Program na sobotu 23. 7.

Mimiškolka, sobotní školka a M-třída o prázdninách nejsou , resp. možná se najde nějaká teta, která s dětmi bude mít nějaký program ;-)

Sobotní škola: Jana Krynská

Kázání: Petr Krynský

Sobota 23. 7.

Filmové odpoledne

Po ukončení boho-

služby - cca od 12:15 -

bude promítán film

Butterfly Cirkus a Žij

věčně - cca 50 min.

Sobota 20. 8.

Filmové odpoledne a

sborový „baklažán“

Sobota 23. 7.

Sborový „baklažán“

Po filmech (cca od

13:00) bude k dispozi-

ci gril a můžeme spolu

pojíst a popovídat

Modlíme se…

Myslete prosím na svých modlitbách na naše nemocné, seniory, děti i rodiny. Nyní v letních měsících jsme rozježděni, jsme méně spolu - proto na sebe vzpomínejme alespoň v modlit-bách.

Pokud budete mít večer v 19 hodin čas, mysle-te v modlitbě na Ivetu, která bojuje se zákeř-nou nemocí.

Tvořme zpravodaj společně

Pojďme tvořit sborový zpravodaj společně. Po-kud jste zažili nějakou zkušenost, napsali jste nějaké zamyšlení, zaslechli nějakou pěknou myšlenku – pošlete ji, sdílejte se s ostatními. Pokud máte nějaké pěkné fotografie, chcete se podělit třeba s cestopisem z dovolené – pošle-te je, určitě to bude zajímat i ostatní. Ať Vás napadne cokoliv, ozvěte se a tvořme společně zpravodaj, aby z něho mohlo mít užitek co nej-více lidí.

Návštěva v Berwynu

Dnešní sobotu jsme strávili v malin-kém česko-slovenském sboru naší církve v chicagské čtvrti Berwyn. Sbor založili adventisté poúnorové emigrace z roku 1948, nicméně dnes je hlavní sál pronajímán spoluvěří-cím, původem z Mexika a čechoslo-váci mají ve sboru dvě místnosti v zadní části. Na stěnách místnosti visí

obrazy Mistra Jana Husa a fotografie ze slavných dob, kdy sbor navštěvovaly desítky i stovky lidí.

Srdečně jsme se uvítali s manžely Šťastnými, které již známe z minulých let a kteří jsou skutečně duší sboru. Bratr posloužil vedením sobotní školy a i kázáním. Sest-ra je výbornou kuchařkou a na každou sobotu připravu-je obědy pro celý sbor.

Členové se snaží posloužit okolí bezplatnými masážemi, které provádí většinou bratr Dušek, ve svých 95 letech stále čilý na těle i na duchu. Do jejich provádění zaučil i další následovníky a i my jsme mohli využít této služby. Sbor v Berwynu je dnes jediným česko-slovenským sbo-rem naší církve mimo bývalé Československo, podobné sbory v New Yorku a Sydney již zanikly. Sbor přes vyso-

ký průměr jejich členů ale stále žije a bohoslužby jsou dokonce přenášeny přes Skype. Setkání bylo příjemné, maličký ostrůvek domova v obrovské desetimilionové aglomeraci Chicaga a okolí.

Z Berwynu zdraví Karel a Jaruška

V neděli ráno vyráželo mnoho našich pathfinde-rů a mládežníků na týden či čtrnáct dní na tá-bor - zde je foto tábořiště před zahájením.

V sobotu dopoledne s námi při bohosluž-bě mládežníci zazpívali v rámci songservi-su tři písničky. Děkujeme!

Střípky z kázání

Kázáním tuto sobotu sloužil Júlo Kohút.

Co mají společného příběh o bohatém mláden-ci (L 18,18-23) a příběh o Zacheovi (L 19,1-10)?

Hlavní postavou těchto příběhů je Ježíš.

