Redakce: Hana Katzourakisová, Jana Schulzová, Jitka Lores Zákoucká, Kateřina Balunová, Kateřina Zástěrová, Lenka Kanellia, Marie Švédová, Mirka Čechovská, Radka Çelik, Soňa Klimešová, Zuzana Doğan

Titulní strana: Magdaléna Sevinç Domalovánka: Marta Daeuble

Grafická úprava: Ivana Kaçmaz, Kateřina Zástěrová, Lenka Kanellia, Radka Çelik

Jazyková korekce: Alena Palmer, Barbora Aydın, Jiřina Klírová, Kristýna Vávrová, Lucie Yakut

Odp. redaktorka: Barbora Aydın

Kontakt: czechathenscommunity@gmail.com

tel. 697 999 3529 http://czechathenscommunity.cz/krajanek/

www.facebook.com/casopiskrajanek

© Čeští krajané v Istanbulu

Ahoj kluci a holky!

Dočkali jste se! Konečně je tu červen

a to znamená, že jsme už jen pár

kroků od vysněných prázdnin. Těšíte

se? Aby ne! Jistě už máte plno plá-

nů, co během prázdnin podniknete.

Červen je ale zajímavý nejen proto,

že začínají prázdniny. Je to první

letní měsíc. Letos začíná astrono-

mické léto 21. června. A k létu patří

také zralé jahody, třešně, maliny

a další ovoce. Právě pro tu jejich

červenou barvu dostal měsíc červen

svůj název. Už se vám sbíhají sliny?

Dostali jste chuť na jahodový

koktejl, třešňovou bublaninu nebo

zmrzlinu s horkými malinami? Běžte

uspokojit své chuťové buňky a pak

se rychle pusťte do čtení Krajánka.

Opět si pro vás připravil spoustu

zajímavého čtení. A nezapomeňte,

že Krajánka si můžete vzít s sebou

třeba i do letadla, do vlaku, na loď

nebo na pláž. Tam všude vám zkrátí

dlouhou chvilku.

Báječný začátek prázdnin

vám přeje Krajánek

OBSAH

Úvodník 2 Svět pod vodou 3 Výročí a významné dny 4 Čeští svatí a patroni 5 Pověsti 6–7 Zpívánky 8 Volnočasovky 9 Kam s dětmi v Athénách 10–11 Domalovánka 12 Křížovka 13 Krajánkova knihovna 14–15 Čtení na pokračování 16–17 Hrátky s češtinou 18–19 České stopy 20 Putování za chutěmi 21 Krajánkovo tvoření 22–23 Pozvánka na besídku 24

OBS

AH •

ÚVO

DN

ÍK /

2

Jan Koray Kabataş, Antalya

3/ TÉMA

Lidé, stromy, domy, hluk aut, vzduch, modré nebe, pevná zem pod nohama, sníh, vítr, horko, zpěv ptáků, vůně. To je svět kolem nás, který známe a poznáváme. Což ale nahlédnout do jiného světa, kte-rý je sice také na Zemi, ale je úúúplně odlišný? Chcete, děti? Tak hurá do světa pod vodou!

Jak se žije pod hladinou, na to jsme se

chtěli zeptat vodníka či mořské panny,

jenže jsme je nezastihli. Ale o své do-

jmy se s námi podělil Pavel, jehož vel-

kým koníčkem je potápění.

Na podvodním světě ho fascinuje to,

že „do něj vlastně nepatříme, ale on

nás, pokud se v něm chováme ohledu-

plně, rád přijme“. Je to dobrodružství,

o němž mnozí sní od dětství. Pod vo-

dou Pavla nejvíc přitahuje

„rozmanitost nejpodivuhodnějších

rostlin a živočichů“ a také pocit při úpl-

ném vyvážení, který se podobá stavu

beztíže pro kosmonauty. Jééé, kdo by

to chtěl zažít?

Zásadní rozdíl mezi životem nad a pod

vodou vidí Pavel v tom, že pod hladi-

nou člověk dýchá jen za pomoci pří-

stroje. Také pohyb je ve vodě jiný. Ide-

ální je ve stavu vznášení se. K tomu má

potápěč zvláštní vestu, kterou přifuku-

je či vyfukuje. Dopředu se hýbe díky

ploutvím na

nohou. Plejtvák a murena: Filippo Rillosi, Piacenza

Také

zvuky

jsou pod

vodou

odlišné

a potápěči

se místo

mluvení dorozumívají mezinárodními

posunky.

Na otázku, zda se pod vodou bojí, nám

řekl, že k potápění nepatří strach ani

adrenalin. Je jen nutné respektovat

pravidla správného potápění

a přírodu!

A když se budete chtít dozvědět víc

o životě pod hladinou, skočte po kníž-

kách či přírodopisných filmech nebo

navštivte akvárium. Nejlepší je ale pří-

mo nakouknout pod vodu. Nemusíte

hned s přístrojem do hlubin, stačí zku-

sit trochu se ponořit se šnorchlem.

