně zakončené kaplice zapuštěné

do koruny zdiva. Velká část jednotlivých zastavení v dnešní době chybí

nebo jsou volně pohozena v různých částech areálu. Statika zdi je silně

narušena, což se mimo jiné projevuje rozsáhlou destrukcí jihovýchodní

brány. Hřbitov, který ohradní zeď ohraničuje, je v dnešní době prakticky

zplanýrovaný. Jednotlivé části náhrobků nalezneme buď roztroušené

po areálu, nebo pohozené na hromadě při severní části ohradní zdi. (mo)


na p. p. č. 77

Pískovcový smírčí kříž se nachází vně severního okraje ohradní zdi

kostela. Ke kříži se váže pověst o potulných mastičkářích, kteří zůstali

přes noc v hostinci v Dolní Oldříši. V hádce jeden z nich probodl svého

druha a jako pokání za tento čin musel vztyčit kamenný kříž.

Kříž latinského tvaru o rozměrech 95 x 85 x 35 cm je v současnosti

hluboko zapuštěn do terénu. Na přední straně dříku nalezneme

jednoduchý reliéf meče. (mo)ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 333.

Metzger 1910, s. 55–56; Kol. 2001, s. 223.


74 DOLNÍ OLDŘÍŠ


OKRES LIBEREC

Dolní Řasnice(Rückersdorf)

Údolní lánová ves je situována v plochém údolí potoka Řasnice přibližně šest kilometrů severovýchodně od Frýdlantu,

při staré cestě vedoucí do Jindřichovic pod Smrkem a dále do Slezska. Ves je poprvé připomínaná v roce 1381. Řasnice

byla poddanskou vsí, v níž však měly od 16. století lenní majetky rodiny Resselů a Knebelů. Na sklonku 16. století

vlastnil část vsi rod Maxenů. Nejvýznamnějšího člena rodu Jiřího, jeho manželku a švagrovou připomínají náhrobníky

umístěné na kostele v Krásném Lese, ke kterému byla Dolní Řasnice přifařena. V druhé polovině 17. století žilo v obci

353 obyvatel. Tento stav však změnil postup rekatolizace. Většina obyvatelstva totiž byla luteránského vyznání,

proto v pobělohorské době odešla jeho velká část do exilu. Obec je známá jako působiště kováře Andrease Stelziga,

vůdce selského povstání v osmdesátých letech 17. století. Přestože jako kovář neměl robotní povinnosti, předal

v Brandýse nad Labem jménem delegace zástupců Horní Řasnice, Raspenavy, Ludvíkova a Dětřichova prosebnou petici

samotnému císaři, za což byl následně odsouzen k trestu smrti. Tento trest mu byl později změněn na trvalé vyhnanství

v uherském Rábu. Po překonání následků třicetileté války se v průběhu 18. a 19. století Řasnice vyvinula v jednu

z nejlidnatějších zemědělských obcí Frýdlantska. Rozvíjel se v ní i bohatý společenský život. Zemědělský ráz si obec

zachovala po celou dobu, přestože zde v roce 1864 vznikla jedna z prvních textilních továren na výrobu polovlněných

a bavlněných látek patřící fi rmě Josefa Ressela. Odsunem německého obyvatelstva po roce 1945 se snížil předválečný

počet 1 216 osob téměř na polovinu a nadále klesal.

DOLNÍ ŘASNICE 75




se st. p. č. 64/2

Bývalá kovárna čp. 27 se nachází ve střední části obce při silnici vedoucí

z Frýdlantu do Jindřichovic pod Smrkem. Dům pocházející ze 17. století

byl do současné podoby přestavěn na přelomu 18. a 19. století.

Kovárna je spjata se známou postavou kováře Andrease Stelziga.

Okapově orientovaný objekt obdélného půdorysu s přístavbou stodoly

k východnímu průčelí je v přízemí zděný a v patře hrázděný. Polovalbovou

střechu s řadou volských ok kryjí pálené tašky bobrovky. V přízemí

přiléhá na dvoutraktový obytný díl se síní dvojice chlévů a komora.

Síň je ze severního průčelí přístupná dvoukřídlými barokně tvarovanými

dveřmi. Ty jsou umístěny v pravoúhlém pískovcovém ostění s novodobým

překladem, na němž je naznačený klenák s reliéfem kladiva a podkovy.

V patře jižního průčelí se nachází dřevěná pavlač. Štíty kryje jednoduché

svislé bednění částečně zakrývající i hrázdění štítových průčelí. (mo)Anděl - Karpaš 2002, s. 59–60; Kočí 1965, s. 98.


na p. p. č. 1743/1

Kříž z roku 1839 je umístěn jihozápadně od středu obce, po pravé straně

při místní komunikaci směřující do Horní Řasnice, v blízkosti

domu čp. 319.

Objekt tvoří železný kříž orientovaný k severu, který je ukotvený

do žulového podstavce. Na základním z velké části zapuštěném

kvadratickém stupni stojí hranolový podstavec. Na něm spočívá

čtyřboký dřík zakončený jednoduše profi lovanou římsou. Na dřík dosedá

segmentově zaklenutá kamenná kaplice s nikou v čelní stěně. Kaplice

vrcholí železným křížem s plechovým korpusem ukřižovaného Krista.

Ramena kříže ukončují trojlisty. Vedle pravého Kristova boku vidíme

torzo anděla s kalichem, který zachycoval stékající krev. Na podstavci

se nacházel dnes již nezřetelný nápis. V současné době probíhá

obnova památky. (jš)NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 913; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 357.

76 DOLNÍ ŘASNICE


OKRES LIBEREC

Dolní Vítkov obec Chrastava

(Nieder Wittig)

Dolní Vítkov se rozkládá v údolí Vítkovského potoka a spolu s Horním Vítkovem tvoří dlouhou údolní lánovou ves,

která se vine podél silnice v délce několika kilometrů. Obec je situována necelé tři kilometry severně od Chrastavy,

pod jejíž samosprávu od roku 1980 spadá. O vesnici, která byla kolonizována německými osadníky pravděpodobně

koncem 13. nebo začátkem 14. století, najdeme první písemnou zmínku v církevní knize z roku 1352. Ves Vítkov (latinsky

Vetavia) tehdy spadala pod grabštejnské panství. Za vlastnictví rodu Redernů, kdy došlo k rozdělení obce, se stala

součástí libereckého panství. V úředních vrchnostenských knihách byly již v roce 1575 odlišeny dvě části vesnice – horní

a dolní, ale až roku 1615 byly uváděny jako samostatné vesnice se dvěma rychtáři. V 15. století se zde nacházely doly

na cín, ale obec vždy měla převážně zemědělský ráz, který si zachovala i po nástupu industrializace v 19. století. Po roce

1620 došlo ve Vítkově k násilné rekatolizaci, která znamenala odliv protestantského obyvatelstva. To se poté usazovalo

v sousedním Sasku v okolí Žitavy a Zhořelce. Vesnice zažila svůj největší rozkvět ve druhé polovině 19. a v první

polovině 20. století. Roku 1850 tu žilo 700 obyvatel. V letech 1898–1899 byla dokončena silnice spojující Chrastavu

a nejsevernější část Vítkova. Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a tím i k poklesu počtu

osob téměř o polovinu. Dosídlování vesnice trvalo několik let, ale počet obyvatel již nikdy nedosáhl předválečného

stavu. Domy, které zůstaly prázdné, podlehly koncem padesátých let 20. století a poté v roce 1980 četným demolicím.

DOLNÍ VÍTKOV 77




se st. p. č. 6

Objekt čp. 34 stojí v severní části obce, po pravé straně silnice vedoucí

z Chrastavy do Horního Vítkova. Pochází pravděpodobně z přelomu

18. a 19. století.

Patrová stavba obdélného půdorysu s trojdílnou komoro-chlévní dispozicí

a navazující stodolou je severozápadním podélným průčelím orientovaná

ke komunikaci. Celý objekt kryje polovalbová střecha z pálených tašek

bobrovek. Dům má roubené obytné přízemí, hrázděné patro vynášené

nad prostorem světnice podstávkou a zděnou hospodářskou část.

Oba štíty kryje jednoduché svislé bednění. Celé severovýchodní štítové

průčelí zakrývá novodobé prkenné bednění. Vstupy do objektu jsou

osazeny novodobými dveřními výplněmi. (ok)


na p. p. č. 77/5

Klasicistní kříž je situovaný ve středu obce, po levé straně silnice

směřující z Chrastavy do Horního Vítkova, severovýchodně od domu

čp. 15. V roce 1815 ho nechal vytvořit místní sedlák Joseph Hofmann

z usedlosti čp. 10.

Na nízký pískovcový hranolový sokl nasedá zúžený čtyřboký dřík opatřený

ve spodní i horní části volutovými uchy. Dřík přechází v klasicistní

hlavici vycházející z jónského řádu, kterou zakončuje ve střední

části vzdutá římsa. Bohatě profi lovaná hlavice je zdobena vejcovcem

a vegetabilním pásem, v jejichž středu je umístěn vavřínový věnec.

Na římsu nasedá nástavec vrcholící jednoduchým litinovým křížem,

který je v současné době bez korpusu ukřižovaného Krista. Na čelní

straně dříku se v nápisové kartuši, nad níž je ve věnci zavěšený vavřínový

feston, nachází vytesaný nápis: „Vergieß, / ó Christ, deines Jesus / nicht! / Bedenke, was Erdirge= / than! / Werd Ihn ähnlich, das / ist Christenpfl icht / Und bet Ihn durch Ge= / horsam an.“. Druhý nápis

je vytesaný v nápisovém poli na přední straně soklu a dokládá donátora

a datum vzniku tohoto kamenosochařského díla: „Errichtet. / Joseph Hofmann. / 1815“. V soupisu soch farnosti Vítkov je uveden pouze

nápis: „[Jesus! Meine Liebe ist gekreuziget]“, který se do současnosti

nedochoval. Pravděpodobně došlo k jeho překrytí jedním ze dvou

stávajících nápisů. Kříž se dnes nachází v neutěšeném stavu,

dřík a hlavice jsou vychýleny ze své osy. (ok)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Vítkov.

78 DOLNÍ VÍTKOV


OKRES LIBEREC

Domaslavice obec Bílá

Domaslavice jsou položeny na potoce Rašovka, tři kilometry severně od Českého Dubu a poprvé písemně uvedeny

v roce 1531. K roku 1547 je v obci doloženo pět usedlostí, z toho dva svobodné dvory. Ve druhé polovině 16. století

byly Janem z Oppersdorfu oba dvory sloučeny do jednoho vrchnostenského dvora. Albrecht z Valdštejna poté statek

v roce 1628 vyčlenil z českodubského panství a s obcemi Domaslavice, Javorník, Rašovka a Padouchov jej věnoval

Pavlovi Cornazanimu. Před rokem 1710 statek splynul se starodubským statkem a oba byly roku 1835 znovu připojeny

k dubskému panství. Po celou dobu si obec udržela zemědělský ráz a v polovině 19. století zde nežilo více jak 41 osob.

Počet obyvatel se výrazně zvýšil až v první polovině 20. století, kdy je k roku 1930 v Domaslavicích uváděno 85 trvale

žijících osob. Tento počet se však po druhé světové válce snížil na 55 obyvatel a během druhé poloviny dvacátého století

dále klesal.

kaplička s křížovým kamenemÚSKP ČR č. rejstříku 49631/5–5835

na st. p. č. 115 a p. p. č. 690/5 v k. ú. Vlčetín u Bílé

Kaplička s křížovým kamenem stojí na jižním okraji vsi, u křižovatky silnic

vedoucích do Českého Dubu a Proseče pod Ještědem. V roce 2007

byla kaplička i s kamenem přesunuta od křižovatky o pět metrů dále

východním směrem. DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Světlá pod Ještědem.

Scheybal - Scheybalová 1985, s. 221; Anděl - Technik 1991, s. 125; Kol. 2001,

s. 223; Edel 2006, s. 104.

kaplička Nejsvětější Trojice a sv. Jana NepomuckéhoBarokní kapličku postavenou v roce 1723 nechal údajně zřídit držitel

místního statku Johann Lamotte z Frintropu.

Omítaná z pískovcových kvádrů vyzděná stavba stojí na čtvercovém

půdorysu. Sedlovou střechu kryjí vyskládané pískovcové desky. Hlavní

průčelí obrácené na východ člení dva pilastry s mohutnými hlavicemi

nesoucími profi lovanou římsu, která se zalamuje nad obě boční stěny.

Nad římsou se nachází trojúhelný tympanon s nikou. Svlakové vstupní

dveře jsou osazené v půlkruhově zakončeném portálu s klenákem.

Nad ním nalezneme pískovcovou desku s tesaným nápisem: „Zu Ehrn Lob In Ewigkeith der Aller// / heiligsten Dreifaldigkeith und S: Joannis / Nepomuceni. / Ke Czti a chwale Negswietiegssi Trogicze Wzdy / od wiecznosti Tež S: Jana Nepomuczskeho / wyzdwizieno A°: 1723 –”. Nad nápisovou deskou na římse jsou vytesána

písmena: „C.S.“. (mo)

křížový kámenKřížový kámen patrně středověkého původu se nachází dva metry jižně

od kapličky.

Kámen tvoří segmentově zakončený pískovcový blok o rozměrech

84 x 56 x 20 cm. Na čelní straně jsou uprostřed do hloubky vytesány čtyři

čtvrtkruhy, které vytvářejí heroldský kříž v kruhu o průměru 40 cm. (mo)

DOMASLAVICE 79


Donín obec Hrádek nad Nisou

(Dönis)


Údolní lánová ves leží po obou březích řeky Nisy jihovýchodně od Hrádku nad Nisou. Obec založili němečtí kolonisté

na grabštejnském panství pánů z Donína kolem roku 1400. V písemných pramenech však poprvé vystupuje až roku 1453.

Po třicetileté válce odešla většina protestantského obyvatelstva do saského exilu. Obecní správu vykonávala do roku

1850 grabštejnská vrchnost prostřednictvím rychtářů, jejichž úřad byl dědičný, případně vázán na majitele rychty čp. 17,

kde bylo drženo i právo výčepní. Obyvatelstvo se živilo převážně zemědělstvím a chovem ovcí. Rozvojem průmyslu

v 19. století se zvýšil i počet obyvatel. K roku 1834 žilo v Doníně v 98 domech 608 osob. Do roku 1921 stoupl jejich

počet na 2 004 lidí v 271 domech. Odsunem německého obyvatelstva po roce 1945 počet obyvatel poklesl o více

než polovinu a obec Donín se stala pouhým předměstím Hrádku nad Nisou.

sousoší PietyÚSKP ČR č. rejstříku 28197/5–4315

na p. č. 955/1

Sousoší Piety je situované na východním okraji obce, naproti domu

čp. 210, u odbočky do bývalého státního statku. Podle vytesané datace

jej nechal zhotovit roku 1803 Josef Möse z domu čp. 19 v Doníně.


na němž spočívá hranolový dřík zakončený bohatě profi lovanou

římsou s konkávně tvarovaným ukončením. Na něm je postaven prostý

kvadratický nástavec, na kterém se nachází samotné sousoší Piety.

Sousoší představuje sedící postavu Panny Marie Bolestné s bezvládným

tělem Krista položeným na jejích kolenou. Oděv Panny Marie tvoří bohatě

řasená drapérie. Zhroucené tělo Krista zahaluje bederní rouška. Panna

Marie se opírá o jednoduchý kříž, v jehož vrcholu se nachází tabulka

s titulaturou: „I.N. / R.I.“. Na čelní straně podstavce je v obdélném

zrcadle rytý nápis: „Errichtet von Josef Möse 1803. / Renovirt von Ignatz Bernat / 1860.“. Na přední části dříku vidíme obdélné pole s dnes

špatně čitelným nápisem, nad nímž je ze dvou kamenných kolíků svěšen

mohutný feston z vavřínových listů. Nápis uvádí soupis drobných památek

hrádecké farnosti v následujícím znění: „[O ihr alle die ihr / vorüber geht betrach- / tet euern Erlöser / auf der Schooβ / schmerzhaften Mutter / Maria seyd nicht / undankbar für seine / so groβe Liebe.]. (jš)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hrádek nad Nisou; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 529.

UPČ IV, 1982, s. 485; Řeháček 2001, s. 79.

80 DONÍN


OKRES LIBEREC

Údolní lánová ves Druzcov leží necelé čtyři kilometry severně od Osečné, jejíž je místní částí. Vznikala podél obou

břehů Druzcovského potoka, který pramení na úpatí Ještědu. První písemná zmínka o obci osídlené německými

osadníky pochází z roku 1544. K lennímu statku Druzcov, který spadal pod českodubské panství, náležely mimo jiné

Janův Důl, Kotel, Zábrdí či Podvrší. Roku 1673 koupil Druzcov majitel statku Mimoň a Děvín Jan František Edmund Putz

z Adlersthurnu a připojil jej ke svému mimoňskému panství. V době zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století

náležel Druzcov k panství Český Dub a Frýdštejn. V roce 1850 žilo v obci 573, o padesát let později 426 obyvatel. Jejich

počet se i nadále postupně snižoval. V současné době tu trvale žije okolo 60 obyvatel. Do roku 1977 se ve zdejším

hospodářském dvoře nacházela památkově chráněná rumpálová studna, která byla přemístěna na dvůr

Podještědského muzea v Českém Dubu.

Druzcov obec Osečná

(Drausendorf)

kaple sv. Archanděla MichaelaÚSKP ČR č. rejstříku 32894/5–4221

se st. p. č. 81

Kaple sv. Archanděla Michaela stojí v jihozápadní části obce, u křižovatky

průjezdní silnice směřující z Křižan do Osečné a místní komunikace. Byla

vystavěna v roce 1832 na obecní náklady v místě původní dřevěné kaple.

Stavbu obdélného půdorysu s ustupujícím půlkulatým závěrem kryje

valbová střecha vyskládaná z živičných šablon. Na vrcholu střechy

se nachází polygonální oplechovaná lucerna se zvonem. Vstupní

jihozápadní průčelí kaple lemuje čtveřice půlkruhových pilastrů

s jednoduchými patkami, hlavicemi a hladkými dříky. Pilastry nesou

v omítce barevně odlišené kladí s překladem. Průčelí vrcholí jednoduchým

v omítce barevně odlišeným tympanonem. Ve střední ose je umístěn

vstup do kaple, který je orámovaný jednoduchým pravoúhlým portálem.

Nad ním nese dvojice volutových patek jednoduše profi lovaný tympanon.

Boční průčelí a závěr kaple dělí vždy čtveřice pilastrů obdélného

průřezu, jejichž patky a hlavice mají podobný charakter jako pilastry

hlavního průčelí. (ok)SOkA Liberec, FÚ Osečná, nezprac. fond.

Hantschel 1911, s. 1022.

DRUZCOV 81


Filipovka obec Višňová

(Philippsthal)


Filipovka vzdálena necelé tři kilometry severně od Višňové byla založena roku 1727. Majitel frýdlantského panství hrabě

Filip Josef Gallas prodal o čtyři roky dříve pozemky k založení osady šesti kolonistům. Na počest hraběte dostala pak

osada jméno. Zajímavé je její schéma založení s pravidelně rozmístěnými domy při jižní straně komunikace a shodnou

výměrou jednotlivých lánů polností. V průběhu času se Filipovka rozrostla na osadu čítající 21 domů. Roku 1850 byly

osady Loučná, Saň a Filipovka sloučeny s Andělkou v jednu katastrální obec, která byla v roce 1980 připojena k Višňové.

Po odsunu Němců v roce 1945, kdy počet obyvatel klesl téměř o polovinu, nebyla osada zcela dosídlena.

82 FILIPOVKA


OKRES LIBEREC

areál domu čp. 10ÚSKP ČR č. rejstříku 15558/5–4175

se st. p. č. 204, 205 v k. ú. Andělka

Areál zemědělské usedlosti čp. 10 tvořený obytným domem a unikátní

hrázděnou stodolou nalezneme v západní části osady. Dům se nachází

jižně od místní komunikace, která ho odděluje od stodoly. Na císařském

otisku stabilního katastru z roku 1843 je usedlost zachycena ve stejné

parcelní pozici, přičemž je obytný dům označený jako nespalný.

dům čp. 10Dům čp. 10 z počátku 19. století umístěný v mírném svahu svým severním

štítovým průčelím směřuje k místní komunikaci vedoucí z Višňové

do Saně.

V patře hrázděný objekt obdélného půdorysu rozšiřuje západním

směrem obdélná chlévní přístavba. Terénní rozdíl svahu vyrovnává

kamenná podezdívka. Vysokou sedlovou střechu s volskými oky kryjí

tašky bobrovky. Dispozice zděného přízemí je tradičně trojdílná. Průchozí

síň je přístupná z východního průčelí jednokřídlými dveřmi rámové

konstrukce. Ze síně se vchází do světnice v pravém dílu a dřevěným

schodištěm do patra. Chlév je přístupný také z východního průčelí

jednoduchými svlakovými dveřmi. Oba štíty pokrývá svislé bednění,

přičemž severní štít doplňuje dvojice okenních otvorů a ve vrcholu šikmo

deštěné pole. (mo)

stodolaStodola z počátku 19. století stojí pod místní komunikací, ke které je

orientována jižním štítovým průčelím.

Unikátní hrázděnou průjezdní stodolu obdélného půdorysu doplňuje

v severním směru část pobitá vodorovným bedněním, které se uplatňuje

i na obou štítech. Vysokou sedlovou střechu s volskými oky kryjí

tašky bobrovky. Jednotlivé konstrukce stodoly jsou poměrně

silně narušeny. (mo)

FILIPOVKA 83


Fojtka obec Mníšek(Voigtsbach)


Údolní lánová ves Fojtka se nachází přibližně pět kilometrů severně od Liberce. Byla založena někdy počátkem

16. století v údolí Fojteckého potoka při západních svazích Jizerských hor. Celou obec obklopují zalesněné boční

horské hřebeny. Východně od vsi pramení Fojtecký potok napájející přehradu Fojtka vybudovanou v letech 1904–1906

vídeňskou fi rmou H. Rella. První zmínku o vesnici nalezneme v liberecké městské knize z roku 1559. Fojtka byla součástí

libereckého panství, ale okolní lesy patřily panství frýdlantskému. Název zřejmě pochází od významu slova Voigt (Fojt),

což byl původně, podle německého práva, zástupce obyvatel před světským soudem. Na základě údajů ze soupisu

poddaných podle víry z roku 1651 žilo ve Fojtce 219 obyvatel převážně luteránské víry. Větší rozvoj obce přineslo

až 19. století, kdy došlo k rozvoji řemesel a počátku průmyslové výroby využívající zdejší tradiční plátenictví. První

tovární přádelna byla založena roku 1855 a během druhé poloviny 19. století ji následovaly další čtyři textilní továrny

a tři brusírny skla. Obživu obyvatelům zprostředkovávala i šestice lomů na těžbu zdejší charakteristické namodralé

žuly. Po roce 1945 a odsunu osob německé národnosti klesl počet obyvatel Fojtky přibližně o polovinu. Kvůli tomu

bylo již v padesátých letech 20. století v obci zbořeno přes 35 neobydlených domů. Mezi jinými zmizel i mlýn zmiňovaný

již v druhé polovině 16. století. Z drobných památek byly nenávratně zničeny dvě kapličky a kříž mlynáře Storma.

Od roku 1960 je Fojtka administrativní součástí Mníšku.

84 FOJTKA


OKRES LIBEREC

dům če. 4ÚSKP ČR č. rejstříku 46648/5–4391

se st. p. č. 78

Dům če. 4 (dříve čp. 73) z přelomu 18. a 19. století se nachází v jižní části

obce, ve svahu nad potokem, vpravo od místní komunikace směřující

do Mníšku.

Přízemní roubené stavení obdélného půdorysu má sedlovou střechu

krytou eternitem. Rozdíl terénních výšek způsobený kolmou orientací

domu ke svahu vyrovnává kamenná podezdívka. Na roubenou světnici

navazuje v klasické trojdílné dispozici zděná síň a chlév. Ke světnici

se zvenčí přimykají podpůrné podstávkové stolice vynášející zátěž

krovu na roubení. Zděné konstrukce, včetně severního štítu, zakrývají

hladké omítky. Jižní štít je obložen eternitovými šablonami. V rámci

rekonstrukce probíhající v 80. letech 20. století došlo k velkým zásahům

do jednotlivých stavebních konstrukcí a k úpravě dispozice. K půdorysu

přibyly na západním a severním průčelí přístavby. (mo)Ulrych 2004, s. 357.

kaplička s obecní zvoničkouÚSKP ČR č. rejstříku 51357/5–5919

se st. p. č. 290

Kaplička s obecní zvoničkou z roku 1864 je situována ve střední části

obce, jižně od komunikace vedoucí do Mníšku.

Na základnu čtvercového půdorysu vyzděnou ze žulových kvádrů dosedá

trámová konstrukce zvonice v podobě komolého jehlanu. Zděnou

základnu s hladkými omítkami zakončuje jednoduchá korunní římsa.

Na severozápadním průčelí nalezneme vstup umístěný v pravoúhlém

žulovém ostění s nadpražním osvětlovacím okénkem. Nové dvoukřídlé

dveře se skleněnou výplní chrání kovaná mříž. Na zděnou část navazuje

dřevěná konstrukce čtvercového půdorysu ve spodní části rozšířená

přesahem s námětky. Do dvou třetin výšky kryje konstrukci svislé bednění

pobité břidlicí. Na severovýchodním průčelí, které směřuje k silnici,

vytváří břidlicová krytina stylizovaný obrazec v podobě kříže na pahorku.

Otevřený prostor na vrcholu zvonice určený k zavěšení zvonu kryje

kuželovitá střecha, která vrcholí vysokým křížem. (mo)Ressel 1895, s. 12; Kühn 1934, s. 304; Ulrych 2004, s. 357–358.

FOJTKA 85


Frýdlant (Friedland)


Frýdlant ležící ve Frýdlantské pahorkatině je vzdálen přibližně dvacet kilometrů severně od Liberce. Historie města

je těsně spjata se stejnojmenným hradem, pod nímž se začalo rozvíjet. První písemná zmínka o hradu pochází z roku

1278, kdy ho od českého krále Přemysla Otakara II. koupil míšeňský šlechtic Rudolf z Biberštejna. V té době již nejspíše

existovalo lokační město založené během německé kolonizace někdy ve druhé polovině 13. století v rozšířené části

údolí řeky Smědé, v místě, kde do ní ústí potok Řasnice. Sídlo mělo strategickou polohu při důležité obchodní

stezce vedoucí do Žitavy. V roce 1304 jej dal majitel panství Jan z Biberštejna opevnit hradbami. Hlavní osu města

vytvořeného na oválném půdorysu slezského typu tvořila tranzitní ulice vedoucí ze Žitavy, která procházela obdélným

náměstím od Dolní k Horní bráně a dále ke hradu. Z koutů náměstí vybíhaly příčné ulice a charakter zástavby středu

města doplňovala na jižní straně náměstí spojnice vedoucí k opevněnému areálu kostela se hřbitovem, který tvořil

nad řekou Smědou jižní okraj města. Uprostřed náměstí stávala radnice (doložená k roku 1532), která byla roku 1897

zbořena a nahrazena současnou novou radnicí vybudovanou v letech 1892–1895. Největšího rozkvětu dosáhlo město

i hrad za vlády slezského protestantského rodu Redernů (1558–1621), kdy se zároveň stalo významným centrem

severské renesance. Ve městě se rozvíjela především předměstí budovaná podél hlavní cesty směřující k zámku.

86 FRÝDLANT


OKRES LIBEREC

Na náměstí se ojediněle objevovaly první kamenné domy, které nahrazovaly původní dřevěné stavby. Renesanční

podobu získal i kostel sv. Kateřiny (od roku 1624 zasvěcen Nalezení sv. Kříže), k němuž byla přistavena umělecky

významná redernská pohřební kaple. Rozvoj města zastavila třicetiletá válka, nájezdy švédských vojsk ze dvou třetin

zničily městská předměstí a při požáru v roce 1634 shořely kromě kostela, děkanství a školy všechny budovy uvnitř

hradeb. Zakladatel Frýdlantského vévodství Albrecht z Valdštejna, který získal panství při pobělohorských konfi skacích,

na rozvoj města a potažmo celého panství neměl velký vliv. Za sídlo vévodství si zvolil město Jičín. Po Valdštejnově

smrti získal frýdlantské državy rod Gallasů (1634–1757) a po nich byli až do roku 1945 majiteli panství Clam-Gallasové.

Od poloviny 18. století začal vzrůstat počet domů, ale až ve druhé polovině 18. století převýšil předbělohorský stav.

Konec 18. a počátek 19. století znamenal pro Frýdlant druhé bohaté stavební období. Ve městě vzkvétala textilní výroba

navazující na zdejší soukenickou tradici známou již od 14. století. Až do konce 18. století převažovaly ve Frýdlantu

patrové hrázděné stavby. Většina jich však byla zničena při dalších velkých požárech města v letech 1797 a 1853.

Po druhém požáru, kdy shořelo téměř sto domů, nastala další vlna výstavby, tentokrát již zděných budov klasicistního

charakteru. Ve druhé polovině 19. století pokračoval rozvoj textilního průmyslu a tím i samotného města. V roce 1875

k němu přispělo i otevření železniční tratě vedoucí z Liberce přes Frýdlant a Černousy do Závidova. V roce 1900 došlo

ke zprovoznění úzkorozchodné tratě vedoucí z Frýdlantu přes Heřmanice do Jonsdorfu (dnes je v provozu pouze úsek

na německé straně hranice) a o dva roky později byla vybudována železniční trať i do Jindřichovic pod Smrkem. Stavební

rozmach města pokračoval až do konce třicátých let 20. století. Při bombardování během druhé světové války sovětské

letectvo dne 8. května 1945 zničilo část města, např. původní hrázděnou zástavbu v Mezibranské ulici. Domy tu nebyly

obnoveny a prostor byl změněn na park. Po vysídlení Němců, kteří v roce 1930 zaujímali 5 514 osob z celkového počtu

6 314 obyvatel, se město nepodařilo zcela dosídlit. Podle údajů ze sčítání obyvatelstva v roce 1950 je patrné,

že se počet populace snížil zhruba o jednu třetinu. Město prožívalo až do šedesátých let 20. století značnou stagnaci.

I přes některé demolice a nevhodné zásahy si jádro města uchovalo svůj historický urbanismus s řadou architektonicky

hodnotných staveb, což vedlo v roce 1992 k vyhlášení centra Frýdlantu městskou památkovou zónou.

FRÝDLANT 87



areál hradu a zámku FrýdlantÚSKP ČR č. rejstříku 32155/5–4271

NKP: s p. č. 3114, 3115, 3116, 3118, 3119/1, 3119/2, 3191, 3192, 3193, 3194, 3202,

3203, 3204, 3205, 3206, 3208, 3209, 3210, 3211, 3212, 3213, 3214, 3231, 3232,

3233, 3234, 3235, 3236, 3237

KP: s p. č. 3188, 3195/1, 3195/2, 3199/1, 3201/1, 3201/2, 3225, 3226, 3228, 3238

Areál hradu a zámku Frýdlant se nachází na vyvýšenině situované

jižně nad městem. Tvoří jej rozsáhlý a jedinečný komplex s bohatým

stavebně historickým vývojem. Hrad Frýdlant, založený patrně

již v polovině 13. století Ronovci, byl roku 1278 Přemyslem Otakarem II.

prodán míšeňskému rodu Biberštejnů. Ti ho měli v držení až do roku

1551, kdy frýdlantská větev Biberštejnů vymírá po meči. O rok později

připadl Frýdlant jako odumřelé léno královské koruně a hrad dočasně

spravovali královští hejtmani. Roku 1558 jej kupují slezští páni z Redernu,

za jejichž držby došlo k náročné renesanční přestavbě hradu a rozšíření

areálu o dolní zámek. Jako pobělohorský konfi skát toto panské sídlo

získal Albrecht z Valdštejna, který jej učinil centrem nového vévodství,

byť hlavní rezidence byla přemístěna do Jičína. Po Valdštejnově smrti

Frýdlant přechází do rukou Matyáše hraběte z Gallasu, který jej dostal

darem od císaře za věrné služby. Během válečných let 1636–1649

se na hradě střídala císařská a švédská vojska, která Frýdlant několikrát

úspěšně dobyla. Za jejich hospodaření došlo mezi lety 1646–1647 také

k výraznému posílení hradebního systému. Po uzavření Vestfálského

míru přechází Frýdlant nazpět do rukou Gallasů, kteří po požárech části

zámku v letech 1676 a 1684 iniciovali jeho raně barokní přestavbu.

Autorsky se na ní v letech 1696–1698 podílel italský architekt a stavitel

Marco Antonio Canevalle (1652–1698). Následné úpravy probíhaly

v letech 1749, kdy byly zřízeny terasy u dolního nádvoří a dále v roce 1767

za Clam-Gallasů vzniká kastelánské křídlo a nové konírny (oba objekty

zbořeny roku 1867). Následně v roce 1785 došlo k přestavbě a úpravě

dolního zámku pro bydlení hraběcí rodiny. Od počátku 19. století sloužil

hrad jako muzeum přístupné veřejnosti. Poslední velká přestavba

zámeckého areálu probíhala mezi lety 1867–1870, kdy bylo postaveno

nové kastelánské křídlo, a to na místě zbořeného, a dolní zámek prošel

výraznými novorenesančními úpravami. Horní hrad byl až na drobné

88 FRÝDLANT

1 – horní hrad

2 – dolní zámek

3 – kaple

4 – kastelánské křídlo

5 – úřednický domek

6 – studna

7 – kamenné lavičky

8 – švédský barbakán

9 – bašta s korouhevní věžičkou

10 – bašta ostrý roh

11 – rampa tzv. rytířská stezka

12 – okrouhlá bašta

13 – bašty

14 – hradební příkop

15 – hradební zeď


OKRES LIBEREC

FRÝDLANT 89

zásahy přestavbou nedotčen. V nádvoří předhradí dal po zrušení stájí

hrabě Kristián Kryštof Clam-Gallas postavit schodiště k hornímu hradu.

Po zboření stájí na konci 19. století bylo postaveno nové schodiště

posunuté na západ až téměř k dnešní třetí hradní bráně. Cestu podepřela

nová tarasní zeď, čímž došlo k uvolnění prostoru nádvoří. Horní část

schodiště vedoucí ke kapli zůstala v barokní podobě pocházející patrně

z roku 1785. Na počátku 19. století byl vstup k hornímu hradu osazen

velikým gotickým obloukem s fi álami po jeho stranách.

Původní hrad obklopený parkánem zaujímal vrchol čedičové homole

spadající ze tří stran do údolí potoka Rosnice. Na severovýchodní

straně byl svah pod homolí o něco pozvolnější, a tak mohlo vzniknout

předhradí obklopené hradbami se zbytky původního příkopu chránící

přístup k hornímu hradu. Severní a východní stranu předhradí zaujímá

tzv. kastelánské křídlo a dolní zámek. Na jeho opačné straně se nachází

pás hradeb, podél nichž stoupá k třetí hradní bráně cesta v podobě

vyzděné rampy. Za ní následuje schodiště přerušené terasou umožňující

přístup do horního hradu. Hrad s předhradím chránil důmyslný hradební

systém, kolem něhož byl z vnější strany zbudován rozsáhlý park. Součástí

areálu hradu a zámku Frýdlant je také hospodářský dvůr, domy s čp. 4003,

4046 a 4052 nacházející se východně od něj, dále tzv. kaplanka ležící

severně a dům čp. 4030 situovaný západním směrem. Kolem zámeckého

a hradního areálu bylo v roce 1977 vyhlášeno ochranné pásmo. Roku

2001 se hrad a zámek Frýdlant stal prohlášením vlády ČR národní kulturní

památkou.NPÚ ÚOP v Liberci, Fr10, P14V, RZ č. 616, SHP 147 a SHP 182, OPP 256; ÚDU AV ČR,

Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 77–266.

Némethy 1818, s. 183; Wirkner 1849, s. 7–51; Metzger 1910, s. 7–14; Sedláček, 1932,

s. 177–192; Anděl - Kabíček 1962, s. 231–236; Menclová 1972, s. 151–154; UPČ I,

1977, s. 350–353; Anděl a kol. 1984, s. 116–123; Hieke 1984, s. 95; Durdík 2000,

s. 137–139; Vlček 2001, s. 237–238; Anděl - Karpaš 2002, s. 74–79;

Heber 2006, s. 92–101.

horní hradMohutný raně gotický hrad Ronovců vystavěný kolem poloviny 13. století

zaujímal vrchol čedičové skály v jižní části areálu.

Dominantu a hlavní obrannou stavbu tvořil okrouhlý bergfrit, ke kterému

byl přistavěn nevelký obdélný palác a celý hradní komplex vymezovala

hradba. Již od 14. století za držení Biberštejnů byl hrad postupně

doplňován dalšími stavbami a upravován. Rozsah a podobu těchto

počátečních úprav doposud neznáme. V průběhu první poloviny 15. století

došlo k zesílení obranného systému v podobě parkánu zpevněného

nevelkými dovnitř otevřenými baštami a přístup zajišťovala čtverhranná

vstupní věž. Na dobu biberštejnské držby upomíná jejich erb nad vstupem

jižního křídla a nápis umístěný nad vstupem západního křídla:

„MAGNIFICVS · AC · GENNEROSVS · / DOMMINVS · DOMMINVS · CRIS / TOPHERVS · BARO · DE · / BIBERSTEIN · DOMMINVS · SORAVIÆ · FRIDLANDIÆ · / BESCOVIÆ · Zح · FIERI · / IVSSIT · ANNO · 1551 .“. Pozvolna od první poloviny 16. století byla započata postupná

proměna hradu na zámek. Pro Frýdlant se stal charakteristickým rysem

neobvyklý vznik renesančního zámku na nepravidelném půdorysu

středověkého hradu. K přístavbě celého jihozápadního, jižního

a z části i východního obytného křídla hradu došlo teprve na počátku

16. století, proto byla tato část při velké renesanční přestavbě skoro

nová a zachovaná. Změny se tedy omezily jen na dostavbu západního

křídla, které vzniklo na starém půdorysu. Přestavbu, která slohově

sjednotila všechna průčelí v jednolitý celek v duchu saské renesance,

provedli mistři působící v Sasku a Lužici, především italský stavitel Marco

Spazio z Lancia s polírem Antoniem. Při úpravách mezi lety 1661–1773

byla zřízena vnější brána věže a odstraněn její padací most. Úpravy

z konce 17. století připomíná na vnější straně věže kamenný gallasovský

erb, dále erb matky Antonína Pankráce z Gallasu, hraběnky de Arco

a nápisy: „ANTONIVS PANCRATIVS RVDOLPHVS / S. R. I. COME S DE GALLAS DVX LVCERÆ IN ARCE / CAMP: ET LIB: TVRRI. DN IN FRIDLAND. ET / SMIRSITZ S. C. M. SVPREM COLONELL SERENISSI// / MI DVCIS ET ELECTORIS BAVARIÆ CAME RARI / ACTVALIS etc.“ a „VICTORIA COMITISSA DE / GALLAS NATA COMITISSA DE AR// / CO DVCISSA LVCERÆ DNA IN / FRIDLAND ET SMIRSITZ.“. Zásluhy Matyáše z Gallasu pak připomíná



90 FRÝDLANT

na západním křídle jeho erb a nápis: „FERDİNANDVS II Cæsar Pius İustus. / Prædara et Heroica Belli Pacisque Facinora / İu : ac Excell: DD: Mathiæ S: Pc: I: / Comitis Gallasz, in Arce, Campo / Libera Turri et Matarello, Ducis Luceræ, Dni in Fridlandt, Reichenberg / Smirsitz et Horschenowes, S: C: R: et Mattis Intimi Actualis Consiliary Came / rary Supremi Locumtenentium Generalis, Campi Mareschalli, Equitum Peditum et / Colonelli etc: Hac Arce et Dominio remunerari Voluit. M: DC: XXXIV. / Quorum Ergo Hoc Monumentum / Gratissim Fili Francisc Ferdinand S: R: I: Comes / Gallas Dux Luceræ etc: erexit: M: DC: LXXVI“. Následné úpravy areálu se až na drobné výjimky horního

hradu netýkaly. Na konci 18. století horní hrad přestal sloužit k bydlení

knížecí rodiny a od roku 1801 byl zpřístupněn veřejnosti. Jednalo se

o jedno z prvních zpřístupnění šlechtického sídla v Evropě. (pš)

dolní zámekDolní zámek se nachází ve východní části předhradí. Výstavbu zámku

inicioval Melchior z Redernu a podílel se na ní Marco Spazio z Lancia

spolu s polírem Antoniem. Stavba vznikla na konci 80. let 16. století

na základech staršího hradebního opevnění a původně sloužila jako

správní a kancelářský objekt.

Dvoupatrová budova se zobytněným podkrovím v mansardové střeše kryté

břidlicí stojí na obdélném půdorysu. K dvornímu průčelí je téměř centrálně

přistavěna v přízemí čtverhranná a od patra osmiboká věž zastřešená

renesanční helmicí. Zámek měl být dle původního projektu symetrickou

stavbou komponovanou na střední příčnou osu zdůrazněnou vysokou

věží. K záměru nedošlo z důvodu jeho prodloužení jižním a jihovýchodním

směrem. Jednalo se především o přístavek spojovací chodby vtěsnaný

do svahu mezi parkánem horního hradu a okrouhlou baštou a přístavbu

kaple. Původně zámek kryla vysoká sedlová střecha s volutovými štíty

a dvorní průčelí pokrývala fi gurální sgrafi ta (objevená a znovu odhalená

po roce 1958). Při klasicistní přestavbě na konci 18. století byla sgrafi ta

zabílena a v 70. letech 19. století je nahradilo malované kvádrování.

Podoba východního průčelí nám doposud zůstává neznámá. V roce 1785

získala všechna patra včetně tehdy ještě volného přízemí pravidelné

řazení oken (stav je nám známý ze starších vyobrazení). Dnešní podoba

zhotovená dle návrhu vídeňského architekta a později stavebního ředitele

panství Wilhelma Heckela (Hecka) z konce 19. století navazuje na nové

kastelánské křídlo. Podkroví v dnešní podobě vzniklo při klasicistní

přestavbě provedené v roce 1785. Při novorenesančních úpravách

v poslední třetině 19. století byly také vikýře západního dvorního průčelí

nahrazeny dnešními historizujícími, na východní straně byly ponechány

ve své klasicistní podobě. (pš)

kapleRenesanční proměna hradu byla završena mezi lety 1598–1602

výstavbou kaple navazující z jihu na dolní zámek. Stavbu inicioval

Melchior z Redernu se svojí ženou Kateřinou rozenou Šlikovou a opět

se na ní podílel Marco Spazio z Lancia spolu s polírem Antoniem.

Výzdoba interiéru kaple je spojena se jmény Ambrosia Fritsche

a Bartolomea Sprangera.

Stavbu limitovalo starší opevnění, které předurčilo její nepravidelnou

kompozici. Volně se mohla rozvinout pouze západním směrem.

Kaple o patro převyšující zámek je založena na půdorysu řeckého

rovnoramenného kříže s ústředním prostorem centrálního čtverce

nad křížením příčných ramen. Kvůli terénu se až volné patro objektu

jeví jako řecký kříž se třemi půlkruhově uzavřenými rameny a čtvrtým

pravoúhlým. Na západní straně vyplnily prázdný prostor mezi rameny

schodišťové přístavky. Sedlové zvalbené střechy kryje břidlice a zdobí

kovaná koruna. Architektura kaple vycházela ze severoněmecké

renesance s přežívajícími gotickými prvky, na což odkazují především

vysoká okna s kružbou ukončená lomeným obloukem. Původní ráz kaple

stejně jako sousední zámek výrazně pozměnily novorenesanční úpravy

provedené v 80. letech 19. století. Jedná se především o geometrické

sgrafi to užité i na spojovacích chodbách zámku. V patře kaple se lze

setkat i se sgrafi ty fi gurálními. Průčelí obracející se do prostoru předhradí

a vrcholící novorenesančními štíty je hladké, pouze jeho nárožní

pilastry pokrývá psaníčkové sgrafi to. Podklenutý přechod (prampouch)

spojuje od počátku 17. století horní hrad s kaplí. Jeho dnešní úprava

pochází z konce 19. století, kdy byl v roce 1881 opatřen tímtéž sgrafi tem,

které nalezneme na kapli a chodbách dolního zámku. (pš)


kastelánské křídloKastelánské křídlo uzavírá severozápadní stranu předhradí a z jihu

navazuje na dolní zámek. Postavené bylo na místě staršího opevnění

v roce 1767 hrabětem Kristiánem Filipem Clam-Gallasem. Podle vyobrazení

(půdorysné skici) Franze Alexandera Hebera se jednalo o jednotraktovou

budovu s rizalitem na severovýchodním průčelí připojenou k druhé

vstupní bráně a barbakánu. Býval zde byt kastelána a hostinské pokoje.

Roku 1869 došlo ke zboření staré budovy a z popudu Eduarda

Clam-Gallase výstavbě nového kastelánského křídla v novorenesančním

stylu dle návrhu Wilhelma Heckela (Hecka).

Stavbu obdélného půdorysu kryje sedlová střecha vyskládaná z břidlice

a osazená dvěma novorenesančními vikýři. Průčelí v úrovni přízemí

pokrývá psaníčkové sgrafi to, na které navazuje v omítce naznačené

kvádrování. Ze severozápadu přiléhá ke kastelánskému křídlu

čtverhranná věž pokrytá psaníčkovým sgrafi tem a vrcholící hrázděným

ochozem a dlátkovou střechou krytou břidlicí. Vstup se nachází

v trojbokém rizalitu, který navazuje na budovu zámku. V pískovci

provedený rizalit je v úrovni přízemí prolomen arkádou a vrcholí štítem

osazeným clam-gallasovským erbem, pod nímž čteme: „EDUARDUS COMES CLAM-GALLAS / FIERI IUSSIT MDCCCLXIX.“. Prostor

pod okny vyplňuje pás s rodovými erby. (pš)

opevnění hradu a zámkuNejstarší dochovaná fáze hradního opevnění pocházející dle Dobroslavy

Menclové z poloviny 15. století je zřetelná kolem horního hradu

a tvoří ji hradební zeď se čtvercovými baštami. Další fáze hradebního

okruhu datovatelná přibližně první třetinou 16. století se dochovala

velmi torzovitě, nejlépe v hradební zdi západní strany předhradí.

Zeď navazovala ze západu na dnešní věž s druhou bránou a v ostrém

zalomení příkře zatáčela k třetí hradní bráně postavené v hradbě horního

hradu. Patrně probíhala v místech dvorního průčelí kastelánského

křídla a pokračovala přímo až k půlkruhové baště, která ukončuje

nový zámek na severovýchodní straně. Dále hradební zeď pokračovala

pod jihovýchodním průčelím nového zámku až ke kapli, kde navazovala

na okrouhlou baštu tvořící dnes základ presbytáře kaple. Za švédské

okupace mezi lety 1646–1647 došlo k zesílení opevnění vnějším pásem

barokní hradby, barbakánem, dvěma ostroúhlými baštami a mohutnou

hradební zdí. Předhradí ještě v roce 1667 ze tří stran obklopoval hluboký

hradní příkop. V roce 1881 hradby částečně prošly historizujícími

úpravami provedenými dle návrhu Wilhelma Heckela (Hecka). V tomto

stylu byl upraven i terén mezi cestou vedoucí podél hradební zdi

a novým zámkem, který tvořil původně příkrý svah, jenž byl v průběhu

18. a 19. století vyrovnán v terasy spojené schodišti a cestu spojující

druhou a třetí hradní bránu vyrovnala dlážděná rampa tzv. rytířská

stezka. Průběh hradby na severní a východní straně je obtížněji

rekonstruovatelný.

První vstupní brána umožňující v současné době přístup do předhradí

je prolomena ve zdi oválného tzv. švédského barbakánu z roku 1647,

který chránil původní hradní vstup (dnešní druhou bránu). Půlkruhem

překlenutý vjezd je vsazen do čtverhranné vpadliny pro původní padací

most. V ose vstupu se nacházejí tři kamenné erby. Nejníže položený

je Clamů, nad ním v segmentově ukončeném výklenku s pravoúhlými

přesahy Gallasů a v tympanonu alianční znak Šliků a Redernů. Na vnitřní

straně ohradní zdi barbakánu, po pravé straně druhé vstupní brány

nalezneme kamennou desku s rytým nápisem: „PAX . BELLO . POTIOR / SEQVAR . TRAHENTIA . FATA / BENIAMIN MAGNVS / NORTMANN SWECVS / CAPITANEVS . et P. T. ARC / FRIEDL . PRÆFECTVS / Anno 1647 / 22: SEPT . St“. Z čelního pohledu vlevo se na barbakánu nachází okrouhlá

budka pro strážného s obvodovým pásem kulatých pozorovacích

okének, jejíž dnešní podoba pochází z 19. století. Barbakán je uvnitř

opatřen hladkou barokní omítkou, zvenčí má hrubou omítku z konce

19. století imitující kvádrování.

Druhá vstupní brána ve tvaru hrotitého oblouku vedoucí do předhradí

je přístupná oválným dvorkem barbakánu a prochází čtverhrannou

věží. Průjezd je sklenut křížovou klenbou a směrem do nádvoří se otvírá

půlkruhově ukončeným otvorem vsazeným do většího segmentově

uzavřeného otvoru. Věž ukončuje vyložená římsa nesoucí kamenné

cimbuří a stanová střecha krytá břidlicí, která při úpravách na konci

19. století nahradila původní renesanční helmici.

Hradební zeď uzavírající prostor předhradí pochází z období baroka,

OKRES LIBEREC

FRÝDLANT 91


neboť starší hradba musela na severní a severovýchodní straně na konci

16. století ustoupit budování nového zámku a v 18. století výstavbě

kastelánského křídla. Na západní straně ji pohltila barokní fortifi kace.

Na severovýchodní straně probíhá okružní zeď navazující na barbakán

až k východnímu pětibokému bastionu předsunutému daleko do předpolí.

Stejný charakter měla i původní zeď chránící dolní zámek na jihovýchodě

předhradí. Obrana mohla probíhat jedině z vrcholu mocné zdi obklopené

do současné doby nedochovaným poprsníkem.

Úpravou původní bašty a parkánové zdi vznikl bastion tzv. ostrý roh

obdobný jako na východním nároží předhradí. Přístup k němu umožňuje

kamenné schodiště vedoucí z parkánu horního hradu a vložené do přízemní

přestavěné starší bašty. V ostrém rohu se nachází kamenná strážní věžička

s širšími okny přístupná z terasy jednoduchým segmentově ukončeným

vstupem. Kryje ji mansardová střecha vyskládaná z šindele.

Bastion východního nároží předhradí získal současnou podobu prvního

patra v 19. století. Jeho původní kamenná terasa byla uzavřena kamennou

zdí ve tvaru cimbuří dle návrhu Wilhelma Heckela (Hecka). Současně také

patrně došlo k znovupostavení okrouhlé strážní věžičky, tzv. korouhevní,

v ostrém nároží terasy. Ta je přístupná jednoduchým portálem a opatřena

řadou úzkých otvorů střílen. Věžičku ukončuje vyložený ochoz,

který spočívá na kamenných konzolách ukončených cimbuřím ve tvaru

vlaštovčích ocasů. Stěny bastionu pokrývá hrubá omítka s imitací

kvádrování.

Překlenutím parkánu segmentovou klenbou vznikla při novorenesančních

úpravách vyhlídková terasa situovaná podél jihovýchodního průčelí

dolního zámku. Původně se zde, dle dochované kresby z roku 1794,

nacházela oblá bašta se střílnami v pobořené ochozové zdi spojené

s prvním patrem zámku krytým dřevěným schodištěm. Barokní zeď

lze sledovat až za okrouhlou baštou na východním nároží parkánové

zdi horního hradu, která byla za švédské okupace zajištěna obdélným

bastionem. Ten dnes slouží jako vyhlídková terasa, tzv. Valdštejnova

vyhlídka. Na západní straně se u dnešní druhé brány barokní hradba

připojila k barbakánu a přibližně sledovala průběh starší hradební zdi.

Mezera mezi oběma zdmi byla zasypána, vydlážděna a vytvořila terasu

přístupnou z parkánu obklopujícího horní hrad. (pš)

úřednický domekV první polovině 19. století byl parkán horního hradu ve své jižní části

zastavěn budovou s úřednickými byty.

Dvoukřídlá stavba stojí na půdorysu otevřeného písmene V. Západní

křídlo je přízemní, východní má nad zapuštěným přízemím obytné

patro. Na styku obou křídel v šikmém nároží při čtverhranné baště

přestavěné na záchod se nachází schodiště vedoucí do patra. Valbovou

střechu západního křídla osazenou drobným sedlovým vikýřem i střechu

východního křídla s polovalbou kryje břidlice. Fasády jsou v ploše

opatřeny hrubou omítkou okrové barevnosti, kterou doplňují jednoduché

šambrány kolem oken, vstupu, portál a korunní římsa provedené

v hladké bílé omítce. V pravoúhle ukončeném vstupu východního průčelí

se nacházejí dvoukřídlé dřevěné kazetové dveře. Obdobné dveře zasazené

do segmentově ukončeného portálu s klenákem a opatřené nadsvětlíkem

nalezneme i v západním křídle. (pš)

parkPřírodně krajinářsky volně řešený park založený koncem 18. století a dále

upravovaný v první polovině 19. století zaujímá podstatnou část tvarově

i reliéfně velmi členitého čedičového masivu.

Zámecký vrch obtéká z jižní a západní strany řeka Smědá, jež také napájí

strouhu a rybník na severozápadním úpatí zámeckého vrchu. Svou

polohou na skalnaté čedičové výšině nebyl zámek předurčen k vytvoření

pravidelně řešené zahrady. Teprve doba romantismu využila přilehlých

svahů k procházkám po upravených cestách. Dendrologicky nejbohatší

je okolí hlavního vchodu do zámku. V této části se nacházejí okrasné,

sadovnicky významné stromy i keřové skupiny. Mezi nejstarší dřeviny

patří javor stříbrný, jírovec pleťový a statné douglasky. Zastoupeny jsou

i jedle obrovská, jedlovec kanadský, buk lesní převislý, jírovec maďal, lípa

srdčitá. V severozápadní části, na poloostrůvku rybníka a podél strouhy

se vyskytují mokřadní druhy. Ostatní části parku jsou téměř výhradně

zarostlé dřevinami domácího původu. Nejpočetnější zastoupení tvoří

javor mléč, javor klen, jasan ztepilý a habr obecný. (jh)


92 FRÝDLANT


studnaStudna se v současné době nachází v prostoru předhradí a je posazena

před švédský barbakán. Její vznik ani původní umístění doposud

neznáme, ale patrně pochází z období renesanční přestavby hradu

za Redernů.

Kamennou nádrž se zkosenými nárožími v horní části zpevňuje železná

páska. Nádrž překrývá železný umělecko-řemeslně náročně provedený

baldachýn přichycený v jejích rozích. Baldachýn otevřený po stranách

kružbami v lomených obloucích uzavírá zaoblení tvořené propletenými

kovovými pruty, které navozuje iluzi síťování. (pš)

kamenné lavičkyV areálu hradu a zámku Frýdlant jsou dvě kamenné lavičky. Jejich stáří

nám není doposud známo.

První z nich se nachází v prostoru nádvoří horního hradu, kde je přisazena

k jeho severnímu křídlu. Kamenná profi lovaná deska nasedá na dvě

čtverhranné kuželky. Druhou prostornější lavičku nalezneme přisazenou

k severní části dvorního průčelí dolního zámku. Sedátko tvořené

třemi profi lovanými deskami spočívá na čtyřech konvexně probraných

konzolách. (pš)

OKRES LIBEREC

FRÝDLANT 93


dům čp. 4003Původně patrně zázemí správy panství se nachází východně od zámku

a jižně od komunikace směřující do centra Frýdlantu. Vojenské mapování

Čech z roku 1781 dům zaznamenává, proto je možné, že jeho výstavba

souvisela se stavebními aktivitami zámku v roce 1767. Na mapě

císařského otisku stabilního katastru z roku 1843 má objekt obdélný

půdorys bez postranních křídel, která vznikla až po roce 1843. Od roku

1947 budovu využívalo gymnázium, které v roce 1952 vystřídala Střední

škola hospodářská a lesnická, jež zde sídlí dodnes.

Klasicistní dům postavený na půdorysu písmene U tvoří hlavní patrový

objekt a dvě kolmá přízemní křídla přistavěná po jeho stranách. Nízké

valbové střechy kryjí plechové šablony. Jednotně symetricky koncipované

fasády opatřené okrovým nátěrem člení lizénové rámce, bosování,

patrová, korunní a nadokenní římsy a osově umístěný rizalit. Okna přízemí

jsou segmentově ukončena. Hlavní vstup umístěný v jednoduchém

segmentově ukončeném ustupujícím portálu rizalitu uvozuje předložené

schodiště. Vstup vyplňují dřevěné kazetové dveře s nadsvětlíkem. (pš)

areál hospodářského dvora čp. 4004Areál hospodářského dvora čp. 4004 se nachází severovýchodně

od zámku a severně od komunikace směřující do centra Frýdlantu.

Jeho založení lze datovat do poloviny 18. století a výstavba patrně také

souvisela se stavebními aktivitami probíhajícími na zámku v roce 1767.

K zásadní sjednocující přestavbě došlo v průběhu první třetiny 19. století,

což dokládá mapa císařského otisku stabilního katastru z roku 1843.

Ta pozměnila dřívější uspořádání budov do jednotného celku a klasicistně

upravila fasády. Drobnější úpravy areálu následovaly v rozmezí let

1867–1870 pod vedením Wilhelma Heckela (Hecka). Od roku 1953 areál

využívala Střední škola hospodářská a lesnická. Od 90. let 20. století

probíhá postupná obnova celého komplexu. Areál hospodářského dvora

tvoří hlavní budova čp. 4004, kterou ze severu doplňuje rovnoběžně

posazená přízemní stavba bývalých stájí a kočároven a na jihu

drobný objekt altánu. Prostor hospodářského dvora se zahradou

v severovýchodní části vymezuje ohradní zeď prolomená dvěma bránami.

dům čp. 4004Hlavní objekt hospodářského dvora uzavírá areál z jihozápadu.

V druhé polovině 20. století zde byl umístěn domov mládeže nedaleké

hospodářské školy. Současnou podobu stavby poznamenal požár v roce

1981, v důsledku kterého muselo být odbouráno jedno její kolmé křídlo.

Patrový objekt se zvalbenými sedlovými střechami má v současné době

půdorys písmene L (delší dvorní křídlo uzavíralo stavbu ze severu).

Střechy prosvětlené volskými oky kryjí tašky bobrovky. Dvorní průčelí

v 60. letech 19. století doplnil drobný přízemní přístavek. Fasády opatřené

okrovým nátěrem člení parapety, šambrány oken, patrová a nadokenní

římsy a korunní římsa se zubořezem. Vrata průjezdu vstupního průčelí

jsou kazetová náročnějšího umělecko-řemeslného provedení a osazená

do kamenného pravoúhle zakončeného portálu s rozetami v horních

rozích. Oproti tomu segmentově ukončený portál dvorního průčelí

doplňují jednodušší svlaková vrata. Hlavní vstup osazený kazetovými

dveřmi s nadsvětlíkem lemuje jednoduchý kamenný portál. (pš)

stáje a kočárovnyBývalé stáje a kočárovny uzavírají dvůr ze severovýchodu.

Podélný přízemní objekt se skládá ze čtyř samostatně přístupných částí

oddělených v úrovni střechy požárními zdmi. První tři části od severu byly

využívány jako kočárovny a konírny, čtvrtá se zobytněným podkrovím

sloužila k obytným účelům. Sedlové střechy s valbou na severní

a polovalbou na jižní straně kryjí tašky bobrovky, které postupně

nahrazují provizorní plechové šablony. Střechy prostupují volská oka

a nově upravené seníkové vikýře s valbovým zastřešením. Fasády členěné

lizénovými rámci se do dvora otvírají četnými vstupy a vjezdy v pravoúhle

i segmentově ukončených kamenných ostěních, která jsou povětšinou

vyplněna prkennými vraty nebo dveřmi. (pš)


94 FRÝDLANT


altánAltán situovaný v jižní části areálu pochází z období po roce 1843,

neboť mapa císařského otisku stabilního katastru ho nezachycuje.

Drobný klasicistní objekt nepravidelného půdorysu tvoří převýšená

oktogonální část se stanovou střechou, kterou ze tří stran obklopuje

přístavba s konkávně dovnitř zasunutým vstupním průčelím. Pultové

zastřešení v přední probrané části podpírá jednoduchá dřevěná

konstrukce. Střechy kryjí plechové šablony. Hladké omítky posazené

na kamenné podezdívce a opatřené okrovým nátěrem člení lizénové

rámce. Vzhled altánu přístupného dvěma kamennými stupni negativně

ovlivnily úpravy provedené v druhé polovině 20. století. Jedná se

především o nevhodné výplně otvorů. (pš)

ohradní zeď s bránamiOhradní zeď vymezuje především prostor zahrady nacházející

se severovýchodně od objektu koníren a kočároven. Brány zpřístupňují

ze severu a jihu dvůr mezi hlavní budovou a výše zmíněným objektem.

V prostoru kolem hlavní budovy, mezi ní a altánem a na protější straně

se nachází oplocení tvořené žulovou podezdívkou a sloupky, mezi nimiž

jsou torzovitě osazena pole z pletiva.

Ohradní zeď tvoří neomítané lomové či spíše sbírané čedičové zdivo

a cihelné vyzdívky. Koruna zdiva je vyskládaná z kamenných desek

sedlového tvaru vyspádovaných na obě strany. Ohradní zeď v prostoru

dvora byla omítaná. Severní jednodušší bránu tvoří dva cihelné hladce

omítané pilíře zakončené kamennou jehlancovou hlavicí osazené

provizorními vraty z pletiva. Sdružené pilíře jižní brány jsou obdobně

provedené jako pilíře severní brány. I tato brána je osazena provizorními

vraty z pletiva. (pš)

dům čp. 4030 s altányDům čp. 4030 stojí západně pod parkem zámku a východně

od komunikace vedoucí podél řeky Smědé. Mapa císařského otisku

stabilního katastru z roku 1843 zaznamenává objekt ve shodné půdorysné

stopě včetně obou altánů. Jeho vznik lze tedy předpokládat před tímto

datem. Původní využití a souvislost objektu s provozem zámku nám

dosud nejsou známy.

Klasicistní dům postavený na obdélném půdorysu kryje valbová střecha

vyskládaná z tašek bobrovek, kterou prosvětlují volská oka. Fasády

s hladkou omítkou opatřenou okrovým nátěrem člení nárožní lizény,

mělký rizalit v ose západního průčelí, výrazný rizalit dvorního východního

průčelí, pásová bosáž, šambrány oken a vstupů, nadokenní římsy

a korunní římsa se zubořezem. Vstup umístěný v rizalitu západního průčelí

je osazen kazetovými z větší části prosklenými dveřmi. Nad vstupem

se nachází trojúhelný tympanon.

Symetricky umístěné a téměř totožné altány postavené na čtvercovém

půdorysu se nacházejí na konci zahrady po stranách domu. Jejich

neomítané čedičové lomové či spíše sbírané zdivo je kladeno na divoko

s minimálními spárami a na některých místech ho doplňují pálené cihly.

Altány mají valbové střechy, z nichž severní kryje břidlice a jižní plech.

Nároží objektů jsou zaoblená a stěny prolamují vstupy a okenní otvory

s lomeným obloukem a náznakem kružeb. Důsledně nerovné kamenné

dílce mají patrně navozovat romantickou iluzi starobylosti. (pš)

OKRES LIBEREC

FRÝDLANT 95


čp. 4037Dům čp. 4037, tzv. kaplanka, se nachází severně od hradu a zámku.

Mapa císařského otisku stabilního katastru z roku 1843 objekt

nezaznamenává. Jeho výstavbu lze předpokládat ve třetí třetině 19. století

a patrně souvisela s novorenesančními stavebními úpravami zámku,

které probíhaly v letech 1867–1870. V druhé polovině 20. století došlo

k utilitární přístavbě sociálního zázemí.

Přízemní stavba se zobytněným podkrovím má obdélný půdorys,

ke kterému se ze severu přimyká nová přístavba kolmého křídla.

Stavbu kryje valbová střecha vyskládaná z břidlice a osazená vikýři

taktéž s valbovým zastřešením. Z půdorysu hlavního objektu vystupuje

polygonální rizalit jižního průčelí zakončený jehlancovou střechou

a portikus vstupu východního průčelí. Fasády zdobí sgrafi to a kované

mříže náročnějšího umělecko-řemeslného provedení. (pš)

areál domu čp. 4046Areál domu čp. 4046 se nachází severovýchodně od hradu a zámku

a severně od komunikace směřující do centra města Frýdlantu. Mapa

císařského otisku stabilního katastru z roku 1843 zachycuje objekt

s dvorní zástavbou, vyjma altánu, ve shodné půdorysné stopě. Jejich vznik

lze tedy předpokládat před rokem 1843. Nám dosud známá historická

dokumentace sleduje pouze mladší drobné stavební úpravy v roce 1913,

kdy budovu obýval nadlesní. V roce 1929 byl objekt upraven pro členy

panské rodiny Auerspergů. Ve druhé polovině 20. století zde sídlila lesní

správa. Areál vymezený ohradní zdí s bránami a brankou tvoří hlavní

budova čp. 4046 doplněná hospodářským objektem ve dvoře a altánem.

dům čp. 4046Dům čp. 4046 se nachází v jižní části areálu v těsné blízkosti komunikace.

Současná historizující podoba budovy pochází patrně z konce 19. století.

Patrový objekt postavený na půdorysu písmene L kryjí valbové střechy

vyskládané z tašek bobrovek a osazené zdobnými vikýři. Fasády

opatřené hladkou omítkou a nátěrem v okrovém odstínu člení mimo

jiné pásová bosáž, šambrány kolem oken, nadokenní římsy, patrová

a korunní římsa, které vycházejí převážně z novorenesančního tvarosloví.

Jihozápadní vstupní průčelí má ve své centrální části mělký rizalit

s balkónem opatřeným zdobným kovovým zábradlím. Rizalit vrcholí

volutovým štítem. Půlkruhově ukončený vstup přístupný po předloženém

schodišti a mírně zapuštěný do fasády je osazený zdobnými kazetovými

dveřmi s nadsvětlíkem chráněným mříží. Nad vstupem dvorního průčelí

se nachází drobná prosklená pavlač. (pš)

hospodářská budovaHospodářská budova stojí při severovýchodní hranici areálu

a je situována ve vodorovné pozici k hlavnímu objektu. Budova datovaná

nad vstupem letopočtem: „1820“ sloužila od roku 1913 jako hraběcí

prádelna.

Přízemní stavbu obdélného půdorysu kryje sedlová střecha s polovalbami

opatřená plechovou krytinou. Fasády s hladkými omítkami a okrovým

nátěrem člení centrální rizalit dvorního průčelí vrcholící segmentově

ukončeným štítem, který prolamuje oválné větrací okénko a zdobí vpadlé

pole s omítkou hrubší zrnitosti. Dále jsou fasády opatřeny nárožní bosáží,

jednoduchými šambránami kolem oken a korunní římsou. Vstup mírně

zapuštěný do fasády v rovně ukončeném ustupujícím portálu vyplňují

kazetové z části prosklené dveře. Dále je dvorní průčelí prolomeno

dřevěnými pravoúhle ukončenými vraty. Vzhled objektu negativně

ovlivňují nepůvodní trojdílná okna. (pš)


96 FRÝDLANT


OKRES LIBEREC

altánAltán se nachází v severní části areálu a pochází z období po roce 1843.

Antikizující drobný přízemní objekt je postaven na obdélném půdorysu

a kryje ho nízká sedlová střecha s plechovou krytinou. Vstupnímu

jihozápadnímu průčelí je předsazena plochostropá otevřená lodžie

se šesti sloupy. Fasády altánu obdobně řešené jako u ostatních staveb

areálu člení bosáž a korunní římsa. Jihozápadní štít chrání nepůvodní

dřevěné deštění. Vstupní dveře upravené v druhé polovině 20. století

téměř celé překrývá plech. Původní okna zdobí v jejich horní části

vyřezávaný rostlinný motiv. (pš)

ohradní zeď s bránamiOhradní zeď ohraničuje areál z jeho severovýchodní, jihozápadní

a jihovýchodní strany, kde navazuje na hlavní objekt a hospodářskou

budovu. V tomto úseku je prolomena bránou a brankou pro pěší.

Druhá brána se nachází v jihozápadním úseku ohradní zdi.

Ohradní zeď je vyzděna z cihel a opatřena stejně jako hlavní

budova a hospodářský objekt hladkou omítkou s okrovým nátěrem.

Její vyspádovanou korunu kryjí pálené tašky. Jihovýchodní bránu tvoří

dva jednoduché pilíře s korunou ve shodném provedení jako u ohradní

zdi osazené jednoduchými rovně ukončenými prkennými vraty. Vstup

je situován do vyvýšené části zdi přiléhající k hospodářskému objektu,

kterou prolamuje segmentově zakončený otvor osazený brankou z prken.

Jihozápadní bránu tvoří dva pilíře ukončené římsou, na kterou nasedají

kamenné zaoblené hlavice s reliéfním rostlinným motivem. Brána je

osazena novodobými kovovými vraty. (pš)

dům čp. 4052 s oplocenímDům čp. 4052 je situovaný severovýchodně od zámku a severně

od komunikace směřující do centra města Frýdlantu. Mapa císařského

otisku stabilního katastru z roku 1843 zachycuje objekt ve shodné

půdorysné stopě, jeho vznik lze také předpokládat před rokem 1843.

Dům patrně obývali zaměstnanci zámku a v druhé polovině 20. století

zde sídlila lesní správa.

Patrovou stavbu obdélného půdorysu završuje valbová střecha krytá

plechovými šablonami. Na jihozápadním průčelí se nachází centrálně

umístěný mělký rizalit opatřený v přízemí mezi okny pilastry,

které vynášejí plné oblouky s archivoltou. Dále se nad jeho okny v patře

nacházejí pětiboká vpadlá pole. Hladké fasády s okrovým nátěrem ještě

člení nadokenní a parapetní římsy s konzolami, patrová a korunní římsa.

Okna lemuje jednoduchá do fasády zapuštěná páska. Vstup v ustupujícím

portálu je také zapuštěn do fasády a opatřen dřevěnými kazetovými

dveřmi. Nad vstupem nalezneme trojúhelný tympanon posazený

na konzolách.

Zahradu kolem domu ohraničuje oplocení posazené na vysokou hrubě

omítanou podezdívku. Tvoří ho jak vyzdívané hladce omítnuté sloupky

s kamennou jehlancovou hlavou, tak i kamenné sloupky, které doplňují

plaňková pole. (pš)

FRÝDLANT 97



areál kostela Nalezení sv. KřížeÚSKP ČR č. rejstříku 20852/5–4253

s p. č. 531, 532, 533, 534, 573, 574, 575

Areál kostela Nalezení sv. Kříže se nachází ve středu města jihozápadně

od náměstí T. G. Masaryka na severním břehu říčky Smědé. Součástí

areálu je kostel s náhrobníky, kaple Krista v žaláři, kříž, socha sv. Heleny,

sloup se sochou Panny Marie, fara s hospodářskou budovou, ohradní zdi

a soubor zastavení křížové cesty. Kolem kostela se do zrušení v roce 1710

rozprostíral starý frýdlantský hřbitov ohrazený kamennou zdí. Areál je

součástí městské památkové zóny.NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 772 a 864, SHP 31; ÚDU AV ČR, Kühn 1943,

sign. C 2.261, s. 182–224.

UPČ I, 1977, s. 350–354; Kuča 1996, s. 841; Anděl - Karpaš 2002, s. 48–49;

Nejedlý - Zahradník 2003, s. 194–199; Kracíková - Belling 2003, s. 55–61; Šternová

2003, s. 47–48; Vlček 2004, s. 223, 300 a 399; Švejda 2004, s. 41–43, 120–151.

kostel Nalezení sv. KřížeDěkanský kostel, do 17. století zasvěcený sv. Kateřině, je poprvé zmiňován

roku 1316. Renesanční podobu získal v letech 1501–1551 zásluhou

vlašských stavitelů Kašpara a Marka z Milánska (K. a M. Valliové z Milána).

Poté byl upravován barokně a v letech 1889–1892 mu Wilhelm Heckel

(Hecke) navrátil goticko-renesanční ráz. Poslední velká rekonstrukce

kostela proběhla po skončení druhé světové války poté, co ho 8. května

1945 poškodila letecká puma.

Kostel je orientovanou zděnou trojlodní síňovou stavbou zakončenou

presbytářem s pětibokým závěrem. Presbytář spolu se čtvercovou věží,

která přiléhá k jeho severní straně, poukazuje na středověký původ

stavby. Věž je ukončena ochozem a dlátkovou střechou. Nad sedlovou

střechu kostela krytou plechovými pásy vystupuje sanktusníková věžička.

K severní straně presbytáře dále přiléhá pohřební kaple pánů z Redernu

s kryptou. Na jižní průčelí presbytáře navazuje sakristie. Kostelní

loď lemují na bočních stranách symetricky situované barokní kaple,

na severu u věže kaple sv. Anny (zvaná též křestní) a na jihu u sakristie

kaple sv. Josefa (zvaná též pohřební). Charakter stavby dotváří předsíň

před západním průčelím, dvě osmiboké schodišťové věžice po stranách

a především vysoký dvouetážový renesanční štít. V původním krovu lodi

se dochoval unikátní asi pozdně renesanční rumpál se šlapacím kolem.

Po obvodu vnější kostelní zdi je umístěno deset kamenných barokních

náhrobníků pocházejících převážně z 18. století. Jedná se hlavně

o náhrobníky církevních hodnostářů a měšťanů, které jsou opatřené

obsáhlými nápisovými poli a bohatou fi gurální a ornamentální výzdobou.

Soubor čtyř náhrobků u jižní stěny presbytáře zahrnuje tři pískovcové

bohatě tvarované stély a železný kovářsky opracovaný kříž na nízkém

kamenném podstavci. U severovýchodní zdi presbytáře je osazen

renesanční náhrobník se znakem Biberštejnů. Barokní bohatě tvarovaná

stéla přiléhá k západní stěně severní kaple sv. Anny. Do severní stěny

kostela jsou vloženy čtyři obdélné desky podobného ztvárnění. V interiéru

kostela, který sloužil jako pohřebiště Biberštejnů a Redernů se lze setkat

s řadou sepulkrálních památek. Výjimečným je především náhrobek

Melchiora, Kateřiny a Kryštofa z Redernu od G. Heinricha z Amsterodamu

z let 1605–1610 zhotovený ve stylu vratislavského manýrismu. (ok)

děkanství čp. 85

Raně barokní budova děkanství čp. 85 je v pramenech zmiňována

již roku 1557. Svou současnou podobu získala po přestavbě v roce 1694.

Dvorní přístavek pochází z druhé poloviny 19. století. Děkanství stojí

jihovýchodně od kostela Nalezení sv. Kříže.

Zděná patrová stavba obdélného půdorysu má jednoosé křídlo přistavené

k jihozápadnímu nároží. Vstupní západní průčelí směřuje ke kostelu.

Valbovou střechu s námětky chrání nová krytina vyskládaná z pálených

tašek bobrovek. Střechu prostupuje střední štítový vikýř s trojúhelným

zakončením a volská oka. Fasádu člení lizénové rámce se čtvrtkruhovými

výkrojky v křížení lizén a šambrány kolem oken. Vstup do objektu tvoří

dvoukřídlé dveře s nadsvětlíkem zasazené do kamenného pravoúhlého

portálu zdobeného uchy a kapkami. (ok)

98 FRÝDLANT


OKRES LIBEREC

hospodářská budovaHospodářské zázemí děkanství skládající se z klasicistních objektů

bývalých stájí a stodoly se nachází východně od budovy děkanství,

při jižní části ohradní zdi.

Bývalé stáje mají podobu zděné patrové stavby obdélného půdorysu

stojící blíže k objektu děkanství, se kterým je spojuje drobný průchozí

přístavek. Jednoduchou sedlovou střechu se dvěma volskými oky kryjí

tašky bobrovky. Patro severního průčelí obíhá dřevěná bedněná pavlač

osazená na krakorcích. Na bývalé stáje bezprostředně navazuje objekt

stodoly, který dnes slouží jako zimní kaple. Bývalá stodola je zděnou

přízemní stavbou obdélného půdorysu, kterou rovněž kryje jednoduchá

sedlová střecha s taškami bobrovkami opatřená dvěma volskými oky. (ok)

kaple Krista v žalářiNovogotická kaple vybudovaná v roce 1858 se nachází jižně od kostela

Nalezení sv. Kříže.

Přízemní objekt postavený ze smíšeného zdiva má obdélný půdorys.

Na jeho východní průčelí navazuje ohradní zeď vedoucí k budově

děkanství. Sedlová střecha krytá plechem je na severní vstupní straně

orientované ke kostelu osazena vrcholovým křížem. Historizující ráz kaple

podtrhuje vstup zasazený do lomeného oblouku s profi lovanou římsou

a okenní otvor na západním průčelí, který má stejný charakter. Jižní strana

kaple přiléhá k části původní městské hradby. (ok)

sloup se sochou Panny Marie a sochami světcůBarokní pískovcový sloup se sochou Panny Marie Immaculaty vztyčený

roku 1723 na hlavním frýdlantském náměstí vyšel z dílny zákupského

sochaře Ondřeje Dubkeho, který působil na dvoře Anny Marie Františky,

velkovévodkyně Toskánské. Ke kostelu Nalezení sv. Kříže byl přenesen

po zboření staré radnice při rekonstrukci náměstí v roce 1898. Dnes

se nalézá na volném prostranství severně od kostela.

