Roman Ondryáš, 399799, Inspirace z obrázku

Tématem, které jsem si zadal, je opozice extravagance a kultury v novele Trumana Capoteho,

Snídaně u Tiffanyho.

Slečny popíjející červené víno by mohly být symbolem jakési rozšafnosti, do oka bijící

extravagance, nad níž přihlížející ženy myjí si ruce a mužové spravují si oko. My se nenecháme

svázat společenskými konvencemi, ó nikoli. Vytáhlý hezoun v cylindru jakožto dalším mezníkem

v jejich zhýralém životě. Slečna v okrových střevíčcích, říkejme jí Holly, není vůbec oslněna

tácem s koláči, představujícími chabý pokus o nastolení alespoň částečné umírněnosti. Ženo,

oblečte se! Za svou přirozenou nestydí se a je ochotna dát ji všem na odiv svým vystupováním a

la Hollywood. Její pes a jediný věrný přítel, zosobňující bezejmennou kočku, sám neví, na kterou

stranu se postavit. Její chronická touha po svobodě a objevování sebe sama a svého místa v

životě, zavedla ji až na pokraj společenské akceptovatelnosti. Je-li ovšem předložen ten správný

podnět, je více než ochotna být zkrocena. Co takhle zkusit místo koláčů nabídnout příslib lásky?

Oblečená žena svojí levou rukou drží muže zkrátka, neb si je velmi dobře vědoma Hollyiny

schopnosti manipulovat s muži. Muž v cylindru se snaží držet krok, ale donaha nepůjde. Kamínka

s kastrůlkem a rybičkou jsou jen další jasnou známou jejího kočovného života. A dál už nevím.