john pawsonFA ČVUT / SAT / ZS 11_12 / VOJTĚCH NEŘOLD

/ obsah/ john pawson/ cesta k architektuře/ minimalistická estetika/ prostor/ tvar/ povrch/ architekt _ designer/ použitá literatura a zdroje

/4

/ john pawson Pawson pochází ze severní části Anglie. Narodil se ve městě Halifax v roce 1949. Je nejmladším a jediným synem z pěti dětí. Pawsonova textilně zaměřená rodina žila v domě ze šestnáctého století, na který Pawson často odkazuje. Vyrůstal v tomto domě a jako dítě žil touláním po panství Yorkshire Moors. Rodiče ho vychovávali v metodistické víře, která klade důraz na hodnoty jako je čistota a skromnost. Skoro jako by si Pawson stěžoval na zděděné vlastnosti po matce, říká, že zdědil komplikovaný vztah k materiálnímu světu - a po otci mu pro změnu zůstal apetit pro absolutní kvalitu. Rodina si díky úspěšnému podnikání v textilním průmyslu mohla dovolit posílat Pawsona na prestižní Eton College. Považovalo se za samozřejmost, že po ukončení školy nastoupí do rodinného textilního podniku. Pawsonův život lze vidět ve dvou navzájem prolínajících se rovinách - v jedné je výchova ve víře, skromnosti a vedení k tradicím a ve druhé rovině život na vyšší úrovni a vzdělání v elitním prostředí. Po ukončení Eton College se vydává na roční cestu přes střední Asii, Indii a Austrálii zpět do Anglie, kde se ochotně zapojuje do nevyhnutelné práce v rodinné textilní továrně. V roce 1973, po několika letech v rodinném podniku, Pawson odjíždí do Japonska, kde si již předtím zajistil pozici učitele angličtiny na ob-chodní akademii v Nagoyi. Sám s velkou úctou popisuje svůj zájem o práci mistra Shiro Kuramaty, kterého oslovil a po čtyři roky byl jeho neoficiálním žákem. Zejména díky Kuramatovi se Pawson v roce 1979, rok po svém návratu do An-glie a několika ne zcela úspěšných pokusech o podnikání, zapisuje na Architectual Association v Londýně. Po ukončení studia v roce 1981 zakládá vlastní malou architektonickou kancelář. Pawson si drží distanci mezi osobním - rodinným životem a okolním světem. V době jeho proslavnení se - zejména zakázkami pro návrhářskou korporaci Calvin & Klein - rozrustá počet jeho spolupracovníků několikanásobně. V současné době žije s rodinou v Londýně. V Pawsonově londýnské kanceláři pracuje i jeho manželka Catherin. Její doménou jsou návrhy interiérů. Mají spolu tři děti - syny Caia a Benedicta a dceru Febe.