Na dvoudílný podstavec dělený profi lovanou římsou, na které stojí

sochy sv. Josefa, sv. Jana Evangelisty, sv. Anny a sv. Jáchyma, nasedá

patka sloupu se sochou sv. Jana Nepomuckého. Na ní spočívá vysoký

dřík s korintskou hlavicí. Vrcholová socha Panny Marie se zlacenou

svatozáří stojí na zeměkouli. Prostovlasou světici zahaluje bohatě zřasené

splývavé roucho. Na zdobeném spodním dílu podstavce je na zadní jižní

části směřující ke kostelu nápis: „[Errichtet / im Jahre 1723 / durch Stiftung / der hiesigen Bürger / Dobius Stracke u. Johan Stracke]“.

Pod ním se nachází nápis vypovídající o opravě sloupu ve 20. letech

19. století: „[Renovirt / im Jahre 1824 / durch ein Legat des Bürgers / Franz Menzel / No. 44]“. Na severní straně podstavce nápis informuje:

„[Renovirt / und übertragen / vom Markte auf den Kirchplatz / auf Kosten der Stadtgemeinde / 1898]“. O opravě sloupu na počátku

30. let 20. století informuje poslední nápis na severní straně podstavce:

„[Renovirt / im Jahre 1932 / von edlen Wohltätern.]“. Citace všech

dnes již téměř nečitelných nápisů byly převzaty z Kühnovy topografi e.

V současné době probíhá obnova památky. (ok)

FRÝDLANT 99


socha sv. HelenyBarokní pískovcová socha sv. Heleny pocházející z roku 1763 stojí

v kostele pod kruchtou. Do roku 1878 stála nad bránou starého hřbitova,

který se rozprostíral kolem kostela. Poté byla přemístěna k severozápadní

zdi presbytáře mezi dva pilíře a po restaurování v roce 2004 do kostela.

U presbytáře socha stála na nízkém ze tří stran konkávně tvarovaném soklu

s čelním nápisem: „S. / HELENA“. Po restaurování a přenesení do kostela

získala nový jednoduchý nízký hranolový v horní části zúžený pískovcový

podstavec. Na něm spočívá postava prostovlasé světice v kontrapostu

levé nohy, oděné do bohatě zdobeného šatu. Přes ramena jí splývá bohatě

zřasený plášť sepnutý na prsou ozdobnou sponou. Levou rukou přidržuje

velký zlacený nově doplněný kříž. (ok)

kříž

Kříž pocházející patrně z 19. století je umístěný u kaple sv. Anny,

která přiléhá k severnímu průčelí lodi kostela.

Na nízký žulový kvadratický stupeň nasedá asymetricky posazený zúžený

hranolový sokl. Na něm spočívá litinový zlacený kříž latinského typu

se zdobně pojatými rameny. Nad hlavou plechové postavy ukřižovaného

Ježíše Krista visí nápisový štítek s titulaturou: „I.N.R.I.“. (ok)

ohradní zdi fary (s bránou) a kostela (s náhrobníky)Omítané ohradní zdi se nacházejí okolo částečně upraveného parkového

prostoru na místě starého hřbitova zrušeného v roce 1710.

Zdi vybudované ze smíšeného zdiva kryjí prejzy. Zeď kolem bývalého

hřbitova je původem renesanční, barokně upravená v roce 1679.

Z barokního období pochází pravděpodobně i zeď s bránou kolem

děkanství. Na vnitřní straně ohradní zdi, která z jižní, severní

a severozápadní strany obíhá místo bývalého hřbitova, najdeme devět

kamenných barokních náhrobníků ze 17. a 18. století. Obdélné desky

s dominantními nápisovými poli zdobí bohatý rostlinný

a fi gurální reliéf. (ok)


100 FRÝDLANT


soubor zastavení křížové cestyKřížová cesta je umístěna po obvodu vnitřní strany ohradní zdi kolem

bývalého hřbitova. Svou současnou novogotickou podobu získala

po roce 1850.

Z původních čtrnácti zastavení se do současnosti dochovalo devět

kamenných výklenkových kapliček (šesté až čtrnácté zastavení křížové

cesty). Každou kapličku tvoří tři kamenné bloky. Horní díl završuje

profi lovaná trojúhelně vzdutá korunní římsa. Pod ní je vytesán latinský

kříž a obloučkový vlys. Niku ve střední části vyplňuje terakotový výjev

z křížové cesty. Nároží středního dílce rámují lizény, které přecházejí

na spodní díl. Na jednotlivých zastaveních se torzovitě dochovala

vytesaná římská pořadová čísla a německy psaný název výjevu.

Celý soubor zastavení křížově cesty se nachází ve špatném stavu. (ok)

kostel Krista SpasiteleÚSKP ČR č. rejstříku 100017

s p. č. 1277, 1278/1, 1278/2

Evangelický kostel Krista Spasitele je situovaný při Vrchlického ulici,

ve vyvýšené jižní části města. Postaven byl v letech 1902–1903 dle návrhu

bonnského architekta Julia Rolff se (1879–1946) frýdlantskou stavební

fi rmou Appelt a Hampel. Finančně se na jeho výstavbě podílela Jednota

Adolfa Gustava. Od roku 1945 zde sídlí Církev československá husitská.

Jednolodní stavba obdélného půdorysu má na jihozápadní straně

užší a nižší presbytář, ke kterému se z jihovýchodu přimyká sakristie

a z jihozápadu přístavba sborového sálu. Sedlové i valbové střechy kryjí

tašky bobrovky a prosvětlují volská oka. Hodinová věž předstupující

před vstupní průčelí kostela vrcholí úzkým a vysokým sanktusníkem

s křížem. Fasády jsou pojednány v kombinaci hladké omítky opatřené

bílým nátěrem a kamenných historizujících prvků s převahou

novogotického tvarosloví. Jedná se především o kamenná ostění

sdružených oken, vstupní portály, římsy, armování nároží a štítů, balkón

věže. Hlavní vstup severovýchodního průčelí přístupný po předloženém

schodišti je umístěný v ústupkovém sedlovém portálu s trojlaločným

tympanonem. V něm se nachází reliéf poprsí žehnajícího Krista.

Okna zdobí ornamentální i fi gurální vitraje. (pš)Einweihung 1904.

UPČ I, 1977, s. 353; Sýkora 1997, s. 14.

fara čp. 945ÚSKP ČR č. rejstříku 100018

s p. č. 1276

Fara čp. 945 se nachází při Vrchlického ulici, východně od kostela Krista

Spasitele, v jižní vyvýšené části města. Postavena byla v roce 1912 stejně

jako kostel dle návrhu bonnského architekta Julia Rolff se (1879–1946).

Později dostavěná fara střídmého výrazu tvoří s kostelem jednotně

koncipovaný celek.

Jednoduchá patrová budova je postavena na obdélném půdorysu,

ze kterého vystupují rizality jihovýchodního a jihozápadního průčelí

a přízemní arkýř severozápadního průčelí. Asymetrickou sedlovou

střechu s valbami a polovalbami kryjí tašky bobrovky a prosvětlují vikýře

s pultovým zastřešením. Fasády posazené na kamenné podezdívce

jsou hladké opatřené bílým nátěrem a dekorované pouze dřevěnými

okenicemi. Vyvýšený hlavní vstup se nachází v zádveří západního nároží,

které se otevírá třemi stlačenými oblouky. Dřevěné vstupní dveře rámové

konstrukce mají prosklený horní díl. (pš)

OKRES LIBEREC

FRÝDLANT 101



s p. č. 588

Dům čp. 2 zvaný Na panské zvůli, jehož dispozice se odvíjí od gotického

jádra a především renesanční přestavby pravděpodobně z konce

16. nebo první poloviny 17. století, získal svou současnou klasicistní

podobu po požáru města v roce 1797. Stavba se nachází na nároží

jihozápadní strany náměstí T. G. Masaryka a Kostelní ulice. Poslední

větší necitlivé úpravy objektu, který patří do městské památkové zóny,

proběhly v roce 1994 v rámci adaptace na sídlo Komerční banky.

Patrový zděný objekt obdélného půdorysu se zvalbenou mansardovou

střechou s námětky se kratší štítovou stranou zakončenou

lichoběžníkovým štítem obrací do náměstí. Střechu kryje asfaltový šindel.

Hladkou fasádu člení lizénové rámce, nárožní bosáž a šambrány kolem

vstupů a oken. Dům, v minulosti obývaný nejvýznamnějšími frýdlantskými

měšťany a náležející mezi nejstarší stavby na náměstí, je dispozičně

dělený na tři části. První část z nejasných důvodů vystupuje do náměstí.

Druhá část původně v přízemí sloužila jako průchod a navazovala na podloubí

sousedního domu čp. 3. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31 a SHP 50.

Anděl - Karpaš 2002, s. 46.


s p. č. 589

Dům čp. 3 situovaný na jihozápadní straně náměstí T. G. Masaryka byl

pravděpodobně postaven po požáru města roku 1572. K jeho klasicistní

přestavbě došlo po následujícím požáru města v roce 1797. Výraznou

úpravou, která spočívala v nastavení druhého patra a vestavění druhého

schodiště, prošel ke konci 19. století. Další rekonstrukce objektu,

který je součástí městské památkové zóny, proběhla v 70. letech 20. století.

Zděný dvoupatrový řadový objekt obdélného hloubkově orientovaného

půdorysu má zobytněné podkroví. Dům je do náměstí natočený

lichoběžníkovým štítem osazeným čtyřmi pilířky, z nichž dva vrcholové

spojuje ozdobné zábradlí. Přední přízemní část stavby tvoří dvě arkády

podloubí sklenutého křížovou klenbou. Hladkou fasádu, jejíž podoba

pochází z úprav konce 19. století, člení v přízemí pásová bosáž, v prvním

a druhém patře kordonové římsy a suprafenestry. Do domu se vstupuje

dřevěnými klasicistními dveřmi s půlkruhovým nadsvětlíkem, které jsou

zasazené do širokého renesančního portálu se žulovým ostěním

z konce 16. století. (ok)

NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.


s p. č. 590/1

Nárožní dům čp. 4 stojí v centru městské památkové zóny na jihozápadní

straně náměstí T. G. Masaryka, na křižovatce s ulicí Svatopluka Čecha.

Místo bylo poprvé zastavěno již na konci 16. století. Stávající objekt

vybudovaný v 80. letech 19. století stojí na místě původní jednopatrové

stavby s podloubím. Současná architektonická podoba domu pochází

z roku 1905. V objektu sídlí městská knihovna.

Patrový dům má lomenou střechu krytou vláknocementovými

šablonami zdobenou kovanou korunou a osazenou vikýři. Střední osy

obou pohledových průčelí vrcholí trojúhelnými štíty. V patře zkoseného

severního nároží se nachází arkýř se zvonovitou střechou nesený

na konzolách, které podpírají mužské hermy. Ty doplňují bohatě

zdobenou historizující fasádu, která má v přízemí provedenou výraznou

plastickou bosáž. Část oken prvního patra rámují jónské polosloupy

s reliéfem lví hlavy, stojící na masivních konzolách, a nadokenní římsy

se štíty, které vyplňují kartuše s reliéfy ovoce a písmene: „H“. Zbylá

okna prvního patra lemují pilastry s jónskými hlavicemi, zdobené taktéž

reliéfem lví hlavy a rostlinným dekorem. Celek fasády dokreslují výrazně

provedené římsy. Vstup do domu s vysokým půlkruhově zakončeným

portálem se nachází v levé ose průčelí směřujícího do náměstí. (ok)



102 FRÝDLANT



s p. č. 583

Dům čp. 11 se nalézá v Kostelní ulici, v městské památkové zóně. Jeho

současná pozdně klasicistní podoba pochází pravděpodobně z první

poloviny 19. století, kdy byl objekt postaven nebo výrazně přestavěn.

Úpravy týkající se především interiéru pocházejí ze začátku 20. století.

Patrová původně řadová stavba stojí na obdélném půdorysu. Sedlovou

střechu osazenou jedním vikýřem kryjí tašky bobrovky. Hřeben střechy

je rovnoběžný s ulicí, do které se obrací užší jihovýchodní průčelí domu

opatřené hladkou omítkou. Toto průčelí zdobí v přízemí bosované pilastry

a dvě slepé arkády nacházející se nad domovním vchodem, vstupem

do obchodu a nad výkladci. Fasádu dále člení výrazná kordonová

římsa, lizény a profi lované nadokenní římsy v prvním patře. Na bočním

severovýchodním průčelí domu jsou patrné otisky obvodové zdi

sousedního zdemolovaného objektu čp. 12. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.


s p. č. 571

Nejspíše pozdně barokní dům čp. 14 se nachází v Kostelní ulici. Na konci

19. století byly na stavbě provedeny vnitřní adaptace. Dům stojí na území

městské památkové zóny.

Patrový řadový objekt obdélného půdorysu je dispozičně hloubkovým

dvojtraktem, jehož vstupní štítové průčelí směřuje do ulice. Dům

kryje mansardová střecha vyskládaná z vlnitého eternitu. Jednoduché

novodobě upravené a v hladké omítce provedené vstupní průčelí vrcholí

vysokým dvouetážovým štítem. Vstupní a okenní otvory rámuje barevně

odlišené kamenné ostění. Vzhled domu narušily úpravy provedené

ve druhé polovině 20. století, a to především zjednodušení fasády

nerespektující její původní členění s lizénami či kabřincový

obklad soklu. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

OKRES LIBEREC

FRÝDLANT 103



s p. č. 572

Dům čp. 15 je situován severně od kostela Nalezení sv. Kříže, na rohu

Kostelní ulice. Jižní část ohradní zdi domu zároveň ze severu uzavírá

kostelní areál. Současná podoba objektu pochází pravděpodobně z druhé

poloviny 18. století, ale části nosného zdiva jsou patrně starší. Na začátku

30. let 20. století byla k objektu, který spadá do městské památkové

zóny, přistavena dvorní část. Přístavba rozšiřovala prostory hostince,

který se v objektu nacházel.

Nárožní patrový dům, jehož starší část stojí na obdélném půdorysu, kryje

mansardová střecha vyskládaná z tašek bobrovek. Mladší dvorní trakt

je opatřený sedlovou střechou krytou také bobrovkami. Podélné vstupní

průčelí směřuje do Kostelní ulice. Klasicistní fasádu člení lizénové rámce,

nárožní bosáž a okenní šambrány. Lizény zvýrazňující vstup v jednoduchém

pravoúhlém kamenném portálu zdobí v přízemí bosáž a v patře kanelování. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.


s p. č. 576

Patrně bývalá solnice čp. 20 se nachází v Mezibranské ulici,

severozápadně od kostela Nalezení sv. Kříže. Je součástí městské

památkové zóny. Původně renesanční a následně barokně upravený

objekt vystavěný u hradební zdi měl pravděpodobně menší půdorys.

Svou současnou klasicistní podobu získal při velké přestavbě

na konci 18. století.

Zděná dvoupatrová budova s vestavěným podkrovím má obdélný

půdorys. Vstupní podélné průčelí samostatně stojící budovy se obrací

východním směrem do zahrady. Vysokou valbovou střechu s námětky

a se čtyřmi vikýři ve tvaru volských ok kryjí tašky bobrovky. Fasády

člení nepravidelné lizénové rámce v horní části zdobené čabrakou.

Na jihozápadní nároží domu navazuje pozůstatek zdiva

městských hradeb. (ok)



s p. č. 612/1

Klasicistní dům čp. 23 postavený na přelomu 18. a 19. století

po požáru města v roce 1797 je situován v nároží ulic Svatopluka Čecha

a Mezibranské, v městské památkové zóně.

Zděný patrový původně řadový objekt stojí na obdélném půdorysu.

Stavbu, jejíž kratší podélné průčelí směřuje do ulice Svatopluka Čecha,

kryje vysoká sedlová střecha s hřebenem rovnoběžným s toutéž ulicí.

Vzhled střechy vyskládané z tašek bobrovek dotvářejí historické

vikýře ve tvaru volských ok a nové vikýře se sedlovou střechou. V roce

1999 proběhla oprava poškozené fasády a obnova jejích zdobných

architektonických prvků. Dřevěné klasicistní vstupní dveře jsou

vsazeny v kamenném segmentově zakončeném portálu

se středovým klenákem. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.


s p. č. 611

Klasicistní dům čp. 24 stojí v ulici Svatopluka Čecha, v městské

památkové zóně. Byl postaven na přelomu 18. a 19. století po požáru

města v roce 1797. V roce 1926 byly provedeny úpravy interiéru,

při nichž vzniklo podkrovní patro. V 70. letech 20. století prošel dům

celkovou přestavbou.

Zděný patrový řadový objekt obdélného půdorysu má hloubkovou

orientaci. Vysokou sedlovou střechu kryjí eternitové šablony

a prostupují ji dva nevhodně upravené vikýře. Hladkou fasádu

domu člení dva postranní pilastry zdobené čabrakou a profi lovaná

kordonová a korunní římsa. Okenní otvory rámují jednoduché

šambrány s parapety. Do domu se vstupuje dřevěnými mladšími

dveřmi zasazenými do kamenného segmentově zakončeného portálu

se středovým klenákem. (ok)



104 FRÝDLANT



s p. č. 604

Dům čp. 27 se nachází ve střední části ulice Svatopluka Čecha. Objekt,

který je součástí městské památkové zóny, pochází z poslední třetiny

18. století. Datace na klenáku vstupního portálu uvádí rok 1784.

Patrový dům uliční zástavby postavený na obdélném půdorysu je kratším

jihovýchodním průčelím orientován do ulice. Sedlovou střechu osazenou

třemi historickými zaoblenými vikýři kryjí eternitové šablony. Původně

velmi zdobná klasicistní fasáda byla ve druhé polovině 20. století

zjednodušena a poškozena novodobými zásahy mimo jiné šedým

cementovým nástřikem, výplněmi otvorů nebo kabřincovým obkladem

přízemí. K hodnotným dochovaným prvkům na objektu náleží portál

vjezdu zakončený stlačeným obloukem s klenákem, který zdobí vyryté

iniciály a datace: „No Z8 / B: V: / 1784.“. (ok)



s p. č. 2/1, 2/2

Dům čp. 36 situovaný v ulici Míru přímo sousedí s radnicí. Je součástí

městské památkové zóny. Původní pravděpodobně barokní budova

získala svou dnešní podobu při klasicistní přestavbě kolem roku 1800.

Úpravy v 80. a 90. letech 19. století vedly k nahrazení dosud roubených

částí objektu zděnými a k dvorní přístavbě.

Řadový jednopatrový dům obdélného půdorysu má sedlovou střechu

krytou plechovými šablonami. Pohledové štítové průčelí domu je v přízemí

opatřeno dvěma výkladci a ukončeno dvouetážovým zaobleným štítem.

V ose umístěný vstup je zasazen v kamenném obloukovitě zaklenutém

profi lovaném portálu s klenákem, který obsahuje číslo popisné.

Další zdobné prvky na fasádě tvoří pilastry, římsy, okenní šambrány

a parapetní výplně. Na fasádě se uplatňují dvě struktury omítek, v ploše hrubá

a na plastických prvcích hladká. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

OKRES LIBEREC

FRÝDLANT 105


radnice čp. 37ÚSKP ČR č. rejstříku 43962/5–5246

s p. č. 1

Novou radnici čp. 37 slavnostně otevřenou v roce 1896 nalezneme

v severozápadní frontě náměstí T. G. Masaryka. Budova s prvky

severoněmecké renesance postavená podle projektu vídeňského

architekta Franze von Neumanna (1844–1905) nahradila starou radnici

z roku 1532. Ta stála samostatně v západním prostoru náměstí. Stavbě

nové radnice započaté v roce 1893 musela ustoupit část domů při ústí

dnešní ulice Míru.

Dvoupatrová budova z režného zdiva je postavena na přibližném

půdorysu písmene U. Sedlové střechy jednotlivých křídel kryjí měděné

šablony. Z jižního nároží vystupuje dominantní vysoká věž s ochozem

zakončená dlátkovou střechou s glazovanými taškami bobrovkami.

Pod ochozem jsou rozmístěny štítky nesoucí čísla letopočtu: „1 8 9 3“.

Jednotlivá průčelí pokrývá bohatá kamenická výzdoba uplatněná

především v nárožním armování a pískovcových ostěních okenních

a dveřních otvorů. Jihovýchodní průčelí s hlavním vstupem krytým

trojdílnou arkádou podloubí se obrací do náměstí. Středovou osu průčelí

tvoří mělký rizalit vrcholící trojdílným volutovým štítem s pískovcovými

pilony. V dolní části štítu se v mělkém výklenku nachází plastika

městského znaku neseného dvěma heroldy. Většinu plochy rizalitu zabírá

balkón a velké trojdílné okno zasedacího sálu. Podél okna nalezneme

dvě alegorické sochy od vídeňského sochaře Theodora Friedela.

Jihozápadní průčelí obrácené do ulice Míru člení řady oken a průběžné

patrové římsy. Boční vstup rámuje portál zakončený profi lovaným kladím.

Průčelí korunuje řada vikýřků a dva menší volutové štíty. Ostatní průčelí

obrácená do nádvoří radnice a opatřená hladkou omítkou dělí průběžné

římsy a jednoduché bosáže. Na rizalitu předstupujícím před západní

dvorní průčelí je osazena trojice erbovních pamětních desek snesených

ze staré radnice. Desky z 16. a 17. století nesou erby rodů Gallasů, de Arco,

z Ladronu, Redernů a Šliků. (mo)NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 422 a 888, SHP 31.

UPČ I, 1977, s. 349; Kibic 1988, s. 121; Kuča 1996, s. 841; Anděl - Karpaš 2002,

s. 58 a 89; Vochomůrka 2007, s. 48–52.


106 FRÝDLANT



s p. č. 6/1, 6/3

Nárožní dům čp. 41 stojí na křižovatce náměstí T. G. Masaryka

a Havlíčkovy ulice. Objekt nacházející se v centru městské památkové

zóny navazuje na budovu radnice. Je pravděpodobně barokního původu

z konce 18. století. Ve druhé polovině 19. století došlo k úpravám interiérů

a k vyzdění do té doby roubené zadní části prvního patra objektu.

Řadový patrový dům obdélného půdorysu směřuje užším štítovým

průčelím do ulice. V pravé části se nachází průjezd do dvora osazený

dřevěnými dvoukřídlými vraty a vlevo novodobé výkladce. Průčelí

zakončuje dvouetážový štít s prolamovanými boky lemovaný lizénami.

Sedlovou střechu kryjí vláknocementové šablony. Fasádu uličního

průčelí člení lizénové pásy. Fasáda dvorního průčelí pocházející zřejmě

z první poloviny 20. století zcela postrádá zdobné architektonické prvky.

Při novodobých úpravách zadního průčelí domu došlo dále k nevhodným

stavebním zásahům, zejména zazdění okenních nik či výměně

původních oken. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31 a SHP 86.


s p. č. 7

Dům čp. 42 se nachází v Havlíčkově ulici, v městské památkové zóně.

Objekt nejspíše barokního původu pocházející z druhé poloviny 18. století

doznal klasicistní přestavby. Na fasádě jsou kromě klasicistních prvků

dobře patrné i secesizující a meziválečné úpravy.

Řadová patrová stavba obdélného půdorysu se obrací užším štítovým

průčelím do ulice. Vysokou sedlovou střechu kryjí pálené tašky. Vstupní

průčelí vrcholí vysokým zaobleným štítem s probranými stranami. Fasádu

domu člení jemně profi lovaná korunní římsa a jednoduché šambrány

kolem oken. K nejzdobnějším prvkům patří podokenní římsy oken štítu.

V levé části přízemí je umístěn hluboko do fasády zapuštěný vstup

osazený dveřmi s nadsvětlíkem z počátku 20. století. V pravé části

se nacházejí rolovací plechová garážová vrata s nadsvětlíkem pocházející

pravděpodobně z meziválečného období. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 43ÚSKP ČR č rejstříku 24160/5–4269

s p. č. 8

Dům čp. 43 je situován ve středu městské památkové zóny,

v Havlíčkově ulici. Pochází pravděpodobně z přelomu 18. a 19. století.

Na začátku 80. let 19. století proběhly na objektu rozsáhlé úpravy. Došlo

k vyzdění téměř celého prvního patra včetně štítu a osazení segmentově

zaklenutých oken na vstupním průčelí.

Poslední ze tří řadových patrových hloubkově orientovaných domů

nacházejících se v bezprostřední blízkosti radnice stojí na obdélném

půdorysu. Objekt kryje sedlová střecha vyskládaná z eternitových šablon.

Uliční jihovýchodní průčelí zakončuje dvouetážový štít, jehož spodní část

charakterizují vykrajované boky a pravoúhlé úskoky. V levé části přízemí

se nachází vstup v segmentově zaklenutém ostění, který je osazen

dvoukřídlými dveřmi s nadsvětlíkem z 80. let 18. století. Hladkou fasádu

vstupního průčelí člení patrová a korunní římsa. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

OKRES LIBEREC

FRÝDLANT 107


dům čp. 66 a 67ÚSKP ČR č. rejstříku 29349/5–4261

s p. č. 375, 376

Objekt bývalé pošty čp. 66 a 67 se nachází v ulici Československé armády,

v městské památkové zóně. Dům stojící na parcelách dvou zbořených

staveb byl vybudován v polovině 19. století. Východní hranici trojúhelného

dvora tvoří část městského opevnění, jehož kus je pravděpodobně zazděn

i ve východním průčelí objektu v místě bývalé proluky mezi stávajícím

domem a sousedním domem čp. 388.

Řadová patrová stavba má nepravidelný obdélný půdorys. Krajní pravá

osa domu, která vyplnila výše zmíněnou proluku, byla přistavěna v roce

1905. Sedlovou střechu krytou plechem prosvětluje průběžný vikýř. Uliční

fasádu člení bosované přízemí se segmentově ukončenými okenními

výklenky, nárožní mělké rizality, korunní římsa nesená zdobnými

konzolami a ornamentálně pojatý vlys. Patro zdobí nadokenní římsy

se středovými mušlemi. Vzhled objektu narušují velkoplošná okna. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.


s p. č. 557

V jádru nejspíše barokní dům čp. 72 stojí na jihovýchodní straně náměstí

T. G. Masaryka, na nároží s ulicí Československé armády. Po požáru

města v roce 1797 získal klasicistní podobu. Dům je součástí městské

památkové zóny.

Zděný patrový objekt obdélného půdorysu má sedlovou střechu

krytou taškami bobrovkami. Její charakter narušují tři neúměrně veliké

novodobé vikýře. Kratší štítové průčelí domu s dvouetážovým trojúhelně

zakončeným štítem směřuje do náměstí. Horní díl štítu prosvětluje

oválné okno a dolní díl zdobí silně poškozený štukový reliéf Panny

Marie Immaculaty umístěný mezi okny. Výjev doplňuje dvojice andělů.

Na podélném průčelí orientovaném do ulice se dochovaly dva půlkruhově

zakončené portálky s klenáky. Obě průčelí dále člení barevně odlišené

lizénové rámce a šambrány kolem oken. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 172.


s p. č. 558

Dům čp. 73 se nachází na jihovýchodní straně náměstí T. G. Masaryka.

Pravá, v jádru renesanční část domu (z pohledu z náměstí) získala svou

současnou klasicistní podobu mezi lety 1774–1791. Levá historizující část

vznikla v roce 1889 zastavěním původní proluky vedoucí do dvora. Dům

stojí na území městské památkové zóny.

Zděný řadový objekt obdélného půdorysu s hloubkovou orientací

má pravou část jednopatrovou a levou dvoupatrovou. Střechy domu

jsou sedlové, kryté eternitem.Vzhled střechy pravé části domu doplňují

tři segmentově ukončené vikýře. Fasádu starší pravé části stavby člení

kanelované pilastry s korintskými hlavicemi ukončené v místech

původní kordonové římsy. Dále ji zdobí bohaté štukové reliéfy

s bukolickými a fl orálními motivy. Fasádě užší a mladší levé části

domu dominuje půlkruhově ukončený portál s výrazným klenákem

a bohatě členěný volutový štít. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31 a SHP 78; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 172.


108 FRÝDLANT



s p. č. 551/1, 551/2, 551/3

Dům čp. 74 je situován na nároží jihozápadní strany náměstí

T. G. Masaryka a Děkanské ulice. Současná klasicistní podoba domu,

s částečně dochovaným gotickým zdivem pochází z doby po požáru

města roku 1797. Objekt je součástí městské památkové zóny. Písemné

prameny z roku 1570 jej uvádějí jako právovárečný sladovnický dům.

Pravděpodobně sloužil také jako zájezdní hostinec.

Zděná patrová stavba se skládá ze dvou křídel půdorysně seskupených

do písmene L a završuje ji sedlová střecha krytá taškami bobrovkami.

Ve dvoře domu, v místě styku obou křídel, se nachází věžovitý

čtvrtkruhový útvar vřetenového schodiště. Severozápadní průčelí domu

orientované do náměstí se otevírá v přízemí nejspíše renesančním

podloubím, po požáru města zřejmě nově překlenutým. Toto podloubí

nemá návaznost na okolní fronty domů a patrně zajišťovalo lepší přístup

na náměstí z úzké Děkanské ulice. Fasádu severozápadního průčelí zdobí

bohatá štuková výzdoba a lizénové rámce. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 173.


s p. č. 549

Dům čp. 75 se nachází v Děkanské ulici, v městské památkové zóně.

Byl postaven pravděpodobně po požáru města v roce 1797

a na jeho stavbu se zčásti použilo i starší barokní zdivo.

Řadový patrový dům obdélného půdorysu se kratším průčelím obrací

do Děkanské ulice. Hřeben sedlové střechy kryté asfaltovým šindelem

je s touto ulicí rovnoběžný. Na počátku 40. let 20. století bylo do půdního

prostoru vestavěno obytné podkroví prosvětlené průběžným vikýřem.

Fasádu domu člení patrová římsa s meandrovým motivem a bosovaná

nároží. Ke zdobným prvkům dále patří profi lované nadokenní římsy

nesené volutovými konzolkami a parapetní výplně s centrální rozetou

v hrubé omítce. Vstupní pískovcový portál zakončuje stlačený oblouk

s klenákem se zobrazeným domovním číslem. Vpravo od portálu

se nachází segmentově zakončený výkladec a v levé části domu vjezd

do garáže, která byla vybudována na počátku 60. let 20. století místo

zrušeného obchodu. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.


s p. č. 561

Dům čp. 90 stojí ve střední části Děkanské ulice, v městské památkové

zóně. Objekt je zřejmě pozdně barokního původu z poslední třetiny

18. století. Před rokem 1843 k němu bylo přistaveno dvorní křídlo

navýšené na konci 20. let 20. století o patro. Další stavební úpravy domu

proběhly v roce 1942 v souvislosti s půdní vestavbou.

Patrový dům půdorysu ve tvaru písmene L kryje sedlová břidlicová

střecha. Podkrovní patro prosvětlují tři okna vsazená do průběžného

vikýře. Kolmo posazené dvorní křídlo kryje sedlová střecha vyskládaná

z vláknocementových šablon. Podélné průčelí domu orientované do ulice

má poměrně bohatou štukovou výzdobu. Fasádu člení lizénové rámce

doplněné čabrakami a čtvrtkruhovými výkrojemi při křížení lizén. Okenní

otvory v patře rámují stuhové šambrány a podokenní římsy. V první pravé

ose přízemí je umístěn kamenný profi lovaný portál zakončený stlačeným

obloukem s klenákem. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

OKRES LIBEREC

FRÝDLANT 109



s p. č. 560

Dům čp. 91 stojí na jihozápadní straně náměstí T. G. Masaryka,

na křižovatce s Děkanskou ulicí. Ve zdivu barokní objekt byl výrazně

klasicistně přestavěn po požáru města v roce 1797 a následně upraven

ve druhé polovině 19. století. Dům je součástí městské památkové zóny.

Nárožní zděná patrová stavba obdélného půdorysu a hloubkové orientace

má sedlovou střechu krytou eternitovými šablonami. Do náměstí se dům

obrací kratším trojúhelně zakončeným štítovým průčelím. Charakteristický

tvar dodává štítu atiková zídka s ozdobnou kamennou vázou. Dožívající

fasádu zdobí štuková výzdoba, profi lované římsy a pilastry s jónskými

a profi lovanými hlavicemi. Podélné průčelí směřující do Děkanské ulice

člení ve střední části trojice sdružených pilastrů nesoucích kladí. Pilastry,

jejichž spodní části jsou na mnoha místech silně poškozené, vycházejí

z mohutných soklů a vrcholí profi lovanými hlavicemi. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 92 a 93ÚSKP ČR č. rejstříku 21486/5–4224

s p. č. 566, 567

Architektonicky i dispozičně spojené, v části zdiva renesanční domy čp. 92

a 93, které byly později upravované a dnes tvoří dvojdům, jsou postaveny

na jihozápadní straně náměstí T. G. Masaryka. Domy spadají do území

městské památkové zóny. Oba objekty byly v první polovině 20. století

hlavně v interiérech upraveny. Dnes zde sídlí restaurace zvaná Bílý kůň,

na což poukazuje i reliéf koně umístěný na přízemí domu čp. 92.

Zděné patrové řadové objekty lichoběžníkového půdorysu mají

hloubkovou orientaci a jejich vysoké štíty zdobené římsami a pilastry

směřují do náměstí. Dům čp. 92 je z obou domů vyšší a zastřešený

mansardovou střechou. Dům čp. 93 je opatřený sedlovou střechou.

Střechy obou domů kryjí eternitové šablony. Bosáž a pilastry na fasádě

přízemí naznačují původní podloubí. Průčelí dále člení kordonová římsa

zdobená palmetovým dekorem, která odděluje přízemí od patra. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.


110 FRÝDLANT



s p. č. 568

Dům čp. 94, jehož současná klasicistní podoba pochází pravděpodobně

z přestavby po požáru města v roce 1797, se nachází na jihozápadní

straně náměstí T. G. Masaryka. Dům, který byl znovu upravován ve druhé

polovině 19. století, je součástí městské památkové zóny.

Patrový zděný řadový objekt lichoběžníkového půdorysu a hloubkové

orientace kryje sedlová střecha vyskládaná z eternitových šablon.

Severovýchodní nejužší průčelí domu, které se obrací do náměstí, zdobí

dvouetážový trojúhelně zakončený štít s postranními pilířky. Jednoduchou

hladkou fasádu člení profi lované římsy, ostění oken a parapetní štuková

zrcadla oken prvního patra. V přízemí domu jsou umístěny dva novodobé

vystouplé výkladce poukazující na interiér adaptovaný na lékárnu. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 95 s bránou a nádržkouÚSKP ČR č. rejstříku 30964/5–4226

s p. č. 569

Dům čp. 95 stojí na jihozápadní straně náměstí T. G. Masaryka, na nároží

s Kostelní ulicí. Klasicistní vzhled získal přestavbou po požáru města

v roce 1797. Ve 20. století proběhly úpravy interiéru. Stavba je součástí


Bývalý hostinec zvaný U Černého koně je nárožním patrovým zděným

objektem obdélného půdorysu a hloubkové orientace s mansardovou

střechou krytou eternitovými šablonami. Hladkou fasádu kratšího

jihovýchodního průčelí směřujícího do náměstí člení kordonová

římsa, v patře ostění oken a v přízemí pásová bosáž. Přízemí domu

je adaptováno na banku a obchod. Místo vstupu do obchodu býval

původně půlkruhově sklenutý průjezd do dvora, který je dnes přepažen

a část slouží jako zázemí prodejny.

K jihozápadnímu průčelí domu přiléhá dvůr, který na severozápadní

straně, směrem do Kostelní ulice, uzavírá zděná zeď. V ní je umístěna

zděná půlkruhově zakončená brána s dřevěnými dvoukřídlými vraty.

Vpravo od ní je v síle zdi zapuštěná přibližně jeden metr hluboká

segmentově zaklenutá žulová nádržka s překladem a železnou napájecí

a výpustní rourou. Korunu zdi i brány kryjí tašky bobrovky. (ok)



s p. č. 357

Dům čp. 102 vystavěný v druhé polovině 17. století se nachází

na severovýchodní straně náměstí T. G. Masaryka, v centru městské

památkové zóny. Na počátku 19. století prošel klasicistní přestavbou.

Zděný patrový řadový objekt obdélného půdorysu s hloubkovou orientací

kryje sedlová střecha vyskládaná z eternitových šablon. Stavbě dominuje

mohutný vysoký půlkruhově zakončený a po stranách probíraný štít

s vrcholovou koulí na volutovém podstavci. Uvnitř domu se nachází

dvě stavebně historické zajímavosti. Především je to hrázděná příčka

v prostoru krovu pocházející z druhé poloviny 17. století, která náležela

zřejmě k nedokončené obytné komoře. Příčka je pravděpodobně nejstarší

dochovanou interiérovou hrázděnou konstrukcí na území České republiky.

Druhou zajímavostí je ojedinělý lomený okosený portál vedoucí do sklepa,

pocházející snad z období 15. či 16. století. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

Vochomůrka 2008, s. 35.

OKRES LIBEREC

FRÝDLANT 111



s p. č. 353

Dům čp. 104 se nachází na severovýchodní straně náměstí T. G. Masaryka.

Objekt je pravděpodobně barokního původu a svou současnou klasicistní

podobu získal významnou přestavbou v roce 1808. Dům stojí na území

městské památkové zóny a v současné době slouží pro potřeby

pravoslavné církve.

Zděný patrový řadový objekt obdélného půdorysu s hloubkovou orientací

kryje vysoká sedlová střecha vyskládaná z eternitových šablon. Stavbě

dominuje vysoký štít s vykrojenými boky a trojúhelným zakončením.

Štít ohraničený lizénovými rámci nastavuje atikovou zídku se třemi

segmentově zakončenými okny. Všechny okenní otvory lemují stuhové

šambrány. V přízemí domu se v kamenných portálech s klenáky nacházejí

dva vstupy. U hlavního vstupu se dochovaly klasicistní dvoukřídlé dveře

s půlkruhově zakončeným nadsvětlíkem. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 172.


s p. č. 701

Pozdně renesanční bývalý špitál čp. 176 se nachází na nároží ulic Míru

a Kodešovy, severozápadně od náměstí T. G. Masaryka. Je součástí

městské památkové zóny. Objekt nechala vně městských hradeb vystavět

roku 1607 Kateřina z Redernu. Svou současnou klasicistní podobu

získal po požáru roku 1797. Ve druhé polovině 20. století ho využíval

domov důchodců a poté zde byly umístěny sociální byty. V objektu,

který v minulých letech prošel v interiéru výraznými stavebními úpravami,

dnes sídlí Církev bratrská. Patro slouží k obytným účelům.

Patrová zděná budova stojí na obdélném půdorysu. Kratší průčelí

se dvěma vstupy v pískovcových pravoúhlých portálech s klenáky

a uchy se obrací do ulice Míru. Objekt kryje valbová střecha vyskládaná

z eternitových šablon. Její ráz dotvářejí vikýře ve tvaru volských ok

a polygonální sanktusníková věž s makovicí a křížem. V nárožní části

domu se nachází bývalá kaple čtvercového půdorysu otevřená skrz obě

podlaží. Půlkruhově zakončená okna kaple zdobí vitraje. K dvornímu

průčelí je přistavěn záchodový rizalit. Fasády všech průčelí domu,

vyjma dvorního, člení římsy, bosáž a bohatá štuková výzdoba.

Nejhonosněji je provedeno vstupní průčelí, které uprostřed zdobí

půlkruhově vzdutá kordonová římsa. Ta vrcholí vázou naplněnou ovocem

a ve vymezeném polokruhu pod římsou zdobí fasádu vavřínová girlanda

protažená mušlí. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 228–230.


s p. č. 797

Částečně roubený omítaný dům čp. 252 je situován v Kodešově ulici,

severozápadně od náměstí T. G. Masaryka. Objekt pochází

asi z první poloviny 19. století. V roce 1840 se v něm narodil zakladatel

a jedna z vedoucích osobností dělnického hnutí na Liberecku Josef Krosch.

Jeho jméno připomíná ocelolitinová pamětní deska od akademického

sochaře Jiřího Seiferta umístěná na štítovém průčelí domu.

Přízemní stavení obdélného půdorysu se sedlovou střechou krytou

eternitem je západním štítovým průčelím orientováno do ulice. Dům

trojdílné dispozice s kamennou podezdívkou má čelní štít zdobně

vyskládán břidlicí. Působivost vytvořených ornamentů umocňuje pozdější

různobarevný nátěr jednotlivých břidlicových šablon. Jednoduchou

hladkou fasádu zděné části objektu člení okna s kamennými podokenními

římsami a vstup umístěný ve středu podélného jižního průčelí. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.


112 FRÝDLANT



s p. č. 256

Nárožní dům čp. 355 se nachází na křižovatce Husovy a Zahradní ulice.

Byl postaven pravděpodobně v první třetině 19. století. V minulosti

i nedávné době prošla budova řadou necitlivých stavebních úprav,

při nichž došlo mimo jiné k nevhodné výměně části oken či zjednodušení

původního klasicistního členění fasád.

Patrový dům doplněný novodobou přístavbou stojí na půdorysu písmene

L. Sedlovou střechu s polovalbou kryjí eternitové šablony. V podélném

průčelí, které směřuje do Husovy ulice, byl z čelního pohledu nalevo

od původního vstupu proražen druhý vstupní otvor a jeho napojením

na stávající okno vznikl výkladec. Okenní i vstupní otvory jsou opatřeny

nevhodnými plastovými výplněmi. Z původní výzdoby fasády domu zůstaly

patrné pouze zbytky lizénových rámců a korunní římsa se zubořezem. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 356 s betlémemÚSKP ČR č. rejstříku 102578

na p. č. 323

Dům čp.356 je situován v Zahradní ulici, severovýchodně od náměstí

T. G. Masaryka. Byl postaven před rokem 1843 a patrně kolem poloviny

19. století částečně přestavěn. V pozdější době proběhly především menší

úpravy v interiéru domu.

Přízemní roubené stavení s podstávkou a klasickou trojdílnou dispozicí

se světnicí, síní a hospodářskou částí, respektive komorou v polopatře,

stojí na obdélném půdorysu. Jihozápadní štítové průčelí domu směřuje

ke komunikaci. Poměrně vysokou sedlovou střechu kryje eternit. Zčásti

roubené a zčásti zděné přízemí objektu spočívá na kamenné podezdívce.

Hrázděné polopatro a štíty chrání svislé bednění opatřené krycími lištami.

U jižního nároží a vlevo od vstupu zdobí bednění obloučkovitě vyřezávaná

prkna. Vstup do obytné části domu, který tvoří dveře rámové konstrukce

osazené v dřevěném portálu, je umístěn ve střední části podélného

jihovýchodního průčelí.

Ve světnici se nachází pohyblivý betlém, který vyplňuje celou šířku

místnosti. Betlém zhotovený Gustavem Simonem (1873–1953) vznikl

v průběhu šedesáti let postupným rozšiřováním základní kompozice

a obsahuje 130 pohyblivých fi gur a 50 fi gur statických. V současné době

probíhá obnova objektu i pohyblivého betléma. (ok)



s p. č. 377

Nárožní dům čp. 388 stojí na křižovatce ulice Československé armády

a Hrnčířského náměstí, v městské památkové zóně. Budova pochází

z první poloviny 19. století, kdy byla přistavěna k torzu městského

opevnění. Hradba s druhotně proraženým průchodem tvoří západní

hranici domovního dvora.

Patrový objekt obdélného půdorysu má dnes vstup nově proražený

ve štítovém průčelí orientovaném do náměstí. Původní vstup směřoval

do ulice Československé armády. Sedlovou střechu budovy, původně

osazenou vikýři ve tvaru volských ok, kryjí plechové pásy. V patře dvorního

průčelí se dochovala dřevěná pavlač. Jednoduchou fasádu člení v přízemí

pásová bosáž, kordonová římsa a náznak pilastrů na jihovýchodním

štítovém průčelí. Na objektu proběhly nevhodné novodobé úpravy,

především došlo k osazení nedělených výklopných oken. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

OKRES LIBEREC

FRÝDLANT 113



s p. č. 440

Dům čp. 393, dříve hostinec zvaný Národní dům, je situován v ulici

Československé armády, v městské památkové zóně. Pochází

pravděpodobně ze druhé čtvrtiny 19. století. Ve dvoře stojí samostatná

budova vystavěná v roce 1871, která v době fungování restaurace sloužila

jako společenský sál.

Objekt tvoří řadový dům a na něj navazující dvorní křídlo. Stavbu doplňují

patrně pozdější dvorní přízemní přístavby. Základ bývalého hostince

představuje patrový dům orientovaný podélným jihozápadním průčelím

do ulice, který kryje polovalbová plechová střecha. Jednoduchou fasádu

člení profi lovaná patrová římsa a korunní římsa se zubořezem. Přibližně

do jednoho metru výšky je přízemí obloženo kabřincem. V interiéru

se nacházejí dvě provozovny se samostatnými vstupy. Novodobý vstup

s výkladcem nalezneme z čelního pohledu v pravé části. Vlevo od něj

se nachází původní vstup do budovy. Je zasazen v kamenném

pravoúhlém portálu zdobeném dvěma štukovými růžicemi a římsou

se zubořezem. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.


s p. č. 1183

Klasicistní dům čp. 434 vystavěný kolem roku 1815 se nachází v Zámecké

ulici a je součástí městské památkové zóny.

Zděný patrový řadový objekt obdélného půdorysu a hloubkové orientace

kryje sedlová střecha vyskládaná z tašek bobrovek. Stavbě dominuje

dvouetážový, ve spodní části konkávně prohnutý štít s trojúhelným

zakončením, v němž se nachází půlkruhové okno. Jednoduchou hladkou

fasádu domu člení pouze profi lované římsy a stuhové okenní šambrány

bez profi lace. Vstupní dvoukřídlé dveře jsou osazeny v kamenném

poměrně širokém pravoúhlém portálu. Objekt má novodobá okna,

která kromě dvou nedělených oken štítu respektují historické členění. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.


s p. č. 1187/1

Původně hrázděný dům čp. 437 z první třetiny 19. století najdeme

v Zámecké ulici a je součástí městské památkové zóny.

Zděný patrový původně řadový objekt obdélného půdorysu má

hloubkovou orientaci. V důsledku okolních demolic stojí dnes osamoceně.

Hrázděné konstrukce domu byly již od poloviny 19. století postupně

nahrazovány cihelným zdivem. Mansardovou střechu kryjí eternitové

šablony. Štítovému průčelí vévodí dvouetážový, ve spodní části konkávně

prohnutý štít dělený trojicí sdružených pilastrů s profi lovanými hlavicemi.

Pilastry nesou profi lovanou římsu a štít zakončuje stlačený oblouk.

Hladkou fasádu člení patrové římsy, nadokenní římsy a vpadlá pole kolem

okna v přízemí. Na domě v minulosti proběhly nevhodné úpravy mimo jiné

výměna oken či kabřincový obklad soklové části. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.


114 FRÝDLANT



s p. č. 1204

Dům čp. 441 nacházející se v Zámecké ulici, v městské památkové zóně,

byl vystavěný pravděpodobně v poslední třetině 18. století. Dnešní

podobu získal klasicistní přestavbou.

Zděný patrový a poměrně rozsáhlý samostatně stojící objekt obdélného

půdorysu se šířkovou orientací kryje mansardová měděná střecha

s vikýři ve tvaru volských ok. Hladkou fasádu domu člení lizénové rámce

a jednoduché okenní šambrány bez profi lace. Ve střední ose uličního

průčelí je umístěný vstup situovaný v kamenném profi lovaném portálu,

který zakončuje stlačený oblouk s výrazným klenákem. Před domem

se nachází předzahrádka ohraničená zídkou a plotem se dvěma

kamennými sloupky, které vymezují vjezd do dvora. Sloupky zakončují

kónické hlavice a vrcholové koule. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.


s p. č. 1209

Klasicistní dům čp. 442 vystavěný pravděpodobně po roce 1800

se nachází v Zámecké ulici a je součástí městské památkové zóny.

Zděný patrový samostatně stojící podélně orientovaný objekt obdélného

půdorysu kryje polovalbová střecha vyskládaná z tašek bobrovek

a osazená vikýři ve tvaru volských ok. Fasádu domu opatřenou

nevhodným novodobým cementovým nástřikem člení korunní římsa,

nárožní lizénové rámce a jednoduché stuhové okenní šambrány. Uličnímu

průčelí dominuje kamenný profi lovaný portál zakončený stlačeným

obloukem s výrazným klenákem. Horní díl portálu lemuje vavřínová

girlanda provléknutá mušlí. Dvoukřídlé vstupní dveře se světlíkem

a zdobnou mříží se dochovaly v původním řešení včetně kování. Vjezd

do dvora, situovaný u severovýchodního nároží domu, tvoří dva žulové

pilíře ukončené jehlancovými hlavicemi a dřevěná dvoukřídlá vrata. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.


s p. č. 1221

Dům čp. 444 vystavěný pravděpodobně v první třetině 19. století

se nachází v Zámecké ulici a je součástí městské památkové zóny.

Patrová podélně orientovaná stavba obdélného půdorysu má

asymetrickou sedlovou střechu krytou eternitovými šablonami.

Při pozdějších úpravách byl k jižní štítové stěně doplněn přístavek

s pultovou střechou a k západnímu průčelí vedoucímu do dvora příčný

trakt. Původně patrně roubené přízemí domu, které bylo následně

vyzděné a opatřené většími okenními otvory, člení kamenná ostění

kolem oken a lizénové rámce. Ve střední části východního průčelí,

které se obrací do ulice, se nachází vstup v jednoduchém pravoúhlém

kamenném ostění. Vstupní otvor vyplňují dvoukřídlé dveře. Hrázděné

patro doplňují svisle bedněné štíty dělené do dvou horizontálních

polí. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 447ÚSKP č. rejstříku 32287/5–4239

s p. č. 1226

Klasicistní dům čp. 447 pocházející pravděpodobně z první třetiny

19. století stojí v nároží Zámecké a Mlýnské ulice, v městské památkové

zóně.

Patrový zděný dvoukřídlý dům kryje plechová sedlová střecha

s novodobými výlezy. Severovýchodní podélné průčelí směřuje do ulice

Zámecké. Dominuje mu hlavní vstup umístěný v portálu, který zakončuje

stlačený oblouk. Na oblouk dosedá plasticky provedená kartuše s reliéfně

pojatými iniciálami: „JK.“. Zdobný charakter vchodu doplňuje vavřínový

feston zavěšený v kartuši a lemující horní část portálu s původními

dvoukřídlými dveřmi s nadsvětlíkem. Lomené severozápadní průčelí vede

do ulice Mlýnské. Jednoduše provedenou fasádu domu člení profi lovaná

kordonová římsa, okenní šambrány s uchy a podokenní parapetní výplně

se střapci. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

OKRES LIBEREC

FRÝDLANT 115



s p. č. 269/1

Dům čp. 609 se nachází v Husově ulici, severovýchodně od náměstí

T. G. Masaryka. Objekt stojí na území městské památkové zóny.

Byl postaven nejspíše v 60. letech 19. století na místě starší zděné budovy.

Patrová stavba obdélného půdorysu je orientovaná severním podélným

průčelím ke komunikaci. Polovalbovou střechu s výlezovými okny kryjí

plechové šablony. Jednoduše provedené severní průčelí člení ve střední

části tři průběžné pilastry a nárožní lizény. Okna přízemí jsou zasazena

do půlkruhových vpadlin. Zbylá průčelí domu s hrubě stříkanou omítkou

nemají žádné členění a výzdobu. Vstup do objektu v jednoduchém

pravoúhlém kamenném ostění je umístěný na jižním průčelí.

Vzhled domu narušily nevhodné úpravy, především výměna části

historických oken za plastová. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

dům čp. 619 s ohradní zdíÚSKP ČR č. rejstříku 19663/5–4241

s p. č. 1212/1, 1212/2

Dům čp. 619 s ohradní zdí stojí v Zámecké ulici, na území městské

památkové zóny. Pozdně klasicistní stavba byla vystavěna po roce 1850.

Původně sloužila jako sídlo lesní správy frýdlantského panství.

Samostatně stojící patrový zděný objekt obdélného půdorysu a šířkové

orientace kryje valbová plechová střecha. Východnímu podélnému průčelí

dominuje mírně předsunutý tříosý rizalit zakončený trojúhelným štítem

s lunetovým oknem. V přízemí rizalitu se nachází půlkruhově zakončený

vstupní portál, jehož charakter dotvářejí po stranách umístěná půlkruhově

zakončená okna (z pohledu od komunikace je pravé okno zazděné).

Hladkou fasádu člení různé typy profi lovaných říms a odlišně pojaté

okenní otvory v přízemí a patře objektu. Střední část přízemí dvorního

průčelí tvoří tři arkády podloubí. Omítnutá zděná ohradní zeď

přiléhá k jihovýchodnímu nároží domu. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.


116 FRÝDLANT


areál domu čp. 907ÚSKP ČR č. rejstříku 101244

s p. č. 111, 112, 113/1

Areál bývalé Glückovy vily se nachází severně od náměstí T. G. Masaryka

na východní straně dnešní ulice Mládeže. Objekt si zde nechal

postavit frýdlantský advokát židovského původu Samuel Glück jako

reprezentativní sídlo své rodiny a právní praxe. Jednotně koncipovaný

pozdně secesní areál vily se zahradou a bazénem vymezený dobovým

oplocením s bránou byl ve 30. letech 20. století doplněn o drobnou

stavbu garáže. V roce 1942 byl dům rodině zabaven ve prospěch

Velkoněmecké říše. Po válce byla vila využívána jako jesle a následně

až do současnosti slouží pro mimoškolní aktivity mládeže.NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 402.

Šubr 1999, s. 32–33; Kalusok 2003, 145–152; Šternová, 2006, s. 75–86; Halík 2007,

s. 63–65.

Glückova vila čp. 907Vila čp. 907 se nachází v západní části areálu a svým hlavním průčelím

se otvírá do ulice Mládeže. Byla postavena v letech 1909–1910

frýdlantským stavitelem Rudolfem Hampelem (1867–1935). Svým pojetím

je velmi blízká tvorbě drážďanského architekta Rudolfa Bitzana.

Třípodlažní podsklepenou vilu postavenou na obdélném půdorysu

zastřešuje mansardová střecha krytá taškami bobrovkami. Uliční průčelí

je řešeno symetricky ve vztahu ke střední převýšené části se schodišťovou

halou, kterou prosvětlují vysoká úzká okna oddělená polosloupy.

Na zahradním průčelí se nachází výrazný cylindrický rizalit s kuželovitým

zastřešením. Průčelí opatřená tvrdou stříkanou omítkou dále člení

výrazná korunní římsa, balkóny a geometrická a fi gurální výzdoba

v podobě puttů. Obytný a kancelářský provoz domu byl zdařile oddělen

pomocí dvou samostatně umístěných vstupů na bočních fasádách.

Zádveří s arkádovými oblouky zpřístupňují jednoramenná schodiště,

která dekorují vázy s modernisticky pojatými fi gurálními motivy. (pš)

zahrada s oplocením a bránouZahrada obklopuje dům ze tří stran a má nepravidelný tvar.

Základní plošné a prostorové rozvržení zahrady bylo určeno už při návrhu

stavby jako její nedělitelná součást, a to včetně architektonických,

stavebních a výtvarných prvků i charakteristických prvků zeleně.

V zahradním řešení jsou převzaty a dále rozvedeny některé prvky

z architektury domu. Jasné členění prostoru zaručovalo jeho jednoduchost

a největší možné využití. Půdorysně členitý bazén dochovaný v torzálním

stavu se nachází mezi dvěma rododendrony a osově navazuje na zahradní

průčelí domu. Zahradu vymezuje jednoduchý plot z pletiva s původními

zděnými sloupky a podezdívkou, ve kterém se severně od domu

nachází branka a vjezd do garáže. Rovně ukončená branka je vyzděna

a omítnuta stejně jako vila. Její půlkruhově ukončený vstup je osazen

jednoduchou výplní z pletiva a po stranách lemován pilastry. Vjezd

do garáže umožňují jednoduchá vrata z pletiva, která jsou umístěna

mezi dva vyzděné pilíře. (pš)

garáž Garáž je situována v severovýchodním cípu zahrady. Nechal si ji zde

patrně postavit syn původního majitele, také advokát, Friedrich Glück

v roce 1932 podle návrhu habartického stavitele Bruno Richtera.

Drobná zděná hladce omítaná stavba obdélného půdorysu má valbovou

střechu krytou plechem, který nahradil původní tašky bobrovky.

Prosvětlení zajišťují obdélná na délku posazená okna bočních průčelí.

Vjezdová vrata jsou dřevěná kazetová s bedněnými výplněmi. (pš)

OKRES LIBEREC

FRÝDLANT 117



s p. č. 3/1, 3/2 (bez stavby)

Pozdně klasicistní dům čp. 1400 (dříve čp. 35) vystavěný pravděpodobně

po roce 1831 v místech tehdy stržené Dolní brány se nachází v ulici Míru.

Ke konci 19. století proběhla přestavba domovních interiérů a později byla

k dvornímu průčelí objektu přistavěna dřevěná pavlač. Stavba je součástí


Zděný patrový objekt obdélného půdorysu a hloubkové orientace kryje

polovalbová střecha vyskládaná taškami bobrovkami. Kratší strana domu

zakončená lichoběžníkovým štítem se obrací do ulice. Šikmina střechy

je osazena dvěma řadami nad sebou umístěných průběžných vikýřů.

K nejvýraznějším zdobným prvkům průčelí náleží v přízemní části bosované

pilastry zakončené v patře toskánskou hlavicí. Hladkou fasádu dále člení

lizénové rámce na štítu a jednoduché šambrány.

Dnešní dům čp. 35, který není památkově chráněn, je nárožní přízemní

budovou s pultovou střechou přistavěnou k domu čp. 1400 ve 20. letech

20. století. Objekt sloužil jako prodejna s výrobnou. (ok)



s p. č. 1192

Dům čp. 4028 (pův. čp. 28 ZO) se nachází v Zámecké ulici,

v městské památkové zóně. Byl postaven nejspíše kolem roku 1800.

Patrový samostatně stojící dům se zkosenými rohy zaujímá téměř čtvercový

půdorys. Mansardová střecha krytá plechem má hřeben rovnoběžný

s komunikací, ke které je orientováno západní průčelí. Hladkou fasádu

opatřenou soklem člení lizénové pásy a šambrány lemující okna. Západnímu

průčelí objektu dominuje profi lovaný vstupní portál zakončený stlačeným

obloukem, v jehož středu se nachází volutový klenák s domovním číslem.

Volutou je provlečena vavřínová girlanda, která visí po stranách portálu

zavěšena na kruzích nesených lvími hlavami. Portál je osazen dvoukřídlými

klasicistními dveřmi s nadsvětlíkem. Prostor mezi portálem a oknem prvního

patra vyplňují horizontální pruhy. Vlevo od vstupního průčelí stojí jeden

ze dvou původních pilířů vjezdu do dvora s klasicistní vázou. (ok)


městské hradbyÚSKP ČR č. rejstříku 43796/ 5–4233

s p. č. (v rozsahu hradby) 4, 5, 9, 369, 370, 371/3, 371/4, 372, 374, 375, 376, 378/1, 531,

532, 533, 536, 539, 576, 593/4, 594/1, 607, 608, 611, 615

První písemná zmínka o hradbách je uvedena v urbáři z roku 1381. Stavební

podoba věží však naznačuje, že mohou pocházet z období kolem poloviny

14. století. Na přelomu 16. a 17. století prošly rekonstrukcí a dále byly

udržovány až do roku 1774. Poté došlo k rozprodání a poboření částí hradeb.

Dolní brána byla stržena roku 1831 a okrouhlá věž, která ji chránila, pak roku

1888. Horní brána i s věží zanikla roku 1847. V roce 1742 byla znovu vystavěna

v empírovém slohu třetí, tzv. Nová brána a následně odstraněna až v roce 1947.

Relikty opevnění jsou částečně zachovány jako volně stojící zdivo, zčásti

jako zdivo včleněné do současné zástavby. Původní pravidelně oválný tvar

hradeb lze v současnosti vysledovat v linii Okružní ulice. Městské opevnění

bylo vyzděno z polygonálně opracovaného čediče. Omítané hradby byly

ve svém obvodu zpevněny kamennými věžemi, jejichž počet dnes nemůžeme

spolehlivě rekonstruovat. Těleso hradeb původně prolamovaly celkem tři

vstupní brány s věžemi. V hlavní komunikační ose se jednalo o Horní bránu,

v místě křižovatky Okružní ulice a ulice Míru, a Dolní bránu, v místě křížení

ulic Okružní a Československé armády. Třetí Nová brána byla situována

v Husově ulici. (rt)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 31.

Technik - Anděl 1967, s. 178–179.


118 FRÝDLANT


sousoší PietyÚSKP ČR č. rejstříku 36957/5–4242

na p. č. 18

Pozdně barokní pískovcové sousoší Oplakávání Krista od neznámého

autora je situováno v ohybu Okružní ulice u odbočky k hasičské zbrojnici,

na území městské památkové zóny. Socha se původně nacházela

na křižovatce dnešních ulic Míru a Okružní, v místě stávajícího domu

čp. 35. Po jeho vybudování ve 20. letech 20. století byla pravděpodobně

přenesena na současné místo.

Na novodobém zděném a omítnutém postamentu bez umělecké hodnoty

se nachází relativně nízký hranolový sokl zakončený profi lovanou římsou.

Čelní jihovýchodní stranu soklu orientovanou směrem do ulice zdobí

rozměrná kartuše s vegetabilním a ornamentálním rámcem. Kartuše

je vlivem povětrnostních podmínek již silně destruována. Na široké

základně soklu spočívá samotné poměrně expresivně pojaté sousoší.

Jedná se o sedící postavu Panny Marie Bolestné oděné v dlouhý splývavý

šat s hlavou v bolesti zvrácenou dozadu ke kříži. Mezi Mariinými koleny

leží bezvládné Kristovo tělo natočené k divákovi a zahalené pouze

do bederní roušky. Panna Marie přidržuje pravicí bezvládnou Kristovu

paži a levou ruku má protaženou do dálky. Za zády světice je na soklu

umístěný jednoduchý relativně vysoký dřevěný kříž. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 528, SHP 31.

UPČ I, 1977, s. 354.


na p. č. 3267

Barokní pískovcová socha stojí na mostě přes řeku Smědou pod

frýdlantským zámkem, v blízkosti zámeckého pivovaru. Přes most vede

komunikace směřující z Frýdlantu do Raspenavy.

Na pískovcovém stupni stojí odstupněný podstavec, který nese konkávně

vydutý dřík zakončený bohatě profi lovanou římsou. Na prostém

čtvercovém podstavci s římsou stojí socha sv. Jana Nepomuckého. Socha

znázorněná v životní velikosti je esovitě prohnutá a v kontrapostu levé

nohy. Hlava světce se naklání k levému rameni a levé ruce, v níž drží

krucifi x. Na čelní straně dříku v oválném prolamovaném zrcadle býval,

dle Kühnovy topografi e, nápis: „[Wohl denen / die ohne Makel / leben, / und im Geiste / des Herrn / wandeln.]“. Svatý Jan Nepomucký je oděný

v bohatě řaseném kanovnickém rouchu tvořeném mimo jiné klerikou,

rochetou a almucí. Na hlavě má posazený kvadrátek. (jš)NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 395 a 421; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 224.

OKRES LIBEREC

FRÝDLANT 119


Grabštejn obec Chotyně


Grabštejn leží ve zvlněné krajině Žitavské pánve necelé tři kilometry východně od Hrádku nad Nisou. Jeho výraznou

dominantu představuje hrad stejného jména pocházející z poloviny 13. století. Roli tržního centra grabštejnského

panství plnil od 15. století nedaleký Hrádek nad Nisou. Jeho povýšení na město však vyvolalo odpor blízkého

královského města Žitavy, protože se Hrádek nacházel v jeho mílovém okruhu. Karel Kuča uvádí, že tržní funkce byla

proto částečně přenesena přímo pod hrad Grabštejn, kde bylo založeno městečko Grafenthal. Existence městečka je

doložena k roku 1514, kdy se zmiňuje v souvislosti se svobodným trhem. Naposledy je Grafenthal připomínán v roce

1606. Během třicetileté války pak toto sídlo zaniklo a bylo nahrazeno osadou stejného jména jako hrad. Ještě v polovině

18. století osada čítala pouhých pět domů a mírně se rozrostla až na počátku 19. století. Ve třicátých letech 20. století

zde žilo 186 obyvatel. Odsunem německého obyvatelstva po druhé světové válce a následném dosídlení klesl počet

osob na 131. V roce 1949 se Grabštejn stal částí obce Chotyně, která však byla roku 1980 sloučena s Hrádkem nad Nisou.

Od roku 1990 se Chotyně spolu s Grabštejnem stala opět samostatnou obcí.

(Grafenstein)

120 GRABŠTEJN


OKRES LIBEREC

areál hradu a zámku GrabštejnÚSKP ČR č. rejstříku 32126/5–4317NKP: se st. p. č. 28 a s p. p. č. 24/1, 34/2, 34/3, 35, 39/3, 339

KP: se st. p. č. 23, 24, 25, 26/1, 26/2, 27, 49 a 6/1, 6/2, 23, 75, 80, 81, 82, 83, 84, 85,

86, 87, 88, 89, 90, 91, 92, 93, 94, 95, 96, 100, 101, 102, 103, 106, 105, 108, 107, 109

(bez staveb) a p. p. č. 24/2, 27, 33, 34/7, 34/9, 34/1, 284/1, 284/2, 284/5, 293/3,

299/1, 299/3, 309/9, 321, 332, 337

Areál hradu a zámku Grabštejn leží na výrazném kopci nad Václavickým

potokem necelé tři kilometry od Hrádku nad Nisou. Doba vzniku hradu

není přesně určena. Předpokládá se, že jeho založení spadá do doby

okolo poloviny 13. století. Stavba hradu údajně navazovala na starší

lužickosrbské hradiště Olšica (Vlsycz). V roce 1256 Přemysl Otakar

II. odebral hrad neznámému šlechtici a daroval jej pánům z Donína.

V 15. století byl několikrát obléhán a v roce 1430 ho dobylo vojsko

Mikuláše Kaišperka, který odtud podnikal loupeživé nájezdy do Lužice.

Rozbroje s Lužicí neustaly ani poté, co se hradu zmocnil Jan Čapek ze Sán.

Tehdy lužická vojska hrad dobyla. V roce 1437 získal panské sídlo zpět

Hlaváč z Donína. V majetku pánů z Donína zůstal Grabštejn až do roku

1562, kdy ho koupil Jiří Mehl ze Střelic. Za jeho držení změnil hrad v letech

1566–1569 podobu na reprezentativní renesanční zámek. Do roku

1568, kdy celé panství přešlo na Ferdinanda Hoff manna z Grünenbühlu,

byl v podhradí postaven tzv. nový nebo také dolní zámek sloužící spíše

jako úřednický dům. Následně se na Grabštejně vystřídala řada majitelů.

Během třicetileté války, kdy se panství zmocnil Albrecht z Valdštejna,

byl zámek silně poškozen. Situace se stabilizovala až v roce 1651,

kdy hrad získali na delší dobu Trauttmannsdorfové. Od nich panství koupil

v roce 1704 Jan Václav Gallas. Během gallasovské držby prošel zámek

barokní úpravou interiérů. Jeho vnější vzhled doznal změn při částečné

klasicistní přestavbě po roce 1843, po požáru způsobeném bleskem.

Za Kristiána Kryštofa Clam-Gallase v roce 1818 získal areál dolního zámku

i s přilehlými provozními budovami klasicistní podobu. Současně došlo

ke zřízení zámeckého parku a posléze v roce 1833 k rozšíření dolního

areálu o tzv. Kavalierhaus. Mimořádně hodnotný urbanistický celek

GRABŠTEJN 121



významného panského sídla postupně doplnily další stavby rozlehlého

hospodářského dvora postaveného severně od dolního zámku a také

rozsáhlé parkové úpravy širšího okolí. Zámek sloužil jako letní sídlo

Clam-Gallasů až do roku 1945. Celý areál od roku 1953 využívala pro své

potřeby armáda. Vojenské hospodaření dovedlo Grabštejn téměř k zániku.

Po roce 1989 přešel hrad a tzv. horní zámek pod správu dnešního

Národního památkového ústavu, který jej zpřístupnil veřejnosti. Kolem

zámeckého a hradního areálu bylo v roce 1997 vyhlášeno ochranné

pásmo. V roce 2008 se hrad a zámek Grabštejn stal prohlášením vlády

ČR národní kulturní památkou a v současné době prochází kompletní

rekonstrukcí. Vojenský útvar zůstal umístěn pouze v dolním zámku

a jeho okolí.DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hrádek nad Nisou; NPÚ ÚOP v Liberci, OPD

0009, SHP 114 a SHP 115.

Kühn 1934, s. 44–76; Sedláček, 1932, s. 225–232; Menclová 1972, s. 138–139;

Hieke 1984, s. 95–97; UPČ I, 1977, s. 356–357; Kuča 1996, s. 866–868; Durdík 2000,

s. 142–143; Řeháček 2001, s. 219–245; Vlček 2001, s. 238–239.

hrad a zámek Grabštejn se zbytky opevněníPůvodně gotický hrad byl vystavěn na horním plató skalního výchozu

v podobě nepravidelně protáhlé lichoběžníkovité stavby. Půdorysně

vykazoval středověký hrad dvojdílnou dispozici s okrouhlým bergfritem

umístěným volně v ploše nádvoří. Hrad opevňovala od svého vzniku

obvodová hradba, k níž byl v severní partii přistavěn plochostropý

trojprostorový palác, původně snad dvoupatrový. Gotického stáří jsou

i některé pozůstatky staveb hradu, které původně sloužily jako součást

předhradí. V mladší fázi vývoje hradu, zřejmě v průběhu 15. století,

zaplnily hradní jádro další budovy a původní předhradí bylo i s obvodovou

hradbou zapojeno do celkové dispozice hradního areálu tak, jak je patrné

dnes. Na východní straně vzniklo rozměrné východní křídlo se vstupní

bránou. V rámci renesančních přestaveb ve druhé polovině 16. století

došlo k začlenění jižního křídla do fortifi kace s polokruhovými baštami

jež se původně otvíraly směrem do nádvoří. Součástí renesančních

úprav byla výstavba bohatě zdobené kaple sv. Barbory datované k roku

1569. Areál hradu pak uzavíralo západní křídlo a nově přistavěná

severní hranolová věž. Na základech středověkého hradu vznikl honosný

renesanční zámek, který byl ale značně poškozen za třicetileté války,

kdy zámek v roce 1622 vyhořel a v roce 1645 jej obsadila švédská vojska.

V té době vzniklo mohutné vnější opevnění, které Švédové využili

a zpevnili. Toto opevnění bylo spolu s dalšími fortifi kačními prvky v roce

1655 pobořeno, zanikla západní část renesančního zámku a ze statických

důvodů došlo k výstavbě mohutných opěráků na východním průčelí

a na jihovýchodním nároží. Až do počátku 18. století, kdy jej získal

šlechtický rod Gallasů, zámek téměř ztratil svou rezidenční funkci. Tehdy

proběhla poslední výrazná přestavba zámku, přičemž ta se projevila

zejména pozdně barokní adaptací interiérů a pozdně klasicistní úpravou

vnějšího vzhledu po požáru v polovině 19. století. (rt)

úřednická budovaÚřednická budova se nachází na západní straně nádvoří areálu dolního

zámku. Současná podoba pochází z klasicistní přestavby prováděné

za hraběte Kristiána Kryštofa Clam-Gallase roku 1818.

Dvoupatrový zděný dům obdélného půdorysu kryje mansardová střecha

s plechovými šablonami. Umístěním ve svažitém terénu se na severním

průčelí suterén dostává do pozice přízemí. Fasády v přízemí člení

jednoduchá bosáž s půlkruhovými vlysy a v patrech okenní suprafenestry.

Ve středu jihovýchodního průčelí je situován půlkruhově zakončený portál

hlavního vstupu. Nad ním se nachází jednoduchý balkón vynášený dvojicí

profi lovaných konzol. Podkroví mansardy prosvětlují vikýře umístěné

v řadě po celém obvodu střechy. (mo)

122 GRABŠTEJN

1 – hrad a zámek

2 – úřednická budova

3 – Kavalierhaus

4 – hospodářská budova I

5 – hospodářská budova II

6 – hospodářská budova III

7 – vodárna

8 – vodní nádrže

9 – pomníček

10 – kaplička

11 – hospodářský dvůr

12 – sýpka

13 – zásobní zahrada

14 – čp. 14

15 – čp. 13

16 – myslivna

17 – bažantnice


OKRES LIBEREC

KavalierhausKavalierhaus postavený roku 1833 se nachází při jihovýchodní straně

nádvoří v areálu dolního zámku.

Zděný objekt o dvou nadzemních podlažích je postavený

na obdélném půdorysu s valbovou střechou krytou plechovými

šablonami. Jižnímu nádvornímu průčelí dominuje mělký vstupní rizalit

zakončený trojúhelným štítem. Průčelí člení nárožní bosáže, okenní

šambrány a průběžné římsy. Zhruba uprostřed střechy je situován

osmiboký sanktusník s lucernou a osmibokým nástavcem

se stanovým ukončením. (mo)

hospodářská budova IHospodářská budova I, jejíž současná podoba pochází z přestavby

dolního zámku v roce 1818, se nachází při východní straně nádvoří v těsné

blízkosti severovýchodního průčelí Kavalierhausu.

Jednoduchou zděnou přízemní budovu vystavěnou na půdorysu písmene

L kryje valbová střecha vyskládaná z plechových šablon. Průčelí jsou

opatřena hladkými omítkami okrového odstínu. Dům spojuje s budovou

Kavalierhausu cihlová ohradní zeď s bránou. (mo)

hospodářská budova IIHospodářská budova II, jejíž současná podoba pochází také z přestavby

dolního zámku v roce 1818, je situována při severní straně nádvoří v těsné

blízkosti hlavní brány areálu.

Přízemní zděná budova obdélného půdorysu je krytá sedlovou střechou

vyskládanou z plechových šablon. Nestejný sklon střechy způsobuje

novodobá vestavba patra při severním průčelí. Nečleněné fasády jsou

opatřeny hladkou omítkou okrové barvy. K hlavnímu vstupu na jižním

průčelí přiléhá novodobá přístavba zádveří. Dům spojuje s vedlejší

hospodářskou budovou III brána s jednoduchými dvoukřídlými vraty. (mo)

hospodářská budova IIIHospodářská budova III se nachází v mírném svahu při severní

straně nádvoří areálu dolního zámku. Výstavba budovy byla pomocí

dendrochronologické datace krovu umístěna mezi roky 1767–1768.

Přízemní zděná budova dlouhého obdélného půdorysu s valbovou

střechou krytou taškami bobrovkami je situována podélně k nádvoří

dolního zámku. Kvůli umístění domu ve svahu je severozápadní průčelí

doplněno vysokou podezdívkou z lomového kamene. Fasády člení bílé

lizénové rámce provedené kontrastně k plochám okrové omítky. Vstupy

a okna jsou umístěny v pravoúhlých pískovcových ostěních. Budovu

spojuje s vedlejším hospodářským objektem II zděná brána. (mo)

GRABŠTEJN 123


vodárnaObjekt vodárny z přelomu 18. a 19. století nalezneme v severní části

parku v blízkosti dnešního parkoviště.

Drobnou zděnou přízemní stavbu obdélného půdorysu kryje

břidlicová mansardová střecha. Hrubé fasády člení lizénové rámce

s hladkou omítkou. Dveře a okna jsou osazena v pravoúhlých

pískovcových ostěních. (mo)

vodní nádrže V areálu nalezneme dvě kamenné vodní nádrže.

Na nádvoří zámku se nachází jednoduchá nádrž na vodu hranolovitého

tvaru, která je vytesána z jednoho kusu pískovce. Podobná nádrž z roku

1776 je situovaná jihovýchodně od hradu, při cestě k dolnímu zámku.

Jednoduchá hranolovitá nádrž je opět vytesána z jednoho kusu pískovce

a na severní straně nádrže nese nápis tesaný vysokými písmeny:

„A. İ776“. (rt)

bránaHlavní brána areálu dolního zámku se nachází při severovýchodním

vstupu v blízkosti dnešního parkoviště.

Bránu tvoří kovaná dvoukřídlá vrata umístěná mezi dvěma vyzděnými

pilíři, které jsou zakončeny profi lovanými pískovcovými hlavicemi.

Na pilíře navazuje krátká ohradní zeď a hospodářská budova II. (mo)

kaplička Čtrnácti svatých PomocníkůBarokní kaplička z konce 18. století je situována v severní části

zámeckého areálu vlevo při silnici směřující do Hrádku nad Nisou.

Zděnou drobnou stavbu zhruba čtvercového půdorysu kryje sedlová

střecha vyskládaná z tašek bobrovek. Vstup východního průčelí,

který je umístěný v profi lovaném pískovcovém ostění s uchy, zpřístupňuje

jednoramenné schodiště s podestou. Schodiště bylo v minulosti osazeno

kovaným zábradlím. Průčelí člení nárožní pilastry kontrastní tmavě

červené barvy a bohatě profi lovaná korunní římsa. Jižní průčelí vrcholí

trojúhelným štítem s pískovcovým nástavcem, který v minulosti nesl

kříž. Na fotografi i v Kühnově topografi i je ve štítu zachyceno malované

Boží oko a v pásu nad portálem nápis: „[Den gläubig Frommen / Diese Helfer zu Hilfe kommen.]“. Interiér kaple zaklenutý křížovou klenbou

je v současnosti prázdný. Během rekonstrukce v roce 2006 získal vchod

kaple repliku původních dveří rámové konstrukce. (mo)


124 GRABŠTEJN


OKRES LIBEREC

parkHrad a zámek obklopuje přírodně krajinářský park, který vznikl v první

polovině 19. století.

