Tato publikace vznikla jako je-den z výstupů mezinárodního pro-jektu spolupráce v rámci osy IV. LEADER Programu rozvoje venko-va Mléko a med pro naše zdraví.

Projekt byl realizován naší místní akční skupinou MAS Sdru-žení Západní Krušnohoří z.s. ve spolupráci se slovenskou MAS LEV o.z. se sídlem v Levočia řešil aktiv-ní spolupráci obou MAS, na jejichž území probíhala osvěta k návratu prodeje jednak farmářského mlé-

ka přímo ze dvora konečnému spo-třebiteli, jednak prodeje českého a slovenského medu.

Osvěta byla směrována jak k producentům mléka a medu, tak i ke spotřebitelům. Vše s důrazem na prodej „ze dvora“, přímo od farmáře.

Projekt napomohl překonat le-gislativní úskalí při získání povolení k prodeji „syrového mléka ze dvo-ra“ i medu malým farmářům.

Území působnosti MAS SZK z.s. v rámci Ústeckého kraje

Území působnosti MAS LEV o.z.v rámci Prešovského kraje

V rámci tohoto projektu bylo na Sloven-sku zřízeno muzeum medu v obci Kĺčov

vším nevyhovující klimatické podmínky, které znemožňovaly obdělávání půdy. Drsná příroda a neúrodná půda umož-ňovala prvním zemědělským kolonizáto-rům obhospodařovat nevelká políčka jen na příhodných plochách v nadmořských výškách něco málo přes 300 metrů.

Přesto již od 12. století lze zazna-menat první snahy o kolonizaci hor a s tím související nutnost využívat půdu pro produkci základní obživy. V té době byly Krušné hory z větší čás-ti pokryty neprostupnými lesy, které spolu s drsnými přírodními podmínkami vytvářely nepřekonatelné překážky pro trvalé osídlení.

Vůbec prvními kolonizátory v čes-kých zemích byli obchodníci. Na české straně ještě v průběhu 15. století nelze hovořit o stálém osídlení a zemědělské činnosti člověka.

Krušné hory jsou však jedinými na-šimi horami, které vytváří souvislou kul-turní krajinu z nížiny přes podhorské oblasti až do nejvyšších horských poloh kolem jednoho tisíce metrů nad mořem.

Na ostatní většině našich hor vidíme tři zóny osídlení - v nížinách a podhůří se střídají mozaiky vesnic a drobných usedlostí s množstvím políček, luk, hájů, remízků a lesíčků a ve vyšších nadmoř-ských výškách přibývá lesnatosti a zóny s velkými lesními celky skrývají vesnice lokalizované většinou podél toků v údo-

Tradice chovu skotu, ovcí a koz

v Krušnohoří

S nástupem neolitu (mladší doby kamenné 5600 - 4400/4300 př. Kr. můžeme předpokládat příchod nového obyvatelstva na naše území, samotný proces neolitizace je však stále před-mětem vědeckých diskuzí. Rozhodně se však objevuje nový ekonomický systém, který je dále rozvíjen a pokračuje do dnešních dnů – jde o zemědělství a s ním spojený usedlý způsob života. Neolit se z oblasti Úrodného půlměsíce rozšířil přes Anatolii a Balkán dále do Evropy; v okrajových částech Evropy však dlou-hou dobu ještě přetrvává mezolitický způsob života, i když řada lokálních postmezolitických kultur tzv. atlantic-kého neolitu vykazuje známky kontak-tu s neolitickou společností – i v tomto ‚mezolitickém‘ prostředí se objevují první keramické nádoby a rovněž máme indicie naznačující domestikaci prasete či ovcí a koz (v severních oblastech do-šlo i k domestikaci soba).

Domestikace je proces vyčlenění některých živočišných druhů z přiro-zeného prostředí i vývoje a jejich po-stupné přizpůsobení potřebám lidského hospodářství. Probíhala už od paleolitu (domestikace psa), v neolitu pak do-mestikovány ovce, kozy, skot, prasata, v eneolitu kůň, v době bronzové u nás kur, domestikovány byly i zemědělské plodiny.

Krušné hory strmě spadající již-ním směrem do Čech byly dlouhou dobu osídleny jen velmi řídce. Byly to přede-

lích a třetí zóna se rozprostírá v cent-rální části pohoří, které je bez větších sídel. Les, který v hustém zápoji pokrý-val Krušné hory, byl jen na nemnohých místech narušen cestami, které byly využívány pro transport zboží.

S větším rozvojem rudného dolování na české straně v 16. století pronikala zemědělská činnost do postupně za-bydlovaných Krušných hor. Vzhledem ke klimatickým podmínkám ve vyšších nadmořských výškách se nejvíce uplat-ňoval chov dobytka a pastevectví.

Na příznivých místech se pěstova-ly brambory, žito, oves a len. Postupně vznikající zemědělské usedlosti, urba-nisticky prozrazují přizpůsobení staveb a jejich účelnosti k nepříznivému hor-skému podnebí.

V 19. století se v horách budovaly první silnice a obyvatelé hor se snad-něji dostávali do nížin, odkud získávali potraviny sklízené na úrodnějších polích v nižších nadmořských výškách. Záro-veň byl umožněn transport kvalitního horského sena pro krmivové využití v nížinách. Louky byly až do šedesátých let minulého století využívány pro výro-bu sena a pastviny k velkoplošné pastvě dobytka.

Intenzívní zemědělství vyžadova-lo nové a nové plochy, které bylo nut-no osévat a hnojit. Stále více se louky a pastviny vzdalovaly od své dřívější po-doby původně extenzívně využívaných horských luk, pastvin a úhorů. Postupně klesal počet rostlinných druhů váza-ných na tyto biotopy.

Dnešní louky a pastviny jsou výsled-kem dlouholetého působení člověka. In-tenzívní využívání půdy způsobilo zánik původních horských luk. Tyto plochy byly hnojeny, přisévaly se krmné travi-ny, pásl se těžký dobytek. Mnoho pů-vodních horských bylin ustoupilo.

Kráva pasený porost narušuje zdu-páním, potravně je nenáročná a svým způsobem utržení travnatého trsu ja-zykem nechává velkou část stonků ne-spasenou a dál si nevybírá, protože ne-sklání hlavu až těsně k zemi.

Ovce je zvláště nenáročná a není-li výběr, zkonzumuje i mnoho aromatic-kých či pichlavých druhů. Svou velmi citlivou tlamou si dovede vybírat i ve velmi malém trsu, pase se s hlavou až těsně u země, takže plocha po vypase-ní ovcemi připomíná nakrátko střižený trávník.

Koza je specificky mlsná a druh, kte-rý jí zachutná, dokáže selektivně vypá-sat. Je ještě nenáročnější než ovce. Je známá i tím, že před trávou dává před-nost okusování dřevin, kdy konzumuje jak listy tak kůru a větve. Tím je velmi vhodným hospodářským zvířetem v boji proti zarůstání pastvin křovinami.

Zdroj: Mgr. J.Brožík

Zemědělství v Krušných horáchfoto: vlastní archiv MAS SZK

dělení plemen podle typu produkce na mléčná, masná a kombinovaná.

V horských podmínkách Krušných hor je oblast klimaticky poměrně drs-ná, a proto zde byly a jsou chovány jen některá odolná plemena, např.:

Dobře snáší mrazy i vysoké teplo-ty, výborně se pase, dovede využívat i méně hodnotná krmiva. U nás se chová V horských podmínkách Krušných hor je oblast klimaticky poměrně drsná, a pro-to zde jsou chována jen některá odolná plemena, např.:

Limousine Je to masné francouzské plemeno

vyšlechtěné ve střední a jihozápadní Francii v 18. století

Proto je vhodné pro chov i ve vyšších partiích Krušných hor.

Hereford Patří mezi masná plemena malého

až středního tělesného rámce. Vznikl v západní části Anglie z místního čer-veného skotu křížením s jinými masnými plemeny.

Plemenná kniha byla založena v r. 1846. Jedná se jedno z nejstarších masných plemen a zároveň plemen nej-více rozšířených. Dnes se vyskytuje ve dvou formách, a to rohatý a bezrohý.

Dobře snáší mrazy i vysoké teplo-

Chov skotu je z historického hledis-ka znám jako lidstvo samo. Na začátku lidské civilizace byl dobytek měřidlem bohatství a dlouho měl funkci platidla.

Požadavky na chov dobytka byly v historii lidské společnosti rozdílné. V prvopočátku se choval dobytek pou-ze pro maso, kosti a kůži. Následovalo období zdomácnění a dobytek se začal využívat na obdělávání půdy, na nosení břemen a do zápřahu.

V 19. století nastal rozvoj průmys-lu a tím se zvýšila i spotřeba potravin, především mléka a masa. V té době za-číná první zušlechťování plemen dobyt-ka.

Nejvíce pozornosti je věnováno chovu skotu, protože umí nejlépe pře-tvářet živiny přijímané v krmivu na bi-ologicky a energeticky koncentrované plnohodnotné potraviny – maso a mléko a zároveň vrací zpět do půdy 45% orga-nické hmoty, kterou přijal.

Dojnice vyrobí z 1ha půdy nejvíce stravitelných bílkovin a energie v po-rovnání s ostatními druhy hospodář-ských zvířat.

Dnes na světě existuje řada plemen skotu, která je možno dělit podle růz-ných kriterií. Nejčastěji je využíváno

CHOV SKOTU

užitkovostí (maso-mléko-tah). Po pádu nacismu prochází plemeno přestavbou a dochází také k vzniku kolchozů. Tím-to procesem v 50. a 60. letech došlo k zbrzdění procesu šlechtění. Tato doba byla také charakteristická nedo-statkem krmiv pro zvířata. Postupem času dochází k přijetí plemenářského a šlechtitelského zákona a plemeno je intenzivněji šlechtěno na maso-mléč-nou užitkovost. V 60. letech také bylo v rámci procesu šlechtění přistoupeno k zušlechtění českého strakatého skotu plemeny: Ayrshire, (zlepšení 1. konsti-tuční pevnosti, 2. tvarových a funkčních vlastností vemene 3. utváření končetin 4. produkce mléka). Díky tomuto zu-šlechťovacímu křížení došlo ke zvýšení mléčné užitkovosti, ale zároveň došlo k negativnímu ovlivnění masné užit-kovosti a zmenšení tělesného rámce. V roce 1971 bylo v ČR použito další zu-šlechťující plemeno a to recesivní for-ma holštýnského plemene. Cílem bylo zvýšit mléčnou užitkovost, tělesný rá-mec a tvarové vlastnosti vemene. Ov-šem i toto mělo svá negativa: zhoršení masné užitkovosti, špatné utváření kon-četin a menší dlouhověkost. V současné době je toto plemeno kříženo s fyloge-neticky příbuznými plemeny z celé Ev-ropy. Důležité je si uvědomit, že pleme-no řadíme mezi plemena s kombinovanou maso-mléčnou užitkovostí.

V současnosti žije pouze několik málo krav, které lze označit za české straky, a tyto krávy jsou zařazeny do programu ochrany genetických zdrojů. K této situaci došlo díky mnohaleté-mu masivnímu používání inseminačních dávek strakatých býků, pocházejících z Německa a Rakouska.

Zdroj: http://www.zootechnika.cz/clanky/chov-skotu/plemena-skotu/kombi-

novana-plemena-skotu.html

ty, výborně se pase, dovede využívat i méně hodnotná krmiva. U nás se chová od roku 1975. První jalovice byly přive-zeny z Kanady. Vyniká zdravotní odol-ností a nenáročností. Na jeho dalším zušlechťování plemenáři pracují.

CharolaisPochází z Francie a vyšlechtěno

bylo v 19. století. Patří k nejvýkonněj-ším masným plemenům s přírůstkem až 1,6kg denně. Má výbornou kvalitu masa s nízkým sklonem k tučnění. Často je používán ke křížení s plemenem here-fordským.

Český strakatý skot vznikl na našem území ve 30.letech.

Na vzniku a unifikaci plemene se podíle-la tato plemena: simensko-český skot, bernsko-český skot, bernsko-hanácký skot, skot kravařského rázu, skot hřbí-neckého rázu, chebský skot a česká červinka. Za unifikací a vznikem ple-mene stál prof. Taufer z Brna. Plemeno v té době se vyznačovalo trojstrannou

Ovce patří k nejstarším domestiko-vaným hospodářským zvířatům. Na úze-mí České republiky se chovají ovce od 9. století. Ovčí produkty byly zdrojem potravy, ošacení a v prvopočátcích se ovce používaly i jako obětní zvířata.

Postupně se rozšířily do všech ze-měpisných pásem, rozdílných nadmoř-ských výšek i klimatických podmínek.

Ovce se vyznačují všestrannou užit-kovostí a zároveň jsou vhodné pro mi-moprodukční využití, (udržování kraji-ny, eliminace plevelů a náletů) zvláště v méně příznivých oblastech jako jsou oblasti podhorské a horské. Ovce má schopnost zužitkovat i taková krmi-va, která ostatní hospodářská zvířata hospodárně nevyužijí. Sem patří travní porosty na strmých svazích (nad 17°) a na vysokohorských a kamenitých pas-tvinách, příležitostná pastva na strniš-tích a ostatních podobných plochách.

Ovčí maso řadíme mezi velmi kvalitní masa, díky svým vysokým obsahem kva-litních bílkovin, obsahem vitamínů sku-piny B a zvýšeným obsahem minerálních látek. Maso je velmi dobře stravitelné a je doporučováno při dietách (u lidí tr-pících např. záněty žaludku, onemocně-ní žlučníku či žlučovodů aj.). Spotřeba na našem území je velmi malá - 0,15 kg na osobu a rok. Důvodů nízké spotře-by je několik. Hodně lidí má zafixováno, že ovčí maso je tuhé, nekvalitní s ne-přijemnou vůni (charkateristickou vůni dodáva skopovému masu tuk). Vychází to z dob dávno minulých, kdy maso pro-dávané bylo především ze starších vy-řazených kusů. Nejkvalitnější je maso jehňat ve věku 4 - 6 měsíců.

Šumavská ovce též šumavkaje původní české plemeno ovce do-

mácí. Má trojí užitkovost – chová se pro maso, mléko i vlnu. Pochází z českých selských ovcí. V minulosti bylo toto plemeno několikrát zušlechťováno kří-žením s jinými plemeny, proto se dnes označuje jako zušlechtěná Šumavka.

Je střední tělesné konstituce. Vlna se vyznačuje dobrou textilní kvalitou. Ovce se stříhají dvakrát do roka. Zví-řata se vyznačují velmi dobrou chodi-vostí a jsou schopna denně za pastvou urazit až 20 km.

Šumavská ovce je velmi dobře adap-tována na horské podmínky s vysokými srážkami a kyselou půdou a sehrává ne-zastupitelnou úlohu při údržbě cenných krajinných prvků v horských oblastech, zejména na Šumavě a Krušných horách.

SuffolkOvce suffolk jsou v poslední době

mezi chovateli velice oblíbené, proto-že se vyznačují dlouhověkostí, dobrým zdravím a dlouhým plodným obdobím. Jsou vhodné i k chovu v drsnějších kli-matických podmínkách podhorských oblastí. Pro své dobré užitkové vlast-nosti se hodí ke křížení s téměř všemi plemeny ovcí, které se u nás chovají.

Jejich hlavní produkcí je maso. Je dobré a není cítit lojem, jako maso ovcí chovaných pro vlnu

CHOV OVCÍ

bez vousů. Kozli měli výraznou bradu s vousem a dále hřívu a delší srst byla také na hřbetu a přecházela až k ocasu. Korektně stavěné končetiny byly shle-dány jen u velmi malé části chovaných koz.

Koza bílá krátkosrstáPatří mezi česká domácí plemena.

Vznikla křížením českých koz s kozly sánského plemene. Zvířata jsou větši-nou bezrohá, ale dnes je povolen i chov rohatých forem. V našich podmínkách je to plemeno ne-náročné a dobře se hodí do ekologické-ho hospodaření.

Koza hnědá krátkosrstáJedná se o mléčné plemeno vyšlech-

těné křížením původních strakatých a hnědých koz s kozly harckého plemene z Německa. Je střední tělesné konsti-tuce, s krátkou a hladkou srstí. pevné kostry a průměrným osvalením. Je buď bezrohá, nebo rohatá (dříve nebyl ro-hatých koz povolen).

Základní zbarvení je hnědé s růz-nými odstíny, poznávacím znakem jsou hnědé uši s černým lemem a černý vnitřek uší. Přes hřbet vede černý pruh až po počátek oháňky.

Jsou značně odolné a přivyklé hor-ským a podhorským podmínkám.

ovce suffolk

Koza patří mezi jedno z prvních do-mestikovaných zvířat. Chov koz, resp první zmínky o něm jsou datovány do mladší doby kamenné.