Pawson house / Londýn / 1999

/6

/ cesta k architektuře Můžeme říci, že cílevědomá cesta k architektonické a designerské tvorbě u Pawsona začíná v Japonsku u návrháře Shiro Kuramaty. Představme proto i jeho - Kuramata se narodil v Tokiu v roce 1934. V roce 1953 promoval na vysoké škole polytechnické v Tokiu, kde studoval lesnictví. Poté začal pracovat pro nábytkářskou firmu. Jeho cesta však vedla dál a zanedlouho se Kuramtata zapisuje na Kuwasawa Design School v Tokyu. Tam se mimo jiné zabýval studiem židlí - a to v době, kdy se v Japonsku ještě stále zacho-vával archetyp tradičního domu se sezením na tatami rohožích. Kuramatův revoluční přístup k designu nábytku a interiérů je odrazem dynamiky a kreativity v poválečném Japonsku. Spojil japonský koncept jednoty a účelnosti umění s okouzlením západní kulturou. Mezi jeho inspirace patřili surrealistické práce Marcela Duchampa, minimalističtí sochaři Dan Flavin a Don-ald Judd pro jejich elementární geometrické opakování a práci se světlem a dále je třeba zmínit i inspiraci ital-ským duchem návrháře nábytku Ettora Sottsasse. S Ettorem Sottsassem spolupracoval při návrhu skupiny “Memphis” v Miláně v roce 1981. Kuramata přehodnocuje svůj vztah mezi formou a funkcí. Jeho vize a ideály kondenzují v surrealistických a minimalistických návrzích předmětů každodenní potřeby. Během 70. a 80. let Kuramata reflektuje nové technologie a průmyslové materiály - akryl, sklo, hliník, ocel - a snaží se vytvářet objekty, které nabourávají gravitační závislost, jsou transparentní a nabývají nesmírné lehkosti světla. V roce 1990 mu francouzská vláda uděluje ‘Ordre des Arts et des Lettres’ za jeho mimořádný přínos umění a designu. S Pawsonem urdržoval Kuramate konakt ‘mistr-žák’. Právě díky němu se Pawson v roce 1973 přihlašuje na Architectual Association v Londýně. Kuramata byl člověk, který vyžadoval tvrdou práci jak od sebe samotného tak od svých spolupracovníků. V roce 1980 se jejich cesty rozcházejí - Kuramata říká Pawsonovi, že oba jdou již jinými směry. Kuramata umírá v roce 1991. Má nespochybnitelné místo na formování Pawsonova minimalistického výrazu. Za zmínku stojí i jiné Pawsonovy jiné inspirace, ke kterým se obrací - jedná se o dvě persony mod-erní architektury - laureát a Pritzkerovy ceny Luise Barragána a Ludwiga Mies van der Rohe. Myslím, že oba mají značný vliv na tvorbu formy, kterou Pawson užívá. Spíše však poukazuji na vliv jeho japonského ‘učitele’ - který se stal spojnicí mezi japonskou tradicí a moderním designem. Tuto paralelu můžeme nalézat pravě i u Pawsona v jeho vztahu střídmosti a luxusu. První Pawsonovi zakázky tvoří úpravy bytů, z významných person jmenujme například spisovatele Bruce Chatwina nebo galeristku Hester van Royen. Pawsonova blízkost a cit pro textil se zákonitě projevuje s příchodem ‘luxusních’ zakázek pro butiky firem Jigsaw a Calvin Klein, téměř by se dalo říci, že Pawson se do širšího povědomí dostává jako návrhář butiků. Zlí jazykové tvrdí, že Pawson s Calvinem Kleinem přišel a také s ním odejde. Jeho ateliér se několika násobně zvětšuje a Pawson se stává vyhledávaným desinérem budov a interiérů s velmi signifikantním minimalistickým rukopisem.