Kdoví, třeba vás to chytne a svět pod

vodou se stane i vašim koníčkem!

Článek připravila: Jana Schulzová

Ma

ttia

Ga

bri

el Ia

nn

on

e, L

egn

an

o

VÝRO

ČÍ A

VÝZ

NAM

NÉ

DN

Y /

4 8. června slaví me

MEZINÁRODNÍ DEN OCEÁNŮ

Tento Den byl

vyhla s en již v roce

1992, ale slaví se

teprve od roku

2009. Ma pr ipomí -

nat du lež itost

ocea nu a mor í pro

cely sve t, co

vs echno na m

ocea ny poskytují –

od kyslí ku, ktery dy cha me, pr es

jí dlo, le c iva a kra sy podmor ske ho

sve ta. Proto musí me mor e a oca ny

chra nit a nežnec is ťovat je.

19. června 1905

se narodil JIŘÍ VOSKOVEC

Byl c esky m

spisovatelem,

textar em a dra-

matikem. Tvor il

nerožluc nou hereckou dvojici

s Janem Werichem, žna mou take

jako V+W. Spolec ne s Jaroslavem

Jež kem pak pracovali na žac a tku

20. století v Osvobožene m divadle.

Hra l take v mnoha filmech.

20. června 1848

se narodil JOSEF VÁCLAV

MYSLBEK

Byl nejvy žnam-

ne js í m c esky m

sochar em pr elomu 19. a 20. století .

Vytva r el c eske ba jne hrdiny, ale

i skutec ne osobnosti c eske historie,

spolupracoval na vy ždobe

vy žnamny ch domu . Vrcholem

Myslbekovy tvorby je ježdecka

socha sv. Va clava, umí ste na na

praž ske m Va clavske m na me stí . Na

tomto dí le pracoval pr es tr icet let.

27. června slaví me SVĚTOVÝ DEN RYBÁŘSTVÍ

Rybolov je odchyt ryb ž tekoucí ch

vod, ježer, ž ume ly ch na drž í , jako

jsou pr ehrady c i rybní ky, nebo

odchyt pr í mo v mor í ch. V Č eske

republice ma rybar ení mnohaletou

tradici. Ryba r i se starají nejen

o pravidelny vy lov, ale take o pr i-

krmova ní ryb a kontrolu c istoty

vody, pr í padne její c is te ní . Vs echny

Svažy ryba r u c i ryba r ska sdruž ení

po cele m sve te slaví tento den, aby

upožornily na du lež itost žachova ní

sve tove ho

rybolovu

a hlavne

jeho

rožvoj.

Rubriku připravila: Soňa Klimešová

Jan Moscardino, Milán

Roman Daeuble, Lyon

Roman Daeuble, Lyon

5/ ČEŠTÍ SVATÍ A PATRON

I

Milé děti, jmenuji se Jan Nepomuk Neumann, jsem patronem Čech a lidí, kteří svou práci vykonávají svědomitě a s úsměvem na tváři. Povyprávím vám příběh o mém dětství, cestě do daleké Ameriky a o dobrodružstvích, která jsem tam zažil. Bude to už nějaký ten pátek, co jsem se v obci Prachatice narodil Filipovi a Anežce. I přesto, že tatínek byl pů-vodem z Německa, s maminkou si vždy dobře rozuměl. Jak sami říkali, byl jsem dítkem šikovným a učenli-vým. Gymnázium jsem zvládl levou zadní a pozdější studium náboženství mi také problémy nečinilo. Jednou se mi dostal do rukou časopis, kde jsem si přečetl článek o amerických misi-ích. A bylo rozhodnuto! Od té chvíle jsem dělal vše pro to, abych se i já jednou do Ameriky podíval a do misií zapojil. Začal jsem se sám učit anglic-ky a kouzlu jazyků jsem propadl nato-lik, že ke konci života jsem jich ovládal hned osm. Když jsem úspěšně studia dokončil, pomýšlel jsem na kněžskou kariéru. Ale: „Kněží je u nás nadbytek,“ sdělil mi jeden farář. Protože mě v Čechách

už nic nedrželo, vyrazil jsem do Ameriky. Dopu-toval jsem až k Niagarským vodopádům, kde jsem měl jako kněz působit. Setkával jsem se s lidmi nejrůzněj-šího původu, kteří jako já při-cestovali do Ameriky splnit si své sny. Nešlo nevšimnout si, že pro ně byl počet škol, nemocnic a také kostelů nedo-statečný. Právě zakládání těchto insti-tucí se stalo mým celoživotním poslá-ním. Představte si, za osm let jsem vybudoval až osmdesát kostelů! Po smrti filadelfského biskupa se hle-dal jeho vhodný nástupce a volba padla na mě. Díky svému povýšení jsem odcestoval pracovně do Říma, kde jsem se setkal se samotným pa-pežem. Této cesty jsem využil také k návštěvě mého rodného kraje. Po týdnu stráveném s rodinou přišel čas vrátit se do Ameriky a pokračovat v tvrdé práci. Bylo mi čtyřicet devět let, kdy mě práce přemohla a zastavila mi srdce. Ale přiznám se, že ani teď se nemám tak špatně! Ležím si ve filadelfském kostelu a konečně poznávám, co je to dát si nohy nahoru a odpočívat.