Na převážné části pozemku se terén svažuje směrem od paty hradu

k zářezu cesty. Na jižní a jihozápadní straně je terénní převýšení

mírnější a ohraničené zídkami. Cennou část představuje hlavově

tvarovaná lipová alej v západní části areálu. V jihovýchodní části parku

nalezneme před samotným zámkem vzácné živoucí torzo lípy. Raritou

je pískovcový pomník nad hrobem hraběcího papouška z roku 1830,

který se nachází v severním svahu přímo pod hradem. Nízký pomníček

tvoří jeden pískovcový stupeň s plochým dříkem zakončeným trojúhelným

nástavcem. Na severní straně dříku nalezneme tesaný nápis:

„PAPAGALLO / 30. Oct: 1830.“. (jh)

areál hospodářského zázemí zámku GrabštejnÚSKP ČR č. rejstříku 29821/5–4318

se st. p. č. 8, 9, 10, 11, 14, 15, 16 a s p. p. č. 6, 11, 13, 30/1, 161/1, 161/2, 161/4, 161/5,

163, 164/1, 168/2, 172/7, 172/9, 172/10, 191, 192/5, 207/1, 207/2, 209, 314/1, 314/2

a na p. p. č. 210/1

Rozlehlý areál hospodářského zázemí panského sídla se rozkládá

na velké ploše, která se rozprostírá severně a východně od zámku.

Dominanty areálu tvoří sýpka a hospodářský dvůr situované při silnici

směřující do Hrádku nad Nisou. Od východu na tento komplex budov

navazuje zásobní zahrada s ohradní zdí a přilehlými stavbami. Největší

prostor areálu zabírá panská bažantnice, ke které patří myslivna a kaple.

Většina objektů se vlivem dlouholetého hospodaření JZD v druhé polovině

20. století a dlouhodobou absencí údržby nachází v havarijním stavu.NPÚ ÚOP v Liberci, OPD 0056.

Řeháček 2001, s. 243.

sýpkaBarokní sýpka postavená roku 1738 je situována v západní části areálu

souběžně se silnicí směřující do Hrádku nad Nisou.

Dvoupatrovou zděnou stavbu dlouhého obdélného půdorysu kryje

valbová střecha s plechovými šablonami. Objekt stojí v mírném svahu,

čímž se suterén na východním průčelí dostává do pozice přízemí. Průčelí

s hladkými omítkami lemují jednoduché nárožní bosáže a podezdívka

z pískovcových kvádrů. Rozsáhlé destrukce omítek odhalují smíšené

zdivo. Vnitřní prostor sýpky odvětrávají řady obdélných otvorů s barokně

tvarovanými mřížemi. Východnímu průčelí dominuje středový rizalit

naznačený v ploše fasády dvojicí bosovaných lizén. Rizalit zakončuje

trojúhelný štít doplněný na vrcholu pískovcovou vázou. V ploše štítu

nalezneme pískovcový gallasovský erb s klenoty. Vstup umístěný

ve spodní části rizalitu lemuje profi lovaný pískovcový portál s přímým

obloukem. Klenák nese tesaný letopočet: „1738“. Dvoukřídlé dveře

pokrývají železné pláty s barokně tvarovaným kováním. Stavbu doplňují

menší přístavby z druhé poloviny 20. století. (mo)

hospodářský dvůrPůvodní středověký hospodářský dvůr stával v místech dnešního

dolního zámku. Autorství současné podoby stávajícího mladšího dvora

umístěného severovýchodně od zámku je připisováno libereckému

staviteli Johannu Josephovi Kuntzemu (1724–1800). Areál tvoří čtyři

budovy rozmístěné podél obdélného nádvoří. Dvůr se z velké části

nachází v havarijním stavu.

Severovýchodní křídlo je patrovou zděnou budovou obdélného půdorysu

krytou polovalbovou střechou z vlnitého plechu. Průčelí členila lizénová

pole. Interiér odvětrávala řada obdélných otvorů osazených pískovcovými

ostěními. Podobně jednoduchá ostění nalezneme i u dveřních otvorů

na jižním průčelí. Destrukce omítek odhaluje smíšené zdivo s řadou

statických poruch. Budovu spojuje s vedlejším východním křídlem zděný

krček pocházející z druhé poloviny 20. století. Východní křídlo tvoří

patrová zděná stavba dlouhého obdélného půdorysu. Polovalbovou

střechu kryjí plechové šablony. Střecha je uprostřed půdorysu rozdělena

GRABŠTEJN 125


požární zdí. Kvůli destrukci hrubých omítek je někdejší členění fasád

nečitelné. Z plastických prvků se na fasádách částečně dochovala

pouze profi lovaná korunní římsa. Větrací a dveřní otvory lemují

pískovcová ostění. Novodobě proražené otvory různých velikostí souvisí

se zobytněním severní části. K budově přiléhají další přístavby pocházející

většinou z druhé poloviny 20. století. Jižní křídlo představuje přízemní

zděná budova obdélného půdorysu. Polovalbovou střechu jen částečně

provizorně kryje vlnitý plech. Většina omítek je destruována až na smíšené

zdivo. Na objektu nalezneme řadu stavebních úprav z druhé poloviny

20. století. Kvůli dlouhodobé absenci krytiny na střeše je stav objektu

v rámci hospodářského dvora nejkritičtější. Na západní straně nalezneme

přízemní zděné křídlo dlouhého obdélného půdorysu. Valbovou střechu

krytou plechovými šablonami rozděluje uprostřed půdorysu požární

zeď. Jednotlivá průčelí člení půlkruhově zakončené vpadliny pravidelně

střídané vertikálními větracími otvory. Ve východním směru navazuje

na budovu novodobá částečně zděná přístavba. (mo)

areál zásobní zahradySoubor staveb a pozemků bývalé zásobní zahrady je situován

severovýchodně od hospodářského dvora. Zahradu obehnanou

ohradní zdí doplňuje dvojice barokních domů a hospodářská budova

z konce 19. století, která přiléhá přímo k zahradě, ale nevztahuje

se na ni památková ochrana.

dům čp. 13Dům čp. 13 pocházející z poloviny 18. století nalezneme západně

od hospodářského dvora. Objekt je dlouhodobě neudržovaný

a v havarijním stavu.

Přízemní stavbu obdélného půdorysu rozšiřují přístavby na západním

a východním průčelí. Mansardovou střechu s třemi pultovými vikýři kryjí

plechové šablony. Rozsáhlé destrukce omítek odhalují cihlové zdivo

spočívající na podezdívce z pískovcových kvádrů. Průčelí se zbytky

hrubých omítek člení lizénové rámce a profi lovaná korunní římsa.

Prázdné okenní otvory s pískovcovými parapety lemují úzké šambrány.

Vstup do síně je osazen pravoúhlým pískovcovým portálem. (mo)

dům čp. 14

Objekt čp. 14 postavený na konci 18. století se nachází jihozápadně

od zásobní zahrady. Stavba prošla v průběhu 20. století utilitárními

úpravami fasád. Dům je stejně jako sousední objekt čp. 13 dlouhodobě

neudržovaný. Havarijní stav střechy způsobuje masivní zatékání,

které silně degraduje autenticky zachovaný interiér.

Přízemní zděný objekt obdélného půdorysu kryje polovalbová střecha

s taškami bobrovkami. Průčelí jsou opatřena břízolitovými omítkami.

Plochu rozdělují pouze zvýrazněné pásy podél okenních otvorů

upravených pro široká trojdílná okna. Před západní průčelí obrácené

k místní komunikaci předstupuje zádveří s pultovou střechou. (mo)


126 GRABŠTEJN


OKRES LIBEREC

zásobní zahradaZásobní zahradu rozkládající se v severovýchodní části areálu

v současnosti představuje zatravněná plocha zhruba obdélného

půdorysu, který při severní straně přechází v pravidelný lichoběžník.

Zahradu obklopuje vysoká neomítaná zeď z lomového kamene.

Na severní straně umožňují vstup do zahrady dvoukřídlá svlaková vrata.

Plochu zahrady rozdělují novodobé plaňkové ploty a přístavby kůlen. (mo)

areál bažantniceAreál bažantnice leží východně od zámku a je silnicí vedoucí z Bílého

Kostela do Hrádku nad Nisou rozdělen na dvě části. Správní centrum

bažantnice, tedy myslivna s kůlnou a kaplí, leží v její jižní části ve svahu

pod výše zmíněnou silnicí. Samotná bažantnice se rozprostírá severně

od komunikace.

myslivna čp. 26Myslivna čp. 26 postavená kolem poloviny 18. století byla na přelomu

19. a 20. století zvýšena o hrázděné patro. Sjednocující úprava podoby

objektu byla provedena v duchu místní lidové architektury doplněné

o prvky secese.

Patrová budova postavená na obdélném půdorysu má zděné přízemí

a hrázděné patro. Sedlovou střechu doplněnou vikýři a valbičkami

nad štíty kryjí v současné době frankfurtské tašky z pozinkovaného

plechu. Fasády přízemí člení hladké lizénové rámce kontrastující

s plochami hrubé omítky. Okenní otvory lemují pískovcová pravoúhlá

ostění. Hlavní vstup na jihovýchodním průčelí je osazen dvoukřídlými

prosklenými dveřmi. Zajímavým prvkem fasád jsou dřevěné květinové

truhlíky secesního tvarosloví. (mo)

kůlnaKůlna postavená okolo roku 1900 stojí severovýchodně od myslivny.

Přízemní hrubě omítnutý objekt postavený na obdélném půdorysu kryje

sedlová střecha vyskládaná z břidlice. Přesahy vaznic mají zdobná zhlaví.

Fasádu přízemí člení lizénové rámce doplněné okenními šambránami.

Zvýšenou nástavbu podkroví sloužící jako seník a oba štíty pokrývá

svislé přelištované bednění. Na objektu jsou patrné úpravy a přístavby

provedené v druhé polovině 20. století. (mo)

GRABŠTEJN 127



kapličkaKaplička postavená v první polovině 20. století je situována severně

od kůlny.

Jednoduchou přízemní zděnou stavbu postavenou na čtvercovém

půdorysu kryla helmicová střecha z měděného plechu. Po havárii

způsobené pádem stromu je kaplička pouze provizorně zaplachtována.

Fasádu s hrubě stříkanou omítkou člení nárožní pásová bosáž.

Vstup na jižním průčelí uvozuje profi lované ostění provedené ve štuku.

V prostoru nad vchodem je pod vzedmutou korunní římsou umístěn

štukový kříž. Interiér prosvětlují po stranách umístěná trojdílná okna

s okosenými horními rohy. (mo)

bažantniceRozlehlou plochu bažantnice rozděluje hlavní komunikace směřující

do Hrádku nad Nisou na severní a jižní část.

Severní část bažantnice představuje háj obklopený loukami a polnostmi.

Lesní porost tvoří běžné vysoké stromoví, které postupně zarůstá

křovinami a nálety. Plochy lesního charakteru doplňují aleje situované

podél spojovacích cest a vzácnější druhy dřevin. V centrální části

bažantnice nalezneme větší travnatý palouk. Jižní části bažantnice

rozkládající se na protáhlém pozemku dominuje rybník založený

na Václavickém potoce. (mo)

128 GRABŠTEJN


Habartice (Ebersdorf)

OKRES LIBEREC

Habartice leží na samém severu Frýdlantského výběžku asi jedenáct kilometrů od Frýdlantu. Obec je situována při státní

hranici a od města Závidov ji odděluje pouze Kočičí potok.

První zmínka o Závidově je z roku 1341 a první zmínka o Habarticích pochází z roku 1399, kdy tu existoval lenní statek.

Ten byl v držení rodu Černousů a od poloviny 15. století rodiny Bindemannů. Držitelé statku se pak během staletí vlivem

politického dění často střídali až do roku 1712, kdy jej koupil hrabě Jan Václav Gallas a začlenil do frýdlantského panství.

Obyvatelé navštěvovali společný kostel v Závidově. Toto město bylo roku 1635 jako celá Lužice připojeno k Sasku, kam

směřoval velký proud české protestantské emigrace. V té době zbylo v Habarticích pouze devět obývaných usedlostí.

Do konce 18. století však počet domů stoupl na 42 a do roku 1834 dokonce na 80 domů s více než pěti sty obyvateli.

K rozvoji Habartic přispělo zřízení celnice a hlavně budování císařské silnice vedoucí z Frýdlantu do Slezska v letech

1830–1833. Během 19. století se v obci rozvíjela textilní tovární výroba prezentovaná hlavně fi rmou Otto Müllera,

díky které vzrostl počet obyvatel na 1 200. Tento počet se odsunem německého obyvatelstva po druhé světové válce

snížil více jak o polovinu.

dům čp. 70 ÚSKP ČR č. rejstříku 34522/ 5–4273

se st. p. č. 14

Dům čp. 70 z počátku 19. století se nachází v severní části obce v těsné

blízkosti státní hranice. Svým jižním okapovým průčelím se obrací

k místní komunikaci.

Patrový hrázděný objekt postavený na obdélném půdorysu kryje sedlová

střecha vyskládaná z eternitových šablon. Na roubenou světnici navazuje

v trojdílné dispozici zděný komoro-chlévní díl. Síň zpřístupňuje vchod

na jižním průčelí, který je osazen secesně zdobenými dveřmi rámové

konstrukce. Půdorys přízemí rozšiřuje na severním průčelí podélná

přízemní přístavba druhého traktu a na západním průčelí kůlna. Hrázděné

patro vynáší nad prostorem roubené světnice podstávka se segmentově

vybranými pásky a ližinami. Roubení a podstávka spočívá na nové

podezdívce. Východní štít je vyskládaný z břidlice a západní štít kryjí

bílé desky s imitací hrázdění. (mo)

HABARTICE 129



Havlovice obec Kobyly

Havlovice, pod něž spadá i část zvaná Kojecko, se nacházejí přibližně osm kilometrů západním směrem od Turnova

a necelé dva kilometry jihovýchodně od Kobyl, jejichž jsou dnes místní částí. Nejstarší písemná zmínka o Havlovicích

pochází z roku 1373, kdy byla ves tvořena drobným šlechtickým statkem, který náležel Domoslávkovi z Havlovic. Jedním

z dalších majitelů statku je do roku 1398 uváděn Hynek z Havlovic, který vstoupil do řádu johanitů a v letech 1367–1378

zastával dokonce úřad komtura dubské johanitské komendy. Sousední dvůr tvořený jedinou vsí, Kojeticemi, je doložený

od počátku 15. století, kdy jej držel Mikuláš z Kojetic. Později vesnice zanikla a v 16. století byla obnovena pod novým

názvem Kojecko. Oba statky náležely k dubskému panství.


se st. p. č. 70/2 v k.ú. Kobyly

Dům če. 2 z přelomu 18. a 19. století se nachází v západní části

místní části Kojecko.

Patrový roubený dům obdélného půdorysu má sedlovou střechu

krytou vlnitým plechem a pálenými taškami. Na jižním štítovém

průčelí nalezneme zbytky segmentově vykrojené ližiny podstávky,

která v minulosti vynášela patro. Síň trojdílné komorové dispozice

je na západním průčelí domu přístupná jednoduchými svlakovými

dveřmi v trámkovém ostění. Okna světnice lemují vyřezávané šambrány

opatřené bílým nátěrem. Dispozici patra s obytnou místností nad světnicí

doplňují v levém dílu komory. Ty jsou přístupné dvojicí dveří z pavlače

s profi lovaným zábradlím. Oba štíty kryje jednoduché svislé bednění

dělené do dvou vodorovných polí. Štít na jižním průčelí doplňuje

jednoduchý kabřinec. Půdorys domu rozšiřuje drobný přízemní sroubek

se sedlovou střechou, který přímo navazuje na střed východního

průčelí. (mo)

130 HAVLOVICE


OKRES LIBEREC

Hejnice(Haindorf)

Hejnice leží v širokém údolí řeky Smědé přímo pod severními svahy Jizerských hor. Do založení Bílého Potoka v roce

1594 byly poslední osídlenou výspou táhnoucí se od Frýdlantu proti proudu řeky. Kolonizace do těchto míst

frýdlantského panství dospěla před polovinou 14. století. Samotná obec je poprvé zmiňována ve frýdlantském urbáři

roku 1381. Ze schématu založení není jasné, zda šlo o zemědělskou obec s lánovou plužinou nebo zda šlo spíše

o hornickou osadu. Již před třicetiletu válkou zde byly větší usedlosti v menšině a většina obyvatelstva žila v drobných

chalupách. Zásadní zlom přinesla přeměna hejnického kostela v poutní chrám a založení kláštera v roce 1691. Hejnice

se tak staly důležitým poutním místem přesahujícím rámec Frýdlantského výběžku. Během půlstoletí se obec rozrostla

trojnásobně oproti stavu před třicetiletou válkou. Nezemědělský charakter byl tak ještě zvýrazněn, protože téměř

polovina domů byla bez polností. Novodobý vývoj spojený se stavbou železnice a s rozvojem textilního a sklářského

průmyslu vedl roku 1917 k povýšení Hejnic na město. Po druhé světové válce došlo k vysídlení německého obyvatelstva

a stagnaci vývoje města. Počet obyvatel se kvůli neúplnému dosídlení snížil z předválečným 2 504 osob na 1 819. Nový

kulturní a společenský rozvoj města spojený hlavně s obnovou klášterního areálu a blízkostí Jizerských hor se započal

až po roce 1989.

HEJNICE 131



areál kostela Navštívení Panny Marie ÚSKP ČR č. rejstříku 46793/5–4274

se st. p. č. 169, 170, 171 a p. p. č. 257/1, 1250, 1251

Rozlehlý areál kostela Navštívení Panny Marie s ambitem a přilehlým

klášterem vytváří charakteristickou dominantu na jižním okraji města

situovaném při úpatí Jizerských hor. Komplex budov dotváří řada

drobnějších staveb a kamenosochařských děl. Na nádvoří před kostelem

nalezneme mariánský sloup a kapli sv. Antonína. Toto nádvoří

je odděleno od širšího upraveného prostranství nízkou zídkou nesoucí

sochy světců. Celkový charakter dotváří klášterní zahrada provedená

ve francouzském stylu. Hejnice jsou známé jako poutní místo spojené

s legendou o nalezení zázračné sošky Panny Marie s Ježíškem, která měla

moc uzdravovat nemocné. Podle této legendy vzniklo hejnické poutní

místo koncem 12. století a roku 1211 zde měl být vystavěn první kostel.

Podle plánů přestavby ze 17. století lze však nejstarší části chrámu datovat

do poslední čtvrtiny 14. století. První písemná zmínka pochází z roku

1408, kdy se kostel stal cílem pouti měšťanů z nedalekého Zhořelce.

Svatostánek byl několikrát rozšiřován až do roku 1558, kdy frýdlantské

panství koupili protestantští Redernové. Za jejich držby došlo

k dočasnému úpadku poutního místa. Po třicetileté válce nastala největší

sláva Hejnic doprovázená přestavbou kostela a vznikem františkánského

kláštera. Jeho výstavbu iniciovali Gallasové, kteří do poutního chrámu

umístili svoji rodinnou hrobku. Období rozkvětu bylo završeno rozsáhlou

barokní přestavbou v první polovině 18. století. Kostel spolu s klášterem

v roce 1761 částečně vyhořel a zcela obnoven byl až na počátku 20. století.

Během druhé poloviny 20. století areál chátral. Rehabilitace se dočkal

až roku 2000, od kdy je zde Mezinárodní centrum duchovní obnovy. DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hejnice; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 518, SHP 70,

SHP 94 a SHP 148; ÚDU AVČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 237–264.

Metzger 1912, s. 78–84; Bennesch 1924, s.112–189; UPČ I, 1977, s. 370–72; Horyna

1981, s. 437–447; Kuča 1997, s. 58; Vlček - Sommer - Foltýn 1998, s. 225–227; Anděl

- Karpaš 2002, s. 65, 196; Nejedlý - Zahradník 2003, s. 200–201; Vlček 2004,

s. 210–211; Švejda 2004, s. 43–45; Rolencová 2005, s. 7–86.

kostel Navštívení Panny MarieSoučasný chrám stojí na místě středověkého kostela ze 14. století,

který byl kvůli narůstajícímu počtu poutníků během 15. století rozšířen.

K jeho novému vysvěcení došlo v roce 1498. Novostavba barokního

chrámu probíhala v letech 1722–1729 podle projektu Tomáše Haff eneckera

(1669–1730) upraveného Johannem Fischerem z Erlachu (1656–1723).

Zděná stavba půdorysu latinského kříže má segmentově zakončený

presbytář orientovaný k jihu. Mansardovou střechu a kupoli nad průnikem

lodí kryjí plechové šablony. Severní bohatě členěné průčelí lemují dvě

věže konkávního půdorysu zakončené cibulovými báněmi s lucernami.

Průčelí dominuje konvexně vzdutý středový rizalit dělený vysokými

pilastry, na které dosedá segmentový průběh korunní římsy. Nad korunní

římsu je umístěn vysoký volutový štít s nikou, ve které se nachází socha

Madony. Hlavní i boční vstupy lemují kamenosochařsky zpracované

portály. Dveře pokrývají zdobené plechové pláty. Zbylá průčelí rozdělují

lizénové rámce střídané mohutnými půlkruhově zakončenými okenními

otvory se štukovými šambránami. Středověký polygonální presbytář

původní stavby byl v baroku přeměněn na kapli Panny Marie a je součástí

východního křídla příčné lodi. (mo)

ambitBarokní ambit postavený roku 1679 Abrahamem Leuthnerem (1640–1701)

obklopuje baziliku na půdorysu nepravidelného oválu.

Pole chodeb jsou sklenuta valenými klenbami s trojbokými styčnými

výsečemi a kryjí je sedlové střechy s plechovými šablonami.

Ve východní části ambitu se nachází do zdi vsazený epitaf hraběte

Františka Clam-Gallase, který zemřel v roce 1930. Mimo něj zde

nalezneme i další sepulkrální díla. (mo)

132 HEJNICE


OKRES LIBEREC

františkánský klášterFrantiškánský klášter postavený v letech 1692–1696 architektem Markem

Antoniem Canevallem (1652–1711) se nachází v severovýchodní části

areálu, mezi klášterní zahradou a kostelem Navštívení Panny Marie.

Klášter v 50. letech 20. století sloužil jako internační tábor pro řeholníky

a řeholnice.

Jednoduchý patrový objekt kláštera tvoří čtyři křídla postavená kolem

obdélného nádvoří. Průčelí opatřená novodobými hrubými omítkami

člení pouze průběžný patrový pás hladké omítky a jednoduché okenní

šambrány. Konvent zpřístupňuje jednoduchý pravoúhlý portál umístěný

na západním průčelí. Nad portálem se nachází ve štuku provedený

gallasovský erb. Sedlové střechy kryté asfaltovým šindelem doplňuje řada

segmentových vikýřů. (mo)

kaple sv. Antonína PaduánskéhoNovobarokní objekt kaple je umístěn při opěrné zdi v severozápadním

rohu nádvoří před kostelem.

Drobná zděná přízemní stavba stojí na obdélném půdorysu. Průčelí

s hladkými omítkami člení lizénové rámce okrové barvy. Půlkruhově

zakončené okenní otvory lemují jednoduché šambrány. Z východního

průčelí vystupuje mělký vstupní rizalit zakončený štítem s výklenkem

a volutami. Mansardovou střechu se sanktusníkem ukončeným křížem

kryjí plechové šablony. (mo)

vstupní prostranství před bazilikou s terasní zdíVstupní prostranství tvoří plocha mezi Klášterní ulicí a vnitřním nádvořím

před bazilikou.

Jedná se o parkově upravenou plochu a dva dlážděné chodníky vedoucí

na nádvoří. Součástí prostranství je i kovaný kříž s malovaným korpusem

ukřižovaného Krista. Terasní zeď z lomového kamene představuje

opěrku při srázu nad západním okrajem nádvoří, které se rozkládá

mezi budovou kláštera a kostelem. Korunu částečně omítané zdi chrání

žulové desky. (mo)

klášterní zahradaZahrada francouzského typu se rozkládá severně od budovy kláštera.

Po obvodu zahradu vymezuje částečně omítaná ohradní zeď,

kterou po celé délce kryjí pálené tašky. V severní části ohradní zeď

přerušuje jednoduchá branka s dřevěnými vraty. Zatravněnou plochu

doplněnou okrasnými dřevinami člení do obdélných polí cestičky

vysypané pískem.

Uprostřed zahrady nalezneme šestibokou nádrž vyskládanou z přibližně

metr vysokých pískovcových bloků. V severozápadním cípu zahrady

se nachází přízemní budova s valbovou střechou, která v dnešní

době slouží jako infocentrum. (mo)

HEJNICE 133


zídka se sochami světců a kašnouZídka s pískovcovými sochami pěti světců opticky rozděluje prostor

nádvoří před kostelem a parkově upravené prostranství při vstupu

do areálu.

Omítaná a žulovými deskami krytá cihelná zídka tvoří pomyslný vstup

na nádvoří před kostelem. Zídkou prochází dva symetricky umístěné

vjezdy, které jsou po stranách lemované pilíři s pěti barokními sochami

světců ztvárněnými v podživotní velikosti. Kompozici doplňuje pátý

pilíř se sochou a kašnou umístěný na střed zídky. Každou sochu

nese identický kvadratický sokl vystupující ze zídky. Na něj navazuje

subtilní dřík zakončený přesahující hlavicí s profi lovanou římsou.

Při pohledu od severu zcela vpravo na zídce stojí barokní socha

sv. Václava ve zbroji se štítem a praporem. Druhou zprava nalezneme

sochu sv. Jana Nepomuckého ztvárněnou v kontrapostu pravé nohy

a oděnou v kanovnické roucho s krucifi xem v náručí. Třetí sochou zprava

je sv. Jakub z Marky ztvárňující světce oděného v řádovém rouchu

s holubicí u nohou. Další socha představuje sv. Františka Solánského

oděného v řeholním rouchu a křtícího indiánského chlapce. Zcela vlevo

stojí socha sv. Benedikta oděného v řeholním rouchu, který drží v ruce

pohár s hadem. Symetričnost kompozice zdůrazňuje pětiboká profi lovaná

nádrž na nízkém soklu, která těsně přisedá na střed severního lícu

zídky se sochami. Voda do žulové nádrže tryská z reliéfu maskarónu

umístěného na dříku sochy sv. Jakuba z Marky. (mo)


134 HEJNICE


OKRES LIBEREC

sloup se sochou Panny MariePískovcový mariánský sloup byl na nádvoří před kostelem postaven

v roce 1714. K přemístění sloupu na dnešní místo blíže před severní

průčelí kostela došlo v roce 1931.

Na nízkém kvadratickém podstavci spočívá kónický sloup s korintskou

hlavicí a reliéfem Kalvárie, na kterém je umístěna samotná socha Madony

s Ježíškem. Na severní straně podstavce je nad reliéfem Ježíše na hoře

Olivetské umístěn nápis: „vatter wans mőglich ist/ / so nihm disen Kellich von mir.“. Západní stranu podstavce zdobí reliéf s nástroji

Kristova umučení a východní stranu reliéf s předměty ilustrujícími Ježíšovu

cestu s křížem. Jižní část podstavce nese tesaný nápis: „gott ǔnd seiner /heÿl. Mutter ist /diese Ehren saulle /aǔfgerichtet /worden Āo 1714“.

Nad tímto nápisem nalezneme na patce sloupu iniciály:

„C:E:B: H:W:H:“. (mo)

mostÚSKP ČR č. rejstříku 44093/5–5412

na st. p. č. 473 a p. p. č. 1252, 1321/5, 1356/1

Barokní kamenný most se dvěma oblouky převádí silnici přes údolí řeky

Smědé ze středu města do Ferdinandova.

Pilíře mostu s příložkami jsou vyzděny lomovým kamenem a jeho

parapet tvoří žulové kvádry. Mostovku z kamenné dlažby překrývá

asfaltový povrch. Vzhled mostu narušuje novodobý cementový nástřik.

Pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1727 stávala u blízkého

zaniklého rybníka, následně byla přemístěna ke klášteru a od roku

1993 stojí na mostě. Světec znázorněný v kontrapostu pravé nohy

je oděn v kanovnickém rouchu. Hlavu naklání k levému rameni a paži,

ve které drží krucifi x.V nápisovém poli na jižní straně soklu čteme tesaný

nápis s chronogramem: „PRO/VENERATÎ// / ONE SANCTÎ / ÎOANNÎS NEPO// / MVCENÎ HÆC / STATVA EREC// / TA ET POSÎTA / EST â CLÎENTE / ET CVLTORE. / C: K.“. (mo)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hejnice; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 749.

Bennesch 1924, s. 144; Kuča 1997, s. 59; Josef 2002, s. 146.

boží muka ÚSKP ČR č. rejstříku 46203/5–4275

na p. p. č. 63/1

Barokní boží muka postavená roku 1673 se nacházejí ve středu obce,

u zahrady domu čp. 175, vlevo od hlavní silnice vedoucí směrem do Bílého

Potoka. Donátorka sloupu Marie Angela provdaná de Nouncle byla

dcerou Petera Antona de Lamotte, Valdštejnova kapitána pocházejícího

ze starého francouzského rodu. Ten získal v roce 1624 lenní statky

Poustka (Wustung) a Boleslav (Bunzendorf). V roce 2006 byla památka

z bezpečnostních důvodů přesunuta dál od hlavní komunikace.

Nízký kvadratický sokl nese subtilní čtyřboký profi lovaný dřík.

Na něj navazuje válcovitý sloup s entazí a profi lovanou hlavou.

Na té spočívá kvadratická kaplice zakončená jehlanem s křížem. Kaplice

je ze všech stran opatřena mělkými výklenky. Na západní straně vidíme

ve výklenku tesaný erb s jelenem ve skoku, korunou a letopočtem:

„16 73“. Západní výklenek nese špatně čitelný tesaný text: „MARIA ANGELA / VON NANCKL / WITTIB GEBORNE / VON FRINTROP / GENANNT / LAMOTIN.“. Ve zbývajících výklencích se nacházely malované obrázky

Panny Marie Bolestné a Krista na hoře Olivetské. (mo)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hejnice; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 406, 509 a 510.

Bennesch 1924, s.143–144; UPČ I, 1977, s. 372.

HEJNICE 135


Heřmanice(Hermsdorf)

Údolní lánová ves Heřmanice leží dva kilometry západně od Dětřichova při někdejších saských, v současné době

polských hranicích. Heřmanice byly podle záznamu v urbáři frýdlantského panství z roku 1381 založeny a vlastněny

přímo rodem Biberštejnů. Na konci 16. století se nacházel na místě části Kristiánov nevelký lenní statek spravovaný

rodem Schwanitzů, kteří Heřmanice drželi od roku 1544 do roku 1668. Poté ves připadla rodu Gallasů. Z následků

třicetileté války a protestantské emigrace se obec vzpamatovávala jen postupně. V roce 1654 se ve vsi uvádí 33

usedlostí osídlených a 12 pustých. V roce 1900 došlo k napojení obce na úzkorozchodné dráhy vedoucí do Frýdlantu

a do Žitavy. Provoz na trati do Žitavy byl přerušen v roce 1945, kdy Polsko zabralo saské území východně od Lužické

Nisy. V roce 1910 měla obec 717 obyvatel a v roce 1930 jejich počet klesl na 629. Po odsunu německého obyvatelstva

v roce 1945 se počet lidí v obci snížil téměř o dvě třetiny. V souvislosti s neúplným dosídlením byla v padesátých letech

provedena demolice 110 domů, přičemž zcela zanikla ves Vysoký (Hohenwald). Území současné obce tvoří tři dříve

samostatné vesnice: Heřmanice, Kristiánov (Christiansau) a Vysoký. Tyto obce byly spojeny do jediného správního celku

roku 1952. V roce 1960 obec administrativně spadala pod Dětřichov a od roku 1986 pod Frýdlant. Heřmanice se opět

osamostatnily v roce 1990. V devadesátých letech 20. století nastal nový společenský a kulturní rozvoj, který završilo

ocenění Vesnice roku Libereckého kraje a třetí místo vesnice roku České republiky v roce 2006.


136 HEŘMANICE


OKRES LIBEREC

dům čp. 6 ÚSKP ČR č. rejstříku: 27547/5–4213

se st. p. č. 7

Dům čp. 6 z roku 1817 se nachází v jižní části obce, za potokem Oleškou,

jižně pod hlavní silnicí vedoucí od Dětřichova.

Patrový hrázděný dům postavený na obdélném půdorysu má sedlovou

střechu krytou taškami bobrovkami. Přízemí s roubenou světnicí

a zděnými hospodářskými prostory rozšiřuje na jižním průčelí zděná

do svahu částečně zapuštěná přístavba chléva. Vstup do síně umístěný

v pískovcovém profi lovaném ostění nalezneme na severním průčelí.

V patře nad vstupem je umístěný dřevěný kříž s malovaným korpusem

ukřižovaného Krista. Okna rámují jednoduše profi lované lišty a parapety.

Hrázděné patro vynáší nad prostorem světnice jednoduchá pravoúhlá

podstávka. Roubení se zeleným nátěrem spolu s podstávkou je posazené

na nízké podezdívce. Oba štíty a hrázděné patro, kromě severního průčelí,

kryje svislé bednění. (mo)Anděl - Karpaš 2002, s. 203.

dům čp. 29ÚSKP ČR č. rejstříku: 45746/5–4210

se st. p. č. 47

Dům čp. 29 z přelomu 18. a 19. století se nachází ve středu obce,

při křižovatce silnic vedoucích z Dětřichova a z Kunratic. Svým severním

štítovým průčelím se obrací k hlavní komunikaci.

Patrový hrázděný dům postavený na obdélném půdorysu se sedlovou

střechou kryjí tašky bobrovky. Přízemí domu je kromě zděného chléva

a síně kompletně roubené. Hrázděné patro vynáší nad prostorem světnice

jednoduchá pravoúhlá podstávka. V části východního a jižního průčelí

nasedá hrázdění na mladší vyzdívku chléva. Hlavní vchod na východním

průčelí lemuje pravoúhlé žulové ostění. Okna v přízemí i v patře ohraničují

profi lované lišty. Štíty a stěny patra kryje jednoduché svislé bednění,

kromě východního a severního průčelí, kde je hrázdění odhaleno

nebo opatřeno hliněnou omítkou. (mo)



se st. p. č. 57

Objekt bývalé školy čp. 39 z přelomu 18. a 19. století nalezneme při silnici

vedoucí z Dětřichova ke státní hranici, západně od středu obce. Svým

severním průčelím se obrací k hlavní komunikaci.

Patrový hrázděný dům se sedlovou střechou krytou taškami bobrovkami

a prosvětlenou volskými oky stojí na poměrně dlouhém obdélném

půdorysu. Dvoutraktové přízemí, které je z větší části roubené, doplňují

v prostoru síně a chléva zděné části. Vstup do průchozí síně na severním

průčelí obstarávají dvoukřídlé dveře rámové konstrukce umístěné

v segmentově zaklenutém portálu. Na klenáku se štítkem čteme:

„No = 39/ GL. G“. Další vstup v jednoduchém trámkovém ostění

se nachází na východním průčelí. Hrázděné patro vynáší nad roubením

po celém jeho obvodu podstávka. Štíty a celé západní průčelí kryje

jednoduché svislé bednění. Na jižním průčelí se nachází přízemní zděná

přístavba s pultovou stříškou. (mo)


se st. p. č. 108

Dům z přelomu 18. a 19. století se nachází pod prudkým svahem

severovýchodně od středu obce. Orientován je jižním štítovým průčelím

k místní komunikaci a potoku Olešce.

Patrovou hrázděnou stavbu stojící na obdélném půdorysu kryje střecha

s polovalbou. Střechu vyskládanou z tašek bobrovek prosvětlují dvě řady

volských ok. Na trojdílnou dispozici domu s roubenou světnicí a zděným

klenutým chlévem navazuje v půdorysu domu částečně zděná stodola.

Kompletně hrázděné patro vynáší nad prostorem světnice podstávka.

Jednotlivá pole podstávky jsou pomocí probraných pásků segmentově

tvarovaná. Roubení světnice, oba štíty a hrázdění na jižním a západním

průčelí kryje svislé bednění. Na části západního a na severním průčelí

přiléhají k domu přístavby kůlen s pultovými střechami. (mo)Anděl - Karpaš 2002, s. 205.

HEŘMANICE 137




se st. p. č. 51

Dům čp. 78 se nachází ve středu obce mezi potokem Oleškou na jihu

a místní komunikací na severu. Svým jižním štítovým průčelím se obrací

k potoku.

Patrový hrázděný dům obdélného půdorysu kryje sedlová střecha

vyskládaná z tašek bobrovek. Přízemí s trojdílnou dispozicí je děleno

do dvou traktů, přičemž obytné prostory jsou roubené a hospodářská část

s průchozí síní zděná. Dveře do obytné části i chléva umístěné na jižním

průčelí lemuje pravoúhlé kamenné ostění. Vstup na západním průčelí

chrání jednoduché dřevěné zádveří. Hrázděné patro nad prostorem

světnice vynáší jednoduchá pravoúhlá podstávka. Oba štíty a patro

na jižním průčelí kryje svislé bednění. Půdní prostor prosvětluje z každé

strany jedno volské oko. Na východní straně střechy se dále nachází

seníkový vikýř se sedlovým zastřešním. (mo)


větrný mlýnÚSKP ČR č. rejstříku 20498/5–4215

se st. p .č. 123 v k. ú. Kristiánov

Osamocená stavba větrného mlýna holandského typu postaveného

s povolením Kristiána Kryštofa Clam-Gallase v letech 1828–1830

rychtářem Eduardem Zücklerem se nachází na návrší nad zaniklou vsí

Vysoký, v blízkosti státní hranice. Syn stavitele k mlýnu přistavěl obytný

dům s malou pekárnou. Mlýn, který byl používán do roku 1862, zpustl

po prusko-rakouské válce roku 1866 a v roce 1897 jej Adolf Zückler upravil

na rozhlednu a sousední dům na výletní restauraci. Po druhé světové

válce a odsunu Němců zanikla nejen rozhledna s restaurací, ale i celá

ves Vysoký.

Původně se jednalo o kuželovitou čtyřpodlažní stavbu vybudovanou

z omítnutého smíšeného zdiva. Do současnosti se dochovalo pouze

zužující se věžovité torzo bez střechy a větrníku vysoké přibližně

třináct metrů, na kterém jsou patrné zbytky omítek. U některých oken

a u vstupu orientovaného na jih zůstalo kamenné ostění. Na vnitřní

stěně mlýna nalezneme stopy pozdějších stavebních úprav, mimo jiné

zbytek betonového stropu rozhledny. (ok)Janoška 2003, s. 72–74; Nevrlý - Vinklát 2009, s. 41.

138 HEŘMANICE


OKRES LIBEREC

Heřmanice v Podještědí obec Jablonné v P.(Hermsdorf)

Původně zemědělská ves Heřmanice se rozkládá v údolí Heřmanického potoka. Nalezneme ji asi čtyři kilometry

severozápadně od Jablonného v Podještědí, pod které od roku 1981 administrativně spadá. Vesnicí procházela jedna

z tras obchodní stezky vedoucí z Prahy do Žitavy. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1391, kdy náležela

k jablonskému panství. Ještě před husitskými válkami, za vlastnictví Albrechta z Donína, se vesnice stala součástí

grabštejnského panství. Na počátku 16. století se opět vrátila k jablonskému panství Berků z Dubé. Za třicetileté

války ves několikrát vyplenila vojska a nebyla ušetřena ani násilné rekatolizace. V obci, která se rozkládá na bývalém

česko-německém pomezí, byla až do odsunu po konci druhé světové války většina obyvatel německé národnosti.

Lidé se tu původně živili především zemědělstvím a prací v lese a později domácím tkalcovstvím a výrobou příze.

Tato domácká výroba ve druhé polovině 19. století s rozmachem textilního průmyslu postupně zanikala. V roce 1880

žilo v obci 1 610 obyvatel, ale jejich počet pomalu klesal. K největšímu snížení počtu obyvatel došlo po skončení druhé

světové války. Opuštěné a chátrající domy začaly být od šedesátých let 20. století využívány k rekreačním účelům,

což mnohdy přispělo k jejich záchraně.


se st. p. č. 48

Dům čp. 73 z první poloviny 19. století stojí na severním okraji obce,

západně od silnice vedoucí do Krompachu. Svým východním okapovým

průčelím se obrací k silnici.

Přízemní částečně roubený dům postavený na obdélném půdorysu

má sedlovou střechu krytou eternitem a lepenkou. Trojdílnou dispozici

s roubenou světnicí a zděnou hospodářskou částí rozšiřuje druhý roubený

trakt, který je přistavěn k západní stěně světnice. Rozšíření půdorysu

částečně pozměnilo sklon střechy, což se projevilo asymetrií jižního štítu.

Vstup na východním průčelí je osazen secesně zdobenými dveřmi rámové

konstrukce a okna světnice doplňují profi lované parapety a zdobné

šambrány. Oba štíty pokrývá jednoduché svislé bednění. (mo)

HEŘMANICE V PODJEŠTĚDÍ 139



dům čp. 123 se stodolouÚSKP ČR č. rejstříku 38804/5–2948

se st. p. č. 161/1, 161/2, 161/3

Objekt čp. 123 z první poloviny 19. století stojí ve středu obce,

severozápadně od kostela sv. Antonína.

Patrový dům obdélného půdorysu má sedlovou střechu krytou lepenkou

a prosvětlenou průběžným vikýřem. V přízemí navazuje na roubenou

světnici síň a zděné chlévy. Hrázděné patro vynáší nad prostorem světnice

jednoduchá pravoúhlá podstávka. Vstup do průchozí síně umístěný

na severním průčelí je osazen profi lovanými dveřmi rámové konstrukce.

Okna světnice doplňují bohatě vyřezávané šambrány. Oba štíty pokrývá

jednoduché svislé bednění. Na jihozápadní nároží domu navazuje

průjezdní stodola z režného cihlového zdiva se sedlovou střechou krytou

břidlicí. Stodolu s domem propojuje přízemní přístavba. (mo)

kostel sv. Antonína PaduánskéhoÚSKP ČR č. rejstříku 101494

na st. p. č. 335

Objekt novogotického kostela postavený roku 1896 se nachází ve středu

obce, jihozápadně od hlavní komunikace.

Jednolodní neorientovaná stavba zakončená pětibokým presbytářem

má sedlovou střechu krytou tmavě glazovanými taškami. Boční průčelí

lodi člení trojice gotizujících oken s lomenými oblouky. Tatáž okna

se uplatňují i v presbytáři, ke kterému po stranách přiléhají přístavby

sakristie a předsíně s valbovými střechami. Vstupnímu jihozápadnímu

průčelí dominuje předsazená hranolová věž zakončená jehlancovou

střechou s lucernou a makovicí. Členění fasády a jednotlivé

umělecko-řemeslné prvky korespondují s novogotickým slohem kostela.

I přes rozsáhlé destrukce omítek, které odhalují cihlové zdivo,

lze vysledovat jeho původní nátěr v červeném odstínu. (mo)

Koch b. d., s. 76.

zřícenina hradu FalkenberkÚSKP ČR č. rejstříku 30799/5–3209

s částí p. p. č. 988/1

Středověký hrad Falkenberk, někdy také nazýván Falkenburk nebo Sokol,

byl postaven v období před husitskými válkami, nicméně jeho funkce

neměla dlouhého trvání. Prvním majitelem hradu se stal šlechtický rod

Donínů a již v polovině 15. století, konkrétně v roce 1454, je hrad uváděn

jako pustý.

Hradní jádro bylo vybudováno na vrcholu znělcové kupy v nadmořské

výšce 593 metrů jako jednoduchá oválná dispozice chráněná původně

až šestimetrovým příkopem. Podél spodní hranice příkopu obíhal val

tvořený reziduem vylámaného podloží a na horním obvodu příkopu

se nacházela zděná hradba. Samotné jádro hradu se do současné doby

zachovalo velmi torzovitě a o vnitřním uspořádání zástavby svědčí

pouze zbytky základových partií obdélného objektu a nepravidelná

terénní deprese. Průběh původní středověké přístupové komunikace

nelze v současné době již plně rekonstruovat, protože hrad byl okolním

obyvatelstvem z velké části rozebrán na stavební materiál a ve 20. století

následně porušen budováním vojenského opevnění na vrcholu kopce. (rt)Durdík 2000, s. 131; Gabriel - Panáček 2000, s. 67.

140 HEŘMANICE V PODJEŠTĚDÍ


OKRES LIBEREC

Hlavice

Na nepravidelném schématu založená zemědělská ves Hlavice se rozkládá na stráních údolí potoka

Zábrdky a Malé Mohelky, při okresní silnici vedoucí z Českého Dubu do Mnichova Hradiště. Západním směrem

od vesnice se nachází bývalé vojenské pásmo. Od Českého Dubu je obec vzdálená přibližně šest kilometrů

jihozápadním směrem. První písemná zmínka o Hlavici pochází z roku 1352, ale nález pozdně hradištní a vrcholně

středověké keramiky z 11. až 12. století dokládá starší osídlení. Od poloviny 12. století vesnice náležela k majetku

cisterciáckého kláštera v Hradišti a byla důležitým střediskem tehdejší církevní organizace. Roku 1416 držel

Hlavici Jan z Michalovic. Během husitských válek se vesnice spolu s klášterem dostala do rukou husitů. Roku 1556

ji koupil Jan z Labouně a jedním z dalších majitelů državy se stal Václav Budovec z Budova. Po konfi skaci Budovcova

majetku roku 1621 zakoupil jeho statky Albrecht z Valdštejna. Roku 1635 získal hradišťské panství i s Hlavicí Maxmilián

z Valdštejna. V držení tohoto rodu zůstala vesnice až do zrušení patrimoniální správy. V roce 1850 bylo při sčítání

obyvatel v Hlavici nahlášeno 485 osob. Jejich počet se od té doby stále plynule snižoval. K roku 1970 tu žilo 145

obyvatel, mírné oživení nastalo v devadesátých letech 20. století. V současné době obec čítá přibližně

220 trvale žijících.

areál kostela sv. Linharta ÚSKP ČR č. rejstříku 26169/5–4277

se st. p. č. 1, 2/1 a na p. p. č. 702/9

Na nejvyšším místě Hlavice východně od středu obce leží místní

dominanta, kostel sv. Linharta. V roce 1747 zasáhla široké okolí obce

velká epidemie zvířecího moru, která se vyhnula pouze hlavické farnosti.

Od té doby se konala procesí ke sv. Linhartu, ochránci dobytka.

Procesí dala základ slavným hlavickým poutím, jejichž atmosféru

popsala ve svých románech i Karolína Světlá. Barokní poutní areál

tvoří kostel, fara, sýpka a socha sv. Linharta. DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hlavice; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 44 a 664.

Šimák 1909, s. 29; UPČ I, 1977, s. 378.

HLAVICE 141



kostel sv. LinhartaKostel postavený roku 1759 na místě starší svatyně zmiňované

již ve 14. století a zbořené za husitských válek je situován východně

od středu obce v západní části areálu.

Jednolodní stavba vyzděná z pískovcových kvádrů stojí na obdélném

půdorysu, který rozšiřují boční rizality a obdélný presbytář. Valbové

střechy kostela a sanktusník nad presbytářem kryjí plechové šablony.

Průčelí člení pole světle zelené barvy orámovaná bílými lizénovými

rámci. Prostor lodi prosvětlují segmentově zakončená okna. Hlavní

vstup na západním průčelí a vstupy nalézající se na bočních stranách

lodi lemují profi lovaná pískovcová ostění s uchy osazená barokně

tvarovanými dvoukřídlými dveřmi. K západnímu průčelí přiléhá

hranolová věž zakončená cibulovitou bání s lucernou krytou šindelem.

Na presbytář navazuje ve východním směru nízká sakristie. (mo)

fara čp. 2Fara čp. 2 se nachází jihovýchodně od kostela a obrací se k němu svým

západním okapovým průčelím.

Objekt je jednoduchou zděnou patrovou stavbou postavenou

na obdélném půdorysu. Valbovou střechu kryjí eternitové šablony.

Fasádu s hladkou omítkou pokrývá v patře pobití z dřevěných řezaných

šindelů. Okenní otvory v přízemí lemují pískovcová ostění. Menší obdélné

okenní otvory hospodářských prostor doplňují jednoduché kované mříže.

Vstupy do průchozí síně rámují profi lované pravoúhlé pískovcové portály

s nadpražními světlíky. K severozápadnímu průčelí přiléhá část omítané

ohradní zdi vyzděné z lomového kamene. (mo)

sýpkaObjekt sýpky se nachází v jihovýchodním cípu areálu, při ohradní zdi

farské zahrady.

Patrová zděná budova s valbovou střechou krytou lepenkou stojí

na obdélném půdorysu. Opadaná hladká omítka odhaluje lomové

zdivo doplněné cihelnými dozdívkami a pískovcovými kvádry armatur

na nárožích. Jednotlivá průčelí člení shodné obdélné okenní otvory místy

opatřené kovanou mříží. Na severovýchodním průčelí pak v přízemí

nalezneme dva a v patře jeden dveřní otvor v pískovcových pravoúhlých

ostěních. V přízemí se kromě vstupů nachází nověji prolomený vjezd

s dvoukřídlými vraty. (mo)

socha sv. LinhartaPískovcovou sochu sv. Linharta nalezneme při místní komunikaci,

západně od kostela.

Na trojdílném bohatě profi lovaném podstavci spočívá socha světce

v podživotní velikosti. Svatý Linhart oděný v opatské roucho a mitru drží

v rukou rozevřenou knihu. Po pravici leží světci u nohou býk, po jeho

levici se nacházela v minulosti zcizená socha koně. Tuto scenerii dále

doplňovaly dvě drobnější rovněž zcizené sochy ovcí. Uprostřed členěného

podstavce vidíme reliéf s výjevem uctívání sv. Linharta. Profi lované

sloupky s mušlemi po stranách podstavce doplňují reliéfně

pojaté okovy. (mo)

142 HLAVICE


OKRES LIBEREC


na p. p. č. 752/2

Barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého se nachází ve středu

obce na návsi, západně od kostela sv. Linharta.

Na stupni spočívá členitý sokl, který vynáší hranolový dřík zdobený

ve spodní části dvojicí volut. Na jižní straně dříku nalezneme reliéf

zpovědi královny Žofi e. Na dřík navazuje bohatě profi lovaná hlavice

s reliéfem mušle pod půlkruhovým vzdutím římsy. Na profi lovaném

nástavci stojí socha světce v mírně podživotní velikosti. Svatý Jan

Nepomucký je zpodobněn ve vzpřímené poloze s mírně nakročenou

pravou nohou. Světec držící v obou rukou krucifi x je oděný v bohatě

řaseném kanovnickém rouchu tvořeném mimo jiné klerikou, rochetou,

almucí a kvadrátkem na hlavě. Zešikmení spodní hrany základny samotné

sochy vyrovnává vůči nástavci podstavce železný klín. (mo)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hlavice; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 44.

UPČ I, 1977, s. 378.


na p. p. č. 179/2

Drobná památka s pískovcovým podstavcem a kovaným křížem

pocházející z roku 1841 stojí ve středu obce, západně od návsi při místní

komunikaci.

Na kamenném stupni spočívá kvadratický sokl s tesanou datací:

„Anno 1841“ na jihovýchodní straně. Na sokl navazuje po stranách

zúžený dřík s polychromovaným reliéfem Panny Marie Bolestné, situovaný

nad datací. Na dříku spočívá hlavice s půlkruhově vzdutou římsou

a vysokým nástavcem s festonem. Do nástavce je zapuštěn bohatě

zdobený kovaný kříž s pozlaceným korpusem ukřižovaného Krista

a tabulkou nesoucí v minulosti malovaný nápis. (mo)NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 44.

HLAVICE 143



Hodkovice nad Mohelkou(Liebenau)

Hodkovice nad Mohelkou se nacházejí pod příkrými svahy Ještědsko-kozákovského hřbetu, při jihovýchodním okraji

Podještědí, přibližně jedenáct kilometrů jihovýchodně od Liberce. Předchůdcem dnešního města byla osada poprvé

zmiňovaná v roce 1352 založená na staré obchodní stezce vedoucí z Čech do Lužice. Za první doklad o mladším

městečku lze považovat zprávu až z roku 1376, kdy se poprvé objevuje německý název Libenow. Pravděpodobné je,

že městečko bylo lokováno na místě zmíněné starší farní vsi Hodkovice. Na tuto skutečnost poukazuje podvojnost

jména, důležitost zdejší polohy při zemské stezce a poloha kostela situovaného mimo obvod nového sídla. To bylo

vysazeno jako osově symetrická ortogonální soustava. Středem založení se stalo čtvercové náměstí, z jehož rohů

vybíhaly příčné ulice. V severovýchodním směru městečko, které v té době sloužilo hlavně jako tržní středisko

frýdštejnského panství, ochraňoval ovál lehkého opevnění. Po potlačení protihabsburského povstání v roce 1547 byly

Hodkovice konfi skovány Adamovi z Vartemberka a připojeny k panství českodubskému. V roce 1540 jsou zmiňovány

ještě jako městečko a roku 1654 označovány již jako město. Během dalších staletí byl městský statut přiznáván

střídavě, defi nitivně se Hodkovice staly městem úředním rozhodnutím z roku 1808. O dva roky dříve v roce 1806

většinu města zničil velký požár. Následná obnova a nová výstavba vtiskla městské zástavbě klasicistní charakter.

V roce 1828 byla uvedena do provozu nová trasa císařské silnice vedoucí z Liberce do Mnichova Hradiště, která vedla

v těsné blízkosti města a měla pro něj značný hospodářský význam. K silnici přibylo v roce 1859 železniční spojení díky

zprovoznění úseku Pardubicko-liberecké dráhy. Němečtí obyvatelé do Hodkovic přicházeli ve větší míře až v průběhu

17. století. Do druhé světové války byl poměr obou národností téměř vyrovnaný s mírnou převahou Němců. Jejich

odsun znamenal počátek stagnace města. Architektonicky a urbanisticky hodnotné městské jádro se v roce 1995 stalo

městskou památkovou zónou.

144 HODKOVICE NAD MOHELKOU


OKRES LIBEREC

areál kostela sv. Prokopa ÚSKP ČR č. rejstříku 34205/5–4284

s p. č. 1, 2, 3, 28, 54

Barokní areál kostela sv. Prokopa s mladším tzv. novým hřbitovem

se nachází v mírně stoupajícím terénu jihozápadně od náměstí.

Komplex doplňuje řada převážně klasicistních náhrobků a barokní

sochy světců. Kompozici dotváří objekt márnice. Areál je součástí

městské památkové zóny.DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou; NPÚ ÚOP v Liberci,

RZ č. 605, 709 a 751.

Ressel 1903–1905, s. 406; Kühn 1934, s. 164–169, 171–172; Frinta 1949, s. 20–24;

UPČ I, 1977, s. 390; Tomší - Tomíček 1995, s. 10–11; Kuča 1997, s. 99; Fišar 2001,

s. 30 a 32; Hnojil 2007, s. 38; Hnojil 2008, s. 157, 162.

HODKOVICE NAD MOHELKOU 145




kostel sv. Prokopa s náhrobky Kostel sv. Prokopa postavený v letech 1717–1721 na místě staršího

vyhořelého svatostánku se nachází na okraji historické zástavby

jihovýchodně od náměstí.

Jednolodní zděná stavba obdélného půdorysu má půlkruhově zakončený

presbytář. Valbovou střechu kryjí eternitové šablony. Hranolovitou věž

předsazenou před západní průčelí zakončuje stanová střecha s lucernou,

která je stejně jako sanktusník nad presbytářem vykrytá z měděného

plechu. Fasády člení jednoduché lizénové rámce a segmentově zakončená

okna v pískovcových ostěních. K severnímu a jižnímu průčelí lodi

přiléhají čtvercové předsíně. Presbytář na severním průčelí doplňuje

přístavba sakristie s nízkou valbovou střechou. Nad hlavním vstupem

se v pravoúhlém pískovcovém ostění nachází litinový rohanský erb.

Po obvodu zdí kostela nalezneme druhotně umístěné kamenné náhrobky

z 19. století. Jedná se o funerální památky ze starého hřbitova zrušeného

v roce 1851. Náhrobky jsou níže popisovány od jižní stěny lodi kostela

proti směru hodinových ručiček.

Klasicistní náhrobek Maxmiliana Bosaka zesnulého roku 1836 se nachází

jako první u jižní stěny lodi kostela. Hranolovitý kamenný blok spočívá

na odstupňovaném soklu, který je završen profi lovanou zalomenou

římsou s palmetovým dekorem. Podstavec vyplňují dvě obdélná pole,

z nichž levé nese nápis: „Denkmahl / kindlicher Liebe / gewidmet dem, / am 14ten Jäner 1777 geborenen / am 16ten Jäner 1836 gestorbenen _ / MAXMILIAN BOSAK / von seiner tiefbetrübten Gattin / und Kindern / Einst wenn ängstlich und mit Beben / Todte aus dem Grab zum Leben / Auferstehn; / [.]atz aus Gott [..] Deinem Throne / Schön geschmückt mit Tugendkrone / Wiedersehn!“. Nad nápisovými poli je vytesán motiv

palmové ratolesti s křížem a knihou. Podstavec původně vrcholil křížem

s reliéfem Božího oka.

Náhrobek Johanna Stepfana Millera a jeho manželky Caecelie je umístěn

jako druhý u jižní zdi lodi kostela. Na dvou kamenných stupních spočívá

obdélná deska se dvěma nápisovými medailony pod baldachýnem,

mezi nimiž je zobrazena makovice. Náhrobek uzavírá římsa s rostlinnou

ornamentikou. Památka původně vrcholila latinským křížem s drapérií

a vavřínovým věncem. Nápisy v oválech informují: „[---] Andenken / der am [---] geborenen / und am [..] Maiso[..] gestorbenen / Johann Stepham Miller / und dessen / [am] 23. Nov: 1777 gebornen und / [---] Aug: 1827 gestorbenen / Ehegattin Caecilia / [---] von ihrem Sohn / Franz [---]“ a „Uns Allen [---] / Uns ist ein[---] gefallen / Wir dulden, leiden, hoffen und ergehn / Doch [---]t die Tugendkrone [---] Herzen / Dann gibt Er [---] Schmerzen / Der Glaube an im [---]“.

Náhrobek, který nese patrně jména Ignaze Baumherra a jeho manželky

Elisabeth a rok 1834 u jednoho ze zemřelých, se nachází jako třetí při

jižní zdi kostela. Na dvou stupních je vztyčena obdélná stéla, která nese

dvě nápisová pole ve tvaru lomených oblouků s nápisy: „Hier ruht / IGNAZ BAUM[HERR] / [---] / [---] / [---] 183[.] [---] / [---] / [---] Gattin [---] / ELISABETH [---] CHIRCH / gestorben am 3. October / 1834. / im 30te Jahre ihres Lebens.“ a „[---]eitet nicht [---] / Einsam an der Eltern [---] / [---] / [---] / [---] / [---] trägt den / Ge[…] an dem engen Heimats thor / [---].“ Ve cviklech mezi nápisovými poli je vytesána rostlinná

ornamentika. Náhrobek vrcholí křížem s drapérií a vavřínovým věncem.

Náhrobek manželů Ignaze a Johanny Pichlerových se nachází jako

čtvrtý u jižní zdi lodi kostela. Na dvou schodišťových stupních stojí

na odstupňovaném soklu hranolovitý blok, který nese nápisové

pole. Podstavec vrcholí římsou s vejcovcem a nárožními akroteriemi.

Nad římsou se nachází pravděpodobně symbol boha Merkura.

Na odstupňovaném nástavci stojí patrně tumba, o kterou se zprava opírá

socha plačky oděné v bohatě řasený šat. Z levé strany je přiložena kotva

s drapérií. V nápisových rámech se dozvídáme: „Ignaz Pichler / bürgerl. Webermeister / aus Liebenau / [---] / [---] / [---] / [---] / [---] / [---] hat genommen / [---] voll Huld v. Mild. / [---] immer / im ewig goldnen Frühlingsschimer.“ a „Hier / ruhet die [---] / [---] / Johanna Pichler / Sie [---] / am 29ten November 1840. / im [..]ten Lebensjahre / [---] / [---] Mutter sang sie [..]eder / Sie ging als Mensch [---] / Als Engel liehrt sie wieder. / Sie ist vorangegangen _ / Den Gatten zu empfängen.“.

Barokní náhrobek Anny Rosiny Fünkeßové z roku 1763 je zasazen

jako pátý do zdi jižní předsíně stavby. Na drobném soklu stojí obdélná

segmentově zakončená stéla. Ústřední motiv tvoří reliéf ukřižovaného

Krista na pahorku. Po stranách dříku kříže se štítkem s titulaturou:

„İN / Rİ“ jsou vytesány nápisy a nad jeho rameny se nachází bohatá


OKRES LIBEREC

rostlinná ornamentika doplněná spirálovitě stáčenou páskou. U paty kříže

nalezneme symbol lebky se zkříženými hnáty. Nápis obsahuje: „Allhier / Lieget und Ruhet / Anna Rosina / deß Herrn Joseph / Fünkeß gewesene / Ehe = gattin Freye / Person uon bržech / Alt Z6 Jahr.“ a „welchein / Herrn uerschieden / Ist den 7. Febru// /// ary, graben / den 10. Anno / 1763. Gott gab / ihr die [---] Ru// / he Amen“. Spodní část

stély doplňují dva prázdné rámce s vykrajovanými rohy.

Litinový náhrobek nesoucí jména August Georg Khittel a Maria Anna

Duchek a roky 1831, či 1841 se nachází jako šestý u vnější zdi lodi.

Obdélnou desku na stupni završuje tympanon s odstupňovaným

malým nástavcem pro vrcholovou nám dnes neznámou ozdobu. Na

desce pod ornamentálním rozvilinovým pásem se nachází nápis:

„Hier ruhen im Herrn / AUGUST GEORG KHITTEL / MAGISTER CHIRURGIAE /geboren 24. April 1768 / gestorben 4. July 1841. / und dessen Ehegattin / MARIA ANNA, / geborne / DUCHEK / geboren 27. November 1767 / gestorben 24. July 1831. / Sit illis terra levis!“.

Náhrobek Karoliny Worrelové se nachází jako sedmý při jižní zdi

presbytáře. Na dvou schodišťových stupních stojí nízký sokl zakončený

ustupující římsou. Na tu dosedá dřík se dvěma nápisovými medailony,

nad kterými je ze třech míst svěšena drapérie. Mezi medailony vidíme

reliéfně zobrazenou makovici. Podstavec uzavírá římsa s geometrickým

motivem a rostlinnou ornamentikou. Náhrobek vrcholí vysokým latinským

křížem s vavřínovým věncem a drapérií. Kříž překrývá kotva a důtky.

Oválné medailony nesou nápisy: „Hier ruht / Karolina Worrel. / gebohren am 15ten Aprill 1801, / gestorben am [..] März 1843. / Ruhe hier in kühler Grabesbüsse / Theuere Gattin, ruhe sanft und leicht. / Edel waren Deine Mutter Triebe / Dein Herz war wahrer Zeitlichkeit. / Thränen sind der Dank für Deine Liebe / Deine Wert leist Einvergäszlichkeit _ / Traurig höffend steh´n wir an deiner Gruft! / Bis Gott mich und Deine Kinder ruhet! / Sanft Ruhe Deine Asche!“.

Náhrobní stéla Stephana Dittricha z roku 1836 se nachází jako osmá

u vnější zdi presbytáře. Na schodišťový stupeň dosedá vysoký podstavec

rozčleněný do tří obdélných odstupňovaných částí. Ve druhé části je

obdélné vpadlé pole s nápisem, pod nímž visí drapérie přichycená

dvěma kolíky. Na horní části podstavce se nachází reliéf olistěné

ratolesti a důtek, kolem kterých se ovíjí páska. Celý podstavec zakončuje

profi lovaná římsa s vejcovcem, na kterou dosedá trojúhelný fronton

s Božím okem a nárožními akroteriemi. Prostý nástavec nesl původně

vrcholovou plastiku vázy s drapérií. Nápis má toto znění: „Erinnerung / an / Stephan Dittrich / den [---] bürgerlichen Fiebermeister / geboren am 26. December 1773. / gestorben am 20. Aprill 1836. / Dem [---]gen Lohn / V[---]gt der Gotessohn. / [---] das Grab ge[…]gen / [---]ergen / [---] uns [---] / [---] / [---]“.

Náhrobek obchodníka Johanna Blaschka a jeho ženy Marie Anny stojí

jako devátý u západní zdi sakristie a skládá se ze dvou kamenných

bloků. Na dvou schodišťových stupních spočívá obdélný podstavec

s římsou, vpadlým nápisovým polem a medailonem. Nad ním je svěšena

ze třech míst drapérie. Nástavec uzavírá nízký trojúhelný štít s nárožními

akroteriemi. Náhrobek původně vrcholil nám dnes neznámou plastikou.

Nápisy na desce a v medailonu informují: „Hier / ruhet im Frieden / Johann Blaschka“ a „bürgerlicher Handelsmann / aus Liebenau, geb. d. 24. Juni 1776, / gestorb. d. 30. Novemb. 1812 / und / Maria Anna Blaschka / geb. Dressler aus Gablonz, geb. / d. 20. Sebr. 1777. gestorb. d. 4. / August 1810.“

a „Sie haben vertauscht die [..]ürme / des Lebens mit dem [---] / Frieden des Himmels, sind [---] gesunken, / e Schöpfer an das / Herz deiner unendlichen Liebe“.

Litinová stéla Marie Anny Unger je postavená jako desátá k severní stěně

kostela. Na dvou stupních spočívá sokl ukončený ustupující římsou,

na kterou dosedá plochá obdélná stéla. Ta nese obdélné vpadlé pole

s nápisem, který nelze kvůli poškození v dolním rohu a korozi přečíst.

Podstavec zakončuje bohatě profi lovaná římsa, jež vynáší nástavec

pro v současnosti chybějící vázu s drapérií.

Náhrobek vojenského typu je umístěný jako jedenáctý u severní stěny

lodi kostela sv. Prokopa. Na vysoký kvadratický sokl původně dosedal

kanelovaný sloup s helmicí. Podstavec zdobí po obvodu nápisových polí

jemné voluty, které se objevují ze všech stran hranolu. Pod římsou se vine

zubořez. Náhrobek se v současné době nachází v torzovitém stavu.

Z nápisu jsou čitelné pouze útržky. (mo, zš)




kaple Hřbitovní kaple pocházející z počátku 18. století se nachází při ohradní

zdi, z čelního pohledu vlevo od vstupu do areálu kostela.

Zděná stavba postavená na segmentově zakončeném čtvercovém

půdorysu má valbovou střechu krytou břidlicí s centrálně umístěným

plechovým sanktusníkem. Průčelí s hladkými omítkami člení segmentově

zaklenutá okna v pískovcových ostěních. Vstup je umístěn na západním

průčelí. Tvoří jej dvoukřídlé dveře rámové konstrukce vsazené

v pískovcovém pravoúhlém ostění s barokní profi lací. (mo)

socha sv. Petra Pískovcová socha sv. Petra z roku 1754 se nachází z čelního pohledu

vlevo u schodiště vedoucího do areálu kostela.

Na nízký profi lovaný sokl navazuje mírně zaoblený kvadratický dřík

s volutami po stranách. Na jeho východní straně je v zrcadle umístěn

tesaný nápis s chronogramem: „NUNCEXCEL / SE PİOS VOTİVOS / PASCİTO CİVES / SCLVİTO VİNCLA / REİS GAUDİA / PANDEPOLİ“.

Poměrně nízkou hlavici podstavce zdobí reliéf mušle pod zaoblením

profi lované římsy. Samotná socha v mírně podživotní velikosti spočívá na

nízkém nástavci. Barokně ztvárněný prostovlasý světec s plnovousem a

paprsčitou pozlacenou svatozáří drží v pravé zdvižené ruce pozlacený klíč

a v levé ruce zavřenou knihu. (mo)

socha sv. Pavla Pískovcová socha sv. Pavla pocházející také z roku 1754 se nalézá

z čelního pohledu vpravo u schodiště vedoucího do areálu kostela.

Na nízkém profi lovaném soklu spočívá zaoblený kvadratický dřík

rozšířený volutami po stranách. Na jeho východní straně se v zrcadle

nachází tesaný nápis s chronogramem: „VOTİSL İVE / TUOS STİPATO / PAULECLİENTES / EXMERİTİSqVE / TUİS GRATİAPRO / VENİAT“. Nízkou

hlavici zdobí reliéf mušle umístěný pod zaoblením profi lované římsy.

Socha světce v mírně podživotní velikosti stojí v kontrapostu levé nohy

na nízkém nástavci. Barokně ztvárněný prostovlasý světec s plnovousem,

paprsčitou pozlacenou svatozáří a pozlaceným mečem ukazuje pravou

rukou do rozevřené knihy. (mo)

socha sv. Jana Nepomuckého Socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1733, kterou nechal zřídit hodkovický

duchovní Ferdinand Knobloch, se nachází jižně od kostela při zdi nového

hřbitova.

Na profi lovaném soklu stojí kvadratický dřík s tesaným nápisem v zrcadle

na jihovýchodní straně: „STATVA İSTA / HONORI&VENE: / :RATIONI DIVI / IOANNIS CON: / :FESSORIS VIR: / :GINIS MARTŸ. / :RISERECTA / A / FERDİNANDO / KNOBLOCH / P:T: CURATOLI: / :BENAVIENSI.“. Na dřík

navazuje profi lovaná hlavice s výrazným přesahem římsy. Vysoký

nástavec nese sochu světce v mírně podživotní velikosti znázorněnou

v kontrapostu levé nohy. Jeho hlava se naklání k pravé ruce, ve které drží

pozlacený krucifi x. V levé ruce drží kvadrátek a pozlacenou ratolest.

Světec s plnovousem a pozlacenou svatozáří s pěti hvězdami je oblečen

v kanovnickém rouchu. (mo)



OKRES LIBEREC

ohradní zeď kostela Ohradní zeď v současné době dochovaná v torzálním stavu vymezovala

starý hřbitov situovaný kolem kostela.

Zeď je vystavěná z částečně opracovaných pískovcových kvádrů

doplněných drobnějšími lomovými kameny. Její stav vykazuje četné

poruchy, kompaktněji se dochovala pouze v západní části bývalého

hřbitova. (mo)

nový hřbitov Nový hřbitov založený v polovině 19. století se rozprostírá jihozápadně

od kostela.

Na hřbitově se nacházejí dvě dominantní stavby. Novogotická

pohřební kaple na čtvercovém půdorysu s kupolovitou střechou

je umístěna při ohradní zdi v jihovýchodní části hřbitova. Druhá

tentokrát secesní opět zastřešená kupolí stojí uprostřed ohradní zdi

v severovýchodní části hřbitova. Mezi náhrobky nalezneme řadu

kvalitních a monumentálních kamenosochařských děl pocházejících

převážně z 19. století. (mo)

náhrobek rodiny SpietschkovýchMonumentální pískovcový náhrobek sklářské rodiny Spietschkových z roku

1855 od sochaře Josefa Maxe se nachází při severozápadní zdi hřbitova.

Na obdélnou podestu s nízkým stupněm navazuje ústřední hranolový

podstavec pro sochu žehnajícího Ježíše Krista. Postava se svatozáří ve

splývavém šatu sedí na trůnu s pravou nohou na stupínku a pravou rukou

v žehnajícím gestu. Levá ruka spočívá na hrudi. Podstavec zakončuje

profi lovaná římsa, pod kterou se vine reliéfní pás trojlistů a jednoduché

motto: „Liebet einander, wie ich euch geliebt habe.“. Podstavec

obsahuje ve vpadlém poli další dedikační nápis: „Hier / erwartet seine / Auserlichung / Vincenz Spietschka / Glasfabrikant / geb: den 17ten Juni 1800 / gest: den 7ten Februar / 1854“ a pod ním: „Familie Spietschka“.

U paty podstavce sedí personifi kovaná postava anděla s vavřínovým

věncem opírající se o troubu. Ženská alegorie Víry se symbolem kotvy

drží pamětní desku s věncem a nápisem: „Unsere Seele / harret auf den Herrn / er ist unsere / Zuversicht und Schild“. Ve třech hranolových

částech podesty jsou vpadlé obdélné plochy pokryté nápisem

s životopisnými daty členů rodu: „Theodor Spietschka / Glasfabrikant / geb. 24. Aug. 1833 / gest. 5. Mai 1871.“ a „Rosalia Spietschka /geb. Schultes / geb. 14. April 1807 / gest. 14. Nov. 1866.“ a „Marie Spietschka / geb. Blaschka, / geb. 13. Nov. 1842 / gest. 14. Jänner 1916.“. Mezi postavami se nachází nápisová plocha s textem: „Vincenz Spietschka / geb. 21 Dez. 1861, / gest. 28. Juli 1930.“. Nízký plint sedícího

Ježíše je signován autorem: „Joseph Max inv. et fec. / Pragae 1855.“. (zš)

náhrobek Vinzenze a Marie SpietschkovýchNáhrobek Vinzenze a Marie Spietschkových z roku 1847 se nachází

při severozápadní hřbitovní zdi a je také dílem sochaře Josefa Maxe.

Na nízkém stupni spočívá kvadratický podstavec s vpadlým nápisovým

polem a pásem trojlistů pod římsou. Na navazujícím nízkém plintu

je umístěna socha sedícího anděla držícího palmovou ratolest a pamětní

desku s nečitelným nápisem. Nápisové pole podstavce pokrývá nápis:

„Vinzenz Spietschka / Bürger und Lohgärbermeister in Liebenau / geboren am 29. May 1763, / gestorben am 15. August 1814. / Maria Anna Spietschka / geborene Khittel / geboren am 5. August 1765 / gestorben am 2. November 1841.“. Na autorství náhrobku poukazuje drobná

signatura na plintu sochy, kde se uvádí: „Joseph Max / Pragae“. (zš)




křížKříž z roku 1860 stojí ve střední části nového hřbitova, jihozápadně

od kostela.

Památku tvoří čtyřboký sokl, který nese vysoký latinský kříž s litinovým

korpusem ukřižovaného Krista. Na dvou kamenných stupních stojí

podstavec kříže, který je pojednán jako gotizující architektonický prvek.

Ke všem čtyřem nárožím přiléhají pilíře, které vrcholí křížovými kytkami.

Každou stranu podstavce vyplňuje nika, nad níž se nachází bohatá

plastická dekorace. Na přední straně podstavce čteme znění biblického

citátu: „Ich bin die / Auferstehung / und das Leben. / Wer an mich glaubt, / der wird leben / Wenn er auch gestor= / ben ist. Gen. [---] II. v. 23 / Já jsem wzkří= / šení i žiwot. Kdo / wěří we mne, byl / také umřel, žiw / bude. [---] Jan II. w. 25“. V dolní části zadní strany

podstavce je vytesaná datace: „1860“. Vlastní kříž nese v horní části

tabulku, která patrně obsahovala titulaturu. (jš)

ohradní zeď hřbitova Hřbitovní zeď obklopuje nový hřbitov na přibližně lichoběžníkovém

půdorysu.

Zeď z opracovaných pískovcových kvádrů má korunu vyskládanou

z pískovcových desek. Hlavní vstupní brána umístěná centrálně

v severovýchodní stěně naproti kostelu je osazená dvoukřídlými

kovanými vraty. Boční vstup s novodobou bránou nalezneme

v jihozápadním cípu zdi. (mo)

radnice čp. 1ÚSKP ČR č. rejstříku 10790/5–5637

s p. č. 254

Nová budova radnice čp. 1 byla postavena po velkém požáru města

v letech 1811–1812 dle plánů stavitele Josefa Arnolda († 1811) z Liberce.

Roku 1889 prošel objekt zásadní přestavbou podle návrhu stavitele

Franze Wildeho z Broumova, jehož zásluhou dostal současnou

novorenesanční podobu. Radnici nalezneme na severozápadní straně

náměstí, při nároží s Libereckou ulicí. Objekt je součástí městské

památkové zóny.

Patrová zděná budova je postavena na obdélném půdorysu se čtvercovou

věží, která mírně předstupuje před severovýchodní průčelí. Sedlovou

střechu radnice včetně jehlancové střechy věže kryjí měděné šablony.

Střechu po stranách doplňuje řada vikýřů s jehlancovými stříškami.

Jednotlivá průčelí člení nárožní armování, přízemní bosáže a štukové

okenní šambrány se suprafenestrami. Průběžné profi lované římsy

opticky oddělují jednotlivá podlaží. Objekt je přístupný z jihovýchodního

průčelí. Půlkruhově zakončený vstup umístěný ve spodní části věže

je osazen dvoukřídlými částečně prosklenými dveřmi. V ose nad vchodem

nalezneme balkón s kovaným zábradlím. Průčelí nad korunní římsou

vrcholí dvěma bohatě členěnými volutovými štíty umístěnými po stranách

věže. Severozápadní průčelí zakončuje velký volutový štít. (mo) Ressel 1903–1905, s. 400; Kühn 1934, s. 173; Frinta 1949, s. 14; UPČ I, 1977, s. 390;

Kibic 1988, s. 119; Kuča 1997, s. 99; Fišar 2001, s. 29–30.



OKRES LIBEREC

dům če. 11 se stodolouÚSKP ČR č. rejstříku 10792/5–5638

s p. č. 3707, 3726

Dům če. 11 z první poloviny 19. století leží mimo souvislou zástavbu

města, jihovýchodně od Záskalí.

Přízemní dům půdorysu písmene T kryje sedlová střecha s eternitovými

šablonami. Celoroubený objekt má klasickou trojdílnou dispozici.

Ke komorovému dílu přiléhají z obou stran kolmé přístavby

stodoly a zděného chléva. Sedlové střechy přístaveb přisedají

na střechu obytného domu v nestejné hřebenové výšce. Vstup

do síně na jihozápadním průčelí chrání menší bedněné zádveří.

Na severovýchodním průčelí nalezneme vystupující blok pece. Nad ním

je na střeše umístěný seníkový vikýř se sedlovým zastřešením. Všechny

štíty pokrývá jednoduché svislé bednění. Pouze štít nad světnicí osazený

dvěma okny člení dvojice vodorovných polí. Horní pole je osazeno

klasovitým deštěním a spodní pole vodorovným bedněním, přičemž

dolní konce prken zdobí listová profi lace. (mo)


s p. č. 824

Roubený dům če. 24 z první poloviny 19. století stojí severovýchodně

od náměstí, ve Sportovní ulici. Dům je součástí městské památkové zóny.

