PSYCHOLOGIE INTELIGENCE

Daniel Dostál

CO JE TO INTELIGENCE?Lekce první

Klepnutím na ikonu přidáte obrázek.

DEFINICE INTELIGENCE Mezi psychology panuje velmi malá shoda – neexistuje

jediná uznávaná definice: obecná duševní výkonnost (Burt, 1949) přirozená obecná poznávací schopnost (Burt, 1955) souhrnná nebo celková schopnost jednotlivce jednat účelně,

myslet racionálně a účinně jednat se svým okolím (Wechsler, 1944)

svou vlastní podstatou zásadní schopnost, která se nachází na prvním místě v hierarchii intelektuálních schopností (Butcher, 1968)

obecná logická schopnost, která je užitečná při nejrozmanitějších úkolech, které zahrnují řešení problémů (Kline, 1991)

duševní schopnost se vhodně chovat v těch oblastech kontinuity zkušeností, které obsahují reakci na nový jev nebo automatizaci zpracování informací jako funkci metakomponentů, výkonnostních komponentů a komponentů při osvojování si vědomostí (Sternberg, 1985)

E. Boring (20. léta): „Inteligence je to, co měří inteligenční testy“ http://www.brocku.ca/MeadProject/sup/Boring_1923.html

I přes neshody badatelů, existuje několik vlastností, které by inteligence mít měla podle téměř všech:

Inteligence je všeobecná kognitivní vlastnost – její vliv se projeví u všech zkoušek, které jsou postavené na řešení problému.

Inteligence je stabilní v čase. Po dosažení určitého věku (cca 5-6 let) by jedinec měl dosahovat přibližně stejného výkonu bez ohledu na jeho náladu atd.

Inteligence dokáže předpovídat úspěch člověka v nejrůznějších životních oblastech, jako je například úspěch ve škole či určitých profesích.

IMPLICITNÍ TEORIE INTELIGENCE Pojem inteligence přesto všichni chápu a

dokážou člověka posoudit jak je chytrý či hloupý, na základě určitých typických projevů

=> implicitní teorie inteligence Sternberk (1981) zkoumal, jací jsou podle

laiků inteligentní lidé. Izolovat tyto tři okruhy:

Jsou schopni řešit problémy Mají dobré verbální schopnosti Jsou sociálně kompetentní

U nás se implicitními teoriemi int. zabývá prof. Plháková

Pravdou je, že inteligence opravdu nějak souvisí s osobnostními faktory:

Otevřenost vůči zkušenosti: silný pozitivní vztah*

Neuroticismus: slabý negativní vztahSvědomitost: slabý negativní vztahExtraverze: extraverti skórují lépe v úkolech

kde je měřen čas, introverti jsou lepší na úkoly, kde je potřeba hluboký vhled do problematiky

Přívětivost: žádný vztah

*ovšem jen s krystalickou inteligencí, ne s fluidní (viz další lekce)

IQ – INTELIGENČNÍ KVOCIENT zažitý způsob zobrazení výsledku

inteligenčního testu pokus kvantifikovat inteligenci (má ovšem

značná omezení – jedno číslo jen těžko zachytí komplexní jev)

dnes se používá výhradně Wechslerův deviační skór:

IQ = ((výkon jednotlivce – průměrný výkon skupiny) / směrodatná odchylka skupiny) * 15 + 100

tzn. IQ má průměr 100 a sm. odchylku 15 tento způsob výpočtu vychází z faktu, že IQ má

v populaci normální rozdělení

IQ – INTELIGENČNÍ KVOCIENT

IQ Stupeň % v populaci

> 140 Genialita 0,1%

130 - 140 Vysoký nadprůměr 2,0%

115 - 130 Nadprůměr 13,6%

85 - 115 Průměr 68,3%

70 - 85 Podprůměr (slaboduchost) 13,6%

50 - 70 Lehká mentální retardace (debilita) 2,6%

35 - 50 Středně těžká mentální retardace (imbecilita) 0,4%

20 - 35 Těžká mentální retardace (idiocie) 0,2%

< 20 Hluboká mentální retadace 0,03%

ROZDĚLENÍ IQ IQ má přibližně normální rozdělení nejedná se o dokonalou normalitu

levá půlka křivky je o něco vyšší (úrazy a nemoci můžou snížit IQ o několik směrodatných odchylek… podobná cesta pro zvýšení ale neexistuje)

Také existuje např. rozdíl mezi muži a ženami (viz další slide)

ve výsledcích testů muži překovají ženy o 2-4 body IQ poměr rozptylů Ž/M je cca 0,9 (->u mužů variabilnější)

FYLYNNŮV EFEKT autor: James Robert Flynn – profesor politických

studií na Novén Zélandu IQ se v populaci stále zvyšuje jedná se o lineární růst přítomný již několik

desetiletí v průměru o 3 body IQ každých deset let poprvé publikováno v 80. letech na datech z

let 1932-1978

vysvětlení: lepší vzdělání? lepší výživa? méně nemocí?

kritika: člověk je chytrý pořád stejně, jen jsou inteligenční testy stále častější, takže je umíme vyplnit lépe

HISTORIE MĚŘENÍ INTELIGENCELekce druhá

Klepnutím na ikonu přidáte obrázek.

POČÁTKY MĚŘENÍ INTELIGENCE jedním z prvních průkopníků Francis Galton

(Hereditary Genius, 1869) chtěl prokázat, že inteligence je dědičnou

vlastností podobně jako třeba výška (byl inspirován svým bratrancem Ch. Darwinem) => bude mít normální rozložení => inteligentní rodiče mají inteligentní děti

Za kritérium inteligence si zvolil věhlas a výjimečné postavení jedince

Kritika: je to výchovou, ne v genech! Prováděl i první studie na dvojčatech

(rozeznával jednovaječná a dvojvaječná dvojčata) Srovnával úspěchy dětí vychovaných duchovními s

dětmi vychovaných biologickými rodiči stejného postavení

Předpoklad se mu podařilo prokázat

Galton hledal přesnější měřítko, než biografické údaje hlavní myšlenkovou tradicí byl v Anglii

asocianismus, který předpokládal, že kvalita úsudku souvisí s kvalitou přijatých vjemů

v psychologii dominovala psychofyzika

Þ Galtonův test inteligence měřil ostrost smyslů a podobné vlastnosti

(Na Mezinárodní zdravotnické výstavě v Londýně v r. 1884 měl Galton svůj stánek, kde si mohli návštěvníci za tři pence otestovat, ostrost zraku a sluchu, barvocit, reakční čas, sílu tahu a stisku, výšku,váhu, délku prostředníčku… atd.)

(Galton mimo jiné tímto prokazoval intelektuální nadřazenost mužů – ladiči pián, degustátoři vína, třídiči vlny atp. jsou muži => mají lepší smysly, jsou tedy chytřejší)

JAMES MCKEEN CATTELL (nezaměňovat s Raymondem Cattellem!) americký psycholog, studoval v Lipsku u

Wundta dovezl Galtonovy testy do USA v roce 1890 vydává seznam 10ti duševních

testů I. Síla stisku II. Rychlost pohybu III. Nejmenší vzdálenost dvou doteků IV. Nejmenší tlak vyvolávající bolest V. Nejmenší postřehnutelný rozdíl ve váze VI. Reakční čas na zvukový podnět VII. Čas potřebný k pojmenování barvy VIII. Rozdělování 50cm úsečky napůl IX. Odhad desetisekundového intervalu X. Počet písmen zapamatovaných na jeden poslech

k posouzení testů došlo až v roce 1901 (Wissler) (čekalo se na to, až Pearson vyvine korelační koeficient, o kterém již uvažoval Galton)

Wissler změřil korelaci mezi jednotlivými Cattellovými zkouškami… dvě zjištění: testy spolu nekorelují! (takže pokud jeden z nich

třeba inteligenci měří, tak žádný další už ne) testy vůbec nekorelují se školní úspěšností!

=> Galtonovy/Cattellovy zkoušky neměří inteligenci, ale jen… ostrost smyslů:-)

ALFRED BINET francouzský psycholog Binet byl pověřen

ministerstvem školství, aby vytvořil test, který identifikuje děti, kterým by studium na běžné škole nepřineslo užitek (1905, revize 1908)

Binet nevycházel z žádné teorie – vytvořil úlohy, které napodobovaly běžné problémy, se kterými se dítě může setkat

úkoly byly dělené podle věku, ve kterém je 80-90% dětí zvládne – výsledkem byl tedy mentální věk dítěte překreslování geometrických obrazců pojmenovávání částí těla vysvětlování pojmů opakování hlásek hledání rýmů vystříhávání tvarů z papíru…

Dětmi oblíbený úkol z Binetova testu z roku 1908:

Hledání absurdit:

„Tělo nešťastné dívky bylo nalezeno rozřezané na 18 kousků, jelikož spáchala sebevraždu.“

(tato položka Američany pobuřovala natolik, že to americké revize nebyla zařazena)

Binetova revize z roku 1908 obsahovala 58 úkolů a pokrývala věkové rozpětí od 3-13 let.

