logo černobílé2019 - speleo

of 86/86
77 2019

Post on 18-Nov-2021

0 views

Category:

Documents

0 download

Embed Size (px)

TRANSCRIPT

sp77.indd(lze pouít i pi barevném tisku)
Podle mého názoru, me být toto logo tištno i v jiných barvaách ne v erné. Záleí na úelu a kontextu pouití. Také erná nemusí být 100% erná „K“, ale me to být erná teplejší i studenjší - podle vkusu a chuti. Tuto verzi doporuuji nejvíce - barevná ve CMYKu je ponkud nevkusná a CMYK + zlatá jako pátá barva není úpln astý pípad. MP
erná CMYK: K=100 CMYK Pantone process: Black K Pantone Solid: 329-1
Barevnost: CMYK = prostá definice barev. CMYK Pantone process = procesní tiskový vzorník Pantone pro tybarevný ofsetový tisk (CMYK). Pantone solid = vzorník pímých barev pro vícebarevný ofsetový tisk (nejdou pesn vytisknout ve CMYKu i vbec - metalické, reflexní atp.) U luté je hodnota 5-3 u Pantone process vzorníku (CMYK) jen orientaní - barva není ve vzorníku.
Martin Pibil mob: 721515248 emai: [email protected]
Ped pouitím loga pro tisk zkontroluj nastavení petisku ernou. Ped finálním tiskem zkontroluj separace!
ZÁÍ 2019 1
ZPRÁVY Z PEDSEDNICTVA .................................................................................................. 2 Komentá pedsedy – Marek Audy ......................................................................................2
JAK VZNIKALA ESKÁ SPELEOLOGICKÁ SPOLENOST ................................................... 4 Jak jsme „zadlávali“ na eskou speleologickou spolenost – Jarda Hromas .......................... 4 Vzpomínka na 12. prosinec 1978 – David Havlíek ........................................................... 10
50. VÝROÍ OBJEVU AMATÉRSKÉ JESKYN ...................................................................... 12 Objev Amatérské jeskyn podle vzpomínek pamtník – Jan Kelf Flek ............................... 12
80. VÝROÍ OBJEVU JAVOÍSKÝCH JESKYNÍ ................................................................. 19 Javoíský kras – co víme a co pedpokládáme – František Musil ........................................ 19
VÁN I NEVÁN ZE IVOTA ZO .................................................................................... 35 35 let SS ZO 6-20 Moravský kras – Oldich „Pepa“ Štos, Michal „Shunt“ Šenký............... 35 Obrazy z djin jeskyástva tetínského: vrná vypravování o ivot, skutcích objevných i duchu zvídavosti – Michal Cimbál Hejna, Martin Majer, Ladislav Smrák Pecka a Máí Mikšaníková ......................................................................... 42 Chlum, kolébka jeskyá aneb ivot (lesk) a bída Speleologického klubu Praha – Vladimír Bláha .............................................................................................................. 48 Krasová sekce v dávnovku – má cesta v krasu a jeskyních s Ferry Skivánkem – Bóa Kuera ................................................................................................................. 55 Albeická skupina ve zkratce – Radko Tásler ...................................................................... 66 Historie speleologických výzkum a objev na Kavkazu – Josef Wagner .............................. 69
FOTOGRAFIE NA OBÁLCE Titul a str. 4 obálky Amatérská jeskyn, Kavkaz a další… Pouití fotografi í ve dvou barevných verzích v kolái na obalu je úmyslné. Ty nejstarší, z doby objevu Amatérské jeskyn, mají hndý odstín, ty z novodobjší historie SS jsou ernobílé.
Str. 2 Jeskyn Za hájovnou, dóm U andílka (Foto M. Vank)
Str. 3 Píprava na sestup do systému Pierre Saint-Martin (Francie) vchodem SC3 (1985; foto G. Novotný)
Str. 3 Vyváení sediment z jeskyn Nad Kaákem, eský kras, 2002 (stále trvá; foto R. Tásler)
sp77.indd 1sp77.indd 1 19.9.2019 14:26:0119.9.2019 14:26:01
Komentá pedsedy
eská speleologie je bezesporu jednou z  nejstarších na svt. Existují písemné doklady, e ji v první polovin 17. století u  nás navštvovali dobrodruzi jeskyn. Z  dnešního pohledu bychom asi adili tyto výpravy do škatulky jakýchsi výlet, ale v kontextu doby šlo o seriózní vdecké expedice s cílem poznání neznámého. Za- krátko se objevují první mapy a zprávy po- pisující genezi jeskyní a krápník. Vdli jste, e názvy stalaktit nebo stalagmit byly poprvé pouity v popisu ze Sloupských jes- kyní?
S postupujícím výzkumem se zaali objevovat jednotlivci, eknme, se se- riózním zájmem o  jeskyn. Nejmenujme ádná konkrétní jména, na to by úvodník nestail. Tito myslitelé dokázali podnítit zájem církve, aristokracie i jiných mecenáš. Konec 19. století meme u nás vnímat jako boom speleolo- gie, a u rakouské i eské.
První velkou organizací sdruující ist eské jeskyáe byl brnnský Spe- leologický klub, který vznikl tém ihned po skonení 2. svtové války. Pon- kud kostrbatý název eský speleologický klub pro zemi Moravskoslezskou ml v duchu doby vyjádit oproštní od nmeckých jeskyáských spolk. O pár let pozdji, v roce 1949, je zaloena Slovenská speleologická spolenost a v pr- bhu dalších desetiletí vzniká ada menších klub, vázaných pedevším na eská krasová území.
Absence centrální speleologické spolenosti byla velmi intenzivní hlavn v  roce 1973, kdy eskoslovensko hostilo v  Olomouci 6. mezinárodní speleo-
2 SPELEO 77
Zprávy z pedsednictva
ZÁÍ 2019 3
logický kongres. O pt let pozdji, 12. prosince 1978, konen vzniká eská speleologická spolenost.
Oslavme dstojn letošní 40. výroí její innosti! Závrem pikládám humornou vsuvku – vtu, která se objevila v  našem
ustanovujícím programovém prohlášení: „Ve svém programu eská speleolo- gická spolenost svým podílem napluje závry 15. sjezdu KS, vycházejíc pi tom ze zásady mnohotvárného vyuívání volného asu pracujících a mládee ku prospchu naší rozvinuté socialistické vlasti.“ :)
Marek Audy
Pozn. redakce: Pro ty, kteí by tápali – piloená podobenka zobrazuje souas- ného pedsedu SS v dob zaloení SS.
1. sjezd SS v Olomouci 18.–20. 9. 1981
sp77.indd 3sp77.indd 3 19.9.2019 14:26:4519.9.2019 14:26:45
4 SPELEO 77
Jarda Hromas
Omlouvám se za ten ponkud znevaující nadpis, ale bylo mi sdleno, e pí- spvky k tak významnému výroí by mly vánost situace spíše odlehit, ne-li dokonce zneváit. Tak prosím.
Snad celou prehistorii jeskyáských aktivit as od asu oivovala snaha n- kterých jedinc i skupin o sjednocení, o zaloení jednotné/jediné organizace všech jeskyá. Vedle poctivých snah to mohla být nkdy i touha po nadvlád nebo zase poteba mít všechno a všechny tak íkajíc pod kontrolou. V podstat je to toté. Dejme ale pednost tm, kteí tímto krokem chtli pomoci správné spolené vci.
Píklady nám na stránkách Spelea nedávno pedloil profesor Ruda Musil v podob úryvk z poválené korespondence mezi „eskokrasovým“ Vladimí- rem Homolou a pedsedou brnnského Speleoklubu Antonínem Bokem.
Zásadní roli v ustavení naší souasné eské speleologické spolenosti však sehrál a 6. mezinárodní speleologický kongres a  jeho vdí osobnost docent Vladimír Panoš. Kdy byla v roce 1965 ve slovinské Postojné zaloena Mezi- národní speleologická unie, Vladimír Panoš a František Skivánek byli u toho. Vladimír poté v Unii i na eskoslovenských úadech psobil natolik aktivn, e se mu podailo prosadit uspoádání 6. mezinárodního speleologického kon- gresu v roce 1973 práv v eskoslovensku a vyuil k tomu píleitost 400. vý- roí zaloení Univerzity Palackého v  jeho milované Olomouci. Jeho druhým heroickým výkonem bylo, e do organizování všech kongresových aktivit zapojil
Jak vznikala eská speleologická
ZÁÍ 2019 5
vedle velkého potu státních institucí a podnik také všechny tehdy existující amatérské speleologické skupiny a spolky. Bylo jich kolem dvaceti a psobily v rámci širokého spektra institucí, a u to byly spolky muzejní, ochranáské, Svazarm, STV (eskoslovenský svaz tlesné výchovy) i ROH (Revoluní od- borové hnutí). A práv tato spolutvorba kongresu a spolená prezentace ped svtem vedly nejen k jejich prvnímu a zásadnímu vzájemnému sblíení, ale také k jejich vstícnému vnímání, pochopení a uznání ze strany státních institucí. To byl z dnešního pohledu zcela zásadní pelom.