Částečně roubený přízemní objekt obdélného půdorysu kryje sedlová

střecha s plechovými šablonami. Na roubenou světnici navazuje síň

a zděná komora. Půdorys rozšiřuje obdélná přístavba na západním

průčelí a garáž přimykající se k severnímu průčelí. Vstup s dřevěným

ostěním je osazen dvoukřídlými profi lovanými dveřmi rámové konstrukce.

Jednotlivé okenní otvory lemují jednoduché šambrány a vyřezávané

parapety. Jižní štít pokrývá jednoduché svislé bednění z úzkých palubek,

které na severním štítě doplňují krycí lišty. (mo)


na p. č. 902

Dům čp. 32 se secesními prvky postavený na přelomu 19. a 20. století

stojí v Liberecké ulici, v blízkosti křižovatky s ulicí Mánesovou. Objekt

je součástí městské památkové zóny.

Zděný patrový dům má nastavené polopatro vložené do půdního prostoru.

Půdorys ve tvaru písmene L rozšiřuje na jihozápadním průčelí mělký

schodišťový rizalit. Na hlavní sedlovou střechu krytou eternitem kolmo

navazuje polovalbová střecha půdní nástavby. Jednotlivá průčelí opatřená

hladkými omítkami jsou členěna plastickými dekory. Ty se uplatňují

převážně na severovýchodním průčelí. Okenní otvory lemují secesně

tvarované šambrány a v ose štítu polopatra nalezneme bohatý fl orální

vlys. Fasádu horizontálně dělí průběžné římsy, které korespondují

s režnou podezdívkou. Na štítu polopatra obráceného do ulice

se uplatňuje zdobný motiv imitace hrázdění. Vstup do budovy umístěný

ve schodišťovém rizalitu kryje pultová střecha vynášená profi lovanými

dřevěnými sloupky. (mo)





s p. č. 525/1, 525/2

Dům čp. 40 z počátku 20. století nalezneme severozápadně od náměstí,

v Liberecké ulici. Objekt je součástí městské památkové zóny.

Dvoupatrový zděný dům postavený na obdélném půdorysu kryje téměř

rovná střecha. Stavba je propojena s vedlejším objektem čp. 41. Jednotlivá

průčelí opatřená hladkými omítkami člení bosáže a průběžné římsy.

Dekory s prvky geometrické secese se uplatňují v okenních šambránách

a ve štukových vlysech nad okny v přízemí. Severovýchodnímu průčelí

obrácenému k hlavní komunikaci dominuje v druhém patře nasazený

nárožní polygonální arkýř zakončený jehlancovou střechou. K dvornímu

průčelí přiléhá schodišťový rizalit s vchodem osazeným dvoukřídlými

dveřmi rámové konstrukce. Ke schodišťovému rizalitu se v minulosti

přimykal i záchodový rizalit, který se do dnešní doby dochoval pouze

v prvním patře. Na dvorním průčelí nalezneme také trojdílná vrata vedoucí

do někdejší dílny. (mo)


s p. č. 524, 526

Dům čp. 41 s přilehlým výrobním objektem nechala v roce 1897 postavit

tiskařská fi rma Mertel a Wilde. Nalezneme jej v městské památkové zóně

na nároží Liberecké ulice a úzké odbočky vedoucí ke kostelu.

Zděná patrová historizující stavba na půdorysu písmene L s nízkou

valbovou střechou je rozdělena na správní budovu situovanou podélně

k hlavní komunikaci a na ni kolmo navazující výrobní část. Správní budově

zvýšené o nástavbu polopatra dominuje nárožní lodžie. Jednotlivá průčelí

opatřená hladkou omítkou nesou bohatou štukovou výzdobu provedenou

převážně v novorenesančním duchu. Okenní otvory se suprafenestrami

doprovází na severovýchodním průčelí nápisová kartuše s letopočtem:

„18 97“. Polopatro zvýrazňuje průběžný sgrafi tový pás. Obdobné

zjednodušené dekory se uplatňují i na jihovýchodním průčelí výrobního

křídla, které je kryté rovnou střechou. (mo)

Ressel 1903–1905, s. 393 a 404.


na p. č. 257

Původně klasicistní dům čp. 51 z počátku 19. století prošel na jeho konci

novorenesanční přestavbou. Objekt, který je součástí městské památkové

zóny, nalezneme při západním rohu Masarykova náměstí.

Zděný patrový dům se sedlovou střechou stojí na dlouhé obdélné

k náměstí kolmé parcele. Střechu s vláknocementovou krytinou doplňují

střešní okna. Hlavní jihovýchodní průčelí zakončuje dvoupatrový

volutový štít. Ten dále zdobí pilastry v jónském řádu, které vynášejí kladí

s obdélným nástavcem se segmentovým zakončením vyplněným reliéfem

mušle. Samotné průčelí člení průběžné římsy a nárožní bosáže. Okenní

otvory zvýrazňují štukové suprafenestry a parapetní výplně. Členění

fasády přízemí, kde nalezneme dvojici výkladců a vchod do obchodu,

je v současné době nevhodně zjednodušeno. Výkladce a dveře

doplňují kovové rolety z konce 19. století. Půdorys domu prodlužuje

v severozápadním směru přízemní dvorní přístavba. (mo)


na p. č. 54

Dům čp. 125 z konce 18. století se nachází severovýchodně od kostela

sv. Prokopa, v Růžové ulici. Objekt stojí v těsné blízkosti bývalé márnice

a je součástí městské památkové zóny.

Patrový zděný dům se sedlovou střechou stojí na obdélném

půdorysu. Střecha s nestejnoměrným sklonem je pokryta asfaltovým

šindelem. Prostor podkroví prosvětluje čtveřice sedlových vikýřů

nad severovýchodním podélným průčelím, které se obrací do ulice.

Průčelí s hladkými fasádami člení jednoduché lizénové rámce tmavšího

odstínu. Hlavní vstup umístěný na severovýchodním průčelí je osazen

bohatě profi lovanými dvoukřídlými dveřmi. Skleněné výplně umístěné

v horní části dveří chrání kované mříže. Vstup rámuje v omítce naznačené

ostění s uchy a okna rámují jednoduché šambrány. (mo) Frinta 1949, s. 20.



OKRES LIBEREC


s p. č. 710/1 a 710/2 (bez stavby)

Klasicistní dům čp. 182 z roku 1792 stojí v Pražské ulici, jihovýchodně

od náměstí. Objekt je součástí městské památkové zóny.

Zděný patrový dům zhruba obdélného půdorysu se zaoblenými nárožími

kryje mansardová eternitová střecha. Půdorys je na severovýchodní

straně rozšířen částečně zděnou přízemní přístavbou. Průčelí člení

hladké lizénové pásy střídané plochami hrubé omítky tmavého odstínu

a v přízemí pásová bosáž. Nad okny vidíme řadu štukových festonů s další

dekorací. Na jihozápadním průčelí se nachází vchod umístěný v obloukem

zakončeném pískovcovém portálu s klenákem, na kterém nalezneme

tesaný letopočet a domovní číslo: „1792 / N. 123“. Portál je osazen

dvoukřídlými prosklenými dveřmi rámové konstrukce. Profi lované dveře

mají bohatou výzdobu v podobě kovaných mříží a vyřezávané mušle

nadsvětlíku. (mo)Kühn 1934, s. 173–174.

dům čp. 216ÚSKP ČR č. rejstříku 10692 /5–5627

na p. č. 488

Klasicistní dům čp. 216 z počátku 19. století postavený na místě staršího

objektu se nachází v severním nároží náměstí. Objekt je součástí městské

památkové zóny.

Patrový zděný dům obdélného půdorysu kryje mansardová střecha se štíty

vyskládaná plechovými šablonami. Půdorys domu rozšiřují přízemní

přístavby přimykající se k severovýchodnímu průčelí. Z původního

členění fasád, které jsou v dnešní době opatřeny zelenkavým nátěrem,

se dochovaly pouze jednoduché římsy a na jihozápadním průčelí dvojice

lizén. Pravoúhlé okenní a dveřní otvory byly v nedávné minulosti osazeny

utilitárními výplněmi. Dům spojuje se sousedním objektem úzký krček,

který se do náměstí obrací secesně zdobeným průčelím zakončeným

obloučkově tvarovaným štítem. V současné době zde nalezneme nově

zbudovaný vchod pocházející z období přestavby domu na pobočku

banky, která zde sídlí od počátku 90. let 20. století. (mo)

dům čp. 217 s bránouÚSKP ČR č. rejstříku 11038/5–5697

s p. č. 253 a na p. č. 254

Reprezentativní dům čp. 217 s bohatě zdobenou bránou se nachází

při severním rohu Masarykova náměstí, v těsné blízkosti radnice.

Objekt je součástí městské památkové zóny. Původní klasicistní stavba

z počátku 19. století prošla na jeho konci historizují přestavbou ve stylu

saské renesance.

Patrový zděný dům půdorysu písmene L kryje sedlová střecha s plechovou

krytinou. Po stranách střechu doplňuje řada pultových vikýřů. Hlavní

jihovýchodní průčelí se obrací do náměstí. Nárožní mělký vstupní rizalit

vrcholí odstupňovaným vysokým štítem. Vstup rámuje portál se štukovou

výzdobou a výklenkovými sedátky po stranách. Monumentalitu vstupu

dotvářejí dvoukřídlé dveře ve shodném slohovém ztvárnění. V ploše

vstupního průčelí se uplatňuje bohatá štuková výzdoba v podobě

okenních šambrán, průběžných říms a plastických vlysů. Zbylá průčelí

jsou řešena obdobně, avšak méně zdobně.

Novorenesačně ztvárněná brána propojuje jižní průčelí domu

s budovou radnice. Zděnou hladce omítnutou bránu zakončuje obdélný

středový nástavec s profi lovanou římsou a valbovým plechovým

zastřešením. Samotný půlkruhově zakončený otvor lemuje štuková

šambrána s naznačeným klenákem, který doplňují festony a reliéf mušle.

Kovaná dvoukřídlá vrata ve spodní části opatřená plechovými pláty

dekoruje v horní části fl orálně zdobená mříž. (mo)





na p. č. 681

Barokní objekt čp. 318 s přístavbou z první poloviny 20. století se nachází

jihovýchodně od náměstí, v Pražské ulici.

Patrový zděný dům obdélného půdorysu, který rozšiřuje podélná

přístavba, kryje sedlová střecha s vláknocementovými šablonami. Průčelí

jsou kromě nízké podezdívky z pískovcových kvádrů opatřena hrubší

cementovou omítkou. Hlavní vchod na severovýchodním uličním průčelí

tvoří novodobé rámové dveře umístěné v pískovcovém ostění s uchy

a kapkami. Obdobně ztvárněná jsou i pískovcová ostění většiny okenních

otvorů. Jihovýchodní štít je pobitý svislým bedněním, severozápadní štít

pokrývají ozdobně seskládané eternitové a břidlicové šablony. Patrová

přístavba s rovnou střechou přiléhající k jihozápadnímu průčelí sloužila

patrně jako dílna. Na jejím jihozápadním průčelí nalezneme pětici

pískovcových opěráků. (mo)


na p. č. 3699

Dům čp. 342 pocházející pravděpodobně z první poloviny 19. století

nalezneme mimo zástavbu města jihovýchodně od Záskalí.

Přízemní roubený objekt vytváří spolu s mladší kolmo stojící stodolou

půdorys písmene L. Stavba se svým západním okapovým průčelím

obrací k místní komunikaci. Sedlovou střechu domu kryjí eternitové

šablony. V trojdílné dispozici navazuje na roubenou světnici průchozí síň

a komorový díl. Vstupy síně lemované trámkovým ostěním jsou osazeny

jednoduchými svlakovými dveřmi. Okna lemují zdobně vyřezávané

šambrány. U vstupu na jižním průčelí prochází roubením obílená vyzdívka

bloku pece. Dispozici domu v severním směru rozšiřuje mladší zděný

chlév. Na něj přiléhá od severu další přístavba, která stavbu spojuje

se stodolou vyzděnou z cihel a krytou sedlovou střechou s cementovými

taškami. Stodola osazená prkennými vraty má bedněné štíty

a polopatro. (mo)

pivovar čp. 422ÚSKP č. rejstříku 11819/5–5802

s p. č. 1051

Nový pivovar čp. 422 postavený roku 1899 pro pivovarníka Wilhelma

Swobodu leží při levém břehu Mohelky severovýchodně od středu města.

Pivovar tvoří zděný objekt uskupený na půdorysu písmene U. Centrální

část zaujímá správní dvoupatrová budova, ke které z jihu a severu

kolmo přiléhají mírně předstupující výrobní křídla. Pivovar doplňují další

nepravidelně rozmístěné provozní přístavby. Západní průčelí správní

budovy členěné pilastry a bosáží nese bohaté štukové dekory provedené

v historizujícím stylu s prvky nastupující secese. Výzdobu průčelí

doplňují dva malované nápisy s vročením: „AnnO“ a „1899“. Na fasádách

provozních křídel nalezneme jednodušší členění v podobě pilastrů

a lizénových rámců. Hlavní budovy zastřešují nízké sedlové plechové

střechy s vaznicovými přesahy nad štíty. Prostor hvozdu v severním křídle

pak odvětrává hřebenová ventilace se sedlovým zastřešením. (mo)

Ressel 1903–1905, s. 404 a 408.

vodojemÚSKP č. rejstříku 11818/5–5801

s p. č. 2984, 2985

Vodojem se nachází na vrcholu odkrytého výběhu pískovcové skály

při severním okraji města, na pravé straně silnice vedoucí do Záskalí.

Stavba vodojemu byla zahájena roku 1887 a voda z něj byla přiváděna

do městských domů, hydrantů a kašny na náměstí. Vodojem o obsahu tři

tisíce hektolitrů napájí pramen z Javorníku a nedaleká artézská studna.

Z vnějšího pohledu se vodojem projevuje jako do terénu zapuštěná

drobná stavba z režného cihelného zdiva. Základ tvoří stupňovitá opěrná

zeď vizuálně oddělující vnější stavbu od terénu. Na zeď navazuje samotná

kubická stavba zakončená mohutnou pískovcovou římsou s tesanou

datací: „MDCCCLXXXVII.“. Nad římsou se nachází pískovcový znak

města Hodkovic nad Mohelkou. Severnímu průčelí dominuje podlouhlé

trojdílné okno s luxfery lemované pískovcovým ostěním. Interiér

je přístupný plechovými dveřmi na západního průčelí. (mo)Ressel 1903–1905, s. 408.



OKRES LIBEREC

kaplička sv. AntonínaÚSKP ČR č. rejstříku 12733/5–5557

na p. č. 3303

Kaplička sv. Antonína stojí na západní straně údolí řeky Mohelky,

na severovýchodním okraji města, v centru rozptýlené zástavby. Kaplička

patrně z konce 18. století zřízena Antonínem Brožem stojí v jihovýchodním

koutě zahrady u domu če. 340.

Drobná kamenná stavba čtvercového půdorysu s půlkruhovým závěrem

je hladce omítnutá. Kaple má sedlovou střechu krytou břidlicí. Všechna

nároží jsou opatřena mírně vystupujícími lizénami. Boční stěny kaple

prolamují úzká obdélná okna, uzavřená kovanými mřížemi. Hlavní průčelí

obrácené k přístupové cestě vrcholí segmentově zakončeným štítem.

Vstup a okna lemuje pravoúhlé ostění. (jš)

DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou.

křížová cesta s vrcholovou kaplíÚSKP č. rejstříku 12633/5–5549

na p. č. 626, 930, 931, 958, 959

Křížová cesta s dvanácti kapličkami zastavení a vrcholovou kaplí stojí

na vrchu Kalvárie situovaném západně od náměstí. První tři památkově

chráněné kapličky křížové cesty jsou rozestavěny od úpatí kopce

do mírného půloblouku, další pokračují rovně k vrcholu. Výstavbu křížové

cesty s devíti zastaveními inicioval hodkovický občan Franz Ignaz Planner,

který pro její zřízení a údržbu věnoval kus svého pozemku. S budováním

křížové cesty se započalo v roce 1818. Nová vyobrazení jednotlivých

zastavení byla pořízena v roce 1929. Po roce 1945 zůstala křížová cesta

bez zájmu a údržby. V 90. letech 20. století se podařilo opravit první tři

zastavení křížové cesty a vrcholovou kapli. Ostatní zastavení byla znovu

vystavěna a na vrcholu obnovena Kalvárie v podobě tří dřevěných křížů

s malovanými postavami Krista a lotrů. Nově vystavěné kapličky zastavení

jsou shodné bíle omítané se sedlovou segmentově ukončenou střechou

a půlkruhově zaklenutým vchodem uzavřeným kovanou mříží. DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou.

Kühn 1934, s. 168; Frinta 1949, s. 24–27; UPČ I, 1977, s. 390; Fišar 2001, s. 35–36;

Fišar 2003, s. 22–25.

kapličky křížové cesty I–IIIPrvní tři kapličky křížové cesty postavené mezi lety 1818–1820 se vinou

od úpatí kopce.

Drobné zděné stavby stojí na čtvercovém půdorysu, první z nich má navíc

polygonální závěr. Sedlové střechy kryjí šablony vyskládané z asfaltového

šindele. První a třetí kaplička je omítaná s nárožími dekorovanými

mírně vystupující pilastry s hranolovými hlavicemi nebo lizénami.

Druhá kaplička je vyzděna z neomítaných pískovcových kvádrů. Jejich

půlkruhově zakončené vstupy s vyznačeným klenákem v omítce uzavírá

kovaná mříž. V ose nad vstupem třetí stavby se nachází jednoduchý

v omítce provedený kříž. V prvních dvou kapličkách nalezneme vyobrazení

zastavení křížové cesty, a to Kristus Pán k smrti odsouzen a Kristus Pán

bere na sebe kříž. (jš,pš)

vrcholová kaplePatrně kapli Božího hrobu vybudovanou nadáním Franze Ignaze Plannera

mezi lety 1818–1820 stojí na vrcholu zalesněného kopce. V roce 1864

vyhořela a obnovena byla o tři roky později, v roce 1867.

Novogotickou stavbu obdélného půdorysu s půlkulatým závěrem kryje

sedlová střecha. Obvodové zdivo z kamenných kvádříků je na průčelní

straně odhalené, ostatní strany mají hladké omítky. V obou bočních zdech

se nachází v ose prolomené okno zakončené lomeným obloukem. Vnější

fasádu závěru kaple člení tři pilastry. Průčelní stěna má na obou nárožích

na koso přizděné opěrné pilíře. Vstupní portál s kamenným ostěním

je osazen dvoukřídlými dveřmi. Nade dveřmi se v lomeném oblouku

nachází čtyřtabulkové křížem členěné okno. Na trojúhelný štít nasedá

čtyřboká věžička, která na průčelní straně spočívá na třech konzolách. Její

sedlová střecha přechází v osmiboký sloup završený jehlanem s křížem.

V kamenném zdivu nad konzolami nalezneme tesanou dataci: „1867“.

Kapli zpřístupňuje schodiště o pěti stupních s podestou a kamennými

parapetními zídkami po obou stranách. (jš, pš)




sousoší Víry se sv. Janem a sv. PavlemÚSKP ČR č. rejstříku 17581/5–4286

na p. č. 916

Barokní sousoší bylo vztyčeno roku 1750 na vyvýšeném místě úzké

parcely při křižovatce ulic Liberecká a Komenského, na severním okraji

města. Sousoší nechala postavit představená augustiniánského kláštera

sv. Jakuba ve Vídni. Další dvě tématicky i kompozičně totožná díla byla její

zásluhou osazena i v Českém Dubu a v Osečné.

Pískovcové sousoší s centrální kompozicí personifi kace Víry,

kterou po stranách doplňují římští vojáci a mučedníci sv. Jan a sv. Pavel,

je posazené na mohutném bohatě členěném a architektonicky výrazně

pojatém podstavci. Ten tvoří tři propojené fundamenty pod jednotlivými

sochami. Nejhonosněji provedený centrální podstavec pod sochou

Víry charakterizuje zdobně provedený po stranách prolamovaným dřík

a hlavice se segmentovou římsou. Součástí čelní strany dříku je konzole

s parapetem na květiny či svíce. Po stranách v horní části nástavce

čteme rozdělenou dataci: „17“ a „50“. Krajní podstavce pod sochami

svatých mučedníků mají obdobné, avšak jednodušší provedení.

Skládají se z hranolového soklu, zužujícího se dříku s horními volutami

a hlavice zakončené profi lovanou římsou. Středová alegorická socha Víry

je vypodobněna jako ženská postava s rouškou přes oči klečící na skále

pod krucifi xem, po níž šlehají blesky jako znamení Boží přítomnosti.

Žena oběma rukama objímá krucifi x, z jehož druhé strany se nachází

vyobrazení chrámu se symbolem Božího oka v tympanonu. Z čelního

pohledu vpravo se nachází sv. Jan a vlevo sv. Pavel. Jako podnože

pro sochy slouží nástavce, na nichž jsou vytesána jména obou světců:

„S. IOANNES.“ a „S. PAULUS.“. Světci zobrazení ve vypjatých esovitě

prohnutých postojích jsou oděni ve vojenském splývavém rouchu. V rukou

drží zlacené meče. K sousoší vede šestnáctistupňové schodiště. (jš)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou; NPÚ ÚOP v Liberci,

RZ č. 26 a 579.

Kühn 1934, s. 169–170; Frinta 1949, s. 34; UPČ I, 1977, s. 390; Fišar 2001, s. 31.


na p. č. 251

Barokní sloup se sochou Panny Marie datovaný rokem 1710 je situovaný

na severozápadní straně hlavního náměstí a orientován směrem k jihu.

Autorem mariánské sochy a hlavice sloupu byl člen sochařské rodiny

Jelínků, zřejmě Martin Jelínek. Sochy světců a anděla, které ke sloupu

přibyly v průběhu let 1718–1728, jsou přisuzovány témuž sochaři.

Sloup je součástí městské památkové zóny.

Na kamenném čtvercovém piedestalu spočívá uprostřed na dvou stupních

čtvercového půdorysu hranolový fundament zakončený profi lovanou

římsou. Na čelní straně fundamentu se nachází nápisové pole

s nápisem s chronogramem: „HANC / MATRIDeI / offert PLEBS LIBENA / VIENSIS“. Kolem tohoto nápisového pole čteme nápis: „RENOVATUM DONIS MULIERUM ANNO MDCCCLXX.“. Vpravo vidíme další

nápis s chronogramem: „APESTE fAME / BeLLOetIN / CENDIOVIRgO / PIANOSERIPE“. Na levé straně se nachází další nápis s chronogramem:

„VIrGOPOtenS / fortIs CLeMens / PIAf IDeLIS / PROTEGeNOS“. Nápis

na zadní straně zní: „ANNO DOMİNİ / 1 . 7 . 10 . / Renowirt / 1832 / 1964 / 1994“. Na profi lované římse hranolového fundamentu je umístěn

štíhlý dřík s entazí zakončený korintskou hlavicí. Na hlavici sloupu

se nachází socha Panny Marie Immaculaty se svatozáří. Socha Panny

Marie v podživotní velikosti stojící se sepjatýma rukama na půlměsíci

je oděna v bohatě řasený šat. Sloup obklopuje balustráda tvořená

kuželkami a fundamenty, které nesou vlevo sochy sv. Václava, Anděla

Strážce a sv. Vojtěcha, vpravo sochy sv. Prokopa, sv. Jana Nepomuckého

a sv. Floriána. Balustrádu uzavírají na západní straně kovová vrátka. (jš)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou; NPÚ ÚOP v Liberci,

RZ č. 28, 43 a 604.

Kühn 1934, s. 169; Šorm - Krajča 1939, s. 113; Frinta 1949, s. 171–172; UPČ I, 1977,

s. 390; Fišar 2001, s. 30–31; Nejedlý - Zahradník 2003, s. 202–207.



OKRES LIBEREC

sloup se sochou Panny MarieÚSKP ČR č. rejstříku 23249/5–4291

na p. č. 3137

Pískovcový sloup se sochou Panny Marie pocházející pravděpodobně

z 18. století stojí vlevo nad silnicí vedoucí z Hodkovic na Záskalí. Tyčí se

na vyvýšenině u rozdvojení cest nad domem če. 35. Dnes zde nalezneme

kopii, originál památky je uložen v interiéru hodkovického kostela

sv. Prokopa.

Na kamenném stupni spočívá hranolový profi lovaný sokl, který přechází

v zúžený čtyřboký dřík. Všechny jeho strany zdobí vystupující zrcadla

s vytesanými nápisy. Jižní přední strana nese nápis: „[---] / Helige / Maria / bett für uns / [---] / [---]”. Na bočních stranách čteme:

„Endlich / wem ich sterbend / weine und / beschliefe / meinen Lauf, / Güfte Namen / o er ich / [---] dann / meine Seele / auf.“ a „Hilf, o / Jungfrau, daß / die Sünde / Jesum nie von / mir vertreit / und daß immer / ich ihn sind / der gehen / den Tronen / bleibt.“ Nápis na zadní

straně dříku informuje o pravděpodobném restaurování sochy: „[---]iet / Ignaz / Glaser / 1872.” Podle soupisu soch z roku 1836 se na dříku

původně nacházel nápis, který se do dnešních dnů nedochoval:

„[Mutter / Voller Gnadenblicke / Und o Jesu / Wahre Lust, / Ach verbleibt in / Meiner Brust / Wenn ich mich der Welt / entrücke.]“

Fundament zakončuje široká profi lovaná římsa s nízkým nástavcem.

Na něj nasedá druhá část podstavce ve tvaru sloupku s kruhovým

průřezem. Sloupek opět zakončuje široká hranolová římsa s kvadratickým

nástavcem, na němž spočívá vrcholová socha Panny Marie. Světice

je zobrazena jako mladá žena s dlouhými rozpuštěnými vlasy a rukama

sepjatýma na prsou. Je oděna v dlouhý splývaný šat. Hlavu Panny Marie

ozařuje svatozář z dvanácti hvězd. Sochu obíhá nízké ohrazení zhotovené

z dřevěných latí. (ok)DA Litoměřice, Archivy far I, Farnost Hodkovice nad Mohelkou.

Fišar 2001, s. 33; Nejedlý - Zahradník 2003, s. 210–211.

socha sv. AnnyÚSKP ČR č. rejstříku 14789/5–4287

na p. č. 810

Pískovcová socha sv. Anny vztyčená roku 1753 stojí na konci místní

komunikace vedoucí z jihovýchodního rohu náměstí, naproti domu

čp. 256. Donátorkou památky byla Theresia Hirschová, manželka správce

pivovaru.

Barokní k severu orientovaná socha stojí na trojbokém podstavci

s okosenými hranami. Podstavec je umístěn na jednoduchém kamenném

stupni. Spodní část podstavce tvoří trojboký profi lovaný sokl. Na sokl

dosedá trojboký dřík zakončený segmentovou profi lovanou římsou.

Na římse je umístěn profi lovaný nástavec, na němž spočívá socha

sv. Anny. Na čelní straně fundamentu čteme nápis: „TİMOR / DOMİNİ / DİSCİPLİNA SAPİENTİÆ / ET / GLORİAM PRÆCEDİT / HVMİLİTAS / PROVERBXV:V33 / ZV GROSSERN LOB VND / EHREN ST: ANNÆ HABE İCH / DİESE STATVE AVF ERBAVEN / ZVLASSEN ENTSCHLOSSEN MİCH / THERESİA HİRSCHİN / DERMAHLİGE BİERSCHREİBERİN / ANNO 1753“. Střední část

podstavce z boku lemují voluty s rostlinnými motivy. Na pravé straně

trojbokého dříku vidíme v mělké nice pod lasturou reliéf sv. Jakuba

Menšího a na levé straně reliéf sv. Josefa. Vlastní postava sv. Anny

vyučující Pannu Marii je znázorněna v bohatě řaseném šatu. (jš)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou; NPÚ ÚOP v Liberci,

RZ č. 514 a 600.

Kühn 1934, s. 171; Frinta 1949, s. 59; UPČ I, 1977, s. 390; Fišar 2001, s. 32.





na p. č. 1024

Socha sv. Jana Nepomuckého se nachází u potoka ve východní části

obce zvané Sedmidomky, při silnici na Pelíkovice. Do poloviny 19. století

se nacházela na mostě přes řeku Mohelku.

Na základní kvadratický stupeň nasedá širší hranolový postavec,

na němž spočívá čtyřboký dřík zakončený profi lovanou římsou. Na římse

se nachází bohatě profi lovaný nástavec, na kterém stojí socha sv. Jana

Nepomuckého, která je novodobou kopií. Dřík člení ze čtyř stran obdélná

zrcadla. Socha sv. Jana Nepomuckého znázorněná v podživotní velikosti

je orientována směrem k severu. Socha je esovitě prohnutá, v kontrapostu

pravé nohy. Hlava světce se naklání k pravému rameni a pravé ruce,

v níž drží krucifi x. Svatý Jan Nepomucký je oděný v bohatě řaseném

kanovnickém rouchu tvořeném mimo jiné klerikou, rochetou a almucí.

Na hlavě má kvadrátek. (jš)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou; NPÚ ÚOP v Liberci,

RZ č. 513 a 777.

Kühn 1934, s. 172; Fišar 2001, s. 33.

socha sv. Antonína PaduánskéhoÚSKP ČR č. rejstříku 11041/5–5701

na p. č. 3424

Socha sv. Antonína Paduánského stojí na západní straně údolí říčky

Mohelky na severovýchodním okraji města, severně od kaple sv. Antonína.

Na základním kamenném stupni stojí profi lovaně ukončený kvadratický

sokl, který vynáší čtyřboký dřík, jenž je na čelní straně zdoben nikou.

V nice nalezneme reliéf zobrazující patrně Srdce Panny Marie. Dřík

zakončuje bohatě profi lovaná římsa, na které se nachází dvoudílný

nástavec, na němž stojí socha sv. Antonína Paduánského. Světec

je zpodobněn v mírně podživotní velikosti s hlavou mírně nakloněnou

k levému rameni a ruce, v níž drží Ježíška. Oděný je do jemně

nařaseného řeholního hábitu. (jš)UPČ I, 1977, s. 390; Fišar 2001, s. 33.



OKRES LIBEREC

boží mukaÚSKP ČR č. rejstříku 30367/5–4289

na p. č. 2333

Barokní pískovcová boží muka vztyčená roku 1678 se nachází u silnice

vedoucí do Českého Dubu, při odbočce do Citeř a Kohoutovic. Boží

muka, jež nechalo zřídit město Hodkovice nad Mohelkou, stála původně

při cestě do Petrašovic. Roku 1761 byla přenesena na nynější místo,

přibližně jeden kilometr za město.

Na kvadratickém soklu s římsou je na hranolové patce osazen vysoký

sloup s entazí. Dřík sloupu zdobí šikmé rýhování. Na hlavici dříku,

kterou dekorují reliéfy stylizovaných obličejů, se nachází kaplice

se čtyřmi nikami. Kaplici ukončuje kamenná deska s reliéfem Kalvárie.

Pod postavami reliéfu se nachází v rytém zrcadle Ježíšův monogram:

„IHS“. Boží muka vrcholí kamenným křížem. Vpředu na soklu čteme

dataci: „1761“. Vzadu se nachází rytý nápis: „Renovirt 1860 durch / JOS. DIRSCHMID / 1966“. Vpravo na soklu je zaznamenaná datace: „1678“. (jš)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou; NPÚ ÚOP v Liberci,

RZ č. 517 a 679.

Kühn 1934, s. 172; Frinta 1949, s. 37; UPČ I, 1977, s. 390; Scheybal - Scheybalová

1985, s. 213; Fišar 1999, nestr.; Nejedlý - Zahradník 2003, s. 208–209.


na p. č. 2028

Drobná památka se nachází za panelovým sídlištěm, v prostoru

obklopeném zahrádkářskou kolonií. Kamenný kříž nechal na místě

dřevěného vystavět v roce 1809 Václav Dědek.


na němž spočívá čtyřboký dřík zakončený bohatě profi lovanou římsou

s konkávně tvarovaným ukončením. Spodní část dříku je po stranách

rozšířena o dvojici volut. Uprostřed čelní stany dříku se nachází oválné

vavřínem lemované zrcadlo, v horní části ozdobené stuhou a ve spodní

části čabrakou. V zrcadle najdeme v sedmi řádcích velmi špatně

čitelný nápis. Na bočních stranách fundamentu jsou centrálně

umístěny plastické ornamenty štítů se svěšenými čtyřmi čabrakami.

Uprostřed čelní strany bohatě profi lované římsy je oválná kartuš.

Hranolový fundament vrcholí kamenným krucifi xem. Ramena latinského

kříže zakončují trojlisty. U paty kříže je ve vysokém reliéfu

zobrazena postava stojící Panny Marie. (jš)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou.

Fišar 1999, nestr.






na p. č. 1782

Drobná památka stojí v blízkosti silnice vedoucí do Záskalí,

u domu čp. 536.

Na základním kvadratickém stupni stojí širší hranolový podstavec,

na němž spočívá hranolový dřík zakončený profi lovanou římsou s nízkým

konkávně tvarovaným ukončením. Ten vrcholí kovovým křížem s korpusem

ukřižovaného Krista. V horní části kříže je tabulka s titulaturou: „INRI“.

Hranolový podstavec zdobí ze čtyř stran zrcadla. Na čelní straně čteme

nápis: „Er kämpfte mit dem / Tod´ dreibange Stund= / den, kein Name spricht / [---] aus, was Er ein= / [---]nden; des Heiland´s /Schmerz – von Gott / und Welt verlassen / den Mutter Herz [---] / lein könnt´ ihn erlassen“. Na zadní straně nalezneme nápis: „Restaurirt / von / Florian Kočwar / 18[.]9“. (jš)Fišar 1999, nestr.


na p. č. 945

Kříž stojí při staré cestě vedoucí pod Šibeničním vrchem do Citeř,

mezi vzrostlými lípami. Památku nechal zřídit Michael Schöbl v roce 1796.

Na čtvercovou základnu dosedá hranolový sokl zakončený profi lovanou

římsou. Vlastní dřík fundamentu je čtyřboký, hladký, vpředu opatřený

vpadlým zrcadlem obdélného tvaru, v horní části segmentově

zakončeným. Dřík vrcholí výraznou segmentovou římsou, na níž spočívá

jednoduchý nástavec. K nástavci je připevněn kovový kříž s korpusem

ukřižovaného Krista a titulaturou: „INRI“. Na čelní straně soklu

se nachází nápis: „Errichtet im Jahr 1796 von Michael Schöbl / Erneuert im Jahr 1834 durch Kilián Schöbl / Renovirt 1870 durch Karl Ernst [---]“.

Na dříku je vytesán nápis: „Jesus, Mittler, Gotteslam / Unter deines Kreuzes stam / Stehen wir verwaiste Kinder / Alle schuldtregende Sünder / Hab erbarmen / Mit uns Armen.“. (jš)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hodkovice nad Mohelkou.

Fišar 1999, nestr.


OKRES LIBEREC

Údolní lánová ves vzdálená osm kilometrů severovýchodně od Frýdlantu tvoří spolu s navazujícími vesnicemi

Dolní Řasnice a Krásný Les souvislé osídlení v rámci mírného údolí Řasnického potoka. První písemná zmínka o obci

situované při staré cestě vedoucí z Frýdlantu do Slezska pochází z roku 1381 a nalezneme ji ve frýdlantském urbáři.

Obec postihly husitské války a hlavně třicetiletá válka s následnou rekatolizací, která zapříčinila značnou emigraci

obyvatel do blízkého Slezska a Lužice. Během 18. století se ves z válečných útrap vzpamatovala a již k roku 1790

je v obci uváděno 110 domů. Příznivý vývoj pokračoval i v 19. století, a to v souvislosti s rozvíjejícím se průmyslem

v sousedních Jindřichovicích pod Smrkem. Tamní textilní továrna Eduarda Heintschela postavila koncem 19. století

v Řasnici pobočku, která na vrcholu produkce zaměstnávala 1 400 lidí. Na přelomu 19. a 20. století žilo v obci téměř

1 200 obyvatel. Tento počet se však během 20. století zmenšoval, v roce 1930 zde žilo jen 761 obyvatel. Po druhé

světové válce kvůli odsunu německých obyvatel klesl počet osob a domů o polovinu a i nadále klesal.

Horní Řasnice(Bärnsdorf)

HORNÍ ŘASNICE 161



areál kostela Neposkvrněného Početí Panny MarieÚSKP ČR č. rejstříku 16255/5–4297

se st. p. č. 64, 210 a p. p. č. 163, 164/1

Středověký kostel obklopený hřbitovem nalezneme ve střední části obce

na svahu nad levým břehem Řasnického potoka. Areál doplňuje ohradní

zeď s dvěma brankami a drobná stavba márnice. Kostel se hřbitovem byl

založený pravděpodobně spolu s vysazením vesnice. Mapa císařského

otisku stabilního katastru z roku 1843 zachycuje areál ve starší podobě

bez stavby márnice a novější ohradní zdi.ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 34–38.

Metzger 1912, s. 53; Tomší - Tomíček 1995, s. 11; Kracíková - Belling 2003, s. 66–72.

kostel Neposkvrněného Početí Panny MarieGotický kostel se nachází ve středu hřbitova obklopeného ohradní zdí.

Stavba patří mezi nejlépe dochované kostely z druhé poloviny 13. století

na Frýdlantsku. První zmínka o kostelu však pochází až z roku 1495

a nalezneme ji v matrice míšeňského biskupství. Z nejstarší stavební

etapy pochází čtvercová loď, pravoúhlý presbytář a podélná sakristie.

Během 15. století ke kostelu přibyla věž. Další přestavby se objektu dotkly

jen minimálně. Během 18. a 19. století byla upravena horní část věže

a kostel doplnily přístavby předsíně a schodiště na emporu.

Jednolodní zděný kostel stojící na obdélném půdorysu je orientovaný

k severovýchodu. Stavbu uzavírá obdélný presbytář, ke kterému

ze severozápadu přiléhá obdélná sakristie navazující v jedné hmotě

na předsíň přistavěnou k lodi. Z jihozápadu před loď předstupuje vysoká

hranolovitá věž zakončená jehlancovou střechou s cibulí.

Ze severozápadu věž rozšiřuje patrová přístavba schodiště vedoucího

na emporu. Vysoké sedlové střechy lodi a kněžiště kryjí plechové šablony.

Průčelí opatřená hrubou omítkou člení lizénové rámce se zaoblenými

vnitřními rohy. Okenní otvory rámují jednoduché hladké šambrány.

Při úpatí věže je v jednoduchém žulovém ostění s nadpražním světlíkem

umístěn hlavní vstup. Mladší jednokřídlé dveře rámové

konstrukce pocházejí z konce 19. století. Prostor lodi a presbytáře

prosvětlují původní okenní otvory v podobě půlkruhově zakončené

a široce rozevřené špalety a mladší segmentově zakončená okna.

Na plášti kostela nalezneme různě rozmístěné pamětní desky z počátku

19. století a skleněnou leptanou tabuli se jmény obětí

první světové války. (mo)

márniceMárnice postavená po roce 1843 se nachází v jihovýchodní části areálu,

přičemž zadní stěnou navazuje na ohradní zeď.

Jednoduchou zděnou stavbu obdélného půdorysu kryje polovalbová

střecha vyskládaná z plechových šablon. Průčelí s cementovou omítkou

člení lizénové rámce. Vchod umístěný na severozápadním průčelí

je osazen jednoduchými dveřmi rámové konstrukce. Interiér prosvětluje

dvojice segmentově zakončených okenních otvorů s luxfery. (mo)

162 HORNÍ ŘASNICE


OKRES LIBEREC

ohradní zeďOhradní zeď obklopuje hřbitov na nepravidelném půdorysu.

Starší severní část zdi vytváří zhruba oválný půdorys, na který od jihu

navazuje novější část vystavěná na obdélném půdorysu. Starší

a masivnější část zdi je vyzděna z lomového kamene a z vnější strany

vyztužena opěráky z obdobného materiálu. Zbylá část sestává z omítané

cihelné zdi vystavěné mezi pravidelně rozmístěné pilíře. V ohradní zdi

nalezneme dvě branky vedoucí z jižního a severního směru, které jsou

osazeny dvoukřídlými kovanými vrátky. U severní branky se vně ohradní

zdi nachází klasicistní litinový krucifi x na pískovcovém podstavci

z roku 1814, který není součástí památkově chráněného areálu. (mo)


na p. p. č. 1054/1

Kříž stojící pod dvěma vzrostlými stromy nechal zřídit rolník Christoph

Ressel nedaleko svého domu čp. 79.

Na základním kamenném stupni stojí hranolový sokl s malými obdélnými

vpadlými rámci po stranách, na němž spočívá čtyřboký dřík zakončený

vzdutou hlavicí s bohatě profi lovanou římsou. Na čelní straně dříku

pod drobným reliéfem růžice se nachází půlkruhově zakončené vystouplé

zrcadlo, na kterém byla původně připevněna plechová deska dle soupisu

soch s nápisem: „[Nach tausend Todesleiden / Am Kreuze dich verscheiden / für mich verscheiden sehen. / Was könnte mir zum Segen / Mich kräftiger bewegen, / Herr, deine Bahn umgehn]“. Spodní

část dříku původně zdobilo vyobrazení Panny Marie malované na plechu.

Památka vrcholí železným křížem bohatě zdobeným rostlinnými

rozvilinami, na kterém býval ukřižovaný Kristus také malovaný na plechu.

Prostor okolo kříže ohraničovalo dřevěné ohrazení s kamennými sloupky. (jš)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Horní Řasnice.

HORNÍ ŘASNICE 163


Horní Sedlo obec Hrádek nad Nisou

(Pass)


Obec leží na stráni pod horským sedlem mezi Hřebeny a Ostrým vrchem, asi tři kilometry jižně od Hrádku nad Nisou.

Doba založení malé osady není známá. První písemná zmínka pochází až z roku 1628, kdy náležela ke grabštejnskému

panství. První domy v horském sedle u staré zemské cesty vedoucí z Jablonného v Podještědí do Hrádku nad Nisou

postavili pravděpodobně dřevorubci. V roce 1727, kdy zde Gallasové postavili hospodu, stálo v Horním Sedle jen šest

domů. Do roku 1788 jejich počet stoupl na devět. Teprve na počátku 19. století se obec rozrostla tak, že roku 1834 měla

již 23 chalup. Jejich obyvatelé se živili především těžbou dřeva a jeho prodejem, v 19. století často i pašováním

zboží přes blízké saské hranice. Původní název Sedlo byl po druhé světové válce změněn na Horní Sedlo,

kdy došlo k přejmenování blízké osady Spittelgrund na Dolní Sedlo.


s p. p. č. 157 v k. ú. Dolní Sedlo

Barokní kapličku nechal postavit rychtář z Dolního Sedla Anton Andersch

roku 1762 na vrchností darovaném pozemku. Stojí ve střední části obce,

vpravo při silnici vedoucí do Hrádku nad Nisou. Kaplička byla v 19. století

zasvěcena Nejsvětější Trojici a Svaté Rodině.

Zděnou drobnou stavbu čtvercového půdorysu s konkávně prohnutými

nárožími kryje sedlová střecha vyskládaná z břidlicových šablon. Kaplička

stojí na podezdívce z pískovcových kvádrů, která vyrovnává svažující

se terén. Hladké fasády bez okenních otvorů člení pouze profi lovaná

korunní římsa. Před západní průčelí předstupuje mělký vstupní rizalit

vrcholící mohutným trojúhelným tympanonem z pískovce. Vstupní

pravoúhlé pískovcové ostění je osazené dvoukřídlými dveřmi rámové

konstrukce. Celou stavbu korunuje mohutný osmiboký sanktusník

s jehlancovou stříškou zakončenou makovicí a křížem. (mo)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hrádek nad Nisou.

Řeháček 2001, s. 122–124.

164 HORNÍ SEDLO


OKRES LIBEREC

Horní Vítkov se rozkládá v údolí Vítkovského potoka a spolu s Dolním Vítkovem vytváří dlouhou údolní lánovou ves,

která se vine podél silnice v délce několika kilometrů. Obec je situována přibližně pět kilometrů severně od Chrastavy,

pod jejíž samosprávu od roku 1980 spadá. Historie obce je až do 16. století totožná s Dolním Vítkovem.

Do té doby nerozdělená ves Vítkov kolonizovaná německými osadníky, která náležela ke grabštejnskému panství,

byla poprvé zmíněna v roce 1352. Za vlastnictví rodu Redernů, kdy došlo k rozdělení obce, se stala součástí libereckého

panství. Již roku 1575 nalezneme v úředních vrchnostenských knihách odlišeny dvě části vesnice, a to horní a dolní.

Avšak až roku 1615 byly uváděny jako samostatné celky se dvěma rychtáři. Podobně jako Dolní Vítkov měl i Horní

Vítkov převážně zemědělský charakter, který si zachoval i po nástupu industrializace v 19. století. Po roce 1620

došlo ve Vítkově k násilné rekatolizaci, která znamenala odliv protestantského obyvatelstva. To se poté usazovalo

v sousedním Sasku v okolí Žitavy a Zhořelce. Největší rozkvět zažila vesnice na začátku druhé poloviny 19. století.

V roce 1869 tu žilo 844 obyvatel. Jejich počet se postupně snižoval až na 486 osob v roce 1930. Po druhé světové válce

došlo k odsunu německého obyvatelstva a tím i k rapidnímu poklesu počtu osob přibližně o dvě třetiny. Počet obyvatel

již nikdy nedosáhl předválečného stavu, naopak se stále pozvolna snižoval. Domy, které zůstaly prázdné, podlehly

koncem padesátých let 20. století a následně v roce 1980 četným demolicím. Mezi zbořenými objekty byl

i tzv. panský dům z roku 1712, v němž sídlil císařský rada a správce grabštejnského panství Christian Karl Platz

z Ehrenthalu. Zdemolována byla i fara a zrušen hřbitov.

Horní Vítkov obec Chrastava

(Ober Wittig)

HORNÍ VÍTKOV 165



kostel Navštívení Panny MarieÚSKP ČR č. rejstříku 38462/5–4494

se st. p. č. 124

Barokní kostel Navštívení Panny Marie se nachází v jižní části obce,

po levé straně silnice vedoucí z Dolního Vítkova. Byl postaven v roce 1671

pravděpodobně na místě staršího dřevěného svatostánku zbudovaného

před rokem 1350. Po roce 1945 začala postupná devastace kostela, kterou

měla završit jeho demolice. K té nedošlo jen díky protestu některých obecních

zastupitelů. Stavba pak sloužila jako sklad nábytku. Ani v současné době

objekt neslouží liturgickým účelům, pořádají se tu občasné kulturní akce.

Kolem kostela se rozkládal hřbitov, k jehož zničení došlo v roce 1980.

Zděnou jednolodní orientovanou stavbu obdélného půdorysu zakončuje

trojlistý presbytář dostavěný v roce 1714. Sedlovou střechu s valbovým

zakončením pokrývá na východní straně břidlice. Hranolovou v horní

části oktogonální věž předsazenou západnímu průčelí, která je

zakončená helmicí s polygonální lucernou a makovicí s křížem, kryjí

plechové pásy. Na severní stranu presbytáře navazuje sakristie.

Na jižním vstupním průčelí věže je umístěna ozdobná kamenná pamětní

deska z roku 1671 věnovaná místním šoltysem Jacobem Hironymem

donátorům stavby Františku Ferdinandovi z Gallasu a jeho manželce

Johaně Emerencii rozené z Gaschina. Desku nesou reliéfně pojatí andělé

a doplňuje ji kartuše s aliančními erby. Obsáhlý nápis uvádí: „Gott, dem Almæchtigen Zu ewigen lob= / undt dann / Dem Hoch – u. Wolgebor: Herrn H. FranciscoFer= / dinandoIgnatioMatthiæ des heÿl. Röm: / ReichsGraffen V. Gallasz, Zum schlos Camp, / u. Freyenthurn, Hertzog Zu Lucera, Erbherrn auff, / Reichenberg u. Horzenowes, der Röm: kaÿl. Maÿtt: / [---] = Cammerer u. Obrister. Wie auch dehro / Hoch Gräfl : Fr-Gemahlin der Hoch u. Wohlgebo: Frauwen / Fr. Iohannæ Emerentianæ Græffi n V. Gallasz / Gebor: Græffi n V. Gæschin u. Rosenberg, Fr. auf Reichenberg / u. Horzenowes. Wie auch dehro Hoch Græffl :Jungen= / Herrschaft, als seiner genedigen Obrigkeit zu ehren. Hat diese / wappen A: ō= 1671 verfertigen, und auf richten lassen. / Iacob Hironymus Schultes zu Nieder wittig~“. Nad erby jsou vytesány

monogramy: „F. F. I. M. G. / J. E. G. G.“ (ok)Kühn 1934, s. 318–323; UPČ I, 1977, s. 421–422; Vydra 2003_b, s. 9–11, 34.

166 HORNÍ VÍTKOV


OKRES LIBEREC

Hoření Paseky obec Světlá pod Ještědem

Hoření Paseky nalezneme na jižních svazích Ještědského hřbetu, přibližně půl kilometru severozápadně od Světlé

pod Ještědem. Ves, která je dnes její součástí, byla založena na okraji českodubského panství při česko-německé

jazykové hranici. Písemné prameny ji poprvé zmiňují v roce 1749. Založení Pasek vykazuje pravidelnou strukturu domů

situovaných štítovými průčelími kolmo ke komunikaci. Obec si po celou dobu existence udržela zemědělský charakter.

Vzhledem k těžkým klimatickým podmínkám se většina lidí dále zabývala i drobnými řemesly a prací v lese. Počet

obyvatelstva v malé osadě ani v době největšího rozvoje nepřesáhl 250 usedlých. Po druhé světové válce však výrazněji

klesl na 102 trvale žijících obyvatel a nadále se snižoval.


na st. p. č. 132 v k. ú. Světlá pod Ještědem

Dům čp. 1 s navazující stodolou, jehož současná podoba pochází

z druhé poloviny 19. století, je situovaný podél místní komunikace v jižní

části obce. Na mapě císařského otisku stabilního katastru z roku 1843

nalezneme na jeho místě dům na jednoduchém obdélném půdorysu

bez stodoly. Usedlost je dějištěm románu Karolíny Světlé Kantůrčice.

Částečně roubený přízemní dům stojí na poměrně dlouhém půdorysu

písmene L, na který navíc v jižním směru navazuje kolmá stodola. Sedlové

střechy objektu kryjí eternitové šablony. Zhruba uprostřed hlavního

hřebene je umístěný sanktusník s cibulovou stříškou zakončenou

křížem. Dům se základní trojdílnou dispozicí v západním směru v rámci

hlavní střechy prodloužují hospodářské provozy a menší stodola.

Od severu se k světnici přimyká kolmé křídlo tvořící druhý trakt světnice

a prodloužení průchozí síně. Střechu a stropní trámy v prostoru světnice

vynáší podstávka s profi lovanými sloupky. Roubení kryje svislé bednění

s přelištováním. Východní bedněný štít horizontálně rozdělený na dvě

pole překrývají profi lované lišty. V jeho vrcholu nalezneme malovaný

ciferník s hodinovou ručičkou. Štít na západním průčelí a severní

přístavbě chrání dekorativně vyskládané eternitové šablony. Od jihu

ke středu půdorysu domu přiléhá vysoká pilířová stodola se sedlovou

střechou krytou eternitem. (mo)Anděl - Technik 1991, s. 124–125; Edel 2006, s. 107.

HOŘENÍ PASEKY 167


Hoření Starý Dub


Místní část města Český Dub se nachází na jeho severozápadním okraji, v povodí potoka Ještědka a je poprvé

zmiňována v roce 1547 se 14 osedlými, dvěma hamry a sídlem hajného. Berní rula uvádí šest osedlých a tři pusté grunty,

které přešly ke dvoru. Založení poplužního dvora spadá do druhé poloviny 16. století za tehdejšího majitele dubského

panství Jana z Oppersdorfu. V roce 1624 vytvořil Albrecht z Valdštejna jako novou správní jednotku budoucího

frýdlantského knížectví lenní statek Starý Dub, který prodal svému rytmistru Caesaru Gillovi Jonghen z Hungaria.

Jeho součástí se staly vsi Modlibohov, Rozstání, Světlá, Horní Vesec, Jiříčkov a současně došlo ke sloučení s drobným

domoslavickým zbožím. Nově zbudovanou tvrz v prostoru dvora drželi do roku 1710 potomci Jonghenů. Do roku 1750

zde v již přestavěném barokním zámku sídlili Lamottové z Frintropu, které vystřídali páni z Hartigu, iniciátoři stavby

barokní kaple. Za Rohanů byl areál využíván jako hospodářský dvůr a patřil k dubskému panství. Novější dolní část

aglomerace přejala název Starý Dub a došlo k oddělení od původního sídla. Severnější část s pozůstatkem dvora získala

označení Hoření Starý Dub.

kaple Navštívení Panny MarieÚSKP ČR č. rejstříku 29827/5–4392

se st. p. č. 134 a na p. p. č. 953/1 v k. ú. Modlibohov

Kaple Navštívení Panny Marie se nachází na vyvýšeném svahu nad silnicí

směřující do Českého Dubu, asi sto metrů od odbočky

do Světlé pod Ještědem. Její výstavba je kladena do roku 1760

a připisována tehdejšímu majiteli statku Adamovi z Hartigu.

Zděnou hladce omítnutou kapli vystavěnou na kruhovém půdorysu

zpevňuje čtveřice opěrných pilířů. Střecha má tvar helmice a nese

polygonální lucernu. Původní šindelovou krytinu nahradil eternit. Interiér

kaple prosvětlují segmentově zaklenutá okna s tabulkovou výplní.

Nad vchodem s dvoukřídlými půlkruhovými dveřmi se nachází

prázdná nika. (jš, zš)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Světlá pod Ještědem.

UPČ III, 1980, s. 418; Edel 2006, s. 138.

168 HOŘENÍ STARÝ DUB


OKRES LIBEREC

Hradčany obec Bílá

Místní část obce Bílá založená na návrší zvlněné krajiny Českodubska zdvihající se nad údolím řeky Mohelky náleží

ke skupině obcí pravidelného centrálního založení. I přes málo optimální zemědělské podmínky prostoupilo do těchto

míst pravěké osídlení doložené četnými archeologickými nálezy. Prvotní majetek českodubské komendy se stal

společně s Vorklebicemi a Trávníčkem součástí celistvějšího českodubského panství. Českodubský urbář z roku

1590 uvádí v obci devět osedlých a tři podruhy a ani při největším urbánním rozvoji nepřesáhl počet třiceti stavení.

V 17. století prameny dokládají existenci hradčanské rychty spravující čtyři další obce Letařovice, Vorklebice,

Trávníček a Loukovičky.


na p. p. č. 956/2

Kříž, který se nachází mezi poli na severním okraji Hradčan, nechali zřídit

roku 1873 manželé Čubrdovi z hradčanské usedlosti čp. 31.

Autorem kamenného podstavce byl kameník Wenzel Hosak.

Na dvou kamenných stupních stojí hranolový sokl, na který dosedá

čtyřboký dřík zakončený mohutnou bohatě profi lovanou segmentově

zaklenutou římsou s konkávně projmutým nástavcem pro osazení kříže.

Na čelní straně soklu je v oválném zrcadle vytesána datace: „Ano 1873“.

Pod římsou se nachází půlkruhově zaklenutá nika, pod níž čteme nápis:

„Z nákladu / VÁCLAVA ČUBRDI / a manželky jeho / z Račan čí. 31.“.

Podstavec nese na pravé straně signaturu: „Wenzel HosaK.“. Památka

původně vrcholila železným křížem s pozlaceným korpusem ukřižovaného

Krista. Okolí kříže vymezují čtyři kamenné sloupky původního

ohrazení. (jš, zš)SOkA Liberec, FÚ Český Dub, nezprac. fond.

Scheybal - Scheybalová 1985, s. 231.


na p. p. č. 228

Sloupová boží muka zvaná sloup sv. Jana umístěná v lokalitě nazývané

U svatého Jana pocházejí pravděpodobně ze 17. století a mají upomínat

na smrt katolického kněze. Vzdálenou polohu v severozápadním směru

od obce na okraji louky pomůže upřesnit blízká turistická trasa vedoucí

z Českého Dubu do Letařovic. Boží muka původně udržovali majitelé

z místní usedlosti čp. 14, na jejichž pozemku se nacházela.

Objekt tvoří masivní kvadratický sokl a vysoký sloup s kaplicí. Podstavec

i sloup jsou vyzděné z cihel a lomového kamene a pokryty vrstvou

omítky. Hladký sloup zakončuje kruhová kamenná profi lovaná deska

s obloukovitou kaplicí. Na přední straně kaplice se nachází prázdná

nika původně vyplněná soškou sv. Jana Nepomuckého. Její boční strany

doplňují mělké výklenky a zadní strana je ponechána hladká. Památka

vrcholila železným drobným křížem a byla opatřena lucernou. (zš)SOkA Liberec, FÚ Český Dub, nezprac. fond.

Scheybal - Scheybalová 1985, s. 74–75; Edel 2006, s. 119.

HRADČANY 169


Hrádek nad Nisou(Grottau)


Hrádek nad Nisou leží na Lužické Nise při saském pomezí, přibližně sedmnáct kilometrů severozápadně od Liberce.

Poprvé je písemně zmiňován roku 1288 v souvislosti s Jindřichem de Grat. Jméno města užívané v lužickosrbské

podobě Grod a v německé podobě Grot, Groth a Grottau pravděpodobně svědčí o existenci lužickosrbského hradiště,

jehož umístění však není známo. Středověký vývoj města, které se nacházelo na grabštejnském panství pánů

z Donína, není zcela objasněn. Jasné je, že nejpozději v roce 1352 mělo město farní kostel, ke kterému později patřil

fi liální kostel v Ulrichsdorfu, dnešním polském Kopaczowě. V polovině 14. století nejspíše páni z Donína založili

jihovýchodně od kostela hrad poprvé zmiňovaný roku 1391. Hrad zanikl zřejmě během 16. až 17. století a na jeho místě

pravděpodobně došlo k postavení areálu tzv. Azylu. Podobu hradu neznáme, pouze v roce 1928 byla údajně odkryta

část jeho sklepení. Jako městečko se Hrádek poprvé uvádí k roku 1453. Rozvoj města dlouhou dobu brzdila skutečnost,

že se nacházelo uvnitř mílového okruhu královského města Žitavy. Funkce tržního centra panství byla proto koncem

15. století přesunuta do nově založeného městečka Grafenthal lokalizovaného při panském sídle Grabštejně. To však

pravděpodobně zaniklo během třicetileté války. Hrádek jako městské centrum panství nadále fungoval i v období

existence Grafenthalu. Po odtržení Žitavy od Čech roku 1635 jeho rozvoji již nic nebránilo. Až do 17. století se Hrádek

omezoval na prostor dnešního Horního náměstí. V roce 1689 bylo jižně od stávající zástavby založeno na pravidelném

ortogonálním půdorysu zcela nové Dolní nebo také Nové Město. Založení Dolního Města znamenalo trojnásobný nárůst

počtu domů. Na přelomu 18. a 19. století se Hrádek volně spojil s levobřežním Donínem (Dönis) a Loučnou (Gersdorf).

Tato aglomerace se v druhé polovině 19. století začala proměňovat v důležité průmyslové centrum s převažujícím

textilním průmyslem. Rozvoj umožnila i nová císařská silnice, která od roku 1846 spojila Žitavu s Libercem. Větší

hospodářský význam měla paralelní železnice zprovozněná roku 1859. S prosperitou se město výrazně rozrostlo, vznikly

nové pravidelně řešené obytné čtvrti a severozápadně od centra byl postaven areál historizujícího evangelického

kostela. Po druhé světové válce město postihla stagnace započatá odsunem německého obyvatelstva a dlouhodobou

absencí silničního přechodu do Žitavy vedoucí přes území, které po roce 1945 získalo Polsko. Město s neudržovaným

stavebním fondem na přelomu 70. a 80. let 20. století také silně narušila výstavba vysokých panelových domů

v pohledově exponovaném místě severovýchodně od Horního náměstí. Nový společenský rozvoj Hrádku nastal

až po roce 1989. Historické jádro města s poměrně kvalitním památkovým fondem je od roku 2003 městskou

památkovou zónou.

170 HRÁDEK NAD NISOU


OKRES LIBEREC

areál kostela sv. BartolomějeÚSKP ČR č. rejstříku 16191/5–4303

s p. č. 3, 4

Areál kostela sv. Bartoloměje nalezneme východně od Horního náměstí.

Barokní kostel obklopený bývalým hřbitovem s ohradní zdí je přístupný

úzkou uličkou vedoucí přímo z náměstí. Areál doplňují barokní sochy

světců umístěné při vstupu a západně od kostela. U vnitřního líce

ohradní zdi jsou umístěny zastavení křížové cesty, náhrobníky a náhrobky

pocházející z 16.–19. století. NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 41 a 525.

Kühn 1934, s. 79–100; UPČ I, 1977, s. 464–465; Kuča 1997, s. 302; Řeháček 2001,

s. 260–267; Prahl 2004, s. 200.

kostel sv. BartolomějeKostel sv. Bartoloměje obklopený bývalým hřbitovem nalezneme

ve střední části areálu. První kostel v Hrádku, v písemných pramenech

nepřímo doložený k roku 1287, byl údajně postavenen Ottou z Donína.

Další písemný doklad pochází z roku 1357, kdy je kostel přímo zmiňovaný

již jako farní. Tento chrám však byl za husitských válek spolu s městem

zničen. Nový kostel znovu postavený roku 1466 nechala o sto let

později v roce 1586 renesančně upravit Alžběta, manželka Ferdinanda

Hoff manna z Grünenbühlu. V roce 1665 byla za hraběte Adama Matyáše

Trauttmannsdorfa ke kostelu přistavěna věž. Dnešní podobu chrámu

vtiskla barokní přestavba prováděná pod patronací hraběte Kryštofa

Clam-Gallase. Podle projektu libereckého stavitele Johanna Josepha

Kuntzeho (1724–1800) byl kostel jednotně přestavěn a nově zaklenut.

Kostel sv. Bartoloměje je monumentální zděnou orientovanou stavbou

s příčnou lodí a obdélně ukončeným presbytářem. Valbové střechy hlavní

lodi a transeptu kryté taškami bobrovkami doplňuje plechový sanktusník

situovaný na konci hřebene střechy kněžiště. Jednotlivá průčelí opatřená

hladkými omítkami člení jednoduché lizenové rámce tmavšího odstínu.

Prostor hlavní a příčné lodi prosvětlují vysoká segmentově zakončená

okna lemovaná plastickými šambránami. K jižnímu průčelí kněžiště

přiléhá patrová sakristie krytá valbovou střechou. Před západní průčelí

lodi předstupuje vysoká hranolová věž vrcholící plechovou cibulí

s lucernou. Hladkou fasádu s naznačeným armováním na nárožích

horizontálně na tři díly dělí dvě průběžné římsy. Hlavní vstup u paty věže

HRÁDEK NAD NISOU 171




tvoří mohutné dvoukřídlé dveře s barokní profi lací osazené v pravoúhlém

portálu z pískovce. V ose nad vstupem nalezneme pískovcový

trauttmannsdorfský erb s monogramem a datací: „A· M· G· Z· T· / 1651“.

U jižní zdi presbytáře kostela se nacházejí dva náhrobky.

První barokní náhrobek má podobu nepravidelně tvarované stély

na nízkém dvoustupňovém kvadratickém podstavci s římsou. Horní část

stély vyplňuje reliéf s motivem klečící postavy zemřelého, která se modlí

u krucifi xu. Celý výjev rámuje rokajový motiv. Dolní část tvoří volutově

ohraničené silně poškozené a nečitelné nápisové pole. Vrcholová část

je ukončena třemi výstupky s rokaji, na nichž se nacházejí reliéfy dvou

odpočívajících andělů. Na nejvyšším výstupku stély leží socha anděla

s lebkou a přesýpacími hodinami, pod níž je znázorněna kartuše

s mřížkovanou výplní. Nápis degradoval kvůli zvětrání pískovce a podle

Kühnovy topografi e zněl: „[Hier vor dießen / Stein Ruhen die Gebein / Der Ehr und Tugendsamen Frauen Anna / Maria Rosina Verwittibten Schöpfferin bürgel. / Fleischauer-Meisterin und gastwürthin auß Reichenberg / in grottau den 24. 8ber. 1697: gebohren, u. wiederum / alhir im Herrn entschlaffen Anno 1760, den 17. Maÿ / Ihres alters 62 Jahr 6 Monath und 24 Tage / Requie in pace.].“Druhý klasicistní náhrobek sloupového typu z roku 1794 byl vyhotovený

pro Františka Leubnera. Objekt je tvořen mohutným stupňovaným

kvadratickým podstavcem s římsou a nápisovým polem, na němž stojí

kanelovaný sloup s vavřínovým věncem okolo patky. Nápisová deska,

kterou původně přidržovaly sochy stojící na okrajích římsy, je uchycena

uprostřed sloupu. Sloup vrcholí kopulovitou hlavicí zdobenou reliéfy stuh,

kterou na vrcholku nastavuje nízký plint, na němž se původně zřejmě

nacházel další neznámý sochařský prvek. Nápis na desce zaznamenává:

„Zum denkmahle des Wohled eigebohrnen / Herrn Franz Leubner Amtsverwalter der / Herrschaft Grafenstein, welcher im Jahre İ794, / den 3.Juny in seinem 52 Altersjahre starb, / errichtet von seiner Leÿdtragenden Ehegattin / Maria Anna gebohrnen / Riedlin.“.

Na soklu je použit básnický verš: „Gerechtigkeit und Herzens gute / Im Amte Treue ohne List / Bezeichnen seines Lebens Schritte; / Er war gut Bürger – war gut Christ / und trat bekränzt mit diesem Ruhm / In Gottes frohesHeiligthum,“. (mo,zš)

socha sv. Jana NepomuckéhoSocha sv. Jana Nepomuckého stojí na severní straně širokého schodiště

vedoucího k hlavnímu vchodu kostela. Dílo vzniklo nákladem výběrčího

cla Johanna Hüblera v roce 1708.

Na základním kamenném stupni stojí nízký profi lovaně zakončený sokl,

který vynáší čtyřboký dřík. Čelní stranu dříku zdobí rolverková kartuše,

ve které se podle Kühnovy topografi e nacházel nápis: „[AD / MAIORE DEI / GLORIAM / HONOREM / S. IOANNIS NEPO / MVCENI / J: C: H]“. V rozích této strany nalezneme vytesané číslice, které udávají

letopočet: „17 / 08“. Dřík zakončuje bohatě profi lovaná římsa,

na které se nachází prostý nástavec se sochou sv. Jana Nepomuckého.

Socha světce je esovitě prohnutá s váhou těla spočívající na levé noze.

Pravou nohu má odlehčenou a mírně předstupující dopředu. Hlava světce

se lehce naklání k pravému rameni a ruce, v níž drží krucifi x. Svatý

Jan Nepomucký je oděný v bohatě řaseném kanovnickém rouchu tvořeném

mimo jiné klerikou, rochetou a almucí. Na hlavě má posazený kvadrátek. (jš)

socha sv. Jana KřtiteleSocha sv. Jana Křtitele stojí na jižní straně širokého schodiště vedoucího

k hlavnímu vchodu do kostela sv. Bartoloměje. Nechal ji zhotovit duchovní

Johann Sebastian Kraus v roce 1708.

Na základním kamenném stupni spočívá profi lovaně zakončený sokl,

který stejně jako u sv. Jana Nepomuckého vynáší čtyřboký dřík. Čelní

stranu dříku zdobí rolverková kartuše s vytesaným nápisem: „Ad / MAIORE DEI / GLORIAM / HONOREM / S: IOANNIS BAP// / TISTæ / P. I. S. K. / C.G.“. V rozích nalezneme vytesané číslice udávající letopočet:

„17 / 08“. Dřík zakončuje bohatě profi lovaná římsa, na které se nachází

prostý nástavec se sochou sv. Jana Křtitele. Socha je zachycena v gestu,

kdy sv. Jan Křtitel křtí klečícího Krista. Přes levé rameno má světec volně

přehozený dlouhý plášť. (jš)


socha sv. JosefaSocha sv. Josefa je umístěna na severním pilíři vstupní brány do areálu

kostela sv. Bartoloměje. Zhotovení sochy pocházející z roku 1759 inicioval

děkan Josef Tobias Schöpfer.

Vysoký kamenný kónicky zúžený sokl vynáší čtyřboký dřík, který zepředu

a z pravé strany zdobí páskový reliéfní dekor. Dřík zakončuje bohatě

profi lovaná římsa. Na římse stojí socha sv. Josefa s Ježíškem, který se

opírá o jeho levou nohu. Oděv sv. Josefa, zobrazeného v mírném vytočení

a naklonění k Ježíškovi, tvoří bohatě řasený spodní šat a svrchní plášť. (jš)

socha sv. Archanděla MichaelaSocha sv. Archanděla Michaela stejného stáří a zřizovatele jako socha

sv. Josefa je umístěna na jižním pilíři vstupní brány do areálu kostela

sv. Bartoloměje.

Vysoký kamenný kónicky zúžený sokl vynáší čtyřboký dřík, který je stejně

jako u výše zmíněné sochy zepředu a z levé strany zdoben páskovým

reliéfním dekorem. Dřík taktéž zakončuje bohatě profi lovaná římsa.

Na ní stojí socha sv. Archanděla Michaela ztvárněná v mírném předklonu

a nakročení jako okřídlený rytíř ve zbroji zabíjející kopím draka.

V levé ruce drží štít s maltézským křížem, v pravé ruce kopí. (jš)

soubor zastavení křížové cestyČtrnáct zastavení křížové cesty vystavěných mezi lety 1767–1768

za děkana Josepha Tobiase Schöpfera je rozmístěno při ohradní zdi

v areálu kostela sv. Bartoloměje. Zastavení jsou situována po sedmi

na každé ze stran kostela. Jednotlivé výklenkové kaple mají podobu

barokního portálu z 18. století. Nárožní pilastry vynášejí bohatě

profi lovanou římsu, která vrcholí rozťatým frontonem, jehož části

mají volutové zakončení. V prostoru frontonu nad rozetou se původně

nacházelo římskými číslicemi napsané pořadí zastavení křížové

cesty. V centrální části kaplí nalezneme půlkruhově zaklenutou niku,

která má v místě vrcholového klenáku umístěnou rozetu. Pod nikou

jsou nápisová pole, v nichž se v některých kaplích nacházejí zbytky

německy psaného názvu výjevu. V jednotlivých nikách byly na plechu

do současnosti nedochované malované obrázky

od Philippa Leubnera. (jš)

ohradní zeď s náhrobky a náhrobníkyOhradní zeď kolem kostela vymezuje prostor se starým hřbitovem

na přibližně oválném půdorysu. Současná podoba zdi pochází z roku 1767

a podílel se na ní zednický mistr Johann Christian Sitte z Chrastavy.

Zeď z pálených cihel chrání hladké vápenné omítky. Korunu zdiva

pokrývají vyskládané pálené tašky a částečně cihly. Hlavní bránu

situovanou v západní části lemují podstavce nesoucí sochy světců.

Brána je osazena novodobými svařovanými vraty. Druhá branka v podobě

jednoduchých dveří v pískovcovém ostěním vede z jihovýchodní části

do farské zahrady. Zeď doplňuje hodnotný soubor sepulkrálních památek.

Barokní náhrobník manželů a hrádeckých měšťanů Kreschelových

z počátku 18. století, který má podobu obdélné desky, je vertikálně

vsazený do východní části hřbitovní zdi. Středový reliéf Ukřižování

obklopují dvě oválné nápisové kartuše lemované rozvilinami. Z paty kříže

vychází další vegetabilně zdobená kartuše. Nad a pod rameny kříže je

vytesána zkratka: „A M / D G“ a na štítku kříže je titulatura: „I. N. / R. I.“.

Horní rohy desky vyplňují okřídlené andělské hlavičky a pravém dolním

OKRES LIBEREC



rohu se nachází méně znatelný reliéf lebky. Protilehlý reliéf je poškozený

a nejasný. Nápis v první kartuši pod vyrytým znaménkem křížku uvádí:

„Alhier / Ruhet in Gott / Die Ehr und Tugend / same Frau Ana Elisabe- / tha Kreschelin [---] / zu gelieben [---] / Eheliebsten dero Alter / 61 Jahr Vollendette / Ihren Lebens Wander- / man 18. Ja. Aō. 1713. / Sie Ruhe In Jesu / Namen Glück- / seelig ewig / Amen“. Na druhé kartuši čteme stejně

dlouhý nápis: „Alhier / Ruhet in Gott / Der Ehren Geachte / Herr Christof Kreschel / Gewäsener Rathsfreundt / undt Das. Handelsmā / alhier Ist im Herrn endt / schlaffen den 13. März / Aō. 1709 Seines alt- / ters 65 Jahr Dessen / Sele Gott wol / le Gnädig / Sein“. Pod kartušemi okolo kříže

a ve spodní kartuši jsou vytesány několikařádkové nečitelné texty.

Manželský fi gurální náhrobník je zazděn v jižní stěně hřbitovní zdi v blízkosti

bočního vchodu do areálu. Na rozměrné obdélné desce se nacházejí postavy

muže a ženy ztvárněné ve vysokém reliéfu, které od sebe dělí segmetově

zakončené obdélné nápisové desky, jež jim sahají do výšky rukou. Horní část

vyplňuje zahloubené obdélné pole pro votivní výjev, který se nedochoval.

Okraje celého kamenného bloku zdobí rozviliny a rokajové motivy. Muž

je ztvárněn jako prostovlasý v dlouhém kabátci, s širokými kalhotami

zastrčenými do vysokých bot a patrně s holí v ruce. Ženu zahaluje dlouhý

splývavý šat a hlavu chrání rouška. V jedné ruce svírá krucifi x a v druhé

modlitební knížku. Poškozené nápisy podle Kühnovy topografi e obsahovaly

následující text: „[Hier vor diesen / Stein liegt begraben, / Der Hoch-wohl : Edel / geborhne und Gestrenge / Ritter Herr Friedrich von Nostitz und (Neun / kirchen) Der hochgräfl : / Trautmanstorfi sche He(rr) / schaft Gräffenstein in / die (25) Jahre gewesene(n) / Haubtman, starb (Am) / (8. April) Ao. 16 (69) / Seines alters : (68 Jahre) / Jahr: Dessen / seele Gott / gnade.]“. V druhé části: „[Anno (1667) / den 4. April ist (in) / Gott seelig (verschieden) / Des Hochedl (Wohl) / gebohren (und Gestrengen) / Rittern Herrn Fried- / rich von Nostitz der / Hochgräfl : Trau. (t) / mansdorfi schen Herr / schaft Gräffenstein / Hauptmannis Hertz- / geliebte Ehemahl (in) / Die (Will Ehren) / tugen (Reiche) Fraue (Jus) / tina von Nost(izin) / Ihres alt(ers) 52 Jahr d. G. g.]“.

Figurální náhrobník menších rozměrů je umístěn v jižní části hřbitovní zdi.

Ústřední motiv představuje dívku v dětském věku, kterou objímá anděl. Dívka

se sepjatýma rukama má dlouhý splývavý šat a hlavu zahalenou rouškou.

Sedící anděl v říze objímá dívku oběma rukama. Okraj obdélné desky lemuje

po obvodu rámec s vytesaným nápisem, který uvádí: „Hier ligt BegrabenDes [---] / [H.] Fridl: v: Nostitz, Haubtm: d. Herrschaft [Graf] [---] / [Ehleibl. Tocht. Maria] [---] / [Anna] [---] [starb am 24. Ab: 1638] des Alt: 7. W. 5. T. d. G. g:“. Nad reliéfem se nachází obdélné nápisové pole s úryvkem z evangelia

sv. Lukáše: „Luc[---] 17 / Wer nicht das Reich= / Gottes [---] rebt alls [---] / Kindt, Der [---] / hinein Kommen.”.

Náhrobník z roku 1649 vertikálně zasazený do jižní části hřbitovní zdi má

podobu menší obdélné desky členěné na část se šlechtickým znakem a dvě

nápisová pole. Horní polovinu desky vyplňuje reliéf znaku rodu Nosticů

ve festonovém věnci. Druhou část tvoří nápisový medailon nepravidelného

tvaru doplněný lebkou a zdobnými rozvilinami, jehož nápis skrývá biblický

citát: „Jesai C 54 V 7 / Ich habe dich Ein / klein Augenblick ver- / lassen aber mit grosser / Barmhertzigkeit wil / ich dich samlen.“ Po celém obvodu

desky obíhá německý nápis v rámu: „[Hier ligt begraben] [---] / H. Fried: v. Nostitz Haubtm: d. Herrschaft: [Graffenst: Ehleibl: Tocht:] / Names Anna Elisab: starb den 25. / Maÿ 1649 des Alt: 7. Jahr 36. w. und den 2. Maÿ Aō: 53 dis v. ferdiget [worde.] d. G. g.“.

Čtvercová deska na jižní části zdi nese reliéf ležícího putti, který si podpírá

rukou hlavu. Druhou ruku má dlaní položenou na přesýpacích hodinách,

vedle nichž leží lebka. Nad putti se nachází nápisový pás: „MEME NTOMORI“.

Ke spodní hraně desky přilehá další obdélná deska vyplněná oválnou

nápisovou kartuší, již lemují voluty a rozvilina, v horních rozích desky fi gurují

dvě andělské hlavičky. Nápis zní: „Hier schlaffen 2 Ehleute in diesem Grab, / Und ruhen biss an den Jüngsten Tag. / als den wird Gott ihr Grab ent decken / Und sie Zur Ewigen freude erwecken“.

