MASARYKOVA UNIVERZITAPEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra speciální pedagogiky

Profesní uplatnění osob se sluchovým

postižením

Diplomová práce

Brno, 2015

Vedoucí práce: Autor práce:

PhDr. Pavla Pitnerová, Ph.D Bc. Martina Soldánová

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně,

s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů a v souladu

s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se

zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem

autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Brně dne 11. 3. 2015 _________________

podpis

Poděkování:

Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Pavle Pitnerové, Ph.D. za odborné

vedení a cenné rady, které mi poskytla v průběhu zpracování diplomové práce. Dále

děkuji všem zúčastněným respondentům za ochotu a čas, který mi věnovali při

vyplňování dotazníků. A v neposlední řadě patří velké poděkování Karině

Vaňkové, DiS. za poskytnuté informace.

ObsahÚvod..................................................................................................................................5

1 Uvedení do problematiky sluchového postižení.........................................................7

1.1 Vymezení sluchového postižení..............................................................................7

1.2 Anatomie sluchového analyzátoru a klasifikace sluchových vad...........................8

1.3 Sluchová protetika.................................................................................................13

1.4 Komunikace osob se sluchovým postižením.........................................................17

2 Vzdělávací systém osob se sluchovým postižením...................................................21

2.1 Stupně výchovně vzdělávací soustavy..................................................................21

2.2 Komunikační přístupy ve vzdělávání osob se sluchovým postižením..................24

2.3 Osobnost jedince se sluchovým postižením..........................................................26

3 Zaměstnávání osob se sluchovým postižením..........................................................28

3.1 Trh práce................................................................................................................28

3.2 Volba povolání u osob se sluchovým postižením.................................................32

3.3 Význam práce v lidském životě............................................................................34

4 Profesní uplatnění osob se sluchovým postižením...................................................36

4.1 Cíle výzkumného projektu, metodologie..............................................................36

4.2 Výzkumné otázky..................................................................................................37

4.3 Vlastní výzkum......................................................................................................38

4.4 Závěry výzkumného šetření..................................................................................60

ZÁVĚR...........................................................................................................................66

SHRNUTÍ.......................................................................................................................67

SUMMARY....................................................................................................................68

LITERATURA A JINÉ ZDROJE...............................................................................69

SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ..........................................................76

SEZNAM PŘÍLOH.......................................................................................................77

Úvod

„Cožpak záleží na hluchotě ucha, když slyší duše? Jediná skutečná a neléčitelná

hluchota je hluchota ducha.“

Viktor Hugo

Každý z nás je jedinečnou osobností s právem na důstojný a plnohodnotný život

a to i v případě, že se nějakým způsobem odlišuje od ostatních.

Jedním z našich nejdůležitějších smyslů je sluch. Mnozí lidé si ani neuvědomují

jeho důležitost a nezastupitelnost. Pomocí sluchu přijímáme informace, zvukové signály

nám pomáhají lépe se orientovat a vnímat možné přicházející nebezpečí a v neposlední

řadě je sluch důležitým aspektem v komunikaci a celkovém kontaktu s okolím.

Na lidech s různým stupněm sluchového postižení není jejich handicap vidět.

Mají zdravý zrak a končetiny. Mohlo by se tedy zdát, že pracovní zařazení a uplatnění

těchto osob nebude problém. Opak je bohužel pravdou. Pro většinu lidských profesí je

podstatným předpokladem schopnost verbální komunikace. A právě komunikační

bariéra je u osob se sluchovým postižením hlavním důvodem bránícím najít si adekvátní

zaměstnání. Lidem se sluchovým postižením nečiní obtíže plnit pracovní úkoly, ale je

v různé míře omezena schopnost domluvit se na jejich plnění. Ne všichni

zaměstnavatelé a potenciální spolupracovníci jsou ovšem ochotni vyjít těmto osobám

vstříc. Řešení tohoto problému je důležité, a protože v odborné literatuře je zatím tato

problematika málo probádána, je diplomová práce zaměřena na nalezení a rozšíření

některých poznatků z této oblasti.

Diplomová práce se skládá ze čtyř kapitol a obsahuje část teoretickou a

praktickou. První kapitola teoretické části je věnována úvodu do problematiky

sluchového postižení, kde je vymezeno sluchové postižení, dále anatomie sluchového

analyzátoru, klasifikace sluchových vad, sluchová protetika a komunikace osob se

sluchovým postižením. Druhá kapitola je zaměřena na vzdělávací systém osob se

sluchovým postižením, její podkapitoly informují o stupních výchovně vzdělávací

soustavy a využívaných komunikačních přístupech. Závěr této kapitoly je zaměřen na

osobnost jedince se sluchovým postižením. Třetí a zároveň poslední kapitola teoretické

5

části je věnována oblasti zaměstnávání osob se sluchovým postižením.

Popisuje možnosti uplatnění těchto osob na trhu práce, roviny ovlivňující volbu

budoucího povolání a v neposlední řadě se věnuje významu práce v lidském životě.

Čtvrtá a zároveň poslední kapitola je zaměřena na samotný výzkum, metodiku

práce a cíle, kterých má být touto prací dosaženo. Hlavním cílem výzkumného šetření je

analyzovat současnou situaci profesního uplatnění osob se sluchovým postižením

v České republice. Dílčími cíli je zjistit celkový stav zaměstnanosti těchto osob, na koho

se osoby se sluchovým postižením obracejí při hledání zaměstnání, jaký druh povolání

vykonávají vzhledem k dosaženému vzdělání, zda je rozdíl u mužů a žen se sluchovým

postižením v nejvyšším dosaženém vzdělání a v délce doby hledání zaměstnání a jak

jsou osoby se sluchovým postižením spokojeni ve svém zaměstnání, s vedením a se

svými spolupracovníky. Charakter výzkumného šetření je smíšený. K dosažení

stanovených cílů byla zvolena především metoda kvantitativní a doplněna je o část

kvalitativní.

6

1 Uvedení do problematiky sluchového postižení

„Sluchová vada má podle doby svého vzniku, typu, stupně a rozsahu místa

poškození největší vliv na možnost vnímat akustické podněty a informace, a tím dále na

celkový vývoj jedince a jeho způsob komunikace s okolím. Odlišné množství informací,

odlišný způsob komunikace, odlišné společenské zvyky a další specifické potřeby ztěžují

osobám se sluchovým postižením orientaci v sociálním prostředí a jednotlivých

životních situacích.“ (Skákalová, T., 2011, s. 5)

1.1 Vymezení sluchového postižení

Sluch má pro každého člověka několik významů, které si mnohdy ani

neuvědomuje. Pro slyšící jsou zvuky jako jedoucí auto, vítr, déšť nebo třeba chůze osob

za nimi tak přirozené, že jim ani nevěnují pozornost. Tyto zvuky jsou součástí tzv.

zvukového pozadí (Doležalová, L., 2012). M. Pulda (1992) upozorňuje na

psychologický význam v souvislosti se zvukovým pozadím, které nám umožňuje

podvědomou orientaci v prostoru a zajišťuje pocit osobní jistoty.

Sluch dále plní funkci varovnou, umožňuje získávání informací, je důležitý pro

komunikaci a rozvoj sociálních vztahů (Strnadová, V., 1998).

Sluchové vnímání je u každého člověka individuální, jak kvalita zpracování

zvukového signálu, tak i schopnost vštípení, vybavování a reprodukce slyšeného. Stejné

je to i u osob se sluchovým postižením. Při totožném stupni sluchové ztráty se objeví

rozdílné zpracování a rozlišení sluchových vjemů (Doležalová, L., 2012).

Osoba se sluchovým postižením je osoba, která má různý stupeň poruchy

sluchových schopností. Ve většině případů se sluchové postižení v odborné literatuře

vymezuje jako omezení či úplná neschopnost vnímat a vyhodnocovat zvukové podněty.

Dále tento pojem představuje různé typy sluchových vad, které jsou rozdělovány podle

toho, v jaké době nebo ve které části sluchového ústrojí k poškození sluchu došlo a

v neposlední řadě se jedná o závažný smyslový handicap omezující komunikační

schopnosti jednice a jeho úspěšnou socializaci (Nováková, I., 2011). M. Potměšil

(1999) ve své knize upozorňuje, že je důležité vymezit rozdíl mezi pojmy sluchové

postižení a sluchová vada. Sluchová vada se dá podle autora označit jako snížení

7

kvality nebo kvantity slyšení v důsledku poškození orgánu nebo jeho funkce. Naproti

tomu je pak sluchové postižení definováno šířeji. Zahrnuje kromě vady sluchu

především sociální důsledky, včetně řečového defektu.

1.2 Anatomie sluchového analyzátoru a klasifikace sluchových vad

Anatomie sluchového analyzátoru

„Ucho je neobyčejně jemný přístroj, protože neznáme žádný jiný mechanismus,

který by tak jemně, s takovou překvapující přesností reagoval na velmi malé tlakové

změny ve vzduchu a zároveň dokázal přeměnit kmitavý pohyb zvukové vlny v jistý

počitek, který vnímá naše vědomí jako zvuk.“ (Suslov, B. N., 1952, s. 27)

Pro člověka je ucho jedním z nejdůležitějších informačních kanálů s okolním

světem. Neporušená funkce sluchového analyzátoru je důležitým předpokladem pro

správný vývoj řeči u dítěte. Lidské ucho neslouží pouze k vnímání okolních zvuků, ale

obsahuje také analyzátor pro vnímání pocitu rovnováhy (přímočarý i otáčivý pohyb) a

polohy těla v prostoru (Šlapák, I., Floriánová, P., 1999). Anatomicky lze sluchové

ústrojí rozdělit na tři hlavní části: zevní, střední a vnitřní ucho. K vlastnímu sluchovému

orgánu musíme v neposlední řadě přiřadit také sluchovou dráhu a sluchový nerv

(Muknšnáblová, M., 2014).

Zevní ucho – je složeno z ušního boltce a zevního zvukovodu, který je zakončen

bubínkem. Jeho hlavní funkcí je vedení akustických vln k bubínku (Slezáková, L.,

2014). Boltec je tvořen chrupavkou a kůží a má trychtýřovitý tvar. Na boltci najdeme

několik hrbolků a útvarů, které udávají jeho tvar a funkci. Slouží k zachycení zvukové

energie z okolí, která je následně vedena do zvukovodu (Muknšnáblová, M., 2014).

Podle M. Lejsky (2003) nemá boltec pro vlastní slyšení žádný význam.

Zevní zvukovod je tvořen chrupavkou a kostí. U dospělého je přibližně 2,5 cm

dlouhý. Jeho tvar, délka a šířka mají vliv na zesílení některých tónů. Kromě sluchové

funkce má zvukovod za úkol pomocí ušního mazu zachytit nečistoty z okolního

8

prostředí. Nahromadění ušního mazu před bubínkem však může mít špatný vliv na

vedení zvuku (Muknšnáblová, M., 2014).

Střední ucho – je uloženo v dutině kosti spánkové a od zevního zvukovodu je

odděleno bubínkem. Obsahuje tři kůstky, dva svaly a dvě ústí. Sluchové kůstky

(kladívko, kovadlinka, třmínek) jsou nejmenšími kůstkami v lidském těle. Řetězec

těchto kůstek umožňuje přenos zvuku z rozkmitaného bubínku až na oválné okénko,

oddělující střední ucho od vnitřního (Nováková, I., 2011). Kolem kůstek jsou přirostlé

dva svaly (sval třmínkový a napínač bubínku), které plní ochrannou funkci před silnými

zvuky (Horáková, R., 2012). Středoušní dutina je s nosohltanem spojena trubicí

(Eustachova trubice), která vyrovnává tlak mezi středoušní dutinou a vnějším

prostředím (Lejska, M., 2003).

Vnitřní ucho – nachází se v kosti skalní, která je jednou z nejtvrdších kostí

v těle a chrání tak vnitřní ucho před otřesy a možným poraněním. Kromě sluchového

ústrojí se zde nachází také centrum rovnováhy (Tarcsiová, D., 2005). Vnitřní ucho lze

rozdělit na dvě části:

hlemýžď (kochlea) – je vyplněn blanitým hlemýžděm, který obsahuje Cortiho

orgán-vlastní sluchové ústrojí, kde se nacházejí sluchové buňky (Šlapák, I.,

1995). M. Lejska (2003, s. 17) uvádí, že „sluchové buňky jsou jediné buňky

v lidském těle, které umí převádět mechanickou energii zvuku na

bioelektrickou.“

tři polokruhovité kanálky a předsíň (labyrint) – kostěný labyrint je vyplněn

perylimfou, tekutinou zvanou zevní míza, ve které se nachází rovnovážné

ústrojí (Kutálková, D., 1996).

Za hlemýžděm následují sluchové dráhy. „Jedná se především o sluchový nerv

(VIII. hlavový nerv – vestibulo-kochleární), kterým je veden bioelektrický impuls,

vzniklý ve vnitřním uchu, do centrální mozkové části sluchového orgánu. V mozkovém

kmeni nastává křížení nervů z pravé a levé strany. Stimul pokračuje přes podkorovou

oblast šedé hmoty do korových oblastí spánkových laloků, tzv. Heschlových závitů, kde

se nachází vlastní centrum sluchu.“ (Horáková, R., 2012, s. 18-19)

Podle M. Muknšnáblové (2014) je člověk díky zkřížení schopný rozlišení

směrového prostorového slyšení. M. Lejska (2003) dále uvádí, že rozumění řeči se

odehrává v kůře mozkové, obecné zvuky pak zpracovává podkorová oblast.

9

Lidské ucho dokáže vnímat zvukové vlny v rozsahu frekvence 20-20 000 Hz. To

však neznamená, že člověk není schopen vnímat nižší (infrazvuk) či vyšší (ultrazvuk)

frekvence (Kašpar, Z., 2008). Pro běžný život je pro člověka nejdůležitější frekvenční

oblast v rozmezí 125-8000 Hz. Pro komunikaci jsou pak důležité frekvence 500- 2000

Hz, které nazýváme „řečové“ (Horáková, R., 2012). Podle M. Muknšnáblové (2014)

dokáže zdravé ucho rozlišit až 400 000 různých druhů zvuků.

Výskyt a klasifikace sluchového postižení

V České republice neexistuje žádný statistický údaj o tom, kolik osob se

sluchovým postižením zde žije. Při sčítání lidu v roce 2001 byl vznesen návrh o

zařazení otázky o sluchové vadě do dotazníku, který byl však odmítnut z důvodu značně

osobní otázky. O aplikovatelné výsledky se zasloužil Doc. Ing. Jaroslav Hrubý. Za

pomoci dotazníků adresovaných školám pro sluchově postižené, publikoval v roce 1998

článek v časopise Speciální pedagogika s názvem Kolik je u nás sluchově postižených?,

kde shrnul zjištěné výsledky. Z výsledků mimo jiné vyplývá:

„V České republice je zhruba 0,5 milionu sluchově postižených. Z nich

naprosto rozhodující část tvoří starší lidé, jejichž sluch se zhoršil z důvodu

věku.

V České republice je zhruba 15 000 sluchově postižených, kteří se s vadou

sluchu narodili, nebo jejichž vada vznikla v dětství. To je asi 1,5 promile

populace.

V České republice je asi 3 900 osob s praktickou hluchotou (tj. se ztrátami

sluchu většími než 70 dB) a asi 3 700 osob s úplnou hluchotou (tj. se

ztrátami sluchu většími než 90 dB), která trvá od narození nebo vznikla před

započetím nebo v průběhu školní docházky.

Prakticky a úplně hluchých osob, jejichž vada sluchu trvá od narození nebo

vznikla před započetím nebo v průběhu školní docházky, je v České republice

asi 7 600, tj. asi 0,76 promile populace. Celkový počet prakticky a úplně

hluchých však bude mnohem větší, protože zcela ohluchnout je možné i ve

vyšším věku.

V České republice je asi 7 300 uživatelů znakového jazyka.“ (Gong, online)

V odborné literatuře se často setkáváme s pojmy vada sluchu a porucha sluchu.

Někteří autoři mezi nimi nedělají rozdíl a tyto termíny používají jako vzájemná

10

synonyma. Mezi těmito pojmy ovšem určitá rozdílnost je. Poruchu sluchu chápeme

jako přechodný stav, který se dá léčit a po odeznění obtíží se stav sluchu vrátí do normy.

Naproti tomu vada sluchu je stav trvalý bez možnosti úplné nápravy zahrnující oblast

od lehké nedoslýchavosti až po úplnou hluchotu (Skákalová, T., 2011).

Kritérií pro určení jednotlivých skupin sluchových vad a poruch existuje

několik. Většina autorů se shoduje v rozdělení podle místa vzniku postižení, doby

vzniku postižení a podle stupně postižení (Doležalová, L., 2012).