Plain space / Design Museum / Londýn / 2011

/8

/ minimalistická estetika Pro Pawsona je ‘architektura’ fyzický nebo spíše zhmotněný výraz způsobu bytí - forma nesleduje způsob, ale měla by vyplývat z konkrétního života. Jako minimalista usiluje o jednoduché vyjádření kom-plexního myšlení. V Pawsonově případu se jedná o jednoduché vyjádření architektonickou tvorbou. Aby-chom se přiblížili Pawsonovu chápání minimalismu, nesmíme na minimalismus nazírat jako na styl/sloh, ale jako na ‘cestu’ myšlení o prostoru - jeho rozměrech, povrchu a světlu. Jeho pohled nás dovádí k úplnému očištění nepotřebných forem na čistý, osamostatněný kvalitní prostor. Jeho vize jsou vždy komlexně pojí-mané - nedokáže se spokojit dílčím řešením. Říká, že prostý, jednoduchý prostor je pouze jeden. V době neustálých změn, odmítání a příjímání všeho se zdá, že Pawsonův důkladný přístup a prosa-zování ‘prosté estetiky’ paradoxně nabízí velký potenciál stálosti a smyslnosti. V roce 1996 nakladatelství Phaidon vydalo Pawsonovu knihu Minimum, ve které shrnuje svá východiska. Najít a definovat ‘podstatu’ není nic jednoduchého. Píše, že všechny geograficky i historicky vzdálené kultury se snaží nalézt právě tuto podstatu nalézt. Můžeme se podívat například na vizuální sílu Stonehenge, která spočívá v jednoduchém opakování masivní monolitické formy. V Minimu najdeme jedenáct pilířů, o které Pawson opírá se své dosa-vadní projekty. Každý pilíř tohoto ‘manifestu’ je jakýmsi sledem inspiračních fotografií. Téměř vždy se jedná o vjemy, které signují jednoduchost a čistotu. Musíme tyto pilíře brát jako nástroje, kterými konáme naše přemýšlení. Prvním pilířem je HMOTA, v podnadpise Pawson uvádí - nekomplikovaná krása nezdo-bené zdi - lze však tvrdit, že krom jednoduchosti nalezené zejména v geometricky ideálních formách dává Pawson stejnou váhu Pawson dává i velkému měřítku. SVĚTLO - stíny a schopnost uskutečnit přeměnu - není pro Pawson pouze ‘kladný’ jev, ale dalo by se říci, že je to jeho stavební materiál. V Pawsonových rukách je přirozené i umělé světlo nástrojem jeho architektonických předností, jeho práce se světlem mu zajistila zvýšenou pozornost o jeho tvorbu a dostal se tak do širšího povědomí. KONSTRUKCE - obor matematiky - u Pawsona se setkáme se všemi jejími typy, vždy podle dané potřeby - dřevo, železobeton, ocel - v málo případech se jedná o viditelné konstrukce, vždy je zaklopí nebo skryvá pod omítkou. Vyjímku tvoří snad jen konstrukce krovů. RITUÁL - dobrovolná chudoba a její trvající výzva - hraje u Pawsona významnou roli; rituál jako důstojné opakování. Jde zejména o věci píle, soustředění, trpělivosti - pro příklad bychom mohli uvést fenomén pití japonského čaje. Je k zamyšlení, jak iterace jednoho rituálu přecházejí do dalšího - zde leží pramen naší sebevýuky, píše Pawson. KRAJINA - známky ze strany člověka - Paw-son zachycuje krajinu již v určité distanci a dělá z ní nedílnou součást své architektury. Problémem, který u toho řeší, je, aby přenesl co možná nejvíce městského prostoru či krajiny do svého interiéru. ŘÁD - důvod zviditelnění - zde bych rád pouze připomněl L.Kahna a jeho spis Ticho a světlo, kde říká ‘řád je.’ OMEZENÍ - jak architektura vymezuje prostor - Pawson zde připomíná, že budovy jsou v první řadě přístřeší, která nás chrání před nepřízní. OPAKOVÁNÍ - prvek jednoduchosti - opakováním kvalitních vjemů a věcí můžeme dosáhnout trvalé estetické hodnoty. OBJEM - je proměňující síla proporce. PODSTATA - neredukovatelné minimum - pokud nenalezneme ‘místo’ přírozené harmonie, naše ztráta bude o to vyšší, protože přijdeme o vlastní identitu. VÝRAZ - ticho jako jazyk - architektura a design mluví beze slov. Jsou to tiché artefakty, které nám říkají historii. Architektura jasně a výmluvně zjevuje jaké jsou naše životy a jací jsme byli. Později v roce 2002, v knize Themes and projects vydané ve stejném nakladatelství, Pawson přidává MATERIÁL - respekt ke specifickým kvalitám materiálů je základním předpokladem pro jejich pochopení a následné vytvoření kvalitní architektury. Pawsonova tvorba je založená na koexistenci jednoduchosti, střídmosti na jedné straně a moderní vytříbenosti a luxusu na straně druhé. Dostal se do zajímavé pozice, kdy jeho stavby leží někde na pomezí Zenu a Cisterciácké spirituality, přičemž je nazýváme minimalistickými.