Revize z roku 1911 obsahovala 5 úkolů pro každé věkové pásmo a byla protažena až do dospělosti.

HENRY GODDARD psycholog, ředitel výzkumné

laboratoře na škole pro retardované na cestě do Evropy narazil na

Binetovy testy – ale odmítl je: podobně jako další psychologové nemohl uvěřit tomu, že by měření inteligence bylo tak jednoduché

časem ale zjistil, na jak účinný nástroj narazil, a začal rozesílat americkým psychologům desetitisíce kopií Binetovy práce

Proč byl Goddard tak nadšený? Ve spojených státech panovala eugenická

nálada (pojem eugenika vymyslel Galton – jde o výběr a rozmnožování nejlepších jedinců za účelem zlepšení genetického fondu národa)

Američané měli strach z přívalu „slaboduchých přistěhovalců“ a z rozmnožení dalších pro společnost nehodnotných individuí ve své zemi (inteligence byla Galtonem i Goddardem prokázána jako dědičná)

Goddard viděl v Binetových testech nástroj, jak tyto jedince identifikovat a následně je sterilizovat nebo vrátit do své původní země

Do roku 1964 proběhlo v USA přes 70 000 nařízených sterilizací a proti přistěhovalcům byly zaveden zavedeny tvrdé imigrační zákony obsahující inteligenční zkoušku

LEWIS TERMAN Revidoval původní Binetovy testy a v roce 1916 vydává

Stanfordskou revizi Binet-Simonovy škály (Simon byl Binetův spolupracovník)

V češtině se vžil matoucí překlad „Stanford-Binetův test“ – Stanford ale není autor, je to město v Kalifornii, kde působil Terman:-)

Test byl složen z nových úkolů, ale fungoval stejně jako Binetův test

Novinkou bylo počítání inteligenčního kvocientu (IQ), podle upraveného vzorce od německého psychologa Williama Sterna z roku 1912 (pojem IQ ale vymyslel Terman, stejně tak, že se má násobit stovkou)

IQ = (mentální věk / chronologický věk) * 100 Stanford-Binetův test se dočkal obrovského úspěchu a z

pomyslného trůnu jej sesadily až Wechslerovy inteligenční testy v polovině čtyřicátých let

Stanford-Binetův test se ve své čtvrté (?) revizi používá dodnes

ROBERT YERKES během první světové války byla poptávky po

testech, které by pomohly roztřídit brance Individuální Stanford-Binetovy testy k tomu nebyly

vhodné – neumožňovaly hromadnou administraci Yerkes vytvořil třístupňový systém:

Army alfa – test papír tužka, vyžadoval schopnost číst a psát

Army beta – test papír tužka pro negramotné (absolvovali jej ti, co nezvládli alfu)

Individuální pohovor pro ty, nezvládli ani betu Yerkes během roku 1917 otestoval přes 1,75

milionu branců po válce byly testy odtajněny a staly se předlohou

pro inteligenční testy používané při výběru pracovníků a ve školství

DAVID WECHSELR Wechsler vydává ve 40. letech své

slavné testy (WAIS a WISC) – budou detailně rozebrány v psychodiagnostice

Navrhuje nový způsob počítání IQ, který poté převzaly i Stanford-Binetovy testy – Wechslerův deviační skórvychází z předpokladu, že IQ má v populaci

normální rozdělení a každému můžeme přisoudit určitou odchylku od průměru

IQ = ((počet bodů za test – průměrný počet bodů) / směrodatná odchylka) * 15 + 100

MODERNÍ TRENDY V současnosti se prosazují testy postavené na

Cattel-Horn-Carrolově teorii inteligence. Do českého prostředí byla převedena baterie

Woodcock-Johnson II: testy kognitivních schopností. Silnou stránkou jsou především silné

psychometrické základy testu. Kromě IQ, používá řadu dalších ukazatelů.

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ TEORIE INTELIGENCELekce třetí

Klepnutím na ikonu přidáte obrázek.

TEORIE INTELIGENCE podivný rozpor – inteligenci umíme

dokonale měřit, ale nevíme, co to vlastně je, z čeho se skládá, jak vzniká…

tento dluh se pokusilo dohnat mnoho badatelů, ale Boringův výrok je pořád do jisté míry platný („Inteligence je to, co měří inteligenční testy.“)

A koneckonců s ním souhlasí i Wechsler, a podotýká, že sice nevíme, co měříme, ale zkušenost nám dala za pravdu, že to je velmi užitečné

CHARLES SPEARMAN Galtonův následovník, Angličan,

matematik a psycholog Vyvinul pořadovou korelaci a faktorovou

analýzu Vyšel z předpokladu, že inteligenční testy

spolu korelují, bez ohledu na to, o co v nich jde (řešení matematických úloh koreluje s porozuměním významu slov nebo třeba hledáním podobností…)

pomocí faktorové analýzy izoloval faktor g (general factor), který představuje obecnou mentální schopnost, jejíž uplatnění je univerzální, tzv. „mentální energie“

dále pak existují faktory s (specific factors), které můžeme využít jen při určitém druhu činnosti

tedy například náš výsledek při řešení matematických úloh můžeme předpovědět pomocí našeho g faktoru a specifické dovednosti pro matematické úlohy

g faktor bývá proto ztotožňován s inteligencí v nejužším pojetí

g faktor byl Spearmanem zdokumentován už v roce 1904!

tradičně sytí něco méně než 50% rozptylu výsledků inteligenčního testu

inteligenční testy

LOUIS LEON THURSTONE Američan, vynálezce, matematik a psycholog,

pracoval pro Edisona kritizoval Spearmanovo pojetí inteligence – g

faktor je jen umělý produkt faktorové analýzy! zdokonalil faktorovou analýzu a nalezl sedm

„primárních mentálních schopností“:

V – verbální chápání (slovní zásoby, čtení) W – verbální fluence (plynulost projevu, pochopení

myšlenek z textu) N – numerické schopnosti (např. řešení číselných řad) S – prostorová představivost (např. manipulace s

předměty) R – usuzování (indukce, vytváření pravidel ze zkušenosti) M – paměť (především krátkodobá) P – rychlost vnímání (identifikace chyb, citlivost na detaily)

Spearmanovo i Thurstonovo pojetí je matematicky správné – obě pojetí odpovídají skutečným výsledkům testů

primární mentální schopnosti spolu korelují a proto z nich můžeme (na truc Thurstonovi) vyextrahovat faktor g

RAYMOND B. CATTELL americký psycholog aktivní téměř do

devadesáti let, psychologie osobnosti rozpracoval téma g faktoru podle Cattella má dvě složky:

fluidní – je zcela vrozená, nelze ji naučit, či získat zkušeností

krystalická (krystalizovaná) – souvisí s životní zkušeností, je naučená

mezi oběma složkami existuje kladný vztah, protože vyšší fluidní inteligence nám dává lepší schopnost vytěžit ze zkušenosti informace

Fluidní inteligence vrcholí mezi 20-23 rokem života

Krystalizovaná stoupá nadosmrti

Fluidní inteligence

Co znamená slovo arkáda?