I. Šlapák, P. Floriánová (1999), R. Horáková (2012), M. Muknšnáblová (2014) a

další rozlišují z hlediska místa vzniku postižení dvě následující skupiny:

periferní nedoslýchavost či hluchota

centrální nedoslýchavost či hluchota

Periferní nedoslýchavost či hluchota

1) převodní – sluchové buňky nejsou narušeny, ale nejsou stimulovány zvukem.

Přenosu zvuku může bránit nějaká překážka ve středouší, např. ucpání

zvukovodu ušním mazem, zbytnělá nosní mandle a podobně (Horáková, R.,

2012). Nejde o úplnou hluchotu, ale ztráta slyšitelnosti zasahuje do oblasti

vnímání řeči. Jedná se tedy především o poruchu kvantity slyšení

(Muknšnáblová, M., 2014).

2) percepční – vyskytuje se mnohem častěji než převodní vada. Stejně tak

diagnostika a léčba jsou složitější. Příčinou je poškození vnitřního ucha,

sluchových buněk nebo sluchových nervů (Bytešníková I., Horáková, R.,

Klenková, J., 2007). M. Muknšnáblová (2014) dále rozděluje percepční vady na

retrokochleární, kdy jsou poškozeny dráhy sluchového nervu a na kochleární

vady, při kterých je postiženo vnitřní ucho, konkrétně vláskové buňky.

3) smíšená – je kombinací příčin způsobujících poruchy převodní a percepční

(Herdová, S., 2004, online).

Centrální nedoslýchavost či hluchota „zahrnuje komplikované defekty způsobené

různými procesy, které postihují korový a podkorový systém sluchových vad.“

(Horáková, R., 2012, s. 14)

11

Zvukové vjemy přenáší ucho správně, ale mozek je nedokáže zpracovat. Jedinec

tedy slyší zvuky, ale význam slyšených slov sluchem nerozpozná (Muknšnáblová, M.,

2014).

M. Lejska (2003) a další autoři odborných publikací jako například L.

Doležalová (2012) a Z. Šedivá (2006) rozlišují z hlediska doby, kdy k postižení sluchu

došlo, dvě velké skupiny:

vrozené vady sluchu

získané vady sluchu

Vrozené vady sluchu se dají dále dělit na geneticky podmíněné – jedná se o poruchy

vzniklé na základě hereditární zátěže v rodině. Typické je, že oba rodiče slyší, přestože

jsou nositeli jednoho zdravého a druhého poškozeného znaku. Druhou skupinou jsou

vady kongenitálně získané – vznikají působením různých příčin v těhotenství nebo

komplikací během porodu (Doležalová, L., 2012).

Získané vady sluchu vznikají na základě úrazu nebo nemoci. Můžeme je dělit podle

toho, zda ke ztrátě sluchu došlo před fixací řeči nebo až po ní. Závažnější je samozřejmě

první možnost, tedy prelingválně získaná ztráta sluchu, protože dochází k rozpadu

získaných řečových stereotypů v důsledku chybění sluchové kontroly. Postlingválně

vzniklé postižení (po 6. roce života) nemá při vhodné péči takový vliv na řečový vývoj.

Ovlivněna je především psychika jedince, který si svůj „handicap“ vzhledem k věku

uvědomuje (Šedivá, Z., 2006).

J. Hrubý (2010, s. 55) rozlišuje z hlediska doby vniku postižení ještě třetí

skupinu, a to dědičné vady sluchu: „dědičnost poruchy či vady však v žádném případě

neznamená, že by se s ním dítě muselo už narodit. Jsou dědičné vady sluchu, které se

projeví třeba až v dospělosti.“

12

R. Horáková (2012) uvádí, že z hlediska stupně postižení se setkáváme

s širokou škálou různých stupnic.

Pro představu jsou uvedeny dvě stupnice, které jsou posuzovány podle ztráty

sluchu v decibelech.

Normální stav sluchu-audiometricky v rozmezí 0 dB – 20 dB

Lehká vada, porucha sluchu 20 dB – 40 dB

Středně těžká vada, porucha sluchu 40 dB – 60 dB

Těžká vada, porucha sluchu 60 dB – 80 dB

Velmi těžká vada, porucha 80 dB – 90 dB

Hluchota komunikační (praktická)=zbytky sluchu 90 dB a více

Hluchota úplná (totální) bez audiometrické odpovědi

Tabulka č. 1 Posouzení výsledků audiometrie podle ztráty v decibelech pro vzdušné vedení v oblasti

řečových frekvencí (Lejska, M. 2003, s. 36)

Velikost ztráty sluchu podle WHO Název kategorie ztráty sluchu

0 – 25 dB Normální sluch

26 – 40 dB Lehké poškození sluchu

41 – 60 dB Střední poškození sluchu

61 – 80 dB Těžké poškození sluchu

81 dB a více Velmi těžké poškození sluchu až hluchota

Tabulka č. 2 Klasifikace sluchových vad podle WHO (Horáková, R. 2012, s. 15)

1.3 Sluchová protetika

Komunikační a informační bariéry u osob se sluchovým postižením žádají při

kontaktu s majoritní společností velkou dávku trpělivosti, času, empatie a úsilí. Toto je

psychicky dost náročné pro obě strany. V usnadnění komunikace a příjmu informací

pomáhají osobám se sluchovým postižením mimo tlumočníků také kompenzační

pomůcky (Kalvach, Z., a kol., 2011). Ty zastupují široký souhrn speciálních

zesilovacích elektroakustických přístrojů. Mezi pomůcky, které usnadňují vnímání

mluvené řeči, řadíme sluchadla a kochleární implantát (Bytešníková, I., Horáková, R.,

Klenková, J., 2007).

13

Sluchadla – jedná se o nejčastěji používanou kompenzační pomůcku pro osoby

se sluchovým postižením. Slouží k zesílení a úpravě zvuků okolního prostředí.

Základními součástkami tohoto miniaturního zařízení jsou mikrofon, zesilovač,

reproduktor, regulátor hlasitosti, indukční cívka a přepínač programů. V současnosti náš

trh nabízí několik druhů sluchadel (Horáková, R., 2012). Z. Kašpar (2008) rozděluje

sluchadla podle těchto kritérií:

podle vzhledu

podle způsobu přenosu zvuku

podle způsobu zpracování akustického signálu

Podle vzhledu

Všeobecně známá jsou závěsná sluchadla, tzv. „rohlík“ za ucho. Výhody vidí

autor především v tom, že se sluchadla vyrábějí ve velkých sériích a cena je u těch

s jednoduchou analogovou elektronikou velmi příznivá, ve většině případů i bez

doplatku. Zacházení s nimi je velmi jednoduché a v běžných situacích jsou vyhovující.

Problém ovšem nastává v akusticky nevhodném prostředí, jako jsou restaurace, nádraží,

ulice a podobně (Kašpar, Z., 2008). Závěsné sluchadlo dokáže pokrýt celou šíři ještě

korigovatelných sluchových vad, proto je tento typ nejčastěji užívaným sluchadlem

v celé věkové kategorii (Horáková, R., 2012). Kapesní (krabičková) sluchadla se nosí

v kapse, u malých dětí se dává do kapsičky a zavěsí na krk dítěte. K uchu je napojeno

drátky. Tento druh sluchadel byl velmi rozšířený dříve, dnes se prakticky nepoužívá

(Muknšnáblová, M., 2014). Mezi výhody patří podle Z. Kašpara (2008) dobře viditelné

prvky. R. Horáková (2012) naopak uvádí velikost sluchadla jako nevýhodu, stejně jako

zesílení nežádoucích zvuků a lámání kablíků.

Dalším typem jsou sluchadla individuální neboli zvukovodová (nitroušní)

sluchadla, která jsou určena a vyrobena pro konkrétního člověka. Tvar sluchadla je

zhotoven na základě odlitku jeho zvukovodu (Kašpar, Z., 2008). Rozdělují se dále na

kanálová (ukryta ve zvukovodu), zvukovodová (vkládají se do zvukovodového vchodu)

a boltcová. Jsou citlivější na vlhkost a náchylnější na znečištění ušním mazem. Kvůli

náročnosti na péči a ovládání se nedoporučují seniorům. Stejně tak nejsou úplně vhodná

pro děti do 18 let, kvůli stále rostoucímu zvukovodu (Horáková, R., 2012). Sluchadla

brýlová jsou vhodná pro uživatele s těžkou převodní vadou, nebo pokud se jedná o

kombinaci vady sluchové a zrakové. Sluchadlo je schované v nožičce u brýlí

14

(Muknšnáblová, M., 2014). Podle J. Mlýnkové (2011) jsou tyto sluchadla už málo

používána.

Podle způsobu přenosu zvuku

Prakticky všechny typy závěsných a nitroušních sluchadel převádějí zvuk

vzduchem. Výjimkou můžou být sluchadla kapesní a brýlová, u nichž záleží na tom, zda

je na nožičku anebo kabel napojeno sluchátko nebo kostní vibrátor. V případě

vzdušného vedení zvuku je z reproduktoru u sluchadla vysílána akustická energie do

zvukovodu, kde je rozkmitán bubínek a následně je energie přenášena přes středoušní

kůstky až do vnitřního ucha. U kostního vedení se zvukový signál dostává k vnitřnímu

uchu rozechvěním kostí lebky pomocí vibrátoru přiloženého na spánkové kosti

(Horáková, R., 2012). Příkladem takového sluchadla je BAHA sluchadlo (Bone

Anchored Hearing Aid), které přenáší zvuk kostním skeletem hlavy. Do kosti za uchem

je voperován titanový šroub, který vroste do kosti a utvoří s ní pevné spojení, je tak

docíleno přenesení zvuku beze ztráty. Na hlavičku šroubu se připevní vibrátorek

sluchadla BAHA, který má vlastní elektroniku podobnou závěsnému sluchadlu (Kašpar,

Z., 2008). Tento typ sluchadla se dává přibližně po 6. až 8. roce života, tedy v době, kdy

je kost dostatečně silná a pevná. Titanový šroub zapuštěný do kosti má totiž délku 3 až

4 mm (Horáková, R., 2012).

Podle způsobu zpracování akustického signálu

Dle tohoto kritéria se dají sluchadla dělit na analogová a digitální. Analogová

sluchadla jsou v současnosti nejjednoduššími a nejlevnějšími modely. Některé firmy od

jejich výroby již zcela upustily (Havlík, R., 2007). Nahrazovány jsou modernějšími

digitálními, která dokážou lépe upravit zvuk a přinášejí tak lepší poslechový komfort

(Souralová, E., 2010).

Kochleární implantát – je nejmodernější kompenzační pomůckou a je určen

osobám s velmi těžkou sluchovou ztrátou, u kterých nelze využít zbytky sluchu pomocí

sluchadla. Na rozdíl od sluchadla totiž nezesiluje zvuk, ale umožňuje naučit se zvuk

vnímat. Jedná se o elektronickou smyslovou náhradu, která je voperována do vnitřního

ucha, do kochley (Šedivá, Z., 2006). M. Lejska, (2003, s. 76) uvádí, že kochleární

implantát je „elektronické zařízení, které dráždí elektrickým proudem nervová

zakončení sluchového nervu v hlemýždi.“

15

Předpokladem pro úspěšné fungování je tedy neporušený sluchový nerv

(Horáková, R., 2012). Složen je z řečového procesoru s mikrofonem, z 22 elektrod a

vysílací cívky. Vnější část tvoří procesor s mikrofonem, jejichž úkolem je přeměna

řečového signálu na elektrické impulzy. Vnější cívka, která je k hlavě přichycena

magnetem, pak vysílá signály přes kůži do přijímače. Ten je implantován pod kůži za

uchem, do spánkové kosti a svazek elektrod je veden až do kochley. Přijímač a svazek

elektrod jsou tedy vnitřní částí (Muknšnáblová, M., 2014).

Ne každý neslyšící pacient je však vhodným uchazečem pro kochleární

implantaci. Vhodným kandidátem je osoba s oboustranným postižením sluchu, která

proto není schopna verbální komunikace a ani aplikace sluchadel nepřináší zlepšení.

Důležitým faktorem je také doba, kdy k postižení došlo. U vrozené hluchoty rozhoduje

věk dítěte, který by neměl být vyšší jak 3 roky. U poruch získaných není věk důležitý,

ale doba od ohluchnutí by neměla přesáhnout 1 rok (Orel, M., Facová, V. a kol., 2010).

Horáková R. (2012) ve své publikaci posouvá hranici věku implantace u vrozené

hluchoty až na 6 let.

Kmenový implantát – s jeho použitím dochází k obnovení sluchových vjemů,

které vznikají pomocí elektrické stimulace elektrodami v blízkosti kochleárních jader

v mozkovém kmeni. Funguje na stejném principu jako kochleární implantát, jen s tím

rozdílem, že místo do kochley se elektrody ve tvaru terčíku implantují pod strop čtvrté

mozkové komory k jádrům nejnižší etáže sluchové dráhy (Horáková, R., 2012).

Ostatní kompenzační pomůcky – v současné době je na našem trhu nepřeberné

množství pomůcek usnadňujících každodenní činnosti osob se sluchovým postižením.

V odborné literatuře a na webových stránkách výrobců a dodavatelů můžeme najít různá

dělení podle jejich využití. Například Z. Kašpar (2008) ve své publikaci zmiňuje

náhlavní a bezdrátová sluchátka pro poslech televize a jiných zdrojů zvuku, indukční

smyčky a telefony se zesílením zvuku, které řadí do skupiny pomůcek „poslech jiným

způsobem“. Mezi „pomůcky umožňující vizuální komunikaci“ řadí sms zprávy,

videotelefony, počítač s internetovým připojením (chat, e-mail, skype…), skryté titulky

apod. Poslední skupinou, kterou autor uvádí, jsou „signalizační pomůcky“, což jsou

například světelné, vibrační a akustické signalizace domovního zvonku, zvonění

telefonu, pláče dítěte a další.

16

1.4 Komunikace osob se sluchovým postižením

Jak uvádí T. Skákalová (2011) je jazyková komunikace pro život nezbytná a lze ji

proto považovat za základní potřebu každého jedince.

Pojem komunikace je definován autory odborných publikací různě. Podle A.

Nováka (1999, s. 4) lze například komunikaci chápat jako: „sdělení určité zprávy

jedním jedincem druhému, kdy přijetí této zprávy vyvolává určité chování jedince, který

zprávu přijímá. Zprávu při komunikaci převedeme do nějakého kódu, který je příjemcem

dekódován. Specifickým charakterem u člověka je, že můžeme postupovat oběma

směry.“ J. Klenková (2006, s. 25) vymezila tento pojem takto: „Komunikace (z lat.

Communicatio, které lze chápat ve významu spojování, sdělování, ale také přenos,

společenství, patricipace) znamená obecně lidskou schopnost užívat výrazové

prostředky k vytváření, udržování a pěstování mezilidských vztahů.“ Přes velké

množství různých hledisek pojmu komunikace ji autoři shodně rozdělují na verbální a

neverbální. Do kategorie verbální komunikace spadají procesy, které se realizují pomocí

mluvené nebo psané řeči (Klenková, J., 2006). Naproti tomu neverbální komunikace

představuje veškeré dorozumívací prostředky mimoslovní podstaty: mimika (výrazy

obličeje), gestika (sdělení pomocí gest), kinetika (sdělení pohybem), haptika (sdělení

dotekem), proxemika (přiblížení se nebo oddálení od druhé osoby), pohledy (řeč očí),

ale také oblečení a fyzický vzhled (Nelešovská, A., 2005). Přirozeným jazykem a

komunikačním prostředkem osob se sluchovým postižením je národní znakový jazyk,

v ČR se jedná o český znakový jazyk a proto je podle K. Vitáskové (2005) nezbytné do

kategorie verbální komunikace, zahrnout také komunikaci prostřednictvím znakového

jazyka.

Osoby se sluchovým postižením můžeme dle upřednostňovaného způsobu

komunikace rozdělit do dvou skupin. Jednu skupinu zastupují jedinci komunikující

audio-orálně (mluveným jazykem majoritní slyšící společnosti s využitím

kompenzačních pomůcek a odezírání) a druhou skupinu reprezentují jedinci

upřednostňující vizuálně-motorický systém (zastoupený znakovým jazykem,

znakovanou češtinou a prstovými abecedami (Bendová, P., 2011).

Jediná nejlepší metoda či způsob komunikace u osob se sluchovým postižením

neexistuje, naopak je mnoho možností, jak komunikační bariéru překonat. Největší

chybou v historii bylo hledání nejlepšího a jediného rehabilitačního a edukačního

17

přístupu k osobám se sluchovým postižením (Krahulcová, B., 2002). Dle zákona č.

384/2008 Sb. o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob má jedinec

právo na volbu dorozumívacího systému, který nejlépe vyhovuje jeho potřebám. Pro

účely tohoto zákona se komunikačními systémy rozumí český znakový jazyk a

komunikační systémy vycházející z českého jazyka (Zákony pro lidi, online).