Velkého rozmachu doznal chov koz ve středověku, kdy kozí mléko a maso bylo velmi ceněno. K úpadku dochází po třicetileté válce s rozvojem chovu sko-tu. Přechodné oživení v chovu koz na našem území nastává až koncem 19. sto-letí. Koza byla zejména zvířetem chu-dých lidí, proto její stavy měly maxima v období mezi válkami.

Z historických pramenů však víme, že chov koz byl do II. světové války málo úředně organizován. Plemenitba a chov byl tak plně v rukou samotných chovatelů. Velmi rozšířenou byla „Česká domácí koza“. Šlo o skupinu koz jak ro-hatou, tak i bezrohou, barva srsti byla různá (od bílé přes černou), obvykle ve směsi více barev. Srst těchto koz byla buď rovná, hladká nebo zvlněná, krát-ká či dlouhá. Kozy byly jak vousaté, tak

CHOV KOZ

je produkt mléč-ných žláz samic savců. Mléko je základním zdro-jem výživy hlavně pro mláďata, kte-rá z tzv. „mleziva“ získávají potřebné protilátky a vita-míny pro upevnění své imunity.

Savci konzumují mléko až do doby, dokud nejsou schopni trávit pevnou stravu (píce, maso). U lidí to funguje stejně, s tím, že dospělí lidští jedinci konzumují mléko jiných zvířat (kravské, kozí, ovčí, koňské, lamí…)

Mléko se nejvíce konzumuje v Evro-pě a Severní Americe. V Asii pak méně a u obyvatel Afriky je schopnost trá-vit mléko nejmenší. Mléko je barvy bílé, s tím, že nabývá odstínu šedi a jde i do žluta.

S mlékem se setkáváme v různých podobách. Může to být čerstvé mléko, zkyslé mléko, sušené mléko, apod.

Rostlinnými náhražkami kravského mléka jsou sojové mléko, rýžové mléko, mandlové mléko…

HISTORIE MLÉKAMléko patřilo od nepaměti k základ-

ní lidské obživě. Kráva byla prakticky v každé zemědělské usedlosti až do po-loviny 20. století.

Zásadní změny v mlékárenství se da-tují do druhé poloviny 19. století, kdy vlivem nových poznatků v mikrobiolo-gii a kvasné fyziologii, vlivem rozvoje techniky i díky tomu, že hospodářství začala mít přebytek mléka, došlo k po-

čátkům jeho průmyslového zpracování. V té době začaly vznikat první druž-

stevní mlékárny. Stavy dojnic byly zde-cimovány za 1. světové války, avšak za první republiky došlo k oživení a zaklá-dání nových družstevních mlékáren.

Určitý pokles produkce nastal i za 2. světové války, po níž se výroba ob-novila. Po roce 1948 došlo k znárodnění mlékáren a v každém kraji byl vytvořen jeden mlékárenský národní podnik.

V současné době lze v České repub-lice běžně sehnat v obchodě tři druhy kravského mléka:

• plnotučné (tzv. „červené“), s ob-sahem tuku nejméně 3,5 %

• polotučné (tzv. „modré“), s ob-sahem tuku 1,5-2 %

• odtučněné (odstředěné), s obsa-hem tuku nejméně 0,5 %

Podle trvanlivosti se pak dělí na:• čerstvá, s dobou trvanlivosti

3-5 dní, prodávaná v skleněných lahvích, PE pytlících, krabicích z povoskovaného papíru

• s prodlouženou dobou trvan-livosti (až 10 dní), prodávaná v PET lahvích nebo hermeticky uzavíraných krabicích s PE uzá-věrem

• trvanlivá mléka UHT (trvanlivost 3-6 měsíců), která jsou prodává-na v krabicích s vrstvami papíru, plastu a hliníku (aseptické oba-ly tzv. typu „Tetra Pak“); tato mléka lze do otevření uchovávat i při pokojové teplotě.

Kromě toho lze koupit farmářské mléko, nejčastějším způsobem je pro-dej z mléčných automatů. Jedná se o čerstvé neupravené kravské mléko, které je zchlazeno na 4 °C. Toto mléko se doporučuje před požitím jako pre-vence tepelně ošetřit.

MLÉKO

MLÉČNÉ VÝROBKY

Smetana je mléčný výrobek s vyš-ším obsahem tuku získaný odstředěním mléka na odstředivkách. Princip odstře-ďování spočívá v rozdílném působení odstředivé síly látky s různou husto-tou. Vodná fáze je těžší složka, je při odstřeďování vrhána k obvodu bubnu odstředivky a je odváděna zvláštním potrubím jako odstředěné mléko. Leh-čí složka mléka (tuk) zůstává při ose a odvádí se jiným potrubím jako sme-tana.

Smetana je jednak meziproduktem při výrobě másla a je také hlavním vý-robkem prodávaným do spotřební sítě.

Tvaroh je v podstatě mléčná bílko-vina, převážně kasein a malé množství proteinu. Používá se buď jako poloto-var pro další mlékárenské výrobky nebo jako hotový výrobek k přímé spotřebě.

Máslo je průmyslový výrobek zís-kaný z kravského mléka, především z jeho tuku. Je to pevná emulze mléč-ného tuku a vzniká stloukáním smetany. Máslo se vyrábí buď ze sladké nebo z kyselé smetany. Dobré čerstvé máslo obsahuje asi 15% vody a 84% tuku.

Podmáslí je mlékárenský produkt zbývající při výrobě másla. Sušené ky-selé podmáslí je žlutozelená práškovitá hmota s jemně se rozpadajícími hrud-kami. Jeho chuť a vůně jsou jemně mléčné, výrazně nakyslé.

Sýry. Výroba sýrů je nejstarším a nejnáročnějším výrobním odvětvím mlékárenského průmyslu. Vyžaduje značné znalosti teoretické i praktické. Základní surovinou je kasein vyloučený z mléka samovolným kysáním nebo po-moci syřidla.

PRODEJ FARMÁŘSKÉHO KRAVSKÉHO MLÉKA

Na území MAS SZK je regis-trován první prodejce farmář-ského kravského mléka a to je p. Stratinská na statku Špičák u Kadaně. Zde je možné si toto čerstvé neodstředěné mlé-ko, které je certifikované jako Mléko ze Špičáku - Regionální produkt krušnohoří, denně za-koupit.

KONTAKT: K. Stratinská,Mikulovice 57, Klášterec n.O. tel. 732 762 789

ních mastných kyselin linoleové a ara-chidonové. Ty nedovede lidský organis-mus syntetizovat a je odkázán na přísun potravou.

Kozí mléko má také větší procento mastných kyselin se středním a krát-kým řetězcem. V poslední době se sleduje a ověřuje působení mastných kyselin omega 3 a jejich vliv na sráže-ní krve v cévách (možná ochrana před infarktem). Snižují hladinu lipoproteinů s tím i riziko arterosklerózy a zlepšují imunitní ukazatele.

Patrně preventivně působí i proti zhoubným nádorům. Ze studií je pro-kázáno, že kozy neonemocní žádnými rakovinnými nádory - podobně jako žra-loci. Kozí mléko je cennou potravinou. Významné je jeho využití u dětí jako možnost alternativní výživy a u dospě-lých v oblasti prevence (protirakovinné faktory). Bude záviset na rozvoji cho-vu koz a možnostech zpracování kozího mléka, zda náš jídelníček obohatí o další významnou ekologickou potravinu.

Zdroj: http://minifarma.estranky.czfoto: vlastní archiv

Kravské a kozí mléko jsou si svým složením podobné. Množství bílkovin v kozím a kravském mléce je téměř stejné. Kasein kozího mléka má více aminokyseliny glycinu, méně argininu a méně aminokyselin obsahujících síru, zvláště metioninu, než mléko kravské.

Při studiu molekulární struktury bíl-kovin kozího mléka ve Francii se zjis-tilo, že nejen laktalbumin, ale i ostatní frakce proteinů kozího mléka se liší od bílkovinných frakcí kravského mléka. To je pravděpodobně důvod, proč děti, které nesnášejí výrobky z kravského mléka, dobře snášejí výrobky z mléka kozího.

Z německých výzkumů vyplývá, že kozí mléko je lékem na nervovou sou-stavu, jeho pravidelná konzumace vede ke snížení nervozity, stresů a úzkost-ných stavů. Zlepšuje celkovou kondici, imunitní systém, onemocnění kůže, po-zitivně působí při přecitlivění žaludeč-ních a střevní stěny, napomáhá k vylé-čení astmatu.

Za látku, která má mít hlavní léčivý účinek, byl označen Ubichon 50. Hovoří se o léčebných účincích kozího tuku při kloubních onemocněních.

Na léčebných účincích se podílí kyseliny mléčná, esenciální volné ami-nokyseliny, kyselina orotová, citrono-vá a lehce absorbovatelný mléčný tuk a bílkoviny, které společně s volnými aminokyselinami významně regulují vlh-kost pleti.

Tuk kozího mléka je bělejší a má méně karotenu (provitamínu A) než mléko kravské. Obsahuje více esenciál-

Vliv kozího mléka na zdraví člověka

PRODEJ FARMÁŘSKÉHO KOZÍHO MLÉKA

Na území MAS Sdružení Západní Krušnohoří je re-gistrovaná Kozí farma na Mýtince jako prodejce far-mářského kozího mléka.

KONTAKT: Martin Mužík Mýtinka 132, Měděnec.https://www.facebook.com/pages/Koz%C3%AD--farmana3%BDtince/172010289569660

Podle výsledků vědeckých výzkumů a paleontologických nálezů v Čechách, Francii a Německu bylo možno usou-dit, že stáří naší včely medonosné je minimálně 25 milionů let (pro srovnání: Homo sapiens je na Zemi asi 100 000 let). Podle včel zalitých v jantaru vi-díme, že vzhled tehdejší včely se od dnešní včely medonosné podstatně ne-liší.

Nejdříve lidé vybírali náhodně obje-vená divoká včelstva, kterým brali med. Stromy s divokými včelstvy si časem začali označovat.

Tyto duté stromy se nazývaly brtě, lidé v nich včelařící se označovali jako brtníci. Nevýhodou brtí bylo jejich ne-pravidelné rozmístění v krajině.

Nejlepší brtníci obhospodařovali až

60 brtí a jejich umístění si museli pa-matovat.

Vyříznutím kusu kmene s dutinou, jejím zastřešením, seskupením poblíž lidských obydlí vznikly kláty. Systém včelaření se v podstatě moc nezměnil.

Med se vybíral na Zelený čtvrtek (Velikonoce) tzv. podřezem díla, tedy vyříznutím poloviny plástů, které zů-staly po zimě. Příští rok se vyřezala druhá polovina. Med se vylisoval.

Náročná výroba úlu z dutého kmene byla nahrazena slaměnými a prkennými úly. Slaměné úly se pletly nejen ze slá-my, ale i z rákosí především v krajích, kde byl nedostatek lesů a tedy stromů vůbec.

Takovéto pletené slaměné úly kru-hového nebo čtvercového průřezu se nazývají košnice. Změnil se způsob včelaření tím, že do košnic se osazo-valy roje, které se staly velmi žádoucí. Čím víc rojů, tím lépe. V podletí vče-lař potěžkal košnice, z těch nejtěžších vytřepal včely a ty nejlehčí nechal do příštího roku. Z dnešního pohledu na ge-netiku dělal včelám tu nejhorší službu: preferoval slabochy. (Podletím začíná

Z historie včelařství

včelařský rok. V kalendářním roce se podletí nachází v rozmezí od sedmého do devátého měsíce)

Včelaření s košnicemi se udrželo v některých specializovaných včelař-ských provozech, především na vřeso-vištích v severním Německu, dodnes.

Každý včelař v lese vyhledal příhod-ný strom, opatřil ho svým znamením a vydlabal v něm úl – brť a osadit vče-lami. Lesní dělníci museli včelaře pod-porovat, hájit lípy, javory, vrby, třešně a jiné stromy, na nichž měly včely pas-tvu, a nesměly se tyto stromy porážet.

Karel IV. roku 1350 potvrdil diplo-mem Norimberským práva včelařská. Ve středověku byli včelaři ve velké váž-nosti, cechy a společenství se datují již od doby Karla Velikého. Včelaři tenkrát mohli nosit zbraň, měli zvláštní práva a vlastní včelařský soud. Privilegium ovšem nebylo zadarmo. Norimberští brtníci byli povinni na pokyn panovníka postavit 6 mužů vyzbrojených kušemi.

Vynález rámků podmínil i vynález medometu, nález včelí mezery a změnil způsob včelaření vůbec, kde roje jsou krajně nežádoucí. Pro snazší přístup k rámkům včelaři vymysleli takzvané nástavkové úly. Nástavkové úly mají od-dělitelná patra a dají se snadno rozebí-rat. Díky přístupu ze shora je práce se včelstvem, mnohem snadnější.

Časová osa vývoje včelařství: Ná-hodné vybírání včelích hnízd, brtnictví,

špalkové včelaření, zadem přístupné úly, rozběrné dílo, nástavkové včelaření

Staří Čechové rádi pili medovinu, jak potvrzuje Kronika Dalimilova. Ve stře-

dověku se hojně vyvážely z Čech do okolních zemí med, vosk a medovina.

Med se vyměňoval za sůl ve stejné váze. Včelaření se rozlišovalo na lesní a domácí. Z lesního včelaření se musel odvádět pánům lesa poplatek ve výši jednoho groše za „úl“.

Med byl tenkrát jediným známým sladidlem v domácnosti. Užíval se i k vaření medoviny.

Voskové svíce tím nejkvalitnějším svítidlem, zvláště v kostelích, prostým lidem musely stačit louče nebo svíce lojové.

Po 30-ti leté válce byl vosk přivážen z cizích zemí a med byl brzo v domác-nostech nahrazen třtinovým cukrem a sirupem. Medovinu vytlačilo pivo a ko-řalka

Včelařské cechy měly přísná pravi-dla, ale i četná privilegia, brtníci byli vážení a podporovaní i panovníky. Duté lípy nařídil chránit Otec vlasti Karel IV.

V 18. století Marie Terezie osvobo-dila české včelaře dokonce od všech daní. Dnešní Český svaz včelařů (ČSV) navazuje na práci Zemského ústředí včelařských spolků založených 1867 na Moravě a v Čechách v roce 1873. Mimo toto ústředí českých spolků existoval v oblastech s německou většinou Svaz německých včelařů v Čechách (Bund der deutschen Imker in Böhmen) za-niklý v souvislosti s odsunem Němců po r. 1945.

voskové svíce

V současnosti má Český svaz včelařů něco přes 50 000 členů, což je podobný počet jako měl v 30. letech 20. století, ještě v 90. letech to však bylo celých 80 000 včelařů.

V posledních letech se v celé Evro-pě zvyšuje zájem o včelařství, který se významně podílí na omlazení jinak tradičně přestárlé členské základny. Např. v okrese Chomutov činil v r. 2014 průměrný věk včelaře, který je jinak obecně vyšší, než věk průměrného ob-čana, 53 let.

Včelařství je velmi specifickou lid-skou činností. Oproti jiným odvětvím zemědělské výroby, kam vzhledem k produkci potravy patří, vyžaduje teo-retické znalosti, cit pro přírodu a před-vídavost.

Včela medonosná Včela medonosná Apis mellifica pa-

tří mezi blanokřídlý hmyz. Jde o jedno-ho z nejznámějších zástupců společen-ského hmyzu.

Druh vznikl pravděpodobně extrém-ní geografickou izolací od mateřské po-pulace včely východní, a to v době evo-lučně „nedávné“ – asi před 10 000 lety.

Oblast původního rozšíření zahr-novala Afriku, Blízký východ a Evropu. Do Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland byla přivezena až v 17. století, na Dál-ný východ, v souvislosti s výstavbou transsibiřské magistrály, až začátkem 20. století.

Svá hnízda staví na chráněných mís-tech, přičemž jsou jednotlivé plásty umístěny vedle sebe. Mezi ostatními druhy včel je nejvíce hospodářsky vy-užívána. Včelstvo včely medonosné je složeno z jediné matky, někdy nazývané královna, z dělnic a v sezóně z trubců.

Stavba tělaVčela patří do kmene členovců (Ar-

thropoda). Její tělo se skládá ze tří hlavních částí – hlava, hruď, zadeček. Tyto části jsou od sebe oddělené zú-žením, které jim umožňuje pohyblivost.