A na nkteré nedostatky (v Olomouci napíklad v obrovských vedrech ne- tekla voda!) se kongres mimoádn povedl. Zejména bylo oceováno mnoství a kvalita jeho exkurzí, na jejich uspoádání mli velkou zásluhu amatérští jes- kyái. Kongresu se zúastnilo rekordních více ne tisíc delegát ze 41 zemí. Vladimír a sbor jeho mode uniformovaných hostesek byli hvzdami na výsluní. Vládci tehdejšího reimu, kupíkladu garantující ministr kultury Milan Klusák (mimochodem, ze prezidenta generála Ludvíka Svobody), byli touto reprezen- tací socialistického eskoslovenska ped svtem natolik uneseni, e byli ochotni naslibovat jeskyám cokoliv. Teba i splnní jednoho bodu ze závrených do- poruení kongresu, který navrhoval zaloit v eské republice jednotnou speleo- logickou organizaci, a to v gesci rezortu kultury. Tehdejší zákon o dobrovolných organizacích a shromádních (. 68/1951 Sb.) toti ukládal „peovat o rozvoj organizací a vytváet píznivé podmínky pro jejich innost a rst a dbát, aby ivot v  nich se vyvíjel v  souladu s  ústavou a  se zásadami lidov demokratic- kého zízení“ (ušlechtilé, co!) „ústednímu úadu píslušnému podle úkol organizace“. A také to, e „organizaní ád“ dobrovolné organizace s celostátní psobností „schvaluje Ministerstvo vnitra“ (tak se kadý spolek dostal pod od- povídající dozor).
Po kongresu se delší dobu nic nedlo. Vladimír Panoš sice as od asu atako- val vyšší instituce, Vláa Vojí obcházel jeskyáe i významné osobnosti a sbíral podpisy na jakousi petiní listinu. Byla to po osmašedesátém zrovna doba vrcho- lící tvrdé normalizace, jedni odpadávali z funkcí, jiní radji zalézali, odválivci bývali „hosty“ v Bartolomjské (vyhlášené pracovišt STB).
Ukázalo se, e v této situaci musí naplnní kongresového pání „vyúadovat“ jen státní instituce za úinné podpory ministerstva/ministerstev a e poslední slovo, tak jako ve všem, stejn budou mít soudruzi na ÚV KS. Dobrovoln povinn jsme se v roce 1974 na pokyn Ministerstva kultury ujali administrativ- ních píprav v SÚPPOPu (Státním ústavu památkové pée a ochrany pírody), který byl pímým podízeným ministerstva a ml na starosti vedle památkové pée také ochranu pírody a s ní i odborný metodický dozor nad nakládáním s jeskynmi. Jeskyn tehdy chránil zákon .40/1956 Sb. o státní ochran pírody a o kadém nakládání s nimi (tj. i o speleologickém przkumu a výzkumu) roz- hodovalo práv Ministerstvo kultury.
sp77.indd 5sp77.indd 5 19.9.2019 14:26:4819.9.2019 14:26:48
6 SPELEO 77
Zaala se scházet pracovní skupina, sloená ze zástupc nejvtších ama- térských organizací, správc jeskyní a odborných institucí. Nejdleitjší bylo vypracovat „dvodovou zprávu“, tj. velmi taktický text, který všechny, kdo o jes- kyních a jeskyain nic nevdí, ale budou se vyjadovat a rozhodovat, pesvdí o dleitosti zámru a o nezbytnosti zaloit práv takový spolek lidí lezoucích pod zem (a e veškerá podzemní innost byla v té dob nanejvýš podezelá!). Já- drem dokument byl také u zcela konkrétní návrh stanov. Ty musely vycházet z obecn platných pedpis a souasn respektovat specifi ka nové organizace, její poslání a cíle. Stanovy musely vyhovovat jak zakladatelm Spolenosti, tak i jejím schvalovatelm. Proto jsme se k jejich defi nitivnímu znní prokousávali pes celou adu verzí. Nezbytný a  ješt náronjší byl následující krok, který z pohledu dnešní demokracie je u nepochopitelný, ba absurdní. Vládci toti chtli nejen znát, ale pímo schválit osoby, které budou spolek ídit. Chtli znát „kádrové profi ly“ budoucích len ústedního výboru a funkcioná dleitých lánk spolku. Pro jednotlivé kandidáty bylo nezbytné obstarat souhlasy jejich zamstnavatel i doporuení inspektor kultury tehdejších Okresních národ-
Foto 1 Pebírání stanov SS na MV SR, zleva Jan Pibyl, Vladimír Panoš, editel civiln-správního úseku MV (Foto V. Hyhlík)
sp77.indd 6sp77.indd 6 19.9.2019 14:26:4819.9.2019 14:26:48
ZÁÍ 2019 7
ních výbor (proto se napíklad také stalo, e inspektor kultury z Berouna Ka- rel Soukup pi jednání na ministerstvu vyadil z kandidátky Pepu eháka ze Semil). Nelenové KS museli být do schvalovacího procesu vybaveni tehdy oblíbenou nálepkou „angaovaných nestraník“.
Rzné verze pípravných dokument byly donekonena projednávány, ob- hajovány a  pepisovány na mnoha jednáních s  Ministerstvem kultury, jeho pracovníci s nimi se stejnou frekvencí bhali „konzultovat“ na oddlení kultury ÚV KS a na Ministerstvo vnitra. Práv toto ministerstvo mlo pak v celém pro- cesu poslední (zcela jist také ji jen formální) slovo. S nekonenou trplivostí a obrovským nasazením se tomu vnovali zejména Vladimír Panoš a František Skivánek, svj podíl ml Jaromír Demek, za Ministerstvo kultury si své, ze- jména smrem vzhru (hlavn na ÚV KS) „odpracoval“ doktor Jií Olšbauer, ponkud tajuplná postava, o které jsme byli pesvdeni, e jejím pravým poslá- ním je nco jiného, ne práce ministerského úedníka. Já jsem se spolu s Bóou Kuerou vnoval roli nekoneného administrátora všech papír. Od 27. dubna 1976 další kroky ke zrodu Spolenosti u ídil jedenadvacetilenný pípravný
Foto 2 Pebírání stanov SS na MV SR, zleva J. Olšbauer, F. Skivánek, J. Hromas (Foto V. Hyhlík)
sp77.indd 7sp77.indd 7 19.9.2019 14:26:4819.9.2019 14:26:48
8 SPELEO 77
ZÁÍ 2019 9
výbor. Celý sloitý proces píprav je podrobnji shrnut v  1.  ísle Stalagmitu (pedchdce Spelea) z roku 1979.
„Jdete nepochopiteln proti proudu,“ pravila soudruka Šliperská na Mi- nisterstvu vnitra, kdy jsme si 14. dubna 1977 konen pišli pro posvcené stanovy, a  ukázala na velikou trezorovou skí. „Tady toti skonily všechny spolky, zejména ty zaloené v roce 1968!“ A zde pipojená fotografi e V. Hyh- líka vypadá jako oslava narozenin soudruha editele civiln-právního úseku Mi- nisterstvu vnitra, je to ve skutenosti pípitek na zdraví práv tce narozených a „stranou a vládou“ poehnaných prvních stanov eské speleologické spole- nosti. Odleva je na ní Jan Pibyl, Vladimír Panoš a výše zmínný soudruh, jeho jméno u dávno zavál as.
Pes rok trvala píprava a  schvalování dalších dokument pro ustavující konferenci, dokonce došlo i k odkladu ji schváleného termínu a další nejistot, a se konen 12. prosince 1978 v památném Valdštejnském paláci ustavující konference eské speleologické spolenosti sešla. S tém jedním tisícem len toto nové „dobrovolné zájmové sdruení speleolog, zájemc o  výzkum, pr- zkum a  ochranu krasu, jeskyní a  historického podzemí“ zaloily a  jejími zá- kladními organizaními slokami se staly tyto jeskyáské organizace, skupiny a kluby:
Delfi n club, skupina jeskynního potápní Brno, Krasová sekce TIS, 5. základní skupina Praha, Krasová sekce TIS, 6. základní skupina Plze, Krasová sekce TIS, 48. základní skupina Plze, Krasová sekce TIS, 8. základní skupina Bozkov, Krasová sekce TIS, 31. základní skupina Lib erec, Sekce krasové turistiky oddílu turistiky TJ Slavia VŠCHT Pardubice, Speleologická potápská skupina pi 16. ZS Svazarmu Olomouc, Speleologická skupina CERBERUS Veselice v Moravském krasu, Speleologická skupina Jihomoravský kras Mikulov, Speleologická skupina Kralický Snník Oskava okres Šumperk, Speleologická skupina MACARÁT pi FV SSM VŠSE Plze, Speleologická skupina TOPAS Brno, Speleologický klub Brno, Speleologický klub ORCUS pi ZO SSM Bohumín, Speleologický klub pi Sdrueném klubu pracujících k.p. Elitex Boskovice, Speleologický klub Svazarmu ZO 4002/241 Pr aha, Speleologický krouek ZK ROH První brnnské strojírny Brno, Speleologický krouek ZK ROH KD Blansko, Speleologický krouek ZK ROH Metra Blansko, Speleologický krouek ZK ROH ADAST Adamov,
sp77.indd 9sp77.indd 9 19.9.2019 14:26:4919.9.2019 14:26:49
10 SPELEO 77
Speleologický krouek pi OV SSM Blansko, Speleologický krouek pi ZO SSM Rájec-Jestebí, Speleologický krouek pi Moravském muzeu Brno, Speleologický krouek Podhoráckého muzea Tišnov, Šprancká amatérská speleologická skupina Olomouc. (Seznam je bez záruky, do roka se z nich ustavilo 32 základních organizací SS). Zástupci tchto skupin na konferenci formáln schválili „vyššími ji schvá-
lené“ stanovy a zvolili ústední výbor ve sloení Vladimír Panoš pedseda, Jaro- mír Demek a Václav Král místopedsedové, Jaroslav Hromas jednatel, Stanislav Mayer hospodá, Pavel Nosek pokladník, Josef Slaík, Rudolf Nejezchleb, Vo- jen Loek, František Skivánek a Josef Beneš lenové výboru, Václav Hlaváek, Jaroslav Vrátný a  Dušan Hypr náhradníci. Pedsedou revizní komise se stal Josef Šebela a jejími leny Zdenk Bezina a Bohumil Kuera.
