Vclav Havel: Moc bezmocnch

Hrdeek, jen 1978 Pamtce Jana Patoky

Vchodn Evropou obchz straidlo, ktermu na Zpad kaj disidentstv.

Toto straidlo nespadlo z nebe. Je pirozenm projevem a nevyhnutelnm dsledkem souasn historick fze systmu, jm obchz. Zrodila ho toti situace, kdy tento systm u dvno nen a z tiscerch dvod u neme bt zaloen na ist a brutln mocensk svvoli, vyluujc jakkoliv nekonformn projev, kdy je ale na druh stran u do t mry politicky statick, e tm znemouje, aby se takov projev natrvalo uplatoval v prosted jeho oficilnch struktur.

Kdo vlastn tito takzvan disidenti jsou? Z eho jejich postoj vyrst a jak m smysl? V em je smysl onch nezvislch iniciativ, v nich se disidenti spojuj, a jak maj tyto iniciativy reln ance? Je na mst uvat v souvislosti s jejich psobenm pojmu opozice? Pokud ano, m takov opozice v rmci tohoto systmu vlastn je, jak psob, jakou roli ve spolenosti sehrv, v co douf a v co me doufat? Je vbec v silch a monostech disident jako lid, kte jsou vn vech mocen-skch struktur a v postaven jakchsi podoban njak na spolenost a spoleensk systm psobit? Mohou vbec nco zmnit?

Myslm, e vaha o tchto otzkch jako vaha o monostech bezmocnch neme dost dobe zat jinak ne vahou o povaze moci v pomrech, kde tito bezmocn psob.

N systm bv nejastji charakterizovn jako diktatura, toti diktatura politick byrokracie nad nivelizovanou spolenost.

Obvm se, e u samo toto oznaen by jinak jakkoli pochopiteln skutenou povahu moci v tomto systmu sp zatemuje ne osvtluje.

Co se nm toti pod tmto pojmem vybavuje? ekl bych, e je v naem povdom tradin spojen s pedstavou urit

pomrn mal skupiny osob, kter se v njak zemi nsilm zmocn vldy nad vtinou spolenosti; kter opr svou moc odkryt o pm mocensk nstroje, jimi disponuje; a kterou lze pomrn snadno sociln oddlit od ovldan vtiny. K tto tradin i klasick pedstav diktatury jaksi bytostn pat pedpoklad jej doasnosti, historick efemrnosti a nezakotvenosti; jej existence se nm zd bt tsn svzna s ivotem osob,

kter ji nastolily; bv to zleitost sp loklnho rozsahu a vznamu, a a u se takov diktatura legitimuje tou i onou ideologi, svou moc peci jen odvozuje pedevm od potu a vzbroje svch vojk a policist. Jako sv hlavn nebezpe pitom chpe monost, e se objev nkdo, kdo bude po tto strnce vybaven lpe a kdo vldnouc skupinu svrhne.

Myslm, e u docela vnjkov pohled mus napovdat, e systm, v nm ijeme, m s takovouto klasickou diktaturou pramlo spolenho:

1) Nen lokln omezen, ale panuje naopak v celm ohromnm mocenskm bloku, ovldanm jednou ze dvou souasnch supervelmoc. A i kdy m pirozen sv rozmanit dobov a mstn zvltnosti, jejich rozsah je zsadn ohranien rmcem toho, co ho na cel ploe mocenskho bloku spojuje: nejene je vude na tch principech a tm zpsobem strukturovn (tj. zpsobem vyvinutm vldnouc supervelmoc), ale navc je ve vech zemch skrz naskrz prorostl st manipulanch nstroj velmocenskho centra a totln podzen jeho zjmm. Tato okolnost v patovm svt nuklern rovnovhy supervelmoc mu dv ovem ve srovnn s klasickmi diktaturami nebvalou vnj stabilitu: mnoh lokln krize, kter by v izolovanm stt vedly ke zmn systmu, mohou zde bt eeny mocenskmi zsahy zbvajc sti bloku.

2) Jestli ke klasickm diktaturm pat jejich historick nezakotvenost mnohdy se jev jen jako jaksi vstelky djin, nahodil vsledky naho-dilch socilnch proces i lidskch a davovch sklon , pak o naem systmu nco takovho zdaleka tvrdit nelze: i kdy se vem pvodnm spoleenskm hnutm, z jejich socilnho a mylenkovho zzem vyrstal, u dvno celm svm vvojem odcizil, pesto autenticita tchto hnut (myslm tm dlnick a socialistick hnut 19. stolet) mu dv nepopirateln historick zakotven; je to urit pevn pda, o ni se mohl oprat, ne ho jeho vvoj postupn konstituoval v onu zcela novou sociln a politickou realitu, kterou dnes je a jako kter u pevn vrostl do struktury svta a modern doby. K tomuto historickmu zakotven patilo i dobr pochopen socilnch rozpor doby, z nho pvodn hnut vychzelo; e u v samm jde tohoto dobrho pochopen byla geneticky ptomna dispozice k tomu obludnmu zcizen, je pinesl dal vvoj, nen pitom podstatn; ostatn i tento prvek organicky vyrstal z dobovho klimatu, a i on ml tedy cosi jako sv zakotven.

3) Jakmsi ddictvm onoho pvodnho dobrho pochopen je dal zvltnost, kterou se n systm li od rznch jinch modernch diktatur: disponuje nepomrn konciznj, logicky strukturovanou, obecn srozumitelnou a ze sv podstaty velice prunou ideologi, kter pi sv komplexnosti a uzavenosti nabv a povahy jakhosi sekularizovanho nboenstv: nabz lovku hotovou odpov na jakoukoli otzku, nelze ji

dost dobe pijmout jen sten a jej pijet zasahuje hluboko do lidsk existence. V epoe krize metafyzickch a existencilnch jistot, v epoe lidskho vykoenn, odcizen a ztrty smyslu svta, mus mt nutn tato ideologie zvltn hypnotickou pitalivost: bloudcmu lovku nabz snadno dostupn domov: sta ji pijmout, a rzem je ve opt jasn, ivot dostv smysl a z jeho horizontu miz tajemstv, otzky, neklid a osamlost. Za tento levn domov plat ovem lovk draho: abdikac na vlastn rozum, svdom a odpovdnost: vdy integrln soust pevzat ideologie je delegovn rozumu a svdom do rukou nadzench, toti princip identifikace centra moci s centrem pravdy (v naem ppad jde o bezprostedn navzn na byzantsk csaropapismus, v nm nejvy instance svtsk je i nejvy instanc duchovn). Je pravda, e navzdory tomu vemu tato ideologie aspo na ploe naeho bloku pli velk vliv na lovka u nem (snad mimo Rusko, kde stle jet asi pevld nevolnick vdom s jeho slep osudovou ctou k vrchnosti a automatickou identifikac se vm, co vrchnost tvrd, kombinovan s velmocenskm patriotismem, pro nj jsou zjmy e tradin vy ne zjmy lovka). To vak nen dleit, protoe tu lohu, kterou ideologie v naem systmu m (bude o n e), pln prv tato ideologie prv proto, e je takov, jak je neobyejn dobe.

4) K tradin pedstav diktatury pat pokud jde o samu techniku moci nutn prvek urit improvizace; mocensk mechanismy nejsou vtinou pli fixovny; je tu hodn prostoru pro nhodnou a neregulovanou svvoli; objevuj se tu jet sociln-mentln i faktick podmnky pro nkter formy mocenskho odporu; je tu zkrtka hodn povrchnch v, kter mohou praskat dv, ne se cel mocensk struktura sta stabilizovat. edestilet vvoj naeho systmu v SSSR a jeho zhruba ticetilet vvoj ve vchodoevropskch zemch (oprajc se navc o nkter dvno hotov strukturln modely ruskho samodrav) vytvoil naopak pokud jde o fyzickou strnku moci tak dokonal a propracovan mechanismy pm i nepm manipulace cel spolenosti, e jako fyzick zklad moci pedstavuj dnes u radikln novou kvalitu. Jejich innost je pitom nezapomnejme jet vznamn zesilovna sttnm vlastnictvm a centrln direktivnm zenm vech vrobnch prostedk, co dv mocensk struktue nebval a nekontrolovateln monosti investovat do sebe sam (napklad v oblasti byrokracie a policie) a usnaduje j jako jedinmu zamstnavateli existenn manipulaci vech oban.

5) Jestli pro klasickou diktaturu bv charakteristick atmosfra revolunho vzruen, heroismu, obtavosti a nadenho nsil na vech stra-nch, pak posledn zbytky takovto atmosfry ze ivota v sovtskm bloku vyprchaly. Tento blok toti u dvno netvo njakou enklvu, izolovanou

od ostatnho civilizan vysplho svta a imunn k procesm, jimi prochz; je naopak jeho integrln soust, kter sdl i spolutvo jeho globln osud. Konkrtn to znamen, e se v na spolenosti nevyhnuteln prosazuje (a dlouhodob koexistence se zpadnm svtem tento vvoj jen urychluje) v podstat tat hierarchie ivotnch hodnot jako ve vysplch zpadnch zemch, ili e tu jde de facto jen o jinou podobu konzumn a industriln spolenosti se vemi socilnmi a duchovnmi dsledky, kter to pin. Bez zetele k tto dimenzi nelze dobe porozumt ani povaze moci v naem systmu.

Hlubok odlinost naeho systmu co do povahy moci od toho, co si tradin pedstavujeme pod pojmem diktatura, odlinost patrn, jak doufm, i z tohoto zcela vnjkovho srovnn, mne provokuje k tomu, abych pro nj zvolil ist pro potebu tchto vah njak zvltn oznaen. Budu-li ho dle nazvat systmem post-totalitnm, pak ovem s plnm vdomm, e nejde asi o pojem nejvstinj; lep mne vak nenapad. Onm post- pitom nechci ci, e by lo o systm, kter u totalitn nen; chci naopak ci, e je totalitn zsadn jinak, ne jak jsou totalitn klasick diktatury, s nimi je v naem povdom pojem totality obvykle spjat.

Okolnosti, o nich jsem hovoil, tvo ovem jen okruh podmiujcch faktor a jaksi jevov rmec vlastn mocensk konstituce post-totalitnho

systmu. Pokusm se nyn ukzat na nkter strnky tto konstituce.

Vedouc obchodu se zeleninou umstil do vkladu mezi cibuli a mrkev

heslo Proleti vech zem, spojte se!.

Pro to udlal? Co tm chtl sdlit svtu? Je skuten osobn zaplen pro mylenku spojen prolet vech zem? Jde jeho zaplen tak daleko, e ct neodolatelnou potebu se svm idelem seznmit veejnost? Uvaoval opravdu nkdy aspo chvilku o tom, jak by se takov spojen mlo uskutenit a co by znamenalo? Myslm, e u drtiv vtiny zelin lze prvem pedpokldat, e o textu hesel ve svch vkladech celkem nepemlej, nato aby jimi vyslovovali nco ze svho nzoru na svt.

To heslo pivezli naemu zelini z podniku spolu s cibul a mrkv a on je dal do vkladu prost proto, e se to tak u lta dl, e to dlaj vichni, e to tak mus bt. Kdyby to neudlal, mohl by mt pote; mohli by mu vyst, e nem vzdobu; nkdo by ho mohl dokonce naknout z toho, e nen loajln. Udlal to proto, e to pat k vci, chce-li lovk v ivot obstt; e je to jedna z tisce malikost, kter mu zajiuj relativn klidn ivot v souladu se spolenost.

Jak vidt, smantick obsah vystavenho hesla je zelini lhostejn, a dv-li sv heslo do vkladu, nedv ho tam proto, e by osobn touil prv s jeho mylenkou seznmit veejnost.

To ovem neznamen, e jeho poin nem dn motiv a smysl a e se svm heslem nikomu nic nesdluje. To heslo m funkci znaku a jako takov obsahuje sice skryt, ale zcela urit sdlen. Verbln by je bylo mon vyjdit takto: j, zelin XY, jsem zde a vm, co mm dlat; chovm se tak, jak je ode mne oekvno; je na mne spolehnut a nelze mi nic vytknout; jsem poslun, a mm proto prvo na klidn ivot. Toto sdlen m pirozen svho adresta: je nameno nahoru, k zelinovm nadzenm, a je zrove ttem, kterm se zelin kryje ped ppadnmi udavai.

Svm skutenm vznamem je tedy heslo zakotveno pmo v zelinov lidsk existenci: zrcadl jeho ivotn zjem. Jak to je vak zjem?

Vimnme si: kdyby nadili zelini dt do vkladu heslo Bojm se, a proto jsem bezvhradn poslun, nechoval by se k jeho smantickmu obsahu zdaleka tak laxn, pesto, e by se tento obsah tentokrt zcela kryl se skrytm vznamem hesla. Zelin by se pravdpodobn zdrhal umstit do sv vkladn skn takto nedvojsmyslnou zprvu o svm ponen, bylo by mu to trapn, stydl by se. Pochopiteln: je pece lovkem, a m tud pocit lidsk dstojnosti.

Aby byla tato komplikace pekonna, mus mt jeho vyznn loajality formu znaku, poukazujcho aspo svm textovm povrchem k jakmsi vym polohm nezitnho pesvden. Zelini se mus dt monost, aby si ekl: Vdy pro by se koneckonc proleti vech zem nemohli spojit?

Znak pomh tedy skrt ped lovkem nzk zklady jeho poslunosti a tm i nzk zklady moci. Skrv je za fasdou ehosi vysokho.