Znakový jazyk – je přirozeným jazykem neslyšících. Tvoří ho vizuálně

pohybové prostředky (postavení a pohyby rukou, pozice hlavy a horní části trupu a

mimika). Má vlastní gramatiku, je tedy zcela nezávislý na kterémkoliv mluveném

jazyku (Muknšnáblová, 2014). U znakového jazyka je nejmenší významovou jednotkou

znak, který zastupuje manuální a nemanuální složku. Manuální složka představuje

místo, kde je znak prováděn, tvar a pohyb ruky, případně rukou při znakování.

Nemanuální složka je pak tvořena mimikou a gestikulací s přidáním dalších

neverbálních prostředků. Díky této složce se může význam sdělení zcela změnit, proto

je velmi důležitou součástí (Macurová, A. in Horáková R., 2012).

Komunikační systémy vycházející z českého jazyka – na rozdíl od znakového

jazyka využívají, jak z názvu vyplývá, gramatické prostředky češtiny. Řadí se sem:

znakovaná čeština, která je uměle vytvořeným komunikačním systémem.

Jedná se o kódování mluvené řeči do znaků, tzn., že jednotlivá česká slova

jsou znakována (Muknšnáblová, 2014). Podle M. Potměšila (1999) je

hlavním cílem zjednodušit mluvený projev, aby vyhovoval zásobou znaků a

tempem při komunikaci mezi slyšícími a neslyšícími osobami.

prstová abeceda, která představuje užívání různých poloh a postavení prstů

k vyjádření písmen, jež se dále komponují do slov. Rozlišujeme dva základní

typy prstové abecedy, a to jednoruční a dvouruční. Používá se především

jako doplněk komunikace v případech, kdy je nutná formální přesnost -

názvy ulic, firem, jméno a příjmení apod. (Bendová, P., 2011).

vizualizace mluvené češtiny je definována výše zmíněným zákonem

384/2008 Sb. jako: „zřetelná artikulace jednotlivých českých slov ústy tak,

aby bylo umožněno nebo usnadněno odezírání mluveného projevu osobami,

které ovládají český jazyk a odezírání preferují jako prostředek své

komunikace.“ (Zákony pro lidi, online)

písemný záznam mluvené řeči znamená převedení řeči mluvené do psané

podoby v reálném čase (Plevová, I., Slowik, R., 2010). Využívá se

především na různých konferencích a přednáškách (Skákalová, T., 2011).

18

Ať už si osoba se sluchovým postižením zvolí kterýkoliv dorozumívací systém,

naším úkolem by mělo být vytvoření vhodných a příjemných podmínek pro vzájemnou

komunikaci. Níže jsou proto uvedena doporučení, která by měla být během konverzace

splněna.

Při rozhovoru s osobou se sluchovým postižením vyslovujte zřetelně,

nezvyšujte hlas a neměňte rychlost řeči. Nezačínejte rozhovor, je-li k vám

jedinec obrácen zády nebo ze strany. Dbejte na to, aby viděl zepředu, že na

něj mluvíte. Pokud se na vás nedívá, upozorněte ho třeba jemným dotykem.

Nestavte se zády k oknu, váš obličej by měl být dokonale osvětlen.

Ani mnozí dobře slyšící nejsou vždy schopni vnímat potřebné informace,

mluví-li více lidí najednou, nebo je-li rozhovor rušen hudbou či hlukem.

Vnímat řeč pomocí sluchadla a k tomu odezírat je značně náročné. Pokud je

to možné, vypněte všechny zdroje zvuku a při jednáních s osobou se

sluchovým postižením ať mluví vždy jen jeden.

Ujistěte se, že váš partner všemu dobře rozuměl. Potřebné informace znovu

zopakujte, případně použijte jiná slova nebo změňte stavbu věty.

Je-li jedinec se sluchovým postižením ve společnosti dalších osob, je

důležité, aby se zúčastnil rozhovoru. Proto ho seznamte s tématem hovoru,

případně použijte i písemné sdělení.

Na pracovišti nebo doma by neměla zůstat osoba se sluchovým postižením

bez pomoci. Postarejte se o to, aby dostala všechny potřebné informace a

důležitá sdělení.

Rozhovor vyžaduje od osoby se sluchovým postižením plné soustředění,

které vyvolá brzy únavu. Při důležitých jednáních proto nezapomínejte na

tzv. oddechový čas, který přijímají rádi i slyšící.

Povzbuzujte jedince se sluchovým postižením, aby využíval všechny

dostupné kompenzační pomůcky a prostředky sociální rehabilitace.

Indukční smyčky v konferenčních a společenských sálech, v divadlech, v

kinech nebo třeba kostelech usnadňují osobám se sluchovým postižením

rozumět sledovanému pořadu. Aby tato zařízení byla instalována a

udržována v provozu, je důležitý i váš zájem.

19

Abyste lépe porozuměli potřebám a některým překvapivým reakcím jedince

se sluchovým postižením, pokuste se vcítit do jeho situace (SNN ČR,

online).

Shrnutí

Prostřednictvím sluchu získáváme informace z okolí, dále je důležitý pro

komunikaci a rozvoj sociálních vztahů a je také nositelem varovných signálů.

Anatomicky se sluchové ústrojí skládá ze zevního, středního a vnitřního ucha, sluchové

dráhy a sluchového nervu. Existuje několik kritérií, podle kterých rozdělujeme sluchové

vady a poruchy: podle místa vzniku postižení, podle doby vzniku postižení a podle

stupně postižení. K usnadnění komunikace a příjmu informací pomáhají osobám se

sluchovým postižením různé kompenzační pomůcky, které můžeme rozdělit podle

vzhledu, podle způsobu přenosu zvuku a podle způsobu zpracování akustického signálu.

Osoby se sluchovým postižením komunikují audio-orálně nebo upřednostňují vizuálně-

motorický systém. Přirozeným jazykem neslyšících je znakový jazyk.

20

2 Vzdělávací systém osob se sluchovým postižením

V posledních dvaceti letech došlo v přístupech k výchově a vzdělávání u dětí a

žáků se sluchovým postižením k několika změnám a inovacím. Přestože u jedinců

s těžším stupněm sluchového postižení je stále nejvhodnější zařadit žáka do škol pro

sluchově postižené, u ostatních žáků, především s nižším stupněm postižení se stává

trendem vzdělávání v rámci integrace v hlavním vzdělávacím proudu. Tato změna

oproti minulosti je dána především moderními technologiemi a vyvíjejícími se

kompenzačními pomůckami Zajištění legislativních podmínek, přítomnost speciálních

pedagogů a také osvětová činnost přispívající k pozitivnímu vnímání odlišností

(Doležalová, L. in Bartoňová, M., Vítková, M., et al., 2013).

Termín integrace v širším smyslu znamená začlenění osoby s postižením nebo

nějakým znevýhodněním do společnosti. V užším smyslu vnímáme tento pojem jako

„školskou integraci“, tedy vzdělávání žáků se speciálními potřebami v běžných školách

(Bendová, P., Zikl, P., 2011).

2.1 Stupně výchovně vzdělávací soustavy

V České republice je vzdělávání osob se sluchovým postižením zajištěno sítí

zařízení, která zahrnují všechny jeho stupně. Podpora v rámci preprimárního stupně je

poskytována středisky rané péče, která se zaměřují na péči a pomoc rodinám s dětmi

s postižením (Skákalová, T., 2011). Dle § 54 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních

službách je raná péče terénní, případně ambulantní služba poskytovaná dítěti a jeho

rodičům do 7 let věku dítěte, které je zdravotně postižené nebo je ohrožen jeho vývoj

v důsledku nepříznivého zdravotního stavu (Zákony pro lidi, online).

Pro děti se sluchovým postižením je raná péče realizována středisky rané péče

Tamtam v Praze a Olomouci. Svým klientům poskytují sociální, psychologické a

pedagogické poradenství a podporu psychomotorického vývoje dítěte. Kromě toho se

ve velké míře zaměřují na pozitivní přijetí dítěte rodinou a na sociální integraci celé

rodiny (Středisko rané péče Tamtam, online). Raná péče je pro budoucí život osob se

sluchovým postižením velice důležitá, pokud totiž nedojde ke stimulaci zbytků sluchu,

může dojít k jeho úplné ztrátě (Doležalová, L., 2009). Dalšími poskytovateli rané péče

jsou speciálně pedagogická centra, která jsou většinou zřízena při školách pro

21

sluchově postižené. Své služby poskytují dětem od raného dětství až do ukončení

přípravy na povolání. Jejich úkolem je mimo jiné rozvoj komunikačních schopností,

pomoc při volbě nejvhodnějšího dorozumívacího systému a podpora při začlenění dítěte

do vzdělávací soustavy (Centra podpory integrace, online). Celý obsah poradenských

služeb, který zahrnuje jak činnosti standardní, tak činnosti specifické definuje vyhláška

č. 116/2011, kterou se mění vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských

služeb ve školách a školských poradenských zařízeních (Zákony pro lidi, online).

Pomoc při výchově a vzdělávání poskytují dle výše zmíněné vyhlášky také

pedagogicko-psychologické poradny a přímo ve školách je služba zajištěna zpravidla

výchovným poradcem, školním metodikem prevence, případně školním

psychologem nebo školním speciálním pedagogem.

Dítě se sluchovým postižením je možné před započetím povinné školní

docházky umístit do předškolní výchovně-vzdělávací instituce. Jedná se o mateřské

školy pro sluchově postižené, které bývají zřizovány při základních školách pro

sluchově postižené. Zpravidla je navštěvují děti ve věku od 3 do 6 let s různým stupněm

sluchové vady (Horáková, R., 2012). Charakteristické jsou především sníženým počtem

žáků ve třídě, užitím speciálních výukových metod a speciálním technickým vybavením

(Skákalová, T., 2011). Velká pozornost je také věnována komunikační a jazykové

výchově (Souralová, E., 2005). Vzdělávání v těchto školách dále koresponduje s cíli

běžné mateřské školy a probíhá podle Rámcového programu pro předškolní vzdělávání.

Dítě se sluchovým postižením může být zařazeno také do mateřské školy běžného typu

v rámci integrace. Je ovšem důležité si uvědomit, zda rodiče i škola zvládnou splnit

náročné podmínky (Horáková, R., 2012).

Stejně tak v rámci primárního vzdělávání mají žáci se sluchovým postižením

možnost vzdělávat se v základních školách pro sluchově postižené nebo v běžných

školách v případě, že jsou vytvořeny nezbytné podmínky, které odpovídají stupni a

druhu jejich postižení. Volba základní školy je také závislá na věku, kdy bylo sluchové

postižení diagnostikováno, a na míře komunikačních schopností žáka (Knotová, D. a

kol., 2014).

V základních školách pro sluchově postižené mají žáci nárok dle vyhlášky č.

147/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a

studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně

22

nadaných na speciální postupy, metody, formy a prostředky vzdělávání, kompenzační a

rehabilitační pomůcky, didaktické materiály a speciální učebnice. Škola je dále povinna

zařadit do výuky předměty speciálně pedagogické péče, mezi které patří individuální

logopedická péče, hodiny řečové výchovy nebo komunikačních dovedností a hodiny

znakového jazyka (Zákony pro lidi, online).

Tvorba školních vzdělávacích programů vychází z Rámcového vzdělávacího

programu pro základní vzdělávání. Oproti běžným školám mají základní školy pro

sluchově postižené možnost otevřít přípravnou třídu, kde se rozvíjí a upevňují

dovednosti dětí, které získaly v mateřské škole. Školní docházka pak může být

desetiletá (Horáková, R., 2012).

Součástí výběru budoucí profese je volba studijního oboru. V současné době

mají žáci se sluchovým postižením větší možnosti ve výběru školy na poli sekundárního

vzdělávání než v minulosti. Mohou navštěvovat střední odborná učiliště, odborná

učiliště, praktické školy, gymnázia a střední školy pro sluchově postižené nabízející

řadu možností pro pracovní zaměření. Nejčastějšími učebními obory jsou: kuchařské,

číšnické a cukrářské práce, šití oděvů, malířské a lakýrnické práce, čalounické práce,

zahradnictví, prodavačské práce, umělecký truhlář, podlahář, mechanik, elektrikář a

další (Doležalová, L., 2012). Maturitu mohou žáci se sluchovým postižením získat

v Praze na třech školách pro sluchově postižené, jedná se o Gymnázium pro sluchově

postižené, Střední zdravotnickou školu pro sluchově postižené (obor asistent

zubního technika) a o Střední odbornou školu pro sluchově postižené (obor

hotelnictví a v rámci nástavbového studia obor podnikání). Další školy pro osoby se

sluchovým postižením s maturitními obory se nacházejí v Brně na Střední škole pro

sluchově postižené (obor informační technologie), v Hradci Králové na střední

pedagogické škole (obor předškolní a mimoškolní pedagogika) a ve Valašském

Meziříčí na Střední průmyslové škole elektrotechnické (obor elektronické počítačové

systémy a počítačové systémy a aplikovaná elektrotechnika). (Horáková, R., 2012)

S přibývajícím počtem absolventů s maturitou se zvyšuje také zájem studovat na

vyšších odborných školách a na vysokých školách. Osoby se sluchovým postižením

mají možnost studovat na každé z těchto škol v rámci integrace. Existují také bakalářské

a magisterské programy určené přímo studentům se sluchovým postižením. Jedná se o

Výchovnou dramatiku neslyšících na JAMU v Brně a Čeština v komunikaci

23

neslyšících na Filozofické fakultě UK v Praze. I přes velký počet absolventů, a

různorodost studijních oborů není postavení na trhu práce pro osoby se sluchovým

postižením nijak zvlášť uspokojivé. Při hledání zaměstnání se nejčastěji setkávají

s problémy spojenými s komunikací a s obavou zaměstnavatelů (Doležalová, L., 2012).

Studenti se sluchovým postižením, kteří navštěvují běžné vysoké školy a mají

specifické nároky, mohou využít služeb různých center, která vznikla právě za účelem

usnadnění podmínek jejich vzdělávání. Poskytují především tlumočnické a asistenční

služby, zapisovatelství, pomoc při přípravě na přijímací řízení apod. Řadí se sem např.

Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky Teiresiás (Masarykova

univerzita, Brno), Středisko handicapovaných studentů (Vysoká škola ekonomická,

Praha) a Centrum pomoci handicapovaným Univerzity Palackého (Olomouc).

(Rérychová, J., Silovská, Z., Sirůčková, Š., 2007)

2.2 Komunikační přístupy ve vzdělávání osob se sluchovým postižením

Při vzdělávání osob se sluchovým postižením se setkáváme s několika

vzdělávacími metodami a přístupy, které se od sebe vzájemně odlišují. V minulosti byly

některé přístupy preferovány a některé naopak zakazovány. V současnosti záleží

především na řediteli školy, ke kterému přístupu se přikloní (Hricová, L., 2011). Podle

V. Strnadové (in Horáková, R., 2012) má zvolený komunikační přístup vliv na míru

vzdělání dětí se sluchovým postižením, neboť tempo poznávání podléhá schopnosti

porozumět jazyku, ve kterém jsou žáci vyučováni.

Nejvýraznějšími komunikačními přístupy u osob se sluchovým postižením jsou

orální metoda, bilingvální přístup a totální komunikace.

Orální přístup – jedná se o patrně nejstarší a nejpropracovanější přístup

používaný při výchově a vzdělávání. Hlavní podstatou je využití zachovalých smyslů

dítěte se sluchovým postižením, především zraku a hmatu a aktivní zvládnutí

mluveného jazyka. Ten by měl být rozvinut natolik, aby sluchově postižený zvládl

komunikovat se svým okolím a nedošlo ke komunikační izolaci. Tento systém je však

vhodný jen za předpokladu, že zbytky sluchu jsou natolik využitelné, že můžeme

24

rozvinout mluvenou řeč. Důležitým faktorem je také schopnost odezírání, ne každý

člověk se sluchovým postižením je totiž schopen odezírání dostatečně využít (Daňová,

M., 2008). Podle M. Potměšila (in Daňová, M., 2008) nemusí být vždy prospěšné

plošné a všeobecné uplatňování tohoto přístupu, může totiž dojít až k negativním

důsledkům.

Bilingvální přístup – tento systém komunikace je založený na použití dvou

jazyků, tzv. dvojjazyčnost, ne však obou najednou. Bilingvismus vychází z poznatků,

že bez předchozí znalosti znakového jazyka nelze u neslyšících zvládnout mluvenou

řeč. Znakový jazyk je pro dítě se sluchovým postižením prvním a mateřským a

zajišťuje podmínky jeho přirozeného vývoje. Jako druhý se učí národní (český) jazyk

(Muknšnáblová, M., 2014). Ve výuce bývají přítomni dva pedagogové, slyšící a

neslyšící. Nejprve je obsah učiva zprostředkován ve znakovém jazyce neslyšícím

pedagogem. Jakmile si dítě danou problematiku osvojí, je učivo přeloženo do psané

podoby národního jazyka (Souralová, E., 2002). Podle J. Hrubého (1997) se jedinci se

sluchovým postižením budou neustále pohybovat ve dvou světech - neslyšících a

slyšících a bilingvální přístup by je měl připravit na vhodný způsob komunikace.