Poslední fi gurální náhrobník na jižní části zdi rámuje portál s renesančními

sloupky a segmentově zakončeným vrchním závěrem, jehož konce jsou

volutově uzavřeny. Vnitřní prostor vyplňuje deska s reliéfem ženy v životní

velikosti. Postavu halí dlouhý splývavý šat a hlavu jí kryje plachetka. V rukou

drží lilii, růženec a modlitební knížku. Nápis v prostoru pod obloukem uvádí:

„[---] / 9. Xber [---] Christo verschied= / [---] Anna Bfaltzin geborne Berg- / mannin von Gabel, Joseph Bfaltzes von Ost- / ritz hiesegen weinschenken geliebte Ehewirtin, ihres / alters 32. [Jahr. Gott sey] ihrer seelen gnädig,“.

Další text obíhá po obvodu vnitřní desky: „Ich habe wolgekämpfet und




meinen lauff vollendet [---] / Gott hatt mir alles [---] auren in lauter [freud gewendt] / Herr Jesu Dir bin gestorben“.

Ve skupině mladších klasicistních náhrobků v jižní části zdi vyniká

sarkofág orámovaný architekturou v podobě portiku, na kterém odpočívá

anděl. Jedná se o dílo drážďanského sochaře Franze Pettricha zhotoveného

na památku Kajetana Schuberta, který zemřel v dětském věku.

V blízkosti vchodu z náměstí je přizděna vysoká stéla s bočními pilastry,

jež na římse vrcholí v sochařskou kompozici dvou andělů držících oválnou

desku s reliéfem krucifi xu. Zpracované dílo z konce 18. století vzpomíná

manželku hrádeckého radního a obchodníka Annu Dorotheu Pietschovou.

V blízkosti vstupu do kostelního areálu se v ohradní zdi nachází nika

lemovaná vegetativními motivy. Uvnitř niky se nalézá vysoký reliéf světce

v řádovém rouchu, který se opírá o pult s knihou. Jedná se o sv. Františka

z Assisi. Pod nikou byly ve vpadlém poli vytesány reliéfní iniciály: „A F“.

Dále ke zdi přiléhají náhrobky typu obdélných stél, které ztvárněním

převážně s novogotickými prvky odpovídají druhé polovině 19. století

a několik orámovaných jednoduchých desek s různě obsáhlými texty. (mo,zš)

fara čp. 76ÚSKP ČR č. rejstříku 29698/5–4308

s p. č. 13

Objekt fary čp. 76 postavený roku 1804 se nachází u areálu kostela

sv. Bartoloměje. Dům stojí v Liberecké ulici, východně od Horního náměstí

a je součástí městské památkové zóny.

Patrový zděný dům obdélného půdorysu kryje mansardová střecha

s eternitovými šablonami, kterou doplňují pultové vikýře. Průčelí

posazená na podezdívku z pískovcových kvádrů s hladkými omítkami

člení lizénové rámce. Okenní otvory lemují pískovcová ostění. Centrálně

umístěný vstup jižního průčelí rámuje jednoduchý ve štuku provedený

portál. Dvoukřídlé profi lované dveře z konce 19. století uvozuje trojice

kamenných stupňů. Při pohledu od jihu nalezneme vpravo od vstupu

nápisové zrcadlo s tesaným nápisem a datací: „1 8 0 4 / PLVRA . IИTVS“.

Zahradní vstup severního průčelí tvoří dvoukřídlé profi lované dveře

s nadpražním světlíkem umístěné v pravoúhlém pískovcovém portálu. (mo) Kühn 1934, s. 102.

OKRES LIBEREC



bývalá textilní manufaktura čp. 65 a 66 ÚSKP ČR č. rejstříku 20977/5–4305

s p. č. 580/1, 508/2

Bývalá textilní manufaktura tzv. Azyl čp. 65 a 66 byl postaven roku 1723.

Komplex budov situovaný na místě někdejšího hradu v dnešní ulici

Generála Svobody tvořil západně umístěný dům čp. 65 a 66 a přilehlý

objekt čp. 67, který dvůr uzavírá od severu. Výstavbou byl pověřen

gallasovský hejtman Elias Ketzler, který stavbu započal na základě

povolení hraběnky Johanny Emerencie Gallasové (rozené z Gaschina)

v roce 1722. Textilní výroba se zde dlouho neudržela a mezi lety 1767–1818

objekt sloužil jako úpravna a mandlovna lněných pláten. Od roku 1896

fungoval komplex jako dětský útulek (Azyl) pro děti továrních dělníků

a v meziválečném období také jako česká menšinová škola. Objekt

nebyl po druhé světové válce dlouhodobě udržován a postupně chátral.

Neutěšený stav vyvrcholil v roce 2006, kdy se zřítila střední část střechy.

Tato havárie se stala záminkou k demolici objektu, která dům asanovala

na úroveň přízemí.

Někdejší objekt čp. 65 a 66 měl podobu patrového zděného domu

dlouhého obdélného půdorysu krytého mansardovou střechou s pálenými

taškami bobrovkami. Střechu doplňovaly řady volských ok a pultových

vikýřů. Dům se nacházel v mírném svahu, čímž suterén na západním

podélném průčelí vystupuje do pozice patra. Průčelí opatřená hladkými

omítkami členily pouze okenní otvory osazené pravoúhlými pískovcovými

ostěními. Na západní průčelí přiléhaly menší přístavby. (mo)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 58.

Kühn 1934, s. 103; UPČ I, 1977, s. 465; Řeháček 2001, s. 323–325;

Kolka - Panáček 2006, s. 61–73.

bývalá textilní manufaktura čp. 67ÚSKP ČR č. rejstříku 19336/5–4306

s p. č. 494/1

Stavební vývoj domu čp. 67 je shodný se sousedním objektem

čp. 65 a 66. V roce 1812 byla v domě krátce umístěna hrnčířská dílna

s výrobou hliněných lahví pro Lázně Libverda. V nedávné době došlo

k opravě domu a jeho adaptaci na byty. Budova čp. 67 uzavírá od severu

komplex umístěný při ulici Generála Svobody.

Zděný patrový dům dlouhého obdélného půdorysu má mansardovou

střechu krytou asfaltovým šindelem. Střechu doplňuje řada valbových

vikýřů. Dům stojí v mírném svahu, čímž je přízemí při západním průčelí

mírně vyvýšené. Průčelí s hladkými omítkami člení řada okenních otvorů

s pískovcovými ostěními. Na východním průčelí nalezneme pískovcový

erb rodu Clam-Gallasů se zbytky zlacení. (mo)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 58.

Kühn 1934, s. 103; UPČ I, 1977, s. 465; Řeháček 2001, s. 323–325; Kolka - Panáček

2006, s. 61–73.





s p. č. 84

Dům čp. 85 postavený roku 1785 nalezneme v Žitavské ulici, na severní

straně Horního náměstí. Objekt je součástí městské památkové zóny.

Během 90. let 20. století došlo k zjednodušení jižního průčelí a úpravě

přízemí pro potřeby obchodu.

Patrový zděný dům obdélného půdorysu kryje sedlová střecha s pálenými

taškami bobrovkami, kterou doplňuje dvojice volských ok. Dům svým

jižním podélným průčelím směřuje do Žitavské ulice. Fasády opatřené

hladkými omítkami člení na jižním průčelí profi lovaná korunní římsa

a nízká podezdívka z pískovcových kvádrů. Okenní otvory osazené

novodobými nedělenými okny lemují na jižním průčelí pískovcová ostění.

Symetricky situovaný vstup je umístěný v segmentově zakončeném

pískovcovém portálu. Ten vrcholí klenákem s reliéfním nápisem udávajícím

dataci, iniciály majitele a číslo popisné: „17 85 / JS / 8 5“.

K severnímu průčelí domu kolmo přiléhají mladší přístavby. (mo)


s p. č. 85

Dům čp. 86 postavený roku 1785 stojí ve středu města, v Žitavské ulici,

při severozápadním cípu Horního náměstí. Objekt je součástí městské

památkové zóny.

Zděný štítově orientovaný patrový objekt obdélného půdorysu kryje

polovalbová střecha s vláknocementovými šablonami. Nečleněné fasády

opatřené hladkými omítkami doplňují pouze podezdívky z pískovcových

kvádrů a korunní profi lovaná římsa. Okenní otvory lemují pískovcová

pravoúhlá ostění. Prostor hlavního vstupu umístěný na jižním průčelí

rámuje segmentově zakončený pískovcový portál s klenákem zdobený

štukovým festonem. Bohatě zdobené dvoukřídlé dveře jsou zapuštěné

hlouběji do fasády a uvozují je čtyři kamenné stupně. V ose nad vchodem

se nachází štuková kartuše s festonem a symbolickou korunou. Kartuše

nese nápis: „No / 86 / 17 65“. Obdélná sklepní okna umístěná v podezdívce

chrání zbytky barokně tvarovaných kovaných mříží. (mo)


s p. č. 57

Dům čp. 93 postavený v roce 1796 nalezneme ve středu města v Žitavské

ulici, severozápadně od náměstí. Objekt je součástí městské památkové

zóny.

Patrový zděný dům obdélného půdorysu má sedlovou střechu krytou

taškami bobrovkami. Střechu na severní straně doplňuje trojice volských

ok. Průčelí opatřená hladkými omítkami člení lizénové rámce. Okenní

otvory mají pravoúhlá pískovcová ostění. Hlavní vstup nalezneme

na západním průčelí směřujícím do Žitavské ulice. Jeho bohatě zdobený

portál zakončený stlačeným obloukem představuje výjimečnou

kamenicko-řemeslnou práci. Klenák portálu nese iniciály a dataci: „JM / 1796“. Samotné dveře pocházejí z první poloviny 20. století. K severnímu

průčelí přiléhá přístavba garáže. (mo)


s p. č. 35

Dům čp. 109 postavený na počátku 19. století nalezneme

v severozápadním cípu Horního náměstí. Objekt, který v dnešní době

slouží jako hotel, je součástí městské památkové zóny.

Zděný patrový dům půdorysu písmene L kryje sedlová střecha s valbou

a polovalbou vyskládaná z tašek bobrovek. Obdélný půdorys hlavní

budovy rozšiřuje kolmé patrové křídlo přiléhající k západnímu průčelí.

Fasády opatřené hladkými omítkami člení průběžné římsy a plastické

okenní šambrány. Východnímu podélnému průčelí obrácenému do náměstí

dominuje mělký středový rizalit. V jeho ose se nachází segmentově

zakončený vjezd do průjezdu. Ten rámuje štukový portál s jónskými pilířky

doplněnými kladím se zubořezem, který se po délce rizalitu uplatňuje

i na korunní římse. Na hlavní objekt se v západním směru napojují další

novodobé provozní přístavby. (mo)

OKRES LIBEREC




s p. č. 41

Dům čp. 110 pocházející z přelomu 18. a 19. století se nachází v západní

frontě Horního náměstí. Objekt je součástí městské památkové zóny.

Patrový zděný dům postavený na obdélném půdorysu kryje sedlová

střecha s vláknocementovými šablonami. Východní podélné průčelí

obrácené do náměstí člení dvojice průběžných říms doplňujících korunní

římsu se zubořezem. Hladká omítka průčelí překrývá i podezdívku

z pískovcových kvádrů. Zbylá průčelí mají destruované omítky a odhalují

cihelné zdivo s novodobými vyzdívkami. Hlavní vstup z náměstí osazený

novodobými dveřmi lemuje ve štuku naznačený pravoúhlý portál

s nastaveným kladím. Současně v přízemí nalezeme nově prolomený

vchod do obchodu, který je umístěný mezi někdejšími okny upravenými

na nedělené výkladce. K západnímu dvornímu průčelí přiléhá kolmá

novodobá přístavba nesoucí v patře zastřešenou verandu. (mo)


s p. č. 342/1

Dům čp. 123 z přelomu 18. a 19. století stojí v Anglické ulici, jihozápadně

od Horního náměstí a je součástí městské památkové zóny.


s pálenými taškami bobrovkami. Střechu na severní a jižní straně

doplňuje čtveřice pultových vikýřů. Průčelí opatřená hladkými omítkami

člení lizénové rámce světlého odstínu doplněné pod korunní římsou

jemným zubořezem a čabrakami. Při podélném severním průčelí

obráceném do ulice nalezneme mírně zapuštěný hlavní vstup lemovaný

pravoúhlým štukovým rámcem. Vstupní novodobé dveře jsou přístupné

po třech kamenných stupních. Po obou stranách vstupu se nacházejí dva

ocelové výkladce a vchody do obchodů, které vnější podobu domu silně

degradují. Okenní otvory lemují pravoúhlá pískovcová ostění. K jižnímu

průčelí se přimyká záchodový rizalit, na který navazují přízemní provozní

přístavby domu. (mo)


s p. č. 344

Dům čp. 124 z přelomu 18. a 19. století stojí na rohu ulice Anglické

a 1. máje. Objekt je součástí městské památkové zóny.


s vláknocementovými šablonami. Střecha doplněná po stranách

sedlovými vikýři je ve spodní části mansardy částečně zešikmena

dlouhými námětky. Nově provedenou fasádu domu s nátěrem olivového

odstínu člení jednoduchý průběžný pás a nárožní lizény žluté barvy.

Podezdívku domu pokrývá nevkusná malovaná imitace lomového

zdiva. Okenní otvory lemované plastickými šambránami s parapety jsou

v přízemí osazeny plastovými dvoukřídlými okny. Hlavní vstup uvozený

dvojramenným schodištěm nalezneme na severním uličním průčelí.

Vstup tvoří imitace historických dveří osazená v pískovcovém pravoúhlém

portálu. K domu od jihu přiléhá přístavba sálu a patrový objekt s rovnou

střechou a fasádou napodobující historické členění. (mo)




OKRES LIBEREC

Hrubý Lesnov obec Cetenov

Ves situovanou na plošině táhnoucí se východně od údolí potoka Zábrdky nalezneme asi půl kilometru východním

směrem od Všelibic. První zmínka o osadě založené v západní části dubského panství pochází z roku 1547.

Ves vysazená na lánovém principu má centrální charakter zástavby. Hrubý Lesnov ležící nedaleko staré zemské stezky

směřující do Žitavy si díky pozdější odlehlosti od novějších komunikací udržel zemědělský charakter. V roce 1976

byl Hrubý Lesnov s okolními vesnicemi administrativně spojen se Všelibicemi. Od roku 1990 ves spadá pod obecní

úřad v Cetenově.

kaple sv. LinhartaÚSKP ČR č. rejstříku 28230/5–4510

s p. č. 2/2

Kapli postavenou v roce 1830 nalezneme ve střední části obce.

Zděná kaple obdélného půdorysu s oblým závěrem je orientována

vstupním průčelím k východu. Na sedlovou střechu krytou plechovými

šablonami nasedá poměrně mohutný sanktusník zakončený cibulovou

střechou s křížem. Průčelí s hladkými omítkami rámují jednoduché

lizénové pásy. Velký přesah střechy zvýrazňuje široká korunní římsa.

Vstup do kaple tvoří dvoukřídlé prosklené dveře umístěné v půlkruhově

zakončeném pískovcovém portálu. Na klenáku nalezneme dataci

provedenou reliéfním písmem: „A N / 1830“. Po stranách vstupu

jsou umístěny dva malé výklenky. Shodné výklenky nalezneme i ve štítu,

který od průčelí odděluje jednoduchá průběžná římsa. Na štítu byl

v minulosti připevněn dřevěný krucifi x s na plechu malovaným korpusem

ukřižovaného Krista. Prostor kaple prosvětlují boční segmentově

zakončená okna v pískovcových ostěních. (mo)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Hlavice.

HRUBÝ LESNOV 179



Chotyně(Ketten)


na p. p. č. 425/3

Kříž pocházející údajně ze 17. století stál do roku 1860 na okraji obce.

V dnešní době je umístěný v zahradě domu čp. 45, vpravo od silnice

vedoucí do Hrádku nad Nisou.

Pískovcový kříž latinského tvaru se zaoblenými rameny má rozměry

113 x 75 centimetrů. Poměrně dobře zachovaný kříž se kvůli svažitému

terénu silně naklání. (mo)Kühn 1934, s. 127; Kol. 2001, s. 224; Řeháček 2001, s. 200.

Údolní lánová ves založená na řece Nise leží při jihovýchodním okraji Hrádku nad Nisou. Obec patřící ke grabštejnskému

panství je poprvé zmiňována v roce 1381 (uváděn je i rok 1409). Původně zemědělská obec sužovaná během staletí

různými válečnými konfl ikty se v druhé polovině 19. století proměnila v důležité průmyslové centrum. K rozvoji průmyslu

přispěla železniční trať vedoucí z Liberce do Žitavy, která byla vybudována v letech 1857–1859. Trať kopírovala starší

císařskou silnici z roku 1842. Roku 1890 byly v obci na místě minerálního pramene založeny malé lázně Wartburg.

Po druhé světové válce a odsunu německého obyvatelstva se počet obyvatel snížil o více než třetinu. Chotyně,

která se stala součástí Hrádku nad Nisou, se v roce 1989 osamostatnila.

180 CHOTYNĚ


OKRES LIBEREC

Chrastava(Kratzau)

Chrastava spolu s městskými částmi Horní a Dolní Chrastava leží přibližně osm kilometrů severozápadně od Liberce.

Zástavba se rozprostírá v údolí říčky Jeřice a při jejím soutoku s Lužickou Nisou. Sídelní a urbanistický vývoj města je

poměrně složitý. V prostoru současného města se pravděpodobně vyskytovalo starší lužickosrbské osídlení, ale první

písemná zmínka o Chrastavě pochází až z roku 1352. Tehdy se zde uvádí farní kostel, který zaujal strategickou polohu

nad tehdejším osídlením tvořeným údolní lánovou vsí. Vysazení této vsi souviselo se širší kolonizací v povodí Lužické

Nisy probíhající na grabštejnském panství až do počátku 15. století. Právě v 15. století byla v okolí Chrastavy nalezena

ložiska stříbrných i jiných rud a od roku 1424 jsou poprvé zmiňovány zdejší doly. Rozvoj hornictví vytvářel předpoklady

k přeměně původní vsi v městské centrum. Chrastava již ve 14. století částečně plnila správní funkce panství. Nejpozději

od roku 1405 zde existovalo opevněné sídlo nepřímo doložené osobami chrastavských purkrabí a pomístním názvem

vrchu Borgsberg (Hradní vrch), který je situován východně od nynějšího náměstí. V letech 1430–1431 se Chrastava

stala shromaždištěm husitských vojsk podnikajících výpady do Lužice. V souvislosti s tím byl opevněn kostel stojící

na vyvýšenině nad obcí. V té době byla Chrastava citelně poškozena opakovanými vpády lužických vojsk. Z útrap

husitských válek se obec rychle vzpamatovala a od roku 1453 je již uváděna jako město, které mělo od roku 1454 právo

svobodného trhu. Vznik města ve střední části původní obce oddělil na obou koncích sídelní struktury vsi Horní a Dolní

Chrastavu, které jsou poprvé zmiňované v roce 1454. O charakteru zástavby tehdejšího města není mnoho známo.

Lze předpokládat, že se rozkládalo po obou březích Jeřice, pokud ovšem nebylo omezeno jen na ulice pod kostelem.

Toto město téměř zaniklo během období společenské destabilizace na konci 15. století. V první polovině 16. století

Chrastava zaznamenala nový rozvoj podpořený částečně důlní činností a částečně příchodem nového majitele

grabštejsnkého panství Jiřího Mehla ze Střelic. V této době byla provedena nová ortogonální městská lokace realizovaná

v pravidelném schématu kolem současného náměstí. Po třicetileté válce město zasáhla emigrace protestantského

obyvatelstva, které z větší části odešlo do nedaleké Žitavy. Ze ztráty části obyvatel a útlumu těžby v jeho okolí se město

vzpamatovalo až v souvislosti s růstem textilní výroby v polovině 18. století, kdy zde stálo již 164 domů. Také během

19. a první poloviny 20. století se Chrastava nadále výrazně rozrůstala. Pro její další rozvoj mělo značný význam

vybudovaní císařské silnice vedoucí z Liberce do Žitavy v letech 1840–1846, na niž později navázala paralelní železniční

trať. Po druhé světové válce klesl v souvislosti s odsunem německého obyvatelstva počet osob ze 4 740 na 2 779.

Během druhé poloviny 20. století město stagnovalo a stavební rozvoj se prakticky utlumil. Díky tomu však nedošlo

k významnému narušení urbanistické struktury a Chrastava dodnes představuje velmi hodnotný prostor s klasicistní

a historizující architekturou doplněný souborem maloměstských domů. Nový kulturní a společenský rozvoj Chrastavy

nastal až po roce 1989.

CHRASTAVA 181



areál kostela sv. VavřinceÚSKP ČR č. rejstříku 35057/5–4334

se st. p. č. 3 a p. p. č. 11/1 v k. ú. Chrastava I

Areál kostela sv. Vavřince obklopený někdejším hřbitovem se zbytky

ohradní zdi a s náhrobky nalezneme na vyvýšeném místě severně

od centra města. Na shodném místě stál pravděpodobně i nejstarší

chrastavský kostel, který byl i s nejbližším okolím po roce 1429 opevněn.

Vysoké valy vybudované na rozkaz husitského hejtmana Mikuláše

z Kaišperka byly pobořeny až v roce 1864. Ressel 1903–1905, s. 535–536; Kühn 1934, s. 131–146; UPČ I, 1977, s. 535; Kuča 1997,

s. 463; Šternová 2003, s. 78–80; Vydra 2003_a, s. 61; Prahl 2004, s. 161; Hnojil

2008, s. 150–151.

kostel sv. VavřinceSoučasný kostel umístěný při Kostelní ulici stojí pravděpodobně

na místě nejstaršího chrastavského kostela, který je doložen k roku 1352.

O následující etapě výstavby mladšího chrámu mnoho nevíme. První

zmínka o něm pochází z roku 1531, kdy purkrabí na Grabštejně Mikuláš II.

z Donína učinil nadání pro oltář v nově zřízeném kostele. V roce 1586

byla postavena věž zdobená sgrafi ty, které se do současnosti částečně

dochovaly na její východní straně. Následně dostala stavba regionálně

charakteristickou podobu jednolodního kostela s osmibokou horní

částí věže. V roce 1866 došlo k částečnému zbourání kostela a na jeho

místě byla podle plánů libereckého architekta Franze Thieleho (Thicka)

postavena nová svatyně s novogotickými prvky. Na stavbě probíhající

do roku 1868 pracoval zednický mistr Ernst Hiller ze Žitavy a tesařský

mistr Anton Michler z Chrastavy.

Kostel sv. Vavřince je zděnou jednolodní stavbou obdélného půdorysu

zakončenou ve východním směru pětibokým presbytářem. Nízkou

valbovou střechu kryjí obdélné břidlicové šablony. Průčelí lodě

a presbytáře pravidelně člení řada opěrných pilířů zakončených fi álami.

Interiér prosvětlují vysoká okna, která stejně jako veškeré vstupy lemují

ostění s lomenými oblouky. Před západní průčelí mírně předstupuje

hranolová věž zakončená prolamovaným litinovým jehlancem. Hlavní

vstup se nachází ve spodní části věže v odstupňovaném portálu

s lomeným obloukem. Osazen je mohutnými dvoukřídlými dveřmi

rámové konstrukce doplněné v nadsvětlíku vitrají. (mo)

182 CHRASTAVA


OKRES LIBEREC

ohradní zeď s náhrobky a náhrobníkyOhradní zeď se dochovala pouze ve východní části areálu,

kde odděluje někdejší hřbitov od areálu fary.

Zeď představuje neomítanou lineární stavbu z lomového kamene,

jejíž korunu chrání mohutné pískovcové desky. Na vnitřní straně

zdi jsou po celé její délce druhotně osazeny náhrobky pocházející

většinou z 19. století. Největší počet sepulkrálií zastupují jednoduché

orámované pískovcové desky zdobené volutovým nástavcem

s akrotériemi či se symboly srdce, kotvy a kříže. Převážná část

z nich je již nečitelná a zvětralá. V souboru stél svým ztvárněním

vyniká klasicistní náhrobek Franze Ramische a jeho ženy Theresie,

který má podobu dvoudílného hranolu. Nesignované dílo datované

do poloviny 30. let 19. století zdobí ústřední motiv anděla s pamětním

nápisem na desce a reliéfní fi gurální výjev smrti Panny Marie.

Hodnotnou práci podobného slohového charakteru představuje

poškozený náhrobek edikulového typu z roku 1830 s vnitřní nápisovou

deskou. Náhrobek se jménem lékaře Matthiase Schroff a, jenž podle

signatury pochází od sochaře Josefa Maxe, měl původně po stranách

dvojici andělů. Přibližně uprostřed západní linie zdi se nacházejí dva

různě velké pískovcové znaky Trauttmannsdorfů ze zbořeného kostela.

V původní podobě se dochoval rozměrný náhrobek ve tvaru obdélné

stély se segmentovou římsou, který pokrývají oddělená nápisová

pole s obsáhlým textem o zemřelých rodičích děkana Kopsche.

Vrchol náhrobku tvoří odpočívající anděl opřený o lebku. Materiálem

se od ostatních prací liší žulová deska s pískovcovým obložením,

kterou doplňuje znak rodu Schürerů z Waldheimu. Dvoudílná

hranolovitá stéla s gotizujícími prvky a nápisovým polem zakončeným

do oslího hřbetu nese jméno ženy pivovarníka Marie Anderschové.

V průběhu 90. let 20. století byl z ohradní zdi vybrán soubor devíti

nejcenějších náhrobníků, které po zrestaurování našly nová umístění.

Skupinu šesti fi gurálních a nápisových náhrobníků ukrývá chodba

Městského muzea v Chrastavě, z nichž nejstarší je renesanční

náhrobní deska nesoucí zobrazení zemřelého šlechtice Kryštofa

z Hobergu a Kunnersdorfu († 1586). Další fi gurální náhrobníky

z 18. století představují rytíře Johanna Nostitze a tříčlennou

hejtmanskou rodinu grabštejnského panství Johanna, Anny Marie

a syna Camila Johanna Maxmilina Mentzelových. Dále se zde ocitly

sepulkrálie z druhé poloviny 17. století s kartušovými obsáhlými

nápisovými poli patřící členům měšťanského a šlechtického rodu

manželům Sabině a Johannovi Lichtnerovým a rytířským držitelům

dvora v Nové Vsi, manželům Sibille a Johannu Heisternovým. Dva

rozměrné kamenné bloky s arkádovými poli, z nichž první patří třem

zemřelým dětem výběrčího cla a ungeltu Johanna Schirera a druhý

se čtyřmi poli synům chrastavského kantora a písaře Dittricha

Augusta Careisse, nalezneme v předsíni kostela sv. Vavřince. Nejhůře

dochovaný náhrobník s výraznou nápisovou kartuší patří Theresii

Puteaniové a nachází se samostatně v chodbě patra chrastavské

Městské knihovny a obřadní síně.

Mimo ohradní zeď se nachází náhrobek s motivem žehnajícího Krista

od Josefa Maxe z roku 1829, jenž není předmětem ochrany. Dále

se u zdi presbytáře nachází jednoduchý náhrobek sestávající z kříže

a nízkého žulového podstavce s údaji o zemřelém. (zš)

CHRASTAVA 183


areál fary čp. 124ÚSKP ČR č. rejstříku 22065/5–4332

se st. p. č. 1 a na p. p. č. 1386/1 v k. ú. Chrastava I

Areál fary čp. 124 se rozkládá v Kostelní ulici severovýchodně

od středu města. Faru doplňuje hospodářská budova. Velkou

část obvodu dvora a někdejší farní zahrady obíhá ohradní

zeď s bránou, při které je situovaný kříž. NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 595; SHP 55.

Kühn 1934, s. 149–150.

fara čp. 124Barokní budovu fary čp. 124 postavil v roce 1739 zednický mistr David

Jantsch z Chrastavy na místě starší dřevěné fary pocházející údajně

z roku 1668. Současnou podobu objekt získal při přestavbě provedené

v roce 1795 a při následné opravě po požáru roku 1870. Fara je umístěna

ve střední části areálu při Kostelní ulici.

K patrovému zděnému objektu obdélného půdorysu se od severu přimyká

krátké kolmé křídlo. Valbovou střechu kryje novodobá betonová krytina

červené barvy. Střechu doplňují valbové vikýře. Průčelí s plochami

hrubé omítky lemují hladké lizénová rámce. Okenní otvory orámované

pískovcovými profi lovanými ostěními v přízemí doplňují barokně

tvarované mříže. Jižnímu průčelí obrácenému do Kostelní ulice dominuje

půlkruhově zakončený štít se sdruženým oknem. Hlavní vstup nacházející

se na severním průčelí kryje přístavba verandy s terasou. (mo)

hospodářská budovaObjekt pocházející z přelomu 18. a 19. století je situovaný severně od fary.

Dnešní podoba domu nese stopy úprav a přestaveb z druhé poloviny

20. století.

Přízemní zděné budovy půdorysu písmene L kryje sedlová střecha

vyskládaná z eternitových šablon. Jižní křídlo má hladké fasády členěné

pískovcovými ostěními okenních a dveřních otvorů. Průčelí severního

křídla rozdělují jednoduché lizénové rámce. Na obou křídlech jsou

patrné utilitární úpravy v podobě menších přístaveb a novodobých

otvorů vjezdů do garáží. (mo)

ohradní zeď s bránouAreál fary, včetně farské zahrady, obíhá na nepravidelném půdorysu

ohradní zeď, která je v severní části přerušena pletivovým plotem

a severním křídlem hospodářské budovy. Při západní a části jižní strany

areálu stojí vysoká omítaná zeď oddělující dvůr fary od někdejšího

kostelního hřbitova. Na jižní straně areálu vytváří zeď opěrku mezi

navýšeným terénem farní zahrady a Kostelní ulicí.

Korunu opěrky vyskládané z lomového kamene doplňuje plaňkový plot

a nadezdívka z režného cihelného zdiva. Vjezd do dvora umožňuje brána

situovaná v jihovýchodní části ohradní zdi. Novodobá plechová vrata jsou

osazena mezi omítanými pilíři s profi lovanými pískovcovými hlavicemi.

Východně od brány se nachází menší vstup v pravoúhlém pískovcovém

ostění. (mo)


184 CHRASTAVA


OKRES LIBEREC

křížDrobná památka z první poloviny 19. století je umístěna napravo

od vstupu do areálu fary.

Na základním kamenném stupni stojí hranolový sokl, na němž spočívá

konkávně vzdutý čtyřboký dřík zakončený jednoduchou římsou. Na dříku

je osazen nástavec zakončený profi lovanou segmentovou římsou. Na čelní

straně soklu se nachází obdélné pole s nápisem „Im Auftrage und Sinne [---] Bürgersfrau / der am 28. Dezember 1821 in Kratzau gestorbenen / Magistrats-Protokolisten Ehegattin / Barbara Breuer / Zur Verehrung [---] Erlösers / errichtet [---]“. Uprostřed čelní stany dříku je oválné

zrcadlo zhotovené z kovové slitiny, které lemuje zlacený rostlinný dekor,

vinná réva, obilné klasy a zlacená stuha. V zrcadle se nachází reliéf

s námětem prvotního hříchu, nad nímž nalezneme dvě zlacené rozety.

Pod segmentovou římsou se nachází zlacený věnec se stuhou a nápis:

„Er ist die Versöhnung für unsere Sünden / 1 Joh. 22.“ Podstavec vrcholí

železným křížem s korpusem ukřižovaného Krista a štítkem s titulaturou:

„INRI“. U paty kříže klečí Máří Magdaléna. (jš)

areál radnice čp. 1ÚSKP ČR č. rejstříku 12619/5–5539

se st. p. č. 302/1 v k. ú. Chrastava I

Areál radnice čp. 1 spolu s bránou stojí v jižní frontě náměstí, při ústí

Liberecké ulice. V obdobné půdorysné pozici je areál zachycen

i na císařském otisku stabilního katastru z roku 1843. V sousedství

radnice je v místě dnešní brány zachycen spalný dům. NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 53.

Ressel 1903–1905, s. 521–522; Kühn, 1934, s. 148; Kibic 1988 s. 119; Kuča 1997,

s. 463; Vydra 2003_a, s. 24, 37.

radnice čp. 1Radnici čp. 1 nalezneme v jižní frontě náměstí, v nároží Liberecké ulice.

Na jejím místě stála původně hrázděná radnice pocházející z 16. století

zničená dvěma požáry v letech 1621 a 1642. Shořelou budovu nahradila

v roce 1646 zděná stavba, kterou v roce 1683 doplnila dřevěná věž

s ciferníkem. V roce 1855 radnici opět poškodil požár, po kterém

následovala přestavba provedená v klasicistním duchu. K dalším úpravám

došlo v roce 1899, kdy objekt získal jednotnou historizující úpravu fasád

s novorenesančními prvky. V roce 1942 byla střecha radnice poškozena

vichřicí, což mělo za následek snesení dřevěné věže. Ta se na střechu

objektu vrátila opět až v rámci rekonstrukce prováděné mezi lety 2005–2006.

Při ní byla také realizována dvorní vestavba, která propojila radnici

se sousedním objektem. Budovy slouží jako nové sídlo městského úřadu.

Radnice je patrovou zděnou stavbou obdélného půdorysu. Nízkou

valbovou střechu krytou eternitovými šablonami doplňuje řada

novodobých segmentově zakončených vikýřů. V blízkosti severního

štítu vidíme oplechovanou osmibokou věž zakončenou dvojitou helmicí

s lucernou a makovicí. Průčelí s hladkou omítkou člení nárožní lizény

a jednoduchá průběžná rustika. Okenní otvory lemují štukové šambrány.

Ty podobně jako ostatní plastické prvky kontrastují svým světlým

odstínem s plochami okrové barvy. Severní průčelí zvýšené o atikové

patro s trojúhelným štítem zvýrazňují průběžné římsy. Někdejší hlavní

vstup umístěný v segmentově zakončeném otvoru je osazen dvoukřídlými

dveřmi rámové konstrukce. (mo)

bránaZeď s bránou spojuje ze západu radnici se sousedním objektem čp. 251.

Brána uvozuje malé nádvoří, ze kterého se v současné době vstupuje

do vestibulu nové budovy městského úřadu. Stavbu tvoří zeď sahající

na úroveň patra radnice. Horní polovinu zdi, kterou zakončuje profi lovaná

římsa, člení reliéfní segmentové oblouky a geometrické štukové vzory

provedené ve světlém odstínu. Samotný segmentově ukončený otvor

brány lemuje štuková šambrána s naznačeným mohutným klenákem.

Klenák zakončuje reliéfní štuková koule na podstavci. (mo)

CHRASTAVA 185



na st. p. č. 303 v k. ú. Chrastava I

Vývoj v jádru patrně renesančního domu čp. 40 lze bezpečně sledovat

od druhé poloviny 17. století. Jeden z nejstarších objektů ve městě stojí

v jihovýchodním rohu náměstí 1. máje, na nároží Muzejní a Liberecké ulice.

Dochovaný stav je dán především jeho barokní a klasicistní stavební fází

a úpravou fasády realizovanou kolem roku 1900.

Dvoupodlažní dům se zobytněným podkrovím stojí na obdélném půdorysu.

Mansardovou střechu se štíty krytou modifi kovanými pásy prostupují

směrem do ulice sedlové vikýře. Barokně tvarovaný štít vrcholící

maskaronem lemuje šestice koulí na pilířích. Fasáda hlavního průčelí

má bohatou štukovou výzdobu s okenními šambránami, zrcadly, zvlněnými

lizénami s lambrekýny, volutami a medailony. Hladká omítka je opatřena

nátěrem ve dvou odstínech okru, plastické prvky jsou bílé. (pf)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 52.

Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 100–102.



Dům čp. 46 postavený v první polovině 19. století se nachází na východní

straně náměstí 1. máje.

Dvoupodlažní řadový dům obdélného půdorysu s okapovou orientací

má sedlovou střechu krytou pálenými taškami bobrovkami. Střechu

prostupují dva stejně velké a jeden menší sedlový vikýř. Fasáda východního

průčelí je v patře rytmizována čtyřmi pilastry s jednoduchými hlavicemi,

obdélnými vpadlinami a vystupujícím pásem s geometrickou ornamentikou

pod korunní římsou. Okna mají štukové šambrány a průběžnou podokenní

římsu. Do objektu se vstupuje asymetricky umístěnými dvoukřídlými

dřevěnými vraty s pásovým nadsvětlíkem. V přízemí se nachází prodejna

s výkladci a středním vstupem z hliníkových profi lů. Fasáda je natřena

bílým nátěrem, sokl má kabřincový obklad. (pf)Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 140.



Dům čp. 47 byl postaven v první polovině 19. století. Nachází se na východní

straně náměstí 1. máje.

Dvoupodlažní řadový dům obdélného půdorysu je do náměstí okapově

orientován a má sedlovou střechu krytou bitumenovými pásy. Téměř celou

střešní plochu směřující do náměstí vyplňuje pásový vikýř obložený střešní

krytinou. Fasáda hlavního průčelí je v přízemí opatřena kabřincem, patro

má hladkou omítku s klasicistním a geometrickým dekorem. Nad okny

v patře zdobí fasádu ve štuku provedené festony a vlysy. Průčelí patra člení

čtyři lizény a vlysy s motivy čtverců, oválů, kosočtverců a lambrekýnů.

Fasáda je opatřena nátěrem ve dvou odstínech zelené, bílé a krémové barvy.

V novodobě upraveném přízemí se nachází prodejna a asymetricky umístěný

vstup se segmentovým záklenkem. Objekt znehodnocují plastové okenní

výplně. (pf)Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 140.


na st. p. č. 134/1 v k. ú. Chrastava I

Dům čp. 80 postavený ve druhé polovině 19. století stojí v severovýchodním

rohu náměstí 1. máje, na nároží Frýdlantské a Spojovací ulice.

Dvoupodlažní dům obdélného půdorysu má valbovou střechu krytou

plechovými šablonami. Klasicky formovaná hmota průčelí se svým

tvaroslovím hlásí k rané novorenesanci. Z průčelí směřujících do Frýdlantské

a Spojovací ulice mělce vystupují středové rizality se symetricky umístěnými

vstupy. Okenní a dveřní otvory v rizalitech mají segmentové záklenky

a segmentově zaklenuté nadokenní římsy. Ostatní okenní otvory jsou

půlkruhové s rovnými nadokenními římsami společnými vždy pro dvě okna.

V jihozápadním nároží jsou druhotně proraženy dva výkladce. V úrovni

rizalitů spočívá korunní římsa na konzolách a jejich přízemí rámují bosované

lizény. Fasádu dále zdobí štukové rozety a rozvilinové vlysy umístěné

pod okny patra. Omítka je hladká s nátěrem ve světle zeleném odstínu

s tmavšími plastickými prvky.(pf)


186 CHRASTAVA


OKRES LIBEREC


se st. p. č. 114 v k. ú. Chrastava I

Dům čp. 95 zvaný Führichův je samostatně stojícím objektem v ulici Víta

Nejedlého situovaném severovýchodně od náměstí. Dům postavil v roce

1802 Wenzel Führich, otec významného malíře a profesora vídeňské výtvarné

akademie Josepha Führicha, který v tomto domě strávil dětství. V současné

době je zde umístěno jeho muzeum a expozice lidových betlémů.

Dům s roubeným přízemím a hrázděným patrem vynášeným podstávkou

stojí na obdélném půdorysu. Objekt rozšiřuje v jižním směru druhý trakt,

který způsobuje asymetričnost sklonu střechy kryté šindelem. Na severním

průčelí nalezneme osově umístěný vstup s půlkruhově zakončeným dřevěným

portálem napodobujícím klasicistní pískovcové vzory. Dvoukřídlé profi lované

dveře uvozují dva pískovcové stupně. Na severovýchodním nároží nízké

podezdívky je tesaná datace: „1802“. Okna přízemí s vyřezávanými parapety

doplňují malované okenice. Štíty pokrývá jednoduché svislé bednění. (mo) Ressel 1903–1905, s. 520; Kühn 1934, s. 150; Vydra 2003_a, s. 46.



Klasicistní dům čp. 104 pocházející z první poloviny 19. století

je situován na parcele mezi ulicí Mlýnskou a Víta Nejedlého.

Do ulice okapově orientovaný zděný patrový dům stojí na půdorysu

písmene L. Sedlovou střechu krytou eternitovými šablonami prostupuje

směrem do ulice pásový vikýř s pěti okny. Fasádu jižního průčelí člení

římsy a v patře šestice pilastrů. Dům je omítnut cementovou hrubozrnnou

a částečně hladkou omítkou v sytě okrovém odstínu. Hlavní vstup

do objektu, který lemuje pravoúhlé pískovcové ostění, je osazen

dvoukřídlými dřevěnými dveřmi s jednoduchým klasicistním

poutcem s nadsvětlíkem. (pf)



Dům čp. 125 postavený roku 1788, který nalezneme ve Školní ulici severně

od náměstí, sloužil do roku 1881 jako škola.

Dvoupatrový zděný dům postavený na obdélném půdorysu kryje mansardová

střecha vyskládaná z plechových šablon. Střechu doplňuje řada sedlových

vikýřů rozmístěných po celém jejím obvodu. Objekt je situován v mírném

svahu, čímž na jižním nároží částečně vystupuje nad terén omítaná

podezdívka z lomového zdiva. Hladké fasády člení bosované lizénové rámce

opticky oddělující jednotlivá patra. Okna lemují mělké šambrány s parapety.

Hlavní vstup umístěný na jihovýchodním uličnímu průčelí uvozují

tři žulové stupně. Jeho pravoúhlý pískovcový portál s uchy v horní části

rozděluje nadpražní překlad. Nad otvorem pro nadpražní okénko nalezneme

mohutný klenák s tesaným číslem domu a datací: „Nrō 138 / Ano 1788“.

Portál je osazen barokně profi lovanými dvoukřídlými dveřmi. (mo) Kühn 1934, s. 152, Vydra 2003_a, s. 63.



Dům čp. 131 pochází z přelomu 18. a 19. století. Stojí na západním konci

Pobřežní ulice, na pravém břehu říčky Jeřice.

Přízemní stavba se zobytněným podkrovím je postavena na půdorysu

písmene T. Okapově orientovaný dům má mansardovou střechu se štíty

krytou eternitovými šablonami. K dvornímu průčelí přiléhá přístavek

s pultovou střechou, která plynuje navazuje na původní objekt v úrovni

mansardové římsy. Na straně směřující do ulice střechu prostupuje pultový

vikýř umístěný nad vstupem. Zhruba jedna třetina přízemí na východní

straně je roubená a překrytá vodorovným bedněním. Zbylá část přízemí je

zděná a opatřená hladkou bílou omítkou. V této části se nacházejí dřevěné

bohatě profi lované vstupní dveře zasazené v dřevěném ostění s rovným

nadpražím. Štíty překrývá svislé bednění. Dřevěné části jsou opatřeny

nátěrem černé barvy, rámování oken a laťování ve štítech je bílé.(pf)

CHRASTAVA 187




Dům čp. 132 byl postaven patrně na konci 18. století.

Nachází se v Pobřežní ulici, na pravobřežní straně říčky Jeřice.

Podstávkový dům se zděným přízemím a hrázděným patrem stojí

na půdorysu písmene T. K severnímu dvornímu průčelí přiléhá mladší

částečně zděná přístavba. Vláknocementové šablony kryjí sedlovou

střechu s námětky. Na okapní straně směřující do ulice ji prostupuje

nízký pásový vikýř. Štenýře podstávky procházejí celou výškou stavby.

Bíle omítnuté zdivo přízemí lícuje s podstávkovou konstrukcí,

která se vyznačuje masivními arkádovitě vykrojenými rozpěrami.

Západní štítové průčelí má celoplošný obklad z přírodní břidlice

šedé barvy. U východního průčelí je obložený pouze štít. (pf)Mencl 1980, s. 200.



Dům čp. 133 byl postaven patrně na konci 18. století. Nachází

se v Pobřežní ulici, na pravém břehu říčky Jeřice.

Podstávkový dům s roubenou světnicí a hrázděným patrem stojí

na půdorysu písmene L. Sedlovou střechu s námětky kryjí eternitové

šablony. Objekt má tradiční trojdílnou dispozici se zděnou chlévní

částí. K východnímu okapnímu průčelí přiléhá mladší zděný přístavek

s pultovou střechou. Štenýře podstávky procházejí z přízemí do patra.

Také její pásky místy plynule pokračují do hrázděných polí v patře,

kde vytvářejí charakteristické ondřejské kříže. Podstávková konstrukce

je staršího jednoduššího typu. Štít kryje bednění kladené z větší části

svisle, pod vrcholem štítu střechovitě. Okenní otvory v roubené i hrázděné

části rámují profi lované dřevěné šambrány. (pf)Mencl 1980, s. 200.



Dům čp. 135 z přelomu 18. a 19. století stojí na pravém břehu říčky Jeřice,

v Pobřežní ulici.

Dřevěný patrový dům posazený na kamenné bíle natřené podezdívce

má roubené přízemí a hrázděné patro vynášené podstávkou. Hrázdění

patra je mimo části jihovýchodního průčelí opláštěno svislým bedněním.

Elipticky tvarovaná konstrukce podstávky je rovněž opláštěna. Objekt

postavený na obdélném půdorysu je vůči komunikaci orientován šikmo.

Má trojdílnou dispozici a asymetrické štíty. Sedlovou střechu s námětky

kryjí eternitové šablony. Okenní otvory mají dřevěné obložky. Celkové

barevné vyznění domu je provedeno v kombinaci bílého a černého nátěru.

Rámy oken přízemí jsou opatřeny nátěrem světle hnědé barvy. (pf)



Dům čp. 138 je situován na severní straně náměstí 1. máje, kde uzavírá

blok na křižovatce se Spojovací ulicí. Byl vybudován pravděpodobně

po roce 1829 při jedné větší stavební fázi, kdy vznikla většina zástavby

náměstí.

Nárožní patrový dům obdélného půdorysu kryje mansardová plechová

střecha s vikýři a novějšími výlezovými okny. Pohledové fasády člení

římsy a široké zdobně pojaté lizénové pásy. Okna prvního patra

rámují půlkruhově zakončené šambrány s kartuší a parapetní výplně.

Architektonické prvky jsou barevně zvýrazněny a dávají celé fasádě

charakteristický vzhled. Přízemí východního průčelí orientovaného

do Spojovací ulice je opatřeno nevhodným vysokým kabřincovým

obkladem. Zapuštěný vstup do prodejny lemuje segmentově zakončené ostění.

Nárožní část přízemí byla dodatečně upravena jako průchod pro pěší. (ok)Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 102.


188 CHRASTAVA


OKRES LIBEREC



Dům čp. 139 byl postaven na místě staršího objektu při jednotné stavební

úpravě náměstí prováděné kolem roku 1829. Nachází se ve východní části

severní fronty náměstí 1. máje.

Patrový zděný dům obdélného půdorysu stojí v řadové zástavbě náměstí

a štíty navazuje na sousední objekty. Sedlovou střechu krytou plechovými

šablonami prostupuje dvojice mohutných pultových vikýřů s trojdílnými

okny. Tyto novodobé nástavby doplňuje v horním dílu střechy dvojice

starších sedlových vikýřů. Jižní průčelí s hladkou omítkou člení pouze

korunní a patrová římsa. Pravoúhlé okenní otvory v patře lemují jednoduché

šambrány zvýrazněné oproti kávové barvě průčelí bílým nátěrem. V přízemí

nalezneme trojici vstupů umístěných v segmentově zakončených otvorech.

Hlavní vstup situovaný uprostřed je osazen dvoukřídlými dveřmi s klasicistní

profi lací. Boční vstupy opatřené trojdílnými shodně profi lovanými dveřmi

vedou do komerčně využívaných prostor. K severnímu dvornímu průčelí

přiléhá menší přístavba. (mo) Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 102.



Dům čp. 140 je součástí řadové zástavby severní strany náměstí 1. máje.

Vznikl spolu s ostatními objekty této uliční fronty pravděpodobně kolem

roku 1829. Po roce 1914 byla do původní sedlové střechy včleněna podkrovní

vestavba a tvar střechy změněn na mansardovou. Změn doznala i do té doby

poměrně jednoduchá hlavní fasáda objektu.

Patrový dům s výše zmíněnou půdní vestavbou, jehož kratší průčelí směřuje

do náměstí, stojí na obdélném půdorysu. Hřeben mansardové střechy kryté

břidlicí je rovnoběžný s ulicí. Vestavbu prosvětluje rozměrný průběžný vikýř

s pěticí oken. Fasádu domu zdobí v patře kanelované lizény, které v přízemní

části vymezují postranní výkladce a segmentově ukončený vstup do domu

nacházející se ve střední ose. K mírně zapuštěným dvoukřídlým rámovým

dveřím s výplněmi a nadsvětlíkem vedou tři stupně vybudované z umělého

kamene. Přízemí objektu je využíváno ke komerčním účelům,

patro je obytné. (ok)Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 102.



Dům čp. 141 byl postaven na parcele staršího objektu při jednotné stavební

úpravě náměstí provedené kolem roku 1829. Architektonické řešení fasády

a půdní vestavba nese známky úprav z první poloviny 20. století. Objekt stojí

ve střední části severní fronty náměstí 1. máje.

Patrovou zděnou stavbu obdélného půdorysu kryje sedlová střecha

vyskládaná z plechových šablon. Tu doplňuje půdní vestavba realizovaná

v celé šířce průčelí. Pětiosou vestavbu se zvýrazněnými lizénami zakončuje

trojúhelný štít s půlkruhovým oknem. Plochu fasády jižního průčelí člení

svislé štukové rámce, které v přízemí vymezují trojdílný dřevěný parter

obchodu. Profi lovanou korunní římsu zvýrazňuje ve střední části zubořez.

Vstup zakončený stlačeným obloukem je umístěn východně od parteru.

Ten zdobí stejně jako částečně prosklené dvoukřídlé dveře vstupu

geometrický dekor. (mo) Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 102.

CHRASTAVA 189


dům. čp. 142ÚSKP ČR č. rejstříku 12628/5–5540


Dům čp. 142 vznikl na místě staršího objektu při jednotné stavební

úpravě náměstí prováděné kolem roku 1829. Nalezneme jej v západní

části severní fronty náměstí 1. máje.

Patrový zděný objekt obdélného půdorysu kryje sedlová střecha

s plechovými šablonami. Tu doplňují dva novodobé pultové vikýře,

které nahradily trojici menších střešních oken. Jižní průčelí obrácené

do náměstí pokrývají hladké omítky. Fasádu člení pouze jednoduchá

patrová římsa a šambrány okenních otvorů v patře. V přízemí se nachází

čtveřice segmentově zakončených otvorů se vstupy a novodobými

výkladci obchodu. Dvoukřídlé vstupní dveře rámové konstrukce doplňuje

nadpražní okénko. Na severní nečleněné průčelí navazují nízké přístavby

stojící na úzké dvorní parcele. (mo)Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 102.



Dům čp. 143 stojí jako druhý zleva na severní straně náměstí 1. máje.

Spolu s ostatními domy byl pravděpodobně vystavěn kolem roku

1829. Současná podoba fasády pochází zřejmě z meziválečných úprav

20. století.

Patrový dům má obdélný půdorys. Hřeben poměrně vysoké sedlové

střechy kryté červenými eternitovými šablonami, která je osazena třemi

vikýři, je rovnoběžný s ulicí. Fasádu domu člení bohatá štuková výzdoba.

Segmentové zakončení původních vstupních a okenních otvorů v přízemí,

které lemuje profi lovaná štuková šambrána přerušovaná stylizovanými

klenáky, plynule přechází ve zdobné parapetní výplně oken v patře.

Meziokenní prostor vyplňují tři vertikální orámovaná zrcadla.

Krajní jsou v horní části opatřena bohatým dekorem. Celek fasády

doplňuje korunní římsa se zubořezem. Vstup do objektu osazený

dvoukřídlými zdobnými dveřmi s nadsvětlíkem je situován v jeho pravé

části. Přízemí domu degradují zcela nevhodné novodobé

velkoplošné výkladce. (ok)Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 102.



Dům čp. 144, který je součástí severní zástavby náměstí 1. máje,

se nachází na jeho severozápadním rohu, na křižovatce s Malou Kostelní

ulicí. Byl vystavěn pravděpodobně jako ostatní domy této fronty kolem

roku 1829. Původně pozdně klasicistní úprava fasád byla později

doplněna o další štukové prvky.

Patrový dům obdélného půdorysu směřuje kratším průčelím do náměstí.

Valbovou střechu kryjí eternitové šablony. Na ní jsou osazeny čtyři

neúměrně velké novodobé vikýře s pultovou střechou. Pohledové

fasády mají shodný architektonický ráz. Zdobí ji průběžná bosáž a patro

od přízemí odděluje profi lovaná kordonová římsa. Okna v patře lemují

barevně zvýrazněné profi lované šambrány s uchy a volutově upraveným

akantem a parapety zdobené čabrakou s třásněmi. Omítka jižního průčelí

orientovaného do náměstí je pojednána v odstínech fi alové barvy,

zbylá průčelí jsou okrová v kombinaci s bílými štukovými prvky. (ok)Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 102.


190 CHRASTAVA


OKRES LIBEREC



Někdejší kovárna čp. 200 byla postavena patrně na konci 18. století.

Nachází se v Nádražní ulici.

Patrový objekt stojí na obdélném půdorysu a skládá se ze tří částí.

Nejstarší hlavní část se zděným přízemím a hrázděným patrem má

mansardovou střechu krytou eternitovými šablonami a prolomenou

sedlovými vikýři. Pískovcová ostění oken a dveří jsou přiznaná.

V pravoúhlém portálu vstupních dveří se nachází klenák s emblémem

podkovy. Vlevo od vstupních dveří byl koncem 19. století proražen

výkladec s roletou. Jihovýchodní nároží chrání kamenný odrazník.

K východnímu průčelí původní části přiléhá mladší přístavba, kterou tvoří

patrový trakt se sedlovou střechou a vysokým komínem z neomítaného

cihelného zdiva. Na ni navazuje přízemní přístavek s rovnou střechou

a novodobou dřevěnou nástavbou. (pf)



Dům čp. 201 lze datovat rozhraním 18. a 19. století. Nachází se

u autobusového nádraží, v Nádražní ulici.

Přízemní částečně roubený dům s podstávkou má sedlovou střechu

s námětky krytou vláknocementovými šablonami. Elipticky tvarovaná

podstávka podpírá trámový věnec krovu. Roubení tvořené masivními

hraněnými trámy je stejně jako vyzděná část domu posazeno na omítané

podezdívce. Oba štíty chrání obklad z přírodní břidlice. Štít severního

průčelí je navíc proražen dvěma okenními otvory. Dům postavený

na obdélném půdorysu s okapovou orientací má tradiční trojdílnou

dispozici. Směrem do zahrady jsou k domu připojeny dřevěné přístavky

s pultovým zastřešením. K jižnímu průčelí přiléhá zděný pilíř brány

sousedního domu čp. 202 s klasicistní vázou. (pf)

CHRASTAVA 191


dům čp. 202 s bránouÚSKP ČR č. rejstříku 16887/5–4324


Objekt čp. 202 s bránou pochází patrně z druhé poloviny 18. století.

Nachází se v Nádražní ulici, v blízkosti autobusového nádraží.

Dřevěný podstávkový dům s roubeným patrem stojí na obdélném půdorysu

s okapovou orientací. Má trojdílnou dispozici se zděnou chlévní částí

a roubenou světnicí. Sedlovou střechu s námětky kryjí eternitové šablony,

kterými jsou obloženy i oba štíty. Okenní otvory v roubené části mají dřevěné

obložky. Chlévní hladce omítnutá část má ostění oken a parapety provedené

z pískovce. Okna doplňují barokně ztvárněné mříže. Portál vstupních dveří

je pravoúhlý s klenákem a klasicistní ornamentikou. K dvornímu průčelí

je dále přistavěna zděná patrová přístavba se sedlovou střechou. Z původní

brány navazující na severní průčelí domu se dochovaly dva čtyřboké

omítané pilíře z cihelného zdiva s profi lovanými hlavicemi z pískovce.

Jednoduchou klasicistní pískovcovou vázu nalezneme pouze na severním

pilíři. Před domem se nachází pískovcová lavička. (pf)



Dům čp. 251 byl postaven ve třetí třetině 19. století na místě staršího objektu

zničeného požárem v roce 1852. Jeho dnešní podoba pochází z prvního

desetiletí 20. století. Stojí v sousedství radnice na jižní straně náměstí

1. máje.

Řadový dvoupodlažní dům s okapovou orientací má sedlovou střechu

krytou vláknocementovými šablonami. Střechu prostupuje trojice

sedlových vikýřů. Objekt má jemně modelovanou eklektickou fasádu

s převahou novorenesančních prvků. Patru dominuje balkón se zdobným

kovovým zábradlím posazený na čtyřech krakorcích. V bosovaném přízemí

se nacházejí segmentově zaklenuté výkladce a asymetricky umístěná

vstupní vrata. Ta jsou dřevěná dvoukřídlá členěná profi lovanými kazetami

a zakončená nadsvětlíkem s ochranou mříží. Patrovou římsu člení zubořez.

Korunní římsu nesou konzoly s rozetami v mezipolí, které se opakují

i na spodní straně balkónu. V parapetních zrcadlech a suprafenestrách

vidíme štukové grotesky s rozvilinami. Hladká omítka je v ploše fasády

provedena v odstínu slonové kosti, architektonické články v odstínu

světle béžovém. Objekt propojuje s radnicí brána a novodobý

spojovací trakt. (pf)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 11.

Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 100–101, 103, 140.


se st. p. č. 32 a s p. p .č. 1187/2 v k. ú. Horní Chrastava

Dům če. 298 postavený na přelomu 18. a 19. století nalezneme volně

stojící severovýchodně od středu města, u křižovatky místní komunikace

vedoucí do osady Víska a Frýdlantské ulice. Během nedávné rekonstrukce

došlo z velké části k výměně historických konstrukcí a prvků za nové objekt

většinou znehodnocující.

Původně roubený v patře hrázděný, dnes z velké části vyzděný objekt

postavený na obdélném půdorysu kryje sedlová střecha s eternitovými

šablonami. Dům se severním podélným průčelím obrací k místní

komunikaci. V trojdílné dispozici přízemí navazuje na klenutou síň světnice

a zděné prostory komor. Patro nad prostorem světnice vynáší podstávka.

Vstup na jižním průčelí je osazen v subtilním dřevěném ostění. Oba štíty

pokrývá jednoduché svislé bednění. Na severní průčelí kolmo navazuje

přízemní přístavba chlévů se sedlovou střechou. (mo)


192 CHRASTAVA


OKRES LIBEREC


se st. p. č. 317/2 v k. ú. Chrastava I

Objekt bývalého hotelu Koruna čp. 326 stojí v Liberecké ulici

jihovýchodně od náměstí. Dům pocházející z první poloviny 19. století

prošel v 80. letech 20. století částečnou asanací, při které byl zbourán

velký sál a přilehlé provozy.

Patrový zděný dům obdélného půdorysu kryje sedlová střecha

s plechovými šablonami. Střechu po obou stranách doplňuje průběžný

vikýř. Hladké fasády na jihovýchodním a jihozápadním průčelí

v přízemí člení půlkruhově zakončené vpadliny. Hlavní vstup se nachází

v zapuštěném prostoru vymezeném dvouramenným schodištěm.

Na záchodový rizalit při severovýchodním průčelí navazuje patrová

dvorní přístavba postavená na půdorysu písmene L. Vstup umístěný

v kolmé části přístavby kryje krátká arkáda s půlkruhově

zakončenými oblouky. (mo)



Někdejší městská spořitelna byla vystavěna na přelomu 19. a 20. století

v historizujícím slohu s převahou novorenesančních prvků. Nachází se

na křižovatce ulic Turpišovy a Soudní, jihozápadně od náměstí 1. máje.

Patrový objekt půdorysu písmene L má lomenou střechu krytou

plechovými šablonami. Uliční průčelí mají zdobné eklektické fasády,

v přízemí s pásovou rustikou a štukovými klenáky a maskarony,

v patře s pilastry, nadokenními římsami, segmentovými frontony

a suprafenestrami. Nad korunní konzolovou římsou se na jižním

a východním průčelí nacházejí jednoosé štíty s plasticky provedenými

městskými znaky. Hlavní vstup v jižním průčelí je umístěn v bohatě

členěném portálu. Prolomený volutový fronton portálu korunuje hlava

divého muže s včelím úlem, symbolem pilnosti a spořivosti.

Okna přízemí mají půlkruhový záklenek. (pf)

Ressel 1903–1905, s. 533–534.

areál textilní továrny čp. 418 a 419ÚSKP ČR č. rejstříku 52143/5–5943

se st. p. č. 39/1, 39/2, 39/3, 40, 41 a p. p. č. 24/1, 27, 36/1, 36/2, 36/3, 262/4, 287/1

a na st. p. č. 224, 225, 226 v k. ú. Chrastava I

Areál secesní textilní továrny z let 1904–1907 se nachází mezi

Andělohorskou ulicí a řekou Nisou, na hranici katastru Chrastavy

a Andělské Hory. Projekt a stavbu barevny a apretury realizovala

pro společnost Feigl & Widrich fi rma Gustav Sachers & Anton Krapf.

Areál je tvořen správní budovou, výrobními halami, elektrárnou

s kotelnou a komínem, vrátnicí, bývalou úpravnou vody a skleníkem.VCPD ČVUT Praha, V003438.

Skoumalová 2004, s. 359–360; Vydra - Marek - Prášil 2005, s. 121;

Beran - Valchářová 2007, s. 62.

CHRASTAVA 193


správní budova čp. 419Správní budova čp. 419 je situována podél obslužné komunikace,

na pravém břehu řeky Nisy.

Patrový objekt stojí na obdélném půdorysu a jeho fasádu tvoří režné

cihelné zdivo doplněné omítanými plochami. Člení ji středový a dva

krajní rizality s mohutnými pilastry vytaženými nad atiku, která zakrývá

pohled na plochou střechu krytou živičnými pásy. Na nárožích atiku

zdobí květinové girlandy, mezi kterými se nachází deska s reliéfním

znakem a iniciálami zakladatelů podniku: „F & W“. Středový rizalit vrcholí

vysokým zdobným štítem. Fasádu prolamují rozměrná dřevěná okna

se segmentovým zakončením. (pf)

výrobní halyNa východní průčelí správní budovy kolmo navazuje krytá středová

komunikace vždy se šesti přízemními výrobními halami řazenými

za sebou.

Haly prosvětlují sedlové a segmentové světlíky. Střechy jsou zčásti

ploché a částečně monolitické válcové konstrukce kryté živičnými pásy.

Nad centrální částí objektu se nachází obdélná vodárna vynášená

šesti sloupy z režného zdiva. Vodní nádrž lemuje ochoz se zábradlím

s fl orálními motivy. Mezi správní budovou a halami nalezneme čtyřbokou

výtahovou věž zakončenou jehlancovou střechou s námětky.

K halám přiléhají novodobé přízemní přístavky. (pf)

elektrárna s kotelnou a komínemPohledově exponovaný objekt nalezneme v severní části areálu.

Skládá se ze dvou částí, a to z přízemní části s kotelnou se sedlovou

střechou krytou plechovými šablonami a z dvoupatrové k ní kolmo

posazené elektrárny. Fasády objektu jsou provedeny také z režného

cihelného zdiva doplněného omítanými plochami. Před jižní okapní

průčelí kotelny předstupuje středový rizalit se vstupem. Ve vrcholu

stupňovitého štítu se opakuje znak s iniciálami: „F & W“. Na kotelnu

navazuje spojovacím krčkem válcový tovární komín s oktogonální

základnou a profi lovanou hlavicí. Elektrárna je opatřena nárožními

pilastry vytaženými obdobně jako u správní budovy nad atiku. Rozměrná

okna mají půlkruhové zakončení a štítová průčelí zdobí květinové

girlandy a znaky s iniciálami: „F & W“. Západnímu průčelí předstupuje

jednoramenné schodiště zpřístupňující první patro. (pf)

vrátnice čp. 418Přízemní objekt čp. 418 vrátnice stojí při vjezdu do areálu,

v jeho jihovýchodním cípu.

Omítaná stavba má obdélný v uličním průčelí trojboce uzavřený půdorys.

Mansardovou střechu kryjí pálené tašky bobrovky a na východní a severní

straně jí prostupují zděné vikýře. Hřeben střechy korunují kovové šišky.

Ze střechy vystupuje vysoký omítaný komín s profi lovanou hlavicí. (pf)


194 CHRASTAVA


OKRES LIBEREC

bývalá úpravna vodyPatrová cihelná stavba se nachází v jižním cípu areálu.

Zchátralý objekt postavený na čtvercovém půdorysu zastřešuje plochá

střecha s nízkými atikami. Fasádu prolamují půlkruhově zaklenuté dveřní

a okenní otvory, v patře se sdruženými zaslepenými okny. Východně

od domku se nacházejí vybetonované fi ltrační nádrže. (pf)

skleníkDrobná stavba stojí na břehu řeky Nisy, jižně od správní budovy.

K domku z pálených cihel se zborcenou sedlovou střechou a segmentově

zaklenutým vstupem přiléhá nízký sedlový skleník. Objekt se nachází

v havarijním stavu. (pf)

CHRASTAVA 195




na p. p. č. 1391/1 v k. ú. Chrastava I

Pískovcový sloup se sochou Panny Marie z roku 1734 stojí v jihozápadní

části náměstí. Sousoší nechali zřídit měšťané prostřednictvím starosty

Johanna Georga Kandlera.

Na dvoustupňovém schodišti se nachází masivní prostorově členěný

válec soklu, na kterém stojí užší válec se čtyřmi nikami. Památka vrcholí

sochou Panny Marie Immaculaty, kolem níž sedí na římse čtyři putti.

Panna Marie oděná v bohatě řasené drapérii stojí na srpku měsíce. Její

svatozář je vyskládaná z dvanácti hvězd. Na pilastrech mohutné spodní

části sloupu nalezneme osm soch. Klečící sv. Jan Nepomucký je oděn

v bohatě řaseném kanovnickém rouchu tvořeném mimo jiné klerikou,

rochetou a almucí. Kolem hlavy má svatozář, na které původně bývalo

pět hvězd. Socha sv. Antonína Paduánského oděná v jemně řasený

řeholní hábit je zobrazena v kontrapostu s volnou levou nohou. Na levé

paži má posazeného Ježíška. Svatý Vavřinec zobrazený v obdobném

postoji je oděný v jemně zřasené jáhenské dalmatice. Levou rukou

přidržuje rošt. V oděvu římského vojáka vidíme zobrazeného sv. Floriána

s mečem a korouhví, který v pravé ruce nese vědro s vodou. Socha

sv. Víta se představuje v jemně nařaseném civilním vznešeném oděvu.

V levé ruce drží knihu, na které stojí kohout a v pravé ruce přidržuje

palmovou ratolest. Esovitě prohnutá socha sv. Václava v mírném

nakročení je zobrazena ve zbroji s praporcem, štítem s orlicí a na hlavě

má posazenou knížecí čapku. Ke kmeni stromu přivázaný sv. Šebestián

má tělo zahalené pouze bederní rouškou. Z levé strany mu na pomoc

spěchá anděl. Socha sv. Josefa oděná v bohatě řasený spodní šat

a svrchní plášť vede levou rukou Ježíška a v pravé ruce drží

zavřenou knihu. (jš)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Chrastava; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 220,

501 a 561.

Ressel 1903–1905, s. 522; Kühn 1934, s. 147–148; Šorm - Krajča 1939, s. 130–131;

UPČ I, 1977, s. 535; Nejedlý - Zahradník 2003, s. 214–220; Vydra 2003_a, s. 62–65.



Sochu sv. Jana Nepomuckého stojící poblíž kostela sv. Vavřince dal

na svůj náklad zhotovit děkan Joseph Wondrak roku 1801.

Kvadratický profi lovaně zakončený sokl vynáší čtyřboký dřík vrcholící

bohatě profi lovanou římsou. Na ukončení římsy se nachází jednou

odstupňovaný nástavec, na kterém stojí socha sv. Jana Nepomuckého.

Světec je oděn v jemně řaseném kanovnickém rouchu, které tvoří mimo

jiné klerika, rocheta a almuce. Na hlavě má posazený kvadrátek. Svatý

Jan Nepomucký držel původně v rukou kříž. Nad levou rukou světce

je umístěna palmeta, která sem byla vkomponována později. Na přední

části soklu nalezneme obdélné pole, kolem kterého je svěšen mohutný

feston z vavřínových listů. Na přední straně dříku se nachází obdélné

pole s nápisem: „DIVO / IOANNI / NEPOMUCENO / EREXIT / DECANUS / WONDRAK / .1801.“. Kolem horní části tohoto pole je ze dvou kamenných

kolíků opět svěšen mohutný feston z vavřínových listů. Na pravé a levé

straně dříku vidíme vpadlá obdélná zrcadla. (jš)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Chrastava; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 505 a 578.

Vydra 2003_a, s. 61.

196 CHRASTAVA


OKRES LIBEREC


na p. p. č. 312 v k. ú. Chrastava I

Kříž se nachází v Nádražní ulici, západně od autobusového nádraží,

u domu čp. 202. Památku nechal zřídit v roce 1804 na svém pozemku

majitel koželužny Franz Ramisch (Hamisch).

Na dvou kamenných stupních stojí hranolový sokl, na němž spočívá

čtyřboký dřík zakončený bohatě profi lovanou volutovou římsou. Na čelní

straně soklu se nachází prázdné obdélné pole, kolem kterého je svěšen

mohutný feston z vavřínových listů. Uprostřed čelní stany dříku je oválné

vavřínem lemované zrcadlo, v horní části ozdobené rostlinným motivem.

V zrcadle se nachází hůře čitelný nápis: „Wer hier vorüber / geht, das Kruzifi x verehre, / Bet aber Jesum an / nach unsere Kirche / Lehr“.

Na bočních stranách fundamentu vidíme obdélná pole, která v horní části

dekoruje mašle. Zadní stranu dříku zdobí ryté obdélné pole. Mezi volutami

římsy jsou svěšeny dva hrozny. Pod volutami se nachází drobná růžice.

Hranolový fundament vrcholí jednoduchým železným křížem. Korpus

ukřižovaného Krista chybí. Podle archivního materiálu doplňovala kovový

kříž tabulka s nápisem: „[Das Bild du hier siehst, / Ist weder Gott noch / Mensch / doch der, den dirs vor / stellet / Ist wahrlich Gott und / Mensch.]“. Pravé rameno kříže zdobí rozeta. Stejně tak byla zdobena

i ramena zbývající. Na zadní straně se nachází nečitelný nápis. (jš)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Chrastava.

kašna ÚSKP ČR č. rejstříku 41510/5–4326


Barokní pískovcová kašna stojící ve střední části náměstí nahradila starší

dřevěnou kašnu z roku 1680. Kašnu od hrádeckého kameníka Christiana

Riemera nechalo 16. října 1707 z nákladu 302 zlatých postavit město.

Na nízké základně spočívá osmiboká barokně profi lovaná nádrž,

kterou v horní části zpevňuje kovaná obruč. Dno nádrže tvoří obdélné

pískovcové desky. Uprostřed kašny se nachází novodobý vývod vody

provedený v podobě osmibokého jehlanu s mělkou miskou. Na jihozápadní

straně je v plastické kartuši tesaný nápis: „Renoviert AO 1775 / Unter amt von den Herren / Joh. Jos. Weitman Bürgerm. / Joh. Franz. Lichtner Stadtrichter / Ignatz Kandler Rathstfr.“. Na severovýchodní straně je

fragment nápisu pod reliktem plastické kartuše s drapérií: „A 17 07 / Daniel Si[tte] Der Zeit [S]tadt Riec[hter]“. Na rohu severovýchodní a východní

strany čteme nápis: „[J]ohan Samu[el] Schencke / [D]er Zeit Raths [Freun]d[e]“ a na rohu jihovýchodní a východní strany: „[Wencesl]aus Reylich / Der [Zeit] Bürgemeister“. (mo)NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 499.

Kühn 1934, s. 148–149.

mostÚKSP ČR č. rejstříku 22232/5–4321

na p. p. č. 1478 v k. ú. Chrastava I

Původně ocelový silniční most přes říčku Jeřici z roku 1907 s horní

železobetonovou mostovkou se nachází ve Spojovací ulici.

Mostovku s živičným povrchem nese pět ocelových, navzájem snýtovaných

plnostěnných nosníků. Mostní svršek byl původně dlážděn dřevěnými

kostkami. Při opravě v 50. letech 20. století byla do mostní konstrukce

vložena železobetonová deska. Most doplňuje subtilní kované zábradlí.

V úrovni nýtovaných spojů jednotlivých nosníků na návodní i povodní

straně se nacházejí čtyři zdobné konzoly. K nosníkům jsou přinýtovány

volutové ornamenty z kovaných prutů. Na obou březích na počátku

zábradlí nalezneme vždy dva bohatě zdobené kovové kandelábry.

Konstrukce a všechny prvky mají světle šedý nátěr. (pf)VCPD ČVUT Praha, V002043.

Šťastný 1993, s. 327–328; Hlušičková 2002, s. 124; Josef 2002, s. 179;

Beran - Valchářová 2007, s. 64.

CHRASTAVA 197


Chrástná obec Osečná

(Krassa)

Ves s rozptýlenou zástavbou situovaná při hospodářském dvoře s tvrzí se nachází půl kilometru západně od Osečné.

V písemných pramenech nalezneme jméno této vsi poprvé v roce 1405, kdy se zmiňuje Petr z Chrástné vystupující

v soudní při o dědictví v Řehnicích. Lze předpokládat, že již v této době v Chrástné existovalo jeho sídlo. Ves

až do 16. století patřila pod panství hradu Děvín. V roce 1581 ji Karel z Biberštejna postoupil Šalamounovi Blektovi

z Útěchovic. Ten zde vytvořil samostatný statek a postavil tvrz, která se v písemných pramenech poprvé objevuje

v roce 1591. Po další řadě majitelů se ves v roce 1714 dostala do rukou hraběte Ludvíka Josefa Hartiga, který ji začlenil

do strážského panství. Ves si až do konce druhé světové války udržela zemědělský charakter. Po následném odsunu

německého obyvatelstva se osídlení dramaticky snížilo ze 122 na 34 osob. Ve druhé polovině 20. století se ves stala

součástí Osečné.

brána se sochou sv. VendelínaÚSKP ČR č. rejstříku 15229/5–4405

na st. p. č. 5

Barokní brána se sochou sv. Vendelína je součástí někdejšího

renesančního hospodářského dvora s tvrzí situovaného severozápadně

od vsi. Tvrz se statkem písemně doloženou k roku 1591 nechal vystavět

Šalamoun Blekta z Útěchovic. Jeho potomci na ní sídlili do třicetileté

války. Roku 1628 ji získal Volf ze Šlejnic. V roce 1714 dvůr koupil Ludvík

Josef Hartig a připojil ji ke strážskému panství. Tvrz tím ztratila rezidenční

funkci a nadále sloužila jako účelová budova hospodářského dvora.

Během 18. století dostal celý dvůr i s tvrzí jednotnou barokní úpravu.

Samotnou bránu nalezneme mezi dvěma hospodářskými budovami

v severovýchodní části dvora.

Zděnou omítanou bránu kryje řada tašek bobrovek vyskládaných

do valbové stříšky. Plochu brány člení postranní lizény a profi lovaná

korunní římsa. Vlastní půlkruhově zakončený otvor lemuje profi lované

pískovcové ostění. Na jeho klenáku nalezneme připevněný pískovcový erb

rodu Hartigů. Otvor brány je osazen novodobými svařovanými vraty. V ose

nad klenákem se na koruně zdiva nachází pískovcová socha sv. Vendelína

stojící na nízkém podstavci. Světec oděný ve splývavém pastýřském

rouchu je zpodobněn v kontrapostu pravé nohy a s hlavou krytou širokým

kloboukem. U nohou mu leží kůň a býk. (mo) SOkA Liberec, FÚ Osečná, nezprac. fond.

Hantschel 1911, s. 1052; Svoboda a kol. 1998, s. 246.