Tm vysokm je ideologie. Ideologie jako zdnliv zpsob vztahovn se ke svtu, nabzejc

lovku iluzi, e je identickou, dstojnou a mravn osobnost, a usnadujc mu tak j nebt; jako atrapa ehosi nadosobnho a neelovho, umoujc mu obelhat sv svdom a zamaskovat ped svtem a ped sebou samm sv prav postaven a svj neslavn modus vivendi. Je to produktivn ale zrove jakoby dstojn legitimace smrem nahoru, dol i do stran, smrem k lidem i k Bohu. Je to zvoj, do nho me lovk zahalit sv propadnut jsoucnu, sv zvnjnn a svou adaptaci na dan stav. Je to alibi, pouiteln pro vechny: od zeline, kter me svj strach o msto zahalit roukou svho dajnho zjmu o spojen prolet vech zem, a po nejvyho funkcione, kter svj zjem udret se u moci me odt do slov o slub dlnick td.

Vchoz onou alibistickou funkc ideologie je tedy dvat lovku jako obti i jako opoe post-totalitnho systmu iluzi, e je v souladu s lidskm dem a s dem univerza.

m men m njak diktatura pole psobnosti a m mn je v nm spolenost civilizan stratifikovna, tm se me dikttorova vle uskuteovat bezprostednji: toti pomoc vcemn nah disciplny, tedy bez sloitho vztahovn se ke svtu a sebezdvodovn. m jsou vak mocensk mechanismy sloitj, m vt a stratifikovanj spoleenstv obepnaj a m dle historicky psob, tm vce jedinc zven mus do sebe zapojovat a tm vt vznam dostv v prostoru jejich psobnosti ideologick alibi jako jaksi most mezi moc a lovkem, po nm moc pistupuje k lovku a lovk pichz k moci.

U proto hraje ideologie v post-totalitnm systmu tak vznamnou roli: to sloit soustroj sloek, stup, pevodovch pk a nepmch manipulanch nstroj, neponechvajc nic nhod a mnohonsobn jistc integritu moci, je bez n jako svho univerzlnho alibi a jako alibi kadho svho lnku prost nemysliteln.

Mezi intencemi post-totalitnho systmu a intencemi ivota zeje propast: zatmco ivot smuje ze sv podstaty k pluralit, k pestrobarevnosti, k nezvisl sebekonstituci a sebeorganizaci, prost k naplnn sv svobody, post-totalitn systm vyaduje naopak monolitinost, uniformitu, disciplnu: zatmco ivot chce vytvet stle nov nepravdpodobn struktury, post-totalitn systm mu vnucuje naopak nejpravdpodobnj stavy. Tyto intence systmu prozrazuj, e jeho nejvlastnj podstatou je orientace k sob sammu; k tomu, aby byl stle dkladnji a bezvhradnji sm sebou, tm, m je; a aby tud stle rozioval svj akn rdius. lovku slou tento systm jen do t mry, do jak to je nezbytn k tomu, aby lovk slouil jemu; cokoli navc, tedy cokoli, m lovk pesahuje sv pedem vymezen postaven, reflektuje systm jako tok na sebe sama. A m pravdu: kad takov transcendence ho skuten jako princip popr. Lze tedy ci, e vnitnm clem post-totalitnho systmu nen, jak se to obvykle pi prvnm pohledu jev, pouh zachovn moci v rukch vldnouc skupiny; tato sebezchovn snaha jako sociln fenomn je podzena emusi vymu: jakmusi slepmu samopohybu systmu. lovk a u m jakkoli msto v mocensk hierarchii nen pro tento systm nm o sob, ale jen tm, kdo m tento samopohyb nst a kdo mu m slouit: proto i jeho touha po moci se me trvale uplatovat jen potud, pokud je jej smovn identick se samopohybem.

Ideologie jako onen alibistick most mezi systmem a lovkem zakrv propast mezi intencemi systmu a intencemi ivota; pedstr, e

nroky systmu vyplvaj z poteb ivota; je to jaksi svt zdn, kter je vydvn za skutenost.

Post-totalitn systm se dotk svmi nroky lovka tm na kadm kroku. Dotk se ho ovem v ideologickch rukavicch. Proto je ivot v nm skrz naskrz prorostl tkn petvky a li: vlda byrokracie se nazv vldou lidu; jmnem dlnick tdy je zotroena dlnick tda; vestrann ponen lovka se vydv za jeho definitivn osvobozen; izolace od informac se nazv jejich zpstupnnm; mocensk manipulace veejnou kontrolou moci a mocensk svvole dodrovnm prvnho du; potlaovn kultury jejm rozvojem; roziovn imperilnho vlivu je vydvno za podporu utlaovanm; nesvoboda projevu za nejvy formu svobody; volebn fraka za nejvy formu demokracie; zkaz nezvislho mylen za nejvdetj svtov nzor; okupace za bratrskou pomoc. Moc je v zajet vlastnch l, proto mus falovat. Faluje minulost. Faluje ptomnost a faluje budoucnost. Faluje statistick daje. Pedstr, e nem vemocn a veho schopn policejn apart. Pedstr, e respektuje lidsk prva. Pedstr, e nikoho nepronsleduje. Pedstr, e se neboj. Pedstr, e nic nepedstr.

lovk nemus vem tmto mystifikacm vit. Mus se vak chovat tak, jako by jim vil, anebo je mus aspo mlky tolerovat, anebo mus aspo vychzet dobe s tmi, kte jimi operuj.

U proto vak mus t ve li.

Nemus pijmout le. Sta, e pijal ivot s n a v n. U tm toti stvrzuje systm, napluje ho, dl ho, je jm.

Vidli jsme, e skuten vznam zelinova hesla nijak nesouvis s tm, co text hesla k. Pesto je tento skuten vznam zcela jasn a obecn srozumiteln. Vyplv to z obecn znmosti danho kdu: zelin deklaroval svou loajalitu a nic jinho mu nezbvalo, mlo-li bt jeho vyhlen pijato jedinm zpsobem, na kter spoleensk moc sly: toti tak, e pijal pedepsan ritul, e pijal zdn jako skutenost, e pistoupil na dan pravidla hry. Tm ovem, e na n pistoupil, sm

vstoupil do hry, stal se jejm hrem, umonil, aby se hra dl hrla, aby vbec pokraovala, aby prost byla.

Je-li ideologie pvodn mostem mezi systmem a lovkem jakoto lovkem, pak ve chvli, kdy lovk na tento most vstoup, stv se zrove mostem mezi systmem a lovkem jakoto jeho soust. Pomh-li tedy ideologie pvodn svm psobenm ven konstituovat moc jako jej psychologick alibi, pak od okamiku, kdy je pijata, ji konstituuje

zrove i dovnit jako jej pm sloka: zan fungovat jako hlavn nstroj rituln vnitromocensk komunikace.

Cel mocensk struktura, o jej fyzick lenitosti byla u e, by toti nemohla existovat, kdyby tu nebyl urit meta-fyzick d, kter vechny jej lnky ve dohromady, propojuje a podizuje jednotnmu zpsobu sebevykazovn; kter dv jejich chodu pravidla hry, toti urit regule, limity a zkonitosti. Je to zkladn a cel mocensk struktue spolen a ji integrujc komunikan systm, umoujc j vnitn dorozumvn a penos informac a instrukc; je to jaksi soubor doprav-nch pedpis a orientanch tabul, zajiujcch jejmu chodu formu a rmec. Tento meta-fyzick d je zrukou vnitn soudrnosti totalitn mocensk struktury; je to jej tmel, vazebn princip, nstroj jej disciplny; bez tohoto tmelu by musela

jako struktura totalitn zaniknout: rozpadla by se do tt svch jednotlivch atom, chaoticky se navzjem srejcch svmi neregulovanmi partikulrnmi zjmy a tendencemi; cel totalitn pyramida

moci zbavena svho tmelu by se musela tak kajc zhroutit sama do sebe v jakmsi hmotnm kolapsu.

Ideologie jakoto mocensk interpretace skutenosti je nakonec vdycky podzena mocenskmu zjmu; proto m bytostnou tendenci emancipovat se od skutenosti, vytvet svt zdn, ritualizovat se. Tam, kde existuje veejn sout o moc, a tedy i veejn kontrola moci, existuje pirozen i veejn kontrola toho, m se moc ideologicky legitimuje. V takovch pomrech tedy vdycky plod urit korektivy, zabraujc ideologii, aby se od skutenosti pln emancipovala. V podmnkch totality ovem tyto korektivy miz, a nic tud nestoj v cest tomu, aby se ideologie stle vc vzdalovala skutenosti a aby se postupn mnila v to, m je v post-totalitnm systmu: ve svt zdn, v pouh ritul, ve zformalizovan jazyk, zbaven smantickho kontaktu se skutenost a promnn v systm ritulnch znak, nahrazujcch skutenost pseudoskutenost.

Ideologie se ovem zrove stv, jak jsme vid-li, stle dleitj slokou a oporou moci jako jej alibistick legitimace i jako jej vnitn vazebn princip. S rstem tohoto vznamu a s postupujc emancipac od skutenosti zskv zvltn relnou slu, sama se stv skutenost, by skutenost svho druhu, kter m na uritch rovinch (a pedevm uvnit moci) nakonec vt vhu ne skutenost jako takov: stle vc zle na bravue ritulu ne na reln skutenosti, kter se za nm skrv; vznam jev nevyplv z nich samch, ale z jejich pojmovho zalenn do ideologickho kontextu; skutenost nepsob na teze, ale teze na skutenost. Moc se tak poslze vztahuje vc k ideologii ne ke skutenosti; z teze erp svou slu; na tezi je zcela zvisl.

To ovem vede nevyhnuteln k tomu, e teze, respektive ideologie, nakonec pestv paradoxn slouit moci, ale moc zan slouit j; ideologie jako by moci vyvlastovala moc; jako by se sama stvala dikttorem. Zd se pak, e teze sama, ritul sm, ideologie sama rozhoduje o lidech, nikoli tedy lid o n.

Je-li ideologie hlavn zrukou vnitn konzistence moci, stv se zrove i stle vznamnj zrukou jej kontinuity: zatmco v klasick diktatue je nstupnictv vdycky ponkud problematickou vc ppadn adepti se vlastn nemaj m srozumiteln legitimovat a jsou vdy znovu odkzni na nahou mocenskou konfrontaci , v post-totalitnm systmu se moc pen z osoby na osobu, z garnitury na garnituru a z generace na generaci

podstatn hladm zpsobem: na vbru nstupc se toti podl nov king-maker: rituln legitimace; schopnost opt se o ritul, naplnit ho, vyut, nechat se jm tak kajc nst vzhru. Samozejm: i v post-totalitnm systmu existuje boj o moc, vtinou dokonce daleko brutlnj ne v oteven spolenosti (nen to toti boj veejn, regulovan demokratickmi pravidly a podlhajc veejn kontrole, ale boj skryt, zkulisn: st si lze vzpomenout na ppad, e by se stdal v njak vldnouc komunistick stran vedouc tajemnk, ani by rzn brann a bezpenostn sloky mly pinejmenm pohotovost). Tento boj vak peci jen nikdy neme na rozdl od pomr v klasick diktatue ohrozit samu podstatu systmu a jeho kontinuitu. Maximln zpsob otes mocensk struktury, kter se vak rychle vzpamatuje prv proto, e jej zkladn vazivo, ideologie, zstane neporueno: a toti std kdokoliv kohokoliv, vdy to je mon jen na po-zad a v rmci spolenho ritulu: nikdy se to neme dt jeho popenm.

Tento diktt ritulu vede ovem k tomu, e moc se zeteln anonymizuje; lovk se tm rozpout v ritulu, nechv se jm unet a mnohdy se zd, jako by to byl ritul sm, co vyn lidi z ptm na svtlo moci: anebo nen snad pro post-totalitn systm charakteristick, e na vech rovnch mocensk hierarchie jsou individuality stle vc vytsovny lidmi bez tve, loutkami, uniformovanmi sluhy ritulu a mocensk rutiny?

Samoinn pohyb takto odlidovan a anonymizovan moci je jednou z dimenz onoho zkladnho samopohybu systmu; jako by si diktt tohoto samopohybu sm vybral do mocensk struktury lidi bez individuln vle; jako by tento diktt frze sm zval k moci frzovit lidi jako nejlep garanty samopohybu post-totalitnho systmu.

Zpadn sovtologov asto peceuj roli jedinc v post-totalitnm systmu a pehlej, e vedouc osoby navzdory nesmrn moci, kterou jim centralistick struktura moci dv nejsou mnohdy nim vc ne jen slepou funkc zkonitost systmu, zkonitost, kter navc ani sami

nereflektuj a nemohou reflektovat. Ostatn zkuenost ns pece dostaten pouuje, o silnj ne vle jedince se vdy znovu ukazuje bt samopohyb systmu; pokud njak jedinec uritou individuln vli m, mus ji dlouho skrvat za rituln anonymn maskou, aby ml vbec v mocensk hierarchii anci, a kdy se pak v tto hierarchii prosad a svou vli se pokus uplatnit, dve nebo pozdji ho samopohyb svou ohromnou setrvanou silou peme a on je bu z mocensk struktury vypuzen jako cizorod tlsko, anebo postupn donucen na svou individualitu rezignovat, splynout opt se samopohybem a stt se jeho sluebnkem tm nerozeznatelnm od tch, co byli ped nm, i od tch, co pijdou po nm. (Vzpomeme napklad na vvoj Huskv i Gomukv.) Nutnost neustle se krt ritulem a vztahovat k nmu zpsobuje, e asto i osvcenj pslunci mocensk struktury jsou tak kajc propadl ideologii: nedokou nikdy dohldnout a na dno nah skutenosti a vdy ji zamn by tebas a v posledn chvli za ideologickou pseudoskutenost. (Jednou z pin, pro Dubekovo veden v roce 1968 nedokzalo bt na vi situace, je podle mho nzoru prv to, e se v meznch situacch a v poslednch otzkch nedokzalo nikdy pln vyprostit ze svta zdn.)

