Miluju

tebe!

Po cestě kamenité

lehko se nyní kráčí,

když křídla lásky

mě nadnášejí.

Přestože nohy bolí,

boty tlačí,

moje rty

stále jen tebe

líbat chtějí.

V dešti a vichřici

se jde tak lehce,

když láska k tobě

mě žene dál.

Však vypadáš

stále tak jemně

a křehce,

že chyba by byla,

kdybych se nebál.

Ano,

já bojím se,

můj strach je větší

než všechny hory,

i nebe samo předčí.

Však věřím, drahá.

A víru nezboří

nic, co svět zplodil,

ni žádná příkoří.

Miluju,

slyšíš mě?

Miluju tebe!

iNěžn@