Všichni delegáti tehdy vdli, e ped nimi u ústední výbor „zvolili povo- lanjší“. Taková to tehdy byla doba. I pesto však otevela amatérským jeskyá- m nové, v mnohém a netušené, monosti. U mohli jeskyait svobodnji, protoe „s podporou státu“, u mohli dokonce vyjídt na expedice do zahra- nií, co bylo nco jako zázrak… a dál u to znáte.
Vzpomínka na 12. prosinec 1978
David Havlíek, estný len SS
Dovolte mi podlit se s Vámi o spíše osobní vzpomínku na 12. prosinec 1978, tedy na den, kdy byla eská speleologická spolenost zaloena. Byl jsem tehdy vdeckým aspirantem na katede anorganické chemie Pírodovdecké fakulty UK a v zimním semestru 1978/1979 jsem vedl „cviení z laboratorní techniky“ na zmínné katede. Bylo mi tehdy 25 let a v záí jsem se vrátil z vojny, bhem které mne opustila dívka, se kterou jsem celá studia chodil. Ten podzim jsem se vnoval tedy pln jeskyním ve Speleologickém klubu Praha pod vedením Vládi Vojíe. No a na fakult jsem hlavn koukal po studentkách. Zejména ve výše zmínném praktiku jsem k tomu ml ideální podmínky. Jednu, která se mi tehdy moc líbila, jsem pozval do kina. Opatil jsem lístky na Zeffi relliho Romea
sp77.indd 10sp77.indd 10 19.9.2019 14:26:4919.9.2019 14:26:49
ZÁÍ 2019 11
a Julii do fi lmového klubu v Klimentské ulici a zaal se na rande pipravovat. Byl jsem romantik, a tak jsem si pipravil plán, jak zaruen Kateinku (tak se ta dívka jmenovala) dostanu. Vdl jsem o staré knize v mámin knihovn s názvem „ e Works of Shakespeare“, ve které byly scénáe ke všem Shake- spearovým divadelním hrám. Zmínný fi lm jsem u tehdy znal a líbí se mi do- dnes. V knize jsem si vybral scénu z maškarního plesu, kde se Romeo s Julií poprvé setká a pokusil jsem se nauit dialog, který spolu ti dva vedou, kdy se lehce dotýkají a nakonec se políbí. Bylo to pro mne dost tké. Ta kniha byla víc ne sto let stará a anglitina, ve které byl ten dialog veden, byla pro mne tém nesrozumitelná. Nechal jsem si jej peloit od rodilé mluví (manelky mého staršího kolegy) do eštiny, abych mu vbec porozuml, a poal se jej uit s jasným cílem: políbit Kateinku. Po fi lmu jsem ji toti chtl doprovodit dom a cestou pes Letenské sady jí recitovat ten dialog – pochopiteln v anglitin, tak jak byl napsán v té staré knize. Romeo se v té scén dotýká ruky Julie, za co se zane omlouvat. Julii to však zjevn nevadí a tak Romeo nakonec praví: „My lips, two blushing pilgrims, ready stand to smooth that rough touch with a tender kiss,“ a nakonec ji políbí. A stejn tak jsem to chtl udlat já.
Ten fi lm hráli 12. prosince veer. Jene to byl zrovna ustavující sjezd eské speleologické spolenosti, jeho jsem byl za Speleologický klub Praha delegá- tem. Celý den jsem tedy trávil ve Valdštejnském paláci na ministerstvu kultury. Sice jsem se tšil na veer, kdy jsem chtl zrealizovat svj plán, na sjezdu jsem se ale sešel se spoustou kamarád jeskyá, se kterými mi bylo dobe. Kdy bylo projednáno vše, co projednáno být mlo, odebrali jsme se na raut placený ministerstvem kultury, který byl pirozeným vyvrcholením toho dne. Jene já jsem se tam sotva otoil, protoe jsem bel na rande s Kateinkou. Sešli jsme se ped fi lmovým klubem a Kateinka mi hned úvodem sdlila, e se mnou do kina nepjde, protoe se musí uit fyziku. Mj plán se zhroutil a navíc jsem pišel o raut ve Valdštejnském paláci. Kateinka se ode mne sice nechala doprovodit dom, nikoliv však pes Letenské sady, ale tramvají. A kdy jsem se s ní louil ped domem, rozhodl jsem se, e se pece jen pokusím zúroit všechno to úsilí, které jsem svému plánu vnoval a zaal jsem Kateince archaickou anglitinou recitovat zmínný dialog. Moc anglicky neumla a ten dialog si nemohla pama- tovat, protoe jsme na tom fi lmu vbec nebyli. Koukala na m jako na debila a šla se uit fyziku.
Kateinku jsem sice nakonec dostal, chodili jsme spolu ale necelé dva roky. Speleologie ale zcela zásadním a  jednoznan pozitivním zpsobem ovlivnila celý mj ivot, a i kdy to tak nevypadá, ovlivuje ho dodnes. iji krásný ivot díky aktivitám, na jejich poátku byly jeskyn.
sp77.indd 11sp77.indd 11 19.9.2019 14:26:4919.9.2019 14:26:49
12 SPELEO 77
ím více se v ase vzdalujeme od urité události, tím více se nám jeví mlhavá a zkreslená. Ani si to mnozí uvdomujeme, je nutné popsat dobe souasnost. Pokud se nám to nedaí, tak alespo zapsat vzpomínky pamtník, aby se na nás mohli naši následovníci odvolávat. Kadé výroí objevu Amatérské jeskyn pináší adu text a vyjádení lidí, kteí nemají s jeskyaením mnoho spole- ného, pípadn znají tuto událost jen jako historii. A historie, jak známo, je nco, sepsané nkým, kdo pi tom nebyl. Proto jsem poádal pamtníky o po- psání této události. Souasn si dovoluji vyslovit pání, aby pamtníci popsali i události kolem povodn a tragédie v Amatérské jeskyni r. 1970.
Jan Kelf Flek
Objev Amatérské jeskyn podle vzpomínek pamtník
Jako den objevu Amatérské jeskyn je uvádn 18. leden 1969, a tak máme pa- desáté výroí, to je pl století. Hodn se za tu dobu kolem Amatérky mluvilo, psalo, dohadovalo, nco pesn dle skuteností, nco vzniklé z pirozené bájné lhavosti lovka, nco poplatné dob publikování a selektivní pamti autor.
Dáváme si za úkol pouze zaznamenat vzpomínky pímých úastník. Ani to není jednoduché, mezi ijícími u jsou jen Jan Vít, Vladimír Pípal (Fery), Vladimír Zbek (Rum) a Miluše Klíníková – Zbková (Glufa). Je to ale široké téma a zaslouí si pár informací navíc.
Objevu Amatérky pedcházelo nkolik úspch objevitelské skupiny – SSPV – Plánivák. Není moné zde vyjmenovat všechny, ale byli uvedeni v Almana- chu SSPV k 50. výroí skupiny. Velmi významné byly ty objevy, které se vázaly na Bílou vodu, jednu ze zdrojnic Punkvy … Jeskyn 13C a Piková dáma. Na Simonv vrch do Cigánského závrtu se dostali po dohod se skupinou NR, ve- denou Františkem Kalou, která ji prakticky nestaila na výkopové a zajišovací
50. výroí objevu Amatérské
ZÁÍ 2019 13
práce v šacht a pozdji ji opustila úpln s nadjí, e blí Macoše budou objevy nadjnjší.
Po pevzetí pracovišt musela být pedlána výdeva a pokraovalo se v tb. A tady u budu voln citovat z pamtí Jana Víta, který se jako Plánivák podílel (krom jiného) na všech uvedených objevech a pracích, které jim pedcházely.