Krystalizovaná inteligence

EDWARD LEE THORNDIKE Významný behaviorista, zkoumal proces učení u

zvířat i lidí žák J. M. Cattella a W. Jamese autor řady inteligenčních testů (prý měřil inteligenci

již v roce 1903… jak?) na poli výzkumu inteligence se neproslavil, pro nás je

důležitý jeho postřeh: inteligenční testy měří jen abstraktní inteligenci… ve

skutečnosti můžeme ale pozorovat tři složky inteligence:

abstraktní – vyvozování pravidel, nalézání vztahů… mechanická – porozumění vztahům mezi objekty,

pochopení funkce fyzických předmětů sociální – schopnost porozumět a interpersonálním

situacím a schopnost je řešit

JOY PAUL GUILFORD americký psychometrik, Titchenerův žák dále rozvíjel Thurstonův nápad, že

inteligence se skládá z řady nezávislých faktorů, ale vzal to poněkud ze široka…

identifikoval tři dimenze podle kterých můžeme rozdělit :operace – co děláme? (nalezl 5-6)obsahy – s čím to děláme? (nalezl 4-5)výtvory – co tím vytváříme? (nalezl 6)

můžeme kombinovat vše se vším… => 120 složek (i více)

Myšlenkové operace Obsahy Výtvory

kognice (získávání informací)

figurální (vizuální a sluchové)

jednotky (elementární prvky poznání)

zapamatování a uchování v paměti a vybavení (retence)

symbolické (písmena, čísla, schémata)

třídy

divergentní myšlení sémantické (slova) vztahy

konvergentní myšlení konativní (chování v sociální situaci)

systémy a struktury jednotek

hodnocení kvality informace

transformace dosavadních informací

implikace, předvídání závěrů

„Zapamatování symbolických jednotek“

Guilfordův koncept byl (pochopitelně) kritizován: jde jen o matematické artefakty, ne o

skutečné schopnosti tesovými metodami nelze většinu faktorů

rozlišitk čemu to je? :-P

přínosem jsou ale pojmy konvergentní a divergentní myšlení (viz další lekce)

HOWARD GARDNER Americký vývojový psycholog navazuje na Thurstonovu myšlenkovou

linii, ale jeho koncepce není matematická, ale vychází z klinické zkušenosti

Gardner tvrdí, že existuje celá řada nezávislých inteligencí (1983)

Aby schopnost mohla být považována za inteligenci, musí splňovat celou řadu podmínek

Jednotlivé inteligence souvisí s odlišnými nervovými strukturami.

Existují jedinci, u kterých dochází nebývalému rozvoji určitého druhu inteligence.

Každá inteligence představuje nezávislý kognitivní modul, pracující podle svých vlastních principů.

Každá inteligence musí mít svou evoluční historii a její prekurzory musí být vysledované už u nižších živočichů.

Jednotlivé inteligence mají rozdílnou ontogenezi. Inteligence jsou ověřitelné cestou kognitivních

experimentů. Inteligence a jejich nezávislost by měly být

psychometricky ověřitelné. Jednotlivé inteligence jsou kódovány v určitých

kulturních symbolických systémech (např. jazyk, matematické symboly, notové záznamy).

Podmínky více méně splňují sedm inteligencí:

Lingvistická inteligence (schopnost formulovat věty, číst atd.)

Logicko-matematická inteligence (řešení logických a matematických problémů)

Prostorová inteligence (orientace, tvoření vizuálních představ)

Muzikální inteligence (komponování hudby, hra na hudební nástroje)

Kinestetická inteligence (obratnost, například při tanci či sportu)

Intrapersonální inteligence (porozumění sobě samému, svým motivům a potřebám)

Interpersonální inteligence (porozumění společenským vztahů, empatie) (dvě poslední původně spadaly pod personální int.)

? – přírodní inteligence (porozumění běhu přírody a vztah k ní)?- existenciální inteligence (tendence k úvahám nad

základními otázkami lidské existence)

Kritika:velká část podmínek není splněna pro

žádnou z inteligencí (např. lingvistická a logicko-matematická int. spolu silně korelují… neexistují příslušné kognitivní moduly atd.)

proč tomu říkáme inteligence, když jde o talenty?

Gardnerova teorie přesto měla velký úspěch (např. v pedagogické psychologii) – asi pro svůj humanistický nádech: „každý má svou silnou stránku“

díky Gardnerovi si učitelé a psychologové uvědomili, že existují i jiné kromě přeceňované analytické a verbální inteligence má člověk spoustu jiných silných stránek

ROBERT J. STERNBERG současný kognitivní psycholog, USA autor Triarchické teorie inteligence

jelikož je Sternberg kognitivista, tak mu nestačí inteligenci popsat, ale chce ji i vysvětlit

Podle něj funguje na principu třech komponent metakomponenty – slouží k řízení a plánování

(exekutiva) prováděcí komponenty – přijímají příkazy od

metakomponenty, představují jakési výpočetní středisko

komponenty pro získávání informací – těží nové informace a vybírají z nich ty relevantní

Všechny tři komponenty se projevují ve třech různých inteligencích:

Analytická (komponentová) typická školní inteligence vhodná k řešení abstrakcích

problémů již známým způsobemTvořivá (zkušenostní)

schopnost najít řešení v neznámých situacích, kde selhává analytická int.

schopnost rychle procesy zautomatizovat, aby člověk měl volné ruce na řešení nových situací

Praktická (kontextová) schopnost pochopit zákonitosti prostředí, ve kterém

žijeme a zapadnout tři mechanismy: adaptace, upravení prostředí, výběr

prostředí, které je pro nás výhodné tzv. „street smarts“ – schopnost proplout všemi

nástrahami, pochopit, co je důležité

Inteligentní člověk není ten, kdo má rozvinuté všechny tři složky, ale ten co ví, ve které složce je silný a podle toho ji používá

složky nejsou oddělené, ale doplňují se

Kritika:praktické inteligence pramálo souvisí s

kognitivními procesyvšechny tři inteligence spolu silně korelují

(0,85) -> dělení je umělé

CATTEL-HORN-CARROLOVA TEORIE eklektický slepenec několika teorií

(Cattelova fluidní a krystalická int., Carrolova teorie třech vrstev)

v současnosti matematicky nejpevněji podložená teorie inteligence (Vernon analyzoval cca 130 000 jedinců)

dle CHC má inteligence hierarchickou strukturu a o třech vrstvách III – g faktor II – široké schopnosti (10 – např. fluidní a

krystalická int.) I – specifické faktory (cca 70)

Více viz http://www.woodcock-munoz-foundation.org/pdfs/nn-wjie2man-cz.pdf str. 20, tab. 4-1

VRSTVA II Crystallized Intelligence (Gc): includes the breadth and depth of a person's

acquired knowledge, the ability to communicate one's knowledge, and the ability to reason using previously learned experiences or procedures.

Fluid Intelligence (Gf): includes the broad ability to reason, form concepts, and solve problems using unfamiliar information or novel procedures.

Quantitative Reasoning (Gq): is the ability to comprehend quantitative concepts and relationships and to manipulate numerical symbols.

Reading & Writing Ability (Grw): includes basic reading and writing skills. Short-Term Memory (Gsm): is the ability to apprehend and hold information in

immediate awareness and then use it within a few seconds. Long-Term Storage and Retrieval (Glr): is the ability to store information

and fluently retrieve it later in the process of thinking. Visual Processing (Gv): is the ability to perceive, analyze, synthesize, and think

with visual patterns, including the ability to store and recall visual representations. Auditory Processing (Ga): is the ability to analyze, synthesize, and discriminate

auditory stimuli, including the ability to process and discriminate speech sounds that may be presented under distorted conditions.

Processing Speed (Gs): is the ability to perform automatic cognitive tasks, particularly when measured under pressure to maintain focused attention.

Decision/Reaction Time/Speed (Gt): reflects the immediacy with which an individual can react to stimuli or a task (typically measured in seconds or fractions of seconds; not to be confused with Gs, which typically is measured in intervals of 2–3 minutes).

DĚDIČNOST A VLIV PROSTŘEDÍLekce čtvrtá a pátá

Klepnutím na ikonu přidáte obrázek.

RANÉ VÝZKUMY DĚDIČNOSTI Dědičnost inteligence byla „prokázána“

již na samotném počátku jejího výzkumu:Galton (Hereditary Genius, 1869), výzkum

dvojčat (1883)Goddard (1914)

snad jediný, kdo nebyl přesvědčen o dědičnosti inteligence, byl Binet (ten se k ní nevyjadřoval)

Správné užití pojmů:Dědičnost (heredita) je proces kdy

organizmus/buňka získá určité vlastnosti od rodičovského organizmu/buňky.

Dědivost (heritabilita) je míra která vyjadřuje, kolik z variability určité vlastnosti je zapříčiněna genetickými faktory. H2 = genetické faktory / rozmanitost vlastnosti

=> to, co tedy měříme, je dědivost (ale tradičně se mluví o dědičnosti)

PROČ NEJDE MÍRU DĚDIČNOSTI ZMĚŘIT? protože i samotná dědičnost je ovlivněna

prostředím!

Vliv dědičnostiVliv prostředíDříve:

Bída, nemoci, hlad

Přiměřené podmínky

Blahobyt

Vliv dědičnostiVliv prostředíDnes:

Přiměřené podmínky

Blahobyt

• Vliv dědičnosti se mění se zlepšením (sjednocením) prostředí.

