rétorika - fpe.zcu.cz · 4 1. začínáme, zahajujeme… … nebo-li si řekneme, o čem bude...
TRANSCRIPT
+
1
Rozvíjení pedagogicko-psychologických kompetencí
učitelů praktického vyučování a odborného výcviku
Projekt ESF
CZ.1.07/1.3.08/02.0003
Rétorika Studijní opora pro účastníky projektu
Pavla Sovová, Ph.D.
Katedra pedagogiky FPE ZČU, 2010
2
Obsah
Vážení přátelé ................................................................................................ 3
1. Začínáme, zahajujeme… ........................................................................... 4
2. Hlavní sdělení ........................................................................................... 5
2.1. Učitel jako řečník ......................................................................................................... 5
2.2. Umění řečnictví ............................................................................................................ 7
2.3. Naslouchání ................................................................................................................. 9
2.3.1. Nasloucháme druhým ..................................................................................................... 9
2.3.2. Nasloucháme sobě. ......................................................................................................... 9
2.4. Proč mluvit aneb smysl, účel našeho projevu ........................................................... 11
2.5. Kompozice projevu .................................................................................................... 12
2.6. Příprava projevu ........................................................................................................ 15
2.7. Předpoklady dobrého přednesu ................................................................................ 16
2.7.1. Aktivní sdělné čtení textu .............................................................................................. 16
2.7.2. Jak tvoříme hlas a artikulaci .......................................................................................... 17
3. Uzavíráme, zakončujeme… ...................................................................... 20
Literatura a zdroje ......................................................................................... 21
Příloha : Hodnocení projevu .......................................................................... 23
3
Vážení přátelé,
čeká nás společná práce v oblasti rétoriky. Pojetí výuky vychází z konceptu
vysokoškolského studenta jako partnera. Rozhodně studenta nepokládám za
klienta, kterému jsou „dodávány“ informace a dovednosti. Student spoluvytváří
vzdělávací proces a má svůj podíl zodpovědnoti. (viz KPS/MHAS, str.25)
Umění rétoriky lze chápat jako umění komunikovat a jednat s lidmi (viz např. J.
Kohout a další autoři). Otázky komunikace jsou však v rámci studia na FPE
řešeny i v jiných pedagogických a psychologických disciplínách.
Přes veškerou dialogičnost současného pojetí pedagogického procesu nás stále
potkávají situace, ve kterých potřebujeme na určité úrovni veřejně promluvit,
např. prezentovat, obhájit, zhodnotit projekt, představit školu, obor apod.
Z těchto důvodů je studijní text orientován především na přípravu celistvějšího
projevu.
Ve studijní opoře najdete vybrané základní informace, poznatky a doporučení,
odkazy na různé publikace i na další studijní opory dalších předmětů. Chtěla
bych zdůraznit, že mluvní projev je živý proces, proto předložené poznatky
neberte dogmaticky. Mají Vám být oporou a pomocí, nikoliv předepsaným
ideálem. Více si řekneme v jednotlivých lekcích (text je nutno chápat jako
doplnění kontaktní výuky).
Těším se na osobní setkání.
Pavla Sovová
4
1. Začínáme, zahajujeme…
… nebo-li si řekneme, o čem bude řeč. Dle školních znalostí je to úvod - část, kdy
chceme posluchače upoutat, motivovat, nalákat, připravit, popř. nastínit problematiku,
vyjmenovat témata, vytyčit cíle.
V tomto textu bude řeč o řeči, o našem vyjadřování, o tom, jak se nám daří
komunikovat atd. Hlouběji se zaměříme na to, jak si připravit vlastní projev. Ne nějak
ohromující – cca na 8 minut (což je dobrá časová dotace dejme tomu na obhajobu
bakalářské práce).
I když nám půjde o náš aktivní proslov, o to, jak budeme mluvit, přesto si záhy po
úvodních informacích o pedagogické komunikaci a o umění řečnickém probereme
problematiku naslouchání. Dále se budeme zabývat tím, co je pro zdařilý projev potřebné:
formulovat a uvědomit si smysl, účel sdělení.
Ujasníme-li si, CO chceme říci, hledáme příhodné způsoby JAK projev realizovat.