Lze tedy ct, e ideologie jako nstroj vnitromocensk komunikace, zajiujc mocensk struktue vnitn soudrnost je v post-totalitnm systmu nm, co pesahuje fyzickou strnku moci, co si ji do znan mry podmauje, a co tud zajiuje i jej kontinuitu.

Je to jeden z pil vnj stability tohoto systmu. Tento pil vak stoj na vratkm zklad: toti na li. Osvduje se proto

jen potud, pokud je lovk ochoten t ve li.

Pro musel vlastn n zelin postavit sv vyznn loajality a do vkladn skn? Co neprokzal svou poslunost u dostaten rznmi internmi nebo poloveejnmi zpsoby? Na odborovch schzch hlasoval pece vdycky tak, jak ml; do rznch sout se zapojil; voleb se spodan astnil; ba i antichartu podepsal. Pro se mus deklarovat jet veejn? Vdy lid, kte mjej jeho vklad, se tam rozhodn nezastavuj proto, aby si peetli, e proleti vech zem by se mli podle zelinova nzoru spojit. To heslo prost netou, ba lze pedpokldat, e je ani nevid: zeptte-li se pan, kter se ped vkladem zastavila, co tam bylo, urit vm

ekne, jestli dnes maj rajata, ale s nejvt pravdpodobnost si vbec neuvdom, e tam bylo i heslo, nato aby si vzpomnla, kter to bylo.

Poadavek, aby se zelin vyjdil veejn, se zd bt nesmysln. Nesmysln ale nen. Lid jeho heslo sice nevnmaj, nevnmaj ho vak jen proto, e takov hesla jsou i v jinch vkladech, na oknech, na stechch, na

elektrickch sloupech, prost vude; e tedy tvo cosi jako panorma jejich kadodennosti. Toto panorma jako celek si ovem uvdomuj velmi dobe. A m jinm je zelinovo heslo ne malou soustkou tohoto velkho panormatu?

Dvodem, pro zelin musel dt heslo do vkladu, nen tedy nadje, e je nkdo bude st nebo e nkoho o nem pesvd, ale nco jinho: aby spolu s tisci jinch hesel tvoilo prv ono panorma, o nm vichni dobe vd. Panorma, kter m ovem tak svj skryt vznam: pipomn lovku, kde ije a co je od nho oekvno; sdluje mu, co dlaj vichni ostatn, a naznauje mu, co m dlat i on, nechce-li se vyadit, upadnout do izolace, vydlit se ze spolenosti, poruit pravidla hry a riskovat tm ztrtu svho klidu a svho bezpe.

Pan, kter se tak lhostejn zachovala k zelinovu heslu, mon jet ped hodinou vyvovala na chodb adu, kde pracuje, podobn heslo. Dlala to vcemn automaticky, tak jako n zelin, a mohla to tak dlat prv proto, e to dlala na pozad celkovho panormatu a s ohledem na n, tedy na pozad toho panormatu, kter spolutvo i vklad naeho zeline.

A pijde zelin na jej ad, nebude jej heslo vnmat, tak jako ona nevnm jeho heslo. Pesto se ale jejich hesla navzjem podmiuj: ob byla vyvena s ohledem na obecn panorma a tak kajc pod jeho dikttem, ob vak zrove toto panorma tvo, a uskuteuj tedy i jeho diktt. Zelin i ednice se adaptuj na pomry, oba ale prv tm ty pomry konstituuj. Dlaj to, co se dl, co se m dlat, co se mus dlat, pitom ale tm, e to dlaj potvrzuj, e se to skuten m a mus dlat. Spluj urit nrok a tm ho sami dl vznej. Metaforicky eeno: bez zelinova hesla by nebylo hesla ednice a naopak, jeden druhmu cosi navrhuje k opakovn a jeden od druhho tento nvrh pijm. Jejich vzjemn lhostejnost ke svm heslm je jen klamem: ve skutenosti jeden druhho nut svm heslem pijmat danou hru a stvrzovat tm i danou moc, jeden druhho prost pomh udret v poslunosti. Oba jsou objektem ovldn, ale zrove i jeho subjektem; jsou obt systmu i jeho nstrojem.

Je-li cel okresn msto polepeno hesly, kter nikdo nete, je to tedy jednak urit osobn sdlen okresnho tajemnka krajskmu tajemnkovi, zrove je to vak i cosi vc: mal pklad principu spoleensk samototality: pat k podstat post-totalitnho systmu, e vtahuje do mocensk struktury kadho lovka, nikoli ovem proto, aby v n reali-zoval svou lidskou identitu, ale proto, aby se j zekl ve prospch identity systmu, toti aby byl spolunositelem jeho celkovho samopohybu, sluhou jeho samoelu, aby participoval na odpovdnosti za nj a byl do nj zavleen a s nm zapleten jako Faust s Mefistofelem. Ale nejen to: aby touto

svou zapletenost spolutvoil obecnou normu a vykonval ntlak na sv spoluobany. Ale nejen to: aby se v tto sv zapletenosti zabydlil, aby se s n identifikoval jako s nm samozejmm a nezbytnm a aby mohl poslze sm za sebe eventuln nezapleten reflektovat jako abnormalitu, jako drzost, jako tok na sebe sama, jako ono vydlen ze spolenosti. Zavlkaje takto vechny do sv mocensk struktury, dl z nich post-totalitn systm nstroje vzjemn totality, on samo-totality spolenosti.

Zapleteni a zotroeni jsou ale opravdu vichni: nejen zelini, ale i pedsedov vld. Rzn postaven v mocensk hierarchii zakld jen rznost tto zapletenosti; zelin je zapleten mlo, ale tak mlo me; pedseda vldy me pirozen vc, ale zato je zase daleko zapletenj. Nesvobodn jsou ovem oba, jen kad trochu jinak. Nejvlastnjm partne-rem tto zapletenosti lovka nen tedy druh lovk, ale systm jako samoeln struktura. Postaven v mocensk hierarchii diferencuje lidi co do mry odpovdnosti a viny, nikomu vak nedv odpovdnost a vinu bezvhradnou a nikoho na druh stran z odpovdnosti a viny pln nevyvazuje. Konflikt mezi intencemi ivota a intencemi systmu se tedy nepromt do konfliktu dvou sociln od sebe ohraniench komunit a jen zbn pohled dovoluje a to jet jen piblin dlit spolenost na vldce a ovldan. V tom je ostatn jeden z nejdleitjch rozdl mezi post-totalitnm systmem a klasickou diktaturou, v n stle jet lze linii tohoto konfliktu sociln lokalizovat. V post-totalitnm systmu vede tato linie de facto kadm lovkem, nebo kad je svm zpsobem jeho obt i oporou. To, co rozumme systmem, nen tedy podek, kter by jedni vnucovali druhm, ale je to nco, co prostupuje celou spolenost a co cel spolenost spolutvo, nco, co se sice zd bt nezachytiteln, nebo to m povahu pouhho principu, co je vak ve skutenosti zachyceno celou spolenost jako dleit aspekt jejho ivota.

e lovk vytvoil a denn vytv samoeln systm, kterm sm sebe zbavuje sv nejvlastnj identity, nen tedy njak nepochopiteln nedorozumn djin, njak jejich iracionln vykolejen i dsledek njak diabolick vy vle, kter se z neznmch dvod rozhodla st lidstva tmto zpsobem trpit. Mohlo se to stt a me se to dt jen proto, e v modernm lovku jsou zejm urit dispozice k tomu, aby takov systm vytvel nebo aspo snel; je v nm zejm cosi, na co tento systm navazuje, co zrcadl a emu vyhovuje; nco, co v nm paralyzuje kad pokus jeho lepho j se vzbouit. lovk je nucen t ve li, ale me k tomu bt nucen jen proto, e je takovho ivota schopen. Nejen tedy, e systm odcizuje lovka, ale odcizen lovk zrove podpr tento systm

jako svj bezdn projekt. Jako poklesl obraz sv vlastn pokleslosti. Jako dokument svho selhn.

V kadm lovku je samozejm ptomen ivot ve svch bytostnch intencch: v kadm je kus touhy po vlastn lidsk dstojnosti, mravn integrit, svobodn zkuenosti byt, transcendenci svta jsoucen; kad ale zrove ve vt i men me je schopen smit se s ivotem ve li, kad se njak propad do profnnho zvcnn a elovosti, v kadm je kousek ochoty rozpustit se v anonymnm davu a pohodln s nm tct eitm pseudoivota.

Dvno tu tedy nejde o konflikt dvou identit.

Jde o cosi horho: o krizi identity sam.

Velmi zjednoduen by se dalo ci, e post-totalitn systm vyrostl na pd historickho setkn diktatury s konzumn spolenost: i nesouvis snad tak obshl adaptace na ivot ve li a tak snadn rozen spoleensk samo-totality s obecnou nechut konzumnho lovka obtovat nco ze svch materilnch jistot sv vlastn duchovn a mravn integrit? S jeho ochotou rezignovat na vy smysl tv v tv zvnjujcm lkadlm modern civilizace? S jeho otevenost svodm stdn bezstarostnosti? A nen nakonec e a pustota ivota v post-totalitnm systmu vlastn jen karikaturn vyhrocenm obrazem modernho ivota vbec a nejsme vlastn by vnjmi civilizanmi parametry tak hluboko za nm ve skutenosti jakmsi mementem Zpadu, odkrvajcm mu jeho latentn smovn?

Pedstavme si nyn, e se v naem zelini jednoho dne cosi vzbou a on pestane vyvovat hesla jen proto, aby se zalbil; pestane chodit k volbm,

o nich v, e dnmi volbami nejsou; na schzch zane kat, co si opravdu mysl, a nalezne v sob dokonce slu solidarizovat se s tmi, s nimi mu jeho svdom vel se solidarizovat.

Touto svou vzpourou zelin vystoup ze ivota ve li; odmtne ritul a poru pravidla hry; znovu nalezne svou potlaenou identitu a dstojnost; napln svou svobodu. Jeho vzpoura bude pokusem o ivot v pravd.

et pijde brzy: bude zbaven msta vedoucho a peloen k zvoznkm; jeho plat se sn; nadje na przdninovou cestu do Bulharska se rozplyne; bude ohroeno dal studium jeho dt. Nadzen ho budou ikanovat a jeho spolupracovnci se mu budou divit.

Vtina vykonavatel tchto sankc nebude ovem jednat ze svho autentickho nutkn, ale prost pod tlakem pomr, tch pomr, pod jich tlakem zelin dve vystavoval sv hesla. Zeline budou pronsledovat bu proto, e to je od nich oekvno, nebo proto, aby

vykzali svou loajalitu, anebo prost jen na pozad obecnho panormatu, k nmu pat i vdom, e takto se takov situace evaj, e takto se mus eit, e tak to zkrtka chod, kdyby to lovk neudlal, mohl by se sm stt podezel. Vykonavatel sankc se tedy zachovaj v podstat jen tak, jak se v t i on me chovaj vichni: jako soustky post-totalitnho systmu, jako nositel jeho samopohybu, jako drobn nstroje spoleensk samo-totality.

Bude to tedy sama mocensk struktura, kter prostednictvm vykonavatel sankc jako svch anonymizovanch lnk zeline ze sebe vyvrhne; bude to sm systm, kter ho skrze svou odcizujc

ptomnost v lidech za jeho vzpouru ztrest. Mus to udlat z logiky svho samopohybu a jeho sebeobrany: zelin

se toti nedopustil jen njakho individulnho poklesku, uzavenho do sv jedinenosti, ale udlal nco nepomrn zvanjho: tm, e poruil pravidla hry, zru hru jako takovou. Odhalil ji jako pouhou hru. Rozbil svt zdn, tuto zkladn oporu systmu; naruil mocenskou strukturu tm, e protrhl jej vazivo; ukzal, e ivot ve li je ivotem ve li; prolomil fasdu vysokho a odkryl skuten, toti nzk zklady moci. ekl, e krl je nah. A jeliko krl je skuten nah, stalo se nco nesmrn nebezpenho: svm inem oslovil zelin svt; kadmu umonil nahldnout za oponu; kadmu ukzal, e lze t v pravd. ivot ve li me fungovat jako konstitutivn opora systmu jen za pedpokladu vlastn univerzality; mus obepnat vechno a prostupovat vm; nesnese jakoukoli koexistenci s ivotem v pravd: kad vystoupen z nj ho popr jako princip a ohrouje jako celek.

Je to pochopiteln: dokud nen zdn konfrontovno se skutenost, nejev se jako zdn; dokud nen ivot ve li konfrontovn s ivotem v pravd, nen tu perspektiva, kter by odkrvala jeho livost. Jakmile se k nim vak objev alternativa, bytostn je ohrouje v tom, m jsou, v jejich podstat a celistvosti. A vbec pitom nezle na tom, jak velk prostor tato alternativa obsazuje: jej sla nen vbec v jej fyzick strnce, ale ve svtle, kterm ozauje ony opory systmu a kter vrh na jejich vratk zklad: zelin neohrooval pece mocenskou strukturu svm fyzickm vznamem, svou faktickou moc, ale tm, m jeho in pesahoval sm sebe, m vyzaoval do svho okol, a ovem nevypoitatelnmi dsledky tohoto vyzaovn.

ivot v pravd nem tedy v post-totalitnm systmu jen dimenzi existenciln (vrac lovka k sob sammu), noetickou (odhaluje skutenost, jak je) a mravn (je pkladem). M navc i zetelnou dimenzi politickou.