Jan Vít: „10. 2. 1968 v Katru (hospoda v Ostrov) byla uzavena dohoda o spolupráci Plánivák a skupiny NR (Náhorní rovina). Po oprav výdevy a v hloubce asi 10 m skupina NR pracovišt opustila a pesunula se blí Macoše. Byl instalován motorový vrátek a na tb se podílelo nkolik jeskyá, len i nelen, nkdy i jen náhodné návštvy. V hloubce asi 25 m jsem na špici (elb) postehl jílové sedimenty, které nás pivedly do pukliny, která po odtení asi 10 m ústila do Kruhového dómu – to bylo 30. 11. 1968. Byla to první objevená prostora. V jejím nejniším bod jsme zaali hloubit šikmo vedoucí šachtici, která dne 12. 1. 1969, v hloubce asi 10 m, ukázala škvíru, kterou jsme se dostali do prostory s vysokým stropem. Ta konila svislým, asi desetimetrovým stupnm. Byli jsme ti – Milan Šlechta, Josef Sevránek (Julek) a já – Jan Vít. Cestou dom jsme to ješt ekli Broovi Fitzovi, ale nevil nám. Byla nedle veer a my jsme se dohodli, e dál pjdeme a za týden. ekalo se nám celkem lehce, protoe jsme nemohli tušit, co nás eká.
18. 1. 1969 (v  sobotu) jsme šli do Simoáku v  sestav Broa Fitz, Milan Šlechta, Miluše Klíníková, Josef Sevránek, Honza Ková (Trpaslík) a Jan Vít. Prošli jsme prostory, objevené minulý týden a po sestupu po lankovém ebi jsme stanuli v ohromné prostoe, krásn zdobené krápníky. Podlaha této prostory byla pokryta bílým sintrem. Došli jsme do stedu dómu a nevdli jsme, kam se máme dívat dív. Vyfotili jsme se u velkého stalagmitu a zaali sestupovat po šikmém svahu, kde jsme uslyšeli tekoucí vodu. Nikdo u nebyl na pochybách, e tekoucí voda je Bílá voda, která se ztrácí do podzemí v Rasovn. Splnil se nám sen n- kolika generací jeskyá, dosáhnout na tuto vodu pod Ostrovskou planinou. Objímali jsme se a  radovali… byl to pro nás nejslavnjší den a moná i všech amatérských jeskyá v Moravském krasu. O dv hodiny pozdji sestoupili do jeskyn ješt Vladimír Pípal a  Vladimír Zbek. Nevím, jestli jsem tento velký objev uml zaslouen popsat.“
Vladimír Pípal (Fery) vzpomíná spolen se Zbkovými: „Jak jsem proil s kamarádem Rumem a Glufou objevení Amatérské jeskyn.“
„18. 1. 1969 Brno hl. nádraí 14.30 hod. Kupujeme lístky na vlak a pivo ve vos- kái na oslavu oekávaných nových objev na Simoáku. V Blansku jsme se roz- hodli, e na objevy je ješt as a dáme pivo v Macoše (hotel Macocha, Blansko).
sp77.indd 13sp77.indd 13 19.9.2019 14:26:5019.9.2019 14:26:50
14 SPELEO 77
Foto 1 Vstup do prvních prostor, situace po objevu
Foto 2 Kruhový dóm, situace po objevu, na míst, kde leí kost byla kopána druhá šachta
sp77.indd 14sp77.indd 14 19.9.2019 14:26:5019.9.2019 14:26:50
ZÁÍ 2019 15
Foto 3 Dóm objevitel
Nazlobená Glufa odjídí na srub bez nás. My se do- stavujeme na základnu od sedmého autobusu. Školní kamna studená, holínky pod stíškou vetn overalu ojí- nné – zmrzlé. Nicmén se oblékáme a s erstv napln- nými karbidkami upalujeme ve vichici a mrazu podél u zapadající stopy, kterou zde zanechali naši pedchdci, na Simoák. Letíme vstupní šachtou a  v  posledním dómku nás u eká zavšený drátný eb. Slézáme svislý stupe a ocitáme se v rozsáh- lém dómu, kterému vévodí blostná kupa krápníkové hmoty, pozdji nazvaná Be- ránek.
V  úasu a  plni adrena- linu bháme z jednoho konce prostory na druhý, v  oe- kávání njaké odboky, ale nic nenalézáme. Dole, jako dobré vodítko, je slyšet vodu.
Slézáme k toku a voláme a hledáme zbytek objevitel, kteí zde musí nkde být. Rozhodnutí jít po toku potoka nás pivedlo k jezírku, ale na jeho druhou stranu jsme nemohli dosvítit, take vpravo, kde se potok po nkolika metrech ztrácel ve štrcích. Proplazili jsme se pod nízkými stropy do vzdálenosti 150–200  m ve velmi široké, nepehledné chodb a do míst, kde bychom museli rozhrnovat kamenné valy.
Podepsali jsme se karbidkou na strop a vycouvali jsme zpt do spodní ásti vstupního dómu. Pi hovoru a volání bez odezvy jsme se rozhodli pro postup proti toku potoka. Na zaátku to šlo bez velkého namoení, poté z toho bylo namoení po pás a následn u to bylo jedno. Po delším brodní jsme se dostali do míst, kde voda vytékala zpod strop v sifonu smrem k 13 C jeskyni.
Museli jsme otoit zpt, po cest jsme prozkoumali odboku s aktivním tokem a píkrými blátivými svahy. Tyto jsme bohuel nemohli ve všech nadjných mís- tech zdolat díky mokrým overalm a gumákm plným vody. To se nám podailo
sp77.indd 15sp77.indd 15 19.9.2019 14:26:5119.9.2019 14:26:51
16 SPELEO 77
ZÁÍ 2019 17
Foto 5 Povodová chodba
za týden, za pomoci horolezeckých stoupacích elez a cepín. Dosáhli jsme konce této chodby, kde pítok konil v neprlezných skalních kulisách, ale tok vody ne- byl perušen. Po probrodní se zpt pod Beránka a rozjímání o dalším postupu se z oblasti odtoku vody ozvaly hlasy. Šli jsme jim vstíc a zjistili jsme, e za jezerem, které jsme nemohli pedtím pesvítit, se skrývá chodba – pozdji byla nazvána Povodová – a v této mohutné a rozsáhlé chodb se po celou dobu skrývali naši kamarádi, kteí zde fotili a zkoumali tuto prostoru. Po sdlení záitk a poznatk jsme se v doprovodu kamarád ješt vypravili do této prostory a ke konenému sifonu. Poté návrat k Beránkovi, ješt další rozpravy, následoval výstup do vtrné a opravdu mrazivé noci a odchod na srub. Na základn pokraovaly rozpravy
sp77.indd 17sp77.indd 17 19.9.2019 14:26:5319.9.2019 14:26:53
18 SPELEO 77
a plány na další pokraování výzkum této nov objevené jeskyn a do brzkých ranních hodin.
Pítomni byli 18. 1. 1969: Milan Šlechta, Jan Vít, Broa Fitz, Josef Sevránek, Jan Ková, Miluše Klíníkova, Vladimír Zbek, Vladimír Pípal.
Podkování za tento záitek patí i všem, kteí se podíleli na otvírce a objevo- vání a nebyli pítomni v tento den – byli to František Materna, Jaroslav Michá- lek, Miloš Beníšek, Ludmila Buchtová, Pavel Glozar, ing. Marko Zahradníek, Aleš Zálešák, Petr Slavíek, Jan Harwoth (Satanáš) a náhodní píchozí.“
K 50 letm od objevu sepsal jako vzpomínku na tehdejší události Fery. A dál se dá vzpomínat, jak dlouho se procházelo Dómem objevitel v pono-
kách s holínkami v ruce, jaké emoce objev vyvolal a na mnoho dalšího. To byl objev Amatérské jeskyn, která si svj název nese dodnes a vše ostatní, co k ní pibylo po dalších objevech, je nazýváno jejími vtvemi.
Jediná zmna byla po objevu 9. 8. 1969, kdy po pekonání sifonu v Povod- ové chodb byly objeveny další velkolepé prostory. Amatérská jeskyn je nazý- vána Stará a Nová, které dlí sifon.
To u je jiná historie. Se souhlasem objevitel zapsala Ludmila Buchtová Vítová
Fotodokumentace Milan Šlechta
Foto 8 Milan ŠlechtaFoto 7 Marko ZahradníekFoto 6 Jií Šlechta
sp77.indd 18sp77.indd 18 19.9.2019 14:26:5419.9.2019 14:26:54
ZÁÍ 2019 19
lánek je vnován 80. výroí objevu Javoíských jeskyní.
Rudolf Musil
Javoíský kras se siln odlišuje od ostatních krasových oblastí naší republiky. Tvoí jej na povrchu vtší poet rzn velkých, vzájemn izolovaných vápenco- vých ker smujících genereln od JZ na SV a rozlenných pínými disloka- cemi smru SZ–JV. Podle Panoše (1961) jde však pouze jen o  jakási „okna“ v plášti sediment spodního karbonu („kulmu“), pod kterými se nachází sou- vislá poloha vápenc. Nejde tedy jen o malé izolované výskyty, jak by se mohlo soudit z geologické mapy.