Pomůže nám kompozice projevu. Je však velmi důležitý i přednes našeho připraveného
sdělení. Vzhledem k nárokům učitelské profese je ve studijní opoře věnována poměrně velká
pozornost také hlasu a artikulaci.
Velký úkol A : dle své volby prostudujte nějakou publikaci, zabývající se
rétorikou či komunikativními dovednostmi.
5
2. Hlavní sdělení
2.1. Učitel jako řečník
Pedagogika reflektuje stav světa, člověka i školských systémů a přemýšlí o cílech
vzdělání, o obsahu učiva, o postavení žáka. Hledá to nejlepší – pro žáka, pro učitele – pro
člověka, pro společnost (viz KPG/Základy pedagogiky).
Pedagogická komunikace (dle Pedagogického slovníku, 2003) je „zvláštní případ
sociální komunikace. Je zaměřena na dosažení pedagogických cílů, mívá vymezen obsah,
sociální role účastníků, stanovena či dohodnuta komunikační pravidla. … Má aspekty
intencionální, kognitivní, motivační, regulační; studiují se její aspekty aspekty obsahové,
procesuální, produktové.“1
I pedagogická komunikace se proměňuje vlivem současných technologií, které nabízí
pro vzdělávání škálu možností. Naštěstí : „ … se nepředpokládá, že vzdělání bude čistě e-
learningem, ale naopak e-learningová část doplní tradiční vzdělávání (blended learning).“2
Z hlediska ideálu všestranně rozvinuté osobnosti, rovnováhy těla a ducha je zřejmé,
že čas strávený vsedě u počítače nás – i pokud ten čas strávíme aktivním studiem - rozvíjí
jednostranně. Mezilidská interakce „po síti“ fascinuje svou nezávislostí na prostoru, ale je to
komunikace pouze prostřednictvím symbolu – napsaného slova.
Tradiční vzdělávání je osobní setkání učitelů a žáků, používá se termín kontaktní
výuka, face to face. Za podstatnou dimenzi pedagogického procesu lze pokládat také rozvoj
vnitřního světa člověka, který se „ven“ projevuje jednáním, našimi gesty, mimikou, řečí,
hlasem; schopností být koncentrován - nejen na obrazovku počítače, ale také na druhého
člověka, který není přesně naprogramován.
Proto zřejmě kromě výše zmíněného „nástupu moderních technologií“ vnímáme ve
vzdělávání také trend ke komunikativní pedagogice - studující, žák je chápán jako aktivní
tvůrce sebe sama v interakci a komunikaci s druhými, hovoří se o pedagogice prožitkové,
1 Průcha, Walterová, Mareš: Pedagogický slovník. Praha:Portál 2003
2 Ludvík Eger:Nové strategie vzdělávání a ICT. In: Učitelské listy č.1, září 2005, str. 3-4
6
orientované na žáka. Význam má partnerský, otevřený, obousměrný vztah spolupráce.
(Vališová, 2007)
Člověk potřebuje ke svému zdravému vývoji a učení druhé lidi, vztahy. Jak je obecně
známo, L. S. Vygotsky byl přesvědčen, že plný kognitivní rozvoj vyžaduje sociální interakci a
dodnes je inspirativní jeho pojem dynamického hodnotícího prostředí. Při učení je nutný
vztah k druhým realizovaný aktivní tvořivou bezprostřední komunikací. Tu zkusme chápat
jako proces, ve kterém dochází k rozvoji všech zúčastněných osob, k jejich učení, k rozšíření
jejich vědomí.
Belz, Siegrist (2001) uvádějí: „Komunikativnost znamená připravenost a schopnost
jedince vědomě a harmonicky komunikovat, tzn. vypovídat o sobě ostatním co nejjasněji a
nejsrozumitelněji, vědomě ostatním naslouchat, umět rozlišit podstatné od nepodstatného,
být vstřícný k potřebám jiných a úzkostlivě dbát neverbálních signálů.“ (Belz, Siegrist, 2001)
Pokud prohlubujeme své schopnosti veřejného projevu, rozvíjíme a kultivujeme dovednosti,
které jsou podstatnou součástí profesních kompetencí učitele:
- „Jasně a komplexně vysvětlit koncept
- Utřídit sdělení, aby byla jasná a přesvědčivá
- Rozvinout logické, emocionální a etické výzvy pro podporu svých argumentů
- Komunikovat důvěryhodně
- Zdokonalit naslouchání a předat dovednosti“
(DeVito, 2001, str. 279)
Jste spokojeni se svými dovednostmi řečového vyjádření v pedagogické komunikaci?