Totální komunikace – podstatou tohoto systému je komplexnost, tedy spojení

všech použitelných komunikačních forem-akustické, vizuální, verbální i neverbální

(mimika, gesta, prstová abeceda, odezírání, znakovaná čeština, znakový jazyk,

pantomima, čtení psaní a další). (Muknšnáblová, 2014)

Podle M. Potměšila (1999) je myšlenkou totální komunikace ochota a schopnost

využívat dvoustrannou komunikaci, kdy každá strana respektuje a uznává jazyk druhé

strany. Autor dále uvádí některé obecné a základní cíle totální komunikace, kterými jsou

například: právo dítěte na možnost vyjadřovat se přirozeným způsobem, rozvíjet tak

svou jazykovou kompetenci a motivaci k další komunikaci, právo zvolit si pro něj

vyhovující způsob komunikace a respektování dvou hlavních potřeb komunikace - umět

naslouchat a být vyslyšen, dále budování sebeúcty, vlastní identity a celkový rozvoj

osobnosti.

U nás je v současnosti tento přístup ve školách pro sluchově postižené

nejrozšířenější (Horáková, R., 2012).

25

2.3 Osobnost jedince se sluchovým postižením

Osobností se rozumí osobitost, odlišnost jedince od druhých, především pak od

jedinců stejného věku a kultury (Říčan, P., 2010). Podle Nekonečného (in Šnýdrová, I.,

2008, s. 11) „je osobnost tvořena individuální jednotou biologických, psychologických a

sociálních aspektů, je utvářena ve vztazích mezi lidmi a v nich se také projevuje.

Pojmem osobnost se pokoušíme vyjádřit stabilitu a rozdílnost lidského chování.“

Co se týče osobnosti u jedinců se sluchovým postižením, nelze ji jednoznačně

vymezit. Sluchové postižení s sebou přináší komunikační, sociální a různé další

problémy, které výrazně ovlivňují utváření osobnosti jedince, ovšem nelze říci, že by

existovala specifická osobnost charakteristická pro všechny osoby se sluchovým

postižením (Potměšil, M., 1999). Na vývoj osobnosti má vliv také stupeň a druh

sluchového postižení, věk, kdy k postižení došlo, přítomnost přidruženého postižení

nebo působení okolí (Souralová, E., 2005). Podle výzkumů M. Potměšila (1999) se u

sluchově postižených může nejčastěji objevovat impulzivita, nedostatek empatie a

sebeúcty, neschopnost vysvětlit svoje pocity a momentální psychický stav,

zjednodušené chápání povahových rysů lidí a potíže v koncepci interpersonálních

vztahů.

Neznamená to ovšem, že se musí zákonitě objevit u všech jedinců. Některé

charakteristiky jsou podmíněné postoji a předsudky většinové společnosti vůči těmto

osobám (Požár, L., 1999).

Vyrovnání se s postižením je dlouhodobý proces a nese s sebou mnoho

psychicky náročných situací. Pozitivně může na jedince působit setkávání s lidmi se

stejným postižením, protože je spojují jak shodné fyziologické odlišnosti, tak podobné

životní zkušenosti (Vágnerová, M., 2008). Většinou bývají osoby se sluchovým

postižením rozlišováni podle stupně a doby sluchové ztráty na nedoslýchavé, kteří mají

nějakou ztrátu sluchu, ale s použitím techniky můžou slyšet a rozumět mluvené řeči, na

neslyšící, kteří mají tak těžkou sluchovou vadu, kdy ani použití technických pomůcek

nepomůže, a na osoby, které ztratily sluch až po naučení mluvenému jazyku přirozeným

způsobem, ohluchlí. Další skupinou jsou prelingválně neslyšící, kteří se jako neslyšící

26

už narodili, nebo o sluch přišli před tím, než si osvojili mluvenou řeč přirozeným

způsobem (Hudáková, A., 2006, online).

Někteří neslyšící se však nevnímají jako trpící a postižené bytosti, ale jako

jedinečné osobnosti, rovnocenné se slyšícími (Procházková, V., Vysuček, P., 2007).

Tito neslyšící se cítí být příslušníky jazykové a kulturní menšiny. Na své jedinečnosti,

vycházející ze sluchového postižení si zakládají a označují se jako Neslyšící s velkým

N na začátku slova (Horáková, R., 2012). T. Skákalová (2011) uvádí specifičnost

menšiny, kdy nejvýraznější je užívání jiného jazyka (znakového jazyka). Dále mají

vlastní zvyky a tradice vycházející z vlastních historických kořenů, rozdílné normy v

chování a jednání, také mají svůj humor, umění a celkové vnímání světa je odlišné.

Shrnutí

V posledních letech došlo ve výchově a vzdělávání k několika změnám. Děti, žáci

a studenti se sluchovým postižením mají možnost vzdělávat se ve školách pro sluchově

postižené nebo v rámci integrace v běžném vzdělávacím proudu. Pomoc a podporu při

vzdělávání jim poskytují střediska rané péče, speciálně pedagogická centra,

pedagogicko-psychologické poradny a také škola prostřednictvím svých zaměstnanců.

Při vzdělávání se setkáváme s různými vzdělávacími přístupy, z nichž nejrozšířenější

jsou orální metoda, bilingvální přístup a totální komunikace. Vyrovnání se s postižením

je dlouhodobý proces a každá osoba se k situaci staví jinak, proto nelze jednoznačně

vymezit vlastnosti, které by byly charakteristické pro všechny osoby se sluchovým

postižením. Podle stupně a doby sluchové ztráty jsou osoby se sluchovým postižením

rozdělováni na nedoslýchavé, neslyšící, ohluchlé a prelingválně neslyšící. Samostatnou

skupinu pak tvoří příslušníci jazykové a kulturní menšiny Neslyšící s velkým N.

27

3 Zaměstnávání osob se sluchovým postižením

„Právo na zaměstnání je základním právem všech lidí. Jakýkoliv handicap, ať již

vrozený nebo způsobený pracovním úrazem, nemocí nebo úrazem kdykoliv v průběhu

života, nemůže člověk zbavit tohoto práva či toto právo jakýmkoliv způsobem

zpochybnit.“ (Slavík, M. a kol., 2012, s. 124)

Ve společnosti bohužel existují v oblasti zaměstnávání předsudky či neúměrná

opatrnost k osobám s postižením. Odlišnost či nedostatek jsou pak častou příčinnou

vyloučení nebo přeřazení člověka s postižením do chráněných zaměstnání, případně do

zaměstnání, která neodpovídají dané kvalifikaci osoby s postižením. Podle autora je

jednou z možností jak minimalizovat tyto problémy posilovat terciární vzdělávání u

osob s postižením a zvýšit tak jejich možnosti uplatnění na trhu práce (Slavík, M. a kol.,

2012).

3.1 Trh práce

Podle statistických údajů, které jsou dostupné na webových stránkách

Ministerstva práce a sociálních věcí bylo k 30. 6. 2014 evidováno 60,8 tisíc osob se

zdravotním postižením, kteří se ucházejí o zaměstnání. Oproti roku 2013 se jedná o 0,6

tisíc lidí méně. Bohužel statistika, která by uváděla počet nezaměstnaných konkrétně u

osob se sluchovým postižením v České republice, neexistuje.

Obrázek č. 1 Vývoj podílu OZP na celkovém počtu uchazečů o zaměstnání

(portál MPSV, online)

28

Lidé se zdravotním postižením mají možnost uplatnění buď na chráněném trhu

práce, nebo na volném neboli otevřeném trhu práce (Opatřilová, D., Procházková, L.,

2011). Na chráněném trhu práce se uplatnění dříve týkalo chráněných pracovních míst a

chráněných pracovních dílen. Novelou zákona č. 367/2011 Sb., která vnáší některé

změny do zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, dochází k sjednocení těchto dvou

pracovišť a pojem chráněná pracovní dílna již v zákoně nenajdeme (MPSV, online).

Chráněné pracovní místo je výše zmíněným zákonem definováno jako: „pracovní místo

zřízené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základně písemné

dohody s Úřadem práce. Na zřízení chráněného pracovního místa poskytuje Úřad práce

zaměstnavateli příspěvek. Chráněné pracovní místo musí být obsazeno po dobu 3 let.“

(Zákony pro lidi, online)

Na otevřeném trhu práce se setkávají jedinci jak s postižením, tak bez postižení,

což s sebou přináší větší možnosti sociálního začlenění. Pozitivním aspektem je pro

jedince bezesporu i větší možnost profesního a osobního rozvoje a větší mzda daná

vyšším sociálním statusem. Práce na otevřeném trhu však přináší i svá negativa a těmi

jsou především obtížnost místo získat z důvodů velké konkurence a také předsudky a

nedostatek zkušeností zaměstnavatelů v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním

postižením (Krejčířová, O., 2007). Pro usnadnění vstupu na otevřený trh práce existuje

několik možností, kam se může člověk obrátit. Již na základní škole je zařazen v rámci

Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání tematický okruh Člověk a

Svět práce, který utváří a rozvíjí reálné profesní cíle a dále rozvíjí vlastnosti a

schopnosti důležité pro volbu budoucího povolání (Opatřilová, D., Procházková, L.,

2011).

V otázce podpory a pomoci při volbě povolání a hledání zaměstnání v dospělosti

se osoby se zdravotním postižením mohou obrátit na úřad práce, ale také na různé

agentury (Krejčířová, O., 2007). Zaměstnávání osob se zdravotním postižením na

otevřeném trhu práce je podporováno pracovní rehabilitací, kterou zabezpečují krajské

pobočky úřadu práce příslušné místu bydliště. Jedná se o činnost zaměřenou na získání

a udržení vhodného zaměstnání spojenou mimo jiné s poradenskou činností zaměřenou

na volbu povolání a zaměstnání a teoretickou a praktickou přípravou na povolání

(435/2004 Sb., Zákony pro lidi, online). Úřad práce České republiky je správním

úřadem s celostátní působností a organizační složkou státu. Úřad je řízen Ministerstvem

práce a sociálních věcí. Plnění jeho úkolů se vztahuje na oblasti: zaměstnanosti, ochrany

29

zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, státní sociální podpory, dávek

pro osoby se zdravotním postižením, příspěvku na péči a inspekce poskytovaní

sociálních služeb, pomoc v hmotné nouzi a dávek pěstounské péče (Úřad práce, online).

Při úřadech práce vznikla také Informační a poradenská střediska, která

poskytují služby žákům základních škol se specifickými vzdělávacími potřebami,

studentům a absolventům, školským zařízením, rodičům a ostatním zájemcům. Provádí

individuální a skupinové poradenství související s volbou povolání, poskytuje popisy

jednotlivých profesí, organizuje besedy, informuje o možnostech rekvalifikace apod.

(Informační a poradenská střediska, online).

Další služba, která vznikla jako podpora pro osoby se zdravotním postižením na

otevřeném trhu práce, je zprostředkována Českou unií pro podporované

zaměstnávání. Jedná se o časově omezenou službu, která poskytuje podporu lidem,

jejichž schopnost získat a zachovat si zaměstnání jsou z různých důvodů omezeny.

Podporované zaměstnávání poskytuje pomoc před i po nástupu do práce (Česká unie

pro podporované zaměstnávání, online).

V neposlední řadě je také důležité zmínit systém poradenských služeb

zaměřených na pomoc jedincům s jejich rozhodováním v oblasti vzdělávání a profesní

orientace v kterékoliv etapě jejich života a tím je Kariérové poradenství (Vendel, Š.,

2008). Důraz je kladen na prospěšnou spolupráci mezi vzděláváním a světem práce.

V současnosti není hlavní prioritou kariérového poradenství najít jedinci vhodné

povolání pouze na základě jeho charakteristik, ale především ho vybavit příslušnými

kompetencemi a informacemi, aby se mohl sám rozhodnout (Friedmann, Z., 2012).

V České republice členíme kariérové poradenství do tří úrovní – národní, krajské a

školské. Národní úroveň je zajištěna Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

Pedagogicko-psychologické poradny a speciálně pedagogická centra spadají do krajské

úrovně a školská úroveň je zastoupena pedagogickými pracovníky přímo ve školách

(Vendel, Š., 2008).

U osob se sluchovým postižením se při vstupu na trh práce objevuje především

komunikační bariéra způsobená nemožností používat komunikační prostředky (většinou

verbální řeč) nebo nemožností užívat běžné telekomunikační služby. Příčinou jsou

obavy, despekt, následné neadekvátní reakce, neochota komunikovat. Vzhledem

k tomu, že neslyšícím mohou dělat problémy složité věty, abstraktní pojmy nebo

například úřední formulace, vzbuzují u některých lidí pocit, že jsou méně inteligentní a

30

stejně tak k nim bohužel přistupují. Vše je ovšem dáno tím, že český jazyk je pro ně

jako cizí jazyk (Opatřilová, D., Procházková, L., 2011).

K vyrovnání komunikačního omezení slouží dle zákona č. 108/2006 Sb., o

sociálních službách státem uzákoněný nárok na tlumočnické služby (Zákony pro lidi,

online). Cílem této služby je zprostředkování kontaktu s okolním prostředím. Úkolem

tlumočníka je tlumočit ze znakového jazyka do mluveného a naopak. Musí provádět

věrný překlad obsahu sdělení, nic nepřidávat, ani nic neubírat (SNN ČR, online).

Největší obecně prospěšnou společností, která se specializuje na osoby se

sluchovým postižením a jejich zaměstnávání, je bezesporu Tichý svět. Hlavním cílem

této společnosti je aktivní působení na vytváření a rozvoj zdravého a stabilního trhu

práce pro osoby se sluchovým postižením. Zaměřuje se na jejich integraci do světa

slyšících, soustředí se proto především na poskytnutí podpory při získávání a udržení

pracovního uplatnění (Rérychová, J., Silovská, Z., Sirůčková, Š., 2007). Na svých

stránkách se organizace prezentuje takto: „v obecně prospěšné společnosti Tichý svět

(dříve APPN – Agentura pro neslyšící) pomáháme neslyšícím vyjít z izolace. Usilujeme

o jejich rovnoprávné postavení zejména na trhu práce a ve vzdělávání. Snažíme se

prostřednictvím našich služeb odstraňovat komunikační bariéry. Naším cílem je co

nejvíce podporovat aktivitu a vlastní úsilí klienta, pomáháme neslyšícím získat práci a

udržet si ji.“ (Tichý svět, online)

Klienty této společnosti jsou lidé se sluchovým postižením, jejich rodinní

příslušníci a blízcí, a zároveň také zaměstnavatelé a odborní pracovníci z úřadů práce,

poraden, lékařských zařízení apod. Společnost zahájila svou činnost v roce 2006 a od té

doby stále rozšiřuje nabídku svých služeb. Člení je do tří hlavních skupin: sociální

rehabilitace (zahrnuje krátkodobé a dlouhodobé profesní poradenství a podporované

zaměstnávání), odborné sociální poradenství (v rámci kterého poskytuje právní a

sociální poradenství, poradenství online a telefonické zprostředkování) a tlumočnické

služby (online tlumočnická služba NONSTOP, online tlumočník v nemocnicích,

umělecké tlumočení hudby a divadelních představení apod.). Mezi další služby patří

například realizace vzdělávacích programů, mediace a internet pro veřejnost a podpora

vzniku nových pracovišť pro neslyšící (Tichý svět, online).

Dále budou stručně představeny některé další organizace poskytující služby

osobám se sluchovým postižením v České republice.

31

Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel – ASNEP je

organizací zastupující občany s různým stupněm a typem sluchového postižení a tedy i

různých zájmů. Hlavním posláním je „umožňovat zástupcům subjektů pracujících ve

prospěch sluchově postižených lidí nebo jejich rodičů, aby se pravidelně setkávali.“

Organizace zastupující občany pak mají možnost navrhovat předpisy, které mohou

ovlivnit život osob se sluchovým postižením. Asociace dále předchází sociálnímu

vyloučení jedinců a napomáhá jim k vyrovnání příležitostí v majoritní společnosti

(ASNEP, online).

Česká unie neslyšících vznikla za účelem ochrany osob se sluchovým

postižením, prosazováním jejich práv, zájmů a potřeb. Dále posiluje jejich sociální a

právní vědomí a usnadňuje jim tak zapojení do společnosti. Důležitým úkolem unie je

také podpora informovanosti většinové společnosti s cílem přispívat k respektování

rovnoprávnosti osob se sluchovým postižením (ČUN, online).

