LAWRENCEFERLINGHETTI

L U N A P A R K V H L A V Ě

A C O N N E Y I S L A N D O F T H E M I N D

V P Ř E K L A D U J A N A Z Á B R A N Y

Název je citát Henry MilleraD o n o č n í h o ž i v o t a . Je použit mimo kontext, ale vyjadřuje pocity, které jsem při psanítěchto básní měl - jako by v úhrnu byly jakýmsi lunaparkem v hlavě, jakýmsi cirkusem duše.

1Na Goyových nejlepších obrazech

se nám zdá že vidímelidi tohoto světa

právě ve chvílikdy poprvé dostaly titul

"trpící lidstvo"Svíjejí se tam

v běsnění protivenstvívydáni všanc všem útrapám

Jeden na druhémsténají s batolaty a bajonetypod cementovým nebem

v abstraktní krajině spálených stromůzkřivených soch netopířích křídel a zobanů

slizkých šibenickvasících mrtvol a kanibalských kohoutů

a všech ostatních naposledy rozeřvaných zrůdtéto

"fantasie pohromy"jsou tam tak krvavě skuteční

jako ba žili doposud

A také žijí

Jen krajina je jiná

Pořád visí ukřižováni podél silnictrýzněni legionáři

falešnými větrnými mlýny a přiblblými kaprályPořád jsou to stejní lidé

jenom dál od domovana autostrádách širokých jako padesát ulic

na betonové pevniněposeté plakáty poutačů

ilustrujících imbecilní iluze štěstí

Na obraze je méně popravčích kárzato víc vystresovaných občanů

v lakovaných kárácha mají podivné poznávací značky

a motorykteré Ameriku pohltí

2Když jsme proplouvali úžinami Demosu

viděli jsme symbolické ptákykteří nám křičely nad hlavami

zatímco horliví orli plachtili ve vzduchua sloni ve vanách

kolem nás pluli na širé mořea brnkali na ohnuté mandolíny

a zaručovali se zašlou slávou ušimazatímco vlastenecké děvy

nesoucí papírové mákya cucající bonbóny

běžely podél pobřežía kvílely pro nás

a zatímco jsme se připoutali ke stožárůma ucpali si uši žvýkačkou

umírající osli na vysokých kopcíchzpívali přisprostlé kuplety

a rozjařené krávy odlétalyza zpěvu aténských hymen

neboť jejich kravince se proměnily v tulipánya heliokoptéry z Heliosu

letěly nad námia shazovaly volné jízdenky na vlak

z Lost Angeles do Nebea slibovali Svobodné volby

Pročežjsme znovu napnuli plachty

té ponuré lodia opět jsme vypluli ven

na hltavé mořes nákladem osvobozených vestálek

a diskobolů čtoucích Waldenale

krátce poté co jsme dorazilik podivným předměstským pobřežím

té velké americképolodemokracie

pohlédli jsme na sebes mírným úžasem

stojíce mlčky na vrcholkuv Darienu

3Básníkovo bezostyšné okovidí povrch kulatého světa

s opilými hřebeny střechdřevěnými oiseaux na šňůrách na prádlohmotnými muži a ženamis hbitýma nohama a ňadry jak poupátkave skládacích postelích

a se stromy plnými záhada s nedělními parky a němými sochamia s Amerikou

plnou přízračných měst a pustých Ellia Islnadůa surrealistických krajin složených

z bezmyšlenkovitých prériípředměstských samoobsluhhřbitovů s ústředním topenímsvatých dnů cineramya protějších katedrál

neprolíbatelný svět klozetů z umělé hmoty dámských vložek a taxíkůomámených povalečů a lasvegasských panenvyvlastněných indiánů a zbiazblazblblích paničekneřímských senátorů a neodpůrců povinné vojenské

služby

a všech ostatních osudně osamocených fragmentůpřistěhovalcova snu který se splnil až příliš

a byl zahrabánk těm kdo se sluní na písku

4V surrealistickém roce

nosičů reklam a těch kdo se sluní na pískusuchých slunečnic a řinčících telefonů

ochočení politici s partajními předákypředváděli se jako obvyklev pilinových manéžích svých cirkusůkde akrobati a lidské dělové koule