7
2.2. Umění řečnictví
Základem slova „rétorika“ je řecký výraz RHÉSIS – tj. řeč. Ve starém Řecku slovo
rhétor označovalo mistra slova. (Kohout, 2000, str. 15) Řeč můžeme mj. definovat jako
artikulované zvuky vyjadřující obsah našeho vědomí. (Tušl, Roubínek, Engelová, 1983, str. 7)
Mluvená řeč je jednoduchá, názorná a redundantní (= informace jsou častěji opakovány).
Myslete na to při přípravě vyučování: Všechny ústně předávané informace mají být
jednoduché, názorné a redundantní. (Berger, Fuchs, 2009, str. 73)
Podle Aristotela jsou pro řečnictví důležité 3 nauky:
NATURA – příroda, předpoklady dané přírodou: znělý hlas, vzhled, bystrost
ducha…Ale(!): 95% lidí má předpoklady stát se dobrými řečníky!
ARS et DOCTRINA – umění a věda – teorie. Rétorika má zákonitosti, které popisuje
teorie. Rétorika je i uměním – má umělecké aspekty, čerpá ze zkušeností
dramatické kultury (hlas, mimika, gesta, čas, prostor, záměr).
EXERCITÁTIO – dobrými řečníky se stáváme cvičením, reflektovanou praxí
(tj.pojmenovat si příčiny úspěchu i neúspěchu)
Tentýž autor poukazuje na aspekty osobnosti řečníka:
Ethos – řečník má zodpovědnost, je důležitá jeho věrohodnost – soulad osobnosti
s idejemi a mravními zásadami
Pathos - jde o vnitřní angažovanost řečníka a jeho schopnost působit na city lidí
Logos – rozvinutý rozum, moudrost, schopnost vést posluchače logicky
problémem.
8
Dodnes stále platí následujících pět elementů klasické rétoriky (více kapitola 2.6.):
Invence: shromáždění materiálů, info
Organizace: logické uspořádání projevu, vytřídění informací
Styl: je určen cílem, účelem vystoupení, typem posluchačů
Zapamatování: doporučeno úvod se naučit zpaměti ( pomáhá získat jistotu a
soustředit se na komunikaci)
Přednes: se týká toho, JAK promluvu, sdělení realizujeme
(srov. Kohout, 2000, str. 22-24)
Mluvit se učíme od narození (z jistého hlediska se to učíme už v prenatálním věku).
Pokud by se nám v tomto směru nikdo nevěnoval (jako se to stalo např. „vlčím dětem“),
mluvit bychom neuměli. Ontogeneze lidské řeči je nedílně spjata se socializací, od narození
jsem součástí nějaké sociální skupiny (viz KPS/SOC)
Mluvit umíme, což neznamená, že vývoj našeho vyjadřovaní je uzavřen. Jako v každé
jiné oblasti, i v řečnictví se lze zdokonalovat.
Víte, kdy byla rétorika neoddělitelnou součástí univerzitního vzdělání?
9
2.3. Naslouchání
2.3.1. Nasloucháme druhým
Ceníme si schopnosti, umění mluvit – ale velkým umem je také umění mlčet a
naslouchat. Umíte naslouchat? Máme dvě uši a jedna ústa. Možná nás tento matematický
poměr k něčemu vyzývá
Díky tomu, že jsme od útlého věku (dokonce docela pěknou dobu před narozením) naslouchali, poslouchali, naučili jsme se mateřskou řeč. I teď, když chceme pokročit v umění svého vyjadřování, nám mohou uši velmi pomoci.
Naslouchání je důležitý předpoklad efektivní komunikace. Je to zdánlivě jednoduché:
zvládnout naslouchat druhému a ještě navíc naslouchat i sobě, vnímat svůj rej myšlenek a
ještě druhému odpovídat (srov. pojem Interpersonální percepce, KPS/SOC).
