Předchůdce člověka – opakování

Osnova hodinyOsnova zápisu :

1.) Motivace

Díla kterých osobností se pojila s poznatky o našich předcích ?

2.) Práce s časovou přímkou

Jak po sobě následovaly vývojové stupně a období v toku času ?

3.) Naleziště

Na kterých významných místech získáváme prameny z těchto období ?

RYCHLOVKA

ŠTORCH

TAJENKA1.) uchovávají se tam hmotné prameny2.) způsob obživy člověka zručného3.) předchůdce slona4.) uchovávají se tam písemné prameny5.) dějiny jinak6.) věda, která nachází a zkoumá hmotné prameny7.) kult jinak

tajenka : ………………………

Z. BURIAN

1. Motivace

a) Eduard Štorch b) Zdeněk Burian

a) Eduard Štorch * 1878 + 1956

Významný český spisovatel. Pedagog, archeolog a autor mnoha odborných prací a historických románů, ve kterých popisuje život lidí v období od starší doby kamenné (paleolitu) po události související s pověstmi a dějinami českého státu.

Muzeum Eduarda Štorcha a Karla Zemana, které se nachází ve Štorchově rodné obci Ostroměř, ležící mezi Hradcem Králové a Jičínem. Ve stálé expozici je možné nahlédnout do knižně a filmově zpracovaných pravěkých scenérií. Samotná Ostroměř datuje osídlení již v době kamenné.

Dílo – historické romány:

Paleolit: Lovci mamutů (1918)

Neolit: Osada havranů (1930)

Statečné mládí (1946)

Minehava (1950)

Eneolit: U veliké řeky (1932)

Doba bronzová: Čarodějův učedník (1910)

V šeru dávných věků (1920)

Bronzový poklad (1931)

Doba železná: Junáckou stezkou (1934)

České dějiny

a pověsti: Libuše a Přemysl (1919)

Volání rodu (1934)O Děvín a Velehrad (1939) Zastavený příval (1940)Meč proti meči (1946)Hrdina Nik (1947)

b) Zdeněk Burian * 1905 + 1981

Český malíř a ilustrátor dobrodružných knih.

Prvotřídní tvůrce paleontologických rekonstrukcí vymřelých zvířat a rostlin,na kterých spolupracoval s profesorem Josefem Augustou.

Nejednou se jeho dílo stalo inspirací a součástí filmů Karla Zemana.

Zdeněk Burian ve svém ateliéru mezi prací na svém díle hovoří s hercem Miroslavem Šimkem.

Dílo – paleontologické rekonstrukceDílo – paleontologické rekonstrukce

třetihorní Uintaterium – předchůdce dnešního hrocha

druhohorní býložravec Triceratops

mamutí rodinka z období pozdních čtvrtohor

druhohorní Iguanodon čtvrtohorní Mastodont Homo sapiens neandrthalensis

Tyranosaurus Rex útočí na Hadrosaura

druhohorní Kronosaurus pravěký obojživelník

<- masožravý Edaphosaurus

obrovitý Diplodocus měl dva mozky – v páteři a v hlavě

rekonstrukce života v pravěké jeskyni

2. Práce s časovou přímkou

5 -1,5 mil. p.n.l. 3 mil. p.n.l. 1,5 mil. p. n.l. 400 – 40 tisíc p. n.l. 40 000 p.n.l. - nyní

HOMO HABILIS – Člověk zručný 3 miliony let př.n.l.

výška 130 cm, hmotnost 40 kg

obživa: sběr plodů

výroba primitivních nástrojů: sekáče, úštěpy = tzv. valounová industrie

znaky: klenutější čelo, menší nadočnicové oblouky

život v tlupách

HOMO HABILIS se v tlupě dorozumíval pomocí posunků a skřekůlebka HIOMO HABILISe - objem mozkovny činil 650 – 800 cm3

jednoduché opracování kamene - valounová industrie

HOMO ERECTUS – Člověk vzpřímený 1,5 mil. let p.n.l. – 200 tis. p.n.l.

výška 160 cm

užití souměrně opracovaných kamenných nástrojů = pěstní klíny

UŽÍVÁNÍ ohně

kolektivní lov zvěře

obývání přechodných přístřeší

lebka HOMO ERECTa – objem mozkovny 750 cm3

pěstní klíny HOMO ERECTUS získával a využíval oheň, avšak nevíme, zda jej uměl i rozdělat

rekonstrukce HOMO ERECTA od Zdeňka Buriana

HOMO SAPIENS – Člověk rozumný 400 – 40 tis. let p.n.l.

výška 160 cm, zvětšené nadočnicové oblouky

ROZDĚLÁVAL oheň

pohřbívání mrtvých

hromadný lov – užití luků, oštěpů (hroty = úštěpy z připraveného jádra)

Homo sapiens steinheimensis

Homo sapiens neandrthalensis (neandrtálský člověk – slepá vývojová větev)

HOMO SAPIENS dokázal v tlupách lovit i velká zvířata oddělená od zbytku stáda

lebka HOMO SAPIENS STEINHEIMENSIS

„neandrtálec” dokázal díky svým schopnostem snášet i těžké životní podmínky doby ledové (autor: Z. Burian)

lebka neandrtálce (1450-1880 cm3)

HOMO SAPIENS (na obr. NEANDRTHALENSIS) dokázal sám rozdělat oheň a zhotovit si potřebné nástroje

HOMO SAPIENS SAPIENS – Člověk dnešního typu

40 000 let p.n.l. – nyní

tzv. cromagnonský [kromaňonský] člověk

výška 180 cm

plně specializované nástroje (na každou práci jiný)

dokonalé opracování kamene – čepele z odraženého jádra

rozvoj umění – nástěnné malby v jeskyních rekonstrukce kromaňonce (autor: Z. Burian)

lebka kromaňonce vývoj vzpřímené chůze

společenství člověka dnešního typu po lovu při výrobě oděvů

3. Naleziště

HOMO HABILIS Olduvai v Tanzánii jezero Turkana v Keni

HOMO ERECTUS Přezletice u Prahy

HOMO SAPIENS jeskyně Šipka u Štramberka

jeskyně Kůlna

HOMO SAPIENS SAPIENS

Lascaux [Leskó] (Francie)

Altamira (Španělsko)

viz. učebnice strana 16 a 22 ..