plnily vzduch jako křikkdyž tu nějaký chladnokrevný klaun stiskl spoušť nejedlého hřibu

a neslyšná nedělní pumaspadla

a zastihla presidenta na modlitbáchu devatenácté golfové jamky

Ó bylo jarokožešinového listí a kobaltových květin

kdy cadilacy propršely korunami stromů jako déšťa zaplavily louky šílenstvím

zatímco ze všech umělých mračenskanuly bezkřídlé miliardové zástupy

bezhlavých pohrobků NagasakiA čajové šálkyplné popelepluly kolem

5Jednou za věčnost

objeví se pár takových chlápkůa jeden z nich

který se objeví de facto pozděje nějaký tesař

z nějaké díryjako Galilea

a hned začne chvástata rozhlašovat že je příbuzný

toho co stvořil nebea zemi

a že ten pásekco nám tohle všecko de facto spískal

je jeho Táta

A krom tohoŘíká dál

Je to všechno zapsánona nějakých pergamenových svitcích

které nějací Jeho stoupencinechali ležet někde u Mrtvého moře

před dávnými časya které nenajdete ani

za dva tisíce let nebo tak nějaknebo v nejlepším případě

za devatenáct set čtyřicet sedmlet

abychom byli přenía kterým ani pak

stejně nikdo nebude věřittak jako mně

když už jsme u toho

Ty si ňákej moc žhavejříkají Mu

A uklidní HoPřibijí Ho na kříž aby vychladl

A potom každýpořád kopíruje

ten křížco On na něm visí

a pořád si pobrukuje Jeho jménoa volá na Něho aby slezl dolů

a šel si zaválets jejich kapelou

jako by On byl to esokteré jim musí zatroubit

jestli to jejich hraní nemá stát za starou belu

Jenže on neleze dolůz kříže

Klidně si visí dálna tom svém kříži

a zdá se že už je opravdu vyflusanýže už je opravdu klidný

a takypodle přehledu

posledních novinových zprávz pramenů nezaručených jako obvykle

opravdu mrtvý

6Stavěli sochu

svatého Františkapřed kostel

svatého Františkav San Francisku

v úzké ulicikousek za Hlavní třídou

kde ptáci nezpívalia slunce vycházelo včas

přesně podle rozvrhua zrovna začalo svítit

na sochu svatého Františkakde ptáci nezpívali

A spousta Taliánůpostávala kolem

v té úzké postranní ulicikousek za Hlavní třídou

a dívala se na poťouchlé dělníkyjak zdvihají sochu

řetězy a jeřábema různými jinými nástroji

A spousta mladých reportérův slušivých šatech

zapisovala si slovajednoho mladičkého kněze

který všemožnými argumentysochu podpíral

A po celou tu dobuzatímco ptáci nezpívali

žádné Pašije svatého Františkaa zatímco diváci vyhlíželi

k svatému Františkus rukama vztaženýma

k ptákům kteří tam nebylinějaká velmi vysoké cudně obnažená

mladá pannas velmi dlouhými a velmi rovnými

slámovými vlasypřioděná jen velmi malým

ptačím hnízdemna velmi konkrétním místě

chodila pořád mezi zástupempo celou tu dobu

a nahoru dolů po schodechpřed svatým Františkem

s očima sklopenýma po celou tu dobua zpívala si pro sebe

7Co mohla říctfantastickému medvídkovi z dětských herco mohla říct bratrovico mohla říct

kočce s tlapkami budoucnostico mohla říct matcepo té chvíli kdy ležela jako opilá