Malý úkol a): Poslouchejte, jak kdo mluví. Jak se mluvčímu daří vyjádřit, co chce. Jak
mluví politik, moderátor, jak mluví řemeslník? Od řemeslníka se možná naučíme mluvit více
– jeho řeč o práci je konkrétní, spjatá se zkušeností – pravděpodobně bude mluvit
srozumitelně a bude užívat přirozené větné důrazy. Poslouchejte rozpačité dospívající, jak
mluví někteří nedbale atd. atd.
2.3.2. Nasloucháme sobě.
V nás samých je někdy hlasů několik; znáte to, jak se nám myšlenky honí hlavou
(někdy k sobě promluvíme i nahlas, což je naprosto normální a přirozené!):
„měl bych tohle, ale nechce se mi,“ „tak lež, vždyť potřebuješ odpočívat“ „ ale jdi něco dělat“ „na těch prázdninách ale bylo fajn…“ „musím zalít kytky“ „co se zas děje, proč je ten rachot?“ atd., atd.
Kdo všechno v nás mluví? Způsob, jak mluvíme uvnitř sebe k sobě a se sebou samými,
souvisí s naším sebepojetím (viz KPS/MHAS, str. 6). V naší kultuře nevěnujeme příliš mnoho
času tomu , abychom vnímali co se opravdu v nás samotných děje – psychicky i somaticky.
10
Určitou formu odpovědi přináší různé modely lidské psychiky (Freud, Jung, aj.). Náš
vnitřní svět je rozmanitý a pestrý. Učebnicovou poučkou je, že řeč souvisí s myšlením. Ale:
myslíme jen ve slovech? Gardner (1999) předkládá koncept různých typů inteligencí. Jinak asi
přemýšlí choreograf, jinak skladatel apod.
Zde se přeci jen vrátíme ke slovům. Naše vnitřní řeč není totožná s řečí vnější, ale
přeci jen jisté souvislosti mít musí. (viz. KPS/ZAPS, str. 9 – 10, str. 19)
Malý úkol b): Zkuste si někdy (lepší by bylo vícekrát) zapsat volný tok svých myšlenek.
Nebo záměrně k sobě mluvte nahlas.
11
2.4. Proč mluvit aneb smysl, účel našeho projevu
Pokud jsme realizovali úkol a) z kapitoly 2.3.1., můžeme si na základě svého
„pozorování ušima“ uvědomit, proč zpravidla lidé mluví. K „vydání hlásku“ je třeba mít
důvod, motiv, chuť, potřebu. I když mluvíme „jen tak“, něco sledujeme, např. chceme aspoň
být s někým v kontaktu.
Pro veřejnější projev máme zpravidla potřebu mluvit o něčem. Je teda velmi důležité
si uvědomit CO chceme říci a zároveň s touto otázkou řešit i PROČ to chceme říci. Musíme si
uvědomit, čeho bychom rádi svou promluvou dosáhli - formulovat si cíl (k takovému
postupu jsme vedeni i v pedagogice - viz disciplína Základy pedagogiky).
Jsou uváděny tyto dva hlavní typy projevu: informační a přesvědčovací. Můžeme si
pomoci otázkami:
Co chci, aby se posluchači dozvěděli? Proč se to mají dozvědět?
Co mají udělat? Proč to mají udělat?
12
2.5. Kompozice projevu
Základní strukturu nastiňuje schéma na obrázku č. 1.
Úvod – „řekněte, co řeknete“ Představit cíl, téma a sebe
(TVKP: Téma, Význam, Kompetence, Představení)
Hlavní část – „řekněte, co chcete říci“
Hlavní body, co musím, co potřebuji sdělit abych byl pochopen,
(Rozvinutí myšlenek, uvedených v úvodu)
Závěr – „řekněte, co jste řekli“ Přehled, zopakování hlavních myšlenek, zakončení
(poslední možnost předat a zdůraznit hlavní myšlenky a body) )
Upoutat pozornost, navázat vztah, získat důvěru.
