POJETÍ SPÁSY ve světových náboženstvích

anebJak chápou náboženství cestu člověka a lidské společnosti k věčnému štěstí

POJEM „SPÁSA“

• praslovansky sъpasti (chránit stádo)

• latinsky salus (salutare)

• řecky sótéría (σωτηρία)

• označuje obecně záchranu: a) původně přirozenou (od nepřítele,

z nesnází)

b) posléze nadpřirozenou (spása od Boha)

POJEM „SPÁSA“

• Obsah pojmu spása naznačují další podobné výrazy:

– záchrana,– vykoupení,– vysvobození,– věčný život,– dar nového života, ve kterém člověk může

uskutečnit plně své bytí,– uzdravení.

Budeme zkoumat přístup jednotlivých náboženství k následujícím otázkám:

1) od čeho jsme nebo chce být člověk osvobozen,

2) k čemu je nebo chce být osvobozen,

3) jak a čím toto osvobození dosáhnout.s

Přehled náboženských konceptů spásy

Světová náboženství:

1. Křesťanství

2. Židovství

3. Islám

4. Buddhismus

5. Hinduismus

KŘESŤANSTVÍ

V křesťanském učení je dárcem spásy Bůh, spása je nezasloužený

dar od Boha člověku:

plnost života a společenství s Bohem.

KŘESŤANSTVÍZ čeho je člověk vysvobozen?

• Dar života byl člověku darován již na počátku – při stvoření.

• Člověk svým hříchem zrušil životodárné spojení s Bohem. Tím vstupuje do jeho života zlo.

KŘESŤANSTVÍK čemu jsme vysvobozeni?

• Bůh člověka a celé lidstvo v dějinách neustále zachraňuje od zla, aby mu vrátil plnost života na zemi a obnovil společenství s ním.

KŘESŤANSTVÍJak jsme byli vysvobozeni?

• Definitivní záchranu (spásu) přinesl člověku Ježíš Kristus, Boží Syn, který se stal se člověkem, žil náš život, trpěl, zemřel a vstal z mrtvých. Jméno „Ježíš“ znamená „Bůh zachraňuje“.

Křesťané věří, že Ježíš zničil moc Zlého, osvobodil

člověka, a tím plně uskutečnil spásu lidstva.

Ježíšovo dílo je stále znovu zpřítomňováno při slavení mše

svaté.

Do společenství s Bohem a s ostatními křesťany člověk vstupuje vírou, kterou potvrzuje přijetím křtu. Tím

získává účast na Kristově smrti a vzkříšení a Bůh ho přijímá za svého adoptivní dítě a dědice.

ŽIDOVSTVÍ• Židé věří v jediného Boha,

Stvořitele a Pána všeho, který si vyvolil jejich národ a uzavřel s ním smlouvu na Sinaji. Zaslíbení uskuteční skrze Mesiáše (tj. pomazaného), který přijde na svět na konci časů.

• Židé věří, že dojdou spásy, když zachovají věrnost Bohu a jeho Zákonu.

ŽIDOVSTVÍ

Spása je chápána jako: • obrácení se člověka k Bohu,

život s Ním.

• Pojem spása (hebr. ješua – ׁשּוע Uְי) může znamenat: vytržení z nebezpečí smrti, naplněný život, osvobození, vykoupení, vyléčení,

ochranu, vítězství, pokoj...

• Znamením příslušnosti k vyvolenému národu Božímu je u mužů obřízka (odstranění předkožky), která se provádí rituálně osmého dne po narození chlapce. Může se jí podrobit i v dospělosti každý muž, který se rozhodne přijmout židovské náboženství.

• Opakem spásy je v židovství zatracení.

Zatracením se rozumí odloučení se od Boha. Židovství však nezná pojem totálního zatracení. Každý jedinec nakonec dospěje ke konečné spáse.