v ohnutých květechna horkém břehu řeky

kde kapradí zmalátnělo v poryvechmilencova dechu

a ptáci zešílelia vrhali se střemhlav ze stromů

a zobali ze země ještě teplérozstříknuté sperma

8Ten den v parku u Zlaté brány

přicházel muž se ženoupo nekonečné louce

která je loukou tohoto světaMěl zelené šle

a v jedné ruce neslodřenou starou flétnu

a žena měla hroznové vínoa podělovala

zrníčkykdejakou veverku

jakoby každé zrnkobyl docela dobrý vtip

A pak šli ti dva dálpo té nekonečné louce

která je loukou tohoto světaa pak

na velmi odlehlém místě kde zasněné stromypůsobily dojmem že čekaly celou věčnost

jen na něsedli si spolu do trávy

ani se na sebe nepodívalia jedli pomeranče

ani se na sebe nepodívalia kůru házeli

do košíku který si podle všehopřinesli jenom proto

a ani se na sebe nepodívaliA pak si muž

svlékl košili a tričkoale nechal si klobouk

na stranua beze slova

pod ním usnulŽena tam jen tak seděla a pozorovala

ptáky létající kolema volají na sebe

ve ztichlém vzduchujako když pochybují o existenci

nebo chtějí přivolat něco zapomenutého

Ale pak nakonecse také natáhla naznak

a jen tam tak ležela adívala se do prázdna

a přejížděla prsty po staré flétně

na kterou nikdo nehrála potom se konečně na něho

podívalas naprosto nevyzpytatelným výrazem

v němž jenom jeden děsivý pohledbyl plný strašné deprese

9Víš

to máš takkdyž jsme zapadli do toho podniku

pár papežskejch páprdůtam trsal aztéckej two-step

A já povídámFotr daj si pohov

jenže představ si tota rašple pak za mnou přijde

a povídáMy dva bysme to fakt měli dát dohromady

Jsem pro povídámJenže druhej den

jí bylo cejtit z pusya fakt nemohla vystát

poezii

10Já nespal s krásou celý život

a neomílal jsem pořád dokolajejí nejvykřičenější půvaby

Já nespal s krásou celý životani jsem s její pomocí nelhal

a neomílal jsem pořád dokolaže krása nikdy neumírá

ale že lehává samamezi domorodci umění

a jen jim známatak vysoko nad bojišti

lásky

Je nad tím nade všímó ano

Sedí na nejpřednějšíchstolicích církve

tam nahoře kde se umělečtí ředitelé scházejía vybírají díla pro nesmrtelnost

A ti s krásou spalicelý život

A ti živili ambroziía pili rajská vína

takže vědí bezpečně jakkrásná věc je radost

navěky ach navěkya že nikdy vědomě či bezděky

nemůže beze stop zmizetv nicotě peněžních ztrát

Ó ne já nespalna matracích značky „Krása s pohodlím“ jako oni

pln děsu v noci vstátze strachu abych třeba nepropásl

nějaký pohyb který by snad krása mohla udělat

Ne já nespal s krásoupodivínsky po svém

a párkrát jsem se s krásoulacině miloval v posteli

a tak ze mne vystříkla nějaká ta báseňa tak ze mne vystříkla nějaká ta báseň

na tenhle boschovský svět

11Zraněná divočina Morisse Gravese

to už není ten divoký západjak jej nalezl bílý muž

je to země kterou přepadl Buddhaz jiné strany

Je to divoké bílé hnízdona skutečně šíleném severu

introspekcekde „jestřábi vnitřního zraku“

padají střemhlav a umírajítakže ve smrtelném pádu sotva stačí shlédnout

vzpomínkový filmceloživotní existence

a důstojným křídovým křídlemkreslí na olověnou oblohu

tisíce spletitých podobletu

Noc je „obvyklým místem výskytu“těch „ptáků ducha“ s vykrvácenými křídly

těch čejčích hejnbradatých orlů

slepých ptáků zpívajícíchve skleněných polích

těch náměsíčných labutí a extatických houserůnalákaných volavekčernočerných sovcválajících želvích symbolů

těch lososů mezi horamihejlů hledajících hnízdiště

létajících rybkteré se třou ve vzduchu

mezi halucinovanými měsíci

A také je tu maskovaný pták rybařícíve zlatém proudu

a ibis živící se „ze svých vlastních prsou“a zatoulaná Connemara Pooka

(v životní velikosti)