Centrum pro dětský sluch Tamtam, o.p.s. (dříve Federace rodičů a přátel

sluchově postižených, o.s.) především vyjadřuje a hájí zájmy dětí se sluchovým

postižením a jejich rodičů. Snahou organizace je přispívat k rozvoji péče o děti se

sluchovým postižením, pomáhat s překonáním následků sluchového postižení a vytvářet

podmínky pro integraci. Organizace poskytuje komplexní služby pro rodiny, kde je

mimo jiné možnost využít služeb sociálních a psychologických poraden (Centrum pro

dětský sluch Tamtam, online).

Svaz neslyšících a nedoslýchavých je v České republice největší neziskovou

organizací pracující pro osoby se sluchovým postižením. Ochraňuje a hájí jejich

potřeby, práva a zájmy. Poskytuje tlumočnické služby, sociální poradenství, sociální

rehabilitaci a služby sociálně aktivizační (SNN, online).

3.2 Volba povolání u osob se sluchovým postižením

Na volbě povolání u osob se sluchovým postižením se podílí několik rovin.

Některé jsou specifické a jiné stejné jako u slyšících osob.

Mezi specifické roviny řadíme zdravotní hledisko. Podle autorky se však

posudkové hledisko, zda člověk se sluchovým postižením může nebo nemůže

vykonávat danou práci, často liší. Dříve platilo, že osoba se sluchovým postižením

nemůže provádět práci, která je doprovázena zvukovou signalizací a práci při které by

32

mohlo dojít k prohloubení sluchového poškození. Nyní se však pracovní podmínky

mění (menší pracovní dílny, převod zvukových signálů na vizuální, různé chrániče

sluchu atd.). Další změnou je pro osobu se sluchovým postižením možnost rozhodnout

se, zdali chce požádat o změněnou pracovní schopnost, případně jak a kde ji uplatnit.

Komunikační hledisko je další specifickou rovinou. Při vhodných podmínkách během

vzdělávání ve slyšícím prostředí (individuální plány, specifické audiologické pomůcky,

tlumočník, pozitivní atmosféra) nemusí nastat komunikační problém ani pro mnohé

jedince s těžkým sluchovým postižením. Některé pracovní pozice však mohou způsobit

potíže i relativně dobře komunikujícímu nedoslýchavému (Šedivá, Z., 2006).

Doležalová L. (2012) doplňuje, že osoba se sluchovým postižením by měla při volbě

povolání myslet na to, že v případě, kdy je vyžadována komunikace mluveným

jazykem, jej ovládá v takové míře, aby se do pracovního kolektivu zařadil bez větších

problémů.

Obecnými hledisky jsou předpoklady a profesní orientace. Informovanost o

možnostech uplatnění a druzích profesí je osobám se sluchovým postižením většinou

potřeba zprostředkovat. Je to z důvodu omezeného mimovolního učení a menší sociální

orientace (Šedivá, Z., 2006).

J. Langer a E. Souralová (2006) ve své publikaci prezentují výsledky průzkumů

srovnávající pracovní uplatnění osob se sluchovým postižením a běžné populace.

Vyplývá z nich, že osoby se sluchovým postižením dosahují nižšího stupně vzdělání a

terciární vzdělání absolvuje jen nepatrný počet z nich, zastupují větší procento v počtu

nezaměstnaných (především z důvodu neochoty zaměstnavatelů), pracují na nižších

pracovních pozicích a dostávají za svou práci nižší plat.

Největším problémem, jak již bylo několikrát zmíněno, je v souvislosti

s pracovním uplatněním komunikace. Nejsnáze se proto pracovní pozice hledá

nedoslýchavým, nejhůře jsou na tom pak prelingválně neslyšící. Na portálu zaměřeném

na potřeby osob se zdravotním postižením jsou uvedeny nejčastější pozice vykonávané

osobami se sluchovým postižením, které vycházejí ze středoškolských studijních oborů,

určený přednostně právě jim. Jedná se o administrativního pracovníka, asistenta zubního

technika, cukráře, čalouníka, elektrikáře, informatika v ekonomice, IT pracovníka,

krejčího, kuchaře, malíře, oděvního technologa, operátora skladování, pekaře,

zahradníka a zámečníka. Neznamená to však, že by osoby se sluchovým postižením

nemohly vykonávat práci v jiném oboru (Práce pro ZP, online).

33

3.3 Význam práce v lidském životě

Zákoník práce (262/2006 Sb.) definuje práci takto: „závislou prací je práce,

která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance,

jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro

zaměstnavatele vykonává osobně. Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat

nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na

pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.“

(Zákony pro lidi, online)

Nejedná se ovšem pouze o ekonomické uspokojení. Prací člověk získává smysl

života, může zažít pocit úspěchu, seberealizace a učí se samostatnosti. Navíc se mu

nabízí velká příležitost k navázání sociálních vztahů. Z mentálně hygienického hlediska

nám pracovní úsilí umožňuje také odvod přebytečné duševní i tělesné energie

(Buchtová, B., a kol., 2013).

D. Opatřilová (in Opatřilová D., Procházková L., 2011) uvádí, že práce je

činnost (tělesná nebo duševní) zaměřená na výdělek, výživu a uspokojení potřeb. Je

předpokladem seberealizace, uplatnění dispozic člověka k dané činnosti nebo sociální

aktivitě.

Roviny významu práce shrnula takto:

Existenční a materiální – odměna a mzda, pochopení ceny a hodnoty lidské

práce, uspokojení osobních potřeb, pochopení času, prostoru a energie.

Rozvojový a tvořivý – rozvoj tělesných a duševních schopností, realizace

představ o světě a o produktech lidské činnosti.

Kooperační a socializační – svou prací navazuje člověk na práci jiných lidí, učí

se respektovat ostatní, spolupracovat s nimi a komunikovat s nimi.

Estetický a kulturní – reflexe individuálních estetických kriterií, umělecké

tvoření a kultura společnosti.

Relaxační – odvádí od jednotvárné zátěže a psychického vypětí, je příležitostí

k činnostem, které člověka emocionálně obohacují.

Skutečnou hodnotu práce člověk pochopí, až když jí ztratí. Je-li člověk

nezaměstnaný dlouhodobě, zmocní se ho nejistota, strach z budoucnosti a především

pocit selhání (Buchtová, B., a kol., 2013).

34

Shrnutí

Právo na zaměstnání je základním právem všech osob. Lidé s postižením

mají možnost uplatnit se na chráněném, nebo otevřeném trhu práce. Na chráněném

trhu práce se uplatnění týká chráněných pracovních míst. Na otevřeném trhu práce

je lidem s postižením poskytováno poradenství a pomoc prostřednictvím Úřadu

práce, různých společností, agentur a organizací. Největší obecně prospěšnou

společností u nás je Tichý svět (dříve APPN- agentura pro neslyšící). Na volbu

povolání má vliv hned několik hledisek jako např. zdravotní, komunikační a také

vrozené předpoklady a profesní orientace. Práce má pro člověka mimo

ekonomického uspokojení, několik významů. Získává smysl života, zažívá pocit

úspěchu. Navíc se dostává do kontaktu s ostatními lidmi a navazuje sociální vztahy.

35

4 Profesní uplatnění osob se sluchovým postižením

Problematika profesního uplatnění a zaměstnávání osob se sluchovým

postižením je v odborné literatuře zatím málo zmiňována. Proto se diplomová práce

zaměřuje právě na tuto oblast.

4.1 Cíle výzkumného projektu, metodologie

Hlavním cílem výzkumného šetření je analyzovat současnou situaci profesního

uplatnění osob se sluchovým postižením v České republice.

Dílčími cíli je na výzkumném vzorku zjistit:

celkový stav zaměstnanosti těchto osob,

na koho se osoby se sluchovým postižením obracejí při hledání zaměstnání,

jaký druh povolání vykonávají vzhledem k dosaženému vzdělání,

zda je rozdíl u mužů a žen se sluchovým postižením v nejvyšším dosaženém

vzdělání,

zda je rozdíl u mužů a žen se sluchovým postižením v délce doby hledání

zaměstnání,

zda jsou osoby se sluchovým postižením spokojeny ve svém zaměstnání,

s vedením a se svými spolupracovníky.

Charakter tohoto výzkumného šetření je smíšený. Za účelem získání dat byl

zvolen především kvantitativní výzkum s využitím dotazníku (viz Příloha č. 1). Ten

patří k nejefektivnějším metodám sběru dat při hromadném získávání informací. Jedná

se o písemné kladení otázek, které jsou podle otevřenosti děleny na otevřené, uzavřené a

polozavřené (Gavora, P., 2000). Jako doplňující část výzkumu byl zvolen strukturovaný

rozhovor (viz Příloha č. 2), který se podle M. Chráska (2007) vyznačuje tím, že tazatel

postupuje podle přesně připraveného textu. Formulace otázek i jejich pořadí jsou

předem dány a tazatel k otázkám nepřidává vlastní komentář.

Dotazník byl určen osobám s různým stupněm sluchového postižení a

distribuován byl elektronickou cestou na sociální sítě a na adresy elektronické pošty

některých zařízení, které se zaměřují na pomoc osobám se sluchovým postižením.

36

Na uvedené stránky bylo odesláno vždy průvodní oslovení respondentů s přiloženým

hypertextovým odkazem na webový dotazník. Komunikace prostřednictvím

elektronické pošty nevyžadovala okamžitou reakci a nevytvářela tak na respondenta

tlak, ani obavy z případného rozhovoru. Zvýšila se tak pravděpodobnost návratnosti

dotazníků. Respondenti měli na vyplňování dostatek času, nebyl stanoven časový limit

ani rozsah odpovědí.

Dotazník se skládá z 25 otázek, z nichž, 7 je uzavřených, 15 polozavřených a 3

otevřené. Získávání informací probíhalo v období říjen 2014 až únor 2015, kdy bylo

vyplněno celkem 71 dotazníků. Z tohoto počtu musely být 3 dotazníky ze šetření

vyřazeny. V jednom případě z důvodu neúplného vyplnění a u dvou dotazníků byla data

vyplněna obyvateli Slovenské republiky, u kterých se odpovědi vztahovaly na poměry

v jejich státě, čímž nebyly splněny stanovené podmínky.

Dotazníky tedy zajišťují kvantitativní část, která je doplněna o část kvalitativní,

v rámci které proběhly rozhovory se zaměstnankyní Tichého světa Karinou Vaňkovou,

DiS. a pracovníkem úřadu práce, který si přál zůstat v anonymitě.

4.2 Výzkumné otázky

Na základě stanovených cílů byly formulovány výzkumné otázky:

Výzkumná otázka č. 1

Jakého stupně vzdělání dosahují osoby se sluchovým postižením?

Výzkumná otázka č. 2

Využívají při hledání zaměstnání osoby se sluchovým postižením především služeb

úřadu práce?

Výzkumná otázka č. 3

Obracejí se osoby se sluchovým postižením při hledání zaměstnání na obecně

prospěšnou společnost Tichý svět?

Výzkumná otázka č. 4

Pracují osoby se sluchovým postižením nejčastěji na pozicích, které vycházejí ze

středoškolských oborů určených přednostně právě jim?

37

Výzkumná otázka č. 5

Ve kterém kraji České republiky je nejvíce pracovních příležitostí?

4.3 Vlastní výzkum

Dále již následuje analýza vlastního výzkumného šetření. Pro lepší přehlednost

je rozdělena na kvantitativní část realizovanou pomocí dotazníků a na kvalitativní část,

kde bylo šetření provedeno prostřednictvím rozhovoru.

A. Kvantitativní část

Dotazníkového šetření se zúčastnilo celkem 68 respondentů různého pohlaví a

různého věku. Jedná se o 57 žen (84 %) a 11 mužů (16 %). Největší skupinu tvoří lidé

ve věku 36-50 let, jedná se o 29 osob (42 %), následuje věková skupina 20-35 let,

kterou tvoří 27 osob (40 %) a nejmenší skupinu zastupují lidé nad 50 let, kterých je 12

(18 %).

57

11Pohlaví respondentů

žena muž

Graf č. 1 Pohlaví respondentů

Jak je vidět z grafu č. 3, nejčastější nejvyšší dosažené vzdělání je u respondentů

střední škola s maturitou a vysoká škola. Konkrétně se jedná o 19 osob z celkových 68,

které mají střední školu s maturitou (28 %), a stejný počet osob vystudovalo vysokou

školu. Naopak nejmenší zastoupení mají základní školy, kde svoje vzdělání zakončili 4

respondenti (6 %). Zbylí dotazovaní vystudovali střední školu bez maturity a to

38

27

29

12Věk respondentů

20-35 let 36-50 let 50 a více let

Graf č. 2 Věk respondentů

9 osob (13 %), střední odborné učiliště pak 11 osob (16 %) a vyšší odbornou školou

ukončilo svoje vzdělávání 6 osob (9 %). Z uvedeného vyplývá, že není pravda, že by

osoby se sluchovým postižením dosahovaly pouze nižšího stupně vzdělání. Analýza

jednotlivých odpovědí ovšem naznačuje, že vyššího vzdělání dosahují především ženy.

Vysokou školu vystudovaly ze zkoumaného vzorku pouze ony a to 11 neslyšících, 6

nedoslýchavých a 2 ohluchlé. Vyšší odbornou školu vystudovalo 5 žen, z nichž 3 jsou

neslyšící a 2 nedoslýchavé. Maturitu na střední odborné škole pak získalo 14 žen a to 8

neslyšících, 3 nedoslýchavé a 3 ohluchlé. Střední školu bez maturity vystudovalo 9 žen,

5 nedoslýchavých a 4 ohluchlé. Střední odborné učiliště je nejvyšším dosaženým

vzděláním pro 6 žen, z nichž 4 jsou neslyšící a 2 nedoslýchavé, základní školou

ukončily svoje vzdělávání 4 ženy, 1 neslyšící, 1 nedoslýchavá a 2 ohluchlé. U mužů je

nejčastějším nejvyšším dosaženým vzděláním střední škola s maturitou, kterou ukončilo

svoje vzdělávání 5 z celkových 11 a jedná se o 3 muže nedoslýchavé a 2 ohluchlé.

Střední odborné učiliště vystudovalo také 5 mužů, z nichž 4 jsou neslyšící a 1 ohluchlý.

Vyšší odbornou školu vystudoval pouze jeden muž, který je neslyšící. Uvedený vzorek

sice obsahuje malé množství respondentů mužského pohlaví, ale po důkladném rozboru

lze vyvodit, že muži neslyšící od narození nebo raného dětství studovali spíše střední

odborné učiliště.

0%

5%

10%

15%

20%

25%

30%

6%

28%

13%16%

9%

28%

Nejvyšší dosažené vzdělání

základní škola střední škola s maturitou střední škola bez maturitystřední odborné učiliště vyšší odborná škola vysoká škola 0

2

4

6

8

10

12

14

16

18

20

4

19

9

11

6

19

Graf č. 3 Nejvyšší dosažené vzdělání

39

Následující graf znázorňuje typ sluchového postižení, který se u respondentů

objevuje. Nejvíce je mezi dotazovanými neslyšících a to 29 (43 %), následují

nedoslýchaví s počtem 25 osob (37 %) a 11 osob uvedlo, že ztratili sluch během života,

tedy ohluchlí (16 %). Respondenti měli v dotazníku možnost zařadit se do jiné skupiny

a uvést typ svého postižení. Tuto možnost využily 3 osoby (4 %) a jejich odpovědi

zněly: „Od narození velmi těžká oboustranná nedoslýchavost s postupnou ztrátou

sluchu, úplné ohluchnutí v 18 letech.“ „Ztráta sluchu ve 3 letech, uživatel CI, bez CI

100% hluchota.“ „Zbytky sluchu.“ Během sběru dat se několik respondentů ozvalo

s připomínkou k označení ohluchlí. Přestože v odborné literatuře se pojem ohluchlí

objevuje pravidelně a i v teoretické části diplomové práce je tedy tento termín uváděn,

sami neslyšící se proti tomuto označení ohrazují a jsou na ně, jak sami uvádějí,

„alergičtí“.

0.00%5.00%

10.00%15.00%20.00%25.00%30.00%35.00%40.00%45.00% 37%

43%

16%

4%

Typ sluchového postižení

nedoslýchavý neslyšící ztráta sluchu během života (ohluchlý) jiné

0

5

10

15

20

25

30

35

25

29

11

3

Graf č. 4 Typ sluchového postižení

V otázce doby vzniku sluchového postižení se odpovědi respondentů rozdělily

téměř na polovinu. Od narození má sluchové postižení 30 osob (44 %) a zbylých 38

osob (56 %) se stalo sluchově postiženými až během života. Respondenti uváděli také

věk, kdy ke sluchovému postižení došlo a většina jej získala v období od 1 roku do 6 let,

konkrétně se jedná o 23 osob. Ostatní dotazovaní získali sluchové postižení v rozmezí 7

až 9 let a to 3 osoby a ve věku 20 až 37 let získalo sluchové postižení 10 osob. U

1 respondenta bylo prý důvodem sluchového postižení přeučení z leváka na praváka a 1

40

dotazovaná získala sluchové postižení v těhotenství. Ačkoliv je z celkového počtu o

trochu více dotazovaných osob se získaným sluchovým postižením, doba vzniku tohoto

postižení je ve většině případů v období před zafixováním mluvené řeči, a tudíž se dá

předvídat, že se potýkají se stejnou komunikační bariérou jako osoby, které mají

sluchové postižení od narození.