Hlava (caput) včely je s hrudí spoje-na tenkým zúžením, které jí umožňuje pohyb. Oporu svalstvu poskytuje vnitř-ní kostra (tentorium). Po boku temene hlavy (vertex) má včela dvě složené oči (oculi compositi) a na vrcholu temene tři jednoduché oči (ocelli), které jsou rozmístěné do tvaru trojúhelníku, je-hož vrchol na přední části hlavy smě-řuje dolů. Od spodního jednoduchého oka se táhne středem temena tenká brázdička (carina), která se rozděluje na dvě větve končící u kořenů tykadel.

strany hlavy nad čelním štítem. Na ty-kadlech se nachází mnoho smyslových orgánů, pomocí kterých včela dovede vnímat čichová a hmatová podráždění. Tykadla dělnic se skládají z 12 článků, u trubce ze 13. Nejdelší je základní článek tykadla, tzv. násadec, kterým je tykadlo na hlavě upnuté. Násadec po-kračuje krátkým válcovitým kolínkem, které ho spojuje s ostatními články ty-kadla tzv. bičíky. U samiček se bičíky skládají z 10 článků, u trubce z 11.

Hlava včelí matky má srdcovitý tvar, dělnice trojúhelníkový a hlava trubce je kruhovitá.

Hruď (thorax) má hlavní funkci jako nosič orgánů pohybu – křídel a nohou. Tomu odpovídá i její vnitřní a vnější stavba a mohutné svalstvo. V larvál-ním vývojovém stádiu má včela 3 hrud-ní články, dospělá včela má však hruď složenou ze 4 hrudních článků, protože při přestavbě orgánů ve stádiu kukly se první břišní článek přesunul k hrudi a využil se na stavbu její zadní části.

Jednotlivé hrudní články se nazýva-jí: předohruď (prothroax), středohruď (mesothroax), zadohruď (metathroax), a přesunutý kroužek (propodeum).

Nohy: Včela má 3 páry nohou (pedes). Včele slouží nohy k pohybu, k vytváření řetízků s ostatními včelami, k předávání voskových šupinek, sběru a ukládání pylu, čištění tykadel. Nesou též chemické a mechanické receptory. Známé je hlav-ně ústrojí na třetím páru nohou, zvané košíčky, do kterých sbírá pyl.

Tykadla (antennae) včel jsou dvě článkovitá ústrojí umístěná vedle sebe v jamkách přibližně ve středu přední

Články nohou: kyčel (coxa); příkyčlí (subcoxa); stehno (femur); holeň; pata a články (poslední nese drápky a pol-štářky)

Křídla: Včela má na každém boku hrudní části jeden pár blanitých křídel (alae), která jsou na povrchu pokrytá množstvím drobných chloupků, okem běžně neviditelných. Přední křídla jsou větší než zadní. Podle délky dvou urči-tých žilek na křídle včely včelaři vypo-čítávají tzv. loketní index, podle které-ho poznají, o jaké geografické plemeno včely se jedná. Včela je má neustále napjatá. Pohyb křídel je tak rychlý, že není možné sledovat jednotlivé kmity. Letící včela spojí zadní křídlo s přední-mi háčky ve sponě. Vytvoří tak souvislou trojúhelníkovou plochu. Po skončení letu a návratu křídel do normální polohy v klidu se háčky posunutím předního křídla přes zadní samy vypnou. Pohyb křídel nahoru a dolů ve tvaru osmičky zajišťují hrudní svaly. Včela dokáže letět dopředu, stát za letu na místě (např. když zpracovává pyl do rousků) a také dokáže stát na podložce a pohy-bem křídel účinně větrat úl.

Zadeček: V zadečku (abdomen) včely jsou uložené zažívací orgány, me-dový váček, jedová žláza, vzdušné vaky a žihadlo.

Je pohyblivě spojen s hrudní čás-tí. Žihadlo (původně kladélko) na konci zadečku je duté, napojené na jedový váček. Na žihadle se nacházejí zpět-né háčky, které znemožňují po bod-nutí jeho vytažení z rány. Včela si tak po bodnutí vytrhne žihadlo i s jedovým váčkem a následně umírá. Po vytržení žihadla dochází ještě po nějakou dobu k vypouštění jedu do rány, což zvyšuje účinek bodnutí. Pokud má člověk žiha-

dlo v ráně, v žádném případě ho nesmí vytahovat tak, že by ho uchopil za jedo-vý váček, neboť by si tím vymáčkl zby-tek jedu ve váčku do rány. Žihadlo je nutno vyškrábnout tenkým předmětem (nehtem).

Vývoj včelyVajíčko pokládá matka včely medo-

nosné do dělničí či trubčí buňky plás tu nebo do mateří misky. Do včelí buňky a mateří misky klade vajíčka oplozená, do trubčích vajíčka neoplozená. Vajíč-ko je bílé tyčinkovité, lehce zakřivené, o délce 1,3–1,8 mm a hmotnosti kolem 0,130 mg.

vajíčka a larvy

Larva vylíhlá z vajíčka není ještě vů-bec podobná včele a musí projít celou dokonalou proměnou, než se z ní stane dospělec (imago). Tělo larvy tvoří hla-va a 13 článků. Pokožka larvy má bí-lou lesklou barvu. Larvy jsou v prvních hodinách dlouhé přibližně 1,5–2,0 mm a směrem k hlavě a zadečku se zužuje. V buňkách jsou larvy stočené bříškem dovnitř a postupem růstu se napřimují a vyplní téměř celý objem buňky.

Předkukla má v mateřské buňce, tzv. matečníku, vytvořený zámotek jen na bocích a ve vrchní části buňky.

Do tohoto zámotku se larva zapřádá po zavíčkování buňky. Jednotlivé vnější části těla předkukly už začínají narůs-tat do tvarů podobných dospělé včele.

zavíčkovaný včelí plod

Kukla je čtvrtým stádiem vývoje včely. Stádium kukly trvá u matky 5 dnía u dělnic a trubců 8 dní. Během této doby se kukla nehýbe a je natočená v buňce hlavou směrem k otvoru buňky.

Ve stádiu kukly nastává přemě-na vnitřních orgánů. Živiny potřebné pro látkovou přeměnu a na tvorbu no-vých orgánů čerpá ze zásob proteinů a glykogenu které si vytvořila v larvál-ním stádiu.

Dospělec vylézá z buňky po vykou-sání jejího víčka. Celkový vývoj matky trvá 16, dělnice 21 dní a trubce 24 dní.

dospělec vylézá z buňky

Včely žijí ve společnosti, kterou na-zýváme včelstvo. Včelstvo je zpravidla složeno z jedné matky, mnoha dělnic, a určitého množství trubců, závisející-ho na síle včelstva, dostupnosti bílko-vinné potravy (pylu) a roční době. Do určité míry je odchov trubců podmíněn i genetickými vlastnostmi a stářím mat-ky.

Jednotliví členové včelstva jsou na sobě závislí tak, že jeden bez ostatních nedovede plnit svou funkci a následně zahyne (např. osamělá dělnice, matka, či trubec, nebo plod). Mezi včelami funguje dokonalá dělba práce:

označená matka

Matka – její úlohou je klást vajíčka, čímž zabezpečuje obnovu včelstva

Trubec – jeho úlohou je oplodnit mladé matky, v případě potřeby pomáhá zahřívat včelí plod, díky své vyšší těles-né teplotě, než jakou mají dělnice

Dělnice – vykonávají pro včelstvo všechny ostatní potřebné práce, jako je vyhledávání a přinášení potravy (nek-tar, medovice, pyl, voda), zpracovávání medu z nektaru a medovice, konzervo-vání pylu, stavbu plástů, krmení matky, trubců a plodu, střežení vchodu do úlu, úklid a čištění, větrání a udržování tep-loty v úlu a řada dalších činností.

Matka je včelí samička, která má jako jediná z celého včelstva vyvinuté pohlavní orgány (dělnice je mají zakr-nělé). Od dělnic se liší na první pohled svými většími rozměry. Matky měří 20–25 mm a jejich hmotnost se po vylíhnutí pohybuje v rozmezí 175–240 mg. Oplo-zená matka váží 225–290 mg.

Od dělnice se dále liší tím, že nemá pylové košíčky, voskotvorné žlázy, ani hltanové žlázy. Matka se také na rozdíl od dělnic nepodílí na pracích v úlu. Své žihadlo má uzpůsobené nejen k obraně (a to pouze v případě konfliktu s jinou matkou; nemá na žihadle protiháčky, proto po bodnutí nehyne, jako je to u dělnic) ale její žihadlo funguje zejmé-na jako kladélko ke kladení vajíček.

O matku se musí dělnice soustavně starat. Celý život ji krmí tzv. mateří kašičkou (výměšek hltanových žláz mla-dých včel), bohatou na bílkoviny.

Vývoj matky je zpočátku podobný jako vývoj dělnice. Rozdíl je v tom, že larvička matky dostává od začátku až do konce larválního vývoje mateří kašič-ku ve větším množství, než dělnice. Po-stup je takový, že při přípravě na rojení (popř. při tiché výměně) položí matka na dno mateřské misky (matečníku) oplod-něné vajíčko. Mateřská miska má tvar kulového vrchlíku o průměru 9 mm a je postavena dnem vzhůru, nejčastěji na okraji plástu. Pokud včelaři odchovávají „umělé“ matky, zhotovují si tyto mis-ky sami z včelího vosku, nebo používají misky sériově vyráběné z plastu.

Po položení vajíčka do mateřské misky vystaví dělnice z této misky mateřskou buňku ve tvaru žaludu a je dlouhá 20–30 mm. Z vajíčka se po třech dnech zárodečného vývoje vylíhne lar-vička, která velmi rychle roste, a za 5 dní zaplní mateřskou buňku.

Na konci larválního vývoje dělnice buňku zavíčkují, larva se v ní na 8 dní zakuklí, a během této doby se z kukly přemění na dospělou matku. Matka se tedy líhne 16. dne od položení vajíčka do mateřské misky. Z buňky se dostane pomocí kusadel, kdy vykouše ve víčku otvor, a víčko odklopí. Tento otvor si dovede vykousat přesně tak velký, aby jím akorát prolezla, takže podle veli-kosti otvoru včelař může poznat veli-kost matky.

Okamžitě po vylíhnutí ji přijdou dělnice nakrmit. V případě nouze se jde matka sama nakrmit sladinou (me-dem). Pokud v úlu nalezne po vylíhnutí další matku, nastane mezi nimi souboj, při kterém ta slabší zpravidla zahyne. Někdy bývá i vítězící matka poraněná. V některých případech dokonce zahy-nou obě.

Rojení je přirozený způsob rozmno-žování včelstev. Při rojení se včelstvo rozdělí na dvě části, ve kterých jsou zastoupeny včely všech věkových ka-tegorií včetně trubců. S prvním rojem vyletí i stará matka. Roj se zabydlí v předem vyhlédnuté dutině a postaví si tam nové plásty. V úle zůstávají zavíč-kované mateřské buňky (matečníky), ze kterých se pak vylíhnou mladé matky. Silné včelstvo se může vyrojit i více-krát v jedné sezóně.

Matka produkuje feromon, které-mu se ve včelařství říká „mateří látka“. Včely dělnice tento feromon z matky olizují a předávají si ho dál jedna druhé. Tato chemická informace tak ve včel-stvu neustále koluje. Pokud bude matka ve včelstvu chybět, tento feromon pře-stane kolovat, a včelstvo tak zjistí, že je osiřelé, a proto začne zakládat nou-zové matečníky.

Aby je mohlo založit, musí ve včel-stvu existovat otevřený plod (tzn. va-jíčka, larvičky). Pokud ve včelstvu ote-vřený plod není, je včelstvo odsouzené k zániku. Včelař může pomoci tím, že do včelstva přidá plást s otevřeným plo-dem z jiného včelstva. Lepším řešením je přidání cizího zavíčkovaného ma-tečníku ve stádiu těsně před vylíhnu-tím. Doba, po kterou ve včelstvu matka neklade, se nepříznivě projeví zesláb-nutím včelstva. Proto zkušení včelaři takovému včelstvu přidávají oplozenou matku.

Dělnice tvoří ve včelstvu nejpočet-nější složku. Jsou to samičky, které mají nevyvinuté pohlavní orgány, a pro-to se nemohou spářit s trubci. Dělnice vyrůstají do velikosti 12–14 mm a jejich hmotnost se pohybuje okolo 100 mg. Líhnou se z oplodněných vajíček v děl-ničích buňkách, kterých bývá na 1 dm2 přibližně 400. V době hlavní snůšky se

Pokud včelstvo osiří, a nedokáže si odchovat matku, dojde k vzájemnému krmení dělnic mateří kašičkou. Tím do-jde k aktivaci jejich vaječníků a tako-vým včelám pak říkáme trubčice.

Vzhledem k tomu, že nejsou schopny se spářit s trubcem, kladou vajíčka ne-oplodněná, ze kterých se líhnou pouze trubci. Takové včelstvo je odsouzené k zániku, neboť tyto trubčice již nepři-jmou žádnou matku. Existují sice postu-py, kterými lze někdy takové včelstvo zachránit přidáním matky, ale zkušení včelaři to nedělají, neboť věková struk-tura těchto včelstev je vysoká a takto zachráněné včelstvo stejně zaostává.

Včelaři se snaží k tomuto stavu ne-nechat dojít, a pokud k němu přece jen dojde, pak taková včelstva raději likvi-dují.

Trubčí larvy v dělničích buňkách dorůstají větších rozměrů, do buněk se nevejdou, a proto včely tyto buňky pro-tahují. Po zavíčkování jsou tyto buňky nevzhledné a říká se jim hrboplod.

Trubec je včelí sameček. Měří 15–17 mm a váží okolo 220 mg. Na rozdíl od dělnic a matky nemá žihadlo.

trubec

Trubci se líhnou z neoplozených va-jíček, která matka naklade do trubčích buněk, odlišujících se od dělničích svou

Vývoj dělniceDělnice se líhnou z oplozeného vajíč-

ka 21. den od jeho položení do buňky.Po vylíhnutí začnou sílit a po 2-3 ho-

dinách se z nich stávají tzv. včely čis-tičky, jejichž úkolem je vyčistit buňky a připravit je matce k zakladení. Další vývoj včely v úlu probíhá různě, záleží na okolních podmínkách a na potřebách včelstva, kterým se mladé včely (mla-dušky) přizpůsobují.

Přibližně od 4. dne po vylíhnutí za-čínají krmit včelí plod mateří kašičkou smísenou s medem a pylem. V dalším stádiu se dělnicím aktivují voskotvorné žlázy a 12. den se z nich stávají sta-vitelky, které staví včelí dílo. V násle-dujícím stádiu vývoje se ze stavitelek stávají strážkyně česna (úlová dvířka), které mají za úkol bránit před vetřelci a v době, kdy není snůška, i před jinými včelami.

V posledním stádiu, 21. dne, se z mladušek stávají létavky, vylétají z úlu a zapojují se do shánění potravy a vody. Tato činnost včelí tělíčko vysi-luje a po 6 - 8 týdnech je již znát vel-ké opotřebení (vybledlé barvy) a včela uhyne. Včely uhynou i v případě, že pou-žijí své žihadlo, protože si ho po bodnu-tí vytrhnou i s jedovou žlázou. Na zimu se líhnou tzv. dlouhověké včely, které mají za úkol přečkat zimu a jejichž dél-ka života je i několik měsíců.

Činnost dělnic se přizpůsobuje hlav-ně tomu, co je ve včelstvu potřeba.

Údaje uvedené v tabulce jsou příkla-dem získaným z pozorování označených dělnic.

v úlu nachází dělnic 30 000–50 000, v době zimního klidu 10 000–20 000.

velikostí. Trubčí buňky jsou větší než dělničí a na 1 dm2 trubčích buněk jich připadá 270. Trubci žijí zpravidla jen v letním období a jejich počet postupně klesá. Ve včelstvu jich může být několik set až pár tisíc, ale nejčastější množ-ství je okolo 500 trubců.

Včelaři, kteří chovají matky, zá-měrně ve včelstvech odchovávají vět-ší množství trubců, aby zvýšili prav-děpodobnost oplodnění matky trubci s kvalitnějšími genetickými vlastnostmi. V zimě se tedy trubci v úlech nacházejí jen ve výjimečných případech.

Potrava včel sestává z:bílkoviné složky – pyl květůglycidové složky – nektar hmy-

zosnubných květů a medovice, což je odpadní produkt metabolismu mer a mšic.

Odpadním produktem není míněn produkt trávení, jako např. u člověka, ale rostlinná šťáva zbavená především bílkovin a dusíkatých látek, potřebných k výživě zmíněného hmyzu.

Sběrem a shromažďováním zásob se zabývají výhradně dělnice - létavky. Nektar a medovici sbírají do tzv. vo-látka – rozšířené části trávící trubice umístěné v přední části zadečku.