A pak ti přivátí němí ptácinesoucí ryby a papírová poselství

mezi dvěma proudykteré oba jsou proudy zapomnění

v nichž se fantasieobrací sama proti sobě

a s jasnozřivostí zelektrizovanou do běla

znovu shledává že dosud běsnía lační

mezi hebridami

12„Jeden z těchto obrázků které budou žít věčně“

jehož protikladná podobajednou objevena

nechtěla opustitolověnou zemi

ať si je kolikrát chtělzapouzel

do zapomněníNic nepomohlo že jej přemaloval

Stále pronikaldřevem i plátnem

a jak se vynořoval plakal muúděsnou ukolébavku

v níž postel jako hrobpodminovaný nezemskými budíky

řinčivě řičelapo milencích a spáčích

13Ne jako Dante

který objevoval comedii

na nebeských stráních

já bych namaloval jiný

Paradiso

kde by lidé byli nazí

jako na takových obrazech

vždycky jsou

poněvadž panuje domněnka

že se tak dá zachytit

jejich duše

ale nebyli by tam žádní úzkostliví andělé kteří by jim říkali

že nebe je

dokonalým obrazem

království

a neplanuly by tam žádné ohně

v pekelných propastech dole

kam bych mohl spadnout

ani na obloze by nebyly žádné oltáře

krom zřídel imaginace

14Nenech toho koně

sežrat ty housle

křičela Chagallova matka

Ale onklidně dál

maloval

A stal se slavný

A maloval dál„Koně s houslemi v hubě“

A když byl hotovvyskočil na koně

a odjel pryčmávaje houslemi

A hned jak potkal první nahý akts hlubokou poklonou mu ty housle dal

A nic tím nemyslelna žádnou strunu nechtěl hrát

15

S věčným rizikem že se zesměšnía zabije

kdykoli vystupujenad hlavami publika

básník jak akrobatšplhá po rýmech

k vysokému lanu které sám upletbalancuje na paprscích očí

nad mořem tvářía zváží každý krok než se rozhodne

kdy přejít na druhou stranu dnekdy předvést výskoky

kdy lehkonohé prostocvikya další vrcholné triky

a to vše aniž si dovolízaměnit cokoli

za něco co to nemůže být

Poněvadž je svrchovaný realistakterý nutně musí postřehnout

napjatou pravdunež zaujme novou pozici nebo udělá další krok

na plánované cestěk ještě vyššímu stupni

kde Krása stojía důstojně čeká

aby předvedla své salto mortale

A onten malý chaplinovský mužík

buď dokáže nebo nedokážezachytit

její věrnou věčnou podobukdyž rozpjata letí vzduchoprázdnem

existence

16 Kafkův Zámek stojí nad světem

jako poslední tvrzTajemství existence

Tajné chodby k němu nás jen matouPříkré stezky

z něho nikam nevedouPaprsky silnic trčí do vzduchu

jak labyrinty drátůtelefonní ústředny

a žádný hovor přes ni vedenýnaprosto nelze odposlouchat

Božské počasítam nahoře panuje

Duše s duší vysvlečenatancuje

a my jak ti loudalovéna pokraji trhu

civíme na tajemstvídomněle nepochopitelné

Zatímco na druhé stranějak vchod do cirkusového stanu

je v hradbách tak široký otvorže jím i sloni

protančí

17Život není cirkuskde krotcí cvičení psi lásky

přihlížejíjak čas praská

úskočným bičemaby popohnal naše kroky

Přesto kolem jedou veselé alegorické vozyvyzdobené úchvatnými vepříky v hedvábných trikotech

doprovázené třeštícími opicemifalešnými mnichyrohatými hiawathy

a paviány sedícími na zkrocených tygrechs dámami v žaludku

zatímco zahnuté trubky troubí kolotočové šlágrya pieroti z pantomim podivně smutným smíchem

kastrují katastrofua grázlové gorily vyhazují k nebi něžné dívky

zatímco tanečníci cakewalku a karnevaloví vyvolávačivšichni podnapilí jak zákon káže