Příklad ze života fakt 1: Černoši bodují v IQ testech výrazně

níže než běloši. fakt 2: Množství olova v těle během vývoje

znatelně snižuje IQ. fakt 3: Černoši přijímají mnohem vyšší

množství olova z prostředí než běloši.

Je tedy nižší inteligence černochů vrozená? (kdybychom odstranili z prostředí olovo, možná by rozdíl zmizel)

JAK DĚDIČNOST MĚŘÍME především tak, že se zkoumá korelace

inteligence mezi různě vzdálenými příbuznýmiShoda genů Příbuznost

100 % jednovaječnádvojčata      

50 % rodič – dítě úplní sourozenci    

25 % prarodič – vnouče polovičnísourozenci teta - neteř strýc - synovec

12.5 % praprarodič – pravnouče

prastrýc – prasynovec

poloviční strýc –poloviční  synovec

bratranci /sestřenice

pozn. ve skutečnosti všichni lidé sdílí se všemi 98-99% genů, když mluvíme o shodě, máme namysli jen to 1-2% (s šimpanzem každý z nás sdílí 97%)

PROBLÉM STEJNÉHO PROSTŘEDÍ Příbuzní lidé sdílí i příbuzné prostředí – ve

výzkumu ho těžko odlišíme (chytří rodiče poskytnou dětem lepší prostředí… sourozenci jsou vychováváni ve stejných podmínkách atd.)

Můžeme studovat jedince, kteří byli po porodu rozděleni, ideálně jednovaječná dvojčata…

Bohužel se toto děje výhradně v románech – za celou dobu výzkumu inteligence bylo takovýchto párů nalezeno jen cca 160Navíc dvojčata nebývají oddělena dost brzo a rodiny, kam jsou poslána, nejsou vybrány náhodně – koreluje jejich společenský status atd.

VÝZKUMY DVOJČAT najít vhodné kandidáty je velmi obtížné

narození jednovaječných dvojčat bylo přibližně 0,33 % ze všech porodů

dvojčata musí být oddělena již v raném dětství (během prvních měsíců života), aby se minimalizoval vliv prostředí

SES adoptivní rodiny by neměl korelovat se SES biologické rodiny

adoptivní rodiny by měly být rozmanité (v reálu to jsou však pečlivě vybrané rodiny – tedy náhodnost neexistuje) => znepřesnění korelace

VÝZKUMY DVOJČAT dodnes proběhlo jen pět velkých studií na

odloučených jednovaječných dvojčatechAutor Počet párů Průměrná

korelaceNewman a kol. (1973)

19 0,71

Shields (1962) 37-38 0,75Juel-Nielson (1980) 12 0,69Bouchard a kol. (1990)

42-48 0,75

Pedersen a kol. (1992)

45 0,78 případ Cyrila Burta (Mackintosh, p. 78) http://www.indiana.edu/~intell/

burtaffair.shtml

Příbuznost žijící společně

žijící odděleně

jednovaječná dvojčata 0,86 0,72dvojvaječná dvojčata 0,60 -sourozenci 0,47 0,24rodič – dítě 0,42 0,22adoptivní rodič – adoptivní dítě 0,19 -

nepříbuzné děti v adoptivní rodině 0,34 -

nepříbuzné děti z toho jedno adoptované 0,29 -

KORELACE IQ PŘÍBUZNÝCH

Bouchard and McGue (1981)

CELKOVÁ DĚDIVOST IQ Spočítat ji není tak snadné kvůli zmíněným

problémům; jsou k dispozici jen odhady:v moderní společnosti se pohybuje mezi

hodnotami 0,35 – 0,75Eysenck (1979): 70%Chipuer a kol. (1990): 50%

Paradox: heritabilita v průběhu života stoupá (přitom bychom čekali, že čím má člověk víc zkušeností, tím míň bude záležet na gen. základu)Vysvětlením je to, že geny člověka směřují k tomu,

jaká prostředí bude vyhledávat a jaké zkušenosti okusí – v dětství není svobodný, je tedy do mnohem větší míry obětí okolností

děti kolem 0,45… od 18 let snad až 0,75

VLIV PROSTŘEDÍ dědičnost nevysvětluje 100% IQ –

zbývající rozptyl pokrývá vliv prostředí

jaké faktory vstupují do hry?

nejvíce zkoumané jsou tyto:socioekonomický status rodičůvzdělánívelikost rodinyvýživa…

SOCIOEKONOMICKÝ STATUS RODIČŮ např. White (1982) přinesl doklad o tom, že

korelace mezi SES rodičů a IQ dětí je 0,33

výsledky byly potvrzeny řadou dalších studií (r > 0,3)

podobně silný vztah je mezi příjmem rodičů a IQ dětí – Bouchard a Segal (1985) – r = 0,22 - 0,28

výsledky jsou ovšem kontaminované vlivem dědičnosti (inteligentní rodič má vyšší příjem –> dítě nemá vyšší IQ kvůli příjmu rodiče, ale díky jeho inteligenci)

problém řeší adopční studie – i ty ukazují, že děti adoptované do rodin s vyšším SES dosahují vyšších hodnot IQ (ve 14ti až o 15 bodů, Kapron a Dujme, 1989)

POČET SOUROZENCŮ pozoruhodný vztah je mezi počtem dětí v

rodině a jejich inteligencí korelace mezi počtem dětí v rodině a jejich IQ

je cca -0,30

1 2 3 4+-1012345678

naměřená hodnota

čistý vliv

Počet dětí

Rozd

íl v

IQ

Ukázalo se ale, že po zohlednění dalších faktorů, které s velikostí rodiny souvisí, se vliv počtu sourozenců prakticky vytrácí (společenská třída, bydliště, finanční zázemí, množství prostoru…) (viz modrá linka grafu)

svou roli také může hrát věk matky (ve vyšším věku radikálně stoupá pravděpodobnost chromozomálních abnormalit atd.)

VELIKOST RODINY & SES v první polovině století budilo velkou

pozornost, že inteligence dětí značně koreluje s SES rodičů a s velikostí rodiny

plánované rodičovství se týkalo zejména inteligentních a finančně zajištěných lidí (IQ rodiče a počet dětí koreluje cca r = -0,1)=> inteligentní lidé vymírají ?

tato domněnka byla ale vyvrácena: rozdíl je kompenzován větším množstvím jedinců s nízkým IQ, kteří umírají bezdětní

SOUROZENECKÁ POZICE IQ jednotlivých sourozenců je ovlivněné

i pořadím, ve kterém se narodili s každým dalším dítětem IQ klesá o cca

1 bod

1 2 3 4 5+0

2

4

6

8

10

12

naměřená hodnota

čistý vliv

Pořadová pozice mezi sourozenci

Rozd

íl v

IQ

Zajonc (1983) toto vysvětluje pomocí „modelu propojení“ (confluence model) ten stanovuje ukazatel „intelektuální úroveň“,

který po narození odpovídá hodnotě 0 a stoupá až do 100 v dospělosti. Int. úroveň rodiny se vypočítá jako průměrná int. úroveň členů. IQ dítěte je pak ovlivněno int. úrovní rodiny, ve které vyrůstá.

Zajonc ještě poukazuje na druhý zdroj inteligence – možnost někoho učit. (Prvorození jsou v průměru chytřejší než jedináčci, protože ti tuhle možnost nemají.)

Dvojčata mají IQ o 4-5 bodů nižší než ostatní děti (jelikož tvoří semknutou dvojici, čímž se připravují o výše uvedené zdroje.)