Pyl městnají do košíčků na holenním článku třetího páru nohou.

Bílkovinná složka potravyPřinesený pyl je létavkami městnán

do plástových buněk. Úlové včely (kr-mičky a kojičky) uskladněný pyl podle potřeby odebírají a pomocí enzymu hl-tanových žlaz přeměňují ve svém těle na bílkovinnou složku potravy důležitou pro krmení plodu – larev v buňkách.

Takto natrávenou a upravenou po-travou je plod krmen včelami krmič-kami. Složení krmného produktu je

proměnlivé a ovlivňuje spolu s dalšími činiteli vývoj larev v dělnice, trubce či novou matku.

Larva matky v matečníku je po celou dobu svého vývoje živena produktem o vysoké biologické hodnotě. Krmivo za tím účelem produkované včelami kojič-kami nese případné označení „mateří kašička“.

Glycidová složka potravyPo příletu do úlu předávají létavky

nasbíraný nektar resp. medovici z vo-látka do volátka úlovým včelám. Úlové včely obdržený nektar zahušťují tak, že pomocí ústních orgánů vystavují kapku nektaru teplému a větranému prostředí úlu.

Zahuštěnou sladinu ukládají do bu-něk plástů. Dalším odpařováním vody uložená sladina dozrává postupně v med. Glycidová složka potravy je podle potřeby čerpána z takto nashro-mážděných zásob medu.

Matka a trubci se nechají krmit ko-jičkami.

Včelí roj, který se volně usadí např. v dutině stromu, zahájí neprodleně vý-stavbu díla. Včely se zavěsí na strop dutiny a nožkami zaklesnuté jedna do druhé vytvoří jakýsi živý závěs. Vosko-vé výpotky promíchávají se slinami a po-stupně modelují plást, což je svislá ten-ká vosková stěna osázená z obou stran hustou sítí šestistěnných buněk.

Včely v umělém prostředí úlu sta-vějí buňky na předem vylisovaných vos-kových polotovarech (mezistěnách). Mezistěny dodává do úlu včelař v po-třebném množství a velikosti. Velikost mezistěny je limitována rozměrem dře-věného rámku – rámkovou mírou.

Voskový plást je pozoruhodný svojí strukturou. Základem je dutý šestistěn trubkovitého tvaru (buňka) až 15mm hluboký. Šestiboký tvar umožňuje, že stěny buňky jsou společné buňkám sou-sedním a navzájem do sebe beze zbyt-ku zapadají. Dno buňky je uzavřené a zároveň společné s buňkami na opač-né straně plástu. V příčném řezu se plást jeví jako stromečková struktura. Střední osu tvoří dna buněk resp. me-zistěna a jednotlivé buňky vybíhají do stran vzhůru v mírném úhlu asi 5°. Ne-vodorovný sklon přispívá spolu s adhezí k tomu, že obsah buněk (řídká sladina, med či voda) nemohou vytéci.

Vodu přinášejí včely létavky z vněj-šího prostředí. Je zajímavé, že dávají přednost vodě z lidského hlediska ne-kvalitní (močůvka, okraje zakalených louží).

Přinesená voda slouží k ředění medu při zpracování na krmivo. Voda odpařu-jící se z buněk při zahušťování sladiny a dozrávání medu se stává důležitým činitelem při regulaci úlového mikro-klimatu. Fyzikální účinky odpařující se vody včely využívají tak, že aktivním větráním (víření křídel na česně) regu-lují vlhkost a teplotu úlového prostředí.

Orientace a komunikace Včelí tanecZajímavý je způsob, jakým informu-

je včela průzkumnice o poloze nového zdroje potravy: Děje se tak pomocí včelího tance:

Na svislé ploše plástu včela vybíhá určitým směrem, bzučí křídly a vrtí za-dečkem. Po ukončení vrčivého přímého běhu se vrací v klidu po elipse k výcho-zímu bodu a opět vybíhá.

Vektor vrčivého běhu svírá se svis-licí plástu úhel shodný s úhlem, který

svírá směr k potravě a poloha slunce. Frekvence vibrace zadečku označuje vzdálenost zdroje.

Při tanci je včela průzkumnice ob-klopena tzv. rekrutkami. Rekrutky její taneček sledují a po určité době vyrá-žejí z úlu ve směru, o kterém byly takto informovány. I když je slunce za mraky, včely vnímají rozptýlené polarizované světlo a podle něho určí polohu slunce.

Uvedené jevy prozkoumal, popsal a v roce 1965 zveřejnil německý zoolog Karl von Frisch.

FeromonyDalší způsob komunikace podobně,

jako u ostatních živočichů, ale u hmy-zu především, je na základě chemických podnětů pomocí feromonů:

Feromony jedové žlázy – Nápadný i člověkem vnímatelný je chemický sig-nál k hromadnému útoku. Při vbodnutí je žihadlo včely vytrženo z jejího těla. Dojde k obnažení výstelky jedové žlá-zy. V této části včelího těla je synte-tizovaná směs hormonů, jejichž vůně uvolněná do prostoru aktivuje ostatní včely k agresi.

Feromony Nasanovy žlázy – Na-sanova žláza je umístěna v horní čás-ti ukončení zadečku. Možno pozorovat včely dělnice, jak při návratu ze snůšky v okolí vchodu do úlu zvedají zadečky a vířením křídel rozptylují feromon při-tahující ostatní včely v poli. I takto lze vysvětlit časté zalétávání včel do cizí-ho úlu.

Feromon „mateří látka“ (nezamě-nit s mateří kašičkou). Vyústění žlázy produkující mateří látku je v blízkosti kusadel (mandibuly) matky. Feromon se uplatňuje v řadě případů. Uvedeny jsou nejdůležitější:

1. - Přitahuje k sobě dělnice pečova-telky a upevňuje soudržnost včelstva. Včely při krmení matky přejímají ma-teří látku a kontaktem s ostatními vče-lami ji rozšiřují do celého společenství.

2. - Působí jako sexuální atraktant; přitahuje trubce ke kopulaci při snub-ním letu

3. - Nedostatek feromonu:- při uhynutí matky vede včely k na-

ražení nouzových matečníků pro výcho-vu matky náhradní

- snížením produkce u staré matky nastartuje přípravy k rojení, (mateční-ky a výchova nových matek)

Obranné strategieObranný pud včel je jednou ze zá-

kladních podmínek přežití. Včely musejí uhlídat shromážděné zásoby a samot-nou existenci včelstva. Útok včel lze očekávat jen tehdy, vnímají-li včely vzniklou situaci jako ohrožení zásob či existenci včelstva.

AgresivitaPodrobnější informace naleznete

v článku včelí jed.Pohotovost k útoku drží tzv. stráž-

kyně na česně. Jsou velmi citlivé na po-hyb a vibrace v blízkosti úlu. Zkušení včelaři vědí, že kritická vzdálenost od česna je asi 5 m. Při přiblížení pod tuto hranici lze očekávat útok.

Manipulace s úlem vyprovokuje k obranné činnosti. Nejprve nalétávají a varovně bzučí. Nakonec dojde na ži-hadlo. Po prvním vpichu je cítit zřetel-nou nakyslou vůni včelího jedu a zřejmě i feromonu (viz komunikace včel). To je signál i pro ostatní včely k útoku.

Další příčiny provokující agresivitu včel mohou být - obtěžování ze strany mravenců, vos, ptáků, hlodavců, sečení trávy, těžba dřeva, pohyb koní či jiných

Včelí produkty můžeme podle jejich původu zařadit do dvou skupin. Do prv-ní patří rostlinný materiál, jenž včely sbírají ve volné přírodě, obohacují jej o látky z vlastního těla nebo jinak upra-vují a přinášejí do úlu. Sem patří med, propolis a pyl.

Druhou skupinu tvoří ryze včelí pro-dukty. Mezi tyto látky řadíme včelí jed, mateří kašičku a včelí vosk.Zmíníme se i o produktu, který nepatří do zmíně-ných skupin a to je úlový vzduch.

MEDMed je nejznámějším včelím pro-

duktem. V evropském zákonodárství je med definován jako potravina přírodní-ho sacharidového charakteru, která je vytvořena společenstvím včel z nektaru nebo medovice ze živých částí rostlin, kterou včely sbírají, přetvářejí, kom-binují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají zrát v plástech.

Z toho plyne, že med – ať již květo-vý nebo medovicový - není jen prostým roztokem cukrů, ale extrakt rostlinné šťávy obohacený o vše, co rostlina zís-kává ze vzduchu, vody a půdy. Proto se v medu setkáváme s mnoha minerálními látkami, vitaminy, rostlinnými silicemi, aromatickými látkami, bílkovinami, tuky a dalšími látkami.

velkých zvířat, dále alkohol (poznají i jedno pivo), menstruace a pot.

Nejcitlivější na rušení jsou včely za časného jara a v ostatních obdobích mimo snůšku. Naopak při rojení, nako-lik letící a hučící včelstvo působí im-pozantním až hrozivým dojmem, obavy nejsou na místě.

HygienaZa pozoruhodné lze považovat zjiš-

tění, že pro imunitní systém a odolnost proti chorobám nemají včely příliš roz-sáhlou genetickou výbavu. Tento nedo-statek je kompenzován vysokou orga-nizovaností a účelným chováním celého hmyzího společenství, což se odráží v celé řadě „hygienických návyků“ (čis-tící pud, desinfekce propolisem).

V moderní době obranné mecha-nismy včel selhávají v konfrontaci se zavlečenými parazity (kleštík včelí Varroa destructor) nebo pesticidy a in-sekticidy v zemědělství. O to více jsou odkázány na pomoc člověka. Proto dnes ve volné přírodě včelstvo nemůže dlou-ho přežít.

Opylování rostlinNa světě je opylováno asi 85 % všech

kvetoucích rostlin hmyzem, z toho 85 % včelami. U ovocných stromů asi 90 % květů navštěvují včely. Seznam kvetoucích rostlin navštěvovaných vče-lami čítá na 170 000 druhů. Rostliny, které by se bez opylování včelami těž-ko obešly, tvoří skupinu 40 000 druhů.

Výživa a tím i existence lidstva v podstatné míře závisí na existenci včel, protože především v kulturních krajinách se na pomoc jiných opylova-čů, čmeláků, solitérních včel a p. nelze moc spoléhat.

http://cs.wikipedia.org/ úpravy ing. F. Schenk

VČELÍ PRODUKTY

Podle původu lze med rozdělit na med květový (světlý) a medovicový (tmavý).

Květový med získává včela z květ-ních nebo i mimokvětních nektarií. Ten-to med kromě světlé barvy obsahuje mnoho bílkovin rostlinného původu.

Medovicový med vzniká jako vedlej-ší produkt činnosti některých červců a mšic. Ty nabodávají listy nebo jehličí stromů a z vytékající rostlinné šťávy zužitkovávají pouze bílkoviny. Zbylou šťávu bohatou na cukry vystřikují na povrch listů nebo jehličí. Kapénky této medovice včely sbírají. Medovicový med, ve včelařské terminologii označo-vaný též lesní, kromě tmavé barvy se vyznačuje minimem bílkovin, vysokým obsahem rostlinných silic a charakte-ristickým aroma.

Pokud by byla diskuse o tom, který z obou medů je kvalitnější, lze odpověd-ně říci, že – pokud nejsou nějakým způ-sobem narušeny a jsou správně vytoče-ny a uskladněny – jsou stejně hodnotné.

Někteří zpracovatelé medu i ob-chodní řetězce zneužívají ustanovení evropského nařízení o medu, které ne-zná pojem lesního medu, obarvují kvě-tový med, v lepším případě do něj při-míchají podíl skutečného lesního (tedy medovicového) medu a směs prodávají pod názvem lesní med. Rovněž event. poznámka o tropickém lesním medu je podvodná. Tropické včely totiž medovi-ci nesbírají.

Vznik medu Uvádí se, že včely musí navštívit

až 5 milionů květů, aby nashromáždily 1 kg medu. Včela létavka nasaje tekuti-nu na květu či na zadečku mšic a červců přes své lízavě sací ústrojí do medné-ho váčku. Váček je od žaludku oddě-

len chlopní, která pouští tuto látku do žaludku, zpět však nikoliv. Nemůže tak dojít k natrávení a následného použití. Včela tuto tekutinu přenese do úlu, kde ji vyvrhne a letí dále za pastvou.

Přitom aromatické látky jim umož-ňují vnímat charakteristickou vůni kvě-tin, podle které se také orientují.

O nektar či medovici se už násled-ně starají mladší včely v úle. Tyto včely pak přemění nektar odpařením vody na med. Nektar má asi 70 % vody, kdežto med má méně než 18 %. Včely se vody zbavují neustálým nasáváním a vyvrho-váním do plástů. Během tohoto celého procesu je tato látka obohacována en-zymy a proto, hlavně díky nim, vznikne med. Odpařování vody rovněž napomá-há mávání křídel včel, které díky tomu vytváří neustálý proud vzduchu, který odvádí přebytečnou vodu česnem z úlu ven.

Jakmile koncentrace vody v medu je nižší, ukládají ho do buněk, kde ještě postupně zraje. Když med dosáhne 16% - 18% vlhkosti, tak ho v buňkách zavíč-kují. Před odebráním medu ze včelstva by mělo být zavíčkováno alespoň 2/3 plástu (rámku) - známka zralosti k ode-brání rámku ze včelstva.

Včelař ho pak pomocí odvíčkovací vidličky musí odvíčkovat a v medome-tu pomocí odstředivé síly získat. Dnes existují i odvíčkovací stroje, které po-užívají velkochovatelé včel.

Včely uložený med potřebují na uži-vení dlouhověkých včel v průběhu zimy. Průměrné včelstvo spotřebuje za zimu asi 15 kg medu. Během celého roku je to pak až 90kg medu. Včelař včelám odebere okolo 30 kg medu, čili odebírá to, co si uchovávají na zimu. Proto se před zimou včely zakrmují cukerným roztokem a to 15 kg cukru.

Mezi vlastnosti medu patří obsah vody. Evropské nařízení o medu dovo-luje nevýše 19% vody. Je sice dovoleno až 25%, ale tyto medy jsou označová-ny jako pekařské. Pekařské medy mo-hou být dokonce zkvašené i zasmrádlé, v pečivu se to neprojeví.

Český svaz včelařů vydal vlastní obo-rovou normu č. 1, která dovoluje nejvý-še 18% vody. I další kriteria jsou podle této normy přísnější. Tento kvalitnější med se označuje jako Český med.

Označení Český med je zákonem chráněno a smí ho používat jen členové svazu a to jen tehdy, pokud jejich med projde řádnou laboratorní kontrolou, kterou musí absolvovat každý rok.

Mezi další kontrolovaná kriteria pa-tří obsah HMF nebo aktivita diastázy. Nízká hodnota aktivity diastázy uka-zuje na to, že med byl nějak narušen, špatným skladováním, špatným zpraco-váním nebo i falšováním.

Naopak krystalizace, tuhnutí medu je přirozeným projevem jeho zrá-ní. Každý neporušený med musí časem ztuhnout. Za jak dlouho to bude, záleží na vzájemném poměru obsažených jed-noduchých cukrů – glukózy a fruktózy. Medy s vysokým obsahem glukózy tuh-nou také během několika dnů po vytoče-ní. Tmavé medovicové medy tuhnou až po několika měsících.

Pokud med neztuhne ani po dvou letech, existuje podezření, že byl ně-jakým způsobem narušen, obvykle pře-hřát. Přehřátí ničí většinu aktivních látek obsažených v medu a med se pak stává pouhým sladkým roztokem bez účinků, o kterých se zmíníme dále. Po-kud med potřebujeme nějakým způso-bem ztekutit, je potřeba jej šetrně ohřát na max. 45°C. Včelaři používají kontrolované vodní lázně nebo termo-komory s termostaty.

Kosmetické účinky medu znaly už římské stárnoucí krásky. Vrásky způso-bené ať už přemírou životních starostí nebo přemírou radostí byly vyhlazeny maskou ze směsi tvarohu a medu.

Vliv medu na vývoj člověka znali už ve starém Egyptě. Nejvyšší kasty vy-chovávaly hochy ve školách, kde byli také stravováni a jako pravidelnou sou-část stravy dostávali med. Egypťané si totiž všimli, že takto živení hoši jsou zdravější, vyvinutější a duševně nada-nější.

I ve starém Řecku věděli, že po po-žití medu má člověk značné množství svalové energie, proto dávali med vojá-kům před bitvou, borcům před závody a zápasy, tedy první a legální doping.

Dlouho jsou známy i konzervační účinky medu. Nejedná se jen o kon-zervaci ovoce a zeleniny. V medu byli konzervováni i mrtví před převozem do místa žehu či pohřbu. Takto byl po-hřben i Alexandr Makedonský.