staví se do plakátových póza klopýtají za každým

točícím se kolemZatímco kolem manéže dál

rázují znetvoření velbloudi vášněa my všichni stejní klauni jak Emmett Kelly

stále si vymýšlíme pomyslné scénya s maskami místo obličejů

dokonce jíme podvrženou Poslední večeřina skládacích stolech

a posměšně se sami křižujemena kříži z pilin

Nakonec ale přece jen spolknemetu rovněž pomyslnou svatou hostii

aby naše cirkusové dušedostaly rozhřešení

18Vyděšenzvukem vlastního hlasu

a písní ptákůzpívajících na rozpálených drátech

vidím sám sebe v nedělním snujak vraždím všemožné krocany a hříšníky

hlučné feny se špičatými vyschlými cecíkya černé rytíře v železných brněních

se štítky od firmy Brooksa patentními zámky na kalhotách

Anoa používaje penis erectus místo kopí

vraždím všechny staré ženyznova jim vracím mládí

zásahem kouzelně klouzajícího končířeznova jim dobývám jejich dívčí

hlavy a hávyach ano

v půvabně prolhaných snech

tam stačí přijít tam nám nic neodolájenže po celou dobu

přesný bdělý čas nepřestal tikata nově odstavení kojenci s pravými zuby

pohltí naši bezmezněbáchorečnou budoucnost

19 V lesích kde teče spousta řek

mezi nesehnutými kopcia poli našeho dětství

kde stohy a duhy se ve vzpomínce mísítřebaže našimi „poli“ byli ulice

znova vidím ty miliony procitajících jiterkdy všechno živé

vrhá stín do věčnostia světlo po celý den

jak brzo po ránuostrými stíny zastiňuje

rájo němž jsem téměř nesnil

a který jsem neznal takže jsem nemohltušit

že přijde ten nemytý a nečesaný dnešeks uštěpačnými vranami

které vzlétajínad suchými stromy a krákají a křičí

předem skeptické ke každémujaru a vůbec ke všemu

20V malé cukrárně za nadzemní dráhoutam jsem se prvně

zamilovaldo neskutečna

Ovocný rosol v pološeru zářiltenkrát to odpoledne v záříPo pultě špacírovala kočka mezi

cukrovými špalkyvanilkovými rohlíčky

a žvýkačkou Ňam-ňam

Venku padalo listí jak umíralo

vítr odvál slunce k temnotám

dovnitř vběhlo děvčeVlasy plné deštěZadýchaná ňadra se zvedla pod těsnou blůzou

Venku padalo listía naříkalo

Moc brzo! moc brzo!

21Ráda se dívala na květinyráda si přivoněla k ovociA listy jí připomínaly milování

Ale v jejích snechpotáceli se opilí tupí námořnícia rozhazovali semenopo panenských končinách

v jisté věkujejí srdce vzalo nový kura vyplulo hledat ztracená pobřeží

A uslyšela zelené ptákyz druhé strany ticha

22Johnny Noan má na zadku záplatu

Kluci ho ženouskrz drátěnou síť letních dveří

Postranními uličkamivšech mých vzpomínek

Někde muž naříkavě hraje na housle

Dítě na prahu pláče a ztichne a pláčeco mu stačí dech

jakmíč

kdyžskáče

dolůpo schodech

Což způsobí že odpoledne opět procitnedo chvíle nezapomenutelné hysterie

Johnny Noan má na zadku záplatu

Kluci ho ženou

23Vdova Foglianinová

známá též jako Bella Donnaitalská dáma

po americku potrhláVdova Foglianinová

nezkazila nikdy žádnou legraciměla vousy

na dušia její duše byla číča

Dlouho se ale nemohla vzpamatovatkdyž jsem jí dal fleka

v její oblíbené hře: malovat kníry

sochámve Villa Borghese

ve tři ránoa nikdo se o tom nedověděl

když někdy poslalaněkterému osiřelému Cellinimu

k vánocům prezentem husu

24Dřepíme na pláži lásky mezi Picassovými mandolínami plnými písku zahrabanými hlupci kteří neznají žádné tajemství mastnými papíry od svačiny klepety mrtvých krabů a otisky hvězdic