Zdroje: wikipedia.cz, catholica.cz, radio.cz Článek připravila: Mirka Čechovská

Za vlády Křesomysla z rodu Pře-

myslovců se lidé více zabývali

dolováním vzácných kovů z hlu-

bin země. Vábení rychlého zbo-

hatnutí podléhaly celé vesnice,

lidé hromadně odcházeli a zane-

dbávali práci na polích, země le-

žela ladem a zvířata nikdo neob-

hospodařoval.

Místní vládci, kterým se v té době

říkalo vladykové, v čele s Hory-

mírem z Neumětel nesouhlasili

s tím, že půda začala upadat

a dobré mravy s ní. Tito nespoko-

jenci se vypravili za knížetem

Křesomyslem, aby mu vysvětlili

své obavy a požádali ho o nápra-

vu. Křesomysl,

oslněn zlatým

a stříbrným ko-

vem, vladyky

neposlechl.

Horníci a zlato-

kopové se do-

slechli o jejich

jednání a přísa-

hali pomstu

zejména Hory-

mírovi, stojícímu

v čele vladyků a žádajícím navrá-

cení starých pořádků. Jako divoká

smečka se vypravili k Neuměte-

lům, které Horymír spravoval.

Rozlícená cháska napadla Neumě-

tely, vypálila celou dědinu i s poli,

chlévy a domy. Co mohli, to od-

vezli a dobytek odvedli. Horymí-

rovi se mezitím podařilo uprch-

nout na věrném grošáku Šemíko-

vi. Poté se Horymír vrátil zpět do

své vesnice a svým nepřátelům

přísahal přísnou a krvavou

odplatu.

Během pár dní shromáždil své

věrné a vyrazili k Březovým do-

lům za krutou pomstou. Hornic-

POVĚ

STI

/6

svým jezdcem přímo k Neuměte-

lům.

Křesomysl a ostatní užasli nad tím

výkonem rovnajícím se zázraku

a uprosili knížete, aby Horymíra

nechal naživu. Křesomysl, zcela

užaslý nad Šemíkovým skokem, se

rozhodl prosby vyslyšet a neumě-

telského rebela osvobodil z trestu.

Dal ihned poslat za Horymírem,

aby se na Vyšehrad navrátil, že je

mu vše odpuštěno. Vladyka z Ne-

umětel se tedy vrátil zpět ke kní-

žeti, který mu osobně odpustil.

Co se stalo s věrným Šemíkem,

ptáte se? Kůň si skokem nesmírně

ublížil a svým zraněním nakonec

podlehl. Jeho pán, hořce litující

ztráty svého zvířecího přítele, ho

nechal slavně pohřbít před vraty

svého dvora.

Dodnes je prý v Neumětelích k

vidění místo, kamenem označené,

kde věrný kůň Šemík byl pohřben.

7/ POVĚSTI

kou osadu neumětelští lidé vypáli-

li, doly zavalili kameny, obyvatele

potrestali smrtí.

Horymír se pak na svém koni vy-

dal k Vyšehradu vstříc Křesomys-

lovi. Tomu se donesly zprávy

o řádění v Březových dolech, a tak

se rozhodl Horymíra potrestat,

navzdory protestům a žádostem

na jeho osvobození.

Horymír pokorně přijal svůj trest

a skromně požádal o splnění po-

sledního přání. Přál si naposledy

se projet na svém milovaném koni

Šemíkovi. Vězni odsouzenému

k trestu smrti bylo jeho přání spl-

něno a koně mu přivedli. Kůň se

svým jezdcem se několikrát otočil

na nádvoří Vyšehradu, jehož brá-

ny byly zavřené, aby nemohl vě-

zeň nikudy ujet. Grošák se po

chvilkovém tančení na nádvoří

rozběhl, mocně odrazil, přeskočil

hradby i obranný val a uháněl se

Po

dle

sb

írky

Sta

ré p

ově

stí č

eské

Alo

ise

Jirá

ska

p

řip

ravi

la: J

itka

Lo

res

Záko

uck

á

ZPÍV

ÁNKY

/8

ZPÍV

ÁNKY

/8

Písničku vybrala: Zuzana Doğan

G D G D G D G

Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře,

G D G D G D G

bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře.

Ami Emi D G Ami Emi D

Za našich mladejch let bejval svět jako květ,

G D G D G D G

bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře.

ŘÍKANKY

PRO NEJMENŠÍ

KRAJÁNKY

Plch zdrhl skrz drn, prv zhltl hrst zrn.

Ty Kadle, netykej Madle, Madla nemá tykadla!

JAZYKOLAMY

HÁDANKY

9/ VOLN

OČASO

VKY

Obouváš je na nožičky,

můžes s nimi do

vodičky.

Kaluže jim nevadí,

nestudí a nechladí.