Vápencových ker je tomto území více: Vojtchov, Kadeín, Stemeníko (Holý vrch), Kováov, Hvozdeko a celá ada dalších. Severovýchodn leící vá- pencové kry Stemeníka a kopce Rachava (dv jeskynní patra, Moravec 1986, 466 m n. m.) byly zpracovány Bosákem (2006). Závry mají pitom obecnjší platnost ne pouze pro studované území.
Nejstarší fáze zkrasovní vápenc mla na základ geomorfologické analýzy celého krasového území probhnout ji v paleogénu. Druhá fáze probhla prav- dpodobn ve spodním miocénu a tetí na hranici pliocénu a kvartéru (Panoš 1990). Pímé dkazy však chybí.
Podstatnou ást své aktivity vnoval této oblasti Panoš (1952–1962). Na jeho názory navázal pozdji Bosák (2006). Nememe zapomenout ani na práce Loukové-Michovské, která se vnovala jak detailnímu popisu Javoí- ských jeskyní (1963), tak i povrchovým krasovým jevm (1964). Geologickou stavbou, geomorfologií území a jeho hydrogeologií se zabývalo více autor, uvá- dím aspo nkteré (Bábek 1997, 2006; Chlupá a Svoboda 1963; Puálka et al.
sp77.indd 19sp77.indd 19 19.9.2019 14:26:5519.9.2019 14:26:55
20 SPELEO 77
Obr. 1 Výsek geologické mapy ukazující izolované vápencové kry Javoíského krasu a okolní horniny (eská geologická sluba, internet).
2001), speleologií pak vtší poet autor. Speleologická pozornost byla vno- vána pedevším plošn vtší oblasti Javoíského krasu, kde se nachází jeskynní systém Javoíských jeskyní a  v poslední dob i proti ní leícímu kopci Paní hoe s etnými propasovitými ponory (Musil a kol. 2005; Ábelová 2005; atloš a Fejdi 2005; Ivanov 2005; Kadlec a kol. 2005; Lisá 2005; Musil 2005a, b; Ný- vltová Fišáková 2005; Sabol 2005; Štelcl a Zimák 2005; Wagner 2005; Zeman 2005; Lundberg et al. 2013). Poslední publikace pak shrnula všechny informace jak publikované, tak i zachované v písemných zprávách o krasových výzkumech podzemních a povrchových, a to pedevším z pionýrských dob prvních výzkum (Kostro 2017).
Javoíské jeskyn Javoíský jeskynní systém je v  Javoíském krasu nejrozsáhlejší. Má dv známá jeskynní patra, úrove horního je ve výšce 462–442 m n. m., spodního 432–415  m n. m, to je podle Kostron (2017) 70–80 m nad potokem Šprank.
sp77.indd 20sp77.indd 20 19.9.2019 14:26:5519.9.2019 14:26:55
ZÁÍ 2019 21
Obr. 2 Javoíský kras a dislokace vápenc na jeho povrchu. Legenda: 1 hranice vápenc, 2 vtší ást roku suché údolí, 3 vyvraky, 4 ponory, 5 závrty, 6 vápencové skalky a škrapy, 7 jeskyn, 8 lomy (pevzato z Panoše 1964).
Celková orientace chodeb je zhruba J–S. Nejvtší krasové prostory má horní patro se dvma velkými dómy, spodní je podstatn menší. Teoreticky se ped- pokládá, nejen pro tuto jeskyni, ale pro celou oblast, další patro s úrovní kolem 400 m (Louková-Michovská 1963).
Pvodní názor, vycházející logicky z blízkého toku Špraku, byl, e jeskynní chodby vznikly podzemním tokem Špraku a pípadn i Bezinského potoka (Panoš 1952a; Louková-Michovská 1963). Bezinský potok bych hned vy- nechal, tato úvaha nemá nejmenší dkaz, je ist spekulativní. Pokud se týe Špraku, není se tomu co divit, bylo to nejjednodušší vysvtlení, které pipadalo v úvahu a byla tu i analogie z jiných krasových oblastí.
Dkazem existence vodního toku v jeskyni byla pedevším morfologie cho- deb, které vykazují charakteristické tvary freatických kolen se šikmými a slep
sp77.indd 21sp77.indd 21 19.9.2019 14:26:5619.9.2019 14:26:56
22 SPELEO 77
konícími spojkami, stropní koryta, obí hrnce a stny chodeb modelované vo- dou. Nikdo se však, pokud je mn známo, nezabýval morfologií chodeb vytvoe- ných vodami z komín. Dále se tato úvaha opírala i o relikty štrk.
Moných propadání do tohoto prostoru bývá uvádno v  rzných výškách více: Svcená díra (471 m n. m.; Kostro 2017) nkde v  jeskyni Míru, kam mly pitékat vody z Bezinské a Vojtchovské chodby, dále Zátvoice (452 m n. m.), ta je povaována nkdy pouze za ícený závrt (Panoš 1952b; Louková-Mi- chovská 1963), nkdy za výtok podzemních vod (Louková-Michovská 1964; Kostro 2017). Ji rzné výškové úrovn ukazují, e tyto úvahy jsou stále dis- kutabilní.
Blízko leící Zkamenlý zámek (390 m n. m.), 20 m nad hladinou potoka (Kostro 2017), povauje Louková-Michovská (1964) za zbytek závrové stny Špraku. Jeskyni ve Zkamenlém zámku povauje pak za neznámou ást spod- ního patra Javoíských jeskyní. Kostro (2017) uvádí odtud „lutici“, co jsou ovšem sprašové hlíny, podle nho naplavené vodou potoka. Podle m se jedná o  transport komínovými vodami. Podle Loukové-Michovské (1964) se tam nacházejí i  slídnaté písky, valouny kemene a  spodnokarbonských jílovitých bidlic popisované i v Javoíských jeskyních Ty se však nacházejí i v okolních menších jeskyních v kadeínské stráni. Tch je v dané oblasti ve výškách mezi 377 a 527 m n. m. pomrn mnoho. Louková-Michovská (1964) jich uvádí celkem 26. Uvedené sedimenty jsou pak bn známé i  z mnoha venkovních odkryv v údolí íky Tebvky.
Obr. 3 Mlké údolí Bezinského potoka, v pozadí kopec Paní hora s údolím Javoíky. V nm se nachází ponor jeskyn Za hájovnou a celá ada dalších vertikálních ponor. (Foto R. Musil)
sp77.indd 22sp77.indd 22 19.9.2019 14:26:5719.9.2019 14:26:57
ZÁÍ 2019 23
Pokud se týe ponoru nebo ponor do Javoíských jeskyní, je tato otázka, podle mého mínní, dodnes diskutabilní. Pokud by horní patro vzniklo inností Špraku, pak by se jeho venkovní tok nacházel v té dob asi o 90 m výše ne dnes. Do dnešní doby není v terénu známá akumulaní terasa v této výšce. Dá se ovšem namítnout, e nemusela existovat nebo e od té doby došlo k jejímu odstranní. Vzhledem k výškovým pomrm by se jednalo u ponor pravdpo- dobn o horizontální propadání, ne o ponor propasovitý. Teoreticky by mohl ješt pipadat v úvahu ponor infi ltraní, co vzhledem k velké erozi potoka vy- adující vtší mnoství proudící vody nepipadá zejm v úvahu.
U podzemního toku musíme poítat i s jeho výtokem, s vyvrakou, pokud samozejm nepedpokládáme, e všechna voda se ztrácela do pedpokláda- ného tetího jeskynního patra.
Hladina vyvrajícího vodního toku je vdy vázána na odvodovací sí. V ur- ité výšce by proto ml existovat jeskynní portál, pytlovité vývrové údolí a po- kraující krasové údolí. Ani pohled na mapu a ani skutenost v  terénu tomu však nenasvdují. Pravdou ovšem je, e se jednalo o tak dávnou dobu, e nco takového by ji nemuselo existovat. Teoreticky by jako báze pro výtok krasových vod picházelo v úvahu dnešní údolí Javoíky.
Další dkazy by mohly dát jeskynní sedimenty. Z autochtonních sediment jsou to sut a speleotémy. Suový kuel v prvním jeskynním pate je z hlediska své velikosti, umístní a geneze krasovým unikátem. Nález neporušené tibie urené jako nosoroec je jist správné. Co však není správné, je její druhová determinace jako nosoroec srstnatý (Panoš, 1952a, b). Podle holenní kosti není druhové ur- ení moné. Tím pádem je asové zaazení vzniku tohoto suového kuele vágní.
Z alochtonních sediment pevládají jak v horním, tak i ve spodním pate lutohndé sprašové hlíny, které se tam dostaly z povrchu komíny. Do této sku- piny patí bezesporu i nkdy popisované ervenohndé hlinité sedimenty hlíny, asto i s oblázky.