198 CHRÁSTNÁ


OKRES LIBEREC

Jablonné v Podještědí (Deutsch Gabel)

Jablonné v Podještědí vzdálené šestnáct kilometrů západně od Liberce leží na ploché ostrožně nacházející se v těsné

blízkosti Lužických hor a navazujícího Ještědského hřbetu. Město vzniklo na staré zemské tzv. Záhvozdské stezce

vedoucí do královského města Žitavy a dále do Lužice. Počátky Jablonného nejsou zatím dostatečně objasněny. Okolní

krajina byla kolonizována kolem poloviny 13. století, ale osídlení na místě dnešního města může být starší. Jméno

Jablonné se odvozuje od latinského slova gabella (celnice) poukazující na funkci, kterou raně středověké sídlo zřejmě

plnilo. První písemná zmínka v listině olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburgu pochází z roku 1249. Rozhodující

vliv na městskou lokaci a osídlení okolí měl Havel z Lemberka, příslušník rodu Markvarticů. Havlovým hlavním sídlem

se roku 1241 stal hrad Lemberk (Löwenberg) vzdálený dva kilometry severovýchodně od Jablonného. Havel z Lemberka

se svou manželkou Zdislavou nechal ve městě postavit románsko-gotický kostel sv. Kříže a klášter dominikánů

s kostelem sv. Vavřince. Město bylo vysazeno jako typické lokační sídlo na ortogonální soustavě, která však vykazuje

řadu atypických rysů včetně excentricky umístěného náměstí. Zástavbu města předurčenou tvarem ostrožny chránily

od 13. století hradby. Město osídlili pravděpodobně výhradně němečtí osadníci. Přes počáteční velkorysost lokace

města a církevních staveb a existenci královské žitavské stezky získalo Jablonné důležité městské výsady až ve druhé

polovině 14. století. K roku 1280 se město osamostatnilo od lemberského panství. V osmdesátých letech 14. století

koupil Jablonné i s okolními vesnicemi Jindřich Berka z Dubé. Při pozdějším rodinném vyrovnání Berků na konci

14. století byl vývoj města zkomplikován následným rozdělením panství i města mezi dvě vrchnosti. To se projevilo

i v české podobě jména, které se změnilo z Jablonná na (dvě) Jablonné. Během 15. století bylo město několikrát těžce

poškozeno. Proti Berkům z Dubé se několikrát obrátili husité, kteří v roce 1425 a 1426 město včetně dominikánského

kláštera vypálili. Klášter byl provizorně opraven až v roce 1510. V roce 1468 vyplenila Lemberk, Jablonné a Ralsko lužická

vojska. Během 16. století započal krátký rozvoj města spojený s novými privilegii a rozvojem cechovní výroby. V letech

1565–1572 byl postaven na místě sousední vsi Krotenful renesanční zámek Nový Falkenburk ležící v současné části obce

Zámecká. V průběhu třicetileté války bylo město znovu několikrát zpustošeno. Teprve na konci 17. století se Jablonné

začalo více rozrůstat. V roce 1683 byl nově vystavěn dominikánský klášter, který v letech 1699–1722 doplnila

monumentální stavba dnešní baziliky minor. Noví majitelé panství Pachtové z Rájova během druhé poloviny 18. století

přestavěli zámek Nový Falkenburk a podíleli se na stavbě dalších barokních objektů ve městě. Bohužel v roce 1788 celé

město včetně kostelů vyhořelo. Novodobý vývoj Jablonného nebyl ani přes výhodnou komunikační polohu křižovatek

císařských silnic výrazný. Koncem 19. století se město rozšířilo o výstavbu rodinných domků a textilních továren. Teprve

v roce 1905 bylo Jablonné napojeno na Ústecko-teplickou dráhu. Po druhé světové válce došlo k odsunu německého

obyvatelstva a po následném dosídlení klesl předválečný počet 2 310 osob na 1 557. V roce 1955 byl změněn název

Německé Jablonné na Jablonné v Podještědí. Kulturní a společenský rozvoj, který během druhé poloviny 20. století

víceméně stagnoval, oživl až po roce 1989. I přes některé nevhodné zásahy a částečné demolice si jádro města

uchovalo svůj historický urbanismus s řadou architektonicky hodnotných staveb, což vedlo v roce 1992 k vyhlášení

centra městskou památkovou zónou. V roce 1996 bylo prohlášeno širší okolí hradu Lemberk za památkovou

krajinnou zónu.

JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ 199



areál kostela sv. Vavřince a sv. ZdislavyÚSKP ČR č. rejstříku 23458/5–2997

NKP se st. p. č. 1

KP se st. p. č. 2/1

Středověký později barokně přestavěný areál kláštera s kostelem

sv. Vavřince a sv. Zdislavy nalezneme při východním okraji historického

jádra města, na Dominikánském náměstí. K impozantní stavbě kostela,

současné bazilice minor, přiléhá dominikánský klášter s rajským dvorem.

Klášter založený před rokem 1252 Havlem z Lemberka téměř zanikl

za husitských válek. Až v roce 1510 vznikly na torzu klášterních budov

provizorní dřevěné objekty. Od roku 1683 byly zbytky kláštera postupně

demolovány a na jejich místě vystavěny nové barokní budovy. Josef II.

zrušil roku 1786 konvent a řeholníci jej museli opustit. Kostel sloužící

nově jako farní navíc v roce 1788 částečně poškodil požár. Po roce 1945

byla činnost dominikánského konventu na krátkou dobu obnovena. Jeho

působení však bylo v 50. letech 20. století násilně přerušeno a inventář

kláštera se postupně ztratil. Budovy konventu postupně chátraly

až do 90. let 20. století, kdy se započalo s jejich postupnou obnovou.

Areál je součástí městské památkové zóny. Kostel sv. Vavřince

a sv. Zdislavy se stal nařízením vlády České republiky

z roku 2008 národní kulturní památkou. NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 424, SHP 30, SHP 198 a SHP 202.

Koch b. d., s. 58–61; Blažíček - Preiss 1948, s. 5–32;

UPČ I, 1977, s. 560–563; Kuča 1997, s. 540; Blažková 1998, s. 41–43;

Vlček - Sommer - Foltýn 1998, s. 262–266; Kotalík 2001, s. 160; Slabý 2001,

s. 197–216; Buben 2006, s. 94–96.

200 JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ


OKRES LIBEREC

kostel sv. Vavřince a sv. ZdislavyPůvodně gotický kostel založený spolu s klášterem se poprvé připomíná

k roku 1252. Na jeho místě byla v letech 1699–1722 postavena

monumentální barokní stavba podle projektu vídeňského architekta

Johanna Lucase von Hildebrandta (1668–1745). V roce 1699 došlo

k položení základního kamene u jižní strany ještě stojící původní

chrámové budovy zbourané až roku 1700. Na stavbě kostela se mezi lety

1699–1706 podílel stavitel Pietro Bianco působící v Litoměřicích. Od roku

1708 stavbu řídil Domenico Perini ve spolupráci s kameníkem Davidem

Praumonem. Hrubá stavba byla dokončena v roce 1713. Práce na výzdobě

interiérů však pokračovaly až do roku 1769. Farní a poutní chrám

sv. Vavřince v roce 1996 povýšil papež Jan Pavel II. na baziliku minor

sv. Vavřince a sv. Zdislavy.

Zděnou orientovanou centrální stavbu korunuje mohutná kupole

doplněná dvěma průčelními věžemi. Půdorys kostela vychází z obdélníku,

který na východě přechází v segmentově ukončený presbytář a na západě

se konvexně vzdouvá střední osa hlavního vchodu. K bohatě architektonicky

vyvinutému patrovému hlavnímu průčelí se třemi portály se připojují

hranolové dvoupatrové věže. Fasádu člení nárožní pilastry a v druhém

patře polosloupy. Věže zastřešují zdvojené helmice. Plochu středního

konkávního rizalitu rozdělují pilastry, niky a polokruhové okno. Tuto

část uzavírá balustrádová atika, která nese pět kopií soch od Johanna

Františka Bienerta. Jedná se o sv. Prokopa, sv. Jana Křtitele, Pannu

Marii Immaculatu, sv. Vojtěcha a sv. Jana Nepomuckého (originály

soch byly v druhé polovině 20. století nahrazeny kopiemi a převezeny

ke kostelu sv. Jana Nepomuckého ve Velkém Valtinově). V nikách široce

rozevřeného průčelí nalezneme sochy, které souvisí se zasvěcením

a řádovou příslušností chrámu. Po stranách vchodu stojí sochy sv. Vavřince

a sv. Zdislavy a v patře oba hlavní představitelé řádu sv. Dominik

a sv. Tomáš Akvinský. Boční průčelí baziliky jsou hladká členěná mírně

vystupujícími středními rizality a obdélnými půlkruhově zakončenými okny.

Presbytář uzavírá apsida zaklenutá konchou se třemi okny. Pod kostelem

je umístěna krypta přístupná z prostoru podkruchtí. Na jihozápadní straně

krypty pod lodí se nachází hrobka s ostatky sv. Zdislavy. (jš, mo)

klášter s rajským dvorem Barokní klášterní budova stojící na místě původního gotického

dominikánského konventu přiléhá ke kostelu sv. Vavřince

od severovýchodu. V roce 1683 došlo k demolici starých a provizorních

budov kláštera a na jejich místě pravděpodobně pod vedením stavitele

Pietra Bianca pomalu rostla nová barokní stavba. Obnova konventu,

kterou inicioval tehdejší majitel Jablonného František Antonín hrabě Berka

z Dubé, byla z velké části dokončena v roce 1696.

Patrová zděná stavba vymezuje svými čtyřmi křídly čtvercový rajský dvůr

obehnaný arkádou ambitu. Valbové střechy propojené v nestejných

hřebenových výškách kryje asfaltový šindel. Jednotlivá průčelí opatřená

hladkými omítkami částečně člení lizénové rámce a profi lovaná

korunní římsa. Okna lemují pískovcové šambrány s uchy a parapety.

Při jihozápadním nároží nalezneme vstupní předsíň s fortnou, která

se zdobností přibližuje západnímu průčelí chrámu. Tento dodatečně

vložený prvek tvoří přechod mezi jednoduchou architekturou konventu

a zdobným průčelím chrámu. Patrovou předsíň zakončuje volutový štít.

Nad vstupem umístěným ve zdobeném pískovcovém portálu nalezneme

dva dominikánské erby lemované kardinálským kloboukem a biskupskou

mitrou. Štít předsíně nese menší erb patřící hrabatům z Vrbna. Rajský dvůr

tvoří zatravněná plocha s parkovou úpravou obklopená arkádami ambitu.

Na jednotlivá vnitřní průčelí připadají vždy čtyři nově zasklené půlkruhově

zakončené oblouky. Od severu na budovu navazuje klášterní zahrada

obehnaná neomítanou ohradní zdí. (mo)



bývalý kostel Narození Panny MarieÚSKP ČR č. rejstříku 31266/5–2999

se st. p. č. 317

Bývalý farní kostel původně zasvěcený sv. Kříži (nejpozději od roku 1352

děkanský) byl vystavěný pravděpodobně kolem poloviny 13. století.

Nachází se u městských hradeb, v jihovýchodní části města, na území

městské památkové zóny. První zmínky o něm najdeme v listinách

pražského biskupa Tobiáše z Bechyně z let 1279–1290. Biskup v nich

povolil cisterciáckému klášteru v Hradišti nad Jizerou kostel spravovat.

Cisterciáci zde zároveň zřídili proboštství či klášterec, jak uvádí Karel Kuča.

V první polovině 15. století kostel vypálili husité. K jeho obnově a zároveň

novému zasvěcení Narození Panny Marie došlo v roce 1457. Stavba ještě

několikrát při požárech města vyhořela. Na počátku 80. let 18. století

architekt Filip Heger (kolem 1734–1804) chrám barokně přestavěl. Rozšířil

ho o předsazenou západní část s věží a upravil loď. V roce 1786 objekt ztratil

statut farního kostela, jímž se nově stal dominikánský kostel sv. Vavřince.

O dva roky později, v roce 1788, objekt znovu vyhořel, ale již nebyl obnoven

a chátral. Mapa císařského otisku stabilního katastru z roku 1843 jej

uvádí jako zříceninu. V roce 1863 kostel zakoupili právováreční měšťané

a přestavěli ho na pivovar. V letech 1945–1971 zde sídlila škola. Poté budova

znovu chátrala, až v roce 2000 došlo k samovolnému zřícení části střechy.

V současné době slouží věž kostela, která se západní částí prošla v nedávné

době rekonstrukcí, jako rozhledna. Bývalá kostelní loď nemá prozatím

využití a nachází se ve špatném stavebně technickém stavu.

Zděnou omítanou jednolodní stavbu kryje valbová střecha s vikýři ve tvaru

volských ok vyskládaná z tašek bobrovek. Z dynamicky pojatého západního

průčelí zdobeného svazkovými pilastry vychází mohutná hranolová věž

s ochozem, kterou po rekonstrukci kryje stanová střecha. Ze středověké

kostelní stavby se dochovala mimořádně rozměrná loď s obvodovým

zdivem, okny a vstupním portálem. Po přestavbě objektu na pivovar nahradila

bývalý presbytář s kryptou novostavba s pivovarskými sklepy a také došlo

k přepatrování kostelní lodi včetně úpravy bočních průčelí a nástavbě věže. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30 a SHP 73.

Koch b. d., s. 59–60; UPČ I, 1977, s. 563; Gabriel - Macek - Zahradník 1994, s. 31–42;

Kuča 1997, s. 539–540; Blažková 1998, s. 29–31; Kracíková - Smetana 2000, s. 69–73;

Vlček 2004, s. 224–225.




OKRES LIBEREC

špitální kaple sv. VolfgangaÚSKP ČR č. rejstříku 46468/5–2998

se st. p. č. 41

Kaple sv. Volfganga je situována na Horním předměstí, v ulici Zdislavy

z Lemberka, severovýchodně od centra města. Byla postavena mimo

bývalé městské hradby u středověké cesty, dnešní hlavní silnice vedoucí

do Liberce. Nachází se na území městské památkové zóny. První písemné

doklady o objektu, který původně pravděpodobně sloužil jako kaple

jablonského proboštství cisterciáckého kláštera v Hradišti nad Jizerou,

pocházejí z let 1279–1290. Od roku 1421 až do roku 1945 budova

sloužila jako špitální kaple. Stavba přimykající se k domu

čp. 333, patrně pozůstatku bývalého špitálu, má raně gotické

jádro ze 13. století. Rozsáhlé renesanční přestavby doznala následně

v 16. století. Od rekonstrukce v roce 1961 slouží jako smuteční

obřadní síň.

Prostá jednolodní stavba stojí na zhruba čtvercovém půdorysu

s pětibokým závěrem, který je mírně osově vychýlený k severu. Valbovou

střechu s oplechovaným sanktusníkem kryjí eternitové šablony. Hlavnímu

severozápadnímu průčelí směřujícímu ke komunikaci vévodí pískovcový

znak majitelů panství Pachtů z Rájova z roku 1770. Znak je umístěn

v mělké nice nad kamenným půlkruhově zakončeným renesančním

portálem s klenákem. Jižní stranu presbytáře a severovýchodní průčelí

lodi prosvětlují gotická okna s lomeným obloukem. Ostatní okenní

otvory na objektu jsou mladší. Od roku 1961 fasádu kaple zdobí

rekonstruovaná sgrafi tová rustika. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30.

UPČ I, 1977, s. 563; Kuča 1997, s. 540; Blažková 1998, s. 70–71;

Kracíková - Smetana 2000, s. 74–76.


se st. p. č. 309

Dům čp. 16 je situovaný v řadové zástavbě východní strany náměstí

Míru. Budova stojí na středověké parcele a v jádru obsahuje části

předchozích staveb. Nejstarší část domu lze vysledovat v prostorách

sklepů pocházejících z 15. století. Velká část konstrukcí pochází

z výstavby nového částečně roubeného objektu budovaného po velkém

požáru náměstí v roce 1788. Stavba poté během 19. století prošla řadou

dalších úprav a současnou podobu dovršila úpravou západního průčelí

ve 20. letech 20. století. Objekt je součástí městské památkové zóny.

Částečně roubený omítaný tříktraktový dům postavený na mírně

kosodélném půdorysu směřuje západním okapovým průčelím do náměstí.

Mansardovou střechu, která do dvorního přízemního traktu přechází

ve třechu sedlovou, kryjí eternitové šablony. Prostor podkroví prosvětluje

průběžný vikýř umístěný ve spodní části mansardy. Členění východního

průčelí provedené v duchu geometrické secese navazuje na předchozí

klasicistní řešení. Bohaté členění fasády spočívá mimo jiné ve střídání

hladkých a hrubých omítek doplněných čtyřmi odstíny barevnosti.

Fasádu člení rustikované lizény doprovázené řadou obdélných vertikálně

situovaných pásů s vejcovci. Hlavní vstup ukončený stlačeným obloukem

rámuje pravoúhlý pískovcový portál. Replika dvoukřídlých dveří rámové

konstrukce navazuje na poutec s nadpražním okénkem. K východnímu

průčelí s hladkými omítkami přiléhá kolmá přístavba s pultovou

střechou. (mo)

NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30 a SHP 152.




se st. p. č. 298

Dům čp. 31 z přelomu 18. a 19. století se nachází ve Školní ulici, jižně

od Dominikánského náměstí. Objekt je součástí městské památkové zóny.

Roubený patrový dům postavený na obdélném půdorysu rozšiřuje

v severozápadním směru druhý částečně hrázděný trakt. Sedlovou střechu

s průběžným vikýřem kryjí eternitové šablony. Patro je mírně předsazené

na úroveň zhlaví stropních trámů světnice. Na roubenou síň v přízemí

navazuje v levém směru světnice a v pravém směru zděná komora. Vstup

uvozený třemi vyzděnými stupni je osazen jednoduchým trámkovým

ostěním s nadpražním okénkem a replikou historických dveří. Okna lemují

jednoduché šambrány s parapety. Jihozápadní štít kryje jednoduché

bednění rozdělené do dvou vodorovných polí. K severozápadnímu průčelí

přiléhá drobná kolmá přístavba s krytou pavláčkou. (mo)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30.


se st. p. č. 274

Samostatně stojící dům čp. 93 pocházející z přelomu 18. a 19. století stojí

v ulici Karolíny Světlé, severozápadně od náměstí. Objekt je součástí


Roubený patrový objekt poměrně krátkého obdélného půdorysu rozšiřuje

v jihozápadním směru kolmé patrové křídlo. Sedlové střechy rozšířené

u hlavního objektu námětky kryje eternit a falcovaný plech. Asymetrická

dispozice vychází z roubené světnice a částečně zděné síně. Patro

nad světnicí vynáší jednoduchá podstávka. Roubení v celé ploše kryje

jednoduché vodorovné bednění a oba štíty vyplňuje svislé bednění. Pouze

na jihovýchodním průčelí nalezneme odhalené roubení patra a zdivo přízemí

provedené z pískovcových štuků. Kolmé křídlo spočívá na shodné vyzdívce,

která v tomto případě nese hrázděné patro. Dvorní průčelí křídla s krytou

pavlačí je z větší časti obložené sololitovými deskami. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30.

dům čp. 104 ÚSKP ČR č. rejstříku 100082

se st. p. č. 257

Dům čp. 104 pocházející z počátku 19. století je situovaný v ulici Karolíny

Světlé, severozápadně od náměstí. Původně patrně roubený dům byl

během 19. století částečně vyzděn a na počátku 20. století prošel úpravou

fasád. Současně s tím přibyla k základní hmotě objektu větší přístavba.

Dům je součástí městské památkové zóny.

Patrovou zděnou stavbu obdélného půdorysu kryje sedlová střecha

s asfaltovým šindelem. Půdorys domu rozšiřuje v severovýchodním směru

patrová přístavba s téměř rovnou střechou. Průčelí, včetně přístavby,

jsou opatřena omítkami hrubší struktury a okrové barevnosti. Pouze

jihozápadní průčelí obrácené do ulice člení bohatá štuková výzdoba

s prvky art deco. Rostlinné a geometrické vzory doplňují částečně

zachované starší rozvržení plochy fasády, které vymezují lizénové rámce

a okenní šambrány. Osově umístěný vstup je osazen dvoukřídlými

částečně prosklenými dveřmi rámové konstrukce. Dveřní otvor doplňuje

v horní části štuková výzdoba se zrcadlem, které nese nápis: „Nr. 104“.

Oba štíty chrání vyskládaná břidlice, přičemž severozápadní štít je

opticky dělen na tři vodorovná pole složená z různě velkých šablon.

K severnímu průčelí přiléhala vrata vjezdu do zahrady provedená

ve stylu, který korespondoval s řešením fasády. Křídla vrat snýtovaná

z páskové oceli vytvářela pozvolný lomený oblouk. Spodní část chránilo

nepravidelně tvarované oplechování. Vrata byla v nedávné době

vyměněna za nová typově nevhodná. (mo)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30.




OKRES LIBEREC


se st. p. č. 225

Dům čp. 147 stojící na středověké parcele umístěné v řadové zástavbě

nalezneme v ulici Zdislavy z Lemberka, severovýchodně od náměstí.

Objekt postavený před rokem 1843 získal svoji současnou podobu

koncem 19. století. Stavba je součástí městské památkové zóny.

Patrový zděný dům obdélného půdorysu se obrací svým jihovýchodním

štítovým průčelím do ulice. Polovalbovou střechu kryje falcovaný

plech. Výzdoba fasády pocházející z konce 19. století je provedena

v novobarokním stylu doplněném secesními prvky. Vertikálně ji člení

čtveřice lizén se zdobnými římsovými hlavicemi. Horizontálně fasádu

rozděluje patrová římsa se zubořezem a profi lovaná korunní římsa.

Pravoúhlé okenní otvory lemují plastické šambrány. V přízemí nalezneme

dvojici vstupů a jednoduchý obdélný výkladec. Středově umístěný

vstup do někdejší lékárny rámuje půlkruhové štukové ostění zakončené

naznačeným klenákem s reliéfním číslem domu: „147“. Klenák zdobený

festony korunuje reliéf ležícího lva. Průčelí vrcholí dvoudílným bohatě

zdobeným volutovým štítem. K severovýchodnímu průčelí s hladkou

fasádou se přimyká patrová dvorní přístavba se sedlovou střechou. (mo)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30.

Blažková 1998, s. 69.


se st. p. č. 159

Dům čp. 161 stojící na středověké parcele se nachází v západní frontě

náměstí Míru. Současná podoba domu pravděpodobně pochází z konce

18. století, kdy se po velkém požáru náměstí v roce 1788 obnovovala jeho

zástavba. Stavba je součástí městské památkové zóny.

Patrový zděný objekt postavený na obdélném půdorysu se východním

průčelím obrací do náměstí. Mansardovou střechu krytou

vláknocementovými šablonami ukončuje na západním dvorním průčelí

štít. Podkroví prosvětluje trojice drobných sedlových vikýřů s kruhovými

okny. Rustikované přízemí člení dvojice okenních otvorů lemovaných

pískovcovým ostěním osazených ve zdobných pískovcových portálech

s naznačenými klenáky a festony. Klenák hlavního vstupu nese tesané

iniciály a číslo domu: „JK / No: 162“ a na klenáku druhého vstupu

nalezneme reliéf kotvy s iniciálami: „F G L“. Dveřní i okenní otvory jsou

osazeny volnými kopiemi historických výplní. Plochu patra rozděluje

čtveřice lizén zakončených zdobnými pískovcovými hlavicemi a štuková

podparapetní zrcadla. Okenní otvory rámují pískovcová ostění s uchy.

Západní dvorní průčelí je hladce omítnuté. (mo)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30.

areál domu čp. 335ÚSKP ČR č. rejstříku 47223/5–3011

se st. p. č. 39

Areál tzv. Pachtovského zámečku s dvojicí bran je situován při ulici

Zdislavy z Lemberka, severovýchodně od náměstí Míru. Objekt si nechali

kolem roku 1770 postavit tehdejší majitelé falkenburského panství

Pachtové z Rájova. Návrh stavby zřejmě pocházel z okruhu stavitele

Jana Josefa Wircha (1732–1783).NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30.

Koch b. d., s. 61–62; UPČ I, 1977, s. 560; Kuča 1997, s. 539.

dům čp. 335V domě čp. 335 původně loveckém zámečku sídlil vrchní panský hajný.

Koncem 18. století byla v části domu zřízena pošta. V roce 1813 zde

pobýval francouzský císař Napoleon Bonaparte. V severozápadním nároží

je osazen raně barokní tordovaný sloup Nejsvětější Trojice z roku 1682.

Patrový zděný objekt palácového typu obdélného půdorysu se obrací



svým severozápadním průčelím ke komunikaci. Mansardovou střechu kryjí

břidlicové šablony. Symetričnost severozápadního průčelí zdůrazňuje

oblý rizalit zakončený trojúhelným štítem s obdélným nástavcem

nesoucím dvojici pískovcových váz. K jihovýchodnímu průčelí přiléhá

odstupňovaný schodišťový rizalit. Průčelí člení průběžné patrové a korunní

římsy. Ve vertikálním směru jsou fasády částečně rozděleny obdélnými

štukovými zrcadly. Okenní otvory lemují plastické šambrány doplněné

suprafenestrami. Osově umístěný vstup na severozápadním průčelí rámuje

pravoúhlý pískovcový portál s maskarónem. Okenní i dveřní otvory jsou

osazeny replikami historických výplní. Nad vstupem nalezneme balkón

opatřený kovaným zábradlím a vynášený třemi pískovcovými konzolami. (mo)

brányNa severovýchodní průčelí přiléhá z obou stran dvojice identických bran.

Zděné omítané brány kryje koruna vyskládaná z tašek bobrovek. Půlkruhově

zakončené otvory lemují jednoduché štukové šambrány. Brány jsou

osazeny zjednodušenými replikami historických kovaných vrat. (mo)

městské hradbyÚSKP ČR č. rejstříku 34360/5–3003

se st. p. č. (v rozsahu hradby) 3/1, 3/3, 21/1, 24, 94, 118, 149/1, 150, 151, 165/2, 166,

167, 180, 188, 191, 198, 200/2, 201/2, 305/2, 306/2, 317, 319, 475, 487, 726 a p. p. č.

20/3, 25/1, 84, 85, 86, 87, 90, 91, 92/1, 92/2, 94/1, 94/2, 96/1, 97, 98, 99, 101/1,

101/2, 102, 103/1, 103/2, 104, 105, 106, 107, 108/1, 113/1, 113/3, 116, 117, 118, 119, 186,

190/2, 202, 307/2, 317/2, 1262/5, 1262/15, 1262/29, 1440, 1441, 1451

Opevnění Jablonného v Podještědí bylo vybudováno jako fortifi kační

prvek využívající přirozené morfologie terénu, na kterém vzniklo samotné

město. Hradby kopírovaly terénní hranu nevýrazné ostrožny, přičemž

uzavíraly městský okruh na poměrně nepravidelném půdorysu. Vzhledem

k převýšení terénu vně hradby došlo k vybudování hradebního příkopu

pouze místně, zejména v severní části opevnění. První písemný doklad

o existenci městských hradeb nalézáme k roku 1399, kdy se ale praví

o již vybudovaných a fungujících hradbách. K založení městských hradeb

tedy došlo dříve, snad již ve 13. století v souvislosti s rozvojem

středověkého města.

Městské opevnění bylo zbudováno jako lícované zdivo s litým jádrem

zpevněné v nárožích a místně i plošně armováním z pískovcových bloků.

Dodnes dochované části hradby vykazují u paty zdiva značnou šíři,

a to až 160 centimetrů. Okruh městských hradeb posilovalo v jeho průběhu

několik pravoúhlých bašt a byl prolomen dvěma dnes známými bránami.

Horní brána na severní straně města není dnes již patrná. Dolní neboli

Pražská brána na opačném konci města sloužila jako součást branské věže

s mohutnou padací mříží. Na konci 19. století pozměnily celkový obraz

městských hradeb stavební úpravy. Došlo zejména k poboření branské věže

a později i k zániku Horní brány. (rt)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30, SHP 56 a SHP 209.

Kuča 1997, s. 539; Blažková 1998, s. 18–24.

sloup se sousoším Nejsvětější TrojiceÚSKP ČR č. rejstříku 47269/5–3001

na p. p. č. 1262/2

Sloup se nachází v ulici Zdislavy z Lemberka, při nároží bývalé pošty

čp. 335. Památku nechal údajně zřídit pošmistr Johann Feuereisen.

Na dynamicky pojaté hranolové základně zakončené jednoduchou římsou

stojí členitý nástavec s reliéfním polem na čelní straně. Reliéf zobrazuje

sv. Josefa s Ježíškem. Boční části nástavce nesou andělské hlavičky

a festony. Nástavec vrcholí bohatě profi lovanou římsou, na jejímž ukončení

stojí mohutný tordovaný dřík sloupu s akantovou hlavicí s volutami

v nárožích a hlavami andílků uprostřed. Na hlavici sloupu je umístěna

socha sedícího Boha Otce. Bůh Otec sedí na oblacích, mezi nimiž jsou

andělské hlavičky, na klíně mu spočívá zeměkoule, na které je umístěna

holubice Ducha svatého. Na základně po stranách tordovaného sloupu

stály původně dvě ozdobné vázy. (jš)NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 448 a 449, SHP 30.

UPČ I, 1977, s. 561; Nejedlý - Zahradník 2003, s. 96–97.




OKRES LIBEREC

sloup se sochou Krista Salvátora

a sochami světcůÚSKP ČR č. rejstříku 23851/5–3002

na p. p. č. 1262/1

Pískovcový sloup s vrcholovou sochou Krista Salvátora se nachází

přibližně uprostřed náměstí Míru. Čelní stranou se obrací k jihovýchodu

a k budově městské radnice. Sloup byl postaven v roce 1687 ke cti

Ježíše Krista, Panny Marie, sv. Josefa, sv. Václava, sv. Šebestiána

a sv. Rozálie jako poděkování za odvrácení velké morové epidemie

roku 1680. Sochy sv. Jana Křtitele, sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána,

sv. Vavřince, sv. Jáchyma, sv. Anny, sv. Vincence a sv. Vojtěcha, které byly

ke sloupu přidány později, jsou literaturou připisovány sochařské dílně

kosmonoských Jelínků a jsou kladeny do 20. let 18. století.

Vlastní sloup na trojetážovém zužujícím se podstavci obklopuje

balustráda tvořená kuželkami a nakoso postavenými fundamenty,

které slouží jako podstavce pro čtyři sochy. Středy stěn balustrády jsou

zvýrazněny dvojicí menších pilířů, na kterých na čelní a zadní stěně

stojí dvojice andělů a na bočních stěnách dvojice váz s květy. V čelní

a zadní stěně uzavírají balustrádu dvoukřídlé kovové branky. Sochy

s vytesanými jmény na podstavci stojící na nároží balustrády představují

sv. Jana Křtitele: „Johann / d. Täufer“, sv. Vavřince: „St. Laurentius“,

sv. Floriána: „St. Florian“ a sv. Jana Nepomuckého: „St. Johann / nep.“.

Podstavec vlastního sloupu spočívá na třech schodišťových stupních.

Tříetážový podstavec nese ve své spodní části čtveřici nápisů. Vpředu

čteme nápis s chronogramem: „IESV TRIVMPHANTI SACRÆ QVE DEI / SPONSÆ AVXILIANTI / INTER VENIENTIBVS NOSTRIS PATRONIS DEI / HOMINIS NVTRITIO IOSEPHO WENCESLAO / SEBASTIANO ET ROSA / EPIDIMIA FVGATA GRATI EX VOTIS PONVNT / CIVES IABLONENSES / CUMGREGEMPASCERET P: DOMINICUS IORDAN / ORD. PRÆD: CURATUS PER VIGINTI ANNOS“. Vpravo na podstavci nápis: „Hh. Herz Jesu, König und Mittelpunkt aller Herzen / erbarme Dich unser! / Hl. Gottesmutter, hl. Patrone, bittet für uns! / In dankbarer Erinnerung an ihre Vorfahren / haben dieses Denkmal erneuert die Bürger / von Deutsch-Gabel im Jahre des Heiles 1927 / im Nachjahre der Jahrtausendfeier.“. Vzadu: „Du Triumphirender JESU ver Menschter GOTT / Glorreich hast abgesigt die sünd die Höll, den Todt / Durch Deiner Mutter bitt und Deines Siges Zeichen / Wollest uns Deine Gnadt Hülf Segen allzeit reichen / Beschütz uns allzusam, insonders Diese Stadt- / Welche zu Ehren Dier die Säuhl gesetzet hat / Durch deines Pfl egers bitt und unserer Patronen – / Hier zeitlich wollest und Ewig dort verschonen. / Den 30. May Anno 1687.“. Vlevo vidíme

nápis: „Im Jahre 1882 / wurde dieses Denkmal frommen Sinnes / zur 200. jähr. Gedächtnisfeier seiner Errichtung / renoviert / von den Bewohnern, Freunden und Gönnern / der Stadt Gabel.“. Spodní

část podstavce zakončuje profi lovaná římsa, ve které se v přední

části nalézá nápis s chronogramem: „HANC STATVAM RENOVARVNT CIVES FIDELES IABLONENSES.“. K rohům spodní části podstavce

přiléhají nakoso posazené pilíře ve tvaru volut, které nesou čtyři sochy

světců se jmény vytesanými na podstavci. Jedná se o sv. Jáchyma:

„St. Joachim“, sv. Vojtěcha: „St. Adalbert“, sv. Vincence: „St. Vincens“

a sv. Annu: „St. Anna“. Druhá užší etáž hranolového podstavce má nároží

zdobená plochým dekorem rozvilin. Všechny středy stěn tohoto

podstavce prolamuje půlkruhově zaklenutý otvor. V nárožích stojí čtyři

sochy s nápisy. Jsou to sv. Josef: „St. Josef“, sv. Rozálie: „St. Rosa“,

sv. Šebestián: „St. Sebastian“ a sv. Václav: „St. Wenceslaus“. Třetí část

podstavce tvoří užší hranol, jehož stěny zdobí kartuše. Ta na zadní straně

nese nápis: „RESTAUROVÁNO / V PRVÉM ROCE / ČSSR / 1960.“.

Uprostřed čelní stěny mezi sv. Josefem a sv. Václavem stojí na volutové

konzole socha Panny Marie Immaculaty. Na třetí část podstavce

je pasazen vlastní sloup tvořený patkou, dříkem s entazí a hlavicí. Bohatě

zdobená hlavice korintského typu nese ústřední sochu celého sloupu

představující Krista Salvátora stojícího na kostlivci. (jš)NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 106 a 448, SHP 30.

UPČ I, 1977, s. 563; Nejedlý - Zahradník 2003, s. 89–95.



sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. ZdislavyÚSKP ČR č. rejstříku 16527/5–3386

na p. p. č. 1262/3

Dvojice pískovcových soch sv. Jana Nepomuckého a sv. Zdislavy

se nachází na Dominikánském náměstí, napravo před průčelím kostela

sv. Vavřince a sv. Zdislavy. Obě sochy pocházející z roku 1709 nechali

zhotovit Berkové z Dubé, tehdejší majitelé panství. Původně byly umístěny

na břehu Mlýnského rybníka, po pravé straně komunikace směřující

z centra města k zámku Nový Falkenburk, kde byly před transferem

na Dominikánské náměstí provizorně umístěny.NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č 447.

Koch b. d., s. 57; UPČ I, 1977, s. 563.

socha sv. Jana NepomuckéhoSvatý Jan Nepomucký stojí z čelního pohledu vlevo, blíže ke kostelu

sv. Vavřince a Zdislavy.

Socha spočívá na masivním hranolovém podstavci, který je na obou

bočních stranách rozšířen menšími hranoly s okosenými rohy. Ty slouží

jako samostatné podstavce pro oblaka a trojici andělských hlaviček. Čelní

strana podstavce nese rozměrný znak Berků z Dubé s korunkou, klenotem

a nápisovou páskou s iniciálami: „FRBC KNCB“. Zadní stěnu středního

hranolu člení vpadlé orámování, nad kterým je uveden letopočet: „1709.“.

Podstavec zakončuje profi lovaná římsa, na které je umístěn nástavec

upravený jako mostní oblouk, pod nímž se nachází pětice zlacených

svatojánských hvězd. Na tomto klenutém oblouku spočívá na plintu socha

sv. Jana Nepomuckého. Světec je zachycen v kontrapostu s volnou pravou

nohou. Hlava světce se naklání k pravému rameni a oběma rukama svírá

krucifi x. Svatý Jan Nepomucký je oděn v jemně řaseném kanovnickém

rouchu, které tvoří mimo jiné klerika, rocheta a almuce. Na hlavě

má posazený kvadrátek. (jš)

socha sv. ZdislavySvatá Zdislava stojí z čelního pohledu vpravo, blíže ke komunikaci.

Socha spočívá také na masivním hranolovém podstavci, který je na obou

bočních stranách rozšířen menšími hranoly s okosenými rohy.

Ty slouží jako samostatné podstavce pro oblaka a andělské hlavičky.

Čelní stranu podstavce rovněž zdobí rozměrný znak Berků z Dubé

s korunkou, klenotem a páskou bez nápisu. Zadní stěnu středního

hranolu člení vpadlé orámování. Podstavec zakončuje profi lovaná

římsa, na kterou nasedá profi lovaný nástavec se středním oblounem

a výžlabkem. Na tomto nástavci stojí socha sv. Zdislavy. Světice

je zachycena v řádovém oděvu terciářky se škapulířem a svrchním

pláštěm přes ramena. Nad hlavou má kovovou zlacenou svatozář.

Ve své pravici drží u pasu veliký model jablonského kostela a levicí

podává almužnu žebrákovi klečícímu u jejích nohou. (jš)




OKRES LIBEREC

socha Panny Marie ÚSKP ČR č. rejstříku 29476/5–3004

na p. p. č. 1286

Pískovcová socha Panny Marie Immaculaty stojí po pravé straně Lidické

ulice směřující z centra Jablonného v Podještědí do Mimoně. Socha

je osazena v travnatém terénu v blízkosti domu čp. 239.

Podstavec sochy tvoří hranolový sokl, na který dosedá vzdutý

dřík opatřený na bocích volutami. Podstavec vrcholí profi lovanou

římsou. Na čelní straně podstavce nalezneme reliéfně zobrazeného

sv. Josefa s Ježíškem. Podstavec nese drobnější hranolový nástavec,

který má na čelní straně nápis: „IESVS / MA[R]IA / IOSEPH“. Střed

slova MARIA přerušuje čtvercový otvor, který sloužil pro uchycení kovové

konzoly nesoucí dnes ztracenou lucernu. Na nástavci stojí socha Panny

Marie Immaculaty. Světice je zobrazena v kontrapostu se zakloněnou

hlavou. Váha jejího těla spočívá na levé noze, pravá noha je pokrčena

a opřena o půlměsíc a zároveň o hlavu draka. Pannu Marii zahaluje

bohatě řasený spodní šat a svrchní plášť. (jš)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 30.

UPČ I, 1977, s. 563.

socha sv. Vincence FerrerskéhoÚSKP ČR č. rejstříku 47269/5–3000

na p. p. č. 2

Pískovcová socha se nachází na oploceném pozemku, vpravo od boční

stěny baziliky sv. Vavřince a sv. Zdislavy. Původní umístění sochy bylo

dále od baziliky v ose aleje stromů.

Socha sv. Vincence Ferrerského spočívá na novodobém betonovém

fundamentu, který uvozuje jeden schodišťový stupeň. Podstavcem

sochy je mohutný hranol tvořený bohatě profi lovanou patkou, dříkem

a volutovou římsou. Na čelní straně spodní části podstavce čteme:

„St. Vincenz. Fer. / +. 5. April 1419“. Zadní stranu dříku člení vystupující

zrcadlo, které nese nápis: „Renoviert / 1835 1888 1927“. Dřík má

na čelní straně v nároží voluty a zdobnou asymetrickou rokajovou

kartuši. V zadním plánu za kartuší splývá z horních nárožních volut

drapérie a po stranách kartuše lze spatřit reliéfně provedené zbraně,

děla a kamenné koule. Podstavec vrcholí rozeklanou volutovou římsou,

nad kterou je osazena dekorativní mušle. Na římsu nasedá odstupňovaný

nástavec, na kterém stojí socha sv. Vincence. Svatého Vincence

doprovází u pravé nohy postava putti. Světec zobrazený v obvyklém

oděvu dominikána s bezvousou hladkou tváří má kratší zvlněné vlasy

a pozlacenou svatozář. V levé ruce drží otevřenou knihu a pravou ruku

má zdviženou v kazatelském gestu před hrudí. (jš)Blažíček - Preiss 1948, s. 22; UPČ I, 1977, s. 563.



Janovice v Podještědí(Johnsdorf)


Údolní lánová ves je situovaná při komunikaci vedoucí z Rynoltic do Žibřidic asi tři kilometry východně od Jablonného

v Podještědí. Obcí protéká Dubnický potok, který zde napájí trojici rybníků. První písemná zmínka o vsi založené

na lemberském panství pochází z roku 1402. Ves si po celou dobu udržela zemědělský charakter. Plužiny polností

táhnoucí se od jednotlivých usedlostí jsou dodnes dobře patrné. V dolní části Janovic se v pískovcových skalách

nacházejí tzv. Janovické poustevny. Skalní sklípky a komory byly vytesány v roce 1787 mnichy z jablonského kláštera.

V polovině 19. století tu žilo 529 obyvatel a až do 30. let 20. století jejich počet pozvolna klesal. Zlom nastal až po druhé

světové válce a následném odsunu Němců, kdy se předválečný počet obyvatel snížil téměř o polovinu z 332 osob v roce

1930 na 182 v roce 1950.


se st. p. č. 65

Dům čp. 29 z počátku 19. století je situován jihovýchodně od středu obce,

u místní komunikace vedoucí z Rynoltic do Žibřidic.

Částečně roubený objekt obdélného půdorysu s hrázděným patrem

směřuje jihozápadním štítovým průčelím ke komunikaci. Sedlovou

střechu kryjí pálené tašky bobrovky a glazované tašky vyskládané

do geometrických vzorů. V trojdílné dispozici navazuje na roubenou

světnici zděná síň a hospodářský díl. Roubení překrývá vápenná omítka.

Hrázděné patro vynáší nad prostorem světnice podstávka. Okenní otvory

lemují jednoduché dřevěné šambrány a vstup do síně chrání bedněné

zádveří. Bohatě členěný jihozápadní štít prolamuje sdružené okno

zvýrazněné profi lovanou římsou a parapetem. K severovýchodnímu

průčelí přiléhá nízká kůlna opatřená vodorovným bedněním. (mo)


se st. p. č. 46

Dům čp. 75 z první poloviny 19. století nalezneme ve střední části obce,

na pravém kraji místní silnice vedoucí do Žibřidic.

Přízemní částečně roubený dům obdélného půdorysu se obrací svým

severovýchodním okapovým průčelím k místní komunikaci. Trojdílnou

dispozici s průchozí síní rozšiřuje v severozápadním směru mladší

zděný díl navazující na komoru. Sedlovou střechu domu kryje falcovaný

plech s asfaltovým nátěrem. Prostor podkroví prosvětluje středový

průběžný vikýř s dalšími dvěma sedlovými vikýři po stranách. Nízké

polopatro nad roubenou světnicí vynáší jednoduchá podstávka situovaná

v jihovýchodním štítovém průčelí. Oba štíty pokrývá jednoduché svislé

bednění. Vstup umístěný v severovýchodním průčelí lemuje dřevěné

ostění s příložkami. Jednokřídlé dveře rámové konstrukce jsou iluzivně

členěné do podoby dvoukřídlých dveří včetně profi lované klapačky. (mo)

210 JANOVICE V PODJEŠTĚDÍ


OKRES LIBEREC

Jeřmanice(Hermannstal)

Obec založená na lánové struktuře je rozptýlena v údolí Jeřmanického potoka a na svazích Javorníku necelé tři kilometry

jižně od Liberce. V první písemné zmínce z roku 1543 se jméno odvozené pravděpodobně od jména lokátora objevuje

v českém tvaru Gerzmanice. Samotný rok založení není přesně znám, ale lze předpokládat, že osídlení obce pochází

ze 14. století. Jeřmanice příslušely k frýdštejnskému panství, které se roku 1543 dostalo do držení pánů z Vartemberka.

Těm bylo panství císařem Ferdinandem I. odňato a jako jeden celek v roce 1552 spolu s panstvím Český Dub prodáno

Janu z Oppersdorfu. Před třicetiletou válkou na panství krátce hospodařil protestantský rod Smiřických ze Smiřic.

Po porážce českých stavů jim bylo panství zabaveno a v roce 1622 ho získal Albrecht z Valdštejna. Ten oddělením

Dlouhého Mostu, Vesce, levobřežní části Vratislavic, Jeřmanic, Javorníku, Záskalí a části Šimonovic vytvořil lenní statek

Siebendörfel (Sedmivsí), který věnoval Jakubu Reinhardovi z Heisternu. Během 17. století se v Jeřmanicích vystřídala

řada majitelů. Nakonec panství získal ženský augustiniánský klášter ve Vídni, který po reformách prováděných

za Josefa II. předal své državy náboženskému fondu. Během celé doby si obec udržela zemědělský charakter. Nepříznivé

klimatické podmínky však nutily obyvatelé hledat vedlejší zdroje obživy, například se věnovali zpracování lnu. Během

19. století většina lidí začala pracovat v libereckých továrnách. V roce 1825 proťala severní část katastru obce císařská

silnice vedoucí do Liberce a od roku 1859 obcí prochází Pardubicko-liberecká dráha. Po druhé světové válce klesl

odsunem Němců počet obyvatel z 827 na 685.

kostel sv. AnnyÚSKP ČR č. rejstříku 32574/5–4337

se st. p. č. 1

Kostel sv. Anny s hřbitovem stojí ve svahu nad středem obce. Ke stavbě

kostela, která probíhala mezi lety 1760–1764, postoupil sedlák Johann

Passbauer z domu čp. 4 část svého pozemku. Přestavba tohoto barokního

kostela realizovaná podle plánů smiřického stavitele Josefa Braunera byla

dokončena roku 1816.

Jednolodní kostel z lomového zdiva s půlkruhově zakončeným

presbytářem je orientovaný k jihu. K západnímu průčelí přiléhá mohutná

hranolová věž zakončená plechovou helmicí. Sedlovou střechu lodi

doplněnou plechovým sanktusníkem nově kryjí vláknocementové šablony.

Průčelí člení jednoduché lizénové rámce. Vnitřní prostor prosvětlují menší

segmentově zakončená okna lemovaná jednoduchými pískovcovými

ostěními. Hlavní vstup situovaný při patě věže je osazen v segmentově

zakončeném pískovcovém portálu. Na jeho klenáku nalezneme reliéfní

letopočet: „ANNO / 1813“, který se váže k položení základního kamene

věže. Před hlavní vstup předstupuje novější zděné zádveří nesoucí reliéf

ryby s letopočtem: „19 35“. Na severní průčelí lodi navazuje přízemní

sakristie s vysokou polovalbovou střechou krytou plechovými

šablonami. (mo)Kühn 1934, s. 115–119; UPČ I, 1977, s. 584; Brožová 2006, s. 2–42.

JEŘMANICE 211


Jindřichovice pod Smrkem(Heinersdorf an der Tafelfi chte)


První písemnou zmínku o pohraniční obci ležící v severovýchodním cípu Frýdlantského výběžku nalezneme v urbáři

frýdlantského panství z roku 1381. Tato osada se údajně rozkládala jihovýchodně od dnešní obce kolem reliktů kostela

sv. Jakuba. Podle pověsti ji zničila husitská vojska Jana Čapka ze Sán a jen několik obyvatel, kteří se živili převážně

dřevorubectvím, se mělo zachránit útěkem do okolních lesů. Současné Jindřichovice měly být založeny v 15. století

za Biberštejnů jako údolní lánová vesnice podél Jindřichovického potoka. Dle Lucie Kracíkové a Vojtěcha Bellinga není

toto tvrzení podloženo, neboť v okolí kostela sv. Jakuba nejsou patrné žádné stopy dokazující středověké osídlení

a ani žádné písemné prameny nedokládají přeložení vesnice. Ve druhé polovině 16. století se Jindřichovice staly

lenním statkem rodu Seligerů. Po krátké držbě Albrechta z Valdštejna přešlo celé panství a tím i Jindřichovice do rukou

Gallasů a poté Clam-Gallasů. Největší rozkvět obce nastal ve druhé polovině 19. a počátkem 20. století. Dosud domácí

tkalcovství a plátenictví nahradila tovární výroba. Vlna industrializace zasáhla i do zemědělské sféry. Hlavní podíl

na přeměně osady v průmyslovou obec měla textilní fi rma Heintschel & spol., kterou v roce 1852 založili

Eduard a Felix Heintschlové, synové místního tkalce a faktora. Zásadní měrou se také podíleli na modernizaci obce,

na rozšíření školy či stavbě dětského domova. S celkovou prosperitou souviselo vybudování železnice v roce 1902,

která Jindřichovice spojila s Frýdlantem. O dva roky později byla postavena přeshraniční trať vedoucí do Friedebergu

(dnes Mirsk), jež zajistila spojení obce s Pruskem. Rozkvět Jindřichovic se projevil i zvyšujícím se počtem obyvatel.

Od roku 1833, kdy zde žilo 1 009 lidí, se jejich počet do roku 1910 více než zdvojnásobil a obec se stala čtvrtou

nejlidnatější na Frýdlantsku. Naprostá většina obyvatel byla německé národnosti, přesto se od roku 1923 objevuje

i současný český název obce, k němuž se ve dvacátých letech 20. století užíval i ekvivalent Hynčice pod Smrkem.

Jako mnoho jiných obcí i Jindřichovice citelně zasáhla poválečná krize, která mimo jiné zapříčinila ukončení provozu

Heintschelovy továrny. Význam lokality začal pozvolna upadat. Po druhé světové válce a následném odsunu Němců

se obec nepodařilo zcela dosídlit. V roce 1950 zde žilo 624 lidí, což bylo téměř o dvě třetiny méně než v roce 1930.

V šedesátých letech podlehly neobydlené stavby demolicím. V roce 1960 byl k Jindřichovicím připojen nedaleký

Dětřichovec a v roce 1980 se obec stala součástí Nového Města pod Smrkem. Osamostatnila se až v roce 1990.

Roku 1999 jí byly ofi ciálně uděleny prapor a znak. Obec se stala centrem alternativního způsobu života.

212 JINDŘICHOVICE POD SMRKEM


OKRES LIBEREC

areál kostela Nejsvětější TrojiceÚSKP ČR č. rejstříku 24418/5–4340

s p. č. 1, 2, 4 a na p. č. 12

Barokní areál kostela Nejsvětější Trojice se rozkládá ve střední části

obce. Ústřední stavbou komplexu posazeného v mírně svažitém terénu

je samotný kostel obklopený hřbitovem. K dalším památkově chráněným

objektům náleží kaple umístěná jižně od kostela a kříž situovaný vedle

vstupu na hřbitov. Areál ze všech světových stran uzavírá ohradní zeď.

Na hřbitově se nachází několik stavebně a umělecky hodnotných staveb,

které nepodléhají památkové ochraně. K nejzajímavějším patří

monumentální antikizující hrobka rodiny Melhardtů, která se nalézá

při východní části hřbitovní zdi.FÚ Jindřichovice pod Smrkem, kn. 29; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 270–275.

Ressel 1912, s. 27–32; UPČ I, 1977, s. 603; Anděl - Karpaš 2002,

s. 186; Kracíková - Belling 2003, s. 73.

kostel Nejsvětější TrojiceFarní kostel Nejsvětější Trojice stojí v jižní části hřbitova. Z písemných

pramenů je patrné, že v roce 1665 byl zasvěcen sv. Barboře, o pět let

později sv. Jindřichovi a až v roce 1713 je jako patron kostela uvedena

Nejsvětější Trojice. Současný objekt vznikl v roce 1670 přestavbou původní

kaple vystavěné pravděpodobně ve druhé polovině 15. století. V roce

1717 byl rozšířen východním směrem a později ještě upravován. V letech

1683–1771 měl statut fi liálního kostela spadajícího pod kostel sv. Kateřiny

v Novém Městě pod Smrkem.

Jednolodní orientovanou stavbu stojící na obdélném půdorysu zakončuje

širší zhruba trojlistý dynamicky pojatý presbytář. Kostel kryje sedlová

eternitová střecha na východní straně s valbovým zakončením vyskládaným

z tašek bobrovek. K severnímu průčelí přiléhá obdélná sakristie a vzhled

jižního průčelí doplňuje čtvercová předsíň. Obě drobné přístavby kryjí

valbové plechové střechy. Hlavní vstup do kostela se nachází na západní

straně, před kterou předstupuje poměrně štíhlá hranolová věž zastřešená

oplechovanou cibulovou bání s lucernou, makovicí a křížem. K věži z boků

přiléhají schodišťové přístavky. Hrubě strukturovanou fasádu objektu

člení hladké v barvě odlišené lizénové rámce a kamenná ostění. (ok)

JINDŘICHOVICE POD SMRKEM 213


kaplePozdně barokní stavba kaple se nachází vlevo od vstupu na hřbitov,

jižně od kostela Nejsvětější Trojice. Tvoří jihozápadní nároží

celého areálu.

Jednoduchá zděná přízemní stavba obdélného půdorysu je trojbokým

závěrem orientována k severu. Sedlovou střechu s valbovým zakončením

nad severní částí kryjí červené eternitové šablony. Jižní vstupní průčelí

vrcholící segmentově zakončeným štítem s probíranými boky a středovou

mělkou v současnosti prázdnou nikou směřuje ke komunikaci. Korunu

štítu kryjí tašky bobrovky. Vstupní otvor osazený dvoukřídlými dřevěnými

dveřmi a okna rámuje jednoduché pravoúhlé kamenné ostění. Fasáda

členěná nárožními lizénami je pojednána ve stejné barevnosti

a struktuře jako omítka kostela. (ok)

ohradní zeď s márnicíOhradní zeď obíhá po obvodu hřbitova a zároveň uzavírá celý kostelní

areál.

Je vystavěna ze smíšeného z vnitřní strany omítaného zdiva. Zeď chrání

koruna tvořená pískovcovými deskami. U západní části, v místech

mezi kaplí a kostelem, je u zdi osazeno pět klasicistních pískovcových

náhrobních stél pocházejících z první poloviny 19. století.

V horní části této západní strany zeď prostupuje drobná stavba márnice.

Přízemní objekt obdélného půdorysu zastřešuje valbová střecha vysklá-

daná z červených eternitových šablon. Vstup rámovaný jednoduchým

pravoúhlým kamenným ostěním se nachází na východním průčelí

směřujícím do prostoru hřbitova. (ok)

křížPískovcový kříž z roku 1802 stojí vpravo od vstupu na hřbitov,

vně ohradní zdi. Obklopují ho dva vzrostlé javory.

Na mohutný hranolový sokl nasedá užší po stranách probíraný konkávně

prohnutý dřík s hranatými volutovými uchy. Podstavec vrcholí vzdutou

hlavicí s profi lovanou římsou, z jejíhož středu je svěšen vavřínový feston.

V nápisovém zrcadle na čelní straně dříku orientovaného jižním směrem

ke komunikaci je vytesána a černou barvou zvýrazněna datace: „ANNO / 1802“. Celý podstavec, na který nasedá jednoduchý vrcholový kovaný kříž

s litinovým pozlaceným korpusem ukřižovaného Krista, pokrývá nátěr bílé

barvy. (ok)

zřícenina kostela sv. JakubaÚSKP ČR č. rejstříku 32158/5–4339

s p. č. 968

Zřícenina kostela sv. Jakuba stojící asi půl kilometru jihovýchodně

od intravilánu obce Jindřichovice pod Smrkem je nepochybně

středověkého stáří. Otázka bližší datace jeho založení ovšem není dodnes

uspokojivě vyjasněna. Podle starší literatury může kostel pocházet

z 13. století, nicméně na základě archeologických výzkumů se založení

kostela jeví spíše mladší, a to až z období přelomu 14. a 15. století.

Z kostela dnes shledáváme pouze orientovaný presbytář a část lodi. Dále

se zachovaly tři okenní otvory a pozůstatky bočních oltářů. Stavba je

vyzděna převážně z lomového zdiva na světlou vápennou maltu, ojediněle

se ve zdivu objevují přepálené cihly nebo sbíraný kámen. V exteriéru stavby

můžeme sledovat relikty vnějších omítek z rozetřené přebytečné malty

ze zdiva. (rt)Archiv NZ ARU AVČR, č. 1270/76; NPÚ ÚOP v Liberci, OPP č. 180.

UPČ I, 1977, s. 603; Kaván 1976, nestr.; Kracíková - Belling 2003, s. 73–77.


214 JINDŘICHOVICE POD SMRKEM


Jítrava obec Rynoltice

(Deutsch Pankraz)

OKRES LIBEREC

Rozlehlá údolní lánová ves se rozkládá při horní části Panenského potoka, necelých sedm kilometrů severovýchodně

od Jablonného v Podještědí. Nad vsí se zvedá výrazný vrch Velký Vápenný, který je součástí Ještědského hřebene. První

písemná zmínka o osadě patřící pod grabštejnské panství pochází z roku 1370. Jméno tehdejší osady se připomíná

v latinské podobě Ditherivilla. Ves byla později označovaná také jako Dittersdorf či Dittrichsdorf. Za husitských válek

byl Dittrichsdorf údajně vypálen a na jeho místě byla založena nová ves pod jménem Pankraz (objevuje se i tvar

Pankratz). Po celou dobu si ves udržela zemědělský charakter, i když vzhledem k těžkým klimatickým podmínkám

většina lidí hledala zdroj obživy také v blízkých vápenných lomech. Po druhé světové válce klesl počet obyvatel kvůli

odsunu Němců ze 735 na 368 a nadále klesal. V druhé polovině 20. století přešla správa obce pod nedaleké Rynoltice.

areál kostela sv. PankráceÚSKP ČR č. rejstříku 37793/5–4447

se st. p. č. 88 a p. p. č. 101

Areál z počátku 18. století se nachází ve střední části obce,

na severovýchodních svazích Kostelního vrchu. Kostel obklopuje hřbitov

obehnaný ohradní zdí. Shodná situace je zachycena na mapě císařského

otisku stabilního katastru z roku 1843. Areál bezprostředně sousedí

s objektem fary čp. 98 situovaným jihovýchodně od kostela.

Koch b. d., s. 44; UPČ I, 1977, s. 628.

JÍTRAVA 215


kostel sv. PankráceV roce 1710 (1730) byl na místě staršího dřevěného kostela postaven

nový zděný svatostánek. Ten však v roce 1868 poškodil požár způsobený

bleskem. Při následné rekonstrukci došlo k částečné úpravě jeho vnější

podoby. Stavba stojí uprostřed hřbitova, západně od místní komunikace.

Jednolodní zděný orientovaný kostel zakončený obdélným presbytářem

kryje valbová střecha s plechovými šablonami. Před západní průčelí mírně

předstupuje hranolová věž zakončená plechovou jehlancovou střechou.

Průčelí s hladkými omítkami člení lizénové rámce a obdélné mělké vpadliny

podél okenních os. Vysoká segmentově zakončená okna ohraničují barokně

tvarovaná pískovcová ostění s uchy a kapkami. Obdobně tvarovaný

pravoúhlý portál lemuje dvoukřídlé dveře hlavního vstupu situovaného

u paty věže. Boční vstupy lemují jednoduché portály. Na severní průčelí

presbytáře přiléhá pětiboká kaple s valbovou střechou. Na překladu

vstupu její severní strany nalezneme reliéfní dataci výstavby: „1737“. Nízká

přístavba sakristie se k presbytáři přimyká v opačném jižním směru. (mo)

hřbitov s ohradní zdíHřbitov obklopuje kostel na nepravidelném půdorysu. Jeho starší víceméně

oválný půdorys byl během 19. století v severním směru rozšířen o část

obdélného tvaru.

Na hřbitově nalezneme množství náhrobků pocházejících většinou

z 19. a první poloviny 20. století. Reprezentativnější umělecko-řemeslně

zpracované sepulkrální památky jsou rozmístěny především podél

ohradní zdi. Z vnější strany částečně omítaná ohradní zeď ze sbíraného

kameniva obíhá hřbitov po celé délce jeho půdorysu. Její korunu kryjí

pískovcové desky. Hřbitov je přístupný dvojicí branek umístěných v severní

a východní části. Branky tvoří kovaná vrátka zavěšená na vyzděných pilířích

s pískovcovými hlavicemi. (mo)

fara čp. 98ÚSKP ČR č. rejstříku 33888/5–4446

se st. p. č. 89

Barokní fara čp. 98 pocházející z roku 1780 se nachází ve střední části obce,

v mírném svahu jižně od kostela. K objektu náleží i torzo hospodářské

budovy a chlévů situovaných severovýchodně od budovy.

Přízemní zděný dům volně stojící na obdélném půdorysu je umístěn

ve svažitém terénu, který ve východní části domu vyrovnává vysoká

podezdívka. Mansardovou střechu s vláknocementovými šablonami doplňují

novodobá střešní okna. Průčelí pokrytá hladkými omítkami člení nárožní

bosování světlého odstínu. Obdobná bosáž lemuje vstupní středové

osy, které nad korunní římsou zvýrazňují štítové vikýře. Hlavní vstup

na jihovýchodním průčelí je umístěn v pravoúhlém pískovcovém ostění

s nadsvětlíkem. Zahradní vstup na druhém konci průchozí síně chrání

jednoduché zděné zádveří. Plastová okna osazená v pískovcových ostěních

doplňují novodobé mříže napodobující romantické vzory. (mo)

dům čp. 20ÚSKP ČR č. rejstříku 102225

na st. p. č. 75

Dům čp. 20 poprvé písemně zmiňovaný v roce 1769 stojí volně v mírném

svahu západní části obce, nedaleko kostelního areálu. Současná podoba

domu pochází z roku 1845 od tehdejšího majitele Franze Eckerta.

Částečně roubený dům s hrázděným patrem stojící na obdélném půdorysu

kryje sedlová střecha s vláknocementovými šablonami. V trojdílné dispozici

navazuje na roubenou světnici zděná klenutá síň a chlévy. Zděné části domu

z lomového kamene pokrývaly omítky hrubé struktury členěné lizénovými

pásy. Okenní otvory světnice lemují profi lované šambrány a vyřezávané

parapety. Vstup umístěný na jihovýchodním průčelí je osazen v pravoúhlém

pískovcovém ostění. Obdobné ostění vstupu na severozápadním průčelí

doplňuje klenák s tesaným nápisem: „Nro 20 / T. EcKert / 1845“. Hrázděné

patro nad prostorem světnice vynáší podstávka. Štíty chrání jednoduché

svislé pobití, které nahradilo dekorativně vyskládanou břidlici a eternit. (mo)



216 JÍTRAVA


socha sv. VáclavaÚSKP ČR č. rejstříku 31143/5–4445

na p. p. č. 176

Pískovcová socha sv. Václava stojí jihovýchodně od kostela, před domem

čp. 164, vlevo u silnice vedoucí do Zdislavy.

Na dvou kamenných stupních spočívá hranolový sokl s dříkem.

Ten je zakončen bohatě profi lovanou segmentovou římsou vrcholící

jednoduchým klenákem. Na čtvercovém nástavci stojí socha sv. Václava.

Světec je zobrazen v mírně podživotní velikosti a jeho oděv tvoří obvyklé

brnění s hermelínovým pláštěm. Na hlavě má posazenou knížecí čapku,

pravou rukou přidržuje štít s orlicí, levou rukou praporec. Čelní strana

soklu nese na pěti řádcích dnes nečitelný nápis. V obdélném vystupujícím

zrcadle na čelní straně dříku se nachází šestiřádkový tesaný v současnosti

nečitelný nápis. (jš)


na p. p. č. 1713/6

Barokní sochu sv. Jana Nepomuckého nalezneme u Panenského potoka

mezi stromy, vlevo od silnice směřující do Zdislavy. Sochu v roce 1797

zřídil kamenický mistr Johann Bergmann z Jítravy. Plastika je narozdíl

od podstavce provedena v jednoduchém lidovém stylu.

Na pískovcovém stupni stojí hranolovitý z čelní strany konkávně rozšířený

sokl. Na jeho patě čteme pod reliéfně orámovaným polem tesaný nápis:

„Errichtet von Johann Bergmann / Steinmetzermeister im Pankraz / im Jahre 1797.“. Na sokl navazuje dřík se vzdutým čelem lemovaným

ve spodní části volutami. Přední strana dříku nese reliéf svržení

sv. Jana Nepomuckého z mostu a motiv jazyka mezi ratolestmi.

Podstavec zakončuje nástavec s profi lovanou římsou a zbytkem

zdobného kovaného ramene lucerny. Na něm spočívá pískovcová

socha sv. Jana Nepomuckého v podživotní velikosti. Prostovlasý světec

oděný v kanovnickém rouše drží v pravé ruce kvadrátek. Vztyčená

světcova levice je z části uražena. (mo)

OKRES LIBEREC

JÍTRAVA 217


Jivina obec Vlastibořice


Menší ves s rozptýlenou zástavbou leží na plošině zvedající se nad levou stranou údolí Mohelky, přibližně dva

kilometry západně od Sychrova. První zmínka o obci založené na mnichovohradišťském panství pochází z roku 1497.

Později se ves stala součástí svijanského panství, které se v roce 1578 za Jaroslava z Vartemberka osamostatnilo. Jivina

si po celou dobu trvání udržela zemědělský charakter, výrazněji se nerozrostla ani během 19. století, kdy k roku 1890

žilo v obci 197 obyvatel ve 33 domech. Po druhé světové válce počet stále žijících klesl na 93 obyvatel a obec byla

správně spojena s nedalekými Vlastibořicemi.


na p. p. č. 565/1 v k. ú. Vlastibořice

Socha Panny Marie Immaculaty stojí v okrajové části obce, přibližně

stopadesát metrů severně od návesní kaple sv. Václava. Drobná památka

je datovaná rokem 1748.

Na kamenném stupni stojí hranolový sokl, na který dosedá čtyřboký

dřík. Podstavec zakončuje mohutná profi lovaná římsa. Čelní stranu dříku

zdobí jednoduchou linkou vyznačené zrcadlo. Na římsu navazuje prostý

kvadratický nástavec. Ten nese na čelní straně dataci: „1[748]“ a vynáší

sochu Panny Marie Immaculaty. Panna Marie je zobrazena jako mladá

dívka s dlouhými rozpuštěnými vlasy, se sepjatýma rukama v modlitbě

a s dvanácti hvězdami nad hlavou. Světice stojí na oblacích,

jejichž spodní vrstvu doplňují okřídlené andělské hlavičky. (jš, zš)

218 JIVINA


OKRES LIBEREC

Kamení obec Pěnčín

Ves s roztroušenou řídkou zástavbou nalezneme na plošině ležící nad levými svahy údolí řeky Mohelky, přibližně jeden

kilometr jihozápadně od Sychrova. Ves byla součástí statku Albrechtice a v souvislosti s ním je zmiňována při jeho

prodeji v roce 1520. Tehdy prodal Purkart Novohradský z Kolovrat tvrz, dvůr a ves Albrechtice spolu s Kamením a

ostatními vesnicemi Alšovi ze Sovince. Jeho syn Jan statek s vesnicemi prodal v roce 1548 hornolužickému rodu Kyjů

z Kyjova. Ti své državy i s Kamením prodali v roce 1628 Albrechtovi z Valdštejna. Po jeho smrti se na statku vystřídalo

více majitelů a k roku 1699 jej získali Lamottové z Frintroppu. V roce 1740 tento rod přenechal spojený statek Albrechtice

a Sychrov i se vsí Kamení hrabatům z Valdštejna, kteří ho začlenili do svého svijanského panství. Ves si po celou dobu

udržela zemědělský charakter a v polovině 19. století čítala 73 obyvatel. Po druhé světové válce, kdy se ves stala správní

součástí Pěnčína, žilo v Kamení pouze 34 stálých obyvatel a jejich počet nadále klesal.

socha sv. BarboryÚSKP ČR č. rejstříku 28604/5–4410

na p. p. č. 592/2

Drobná památka se nachází jižně od obce Červenice, na rozcestí cest

vedoucích do Kamení a Sychrova. Donátorem barokního díla byl tehdejší

majitel panství Ignác František Lamott z Frintropu.

Na kamenném stupni stojí mohutný odstupňovaný hranolový sokl,

který zakončuje ustupující římsa. Ta plynule přechází v čtyřboký dřík

s nápisy. Na čelní straně dříku je vytesán nápis s chronogramem: „Anno / (:2:) QVo SVB REGE / MIne CaraffaIano / Carneta faCtVsfVIt / CLIensVIrgInIs San / Ctæ BarBara aCPa / tronaInobItVSVo / EXstrVXIt InIgo / franCISCVS Lamott / de frIntrop“. Levá strana dříku nese nápis: „ZV LOB / VNDEHRDER / HEILIGENPATRONIN / IVNGERAVENMARTI / RIN BARBARÆ / [---]INIGOFRANCISCVS / LAMOTTA FRINTROP / ALSVNTER GENE / RAL GARAPFA WORGE / STELTER GARNETSEIN / GELIBTABGE / LEGET“. V nápisovém poli na pravé straně čteme nápis s chronogramem:

„Ne In perICV / Lo et sIne / AgonIs / DereLInqVatIpsVM / EtIn beLLo aMorte / sVbItanea et Inpro / VIsaCVstoDIat / neqVenIsIVIatICo / pIesVMpto / absCeDere / SInat“. Nápis na zadní straně dříku zní:

„Z NakLaDV / Vrozeneho Genera [---] / Iniga franCe LaMottI / Z frIntroppV na ten Cas / pLV kV sLaWneho / Garaffskeho / RegIMentV Corneta / [---]neho tato StatVe / SWate barborI / PatronkI geho / WIstaWena / gest“. Podstavec zakončuje mohutná

bohatě profi lovaná římsa, na které se nachází konkávně tvarovaný

nástavec zakončený jednoduše profi lovanou římsou. Ten vrcholí sochou

sv. Barbory. Světice je zobrazena v kontrapostu s volnou levou nohou

a hlavou nachýlenou k pravému rameni a pravé ruce, v níž drží

kalich s hostií. Svatou Barboru zahaluje bohatě zřasený šat, nad hlavou

má zavěšenou korunku a u levé nohy postavenou věž. (jš, zš)DA Litoměřice, Archivy far 1, farnost Vlastibořice; NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 559.

Šimák 1909, s. 249.

KAMENÍ 219


Kobyly


Obec Kobyly nalezneme nad východními svahy údolí řeky Mohelky, přibližně pět kilometrů jižně od Českého Dubu.

Založení vesnice vykazuje centrální charakter s nepravidelným rozmístěním jednotlivých usedlostí. První písemná

zmínka o obci vysazené v jižní části pozdějšího dubského panství pochází z roku 1239 (Tomáš Edel uvádí rok 1234).

Poměrně odlehlá obec si po celou dobu udržela zemědělský charakter a větší rozvoj Kobyl spojený s působením řady

spolků nastal až v polovině 19. století, kdy v obci žilo 480 obyvatel. Počet stále žijících se však snižoval a po druhé

světové válce klesl na 130 obyvatel. Během druhé poloviny 20. století přešla pod správu obce řada menších osad

z blízkého okolí.

pohřebiště Kobyly ÚSKP ČR č. rejstříku 24691/5–4341

s p. p. č. 184/1, 184/2, 184/3, 184/4, 184/5, 184/6, 184/7, 184/8, 184/9, 184/11,

184/12, 184/13, 184/14, 184/15

Pohřebiště v Kobylech je eponymní lokalitou tzv. Kobylské skupiny,

která byla vyčleněna na základě místního nálezu několika desítek žárových

pohřbů. Ty byly objeveny na pozemcích položených severozápadním

směrem od jádra obce, na mírném jižním svahu. První nálezy zde byly

učiněny již ve 30. letech 20. století, přičemž v následujících letech

zde probíhal rozsáhlý archeologický výzkum.

Většinu žárových pohřbů tvoří urnové hroby. Jsou to keramické nádoby,

do nichž byly uloženy zpopelněné ostatky překryté keramickými miskami.

Několik pohřbů se nachází ve větších hrobových celcích a malé procento

nálezů tvoří hroby jamkové. Pohřební komponenty lze datovat do mladší

doby železné, období laténu, tedy do prvního století před naším letopočtem.

Na rozsáhlé lokalitě ovšem nebyly nalezeny pouze pohřby, ale i stopy sídelní

aktivity rozdílného stáří. Je tedy zřejmé, že se jedná o polykulturní lokalitu,

která byla po staletí navštěvována i dlouhodobě využívána. (rt)Mähling 1944; Filip 1947, s. 165–176; Stará 1992, s. 40;

Brestovanský - Stará 1998, s. 22.

220 KOBYLY


OKRES LIBEREC

Kohoutovice obec Bílá

Ves založená na nepravidelném radiálním schématu leží přibližně sedm kilometrů východním směrem od Českého Dubu

a necelé čtyři kilometry jihozápadně od Hodkovic nad Mohelkou. První písemná zmínka o Kohoutovicích, které náležely

k dubskému panství, pochází z roku 1547. Od roku 1624 patřily spolu s Bohdánkovem, Žďárkem, Dolním Vescem,

Petrašovicemi a Kocourovem k lennímu statku nazývanému Šest vesnic. Pro své stoupence jej vyčlenil majitel dubského

dominia Albrecht z Valdštejna. Sídlem výše zmíněného statku, který od Valdštejna obdržel plukovník Morand a po něm

od roku 1628 Jan Kuneš z Lukavec, se stal dvůr ve Vesci u Dehtár. Při sčítání obyvatelstva Kohoutovice nikdy nepřesáhly

hranici sta obyvatel. V roce 1930 tu bylo hlášeno 74 lidí, po druhé světové válce se jejich počet snížil přibližně o třetinu.

V současnosti jsou Kohoutovice částí obce Bílá.

KOHOUTOVICE 221


s p. č. 76/1 v k. ú. Petrašovice

Dům čp. 5 se nachází v severovýchodní části Kohoutovic. Současnou

podobu získal pravděpodobně roku 1810 a po roce 1843 byl ke starší části

přistavěn nižší objekt stodoly. V letech 1818–1844 v domě sídlil rychtář.

Patrové roubené stavení stojí na půdorysu písmene L. Sedlovou střechu

kryjí eternitové šablony. Jihovýchodnímu štítovému průčelí dominuje

vysoká lomenice typická pro větší podještědské usedlosti. Dům

má klasickou trojdílnou dispozici, v přízemí na roubenou obytnou část

navazuje zděná síň a hospodářské zázemí se stájí. Vzhled roubeného

patra doplňuje bedněná pavlač umístěná nad zděnou částí jihozápadního

průčelí a navazujícího kolmo posazeného hospodářského traktu. Vstup

do obytné části situovaný ve střední části jihozápadní strany rámuje bohatě

zdobené ostění s nadpražním okénkem a nápisem: „Nr. 15 AJ Ano1810“

a klenákem s barevně zvýrazněným dvouocasým lvem. Samostatný vstup

do stáje vymezuje profi lované ostění s klenákem, na němž je zobrazen kůň.

Okna hospodářské části lemují štukové pásky a chrání je zdobné

kované mříže. (ok)Anděl - Technik 1991, s. 102, 105; Edel 2006, s. 114.


Kotel obec Osečná

(Kessel)


Kotel je situován ve zvlněné krajině Podještědí, přibližně kilometr východně od Osečné. Ves založená na nepravidelném

centrálním půdorysu leží na česko-německé jazykové hranici v západní části někdejšího českodubského panství. První

písemná zpráva pochází z roku 1399, kdy je připomínán Jan z Kotle, který vlastnil zdejší statek. Podle Jiřího Waldhausera

zaniklo zdejší šlechtické sídlo v 16. století. Obec si po celou dobu zachovala zemědělskou podobu. Při sčítání obyvatel

v roce 1850 tu žilo 409 osob. Tento počet k dalšímu sčítání roku 1869 poklesl na 297 lidí a až do roku 1930 se nesnížil

pod 200 osob. Zlom nastal až po druhé světové válce, v roce 1950 tu bylo hlášeno pouze 105 obyvatel.


se st. p. č. 25

Dům čp. 22 z počátku 19. století se nachází ve střední části obce,

severovýchodně od komunikace směřující do Osečné.

Přízemní částečně roubený dům stojící na členitém půdorysu kryje

sedlová střecha s eternitovými šablonami. Dům se svým jihozápadním

okapovým průčelím obrací k místní komunikaci. Klasickou trojdílnou

dispozici s roubenou světnicí v jižním dílu prodlužují v severozápadním

směru zděné hospodářské provozy. Nad světnicí je situováno roubené

polopatro vynášené jednoduchou sloupkovou konstrukcí. Zděnou část,

kromě podezdívky z pískovcových štuků, pokrývá hladká vápenná omítka

s bílým nátěrem. Okenní otvory lemují jednoduché šambrány. Vstup

umístěný na jihozápadním průčelí je osazen dvoukřídlými profi lovanými

dveřmi rámové konstrukce. Od severovýchodu k domu přiléhá mladší

kolmá přízemní přístavba se sedlovou střechou. Jihovýchodní štít krytý

svislým bedněním doplňují vyřezávané lišty. (mo)Edel 2006, s. 116.

222 KOTEL


OKRES LIBEREC

areál domu če. 47ÚSKP ČR č. rejstříku 12689/5–5603

se st. p. č. 75

Areál domu če. 47 se stodolou je situovaný ve střední části obce nedaleko

památné lípy. Mapa císařského otisku stabilního katastru tento areál

nezachycuje, proto k jeho postavení došlo až po roce 1843. Edel 2006, s. 116.

dům če. 47Dům če. 47 stojící ve střední části obce směřuje západním štítovým

průčelím do křižovatky místních komunikací.

Přízemní částečně roubený objekt obdélného půdorysu kryje sedlová

střecha s přesahy vaznicových trámů a eternitovými šablonami. Plochu

střechy na severní straně částečně narušuje vestavba v podobě sedlového

vikýře s francouzským oknem vycházející z podoby původních sedlových

vikýřů osazených na jižní straně střechy. Trojdílná dispozice s roubenou

světnicí je ve východním směru prodloužena o zděnou provozní část.

Na světnici nasedá roubené polopatro vyrovnávající výškový rozdíl zděné

části domu. Okna světnice lemují vyřezávané šambrány a parapety.

Zděnou část domu pokrývají hladké bílé omítky. Západní štít se svislým

bedněním člení vodorovná pole ohraničená vyřezávanými lištami.

K severnímu průčelí přiléhá jednoduchá konstrukce pergoly. (mo)

stodolaVolně stojící stodola se nachází západně od domu. Současný objekt

zřejmě stojí na místě starší zděné stavby.

Pilířovou částečně zděnou stodolu postavenou na obdélném půdorysu

kryje sedlová střecha s eternitovými šablonami. Její jižní a severní část

tvoří kvádříkové zdivo pocházející ze staršího objektu. Na ni navazuje

mladší přestavba pilířové konstrukce se zvýšeným polopatrem krytým

svislým bedněním. Severní štít chrání svislé deštění, zatímco na jižním

štítu nalezneme odhalené cihlové zdivo. (mo)

kaplička sv. AnnyÚSKP ČR č. rejstříku 11137/5–5737

se st. p. č. 352/4

Kapličku pocházející z 19. století nalezneme jihovýchodně od obce Kotel,

při silnici směřující do Českého Dubu. Její výstavbu iniciovala, zřejmě

na vlastní náklady, kotelská obec.

Jedná se o zděnou hladce omítnutou stavbu obdélného půdorysu

s rovným závěrem a sedlovou střechou krytou břidlicí. Na hlavním průčelí,

které člení dva pilastry, se pohledově uplatňují neomítnuté pískovcové

kvádry. Nároží dekorují mírně vystupující lizény. Půlkruhový vstup

lemovaný ostěním je osazen dvoukřídlými dveřmi. V ose nad vstupem

se nachází latinský kříž, další nalezneme na vrcholu

trojúhelného štítu. (jš)SOkA Liberec, FÚ Osečná, nezprac. fond.