-Přímé konstatování (začít vhodnou otázkou)
-Nepřímé sdělení. -Živý příklad,srovnání -Statistika. -Příběh
-používejte příklady -vytvářejte v mysli posluchačů obrazy -vyprávějte pro ilustraci příběhy a zkušenosti -poskytujte důkazy podporující vaše argumenty -shrnujte přednášenou látku -propojujte, uvádějte souvislosti
Udržovat kontakt s posluchači, jejich pozornost. Ověřovat si, zda rozumějí a sledují, co sdělujete.
Vydržet s energií, závěr živý, ale zakončující.
13
Další struktury projevů – specifické:
Stanovisko/ Návrh
Časová posloupnost
Chceme přednést návrh
Myslím si to a to, navrhuji, chtěl bych, aby se udělalo
Důvod : Myslím si to z tohoto důvodu
Příklad: tak to je v praxi
Stanovisko/ Návrh : právě proto zastávám toto stanovisko
Proto chci, navrhuji, aby se udělalo, aby jste udělali…
Minulost Budoucnost Současnost
Problém Příčina Řešení Akce
14
Chceme přesvědčit
Prezentace alternativ řešení
Situace – jak vypadají fakta
Negativní důsledky
Návrh
Pozitivní důsledky návrhu -přínos
Příští konkrétní kroky
SITUACE
Alternativa č.1 Alternativa č.3 Alternativa č.2
POROVNÁNÍ KLADŮ A ZÁPORŮ, ROZLIŠOVACÉ KRITÉRIA
- Situace - Podstatné vlastnosti alternativ - Porovnání kladů a záporů, rozlišovacé kritéria - Doporučení dalších konkrétních kroků
DOPORUČENÍ DALŠÍCH KONKRÉTNÍCH KROKŮ
15
2.6. Příprava projevu Podle DeVita (1999) můžeme při přípravě projevu postupovat v 10 krocích.
Prozkoumání tématu
Formulace hlavní myšlenky, vymezit základní body
Analýza publika (komu sdělujeme?)
Volba tématu a cíle (účelu)
Sestavit závěr a úvod
Stylizovat svou řeč
Uspořádat si materiál k projevu
Rozvinout základní body
Znovu projev prozkoumat a zhodnotit
Realizace projevu
16
2.7. Předpoklady dobrého přednesu
2.7.1. Aktivní sdělné čtení textu
V základní škole zvládneme všichni techniku čtení – naučíme se spojit písmena
s hláskami, se ozvučit naučíme grafickou podobu slova. Bohužel, tím výuka zpravidla končí.
Pouhé ozvučování grafického záznamu však nestačí. Dovednost aktivně, smysluplně sdě l i t
zapsané myšlenky nepatří k výbavě absolventů našich škol – někdy dokonce i mnohý herecký
profesionál nevystupuje v této oblasti jako garant kvality. Jako vysvětlení se nabízí inflace
slov v současném světě, „vyprázdněnost“ mluveného a koneckonců i psaného slova,
zrychlování doby a času atd.
Sdělně číst text znamená přiblížit v danou chvíli náš mluvní projev přirozené řeči, užít
věcně správně důrazy, sdělovat po myšlenkách – správně frázovat, poslouchat se, říkat text
jako by myšlenky právě vznikaly. Pro většinu lidí to znamná nezvyklou disciplínu myšlenkové
aktivity a rozvíjení schopnosti vnímat text hlouběji a celistvě. Je nezbytné v okamžiku
pochopení významu vytvářet si na základě psaného slova vnitřní představy a tyto pak
„oblékat“ do autorem určených slov. Pro takové čtení je potřeba být velmi aktivní –
psychicky, tělově a hlasově.
17
2.7.2. Jak tvoříme hlas a artikulaci
Hlas vytváříme na základě nervových impulsů, svou úlohu zde má mozek a nervová
soustava. V samotném počátku lidského života je hlasové vyjádření neuvědomělé, ale již
tehdy navozuje interakci s dalšími lidmi. S celkovým rozvojem komunikace se v souladu
s typem a charakterem osobnosti rozvíjí i hlasová mohoucnost3 a řečové dovednosti.