Je-li zkladn oporou systmu ivot ve li, pak nen divu, e jeho zkladn hrozbou se stv ivot v pravd. Proto ho mus sthat tvrdji ne cokoliv jinho.

Pravda v nejirm slova smyslu m v post-totalitnm systmu zvltn a v jinm kontextu neznm dosah: daleko vc a hlavn jinak v nm hraje roli mocenskho faktoru i pmo politick sly.

Jak tato sla psob? Jakm zpsobem se pravda jako mocensk faktor uplatuje? Jak se jej moc - jakoto moc me uskutenit?

lovk je a me bt odcizovn sm sob jen proto, e je v nm co odcizovat; ternem jeho znsilovn je jeho autentick existence; ivot v pravd je tedy vetkn pmo do struktury ivota ve li jako jeho potlaen alternativa, jako ta autentick intence, na kterou dv ivot ve li neautentickou odpov. Jedin na tomto pozad m ivot ve li smysl, existuje pece kvli nmu: svm alibistickm quasizakotvenm v lidskm du neodpovd pece na nic jinho ne na lidsk smovn k pravd.

Pod spodanm povrchem ivota ve li dme tedy skryt sfra skutench intenc ivota, jeho skryt otevenosti pravd.

Zvltn, explozivn a nevypoitateln politick moc ivota v pravd tkv v tom, e oteven ivot v pravd m svho sice neviditelnho, ale pitom vudyptomnho spojence: tuto skrytou sfru. Z n toti vyrst, ji oslovuje, v n nalz porozumn. Tam je prostor jeho potencilnho sdlen. Tento prostor je ovem skryt, a proto z mocenskho hlediska velmi nebezpen: sloit pohyby, kter v nm probhaj, probhaj v ptm a v okamiku, kdy se dostvaj ve sv zvren fzi nebo svmi dsledky na svtlo v podob rznch pekvapivch otes, bv u pozd na to, aby je bylo mono obvyklm zpsobem utajit a vyvolvaj situace, ped nimi spoleensk moc stoj vdy znovu bezradn, kter v n vdy znovu vyvolvaj paniku a nut ji k neadekvtnm reakcm.

Zd se, e nejpvodnjm zzemm a vchodiskem toho, co by se dalo v nejirm slova smyslu chpat jako opozice, je v post-totalitnm systmu ivot v pravd. Konfrontace tto opozin sly s danou moc m ovem, jak patrno, zsadn jinou podobu ne v oteven spolenosti nebo klasick diktatue: nen to pvodn vbec konfrontace na rovin faktick, institucionalizovan a kvalifikovateln moci, open o ty i ony pm mocensk nstroje, ale na rovin docela jin: na rovin lidskho vdom a svdom, na rovin existenciln. Akn rdius tto zvltn moci nelze evidovat potem stoupenc, voli i vojk, protoe se rozprostr v pt kolon spoleenskho vdom, skrytch intenc ivota, potlaen touhy lovka po vlastn dstojnosti a naplnn elementrnch prv, jeho skutench socilnch a politickch zjm. Jde tedy o moc, kter netkv v

sle tak i onak ohraniiteln sociln i politick skupiny, ale pedevm v sle potencilu ukrytho v cel spolenosti, vetn vech jejch mocenskch struktur. Tato moc se tedy neopr o dn vlastn vojky, ale tak kajc o vojky svho neptele, toti o vechny, kdo ij ve li a kdykoli mohou aspo teoreticky bt zasaeni silou pravdy (anebo se aspo z pudu mocensk sebezchovy na tuto slu adaptovat). Je to jaksi bakteriologick

zbra, kterou me kdy k tomu dozraj podmnky jedin civilista odzbrojit celou divizi. Tato moc se neastn dn pm soute o moc, ale psob v mocensky nejasnm prostoru lidsk existence. Skryt pohyby, kter tam vyvolv, mohou vak a tko pedem odhadnout kdy, kde, jak a v jakm rozsahu vystit v nco viditelnho: v reln politick in i udlost, ve spoleensk hnut, v nhl vbuch obansk nespokojenosti, v ostr konflikt uvnit dosud zdnliv monolitn mocensk struktury i prost v nezadritelnou zmnu spoleenskho a duchovnho klimatu. A jeliko vechny skuten problmy a krizov jevy jsou ukryty pod tlustm pkrovem li, nen nikdy zcela jasn, kdy dopadne ona povstn kapka, kterou petee pohr, a co touto kapkou bude: i proto spoleensk moc preventivn a tm reflexivn sth kad i sebeskromnj pokus o ivot v pravd.

Pro byl ze sv vlasti vyhnn Solenicyn? Rozhodn nikoli jako jednotka faktick moci, tedy proto, e by se nkter pedstavitel reimu snad ctil ohroen nebezpem, e Solenicyn dosedne na jeho msto; jeho vyhnn bylo nm jinm: zoufalm pokusem ucpat tento stran pramen pravdy, pravdy, u n nemohl nikdo pedem odhadnout, jak zmny ve vdom spolenosti me vyvolat a k jakm politickm otesm mohou tyto zmny jednou vst. Post-totalitn systm jednal zpsobem sob vlastnm: chrnil integritu svta zdn, aby chrnil sebe.

Pkrov ivota ve li je z podivn materie: dokud neprodyn pokrv celou spolenost, zd se bt z kamene; avak v okamiku, kdy ho nkdo na jedinm mst proraz, kdy jedin lovk zvol Krl je nah!, kdy jedin hr poru pravidla hry a odhal ji tm jako hru, vechno se nhle jev v jinm svtle a cel pkrov psob dojmem, e je z papru a e se zane nezadriteln trhat a rozpadat.

Mluvm-li o ivot v pravd, nemyslm tm pirozen pouze pojmovou reflexi, napklad njak protest nebo dopis, kter nape skupina intelektul. Me to bt cokoliv, m se lovk nebo skupina lid vzbou proti sv manipulaci: od dopisu intelektul a po dlnickou stvku, od rockovho koncertu a po studentskou demonstraci, od odepen asti na volebn komedii pes oteven projev na njakm oficilnm sjezdu a tebas po hladovku. Jestli post-totalitn systm potlauje intence ivota komplexn a na komplexn manipulaci vech ivotnch projev je zaloen,

pak je zrove kadm svobodnm ivotnm projevem nepmo politicky ohroen, tedy i takovm projevem, ktermu by v jinch spoleenskch pomrech nikomu nenapadlo pisuzovat njak potenciln, nato explozivn politick vznam.

Prask jaro bv interpretovno jako stetnut dvou skupin na rovin faktick moci: tch, kte chtli systm zachovat takov, jak byl, a tch, kte ho chtli zreformovat. Pitom se ale asto zapomn, e toto stetnut bylo jen zvrenm djstvm a vnjm vsledkem dlouhho dramatu, odehrvajcho se pedevm a pvodn v oblasti ducha a svdom spolenosti. A e kdesi na potku tohoto dramatu byli jednotlivci, kte dokzali i v nejhor dob t v pravd. Tito lid nedisponovali faktickou moc a neaspirovali na ni; prostorem jejich ivota v pravd dokonce ani nemusela bt politick reflexe; mohli to bt i bsnci, mali, hudebnci; a nemuseli to bt vbec ani lid tvoc, ale obyejn oban, kte si dokzali uchovat svou lidskou dstojnost. Tko lze pirozen dnes ptrat po tom, kdy a jakmi skrytmi a klikatmi stezkami ten kter pravdiv in i postoj psobil na kter prosted a jak se postupn virus pravdy il v tkni ivota ve li a nahlodval ji. Jedno se vak zd bt zejm: pokus o politickou reformu nebyl pinou probuzen spolenosti, ale jeho konenm dsledkem.

Myslm, e ve svtle tto zkuenosti lze lpe chpat i souasnost: konfrontace jednoho tisce chartist s post-totalitnm systmem vypad po politick strnce beznadjn. Pokud se na ni ovem dvme tradin optikou otevenho politickho systmu, v nm se docela pirozen vykazuje kad politick sla pedevm svmi pozicemi na rovin faktick moci. V tto perspektiv by vru takov ministrana nemla dn ance. Nazrme-li vak tuto konfrontaci na pozad toho, co vme o povaze moci v post-totalitnm systmu, jev se podstatn jinak: nikdo zatm neme pesn vdt, co vystoupen Charty 77, jej existence a jej prce vyvolvaj ve skryt sfe a jakm zpsobem se v n zhodnocuje pokus Charty rekonstituovat v eskoslovensku opt obansk sebevdom. Tm mn je mono pedvdat, zda, kdy a jakm zpsobem se tento vklad nkdy promtne do njakch faktickch politickch promn. To ovem u pat k ivotu v pravd: jako existenciln een vrac lovka na pevnou pdu vlastn identity, jako politikum ho uvrhuje do hry vabank. Rozhoduj se pro nj tak proto jen ti, kterm to prvn stoj za to, aby podstupovali to dru-h, anebo kte dospli k nzoru, e jinou alternativu, jak dlat skutenou politiku, v dnenm eskoslovensku nemaj. Co je ostatn tot: dospt k tomu nzoru me toti jen ten, kdo nen ochoten obtovat politice svou vlastn lidskou identitu, respektive kdo nev ve smysl politiky, kter takovou ob vyaduje.

m dkladnji post-totalitn systm znemouje na rovin faktick moci

jakoukoli alternativn a na zkonitostech jeho samopohybu nezvislou politiku, tm zetelnji se tit jeho potencilnho politickho ohroen pesouv do oblasti existenciln a ped-politick: ivot v pravd ani o to vtinou pmo usiluje se stv jedinm pirozenm zzemm a vchodiskem vech aktivit, kter psob proti smru samopohybu systmu. A i kdy poslze takov aktivity perostou rmec charakterizova-teln jako pouh ivot v pravd, promn se v rzn paraleln struktury, hnut, instituce, zanou samy sebe reflektovat jako politikum, vykonvaj reln tlak na oficiln struktury a zanaj de facto psobit do jist mry na rovin faktick moci, vdycky v sob nesou specifickou pee svho pvodu. Proto se mi zd, e ani takzvanm disidentskm hnutm, zpsobu jejich psoben a jejich perspektivm neme dobe porozumt ten, kdo

nem neustle na zeteli zvltn zzem, z nho vyrstaj, a kdo se nesna tuto zvltnost v celm rozsahu pochopit.

Hlubok krize lidsk identity, zpsobovan ivotem ve li a tento ivot zptn umoujc, m nepochybn svou mravn dimenzi: projevuje se mimo jin jako hlubok mravn krize spolenosti. lovk propadl konzumn stupnici hodnot, rozputn v amalgmu civilizan stdnosti a nezakotven v du byt pocitem vy odpovdnosti, ne je odpovdnost k vlastnmu peit, je lovkem demoralizovanm; o tuto jeho demoralizaci se systm opr, ji prohlubuje, jejm je spoleenskm prmtem.

ivot v pravd jako vzpoura lovka proti jeho vnucenmu postaven je naopak pokusem znovu se chopit sv vlastn odpovdnosti; je to tedy akt zeteln mravn. Nejen proto, e za nj lovk mus tak tvrd platit, ale pedevm proto, e nen elov: takzvan vyplatit se v podob obecn npravy pomr se me a nemus; po tto strnce jde jak jsem u ekl o hru vabank a st si lze pedstavit, e by do n soudn lovk mohl vstupovat z pouh kalkulace, e se mu dnen ob bude ztra rentovat by jen formou obecn vdnosti. (Je ostatn zcela zkonit, e pedstavitel moci se s ivotem v pravd tradin nedokou vyrovnat jinak, ne e mu vdy znovu podsouvaj elovou motivaci touhu po moci nebo po slv nebo po penzch a sna se ho aspo takto zaintegrovat do svho svta, tj. do svta obecn demoralizace.)

Stv-li se ivot v pravd v post-totalitnm systmu hlavnm zzemm jakkoliv nezvisl a alternativn politiky, pak vechny vahy o povaze a perspektivch tto politiky mus nutn reflektovat i tuto jeho mravn dimenzi jakoto fenomn politick. (A pokud nkomu z ptel jeho revolun marxistick pesvden o nadstavbov odvozenosti morlky

zabrauje vznam tohoto aspektu v celm rozsahu nazt a tak i onak zakomponovat do svho obrazu svta, je to k jeho vlastn kod: zkostliv vrnost jeho postultm mu toti zabrauje rozumt dobe mechanismm svho vlastnho politickho psoben, m se sm paradoxn stv tm, z eho jako marxista tak asto podezr jin, toti obt falenho vdom.)

Skuten: onen zvltn politick vznam mravnosti v post-totalitnm systmu je kazem v modernch politickch djinch pinejmenm neobvyklm, kazem, kter by mohl mt jak se jet pokusm naznait dalekoshl dsledky.

