“

PozorováníMěřeníExperimentování…

Stanovení obecných hypotéz :• Logické soudy• Logické operace• Formulace závěrů

Jejich verifikace (ověřování pravdivosti)

Jak probíhá verifikace – poznání pravdy? – vědecký postup

Hypotéza 1 Hypotéza 2 Hypotéza 3 Hypotéza 4 … n

Závěr 1 Závěr 2 Závěr 3Důsledek 1 … n

Pozorování závěrů a důsledků: Je hypotéza pravdivá?

NE: logickým rozporem nebo objevem nových faktů= FALZIFIKACE HYPOTÉZY(hypotéza je chybná, nepřijatelná)

MOŽNÁ: hypotéza nebylaFalzifikována, ale nebylo ani možné ověřit všechny důsledky, mohou se objevit nová fakta PLAUZIBILITA HYPOTÉZY(tj. její přijatelnost)

Příklad falzifikace:http://www.novinky.cz/veda-skoly/250938-ein

steinova-teorie-otresena-neutrina-jsou-rychlejsi-nez-svetlo.html

http://www.novinky.cz/veda-skoly/259894-vedecka-revoluce-zatim-nenastala-za-nadsvetelnou-rychlosti-neutrin-je-chyba.html

Poznatelnost světa vědeckým způsobemŽádné pozitivní tvrzení nemůžeme s jistotou

označit za pravdivéK plné pravdě se můžeme postupně blížit

NÁZOROVÁ PLURALITA NUTNOST TOLERANCE K JINÉMU NÁZORU

Zjevení = darované poznání

Teologická tvrzení

o Bohu:lze je falzifikovat pouze na základě logického sporu

Tvrzení o člověku

a o světě:lze uplatnit falzifikační postup založený na schopnostech lidského rozumu.

Pokud se nedospěje k jednoznačné falzifikaci, jsou příslušná tvrzení PLAUZIBILNÍ stejně jako každá nefalzifikovaná vědecká hypotéza.

Zjevení Boží je přijatelným zdrojem poznání pravdy o člověku a o světě. Doplňuje vědecké poznání, protože počítá se spirituální dimenzí člověka.

Historie vztahu mezi vědou a náboženstvímVýchodiska:

Vztah mezi vědou a náboženstvím se utvářel během dějin v závislosti na stupni lidského poznání a prošel několika základními podobami.

Moderní věda vznikla v lůně křesťanské kultury.Je možné dokázat, že křesťanské náboženství

právě svým pojetím Boha jako stvořitele a člověka jako správce Bohem stvořeného světa umožnilovznik moderní vědy.

Jednotlivé etapy vývoje vztahu mezi vědou a náboženstvím1. podřízenost vědy vůči náboženství2. konflikt mezi vědou a náboženstvím (někdy)3. separace vědy a náboženství4. dialog mezi vědou a náboženstvím5. integrace vědy a náboženství

V historii se často prolínaly.

1. Podřízenost vědy vůči teologiiStarověk a celý středověkModerní věda neexistovala; věda se rozvíjela

v lůně filosofie přírodyTeologie byla považována za královnu věd –

určovala, co je správné poznání a co omyl: vědecký poznatek nemohl odporovat teologickému poznání

Křesťanství však vědu nebrzdilo, naopak jí poskytlo myšlenkový rámec, v němž se mohla rozvíjet

2. Konflikt mezi vědou a náboženstvímKonflikt mezi vědou a náboženstvím nebyl nikdy

vyostřený tak, jak to podávali někteří autoři 19. století v duchu racionalismu

Konflikty byly, ale byly specifické. Zpravidla nešlo o vědecký objev sám, ale o filosofii, ze které vycházel. Příklady:Galileo Galilei: útok na aristotelskou filosofiiDarwinova evoluční teorie: narušení aristotelské

spojitosti mezi fyzickým a morálním řádem – ohrožení společenské morálky

Giordanno Bruno a jeho víra v nadřazenost egyptského panteismu nad křesťanským náboženstvím

3. Oddělení vědy a náboženstvíPřelom 19. a 20. stoletíVzájemné uznání svébytnosti teologie a

ostatních věd (odlišnost oborů a vlastních důkazů; hranice poznání). Příklady:I. Kant: náboženství je požadavkem

praktického rozumu, věda čistého rozumuA. Comte: teologické poznání je předvědeckéL. Wittgenstein: o věcech, o kterých nelze

vědecky mluvit, je lépe mlčet (tajemství víry)Teologie je vykázána do oblasti iracionality

4. Dialog mezi vědou a náboženstvímIniciativy věřících vědců – snaha o dialog1936 založení Papežské akademie věd (Pius XI.)

– oficiální platforma pro dialog, projev zájmu o vědu

Papežské dokumenty Příprava II. vatikánského koncilu (Congar,

Rahner, de Lubac): autonomie vědy, vzájemný dialog

Papež Jan Pavel II.: Fides et Ratio; vznik mezinárodních center studující vztah mezi teologií a světem (interpretace světa)

V České republice: ČKA a časopis Universum

5. Integrace vědy a náboženstvíCílem dialogu vědy a náboženství je společné

nalézání úplnějšího a hlubšího pochopení světa a člověka.

Věda může očistit náboženství od omylůa pověr, náboženství může očistit vědu od idolatrie a falešných absolutností. Vědai náboženství se mohou vzájemně uvádět do širšího světa, do světa, v němž obémohou vzkvétat.„ (Jan Pavel II., 1987).

Cesta interdisciplinárního dialogu mezi vědci.

1.Podřízenost 2. Někdy boj 3. Autonomie

4. Dialog 5. Integrace

SVĚT

Prameny:LOKAJÍČEK, M. V. K poznávání pravdy o světě a člověku, in Teologické texty, 3, 2006, s. 132–134.KRUMPOLC, E. Vztah mezi vědou a náboženstvím a jeho dějinné proměny, in Studia theologica, 8, 2002, s. 35–44.

Zpracovalo

Katechetické a pedagogické centrum Biskupství královéhradeckého

v rámci projektu „Využití křesťanského dědictví ve výuce“.

Určeno pouze pro výukové účely.

2012