• Židovství pamatuje i na ostatní národy:

Dojdou spásy také, pokud uznají Hospodina, budou jej uctívat a dodržovat jeho přikázání

ISLÁM• Islám nezná pojem spása ani nic podobného.• Konečným stavem v islámu je posmrtný stav ráje (džannah – ة� – جّن

tj. zahrada):

- ráj znamená zahradu rozkoší, do které oddaný muslim přijde po smrti z vůle Alláha v „Den vzkříšení“ (Yawm al-Qiyāmah – يويوم – který se nazývá také „Den soudu“ (Yawm ad-Din ,(القيامة;(الدين

- nejvyšší úrovní ráje je firdaus (7. nebe), kde dlí proroci, mučedníci a většina spravedlivých a zbožných lidí.

• Špatní lidé v představě islámu odchází do pekla (džahannam, nár).• K tomu, aby muslim vstoupil do ráje, je podle Koránu nutné:

- věřit v Boha, Poslední soud, všechny Alláhovy posly (Adam, Abrahám, Mojžíš, Ježíš, Muhammad aj.), stejně jako věřit, že Muhammad je posledním Božím prorokem;

- činit dobré skutky, dodržovat pět pilířů islámu.

• Pět pilířů islámu tvoří základ islámské praxe:

- vyznání víry („Není boha kromě Alláha a Muhammad je Alláhův

posel.“),

- rituální modlitba (v poledne, odpoledne, za soumraku, v noci a za

úsvitu),

- almužna (1/10, 1/20 či 1/40 z majetku),

- půst při ramadánu (postní měsíc),

- pouť do Mekky (alespoň jednou za život).

BUDDHISMUS• Spásou je v buddhismu přerušení koloběhu životů

(samsáry) a dosažení stavu nibbána (nirvána) – osvícení, a poté po smrti stavu parinirvána – konečná blaženost.

• Buddhisté nepřijímají spásu přímo od Buddhy, ale praxí vznešené metody, kterou vyučoval.

• Tou je osmidílná stezka.

Gautama Buddha umírá a vchází do stavu parinirvány.

OSMIDÍLNÁ STEZKA

• (1) Správné chápání je pochopení a vhled do Čtyř vznešených pravd. K tomu patří také vhled do pomíjivosti všech jevů.

• (2) Správné myšlení znamená přemýšlet, hovořit a jednat bez žádostivosti, nenávisti a krutosti.

• (3) Správná mluva se vyhýbá lhaní, pomlouvání, drsným výrazům a zbytečnému tlachání.

• (4) Správné konání znamená zdržet se zabíjení, braní toho, co nebylo darováno a nevhodných pohlavních styků.

• (5) Správné živobytí znamená vykonávat taková povolání, která neškodí druhým bytostem.

• (6) Správná snaha zahrnuje úsilí vyhnout se neprospěšným stavům mysli nebo je překonat, pokud už vznikly, a vyvolat a udržet prospěšné stavy mysli.

• (7) Správná bdělost se týká uvědomování si pěti složek (tělesnosti, vědomí, vnímání, cítění a mentálních formací). Zahrnuje neustálé uvědomování si tělesných funkcí (dýchání, chůze, stání, atd.), všech obsahů vědomí, vjemů, pocitů ap.

• (8) Správné soustředění zahrnuje meditační techniky sloužící k vyvinutí dostatečné koncentrace mysli, která je nezbytná pro dosažení vhledu do pravé skutečnosti.

ČTYŘI VZNEŠENÉ PRAVDY

• Celý život je utrpení. • Utrpení vzniká z touhy po životě. • Utrpení je možné se zbavit

odstraněním touhy po životě.

• Touhu po životě je možné

odstranit praxí osmidílné stezky.

Pohled jednotlivých směrů buddhismu na nibbánu a buddhovství se liší:

• V théravádském buddhismu byl ideálem arhant, jedinec, většinou mnich, který sledováním osmidílné stezky dospěl k procitnutí v soustředění sám na sebe.