Relikty zachovaných štrk (kemen, kulmské bidlice, droby, fylity, ob- lázky), jak lze vyíst z textu, nebyly stejné velikosti, valouny kemene byly a 10 cm velké. asto se nacházely i v hlinitých sedimentech rezavohndé a er- venohndé barvy, které pocházejí z komín. Poádný profi l štrky nebyl nikde obnaen, a proto také neznáme jejich mocnost, jednalo se vdy o relikty. Podle mého názoru nemusely vzniknout fl uviální cestou, jak bezpen ukázaly naše výzkumy v jeskyni Za hájovnou. Tyté valouny se i tam nacházely v hnd zbar- vených hlínách, které pocházely z komín, tedy z povrchu, kde musely být velmi hojné. V ádném pípad se nenacházely ve fl uviálních sedimentech, ale vdy pouze v alochtonních hlínách (Musil 2005a). Je proto nejvýše pravdpodobné, e spolu s popisovanými slídnatými písky jsou totoné se slídnatými kemitými písky a kemennými štrky nacházejícími se v širokém údolí Tebvky. Jejich stáí není známé, ale urit jsou pedkvartérní.
sp77.indd 23sp77.indd 23 19.9.2019 14:26:5819.9.2019 14:26:58
24 SPELEO 77
Meme pouze potvrdit, e tyto rzn veliké štrky spolu s valouny rzné provenience se nacházely na celém povrchu Paní hory a spolu s hlínami se do- staly komíny do jeskyn Za hájovnou. Podobn tomu zejm bylo i u Javoí- ských jeskyní. Nakonec i tam se také našly v hlinitých sedimentech.
Jedná se tedy v Javoíských jeskyních doopravdy o fl uviální sedimenty? Po- kud ne, padá i hypotéza o vzniku jeskyn vodním tokem Špraku.
Javoíské jeskyn jsou ješt v  jednom jedinené. Ve všech rozsáhlých chod- bách se v sedimentech nenacházejí kosti vtších zvíat (mimo ji zmínný suový kuel, kde se nalezla tibie nosoroce). V 60. letech minulého století jsem velmi podrobn studoval z hlediska moné pítomnosti osteologických nález celou jes- kyni a mimo spodní elisti vymelého hraboše Allophaiomys pliocaenicus (1.8– 1.4 mil. let), kterou jsem našel ve zvtralém podlahovém sintru, jsem ji jiné nálezy v sedimentech neuinil. Nalezené kosti jsou z tohoto hlediska krasovým unikátem. Co to znamená. Závr me být jen jediný a je velmi kuriózní. Chodby Javoí- ských jeskyní, pes vtší poet udávaných ponor a vývr, nemohly být nikdy ote- vené navenek, a to ani vtší puklinou, ponvad by se tam zvíata musela dostat.
Jedná se o zcela mimoádný jev, který není v krasových oblastech u tak roz- sáhlého jeskynního systému bný a zcela urit souvisí s obecnou genezí této jeskyn (ne moná jejích menších ástí). Tím vším je tato jeskyn jedinená a vysvtlení jejího vzniku není podle m stále ješt defi nitivní.
Dleitost jeskyn Za hájovnou Na pravém svahu Javoíského údolí v kopci Paní hora se nachází více ponor. Jedním z nich je i jeskyn Za hájovnou. V poslední dob tam probíhaly systema- tické výzkumy sediment, které pinesly celou adu neoekávaných a dleitých výsledk (Musil a kol. 2005; Musil 2005a, b).
V naší republice se jedná o nejbohatší nalezišt medvd druhu Ursus denin- geri. Dále neznáme u nás lokalitu, kde by sedimenty holštejnského interglaciálu obsahovaly tak velké mnoství pylových zrn, která zachycují relativn dlouhé období. Všechny sintrové polohy byly datovány U/ metodou.
V jeskynních chodbách je nutné rozlišovat dva druhy sediment: 1. Komíny splavené zvtraliny, rezidua a eluvia s etnými oblázky kemene
a  jiných místních hornin (ve sprašových hlínách a  v  hlinitých sedimentech hndé barvy). Podobné zvtraliny nacházíme v údolí Tebvky, v Javoíských jeskyních a v menších jeskyních v údolí potoka Špraku. Všechny podlahové sintry byly datovány U/ metodou, take jednotlivé vrstvy sediment jsou a- sov zaazeny nejen na základ paleontologických nález, ale i  v  absolutním stáí.
2. Hlinité fl uviální sedimenty z doby, kdy byl ponor funkní. Jejich známá mocnost je kolem tí a ty metr, báze však nebylo dosaeno. Paleomagne-
sp77.indd 24sp77.indd 24 19.9.2019 14:26:5819.9.2019 14:26:58
ZÁÍ 2019 25
Obr. 4 Dnešní vchod do jeskyn Za hájovnou. Sedimenty vlevo a vpravo od vchodu jsou holocenního stáí. Jejich podloí není známé. (Foto R. Musil)
Obr. 5 Návštva editele Správy jeskyní eské republiky RNDr. Jaroslava Hromase, který se seznamuje s dosavadními výsledky przkumu jeskyn. Charakteristika sediment jednotlivých vrstev a nálezy v nich jsou detailn zaznamenávány v pracovní knize. (Foto R. Musil)
sp77.indd 25sp77.indd 25 19.9.2019 14:26:5819.9.2019 14:26:58
26 SPELEO 77
Obr. 7. Neogenní sedimenty v oblasti mezi Mohelnicí a Trnávkou. Legenda: 1 paleontologicky sterilní sedimenty langhu (v Mohelnické kotlin moná pestrá série), 2 slíny langhu s faunou, 3 zjištný rozsah, 4 pedpokládaný rozsah (pevzato z Panoše 1962b).
Obr. 6 Umístní nálezu sediment langhu u Bouzova. Místo nálezu je oznaeno kíkem (pevzato z Panoše a kol. 1998).
sp77.indd 26sp77.indd 26 19.9.2019 14:26:5819.9.2019 14:26:58
ZÁÍ 2019 27
tické datování nejvrchnjší ásti ukázalo na hranici Brunhes/Matuyama, tj. na dobu ped 781 000 lety (Kadlec a kol. 2005). To je zárove doba, kdy koní funkce tohoto ponoru. Kdy zaal být aktivní, není známé. Sedimenty pod touto asovou hranicí patí však bezesporu ásti chronu Matuyama (2.48–0.78 Ma).
Výška ponoru Za hájovnou je cca 20 m nad dnešní aluviální nivou. Vzniká otázka, co tvoilo dno tehdejšího údolí, po kterém tekla voda do ponoru.
Ze širší oblasti známe i sedimenty uloené v langhském (spodnobádenském) moi. Relikty langhu u  Bouzova leí ve výšce ca 365 m, na dalším nalezišti u  Luké ve 400 m. Publikace Panoše (1962b, 1963) potvrdila, e sedimenty langhu nepochází z Javoíského údolí, kde bychom je spíše pedpokládali. Jen bych dodal, e paleontologické nálezy z  vápnitých jíl (téglu) inklinují spíše k hlubokomoskému prostedí.
Ponvad tyto zvtraliny jsou hojné i v údolí Tebvky, kde jsou in situ, jaksi logicky bych pedpokládal jejich pítomnost i v údolí Javoíky. To se však a do dnešní doby nepotvrdilo. Zatímco v údolí Tebvky jsou bné, v údolí Javoí- ského potoka chybí. Pitom erozní síla vodního toku Tebvky je mnohem vtší ne Javoíky a mlo by tomu být spíše obrácen.
Co tedy bylo podloím potoka, který tekl do ponoru Za hájovnou? Sedimenty langhu to být nemohly, rovn tak ani zvtraliny nacházené v údolí Tebvky. To dokazuje palynologická analýza fl uviálních sediment z  jeskyn Za hájov- nou (Doláková 2005), která by v nich jist zjistila neogenní mikrofosilie. Sedi- menty však byly zcela sterilní, byla v nich zjištna pouze rozloená neuritelná organická hmota. To vede pouze k jednomu závru a to, e tehdejší údolní dno Javoíky bylo v dob funkce ponoru jeskyn Za hájovnou (naposled ped cca 780 000 lety) tvoeno ješt vápencem a bylo do dnešní doby sníeno ca o 20 m.
Zdrojová oblast fl uviálních sediment v jeskyni Za hájovnou Šprank pramení pod Liškovými skalkami v nadm. výšce 538 m. Z krasového lebu u Ludmírova pijímá Ludmírovský potok a ve Vojtchov Vojtchovský potok, pramenící blízko kóty 532 m n. m.
A picházíme ješt k dalšímu neoekávanému zjištní. Pro zjištní zdrojové oblasti fl uviálních sediment jsou dleité analýzy minerál. Asociace tkých a lehkých minerál z fl uviálních sediment (atloš a Fejdi 2005) ukázala ne- oekávanou skutenost. Nepocházejí ze zdrojové oblasti potoka Javoíky, kde bychom je z hlediska dnešních pomr oekávali, ale z dnešního svrchního po- vodí Špraku.