PODNĚTNÝ DOMOV některé nálezy nasvědčují tomu, že vliv

SES na IQ dětí není přímý (ani po zohlednění dědičné složky IQ)

přímým faktorem by mohlo být kulturní prostředí v rodinězatímco SES koreluje s IQ dětí něco méně

než 0,3 tak ukazatele jako např. počet knih v domácnosti nebo množství odebíraných periodik, korelují i více než 0,4

VZDĚLÁNÍ má počet let strávených vzděláváním vliv na

IQ?děti z vyšších ročníků mají vyšší IQ (to ale není

důkaz, protože jsou starší) lidé, co studují déle, mají vyšší IQ (tady ale

zaměňujeme příčinu a důsledek) (r=0,60)

v rámci třídy se ale děti liší téměř o rok věku – můžeme tedy srovnat nejmladší děti vyšší ho ročníku s nejstaršími dětmi nižšího ročníku (jsou stejně staré, ale mají různý počet let ve škole)

byl nalezen značný rozdíl (zejména ve verbální složce inteligence)

fungují intervenční programy? (např. „zázrak v Milwaukee“) -> dlouhodobý efekt spíš nepřináší

VÝŽIVA je nesporné, že těžká podvýživa u dětí vede ke snížení

hmotnosti mozku i inteligence

bylo zkoumáno, zda výživové doplňky můžou inteligenci zvýšit např. Benton a Roberts dávali školákům 8 měsíců vitamínové

a minerální doplňky stravy – oproti kontrolní skupině měli pak IQ o 10 bodů vyšší… další studie to ale nepotvrzují

děti déle kojené bodují oproti nekojeným výše svou roli hraje i prenatální výživa – v industriální společnosti

je tento vliv ale zanedbatelný (záporná korelace je způsobena zejména případy s extrémně nízkou porodní vahou)

inteligence může být poškozena přítomností toxických prvků v prenatálním vývoji/raném dětství (např. látková závislost matky, přítomnost těžkých kovů - olova)

IQ A ROZDÍLY SKUPIN téma rozdílů skupin je v celé psychologii

inteligence opředené snad největším množstvím mýtů

toto je především kvůli možné zneužitelnosti získaných poznatků

ETNICKÉ SKUPINY první skupinové testy inteligence v USA

ukázaly, že černoši skórují o 15 bodů méně než bělošizjištění bylo mnohokrát potvrzeno a zdá se,

že přetrvává je zde i značný rozdíl v SES a míře

kriminálního chování (příčina nebo důsledek?)

existují i výzkumy odporující tomuto tvrzení (např. IQ dětí zplozených Am. vojáky v Německu za války nemají nižší IQ… jedná se ale už o jednou selektovanou populaci při vstupu do armády – pochybná validita)

adopční studie existenci rozdílu potvrzují

Podobná otázka, ač mladšího data, je, zdali mají běloši stejně vysoké IQ jako asiati

některá měření nachází až 12ti bodový náskok u Japonců a Číňanu oproti bělochům v neverbálních subtestech (ve verbálních je rozdíl opačný, ač velmi malý)

další výzkumy, ale rozdíly potvrdily jen v prostorových testech IQ

MĚSTSKÉ OBYVATELSTVO X VENKOV lidé z venkova bodují hůře než ti z

městaTerman tvrdil, že inteligentní lidé se stěhují

do měst… (pochybný předpoklad)zřejmě ale hraje roli spíše druh problémů,

kterému jsou lidé vystavováni -> jiný způsob myšlení (zemědělec není trénovaný na řešení akademických problémů)

snaha vybudovat „culture-fair“ testy ale selhala… (např. Luria)

Zadání:Daleko na severu, kde sněží, jsou medvědi bílí.Nová Zemlja leží na dalekém severu a pořád

tam sněží.Jakou barvu mají medvědi v nové Zemlji?

Odpovědi:„Jak to mám vědět? Já na severu nikdy nebyl.“„Proč se mě na to ptáte? Vy cestovali, já ne.“„Někdo mi říkal, že ti medvědi jsou bílí, ale on

pořád lže.“

Případně: co sem nepatří? kladivo, pila, kláda, sekera

MŮŽEME SI IQ „ZVÝŠIT“ V DOSPĚLOSTI? V roce 2008 vyšel článek „Improving fluid intelligence with

training on working memory“(Jaeggi a kol.) -> senzační zjištění Údajně lze zvýšit fluidní inteligenci pomocí úlohy z padesátých

let, tzv. n-back task : experimentátor prezentuje pokusné osobě řadu stimulů; ta má reagovat

tehdy, když narazí na dva totožné stimuly ob n opakování

např. 3-back: „T L H C H O C Q L C K L H C Q T R R K C H R“

vizuální stimul:

Výzkum byl mnohokrát replikován s různými výsledky.

Metaanalýza 2014: ke zvýšení dochází v průměru o 3-4 body.

Téma není uzavřené – v současnosti probíhá živá vědecká debata.

EMOČNÍ INTELIGENCELekce šestá

Klepnutím na ikonu přidáte obrázek.

PŮVOD EMOČNÍ INTELIGENCE s prudkým rozmachem měření

inteligence začaly sílit i hlasy, že akademická inteligence je poměrně omezený prediktor úspěšného jednání

Poměrně málo souvisí s s kariérním úspěchem (příjem a IQ r = 0,4 –

0,5) se školním prospěchem (Svoboda 2011: WAIS

IQ x prospěch na SŠ r = 0,4 - 0,6; VŠ r = 0,24 – 0,47) s úspěšností v osobním životě (ač naštěstí r

mezi IQ a pravděpodobností rozvést se do pěti let od svatby je -překvapivě- záporná)

=> K rozumnému jednání nestačí mít vysoké IQ

X koncept inteligence ale předpokládá vlastnost, která by předpovídala úspěch ve všech oblastech lidského života

„Inteligence je vnitřně členitá a zároveň globální schopnost individua účelně jednat, rozumně myslet a efektivně se vyrovnávat se svým okolím.” (Wechsler, 1944)

Existují tedy zřejmě nějaké složky inteligence, které přehlížíme.

HISTORIE EMOČNÍ INTELIGENCE Thorndike (1920) – inteligence má tři složky:

abstraktní, mechanickou a sociální„schopnost porozumět a řídit muže a ženy, chlapce a děvčata –

chovat se rozumě v lidských vztazích“

na existenci sociálně-emočního faktoru poukazoval i David Wechsler (1940) - Nonintellective Factors in General Intelligence (v jeho testu je rozptýlena napříč subtesty porozumění a uspořádání obrázků)

emočně-sociální inteligence je také patrná v Gardnerově teorii mnohačetné inteligence

o „behaviorální kognici“ hovořil Guilford v rámci své SOI teorie

VZNIK POJMU EMOČNÍ INT. A EQ pojem Emoční inteligence použil poprvé Wayne

Payne ve své disertačce (1983)(nikdo na něj ale nenavázal, protože zemřel)

Pojem EQ se poprvé objevil v roce 1987 v krátkém článku v Mensa Magazine (K. Beasley). Do povědomí se ale dostal až v roce 1995 díky titulnímu článku časopisu Time s názvem The EQ Factor (Gibbs, 1995).

přelomovým je rok 1990 – vyšel článek P. Saloveye a J. Mayera, kde uvádí nový konstrukt – EI jako:

„schopnost sledovat své vlastní i cizí pocity a emoce, rozlišovat mezi nimi a využívat tyto informace k řízení (guide) svého myšlení a jednání.“ (Salovey & Mayer, 1990)

DALŠÍ AUTOŘI SPOJOVANÍ S EI v roce 1995 vydává Daniel Goleman knihu s

názvem Emoční inteligence z knihy se stává bestseller, čímž se pojem EI

dostává do běžného povědomí pravdou je ovšem to, že kniha o emoční

inteligenci pojednává jen velmi vzdáleně – Goleman ji dokonce původně posílal nakladateli s názvem emoční gramotnost – na poslední chvíli ale usoudil, že EI se bude prodával lépe a název knihy změnil

Goleman vydal i druhý díl a v oblasti EI se velmi angažoval… jeho význam spočívá především v tom, že tento pojem zpropagoval

DALŠÍ AUTOŘI SPOJOVANÍ S EI Reuven Bar-On (badatel izraelského

původu) zkoumal EI údajně již od 80. let (přisuzuje si také autorství pojmu EQ - 1985)zlé jazyky ovšem poukazují na to, že Bar-On

zkoumal psychickou pohodu – svůj výzkum překřtil na EI, až po zjištění, jak dobře se tohle téma prodává

je autorem Bar-Onova modelu EI (viz. http://www.reuvenbaron.org/ )

test EQ-i (sebeposuzovací inventář)

MODELY EI velký zájem o téma EI vedl ke vzniku

celé řady konkurenčních modelů dělíme je na tři skupiny:

modely schopností (Mayer a Salovey) – EI je tvořena kognitivními schopnostmi, které souvisí s emocemi

modely rysové – EI je souhrn určitých rysůmodely smíšené (Goleman, Bar-On?) – EI je

sbírka schopností, naučených dovedností a dalších osobnostních charakteristik, které přispívají k úspěchu v životě

I přes různorodost modelů se nicméně některá témata stále opakují. Dle Bar-Ona to jsou tyto schopnosti:

rozeznávání svých vlastních emocí, porozumění jim a umění je vyjádřit

rozeznávání, jak se druzí cítí a vztahování se k nim

řízení a ovládání emocí řešení problémů intra- a iterpersonálního

charakteru pozitivní ladění a sebemotivace-------- efektivní využívání emocí k podpoře myšlení

a rozhodování

GOLEMANŮV MODEL EIVlastní

Osobní kompetenceCizí

Sociální kompetence

Poznání

Sebeuvědomění(Self-Awareness)

Emoční sebeuvědomění Přesné sebehodnocení Sebedůvěra

Sociální dovednosti(Social Awareness)

Empatie Orientace na služby Organizační dovednosti

Regulace

Sebeřízení(Self-Management)

Sebeovládání Důvěryhodnost Svědomitost Adaptibilita Ctižádostivost Iniciativa

Řízení vztahu(Relationship Management)

Rozvoj druhých Vliv na ostatní Komunikace Zvládání konfliktů Vůdcovství Iniciátor změn Tvorba vazeb Týmová práce a spolupráce

Golemanův čtyřsložkový model emoční inteligence. (Boyatzis, R., Goleman, D., & Rhee, K., 2000)

BAR-ONŮV MODEL EM.-SOC. I.