A co mají společného zmínění mužové? Byli Židé, byli bohatí, oba slyšeli o Ježíši. Oba jej chtěli vidět a slyšet. Oba se rozhodli, že pro to něco udělají.

Zacheus vylezl na strom. A Ježíš reagoval. Za-cheovi - opovrhovanému člověku - udělal zají-mavou a nepodmíněnou nabídku: Zůstanu ve tvém domě. Přesto měl Ježíš podmínku, aby slezl ze stromu. Aby sestoupil z místa, které si sám vybral, aby měl výhled na Ježíše. Kristus pak šel do jeho domu, postavil se předsudkům okolí, a přinesl do Zacheova domu spasení.

Bohatý muž sebevědomě přišel přišel za Ježí-šem. Byl si vědom své dokonalosti. Ježíš ho vy-

slechl a pak mu řekl, že dokonalost člověka ne-stačí. A bohatý muž odešel smutný.

Ježíš oběma nabídl to samé: Pokud je pro tebe něco důležitějšího, než jsem já, tak to opusť a pojď za mnou.

I nám je Ježíš blízko - a to v nás buď vzbudí po-koru, nebo vzdor.

Pokora je to podstatné. Ježíš nás vybízí, aby-chom se od něj učili pokoře. K té patří přiznání vlastní hříšnosti. A také změna života.

Občas prožíváme obavy a strach z budoucnos-ti. Problémy tohoto světa nemají žádné uspo-kojivé řešení. Jak se tedy máme připravit na budoucnost? Je potřeba si uvědomovat Boží svrchovanou vládu a hledat pokorně jeho vůli. Víra je důvěra, patří k ní odevzdání se Bohu - v každodenním životě.

Muž se s někým schází, přestože je ženatý

Jarrid Wilson je bloger. Před nějakým časem se rozhodl zveřejnit na svém blogu přiznání, které stojí za to si přečíst a sdílet.

„Musím se k něčemu přiznat. Scházím se někým, a to přestože jsem ženatý.

Je to báječná dívka. Je hezká, chytrá, půvabná, silná a je hluboce věřící. Rád ji beru na večeři, do kina, na představení a vždycky jí říkám, jak jí to sluší. Nevzpomínám si, kdy jsem se na ni naposledy zlobil déle než 5 mi-nut, a její úsměv mi vždycky, nezávisle na okolnostech, zlepší náladu.

Někdy mě neohlášená navštěvuje v prá-ci anebo připravuje skvělý oběd a někdy mě dokonce překvapí vlastnoručně upečeným moučníkem. Nemohu uvěřit, jaké mám štěstí, že se mohu s někým scházet, přestože jsem ženatý. Doporu-čuji všem to vyzkoušet, protože to opravdu může zkvalitnit život.

Aha, nevím, zda jsem se zmínil, že žena, se kterou se setkávám, je moje manžel-ka? Co jste čekali?

To, že máte manželku, neznamená, že

vaše randění musí skončit.

Chci pořád chodit na schůzky se svou ženou, a to i po svatbě. Stejně tak i ona by s tím neměla přestat, přestože jsme si oba už řekli ‚ano‘. Mockrát jsem viděl vztahy, které přestávaly rozvíjet jenom proto, že dotyční přestali o svůj vztah pečovat.

Chození na rande to je období, kdy se o tom druhém hodně naučíme. Proč by-chom to neměli dělat? To musíte dělat. Ta zvláštní nervozita, kterou člověk cítí na první schůzce, by neměla pominout jen proto, že už nějaká léta uplynula. Když se ráno probudíš, měl by ses podí-vat na svého partnera tak, jakoby to by-lo teprve v prvních dnech vašeho man-želství. Uvidíš ten velký posun k lepšímu.

U kterékoli svazku je zájem o druhou stranu klíčem. Nikdo nechce být s někým, komu na něm ce-lým srdcem nezáleží.