Jednoznan se tedy ukázalo, e jediná oblast, odkud mohou pocházet, je pouze horní tok Špraku. Jeho povodí tvoí tyto hlavní horniny: dvouslídné fylity a fylonity s granátem, zelené bidlice, kemenné slepence, kemenné íly, vápnité pískovce, v menší míe metabazity a jejich tufy, dále pak droby, bidlice, jemnozrnné prachovce a kemité pískovce se silicity (Otava a kol. 1997). Povodí
sp77.indd 27sp77.indd 27 19.9.2019 14:26:5919.9.2019 14:26:59
28 SPELEO 77
Obr. 8 Barvením zjištné podzemní vodní toky. Legenda: 1 – povrchové výskyty devonských vápenc, 2 – pedpokládaný okraj zakrytých vápenc pod jiným horninovým pokryvem, 3 – smr pohybu podzemních krasových vod od ponor k vývrm, 4 – oblasti ponor (1 – tesínské ponory Rachavky a Hrádeky, 2 – ponory Špraku a Javoíky), 5 – pravdpodobný smr pohybu podzemních krasových vod ve vápencovém podloí Hornomoravského úvalu (pevzato z Panoše 1961).
Javoíky má jednodušší asociaci hornin (droby, místy jemnozrnné, bidlice, prachovce). Obsahy tkých minerál se ob povodí výrazn liší (atloš a Fejdi 2005).
Znamená to, e Šprank v  dob Brunhes /Matuyama a  ješt ped touto dobou tekl proti dnešnímu toku Javoíky. Vody Špraku a Javoíky v dob funkce ponoru Za hájovnou a jist i ostatních ponor ve svahu Paní hory, které se ve stráni nacházejí, netekly smrem na íku Tebvku, jak je tomu dnes, ale ztrácely se v ponorech Paní hory.
Jak na základ tchto poznatk vypadala vlastn tehdejší hydrografi cká sí? Prvním krokem pro její poznání bývá detailní znalost obou údolí, která pipa- dají v úvahu. Pravdpodobn bychom nenalezli relikty akumulaních fl uviálních teras, ale mohly by tam být zachované morfostratigrafi cké úrovn. Tm bohuel zatím nikdo nevnoval vtší pozornost. Pro pochopení vývoje hydrografi cké sít by však byly dleité.
sp77.indd 28sp77.indd 28 19.9.2019 14:26:5919.9.2019 14:26:59
ZÁÍ 2019 29
Údolí potoka Tebvky je jist „pedbadenské“, piem mnohé svdí o  existujících „postbadenských“ pohybech, jedná se o  náhlé zdvihy (Panoš 1962a, b, 1964). Nemohly se projevit vertikální pohyby i  v kritickém míst mezi soutokem Špraku a Javoíky a údolím Tebvky? V kadém pípad musí být vznik ásti údolí mezi soutokem Špraku a Javoíky a údolím Te- bvky neuviteln mladý, a  to a po hranici Brunhes/Matuyama. Tomuto zjištní nebudou pravdpodobn mnozí vit. Všechny dosavadní dkazy tomu však nasvdují.
Sedimenty v ponoru Za hájovnou jsou jemné, hlinité, siln upomínající na sedimenty lakustrinní. Znamená to, e propasti ponoru Za hájovnou byly v té dob zaplnné a voda se v nich pouze poznenáhlu ztrácela. Hlinitá akumulace svdí o klidné vod. Jedním vysvtlením by mohlo být, e v té dob svah Paní hory tvoil uzávrovou stnu, ped kterou se nacházelo krasové jezero, ze kte- rého jeho vody pomalu tekly do tehdejších ponor.
Závr me být zatím na základ známých informací jediný. Javoíské údolí muselo vzniknout a po regresi moe koncem langhu, není tedy „pedba- denské“. Jeho jednotlivé ásti budou však rzného stáí.
Jeskyn Za hájovnou – nové objevy Ale to ješt není vše, co nám me jeskyn Za hájovnou poskytnout. Speleo- logický przkum prostjovských jeskyá vedle ponorových chodeb objevil i další podzemní prostory. Ty jsou morfologicky zcela odlišné od ponorové ásti, jejich geneze byla naprosto jiná. Nacházejí se tam pouze vertikální komíny, které koní v rzn velkých podzemních dutinách. A v nich jsou pouze sterilní lutohndé sprašové hlíny, které se tam dostaly z komín. Tedy zcela jiná se- dimentace ne v  ponorové ásti jeskyn Za hájovnou. Vznik proudící vodou z neznámého ponoru je zcela vylouen.
Nepedpokládám ani, e by se našly chodby, které by z tchto podzemních prostor ústily ven. Zejm se jedná o uzavený, korozn vytvoený celek. Na- lezený endokras vznikl pouze chemickou a mechanickou inností komínových vod a nikdy nebyl oteven navenek. Jeho tvrcem byla rozpustná innost povr- chové agresivní vody a následující koroze a moná i predispozice na prseících puklin a zlom a pozdji moná i kavitace, tj. proces rozvolování a ícení vt- ších a menších vápencových blok ze skalních stn.
Pokud je mn známo, nco podobného známe z Francie, kde se nacházejí krasové fenomény typu aven. Jsou to vertikální pukliny vycházející ze závrt, které ve své spodní ásti nekoní slep, ale rzn velkými horizontálními nebo slab uklonnými chodbami a vtšími krasovými dómy. Spojení ven neexistuje. To vše se vysvtluje rozpustnou inností srákových vod a korozním prostedím. Domnívám se, e k nemu podobnému došlo i v této ásti jeskyn.
sp77.indd 29sp77.indd 29 19.9.2019 14:27:0019.9.2019 14:27:00
30 SPELEO 77
Obr. 9 Ponorovými ástmi jeskyn jsou úsek mezi letopoty 2007 a 2011 a Velikononí jeskyn (zdroj: Speleo Prostjov).
Podzemní odvodování Základní prací pro všechny hydrogeolo- gické úvahy tohoto druhu bylo detailní zpracování Tesín- ské krasové zvodn provedené Panošem (1990). Od jeho doby se touto pro- blematikou ji ni- kdo tak intenzivn a podrobn nezabý- val. Ukázal, e uve- dené území ped- stavuje jedinený pírodní komplex, který nemá nejen u  nás, ale ani ve stední Evrop ob- dobu. Všechny moje další úvahy vychá- zejí proto z  jeho hlavních názor.
Základní myš- lenkou bylo, e vá- pence, lenné na povrchu do jednot- livých izolovaných ker, jsou pod nimi souvislé. Znamená
to, e velikost krasové oblasti je podstatn vtší ne vidíme na geologické map. Celé krasové území odvodují povrchov Šprank, Javoíka, Kováovský
potok, Hradeka a Rachavka. Území vlastního Javoíského krasu je pak proté- kané potokem Šprank a potokem Javoíka. Ponory jsou propasovité. Ponor U smrku (362 m n. m.) se objevil zcela náhle po velkých deštích na jae v roce 1956. To svdí o stálé aktivní innosti podzemních vod (Louková-Michovská 1964), tedy o pedpokládané existenci tetího jeskynního patra. Na základ n- kolika koloraních experiment Panoše (1960, 1961a, b) a dalšího ovení ra- dioaktivními stopovai (Novák 1961) bezpen víme, e vývr ponorných vod
sp77.indd 30sp77.indd 30 19.9.2019 14:27:0019.9.2019 14:27:00
ZÁÍ 2019 31
Obr. 10 Pedpokládaný rozsah devonských vápenc v podloí jiných hornin (Tesín). Legenda: 1 silnice, 2 silnice I/35, 3 vodní toky, 4 eleznice, 5 sídla, 6 vápence, 7 údolní niva Moravy (pevzato z Panoše 1990).
je více – v povodí Tebvky u ústí Bláovského potoka do Tebvky v Kozov a v potoce Vnici jv. od Kozova. Siln zedný stopova se našel i v Jezerní jeskyni Mladeských jeskyní. Hlavní smr odvodování však smuje zhruba od Špraku na Stemeníko, Rachavy a k Tesínu, tedy sv. smrem napí Tesí- nem do údolí Moravy a vývry vod se objevují v širokém okolí Litovle. Podzemní vody zvodnlého krasového systému se pohybují a k okraji krasového území, co v  tomto pípad je Pomoraví, vzdálené cca 12–13 km. Skuteností je, e na sv. Tesína, v údolí Moravy u Litovle se nacházejí imické vyvraky (cel- kem tyi). Jsou ve výšce 250 m a vzdálenost od potoka Javoíky je ca 10  km. V  imických vyvrakách se detekní barvivo objevilo za 28 hodin. Nkteré vývry neleí pitom ani ve vápenci. Jejich výtok se nachází na lokalit erlinka (cca 8 km od imic) na levém behu Moravy, asi 1 km z. od Litovle (výška ca 255 m). Další vývry byly i v nkolika blízkých potocích.
Pesná cesta vod nejspodnjšího patra však není dodnes známá. K pohybu vod zejm dochází po puklinách a zlomových zónách v krasových chodbách zcela vyplnných vodou. Jedná se o freatické krasové vody, kdy chodba nebo chodby jsou zcela vyplnné vodou proudící pod tlakem, která je erozn vy- mílá.