Vyšší obsah bílkovin v květových medech je výhodný všude tam, kde je potřeba vysoký přísun bílkovin. Kvě-tové medy jsou tedy vhodné pro děti, pacienty po těžkých operacích nebo úrazech – prostě tam, kde je potřeba rychle obnovit tkáň.

Květové medy jsou lépe stravitelné než medovicové. Kronikář nás poučuje, že jakýsi zpustlý panen milán a šelma tuplovaná s manželkou počestného mis-tra v altánu přistižen, tímto šavlí po za-hradě honěn, k hlubokému do krve roz-seknutí zadku přišel, kteréžto lektvary rostlinnými a mastmi medovými léčil.

Naopak medovicové medy jsou zvláš-tě vhodné pro lidi s vleklým nebo akut-ním onemocněním dýchacích cest; pro nízký obsah bílkovin jsou tyto medy vhodné pro pacienty s onemocněním ledvin apod.

PYLPyl jsou samčí pohlavní buňky rost-

lin. Každá rostlina má svůj specifický tvar, velikost a barvu pylových zrn.

Včely sbírají pyl pomocí chloupků na povrchu těla, nožkami je za letu pomocí kartáčků na předním páru noh stírají, zvlhčují slinnými žlázami nebo donášeným nektarem a spojují do tva-ru malého polštářku - rousku, ukláda-jí do košíčku na posledním páru nohou a donášejí do úlu. Dále se o ně posta-

rají úlové včely. Ukládají je do buněk, stlačují hlavičkou, aby vytlačily vzduch a když jsou buňky zaplněny asi ze dvou třetin, pokryjí je medem. V uloženém pylu vzniká z cukru za přítomnosti bak-terií mléčného kvašení kyselina mléčná, která pyl konzervuje.

V tomto stavu si dlouho udrží výživnou hodnotu a je pro včely dobře stravitelný. Je zdrojem bílkovin pro tvorbu těles-ných buněk a látkovou výměnu, pro čin-nost voskotvorných žláz a umožňuje tvorbu krmné kašičky pro plod a matku.

Významnými složkami v pylu jsou bílkoviny, tuky, glycidy, minerály, velké množství aminokyselin a enzymů, cuk-ry, různé druhy kyselin včetně kyseliny nukleové, éterické oleje, vitamíny aj.

Podle tvaru pylových zrn pod drob-nohledem a podle barvy pylových rous-

ků lze určit, z jakých rostlin byl pyl sbírán. Pyl mají také jehličnaté stromy, ale ten není pro včely dobře stravitelný a není pro ně atraktivní.

Rovněž tak i pyl z trav a obilnin. Nej-většími dárci pylu pro včely jsou kve-toucí listnaté stromy, ovocné stromy, keře drobného ovoce a kulturní rostli-ny, jako jetel, svazenka, okurka.

Speciální mřížkou může včelař pylo-vé rousky od včel odebírat, ukládat je sušené, zmrazené, nebo uměle mléčně zkvašené. Pro svůj velmi cenný obsah je pyl využíván ve farmacii a kosmeti-ce. Pro včely však vždy zůstává „včelím chlebem“.

Pyl je v lidské výživě vítán všude tam, kde tělo potřebuje rychle obnovit tkáně. Je tedy žádoucí u lidí po těžkých a vyčerpávajících nemocech, po opera-cích a úrazech. Cenný je u pacientů po mozkových příhodách, u vleklých nervo-vých onemocnění a léčbě stavu vyčer-panosti. Dále se doporučuje k posíle-ní organismu např. u vředové choroby žaludku a dvanácterníku. Jeho mírného hormonálního účinku se používá při léč-bě zánětu prostaty a ke zmírnění růstu této žlázy ve stáří. Doporučená denní dávka pylu pro dospělého člověka činí 1 – 2 kávové lžičky denně.

Jsou ale nemoci, kdy by se pyl neměl užívat. V první řadě při alergii na pyl. Dále u pacientů s nemocnými ledvinami. Rovněž u těhotných žen je nežádoucí, protože jejich ledviny jsou už tak dost zatížené těhotenstvím.

VČELÍ VOSKVčelí vosk má charakteristickou

aromatickou vůni, plastickou konzisten-ci, není mazlavý. Při teplotě nad 30 °C je tvárný, avšak netaje. Má poměrně vysoký bod tání, 62 až 64 °C. Chladem tuhne

zrna pylu

postupně se ve vosku kumulují. V sou-časné době běžný včelí vosk je natolik kontaminován, že pro kosmetické pou-žití je nevhodný. Výjimku tvoří ekolo-gický vosk, který včelaři označují jako panenský. – viz obr. včelí vosk.

MATEŘÍ KAŠIČKAMateří kašička je výměšek žláz mla-

dých včel - kojiček - podávaný v prvních 3 dnech plodu dělnic a trubců a po dobu celého larválního stadia vývoje je zkr-mován plodem budoucí matky. Je vklá-dán i do mateří buňky před jejím zavíč-kováním. Po celý život matky tvoří její výhradní potravu.

Včelař získává mateří kašičku z otevřených matečníků malou nekovo-vou lžičkou (kromě nerezové) a ukládá ji do skleněné dobře uzavíratelné ná-dobky. Skladuje se při teplotě nižší než +4 °C, bez přístupu světla a vlhkosti. Takto uložená mateřská kašička vydr-ží několik měsíců při zachování jakosti. V lyofilizovaném - vysušeném - stavu může být dlouhodobě skladována.

Mateří kašička je tekutina bílé až nažloutlé barvy, želatinové konzisten-ce, typické slabě kořeněné vůně.

Má slabě kyselou chuť. Kromě více než poloviny vody obsahuje mnoho růz-ných látek - cukrů, tuků, bílkovin (po-dobných lidským albuminům a globuli-nům), aminokyselin, (většiny) vitamínů, aj. V mateří kašičce byly prokázány biologicky velmi účinné látky, jako je acetylcholin, antibiotické látky a látky hormonální povahy, které mohou ovliv-ňovat hormonální systém organismu.

Vykazuje mnohé terapeutické indi-kace v léčebných procedurách lidí. Bylo napsáno mnoho příspěvků, často jako výsledků výzkumu biologických účinků, lékařských i laických zkušeností. Jsou prokazovány účinky trávicí, urogenitál-

a křehne. Rozpouští se v acetonu, ben-zinu aj. Protože má vysoký bod tání, je v letních měsících přes vysokou teplotu a vlhkost odolný a schopný nést v úlu velké zatížení plodem a mednými záso-bami.

Vosk vylučují i jiné druhy hmyzu.

včelí vosk

I když je chemické složení vosku známé, včelí vosk nebyl nikde a nikdy uměle vyroben.

Aby mohl včelař s včelím dílem pra-covat, vkládá do úlu dřevěné rámky, do nichž včely postaví voskové dílo - včelí plást. Včelař ale také pomáhá včelám ke stavbě díla tím, že do prázdného rámku vloží mezistěnu, tj. slabý list s vylisovaným základem buněk, vyrobe-ný ze včelího vosku. Pokud včely posta-ví plásty mimo rámky, nebo v přírodě v dutinách stromů, říká se jim „divoči-na“, jsou-li zaplněny medem, je to „str-dí“.

Včelí vosk je vzácná surovina. Je získáván vytavením z vyřazených vče-lích plástů nebo během medobraní od-víčkováním medu tzv. voštiny.

Včelí vosk je produkt s vysokým po-dílem látek tukového charakteru, kte-ré velmi ochotně přijímají látky, které úlové prostředí znečišťují, např. léčiva proti některým včelím nemocem. Zpra-cováním voští se tyto látky neničí, ale

ní, nervové, kožní a jiné, kupř. vlastnos-ti preventivně ochranné, posilující.

mateří kašička

Mateří kašička má vzhledem ke svým specifickým účinkům svá pravidla použi-tí. Vzhledem ke své hormonální povaze by mohla při dlouhodobém užívání naru-šit hormonální rovnováhu v těle (např. při převaze ženského hormonu v ka-šičce narušení hormonálního systému mužů). Proto se má užívat nejvýše dva-krát ročně. Pomáhá při nervových cho-robách, např. u Parkinsonovy choroby nebo i u Alzheimerovy choroby s rychle postupující demencí. Dobré výsledky byly získány při zvládání epilepsie dětí, nebo problémy žen v přechodu nebo omezení růstu prostaty u stárnoucích mužů.

Nejčastější způsob použití je podá-ní mateří kašičky velikosti hrášku pod jazyk, nebo vmíchané do medu. Bioche-mické složení mateří kašičky je velmi složité, avšak lidský organismus také. Proto je doporučeno vyjádření ošetřu-jícího lékaře, zda a jakým způsobem lze mateří kašičku užívat.

Mateří kašička je součástí několika farmaceutických, velmi účinných pro-středků. Používá se také v kosmetic-kých přípravcích.

PROPOLISPropolis, neboli „včelí tmel“, čes-

ky také „smoluňka“ je látka prys-kyřičné povahy, kterou včely sbí-rají z různých rostlinných zdrojů a používají ji v úle k desinfekčním účelům, i vyztužení buněk v plástech, k tmelení trhlin a nežádoucích otvorů aj. Včely sbírají propolis nejčastěji na rašících pupenech některých stromů a povlacích mladých výhonků rostlin.

Propolis je pryskyřičná substance žlutohnědé, červenohnědé nebo zele-nohnědé až téměř černé barvy. Kromě rostlinných pryskyřic obsahuje vosk, balzámy a éterické oleje, pyl a různé přimíšeniny. Má aromatickou pryskyřič-nou vůni, která vytváří charakteristic-kou atmosféru v úle. Při teplotě 35 °C má polotuhou konzistenci, je lepkavý. Při nízkých teplotách je tvrdý a křehký, při vyšších teplotách řídne, bod tání se podle druhu pohybuje mezi 70 až 100 °C. Je málo rozpustný ve vodě, silně roz-pustný v etylalkoholu a glycerínu.

Vlivem biologicky účinných látek (deriváty organických kyselin, flavo-noidů, aldehydů, alkoholů, esterů aj.)má propolis zřetelné bakteriostatické

a bakteriocidní (totálně ničící) účinky na celou řadu baktérií, brání rozvoji mikroorganismů, fungicidní, virocidní účinky aj.

propolis

ný a extrahovaný propolis, propolisová pasta, propolisová tinktura (extrakt propolisu v alkoholu), propolisová mast aj. Propolis je z medicínského hlediska zkoumán po celém světě a často je oče-káván významný efekt v léčení inter-ních i kožních příhod.

V některých zemích se propolis po-užívá v zubním lékařství jako anesteti-kum (znecitlivující prostředek). Kousek propolisu vložený do kazu znecitlivuje zub okamžitě a umožňuje bez bolesti přečkat do rána, než se člověk dostane k zubaři.

VČELÍ JEDVčelí jed je bezbarvá kapalina,

která je sekretem jedové žlázy vče-ly dělnice. Je používán včelou pudově k obraně včelího společenství v případě ohrožení.

Včelí jed je směs látek, které patří do různých chemických skupin. Má ky-selou reakci a hořkou chuť. Obsahuje mnoho bílkovinných látek rozpustných ve vodě. Obsahuje histamin, dopamin anoradrenalin, z bílkovinných látek pře-devším melitin a apamin, které se sklá-dají z více druhů aminokyselin.

Melitin je ze všech složek, které půso-bí na tkáně savců, nejdůležitější. Poško-zuje buněčné struktury, rozkládá bílé a červené krvinky, způsobuje odumírání buňky. Apamin je obávanou složkou pro působení na centrální nervový systém a mozkovou tkáň. Účinné složky jedu jsou relativně odolné k působení teplot

Vysoká teplota a var tyto látky po-většině degraduje. Těchto vlastností využívají včely k vytváření antibakte-riálního prostředí v úlu odpařováním propolisu, kterým potírají stěny úlu a rámky plástů.

Propolisový povlak zakonzervuje např. myš, vniklou do úlu a usmrcenou (kterou nemohou odstranit) tak, že ani po delší době nepodléhá hnilobě. Má vliv i na pylová zrna, zamezuje totiž klíčení semen.

Včelař sbírá propolis odškrabováním z rámků, žlábků, ze stropních přikrývek nedosedajících na rámky, nebo vkládají nad rámky síťku, kterou včely zatme-lí. Po krátkou dobu se nechává odpařit voda a pak se ukládá v dobře uzavře-ných nádobách, plastických sáčcích apod. pokud možno v chladu na tmavém místě.

Biologické účinky propolisu na orga-nismus lidí jsou velmi značné, a jejich výčet by byl velmi rozsáhlý. Klinické využití propolisu v české medicíně není dosud rozšířeno, převážně je využíván v lidové medicíně. Zdaleka nejsou dosud všechny vlastnosti a jejich působení na lidský organismus ověřeny, mnohé ani zjištěny.

Přesto při používání propolisu je po-třeba opatrnosti. 0,1% lidí je na propo-lis alergických a to někdy v míře ohro-žující život. Koneckonců každý lékař, ordinující injekci se pacienta také ze-ptá, nač je alergický. Alergii na propolis lze ověřit např. potřením zápěstí pro-polisovým přípravkem. Pokud nedojde na alergickou reakci, kopřivku, svědění, dušnost apod., pokus druhý den zopaku-jeme.

Při negativním výsledku můžeme pro-polisové přípravky bez obav používat.

Z propolisu se vyrábějí a jsou v pro-deji různé přípravky: přírodní čiště-

až do 100 °C. K aplikaci jedu používá včela žihadlo

(původně kladélko). Je to tenký ostrý hrot s vratizoubky a žihadlovým apará-tem, způsobujícím při bodnutí do měk-ké podložky (např. kůže) vstřikování jedu. Zoubky zamezí vytažení žihadla,

celý žihadlový aparát si včela vytrhne a po chvíli uhyne. Jakmile včela vpích-ne žihadlo, reaguje tělo na jed tvorbou protialergické látky. Pokud se vyvine v organismu málo této protilátky, může alergická reakce způsobit velmi nepří-jemné potíže, výjimečně i smrt.

Včelař, u něhož je vytvořeno dosta-tek obranných látek v krvi, nepotře-buje vytváření protialergických látek a není na včelí jed alergický. Pokud však delší dobu nedostal žihadlo, obranné látky v krvi ubývají a alergie na včelí jed se vrací.

Uvádí se, že letální (smrtelná) dáv-ka jedu pro člověka s běžnou alergií je do 500 žihadel. Včelař je schopen jich přežít dvojnásobek.

Včelí jed může být včelám uměle odebírán pomocí speciálního zařízení s gumovou fólií, do níž včely za přítom-nosti elektrického indukovaného napětí vpichují žihadla.

Odebraný jed je používán pro far-maceutické účely, především u kloub-ních chorob nebo zánětech nervů.

ÚLOVÝ VZDUCHLéčba dýchacích problémů pomocí

inhalace úlového vzduchu je záležitostí několika posledních let.

Úlový vzduch obsahuje totiž odpa-ry a těkavé silice ze všeho, co včely do úlu přinesou. Z nektaru, propolisu, pylu a také odpary z „výrobního“ procesu medu a produkce vosku.

Jsou už nabízeny inhalátory obsahu-jící pylové filtry, takže inhalaci mohou absolvovat i alergici na pyl. Exaktní vy-hodnocení této metody je ještě záleži-tostí budoucnosti.

Podle tohoto velmi stručného popisu je zřejmé, že ne každé roční období je pro posezení na včelíně vhodné.

NĚKOLIK ZAJÍMAVÝCH ČÍSEL NA ZÁVĚRVčela matka žije 3-5 let. V ob-

dobí snůšky klade včela matka až 2 000 vajíček denně. Průměrné váze matky odpovídá váha přibliž-ně 1500 vajíček

Včela létavka navštíví 800 květů za hodinu, létá 21-24 km/h a mává přitom křídly rychlostí 180x za vteřinu.

Z jednoho letu při silné snůš-ce přinese asi 40 mg sladiny, na 1 gram medu musí navštívit 7 000 květů, životní dílo 1 včely je půl čajové lžičky medu.

Na 1 kg medu uletí včely 280 000 km, tj. 7× kolem rovníku.

Po návštěvě květů pře-náší na těle 2 až 2,5 milió-nu pylových zrn. Za letu stírá z chloupků pyl, vytváří rousky a ukládá je do košíčků na zadních nohou, k vytvoření páru pylových rousků musí navštívit asi 80 květů.

Silné včelstvo může donést za den až 1 kg pylu, do 1 buňky uklá-dá 0,3 g pylu, což postačí k výži-vě plodu 2 včel. V buňce hlavou udusává pyl, pokryje medem, aby mléčně zkvasil a byl stravitelný. Včelstvo musí donést do úlu ročně okolo 150 litrů vody. Včela dělni-ce váží okolo 100 mg, tzn. 10 000 včel váží cca 1 kg. Včelstvo na vr-cholu činnosti má až 50 000 včel.