Složky Popis

Intrapersonální(Intrapersonal)

Sebeúcta(Self-Regard)

schopnost vážit si sebe sama a považovat se za v podstatě dobrého

Emoční sebeuvědomění(Emotional Self-Awareness)

schopnost uvědomovat si své pocity, rozlišovat je a nacházet jejich příčiny

Asertivita(Assertiveness)

schopnost vyjádřit své názory a bránit svá práva nedestruktivním způsobem

Nezávislost(Independence)

schopnost sebeurčení a sebeřízení v činech i myšlenkách a oproštění se od emoční závislosti

Sebeaktualizace(Self-Actualization) schopnost uskutečnit své potenciální nadání

Interpersonální(Interpersonal)

Empatie(Empathy)

schopnost uvědomovat si pocity druhých, rozumět jim a hodnotit je

Společenská zodpovědnost(Social responsibility)

schopnost fungovat jako kooperativní, užitečný a činorodý člen skupiny

Mezilidské vztahy(Interpersonal Relationship)

schopnost navazovat a udržovat oboustranně uspokojivé intimní vztahy, v nichž je náklonnost přijímána i dávána

pokračování na další straně…

Zvládání stresu(Stress

Management)

Odolnost vůči stresu(Stress tolerance)

schopnost obstát v nepříznivých podmínkách a stresujících situacích aktivním a pozitivním vyrovnáváním se se stresem

Ovládání popudů(Impulse Control)

schopnost omezit nebo odložit impuls, popud nebo pokušení k akci

Přizpůsobivost(Adaptability)

Testování reality(Reality Testing)

schopnost prožívat věci tak, jaké skutečně jsou, bez fantazírování a zbytečného snění

Flexibilita(Flexibility)

schopnost přizpůsobit své emoce, myšlenky a činy měnícím se situacím a podmínkám

Řešení problémů(Problem Solving)

schopnost identifikovat a správně definovat problém, objevit a uplatnit efektivní řešení

Celková nálada(General Mood)

Optimismus(Optimism)

schopnost vidět věci z lepší stránky a udržovat si pozitivní postoj tváří v tvář nepřízni osudu

Štěstí(Happiness)

schopnost být spokojen se svým životem, těšit se ze sebe i druhých a radovat se

Struktura emočně-sociální inteligence v pojetí R. Bar-Ona. (Bar-On, 2004)

MODEL EI MAYERA A SALOVEYE původní model z r. 1990 („EI90“) měl tři

složky:využití emocí regulace emocíposuzování a vyjadřování emocí

v r. 1997 byl ale přepracován a na model čtyřsložkový „EI97“ (dnes neuznávanější model EI)

Vnímání, posuzování a vyjadřování emocíSchopnost identifikovat emoce ve vlastních fyzických stavech, pocitech a myšlenkách.

Schopnost identifikovat emoce druhých lidí v kresbě, v umění atd. prostřednictvím jazyka zvuku, vzhledu a chování.

Schopnost správně vyjadřovat emoce a vyjadřovat pocity vztahující se k těmto pocitům.Schopnost rozlišovat mezi správným a nesprávným či čestným a nečestným vyjadřováním emocí.

Emoční podpora myšleníEmoce usnadňují myšlení směřováním pozornosti k důležitým informacím.

Emoce jsou dostatečně jasné a dostupné, lze je používat jako pomůcky k usuzování o pocitech a vybavování pocitů.

Změny nálad mění pohled jednotlivce z optimistického v pesimistický, podporují schopnost vidět věci z různých úhlů.

Emoční stavy v různé míře podporují konkrétní přístupy k problémům, jako např. štěstí usnadňuje induktivní usuzování a tvořivost.

Porozumění emocím a jejich analýza; zapojení emočního poznáníSchopnost označovat emoce a rozpoznávat vztahy mezi slovy a emocemi (jako je vztah mezi „mít někoho rád“ a „milovat“).

Schopnost interpretovat významy emocí ve vztazích, např. že smutek často doprovází ztrátu.

Schopnost porozumět složitým pocitům: současné pocity lásky a nenávisti nebo směsice jako je úcta kombinovaná se strachem a překvapením.Schopnost rozeznávat pravděpodobné přechody mezi emocemi, jako je přechod od hněvu ke spokojenosti nebo od hněvu k hanbě.

Promyšlená regulace emocí podporující emoční a intelektový růstSchopnost zůstat otevřený pocitům, a to příjemným i nepříjemným.

Schopnost promyšleně se poddat emoci nebo získat od ní odstup podle toho, jakou má informační či užitnou hodnotu.Schopnost promyšleně sledovat emoce ve vztahu k sobě i k ostatním, uvědomovat si nakolik jsou jasné, typické, vlivné či rozumné.

Schopnost zvládat vlastní emoce a emoce ostatních zmírňováním negativních emocí a posilováním pozitivních, aniž by docházelo k vytěsňování či zveličování informací, které možná nesou.

MĚŘENÍ EI existují dvě cesty:

sebepopisné metody – měří „typické chování“

výkonové metody – měří „maximální chování“

existuje neoddělitelná souvislost mezi způsobem měření a měřeným konstruktem (rysy lze měřit jen sebepopisem, schopnosti spíše výkonovou metodou)

SEBEPOPISNÉ METODY je jich celá řada (EQi, SSI (neměří přímo EI,

máme na katedře), TEIQue) nejpropracovanější je TEIQue (144 položek,

deset škál… položky jsou převážně převzaté z jiných testů) (Petrides & Furnham, 2003)

na měření schopností se příliš nehodí (např. IQ měřené sebepopisem a výkonovým testem koreluje maximálně cca 0,3… může to být u EQ víc?)

problém inkrementální validity (škály dotazníků korelují s již známými osobnostními faktory tak moc, že lze pochybovat o tom, že IE vůbec přináší něco nového)

VÝKONNOSTNÍ METODY k dnešku existuje jediný solidní test EI:MSCEIT (Mayer-Salovey-Caruso Emotional

Intelligence Test) (r. 2003, měl předchůdce MEIS 1999, ale ten se neosvědčil)

výkonnostní test8 subtestů (2 ke každé větvi modelu EI97)

problém s inkrementální validitou (tentokrát vůči inteligenci)

V roce 2014 vyšel v české verzi

SKÓROVÁNÍ VÝKONOVÝCH TESTŮ EI Jaké emoce prožívá osoba

na obrázku?Která odpověď je správná?

existují 2 cesty:expertní hodnoceníkonsenzuální hodnocení

MSCEIT používá obě (21 expertů na oblast emocí + konsenzus cca 2000 probandů – korelace více než 0,9!)

ALTERNATIVNÍ POHLEDY NA INTELIGENCILekce sedmá

Klepnutím na ikonu přidáte obrázek.

SOCIÁLNÍ INTELIGENCE pojem S.I. je o mnoho starší než E.I.

(Thorndike, 1920)

přesto tento koncept byl zastíněn emoční inteligencí, čímž poněkud utrpěl (Proč se to stalo? zřejmě proto, že „EI“ se lépe prodává, ač třeba může vypovídat o tomtéž.)