44%

56%

Doba vzniku sluchového postižení

od narození během života 0

5

10

15

20

25

30

35

40 38

30

Graf č. 5 Doba vzniku sluchového postižení

Ze zkoumaného vzorku je 40 osob zaměstnaných (59 %) a pouhé 4 osoby (6 %)

jsou v současné době bez zaměstnání. Ze zbylých respondentů jsou 3 osoby (4 %) na

mateřské dovolené a 14 osob (21 %) v důchodu. Celkem 7 osob zvolilo v dotazníkovém

šetření možnost jiné a níže jsou uvedeny jejich odpovědi. „Studentka vysoké školy

v Olomouci ve formě kombinovaného studia, zatím nepracuji.“ „Jsem v plném

invalidním důchodu, ale pracuji na DPP (dohoda o provedení práce).“ „Plný invalidní

důchod.“ „Starobní důchod.“ „Studentka.“ „Student.“ „DPP.“ Z uvedeného se dá

usoudit, že většina osob se sluchovým postižením, které se zúčastnily dotazníkového

šetření, nemá nápadné problémy s nezaměstnaností. Důvodem by mohlo být vzdělání

respondentů, neboť většina vystudovala vysokou školu a střední školu s maturitou. Zda

opravdu vykonávají povolání adekvátní k jejich dosaženému vzdělání a jsou se

svou prací spokojeni, napoví další otázky.

41

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

59%

6%4%

21%

10%

Zaměstnanost

zaměstnaný/á nezaměstnaný/á na mateřské dovolenéjsem v důchodu jiné 0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

40

4 3

14

7

Graf č. 6 Zaměstnanost

Podle statistiky nezaměstnanosti za období březen 2014 až leden 2015

uveřejněné na portálu Ministerstva práce a sociálních věcí je největší nezaměstnanost v

Moravskoslezském kraji a v Ústeckém kraji, kde dosahuje 10-12,49 %. Na dalším místě

v míře nezaměstnanosti jsou kraje Jihomoravský, Karlovarský, Liberecký, Olomoucký,

Zlínský a Vysočina s počtem 7,5-9,99 %. Nejlépe jsou na tom obyvatelé Prahy a

obyvatelé kraje Jihočeského, Královéhradeckého, Pardubického, Plzeňského a

Středočeského, kde je podíl nezaměstnanosti 5-7,49 % (portál MPSV, online).

Obrázek č. 2 Kraje České republiky

42

5-7,49%

7,5-9,99%

10-12,49%

(portál MPSV, online)

Graf č. 7 znázorňuje odpovědi respondentů na otázku pracovních příležitostí

v jejich kraji. Výzkumný vzorek je tvořen obyvateli Prahy, Středočeského kraje,

Ústeckého kraje, Libereckého kraje, Karlovarského kraje, Plzeňského kraje,

Jihočeského kraje, Vysočiny a krajů Jihomoravského, Zlínského, Moravskoslezského a

Pardubického. Kraje Královéhradecký a Olomoucký zastoupení nemají. Drtivá většina

dotazovaných hodnotí pracovní příležitosti jako špatné, konkrétně se jedná o 40 osob

z celkových 68 (59 %) z kraje Ústeckého, Jihočeského, Jihomoravského, Zlínského a

Pardubického. Dalších 13 osob žijících v kraji Libereckém, Karlovarském, Plzeňském,

Moravskoslezském a na Vysočině posuzuje příležitosti jako spíše dobré (19 %) a 11

osob jako dobré (16 %). Velmi dobře hodnotí pracovní příležitosti pouze 4 osoby (6 %)

a to v kraji Středočeském a v Praze.

Na základě analýzy jednotlivých odpovědí respondentů na otázku pracovních

příležitostí v jejich kraji jsou výsledky ve většině případů totožné se statistikou

Ministerstva práce a sociálních věcí uvedenou výše. Odlišnosti lze pozorovat pouze

v kraji Pardubickém, kde je podíl nezaměstnanosti jedním z nejmenších, ale

dotazníkovým šetřením bylo zjištěno, že všech 8 respondentů z tohoto kraje vidí situaci

špatně. Opačná situace se objevila v kraji Moravskoslezském, který patří mezi kraje

s nejvyšší nezaměstnaností. Z 11 respondentů hodnotí pracovní příležitosti špatně pouze

4 dotazovaní a zbylých 7 ji vidí spíše dobře až dobře.

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

6%16% 19%

59%

Pracovní příležitosti

velmi dobré dobré spíše dobré špatné 0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

4

1113

40

Graf č.7 Pracovní příležitosti

43

Další otázka se týkala způsobu, kterým si respondenti našli svoje současné

zaměstnání. Na tuto otázku odpovídaly pouze osoby, které v předchozím dotazu zvolily

možnost zaměstnaný/á nebo možnost jiné. Dále odpověděli i někteří, kteří jsou

v současnosti na mateřské dovolené nebo v důchodu, a odpověď směřovali na svoje

poslední zaměstnání, i tyto odpovědi byly do výzkumu zahrnuty. Dohromady tedy

otázku zodpovědělo 54 osob. Z tohoto počtu využilo 22 osob (41 %) při hledání

zaměstnání pomoc od svých známých. Velké zastoupení má v tomto případě také

internet, díky kterému si našlo zaměstnání 17 osob (31 %). Pouze 1 člověk (2 %) našel

svoje zaměstnání za pomoci úřadu práce. Celkem 14 osob (26 %) našlo zaměstnání

jiným způsobem. Jejich odpovědi jsou následující: „Oslovila jsem sama organizaci

s tím, že jsem sice zaměstnaná, ale hledám práci spíše v jejich oboru.“ „Zoufalá žádost

u Asociace ASNEP, kdy hledali náhradního pracovníka, obrátila se na mě s žádostí o

pomoc slyšící ředitelka, někdo jí o mně řekl.“ „Ředitel se z médií zaměřených na

sluchově postižené dozvěděl, co umím, a sám si mě pozval.“ „Založila jsem neziskovou

organizaci pro OZP.“ „Dotazem a zpětným kontaktem.“ „Byl jsem v té firmě

zaměstnaný už před ohluchnutím.“ „Umístěnka ze školy.“ Zbylí respondenti našli

zaměstnání vlastní snahou.

Pro srovnání způsobu hledání osob se sluchovým postižením a celkové populace

byla využita statistika Českého statistického úřadu „doby a způsobu hledání

zaměstnání“ za rok 2013 (Český statistický úřad, online). Z té vyplývá, že nejvíce je

lidmi využíván při hledání zaměstnání úřad práce, asi 320 tisíc., poté inzeráty (internet,

noviny), asi 285 tisíc a prostřednictvím známých hledá zaměstnání cca 93 tisíc osob.

Dotazníkovým šetřením byly tedy zjištěny opačné výsledky. Osoby se sluchovým

postižením na rozdíl od slyšící veřejnosti úřad práce využívají při hledání zaměstnání

pouze v malé míře a obracejí se spíše na své známé a hledají inzeráty na internetu.

44

0%5%

10%15%20%25%30%35%40%45%

2%

31%

41%

26%

Způsob hledání zaměstnání

úřad práce internet známý/á jiné 0

5

10

15

20

25

1

17

22

14

Graf č. 8 Způsob hledání zaměstnání

Následující graf znázorňuje odpovědi respondentů na otázku, jak dlouho jim

trvalo najít si své současné zaměstnání. Na tuto otázku opět odpovídalo 54

dotazovaných. Výsledky ukazují, že 21 osob (39 %) našlo svoje povolání během

měsíce, 12 osob (22 %) hledalo práci měsíc až půl roku, 11 osob (20 %) pak půl roku až

rok a 10 osob (19 %) bylo bez práce více jak rok. U respondentů hledajících déle jak rok

se doba nezaměstnanosti pohybuje od 1,5 roku až 6 let.

Podle statistiky doby a způsobu hledání zaměstnání v České republice

uveřejněné Českým statistickým úřadem (Český statistický úřad, online) za rok 2013 lze

v porovnání doby nezaměstnanosti mužů a žen vidět rozdíly u doby delší jak 1 nebo 2

roky. V tomto případě mají o něco větší zastoupení ženy. Hodnoty u kratší doby

nezaměstnanosti jsou přibližně stejné. I z dotazníkového šetření lze vyvodit podobné

závěry. Všichni dotazovaní muži si našli zaměstnání do půl roku, oproti tomu 21 žen

bylo nezaměstnaných déle jak půl roku nebo déle jak rok.

45

0.00%5.00%

10.00%15.00%20.00%25.00%30.00%35.00%40.00%

39%

22%20%

19%

Doba hledání zaměstnání

méně než měsíc měsíc až půl roku půl roku až rok více jak rok 0

5

10

15

20

25

21

1211

10

Graf č. 9 Doba hledání zaměstnání

Jakým způsobem respondenti oslovili firmy s žádostí o zaměstnání, znázorňuje

graf č. 10. Z celkových 55 osob poslalo 25 (46 %) životopis, dalších 22 osob (40 %)

navštívilo firmu osobně a jen 1 člověk (2 %) využil pomoc tlumočníka. Zbylých 7

dotazovaných (12 %) oslovilo firmy jiným způsobem. Jejich odpovědi zněly: „Vše

sama přes internet i životopisy, ÚP (úřad práce) vůbec nepomohl, žádné pohovory

nikdo nechtěl kvůli sluchové vadě.“ „Přes internet životopis, na ÚP mi nijak

nepomohli.“ „Vytvořila jsem sama sobě pracovní místo.“ „První dvě možnosti.“ A

zbylé 2 respondenty oslovila firma sama. Z otevřených odpovědí se bohužel potvrzuje,

že úřady práce nevytváří vhodné podmínky pro sluchově postižené a neslyšící veřejnost

jejich pomoc téměř nevyužívá.

0.00%5.00%

10.00%15.00%20.00%25.00%30.00%35.00%40.00%45.00%50.00%

46%

40%

2%12%

Způsob oslovení firem

poslal/a jsem životopis osobní návštěvaprostřednictvím tlumočníka jiné 0

5

10

15

20

25

30

25

22

1

7

Graf č. 10 Způsob oslovení firem

46

V dotazníkovém šetření následovala otázka, která zjišťovala, jaké povolání

respondenti vykonávají, případně vykonávali před odchodem do důchodu nebo

nástupem na mateřskou dovolenou. Kvůli různorodosti pracovních oborů nebyla tato

otázka zpracována graficky. Zjištěné informace byly uspořádány do tabulky pro lepší

přehlednost.

Nejčastější profesí u žen se sluchovým postižením, které se zúčastnily

dotazníkového šetření, byla sociální pracovnice, celkem 7 žen. Další nejčastější pozicí

byla švadlena, dělnice a servírka, ve všech případech tuto práci vykonávají 4 ženy. Práci

uklízečky a učitelky vykonávají vždy 3 ženy z dotazovaných. Mezi další opakující se

pozice patří práce v administrativě. Z tabulky vyplývá, že až na malé výjimky

vykonávají ženy se sluchovým postižením práci adekvátní s jejich vzděláním.

V teoretické části byly zmíněny nejčastější pozice, které vykonávají osoby se

sluchovým postižením. Tyto pozice vycházejí ze středoškolských studijních oborů,

určený přednostně právě jim. Výzkumným šetřením nebyly uvedené údaje zcela

potvrzeny. Z dotazovaných žen pracuje na těchto pozicích pouze 8 z nich a to

v administrativě, oděvním oboru a jako IT pracovnice. Pokud ale stejným způsobem

srovnáme pozice, které respondentky vykonávají, s maturitními obory, jež jsou

dostupné na školách pro sluchově postižené v České republice, můžeme zhodnotit, že

převážná většina v těchto oborech pracuje. Jedná se o pozici operátorky skladování,

servírky, účetní, administrativní pracovnice, asistentky pedagoga v mateřské škole,

asistentky firmy a jednatelky sociální firmy.

47

Ženy Neslyšící Nedoslýchaví Ohluchlí

Základní škola švadlena uklízečka poštovní úřednice

švadlena

Střední škola bez

maturity

administrativa

uklízečka (2x)

Střední škola s

maturitou

administrativa

asistentka firmy

dělnice (2x)

laborantka

operátorka

skladování

servírka

účetní

výstupní

kontrolorka PC

administrativa

servírka

zdravotní laborantka

jednatelka sociální

firmy

švadlena

technolog a

zásobovač elektro

Střední odborné

učiliště

dělnice

švadlena

webmasterka

dělnice

tlumočník ZJ

Vyšší odborná školasociální pracovnice

účetní

sociální pracovnice

(2x)

Vysoká škola

asistent pedagoga

v MŠ

grafička

knihovnice

korektury

lékařka

servírka

sociální pracovnice

technolog

učitelka (2x)

vychovatelka

lékařka

lékárnice

manažerka nezisk.org.

personalistka

sociální pracovnice

učitelka ve škole pro

SP

sociální pracovnice

servírka

Tabulka č. 3 Pracovní pozice-ženy

U mužů se pak nejčastěji opakovaly pracovní pozice webmastera a technika,

vždy u 2 z dotazovaných. Jak je vidět z tabulky č. 4 i v tomto případě odpovídají

48

pracovní pozice dosaženému vzdělání. Zároveň se ani u mužů nepotvrdilo, že by osoby

se sluchovým postižením pracovaly především v pozicích, které vycházejí ze

středoškolských studijních oborů, určených přednostně právě jim.

Muži neslyšící nedoslýchaví ohluchlí

Základní škola

Střední škola bez

maturity

Střední škola s

maturitou

asistent ve firmě

RTG asistent

webmaster

technik

webmaster

Střední odborné

učiliště

dojič krav

mechanik

podlahář

technik LCD

elektromontér

Vyšší odborná škola

Vysoká škola

Tabulka č. 4 Pracovní pozice-muži

U otázky, zda jsou respondenti ve svém současném zaměstnání spokojeni,

odpovědělo 29 osob kladně, tedy, že jsou spokojeni (57 %), dalších 11 dotazovaných je

spíše spokojeno (21 %) a 8 osob je spíše nespokojeno (16 %). Zbylé 3 osoby (6 %)

nedokázaly odpovědět a zcela nespokojen není nikdo. Respondenti měli v dotazníku

možnost uvést důvody jejich výběru. „Vysoké emoční vypětí, nízká podpora sociálního

zaměstnávání, práce za minimální mzdu.“ „Mám velmi nízký invalidní důchod a

přivýdělek na DPP jsem uvítala.“ „Jsem v této práci první týden a zatím se mi líbí,

doufám, že vydržím.“ „Člověk si v dnešní době nemůže vybírat.“ „Už mě to nebaví.“

„Stereotyp z práce, vykonávám ji moc dlouho.“ V porovnání počtu dotazovaných a

počtu odpovědí, kdy jsou osoby se sluchovým postižením se svým zaměstnáním

spokojeny nebo spíše spokojeny lze vyhodnotit pozitivní výsledky.

49

0.00%10.00%20.00%30.00%40.00%50.00%60.00%

57%

21%16%

0% 6%

Spokojenost se zaměstnáním

spokojen/a spíše spokojen/a spíše nespokojen/anespokojen/a nevím 0

5

10

15

20

25

30

35

29

11

8

0

3

Graf č. 11 Spokojenost se zaměstnáním

V dalším grafu je znázorněna spokojenost s vedením. Z celkového počtu 52 osob

je 24 spokojeno (46 %) a 15 osob spíše spokojeno (30 %). Naopak nespokojeno

s chováním vedení je 8 osob (16 %) a spíše nespokojeny jsou 2 osoby (4 %). Celkem 2

osoby (4 %) nedokázaly odpovědět. Respondenti měli opět možnost vyjádřit svůj názor:

„Komunikace je výhradně e-mailem, ale ne každý chápe potřeby webmastera pro vedení

práce.“ „Nemohu hodnotit.“ U těchto výsledků se oproti předchozí otázce vyjádřili 2

respondenti záporně, v konečném výsledku lze však i toto zjištění hodnotit jako

příznivé.

0.00%10.00%20.00%30.00%40.00%50.00%

46%

30%

16%

4% 4%

Spokojenost s vedením

spokojen/a spíše spokojen/a spíše nespokojen/anespokojen/a nevím 0

5

10

15

20

25

30

24

16

8

2 2

50

Graf č. 12 Spokojenost s vedením

Další otázka zjišťovala, jak respondenti vycházejí se slyšícími spolupracovníky.