Kamarádí s deštíkem,

pláštěnkou

a deštníkem.

Když je teplo, tak si

troufám,

po stupíncích vzhůru

stoupám.

Když je ale mráz a led,

pod nulu si vlezu hned.

Chráním ruce chráním,

před mrazem je bráním.

Kamarádka čepice,

nebojí se vánice.

Každý prstík ohřeju,

teplíčka mu dopřeju.

Jiří Žáček: AŽ

Až budu oheň, budu sálat,

až budu mustang, budu cválat,

až budu vítr, budu dout,

až budu loďka, budu plout,

až budu oko, budu koukat,

až budu kočka, budu mňoukat,

až budu voda, ztuhnu v led,

až budu orel, dám se v let.

Až budu ruka, budu hladit,

až budu hlava, budu radit,

až budu jabloň, rozkvetu,

až budu koště, zametu.

Až budu lampa, budu svítit,

až budu srdce, budu cítit,

až budu vlajka, budu vlát,

až budu člověk, budu rád.

Říkanku vybrala: Zuzana Doğan Hádanky a jazykolamy vybrala: Kateřina Balunová

gumáky, teploměr, rukavice

KAM

S D

ĚTM

I V A

THÉN

ÁCH

/10

Po sestupu dolů se můžete osvěžit v jednom ze dvou sezón-

ních barů. Překvapit vás zde ale mohou jeleni, divoké kozy ne-

Ráno si přivstaneme a vydáme se do přístavu Pireus. Odtud, z mola E8,

odplouvají lodě v pravidelných intervalech na náš ostrov. Plavba trvá

přibližně jednu hodinu. Po připlutí do stejnojmenného hlavního města

ostrova Aegina se vydáme pěšky na autobusové nádraží. Nebojte se,

není to daleko. Vlastně jen přejdeme na druhou stranu hlavní ulice před

přístavem, odbočíme doleva a po padesáti metrech jsme na místě. Teď

jen koupit si zpáteční lístek do vesnice Perdika a pak nastoupit

do správného autobusu. Čas odjezdu je 11:30, tak ať autobus

nezmeškáte!

Perdika je malá rybářská vesnice vzdálená od hlavního města

Aeginy asi 10 km. Je tu pěkná pláž i taverny. Naše cesta tady ale

ještě nekončí. Přímo naproti se totiž nachází malý, zelený ostrůvek

Moní. Tam je náš cíl. Na Moní se dostaneme vodním taxíkem. Cesta ne-

trvá déle než 8 minut. A jsme tady! Ostrov Moní není obydlený,

nejsou tu silnice, nejezdí tu auta. Prostě ráj! Je tu krásná písčitá

pláž, ale i několik dalších men-

ších pláží vhodných ke slunění,

koupání a potápění se v moři.

Dobrodružné povahy se mohou

vydat na průzkum borovicového

ostrova a vyšplhat na jeho nej-

vyšší bod, odkud je úžasný výhled.

Aegina

Konečně je tu léto a prázdniny! Čas na hrátky v moři i na pláži. S Krajánkem se dnes vydáme na jedno úžasné místo, odkud se vám ani nebude chtít jet zpět domů. Vydáme se na ostrov

11/ KAM S D

ĚTMI V ATH

ÉNÁCH

Po sestupu dolů se můžete osvěžit v jednom ze dvou sezónních

barů. Překvapit vás zde ale mohou jeleni, divoké kozy nebo pávi

– jediní stálí obyvatelé ostrova, kteří jsou ale tak ochočení, že

vás budou žádat o něco dobrého na zub! Nezapomeňte tedy při-

dat do batůžku i nějaké jablíčko, mrkev či kousek starého chleba.

Zvířátka vám budou vděčná.

Bližší informace o ostrově, jízdní řády lodí i ceny lodních lístků najdete na www.aegina.com.gr/transportation.

Než se stihnete dostatečně vyřádit v tyrkysových vodách ostrova, bude

bohužel čas vydat se na cestu zpět. Autobus z Perdiky odjíždí již ve 14:50.

Budete mít ale ještě dost času na prohlídku hlavního města. Kolem pří-

stavu je spousta taveren i kaváren, kam si můžete

sednout na pozdní oběd či zmrzlinu. A nezapo-

meňte si před návratem domů koupit pistácie. Ty

zdejší jsou prý nejchutnější na světě! Z pistácií tu

vyrábí i spoustu jiných dobrot, od sladkostí až po likér. Ne náhodou se

Aegině říká pistáciový ostrov. Článek napsala: Hana Katzourakisová

DO

MAL

OVÁ

NKA

/12

8. června slavíme Mezinárodní den oceánů. Největší oceán se jmenuje Tichý, ale někdy se mu také říká... Odpověď na-jdeš v tajence křížovky:

Křížovku připravila: Hana Katzourakisová

13/ KŘÍŽOVKA

Znáš české písničky?

1. Pec nám...

2. Jede, jede, poštovský...

3. Okolo Frýdku...

4. Ovčáci, čtveráci, vy jste naši...

5. Červená, modrá...