UPČ II, 1978, 119.

výklenková kapličkaÚSKP ČR č. rejstříku 10165/5–5613

na st. p. č. 174

Výklenková kaplička vystavěná na obecní náklady v roce 1860 stojí

severozápadně od obce, na severní straně komunikace směřující

z Osečné do Kotle. Původně byla zasvěcena Nejsvětější Trojici.

Drobná zděná a hladce omítnutá památka stojí na obdélném půdorysu.

Hlavní průčelí s hlubokou půlkruhově zaklenutou nikou lemují

nárožní pilastry. Boční průčelí s lizénovými rámci uzavírá bohatě

profi lovaná římsa. Ta přechází i na hlavní průčelí, kde je v prostoru

nad nikou přerušena. Neomítnutá zadní strana kapličky odkrývá

zdivo z pískovcových kvádrů. Objekt kryje sedlová střecha vyskládaná

plechovými šablonami. Na vrcholu trojúhelného štítu se nachází

jednoduchý železný kříž. Niku původně vyplňoval malovaný obraz

na plátně. (jš)SOkA Liberec, FÚ Osečná, nezprac. fond.

KOTEL 223


Krásný Les(Schönwald)


Obec Krásný Les se rozkládá ve střední části Frýdlantského výběžku, u silnice vedoucí z Frýdlantu do Jindřichovic

pod Smrkem. Byla založena pravděpodobně ve 13. století během kolonizace pohraničních oblastí jako lánová ves podél

potoka Řasnice. Procházela tudy významná stezka spojující Žitavu s Frýdlantem, která pokračovala dále do Slezska.

První písemná zmínka o obci pochází z urbáře frýdlantského panství z roku 1381. Během 15. a 16. století byl Krásný

Les lenním statkem, který spravoval rod Etzelů. Poslední člen této rodiny zemřel roku 1574 bez potomků, a proto statek

připadl majitelům frýdlantského panství Redernům. V 19. století žilo v Krásném Lese průměrně kolem 1 100 lidí a obec

si stále zachovala svůj zemědělský ráz. Od začátku 20. století tu začal počet obyvatel pozvolna klesat. K rapidní změně

došlo po druhé světové válce. Odsunem Němců klesl počet 1 040 obyvatel uvedených v roce 1930 téměř o polovinu a

až do roku 2001 se i nadále snižoval. V roce 1980 byla uměle vytvořena obec Řasnice, která spojovala všechny lokality

podél potoka Řasnice od Krásného Lesa až po Srbskou. Tento novotvar byl v roce 1990 zrušen a obce Krásný Les, Dolní

Řasnice a Horní Řasnice spojená se Srbskou se opět osamostatnily.

224 KRÁSNÝ LES


OKRES LIBEREC

areál kostela sv. HelenyÚSKP ČR č. rejstříku 15124/5–4343

se st. p. č. 1, 2 a p. p. č. 1 a na p. p. č. 4

Areál kostela sv. Heleny je situován na mírné terase nad potokem Řasnice,

ve východní části obce, po levé straně komunikace směřující z Frýdlantu

do Dolní Řasnice. Nachází se přímo na hranici intravilánů Krásného Lesa

a Dolní Řasnice. Dominantu areálu tvoří kostel sv. Heleny obklopený

bývalým téměř kruhovým hřbitovem, jehož hranice vymezuje ohradní zeď

s bránou. Barevně sjednocený celek doplňuje drobná kaple a budova

fary čp. 117. K památkově chráněným objektům náležejícím k vytyčenému

areálu ještě patří kříž stojící na hřbitově proti vstupní bráně a sousoší

Kalvárie umístěné vpravo od brány před ohradní zdí.NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 49; ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 361–368.

Ressel 1902, s. 286; UPČ II, 1978, s. 142; Anděl - Karpaš 2002, s. 224;

Kracíková - Belling 2003, s. 78–82; Šternová 2003, s. 81–89.

kostel sv. HelenyPrvní písemné zmínky o farním kostele v Krásném Lese stojícím

ve středu bývalého hřbitova pocházejí dle matriky míšeňské diecéze

z roku 1495. Tehdy se nejednalo o zasvěcení sv. Heleně, ale s největší

pravděpodobností o sv. Martina (písemná zmínka z roku 1665). O pět

let později je jako patron kostela uváděn sv. Jiří a z roku 1713 pochází

zmínka o kostele zasvěceném Panně Marii. Starší literatura klade vznik

stavby do druhé poloviny 14. století, ale stavebně historický průzkum

datoval výstavbu svatostánku již do druhé poloviny 13. století, do období

rané gotiky. Zásadní barokní přestavbu původního středověkého

kostela uskutečnil podle projektu libereckého stavitele Johanna Josepha

Kuntzeho (1724–1800) zednický mistr z Frýdlantu Josef Thun v letech

1769–1771. Další podstatné úpravy kostela proběhly v 19. století. V roce

1992 objekt vyhořel a poté byl pouze částečně rekonstruován.

Kostel sv. Heleny je jednolodní orientovanou stavbou obdélného

půdorysu. Z nejstarší stavební fáze se dochovala loď, kterou uzavírá

pravoúhlý presbytář doplněný na severní straně o obdélnou sakristii.

Sedlovou střechu se sanktusníkem nad presbytářem a valbovým

zakončením kryjí tašky bobrovky. V roce 1725 byla před západní průčelí

předsunuta čtyřpatrová hranolová věž se zkosenými nárožími zakončená

oplechovanou cibulovou bání. Po obou stranách ji doplňují schodišťové

přístavky z druhé poloviny 19. století. Drobná mladší přístavba kůlny

dotváří vzhled stavby na severní straně lodi. V baroku byla k jižní straně

presbytáře přistavěna menší sakristie. Fasádu lodi dekorují hrubě stříkané

plochy, hladká ostění a nárožní lizény provedené v bílookrové barevnosti.

Věž člení nárožní pilastry. K jižní straně kostelní lodi jsou přizděny tři

renesanční fi gurální náhrobníky pocházející z počátku 17. století.

Pískovcová obdélná deska s postavou muže v plné zbroji patřící Jiřímu

z Maxenu nese po obvodu v rámu vytesaný nápis: „ANNO 1614 DEN 6 IVNII IST IN GOTT [---] / VORSCHIEDEN DER EDLE GESTRENG EHRNVEST VND WOLBENAMBTE HERR GEORGE VON / MAXSEN ZV [RVCKER]DORF GEWESE[NER] / [H]AVPTMAN ZV FRIEDLANDT SEINES ALTERS IHM 61 IAHRE DEM GOTT GENEDIG SEY“.

Prostřední náhrobník s fi gurálním vyobrazením zesnulé Anny z Maxenu

rozené ze Scheibersdorfu, tedy manželky výše zmíněného šlechtice,

doplňuje po obvodu nápis: „161Z DEN 7 MARTY IST IN CHRIS[TO] / SELIG EINGESCHLAFFEN EDLE VIELEHREN THVGEND REICHE FRAV ANИA / GEBORNE SCHREIBERSDORFF[ERIN] / [DES] EDLEN GESTRENG V: EHRNVESTL: GEORG V MAXEN AVFRVCKERSDORF V B“.

Doplňující formulaci o stáří zemřelé nalezneme na spodním lemu

jejího šatu: „70 IAHR / IHR ALTER / WAR.“.

Třetí náhrobník zpodobňuje sestru Anny ze Schreibersdorfu Veroniku

z Quos. Německý nápis obíhající po obvodu desky zní: „ANNO 1595 DEN 9IVNY IST IN / CHRISTO SELIG EINGESCHLAFFEN DIE EDLE VIELEHREN THVGEND REICHE / FRAV VERONI[KA] GEBORNE SCHREI / BERSDORF: D: EDL: G: S: EHRENVESTEN FRIDRICH V: QVOS ZV PEINSDORF NACHGELASNE“. Na spodním lemu jejího

šatu je také připojena krátká formulace o stáří zemřelé:

„53 IAHR IHR ALTER WAR“ (ok, zš)

KRÁSNÝ LES 225


fara čp. 117Budova fary čp. 117 vystavěná v roce 1716 se nachází jižně od kostela,

k němuž je kolmo orientována. Severním průčelím vyplňuje část ohradní

zdi kolem bývalého hřbitova.

Barokní přízemní stavba se zobytněným podkrovím stojí na obdélném

půdorysu. Mansardovou střechu s vikýři kryjí tašky bobrovky. Podélné

průčelí orientované východním směrem k bráně na hřbitov vrcholí

ve střední ose trojúhelným štítem zakončeným jednoduchým křížem.

Osově umístěný vstup téhož průčelí, který lemuje masivní pravoúhlé

žulové ostění s oválným nadpražním okénkem, uvozují čtyři žulové

stupně. Západní průčelí domu se otevírá do farní zahrady a jižní průčelí

směřuje ke komunikaci. Hladké fasády budovy člení ostění kolem vstupů

a šambrány okenních otvorů opatřené bíložlutým nátěrem. (ok)

kapleKlasicistní kaple pocházející pravděpodobně z konce 18. století,

která se nalézá severně od kostela, je zasazena do ohradní zdi.

Drobnou zděnou bíle omítnutou přízemní stavbu kryje valbová střecha

vyskládaná z tašek bobrovek. Vstupní průčelí orientované jižním směrem

ke zrušenému hřbitovu má ve štítě v současnosti prázdnou niku.

Vstup zakončený stlačeným obloukem s nadsvětlíkem lemují

po stranách pilastry. Do severní stěny objektu je vsazen jednoduchý

latinský kamenný kříž. (ok)

ohradní zeď s bránou a zastaveními křížové cestyOhradní zeď uzavírá prostor bývalého hřbitova.

Vybudována byla ze smíšeného zdiva a její korunu kryjí tašky bobrovky.

Na vnitřní straně zdi se nacházejí prázdné niky, v nichž bývala

jednotlivá zastavení křížové cesty a jednoduché náhrobní desky a stély

pocházející převážně z 19. století . Na hřbitov se vstupovalo hlavní

bránou vybudovanou v jižní části zdi, mezi budovou fary a sousoším

Kalvárie. Mohutnou zděnou hrubým nástřikem opatřenou bránu s rovným

překladem kryjí také tašky bobrovky. Průjezd zakončený stlačeným

obloukem vyplňují nepůvodní dřevěná laťová vrata. (ok)

sousoší Kalvárie Sousoší pocházející z roku 1822 stojí u vstupní brány, jižně od kostela

sv. Heleny.

Na kamenný stupeň dosedá konkávně probraný fundament, který nese

na čelní straně vavřínem lemované zrcadlo s nápisem: „König! Hoherpriester! / Lehrer! / Du mein göttlicher / Gelehrer! / Du für meine Schuld / Verbürgter! / Gottgeopferter Erwürgter! / Ach blutend Lamm! an / bethend / Von Sundenschaam / Erröfhend / Sint ich zu Deinen Füssen / Und seuße Laß genießen / Mich Armen! / Erbarmen! / 1822.“. Podstavec vrcholí odstupňovaným nástavcem

s vlastním sousoším Ukřižování. Vysoký latinský kříž nese korpus

ukřižovaného Krista, jehož tělo zahaluje bederní rouška. Pod křížem klečí

Máří Magdaléna oděná v jemně řasený šat. V horní části kříže se nachází

štítek s titulaturou: „IN / RI“. Památku vymezuje lité soudobé

kovové ohrazení. (jš)


226 KRÁSNÝ LES


křížDrobná památka se nachází jižně od kostela sv. Heleny.

Na kamenném stupni stojí hranolový fundament, který zakončuje

profi lovaná římsa. Na všech čtyřech stranách podstavce jsou obdélná

zrcadla s trojlaločnými oblouky. Čelní strana nese novodobou desku

s nápisem: „MILUJTE SE / JAKO JÁ VÁS / LIEBET EINANDER / WIE ICH EUCH“. Na zadní straně fundamentu je v zrcadle vytesán v současnosti

nečitelný nápis. Podstavec původně vrcholil litinovým křížem zasazeným

do zdobného podstavce, na jehož čelní straně byla reliéfně zobrazena

polopostava anděla s nápisovou páskou. V současnosti je na podstavci

umístěn nový železný kříž s korpusem ukřižovaného Krista. Svislé břevno

kříže nese tabulku s titulaturou: „INRI“. (jš)

kaplička se sousoším Nejsvětější TrojiceÚSKP ČR č. rejstříku 37587/5–4345

na p. p. č. 2128/2

Výklenková kaplička z roku 1892 se nachází ve východní části obce,

v blízkosti domu čp. 248.

Drobnou stavbu tvoří mohutný dvakrát odstupňovaný sokl, na kterém

je posazena střední část s půlkruhově zaklenutým výklenkem vrcholícím

profi lovanou římsou. Na ni dosedá segmentový štít s nárožními akroteriemi

a Božím okem vrcholící kamenným křížem. V hlubokém výklenku lemovaném

ve spodní části volutami bývalo umístěno sousoší Nejsvětější Trojice.

Bůh Otec držel v levé ruce žezlo a pravou rukou se opíral o sféru. Po jeho

pravici seděl Boží Syn s křížem v rukách. Na pozadí paprsčité svatozáře

byla nad jejich hlavami zavěšena holubice Ducha Svatého. Nad nikou byly

vytesány dvě zelené palmetové ratolesti ovázané okrovou mašlí. Niku

chránilo sklo upevněné v železném rámu. Na soklu pod výklenkem čteme

nápis: „Errichtet im Jahre 1892.“. Z boku je téměř nečitelná signatura. (jš)NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 511.


na st. p. č. 271

Drobná památka z roku 1793 stojí ve středu obce, naproti domu čp. 3,

vpravo od hlavní komunikace směřující do Frýdlantu.

Na kamenný stupeň dosedá hranolový sokl, na kterém stojí čtyřboký dřík

zakončený jednoduchou římsou. Památka vrcholí půlkruhově zaklenutou

kaplicí s nikou. Na stranách kaplice se nacházejí segmentově zaklenutá

vystupující zrcadla. Boží muka jsou opatřena bílým nátěrem. Na zadní

straně soklu bývala černou barvou uvedena datace: „[LP / 1793]“. (jš)


na st. p. č. 2133/2

Kříž se nachází asi tři sta metrů východním směrem od železniční zastávky,

napravo od hlavní komunikace směřující z Frýdlantu do Dolní Řasnice.

Na kamenném stupni stojí hranolový sokl zakončený jednoduchou

ustupující římsou. Na sokl navazuje dřík, jehož čelní strana nese nápisové

pole lemované obilnými klasy a vinnou révou. V nápisovém poli, nad nímž

je příčně položené žezlo a koruna čteme: „Christus Jesus ! / Der ist ja für uns / gestorben, ja auch / auferstanden, und / sitzet zur Rechten des / Vaters, und machet / auch da [---] / der Fürsprochene / für uns Alle / Röm. 5 Ver. 34“. Na zadní straně dříku je vytesán špatně čitelný

nápis: „Errichtet [---] von / Johann Go[---] man / Renoviert [---] 8, von / Joseph [---] hier.“. Na profi lovanou horní římsu dosedá volutový nástavec

zdobený andělskými hlavičkami. Památka vrcholí litým železným křížem,

který má v místě křížení ramen a na jejich zakončení umístěné rozety.

V horní části kříže vidíme nápisovou pásku s titulaturou: „INRI“. (jš)

OKRES LIBEREC

KRÁSNÝ LES 227


Kryštofovo Údolí (Christophsgrund)


Údolní lánová ves situovaná v hlubokém údolí potoka Rokytky, který protéká západním lesnatým masivem Ještědského

hřbetu, leží přibližně pět kilometrů západně od Liberce. Obec založená v polovině 16. století se nacházela v hornaté

části lemberského panství, která byla od středověku spojena s těžbou rud a dřeva. Současná obec se rozkládá

na místě původních tří osad, které vznikaly od počátku 16. století osídlením postupujícím od soutoku Rokytky s Nisou

výše do ještědského masivu. Nejníže ležela Rokytnice (Eckersbach), následoval Bezový Důl (Holundergrund) a nejvýše

položená Novina (Neuland). Na místě starší osady Bezový Důl byla v druhé polovině 16. století tehdejším majitel

lemberského panství Jindřichem Kurzbachem založena nová vesnice, dnešní Kryštofovo Údolí. První písemná zmínka

pochází ze zápisu v deskách zemských z roku 1581. V záznamu o prodeji lemberského panství jsou vyjmenovány

nově vysazené vesnice Novina a také Kryštofovo Údolí s hamrem a pilou. První obyvatelé se kromě málo výnosného

zemědělství zabývali hornictvím a pálením dřevěného uhlí. Těžba rud probíhala až do roku 1750, kdy pro malé

výnosy skončila. Velká část obyvatelstva se od 17. století, kdy se vesnice výrazně rozrostla, živila také plátenictvím

a soukenictvím. Od roku 1826 našla řada lidí práci v nově vystavěné textilní továrně Siegmund und Neuhäuser

v Machníně. Odlehlou vesnici spojila s okolním světem v roce 1900 Liberecko-teplická dráha, díky které část obce

Novina získala novou dominantu v podobě železničního viaduktu. Populace Kryštofova Údolí rapidně klesla po druhé

světové válce a následném odsunu německého obyvatelstva. Z 844 osob uváděných v roce 1930 zbylo k roku 1980 169

trvale bydlících. Na rozdíl od jiných oblastí však nedošlo k rozsáhlé devastaci sídelní struktury obce a Kryštofovo Údolí

se stalo typickou rekreační obcí. V sedmdesátých letech 20. století správa obce přešla pod Chrastavu. Od roku 1990

se obec opět osamostatnila a započala nový společenský a kulturní rozvoj. Díky málo narušené historické zástavbě

a zachování bohatého památkového fondu lidové architektury byla v roce 2004 část obce prohlášena vesnickou

památkovou zónou.

228 KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ


OKRES LIBEREC

areál kostela sv. KryštofaÚSKP ČR č. rejstříku 36695/5–4355

se st. p. č. 1, 2 a na p. p. č. 2

Areál kostela sv. Kryštofa pocházející z konce 17. století se nachází

ve střední části obce ve svahu východně od potoka Rokytky. Kostel

obklopuje hřbitov s ohradní zdí s bránou a márnicí. Komplex doplňuje

samostatně stojící zvonice a objekt fary čp. 24 se sochou sv. Václava.

Mapa císařského otisku stabilního katastru z roku 1843 zachycuje

celý areál ve shodné půdorysné stopě. Areál je součástí vesnické

památkové zóny. DA Litoměřice, archivy far 1, farnost Kryštofovo Údolí; NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 44.

Kühn 1934, s. 19–29; UPČ II, 1978, s. 154–155; Kuča 2001, s. 186–187; Nevrlý 2005,

s. 112–123.

kostel sv. KryštofaPůvodní kostel, poprvé zmiňovaný v roce 1599, stál údajně na západní

straně údolí. Nový dřevěný kostel postavený v letech 1683–1684 tesařem

Michlem Schöblem ze Žibřidic nalezneme ve střední části areálu. Kostel,

který byl povýšený roku 1768 na farní, rozšířila v roce 1781 zděná sakristie.

Tu zřejmě navrhl liberecký stavitel Johann Joseph Kuntze (1724–1800).

Jednolodní roubený kostel s obdélným závěrem je presbytářem

orientovaný k jihu. Od západního průčelí lodi jednostranně odsazený

presbytář prodlužuje v jižním směru patrová zděná sakristie. Sedlovou

střechu vyskládanou z břidlicových šablon doplňuje plechový sanktusník

vztyčený nad sakristii. Roubenou konstrukci kostela chrání pobití

z břidlicových šablon. Zděnou část s hrubými omítkami člení lizénové

rámce. Interiér prosvětlují dvě řady menších obdélných oken situovaných

na podélných průčelích. Okenní otvory doplňují barokně tvarované mříže.

Hlavní vchod situovaný na severním průčelí chrání zádveří se sedlovou

střechou. Obdobné zádveří nalezneme i u bočních vstupů vedoucích

do lodi a sakristie. (mo)

fara čp. 24Barokní faru čp. 24 postavenou roku 1768 nalezneme při vstupní bráně,

v západní části areálu. Svým východním průčelím přerušuje ohradní zeď.

Přízemní zděná budova postavená na obdélném půdorysu se obrací

podélným jižním průčelím k přístupové cestě vedoucí ke kostelu.

Mansardovou střechu s eternitovými šablonami doplňuje řada menších

sedlových vikýřů. Umístění stavby v příkrém svahu vyrovnává suterén

situovaný při západní části domu, který se dostává do pozice přízemí.

Průčelí jsou opatřena hladkými vápennými omítkami okrové barevnosti.

Okenní otvory lemují pískovcová pravoúhlá ostění. Vstup na jižním průčelí

je umístěn v pravoúhlém pískovcovém portálu s nadpražním okénkem.

Od severu k budově přiléhá menší hospodářský přístavek a kůlny. (mo)

márniceMárnice postavená zřejmě na konci 17. století a umístěná v jižní části

areálu přiléhá přímo k bráně hřbitova. Z interiéru márnice pochází

unikátní cyklus obrazů Tance Smrti, který je v současné době uložen

v Severočeském muzeu v Liberci.

Přízemní zděná stavba stojící na obdélném půdorysu svým západním

průčelím navazuje přímo na ohradní zeď. Sedlovou střechu s námětky

krytou eternitovými šablonami zakončuje nad jižním průčelím valba.

Průčelí jsou opatřena hladkými omítkami okrové barevnosti. Severnímu

průčelí obrácenému k hřbitovní bráně dominuje trojúhelný štít

s pískovcovou v současnosti prázdnou nikou. Vstup umístěný v témže

průčelí tvoří svlakové dveře osazené do pravoúhlého pískovcového

ostění. Interiér prosvětluje jednoduché boční okno východního

průčelí. (mo)

KRYŠTOFOVO ÚDOLÍ 229


zvoniceStavba zvonice dominující celému areálu se nachází v jihozápadním cípu

hřbitova. O výstavbě zvonice není mnoho známo. Pravděpodobně byla

postavena spolu s kostelem v 80. letech 17. století a v roce 1754 proběhla

její rekonstrukce.

Zvonice spočívá na čtvercové podezdívce postavené ze sbíraného

kamene, která přímo navazuje na ohradní zeď hřbitova. Trámovou

konstrukci dvoupatrové zvonice chrání zvenčí svislé bednění. V druhém

patře jsou v pobití prolomeny segmentově zakončené okenní otvory.

Zvonici kryje břidlicová stanová střecha vrcholící helmicí s makovicí

a křížem. Zvonová stolice dimenzovaná pro tři zvony v současnosti

nese jeden zvon datovaný rokem 1600. (mo)

socha sv. VáclavaPískovcová socha sv. Václava stojí naproti budově fary ve svahu napravo

od brány kostelního areálu. Památku nechal zřídit v roce 1763 Johann

Wenzel Richter.

Na dva kamenné stupně dosedá hranolový sokl, který zakončuje

jednoduchá ustupující římsa. Sokl vynáší dřík vrcholící mohutnou

profi lovanou segmentovou římsou. Dřík je po stranách, v horní i spodní

části, rozšířen o dvojici volut. Čelní strana podstavce nese kartuši

s reliéfem sv. Ludmily vyučující malého Václava. Ve spodní části

dříku je vytesán nápis: „S. Wenceslay sambt deiner / h. großmutter Ludmilla bitt für uns.“ V pravém rohu se nachází nápis: „1896 Renov.“

Na levé a pravé straně dříku vidíme rostlinnými motivy zdobená vpadlá

zrcadla. Zadní strana podstavce nese nápis: „Zu Ehren Gottes seiner / unbefl eckten Mutter und / dem Heiligen Wenceslaj / hat diese Statue lassen auf / Richten Johan Wentzel / Richter der Zeit Kirchen / Vatter all da. / Anno 1763.“. Na římse stojí socha sv. Václava. Esovitě prohnutá

postava světce s váhou těla spočívající na pravé noze má levou nohu

pokrčenou a mírně nakročenou dopředu. Hlava sv. Václava se naklání

k pravému rameni a pravé ruce, v níž drží štít s českým lvem. Levou rukou

se opírá o štít s orlicí. Světec je oděn v brnění s hermelínovým pláštěm,

na hlavě má knížecí čapku. V roce 2008 došlo při snaze o odcizení sochy

k jejímu poškození, a proto není v současné době na svém místě. (jš)




ohradní zeď s bránouOhradní zeď obíhá hřbitov na půdorysu nepravidelného čtyřúhelníku.

Barokně ztvárněnou bránu nalezneme v západní části zdi u objektu

márnice a fary.

Částečně omítaná zeď je vyzděna na maltu z lomového zdiva. Její korunu

kryjí vyskládané pálené cihly. V severní části zeď prolamuje menší branka

osazená kovanými dvoukřídlými vrátky, které jsou neseny dvojicí cihelných

pilířů. Hlavní vstup na hřbitov představuje zděná konkávně tvarovaná

brána krytá valbovou střechou vyskládanou z eternitových šablon. Zdivo

brány pokrývá hladká omítka s okrovým nátěrem. Západní stranu člení

dva pilastry, profi lovaná korunní římsa a pískovcový portál s půlkruhovým

otvorem. Na jeho klenáku nalezneme reliéf lebky se zkříženými hnáty. (mo)


se st. p. č. 139

Dům čp. 15 stojí v jižní části obce, při nízké terase pod východním svahem

údolí. Objekt, jehož jádro pochází z přelomu 17. a 18. století, stojí na místě

stavby ze 16. století. Současnou podobu domu dotvářejí úpravy provedené

během 19. století. Objekt se nachází ve vesnické památkové zóně.

Částečně roubený dům s hrázděným patrem stojí na obdélném půdorysu

s přesahem komoro-chlévního dílu na severním průčelí. Sedlovou střechu

kryjí eternitové šablony. Kolmá orientace domu ke svahu způsobuje,

že se terén ve východní části domu dostává do úrovně patra. Trojdílnou

dispozici s roubenou světnicí, zděnou síní a hospodářským dílem doplňuje

přístavba verandy na jižním a záchoda se zděným přístěnkem na severním

průčelí. Patro nad světnicí vynáší starší varianta podstávky. Půdorys patra

se shoduje s dispozicí přízemí. Oba štíty chrání svislé bednění. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 44 a SHP 195.

Kühn 1934, s. 31.

OKRES LIBEREC




se st. p. č. 135/1

Dům čp. 16 (dříve čp. 126) stojí v jižní části obce, vlevo od silnice vedoucí

z Liberce. Stavbu pocházející z konce 18. století doplnily drobné úpravy

a přístavby provedené během 19. století. Koncem 20. století došlo

k přezdění kolmého křídla. Dům je součástí vesnické památkové zóny.

Převážně roubenou patrovou stavbu situovanou na obdélném půdorysu

doplňuje na severovýchodním průčelí patrové zděné křídlo kryté stejně

jako hlavní objekt sedlovou střechou. Obě střechy jsou vyskládané

z eternitových šablon. V trojdílné dispozici navazuje na roubenou

světnici zděná síň a prostor někdejšího obchodu. Roubené patro

vynáší nad prostorem světnice podstávka. Okenní otvory lemované

šambránami doplňuje zdobný dřevěný výkladec umístěný na jihozápadním

průčelí. Vstup do síně je umístěn v jednoduchém pravoúhlém pískovcovém

ostění. Oba štíty chrání dekorativně vyskládané břidlicové šablony. (mo)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 44.


se st. p. č. 115

Dům čp. 17 pocházející z druhé poloviny 18. století nalezneme ve střední

části obce u potoka Rokytky. Přestože písemné prameny jej zmiňují k roku

1600, nejstarší části konstrukcí stávajícího domu pocházejí podle stavebně

historického průzkumu z 60. let 18. století. Současná podoba stavby tedy

pochází z období mezi 60. lety 18. století a rokem 1843. V domě žil a tvořil

sochař Mojmír Preclík. Stavba je součástí vesnické památkové zóny.

Částečně roubený dům s hrázděným patrem stojí na půdorysu kříže. Starší

přízemní objekt směřuje jihozápadním štítovým průčelím k průjezdní

komunikaci. K jeho jihozápadnímu průčelí přiléhá krátké patrové křídlo.

Naproti němu ze severozápadu vystupuje z plochy střechy hrázděná křížová

světnička podepřená rámovou konstrukcí. Sedlové částečně zvalbené

střechy pokrývají různé druhy krytin, od břidlicových šablon až po asfaltový

šindel. V trojdílné dispozici přízemního objektu navazuje na roubenou

světnici zděná síň a hospodářský díl vyzděný z lomového zdiva částečně

opatřený vápennou omítkou. Roubené přízemí kolmého křídla stojí

shodně jako v případě světnice na novodobé betonové podezdívce.

Jednotlivé okenní otvory lemují profi lované šambrány a vyřezávané

parapety. Vstup umístěný v prostoru pod křížovou světničkou představují

dvoukřídlé klasicistní dveře, které jsou osazeny v trámkovém ostění

nesoucím na překladu tesaný letopočet: „I8I8“. Štíty, kromě bedněného

severovýchodního, chrání dekorativně vyskládané břidlicové šablony. (mo)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 44 a SHP 154.


se st. p. č. 103

Dům čp. 21 (dříve čp. 20) z přelomu 18. a 19. století stojí ve středu obce, vlevo

od silnice směřující z Liberce. Objekt je součástí vesnické památkové zóny.

Částečně roubený patrový dům obdélného půdorysu se svým západním

štítovým průčelím obrací ke komunikaci. Sedlovou střechu s břidlicovými

šablonami doplňují volská oka. Trojdílná dispozice s roubenou světnicí,

zděnou síní a komorou rozšiřuje druhý trakt. Tato částečně roubená

přízemní přístavba vyplňuje dvě třetiny severního průčelí. Její pultová

plechová střecha navazuje na střechu hlavního objektu. Zděné konstrukce

jsou opatřeny hladkými omítkami, které shodně jako roubení světnice mají

bílý nátěr. Roubené patro vynáší nad prostorem světnice podstávka. Okna

zdobí profi lované šambrány s parapety. Vstup na jižním průčelí rámuje

dřevěné pravoúhlé ostění s nadpražním okénkem. Západní štít pokrývá

dekorativně vyskládaná břidlice. Ostatní štíty jsou jednoduše bedněné. (mo)






se st. p. č. 27

Dům čp. 41 v jádru z počátku 19. století stojí ve střední části obce, vlevo

od silnice vedoucí z Liberce. Současná podoba domu je výsledkem úprav

z konce 19. století. Dům je součástí vesnické památkové zóny.

Přízemní částečně roubený dům postavený na členitém půdorysu

se svým severozápadním podélným průčelím obrací ke komunikaci.

Na starší objekt s roubenou komorou a síní navazuje mladší zděná

přístavba s patrovým rizalitem na severozápadním průčelí. Hmotově větší

přístavba prodlužuje podélnou osu půdorysu staršího objektu. Sedlové

střechy obou částí kryje břidlice, v případě přístavby vláknocementové

šablony. Přesahy vaznic na štítu rizalitu nesou vyřezávanou výdřevu.

Roubení světnice je pobito vodorovným bedněním. Zděné konstrukce

přístavby chrání omítky hrubší struktury s šedým nátěrem. Okenní otvory

s nevhodnými plastovými výplněmi lemují jednoduché šambrány. Vstup

do roubené části domu umístěný na severozápadním průčelí umožňují

dvoukřídlé dveře rámové konstrukce osazené v trámkovém ostění

s nadpražním okénkem. Jihozápadní štít nese dekorativně vyskládané

břidlicové šablony. Abstraktní dekor doplňují symboly kotvy, srdce a kříže.

Výzdoba štítu je v horní části datována letopočtem: „1869“. (mo)



se st. p. č. 79/1

Dům čp. 64 postavený v roce 1834 nalezneme ve střední části obce,

vpravo od silnice směřující od Liberce. Dům je součástí vesnické

památkové zóny.

Částečně roubený objekt s hrázděným patrem stojí na poměrně dlouhém

obdélném půdorysu. Sedlovou střechu kryjí eternitové šablony. Dům

se svým jihovýchodním štítovým průčelím obrací k místní komunikaci.

Trojdílnou dispozici s roubenou světnicí, navazující zděnou průchozí síní

a hospodářským dílem rozšiřuje zděná přístavba. Ta v severozápadním

směru navazuje na hlavní objekt ve stejné hmotě a se stejnou výškou

hlavní římsy a střechy. Hrázděné patro, které kopíruje dispozici přízemí,

vynáší nad prostorem světnice podstávka. Zděné konstrukce chrání

hladké vápenné omítky s bílým nátěrem. Okenní otvory lemují profi lované

šambrány s vyřezávanými parapety. Vstup na jihozápadním průčelí tvoří

jednokřídlé dveře rámové konstrukce osazené v pravoúhlém pískovcovém

portálu s nadpražním okénkem. Na klenáku je umístěna tesaná datace:

„18 34.“ doplněná iniciálami a číslem popisným: „J. S. / Nr. 74“. Oba štíty

pokrývá jednoduché svislé bednění, přičemž jihovýchodní štít je opticky

rozdělen do dvou vodorovných polí. (mo)


OKRES LIBEREC




se st. p. č. 90/1

Dům čp. 67 (dříve čp. 79) postavený na konci 18. století stojí ve střední části

obce, západně od průjezdní komunikace, k níž se obrací východním štítovým

průčelím. Objekt je součástí vesnické památkové zóny.


Vysokou sedlovou střechu pokrývají plechové šablony. Zděné části

domu chrání hladká vápenná omítka s bílým nátěrem. Na roubenou

světnici navazuje zděná síň a hospodářské prostory. Vstup na severním

průčelí chrání v patře hrázděná veranda zakončená sedlovou stříškou.

K verandě od západu přiléhá přízemní roubená přístavba. Hrázděné patro

nad prostorem světnice vynáší podstávka. Okenní otvory lemují bohatě

zdobené šambrány s vyřezávanými parapety. Oba štíty jsou pobity svislým

bedněním s členěním do horizontálních polí. (mo)



se st. p. č. 83

Dům čp. 75 pocházející z přelomu 18. a 19. století nalezneme ve střední části

obce, severozápadně od průjezdní komunikace. Dům je součástí vesnické

památkové zóny.


Sedlovou střechu s vikýři kryje eternit. Tradiční trojdílnou dispozici s roubenou

světnicí, zděnou síní a komorou rozšiřuje členitá přístavba přízemního druhého

traktu s pultovou střechou, který doplňují další menší přístavby. Hrázděné

patro nad prostorem světnice vynáší jednoduchá podstávka. Zděné části chrání

hladká vápenná omítka s bílým nátěrem. Okenní otvory lemují profi lované

šambrány s vyřezávanými parapety. Vstup na jihovýchodním průčelí orámovaný

jednoduchým kamenným ostěním je osazen jednokřídlými dveřmi rámové

konstrukce. Jihozápadní štít pokrývají dekorativně vyskládané břidlicové

šablony. Severovýchodní štít chrání jednoduché svislé bednění. (mo)



se st. p. č. 120

Dům čp. 82 (dříve čp. 121) se nachází ve střední části obce, ve svahu

nad vidlicí silnice odbočující k Buku Republiky. Objekt postavený v 90. letech

17. století získal současnou podobu o sto let později. Přístavba kolmého

křídla není zachycena na mapě císařského otisku stabilního katastru z roku

1843, pochází tedy až z období po tomto roce. Dům je součástí vesnické

památkové zóny.

Částečně roubený přízemní dům stojící na půdorysu písmene L se obrací

severním štítovým průčelím ke křižovatce místních komunikací. Sedlovou

střechu s plechovými šablonami doplňují menší střešní okna. Na trojdílnou

dispozici s roubenou světnicí, zděnou síní a komorou navazuje v jižním

směru menší stodola se shodnou výškou koruny zdiva a hřebene střechy.

K východní stěně světnice přiléhá kolmé roubené křídlo se zvýšeným

polopatrem a sedlovou střechou. Zděné části chrání hladká vápenná omítka

bílé barevnosti. Okenní otvory lemují profi lované šambrány. Vstupní dveře

na západním průčelí jsou osazeny v jednoduchém trámkovém ostění.

Severní štít kryjí dekorativně vyskládané břidlicové šablony. Zbývající dva

štíty jsou svisle bedněné. (mo)





OKRES LIBEREC



se st. p. č. 156

Dům čp. 101 pocházející z přelomu 18. a 19. století stojí v jižní části obce,

ve svahu vpravo nad komunikací vedoucí z Liberce. Dům je součástí

vesnické památkové zóny.

Částečně roubený dům obdélného půdorysu kryje sedlová střecha

vyskládaná částečně z eternitových šablon a plechu. Trojdílnou dispozici

s roubenou světnicí, síní a zděným komoro-chlévním dílem rozšiřuje

v severozápadním směru stodola. Ta je vůči podélné ose půdorysu mírně

posunutá před severovýchodní průčelí. Na jihozápadní průčelí navazuje

do svahu zapuštěný sklep s bedněným patrem a sedlovou střechou. Střechu

nad prostorem světnice vynáší podstávka. Okenní otvory lemují jednoduché

šambrány. Vstup do světnice umožňují jednokřídlé dveře osazené

v trámkovém ostění s nadpražním okénkem. Jihovýchodní štít chrání

dekorativně vyskládané břidlicové šablony. (mo)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 44.

mostÚSKP ČR č. rejstříku 27589/5–4357

na p. p. č. 1289/2

Most překlenuje potok Rokytku ve střední části obce a umožňuje přístup

k areálu kostela sv. Kryštofa. Dobu jeho vzniku nelze jednoznačně určit.

Mapa císařského otisku stabilního katastru z roku 1843 zachycuje kamenný

most v jiné poloze posunuté mírně proti proudu potoka. Most nese

podstavec sochy sv. Jana Nepomuckého datované rokem 1763 a na klenáku

oblouku se údajně nacházela datace 1832. Socha byla na most zřejmě

druhotně umístěna. V druhé polovině 20. století byla socha shozena

do potoka a následně odcizena. Kopie sochy instalovaná v roce 1998

se po šesti letech opět stala předmětem krádeže. Most je součástí vesnické

památkové zóny.

Most vyzděný z větších pískovcových kvádrů vytváří jeden půlkruhový

oblouk. Oba konce se opírají přímo do příkrých břehů potoka. Nízký

parapet kryjí pískovcové desky s trojúhelným profi lem. Mostovku překrývá

nezpevněný povrch s drobným štěrkem. Na severní straně mostu stojí

ve výklenku parapetu pískovcový podstavec zcizené sochy sv. Jana

Nepomuckého. Na nízkém stupni spočívá obdélný sokl, který nese

hranolovitý dřík zakončený širokou profi lovanou hlavicí. Na jižní straně

dříku nalezneme reliéf shození Jana Nepomuckého z mostu s nápisem: „S. / Ioannis Nepo= / Ora pro Nobis”. Východní strana nese reliéf poutě sv. Jana

Nepomuckého do Staré Boleslavi. Na západní straně je vytesaný reliéf

sv. Jana Nepomuckého s královnou Žofi í u zpovědi. Pod reliéfem v kartuši

čteme nápis: „Renoviert von Anton Habenicht / Nro.10, 1896“. Na severní

straně dříku vidíme nápis v kartuši: „Zum Lob der / Heiligstendreyfal= / tigkeit u: zu Vermeh= / rung der Ehr des/ H: Iohanes Nepom= / hat diesse Statue / lassen auffrichten / Johan Joseph Ant= / Pietsch, der Zeit gerichts / halter all da.”. V jednotlivých rozích dříku jsou rozmístěny číslice

datace: „17 / 63“. (mo) NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 521, SHP 44.

Kühn 1934, s. 44.

výklenková kaplička Panny Marie PomocnéÚSKP ČR č. rejstříku 14527/5–4353

na p. p. č. 260/2

Výklenková kaplička Panny Marie Pomocné stojí u domu čp. 57, na pravé

straně silnice směřující od Liberce na území vesnické památkové zóny.

Stavba vznikla v roce 1768 nákladem Christopha Richtera.

Drobný zděný hladce omítnutý objekt obdélného půdorysu má pravoúhlý

závěr. Kapli kryje sedlová střecha vyskládaná z břidlice. V hlubokém

centrálním výklenku lemovaném dvěma mírně vystupujícími pilastry

zdobenými bosáží se nachází mladší obrázek Panny Marie Pomocné

s Ježíškem, po jehož stranách jsou dvě drobnější prázdné niky. Výklenek

chrání jednoduché dřevěné ohrazení. Hlavní průčelí obrácené k přístupové

cestě vrcholí zděným trojúhelným štítem, který má uprostřed prázdnou niku.

Kapličku korunuje jednoduchý kovový latinský kříž. (jš)DA Litoměřice, archivy far 1, farnost Kryštofovo Údolí; NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 44.

Kühn 1934, s. 29; UPČ II, 1978, s. 155.


výklenková kaplička se sousoším PietyÚSKP ČR č. rejstříku 25376/5–4354

na p. p. č. 232/1, 232/2

Výklenková kaplička stojí v dolní části obce, u domu čp. 62, po pravé

straně u silnice směřující od Liberce. V roce 1692 ji nechal zřídit Gottfried

Richter se svojí ženou Elizabeth. Kaple je součástí vesnické

památkové zóny.

Kaple má podobu sloupové odstupňované edikuly. Na vysokém soklu stojí

po stranách dvojice sloupů, které nesou bohatě profi lovanou římsu se

zalamovaným segmentovým frontonem. Ten původně korunoval centrální

kříž a dvě vázy po jeho stranách. Nad hlavní římsou je umístěn reliéf

ukřižovaného Krista s titulaturou: „INRI“. Po jeho stranách se ve vpadlých

zrcadlech tvaru srdcí a kolem nich nacházejí nápisy: „OMENS / CH / VER EHRE / ANdAECHTIGES / DAS LEIDEN / CHRISTI DEINES / ERLOESE / ERS / O herr Je su dir / lebe ich: o herr Jesu / dir sterbe ich: o herr / Jesu dein bien ich / Todt undt leb / endig / JESU / VMB / DAS LEIdEN / DEIN / DIR DA / CKEN WIR / DIE CHRIS / TEN SEIn.“. Ve střední části římsy vidíme dataci: „AN·NO ·1·6·9·2“.

V půlkruhově zaklenuté nice se nachází sousoší Piety. Sochařské dílo

zhotovil anonymní kamenosochař koncem 17. století. Sousoší posazené

na vysokém podstavci dekoruje reliéfní motiv andělských hlaviček

a vinné révy. Pod nohama Panny Marie je vytesán nápis: „Jesus und Maria“. Pod sochou čteme nápis: „Renovirt im J. 1808“. V nápisovém

poli pod nikou se uprostřed nachází nápis: „Gottfried Richter und seine Weib Elizabeth / haben Gott und seiner Lieben Mutter zu Ehr// / en Diese Capellen Auffrichten undt vor Fertti / gen lassen. Im JahrChristi [---]. / Renovirt durch dem Sohn / Christian Richter A. 174Z“.

Na bočních stranách kaple nalezneme v horní části půlkruhově zaklenuté

niky s plasticky provedenou mušlí. K sousoší Piety vedou čtyři mohutné

přístupové stupně. (jš)DA Litoměřice, archivy far 1, farnost Kryštofovo Údolí; NPÚ ÚOP v Liberci,

RZ č. 507, SHP 44.

Kühn 1934, s. 28–29; UPČ II, 1978, s. 155.


na p. p. č. 1250/1

Kříž stojí v centru obce před domem čp. 67, po pravé straně silnice

směřující od Liberce. Podle nápisu nechali památku zřídit v roce 1810

bratři Joseph a Michael Luhovi. Kříž je součástí vesnické památkové zóny.

Na dvou pískovcových stupních stojí hranolový sokl, který vynáší čtyřboký

dřík zakončený bohatě profi lovanou volutovou římsou. Mezi volutami

se nachází vinný list s hroznem. V horní části čelní strany dříku je kolem tří

závěsů svěšen mohutný feston z vavřínových listů, pod kterým nalezneme

vystupující zrcadlo s nečitelným nápisem. Zadní strana dříku nese nápis:

„Dieses Crucifi x ist / Zu Ehren des bittern / Leiden und Sterbens / unsers Herrn Jesu Chri / sti von den zwei Bru / derrn Joseph: u: Michael / Luh. / Ao 1810. den 19 Aprill / errichtet worden. / Renoviert von Rudolf / i. J. 1907“. Památka vrcholí litinovým křížem opatřeným

černým nátěrem. Kříž nese korpus ukřižovaného Krista. V místě křížení

příčného a svislého břevna se nachází červená rozeta. Další drobnější

rozety jsou umístěny v trojlistech, které zakončují ramena kříže. (jš)DA Litoměřice, archivy far 1, farnost Kryštofovo Údolí; NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 44.

Kühn 1934, s. 29.




Obec Křižany leží přibližně deset kilometrů západně od Liberce, při silnici vedoucí z Chrastavy do Osečné. Byla založena

jako údolní lánová vesnice táhnoucí se podél Ještědského potoka. První písemné zmínky o vesnici nesoucí latinský

název Cryzani villa i o tamním farním kostele pocházejí z roku 1352. Traduje se, že obec získala název podle svého

zakladatele Kriesana. Vesnice náležející k lemberskému panství je v pramenech již roku 1378 zmíněna pod původním

českým jménem Suchá. V osmdesátých letech 14. století došlo k rozdělení dosud jednotného panství na dvě části,

a to lemberskou, patřící Haškovi z Lemberka a jablonskou, državu Jindřicha Berky z Dubé a Housky. Křižany ležely

na hranici obou panství, a proto došlo k jejich rozdělení. Západní část Křižan náležela k lemberskému dominiu

a horní část obce patřila pod panství Grabštejn. Část obce spadala i k panství českodubskému. Toto uspořádání trvalo

až do konce patrimoniální správy. Všechny tři části se spojily až v roce 1850. Rozvoj Křižan lze spojit s dolováním

různých rud. V horní části obce, na jižních svazích Malého Ještědu, vznikaly v období třicetileté války menší hutě

na zpracování železné rudy. V roce 1852 došlo v jedné ze štol k objevu grafi tu a niklu, což vedlo k založení nové

těžební společnosti. V padesátých a šedesátých letech minulého století se otevřela nová šachta pro zkušební těžbu

radioaktivních rud. Průmyslová těžba nakonec nebyla zahájena. Nad místním nádražím se od roku 1905 až do konce

dvacátých let 20. století pracovalo ve vápenném Solvayově lomu, největším v Ještědském hřbetu. Kromě těžby rud

se místní obyvatelé živili zpracováním lnu a mnozí také dojížděli za prací do Liberce. Nejvyššího počtu 1 935 obyvatel

vesnice dosáhla v polovině 19. století, poté začala zdejší populace pozvolna klesat. K největší změně došlo po skončení

druhé světové války. V rámci odsunu muselo svou vesnici opustit německé obyvatelstvo. Počet obyvatel klesl ze 1 405

v roce 1930 na 771 v roce 1950.

OKRES LIBEREC

Křižany(Kriesdorf)

KŘIŽANY 237



kostel sv. MaxmiliánaÚSKP ČR č. rejstříku 39093/5–4365

se st. p. č. 1

Kostel sv. Maxmiliána se nachází ve střední části obce, po levé straně

silnice vedoucí z Křižan do Žibřidic. První písemné zmínky o zdejším

kostelu pocházejí z roku 1352, ale jeho přesné stáří, prvotní podobu

ani původní zasvěcení neznáme. Podle stavebně historického průzkumu

pocházejí nejstarší části současného objektu (presbytář a zdivo lodi)

až z přelomu 15. a 16. století. Nejspíše ve 2. polovině 17. století kostel

získal hranolovou věž, k severní straně byla přistavěna sakristie

a jižní část věže doplnila márnice.

Jednolodní orientovaný objekt obdélného půdorysu uzavírá nižší

polygonální presbytář. Sedlovou střechu lodi, která nad presbytářem

se sanktusníkem přechází ve valbovou, kryjí plechové šablony. Nízký

objekt márnice je opatřen sedlovou a sakristie valbovou střechou.

Ze západního průčelí vystupuje poměrně mohutná hranolová věž,

která od čtvrtého patra přechází v oktogonální. Věž zastřešuje báň

s lucernou a sanktusníkem vrcholícím makovicí s křížem. Vstupní

portál v přízemí věže s půlkruhovým ukončením a středovým

klenákem představuje pozdně gotickou práci. Jeho současné umístění

je pravděpodobně až druhotné. Hladce omítnutá fasáda kostela je

silně narušená. K zajímavostem náleží dochovaný druhotně užitý strop

v kostelní lodi sesazený z malovaných záklopových prken. V současné

době je strop demontován a připravuje se jeho opětovná instalace. (ok)NPÚ ÚOP v Liberci, SHP 206.

UPČ II, 1978, s. 169.

238 KŘIŽANY


OKRES LIBEREC

areál fary čp. 235ÚSKP ČR č. rejstříku 17889/5–4366

se st. p. č. 2

Areál fary čp. 235 leží ve střední části obce, u silnice vedoucí z Křižan

do Žibřidic, západně od kostela sv. Maxmiliána. Budovu fary doplňují

hospodářské objekty stodoly a částečně dochovaného chléva.

fara čp. 235Samostatně stojící objekt fary čp. 235 nacházející se západně od kostela

sv. Maxmiliána pochází z 18. století.

Barokní patrovou budovu obdélného půdorysu postavenou ze smíšeného

zdiva kryje mansardová plechová střecha osazená výraznými obdélnými

vikýři. Ve střední části podélného severního průčelí, které směřuje

ke komunikaci, se nachází hlavní vstup do domu. Tvoří ho obdélný

kamenný pravoúhlý portál s nadpražním okénkem a klenákem umístěným

uprostřed překladu. Na klenáku je namalované domovní číslo. Vstup

vyplňují dvoukřídlé dřevěné dveře. Hladce omítnutou v současné době

značně destruovanou fasádu člení lizénové rámce, jednoduše profi lovaná

korunní římsa, kamenné parapety a úzké šambrány, které lemují okenní

otvory. Pravá polovina jižního průčelí budovy je předsazena o jednu

okenní osu směrem do dvora. (ok)

stodolaRoubená stodola stojí v severovýchodní části areálu, na prostranství

mezi farou a kostelem sv. Maxmiliána.

Přízemní drobnější objekt stojící na obdélném půdorysu má sedlovou

střechu krytou eternitovými šablonami. Severní štítové průčelí

orientované ke komunikaci chrání jednoduché svislé bednění, část

jižního štítového průčelí vyplňuje cihlová vyzdívka. Západní podélné

průčelí je roubené a v jeho ose se nacházejí dvoukřídlá dřevěná vrata.

Celá stodola se po požáru a vlivem dlouhodobé neúdržby nachází

v havarijním stavu. (ok)

chlévyTorzo bývalých chlévů je situované jižně od budovy fary.

Do současnosti se dochovala pouze střední část původního objektu

vybudovaného z pískovcových kvádrů. K této části dnes přisedají dřevěné

bedněné přístřešky, které slouží k chovu drobného zvířectva. Zděné

torzo se dochovalo do výšky přibližně jednoho a půl metru. Provizorně

ho chrání jednoduchá pultová střecha. (ok)


se st. p. č. 352/1

Dům usedlosti čp. 90 z počátku 19. století se nachází ve východní části

obce, jižně od průjezdní komunikace.

Patrový částečně roubený dům obdélného půdorysu se obrací severním

okapovým průčelím k místní komunikaci. Sedlovou střechu pokrývají

pásy lepenky s povrchovou úpravou červené barvy. V trojdílné dispozici

navazuje na roubenou světnici zděná síň a hospodářské prostory.

Roubení světnice zakryté vodorovným bedněním spočívá na omítané

podezdívce, která je prolomena větracími sklepními otvory. Ostatní

okenní otvory lemují vyřezávané šambrány. Roubené patro vynáší

nad prostorem světnice podstávka se zdobnými sloupky. Patro v celé

ploše kryje jednoduché svislé bednění. Shodná úprava se uplatňuje

i v případě obou štítů. Zděné části chrání omítka hrubšího charakteru

se šedivým nátěrem. (mo)

KŘIŽANY 239



se st. p. č. 339

Dům čp. 136 postavený na přelomu 18. a 19. století nalezneme

ve východní části obce, severně od místní komunikace.

Patrový částečně roubený dům postavený na obdélném půdorysu

se obrací jižním okapovým průčelím k místní komunikaci. Sedlovou

střechu kryjí břidlicové šablony. Na roubenou světnici navazuje zděná síň

a hospodářské prostory komor a chléva. Patro nad prostorem světnice

vynáší jednoduchá podstávka. Roubení v přízemí i patře chrání vodorovné

bednění. Zděné části pokrývá hladká vápenná omítka s bílým nátěrem.

Okenní otvory lemují vyřezávané šambrány. Vstup na jižním průčelí

rámuje zdobné pískovcové ostění, do kterého jsou osazeny mladší

profi lované dveře s prosklenými výplněmi. V ploše obou štítů se uplatňují

dekorativně vyskládané plochy z břidlicových šablon. (mo)

výklenková kapličkaÚSKP ČR č. rejstříku 36743/5–4367

na p. p. č. 17

Kaplička stojí v jihozápadní části obce, východně od areálu kostela

sv. Maxmiliána.

Drobná památka vyzděná z kamenných kvádrů stojí na obdélném

půdorysu. Kapličku se zvýrazněným soklem a segmentově zaklenutou

v současné době prázdnou nikou kryje sedlová střecha. Nároží kapličky

zvýrazňují pilastry, které jsou v horní části přerušeny mírně vystupující

jednoduchou římsou. Ta vrcholí trojúhelným štítem s reliéfem latinského

kříže, který dosedá na mohutnou korunní římsu. (jš)


na p. p. č. 3

Pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého datovaná rokem 1747 stojí

v jihozápadní části obce, západně od kostela sv. Maxmiliána.

Na pískovcovém stupni spočívá mohutný obdélný kamenný sokl

zakončený ustupující profi lovanou římsou. Na hranolový sokl dosedá

dřík, který zdobí ze tří stran reliéfy. Na čelní straně je umístěn reliéf

polopostavy sv. Maxmiliána, nad kterým čteme tesaný nápis: „IN FAME“,

na pravé straně nalezneme sv. Priska s nápisem: „[IN] [B]ELLO“ a na levé

straně jde o vyobrazení smrti sv. Františka Xaverského. Nad tímto reliéfem

je vytesáno: „IN PESTE“. Sokl pod každým světcem nese jeho jméno:

„S: MAXIMILIANVS: E:“, „S: PRISCVS M:“ a „S: FRANCISCVS XAV:“.

Na zadní straně dříku se nachází tesaný nápis s chronogramem: „SANCTIS PATRONIS NOSTRIS / SIT NOBIS INCOLIS / A DIVINA BONITATE / HIC SANITAS CORPORIS / FERTILITAS TERRÆ / PAX PATRIÆ AC / IN ASTRIS VITA PEREMИIS.“. Dřík zakončuje mohutná bohatě profi lovaná římsa, na které

čteme nápis: „DIVVS: IOANNES NEPOMVCENVS / NECESSI FATIBVS / INTERCEDENTISVS / IN VNIVERSIS PATRONVS“. Na římse spočívá

hranolový nástavec, na kterém stojí socha sv. Jana Nepomuckého. Světec

stojí na převráceném džberu, ze kterého vytéká voda s pěti hvězdami.

Socha zpodobněná v téměř životní velikosti má mírné esovité prohnutí,

kdy váha těla spočívá na levé noze a pravá noha je pokrčena a mírně

předsunuta. Hlava sv. Jana Nepomuckého se naklání k levému rameni

a levé ruce, v níž drží krucifi x. Svatý Jan Nepomucký je oděný v bohatě

řaseném kanovnickém rouchu tvořeném mimo jiné klerikou, rochetou

a almucí. Kolem světcovy hlavy s kvadrátkem vidíme svatozář s pěti

hvězdami. O světcovu levou nohu se opírá sedící anděl. (jš)NPÚ ÚOP v Liberci, RZ č. 515.

UPČ II, 1978, s. 169.


240 KŘIŽANY



na p. p. č. 404/1

Kříž z roku 1777 je umístěn západně od kostela sv. Maxmiliána, v blízkosti

usedlosti čp. 245.

Na třech kamenných schodišťových stupních spočívá hranolový sokl

zakončený ustupující profi lovanou římsou. Zadní strana soklu nese

dataci: „AnnO / 1777“. Na římsu dosedá čtyřboký dřík, který je ve spodní

i horní části rozšířen o dvojice směrem vzhůru se zmenšujících volut.

Na čelní straně dříku nalezneme vpadlé zrcadlo s nedochovaným

nápisem. Podstavec zakončuje bohatě profi lovaná volutová římsa

osazená náročně zdobeným litinovým křížem s korpusem ukřižovaného

Krista. V místech křížení ramen čteme titulaturu: „INRI“. Pod Kristovým

tělem se nachází oválná tabulka, která původně obsahovala nápis. V dolní

části kříže nalezneme Bolestnou Pannu Marii v orámování z vegetabilního

dekoru. (jš)


na p. p. č. 3400/3

Kříž se nachází v jihovýchodní části obce, po levé straně silnice

směřující z Křižan do Zdislavy, v blízkosti domu če. 47.

Na pískovcovém soklu stojí čtyřboký dřík zdobený na čelní, pravé

a levé straně mělkým zrcadlem. V čelním zrcadle se nachází nečitelný

nápis. Podstavec ukončuje mohutná volutová římsa,

pod kterou nalezneme vytesané Boží oko a trojici svěšených listů.

Podstavec vrcholí železným trojlistým křížem. Ten nese na plechu

namalovaného ukřižovaného Krista. V horní části kříže je zavěšena

tabulka, která původně obsahovala titulaturu: „[INRI]“. (jš)

socha sv. JosefaÚSKP ČR č. rejstříku 52370/5–4370

na p. p. č. 381/1

Pískovcová socha sv. Josefa z roku 1763 stojí po levé straně silnice

směřující z Křižan do Žibřidic, v zahradě domu če. 60. Památku nechal

zřídit místní rychtář Johann Joseph Anton Pietsch.

Na kamenné základně stojí hranolový sokl, na který dosedá čtyřboký

dřík. Ten ve spodní části rozšířují dvě voluty. Podstavec vrcholí bohatě

profi lovanou volutovou římsou. Na čelní, pravé a levé straně soklu jsou

jednoduchou linkou vyznačena zrcadla. Čelní zrcadlo nese dataci: „ANNÔ 1763“. Na dříku podstavce se nacházejí tři reliéfy světců. Na čelní straně

nalezneme v mělké nice zobrazenu Kalvárii s Pannou Marií a sv. Janem

Evangelistou u paty kříže. Pod tímto reliéfem je vpadlé pole, které nese

nápis: „S: IOSEPH / EX VOTO.“. Na reliéfu pravé strany dříku vyučuje

sv. Anna Pannu Marii. Na levé straně se nachází reliéf sv. Doroty,

která se levou rukou opírá o meč, pravou rukou přidržuje palmovou

ratolest a u jejích nohou stojí košík s růžemi. Na zadní straně dříku čteme

dva nápisy: „[---] Christ / und St. Ioseph Lob der gehen / an seine HeilWeges pfl icht,/ hat diese Statuen aufgericht“ a „Der Ehrende = geachte / Herr Johann Joseph Anton / Pietsch, Gerichtshalter hier.“.

Pod volutami mohutné římsy je zavěšena lastura a zavinuté listoví.

Na podstavci stojí torzo sochy sv. Josefa v bohatě nařaseném šatu

s torzem Ježíška v náručí. (jš)

OKRES LIBEREC

KŘIŽANY 241


Kunratice(Kunnersdorf)


Kunratice leží necelé čtyři kilometry západním směrem od Frýdlantu. Byly založeny na frýdlantském panství podél říčky

Smědé jako údolní lánová vesnice v období německé kolonizace. Podél Smědé probíhala důležitá obchodní stezka

vedoucí do Žitavy. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1370, o šest let později je ve vesnici doložen farní

kostel. Strategická poloha u obchodní stezky vždy ovlivňovala život v obci. V době válečných konfl iktů byly Kunratice

lehce zranitelné, ale v dobách míru přispívala blízkost stezky k jejich rozvoji. Během třicetileté války a období násilné

rekatolizace silně poklesl počet zdejších osedlých. V letech 1653–1654 zůstalo ze 44 usedlostí 35 pustých. Většina

místních obyvatel odešla do sousední Lužice. Lidé, kteří v Kunraticích zůstali, sympatizovali v letech 1679–1680

s řasnickým kovářem Andreasem Stelzigem, který vedl odpor proti nevolnickým praktikám frýdlantské vrchnosti.

Vesnice si po dlouhou dobu zachovala zemědělský ráz. Během 18. století dosáhl počet obyvatel předválečného stavu

a kulminoval na přelomu 19. a 20. století. Poté se obec začala pozvolna vylidňovat. K největšímu propadu došlo

po vysídlení německého obyvatelstva, kdy klesl počet lidí z 642 v roce 1930 na 416 v roce 1950.

242 KUNRATICE


OKRES LIBEREC

areál kostela Všech svatýchÚSKP ČR č. rejstříku 15866/5–4372

se st. p. č. 102, 159 a p. p. č. 570

Areál kostela Všech svatých leží ve střední části obce, vlevo nad silnicí

směřující z Dětřichova do Višňové. Kolem kostela, dominanty areálu,

se rozprostírá hřbitov uzavřený ohradní zdí. V severní části ji protíná

monumentálně pojatá historizující márnice, která tvoří protipól ke stavbě

kostela. K ohradní zdi dále přisedá několik hodnotných náhrobků

a její jižní díl zdobí jednotlivá zastavení křížové cesty.ÚDU AVČR, Kühn 1943, sign C. 261, s. 284–290.

UPČ II, 1978, s. 180; Kracíková - Belling 2003, s. 83–85.

kostel Všech svatýchPrvní písemné zmínky o farním kostele Všech svatých, který stojí ve středu

hřbitova, pocházejí z roku 1376 ze zhořelecké radní knihy. Současnou

podobu objekt získal významnou barokní přestavbou v 18. století. V roce

1747 byla přestavěna věž a zřejmě v roce 1791 (Umělecké památky Čech

neurčitě uvádějí rok 1785) prošel svatostánek celkovou obnovou. Poslední

rekonstrukce proběhla v roce 1879. Ze středověké stavby se dochovala

kostelní loď a presbytář.

Jednolodní orientovanou stavbu obdélného půdorysu chrání valbová

střecha vyskládaná z glazovaných tašek bobrovek s hřebenáči s křížky.

Loď ukončuje pravoúhlý presbytář. K jeho východnímu průčelí přiléhá

čtvercová sakristie přistavěná v 18. století. Presbytář i sakristie mají také

valbové střechy kryté taškami bobrovkami opatřené nad presbytářem

stejně jako nad lodí kostela hřebenáči s křížky. Před západní průčelí

vystupuje hranolová věž se zkosenými nárožími, v jejímž přízemí

se nachází vstupní portál. Věž zakončuje oplechovaná helmice s makovicí

a křížem. Po stranách ji doplňují polygonální schodišťové přístavky. Hrubě

stříkané plochy fasád člení hladce provedené lizénové rámce a ostění

okenních a vstupních otvorů. (ok)

márniceNovogotická márnice prostupuje ohradní zeď severně od kostela Všech svatých. Byla postavena ke konci 19. století.Stavba vybudovaná z režného cihelného zdiva stojí na čtvercovém půdorysu. Křížovou sedlovou střechu kryjí glazované pálené tašky bobrovky vytvářející v ploše geometrický vzor. Hřebenáče zdobí vystupující křížky. Z průniku obou hřebenů vychází plechový jehlancově zakončený sanktusník. Vstup jižního průčelí směřujícího ke kostelu rámuje cihelné ostění zakončené profi lovaným lomeným obloukem. V nadpraží se nachází okno s naznačenou dřevěnou kružbou, které od dvoukřídlých dveří odděluje okosený trámek. Skleněná výplň okna chybí. Plochu průčelí tvořenou žlutým režným zdivem lemují po stranách vystupující lizény červeného režného zdiva, které přechází jako zubořez do trojúhelného štítu. Po stranách na lizény navazují jehlancově zakončené pilířky vyzděné opět ze žlutých a červených cihel. Zbylá průčelí márnice mají obdobné členění jako její jižní strana. Objekt prosvětlují

vysoká okna zakončená lomeným obloukem. (ok)

ohradní zeď se zastaveními křížové cestyPlochu hřbitova obíhá ohradní zeď nepravidelného obdélného půdorysu

vystavěná z cihelného, z vnitřní strany většinou omítaného zdiva.

Hranolové pilíře vyzděné z režných červených cihel kryjí profi lované

pískovcové hlavice. Hřbitov zpřístupňuje nová brána svařovaná

z kovových trubek, která se nachází ve východní části areálu. Na jižní

straně zeď prostupuje třináct zastavení křížové cesty (desáté zastavení

nebylo nalezeno) pocházejících z 19. století. Tvoří je bíle omítané

výklenkové kapličky vrcholící trojúhelnými štíty. Každý štít nese ve formě

římské číslice vytesané pořadí daného zastavení. V mělkých půlkruhově

zakončených výklencích se nacházela patrně malovaná nebo terakotová

vyobrazení jednotlivých výjevů, která se do současnosti nedochovala. (ok)

KUNRATICE 243


kaplička Panny Marie BolestnéÚSKP ČR č. rejstříku 53116/5–4374

na p. p. č. 1165/1

Kapličku pocházející z konce 18. století nalezneme volně stojící v polích

východně od Kunratic, na místě dříve zvaném Torngrund. Z kapličky

lemované dvěma vzrostlými lípami se do současnosti dochovalo pouhé

torzo zdiva.

Zděnou kapličku postavenou na čtvercovém půdorysu kryla sedlová

střecha z pálených tašek bobrovek. Jednotlivá průčelí s hladkými

omítkami členila lizénová pole a pilastry. Vstup umístěný na jižním průčelí

rámovalo kamenné ostění. Současnou podobu kapličky představuje

torzo smíšeného zdiva. Dochovala se především západní a severní stěna.

Na vnitřní straně zdiva jsou patrné části pilastrů s náběhem klenby

a jejími půlkruhovými výsečemi. Zbytky stavebních konstrukcí nejsou

zajištěny a jejich postupná destrukce zvolna pokračuje. (mo)ÚDU AV ČR, Kühn 1943 sign. C 2.261, s. 288.


na p. p. č. 565/1

Kříž zřízený roku 1830 Christophem Ritterem stojí na jižní straně

přístupové cesty do areálu kostela Všech Svatých.

Na kamenném stupni stojí hranolový sokl zakončený ustupující

profi lovanou římsou, na kterou dosedá čtyřboký směrem k vrcholu

se zužující dřík. Podstavec zakončuje bohatě profi lovaná volutová římsa.

Na čelní straně vidíme nápis: „Errichtet / von / Christoph Ritter und der Gemeinde / im Jahre 1830.“. Pole čelní strany dříku nese nápis:

„O kommt und kniet / voll Andacht nieder / und betet euern / Heiland an, / der für uns Sünder / seine Brüder / am Kreuze hat / genug gethan!“. Nad tímto nápisovým polem se nachází kolem třech kolíků

svěšený mohutný vavřínový feston. Pod volutami je zavěšena lastura a tři

růžové květy, pod kterými vidíme tři olistěné bobulovité plody. Na římsu

nasedá čtyřboký nástavec, do kterého je osazen litinový kříž s korpusem

ukřižovaného Krista dekorovaný rozetami. Nad hlavou Ukřižovaného

je umístěna tabulka s titulaturou: „INRI“. Nad ukotvením kříže čteme:

„Renoviert von / Anton Chri[---] / 1872.“. (jš)DA Litoměřice, archivy far 1, farnost Frýdlant.


244 KUNRATICE


Lázně Kundratice leží na rozhraní otevřené pahorkatiny při horním toku řeky Ploučnice, západně pod Ještědským

hřebenem. Zástavba navazuje přímo na severozápadní část Osečné. V roce 1549 je poprvé písemně doložená

ves u Osečné. Ves i město nesly stejný název, protože v záznamu z roku 1569 se vysloveně jmenují městečko

i ves Osečná. Ves později získala také označení Dolní Osečná. Jméno Kundratice (Kunnersdorf) se poprvé objevuje

na Müllerově mapě Čech z roku 1720. Ves vznikla v symbiose s městskou strukturou na principu lánové údolní

vsi na někdejším dubském panství. Je však možné, že ke změně sídelní struktury Kundratic došlo až po částečné

obnově a dosídlení německými obyvateli. Ti se zde usadili během 15. století po vydrancování Osečné lužickými vojsky

v roce 1444. Ves si po celou dobu trvání udržela zemědělský charakter. V roce 1881 byly na okraji obce založeny slatinné

lázně. Lázeňskou léčebnu v roce 1908 od vdovy zakladatele lázní Josefa Schwana koupila obec. Počet návštěvníků

neustále vzrůstal, a tak došlo v roce 1913 k celkové modernizaci lázeňského komplexu. Přes vysokou oblibu lázní

však vlivem dopravní odlehlosti celá obec více méně stagnovala. Po druhé světové válce a následném odsunu

německého obyvatelstva klesl počet stále žijících z 591 lidí na 358. Nový společenský a kulturní rozvoj

spojený s provozem lázní započal po roce 1989.

OKRES LIBEREC

Lázně Kundratice obec Osečná

(Bad Kunnersdorf)

mlýn čp. 37ÚSKP ČR č. rejstříku 11694/5–5612

se st. p. č. 66

Mlýn čp. 37 pocházející z roku 1799 stojí v blízkosti rybníka, severně

od průjezdní komunikace směřující z Hamru na Jezeře do Osečné.

Na lednici s vodním kolem situovanou při severozápadním průčelí

přicházela voda z rybníka v současnosti zasypanými vantroky.

Částečně roubený patrový objekt postavený na půdorysu písmene L

se svým jihovýchodním štítovým průčelím obrací ke komunikaci. Sedlovou

střechu rozšířenou na západní straně námětky kryjí eternitové šablony.

Dispozici domu s roubenou světnicí, zděnou síní a mlýnicí rozšiřuje

druhý zděný trakt. Na jihozápadní průčelí přiléhá kolmé hospodářské

křídlo se sedlovou střechou. Roubené patro domu vynáší nad prostorem

světnice podstávka. Vstup umístěný v pravoúhlém pískovcovém portále

nese na překladu světlíku dataci: „[Ann]o 1823“ a na klenáku číslo:

„Nr. / 37“. Vchod do hospodářského křídla lemuje jednoduché ostění,

na kterém nalezneme v rámečku tesanou dataci: „Ao 1799“. Jihovýchodní

štít je obložen dekorativně vyskládanými břidlicovými šablonami.

Severozápadní štít zdobí obdobně pojednané eternitové šablony. (mo)

LÁZNĚ KUNDRATICE 245


Lázně Libverda se nacházejí v údolí Libverdského potoka přibližně půl kilometru severně od Hejnic. Ves vysazená

na principu údolní lánové struktury se rozkládá pod nedalekým masivem hory Smrk. První písemnou zmínku pocházející

z roku 1381 nalezneme v urbáři frýdlantského panství. Obec se plynule rozrůstala, takže se již k roku 1564 v obci uvádí

40 domů. Přibližně v té době se začaly šířit zprávy o léčivých pramenech, které využívali poutníci z Lužice směřující

tudy do Hejnic. Libverda si dlouhou dobu i přes vzrůstající zájem o minerální prameny udržela zemědělský charakter.

Opravdový rozvoj lázeňství přinesla až druhá polovina 18. století, kdy Kristián Filip Clam-Gallas a hlavně jeho syn

Kristián Kryštof postavili na místě prvních využívaných pramenů současný lázeňský areál s menším panským sídlem.

Díky rostoucímu věhlasu navštívila Libverdu během 19. století řada významných osobností politického a kulturního

světa. Po druhé světové válce klesl odsunem německých obyvatel počet stále žijících z 719 na 500 obyvatel.

I přes částečné demolice a utilitární přestavby si Libverda udržela svůj historický lázeňský charakter.

Lázně Libverda(Bad Liebwerda)


246 LÁZNĚ LIBVERDA


OKRES LIBEREC

zámek čp. 114ÚSKP ČR č. rejstříku 33724/5–4384

s p. č. 107

Zámek čp. 114 postavený na přelomu 18. a 19. století nalezneme západně

od centrálního lázeňského areálu. Stavbu provedl Franz Thum z Frýdlantu

pravděpodobně podle plánů libereckého stavitele Johanna Josepha

Kuntzeho (1724–1800). K objektu přiléhá torzo klasicistní branky vedoucí

do někdejší zahrady.

Patrový zděný objekt obdélného půdorysu stojí na terase vyrovnávající

svažitý terén mezi dvěma komunikacemi. Mansardovou střechu krytou

plechovými šablonami doplňuje řada vikýřů. Jednotlivá průčelí s hladkými

omítkami člení pilastry a štuková zrcadla rozmístěná pod okny patra.

Okenní otvory rámují jednoduché šambrány a parapety s naznačenými

konzolami. Vstup umístěný na severním průčelí tvoří pravoúhlý pískovcový

portál osazený dvoukřídlými dveřmi s proskleným horním dílem. Jižnímu

průčelí dominuje osově umístěný trojúhelný tympanon nesoucí štukový

clam-gallasovský erb s korunou, klenoty a štítonoši, lemovaný festony

a palmovými listy. Vnitřní dispozice objektu prošla částečnými úpravami

provedenými pro potřeby lázeňského provozu. K severozápadnímu nároží

přiléhá branka dochovaná v podobě dvojice hranolových pískovcových

pilířů zakončených vázami. (mo) ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s. 31.

Anděl a kol., 1984, s. 257.

areál centrálních lázníÚSKP ČR č. rejstříku 20567/5–4375

s p. č. 2, 14/1, 14/6, 84, 1007

Lázeňský areál skládající se z lázeňských domů, pavilonů nad zřídly

(jejich názvy byly odvozovány od členů rodu Clam-Gallasů), glorietů a

kolonády se rozkládá na poměrně malé ploše v západní části obce. Rozvoj

lázní souvisel s využíváním a odborným zhodnocením léčebných účinků

zdejších minerálních pramenů. Na základě údajů z literatury byl nejstarší

pramen, nazývaný Boží voda (Bierwasser či Bierborn), znám již od konce

14. století. Lázně samotné se začaly rozvíjet až ve druhé polovině 18. století.

Jejich vznik a rozmach souvisel především s rozvojem přírodních věd

a s postavou osvícensky orientovaného Kristiána Filipa Clam-Gallase.

Stavební aktivity v areálu pak kulminovaly za jeho syna Kristiána Kryštofa.

Před rokem 1820 byl stavební vývoj lázní v podstatě ukončen. NPÚ ÚOP v Liberci, Z 998.

Plumert 1869, s. 16–20; Ressel 1911, s. 15–22; UPČ II, 1978, s. 212–213;

Burachovič- Wieser 2001, s. 191–194; Anděl - Karpaš 2002, s. 196–197.

dům čp. 82Lázeňský dům čp. 82, původně zvaný Türkenkopf (Turecká hlava),

byl postaven před rokem 1800. Jako stavbu s mansardovou střechou

jej nalezneme na grafi ckém listu Libverdy z roku 1794. Dům tak náleží

k nejstarším dochovaným lázeňským stavbám v obci. Objekt se nachází

v severovýchodní části areálu, vlevo od komunikace vedoucí z Hejnic.

V současnosti slouží jako administrativní budova.

Patrová stavba obdélného půdorysu prošla mladšími stavebními

úpravami. V současnosti ji kryje valbová plechová střecha, z jejíž plochy

vystupují neúměrně velké vikýře. Vstupní průčelí směřuje do středu

areálu. Vstup umístěný ve střední části rámuje kamenný portál

se stlačeným obloukem a vrcholovým klenákem. Nejhonosnějším

prvkem jinak prosté fasády bez ozdob je v šedé barvě pojatý vlys

a na něj navazující korunní římsa. Vzhled jižního průčelí domu dotvářejí

sluneční hodiny. (ok)

LÁZNĚ LIBVERDA 247


kolonádaKolonáda lemuje centrum lázeňského areálu na jižní a západní straně.

Z východní části jižního křídla se prosklenými čtyřkřídlými dveřmi

prochází do pavilonu Kristiánova zřídla. První zmínky o lázeňské

kolonádě pocházejí z doby po roce 1811. Tato otevřená stavba s dórskými

sloupy na hranolových soklech měla jen jedno rameno, které vedlo

od Kristiánova pramene na západ. Kolem roku 1818 vznikla malá kolonáda

stojící zhruba na dnešním půdorysu. Jednalo se o otevřenou stavbu,

k jejímuž zasklení došlo krátce před rokem 1849.

Dřevěná dvoukřídlá stavba na betonové podezdívce stojí na půdorysu

písmene L. Zastřešený prostor se otevírá směrem ke glorietu. Na otevřené

straně podpírají valbovou střechu krytou falcovaným plechem dřevěné

sloupy, které nesou poměrně vysoké kladí. Protější strana kolonády

je prosklena ornamentním sklem s dřevěnými příčníky. Strop tvoří prkenný

záklop. Všechny dřevěné konstrukce mají bílý nátěr. (ok)

pavilon Kristiánova zřídlaPavilon Kristiánova zřídla, které bylo objeveno v roce 1793, se přimyká

k východnímu průčelí jižního křídla kolonády, kam vedou prosklené

čtyřkřídlé dveře. Kristiánův pramen byl po roce 1811 zakrytý stavbou

obdélného půdorysu, avšak svou současnou podobu pavilon získal

až počátkem 20. století.

Objekt stojící na mírně protaženém oktogonálním půdorysu kryje

mansardová střecha z falcovaného plechu opatřená dvěma vrcholovými

makovicemi. Vstupy do pavilonu umístěné ve východním a severním

průčelí vyplňují dvoukřídlé dřevěné dveře s nadsvětlíky zasazené

do kamenného segmentově ukončeného ostění. Zdobně pojatou fasádu

objektu člení kanelované pilastry přecházející přes římsu do vlysu.