(zdroj:www.vcelar.info úpravy ing. F. Schenk)

Na úvod musíme znát, jestli daný člověk není alergický na včelí produk-ty. To lze zjistit jednoduchým testem. Na daného člověka naneseme produkt v malém množství, ten aplikujeme na citlivou pokožku, což je na vnitřní stra-ně předloktí a ponecháme cca 10 hodin. Znakem alergie je zarudnutí kůže a svědění.

MEDMedovinaJe jistě zajímavé, že medovina pů-

vodně vznikla při rozvařování vosku. Pravděpodobně dost dlouho trvalo, než se včelaři naučili vyrábět medovinu z medu, protože roztok jen z vody a medu skoro nekvasí. Medovina byla u starých Čechů a Poláků oblíbený alko-holický nápoj a byli s ní zřejmě spoko-jeni, protože není popsán případ, že by brtníci byli za svou medovinu zbiti. Jak naznačuje německé slovo Met, které znamená medovinu, rozšířilo se pití me-doviny i mimo hranice Čechů a Poláků.

Izotonický nápoj:Je používán sportovci k dosáhnu-

tí většího fyzického výkonu. V našich obchodech je k dostání velké množství druhů od různých výrobců. Doma lze vy-robit, pokud máte med, podle následují-cího postupu.

Uvařte hrnek černého čaje, oslaď-te ho lžičkou medu a přidejte na špičku nože kuchyňskou sůl.

Použití ztuhlého medu:Využití veškerých cenných látek

v medu bez nutnosti zahřátí je rozpuš-tění v cibulové nebo ovocné šťávě.

Oloupeme citron nebo grapefruit a nakrájíme ho na plátky či kostičky. Dáme do hrníčku, přidáme 5 lžic zkrys-talizovaného medu, promícháme a ne-cháme cca 10 hodin odležet.

Med se rozpustí a promísí se šťávou. Tuto pochoutku můžeme jíst lžičkou i s kousky ovoce nebo po přidání vody rozmixovat v limonádu.

Na nervyVe vodní lázni ohřejeme (nevaříme)

asi 200ml černého piva a vmixujeme do něj 1 žloutek a 1 lžíci medu. Pomalu upí-jíme po lžičkách. Vynikajícím způsobem se nám tím posilují nervy a působí tedy jako mírné antidepresivum.

Med a skořiceUžívání medu se skořicí má několik

zjištěních účinků a to u různých nemocí a chorob:

ArtritidaArtritičtí pacienti mohou denně,

ráno a večer, jeden šálek horké vody s 2 lžičkami medu a 1 malou lžičkou sko-řice. Berou- li to pravidelně, může se vyléčit dokonce i chronická artritida.

Infekce močového měchýřeRozpustit 2 lžíce medu a 1 lžičku

skořice ve sklenici vlažné vody a vypít. Tím se odstraní infekce měchýře a mo-čových cest.

Těžký žaludek1 lžička skořice a 2 lžíce medu před

jídlem zabraňuje zvýšení kyselosti ža-ludku i u nejtěžších jídel.

Využití včelích produktů

Dlouhověkost Vezměte 4 lžíce medu, 1 lžíci skoři-

ce a uvařte spolu se 3 šálky vody jako čaj. Pijte ¼ šálku 3x denně. To udržuje kůži čerstvou a hebkou až do vysokého věku. Délka života stále vzrůstá a i 100 letí lidé, mohou být svěží. Recepty na dlouhověkost musí být brány s rezer-vou, ale rozhodně užívání medu se sko-řicí není na škodu.

Pupínky3 lžíce medu a 1 lžička skořice se

smíchá v pastu. Ta se aplikuje na pupín-ky před spaním a ráno se smyje teplou vodou. Když to děláte denně, pupínky do týdne zmizí i s kořeny.

Další využití meduNespavostPři únavě a nespavosti, postačí si

na noc vzít lžíci medu rozpuštěného ve sklenici teplé vody. Únava z vás spadne a spokojeně usnete.

Zápach z úst K odstranění nepříjemného zápachu

z úst se doporučuje dvakrát denně úst-ní dutinu důkladně propláchnout hrn-kem teplé vody se lžící medu.

Při kašli, chřipce, angíně, zánětu hl-tanu a onemocnění dýchacích cest je dobré užívat jednu lžíci medu před jíd-lem.

TuberkulózaK léčbě plicní tuberkulózy a one-

mocnění cest dýchacích se užívá směs medu, mléka a vnitřního sádla.

Rozšíření žil Při varikózním rozšíření žil jsou pro-

spěšné medové obklady. Plátno nebo

několik vrstev gázy se napustí medem a přiloží se na postižené žíly, pokryje se fólií a pevně obváže obvazem. Obklad necháme působit 2-4 hodiny.

Srdeční svalstvo a tepny Při stenokardii je nejlepší užívat

směs 100g aloe, 300g medu, 500g mle-tého vlašského ořechu a šťáva z 1-2 citronů. Podává se po 1 lžíci půl hodiny před jídlem. Proti ischemii a stenokar-dii příznivě působí med s křenem.

Dobře umytý, očištěný a jemně na-strouhaný křen se smíchá se lžící teku-tého medu tak, aby vznikla homogenní směs. Užívá se před snídaní (směs při-pravíme bezprostředně před užitím). Léčba nesmí trvat déle než 30 dní.

NeurózaPro léčbu neuróz se doporučují me-

dové koupele. Do jedné vany dáme 40-50g medu a přidáme jakýkoliv pěnící pří-pravek. Koupel by měla při teplotě vody 30-37 stupňů celsia trvat 15-20minut.

Žaludek a JátraPro léčbu jater a žaludku je dobrý

med s propolisem. Příprava: Ohřejeme hrnek svařeného mléka, přidáme lžíci tekutého medu a 15-20 kapek propoli-sové tinktury. Pijeme 1,5 hodiny před jídlem.

Při popálenináchPopáleniny menšího rozsahu, které

nevyžadují lékařské ošetření, je možné po rychlém zachlazení potírat několi-krát denně medem. Uplatní se tím anti-bakteriální účinek medu i působení ob-sažených dextrinů, popálené místo se většinou rychle a bez komplikací zahojí.

KosmetikaPleťová maskaJako pleťovou masku lze použít med

a tvaroh. Z medu a tvarohu vytvoříme tuhou hmotu, kterou naneseme na ob-ličej. Pleťovou masku necháme působit a poté smyjeme vlažnou vodou.

Pleťová voda Základem jsou různé bylinkové tink-

tury, či sušené rostliny.Příklad: 50g sušeného liliového koře-

ne, 20g medu, 100ml heřmánkové tink-tury, 500 ml destilované vody.

Nadrobno nakrájený liliový kořen vložíme do vroucí destilované vody a na mírném plameni hodinu šetrně vaříme. V tomto roztoku necháme kořen ještě louhovat jeden den. Poté výluh scedíme, ohřejeme na 40 stupňů a rozpustíme v něm med. Přidáme heřmánkovou tink-turu a poté pleťovou vodu stočíme do lahviček, skladujeme v temnu.

VČELÍ VOSKVosk se používá především pro vý-

robu svíček, což bude popsané v samo-statném článku.

Výživný tělový krém na ruce a ob-ličej.

Složení: 2 dl olivového oleje, 30 g včelího vosku, 1 čajová lžička medu

Do malého hrnce vlijeme 2dl olivo-vého oleje a přidáme 30g včelího vosku. Malý hrnec vložíme do většího hrnce s vodou. Vody musí být málo a dáváme pozor na to, aby se malý hrnec nepře-vrhl ve vodní lázni. Vodný lázeň by měla mít okolo 70 °C, kdy se začíná vosk roz-pouštět. Když se vosk roztaví, vypneme plamen a malý hrnec vyndáme z vody, aby trochu ochladnul. Poté vmícháme do

směsi oleje a vosku lžičku medu. Míchá-me asi 5 minut tak, že vznikne dokonalé spojení všech přísad. Nakonec nalijeme krém do prázdné nádoby a skladujeme v chladničce.

Štěpařský voskZa horka se smíchá jeden díl včelího

vosku, jeden díl stromové pryskyřice a tolik sádla, nebo loje, aby vznikla po-žadovaná konzistence. Může se přidat i jemně práškované dřevěné uhlí, které chrání ránu před slunečním zářením.

PYLNejlepším využitím je konzumace

pylu v jídle a to spíše mraženého než sušeného, neboť pyl mražený je lépe pro nás stravitelný. Pyl můžeme přidá-vat do jogurtu, medu, tvarohu, atd.

Pleťová maska s pylemPyl se smíchá s dalšími přísadami

jako je jogurt, tvaroh, vajíčka, mléko či čerstvé okurky. Po nanesení na tvář se nechá působit cca 30minut a pak se omyje vodou.

MATEŘÍ KAŠIČKA Nejjednodušší je přímá konzuma-

ce bez dalších úprav. Mateří kašička získaná od vlastních včelstev nebo od včelaře se skladuje v injekčních stří-kačkách v chladničce. Doporučená den-ní dávka je 200-500 mg, což je asi 0,2-0,5 ml. Kašička se nechá rozplynout pod jazykem a poté se polkne, na zvláštní a poněkud ostrou chuť lze lehce přivyk-nout.

Další možnost je přimíchání mateří kašičky do medu, lepší je jí rozmíchat v jemně krystalickém pastovém medu.

PROPOLISPropolis v neupravené formě se po-

užívá například na bradavice. Ze suro-vého propolisu se uhněte malá kulička, přimáčkne se na postižené místo a pře-lepí náplastí. Je nutné kontrolovat, jak tkáň v místě ošetření reaguje a případ-ně léčení včas přerušit.

Propolisová mast Ve vodní lázni se roztaví 200g bílé

lékařské vazelíny a potom se vmíchá 20g surového propolisu. Směs se zahří-vá a míchá 8-10 minut, za tepla se pře-filtruje přes vrstvu gázy.

KloktadloČasté je použití propolisu pro vý-

plach úst a jako kloktadlo. Při výskytu tzv. aftů v ústech pomáhá aplikace ne-ředěné propolisové tinktury pomocí va-tového tamponu přímo na postižený bod v ústech.

Propolisová tinkturaNejlepší antimikrobiální účinky byly

prokázány u tinktury louhované v 70% alkoholu. Pokud chceme propolisovou tinkturu použít pro výrobu mastí, je nejlepší louhování v koncentrovaném lihu, tedy v absolutním alkoholu (96 %).

Vhodný poměr při vylouhování je je-den díl surového propolisu a 5 dílů lihu. Propolis se v uzavíratelné nádobě zalije lihem a nechá se vylouhovat při pokojo-vé teplotě několik týdnů za občasného protřepání. Pak se směs přefiltruje přes kávový filtr nebo papírový kapesníček.

Pro další použití se tinktura zpravi-dla dále ředí lihem nebo vodou. Po zře-dění vodou vznikne mléčně zbarvená emulze. Pro výplachy úst a na kloktání se používá asi 10 kapek koncentrované lihové tinktury do 1 dl vody.

Kapr na meduSuroviny:Kapr, 6 lžic medu, 80 g másla, 2 lžíce

dijonské hořčice, 1 lžička worchestru, 100 g vlašských ořechů, sůl, pepř

Postup: Vykuchaného kapra bez hlavy omy-

jeme a osušíme. Posolíme a opepříme. Troubu předehřejeme na 180 °C, pekáč vymažeme trochou másla. Rozpustí-me máslo, smícháme s medem, hořčicí a worchestrem. Vnitřek kapra potřeme částí omáčky.

Kapra vložíme do pekáče, posypeme ořechy a přelijeme zbylou omáčkou. Za-kryjeme alobalem a dáme péct. Po dva-ceti minutách odstraníme alobal, kapra přelijeme výpekem, případně podlijeme trochou vody a dopečeme.

Kachna na meduSuroviny: Menší kachna, sůl, 2 lžíce sojové

omáčky, 4 lžíce medu, 1 lžička mletého zázvoru, 2 dl bílého vína, 150 g mražené čínské zeleniny, 1 lžíce solamylu.

Postup: Očištěnou kachnu zevnitř nasolíme

a zvenku natřeme směsí umíchanou ze sojové omáčky, medu, zázvoru a polovi-ny bílého vína. Uložíme na chladné mís-to a necháme nejméně 2 hodiny odležet (doporučená doba je kolem 5 hodin).

Připravenou kachnu vložíme do pe-káče (remosky), zakryjeme a pečeme ve vyhřáté troubě (remosce) doměkka. Během pečení často natíráme medo-vou směsí a často obracíme. Upeče-nou kachnu naporcujeme, vykostíme a pokrájíme na tenké plátky.

Medové recepty

Z výpeku slijeme téměř všechno sádlo a do šťávy dáme čínskou zeleni-nu, podlijeme zbylým vínem a udusíme. Nakrájenou kachnu rozložíme na talíře a podáváme s dušenou zeleninou.

Pikantní grilované roštěnky s medovou marinádouSuroviny: 4 roštěnky, 4 lžíce medu, 4 stroužky

česneku, 1 lžička hrubě mletého pepře, 2 lžičky drcených hořčičných semínek, 2 lžičky chilli

Postup: Roštěnky naklepejte, osolte a vetře-

te do nich koření a med. V míse nech-te v chladu a zakryté odležet alespoň 3 hodiny, nejlépe do druhého dne.

Poté grilujte nejlépe na kameni.

Medová majonézaSuroviny: 2 velké lžíce medu, 2 žloutky, 250

ml rostlinného oleje, 1 lžička hořčice, citrónová šťáva

Postup:Med a žloutky šlehejte a po kapkách

přidávejte olej. Když hmota zhoustne, opatrně vmíchejte citrónovou šťávu a hořčici. Servírujte k masu nebo peče-ným bramborám.

Domácí turecký medSuroviny:140 g domácího medu, 170 g cukru

moučka, 4 bílky, sekané ořechy na jem-no.

Postup:Napřed si pomalinku rozmícháme ve

vodní lázni med. Mezitím si rozšleháme bílky s cukrem do tuhého stavu, které dáme do vodní lázně a pomalinku do bíl-ků přiléváme ještě teplý med. Nakonec přidáme oříšky a je hotovo. Buď ho ba-líme do celofánu nebo mažeme na oplat-ky a též balíme, nejlepší je až odleželý druhý den.

MedomásloSuroviny: Med 3 díly (375 g, to je asi 270 ml),

máslo 2 díly (250 g)Postup: Máslo s medem třete v mis-

ce až do vytvoření homogenní pomazán-ky, kterou uchovávejte v chladničce do snězení. Pokusně bylo zjištěno, že vydží i déle než rok bez zjevné změny

MedovníkSuroviny: 500 g hladké mouky, 2 vejce, 160 g

medu, 160 g cukru, 80 g másla, 2 lžičky jedlé sody, na špičku nože skořice

Na náplň : 100 g práškový cukr, 10 ml kávový

vývar, 100 g hladké mouky 250 ml, mlé-ka, 100 g másla

Postup: Vejce, med, cukr a máslo utřete

a na horké vodní lázni šlehejte až směs zpění a zhoustne. Potom sejměte z láz-ně, přidejte vodu, sodu a skořici. Po-kračujte ve šlehání až do opětovného zhoustnutí.

Pak směs nalijte na mouku připrave-nou na vále. Rukama vypracujte těsto, které nechte chvíli odpočinout a pak vyválejte na tloušťku 3 až 4 mm. Pláty upečte dorůžova na vymazaném a vy-sypaném plechu. Příprava náplně - po-lovinu cukru nechte zkaramelizovat na pánvi ( stále míchejte), zalijte kávovým vývarem, přidejte mouku rozmíchanou v mléku a svařte na hustou kaši. Más-lo vymíchejte s druhou polovinou cukru a přimíchejte do vychladlé kaše. Upe-čené a vychladlé pláty spojujte náplní.

Perníčky Suroviny: 1,2 kg hladké mouky, 250 g mouč-

kového cukru, 450 g tekutého medu, 3 lžičky jedlé sody, 4 celá vejce, 1 Hera, 1 balení koření „Medový perník“ Kotányi, 1 lžička skořice.

Postup: Mouku i s cukrem přesejeme přes

síto, smícháme se sodou a kořením. Heru rozpustíme, společně s vejci a medem přidáme k ostatním surovinám. Vypracujeme těsto, přikryjeme ho mik-roténem a necháme v chladu uležet ale-spoň 24 hod, ale i déle než týden.