Pannonhalma / Maďarsko / 2010

Nový dvůr - model / Česká republika / 2004

/10

/ prostor Prostor je nad formou. Pawson má snahu vytvářet elementárně jednoduchý a harmonický prostor. Jeho snahy se ubírají k propojování exteriéru s interiérem - respektive ke snaze poskytnout, nebo začlenit exteriér (krajinu nebo veřejný prostor) do útrob interiéru. Jako propojovací článek mu slouží výhled, který je odněkud někam směřovaný - může být otáčen za světlem nebo významným bodem města. Zdá se, že vnitřní uspořádání prostoru je pevně svázáno se svým okolním prostředím. Například u přízemního statku Baron hause ve Švédsku je vytvořen jeden vzájemně se prolínající prostor, který kontinuálně protéká skrze ‘okenní otvory’ do všech směrů svého okolí - tyto otvory byly původně vjezdy - jejich proporce zůstala nezměněná - byla přidána pouze transparentnost a pozvání ‘dovnitř’. Princip otevření se ‘vnějšku pro vnitřní prostředí’ pomocí velkých skleněných tabulí můžeme brát téměř jako jeden ze znaků Pawsonova rukopisu. Dominantní postavení při formování prostoru má další znak - světlo. Přirozená světlost interiérů je umocněná prostým ztvárněním prostoru, čárka do kterého se světlo jemně rozlévá. Světlo k uživatelům přichází ze skrytých zdrojů. Je většinou umísťované za různé překážky, aby byl vytvořen dojem ‘přirozenosti’ světla v interiéru. Je jistě příjemné pozorovat jak se nám čistá bílá stěna tónuje podle různých světelných zdrojů v čase. V klášteře Nový dvůr - respektive v novostavbě kostela - je pro osvětlení využito masivních světlíků, které chytají světlo nad střechou a ‘snášejí ho’ do útrob modlitebního kostela. Pawson k ověření prostorových i světelných vlastností využívá při navrhování velké množství modelů různých měřítek. Tyto modely jsou v prvních fázích návrhu pouze hmotová řešení v kontextu prostředí. V dalších fázích se Pawson dostává do interiéru, který modeluje do velkých podrobností i s vnitřním mobiliářem. Zde získává bližší prostorový dojem a vazbu s chováním vnějšího světla v interiéru. Nemůžeme říct, zda vzájemné propojování prostorů je v myšlence ‘plánu libre’ nebo zda používá ‘raumplánového’ uspořádání - patrové členění je určitě znatelné, avšak ke každé místnosti Pawson přistupuje individuálně. U Pawson house, řadového čtyřpodlažního domu, byl vytvořen vnitřní prostor zcela nově. Dům byl nově přepatrován. Z formy/figury čtyř podlaží, se stala myšlenka čtyř rozměrů. Pokud půjdeme odspodu najdeme prostor pro vaření jídla i pro odpočinek - ty si zachovávají funkční autonomitu, i když prostorově splývají, ve vyšší pozicí nalezneme ložnici rodičů spojenou s terasou a v ještě vyšší pozici se nacházejí pokoje dětí. Všechny prostory vertikálně obsluhuje jedno schodiště stojící v meziprostoru dvou zdí. Po-dobné “splývání” prostorového uspořádání najdeme na mnoha realizacích domů určených pro obývání.

Katedrála sv. Pavla / Londýn / 2011

/12

/ tvar Zásadní téma - opakování jednoduchých principů/tvarů. Pawson s velkou oblibou používá elemen-tární geometrické tvary. A to jak u staveb, tak u mobiliáře a designových prvků. Ztvárnění objektů jsou založená na kvádru, válci, kouli a jejich různých jednoduchých modifikacích. V zásadě by se dalo říci, že Pawsonovo tvarové zpracování se nemění ale naučně vyvýjí. Celkový dojem má být jednotný a lehce ucho-pitelný - proto všechny objekty vykazují značnou kompaktnost - tvarovou i objemovou. Pawson se i přes svůj žitý - ne formalistní - minimalismus nezdráhá používat základní archetypy domu, například sedlové zastřešení. Stavby svým tvarem atakují své okolí a vytvářejí napětí - toto napětí vychází z očištění a zasazení ‘archetypálního’ tvaru místa zpět již v čisté podobě.

/a Klášter Nový Dvůr - 2004 Rekonstrukce barokního statku a novostavba kostela Panny Marie pro komunitu trapistů je příklad citlivého včlenění kvádrové hmoty ukončené ‘apsidou’ do kompatního čtvercového celku kláštera. Samotná novostavba kostela je přirozeným dominantním prvkem celé usedlosti a přilehlého okolí. Jedná se o jed-nolodní kostel s prostou fasádou, z exteriéru můžeme vidět pouhé otvory do světlíků ale nikdy nebudeme svědky vnitřního dění. Kostel je výrazem ukotvení, důstojnosti a askeze řádu.

/b Dva domy v Okinawě - 2008 Tento projekt je složen ze dvou samostatných hmot, kde jedna je zcela vydělěna a osamostaněna v podobě ‘čisté’ zenové krabičky. Druhý objekt složený z do sebe včleňujících se kvádrů ho reflektuje a ‘náznakově se ho dotyká’. Nejedná se zde o kompaktnosti celku, ale o kompaktnost částí, které jsou roze-sety v prostoru.