Dřepíme na pláži lásky mezi mořskými pannami vyvrženými na břeh jejich uřvanými dětmi a plešatými manžely a neumělými dřevěnými zvířátky s nohama ze lžiček na zmrzlinu která chodí a milují jenom proto aby se najedla

Dřepíme na srázu lásky bezpečni tak jak jen dřepící mohou být mezi loužemi zbylými po slaných přílivech sexu a sladkými říčkami spermatu

a zplihlými ptáčky pohřbenými do měkkého masa písku

A dosud se smějeme a dosud běháme a dosud se vrháme

do člunů lásky ale je tam větší hloubka

a je mnohem pozdějinež si myslíme

a všechno jde ke dnua všechny záchranné pásy nás zradí

A my pijeme a topíme se

25Vrženo na břeh

srdce se zmítáa lape po tobě „Lásko“

bláhová ryba která chce uhryznout dechz dužiny vzduchu

A nikdo tam kdo by je slyšel umíratve smutném křoví

kolem něhož svět uhánív nadutosti asfaltu a nedbání

26Ta „světélkující smyslnost

kterou tak milovalo mé mládí“

je už teď pomalu za mnoujak země snů

kde andělhorečného spánku

tančí jak divav tajemných závojích

skrze něž touhazírá a pláče

A tančí dosuddosud tančí

a dosud ke mně chodí

s udýchanými ňadrya diskrétními rty

a (ach)

rozzářenýma očima

27Pávi promenovali

pod nočními stromy

jen ztracený měsícje hlídal

když jsem se tu noc

za láskou

vydal

Hrdlička sladce cukrovala

A zvon tu noc vyzváněl

dvakrát

jednou když se láska zrodila

a podruhékdyž umírala

28Dove sta amore

Kde je láska

Dove sta amore

Zde je láska

Ta maska láska

Něžně tě zvoucí

Slyš hravé láky luzný zpěv

nepravé lásky hrůzný řev

oddané lásky prostý zpěv

prodané lásky sprostý řev

v pasážích noci

Dove sta amore

Zde je láska

Ta maska láska

Dove sta amore

Zde je láska

29A takhle to vždycky je a takhle tovždycky končí a oheň a růže jedno jsoua vždycky ta stejná scéna a vždycky tenjako již od počátku jako již v biblinebo na Fiestě která začíná Robert Cohnbyl školním přeborníkem v boxu ve střední vázeale potom jsme přišli o jeho koule a už jsme zas tama zase jsme u toho a zase ten prastarý náměta zase ta scéna se všemi občany a se všemiosobami a všichni se za tím plahočí hnedod začátku se že jediná věc kterouvůbec myslí je To dělat a v dobré půlcevšech případů vůbec nezáleží na tom s kým alev té druhé na tom záleží víc než na čemjiném Ó sladké horečky lásky ano a vždyckyjsou s tím komplikace jako třeba že on senelíbí jí nebo ona se nelíbí jemu nebo podobněnebo něco jiného jim stojí v cestě jako třebajejí matka nebo jeho otec nebo někdo takovýale oni to přesto chtějí dostat a neohlížejíse napravo ani nalevo pořád jako v Shakespearovinebo v Pusté zemi nebo v Proustovi hledajícímZtracený čas nebo kdekoli A tak se všichni snažídostat se k obě nebo jeden druhého honíjako ty mramorové dívky na Řecké váze nebokdekoli na trhu na ulici nebo na kolotočikterý se s nimi točí a točí a všichni štvoulásku jak lovci a většinu toho hladového časulásku jak lovci a většinu toho hladového časuani přesně nevědí co je to vlastně sžírá jako Robinkráčejí ulicemi jejího Nightwoodu ačkoli taktak docela jednoduché to zase není jako by všechnoco ona potřebuje byl dobrý doutníka pět centůó ne a ti kdo na lovu nebyli nemohou znátváhání lovce a potom jestřábi kroužící tamkde je ukryto srdce a ržání hladových konía kamenní andělé a nebe a peklo a Yermase slepými prsty pod šaty a potom KryštofKolumbus vyplouvající hledat RudolphValentino a Julie a Romeo a JohnBarrymore a Anna Livia irská růžičkaa podobně Dobrou noc milý princi to všechnoznova a kdekdo a každý se přitom směje apláče kdekoli ve dne a v noci a v zimě av létě a zjara a zítra jak Anna Kareninováztracená v závějích a pokřik lovců ve velkém lesea přichází vojáci a Freud a Odysseus