Před pečením vždy odebereme část těsta, necháme chvíli při pokojové tep-lotě a ještě jednou ho důkladně propra-cujeme (aby se nelepilo na vál, posype-me ho trochou mouky). Těsto by mělo

být hladké a nemělo by se lepit na ruce. Placku rukou uhladíme, aby se leskla

a vykrajujeme tvary. Pečeme při 180°C zhruba 10 – 15 min – podle velikosti per-níčků. Po vyndání z trouby počítáme do 10 a potřeme povrch rozšlehaným vej-cem. Skladujeme v chladu v uzavřené nádobě.

PunčPostup:V 750ml teplé vody rozpustíme 300g

medu, přidáme šťávu z jednoho citronu a pomeranče. Přilejeme 500ml bílého vína a 125ml rumu. Směs zahřejeme ale nevaříme. Punč podáváme horký.

ŽihadloPostup: Vymačkáme šťávu z 1kg citronů při-

dáme 1kg medu a zalijeme 1 l slivovice. Vše důkladně promícháme a necháme den odpočinout. Množství medu s citro-nem lze upravit podle vaší chutě.

Medové pokušeníSuroviny: Pomerančový džus 4 cl, citrónová

šťáva 2 cl, smetana 2 cl, med 10 gPostup: Do šejkru dáme led, přidáme všech-

ny suroviny a silně, delší dobu protřepá-váme. Přes sítko nalijeme do koktejlové sklenky.

Proč kupovat med přímo od vče-laře?

Pokud koupíte med od včelaře ze svého okolí, koupíte kvalitní domácí po-travinu, která obsahuje vše, co má med obsahovat a naopak neobsahuje kde co jiného, co tam být nemá. Pravidel-ná konzumace medu s pylem z blízké-ho okolí vašeho bydliště, může zmírnit alergické reakce Vašeho organismu na pyl. To platí hlavně pro malé dávky kvě-tového medu během zimy.

Léčivá síla medu a proč sladit ra-ději medem

Med je přesycený roztok sachari-dů ( cukrů ) a obsahuje jich 75-85%. V medu jsou převážně zastoupeny sa-charidy jednoduché - glukóza ( hrozno-vý cukr ) 28-35%, fruktóza ( cukr ovoc-ný ) 30-41%.

Právě tyto jednoduché cukry jsou velice rychlým zdrojem energie ve vý-živě člověka. Med také obsahuje menší množství vyšších cukrů jako je sacharo-za a melicitoza. Kromě užití medu jako potraviny, spočívá jeho význam v rych-lém doplnění energie. Není nutné jeho štěpení v játrech na jednoduché cukry, jako je tomu u řepného cukru. Jedno-duché cukry jsou pro lidský organis-mus lehce stravitelné a nejsou příčinou obezity ani jiných civilizačních chorob. Po medu se netloustne a ani se netvoří zubní kaz (má anitbakteriální účinky).

Med obsahuje široké spektrum or-ganických a anorganických kyselin, mi-nirálních látek a vitamínů. Významnou složkou jsou enzymy ( katalyzátory bio-chemických procesů ), které včely při-

dávají do medu při přeměně složitých cukrů na jednoduché z nektaru a medo-vice na med. Při vzniku medu, z glukózy působením enzymů glukozoxidáza, vzni-ká nepatrné množství peroxidu vodíku, který velmi významně přispívá k anti-bakteriálnímu působení medu.

Med je dietetická přírodní poživati-na. Obsah minerálů, vitamínů a enzymů není v medu velký, avšak komplexnost těchto látek v medu je důležitou slož-kou ve výživě člověka, hlavně ve výživě dětí.

Skladování meduMed je hydroskopiský, tedy přijí-

má ze vzduchu vlhkost a pachy a tím se znehodnocuje! Pokud obsah vody přesáhne 20%, může začít med kvasit (Český med má normou dané max. 18,5% EU norma dovoluje 19.5% ).

Pokud Vám med natáhne cizí pachy, samozřejmě se tím znehodnocuje.

Med proto skladujte v uzavřené sklenici při teplotě do 25°C. Během skladování při teplotě pod 15°C se zpo-maluje proces krystalizace.

Snažte se med nenabírat ze sklenice mokrou lžící, třeba i jen olíznutou. Ne-nechávejte sklenici zbytečně otevře-nou a pak má med téměř neomezenou trvanlivost, nejméně však 2 roky a ne-ztratí nic na své chuti, vůni a léčivé síle.

Další rady a recepty

Krystalizace je přirozená vlastnost medu a každý med občas zkrystalizuje. Medy květové mají více glukózy, a pro-to krystalizují rychleji než medy medo-vicové. Ty krystalizují v hrubých krys-talech, které klesají ke dnu sklenice a nad nimi zůstává řidší tekutá vrstva.

Nebuďte ze zkrystalizovaného medu ale smutní. Není to nic neodstra-nitelného a alespoň máte jistotu, že máte doma opravdu med. Supermarke-tové náhražky složené z obilných škro-bů Vám totiž nikdy nezkrystalizují!

Pokud by Vám krystalizace přeci jen tak moc vadila, je tu řešení. Díky svému složení má akátový med velmi dlouhou dobu krystalizace. Je to jedinný kvě-tový med s touto vlastností. A nebo ochutnejte med pastový. Ten má krys-talky tak jemné, že je na jazyku ani neucítíte a už Vám nikdy nezmění svůj stav.

Co dělat když med zkrystalizuje?Med opět ztekutíme ponořením uza-

vřené sklenice do teplé vody, která však nemá víc jako 45°C !! Při vyšší teplotě se ničí důležité a zdravé látky obsažené v medu. Med se dá ztekutit i v troubě, kde nastavíte na termostatu max. 50°C. Zde ale velký pozor !!! Většina trub má

na těchto nízkých teplotách mizernou přesnost a klidně Vám natopí na mno-hem vyšší teplotu. Dokud jsme neměli termobox, který pracuje s přesností na 0,5°C, tak jsem dal do trouby tep-loměr a po nastoupání teploty na 35°C jsem troubu vypnul. Doběhem se pak vyhřála na potřebných 45°C, na které díky izolaci vydrží celkem dlouho. No a pak zase na chvilinku zatopíte. Výhoda je, že nepracujete ve vlhkém prostředí, a když náhodou troubu přetopíte, jen ji otevřete a trochu vyvětráte.

POZOR !!!V žádném případě med neztekucujte

v mikrovlnné troubě. V mikrovlnce by se zničily všechny prospěšné složky medu !

Med má svoje místo i v lidovém léčitelství a zde je několik tipů kdy ho použít:

- při potížích se zažíváním, jako je nechutenství, nadýmání, vředy žalud-ku a dvanácterníku, onemocnění jater, žlučníku, problémy s vyprazdňováním - doporučuje se rozmíchat lžíci medu ve sklenici vlažné vody a vypít půl hodiny před snídaní.

- při nespavosti, neklidném spánku a nervozitě - lžíci medu rozmíchat se sklenici vlažného mléka

- slazením malým dětem - po skon-čení kojení a od 1 roku věku lze při-slazovat čaj nebo ovocné šťávy. Med v žádném případě nekazí dětem zuby, tak jako běžný řepný curk nebo kyseli-ny v některých průmyslových dětských nápojích.

- med účinkuje i na posílení imunitní-ho systému, má příznivý vliv na zažívání a je okamžitým zdrojem energie při fy-zickém a psychickém vyčerpání.

- hojení ran a popálenin - med má dezinfekční a hydratační účinky.

Na otevřené rány, špatně se hojící rány nebo hnisající rány se nanese med a místo se pokryje gázou. Každý den se omyje a znovu se aplikuje až do vylé-čení. Mohu naprosto potvrdit z vlastní zkušenosti, když jsem se spálil o troubu a hojení bylo po medu mnohem rychlej-ší.

- při anémii - pravidelné užívání medu ( obsahuje stopové prvky v pro člověka využitelné formě včetně žele-za ) ve spojení s pylem ( samozřejmě ne alergici ) se zlepší krvetrvorba a vylepší se krevní obraz.

- při chřipce, angíně, zánětu průdu-šek a při různých plicních chorobách - užívá se čaj ( ideálně lipový ) s medem, to zlepší vykašlávání a dochází k tlumení zanícených sliznic.

- žvýkání voskových víček, které zůstavají po odvíčkování plástů a nebo žvýkáním plástečkového medu, vede ke konzumaci malého množství medu a masírování dásní. Zde se projeví i vý-znam přírodní desinfekce, tedy propoli-su. Toto vede k dezinfekci dutiny ústní a zmírnění paradentózy.

- bodnutí včelou - zkušenost starých včelařů nám říká, že pokud při práci se včelkami dostanou žihadlo, je nejjed-nodušší a nejrychlejší potřít místo me-dem, ten eliminuje účinky jedu a otoky nejsou tak velké.

http://medzedvorka.webnode.cz/o-me-du/lidove-lecitelstvi/

NA CHŘIPKU ZABÍRAJÍ BABSKÉ RECEPTY S MEDEM

Bolí vás svaly a klouby, pálí v krku, třeští vám hlava a naměřili jste si vyso-kou teplotu? Tak to máte nejspíš chřip-ku. Není divu, že jste jí podlehli, když jste přepracovaní, nevyspalí, ve stre-

su a holdujete ve velkém kouření. Váš oslabený imunitní systém bitvu s viry nemůže vyhrát. Máme pro vás několik léty ověřených receptů z lidového léči-telství, které vám pomohou v léčení.

Oslaďte si medemPokud se chcete inspirovat moud-

rostí našich babiček, sáhněte při prv-ním zakašlání po sklenici tuzemského medu. Jeho léčivé účinky se neztrácejí ani v horké vodě (do 60 stupňů Celsia), takže je čaj slazený medem určitě tou pravou variantou nejen ranní sní-daně, ale i při léčbě kašle, nachlazení a škrábání v krku.

Med s česnekemJeden z receptů pro silné povahy.

Vezměte 2 až 3 stroužky drceného čes-neku, přidejte 2 lžičky lipového medu a vše pěkně promíchejte. Chuť je to ne-všední, ale účinek rozhodně léčivý.

Cibulové variace- Nastrouhejte jednu cibuli, přidej-

te lžíci medu a nechte odkapat přes cedníček do skleničky. Takto získanou čistou šťávu konzumujte po lžících.

- Nakrájejte 3 cibule na kolečka, postupně je navrstvěte do mističky a prosypávejte cukrem (nejlépe třti-novým). Zakryjte a nechte odstát. Za několik hodin pustí cibule šťávu, kterou slijte do skleničky. Sirup podávejte při kašli několikrát denně po lžičkách.

- Do 200 ml vroucí vody dejte na 5 minut vařit 2 nadrobno nakrájené ci-bule, nechte 10 minut louhovat, sceďte a oslaďte medem. Pijte pak několikrát denně.

Křen s medemDvě lžíce jemně nastrouhaného kře-

nu smíchejte se lžící medu. Dávat si pak

můžete třikrát denně jednu čajovou lžičku. Účinek se dostaví během chvil-ky: spustí se rýma, snadněji se odkašlá-vá a lépe se dýchá.

Med se zázvorem, mlékem a lipo-vým čajem

- Pro tuto oblíbenou variantu potře-bujete čerstvý oloupaný zázvor, který nakrájíte na jemné plátky, případně na-strouháte. Poté zalijete vařící vodou, ochutíte medem a citrónem a nápoj pi-jete pokud možno ještě horký.

- Při počátečních příznacích nachla-zení zabírá Medvědí mléko, na které ohřejte 200 ml mléka, přidáte paná-ka rumu a 2 lžíce medu. Stačí vypít 2 sklenice za večer a ráno se cítíte jak rybička.

- Na chřipku je výborný lipový čaj. Jednu lžičku lipového květu přelijte šálkem horké vody, nechte asi 15 minut louhovat a oslaďte medem. Pije se 3 až 5krát denně.

- Bolest při polknutí, pálení a škra-bání v krku zažene tento jednoduchý recept. Uvaříte 250 ml černého čaje, přidáte polévkovou lžíci medu a polév-kovou lžíci másla. Dobře promíchejte a ihned vypijte.

ŽihadloVymačkáme šťávu z 1kg citronů při-

dáme 1kg medu a zalijeme 1 l slivovice. Vše důkladně promícháme a necháme den odpočinout. Množství medu s citro-nem lze upravit podle vaší chutě.

Medové pokušeníPomerančový džus 4 cl, citrónová

šťáva 2 cl, smetana 2 cl, med 10 gDo šejkru dáme led, přidáme všech-

ny suroviny a silně, delší dobu protřepá-váme. Přes sítko nalijeme do koktejlové sklenky.

Domácí medové pivo1,2 kg medu, 9 l vody, 20 g chmele,

pivní kvasinky.Výroba není náročná a nebudeme

k tomu ani potřebovat žádné speciál-ní přístroje. Nejprve připravený med uvaříme s vodou. Směs vaříme zhruba půl hodiny. Cílem je dosáhnout 10 litrů, proto odpařenou vodu doplňujeme. Do hrnce s medem a vodou vložíme plátěný pytlík obsahující 20 gramů chmele. Celé necháme vařit dalších 30 minut. O chmel můžeme požádat v nejbližším pivovaru.

Po vychladnutí vyjmeme 1 litr a do něj nasypeme 5 gramů pivních kvasinek. Necháme odstát na teplém místě šest až deset hodin. Roztok pak přelijeme do demižonu i se zbylými 9 litry a zavřeme tenkou tkaninou. 3-5 dní necháme kva-sit, pak přemístíme do sklepa zhruba na 6 až 9 dní a stáčíme do lahví, nebo do soudku dle libosti.

http://trendyzdravi.cz

vzpomínka… bydleli jsme tehdy v domku se za-

hradou, kde jsem si často hrával. Kte-réhosi dne jsem pozoroval malého, pru-hovaného tvorečka. Létal pilně z květu na květ, cosi tam chvíli kutil, pak přelétl jinam. Chytil jsem jej do ruky.

Kolik mi tehdy bylo let, snad pět, už nevím. Od této příhody jsem ale věděl, že je to včela a má žihadlo!

pozdějiUběhlo mnoho let, domek dávno ne-

stojí, pomlela ho kola průmyslu. Snad jako útěchu mi osud dopřál získat za-hrádku v části živé přírody na úpatí Krušných hor. Stále tu je, dosud neza-kousnuta zuby důlních rypadel a nepře-transformována do elektrické energie.

Vzpomněl jsem na pruhovaného tvo-rečka z dětství. Podělím se, rád věnu-

ji kousek místa v cípu zahrádky jeho obydlí. Po okolí je mnoho květů, ovoc-ných stromů, nedaleký sad, vzrostlý les vstupující do přilehlých hor.

začátekVyhledal jsem včelaře, koupil roj.

S vypůjčeným včelařským oblekem a rojem v bedýnce jsem spěchal na za-hrádku. Bzučící osazenstvo vsypal do staršího darovaného úlu. Útroby jeho obsahovaly několik souší a rámků po vy-řezaném včelím díle. Úl jsem po tomto úkonu uzavřel víkem a čekal, co bude.

A bylo! Česno po chvilce počalo chr-lit armádu včel, ty létaly a vířily kolem. Trvalo nějakou dobu, než se zklidnily a rozhodly vrátit zpět do nově přidě-leného příbytku. Snad si nejprve chtě-ly dobře prohlédnout, kam jsem je to vlastně přinesl a jsem-li slušný člověk. Kdo ví?

Včely pod Krušnými horami

Odcházel jsem od včel domů s ne-zodpovězenou otázkou, budou tu zítra? Neodletí jinam, zůstanou?

Nazítří, hned jak to bylo možné, spěchal jsem k úlu. Budou tam včely, nebudou? Sláva, byly! Dávno již pilně létaly do nedalekého lesíka a zahrádek. Rozhodly se, že zůstanou. Sedl jsem si opodál na špalek a díval se.

dnesNyní chovám osm včelstev. Úly jsem

koupil nové. Každý rok s koncem zimy netrpělivě čekám, až se včelky „probu-dí“. Vyhledají kvetoucí lísky, sněženky, krokusy, později další květiny a stromy. O včelami vyrobený mnohodruhový med se později v rodině podělíme.

Jan Záborec Drmaly

PRODEJ VČELÍHO MEDU

Na území MAS SZK je něko-lik včelařů, kteří jsou zároveň prodejci medu, např.

ing. Martina StaňkováGen. Svobody 190, Březno,tel. 723 020 242,prodává svůj med, jako Med květový, který je certifikován značkou - KRUŠNOHOŘÍ re-gionální produkt.