Nejdleitj politickou udlost v eskoslovensku od nstupu Huskova veden v roce 1969 bylo nepochybn vystoupen Charty 77. Duchovn klima pro toto vystoupen vak nepipravila dn bezprostedn politick udlost: pipravil ji soudn proces s mladmi hudebnky kolem skupiny The Plastic People. Proces, v nm proti sob nestly dv politick

sly nebo koncepce, ale dvoj pojet ivota: na jedn stran steriln puritanismus post-totalitnho establishmentu, na druh stran neznm mlad lid, kte nechtli nic jinho ne t v pravd: hrt hudbu, jakou maj rdi, zpvat o tom, m skuten ij, t svobodn, dstojn a v bratrstv. Byli to lid bez politick minulosti, dn uvdoml politit opozinci s njakmi politickmi ambicemi, dn bval politici, vylouen z mocenskch struktur. Tito lid mli vechny monosti adaptovat se na dan stav, pijmout ivot ve li a t si v klidu a v bezpe. Rozhodli se vak jinak. Pesto nebo pesnji: prv proto ml jejich ppad zvltn odezvu: dotkal se vlastn kadho, kdo jet nerezignoval. Navc piel jejich ppad do doby, kdy po ltech ekn, apatie a skepse k rznm formm vzdoru se zaal objevovat nov kaz: jaksi nava z navy, kdy u lid

zanali mt dost toho neplodnho vykvn a pasivnho pevn v nadji, e se snad pomry peci jen obrt k lepmu. V uritm smyslu to byla ona posledn kapka, kterou petekl pohr. A mnoho skupin a proud, do t doby izolovanch, zdrenlivch anebo angaujcch se tko navzjem sluitelnmi zpsoby, poctilo nhle siln a spolen nedlitelnost svobody: vichni pochopili, e tok proti eskmu hudebnmu undergroundu je tokem proti tomu elementrnmu a nejdleitjmu, proti tomu, co vlastn spojovalo vechny: proti ivotu v pravd, proti skutenm intencm ivota. Svoboda rockov hudby byla pochopena jako svoboda lovka, tedy i jako svoboda filozofick a politick reflexe, jako svoboda literatury, jako

svoboda vyjadovat a brnit nejrznj sociln a politick zjmy spolenosti. V lidech se probudil skuten pocit solidarity a uvdomili se,

e nezastat se svobody druhch by by jim byli svou tvorbou a svm ivotnm pocitem sebevzdlenj znamen zci se dobrovoln i sv

vlastn svobody. (Nen svobody bez rovnoprvnosti a nen rovnoprvnosti

bez svobody; tento star poznatek dokld Charta 77 jet jednm pro ni charakteristickm a pro modern eskoslovensk djiny nesmrn dleitm prvkem: to, co autor knihy Osmaedest tak dobe analyzuje jakoto vyluovac princip, tento zklad v na novodob morln-politick bdy, kter se zrodil koncem druh svtov vlky v onom podivnm spiknut demokrat s komunisty a rozvjel se pak dl a dl a k hokmu konci, tento princip byl tedy Chartou 77 poprv po destiletch pekonn: v solidrnm vzjemnm ruen za svou svobodu se v n poprv zase stali vichni rovnoprvnmi partnery; nejde tedy jen o koalici komunist s nktermi nekomunisty to by nebylo nic tak historicky novho a z morln-politickho hlediska pevratnho , ale jde o spoleenstv, kter se ped nikm a priori neuzavr a nikomu a priori nepisuzuje mncenn

postaven.) Z tohoto klimatu tedy vznikla Charta 77. Kdo by byl oekval, e sthn jedn nebo dvou mlo znmch rockovch skupin me mt tak dalekoshl politick dsledky?

Myslm, e pbh vzniku Charty 77 dobe ilustruje to, co jsem u naznail v pedchozch vahch: e nejvlastnjm zzemm a vchodiskem pohyb a hnut, kter postupn nabvaj politick vznam, nebvaj v post-totalitnm systmu udlosti bezprostedn politick nebo konfrontace rznch zeteln politickch sil a koncept, ale e tyto pohyby vtinou vznikaj nkde docela jinde: v daleko ir oblasti ped-politick, kde se konfrontuje ivot ve li s ivotem v pravd, tj. nroky post-totalitnho systmu se skutenmi intencemi ivota. Ty skuten ivotn intence mohou mt pirozen nejrznj podobu: jednou to mohou bt elementrn zjmy materiln, sociln i stavovsk, jindy urit zjmy duchovn, jindy nejzkladnj poadavky existenciln, jako je prost touha lovka t po svm a dstojn. Politick charakter dostv takov konfrontace tedy nikoli dk pvodn politinosti prosazujcch se intenc, ale prost proto, e je-li post-totalitn systm zaloen na komplexn manipulaci lovka a na ni tak jako takov odkzn, kad svobodn lidsk in i projev, kad pokus o ivot v pravd se nutn jev jako jeho ohroen, a tedy jako politikum par excellence. Eventuln politick sebeartikulace pohyb a hnut, z tohoto ped-politickho zzem vyrstajcch, je pitom nco, co se rod a zraje a sekundrn, sp jako nsledek konfrontac, k nim dochz; nikoli tedy e by prv to stlo na jejich zatku jako njak jejich program, projekt i impuls.

Opt je to potvrzovno rokem 1968 v eskoslovensku: komunistit politikov, kte se tehdy pokoueli o reformu systmu, se svm programem nepili a tm, m se stali, se nestali proto, e by se k tomu byli z jakhosi

mystickho osvcen nhle rozhodli, ale proto, e je k tomu dovedl dlouhodob a slc tlak z oblast, kter s politikou v tradinm slova smyslu nemly nic spolenho; oni se vlastn pokusili politicky eit spoleensk rozpory (jakoto konfrontace intenc systmu s intencemi ivota), kter po lta na svch ivotech kadodenn zakouely a stle otevenji reflektovaly nejrznj sociln vrstvy a kter po lta openi o ivou rezonanci cel spolenosti nejrznjmi zpsoby pojmenovvali vdci a umlci a jejich een dali studenti.

Vznik Charty 77 ilustruje i onu zvltn politickou vhu mravnho aspektu, o n jsem hovoil. Vdy bez tohoto silnho pocitu solidarity nejrozmanitjch seskupen si nelze vznik Charty 77 vbec pedstavit, stejn jako bez toho nhlho pocitu, e u nelze dl vykvat a e je teba spolen a nahlas ci pravdu bez ohledu na vechny sankce, kter to pinese, a na neuritost nadje, e se takov in v dohledn dob promn v njak hmatateln vsledek. Existuj vci, pro kter stoj za to trpt, napsal Jan Patoka krtce ped svou smrt. Myslm, e chartist to pijmaj nejen jako jeho odkaz, ale i jako nejpesnj vyjden dvodu, pro dlaj to, co dlaj.

Pi pohledu zven a pedevm z hlediska systmu a jeho mocensk struktury psobilo vystoupen Charty 77 jako pekvapen; zdlo se, e

spadla z nebe. Z nebe samozejm nespadla, ale ten dojem byl pochopiteln: pohyby, kter k n vedly, probhaly pece ve skryt sfe, v onom ptm, kde je tak tko cokoliv mapovat a analyzovat. e toto hnut vznikne, se dalo pedvdat stejn mlo, jako se d dnes pedvdat, k emu povede. Opt tedy onen ok, pznan pro okamiky, kdy nco ze skryt sfry nhle proraz mrtvoln povrch ivota ve li! m je nkdo propadlej svtu zdn, tm pekvapenj pirozen bv, kdy se nco takovho stane.

Ve spolenostech post-totalitnho systmu je vyhuben vechen politick ivot v tradinm slova smyslu; lid nemaj monost se veejn politicky

projevovat, nato se politicky organizovat; mezeru, kter takto vznik, zcela zapluje ideologick ritul. Zjem lid o politick vci pirozen za tto situace kles a nezvisl politick mylen a politick prce pokud vbec nco takovho vnjak podob existuje se vtin lid zdaj bt msi nerelnm, odtaitm, jakousi samoelnou hrou, beznadjn vzdlenou jejich tvrdm kadodennm starostem; msi snad sympatickm, ale zcela zbytenm, protoe na jedn stran pln utopickm a na stran druh neobyejn nebezpenm vzhledem k obzvltn tvrdosti, s n jakkoli nbh v tomto smru je spoleenskou moc sthn.

Pesto i v tchto spolenostech samozejm ij jednotlivci a skupiny lid, kte se politiky jako svho ivotnho posln nevzdvaj a tak i onak se pokouej nezvisle politicky myslet, projevovat a ppadn i organizovat, nebo prv to pat k jejich ivotu v pravd.

e tito lid jsou a pracuj, je samo o sob nesmrn dleit a dobr: udruj i v nejhor dob kontinuitu politick reflexe, a jestli njak reln politick pohyb, vzel z t i on ped-politick konfrontace, zane brzy a dobe sm sebe politicky reflektovat a tm zvyovat sv ance na relativn spch, me to bt a mnohdy to bv prv dk tmto osamlm generlm bez vojska, kte udreli navzdory vem tkm obtem kontinuitu politickho mylen a kte iniciativu i hnut, kter pozdji vzniklo, obohatili v pravou chvli prv o onen prvek politick sebereflexe. (V eskoslovenskch pomrech k tomu opt mme nzorn doklad: tm vichni politit vzov z potku sedmdestch let, kte tehdy trpli zdnliv zbyten zdlo se toti, e jejich pokusy o politickou prci uprosted totln apatick a zdecimovan spolenosti jsou zcela donkichotsk , pat dnes zkonit mezi aktivn chartisty; v Chart 77 se zhodnocuje mravn vklad jejich dvjch obt a oni toto hnut obohacuj o sv zkuenosti a o onen prvek politick reflexe.)

Pesto se mi zd, e mylen a psoben tchto ptel jako tch, kte se nikdy nevzdvaj bezprostedn politick prce a kte jsou kdykoli pipraveni pevzt i bezprostedn politickou odpovdnost dost asto trp jednou chronickou chorobou: toti malm pochopenm cel historick zvltnosti post-totalitnho systmu jako sociln-politick reality; malm pochopenm specifick povahy moci, pro tento systm pznan; a tud peceovnm vznamu bezprostedn politick prce v tradinm slova smyslu a nedoceovnm politickho vznamu prv onch pedpolitickch udlost a proces, z jejich ivn pdy se skuten politick posuny situace pedevm rod. Jako politici respektive lid s politickmi ambicemi toti asto (a je to koneckonc pochopiteln) navazuj na to, m kdysi pirozen politick ivot skonil, pidruj se model chovn, normlnjm politickm pomrm adekvtnch, a bezdky tak penej do zcela novch podmnek urit zpsoby mylen, zvyklosti, koncepce, kategorie a pojmy z pomr radikln jinch, ani by se pitom nejprve dostaten zamleli o tom, jak vlastn maj nebo mohou mt v novch podmnkch obsah a smysl, m v nich vlastn je sama politika jako takov, co a jak v nich politicky psob a co v nich m politick ance. Vyvrenost ze vech mocenskch struktur a nemonost na tyto struktury pmo psobit, zkombinovan s onou vrnost tradinm pedstavm o politice, jak se utvely ve vce nebo mn demokratickch spolenostech (anebo v klasickch diktaturch), vede asto k tomu, e se

jaksi emancipuj od skutenosti (na dlat kompromisy se skutenost, kdy beztak dn nmi navren kompromis nebude pijat?) a ocitaj se ve svt vah skuten utopickch.

Jenome, jak jsem se u pokusil naznait, v post-totalitnm systmu se skuten dsanj politick udlosti rod z neho jinho a jinak ne v demokratickm systmu, a jestli ke koncipovn alternativnch politickch

model a program a privtnmu zakldn opozinch stran m velk st spolenosti tak lhostejn, ne-li pmo nedviv pomr, nen to jen dk obecn rezignaci na spoleensk vci a ztrt on vy odpovdnosti tmto dsledkm obecn demoralizace , ale je v tom i kus zdravho spoleenskho instinktu: jako by lid ctili, e opravdu u je vechno jinak a e opravdu u se mus tak vechno jinak dlat.

Jestli nkter nejdleitj politick impulsy poslednch let v rznch zemch sovtskho bloku vychzely aspo v prvnch fzch, ne se eventuln promtly do njakch konsekvenc na rovin faktick moci vc od matematik, filozof, fyzik, spisovatel, historik, prostch dlnk atd. ne od politik, a jestli motorem rznch disidentskch hnut je tolik osob tchto nepolitickch povoln, nen to proto, e vichni tito lid by byli chytej ne ti, kte se ct bt pedevm politiky, ale je to mimo jin tak tm, e nejsou tolik zateni a spoutni politickm mylenm a politickmi zvyklostmi to znamen tradinm politickm mylenm a tradinmi politickmi zvyklostmi , a jsou tud paradoxn otevenj politick skutenosti takov, jak opravdu je, a maj vt cit pro to, co v n lze a co je v n teba dlat.

Nic naplat: vize njakho alternativnho politickho modelu, by by byl sebekrsnj, skuten dnes asi nen tm, co by bylo s to opravdu iv oslo-vit onu skrytou sfru, zaplit lidi a spolenost, vyvolat reln politick pohyb. Skutenm polem potenciln politiky je v post-totalitnm systmu nco jinho: trval a krut napt mezi komplexnmi nroky tohoto systmu a intencemi ivota, toti elementrn potebou lovka t aspo do jist mry v souladu sm se sebou, t prost snesiteln, nebt poniovn nadzenmi a ady, nebt neustle kontrolovn polici, moci se svobodnji projevovat, moci uplatnit svou pirozenou tvoivost, mt prvn jistotu atd. atd. Cokoli se tak i onak konkrtn dotk tohoto pole, cokoli se vztahuje k tomuto zkladnmu, vudyptomnmu a ivoucmu napt, nevyhnuteln lidi oslovuje; abstraktn projekty idelnho politickho i hospodskho uspodn je zdaleka a prvem tolik nezajmaj; nejen proto, e kad v, jak nepatrnou maj anci se prosadit, ale i proto, e lid dnes stle nalhavji ct, e m mn njak politika vychz z konkrtnho lidskho tady a te a m vc se upn k njakmu ab-straktnmu tam a jednou, tm snadnji se me stt jen novou variantou

lidskho zotroen. Lid ijc v post-totalitnm systmu si uvdomuj a pli dobe, o dleitj, ne zda je u moci jedna strana nebo vce stran a jak se ty strany jmenuj, je prost to, zda lze i nelze lidsky t.