Vřele doporučuji brát manželku na rande, uhánět ji celým srdcem a uvědomit si, že randění by nemělo skončit jen proto, že jste si řekli ‚ano‘.“

(http://m.sdilejte.to/post/2769,1,mu-se-s-nkm-schz-pestoe-je-enat-kdy-si-vak-pete-jeho-piznn-pochop-pro.html)

Respekt a obdiv! Štěstí se jich po téměř 60 letech stále drží

Kay a Joe O’Reganovi se drželi za ruce, usmívali se, byli šťastní. Právě společně uběhli maratón. Nic výjimečného, až na maličkost. Oba mají osmdesát let, a takto oslavi-li 57. výročí s p o l e č n é svatby. Pár z Irska dokončil desítky závo-dů po celém světě - Bos-ton, Atény, Berlín. Napo-sledy poznali cíl ruku v ruce na Cork City Marathonu, v druhém největším irském městě.

Společně ruku v ruce doběhli teprve podruhé. Poprvé to bylo v roce 1986, oba měli padesát

let, šlo o jejich premiérový maratón. Toto zažili v Londýně. Po třiceti letech si to zopakovali, Joe opět uchopil Kay za ruku. Téměř kilometr

před cílem se chytli a běželi. Ona dokončila 113. maratón, on 29. Svateb-ní výlet se vy-dařil. Oba do-končili v čase 05:25:29, kaž-dý si připsal výhru ve své věkové kate-gorii.

„Jsem překvapen, že máte o naše běhání zá-jem,“ řekl v telefonickém rozhovoru pro server runnersworld.com muž, který poté vyjmenoval úspěchy své ženy, byl na ni pyšný. „Je národní

maratónskou šampiónkou ve věkové kategorii 60, 65, 70 a 75.“

Běhání jako dárek

Oba poznali radost ze sportu až v pokročilejším věku. Ona měla 49 let a chtěla pro oslavu pade-sátin manžela něco výjimečného, vyhrálo běhá-ní. V roce 1990 začali cestovat po celém světě, jejich cílem byly závody. V roce 1997 se přestě-hovali do Enniscorthy, kde se chtěli připojit k běžeckému klubu. „Žijeme na pokraji města a naši sousedé nikdy neviděli lidi běhat na silni-cích. Myslím, že hodně z nich si myslelo, že jsme šílení,“ usmíval se Joe.

Nyní má jejich běžecký klub Slaney Olympic 160 běžců. Mnoho z nich se je vydalo podpořit na jejich poslední maratón. „Měli jsme tam spous-tu přátel,“ dodal muž, který přiznal, že chycení za ruce jim dodalo druhý dech před koncem závodu.

Do Guinessovy knihy chybělo 250 dní

Po závodě byli středem pozornosti. Cítili, jako

by je obléhali paparazzi, takový byl o výjimečný pár zájem. Nemohli pochopit, proč vznikl tako-vý poprask, nakonec ale připustili, že pár v osmdesáti letech často maratón společně ne-dobíhá. Je to spíše vzácné, výjimečné, odvážné.

Několik týdnů před závodem, Joe zkoumal v Guinessově knize rekordů, která nejstarší dvoji-ce dokončila maratón.

Oni to nakonec nebyli, chybělo jim 250 dní. Takže za rok? „Nikdy neříkej nikdy. Běh je sou-částí našeho života, doufejme, že ještě pár let bude. V Irsku máme rčení: Ti, kteří se modlí, zůstávají spolu. My říkáme: Ti, kteří běhají spo-lu, zůstávají pohromadě,“ přidala se i manželka. „Jíme hodně zeleniny a ovoce. Nepoužíváme nějaké léky, nekouříme, nepijeme, ale tohle oslavíme sklenkou šampaňského,“ citoval ženu zase breakingnews.ie.

(https://www.sport.cz/behani/odjinud/clanek/787582-respekt-a-obdiv-stesti-se-jich-po-temer-60-letech-stale-drzi.html; foto: Facebook: RTÉ News)

Povzbuzení z fb