• V mahájánském buddhismu bódhisattva jedinec, který prozřel, odkládá osobní nirvánu, aby mohl pracovat pro spásu všech bytostí.

HINDUISMUS• Takzvaný hinduismus je obecný pojem pro mnoho

náboženských směrů Indie: - védismus (vaidika), - vaišnavismus (višnuismus), - šivaismus, - šaktismus (tantra) aj.

• Pro mnoho těchto směrů (ale ne všechny) je shodným pojmem sanátana dharma (odvěký řád), kterou chápou jako hlavní princip své životní praxe skrze různé metodiky (rituál, různé druhy jógy ap.).

• Každý z těchto směrů se dívá na to, co lze označit jako spása, rozdílným způsobem.

• Obecně je zde spásou vysvobození átmá (duše) ze samsáry – cyklu úmrtí a znovuzrození – a dosažení nejvyššího duchovního stavu.

• Ten je hlavním cílem „hinduismu“, kdy i „peklo“ (stav utrpení) a „nebe“ (stav blaženosti) jsou dočasné.

• Tento nejvyšší duchovní stav je zván mókša „osvobození“ nebo mukti „oproštění“.

• Mókša je konečné vysvobození z jedincovy představy o vlastním já, oproštění od pout zažívaného duálního světa a obnovení skutečné (vnitřní) přirozenosti.

Cesty k tomuto osvobození jsou různé a závisí také na konkrétním „hinduistickém“ myšlenkovém směru (škole), v jaké formě toto osvobození vidí:

1) Vaišnavské školy dvaita (dualistický monismus) a višištadvaita (kvalifikovaný monismus) vidí mókšu jako blažené duchovní spojení s Bohem (Íšvarou) a nejvyšší stav existence. Věřící je ve spojení s Bohem, ale ponechává si svou osobní identitu.

2) Škola advaita (nedvojnost) vidí mókšu jako splynutí s Bohem, kdy vyhasíná pocit osobní identity.

Existují čtyři hlavní jógy či márgy (cesty) k dosažení mókši.

Jsou to:

• práce pro Nejvyššího (karma jóga),

• poznávání Nejvyššího (džňána jóga),

• meditace na Nejvyššího (rádža jóga),

• láskyplná služba Nejvyššímu (bhakti jóga).

• Karmajóga je tedy cestou činu. Jde převážně o denní rituály, ale i zaměstnání bez ohledu na výsledek.

• Džňánajóga předpokládá studium písem, filosofický vhled a dotazování se učitele.

• Rádžajóga (královská jóga) prohlubuje pouto s Bohem skrze dlouhé hluboké meditace.

• Bhaktijóga (láskyplná služba) předpokládá, že každý čin jedince je prožíván jako radostné odevzdání Bohu.

• Je osm stavů jógy (jógánga ánušthánád), závislých na stavu vědomí (džňánah díptih), které vedou ke sjednocení (vivékah khjátéh):

• Jáma – vývojem správného jednání – pravdivost (satjá), nenásilnost (ahimsá), nesobeckost (astéja), mravnost (brahmačárja) ya bezmajetnost (aparigraha);

• Nijáma – vývojem duchovních hodnot – čistota (šauča), soucit (santóša), askeze (tapas), studium Véd – svatých spisů (svadhája), oddanost Nejvyššímu pánu (íšvarapranidhána);

• Ásana – vývojem držení těla – (klasická hatha jóga);• Pránajáma – vývojem vdechu, výdechu a zadržení dechu;• Pratjáhara – vývojem nelpění na objektech smyslů;• Dhárana – vývojem zaměření smyslů;• Dhjána – vývojem meditace na sama sebe;• Samádhi – vývojem blaženosti v sobě

a splynutí s Bohem.

ZpracovaloKatechetické a pedagogické centrum Biskupství královéhradeckého

v rámci projektu „Využití křesťanského dědictví ve výuce“.

Určeno pouze pro výukové účely.

2012