Z publikace Bosáka (2006) vyplývá, e vtšina podzemních vod je vázána na zlomové linie smru SZ–JV nebo na porušená pásma kolem nich. Jedná se o hlubokou dálkovou cirkulaci vod. Koroš (2005) dokonce dokázal nkolik úrovní podzemního odvodování a dále to, e podzemní vody netvoí souvislou hladinu. To potvrdil i loiskový przkum (Lang a kol. 1979). To by spíše svd- ilo o vzájemn nesouvislých prostorách.
sp77.indd 31sp77.indd 31 19.9.2019 14:27:0119.9.2019 14:27:01
32 SPELEO 77
Obr. 11 Jeskyn Za hájovnou, popis profi lu R. Musilem (Foto M. Vank)
Pítomnost vtších krasových dutin proká- zaly vrty ve ke Steme- níko. Nejdleitjší však bude Panošovo zjištní, e se podzemní voda pi koloraních experimentech pohy- bovala relativn rychle, postupová rychlost byla 10 a 20  m.s-1 . Byla tedy mnohem vtší ne rychlost puklinové vody, která má postu- povou rychlost pouze 5 a 30 m za den.
Z  toho bychom mohli usuzovat, e endokrasová vodní ko- munikace by mla vt- šinou být jeskynního typu. Skuteností však je, e odtoková jes-
kynní soustava není zatím pístupná speleologickému zkoumání a nebyla zatím ani zastiena vrtnou sondáí.
Literatura: Ábelová M. (2005): Doprovodná fauna velkých cicavcoch medvedej jeskyne
„Za Hájovnou“, Javoíský kras. – Pírodovdné studie Muzea Prostjovska, 8: 171–184.
Bábek O. (1997): Microfacies analysis of Devonian to Lover Carboniferous carbonates and its impact on the interpretation of internal architecture of the Konice-Mlade Belt, Moravia, Czech Republic. – Journal of the Czech Geological Society, 42/1–2, 59–73.
Bábek O., Tomek ., Melichar R., Kalvoda J., Otava J. (2006): Structure of unmetamorphosed Variscan tectonic units of the southern Moravo-Silesian Bohemian Massif: a review. – Neues Jahrbuch für Geologie und Paläontologie, Abhandlungen, 239, 1: 37–75.
sp77.indd 32sp77.indd 32 19.9.2019 14:27:0219.9.2019 14:27:02
ZÁÍ 2019 33
Bosák P. (2006): Kras stemenísko-rachavské skupiny ker konicko-mladeského devonu (Javoíský kras): vyhodnocení vrtných prací. – Pírodovdné studie Muzea Prostjovska, 9: 7–39.
atloš J., Fejdi P. (2005): Štúdium mimerálov z jaskynných sedimentov z jaskyne „Za Hájovnou“, Javoíský kras. – Pírodovdné studie Muzea Prostjovska, 8: 59–68.
Doláková N. (2005): Palynologická studia v jeskyni „Za Hájovnou“, Javoíský kras. – Pírodovdné studie Muzea Prostjovska, 8: 83–88.
Chlupá I., Svoboda J. (1963): Geologické pomry Konicko-mladeského devonu na Drahanské vrchovin. – Sborník Ústedního ústavu geologického, 28: 347–386.
Ivanov M. (2005): Obojivelníci a plazi z lokality „Za Hájovnou“, Javoíský kras. – Pírodovdné studie Muzea Prostjovska, 8: 89–108.
Kadlec J., Chadima M., Pruner P., Schnabl P. (2005): Paleomagnetické datování sediment v jeskyni „Za Hájovnou“ v Javoíském krasu– pedbné výsledky. – Pírodovdné studie Muzea Prostjovska, 8: 75–82.
Koroš I. (2005): Hvozdeko. Posouzení hydrogeologických aspekt otvírky a tby loiska vápenc. – MS, Hydrogeologická spolenost, s.r.o.: 1–24+píl. Praha.
Kostro K. (2017): Kr as severomoravský. Topografi e a popis krasového území mezi Konicí a Litovlí. – Acta speleologica, 8: 6–103.
Lang N. a kol. (1979): Závrená zpráva Hvozdeko–Rachava. – MS, Geologický przkum n. p. Ostrava: 1–64.
Louková-Michovská J. (1963): Jeskyn Javoíko. – eskoslovenský kras, 14: 69–86. Louková-Michovská J. (1964): Povrchové krasové jevy a drobné jeskyn v okolí Javoíka.
– eskoslovenský kras, 15: 69–75. Lundberg J., Musil R., Sabol M. (2013): S edimentary history of Za Hájovnou Cave
(Moravia, Czech Republic): A unique Middle Pleistocene palaeontological site. – Quaternary International, 213: 1–14.
Lisá L. (2005): Sedimentologie a stratigrafi e sediment z komínu I ve vchodu jeskyn „Za Hájovnou“, Javoíský kras. – Pírodovdné studie Muzea Prostjovska, 8: 43–48.
Moravec M. (1986): Nové pohledy k problematice krasového území v povodí Kováovského potoka v Rachavách. – Speleofórum 86: 50–51.
Musil R. (2005a): Jeskyn „Za Hájovnou“, výjimená lokalita Javoíského krasu. – Pírodovdné studie Muzea Prostjovska, 8: 9–41.
Musil R. (2005b): Metapodia a prstní lánky medvd z jeskyn „Za Hájovnou“, Javoíský kras. – Pírodovdné studie Muzea Prostjovska, 8: 143–152,
Musil R. a kol. (2005): Jeskyn „Za hájovnou“, výjimená lokalita Javoíského krasu. – Pírodovdné studie Muzea Prostjovska, 8: 1–186.
Novák F. (1961): Zpráva o zjištní pohybu podzemních vod v oblasti severní ásti Drahanské vysoiny a Hornomoravského úvalu. – MS, editelství Vodohospodáského rozvoje, Brno: 1–25.
Nývltová Fišáková M. (2005): Paleopatologie na kostech medvd (Ursus deningeri) z jeskyn „Za Hájovnou“, Javoíský kras. – Pírodovdné studie Muzea Prostjovska, 8: 167–17.
Otava J., Hanl P., Dvoák J., Maštera L., Kadlec J., Rejchert J. (1997): Geologická mapa R, list 24–21, J evíko 1 : 50 000 . – eská geologická sluba. Praha.
Panoš V. (1952a): Další paleontologické nálezy v J avoíském krasu. – eskoslovenský kras, 5: 248–257.
Panoš V. (1952b): P aleontologické nálezy v Javoíku. – eskoslovenský kras, 5: 22–23. Panoš V. (1960): Píspvek k poznání hydrologie Severomoravského krasu. – Zprávy
o geomorfologických výzkumech Kabinetu pro geomorfologii SAV v Brn za rok 1959 : 18–20. Brno.
Panoš V. (1961a): P odzemní krasové vody ve vápencích jesenicko–mladeského devonu. – Geologický przkum, 8: 178–180.
sp77.indd 33sp77.indd 33 19.9.2019 14:27:0219.9.2019 14:27:02
34 SPELEO 77
Panoš V. (1961b): Zu den kar sthydrographischen Problemen der kleinen Kalksteingebiete in Nordmähren und Schlesien. – Mittelungen der Österreichischen Geographischen Gesellscha , 103, II: 158–177.
Panoš V. (1962a): Nové nálezy neogenních sediment na Drahanské a Zábeské vrchovin. – asopis pro mineralogii a geologii, 7, 3: 288–295.
Panoš V. (1962b): Pedbná zpráva o nových nálezech spodního tortonu mezi Mohelnicí a Mstekem Trnávkou. – Zprávy o geologických výzkumech v roce 1961 : 219–221.
Panoš V. (1962c): Výsledky koloraních experiment a pozorování krasových vod v Severomoravském kraji. – Zprávy Vlastivdného ústavu v Olomouci, odd. A, pírodní vdy, 5: 13–72
Panoš V. (1963): Geomorfologický význam nových nález neogénu u Mohelnice a Loštic.– Zprávy o geologických výzkumech v roce 1962 : 295–297.
Panoš V. (1964): Geomorfologický vývoj severní ásti Hornomoravského úvalu mezi Litovlí a Zábehem na Morav. – Sborník eskoslovenské spolenosti zempisné, 69, 2: 99–113.
Panoš V. (1990): Tesínská krasová zvode pi východním okraji eského masívu a problémy jejího racionálního vyuití a ochrany. – eskoslovenský kras, 41: 55–70.
Panoš V., Novák Z., Pek I., Zapletal J. (1998): Výskyt spodního moského badenu jin od Bouzova. – Zprávy o geologických výzkumech v roce 1997 : 69–70.
Puálka R., Panoš V., Buek A., íek O., Holzer M., Vašátko J. (2001): Kr ajinné charakteristiky Javoíského a Mladeského krasu. – In: Jirka Z. (Red.): Speleoterapie. Prin