Fyziologie hlasotvorby najdeme v řadě publikací. Popis je většinou směřován ke
stavbě a funkci dechového, hlasového a artikulačního ústrojí. Pokusme se popsat komplexní
psychosomatický proces, jehož výsledkem je jedinečný lidský projev – hlas a řeč. Libuše
Válková (2007, str. 32) cituje doc. MUDr. Sedláčkovou, foniatričku pražského klinického
pracoviště ORL: „Hlasový projev vzniká na základě složité reflexní činnosti řízené k souhře
nervovou soustavou. Probíhá na třech úrovních
1. kortikální (korové), kde probíhají vědomé procesy tvoření tónu
2.subkortikální (podkorové), kde se uskutečňuje automatizovaná neurosvalová činnost; je centrem emocí, výrazu
3. na úrovni nervového ovládání přímo v hrtanu“.
Na počátku je potřeba něco sdělit, vyjádřit. Bez tohoto podnětu „hlas nemá život“
(Linklater. 2005, str. 22). Potřeba se v našem organismu realizuje elektrickými impulsy, které
páteří dojdou k nervovým zakončením, jež řídí svalstvo řečových orgánů. Naše hlasové
vyjádření může mít formu řeči, kdy podnět ke vzniku bude mít spíše racionální základ
Impuls, (záměr) aktivizuje a koordinuje naše psychosomatické funkční zapojení:
přednostně dýchání, hlasotvornost a artikulaci. Takto získaná kvalita psychosomaticky
získané energie probouzí u každého jedince funkční zapojení (vzorec, dynamický stereotyp).
Příklad: Potkáme někoho, s kým udržujeme neutrální až lhostejný vztah. Je naší společenskou
povinností onoho člověka pozdravit. Základní podnět k pozdravu však bude malý a nevýrazný. Reakce v našem
dechovém a hlasovém ústrojí též. (srov. Linklater, 2005, str. 22) Naprosto jinou situaci prožíváme, pokud se
setkáme s milovanou osobou. Naše vnitřní vzrušení se zřetelně promítne do slov pozdravu. Nervová zakončení
solární pleteně zalije teplo, bránice se zaktivizuje, dech se nám prohloubí, žebra rozšíří, hlas se rezonančně
obohatí.
3 Vydáváme-li hlas, „rozpohybujeme“ mnoho částí našeho organismu. Dle odborníků však mluvíme nefyziologicky, tj.
nezapojujeme potřebná ústrojí v té míře, jak je nám přírodou nabídnuto. Současná odborná literatura označuje tento fenomén
jako hlasovou fonastenii (viz Válková, 2007)).
18
Kristin Linklater (2005) zdůrazňuje, že tyto zjednodušující popisy nemohou vystihnout
složitou skutečnost. Existuje nekonečná mnohotvárnost vnějších stimulů a vnitřních reakcí.
K vnitřním reakcím také patří ty, které náš hlasový projev kontrolují a funkčně usměrňují.
Zásadní role zde připadá sluchu.
S hlasovým vyjadřováním jsou nedílně spjaty také gesta a mimika, jejich společným
základem je dech. Coblenzer a Muhar (2001, str. 3) připomínají latinské úsloví „Alicin
personam gerere“4. Mimika a gesta významně spoluvytvářejí osobnost člověka. „Původ slova
„persona“ od „personam“ (prozvučovat, proznívat) zdůrazňuje význam hlasu. Na každé formě
našeho projevu se tedy podílí hlas a pohyb. Hlas potřebuje dech a pohyb potřebuje také dech.
Tento dech však nemůže plynout samovolně. … mezi hlasem, pohybem (zde tedy gesty a
mimikou) a dechem vždy vzniká nějaký vztah.“ (Coblenzer, Muhar, 2001, str. 3)
Vraťme se k hlasovému impulsu (podnětu hlasově se projevit). Impuls vyvolá v našem
těle reakci, v prvé řadě dechovou. To znamená, že se dají do koordinovaného pohybu četné
svaly trupu, žebra se rozšíří, bránice vyrovná, žaludek sníží, vnitřnosti musí poněkud změnit
svou polohu, aby vytvořily místo pro rozepjaté plíce. To vše se děje proto, aby se dech dostal
až do plicních sklípků a pak se vydal na zpáteční cestu.
Současně s dechovým procesem dochází k pohybu i v oblasti hrtanu. Zmíněný impuls
aktivuje i svalstvo hrtanu, hlasivky se připraví, aby pro výdechový proud nabídly dostatek
odporu k oscilaci.