Interiér s vyvěrajícím Kristiánovým pramenem dále prosvětlují kruhová

okna na zkosených hranách a vysoká obdélná okna na východní podélné

straně. Kulatá okna i dveře zčásti lemují štukové girlandy. Pavilon

je pojednán v barevném bíložlutém provedení. Vlys nad vstupním

otvorem východního průčelí nese nápis: „CHRISTIANSBRUNNEN“. (ok)

pavilon Eduardova zřídlaPavilon Eduardova zřídla je situovaný východně od pavilonu Kristiánova

zřídla, v jihovýchodní části lázeňského areálu. K navrtání Eduardova

pramene došlo v roce 1818 a nedlouho poté vznikl pavilon, který pramen

chrání.

Trojdílný objekt pavilonu tvoří vyšší střední díl čtvercového půdorysu

nad zřídlem a k němu přiléhající nižší obdélné přístavky. Střední část

chrání zvonová střecha z falcovaného plechu zdobená na vrcholu

kohoutem, který původně krášlil střechu pavilonu Kristiánova pramene.

Nižší přístavky chrání polozvonové střechy kryté falcovaným plechem.

Vstup do pavilonu je umístěný na severní straně směřující k budově

čp. 82. Fasádu objektu člení římsy a nárožní pilastry v šedé barevnosti,

které kontrastují s okrovými výplněmi hladkých ploch. (ok)

gloriet Mariánského zřídlaGloriet Mariánského pramene, který nalezneme na volném prostranství

před domem čp. 82, byl postaven mezi lety 1811–1817. Samotný pramen

poprvé vytryskl roku 1786 a původně dostal název podle železité vody

Stahlbrunn.

Gloriet představuje drobnou centrální osmibokou stavbu s nižší

jehlancovou střechou, kterou kryje falcovaný plech. Špice střechy vrcholí

stylizovanou vázou. Gloriet tvoří osm dřevěných toskánských sloupů,

jenž nesou vysoké dřevěné kladí. Sloupy a kladí mají bílý nátěr. Zdvojené

sloupy spojuje plný parapet. V současné době zaslepené

zřídlo nacházející se uprostřed půdorysu glorietu chrání kovaná

železná mříž. (ok)




gloriet Gloriet se nachází severně od kolonády, na volném prostranství téměř

ukrytý mezi rozložitými tújemi. Je pravděpodobné, že byl postaven

v roce 1783 nad mohutným pramenem, který byl později znehodnocen

a již nepoužíván. V roce 1818 se stavba uvádí jako hudební pavilon.

Drobná stavba glorietu má kruhový půdorys. Čtyři dvojice dřevěných

toskánských sloupů, které stojí na poměrně vysokém soklu, nesou

dřevěné kladí. Na ně nasedá zvonová střecha krytá falcovaným plechem.

Vložený nízký tambur vrcholí plechovou zdobnou vázou. Dřevěné prvky

jsou opatřeny bílým nátěrem. (ok)

pavilonekObjekt pavilonku je umístěn v jihovýchodním nároží areálu u silnice,

ve svahu jižně od Eduardova pramene.

Menší zděnou stavbu čtvercového půdorysu zastřešuje mansardová

zvonová střecha s vrcholovou stylizovanou makovicí krytá falcovaným

plechem. Vstup do objektu osazený v jednoduchém kamenném ostění

směřuje ke komunikaci. Fasádu člení šedá nárožní bosáž a okenní

šambrány kontrastující s okrovou barvou zbylých hladkých ploch. (ok)


s p. č. 104

Lázeňský dům čp. 113 postavený na počátku 19. století nalezneme

severozápadně od užšího jádra lázeňského areálu. Dům slouží jako

lázeňské ubytovací zařízení Vodoléčba.

Patrový zděný objekt postavený na dlouhém obdélném půdorysu rozšiřuje

dvojice bočních rizalitů situovaných při jižním průčelí. Valbovou střechu

z plechových šablon doplňují řady střešních oken. Dům je svým severním

průčelím zasazen do terénního zlomu zpevněného opěrnou zdí, která

dosahuje na úroveň patra. Jižním podélným průčelím se objekt obrací

k místní komunikaci. Jednotlivá průčelí opatřená hladkými omítkami

člení pouze nárožní lizény uplatňující se na bočních rizalitech. Okenní

otvory lemují štukové šambrány. Nově proražené vstupy jsou umístěny

na východním a severním průčelí. (mo) ÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261, s .31.


s p. č. 4

Dům čp. 116 postavený na konci 18. století v rámci rozšíření lázeňského

areálu realizovaného na popud Kristiána Kryštofa Clam-Gallase

nalezneme v severní časti lázeňského komplexu, mezi silnicí a někdejšími

panskými lázněmi. Dům pod jménem Řádový kříž sloužil také jako

noclehárna. Po přestavbě z roku 1982, kdy zde byly umístěny ordinace

lázeňských lékařů, získal nový název Jizera.

Dvoupatrový zděný dům postavený na obdélném půdorysu kryje valbová

střecha z plechových šablon. Kvůli umístění při terénním zlomu se první

patro při severní straně dostává do pozice přízemí. Jednotlivá průčelí člení

lizény kontrastující s plochou hrubé omítky okrové barevnosti. Členění

doplňuje profi lovaná korunní římsa a štuková zrcadla korespondující

s jednotlivými okenními osami. V současnosti zazděný vstup na severním

průčelí lemovaný půlkruhovým pískovcovým portálem nahradil nový

proražený v místě okna západního průčelí. (mo)

OKRES LIBEREC

LÁZNĚ LIBVERDA 249



s p. č. 32

Dům čp. 117 pocházející z konce 18. století stojí jižně od středu obce,

nad silnicí směřující do Hejnic. Objekt sloužil jako clam-gallasovská

fořtovna. Stavba byla patrně realizována podle návrhu libereckého stavitele

Johanna Josepha Kuntzeho (1724–1800). K domu se váže dějství jedné

z podob faustovské pověsti.

Patrová zděná stavba půdorysu písmene L se severním průčelím obrací

ke komunikaci. Mansardovou střechu doplněnou řadou vikýřů kryje eternit.

Rozdíl výšek způsobený umístěním domu ve svahu vyrovnává suterén,

který se ze severní strany dostává do pozice přízemí. Průčelí s hladkými

omítkami člení lizénové rámce světlejšího odstínu. Okna lemují jednoduché

šambrány. Na severním průčelí se nachází vstup do domu osazený hrubě

tesaným žulovým portálem, který je přístupný zděným krytým schodištěm.

Z východu a jihu k domu přiléhá opěrná zeď vyzděná z mohutných žulových

kvádrů vytvářející v úrovni vyvýšeného přízemí terasu s profi lovanými pilíři,

na kterou navazuje ohradní zídka. (mo)




Lažany

OKRES LIBEREC

Obec Lažany se rozprostírá v úrodné krajině na hranici Českého ráje, přibližně tři kilometry severozápadním směrem

od Turnova. Střed obce tvoří kotlina otvírající se k jihu. K severu se zvedá mírné návrší zvané U Lipky. První písemné

zmínky o vesnici založené na radiálním schématu pocházejí patrně z roku 1397, zdejší osídlení je ale pravděpodobně

staršího data. S určitostí víme, že na území Lažan existoval již v roce 1363 kromě vesnice také dvůr. Původně

byl manský, poté o něm záznamy v deskách zemských až do roku 1675 vypovídají jako o svobodném. V témže roce

se stal součástí panství Hrubá Skála. Vesnici až do zkonfi skování svého majetku v roce 1623 držel Jáchym Ondřej Šlik,

majitel svijanského panství. Poté ji získal Albrecht z Valdštejna a od roku 1651 državu spravoval Maxmilián z Valdštejna,

který vlastnil také hruboskalské panství. K tomuto dominiu Lažany náležely až do roku 1850, do konce patrimoniální

správy. V letech 1850–1870 se staly součástí sousední obce Ohrazenice. Místní obyvatelé se vždy živili převážně

zemědělstvím. Vesnice je známa hlavně pěstováním ovoce, zeleniny a zpracováním jablek. Při sčítání obyvatelstva

v roce 1850 v Lažanech žilo 290 osob. Počet kolem tří set obyvatel se tu udržel až do roku 1950. Při tehdejším sčítání

zde žilo 213 lidí. Tento počet v téměř nezměněné podobě zůstal dodnes.

sousoší KalvárieÚSKP ČR č. rejstříku 45232/5–4468

na p. p. č. 458/1

Pískovcové sousoší Kalvárie z roku 1821 stojí jihovýchodně od návsi, u domu

čp. 35, při silnici vedoucí do Doubí. Vznikl z nákladu lažanských občanů.

Na hranolový sokl dosedá čtyřboký v dolní části volutami rozšířený dřík.

Čelní strana soklu nese v obdélném poli nápis: „Socha k Ctenj Umuce / nj a Smrti Gezjsse Krysta, / Nákladem Sausedu pocti / wé Obce Lažan A. 1821.“. Dřík podstavce zdobí tři reliéfy. Na čelní straně je zobrazen sv. Jan

Nepomucký, na pravé straně sv. Václav a nalevo sv. Vojtěch. Podstavec

zakončuje bohatě profi lovaná segmentově zaklenutá římsa. Na římse

se nachází lastura. Podstavec vrcholí mohutným kamenným křížem,

který nese korpus ukřižovaného Krista. U paty kříže na skalisku leží vytesaná

lebka se zkříženými hnáty. V horní části svislého břevna kříže, nad Kristovou

hlavou je tabulka s titulaturou: „IN / RI“. Původně kříž doplňovaly sochy

Panny Marie, sv. Jana Evangelisty a kovové ohrazení. (jš, zš)DA Litoměřice, archivy far 1, farnost Přepeře; Kronika obce Lažany; NPÚ ÚOP v Liberci,

RZ č. 670.

Šonská 2006, s. 102.

LAŽANY 251


Lesnovek obec Hlavice


Lesnovek, původním názvem Malý Lesnov, se rozkládá necelých šest kilometrů jihozápadním směrem od Českého

Dubu, v údolí pramene jednoho z pravostranných přítoků Malé Mohelky. První písemné zmínky o osadě pocházejí z roku

1547. V 16. století ji získali Berkové z Dubé, kteří sídlili na tvrzi v Kuřívodech. Lesnovek pak až do konce patrimoniální

správy zůstal součástí panství Bělá pod Bezdězem a Kuřívody. Osadou procházela stará poutní cesta, po které

přicházeli poutníci ke kostelu sv. Linharta v Hlavici. Ve druhé polovině 19. století osada dosáhla populačního vrcholu.

V převážně zemědělském Lesnovku se na konci 19. století začalo rozmáhat domácí tkalcovství a někteří lidé pak také

pracovali v továrnách Franze Schmitta v Českém Dubu. Od začátku 20. století začal počet místních obyvatel pozvolna

klesat. V roce 1930 v Lesnovku žilo 106 osob a při sčítání lidí v roce 1950 tu bylo uvedeno jen 71 obyvatel. Tento údaj

se i nadále snižoval. V současné době Lesnovek administrativně spadá pod Hlavici.


na p. p. č. 310/1 v k. ú. Hlavice

Socha Panny Marie s Ježíškem se nachází ve stráni za domem čp. 21

a je pravděpodobně dílem místního sochaře Matěje Berana. Tuto lidovou

práci pořídili na své náklady hlavičtí osadníci roku 1845.

Na třech schodišťových stupních spočívá nízký sokl, který podkládá dřík

s dolními akroteriemi a s reliéfy sv. Linharta, sv. Anny vyučující Pannu

Marii a sv. Václava, jež jsou umístěny v mělkých segmentově ukončených

nikách. Na přední straně se pod reliéfem sv. Linharta nachází květinový

závěs. Do nástavce s římsou je začleněný prosklený výklenek se soškou

a po stranách jsou posazené hlavičky andílků, pod kterými se nacházejí dvě

drapérie. Korunovaná Panna Marie oblečená v honosném šatu drží v rukou

žezlo a Ježíška nesoucího v dlani jablko. Společně s kapličkou Nejsvětější

Trojice a léčivou studánkou Kristiánkou vytváří mariánské poutní místo. (zš)Jíra 1966, s. 37 a 41.

Scheybal - Scheybalová 1985, s. 299.


na p. p. č. 677/3 v k. ú. Hlavice

Kříž z roku 1789 je umístěný v centru obce.

Na stupeň nasedá nízký sokl s vytesanými rámci a úzký v dolních rozích

volutově zdobený dřík. Mělké segmentově zakončené niky vyplňují reliéfy

světců opatřené jemnou polychromií. Z pohledové strany se nachází Panna

Marie Bolestná s nápisem: „Sv. Maria / oroduj za / nás“. Boční strany

dříku pokrývají zobrazení světců, jež určují přilehlé popisky: „Sv. Josef“ a „Sv. Anna.“. Druhotně dotesaný rozměrný basreliéf sv. Václava zabírá

celou zadní stranu dříku. Na hlavici s profi lovanou římsou nasedá kónicky

tvarovaný nástavec pro jetelový kříž s korpusem ukřižovaného Krista

a vročením: „1789“. Ve vrcholu kříže se nachází štítek s titulaturou:

„IN / RI“ (zš)DA Litoměřice, archivy far 1, farnost Hlavice.

252 LESNOVEK


OKRES LIBEREC

Letařovice obec Bílá

Ves ležící na ostrohu nad hlubokým údolím řeky Mohelky je vzdálena přibližně tři kilometry jižně od Českého Dubu.

Letařovice byly založeny pravděpodobně ve 13. století při středověké kolonizaci Českodubska. Poprvé jsou písemně

zmíněny v roce 1352 v souvislosti s platbou šesti grošů desátku. Výše desátku vypovídá o poměrně velkém významu

a hospodářské síle letařovické farnosti. Vysazení vsi náležející k pozdějšímu dubskému panství vykazuje nepravidelnou

strukturu domů seskupených jednak v jižní části při kostele sv. Jakuba a z větší části v severní partii při místní

komunikaci. Letařovice zaujímaly výhodnou pozici u křižovatky vedlejších větví středověké cesty vedoucí z Mnichova

Hradiště směrem na sever k současnému Českému Dubu a údolím Mohelky směrem k pozdějším Hodkovicím.

K roku 1437 je ve vsi zmiňováno menší šlechtické sídlo, které později za nejasných okolností zaniklo.

Ves si udržela zemědělský charakter a pro relativní odlehlost se výrazněji nerozvíjela. V 19. století čítala nejvíce

33 domů a 186 obyvatel.

areál kostela sv. Jakuba VětšíhoÚSKP ČR č. rejstříku 18493/5–4302

se st. p. č. 80 a p. p. č. 1032 v k. ú. Hradčany u Českého Dubu

Barokně upravený středověký kostel sv. Jakuba Většího obklopuje hřbitov

obehnaný ohradní zdí s bránou a márnicí. Areál umístěný v jižní části obce

zaujímá dominantní polohu nad údolím řeky Mohelky. Mapa císařského

otisku stabilního katastru z roku 1843 zachycuje areál včetně hřbitova

ve shodné půdorysné stopě. Šimák 1909, s. 54–64; Herzogenberg - Hainz - Kolomazník 2000,s. 5–35;

Edel 2006, s. 116–119.

LETAŘOVICE 253


kostel sv. Jakuba VětšíhoKostel založený pravděpodobně v první polovině 14. století stojí uprostřed

areálu. Písemné prameny ho poprvé nepřímo zachycují v roce 1352. Farní

statut ztratil během husitských válek a následně přešel pod českodubskou

farnost. V roce 1695 k objektu přibyl současný presbytář a loď byla

prodloužena směrem k západu. Strop lodi od roku 1722 zdobí deskové

malby s výjevy ze svatojakubské legendy. Barokní úpravy završila stavba

věže v letech 1733–1734.

Zděnou orientovanou jednolodní stavbu uzavírá půlkruhový presbytář.

Sedlovou střechu rozšířenou námětky pokrývají plechové šablony.

Před západní průčelí předstupuje mohutná hranolová věž zakončená

plechovou stanovou střechou s lucernou a jehlou. Průčelí lodi s nečleněnými

hladkými fasádami kontrastují s věží členěnou lizénovými rámci. Interiér

lodi prosvětlují menší půlkruhově zakončená okna lemovaná pískovcovými

ostěními. Hlavní vstup situovaný u paty věže je osazen v jednoduchém

pískovcovém ostění s uchy. K severnímu průčelí presbytáře přiléhá obdélná

stavba sakristie s valbovou střechou. (mo)

márniceObjekt barokní márnice, zároveň sloužící jako kostnice, nalezneme

v jihozápadním cípu hřbitova.

Jednoduchá zděná stavba situovaná na čtvercovém půdorysu zasahuje svou

hmotou do ohradní zdi hřbitova. Vysokou valbovou střechu zakončenou

makovicí kryjí plechové šablony. Cihelné zdivo chrání hladká omítka hrubší

struktury. Vstup je umístěný na severním průčelí. Zdivo vykazuje částečné

statické poruchy. Uvnitř se nachází unikátní oltář vyskládaný z lidských

kostí. (mo)

hřbitov Od středověku využívaný letařovický hřbitov obklopuje kostel sv. Jakuba

na nepravidelném, přibližně oválném půdorysu, který přechází

v jihozápadní části v obdélník.

Na hřbitově převažují menší sepulkrální památky z konce 19. a průběhu

20. století. Kromě náhrobků běžné provenience zde nalezneme řadu

kvalitně zpracovaných kamenosochařských děl. Mimo jiné se jedná o sochu

Žehnajícího Krista s reliéfy sv. Josefa a sv. Václava a se jménem rodiny

Machovy na podstavci. Dále náhrobek rodiny Škodovy, který má podobu

kříže na podstavci s reliéfem truchlícího anděla s pochodní na zadní straně.

Obě díla pocházejí ze sochařské dílny Zemanů z Tatobit. Socha truchlící

dívky na náhrobku rodiny Rakoušových nese signaturu mladoboleslavského

sochaře Prskavce. (mo)

ohradní zeď s bránouOhradní zeď vymezuje obvod hřbitova. Vstup do areálu umožňuje brána

situovaná v její severní části.

Mohutnou ohradní zeď z pálených cihel chrání v celé ploše omítka hrubé

struktury. Korunu zdiva tvoří široké vyspádované cementové desky. K jižní

vnější straně přiléhá mohutný opěrák vyzděný z čedičových kvádrů.

Bránu ze smíšeného zdiva lemuje lizénový rámec provedený v ploše

hladké omítky. Její korunu opět pokrývají vyspádované cementové desky.

Půlkruhový vstupní otvor je osazen pískovcovým portálem s klenákem

a odrazníky. V portálu se nacházejí zavěšená dvoukřídlá vrata z diagonálně

vyskládaných fošen. (mo)


254 LETAŘOVICE


256 SEZNAM ZKRATEK

Seznam zkratek

AO Archiv obce

AP absolventská práce

b. d. bez data

BP bakalářská práce

ARÚ AV ČR Archeologický ústav Akademie věd České republiky

če. číslo evidenční

čp. číslo popisné

ČVÚT České vysoké učení technické

DA Diecézní archiv

DDM Dům dětí a mládeže

DP diplomová práce

FÚ Farní úřad

KP kulturní památka

k. ú. katastrální území

MěÚ městský úřad

NKP národní kulturní památka

NPÚ Národní památkový ústav

NZ nálezová zpráva

ObÚ obecní úřad

OPD operativní průzkum a dokumentace

p. č. parcela číslo

p. p. č. pozemková parcela číslo

RZ restaurátorská zpráva

SHP stavebně historický průzkum

sign. signatura

SOkA Státní okresní archiv

st. p. č. stavební parcela číslo

SZKT Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu

TU Technická univerzita v Liberci

ÚDU AV ČR Ústav dějin umění Akademie věd České republiky

UHK Univerzita Hradec Králové

UJEP Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

ÚOP územní odborné pracoviště

ÚSKP ČR Ústřední seznam kulturních památek ČR

VCPD Výzkumné centrum průmyslového dědictví

VOŠ Vyšší odborná škola



SEZNAM PRAMENŮ 257

Seznam pramenů

Administrativní lexikon obcí v republice Československé, I. díl,

Čechy, Praha 1927.

Berní rula, 8–9, kraj Boleslavský, Praha 2001.

Einweihung 1904

Einweihung der evangelischen Christuskirche in Friedland, Friedlän

der Zeitung 63–66, 4.–11. 6. 1904.

Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850–1970, Praha 1978.

Soupis poddaných podle víry 1651, Boleslavsko 1, Praha 2005.

Soupis poddaných podle víry 1651, Boleslavsko 2, Praha 2005.

VCPD ČVUT Praha V002043

Karta Registru VCPD ČVUT Praha V002043

VCPD ČVUT Praha V003438

Karta Registru VCPD ČVUT Praha V003438

Prameny nevydané:

Archiv NZ ARÚ AV ČR PrahaNZ č. 1270/76.

Kaván Jaroslav, Jindřichovice pod Smrkem - zřícenina gotického

kostela, 1975

DA Litoměřice, Archivy far 1Farnost Dětřichov

Farnost Dětřichov, Tabellarisches Verzeichniss aller in dem

dittersbacher Lokalie - und olbers - dorfer Filialorte bestehenden

Kreuze, Statuen und Feldkapellen, 1835

Farnost Frýdlant

Farnost Frýdlant, Tabellarisches Verzeichnis. Aller in der Stadt

Friedland, und den dazu eingepfarrten dörfern bestehenden

Kreutze, Statuen und Feldkapellen, 1835

Farnost Hejnice

Farnost Hejnice, Verzeichniss aller in den gemeinden des

Haindorfer Pfarrbezirkes, nämlich: Haindorf, Weissbach, Liebwerda

& Ferdinandthal vorfi ndlichen Kreuzen und Statuen aufgenommen

im Jahre 1835

Farnost Hlavice

Farnost Hlavice, Verzeichniβ der in dem Hlawitzer Pfarr - Territorio

befi ndlichen Standbilder: Statuen, off enen Feldweg - und

versperbaren Land - Kapellen; die in folge der hohen Verordnung

einer hohen Landesstelle vom 30tn Mai dJ Zahl 9886 nach stehend

ganz beschrieben folgen am 30tn November. 1835

Farnost Hodkovice nad Mohelkou

Farnost Hodkovice nad Mohelkou, Verzeichniβ der im Pfarrbezirke

zu Liebenau bisher bestehenden Standbildern, 1836

Farnost Horní Řasnice

Farnost Horní Řasnice, B. Standbilder in dem Filialorte Bärnsdorf

und dessen Umgebung, 1835

Farnost Hrádek nad Nisou

Farnost Hrádek nad Nisou, Beschreibung aller im Grottauer

Pfarrbezirken befi ndlichen Kreutze, Statuen, off enen

Feldweg - und versperrbaren Landkapellen aufgenommen, 1835

Farnost Chrastava

Farnost Chrastava, Verzeichniss der auf den Teritorium der Stadt

Kratzau befi ndlichen Statuen und Kapellen, 1836

Farnost Kryštofovo Údolí

Farnost Kryštofovo Údolí, Verzeichniss aller bestehenden Statuen

und Crucifi xe in dem Kirchsprengel zu Christophsgrund, 1835

Farnost Přepeře

Farnost Přepeře, Verzeichniss aller in der přepeřer Localkolatur sich

befi ndlichen Dorf - und Feld - Statuen, 1835

Farnost Světlá pod Ještědem

Farnost Světlá pod Ještědem, Verzeichniss und Bericht - Erstattung

über die Errichtung und Erhaltung aller im swietlaer Pfarrbezirke

bestehenden religiösen Standbilder, 1836

Farnost Ves

Farnost Ves, Inventar der im Wieser Kirchspiel befi ndlichen

Schloβkapelle zu Tschernhaus, 1844

Farnost Vítkov

Farnost Vítkov, Verzeichniss der Standbilder, naemlich Kreutze

und Statuen, die sich im Kirchsprengel zu Wittig befi nden, 1836

Farnost Vlastibořice

Farnost Vlastibořice, Beschreibung aller in dem Vlastibořitzer

Kirchsprengel bestehenden Kreuze, Statuen, off enen Feldweg - oder

verspenten Land - Kapellen, 1885

FÚ PřepeřePamětnice farnosti Přepeře

MěÚ Frýdlant, Stavební plánová dokumentace

MěÚ Chrastava, Stavební plánová dokumentace

NPÚ ÚOP v Liberci, Sbírka operativních průzkumů

a dokumentaceOPD 0009

Kolka Miroslav, Hrad a zámek Grabštejn - Dolní

zámek - hospodářská budova, 2008

OPD 0056

Ouhrabka Martin, Grabštejn - dům čp. 14, 2009

NPÚ ÚOP v Liberci, Sbírka plánové dokumentaceFr10

Girsa Václav, Frýdlant v Čechách - hospodářský dvůr, studie

rehabilitace areálu, 1996

P14V

Šonský Drahoslav - Souček Vladimír- Linduška Milan- Bedrník

Jaroslav, Architekotnická a výtvarná studie na řešení zámeckého parku

Frýdlant, 1977

OKRES LIBEREC

Prameny vydané:


258 SEZNAM PRAMENŮ


Z 998

Hlaváček Ludvík, Lázně Libverda, historický vývoj a památková

ochrana, 1982

NPÚ ÚOP v Liberci, Sbírka restaurátorských zprávRZ č. 26

Smrkovský Miloslav, Restaurátorská zpráva, oprava 3 svatých

v Hodkovicích nad Mohelkou, 1964

RZ č. 27

Karoušek Valerian, Zpráva o dokončení restaurátorské práce,

Svatá Máří Magdalena, Český Dub, 1965

RZ č. 28

Smrkovský Miloslav - Šolc L., Restaurátorská zpráva o provedení

a postupu restaurátorských prací na morovém sloupu

v Hodkovicích nad Mohelkou, 1964

RZ č. 29

Smrkovský Miloslav, Závěrečná restaurátorská zpráva - sousoší

„Tří svatých“ Český Dub, 1965

RZ č. 30

Smrkovský Miloslav, Závěrečná restaurátorská zpráva - pískovcový

podstavec s reliéfy a kovovým křížem - rozcestí

Dětřichov - Frýdlant - Albrechtice, 1965

RZ č. 31

Karoušek Valerian, Zpráva o dokončení restaurátorské práce.

Sousoší Loučení Krista s Marií, Český Dub, 1965

RZ č. 34

Kovářová Květa, Zpráva o dokončení restaurátorské práce.

Morový sloup na náměstí v Českém Dubě, 1965

RZ č. 41

Kodym L.- Šejnost Zdeněk, Restaurátorská zpráva o průběhu

prováděných prací v Hrádku nad Nisou, 1964

RZ č. 43

Tichá Dagmar, Fotodokumentace Hodkovice nad Mohelkou,

morový sloup a sousoší sv. Kříže, bez data

RZ č. 44

Šejnost Zdeněk, Restaurátorská zpráva, oprava soch v obci

Hlavice a u obce Vystrkov, 1965

RZ č. 106

Tichá Dagmar, Restaurátorská zpráva, morový sloup

v Jablonném v Podještědí z roku 1687, 1960

Smrkovský Miloslav - Šolc J. - Vitvara J., Závěrečná

restaurátorská zpráva, morový sloup Krista Trpitele,

Jablonné v Podještědí, 1960

RZ č. 220

Turský Vladimír - Kolář Miroslav, Restaurátorská zpráva, Mariánský

sloup, Chrastava, 1960

RZ č. 395

Brabec Jan - Trostová Vanesa, Restaurátorská zpráva, socha sv. Jana

Nepomuckého ve Frýdlantu v Čechách, 2006

RZ č. 402

Kolomazník Filip, Zpráva z restaurátorského průzkumu, rekonstrukce

objektu čp. 907 - DDM ve Frýdlantě, 2005

RZ č. 406

Šolc Radomil, Restaurátorská zpráva o opravě a přemístění

kamenného sloupu božích muk v Hejnicích, 2006

RZ č. 421

Brabec Jan - Trostová Vanesa, Restaurování sochy sv. Jana

Nepomuckého - Frýdlant v Čechách. Průzkum a záměr, 2006

RZ č. 422

Trostová Vanesa, Restaurátorská zpráva, patnáct kamenných prvků

umístěných na severní fasádě budovy radnice čp. 37 na náměstí

T. G. Masaryka ve Frýdlantu, 2005

RZ č. 424

Restaurátorská zpráva, průzkum fasády bývalého dominikánského

kláštera v Jablonném v Podještědí, 1981–1982

RZ č. 447

Šobr Ladislav, Restaurátorská zpráva o transferu dvou barokních

plastik v Jablonném v Podještědí, 1983

Šobr Ladislav, Restaurátorská zpráva o opravě plastiky sv. Jana

Nepomuckého a blahoslavené Zdislavy, 1986

RZ č. 448

Šobr Ladislav, Restaurátorská zpráva o rekonstrukci putti z Morového

sloupu Krista Trpitele v Jablonném v Podještědí, 1981

Šobr Ladislav, Restaurátorská zpráva o rekonstrukci ozdobné vázy

ze sloupu Nejsvětější Trojice, stojící před zámečkem Pachtů z Rájova

v Jablonném v Podještědí, 1981

RZ č. 449

Šobr Ladislav, Restaurátorská zpráva o opravě Trojičného sloupu

Jablonné v Podještědí, 1981

RZ č. 499

Plachta Radko - Preclík Mojmír - Rada Jiří, Restaurátorská zpráva,

barokní kašna v Chrastavě, 1974

RZ č. 501


barokní mariánský sloup v Chrastavě, 1974

RZ č. 505


socha sv. Jana Nepomuckého na klasicistním podstavci z roku 1801,

Chrastava, Kostelní ulice, 1971

RZ č. 507

Šejnost Zdeněk, Restaurátorská zpráva, restaurování plastických částí

kapličky v Kryštofově Údolí, 1967

RZ č. 509

Šejnost Zdeněk, Restaurátorská zpráva, restaurování soch sv. Jana

Nepomuckého v Mníšku a v Bílém Potoce, sv. Trojice v kapličce

na zahrádce a křížku u silnice v Krásném Lese a božích muk

v Hejnicích, 1967

RZ č. 510

Šejnost Zdeněk, Boží muka v Hejnicích, 1967

RZ č. 511

Šejnost Zdeněk, Sousoší sv. Trojice a klasicistní železný křížek

v Krásném Lese, 1967

RZ č. 512


socha sv. Jana Nepomuckého - barok - Bílý Kostel nad Nisou, 1971

RZ č. 513

Smrkovský Miloslav, Závěrečná restaurátorská zpráva, Hodkovice

nad Mohelkou plastika sv. Jana Nepomuckého, 1972

RZ č. 514

Smrkovský Miloslav, Závěrečná restaurátorská zpráva, Hodkovice

nad Mohelkou, plastika sv. Anny, 1972


OKRES LIBEREC

SEZNAM PRAMENŮ 259

RZ č. 515

Karoušek Valerian, Restaurátorská zpráva, socha sv. Jana

Nepomuckého, Křižany, 1967

RZ č. 517

Smrkovský Miloslav, Závěrečná restaurátorská zpráva - boží muka

na Převahách u Hodkovic nad Mohelkou, 1966

Smrkovský Miloslav, Závěrečná restaurátorská zpráva - plastika

sv. Jana Nepomuckého v Hodkovicích nad Mohelkou u hřbitova, 1966

Smrkovský Miloslav, Závěrečná restaurátorská zpráva - plastiky

sv. Petra a Pavla v Hodkovicích nad Mohelkou, 1966

RZ č. 518


čtyři barokní sochy před kostelem v Hejnicích, 1972

RZ č. 521


restaurování pískovcového podstavce s reliéfy na kamenném mostku

v Kryštofově Údolí - I. etapa, 1970

RZ č. 523


podstavec pod kříž - Dětřichov, 1967

RZ č. 524


podstavec ke kříži s reliéfy - 1833 - na okraji lesa při silnici

do Frýdlantu v Čechách - Dětřichov, 1971

RZ č. 525


sv. Jan Nepomucký, Jan Křtitel, sv. Josef, Archanděl Michael,

Hrádek nad Nisou, 1970

RZ č. 528

Plachta Radko - Preclík Mojmír - Rada Jiří, Socha P. Marie

na hladkém podstavci s dřevěným křížem, Frýdlant v Čechách,

Okružní ulice, 1969

RZ č. 529


Pieta s kamenným křížem, Hrádek nad Nisou - Donín, 1968

RZ č. 559

Forstová Helena, Restaurátorská zpráva o průběhu prací

na kamenné plastice „svatá Barbora“ umístěné v Kamení, 1993

RZ č. 561

Bílek Michal - Zemánek Bohumil, Restaurátorská zpráva,

sousoší sv. Panny Marie v Chrastavě, 1994

RZ č. 578

Bílek Michal, Restaurátorská zpráva k pracím na dvou sochách

sv. Janů Nepomuckých v Chrastavě, 1995

RZ č. 579

Bílek Michal, Restaurátorská zpráva o renovaci sv. Heleny (sv. Víry

se sochami sv. Petra a Pavla) v Hodkovicích nad Mohelkou, 1995

RZ č. 595

Forstová Helena - Míča Vojtěch, Restaurátorská zpráva o průběhu

restaurátorských a konzervačních prací na železném kříži

v Chrastavě umístěného v areálu fary čp. 124, 1996

RZ č. 596


restaurátorských a konzervačních prací na barokním pískovcovém

sousoší sv. Heleny, sv. Jana a sv. Pavla v Českém Dubu, 1996

RZ č. 600

Bílek Michal, Restaurátorská zpráva o zrestaurování sousoší

sv. Anny v Hodkovicích n. M., 1997

RZ č. 601


transferu a prací na obnově kovového kříže s kamenným

podstavcem v obci Andělská Hora, 1997

RZ č. 604

Bílek Michal, Restaurátorská zpráva týkající se zrestaurování

Mariánského sloupu na náměstí v Hodkovicích

nad Mohelkou, 1998

RZ č. 605


sochy svatého Petra a Pavla v Hodkovicích n. M., 1998

RZ č. 616

Kubík Milan, Restaurátorská zpráva, zábradlí a obložení

vstupního schodiště Nového Zámku v areálu státního hradu

a zámku Frýdlant v Čechách, 1999

RZ č. 619

Gopa Art, Restaurátorská zpráva, o opravě fragmentů fasády

děkanského kostela sv. Ducha v Českém Dubu, 1998

RZ č. 664

Forstová Helena, Restaurátorská zpráva o průběhu prací

na kamenném sousoší „sv. Linhart“, umístěném nedaleko

vchodu do kostela v obci Hlavice na okrese Liberec, 1994

RZ č. 670

Novák Jiří, Restaurátorská zpráva o restaurování kamenného

kříže v obci Lažany, 2000

RZ č. 679

Bílek Michal, Restaurátorská zpráva informující o zrestaurování

morového sloupu v Hodkovicích nad Mohelkou, 2001

RZ č. 701

Hamáček Ivan, Restaurátorská zpráva, socha sv. Jana

Nepomuckého v Bílém Potoce, okres Liberec, 2002

RZ č. 702

Novák Jiří, Restaurátorská zpráva, Mariánský sloup

na náměstí B. Smetany v Českém Dubu, 2002

RZ č. 709


sochy sv. Petra a Pavla v Hodkovicích nad Mohelkou, 2002

RZ č. 749

Váňa Peter, Sv. Jan Nepomucký, restaurátorský záměr, Hejnice

u Frýdlantu, 2000

RZ č. 751

Bílek Michal, Restaurátorská zpráva pojednávající o opravě

sochy sv. Jana Nepomuckého u hřbitova v Hodkovicích

nad Mohelkou, 1996

RZ č. 772

Hamáček Ivan, Restaurátorská zpráva, restaurování sochy

sv. Heleny u kostela Sv. Kříže ve Frýdlantu, 2004

RZ č. 777

Bílek Michal, Restaurátorská zpráva pojednávající o opravě sochy

sv. Jana Nepomuckého při silnici v Hodkovicích nad Mohelkou, 1996



260 SEZNAM PRAMENŮ

RZ č. 779

Bulířová Iva, Český Dub, kaple sv. Jana Křtitele. Stratigrafi e

povrchových vrstev, identifi kace pigmentu, rozbor maltoviny,

určení druhu kamene, 2001

RZ č. 864

Brabec Jan - Trostová Vanesa, Restaurátorská zpráva, sloup se sochou

Panny Marie, areál kostela Nalezení sv. Kříže ve Frýdlantě v Čechách,

2008

RZ č. 888

Schvantner J. - Ivasčuková L., Restaurátorská zpráva, rekonstrukce

radnice ve Frýdlantu - vestavba osobního výtahu, 2009

RZ č. 913

Trostová Vanesa, Restaurátorská zpráva, zrestaurování božích muk

v obci Dolní Řasnice u Frýdlantu, 2010

NPÚ ÚOP v Liberci, Sbírka SHP a odborných studiíSHP 11

Podroužek Kamil - Paulus Filip, Chrastava čp. 251, 1999

SHP 30

Horyna Mojmír a kol., Jablonné v Podještědí, stavebně historický

průzkum města, 1978

SHP 31

Líbal Dobroslav a kol., Frýdlant v Čechách, stavebně historický

průzkum města, 1978

SHP 44

Dostál Petr, Kryštofovo Údolí, stavebně historický průzkum

a návrh památkové rezervace, 1990

SHP 49

Gabriel František - Ebel Martin, Krásný Les, kostel sv. Heleny, 1992

SHP 50

Gabriel František - Ebel Martin, Frýdlant, dům čp. 2, 1992

SHP 52

Gabriel František - Ebel Martin, Chrastava čp. 40, 1993

SHP 53

Podroužek Kamil - Ebel Martin, Chrastava čp. 1, 1995

SHP 55

Podroužek Kamil - Ebel Martin, Chrastava čp. 124, 1996

SHP 56

Gabriel František - Smetana Jan, Jablonné v Podještědí,

městská hradba, 1997

SHP 58

Gabriel František - Novosadová Olga, Stavebně historický průzkum,

Hrádek nad Nisou čp. 65, 66, 67, 2000

SHP 70

Macek Petr, Hejnice, konvent bývalého kláštera, doplňující

průzkum, 2000

SHP 73

Gabriel František - Zahradník Pavel, Jablonné v Podještědí,

kostel Narození Panny Marie, 1993

SHP 78

Gabriel František - Ebel Martin, Frýdlant, dům čp. 73, 1993

SHP 86

Gabriel František a kol., Frýdlant v Čechách čp. 41, 1994

SHP 94

Macek Petr a kol., Klášter Hejnice, stavebně historický průzkum, 1990

SHP 114

Menclová Dobroslava, Hrad Grabštejn, 1973

SHP 115

Líbal Dobroslav a kol., Grabštejn, stavebně historický průzkum

hradu - zámku, 1998

SHP 146

Edel Tomáš, II. fáze stavebně historického průzkumu johanitské

komendy v Českém Dubu, 1998

SHP 147

Vlček Pavel, Frýdlant dům čp. ZO 4 (domov mládeže), stavebně

historický průzkum, 1990

SHP 148

Horyna Mojmír, Hejnice, kostel Navštívení Panny Marie,

stavebně historický průzkum, 1976

SHP 152

Nový Miroslav - Panáček Michal - Nová Eliška, Jablonné v Podještědí

čp. 16, 2006

SHP 153

Nový Miroslav - Nová Eliška, Jítrava, dům čp. 20, 2008

SHP 154

Podroužek Kamil - Nová Eliška, Kryštofovo Údolí čp. 17, 2006

SHP 182

Menclová Dobroslava, Státní hrad Frýdlant v Čechách, 1967

SHP 195

Škabrada Jiří - Ebel Martin, Kryštofovo Údolí čp. 15, 1994

SHP 198

Vlček Pavel - Zahradník Pavel, Jablonné v Podještědí,

dominikánský konvent a kostel sv. Vavřince a sv. Zdislavy, 2004

SHP 200

Muk Jan, Český Dub - kaple sv. Jana, špitál, 1982

SHP 202

Horyna Mojmír - Novosadová Olga, Kostel sv. Vavřince

a bývalý klášter v Jablonném v Podještědí, 1984

SHP 206

Kracíková Lucie - Zahradník Pavel, Křižany, kostel

sv. Maxmiliána, 1997

SHP 209

Schwertschal Jan - Klenčáková Lenka, Jablonné v Podještědí,

městské hradby, 2008

OPP č. 256

Matyášová Milada, Frýdlant v Čechách - Architektonická a sochařská

výzdoba zámeckého parku a nádvoří, 1971

OPP č. 180

Kracíková Lucie, Dokumentace reliktů kostela sv. Jakuba

v Jindřichovicích pod Smrkem, 1999

ObÚ VišňováObÚ Višňová, Kronika obce Andělky

SOkA LiberecAO Bílý Kostel, kn. 1


FÚ Český Dub, nezpracovaný fond

FÚ Český Dub, nezpracovaný fond, Verzeichnisz der im

böhmischaicher Kirchsprengel sich befi ndenden

Standbilder = Seznam soch a kaplí v osadě českodubské, 1883

FÚ Jindřichovice pod Smrkem, kn. 29

FÚ Jindřichovice pod Smrkem, kn. 29, Standbilder-Kapellen

der Heinersdofer Kirchengemeinde, 1859

FÚ Osečná, nezpracovaný fond

FÚ Osečná, nezpracovaný fond, Verzeichniss der Standbilder

in dem Pfarrsprengel Oschitz auf Grundlage der neuen Aufnahme

vom Jahre 1883

Inventáře archivů obcí a fondů místních a městských národních

výborů

Andělka, Arnoltice, Bílá, Bílý Kostel nad Nisou, Bílý Potok, Bulovka,

Černousy, Český Dub, Dětřichov, Dlouhý Most, Dolní Oldříš,

Dolní Řasnice, Donín, Fojtka, Frýdlant, Hejnice, Hlavice, Hodkovice

nad Mohelkou, Hradčany, Hrádek nad Nisou, Chotyně, Chrastava,

Lázně Libverda, Lažany, Světlá pod Ještědem, Všelibice

Soukromá sbírkaKronika obce Lažany

Soukromá sbírkaJíra 1966

Jíra Rudolf, Rod Klímů. Příspěvek k dějinám vsi

Lesnůvka, 1966

ÚDU AV ČRÚDU AV ČR, Kühn 1943, sign. C 2.261

ÚDU AV ČR, Kühn Karl F., Verzeichnis der Kunstgeschichtlichen

und historischen Denkmal im Landkreis Friedland, 1943,

sign. C 2.261

OKRES LIBEREC

SEZNAM PRAMENŮ 261


262 SEZNAM LITERATURY


Seznam literatury

Anděl a kol. 1984

Anděl, Rudolf a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě

a ve Slezsku, III. díl, Severní Čechy, Praha 1984.

Anděl - Kabíček 1959

Anděl, Rudolf - Kabíček, Jan, Hrady a zámky Libereckého kraje,

Liberec 1959.

Anděl - Kabíček 1962

Anděl, Rudolf - Kabíček, Jan, Hrady a zámky severočeského kraje,

Liberec 1962.

Anděl - Karpaš 2002

Anděl, Rudolf - Karpaš, Roman a kol., Frýdlantsko. Minulost

a současnost kraje na úpatí Jizerských hor, Liberec 2002.

Anděl - Technik 1991

Anděl, Rudolf - Technik, Svatopluk, Český Dub, Liberec 1991.

Bennesch 1924

Bennesch, Josef, Ortsgeschichte von Haindorf, Frýdlant 1924.

Beran - Valchářová 2007

Beran, Lukáš - Valchářová, Vladislava (edd.), Industriál Libereckého

kraje. Technické stavby a průmyslová architektura, Praha 2007.

Blažíček - Preiss 1948

Blažíček, Oldřich J. - Preiss, Pavel J. M., Dominikánský kostel

sv. Vavřince v Jablonném, Olomouc, 1948.

Blažková 1998

Blažková, Jana a kol., Jablonné v Podještědí. Pohledy

do minulosti, Česká Lípa 1998.

Brestovanský - Stará 1998

Brestovanský, Petr - Stará, Marcela, Historie archeologického bádání

v Libereckém kraji, in: Archeologie Libereckého kraje, Liberec 1998.

Brožová 2006

Brožová, Lenka, Kostel sv. Anny v Jeřmanicích, nepublikovaná AP,

VOŠ stavební arch. Jana Letzela, Náchod, Pražská 931, 2006.

Buben 2006

Buben, Milan, Encyklopedie řádů a kongregací v Českých zemích,

díl III/I, Žebravé řády, Praha 2006.

Bucharovič - Wieser 2001

Burachovič, Stanislav - Wieser, Stanislav, Encyklopedie lázní

a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 2001.

Durdík 2000

Durdík, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000.

Durdík - Bolina 2001

Durdík, Tomáš - Bolina, Pavel, Středověké hrady v Čechách

a na Moravě, Praha 2001.

Edel 1992

Edel, Tomáš, K nálezu dochovaných prostor johanitského kláštera

v Českém Dubu, Archaeologia historica 17, 1992, s. 395–400.

Edel 1993

Edel, Tomáš, Příběh ztraceného kláštera blahoslavené Zdislavy,

Praha 1993.

Edel 2003

Edel, Tomáš, Johanitská komenda v Českém Dubě, in: Sdružení rodáků

a přátel kraje Karoliny Světlé 47, 2003, s. 3–5.

Edel 2006

Edel, Tomáš, Českodubsko v památkách 12.–20. století, Český Dub 2006.

Filip 1947

Filip, Jan, Dějinné počátky Českého ráje, Praha 1947.

Fišar 1999

Fišar, Miroslav, Boží muka a křížky v Hodkovicích nad Mohelkou

a okolí, Hodkovice nad Mohelkou 1999.

Fišar 2001

Fišar, Miroslav, Hodkovice nad Mohelkou. Historie, památky

a současnost, Hodkovice nad Mohelkou 2001.

Fišar 2003

Fišar, Miroslav, Střepinky z historie Hodkovic nad Mohelkou,

Hodkovice nad Mohelkou 2003.

Frinta 1949

Frinta, Alois, Hodkovice nad Mohelkou. Městečko pod Javorníkem,

Hodkovice nad Mohelkou 1949.

Gabriel - Macek - Zahradník 1994

Gabriel, František - Macek, Petr - Zahradník, Pavel, Kostel Narození Panny

Marie v Jablonném v Podještědí, Průzkumy památek 1, 1994, s. 31–42.

Gabriel - Panáček 2000

Gabriel, František - Panáček, Jaroslav, Hrady okresu Česká Lípa,

Praha 2000.

Hagenauer 1911

Hagenauer, Ed. E., Bau und Kunst Denkmäler der katholischen Kirche

im Friedländer Bezirk, Frýdlant 1911.

Halík 2007

Halík, Pavel (ed.), Slavné vily Libereckého kraje, Praha 2007.

Hantschel 1911

Hantschel, Franz, Heimatkunde des politischen Bezirkes B. Leipa,

Česká Lípa 1911.

Hausmann b. d.

Hausmann, Antonín, Obec Bulovka v historických obrazech,

Arnoltice b. d.

Heber 2006

Heber, Franz A., České hrady, zámky a tvrze, II. díl, Severní Čechy,

Praha 2006.

Hendrych 1999

Hendrych, Jan, Pückler, Petzold a krajinářské parky 19. století,

Zprávy památkové péče 7, 1999, s. 213–220.

Herzogenberg - Hainz - Kolomazník 2000

Herzogenberg, Johanna von - Hainz, Annemarie - Kolomazník, Vítězslav,

Der heilige Apostel Jakobus Major. Leben und Legende = Apoštol svatý

Jakub Větší. Život a legenda, Praha 2000.

Hieke 1984

Hieke, Karel, České zámecké parky a jejich dřeviny, Praha 1984.


SEZNAM LITERATURY 263

OKRES LIBEREC

Hlušičková 2002

Hlušičková, Hana (ed.), Technické památky v Čechách,

na Moravě a ve Slezsku, II. díl, H–O, Praha 2002.

Hnojil 2007

Hnojil, Adam, K několika motivům funerálního sochařství

ve druhé čtvrtině 19. století, Zprávy památkové péče 1, 2007, s. 34–38.

Hnojil 2008

Hnojil, Adam, Josef Max. Sochařství pozdního neoklasicismu

v Čechách, Praha 2008.

Horyna 1981

Horyna, Mojmír, Tomáš Haff enecker a stavba poutního kostela

v Hejnicích, Umění 5, 1981, s. 437–447.

Janoška 2003

Janoška, Martin, Větrné mlýny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,

Praha 2003.

Josef 2002

Josef, Dušan, Encyklopedie mostů v Čechách, na Moravě

a ve Slezsku, Praha 2002.

Jubilejní noviny 9. 8. 1997

O kapličkách, Jubilejní noviny 9. 8. 1997, s. 4.

Obnova plastiky Nejsvětější Trojice, Jubilejní noviny 9. 8. 1997, s. 9.

Kalusok 2003

Kalusok, Michaela, Zahradní architektura, Brno 2003.

Kibic 1988

Kibic, Karel, Historické radnice, Praha 1988.

Kilián 1999

Kilián, Jan, Památky v Andělské Hoře u Chrastavy,

České památky 10, I/1999, s. 7–9.

Kilián 2003

Kilián, Jan, Andělská Hora ... z dějin staré hornické osady,

Chrastava 2003.

Kočí 1965

Kočí, Josef, Odboj nevolníků na Frýdlantsku 1679–1687. Příspěvek

k povstání nevolníků v Čechách v roce 1680, Liberec 1965.

Koch b. d.

Koch, Daniel, Heimatkunde der Gerichtsbezirke Deutsch-Gabel

und Zwickau i. B., Jablonné v Podještědí b. d.

Kol. 2001

Kolektiv autorů, Kamenné kříže Čech a Moravy, Praha 2001.

Kolka - Panáček 2006

Kolka, Miroslav - Panáček, Michal, Hrádek nad Nisou - dům čp. 65, 66

(takzvaný Azyl). Několik poznámek k zániku nejen unikátního barokního

krovu, Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného

pracoviště v Liberci 2006, s. 61–73.

Kotalík 2001

Kotalík, Jiří T., 10 století architektury, 4. Architektura barokní, Praha 2001.

Kracíková - Belling 2003

Kracíková, Lucie - Belling, Vojtěch, Středověká sakrální architektura

na Frýdlantsku, Praha 2003.

Kracíková - Smetana 2000

Kracíková, Lucie - Smetana, Jan, Románská a gotická architektura

v okrese Česká Lípa, Praha 2000.

Kuča 1996

Kuča, Karel, Města a městečka v Čechách, na Moravě

a ve Slezsku, I. díl, A–G, Praha 1996.

Kuča 1997

Kuča, Karel, Města a městečka v Čechách, na Moravě

a ve Slezsku, II. díl, H–Kole, Praha 1997.

Kuča 2001

Kuča, Karel, České, moravské a slezské zvonice, Praha 1995.

Kühn 1934

Kühn, Karl F., Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen

Denkmale in der Tschechoslowakischen Republik. Land Böhmen.

Der Bezirk Reichenberg, Brno - Praha - Lipsko - Vídeň 1934.

Louda 1946

Louda, František, Pravěké nálezy z Poještědí, Památky

archeologické XLII, 1946, s. 140–142.

Mähling 1944

Mähling, W., Das spätlatenezeitliche Brandgräberfeld

von Kobil, Bezirk Turnau. Praha 1944.

Markvart 1993

Markvart, František, Trojnásobná památka Dubu, Hodkovic

a Osečné, in: Sdružení rodáků a přátel kraje Karoliny Světlé 29,

1993, s. 16–17.

Matzig 1928

Matzig, Anton, Chronik von Bullendorf, Bulovka 1928.

Mencl 1980

Mencl, Václav, Lidová architektura v Československu, Praha 1980.

Menclová 1972

Menclová, Dobroslava, České hrady, I. díl, Praha 1972.

Metzger 1910

Metzger, O. H., Historische Denkmäler im Friedländischen,

Frýdlant 1910.

Metzger 1912

Metzger, O. H., Die Glocken im Friedländischen. Eine Wanderung

durch deutsche Türme und Glockenstuben, Frýdlant 1912.

Musil - Plaček - Úlovec 2005

Musil, František - Plaček, Miroslav - Úlovec, Jiří, Zaniklé hrady,

zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945, Praha 2005.

Nejedlý - Zahradník 2003

Nejedlý, Vratislav - Zahradník, Pavel, Mariánské, trojiční a další

světecké sloupy a pilíře v Libereckém kraji, Praha 2003.

Nevrlý 2005

Nevrlý, Miloslav, Kryštofovo Údolí. Putování časem a krajinou,

Liberec 2005.

Nevrlý - Vinklát 2009

Nevrlý, Miloslav - Vinklát, Pavel D., Album starých pohlednic - Frýdlantsko

= Album alter Ansichtskarten des Bezirkes Friedland, Liberec 2009.

Némethy 1818

Némethy, Franz, Das Schloss Friedland in Böhmen, und die Monumente

in der Friedländer Stadtkirche; nebst einigen alten Urkunden

und eigenhändigen Briefen des Herzogs Waldstein, Praha 1818.

Panáček - Panáček 2001

Panáček, Jaroslav - Panáček, Michal, Konrád Pfl üger v České Lípě?,

Bezděz 10, 2001, s. 87–104.


264 SEZNAM LITERATURY


Plumert 1869

Plumert, Joseph, Der Curort Liebwerda und seine Heilquellen

im Bezirke Friedland in Böhmen, Liberec a Frýdlant 1869.

Prahl 2004

Prahl, Roman, Umění náhrobku v českých zemích let 1780–1830,

Praha 2004.

Ressel 1895

Ressel, Anton F., Die Gemeinde Voigtsbach. Eine Beschreibung

und kurze Geschichte dieses Ortes als ein Gedenkblatt

für Einheimische, Fojtka 1895.

Ressel 1902

Ressel, Anton F., Geschichte des Friedländer Bezirkes, Frýdlant 1902.

Ressel 1903–1905

Ressel, Anton F., Heimatskunde des Reichenberger Bezirkes.

Stadt und Land. Band 2, Liberec 1903–1905.

Ressel 1911

Ressel, Anton F., Beiträge zur Geschichte der Orte des Friedländer

Bezirkes. Bad Liebwerda, Frýdlant 1911.

Ressel 1912

Ressel, Anton F., Heinersdorf an der Tafelfi chte. Ein Beitrag zur

Geschichte dieser Gemeinde, Frýdlant 1912.

Rolencová 2005

Rolencová, Jana, Františkáni v Hejnicích 1691–1783,

nepublikovaná DP TU v Liberci, Liberec, 2005.

Řeháček 2001

Řeháček, Marek, Hrádecko. Krajina na Nise, Liberec 2001.

Sedláček 1932

Sedláček, August, Hrady, zámky a tvrze Království českého, X. díl,

Boleslavsko, Praha 1932.

Scheybal 1985

Scheybal, Josef V., Dvě staré rumpálové studny z Českodubska,

in: Sdružení rodáků a přátel kraje Karoliny Světlé 17, 1985, s. 12–14.

Scheybal - Scheybalová 1985

Scheybal, Josef V. - Scheybalová, Jana, Umění lidových tesařů,

kameníků a sochařů v severních Čechách, Ústí nad Labem 1985.

Schiller 1898

Schiller, Karl, Böhm. Aicha. Ein Beitrag zur Geschichte der Stadt

und ihrer Umgebung, Český Dub 1898.

Skoumalová 2004

Skoumalová, Mirjam, Osudy textilní továrny v Chrastavě,

okres Liberec, Zprávy památkové péče 4, 2004, s. 359–360.

Skřivánek 1998

Skřivánek, František, Rytířský řád johanitů v severních Čechách,

Heraldika a genealogie 3–4, 1998, s. 177–196.

Slabý 2001

Slabý, Jaroslav, Dominikánský klášter v Jablonném v Podještědí

v letech 1945–1950, Bezděz 10, 2001, s. 197–216.

Stará 1992

Stará, Marcela, Archeologická sbírka Severočeského muzea v Liberci,

in: Archeologický výzkum v severních Čechách, Teplice 1992.

Strnad 1996

Strnad, Petr, Sborník 650. výročí trvání obcí Bulovka,

Arnoltice a Dolní Oldříš, 1996.

Svoboda a kol. 1998

Svoboda a kol., Encyklopedie českých tvrzí, I. díl, A–J, Praha 1998.

Sýkora 1997

Sýkora, Josef, Frýdlantsko ve znamení kříže, Frýdlant 1997.

Šimák 1909

Šimák, Josef V., Soupis památek historických a uměleckých

v království Českém od pravěku do počátku XIX. století.

Politický okres Turnovský, Praha 1909.

Šonská 2006

Šonská, Zuzana, Epigrafi cké památky Turnovska do poloviny

19. století, nepublikovaná BP UHK, Hradec Králové 2006.

Šorm - Krajča 1939

Šorm, Antonín - Krajča, Antonín, Mariánské sloupy v Čechách

a na Moravě, Praha 1939.

Šťastný 1993

Šťastný, Pavel, Obnova secesního mostu v Chrastavě,

Zprávy památkové péče 8, 1993, s. 327–328.

Šternová 2003

Šternová, Petra, Sepulkrální památky okresu Liberec do počátku

17. století, nepublikovaná DP UJEP v Ústí nad Labem,

Ústí nad Labem 2003.

Šternová 2006

Šternová, Petra, Vila advokáta Glücka ve Frýdlantu, Sborník

Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště

v Liberci 2006, s. 75–86.

Šubr 1999

Šubr, Jaroslav, Zahrada v období secese a dílo architekta Josefa

Hoff manna, in: Zahrada a město. Sborník semináře SZKT

v Luhačovicích, 1999, s. 32–33.

Švejda 2004

Švejda, František, Soupis hmotných památek na Frýdlantsku

a popis jejich stavu v roce 2001. S ohledem na funerální plastiku

15.–18. století, nepublikovaná DP TU v Liberci, Liberec 2004.

Technik - Anděl 1967

Technik, Svatopluk - Anděl, Rudolf, Města severních Čech,

Liberec 1967.

Tomší - Tomíček 1995

Tomší, Lubomír - Tomíček, Jan, Varhany Liberecka = Die Orgeln

des Reichenbergischen Gebietes, Chrastava 1995.

Ulrych 2004

Ulrych, Ladislav, První česká kronika obcí Mníšek a Fojtka.

K 625 letům existence obce Mníšek, Mníšek 2004.

UPČ I, 1977

Umělecké památky Čech, I. díl, A–J, Praha 1977.

UPČ II, 1978

Umělecké památky Čech, II. díl, K–O, Praha 1978.

UPČ III, 1980

Umělecké památky Čech, III. díl, P–Š, Praha 1980.

UPČ IV, 1982

Umělecké památky Čech, IV. díl, T–Ž, Praha 1982.

Vlček 2001

Vlček, Pavel, Encyklopedie českých zámků, Praha 2001.


SEZNAM LITERATURY 265

OKRES LIBEREC

Vlček 2004

Vlček, Pavel (ed.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků

a kameníků v Čechách, Praha 2004.

Vlček - Sommer - Foltýn 1998

Vlček, Pavel - Sommer, Petr - Foltýn, Dušan, Encyklopedie českých

klášterů, Praha 1998.

Vochomůrka 2007

Vochomůrka, Jiří, 111 let frýdlantské radnice a její slavný

architekt, Sborník Národního památkového ústavu,

územního odborného pracoviště v Liberci 2007, s. 48–52.

Vochomůrka 2008

Vochomůrka, Jiří, Hrázděná příčka v domě čp. 102 ve Frýdlantě,

Krkonoše a Jizerské hory 7, 2008, s. 35.

Vydra 2003_a

Vydra, František, Chrastava. Kapitoly z historie města

a jeho okolí, Chrastava 2003.

Vydra 2003_b

Vydra, František, Vítkov ... sedm staletí dějin zemědělské obce,

Chrastava 2003.

Vydra - Marek - Prášil 2005

Vydra, František - Marek, Vitalij - Prášil, Petr, Hrádecko - Chrastavsko

na starých pohlednicích = Alte Ansichtskarten aus dem Gebiet

von Grottau und Kratzau, Hostivice 2005.

Vydra - Šmídová 2002

Vydra, František - Šmídová, Anna, Bílý Kostel nad Nisou. 650 let

od založení obce 1352–2002, Bílý Kostel nad Nisou 2002.

Wirkner 1849

Wirkner, Georg, Das Schloss Friedland in Boehmen und seine

Besitzer, nebst einigen kurzen Notizen über die Stadt

und Kirche zu Friedland, Liberec 1849.



266 JMENNÝ REJSTŘÍK

Jmenný rejstřík

Agricola z Limburku Cyril, 47

Andersch Anton, 164

Anderschová Marie, 183

Antonio, polír, 89, 90

Appelt a Hampel, 101

de Arco, 106

de Arco Victoria, 89

Arnold Josef, 150

Artl Karel, 58

Auerspergové, 96

Baumherr Ignaz a Elisabeth, 146

z Bechyně Tobiáš, 202

Belling Vojtěch, 212

Beran Matěj, 35

Bergmann Johann, 217

Berka z Dubé František Antonín, 201

Berka z Dubé Jindřich, 199, 237

Berkové z Dubé, 139, 199, 208, 252

Bernat Ignatz, 80

Bfaltzes Josepf a Anna, 174

Bianco Pietro, 201

z Biberštejna Jan, 86

z Biberštejna Karel, 198

z Biberštejna Rudolf, 86

Biberštejnové, 10, 88, 89, 98, 136, 212

Bičík Jan, 63

Bienert Johann František, 201

Bindemann Gotthard, 13

Bindemannové, 129

Bitzan Rudolf, 117

Bláha Josef, 24

Bláha Václav, 25

Blaschka Johann a Anna Maria, 147

Blaschka Konrad, 55

Blekta z Útěchovic Šalamoun, 198

Bonaparte Napoleon, 205

Bosak Maxmilian, 146

Brauner Josef, 211

Breuer Barbara, 185

Budovec z Budova Václav, 141

Canevalle Marco Antonio, 88, 133

Careiss Dittrich August, 183

Cedlic z Cedlic Hanuš, 34

Clam-Gallas Eduard, 91

Clam-Gallas Filip Josef, 41

Clam-Gallas František, 132

Clam-Gallas Kristián Filip, 42, 65, 91, 246, 247

Clam-Gallas Kristián Kryštof, 89, 121, 122, 138,

171, 246, 247, 249

Clam-Gallasové, 40, 41, 87, 88, 122,

212, 247, 250

Clamové, 91

Čapek ze Sán Jan, 43, 121, 212

z Černous Heynecke, 40

Černousové, 129

Čubrda Václav, 169

Dachhauser z Heroldsteinu Jan Jiří, 36

de Nouncle (von Nanckel) Marie Angela, 135

Dědek Václav, 159

Dirschmid Jos., 159

Dittrich Stephan, 147

Döbschitzové, 12

z Donína Albrecht, 139

z Donína Hlaváč, 121

z Donína Jan, 29

z Donína Jindřich, 26

z Donína Mikuláš II., 182

z Donína Otto, 171

Donínové, 14, 80, 121, 140, 170

Dubke Ondřej, 99

Duchek Maria Anna, 147

Eberhardtové, 72, 73

z Eberhardtu Anna (rozená Salza), 73

z Eberhardtu Helena (Anna), 74

z Eberhardtu Michael ml., 72, 73

Eckert Franz, 216

Edel Tomáš, 60, 220

Etzelové, 224

Feigl a Widrich, 193

Ferdinand I., 211

Ferdinand II, 89

Feuereisen Johann, 206

Fiedler Daniel, 60

Finke Theresia, 31

Fischer z Erlachu Johann, 132

Friedel Theodor, 106

Fritsche Ambrosius, 90

Führich Joseph, 187

Führich Wenzel, 187

Fünkeß Joseph a Anna Rosina, 146, 147

Gahler Jos., 69

z Gallasu Antonín Pankrác, 89

z Gallasu Filip Josef, 17, 82

z Gallasu František Ferdinand, 90, 166

z Gallasu Jan Václav, 121, 129

z Gallasu Johanna Emerencie

(rozená z Gaschina), 166, 176

z Gallasu Matyáš, 88, 89

Gallasové, 12, 16, 36, 40, 65, 72, 87, 88, 91,

106, 132, 136, 164, 176, 212

Gersdorfové, 40, 73

Glaser Ignaz, 157

Glück Friedrich, 117

Glück Samuel, 117

de Grat Jindřich, 170

Griesselové, 36

z Grünenbühlu Ferdinand Hoff mann

a Alžběta, 171

z Grünenbühlu Ferdinand Hoff mann, 121

Habenicht Anton, 235

Haff enecker Tomáš, 132

Hampel Rudolf, 117

Hartigové, 168

z Hartigu Adam, 168

z Hartigu Ludvík Josef, 198

Havel Václav, 55

Havlina František, 54

z Havlovic Domoslávek, 130

z Havlovic Hynek, 130

Heber Franz Alexander, 91

Heckel (Heck) Wilhelm, 90, 91, 92, 94, 98

Heger Filip, 202

Heinrich z Amsterodamu G., 98

Heintschel Eduard, 161, 212

Heintschel Felix, 212

z Heisternu Jakub Reinhard, 211

Heistern Johann a Sibilla, 183

von Hildebrandt Johann Lucas, 201

Hiller Ernst, 182

Hironym Jacob, 166

Hirschová Theresia, 157

z Hobergu a Kunnerdorfu Kryštof, 183

Hofmann Joseph, 78

Holaj František, 25

Holý Prokop, 43

Hosak Wenzel, 169

Hübler Johann, 172

Chládkové, dílna, 33

z Chrástné Petr, 198

Isolani Ludvík Hektor, 44

Jäckl Josef, 39

Jan Pavel II., 201

Jantsch David, 184

Jantsch Karl, 15

Jarešová Anna, 33

Jelínek Martin, 156

Jonghen z Hungaria Caesar Gillo, 168

Josef II., 50, 62, 200, 211

z Kaišperka Mikuláš, 121, 182

Kammel J., 15

Kandler Ignatz, 197

Kandler Johann Georg, 196

Kasper Christoph, 31

Ketzler Elias, 176

Khittel August Georg, 147

Klingenberg Wilhelm, 54, 55

Klueg Jan Samuel, 36

Knauth z Fahnenschwungu Norbert, 47

Knebelové, 75

Knobloch Ferdinand, 148

z Kojetic Mikuláš, 130

Kolomazník Jan, 35

Kopsch Antonius Ignatius, 183

Košiar Florin, 160

z Kotle Jan, 222

Kottwitzové, 40

Kracíková Lucie, 212

Kraus Johann Sebastian, 172

Krause Jan Kašpar, 31

Kreschel Anna Elisabeth, 174

Kreschel Christof, 174

Krosch Josef, 112

Kuča Karel, 98, 120, 202

Kühn Karl, 28, 31, 119, 172, 174, 99

Kuneš z Lukavec Jan, 221

Kunze Johann Joseph, 13, 125, 171, 225,

229, 247, 250

Kurzbach Jindřich, 228

Kyjové z Kyjova, 219

z Labouně Jan, 141

z Ladronu, 106

Lamotte z Frintropu Ignác František, 219

Lamotte z Frintropu Johann, 79

Lamotte z Frintropu Peter Anton, 135

Lamottové z Frintropu, 168, 219

z Lemberka Hašek, 237

z Lemberka Havel, 43, 49, 199, 200

z Lemberka Zdislava, 199

Leubner Franz, 172

Leubner Josef, 69

Leuthner Abraham, 132

Lichtner Johann a Sabina, 183

Lichtner Joch. Franz, 197

z Lobkovic Marie, 54

Luh Joseph a Michael, 236

Marie Anna, abatyše, 57

Marie Terezie, 62

Markvarticové, 43, 199

Max Josef, 48, 149, 183

Maxenové, 36, 75

z Maxenu Anna, 225


OKRES LIBEREC

JMENNÝ REJSTŘÍK 267

z Maxenu Jiří, 75, 225

Mehl ze Střelic Jiří, 121, 181

Meisner Ferdinand, 61

Melhardtové, 213

Menclová Dobroslava, 91

Mentzel Anna Maria, 183

Mentzel Camil Johann Maxmilian, 183

Mentzel Johann, 183

Menzel Franz, 99

Mertel a Wilde, 152

Michal Martin, 57

z Michalovic Jan, 141

Michler Anton, 182

Miller Johann Stepfam, Caecilia a Franz, 146

Miltitzové, 40

Möler A., 17

Morand, plukovník, 221

Mose Josef, 80

Müller Otto, 129

Neumann Franz, 106

Neusser J., 31

von Nostitz Friedrich, 174

Nostitz Johann, 183

von Nostitz Justina, 174

Novákovi Josef a Anna, 25

Novohradský z Kolovrat Purkart, 219

z Oppersdorfu Jan, 43, 45, 49, 50, 54,

62, 79, 168, 211

Oppersdorfové, 70

Otto Anton, 42

Pachtové z Rájova, 199, 205

Pánek (Panetius) Jan Šimon, 45

Pánek Jan Václav, 45

Passbauer Johann, 211

Paul Václav, 47

Pelz Franzisca, 31

Perini Domenico, 201

Pettrich Franz, 175

Petzold Eduard, 58

Pfl üger Konrád, 45

Pietsch Johann Joseph, 235, 241

Pietschová Anna Dorothea, 175

Pichler Ignaz a Johanna, 146

Pilz K., 66

Planner Franz Ignaz, 155

Platz z Ehrenthalu Christian Karl, 165

Praumon David, 201

Preclík Mojmír, 232

Preibisch Karl August, 65

Proud Adam, 52

Prskavec, sochař, 254

Pruvot Josef, 50, 51

Přemysl Otakar II, 86, 88, 121

Přemyslovci, 26

Puteani Theresia, 183

Putz z Adlersthurnu Jan František Edmund, 81

z Quos Fridrich, 225

z Quos Veronika, 225

Rackwitzové, 40

Rakoušovi, 254

z Ralska Jan, 49

Ramisch Franz a Theresie, 183

Ramisch Franz, 197

Redernové, 77, 86, 88, 91, 93, 98, 106,

132, 165, 224

z Redernu Kateřina, 30, 90, 98, 112

z Redernu Kryštof, 98

z Redernu Melchior, 30, 90, 98

z Rodewitz Adam, 72

Rell H., 84

Ressel Josef, 75

Resselové, 75

Reylich Wenceslaus, 197

Riedl Maria Anna, 172

Riemer Christian, 197

Richter Bruno, 117

Richter Gottfried a Elizabeth, 236

Richter Christian, 236

Richter Christoph, 235

Richter Johann Wenzel, 230

Ritter Christoph, 244

Rohanové, 44, 62, 168

Rohan Kamil, 70

Rolff s Julius, 101

Ronovci, 88, 89

Sachers Gustav a Krapf Anton, 193

Sachers Gustav, 48, 57,

Seifert Josef, 112

Seligerové, 212

Semdner Anton, 69

Semdner Apolonia, 69

Schäfer Ernst, 54

Schäfer H., 38

ze Scharfsödtu Johann, 36

ze Schauenburgu Bruno, 199

Schencke Johan Samuel, 197

Schirer Johann, 183

Schmeissner Jakob, 51, 53

Schmitt Franz, 44, 55, 57, 58, 252

Schmittová Ida, 54

Schmittová Ludwika, 48

Schmittové, 47, 48, 54

Schöbel Kilián Michael, 160

Schöbel Michl, 229

Schödel Jacob, 17, 37

Schöpfer Josef Tobias, 173

Schöpff er Anna Maria Rosina, 172

Schroff Matthias, 183

Schubert Kajetan, 175

Schürerové z Waldheimu, 183

Schwanitzové, 12, 136

Schwann Josef, 245

Schwarz Anton, 71

Schwarz Ferdinand Václav, 60

Schwarz Franz, 48

Schweinichenové, 12, 40

ze Schweinichenu Kašpar Kristián, 13

Siegmund a Neuhäuser, 228

Simon Gustav, 113

Sitte Daniel, 197

Sitte Johann Christian, 173

Slatinský Jetřich, 54

Smiřický Jan Albrecht, 62

Smiřičtí ze Smiřic, 44, 62, 70, 211

Sobec ze Čtveřína Jan, 62

Solvay, 237

Sommer Kajetán, 19

Sommerfeld Arnošt, 13

ze Sovince Aleš, 219

ze Sovince Jan, 219

Spazio z Lancia Marco, 89, 90

Spietschka Theodor, Rosalia,

Maria a Vincenz, 149

Spranger Bartolomeus, 90

Stelzig Andreas, 10, 36, 75, 76, 242

Storm, 84

Stracke Dobius, 99

Stracke Johan, 99

Sucharda Antonín, 25

Světlá Karolína, 141, 167

Swoboda Wilhelm, 154

ze Šlejnic Volf, 198

Šlik Jáchym Ondřej, 251

Šlikové, 91, 106

Technik Svatopluk, 51

Thiele Franz, 182

Thun (Thum) Frantz, 41, 42, 247

Thun Josef, 225

Tietze Carl, 48

Toskánská Anna Marie Františka, 99

Trauttmannsdorfové, 121, 172, 183

z Trauttmannsdorfu Adam Matyáš, 171

Uhlíř Josef, 54

z Valdštejna Albrecht, 44, 62, 70, 79, 87, 88,

121, 141, 168, 211, 212, 219, 221, 251

z Valdštejna Heník, 62

z Valdštejna Maxmilián, 62, 141, 251

Valdštejnové, 219

Valliové z Milána Kašpar a Marek, 98

z Vartemberka Adam, 62, 144

z Vartemberka Jan, 43, 62

z Vartemberka Jaroslav, 218

Vartemberkové, 62, 70, 211

Vladislav I., 43

z Vrbna, 201

Waldhauser Jiří, 222

Weidebachové, 12

Weigsdorfové, 12

Weisbachové, 36

Weitman Joh. Jos., 197

Wiese Ignác, MUDr., 48

Wilde Franz, 150

Wirch Jan Josef, 205

Wollmann Josef, 54

Wondrak Joseph, 196

Worrel Karolina, 147

Würissové, 36

Zeman Josef, 25, 33, 63

Zemanové, dílna, 254

Zückler Adolf, 138

Zückler Eduard, 138

Zůna Václav, 45


Seznam

ilustračních fotografií

předsádky Müllerova mapa z roku 1720

s. 19 Krajina u Arnoltic

s. 29 Pohled od hradu Roimund severozápadním směrem

s. 31 Bílý Potok pod Smrkem, kostel Nejsvětější Trojice

s. 39 Krajina s kapličkou severně od Bulovky

s. 46 Český Dub, pohled z radnice severozápadním směrem na náměstí a kostel sv. Ducha

s. 53 Český Dub, detail reliéfu z domu čp. 4/IV

s. 76 Krajina Frýdlantské pahorkatiny s věží kostela sv. Heleny v Krásném Lese

s. 78 Krajina u Domaslavic

s. 85 Krajina u Fojtky

s. 93 Pohled na hrad a zámek Frýdlant směrem od Raspenavy

s. 100 Pohled na jihovýchodní část města Frýdlantu

s. 103 Pohled na severozápadní část města Frýdlantu

s. 105 Frýdlant, náhrobníky v areálu kostela Nalezení sv. Kříže

s. 106 Pohled na severní část města Frýdlantu

s. 110 Pohled na náměstí z frýdlantské radnice

s. 116 Pohled na západní část města Frýdlantu

s. 128 Pohled na hrad a zámek Grabštejn od hřbitova v Chotyni

s. 134 Hejnice, pohled na areál kostela Navštívení Panny Marie od jihovýchodu

s. 143 Krajina u Hlavice, na horizontu kostel sv. Linharta

s. 160 Výklenková skalní kaplička v Hodkovicích nad Mohelkou

s. 163 Horní Řasnice, krajina s kostelem Neposkvrněného Početí Panny Marie

s. 166 Krajina u Horního Vítkova

s. 175 Zastavení křížové cesty v areálu kostela sv. Bartoloměje v Hrádku nad Nisou

s. 191 Chrastava, dálkový pohled na kostel sv. Vavřince

s. 195 Chrastava, Pobřežní ulice s kostelem sv. Vavřince v pozadí

s. 202 Dominanty Jablonného v Podještědí, bývalý kostel Narození Panny Marie a kostel

sv. Vavřince a sv. Zdislavy

s. 231 Pohled na Kryštofovo Údolí od východu

s. 244 Kostel Všech svatých v Kunraticích

s. 250 Krajina u Lázní Libverda


268 SEZNAM ILUSTRAČNÍCH FOTOGRAFIÍ


1 : 200 0000 10 km

státní hranice

krajská hranice

hranice okresu

hranice správního obvodu

LIBERECKÝ KRAJ

stav k 1. 1. 2003


Editorka: Petra Šternová

Autoři anotací: Petr Freiwillig, Jarmila Hušková, Olga Křížková, Martin Ouhrabka,

Zuzana Šonská, Petra Šternová, Jana Šubrtová, Renata Tišerová

Transliterace nápisů: Zuzana Šonská

Zpracování mapových podkladů: Vladimír Vrabec

Jazyková redakce: Barbora Vochomůrková

Grafi cké práce, sazba: Michael Čtveráček

Fotografi e: NPÚ ÚOP v Liberci, Michael Čtveráček

Předtisková příprava fotografi í: Art D-Grafi cký ateliér Černý, s.r.o.

Tisk: Tiskárna V&H Print Hlávko, s.r.o.

Mapové podklady: © Český úřad zeměměřičský a katastrální

© Historický ústav AV ČR, v. v. i.

Úvodní citát Václava Havla převzat z dedikace při příležitosti výstavy Kámen a bolest,

konané ve Staroměstské mostecké věži, květen – říjen 1993

V dubnu 2010 vydal Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci

Děkujeme všem fi rmám, institucím a jednotlivcům,

kteří nejrůznějšími formami pomoci přispěli

k vydání této knihy

SOUPIS PAMÁTEKO K R E S L I B E R E C

A–Le


soupisnpu_i_b.pdf

Documents

kryj plechov

pamtku nechal

zemn odborn

dlouhmi rozputnmi

zemnho odbornho

odsunu nmeckho

korpusem ukiovanho

nmeck jazykov