6. Kalamajka mik, mik, mik, oženil se...

7. Kočka leze dírou, pes...

6.

1. 2. 4. 7.

3. 5.

Vašík Kaçmaz, Istanbul

S pejskem u nohou píše pohádky, dobrodružné příběhy, zábav-

né a zajímavé knihy o české historii či památkách. Píše také

o tom, jaké to je, když doma chybí táta nebo když máte posti-

ženého sourozence.

Je rodačkou z Prahy. Tam také studovala na filmové a televizní

fakultě. Studia ji na čas zavála i do Francie na slavnou paříž-

skou univerzitu Sorbonnu.

V průběhu své velmi úspěšné kariéry spolupracovala snad se

všemi českými dětskými časopisy, ať už se jedná o Sluníčko,

Mateřídoušku, Ábíčko či dvě desítky jiných. Šest let byla redak-

torkou dětského rozhlasového vysílání.

K dětem a jejich vnímání světa má velmi blízko. Za více než sto knih, scénářů, rozhlaso-

vých seriálů, televizních pořadů a divadelních her získala dosud dvacetpět ocenění. Nej-

novější je Cena Albatrosu za významný přínos v oblasti literatury pro děti a mládež –

2016.

KRAJ

ÁNKO

VA K

NIH

OVN

A /

14

Knihy máte moc ráda, četla jste už od dětství. Která dětská kniha vám utkvěla v paměti? Děti z Bullerbynu (A. Lindgrenová), Holubí pošta (A. Ransome), Podivuhodné putování Nilse Holgerssona Švédskem (S. Lagerloffová). Studovala jste ve Francii, tatínek je Holanďan. Většina našich čtenářů je bilingvních. Mluvila jste i vy od malička dvěma jazyky? Ne, rodiče se brzy po mém narození rozešli, s otcem jsem mluvila francouzsky.

Letos si připomínáme 700. výročí narození Karla IV. Napsala jste pro děti o něm celou knihu. Co na něm máte nejraději? Asi snahu dělat něco pro druhé, ne jen pro sebe. O české historii a památkách byla i kniha Tajemný kůň aneb Cesta za českými pa-mátkami. Jezdíte ráda po památkách? Kde to máte nejraději? Za památkami jezdím celý život. Nejraději pobývám v Jižních Čechách. Ráda jezdím do Českého Krumlova a Tábora, to jsou

města, která skrývají mnohá tajemství. Stejně jako mramorová Chýnovská jeskyně, skrytá hluboko pod zemí.

Máte ráda českou historii? Co vás na ní přitahuje? Pravděpodobně ta houževnatost Čechů, snaha malého národa vyrovnat se světu a zvládnout všechna příkoří, pocházející od velkých států.

A co vaše „zlobivé“ knihy? Chystáte další díly? Myslím, že děti už se nazlobily dost… Byla jste sama zlobilka, když jste byla malá? Vzpomenete si na nějakou opravdu povedenou rošťárnu? Ano, nasadila jsem brýle učitelky vy-cpané sově. Ten příběh si děti mohou přečíst v mé knížce Sísa Kyselá. Já jsem vždycky chtěla spolužáky pobavit. Brýle a sova – to byl dů-vod k zasmání – jenže učitelka to viděla jinak. Řek-la, že jsem zlomyslná a že jsem ji chtěla zesměšnit. Trest byl pro mě ten nejhorší možný – maminka mi vzala rozečtenou knížku…

Blíží se léto a s ním i prázdniny. Kam se chystáte na dovolenou? Na chalupu v Jižních Čechách s celou rodinou a hlavně téměř dvouletou vnučkou. Co nového připravujete pro děti? Chystám knížku Příběhy o Rudolfovi II. a pro starší děti Lví kouzlo, o českém cestovateli Emilu Holubovi. V příštím roce uplyne 170 let od jeho narození. NEJOBLÍBENĚJŠÍ: Jídlo: pečená kuřecí křidýlka (a nenávidím špenát v jakékoliv podobě) Barva: černá Den v týdnu: sobota Roční obdodí: léto Vůně: jasmín Zvíře: pes