Jak se vlastně oba koncepty od sebe liší?v počátcích označoval Mayer a Salovey EI

za subsystém SI... později ale oba koncepty označují za spolu soupeřící

HISTORIE SOCIÁLNÍ INTELIGENCE S.I. byla zkoumána mimo jiné těmito badateli:

Thorndike (sociální inteligence) Guilford (v rámci své „kostky dimenzí inteligence“) Gardner (intrapersonální inteligence)

Definována bývá jako: „schopnost chápat a zvládat muže a ženy, chlapce a

dívky a jednat moudře v mezilidských vztazích“ (Thorndike)

„znalost sociálních otázek a vhled do nálad či osobnostních rysů cizích lidí a schopnost vycházet s ostatními a snadno se pohybovat ve společnosti“ (Vernon)

„schopnost vycházet s ostatními“, „schopnost posuzovat lidi a jejich pocity, motivy, myšlenky, postoje atd.“

Koncepty mají společné to, že shrnují dvě (dále členěné) komponenty:kognitivní komponenta (od čtení druhých,

přes sociální self-efficacy až po znalost společenských pravidel)

behaviorální komponenta (schopnost efektivně si počínat v interp. vztazích)

v širším pojetí zde ale můžeme najít (často nezařazené složky) jako:vřelost a zájem o lidi, prosociální postojmorální úsudeknízká míra společenské úzkostiatd.

HISTORIE SOCIÁLNÍ INTELIGENCE první test SI vznikl již v roce 1928! The George Washington Social Intelligence

Test (GWSIT)

byl složen z řady subtestů, které pěkně ilustrují obsah tehdejšího konceptu SI: Posuzování sociálních situací Paměť na jména a tváře Pozorování lidského chování Rozpoznání duševních stavů ve slovech Rozpoznání duševních stavů z výrazu tváře Sociální informace Smysl pro humor

poslední revize vyšla v padesátých letech

začátek byl velmi slibný:výsledky testu korelovaly se společenským

statusem, pestrostí mimoškolních aktivit u studentů, či schopností vyjít se svými kolegy (posuzovanou pozorovatelem)

hlubší statistická analýza odhalila ale trhliny:výsledky silně korelují s extraverzí (to by ale

nemusel být problém)výsledky korelují přes 0,5 s abstraktní inteligencíneexistuje žádný další společný faktor všem

subtestům (Thorndike 1936) – jednalo se tady jen o uplatnění abstraktní inteligence v sociálním prostředí

-> existence sociální inteligence prokázána nebyla

SLOŽKY S.I. zdá se, že koncept SI je stabilnější, je-li

měřen jinak než výkonovými metodami (rysový přístup)

faktorová analýza výsledků celé řady testových metod přinesla několik modelů

sebeposuzovací testy nachází tyto složky: zájem o druhé lidi společenské dovednosti empatie exprese a vnímání emocí úzkost v sociálním kontaktu a nedostatek

sebevědomí

PRAKTICKÁ INTELIGENCE PI je třetím konceptem, který se snaží

předpovídat úspěšnost člověka v běžném životě

Sternberg: „vztahuje se ke schopnosti vypořádávat se s problémy reálného života, které nemají příliš společného s abstraktnějšími schopnostmi měřenými testy IQ“

stojí na tzv. implicitních znalostech („tacit knowledge“) vztahují se k určité situaci nezískáváme je formálním vzděláním jsou procesní (nikoli deklarativní)

MĚŘENÍ? vytvořit obecný test PI je téměř

nemožné (jedná se o vlastnosti, vztažené vždy k určité situaci, oblasti)

nelze měřit sebepopisem

existují specifické testy (např. pro manažery), které předkládají určité hypotetické problémy z dané oblasti

pozice praktické inteligence je nezáviděníhodná – jedná již o třetí „záplatu“ na stejné místo v teorii inteligence

ŘEŠENÍ? Sternberk navrhoval tyto tři koncepty

integrovat do konceptu „implicitních znalostí“ (bylo by ale obtížné obhájit značnou vnitřní rozmanitost, takovéhoto celku)

závěry:EI, SI i PI zřejmě existují a stojí za to je

zkoumatvšechny tři konstrukty mají ale ten problém,

že byly pojmenovány slovem „inteligence“ dřív, než bylo možné prokázat, jestli o inteligence jedná

ROZHODOVACÍ PROCESYLekce osmá

Klepnutím na ikonu přidáte obrázek.

ROZHODOVACÍ PROCESY jsou takové procesy, kdy vybíráme z

více možností jednu, ideálně tu nejvýhodnější

velmi úzce souvisí s myšlením „K rozhodnutí je potřeba posouzení, k posouzení je třeba

uvažování a k uvažování je třeba rozhodnutí o čem uvažovat.“ (Johnson-Laird, 1993)

z této úvahy vyplývá, že rozhodování je racionální záležitostí

rozhodování = plánování (nelze od sebe odlišit)

EKONOMICKÉ TEORIE první teorie rozhodování vychází z

ekonomického paradigmatučlověk se rozhoduje racionálně tak, aby

maximalizoval svůj zisk (užitek)

Ekonomický model (Neumann a kol, 1947).:očekávaný užitek = (pravděpodobnost daného

výsledku) x (užitek výsledku)

vzhledem k tomu, že každé rozhodnutí má více následků, přesnější je:očekávaný užitek = (pravděpodobnost výsledku

A) x (užitek výsledku A) + (pravděpodobnost výsledku B) x (užitek výsledku B) + ...

Kam pojedeme na dovolenou? Do Řecka nebo na Máchovo jezero?

užitek dovolené v Řecku =+ 0,95 * (nezapomenutelný zážitek)+ 1,00 * (velká finanční ztráta)+ 0,80 * (spokojenost rodiny)+ 0,95 * (možnost pochlubit se příbuzným a kolegům v práci)+ 0,10 * (špatné počasí)+ 0,01 * (krach cestoví kanceláře)

užitek dovolené u Máchova jezera =+ 0,75 * (příjemný zážitek)+ 1,00 * (malá finanční ztráta)+ 0,50 * (nespokojenost rodiny se stále stejnou destinací)+ 0,40 * (špatné počasí)+ 0,30 * (možnost potkat přátele z předešlých let)

(užitek některých položek je pochopitelně záporný)

Skutečně se takto rozhodujeme? odhady pravděpodobností jsou bídné těžko lze ocenit jednotlivé položky nějakou

„společnou měnou“ užitku seznam položek by byl nekonečný a i těch

relevantních je velké množství

Rozhodujeme se tak alespoň v případech, kdy známe pravděpodobnost i užitek všech faktorů? „Hoďte si korunou, když vám padne panna,

dostanete 10 dolarů, když orel 5 dolarů mi dáte.“ (Kahneman a Tversky, 1984)

lidé na tento návrh většinou nepřistoupí, přitom užitek = (0,5 * 20 $) + (0,5 * (-10 $)) = 5 $

ODPOR KE ZTRÁTĚ Kahneman a Tversky zkoušeli tento

pokus s mnoha obměnami a vypozorovali, že ztráta bolí víc, než nás potěší stejně velký zisk

stanovili křivku zisku a ztráty:

OPOMÍJENÍ MÍRY VÝSKYTU Kahneman a Tversky popsali také celou řadu

chyb, jakými jsou zatíženy naše odhady pravděpodobnosti, že něco nastane

Jedné noci jeden taxík způsobil nehodu a ujel. V daném městě působí dvě taxikářské společnosti: Modrá a Zelená. Víte toto: a) ve městě je 85% Zelených taxíků a 15% Modrých; b) svědek tvrdí, že viděl Modrý taxík.

Soud prověřoval svědkovu schopnost rozpoznat taxíky za snížené viditelnosti. Svědek postupně viděl větší počet taxíku, přičemž v polovině případů šlo o Zelené a v polovině o Modré taxíky, a správně jich rozpoznal 80% a ve 20% se mýlil. Jaká je pravděpodobnost, že nehodu způsobil Modrý taxík, a ne Zelený? (Tversky & Kahneman, 1980)

Lidé mají tendenci tvrdit, že odpověď je 80% procent… (amatéři:-P)

Heuristika reprezentativity: tento popis byl vylosován ze souboru popisů 30

právníků a 70 inženýrů. S jakou pravděpodobností jde o právníka?