Pokud je tlak dechu měkký, hlasivky relativně uvolněné, vzniklé kmitání je pomalé a
zvuk má nízké frekvence. Silnější tlak dechu nachází silnější odpor více napjatých hlasivek,
což vede k vyšším frekvencím. Tento jev můžeme přednostně sledovat u vyšších tónů.
Vztah fonace a dechu je zásadní. Koordinace činnosti hlasivek a dechu rozhoduje o
kvalitě hlasu. „Hlasivky a bránice tak pracují ve vzájemné podmíněnosti. Nasazení tónu je
třeba pojímat jako dotyk, pocit vzlétnutí, nikoliv tlačení dechu do přepjatých hlasivek či
proudění šustícího vzduchu v nedomknutých hlasivkách.“ (Tichá, 2004, str. 13)
Nakonec se v našem zjednodušujícím popisu věnujme artikulaci. Předpokládejme
zdravý hlas, který je formován ve slova díky artikulačním oblastem (oba rty, zuby, špička,
střed a kořen jazyka, horní a dolní čelist, tvrdé patro, měkké patro s čípkem).
Artikulace je spjata s naším řečovým vyjádřením, s přesným vyjádřením myšlenky.
Přesnost myšlení se odráží také v tom, jak „ekonomicky“ jsou tvořena slova. Sovová (2009)
složitý proces shrnuje do schématu – viz obr. č. 2.
4 Česky: „jednat jako nějaká osoba, hrát něčí roli, někoho představovat“
19
Hlasový projev
Mozkový impuls,
představa,
myšlenka, sděleníDýchání
Emoce,
psychosomatické
cítění
Vůle ke sdělení
Mimika a gestika
Vegetativní tělesné
funkce
Artikulace
Osobnostní
struktura
Kontrola hlasu
sluchovými a
svalovými vjemy
Tvarování
nadhrtanových dutin,
hlavová rezonance
Obr. č. 2 : Aspekty ovlivňující hlas
Komunikační situace:
velikost prostoru, partner (partneři, publikum),
zaměření komunikace (osobní, veřejná)
Fonace
Podhrtanový
prostor,
hrudní
rezonance
20
3. Uzavíráme, zakončujeme…
… nebo-li si můžeme říci, o čem byla řeč. Dle školních znalostí je to závěr - část, kdy
lze naposledy zdůraznit hlavní „poselství“ naší promluvy. Můžeme také vytvořit prostor pro
dotazy a shrnout až po případné diskusi.
V tomto textu (který doplňuje kontaktní výuku) jsem se snažila shromáždit – dle svých
dosavadních zkušeností – základní informace a poznatky pro rozvoj řečnických dovedností.
Rétorikou se zde zabýváme v kontextu učitelské profese.
Na závěr Vás čeká…
Velký úkol B: připravit si projev v časovém rozsahu 6-8 minut.
Bude mě zajímat, v čem Vám pomohla(y) prostudovaná kniha(y), zda a v čem Vám byla
nápomocna tato studijní opora. Vítám jakékoliv připomínky pro další vývoj opory.
21
Literatura a zdroje
BĚLOHRADSKÝ, V.: Přirozený svět jako politický problém. Praha : Československý spisovatel, 1991.
ISBN 80-202-0279-X
BELZ, H., SIEGRIST, M.: Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Portál Praha 2001, ISBN 80-7178-479-6
BERGER, E., FUCHS, H. Učíme děti učit se. Plzeň : Fraus, 2009. ISBN 978-80-7238-854-7
COBLENZER, H, MUHAR, F. Dech a hlas: návod k dobré mluvě. 1. vyd. Praha: Akademie múzických
umění, 2001. 125 s. ISBN 80-85883-82-1.