15/ KRAJÁNKO

VA KNIH

OVN

A

Rozhovor připravila: Lenka Kanellia

ČTEN

Í NA

POKR

AČO

VÁN

Í /1

6

Když Kiko vešla do začarovaného bludiště z dávných časů, ostatní na louce už ji ne-viděli. Když ale přicházeli, byly si mamin-ka i paní učitelka jisté, že Kiko stojí kou-sek od platanu, na který vylezl Lukáš. Jenže teď si najednou uvědomily, že zmi-zela. Obloha se mezitím zatáhla černými mraky a bouře se rychle blížila. Nad zám-kem s ohlušujícím rachotem zahřmělo. V mamince i v paní učitelce hrklo. Obě si pomyslely: „No nazdar!“ Eva Zázvorková si dala úlekem ruku na pusu. Jediný Lukáš Mařata, no ano, ten protivný Lukáš Mařa-ta, bleskově sešplhal se stromu dolů, pro-tože se mu zdálo, že kdesi v dálce zasle-chl slabounký výkřik a že je to Kiko. Kiko už byla téměř uprostřed bludiště. Strašně ji bolely nohy a byla k smrti unavená, ale když se ohlédla, viděla za sebou v živém plotě mihnout se šedou vlčí srst. Dala se zase do běhu. Z živého plotu kolem ces-tičky po ní sekly špinavé černé drápy. Kiko uskočila stranou a uslyšela těsně za sebou hrozivé zavrčení. Pak jí těsně u hlavy zacvakaly ostré vlčí tesáky jako dva nabroušené nože. Kiko se lekla, ale stačila uhnout. Utíkala jako o život, co jí bolavé nohy stačily. Konečně doběhla až do samého středu bludiště. Keře živého plotu tam byly vysázené do tvaru srdce a kvetly rudě. Kiko si vyčerpaně sedla na kostřičkovou cestičku. Keře a kopřivy ji okamžitě začaly celou zarůstat a Kiko

bylo jasné, že je v koncích. Už nebylo kam běžet. Už nemůžu dál čekat, pomys-lela si. Musím říct to přání… Třeba to papíroví motýli uslyší. Třeba se ještě za-chráním. A Kiko rychle zašeptala: Ať zmizí ta popletená kletba. Ať jsou Františka, její maminka a tatínek…, a taky ten biskup Zlobisko a jeho pavoučí stráže zase lidi a ne duši,“ odříkávala Kiko uprostřed bludiště, už úplně celá zarostlá kopřiva-mi. Jenže jak tak drmolila své přání, pří-mo nad ní se v živém plotě začalo míhat něco lesklého. Upřeně se na ni dívalo osm pavoučích očí. A dlouhá chlupatá noha s jedovatým hrotem se k ní pomalu přibližovala. Lukáš Mařata zatím utíkal na louku. Byl nejlepší v běhu na patnáct set metrů, a tak mu to šlo rychle. Nevěděl sice ještě, co má dělat, ale věděl, že si moc přeje stát se statečným princem a zachránit Kiko jako nějakou princeznu před všemi nebezpečími, která, jak tušil, na ni na louce číhají. Všude ale byla jen čerstvě posečená, voňavá tráva. Když se ale podíval nad sebe na nebe zatažené bouřkovými mraky, uviděl, jak na něm plachtí všech tisíc papírových motýlů. Připomínali mu hejno vzácných, pestro-barevných ptáků. A ti ptáci mu jako ba-revné šipky ukazovali cestu. Lukáš se podle nich rozběhl. Všelijak kličkoval, protože cesta se kroutila – vedla asi něja-kým bludištěm. Lukáš utíkal a cítil, jak ho

Napsala: Markéta Pilátová, nakladatelství Meander

Část osmnáctá

17/ ČTENÍ N

A POKRAČO

VÁNÍ

Rubriku připravila: Radka Çelik

ně vyčerpaně Kiko. „No to teda ne, nikdo nás žrát nebude!“ dopálil se Lukáš. A protože chodil do zoologického krouž-ku, tak věděl, že na pavouky platí jedno-duchá věc – vytáhl z kapsy svých lacláčů baterku, kterou tam s nožem a sirkami vždycky měl pro případ, že by se dostal do nějakých nesnází. Namířil ostré světlo baterky přímo do osmi pavoučích očí. „Uáááá!“ zavyl tentokrát ne vlk, ale pa-vouk. A rozběhl se pryč z bludiště, co mu jeho dlouhé chlu- paté nohy stačily. „Oni totiž pavouci žijou v šeru a tmě a ze vše-ho nejvíc nesnáší světlo,“ řekl Lukáš. „Aha,“ vydechla Kiko vděčně. „Ty jsi ale statečný!“ dodala obdivně a hezky se na Lukáše usmála. Jenže za zády se jim ozvalo temné vlčí vrčení. Lukáš a Kiko se ohlédli a uviděli vlčího biskupa, jak se už už chystá ke skoku. „Rychle, potřebuje-me nějaký oheň,“ zašeptal trochu vydě-šeně Lukáš a mával před sebou bater-kou.