Dickovi je 30 let. Je ženatý a nemá děti. Je to velmi schopný a motivovaný člověk. Má všechny předpoklady pro to být ve svém oboru velmi úspěšný. Dick je oblíbený u svých kolegů. (Tversky & Kahneman, 1974)

lidé mají tendenci tvrdit, že šance je 50%, i když zde nejsou žádná vodítka

Heuristika dostupnosti co si lépe vybavíme, to se nám zdá

pravděpodobnější Existuje víc anglických slov, co začínají na „r“ nebo

těch, co mají „r“ na třetím místě? Experiment se jmény významných osobností

Efekt podporykterá zdravotní pojištění je lepší, první nebo

druhé? kryje veškeré náklady spojené s hospitalizací v

případě nemoci či úrazu kryje veškeré náklady spojené s hospitalizací z

jakékoli příčiny lidí jsou ochotni více zaplatit za první…

Zarámovánídva plány léčby španělské chřipky (viz

Plháková, 2000)

Vnímaná oprávněnost

OBHAJOBA LIDSKÉHO ÚSUDKU jsou lidé opravdu zmatení iracionální tvorové,

co se rozhodují nesmyslně? nejsou – lidé jsou specialisté na řešení

reálných špatně definovaných problémů vraťme se k taxíkům: pokud žijeme od malička ve

městě, kde je většina taxíků Zelených, tak o tom samozřejmě víme… a pokud i přesto tvrdíme, že jsme u nehody viděli vzácný Modrý taxík, tak si jsme zřejmě docela jisti (odchylku způsobenou různými počty jsme zkrátka započetli zcela bezděčně už při vnímání)

a nebo k inženýrům: Jak můžeme jedinečnému jevu přisuzovat pravděpodobnost? To lze jen hypotetickém světě, kde nežijeme.

lidské rozhodování zkrátka neslouží k tomu, abychom řešili matematické úkoly…

HYPOTÉZA SOMATICKÝCH MARKERŮ autorem americký neuropsycholog

portugalského původu Antonio Damasio

rozhodování není výhradně kognitivní záležitostí – ústřední roli zde hrají emoce

emoce je fyziologická reakce organismu na podnět (ať už skutečný nebo představovaný), do vědomí se pak promítne jako pocit (návaznost na James-Langeovu teorii)

Damasio tvrdí, že tyhle tělesné impulsy používáme k rozhodování a nazývá je somatickými markery

Rozhodování tedy probíhá tak, že si v okamžiku procházíme všechna možná řešení a sledujeme naši tělesnou odezvu

vybereme to řešení, na které tělo reaguje nejkladnější odezvou

Kritika (stejná jako u J.-L. teorie): Tohle by bylo nesmírně pomalé – potřebujeme desetiny vteřin až celé vteřiny, aby tělo zareagovalo – rozhodování je rychlejší!

Damasiova odpověď: a proto se u lidí vyvinula zkratka – mozek dokáže tělesné reakce simulovat, čímž do jisté míry nahradí potřebnou skutečnou odpověď těla. (Teď to vypadá jako pěkná pakárna – proč se bavíme o tělesných odezvách, když nakonec celý systém leží v mozku? Je to kvůli tomu, že se jedná o evoluční novinku a evoluce nic nebere zpět, jen stará řešení přelepuje novými… navíc tyhle simulované impulsy jsou méně přesvědčivé než ty skutečné)

Senzorické oblasti

Amygdala

Hypothalamus

Somato-senzorické oblasti

Ventro-mediální

prefrontální kůra Thalamus

Popláááách!!!!!!

Vypadá to zajímavě – pošleme to do vědomí…

Spustit tělesnou

odezvu!!!

Bušení srdce,

rychlý dech,

pocení…

A máš strach!

Vidíš pavouka!

Zpracování emočně nabitého vjemu

Senzorické oblasti

Amygdala

Hypothalamus

Somato-senzorické oblasti

Ventro-mediální

prefrontální kůra Thalamus

Popláááách!!!!!!

Spustit tělesnou

odezvu!!!

Bušení srdce,

rychlý dech,

pocení…

A máš strach!Zpracování emočně nabité představy

Představuješ sipavouka.

Hmm… představa pavouka– vyhodnotíme emoční obsah

Senzorické oblasti

Amygdala

Hypothalamus

Somato-senzorické oblasti

Ventro-mediální

prefrontální kůra Thalamus

A máš strach!Zpracování emočně nabité představy pomocí zkratky bez užití těla Představuješ

sipavouka.

Hmm… představa pavouka…už ji vidím potřetí a vždycky jsem měl strach – nebudu se zdržovat a přeskočím pár zastávek…

Předstírám bušení srdce, rychlý dech, pocení…

DODATEK:BAYESOVA VĚTA, PŘÍKLAD objevili jste metodu, která dokáže u

dítěte předpovědět propuknutí schizofrenie v průběhu života s přesností 95%

otestovali jste náhodně vybrané dítě a test byl pozitivní

a) jaká je pravděpodobnost, že u dítěte skutečně v budoucnu propukne schizofrenie?

b) jaká je pravděpodobnost téhož, když vezmeme v úvahu, že prevalence schizofrenie je 1%

UMĚLÁ INTELIGENCELekce jedenáctá

Klepnutím na ikonu přidáte obrázek.

CO JE UMĚLÁ INTELIGENCE obor zabývající se tvorbou systému

napodobujících lidskou inteligenci

počátky leží již v 50. letech

např. A. Newell a H. Simon a jejich General Problem Solver (program pracující na principu zmenšování rozdílu mezi současným stavem a cílovým stavem) – stavový prostor je příliš velký -> kombinatorická exploze

EXISTUJE UMĚLÁ INTELIGENCE? A.L.I.C.E – (Wallance, 1995) (Artificial

Linguistic Internet Computer Entity) program imitující rozhovor s člověkem možno vyzkoušet na

http://www.alicebot.org/

ELIZA -(Weizenbaum,1964) – imituje rogeriánského psychoterapeuta (skript DOCTOR), 1. „chatterbot“ http://nlp-addiction.com/chatbot/

PARRY – (Colby, 1972) – imituje paranoidního pacienta

Harold Cohen a AARON

Ahoj, Já jsem Eliza.Ahoj.Jak se dnes máte.. O čem byste si chtěl promluvit?Jsem v depresi.Přišel jste, protože jste v depresi?Ano.Aha.To kvůli tomu, že mám problém se svými rodiči.Můžete to rozvést?Ano, myslím že je to kvůli mému otci.Opravdu si to myslíte?Ano, on umí být někdy opravdu náladový.Rozumím....

TURINGŮV TEST test, má rozhodnout, zdali se jedná o

umělou inteligenci nebo jen její nápodobu

Alan Turing, 1950 examinátor je sám v místnosti a posílá

jakékoli otázky jednomu člověku a jednomu inteligentnímu počítači... pokud není schopen žádným způsobem zjistit, kdo je počítač, tak se jedná o umělou inteligenci

v Turingově testu doposud žádný stroj neuspěl (Loebnerova cena http://www.loebner.net/Prizef/loebner-prize.html )

V roce 2014 cenu získal program Eugene Goostman, který předstíral, že je 13tiletý chlapec z Ukrajiny. Pravidla soutěže říkají, že testem projde ten, kdo ošálí alespoň 30 % porotců. Eugene jich ošálil 33 %, takže jako první zvítězil.

ARGUMENT ČÍNSKÉHO POKOJE J. Searle (1980) poukázal na to, že projít

Turingovým testem lze bez jakékoli inteligence

Metafora čínského pokoje: Searle neumí ani slovo čínsky. Je ale v pokoji plném čínských konverzačních příruček, v nichž může najít čínskou odpověď na jakoukoli smysluplnou čínskou větu. Do pokoje mu chodí dopisy s otázkami v čínštině... on bez problému odpovídá, ale vůbec neví na co a jak.

=> každý pokus o umělou inteligenci je jen „čínský pokoj“, ale o skutečné inteligenci mluvit nelze!

SLABÁ A SILNÁ UMĚLÁ INTELIGENCE slabá UI projde Turingovým testem, ale je

jen kvalitním čínským pokojem silná umělá inteligence skutečně „ví“, o

čem „přemýšlí“

existuje vůbec nějaká silná inteligence (např. u člověka)? Žádný neuron přece neví, o čem přemýšlí...

odpověď (spekulativní): Searle v čínském pokoji žádnou inteligenci nepředstavuje... pokud by ale Searlů bylo 100 miliard, každý ve svém pokoji, tak by tento celek již jakousi inteligenci představoval (vznik vědomí?)

ŘEŠENÍ? zdá se, že cesta k umělé inteligenci

vede přes vytvoření obrovského množství buněk, které plní jednoduché úkoly a dokážou se učit

„inteligence hejna“… („čínský mozek“) neuronové sítě

TECHNOLOGICKÁ SINGULARITA V případě, že počítačový program dosáhne takové úrovně, že

bude schopen sám psát smysluplný počítačový kód, bude schopen vytvořit ještě kvalitnější program, než je on sám... a ten napíše ještě lepší program a ten ještě lepší...

„exploze inteligence“, zrození „superinteligence“ řada lidí věří, že technologická singularita přijde velmi brzo

(argumentují Moorovým zákonem)

řada lidí věří, že technologická singularita přijde velmi brzo (argumentují např. Moorovým zákonem)

na druhou stranu je mnoho myslitelů poněkud skeptických (např. S. Pinker)