Oprostit se od zte tradinch politickch kategori a zvyklost, pln se otevt svtu lidsk existence a z jeho analzy pak teprve vyvozovat politick zvry nen ovem pouze jen politicky realistitj, ale je to zrove i z hlediska idelnho stavu politicky perspektivnj: skuten, hlubok a trval promna pomr k lepmu jak se jet pokusm v jin souvislosti naznait neme toti dnes asi opravdu u vzejt z toho, e se prosad i kdyby to lo ten i onen o tradin politick pedstavy open a koneckonc jen vnjkov (tj. strukturln, systmov) politick koncept, ale bude muset vychzet vc ne kdy jindy a vc ne kde jinde od lovka, od lidsk existence, ze zkladn rekonstituce jeho postaven ve svt, jeho vztahu k sob sammu, k druhm lidem, k univerzu. Vznik lepho hospodskho a politickho modelu mus dnes asi vc ne kdy jindy vyrstat z njak hlub existenciln a mravn promny spolenosti; nen to nco o sob, co sta vymyslet a zavst jako nov automobil; je to nco, co se me utvet nem-li jt jen o njakou novou variantu starho marazmu jen jako projev promujcho se ivota. Nikoli tedy, e by zavedenm lepho systmu byl automaticky zaruovn lep ivot, ale sp naopak: jedin lepm ivotem lze asi budovat i lep systm.

Znovu opakuji, e nepodceuji vznam politick reflexe a koncepn politick prce. Naopak: myslm si, e skuten politick reflexe a skuten koncepn politick prce je pesn to, eho se nm stle nedostv. km-li ovem skuten, mm tm na mysli takovou reflexi a takovou koncepn prci, je se osvobod od vech tradinch politickch schmat, penench do naich pomr ze svta, kter se u nikdy nevrt (a jeho nvratem by se beztak to nejdleitj natrvalo nevyeilo).

Druh i tvrt internacionla, tak jako spousta jinch politickch sil a organizac, mohou pirozen rzn nae snaen vznamn politicky podpoit, dn z nich vak nae problmy nevye za ns: psob v jinm svt, jsou derivtem jinch pomr, jejich teoretick koncepty mohou bt pro ns zajmav a poun, rozhodn vak tm, e se s nimi prost identifikujeme, svj problm nevyeme. A pokoume-li se u ns navazovat na nkter diskuse, kter hbou politickm ivotem v demo-kratick spolenosti, zd se mi to bt v mnoha ppadech docela poetil: copak lze napklad s vnou tv diskutovat o tom, zda chceme systm zmnit nebo jen zreformovat? Nco takovho je pece v naich pomrech typick pseudoproblm: nemme zatm monost systm ani zreformovat, ani zmnit; nemme vbec jasno, kde kon reforma a kde zan zmna;

vme z ady drsnch zkuenost, e ani reforma, ani zmna samy o sob vbec nic nezaruuj; a je nm pece v posledku jedno, zda se z hlediska t i on doktrny jev systm, v nm ijeme, jako zmnn i zreformovan; jde nm

o to, aby se dalo dstojn t, aby systm slouil lovku, a nikoli lovk systmu, a bojujeme o to tmi prostedky, ktermi o to bojovat meme a ktermi o to bojovat m smysl; zda je njak zpadn urnalista utopen v politick kadodennosti systmu, v nm sm ije nazve pli legalistickmi i pli hazardrskmi, revizionistickmi, kontrarevolunmi i revolunmi, buroaznmi nebo komunistickmi, pravicovmi i levicovmi, to je pece to posledn, co ns me zajmat!

Jednm z pojm, kter je trvalm zdrojem rozmanitch nejasnost pedevm proto, e je do naich pomr penen z pomr docela jinch, je pojem opozice.

Co to je ale vbec opozice v post-totalitnm systmu?

V demokratick spolenosti tradinho parlamentnho typu se politickou opozic rozum takov politick sla na rovin faktick moci (nejastji stra-na nebo seskupen stran), kter nen u vldy, kter nabz njak alternativn politick program, chce se k vld dostat a vldou je respektovna jako pirozen soust politickho ivota zem, politicky psobc a o moc soutc v rmci dohodnutch zkonnch regul. Krom tto opozice pak existuje jet fenomn mimoparlamentn opozice, co jsou opt sly organizujc se vcemn na rovin faktick moci, psobc vak vn onch regul, systmem vytvoench, a jinmi prostedky, ne je v jejich rmci bn.

V klasick diktatue se opozic rozumj politick sly vykazujc se tak alternativnm politickm programem a psobc bu legln, nebo na pomez legality, nicmn bez monosti soutit v rmci njakch dohodnutch regul o moc, nebo sly pipravujc se na nsilnou mocenskou konfrontaci s vldnouc moc (i se v tto konfrontaci pmo ocitajc) jako rzn guerillov skupiny nebo povstaleck hnut.

Opozice v dnm z tchto vznam v post-totalitnm systmu neexistuje. V jakm smyslu se tedy v souvislosti s nm tohoto pojmu

pouv? 1) Obas pod nj bvaj zahrnovny (hlavn zpadn urnalistikou)

osoby nebo skupiny osob uvnit mocensk struktury, kter se ocitaj v njak skryt mocensk konfrontaci s tmi nejvymi; motivem tto jejich konfrontace pitom mohou bt urit (pochopiteln ne pli vrazn)

odlinosti koncepn, astji jm vak bv docela nekomplikovan touha po moci nebo osobn odpor k jejm jinm pedstavitelm.

2) Opozic tu lze tak rozumt vechno, co m nebo me mt nepm politick dosah v tom smyslu, jak o tom byla e, tedy vechno, m se ct bt post-totalitn systm jakoto takov, z hlediska istch zjm svho samopohybu ohroen a m je jakoto takov skuten ohroovn. Z tohoto hlediska je opozic vlastn kad pokus o ivot v pravd, od zelinova odmtnut dt do vkladu pedepsan heslo a po svobodn napsanou bse, tedy vechno, m skuten intence ivota pekrauj hranice vymezen jim intencemi systmu.

3) astji ovem ne ivot v pravd veobecn bvaj opozic rozumny (pedevm opt zpadnmi pozorovateli) takov skupiny, kter sv nekonformn postoje a kritick nzory vyjevuj trvale a veejn, kter se netaj svm nezvislm politickm mylenm nebo kter samy sebe v t i on me u pmo jako urit politick sly chpou. Pojem opozice se v tomto pojet vcemn kryje s pojmem disidentstv, piem mezi tmi, kte jsou takto oznaovni, jsou pirozen velk diference v tom, nakolik toto oznaen pijmaj i odmtaj: odvis to nejen od toho, zda a jak moc sami sebe jako bezprostedn politickou slu chpou a zda maj i urit ambice na rovin faktick moci, ale i od toho, co kter z nich pojmem opozice sm rozum.

Uvedu opt pklad: Charta 77 ve svm vodnm prohlen vslovn zdrazuje, e nen opozic, protoe nehodl pedkldat alternativn politick programy. Jej posln je skuten jin, takov programy skuten nepedkld, a paklie jejich pedkldn vymezuje opozici v post-totalitnm systmu, opravdu ji za opozici povaovat nelze.

Vlda ovem od prvn chvle Chartu pojm jako spoleenstv vrazn opozin a jako k takov se k n tak chov. To znamen, e vlda a je to jen pirozen chpe opozici vcemn v tom smyslu, jak jsem ji vymezil v bod 2), toti vid ji v podstat ve vem, co se vymyk totln manipulaci, a co tud popr princip absolutnho nroku systmu na lovka. Pijmeme-li toto vymezen opozice, pak ovem musme souhlasn s vldou Chartu opravdu za opozici povaovat: integritu post-totalitn moci, zaloenou na univerzalit ivota ve li, toti skuten vn naruuje.

Nco jinho ovem je, nakolik ten kter signat Charty sm sebe jako opozici chpe. Domnvm se, e vtina signat vychz z tradinho vznamu tohoto pojmu, jak se ustlil v demokratick spolenosti (nebo v klasick diktatue), a chpe tud opozici i u ns jako politicky vyhrannou slu, kter sice v naem ppad nepsob na rovin faktick moci, tm mn v rmci njakch regul, respektovanch vldou, kter ale

mt tu monost by to neodmtala, protoe m urit alternativn politick program, jeho zastnci jsou pipraveni pevzt i pmou politickou odpovdnost. Pijmajce tuto pedstavu o opozici, jedni velk vtina se j bt nect; jin menina se j bt ct, i kdy pln respektuj, e k opozin innosti v tomto smyslu jim Charta prostor nedv. Pitom si ale zrove asi vichni chartist do t mry uvdomuj specifinost pomr v post-totalitnm systmu, aby chpali, e nejen boj za lidsk prva, ale i nepomrn nevinnj vci maj v tchto pomrech svou zvltn politickou moc, a lze je tud chpat jako element opozin. Proti sv opozinosti v tomto vznamu se dn chartista neme dost dobe ohraovat.

Celou vc ovem komplikuje jet jedna okolnost: spoleensk moc v sovtskm bloku uv u po mnoho destilet pojmu opozice jako toho vbec nejhorho myslitelnho obvinn: je to synonymum slova neptel; oznait nkoho za opozici znamen tot jako o nm ct, e chce svrhnout vldu a odstranit socialismus (samozejm v oldu imperialist); a byly doby, kdy toto oznaen vedlo pmo na popravit. Tato okolnost pirozen nijak zvl neposiluje chu lid sami sebe tmto slovem oznaovat, tm sp, e to je jen slovo a e dleitj je, co se opravdu dl, ne jak se to oznauje.

Posledn dvod, pro se mnoz tomuto oznaen vzpraj, tkv v tom, e pojem opozice m v sob cosi negativnho; kdo se tak vymezuje, vymezuje se tak vzhledem k njak pozici; vztahuje se tedy vslovn ke spoleensk moci, skrze ni sm sebe definuje, od jejho postaven odvozuje teprve postaven sv. Lidem, kte se prost rozhodli t v pravd, kat nahlas, co si mysl, solidarizovat se se spoluobany, tvoit tak, jak chtj, a chovat se prost v souladu se svm lepm j, je pochopiteln nepjemn, e by tuto svou vlastn pvodn a pozitivn pozici mli definovat negativn, zprostedkovan, a e by mli sami sebe pedevm chpat jako ty, kte jsou proti tomu a tomu, a nikoli prost jako ty, kte jsou tm a tm.

Jak patrno, vyhnout se rznm nejasnostem lze jedin tak, e se vdy znovu dv, ne se pojmu opozice uije a ne se zane opozinost posuzovat, jasn ekne, v jakm smyslu je tohoto pojmu pouvno a co se

jm vlastn v naich pomrech rozum.

Je-li pojem opozice penesen z demokratick spolenosti do post-totalitnho systmu, ani byl nejprve domylen a ujednocen vznam, v jakm bude v tchto tak odlinch pomrech uvn, pak pojem disident byl naopak zpadn urnalistikou vyvolen a obecn pijat jako oznaen fenomnu pro post-totalitn systm specifickho a v demokratick

spolenosti se tm aspo v takov podob nevyskytujcho.

Kdo to vlastn je disident? Zd se, e tento titul si vyslouili pedevm ti oban sovtskho bloku,

kte se rozhodli t v pravd a kte navc vyhovuj tmto podmnkm: 1) e sv nekonformn postoje a kritick nzory vyjevuj v rmci svch

omezench monost veejn, e je vyjevuj soustavn a e jsou dk tomu na Zpad znm.

2) e si tmito postoji poslze navzdory tomu, e doma publikovat nemohou a e je vlda vemon perzekvuje vydobyli i ve svch zemch urit vt i men vnosti u veejnosti i u vldy, a e tedy jakousi by velmi omezenou a velmi podivnou mrou nepm faktick moci peci jen i ve svm prosted disponuj; tato moc je, pokud jde o perzekuce, bu chrn od nejhorho, anebo jim aspo zajiuje, e jejich pronsledovn se neobejde bez uritch politickch komplikac pro jejich vldu.

3) e obzor jejich kritick pozornosti a jejich angam pesahuje njak zk rmec jejich bezprostednho okol i specializovanho zjmu, obepn tud vci obecnj, a nabv tak peci jen do jist mry politick charakter, by stupe, v jakm sami sebe jako bezprostedn politickou slu reflektuj, me bt dosti rzn.

4) e to jsou lid sp intelektuln zaloen, tedy lid psav, nebo psemn projev je hlavnm

a mnohdy jedinm politickm prostedkem, kterm disponuj a kter jim me zjednvat zvl za hranicemi pozornost; jin zpsoby ivota v pravd se toti z hlediska zahraninho pozorovatele bu ztrcej v tko sledovatelnm rmci uritho loklnho prosted, anebo pekrauj-li tento rmec zdaj se bt jen njakm mn viditelnm doplkem psemnho vyjadovn.