do lýtek švihají větvičky nějakých keřů, které ale neviděl. Taky se mu zdálo, že zaslechl vlčí vytí, a zahlédl nějaký zlověst-ný šedý stín. Ještě zrychlil. Už byl upro-střed louky, a tam motýlí šipky končily. Kiko ale pořád nikde. A Kiko zatím obrůs-tala živým plotem a kopřivami přímo uprostřed bludiště. V chřípí už už cítila smrdutý vlčí dech. Slyšela tiché hmyzí našlapování nočních pavouků, kteří si chystali své jedovaté hroty a napínali sítě. Byla v koncích. Zdálo se jí, že motýlí le-genda nefunguje, protože když své přání vyslovila, nic se nestalo. Vůbec nic. „Kdyby tady tak byl aspoň Lukáš Mařata,“ pomyslela si zoufale. Nevěděla, proč si vzpomněla zrovna na toho protivného posměváčka. Ale kde se vzal, tu se vzal, Lukáš stál před ní. „No konečně! Tady jsi!“ řekl jí a bylo zvláštní, že mu Kiko ro-zuměla, protože mluvil úplně stejnou řečí jako princezna Františka, asi to bylo tím zakletým bludištěm. „Tys bulila, co?“ Kiko věděla, že má určitě opuchlé oči od pláče a že je celá červená od kopřivových ští-panců a šlehanců a taky možná ještě kvůli něčemu úplně jinému… Lukáš totiž vypa-dal jako nějaký princ z pohádky. Díval se rozhodně a nebojácně rozhrnoval rukama to palčivé zelené vězení z keřů a kopřiv. Když se mu podařilo vyrvat poslední kopřivu, podal Kiko ruku, aby jí pomohl vstát. „Tak už nebreč,“ řekl jí tiše a podíval se na ni svýma hezký-ma modrýma očima. Kiko se po tváři kutálela slza. „Tobě se to řekne…, to, to přání… vůbec ne-funguje,“ popotahovala. „Šmarjáá, co to sakra je?“ zakři-čel najednou Lukáš, protože uvi-děl obrovského pavouka síťáka, jak na něho poulí svých osm očí a míří na něj jedovatým hrotem. „Chce nás sežrat,“ zašeptala úpl-

Konec vyprávění příště

Učte se česká slovíčka hrou! Poproste maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku, ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte, podlepte papírem a poté rozstříhejte v místech, kde jsou symboly nůžek.

Jak se domino hraje?

1. Kartičky domina se zamíchají a položí obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři kartičky. Zbytek kartiček se srovná na hromádku.

2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl, a pokud má další hráč slovo shodné s obrázkem na kartičce, může je přiložit. Shodný obrázek a slovo musí být vždy vedle sebe.

3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si vzít jednu z hromádky. V případě, že je na ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit.

4. Hráči se v tazích střídají. 5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všech-

ny své kartičky.

Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete hrát i sami se sebou.

HRÁ

TKY

S ČE

ŠTIN

OU

/18

mor ska

ž elva delfí n

velryba hve ždice

chobotnice krab

mrož

ž ralok

mure na

mor sky koní k

19/ HRÁTKY S ČEŠTIN

OU

Domino připravily: Radka Çelik a Hana Katzourakisová

u str ice

lachtan

tulen

se pie

rejnok

mor ska sasanka

ryba klaun

humr

medu ža

ryba

fugu

mor sky

jež ek

kora l

kreveta

modry bodlok

ČESK

É ST

OPY

/20

Článek připravila: Kateřina Zástěrová

Josef

Josef Ressel byl český vynálezce, lesník a konstruktér. Dnes se o něm můžete, milé děti, dočíst dokonce ve školních učebnicích, do historie totiž vstoupil jako vynálezce lodního šroubu, o kterém si řekneme za chvíli. Narodil se dne 29. června 1793 v Chrudimi, jeho otec Anton Hermann byl Němec a matka Marie Anna Češka. Josef měl ještě tři sourozence, staršího bratra a dvě mladší sestry. Do školy začal chodit v Chrudimi, a protože byl velmi nadaný žák, tak pokračoval ve studiu na gymnáziu v Linci a později na univerzitě ve Vídni, kde na závěr studia obdržel vynikající vysvědčení. Josefovo první zaměstnání bylo lesník, musel měřit lesy, vysušovat bažiny a stavět cesty. Když byl poslán na práci do přístavního města Terst, často přemýšlel nad tím, jak to udělat, aby lodě pluly rychleji, až vymyslel onen slavný lodní šroub. Víte vy

vůbec, k čemu takový šroub slouží? Je umístěný na spodní části lodi, tedy pod vodou, a díky rotaci – točení vytváří sílu, která loď pohání, a proto loď pluje rychleji. Až někdy na nějaké poplujete, schválně se ze zádě podívejte a vzpomeňte si na pana Ressela. Když Josef viděl, že nápad funguje, své pokusy vyzkoušel na lodi Civetta, která vyplula na moře vybavena parním strojem, který poháněl právě lodní šroub. Stalo se tak 4. srpna 1829. Technická závada na parním stroji však způsobila, že další plavby byly zakázány a Resslův patent byl zrušen. Lodní šroub ale není jediná věc, kterou Josef Ressel vynalezl! Mezi jeho vynálezy patří i lisovací válcový stroj, silniční lokomotiva s parním pohonem, přístroj k určování jakosti dřeva a celá řada různých technických

vylepšení, která používáme i dnes. Josef Ressel zemřel na inspekční cestě, zřejmě na malárii nebo tyfus, 9. října roku 1857 v Lublani.

Ressel

CROQUETAS/KROKETY

Milí krajánci, v červnovém Putování za chutěmi

budeme ochutnávat španělskou kuchyni. Když se

zeptáte dětí ve Španělsku, co jim nejvíce chutná, co mají nejví-

ce rády, většina vám odpoví, že to jsou těstoviny (nejčastěji asi

makaróny), pak pizza a krokety (croquetas).