Jak vyplývá z grafu č. 12, panuje mezi nimi většinou přátelská atmosféra. Celkem 22

osob hodnotí vzájemné vztahy velmi dobře (42 %) a 24 osob dobře (46 %). Z celkových

52 odpovídajících posuzuje 5 osob (10 %) vztahy jako ne moc dobré a pouze 1 člověk

(2 %) označil možnost velmi špatné. Důvody uváděli respondenti následující: „Záleží

na povaze lidí, někdo sluchové postižení nesnáší, s jiným je zase domluva v pohodě.“

„Jsem v chráněné dílně a neslyšící jsou tam taky.“

0.00%5.00%

10.00%15.00%20.00%25.00%30.00%35.00%40.00%45.00%50.00% 42% 46%

10%

2%

Vztahy se slyšícími spolupracovníky

velmi dobré dobré ne moc dobré velmi špatné 0

5

10

15

20

25

30

2224

5

1

Graf č. 11 Vztahy se slyšícími spolupracovníky

Graf č. 14 znázorňuje otázku finančního ohodnocení. Odpovědělo na ni 54

respondentů, z nichž 31 uvedlo, že dostává stejnou odměnu za odvedenou práci jako

slyšící spolupracovníci na stejné pozici (57 %). Bohužel se našlo i 9 osob (17 %), které

dostávají odměnu rozdílnou. Zbývajících 14 lidí pak odpověď na otázku nezná (26 %).

51

57%17%

26.00%

Finanční ohodnocení

shodné rozdílné nevím 0

5

10

15

20

25

30

35

31

9

14

Graf č. 14 Finanční ohodnocení

Z celkových 56 odpovídajících se už 21 (38 %) někdy setkalo s nebezpečím

ztráty zaměstnání kvůli svému postižení. Zbylých 35 lidí (62 %) se s tímto nebezpečím

nesetkalo. Přestože více respondentů tuto zkušenost nemá, počet osob, které pocítily

strach ze ztráty zaměstnání kvůli jejich postižení, není zanedbatelný.

38%

62%

Nebezpečí ztráty zaměstnání kvůli postižení

ano ne 0

5

10

15

20

25

30

35

40

21

35

Graf č. 15 Nebezpečí ztráty zaměstnání

Další otázka v dotazníku zněla, zda si respondenti myslí, že informovanost o

volných pracovních místech ze strany úřadů práce je dostačující. Jak je vidět z grafu,

odpověď ano nezvolila ani jedna osoba z celkových 68. Jako nedostačující shledává

informovanost 42 osob (62 %) a 26 osob (38 %) odpovědět nedokázalo. Z uvedeného

52

vyplývá skutečnost, že úřad práce není schopen poskytnout osobám se sluchovým

postižením dostatečné informace o volných pracovních místech.

62%

38%

Informovanost o volných pracovních místech

ano ne nevím 0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

0

42

26

Graf č. 16 Informovanost o volných pracovních místech ze strany ÚP

Následující graf znázorňuje, zda se respondenti někdy setkali s negativním

jednáním při hledání zaměstnání kvůli sluchovému postižení. Celkem 30 osob (44 %) se

s takovou situací opravdu setkalo, zbylých 38 (56 %) podobnou zkušenost nemá.

Dotazovaní měli možnost vyjádřit svou konkrétní zkušenost nebo názor: „Většinou

nebyli ochotni se mnou komunikovat pomocí e-mailu, zaměstnavatelé trvali na

telefonním kontaktu.“ „Zaměstnavatelé i slyšící lidé se moc bojí sluchové vady a

komunikace i spolupráce s pracovníky.“ „Do pracovního poměru mě nevzali právě

kvůli sluchovému handicapu.“ „Odmítnutí s tím, že mají tisíce zájemců, ale za 2 týdny

zveřejnili inzerát znovu.“ „Neslyšící by prý nezvládli ty stroje, když neuslyší pípání.“

„Odmítli mě na pozici uklízečky právě proto, že jsem nedoslýchavá.“ „Špatně se

zajišťuje bezpečnost na pracovišti u neslyšících osob.“ „Závist zdravých kolegů vůči

mému důchodu-peníze.“ „Chtějí telefon a potom se už s pozváním na pohovor

neozvou.“ „Po pohovorech jen přislíbili, nikdo se pak už nikdy neozval.“ „Pokaždé mi

odpoví, že pozice už je právě obsazená.“ „Negativní jednání s úřadem práce, nakonec

jsem musel najít sám“. „Že nemohu telefonovat a že nezvládnu komunikaci.“ „Radši se

mnou ani nekomunikovali a neozývali se.“ „Nevěří, že dobře pochopím, co po mě

chtějí.“ „Sluchový handicap nechtěli akceptovat.“ „Mám sedět doma a nebrat práci

53

zdravým.“ „Myslí se, že jsme neschopní.“ „Vadila jim sluchová vada.“ „Skepse, že

práci zvládnu.“ „Neochota komunikovat“. „Netolerantní přístup.“ „Že nejsem schopná

rozhovoru a komunikace.“ „Bezpečnost v práci.“

44%

56%

Negativní jednání při hledání zaměstnání

anone

0

5

10

15

20

25

30

35

40

30

38

Graf č. 17 Negativní jednání při hledání zaměstnání

Graf č. 18 analyzuje mínění respondentů, zda mají kvůli svému postižení horší

možnost uplatnění na trhu práce. Celkem 48 osob (71 %) je přesvědčeno, že ano,

dalších 6 osob (9 %) si myslí, že ne, a 14 osob (20 %) odpověď na tuto otázku neví.

Dotazovaní se opět mohli k dané otázce otevřeně vyjádřit: „V momentě, kdy se přiznám,

že neslyším a že ke svojí práci potřebuji technické pomůcky či asistenci, ztratí

zaměstnavatel zájem, i když byl spokojen se vzděláním a předchozí praxí.“ „Některé pro

mě lákavé možnosti nemohu vyzkoušet zejména kvůli nemožnosti telefonování.“

„Zaměstnavatelé se sluchového postižení bojí.“ „Za mých časů nebyla možnost studia

na gymnáziu nebo VŠ, proto nízká mzda v zaměstnání.“ „Všude chtějí vyřizování

telefonátů klasickou cestou.“

54

71%

9%

20%

Horší možnost uplatnění na trhu práce

ano ne nevím 0

10

20

30

40

50

60

48

6

14

Graf č. 18 Horší možnost uplatnění na trhu práce

Informace o volných pracovních místech v místě jejich bydliště získávají

dotazovaní především z inzerátů na internetu, tuto možnost zvolilo celkem 35 osob

z celkových 68 (52 %). Na úřad práce se obrací 9 osob (13 %) a na neziskové

organizace 7 osob (11 %). Možnost hledání zaměstnání za pomoci inzerátů v novinách

nezvolil nikdo. Celkem 17 osob získává informace jiným způsobem a to především od

známých nebo rodinných příslušníků a několik respondentů využívá kombinaci

uvedených možností, kde uvádí i inzeráty v novinách.

0.00%10.00%20.00%30.00%40.00%50.00%60.00%

13%

52%

11%

0%

24%

Informace o volných místech

Úřad práce internet neziskové organizace noviny jiné

0

5

10

15

20

25

30

35

40

9

35

7

0

17

Graf č. 19 Informace o volných místech

55

Další otázka měla zjistit, zda se respondenti někdy obrátili při hledání

zaměstnání na obecně prospěšnou společnost Tichý svět (dříve APPN). Celkem 45 osob

(66 %) se na organizaci neobrátilo nikdy a 16 osob tuto organizaci vůbec nezná (24 %).

Pouhých 7 osob z celkových 68 (10 %) využilo někdy služeb této organizace.

Z dotazníkového šetření bylo dále zjištěno, že osoby, které se na Tichý svět někdy

obrátily, pochází z Prahy, kraje Středočeského, kraje Ústeckého a kraje Karlovarského.

Naopak většina obyvatel Vysočiny, kraje Jihomoravského, Zlínského,

Moravskoslezského a Pardubického organizaci vůbec nezná, což je zřejmě zapříčiněno

tím, že organizace nemá v těchto krajích svoje pobočky.

10%

66%

24%

Tichý svět

ano ne neznám tuto organizaci 0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

50

7

45

16

Graf č. 20 Tichý svět

V následujícím grafu jsou zpracovány odpovědi na otázku, v jakém oboru by

chtěli respondenti pracovat, pokud by neměli sluchové postižení. Z celkového počtu by

26 dotazovaných (38 %) obor neměnilo a 21 osob (31 %) odpověď neví. Zbylých 21

osob (31 %) by si přálo pracovat jinde. Co se týče respondentů mužského pohlaví, jsou

ve svém oboru spokojeni a neměnili by. Všichni dotazovaní, kteří by volili jiný obor,

jsou tedy ženy. Nejčastěji se objevovalo přání pracovat ve zdravotnictví a to u žen, které

nyní vykonávají práci na pozici švadleny, dělnice (2x), uklízečky (2x), asistentky a

servírky. Dalším nejčastějším byla administrativa nebo management, které by si jako

svoje povolání přály ženy na pozici operátorky skladování, dělnice, uklízečky a sociální

pracovnice. Ve školství by chtěla pracovat číšnice a sekretářka. Pozici policistky by si

vybraly ženy, které nyní pracují jako vychovatelka a uklízečka. Ostatní pozice už se

56

objevovaly jen jednou, učitelka by chtěla pracovat v klinickém výzkumu, jiná učitelka

by chtěla být právničkou, jednatelka sociální firmy by chtěla pracovat v kultuře,

pracovnice v sociálních službách by chtěla být architektkou a grafička by si vybrala

inženýrský obor.

38%

31%

31%

Priorita pracovního uplatnění

ve stejném, kde pracuji nevím v jiném 0

5

10

15

20

25

30

26

21 21

Graf č. 21 Priorita pracovního uplatnění

Ze všech dotazovaných by 46 osob (68 %) uvítalo internetový portál pro

uchazeče o zaměstnání se sluchovým postižením, kde by si mohli vyměňovat

informace, rady, názory a zkušenosti týkající se pracovního uplatnění. O takový portál

nemá zájem 5 osob (7 %) a 17 osob (25 %) neví. Respondenti se mohli opět otevřeně

vyjádřit a jejich postřehy jsou následující. „Proč ne, ať se využijí všechny možnosti, ale

je nutné přesvědčit všechny zaměstnavatele, aby se nebáli“. „Doporučuji, Tichý svět

(APPN) nebyl k ničemu, neschopné vedení k zajišťování nekvalifikovaných míst.“

„Tento přehled zde chybí, bylo by to užitečné.“ „To by bylo dobré, jestli postižení mají

možnost pracovat, ale ne nabízet furt důležité telefonáty a adjektivní komunikaci apod.,

to by neslyšící těžko sháněl uplatnění.“ „Portálů je hodně, je těžké se orientovat v tom,

který sledovat přednostně, další nový problém nevyřeší.“ „Už podobný portál existuje.“

57

68%

7%

25%

Internetový portál pro uchazeče o zaměstnání

ano ne nevím 0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

5046

5

17

Graf č. 22 Internetový portál pro uchazeče o zaměstnání

B. Kvalitativní část

Jak již bylo zmíněno, doplňkovou část výzkumu tvoří rozhovor. Cílem této

metody bylo zjistit, jaké konkrétní možnosti v oblasti profesního uplatnění nabízejí

osobám se sluchovým postižením dvě instituce, které figurují v dotaznících, a to úřad

práce a obecně prospěšná společnost Tichý svět. Další otázky měly napovědět, co může

osoba se sluchovým postižením očekávat při první návštěvě, zda může spoléhat na to,

že pracovníci budou schopni komunikovat znakovým jazykem, zda je v České republice

dostatečný počet poboček a jak se mohou o institucích dozvědět.

Rozhovor se zaměstnankyní obecně prospěšné společnosti Tichý svět

Podle zaměstnankyně pomáhá společnost osobám se sluchovým postižením

získat si práci a udržet si ji. Hlavním cílem je co nejvíce podporovat aktivitu a vlastní

úsilí klienta. Podle zaměstnankyně může klient přijít kdykoliv. Společnost má právní

formu obecně prospěšné společnosti, tudíž jedinec nemusí být členem a neplatí ani

žádné členské poplatky. Frekvence návštěv je závislá na druhu služby, kterou klient

využívá. Veškeré služby jsou poskytovány zdarma na základě smlouvy, která je

písemná, případně i ústní. Psaný text je klientovi tlumočen do znakového jazyka a

připravuje se i naznakování smlouvy na video. Podle zaměstnankyně přichází do

organizace klient buď sám nebo s doprovodem, ale u pohovoru už je přítomen pouze on

a znakující pracovní konzultant. Komunikace probíhá u neslyšících osob

58

prostřednictvím znakového jazyka, kterým perfektně komunikuje většina pracovníků.

Povinně navštěvují všichni zaměstnanci kurzy znakového jazyka. U ostatních klientů se

využívá verbální komunikace s možností zřetelné artikulace, případně písemná forma.

Od ledna tohoto roku je nově v provozu také Tichá linka, což je služba založená na

online tlumočení do znakového jazyka nebo online přepisu mluvené řeči. Službu je

možné využít z jakéhokoliv místa České republiky. Umožňuje neslyšícím 24 hodin

denně bezbariérovou komunikaci v případě telefonování na tísňové linky, ale také

běžnou komunikaci s úřady, lékaři, zaměstnavateli nebo třeba s rodinou a to zdarma.

Doplňuje tak službu fyzicky přítomného tlumočníka nebo přepisovatele na různých

jednáních.

Osobám se sluchovým postižením jsou v rámci profesní přípravy poskytovány

služby sociální rehabilitace, sociálně odborného poradenství a tlumočnické služby, které

zahrnují i online tlumočení na celkem 7 pobočkách v České republice. Jedná se o

pobočky v Českých Budějovicích, Liberci, Kladně, Hradci Králové, Plzni, Ústí nad

Labem a v Olomouci. Zaměstnankyně dále uvedla, že v nejbližší době přibudou

pobočky také v Ostravě a v Brně.

Neslyšící veřejnosti o sobě dávají vědět prostřednictvím tisku, televize, rozhlasu,

webových stránek, internetových sociálních sítí, vizitek, letáků, přednášek a podobně.

Rozhovor se zaměstnancem úřadu práce

První návštěva klienta se sluchovým postižením na úřadu práce, probíhá podle

zaměstnance stejně jako u ostatních klientů. Člověk musí vyplnit žádost o

zprostředkování zaměstnání a při osobním jednání jsou mu sděleny informace o jeho

základních právech a povinnostech. Na úřad přicházejí klienti v doprovodu jiné osoby,

která je mnohdy prostředníkem při vzájemné komunikaci. Znakový jazyk zaměstnanci

úřadu práce neovládají, proto v případě potřeby a možností klienta využívají odezírání

nebo písemnou formu. Zaměstnanec se nechtěl vyjadřovat k dotazu na služby, které

poskytují osobám se sluchovým postižením, proto tato otázka zůstala bez odpovědi.

V České republice má úřad práce 14 krajských poboček a několik kontaktních

pracovišť, které se nacházejí v každém větším městě. K otázce publicity zaměstnanec

sdělil, že úřad práce nemá tuto potřebu.

59

4.4 Závěry výzkumného šetření

Cílem výzkumného šetření této diplomové práce bylo analyzovat situaci

profesního uplatnění a zaměstnanosti osob se sluchovým postižením. Do výzkumného

vzorku se zapojilo 11 mužů a 57 žen z České republiky různého věku, s různými typy

sluchového postižení. Výsledky byly zpracovány do grafů a tabulek, které se staly

podporou pro zodpovězení výzkumných otázek.

V diplomové práci byly vytyčeny výzkumné otázky, níže jsou uvedeny výsledky

šetření:

Výzkumná otázka č. 1: „Jakého stupně vzdělání dosahují osoby se sluchovým

postižením?“

Nejčastějším nejvyšším dosaženým vzděláním u respondentů se sluchovým

postižením byla střední škola s maturitou a vysoká škola. Konkrétně se jednalo o 19

osob z celkových 68, které mají střední školu s maturitou (28 %), a shodný počet má

vystudovanou vysokou školu. Naopak nejmenší zastoupení mají základní školy, kde

svoje vzdělávání zakončili 4 respondenti (6 %). Zbylí dotazovaní vystudovali střední

školu bez maturity, a to 9 osob (13 %), střední odborné učiliště pak 11 osob (16 %) a

vyšší odbornou školou ukončilo svoje vzdělávání 6 osob (9 %). Není tedy pravda, že by

osoby se sluchovým postižením dosahovaly pouze nižšího stupně vzdělání. Analýza

jednotlivých odpovědí ovšem naznačuje, že vyššího vzdělání dosahují především ženy.