5) e to jsou lid, o nich se a u maj jakkoli povoln na Zpad hovo astji v souvislosti s jejich obanskou angaovanost nebo s politickokritickm aspektem jejich prce ne s jejich prac v jejich vlastnm oboru jako takovou; z vlastn zkuenosti vm, e existuje jaksi neviditeln hranice, kterou lovk musel ani tomu chtl a ani vdl, kdy a jak to uinil pekroit, aby o nm pestali pst jako o spisovateli, kter se tak i onak obansky projevuje, a zali o nm hovoit jako o disidentovi, kter (jakoby mimochodem snad ve volnm ase?) pe tak jet njak divadeln hry.

e existuj lid, kte spluj vechny tyto podmnky, je nesporn. Zda je dobr uvat prv pro takto v podstat velmi nhodn ohranienou skupinu njak zvltn oznaen, a speciln zda to m bt oznaen disident, je ovem velmi sporn.

Dje se to vak a nic na tom zejm nezmnme; obas dokonce sami by s nechut, jen pro rychlej domluvu, sp ironicky a rozhodn vdy v uvozovkch toto oznaen pejmme.

Snad je tedy aspo na mst vyloit nkter dvody, pro disidenti nemaj vtinou rdi, kdy jsou takto nazvni.

Pedevm je to oznaen problematick u z etymologickho hlediska: disident toti znamen, jak znmo, odpadlk disidenti se vak nect bt odpadlky, protoe prost od nieho neodpadli. Sp naopak: pichlili se k sob samm a pokud snad nkte peci jen od neho odpadli, pak pouze od toho, co bylo v jejich ivot falen a zcizujc, od ivota ve li.

To ovem nen to hlavn. Oznaen disident nutn vyvolv dojem, jako by lo o njakou

speciln profesi; jako by tu vedle rznch normlnjch zpsob obivy byl jet jeden zvltn zpsob, toti disidentsk reptn na pomry; jako by disident nebyl prost fyzikem, sociologem, dlnkem i bsnkem, kter pouze jedn tak, jak ct, e jednat mus, a kterho pouze vnitn logika jeho mylen, chovn a prce (konfrontovna asto s vcemn nahodilmi vnjmi okolnostmi) pivedla nakonec ani o to njak clevdom usiloval nebo se na to dokonce til k onomu otevenmu stetnut s moc, ale jako by to byl naopak nkdo, kdo se prost rozhodl pro povoln profesionlnho nespokojence asi tak, jako se lovk rozhoduje, zda bude evcem nebo kovem.

Ve skutenosti tomu je pirozen jinak: e je lovk disidentem, se obvykle dozvd a uvdomuje si to, a kdy u jm dvno je; toto postaven je dsledkem jeho konkrtnch ivotnch postoj, vedench pln jinmi motivy ne zskat takov i onak titul, nikoli tedy, e by jeho konkrtn ivotn postoje a konkrtn prce byly dsledkem njakho pedchzejcho myslu bt disidentem. Disidentstv prost nen profese, by se mu lovk vnoval tyiadvacet hodin denn, ale je to pvodn a pedevm urit existenciln postoj, kter jet ke vemu vbec nen vhradnm majetkem tch, kte splujce nhodou ony nhodn vnj podmnky, o nich byla e si vyslouili titul disidenta.

Je-li z tch vech tisc bezejmennch lid, kte se pokouej t v pravd, a z tch milion, kte by v pravd t chtli, ale nemohou (teba jen proto, e dk nhodn vnj souhe okolnost by to v jejich ppad pedpokldalo desateronsobek odvahy ne u leckterch, kte tento krok uinili), je-li tedy z tohoto mnostv vybrno a jet ke vemu tak nhodn nkolik destek osob a je-li z nich uinna zvltn spoleensk kategorie, pak takov postup vytv nutn pln zkreslen obraz celkov situace: bu navozuje dojem, e disidenti jsou jaksi prominence, jaksi exkluzivn skupina chrnnch zvat, kterm je dovoleno to, co je ostatnm zak-

zno, a kter si vlda dokonce snad pstuje jako ivouc doklad sv velkorysosti, anebo podporuje naopak iluzi, e kdy je jen tak mlo tch, co jsou trvale nespokojeni, a kdy se jim ani tak moc nedje, znamen to, e vichni ostatn jsou vlastn spokojeni: kdyby nebyli spokojeni, byli by pece tak disidenty!

Ale to nen ve: touhle kategorizac je bezdn podporovn i dojem, jako by disidentm lo pedevm o njak jejich skupinov zjem a jako by cel jejich spor s vldou byl jen njakm odtaitm sporem dvou proti sob stojcch skupin, sporem jdoucm mimo spolenost a spolenosti se v podstat snad ani netkajcm. V jak hlubokm rozporu je ovem takov pedstava se skutenm smyslem disidentskho postoje: vdy tento postoj pece stoj a pad se zjmem o druh, o to, m trp spolenost jako celek, tedy vichni ti ostatn, kte se neozvaj. Maj-li disidenti jakous takous autoritu a nejsou-li u dvno vyhubeni jako njak exotick hmyz, kter se zatoulal nkam, kam nepat, nen to pece proto, e by vlda mla v takov ct prv tuto exkluzivn skupinku a jej exkluzivn mylenky, ale proto, e sprvn ct onu potenciln politickou moc, kterou je ivot v pravd zakoenn ve skryt sfe, e sprvn ct, z jakho svta to, co tato skupinka dl, vyrst a do jakho svta se to vrac: do svta lidsk kadodennosti, kadodennho napt mezi intencemi ivota a intencemi systmu. (Me bt o tom lep doklad ne to, co podnikla vlda po vystoupen Charty 77, kdy zala vymhat na celm nrod prohlen, e Charta nem pravdu? Mimo jin: ty miliony vynucench podpis dosvdily prav opak: e pravdu m.) Ohromn pozornost, kter se ze strany politickch orgn a policie disidenti t a kter me snad v nkom probouzet pocit, e se vlda disident boj jako njak alternativn mocensk garnitury, nepramen pece z toho, e by nm takovm byli, nm vemocnm, co se vzn tak jako sama vlda nad spolenost, ale prv naopak z toho, e jsou obyejnmi lidmi, ijcmi obyejnmi starostmi a licmi se od ostatnch jen tm, e kaj nahlas to, co ostatn kat nemohou nebo se neodv. Hovoil jsem pece o politick sle Solenicynov: ta nen v njak jeho exkluzivn politick moci jako jedince, ale ve zkuenosti milion obt Gulagu, kterou on prost nahlas vykiel a kterou oslovil dal miliony lid dobr vle.

Institucionalizovat jakousi vbrovou kategorii znmch i prominentnch disident znamen skuten poprat nejvlastnj mravn vchodiska jejich ponn: vidli jsme, e to je naopak princip rovnoprvnosti, zaloen na nedlitelnosti lidskch prv a svobod, z nho disidentsk hnut vyrstaj: i se snad nespojili znm disidenti v KORu proto, aby se zastali neznmch dlnk, a nestali se snad prv skrze to onmi znmmi disidenty? i nespojili se snad znm disidenti v

Chart 77 pot, co je spojila solidarita s neznmmi hudebnky, nespojili se v n snad s nimi a nestali se snad prv skrze to onmi znmmi disidenty? Je to vru krut paradox, e m vc se nkte oban zastvaj jinch oban, tm astji jsou oznaovni slovem, kter je od tchto jinch oban oddluje!

Uvozovky, do nich v cel tto vaze dsledn slovo disident kladu, dostvaj, doufm, touto explikac jasn smysl.

V dob, kdy echy i Slovensko byly pevnou soust rakousko-uhersk e a kdy neexistovaly ani faktick, ani politick, ani psychologicko-sociln pedpoklady pro to, aby nae nrody hledaly svou identitu mimo rmec tto e, zaloil T. G. Masaryk esk nrodn program na mylence drobn prce, tj. poctiv a odpovdn prce v rmci existujcho uspodn v nejrznjch oblastech ivota, smujc k povznesen nrodn tvoivosti a nrodnho sebevdom. Zvltn draz tu padal pirozen na

prvek osvtov, vchovn, vzdlvac, mravn, humanitn. Jedin mon vchodisko k dstojnjmu nrodnmu osudu spatoval Masaryk v lovku, v tom, aby si vytvel pedpoklady pedevm k vlastnmu dstojnjmu osudu lidskmu; vchodiskem promny postaven nroda mu byla promna lovka.

Toto pojet prce pro nrod se v na spolenosti ujalo, bylo v mnoha ohledech spn a je dodnes iv: vedle tch, kdo za nm jako kultivovanjm typem alibi skrvaj svou kolaboraci, je i dnes mnoho tch, kte se ho skuten dr a mohou se v tomto smru i vykzat aspo v nkterch oblastech nespornmi spchy: tko odhadnout, o jet hor by byly pomry, kdyby se znovu a znovu spousta pracovitch lid, kterm to prost ned, nesnailo dlat to nejlep, co dlat lze, a odevzdvat nevyhnuteln minimum ivotu ve li, aby mohli odevzdvat dosaiteln maximum autentickm potebm spolenosti. Tito lid vychzej ze sprvnho pedpokladu, e kad drobn prce je nepmou kritikou patn politiky, a e jsou situace, kdy stoj za to zvolit prv tu cestu, by by to znamenalo zci se svho pirozenho prva na pmou kritiku.

Pesto m tento postoj dnes dokonce ve srovnn jet s pomry v edestch letech sv jasn meze: stle astji se stv, e drobn prce naraz na strop post-totalitnho systmu a ocit se ped dilematem: bu ustoupit, slevit z on poctivosti, odpovdnosti a dslednosti, na nich je zaloena, a prost se pizpsobit (vtinov pstup), anebo pokraovat po naat cest a vstoupit tak nevyhnuteln do oteven konfrontace se spoleenskou moc (pstup meninov).

Jestli koncepce drobn prce nikdy nemla znamenat imperativ za jakoukoli cenu se udret v existujc struktue (z toho hlediska by se kad, kdo dopust, aby z n byl vypuzen, musel jevit jako ten, kdo rezignoval na

prci pro nrod), pak tm mn me mt tento smysl dnes. Neexistuje pirozen dn obecn model chovn, toti jakkoli obecn platn a do jakkoli situace penosn kl k uren bodu, kdy drobn prce pestv bt prac pro nrod a stv se prac proti nrodu; e se vak nebezpe takovho zvratu vzn nad drobnou prac stle n a e stle snadnji me drobn prce narazit na onen strop, kdy vyhnout se stetnut znamen pro ni zpronevit se svmu vlastnmu smyslu, je vc ne jasn.

Kdy jsem byl v roce 1974 zamstnn v pivovae, byl mm fem jist .: lovk, kter pivovarnictv rozuml, ml v sob cosi jako pocit stavovsk hrdosti a zleelo mu na tom, abychom v naem pivovae vyrbli dobr pivo. Skoro vechen svj as trvil v pivovae, neustle vymlel njak zlepen, trpil ns pedpokladem, e vichni milujeme pivovarnictv jako on, st si lze prost uprosted socialistickho lendrinu pedstavit konstruktivnjho pracovnka. Veden pivovaru, v nm byli lid sice mn rozumjc svmu oboru a mn do nho zamilovan, ale zato politicky vlivnj, nejene pivovar dl vedlo od deseti k pti, nejene na podnty . vbec nereagovalo, ale navc se proti . stle vc zatvrzovalo a vemon mu mailo jeho vlastn prci. Situace dola tak daleko, e ovi nezbylo ne napsat obshl dopis nadzenmu editelstv, v nm se pokusil rozebrat vechny nepodky v pivovae, vysvtlit po pravd, pro je nejhor v kraji, a ukzat na skuten vinky. Jeho hlas mohl bt vyslyen: politicky mocn, ale pivu nerozumjc, intrikac a dlnky pohrdajc editel mohl bt vymnn, pomry v pivovae se mohly na zklad iniciativy . zmnit k lepmu. Kdyby se to bvalo stalo, byl by to zajist pklad spnho dovren drobn prce. Bohuel se vak stal prav opak: editel pivovaru jako len okresnho vboru strany ml sv dobr znm nahoe a postaral se o takov vsledek, jak poteboval: ova analza byla nazvna hanopisem, . byl oznaen za politickho kdce, byl z naeho pivovaru vyhozen a peazen do jinho, na nekvalifikovanou prci. Drobn prce narazila na strop: na post-totalitn systm. . se vymkl, poruil hru, vydlil se tm, e kal pravdu, a skonil jako podoban s cejchem neptele, kter u me kat cokoliv a nikdy neme bt z principu vyslyen. Stal se disidentem Vchodoeskch pivovar.

Myslm, e jde o modelov pbh, z jinho hlediska ilustrujc to, co jsem ekl u v pedchoz kapitolce: disidentem se lovk nestv tak, e se jednoho dne rozhodne pro tuto svrznou kariru, ale proto, e vnitn odpovdnost, kombinovan s celm komplexem vnjch okolnost, ho

prost do tohoto postaven uvrhne: je vyhozen z existujcch struktur a postaven do konfrontace s nimi. Na zatku nebylo nic vc a nic m ne mysl dlat dobe svou prci a na konci je cejch neptele.

Dobr prce je toti skuten kritikou patn politiky. Nkdy j to tak kajc projde a nkdy nikoli. Prochz j to vak stle m. Nikoli jej vinou.