A právě recept na krokety si dnes ukáže-

me. Uvidíte, že je velmi jednoduchý a že

celé rodině budou krokety strááášně moc

chutnat. A mají jednu velkou výhodu: mo-

hou se totiž (taky) snídat, obědvat i večeřet.

21/ PUTO

VÁNÍ ZA CH

UTĚM

I

Až krokety vychladnou, můžete se do nich pustit. DOBROU CHUŤ! ¡BUEN PROVECHO!

Příprava tzv. bešamelu:

Na velkou pánev dáme 2 lžíce oleje.

Olej necháme rozpálit a přidáme dvě

vrchovaté lžíce hladké mouky. Zmír-

níme oheň, přidáme sůl a mícháme

(POZOR: tuto část dělají dospělí,

nikoli děti!!!). Pak po troškách přilé-

váme mléko a stále mícháme. Dává-

me pozor, aby se nám netvořily

hrudky. Když je těsto dostatečně

husté, odstavíme jej z ohně a vmí-

cháme např. najemno nakrájené va-

jíčko natvrdo, tuňáka z konzervy

nebo nadrobno nakrájenou šunku.

Přísada může být jakákoliv, záleží

jen na vás, co máte rádi. Do bešame-

lu se totiž může vmíchat téměř vše.

Příprava kroket:

Nachystáme tzv. trojobal, to

znamená, že na jednom talíři

máme hladkou mouku, na dal-

ším rozšlehané vajíčko a na tře-

tím strouhanku. Ze ztuhlého

bešamelu začneme vytvářet kro-

kety: malé válečky, které v mou-

ce, vajíčku a strouhance obaluje-

me. Doporučujeme vám omastit

si prsty, aby se bešamel nelepil.

Krokety se tvarují také pomocí

dvou velkých lžic. Obalené kro-

kety pak smažíme na oleji jako

třeba bramborové hranolky. Až

jsou krokety dozlatova osmaže-

né, vytáhneme je a necháme od-

kapat přebytečný tuk. (Smažení,

krajánci, také přenechte dospělá-

kům!)

Ru

bri

ku p

řip

ravi

la: S

oň

a K

limeš

ová

Jedním z nejkrásnějších a nejzajímavějších mořských živo-

čichů je rozhodně medúza. Některé druhy medúz přímo hýří

barvami a jejich dlouhá vlnící se chapadla a zářivě barevné

tělo jsou pastvou pro oči. Největší medúzy mají chapadla

dlouhá až 37 metrů!

Kvůli žahavým buňkám však může být setkání s medúzou

při koupání hodně nepříjemným zážitkem. My si ale tento-

krát společně vyrobíme medúzu, se kterou se nám nic nepří-

jemného stát nemůže.

KRAJ

ÁNKO

VO T

VOŘE

NÍ

/22

BUDEME POTŘEBOVAT papírovou misku

vodovky a štětec

lepidlo (nebo izolepu)

provázek

nůžky

stuhu hadovku, organzovou stuhu a různé další laděné do podobných

barev (můžeme nahradit také dlouhými pruhy krepového papíru, běžnými

dárkovými stužkami atd.)

samolepící oči (pokud nemáme, můžeme je namalovat na kousek papíru)

Otočíme papírovou misku dnem nahoru a vodovkami ji pomalujeme.

Můžeme vybarvit obě strany misky. Aby byly barvy správně rozpité

a „vodové“, použijeme více vody. Pak necháme misku uschnout.

23/ KRAJÁNKO

VO TVO

ŘENÍ

Uprostřed misky uděláme nůžkami malou dírku a protáhneme prová-

zek k zavěšení. Pro větší stabilitu můžeme udělat dírky dvě, stejně vzdá-

lené od středu misky, a protáhnout provázek

oběma. Na provázku uděláme uzel.

Do misky potom nalepíme stužky. Stuhu

hadovku a tenčí stužky nalepíme ve větším

množství do středu misky.

Kolem okraje potom nalepíme široké

a průhledné stuhy z organzy.

Rubriku připravila: Marie Švédová

Nakonec medúze nalepíme oči.

Hotová medúza se bude urči-

tě skvěle vyjímat pověšená na

lampě v pokoji nebo kdekoli

jinde. Krásu mořského světa

tak můžeme mít i doma!

Vážení krajané, milí rodiče,

jménem žáků a učitelek Českého krajanského spolku v Athénách vás

srdečně zveme na ZÁVĚREČNOU BESÍDKU, která se bude konat dne

11. června 2016 v 11:00 hodin v multifunkčních prostorách na adrese

Ipeirou 41, Agios Dimitrios.

Těšit se můžete na písničky, tanečky, básničky i zdramatizované po-

hádky v podání našich žáků i předškoláků.

Všichni jste srdečně zváni!

ZÁVĚREČNÁ

BESÍDKA Školní rok 2015/2016

www.czechathenscommunity.cz