HOMO HABILIS

Olduvai v Tanzánii

jezero Turkana v Keni

Roklina uprostřed údolí Great Rift odborníky přezdívaná „Kolébkou lidstva” se nachází ve východní části národního parku Serengheti. Byla náhodně objevena německým entomologem (odborníkem na hmyz), který do ní nechtěně spadl. Pojmenována je podle nástrojů zvaných „Oldowan” zhotovených z kamenných plátků, jejichž stáří je odhadováno na 2,6 milionu let.

Před 3-2 miliony lety se kolem tektonického jezera, jehož rozloha činí odhadem 6,4 – 8,5 tisíc. km2 (více než Balaton) pohybovala velmi početná skupina příslušníků druhu Homo Habilis, která byla objevena paleontologem Richardem Leakeyem. Ten zde roku 1972 nalezl lebku zvanou Skull 1470 (skull = angl. lebka), jejíž stáří se odhaduje na 2 mil. let.

HOMO ERECTUS

Přezletice u Prahy

Obec, nacházející se severovýchodně od Prahy, je známá díky pleistocénnímu (pleistocén = starší oddělení čtvrtohor) sídlišti Zlatý kopec. To bylo odkrýváno postupně. Prvně, když se ve 30. letech 20. století v místním kamenolomu našly 1 milion let staré zvířecí kosti. Roku 1945 zde byly nalezeny kamenné nástroje z doby staršího paleolitu. Ty vedly v letech 1975 – 1991 k cílenému archeologickému výzkumu, jehož výsledkem bylo odkrytí sídliště, jehož stáří se odhaduje na 750 tisíc let. Krom půdorysu prastarých obydlí zde byl nalezen jeden z nejstarších důkazů užívání ohně.

pěstní klíny nalezené v Přezleticích rekonstrukce přibližné podoby z doby osídlení 1–kameny 2-zvířecí kosti 3-ohniště

HOMO SAPIENS

jeskyně Šipka u Štramberka

Krasová jeskyně ve Štramberském krasu se proslavila roku 1880, kdy v ní byla Karlem Jaroslavem Maškou objevena část čelisti neandrtálského dítěte, které s největší pravděpodobností zemřelo ve věku 8-10 let. Čelist i nalezené nástroje z rohovce a pazourku spadají do doby středního paleolitu – 40 000 let p.n.l. Byly zde nalezeny rovněž kosti medvěda, jelena, bobra a další zvěře. krajina v okolí Štramberka

poblíž jeskyně se nachází i zdroj vody

malebné prostředí štramberka v zimě muselo být pro neandrtálské lovce velmi nehostinné

jeskyně KůlnaRoku 1880 byla tunelovitá jeskyně, jež těsně sousedí s obcí Sloup, objevena Jindřichem Wankelem. Vykopávky Martina Kříže poté prokázaly osídlení z doby neolitu a mladého paleolitu. Po výzkumech Moravského zemského muzea z let 1961 – 1975 bylo prokázáno též osídlení ze staršího a středního paleolitu. Nejvýznamnějšími nálezy jsou zlomek horní čelisti dospívajícího neandrtálského chlapce starý 120 000 let , a lebka medvěda se zaklesnutým hrotem šípu, která dokazuje schopnost člověka rozumného lovit a užívat primitivní střelné zbraně.

jeskyně Kůlna dnes

jeskyně Kůlna na počátku 20. stoletíVstupní portál se stropem vysokým 8,5 metru

HOMO SAPIENS SAPIENS

Lascaux [Leskó] (Francie)

Jeskyně, nacházející se poblíž vesnice Montignac se po celém světě proslavila díky realistickým a ohromujícím obrázkům zvířat a lidí z doby mladšího paleolitu, jejichž stáří se odhaduje na 12 – 15 tisíc let. Byla objevena 4 dětmi roku 1940 a po válce zpřístupněna. Oxid uhličitý vydechovaný návštěvníky však malby ničil, a tak byla roku 1963 uzavřena pro veřejnost. Roku 1983 byla pro účely veřejnosti otevřena její věrná replika Lascaux II.

zobrazení smrti při lovu bizona

pravěký lov původní jeskyně prozkoumávaná odborníky

společenství zvířat a lidí tak, jak si je pamatoval neznámý autor

Altamira (Španělsko)

Jeskyně, vyzdobená paleolitickými malbami, leží na severu Španělska poblíž města Santander. Roku 1886 ji zcela náhodou objevil místní lovec, který dal podnět k průzkumu tehdejšímu majiteli pozemku, Donu Sautuolovi. Postranní síň s malbami objevila jeho tehdy pětiletá dcera Marie. Dnes je Altamira součástí rodiny Paleolitických jeskyní severního Španělska a je zapsána na seznam UNESCO.

město Santander

Interiér Altamiry se stropními malbami

detail maleb

ztvárnění pravěkých zvířat