Ludvík Schenk, Holetice č. 2 Milan Svoboda Drmaly 30 Vladimír Šmejkal Drmaly 3 Vladimír Kopečný Všestudy 53Slavomír Radimec, Ervěnická 1044, JirkovMartin Všechovský, Lipová 565, Klášterec nad OhříLadislav Kozakovič, V Loužích 586, SpořiceIng. Pavel Tůma, Málkov 53Martin Mužík, Mýtinka 132, MěděnecIng. Jaroslav Huráb, Jindřiš-ská 14, Jirkov 1Bc. Václav Bobisud, V Lou-žích 573, SpořiceJan Kujíček Lipová 483, Spo-řice

u nich je po tel. domluvě mož-né zakoupit med, který byl vy-produkován v našem regionu.

Územie pôsobenia MAS LEV je takmer totožné s administratívnym vymedzením okresu Levoča, nespadajú do neho len obce Spišský Hrhov a Vy-šný Slavkov. Región susedí na západe s okresom Poprad, na severe s okresmi Kežmarok a Sabinov, na Východe s Pre-šovským a na juhu so Spišsko - Novo-veským okresom. Územie predstavuje z prírodného hľadiska výnimočne pest-ré a hodnotné územie. Zasahuje tu via-cero krasových území – južná, stredná a severná časť Braniska až po unikát-nu travertínovú kopu v okolí Spišského Podhradia.

Najmä tieto predstavujú klenotnicu početných geomorfologických tvarov, najznámejšie a najväčšie skalné brány a veže sú na Rajtopíkoch, v sústave tra-

vertínov sa nachádza mimoriadne cenná kopa Sivej Brady. Významné sú i prírod-né rezervácie Hájik a Na bani, vyhlá-sené chránené územia – NPR Dreveník, Sivá Brada, Rajtopíky. Prírodné pamiat-ky Ostrá hora, Zlatá brázda, Jazierko na Pažiti, Podhoranské a Jazerec.

Do katastrálneho územia Spišského Podhradia zasahuje časť „Travertínová kopa Sobotisko“. V katastrálnom území Levoče sa nachádza chránený areál Uh-liská (Kohlwald). Jedná sa o maloplošné chránené územia, ktorých celková vý-mera predstavuje 0,6 % z celkovej vý-mery.

Zaradená do MCHÚ je tiež PP Čer-tova diera, PP/CHÁ Hrádok, Kinwald, Krúžok, Jereňáš, Prostredný vrch--Kráľovec, CHKO Levočské vrchy.

A na závěr několik zajímavostí od našich slovenských partnerů

Až do 16. storočia sa jedlo dvakrát denne. Obedovalo sa o desiatej hodine a večeralo okolo štvrtej popoludní, prí-padne do šiestej. Neskôr sa obed po-súval na jedenástu hodinu a večera na siedmu večer.

Koncom 16. storočia sa objavilo pra-videlné stolovanie trikrát denne. V tom-to období začali raňajkovať aj chudob-né vrstvy, aby mali dosť sily na prácu. Spoločenské pravidlá z 15. storočia:

1) Nehádať sa a nešepkať, obrus vždycky čistý mať.

2) Nos do neho neutieraj a okolo seba nepľuj.

3) Soľ ber iba s nožom a na stole nikdy nespi, spievaj málo, radšej nikdy.

4) Tiež si treba pozor dať a mast-ný nôž neoblizovať.

5) Pri stole sa v zuboch nešpáraj a telo si príliš neškrab.

6) A keď ešte pokrm v ústach máš, pohár k ústam radšej neprikladaj.

Okresom preteká viacero menších vodných tokov, najväčší z nich je však Levočský potok, ktorý je ľavostranným prítokom Hornádu a má 27km.Na hor-nom toku (po Levoču) tečie Levočskou dolinou, tam je v lokalite Kováčova vila vybudovaná malá vodná nádrž.

Medzi Levočou a obcou Lieskovany meandruje, pričom tok opisuje tvar ob-ráteného písmena „J“. Vlievajú sa do neho sprava Závadský potok, Zimný po-tok, Peklisko, Pekliansky potok, Lesný potok (594,4 m n. m.), Vápenistý potok, Fedorkin jarok, Krupný jarok, Končistý potok, Bicír (472,0 m n. m.), Iliašovský potok; zľava Uložiansky potok, potok z oblasti Kútov, Križný potok, Krčmárov jarok a Odorica.

Najvyšším vrchom je Čierna hora 1289m a zaujímavé sú i ďalšie vr-chy - Siminy 1287m, Ihla 1283m, Re-pisko 1251m, Kuligura 1250m, Javori-na 1224m, Zámčisko 1236m, Škapova 1232m, Čiernohuzec 1216m

Osídlenie regiónu je známe už z predhistorického obdobia. Odkryté archeologické náleziská sú - Dreveník, Spišské Podhradie a Myšia Hôrka pri Spišskom Štvrtku. Oblasť Levočských vrchov bola osídlená od 7. stotročia slovanským obyvateľstvom avšak vý-raznejšie bola osídľovaná až od 13.sto-ročia.

Po pustošivých tatárskych vpádoch umožnili uhorskí panovníci v 13. až 14. st. usadiť sa vo vyplienenej krajine ne-meckým kolonistom, ktorí dostali oso-bitné hospodárske výhody. Pod vply-vom baníctva a remesiel sa v blízkosti pohoria vyvinuli mestská sídla Levoča, Kežmarok a Ľubica. Neskôr v 13. až 15.st. boli odlesnené doliny dosídlené valašským obyvateľstvom - Torysky, Repaše, Oľšavica. Starší obyvatelia územia sa snažia zachovať zvyky a kul-túru svojich predkov, ktorí sa význam-ne venovali rôznym remeslám a ľudovým zvykom.

AKO SA KEDYSI JEDLO NA SPIŠSKOM HRADĚ

Hradná kuchyňa na Spiši

a tak bolo výsadou bohatých. Dedinča-nom a chudobnejším vrstvám ostávalo hlavne pitie piva.

Konzumovala sa úplne každá časť zabitých zvierat. Mäso, vnútornosti, tuk, kosti i krv. Šľachtici a bohatí ľudia mali zvlášť v obľube hovädzie vemienka a pečienku. V receptoch boli obľúbené aj hlavy a mozočky.

Kaša z mozgu teľacieho (16. storočie)

Uvar mozog, rozotri na mise a roz-pusť s dobrým vínom. Potom to vlej do kotlíka, zavar hrsť alebo dve hrsti kru-pice, pridaj šafrán, ktorý zmes zafarbí nažlto, pridaj rascu a med a na mise po-syp škoricou.

Kaša z čerstvej ruže(15.-16. storočie)

Prebraté čisté ružové lístky umyj v teplej vode a roztlč v mažiari. Potom daj na panvicu a prisyp k nim za hrsť bielej múky. Do kotlíka daj asi pol pinty alebo viac vína, pridaj med a ďumbier. Var a dobre miešaj, aby sa to nezrazilo. Omasti maslom a v pôstny deň olejom, nepridávaj šafrán. Ak chceš, na mise to posyp tlčeným anízom.

Bola miestom plným tepla, vôní, ko-renia a tiež kvalitných surovín. Zau-jímavým jedlom bol bobor. Zaužíval sa ako pôstne jedlo, keďže žil vo vode a bol priraďovaný k rybám.

Mlieko sa pilo sladké a ešte teplé. Vajíčka sa používali od najrôznejších vtákov. Nazmar nevyšli ani škrupinky, ktoré sa drvili v mažiari a pridávali do jedál. Špecialitou boli kaše z kvetín z čerstvej ruže a kvetu bazy, fialky, domáceho karafiátu. Nepohrdli ani le-vanduľou, prvosienkou, či sedmokrás-kou. Huby si našli uplatnenie v chudob-nejších vrstvách.

Vaječná kaša (15. storočie) Vezmi dobré víno a med a uvar to

spolu s korením. Do toho roztlč vajce, pridaj malú lyžičku múky a var.

Šišky z bieleho chleba (15.–16. storočie)

Nastrúhaj biely chlieb a preosej ho. Pridaj potrebné množstvo vajec, hro-zienka, trošku cukru, škoricu a šafran. Všetko dobre premiešaj. Cesto roz-lož na pekáčik, odkrajuj z neho nožom kúsky a tie vhadzuj do rozpáleného masla. Osmažené posyp cukrom a jedz.

MEDdar včiel pre človeka

Víno bolo považované za obyčajný nápoj a bolo dovolené aj počas pôst-nych dní. Obľúbeným bola aj medovina. Pálenka zvykla byť veľmi silná, avšak spočiatku slúžila len ako liek. V našich zemepisných šírkach bolo víno drahé,

Aké miesto mali MED a MLIEKO v receptoch hradnej kuchyne?

Gruľovníky z Dlhých StrážíZamiesime cesto ako na koláče, pri-

dáme aj kúsok smetolu a smotany. Kým cesto kysne uvaríme zemiaky, ktoré prelisujeme a pridáme do nich bryndzu, kúsok masla, trošku čierneho mletého korenia a strednú cibuľu, jemno roz-tretú. Zemiaky s prísadami vymiešame.

Vykysnuté cesto rozdelíme na nie-koľko dielov, každý diel vymiesime, roztlačíme a dáme naň primeraně ze-miakovej hmoty. Túto obalíme cestom, na pekáči roztlačíme na tenký posúšik, pomastíme rozšľahaným vajcom a dáme piecť do rúry alebo do pekárnika.

Džatky z Brutoviec Na prípravu cesta potrebujeme: ze-

miaky, hladkú múku, škvarky alebo tva-roh, maslo (na sladko).

Dáme variť zemiaky, ktoré osolíme. K zemiakom tesne pred dovarením, na-sypeme na povrch hrubú vrstvu hladkej múky a necháme ešte dovariť. Potom vodu scedíme. Zemiaky s múkou podu-síme čím nám vznikne hustá hmota. Po čiastočnom vychladnutí šúľame na dla-ní džatky. Buď odtrhujeme malé kúsky cesta, alebo robíme dlaňami guľôčky, tie zalejeme spraženými škvarkami a trasením premiešame.

Ak sa vám vidia tieto dva spôsoby náročné, tak máme ešte jeden tip – jednoducho rozotrite cesto po plytkom tanieri a polejte masťou so škvarkami. Zapíjame čerstvým alebo kyslým mlie-kom.

Sladký variant tohto jedla: dáme do nich tvaroh a omastíme rozpusteným maslom. Tiež zapíjame mliekom.

Tradičné recepty z MAS LEV

MLIEKO

Mlieko sa často pilo sladké a ešte teplé. Zbierala sa z neho smotana, z ktorej sa robilo maslo. Oveľa širšie využitie však malo mlieko kyslé. Vy-užívalo sa na výrobu tvarohu či syra. Veľmi sa cenila srvátka, ktorá pomáhala mdlým a bledým deťom byť silnejšími a čipernejšími.

Z mlieka i smotany sa varili polievky, omáčky i kaše. Pridávali sa ku strukovi-nám i k zelenine, do plniek i mäsových zmesí. Najčastejšie sa využívalo mlieko kravské. Kozie mlieko bola veľká zvlášt-nosť.

Jednou z najdôležitejších zložiek stredovekej výživy bol tvaroh a syry. Pripravovali sa na mnoho spôsobov – ako samostatné jedlo, príloha k mäsu, či súčasť plniek a omáčok. Stredoveký jedálniček tvorili syry jemné, plesnivé i pikantné, údené i neúdené, ochutené mandľami i orechmi. Mlieko pečené na ražni (16. storočie)Vezmi pozbierané kyslé mlieko a daj do mešteka na tvaroh. Keď leží zaťažené celú noc, pokrájaj ho, nastrkaj na raž-níky, posyp soľou a peč na drevenom rošte. Potom posyp čiernym korením a pokrop čerstvým alebo rozpusteným maslom.

žeravých uhlíkoch hodinu. Po vychlad-nutí ho obrátime a potrieme medom a posypeme práškovým cukrom. Symbo-lizuje radosť, prosperitu, šťastie, bo-hatstvo a zdravie. „Kuch“ zo Spiša je jedinečnou špecialitou pri oslavách.

Na Slovensku sa s ním inde nestret-nete. Pre gazdinky pripomíname nutnosť dostatočne veľkého plechu, pretože tento koláč má po upečení úctyhodné rozmery (vysoký 20 cm a jeho obvod je takmer 50 cm). Upiecť chutný „kuch“ si vyžaduje skúsenosť, zručnosť a kumšt.

Pascha z Torysiek 1 kg výberovej múky, mlieko, drož-

die, kryštálový cukor, vajíčko, tvaroh, vanilkový cukor.

Ako na to: z mlieka, cukru a droždia urobíme kvások. Keď podkysne, tak ho vlejeme do misy s múkou a ostatnými in-gredienciami. Pridáme primerané množ-stvo mlieka, aby cesto bolo vláčne.

Celú masu miesime 1 hodinu. Po vyky-snutí cesta ho vyklopíme na dosku, kde ho ešte premiesime a valčekom ho roz-tiahneme. Potom ho naplníme tvarohom, ktorý si dochutíme podľa vlastného že-lania.

Nakoniec celú masu „uzatvoríme“ pozliepaním cesta smerom do jeho st-redu, aby nám vznikol bochník, ktorý premiestnime na vymastený okrúhly plech.

Paschu pred upečením potrieme va-jíčkom a do stredu koláča vložíme po-hár, ktorý nám vytvorí otvor. Po upečení a vychladnutí pohár opatrne vyberieme.

Zdroj: D. Uharčeková Pavúková: Čo ponúkala hradná kuchyňa

Levoča 2012

Jedlá z múkyCestoviny boli v ľudovom stravovaní

veľmi obľúbené. Pripravovali sa z jač-mennej jarčenej múky. Jedávali sa ako hlavné jedlo halušky, šúľance, rezance, pirohy, fliačky šífliky, posypané rôzny-mi posýpkami – bryndzou, tvarohom, kapustou, lekvárom, makom. Obľúbené boli aj ako vložky do polievok, alebo sa konzumovali len zaliate mliekom.

Z jačmennej múky sa pripravovali rôzne riedke a husté kaše. Z hladkej múky sa varila múčna kaša čír, z jač-menného šrotu šrotová kaša, z krúp krúpová kaša. Kupované kukuričné zrno sa mlelo v mlynoch a z kukuričnej múky kukuričianky sa s obľubou varili husté kukuričné kaše. V obchode sa kupova-li suroviny na prípravu vzácnejších kaší z ryže a krupice rízkaše a grískaše, kto-ré sa varili v mlieku.

Recept na „kuch“ z Torysiek3 kg hrubej múky, 2 kg výberovej

múky, 1 kg cukru, droždie, 1 škatuľka sušeného mlieka, 2 - 3 l mlieka, 1 ks masla, 2 vajíčka, mak.

Ako na to: z trošky mlieka, cukru a droždia urobíme kvások. Keď pod-kysne tak ho vlejeme do misky s múkou a ostatnými ingredienciami. Pridáme mlieko a cesto miesime jednu hodinu, necháme vykysnúť. Po vykysnutí ho dáme na dosku a rukami ho roztiahne-me po doske.

Na cesto vysypeme mak s cukrom a kraje cesta začneme „prehýnať“ do stredu koláča. Takto nám vznikne boch-ník, ktorý „prevrátime“ do okrúhleho vymasteného plechu, aby „pozliepaná“ strana bochníka bola na jeho dne.

Plech vymastíme hrubou vrstvou margarínu. Pred upečením „kuch“ potri-eme vajíčkom. Pečie sa v „pekarňiku“ na

„Z včelárstva naučil som sa prírodu viac poznať a viac milo-vať, ako z mnohých učených kníh.“ J. A. Komenský

„Na svete sú dve najväčšie záhady života, človek a včely.Staršie sú včely.“ W. Bolsche

„Včelárstvo je poézia poľnohospodárstva.“ J. M. Ehrenfels

„Príroda je láskavá a múdra a človek v nej vždy nájde posi-lu.“ O. Sklenčka

„Príroda je oproti nám vo výhode , môže existovať bez nás, my bez nej zahynieme.“ J. Kolárová

„Len príroda robí veľké veci zadarmo.“ Descartes

„Príroda nikdy neporušuje svoje zákony.“ Leonardo

„Prírodu nemôžeme ovládnuť inak, než že ju budeme počúvať.“ F. Bacon

„Ak sa dáme viesť prírodou, nemôžeme v ničom pochybiť.“M. T. Cicero

„Keby zo zeme zmizli všetky včely, ľuďom by zostali po-sledné štyri roky života.” Albert Einstein

Vydala MAS Sdružení Západní Krušnohoří z.s. jako jeden z výstupů společného projektu s MAS LEV o.z. „Mléko a med pro naše zdraví“

v nákladu 1000 ks. Neprodejné.

CITÁTY O VČELÁCH A PŘÍRODĚ