DeVITO, J.A.: Základy mezilidské komunikace. Praha : Grada Publishing 2001, ISBN 80-7169-988-8
FRYNTOVÁ, V. O podstatě přednesu. In Vyskočil a kol.: Řeč, mluva, hlas. Sborník ze semináře. Praha
AMU 2006
GARDNER, H.: Dimenze myšlení. Praha : Portál 1999. ISBN 80-7178-279-3
HEIRHOLD E. Rétorika a prezentace. Praha : Grada,2005. ISBN 80-247-0782-9
KHAN-PANI Ph. Mluvte k věci. Brno : ERA. 2002. ISBN 80-86517-23-3
KOHOUT, J.:Rétorika.Umění mluvit a jednat s lidmi.Praha 2000. ISBN 80-7261-002-3
LINKLATER, K. Die persönliche Stimme entwickeln. Ein ganzheitliches Übungsprogramm zur Befreiung
der Stimme. 3. Auflage. München: Verlag. ISBN 3-497-01743-4.
SOVOVÁ, P.: Hlas jako psychosomatická disciplína. Dizertační práce, KATaP DAMU, Praha, 2009
PAOLO, F.: Umění veřejně vystoupit. Frýdek-Místek: Alpress 1997
TICHÁ, A. Hlasová výchova v dětském sboru prostřednictvím her a motivací. Praha: Národní
informační a poradenské středisko pro kulturu, 2004. 95 s. ISBN 80-7068-168-1.
TUŠL, ROUBÍNEK, ENGELOVÁ: Řečnické umění aneb mluvíš, mluví, mluvíme. Krajské kulturní středisko
Plzeň, 1983.
VALENTA J. Učíme (se) komunikovat. AISIS, 2005. ISBN 80-239-4514-9
VALIŠOVÁ A., KASÍKOVÁ H a kol. Pedagogika pro učitele, Grada Praha 2007, ISBN 078-80-247-1734-0
22
VÁLKOVÁ, L., VYSKOČILOVÁ, E. Hlas individuality. Psychosomatické pojetí hlasové výchovy. 1. vyd.
Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2007. 119 s. ISBN 80-7331-034-1.
Další zdroje:
Učební texty vzdělávacího cyklu Via aperta ( projekt Rozvoj osobnostních kompetencí, podpořený ESF
a státním rozpočtem České republiky) DDM Rokycany, 2008
Studijní opory vzdělávacího projektu Rozvíjení pedagogicko-psychologických kompetencí učitelů
praktického vyučování a odborného výcviku( projekt podpořený ESF a státním rozpočtem České
republiky)FPE ZČU 2010
Prezentační seminář Zity Henselové ( duben, 2006)
23
Příloha : Hodnocení projevu
Doporučuji jako inspiraci Test rétorické sebereflexe (Kohout, 2000, str. 135). Zde zařazujeme
podněty pro hodnocení z publikace Učíme děti učit se (BERGER, E., FUCHS, H., 2009)
Obsah projevu
- Obsah byl věcně správný.
- V obsahu byly chyby.
- Obsah byl srozumitelný.
- Následující body byly příliš komplikované:….
- Referující provedl dobrou rešerši (viz 1. element klasické rétoriky - invence)
- Referující dokázal odpovědět na otázky publika.
- Chyběly tyto důležité části obsahu: …
- Obsah byl logicky strukturován.
- Nebylo možné vysledovat logickou strukturu.
Prezentace
- Prezentace měla jasné členění.
- Prezentace neměla jasné členění.
- Můj zájem vzbudilo …
- Zcela upřímně – téma mě nenadchlo, protože …
- Vizualizace byla přehledná.
- Chyběla vizualizace.
- Referující dobře zvolil média, protože …
- Referující špatně zvolil média, protože …
- Referující dobře udržoval oční kontakt s publikem.
- Referující udržoval jednostranný oční kontakt s …
- Referující neudržoval oční kontakt s publikem.
- Referujícímu bylo dobře rozumět i v poslední řadě.
24
Další charakteristiky
- Referující mluvil příliš tiše.
- Obsah byl z jazykového hlediska dobře formulován.
- Obsah byl z jazykového hlediska komplikovaný nebo nesrozumitelný.
- Referující dokázal jednoduše vysvětlit cizí slova.
- Referující nevysvětlil resp. nevysvětlil srozumitelně cizí slova.
- Referující dodržel určený čas.
- Referující mluvil kratší dobu než určený čas.
- Referující překročil určený čas.
- Mluvčí mluvil spatra.
- Mluvčí referát četl.
- Mluvčí částečně mluvil spatra a některé části četl.