Název materiálu: VY_32_INOVACE_CJ2r0102Název sady: Morfologie pro 2. ročníkVzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikaceVzdělávací obor: Český jazyk a literaturaTéma: Podstatná jména (substantiva) –

pádJméno autora: Kateřina HalaštováVytvořeno dne: 21.3.2013Metodický popis – anotace: Seznamuje žáky s mluvnickou

kategorií jmen – pádem. Závěr prezentace slouží k procvičení poznatků.

PODSTATNÁ JMÉNA (SUBSTANTIVA) - PÁD

Pád je morfologická mluvnická kategorie jmen, která vyjadřuje pomocí pádových koncovek vztahy jmen k jiným slovům ve větě.

Tvoření slov pomocí pádových koncovek se nazývá skloňování = deklinace.

Český jazyk má sedm pádů v singuláru a plurálu: Nominativ – Kdo? Co? Genitiv – (bez) Koho? Čeho? Dativ – Komu? Čemu? Akuzativ – Koho? Co? Vokativ Lokál – (o) Kom? Čem? Instrumentál – (s) Kým? Čím?

Pády se dají členit do různých skupin – např. pády předložkové (vždy předložkový je lokál) a pády prosté (vždy bezpředložkovým pádem je nominativ a akuzativ)

Tvarová homonymie = pro některé pády existují stejné tvary

1. pád chata chaty 2. pád chaty chat 3. pád chatě chatám 4 pád chatu chaty 5. pád chato chaty 6. pád chatě chatách 7. pád chatou chatami

Má ve větě jmenovací funkci.

Ve větě bývá nejčastěji tímto větným členem:

a) …………………………… (Petr se dívá na televizi.)b) …………………………… (Martin je student.)c) …………………………… v případě tzv. nominativu jmenovacího (= uvádí název nebo titul nějakého díla – př. Děti čtou časopis Mateřídouška. Bydlel ve městě Brno.)d) ………………………….. (Vynálezce Edison objevil žárovku.)e)……………………………... (Choval se jako džentlmen.)f) ……………………………..(Jan Ámos Komenský, učitel národů, žil v 17. století.)

NOMINATIV

Nejčastěji ve větě vyjadřuje přivlastňovací vztah.

Ve větě bývá nejčastěji tímto větným členem:

a) …………………………………. (Střecha domu byla zchátralá.)

b) …………………………………. (Šel do města.)

Za slohově neobratné se považuje kumulace genitivních pádů.

GENITIV

Ve větě bývá nejčastěji:

a) ………………………………….(Dal květiny mamince.)b) …………………………………. (Mířil ke škole.)

Zajímavý je dativ sdílnosti = hlavní funkcí je navázání bližšího citového vztahu k adresátovi. V hovorové řeči je dativ sdílnosti na vzestupu. (př. Tu ti ke mně přistoupila Anička. Tak jsem ti to nakonec vzdala.)

DATIV

Označuje nejčastěji objekt, který se pojí se slovesem.

Ve větě je nejčastěji:

a) …………………………………..(Pije kávu.)b) ……………………………………(Vyrazil jsem na výstavu.)

AKUZATIV

Tímto pádem oslovuje či voláme.

Ve větách musí být oslovení z obou stran odděleno čárkami (př. Příští hodinu si, studenti, napíšeme písemnou práci.)

V neoficiální komunikaci se často nahrazuje vokativ nominativem, to je však považováno za nezdvořilou formu oslovování.

Pane Novák, mám tu pro vás dopis! (chybně) Pane Nováku, mám tu pro vás dopis! (správně)

VOKATIV

Jedná se o předložkový pád.

Ve větě bývá nejčastěji:

a) ………………………………….(Slyšel o ní.)b) …………………………………. (Procházel se po mostě.)c) ………………………………….(Četl knihu o druhé světové

válce.)

LOKÁL

Ve větě bývá nejčastěji:

a) ………………………………….(Promluvím si s rodiči.)b) …………………………………. (Na výlet vyrazili vlakem.

Třásl se strachem.)c) …………………………………. (Stal se učitelem.)

INSTRUMENTÁL

Určit pády vyznačených substantiv:

Když vešli, byl pokoj naplněn slavnostní pochmurností . Na šicím stolku přikrytém bílým ubrouskem leželo pět nebo šest chomáčků vaty na stříbrném podnosu; vedle stál mezi dvěma hořícími svícemi veliký krucifix . Ema s bradou opřenou o prsa zeširoka otevírala víčka; a její ubohé ruce těkaly po pokrývce tím pomalým, příšerným pohybem umírajících , kteří jako by se už sami chtěli pokrýt rubášem . Proti ní u nohou lůžka stál Charles bílý jako socha, s očima zarudlýma jako uhlíky a bez slz, zatímco kněz opřený o jedno koleno mumlal tichá slova.

G. Flaubert: Paní Bovaryová

CVIČENÍ 1

Stanovit, jaké syntaktické funkce mají jednotlivé pády zvýrazněných slov: (např. Procházel se po louce. lokál – PU místa)

Jeho otec je známý kroměřížský pediatr. Procházel se jarní přírodou. Seděl v hotelu Hvězda. Jaroslav Vrchlický, představitel lumírovců, napsal také komedii Noc na Karlštejně. Stal se vedoucím oddílu. Vánoční cukroví vonělo po celém bytě. Není dalších připomínek. Chodníky ve městě nebyly odklizeny od sněhu. Půjčil to Petrovi. Dal princezně dobrou radu. Zpíval si veselou písničku. Jmenovali ho starostou. Já ti na to nemůžu zapomenout.

CVIČENÍ 2

MARTINEC, Ivo; TUŠKOVÁ, Jana Marie; ZIMOVÁ, Ludmila. Mluvnice – učebnice českého jazyka pro střední školy. Plzeň: Fraus, 2009.

KOSTEČKA, Jiří. Český jazyk pro 2. ročník gymnázií . Praha: SPN, 2002.

FLAUBERT, Gustave. Paní Bovaryová. Praha: Ikar, 1995.

HAVRÁNEK, Bohuslav; JEDLIČKA, Alois. Stručná mluvnice česká. Praha: Fortuna, 1996.

POUŽITÁ LITERATURA