Nen u doba Rakouska-Uherska, kdy ml esk nrod (v nejhor dob Bachova absolutismu) jedinho skutenho disidenta: toho, co byl odvezen do Brixenu. Nebudeme-li slovo disident chpat snobsky, pak musme konstatovat, e dnes najdeme disidenta na kadm rohu.

Vytat tmto disidentm, e rezignovali na drobnou prci, je prost absurdn. Disidentstv toti nen alternativou masarykovsk koncepce drobn prce, ale mnohdy naopak jejm jedinm monm vsledkem.

km mnohdy a chci tm zdraznit, e nikoli vdy: jsem dalek pedstav, e jedin poctiv a odpovdn lid jsou ti, kte se ocitli vn existujcch struktur a v konfrontaci s nimi. Pivovarnk . mohl pece svou bitvu vyhrt. Odsuzovat ty, kte se udreli, jen za to, e se udreli, a e tud nejsou disidenty, by bylo stejn nesmysln jako dvat je jen proto disidentm za pklad. Ostatn s celm disidentskm postojem jako pokusem t v pravd by bylo v rozporu, kdyby lidsk chovn nebylo posuzovno podle toho, jak je, nakolik je i nen - jako takov dobr, ale podle vnjho chlvku,do kterho lovka pivedlo.

Pokus naeho zeline o ivot v pravd se me omezit na to, e zelin urit vci prost nedl: nedv za okna vlajky jen proto, aby ho domovnk neudal; nechod k volbm, kter nepovauje za volby; neskrv ped svmi nadzenmi sv nzory. Jeho pokus tedy me zstat u pouhho odepen vyhovt nkterm nrokm systmu (co nen ovem mlo!). Me vak perst v nco vc: zelin me zat nco konkrtnho dlat, nco, co pesahuje bezprostedn osobn ochranu proti manipulaci a v em se objektivizuje jeho znovunalezen vy odpovdnost: me napklad organizovat sv spolupracovnky ke spolenm vystoupenm na obranu jejich zjm; pst rznm institucm a upozorovat je na bezprv a nepodky ve svm okol; shnt si neoficiln literaturu, opisovat ji a pjovat dalm ptelm.

Je-li to, co jsem nazval ivotem v pravd, zkladnm existencilnm (a ovem potenciln politickm) vchodiskem vech onch nezvislch obanskch iniciativ a disidentskch i opozinch hnut, o n v tchto vahch jde, pak to samozejm neznamen, e kad pokus o ivot v pravd automaticky u nm takovm je. Naopak: ivot v pravd v pvodnm a nejirm slova smyslu pedstavuje velmi rozshl, nejasn ohranien a velmi tko zmapovateln zem drobnch lidskch projev, kter zstanou v drtiv vtin asi navdy ponoeny do sv anonymity a

jejich politick dosah nebude asi nikdy nikm zachycen a popsn konkrtnji ne prost v rmci njakho globlnho popisu spoleenskho klimatu i nlady. Vtina tchto pokus zstv ve fzi elementrn vzpoury proti manipulaci: lovk se prost napm a dstojnji jako jedinec ije.

Jen tu a tam dk povaze, pedpokladm a profesi nkterch lid, ale i dk ad docela nahodilch okolnost (jako je napklad specifika loklnho prosted, ptelsk kontakty apod.) vyroste z tohoto nejirho a anonymnho zzem njak souvislej a viditelnj iniciativa, pekraujc hranice pouh individuln vzpoury a promujc se v uritou uvdomlej, strukturovanj a clevdomj prci. Tato hranice, na n ivot v pravd pestv bt jen negac ivota ve li a zan uritm zpsobem sm sebe tvoiv artikulovat, je mstem, kde se zan rodit nco, co by se dalo nazvat nezvislm duchovnm, socilnm a politickm ivotem spolenosti. Tento nezvisl ivot nen pirozen oddlen od ostatnho (zvislho) ivota njakou ostrou hranic; mnohdy s nm dokonce v lidech koexistuje; nicmn jeho nejdleitj ohniska se vyznauj pomrn vysokm stupnm vnitn emancipace: pluj ocenem zmanipulovanho ivota jako jaksi loky, zmtan sice vlnobitm, ale vdy znovu se vynoujc z vln jako viditeln poslov ivota v pravd, artikulovan vypovdajc o potlaench intencch ivota.

Co tvo tento nezvisl ivot spolenosti? Spektrum jeho projev je pirozen irok: od nezvislho sebevzdln

a reflexe svta, pes svobodnou kulturn tvorbu a jej sdlen a k nejrozmanitjm svobodnm obanskm postojm, vetn nezvisl spoleensk sebeorganizace. Je to zkrtka prostor, v nm ivot v pravd zan sm sebe artikulovat a opravdu viditeln se materializovat.

To, co bude pozdji nazvno obanskou iniciativou, disidentskm hnutm nebo dokonce opozic, se pak vynouje jako ta povstn desetina ledovce, kter je nad hladinou a z tohoto prostoru, z nezvislho ivota spolenosti. ili: tak jako nezvisl ivot spolenosti vyrst z nezetelnho zzem ivota v pravd v nejirm slova smyslu jako jeho zeteln artikulovan vraz, vyrst z tohoto nezvislho ivota poslze i ono povstn disidentstv. Je tu ovem vrazn rozdl: lze-li nezvisl ivot spolenosti aspo z vnjho hle-diska chpat jako vy formu ivota v pravd, nelze u zdaleka tak jednoznan ct, e disidentsk hnut je nutn vy formou nezvislho ivota spolenosti. Je to prost jen jeden z jeho projev, a i kdy je to snad jeho projev nejviditelnj, pi prvnm pohledu nejpolititj a ve sv politinosti nejzetelnji artikulovan, zdaleka to jet neznamen, e to mus bt nutn jeho projev nejvyzrlej a nejdleitj a to nejen v

obecn spoleenskm smyslu, ale dokonce i co do svho nepmho poli-tickho dosahu. Vdy jde koneckonc, jak jsme vidli, o jev umle ze svho mateskho prosted vytren (tm, e je obdaen specilnm nzvem). Ve skutenosti je vak nemysliteln bez pozad celku, z nho vyrst, jeho je integrln soust a z nho erp i vechnu svou ivotn slu. Ostatn z toho, co u bylo o zvltnostech post-totalitnho systmu eeno, vyplv, e to, co se jev v uritm okamiku jako sla nejpolititj a co samo sebe tak reflektuje, nemus nutn v pomrech, kde kad nezvisl politick moc je pedevm moc potenciln skuten takovou silou bt. A pokud j to opravdu je, pak jen a jen dk svmu ped-politickmu kontextu.

Co z tohoto popisu plyne?

Nic m a nic vc, ne e nelze vbec hovoit o tom, co disidenti vlastn dlaj a jak jejich prce psob, ani by byla nejprve e o prci vech, kte se tak i onak astn nezvislho ivota spolenosti a kte vbec nemus bt za disidenty povaovni: o spisovatelch, kte p tak, jak chtj, bez ohledu na cenzuru a oficiln nroky, a kte sv dla pokud jim je nechtj oficiln nakladatelstv vydat v samizdatu; o filozofech, historicch, sociolozch a vech dalch vdcch, kte jdou cestou nezvislho vdeckho bdn, a nen-li to mon v prosted oficilnch struktur nebo na jejich okraji, sv dla rovn v samizdatu nebo podaj soukrom diskuse, pednky a semine; o uitelch, kte soukrom vyuuj mlad lidi vcem, je normln kola ped nimi taj; o duchovnch, kte se sna ve svm adu, a jsou-li ho zbaveni, tak mimo nj, vst svobodn nboensk ivot; o malch, hudebncch a zpvcch, kte tvo nezvisle na tom, co si o jejich tvorb mysl oficiln instituce; o vech lidech, kte tuto nezvislou kulturu sdlej a dl ; o lidech, kte se rznmi dostupnmi zpsoby sna vyjadovat a hjit skuten sociln zjmy pracujcch, vracet odborm jejich prav smysl i zakldat nezvisl odbory; o lidech, kte se neboj vytrvale upozorovat ady na bezprv a zasazuj se o dodrovn zkon; o rznch spoleenstvch mladch lid, kte se sna vymanit z manipulace a t po svm, v duchu vlastn hierarchie ivotnch hodnot; atd. atd. Mlokoho by asi napadlo vechny tyto lidi nazvat disidenty. A pece:

co nejsou ti znm disidenti jen jedni z nich? A co to vechno, o em byla e, nen vlastn stle to hlavn, co dlaj i disidenti? Nep snad disidenti vdeck prce a nevydvaj je v samizdatu? Nep beletrii? Nepednej studentm na soukromch univerzitch? Nebojuj proti nejrznjmu bezprv a nesna se zkoumat a vyjadovat skuten sociln zjmy rznch skupin obyvatelstva?

Po pokusu stopovat zdroje, vnitn strukturu a nkter aspekty disidentskho postoje jako takovho jsem nyn peel, jak patrno, k pokusu pohldnout na celou vc jaksi zven a zkoumat, co vlastn disidenti dlaj, jak se objektivn jejich iniciativy projevuj a k emu konkrtn vedou.

Prvnm zjitnm v tomto smru tedy je, e vchoz, nejdleitj a ve ostatn pedurujc sfrou jejich snaen je prost snaha vytvet a pod-porovat nezvisl ivot spolenosti jako artikulovan vraz ivota v pravd, tedy souvisle a clevdom artikulovan slouit pravd a tuto slubu organizovat. Je to ostatn pirozen: je-li ivot v pravd elementrnm vchodiskem kad snahy lovka elit odcizujcmu tlaku systmu, je-li to jedin smyslupln zklad kadho nezvislho politickho psoben a je-li to poslze i nejvlastnj existenciln zdroj disidentskho postoje, pak si lze st pedstavit, e by se i objektivizovan disidentsk prce mohla oprat o jinou zkladnu, ne je sluba pravd a pravdivmu ivotu a snaha otevrat prostor skutenm intencm ivota.

Post-totalitn systm podnik globln tok na lovka, kter proti nmu stoj sm, oputn, izolovan. Je proto docela pirozen, e vechna disi-dentsk hnut maj vrazn obrann charakter; brn lovka a skuten intence ivota proti intencm systmu.

Polsk KOR se dnes jmenuje Vbor spoleensk sebeobrany, slovo obrana je i v nzvu dalch podobnch skupin v Polsku, ale i sovtsk helsinsk skupiny a nae Charta 77 maj zcela zeteln obrann rz.

Z hlediska tradin politiky se tato obrana me jevit jako program sice pochopiteln, ale peci jen minimalistick, nouzov a koneckonc jen negativn: proti jedn koncepci, modelu i ideologii se tu nestav jin koncepce, jin model i jin ideologie, take tu vlastn ani nejde o politiku v pravm slova smyslu: ta pece pedpokld vdycky njak pozitivn program a st se me omezovat jen na to, e nkoho proti nemu brn.

Myslm, e takov nzor prozrazuje omezenost tradin politick optiky: tento systm pece nen njakou konkrtn politickou lini njak konkrtn vldy, ale nm podstatn jinm: komplexnm, hlubokm a dlouhodobm znsilnnm, respektive sebeznsilnnm spolenosti. elit mu tm, e se proti jeho domnl linii postav linie jin a pak se bude usilovat o zmnu vldy, by bylo tedy nejen zcela nereln, ale pedevm nedostaten: koene vci by se takov een beztak nedotkalo. Dvno tu toti nejde o problm njak politick linie i programu: jde tu o problm ivota.

Obrana jeho intenc, obrana lovka je tedy cestou nejen relnj me zat zde a ihned a me zskat daleko sp podporu lid (dotk se pece jejich kadodennosti) , ale zrove (a mon prv proto) cestou nepomrn dslednj: smuje k nejvlastnj podstat vci.

Nkdy musme klesnout a na dno bdy, abychom pochopili pravdu, tak jako musme sestoupit na dno studny, abychom spatili hvzdy. Zd se mi, e tenhle nouzov, minimln a negativn program obyejn obrana lovka je v uritm smyslu (a to nejen v naich podmnkch) dnes programem maximlnm a nejpozitivnjm: vrac politiku konen zase k tomu bodu, z nho jedin me vyjt, m-li se uvarovat vech starch chyb: toti ke konkrtnmu lovku. V demokratickch spolenostech, kde lovk nen zdaleka tak zjevn a krut znsilovn, tento principiln obrat politiku zejm teprve ek a leccos se tam bude muset jet asi zhorit, ne politika objev jeho nalhavost; v naem svt, prv dk bd, v n se ocitme, jako by politika u tento obrat prodlvala: z centra jej pozornosti a pzn zan mizet abstraktn vize njakho samospasitelnho pozitiv-nho modelu (a ovem oportunn politick praxe, tato druh strana te mince) a ocit se tam konen ten, kdo byl tmi modely i tou prax zatm jen vce nebo mn zotroovn.

Samozejm: kad spolenost mus bt njak organizovna. M-li ovem jej organizace slouit lidem, a nikoli naopak, je teba lidi pedevm osvobozovat a tm jim otevrat prostor k tomu, aby se smyslupln organizovali; zvrcenost opanho postupu, kdy jsou nejprve tak i onak zorganizovni (nkm, kdo v vdycky nejlpe, co lid potebuje), aby se tm pak dajn osvobodili, jsme poznali na sv ki a pli dobe.

Celkov tedy: v tom, v em asi leckdo, kdo je pli v zajet tradin politick optiky, spatuje minus disidentskch hnut toti v jejich obrannm charakteru , vidm naopak je