/a /b

/14

/ povrch Pro Pawsonovu tvorbu je zcela typické použítí povrchu, který nese bílou barvu. Toto zjednodušené, až laické charakterizovaní je zcela jednoznačné a pro Pawsona elemetnární, i když ne dogmatické. Dalo by se říci, že volba materiálu je závislá na nasledném použití. U zpracování stěn se zcela běžně setkáváme s omítkami, broušenými betony nebo kameny. Schodište a podlahy u náročných objektů jsou z betonů nebo kamenných dlaždic. U domů, které jsou určené pro bydlení je zpravidla použito příjemnějšího dřeva. Všechny povrchy jsou dotahované na hrany, aby byla podtržena elementární tektoničnost. Ke všem materiálům musíme připojit ješte jejich světelnou složku. Respektive onen ‘tenký světelný film’, kterým jsou všechny materiály povlečeny. Do všech detailů zpracovávané osvětlení vycházející z hran stěn a stropu. Je jistě zajímavé sledovat dokonale zpracované detaily uchycení zábradlí či osvětlení. Nebo návaznosti prosklených ploch k podlahovým krytinám, na nichž je celá Pawsonova tvorba založená. Pre-ciznost a perfekcionalismus u Pawsonových staveb je důsledek kvalitního poznávání materiálů a násled-ného poučeného zacházení s ním jako s elementárním nástrojem pro definování prostého prostoru.

/16

/ architekt _ designer Pawsonovu tvorbu lze charakterizovat jako tvorbu s absencí kompromisů. Ať už pracuje na návrhu ‘architektury’, nebo jen obyčejného ‘stolu’, zaobírá se návrhem se stejnou intenzitou. V jeho návrzích staveb můžeme vidět značnou inspiraci stavbami Luise Barragána. V oblasti designu jsou mu inspirací zejména minimalističtí sochaři - například Donald Judd. Avšak John Pawson - byť je evropanem - všemu vdechuje východní dech. Jeho záběr prací a návrhů je velmi pestrý. Od úprav apartmánů, přes byty a domy se dostal k módním butikům po celém světě. Nezůstává však jen u architektury, ale s minimalistickou přesností navrhuje i užitný design do svých interiérů, dokonce se dostal k návrhu jachty Brenta-Yacht B60. John Pawson zůstává minimalistickým ostrůvkem japonského přístupu v Lodýně. Jeho přístup k prá-ci je obdivuhodný a nerad bych se vymezoval vůči proti-postojům na fenomén minimalisty Johna Pawsona. Nejlépe své projekty obhájí on sám svými slovy: “I am always perplexed when people look at my house and say that think it is very beautiful but how can i live like that.”

opatství La Thoronet / inspirace / Francie“The abbey of Le Thoronet in Provence, a highpoint of twelfth-century Cistercian architecture, has fasci-nated and inspired mamy architects - notably Le Corbusier, who famously contributed a preface to Archi-tecture of Truth, Lucien Hervé’s book of photograps documenting the abbey, first published in the 1950s. For John Pawson Le Thoronet has been a subject of continuing interest - a sublime example of architec-ture rooted in faith and a moving sense of simplicity Pawson was responsible for the design of the new edition of Hervé’s book, published in 2001. Christoph Kicherer’s new photographs eloquently reflect the abbey’s enduring significance.”

Themes and Projects / Phaidon 2002

/18

/ použitá literatura a zdrojeknihy_ _John Pawson, Minimum, Phaidon 1996. _John Pawson, Themes and Projects, Phaidon 2002. _Philip Jodidio, Architecture now! 5, Taschen/Slovart 2008.

časopisy_

_Architekt 1/2001, John Pawson - Klášter Trapistů, str. 32-33; Jan Sapák - Stavebník a architekt: úplné souznění, str. 34. _El Croquis 127, John Pawson 1995-2005.

semestrální práce_

_Tereza Maštálková, John Pawson - architekt plný rozporů, FA ČVUT, SAT ak.rok 07/08 _Marek Marovič, John Pawson - o člověku a architektu, FA ČVUT, SAT ak.rok 08/09

URL_ _http://www.johnpawson.co.uk/ _http://www.independent.co.uk/news/people/profiles/ my-secret-life-john-pawson-architect-61-2073887.html _http://www.telegraph.co.uk/culture/art/architecture/7975043/ John-Pawson-interview-Plain-speaking.html _http://novydvur.cz/ _http://www.youtube.com/user/plainspacelondon/videos _http://www.shirokuramata.com/ _http://www.friedmanbenda.com/artists/shiro-kuramata/bio/