stále na hladových cestách za týmž horkýmgrálem jako král Artuš se svým rytíře nocia každý by rád věděl kde a jak to všechnoskončí jako v biografu nebo v románu plnémpřeludů noci ano v přeludech noci Ano řekla jsemAno chci a on řekl že jsem jeho andalúzskárůže a já řekla Ano a srdce mi bušilo jakzběsilé a tak končí Odysseus jako všechnovždycky končí když ten lovící úd nakonecvykřikne a prožije chvíli své slávy božea potom se ozvou rány z višňového sadua stromy padají a klesá meč sladkého úduchřadnoucí na krásných bojištích tělakonečně osamělý a milovaný a ztracený analezený na říčním břehu u řekoběhukde to všechno začalo a kde to znovu začíná

27.5.1999 9 hodin 3 minuty

Obsah:

NA GOYOVÝCH NEJLEPŠÍCH OBRAZECH __________________________________________________________________ 2

KDYŽ JSME PROPLOUVALI ÚŽINAMI DEMOSU _____________________________________________________________ 3

BÁSNÍKOVO BEZOSTYŠNÉ OKO ___________________________________________________________________________ 4

V SURREALISTICKÉM ROCE ______________________________________________________________________________ 5

JEDNOU ZA VĚČNOST_____________________________________________________________________________________ 6

STAVĚLI SOCHU __________________________________________________________________________________________ 8

CO MOHLA ŘÍCT ________________________________________________________________________________________ 10

TEN DEN V PARKU U ZLATÉ BRÁNY ______________________________________________________________________ 11

VÍŠ______________________________________________________________________________________________________ 13

JÁ NESPAL S KRÁSOU CELÝ ŽIVOT _______________________________________________________________________ 14

ZRANĚNÁ DIVOČINA MORISSE GRAVESE _________________________________________________________________ 15

„JEDEN Z TĚCHTO OBRÁZKŮ KTERÉ BUDOU ŽÍT VĚČNĚ“ _________________________________________________ 17

NE JAKO DANTE _________________________________________________________________________________________ 18

NENECH TOHO KONĚ____________________________________________________________________________________ 19

S VĚČNÝM RIZIKEM ŽE SE ZESMĚŠNÍ ____________________________________________________________________ 20

KAFKŮV ZÁMEK STOJÍ NAD SVĚTEM_____________________________________________________________________ 21

ŽIVOT NENÍ CIRKUS _____________________________________________________________________________________ 22

VYDĚŠEN________________________________________________________________________________________________ 23

V LESÍCH KDE TEČE SPOUSTA ŘEK_______________________________________________________________________ 24

V MALÉ CUKRÁRNĚ ZA NADZEMNÍ DRÁHOU _____________________________________________________________ 25

RÁDA SE DÍVALA NA KVĚTINY ___________________________________________________________________________ 26

JOHNNY NOAN MÁ NA ZADKU ZÁPLATU __________________________________________________________________ 27

VDOVA FOGLIANINOVÁ__________________________________________________________________________________ 28

DŘEPÍME NA PLÁŽI LÁSKY_______________________________________________________________________________ 29

VRŽENO NA BŘEH _______________________________________________________________________________________ 30

PÁVI PROMENOVALI ____________________________________________________________________________________ 32

DOVE STA AMORE _______________________________________________________________________________________ 33

A TAKHLE TO VŽDYCKY JE A TAKHLE TO____________________________________________ 34