Dále bylo zjištěno, že muži, kteří neslyší od narození nebo raného dětství, studovali

většinou střední odborné učiliště.

Výzkumná otázka č. 2: „Využívají při hledání zaměstnání osoby se sluchovým

postižením především služeb úřadu práce?“

Svoje současné zaměstnání si respondenti našli zejména za pomoci svých

známých, a to celkem 22 z celkových 54 dotazovaných (41 %). Ve velké míře našli

práci také pomocí internetu, celkem 17 osob (31 %). Ze zbylých dotazovaných nalezl

zaměstnání prostřednictvím úřadu práce pouze 1 člověk (2 %) a ostatní si našli práci

jiným způsobem. Stejně tak při hledání zaměstnání získávají informace o volných

místech nejčastěji z internetu, celkem 35 osob (52 %). Dále pak od známých a

60

rodinných příslušníků. V několika případech, čerpají informace z úřadu práce a z

neziskových organizací, konkrétně se jedná o 9 (13 %) a 7 (11 %) osob. Osoby se

sluchovým postižením, na rozdíl od majoritní společnosti, úřad práce tedy využívají při

hledání zaměstnání pouze v malé míře a obracejí se spíše na své známé a hledají

inzeráty na internetu.

Výzkumná otázka č. 3: „Obracejí se osoby se sluchovým postižením při hledání

zaměstnání na obecně prospěšnou společnost Tichý svět?“

Služeb obecně prospěšné společnosti Tichý svět někdy využilo pouhých 7 osob

z celkových 68 dotazovaných (10 %). Dalších 45 osob (66 %) se na ni neobrátilo nikdy

a 16 osob (24 %) tuto společnost vůbec nezná. Výsledky mohou být ovlivněny místem

bydliště respondentů. Šetřením bylo totiž zjištěno, že organizaci neznají nebo jejich

služeb nevyužívají právě obyvatelé krajů, kde tato společnost nemá svoje pobočky.

Výzkumná otázka č. 4: „Pracují osoby se sluchovým postižením nejčastěji na pozicích,

které vycházejí ze středoškolských oborů určených přednostně právě jim?“

Ze všech dotazovaných pracuje v oborech, které jsou k dispozici na školách pro

sluchově postižené pouze, 8 žen a 4 muži. Konkrétně se jedná u žen o pozici švadleny,

IT pracovnice a pracovnici v administrativě. U mužů jsou to pak pozice v oboru

elektrikář a IT pracovník. Pokud stejným způsobem srovnáme pozice, které ženy

vykonávají, s maturitními obory, jež jsou dostupné na školách pro sluchově postižené,

můžeme zhodnotit, že převážná většina v těchto oborech pracuje. Jedná se o pozice

operátorky skladování, servírky, účetní, administrativní pracovnice, asistentky pedagoga

v mateřské škole, asistentky firmy a jednatelky sociální firmy.

Výzkumná otázka č. 5: „Ve kterém kraji České republiky je nejvíce pracovních

příležitostí?“

Naprostá většina dotazovaných hodnotí pracovní příležitosti v kraji, kde bydlí,

špatně. Celkem se jedná o 40 osob (59 %) z kraje Ústeckého, Jihočeského,

Jihomoravského, Zlínského a Pardubického. Dalších 13 osob (19 %) a 11 osob (16 %)

žijících v kraji Libereckém, Karlovarském, Plzeňském, Moravskoslezském a na

Vysočině hodnotí příležitosti jako spíše dobré a dobré. Velmi dobře hodnotí pracovní

příležitosti pouze obyvatelé Prahy a kraje Středočeského, celkem 4 osoby (6 %).

61

Shrnutí výzkumu

Výzkumného šetření se zúčastnilo 68 osob se sluchovým postižením z České

republiky. Z toho 57 žen a 11 mužů. Největší skupinu tvořili lidé ve věku 36-50 let,

s počtem 29 osob, další věkovou skupinu ve věku 20-35 let zastupovalo 27 osob a

nejmenší skupinu tvořili lidé nad 50 let, kterých bylo 12.

Za důležité považuji zmínit připomínku ze strany respondentů k označení

ohluchlí. Přestože v odborné literatuře se tento pojem běžně objevuje, sami neslyšící se

proti tomuto pojmenování ohrazují a nemají ho, jak sami uvedli, rádi.

Dotazníkovým šetřením bylo zjištěno, že není pravda, že by osoby se sluchovým

postižením dosahovaly pouze nižšího stupně vzdělání. Naopak nejvíce respondentů

vystudovalo vysokou školu a střední školu s maturitou, v obou případech se jednalo o

19 osob. Dále bylo zjištěno, že vyššího vzdělání dosahují především ženy a že muži,

kteří jsou neslyšící od narození nebo raného dětství, studovali převážně střední odborné

učiliště. Co se týče profesního uplatnění vzhledem k dosaženému vzdělání, vykonávají

ženy i muži se sluchovým postižením až na malé výjimky práci adekvátní s jejich

vzděláním.

Nejčastější profesí u žen se sluchovým postižením, které se zúčastnily

dotazníkového šetření, byla sociální pracovnice, celkem 7 žen. Další nejčastější pozicí

byla švadlena, učitelka, dělnice, servírka, uklízečka a pracovnice v administrativě. Bylo

tedy zjištěno, že dotazované ženy se sluchovým postižením nepracují především

na pozicích, které vycházejí ze středoškolských studijních oborů na školách pro osoby

se sluchovým postižením. U mužů se pak nejčastěji opakovaly pracovní pozice

webmastera a technika. Ani v tomto případě se tedy shoda pracovní pozice a

středoškolského oboru neprokázala. Za potvrzené může být považováno pracovní

uplatnění žen, které vystudovaly střední školu s maturitou. Většina z nich pracuje právě

na pozicích, které vycházejí z maturitních oborů. Jedná se o pozici operátorky

skladování, servírky, účetní, administrativní pracovnice, asistentky pedagoga v mateřské

škole, asistentky firmy a jednatelky sociální firmy.

Většina osob se sluchovým postižením, které se výzkumného šetření zúčastnily,

nemá výrazné problémy s nezaměstnaností. Z celkového počtu jsou nezaměstnané

pouze 4 osoby, což je pravděpodobně zapříčiněno nejvyšším dosaženým vzděláním

respondentů, neboť většina vystudovala vysokou školu a střední školu s maturitou.

V otázce pracovních příležitostí bylo ovšem hodnocení respondentů převážně negativní.

Velmi dobře posuzují pracovní příležitosti pouze obyvatelé Prahy a Středočeského

62

kraje. Překvapivé výsledky byly zjištěny v kraji Pardubickém, kde je podle statistiky

Ministerstva práce a sociálních věcí podíl nezaměstnanosti jedním z nejmenších, ale

všichni respondenti z tohoto kraje vidí situace špatně. Opačný stav se pak objevil v kraji

Moravskoslezském, který patří mezi kraje s nejvyšší nezaměstnaností, převážná většina

dotazovaných zde hodnotí pracovní příležitosti dobře. Nepříznivé hodnocení pracovních

příležitostí by mohlo být spojeno s míněním respondentů, že kvůli svému postižení mají

horší možnost uplatnění na trhu práce. Z celkových 68 dotazovaných je o tom

přesvědčeno 48 osob. Dalším důvodem by mohlo být to, že asi polovina respondentů se

při hledání zaměstnání někdy setkala s negativním jednáním. Respondenti například

uváděli, že po pohovorech se jim už nikdy nikdo neozval, některým zaměstnavatelům

vadilo, že nemohou telefonovat, a někteří byli přesvědčeni, že práci nezvládnou. Asi

nejhorší je zkušenost jedné respondentky, které bylo při pohovoru řečeno, ať sedí doma

a nebere práci zdravým.

Jedním z dílčích cílů bylo také zjistit, zda se objevují rozdíly u mužů a žen

v délce doby hledání zaměstnání. Odlišnosti lze pozorovat u doby hledání delší jak 1

nebo 2 roky. V tomto případě mají o něco větší zastoupení ženy. Hodnoty u kratší doby

nezaměstnanosti jsou přibližně stejné.

Svoje současné zaměstnání si dotazovaní našli především za pomoci svých

známých a prostřednictvím inzerátů na internetu. Služby úřadu práce využili oproti

majoritní společnosti velmi zřídka. Stejně tak při hledání zaměstnání získávají

informace o volných místech nejčastěji z internetu, dále pak od známých a rodinných

příslušníků. V několika případech čerpají informace z úřadu práce a z neziskových

organizací. Převážná většina respondentů si ale myslí, že informovanost o volných

pracovních místech je ze strany úřadu nedostačující. Na obecně prospěšnou společnost

Tichý svět se respondenti při hledání zaměstnání také neobracejí, mnohdy ji ani neznají.

Příčinou je nejspíš malý počet poboček této společnosti. Potencionální zaměstnavatele

oslovují osoby se sluchovým postižením většinou osobně nebo zasílají životopis.

Z otevřených odpovědí se bohužel opět potvrdilo, že pomoc úřadu práce neslyšící téměř

nevyužívají. Jak někteří uvádějí, úřad jim vůbec nepomohl.

V otázce spokojenosti v zaměstnání, s vedením a se spolupracovníky byly

vyhodnoceny spíše pozitivní výsledky. Několik dotazovaných, konkrétně 26 by svoje

zaměstnání nezměnilo, ani pokud by neměli sluchové postižení, dalších 21 by si přálo

pracovat v jiném oboru a zbylých 21 osob si není jisto. Finančně jsou osoby se

sluchovým postižením ohodnoceny většinou stejně jako jejich slyšící spolupracovníci,

63

přesto se našlo i několik osob, které dostávají odměnu rozdílnou. Zanedbatelný není ani

počet respondentů, kteří se někdy setkali s nebezpečím ztráty zaměstnání kvůli svému

postižení.

Většina respondentů by uvítala internetový portál pro uchazeče o zaměstnání se

sluchovým postižením, kde by si mohli vyměňovat informace, rady, názory a zkušenosti

týkající se pracovního uplatnění.

Na základě provedeného rozhovoru se zaměstnankyní obecně prospěšné

společnosti Tichý svět a zaměstnancem úřadu práce byly zjištěny následující informace.

Služby jsou v Tichém světě klientovi poskytovány na základě smlouvy, která je

písemná, ale může být i ústní. Psaný text ve smlouvě je klientovi tlumočen do

znakového jazyka a v nejbližší době bude smlouva naznakovaná na videu. V případě

úřadu práce musí klient při první návštěvě vyplnit žádost o zprostředkování zaměstnání

a při osobním jednání jsou mu předány informace o základních právech a povinnostech.

Do Tichého světa dochází klient někdy sám, někdy v doprovodu jiné osoby. Při

pohovoru je ale přítomen pouze on a znakující pracovní konzultant. Na úřad práce

přicházejí osoby se sluchovým postižením většinou v doprovodu rodinného příslušníka,

který je přítomen po celou dobu.

Vzájemná komunikace probíhá v Tichém světě prostřednictvím znakového

jazyka, případně se využívá verbální komunikace s možností zřetelné artikulace nebo

písemná forma. Nově lze také využít Tichou linku. Pracovníci této společnosti umí

komunikovat znakovým jazykem. Zaměstnanci úřadu práce znakový jazyk neovládají, a

proto komunikace probíhá prostřednictvím rodinného příslušníka, písemně nebo

s pomocí odezírání.

V rámci profesní přípravy poskytuje Tichý svět svým klientům služby sociální

rehabilitace, sociálně odborného poradenství a tlumočnické služby. Tyto služby

poskytuje na pobočkách v Českých Budějovicích, Liberci, Kladně, Hradci Králové,

Plzni, Ústí nad Labem a v Olomouci. Nové pobočky přibudou v Ostravě a v Brně.

Druhy služeb, které jsou poskytovány úřadem práce v oblasti profesní přípravy, nebyly

sděleny. V České republice má úřad práce 14 krajských poboček a několik kontaktních

pracovišť se nachází v každém větším městě.

Veřejnosti o sobě dává společnost Tichý svět vědět prostřednictvím televize,

tisku, rozhlasu, webových stránek, internetových sociálních sítí, vizitek, letáků,

přednášek a podobně. Úřad práce potřebu zviditelnění nemá.

64

Přestože nelze zcela srovnávat tyto dvě instituce, neboť každá má trochu odlišný

smysl a cíl, je dobré, aby osoby se sluchovým postižením věděly, co můžou při jejich

návštěvě očekávat, na co se případně připravit a kde je najdou.

Z výše uvedeného vyplývá, že pokud navštíví společnost Tichý svět, mohou bez

obav přijít sami a nemusí se bát komunikační bariéry. Při návštěvě úřadu práce je

vhodnější přijít v doprovodu jiné osoby, která jim bude nápomocna jak v komunikaci,

tak při vyplňování formulářů. Velmi pozitivně hodnotím také nabídku služeb

společnosti Tichý svět, která má za cíl usnadnit lidem se sluchovým postižením jejich

vstup na trh práce. Problém bohužel vidím v malém počtu poboček Tichého světa

v rámci České republiky. Dostupnost úřadu práce je pro osoby nesporně snazší, neboť

jej najdeme v každém větším městě.

Na základě výsledků šetření byla vytvořena doporučení pro praxi:

S negativním jednáním při hledání zaměstnání se setkala více jak polovina

respondentů. Z jejich výpovědí vyplývá, že odmítáni jsou především z důvodu

komunikační bariéry. Dalšími důvody bylo, že nemohou telefonovat nebo

zaměstnavatelé nevěří jejich schopnostem. Příčinou jsou předsudky a neznalost oblasti

daného postižení. Ačkoliv se organizace, které se zabývají problematikou osob se

sluchovým postižením, snaží osvětovou činností zvýšit informovanost veřejnosti a

zaměstnavatelů, stále je to málo, a je nutné se jí nadále věnovat. Osvětová činnost by

měla probíhat už na základních a středních školách, aby se budoucí generace

zaměstnavatelů nedopouštěly stejných chyb.

Vzhledem k vysokému počtu respondentů, kteří neznají obecně prospěšnou

společnost Tichý svět nebo jejích služeb nikdy nevyužili, doporučuji zřídit více

poboček. Podle výpovědi zaměstnankyně společnosti přibudou v nejbližší době pobočky

v Brně a Ostravě. I přesto bych navrhovala zřídit další, a to v některém z měst v kraji

Zlínském, Karlovarském, Pardubickém a na Vysočině.

Z otevřených odpovědí dotazovaných dále vyplynula nespokojenost s přístupem

úřadů práce. Vstřícným krokem k osobám se sluchovým postižením by mohlo být např.

naznakování pokynů k vyplnění formulářů na video nebo vybavení úřadů tablety pro

případné online tlumočení.

65

ZÁVĚRDiplomová práce se skládá ze čtyř částí. První tři jsou zaměřeny na teorii a čtvrtá

je věnována cílům, metodice a smíšenému výzkumu. Výzkumné šetření bylo

realizováno především metodou kvantitativní s využitím dotazníku, který byl určen

osobám s různým stupněm sluchového postižení z České republiky. Šetření bylo

doplněno o část kvalitativní, kde byly provedeny rozhovory se zaměstnankyní obecně

prospěšné společnosti Tichý svět a zaměstnancem úřadu práce. V rámci výzkumu bylo

stanoveno pět výzkumných otázek. Po zpracování výsledků byly odpovědi na dané

otázky zodpovězeny. Na základě získaných informací byla vytvořena doporučení pro

praxi.

Sehnat dobrou práci je mnohdy obtížné i pro zdravého člověka. Osoby se

sluchovým postižením jsou při hledání zaměstnání často odmítány z důvodu strachu ze

špatné komunikace nebo proto, že nemohou telefonovat. I přesto, že současná technika

umožňuje řešení těchto problémů, tak mnoho osob se sluchovým postižením naráží na

stále stejné bariéry. Potencionální zaměstnavatelé se bojí zaměstnat osoby s postižením

a nevěří jejich kvalitám. Možnost najít si zaměstnání je dále ovlivněna stupněm

sluchového postižení. Úspěšnější bývají spíše nedoslýchaví, kteří zvládají na dostatečné

úrovni mluvený český jazyk a to jak v orální, tak psané podobě. U neslyšících, jejichž

komunikačním prostředkem je znakový jazyk, se pak objevují při dorozumívání se

slyšící společností a budoucími zaměstnavateli nemalé obtíže. Řešení se snaží najít

obecně prospěšná společnost Tichý svět, která pro zájemce o zaměstnání z řad osob se

sluchovým postižením zřídila „Tichou linku“. Služba umožňuje neslyšícím 24 hodin

denně bezbariérovou komunikaci založenou na online tlumočení do znakového jazyka

nebo online přepisu mluvené řeči a to zcela zdarma. Tuto podporu vnímám jako jistý

krok kupředu v bourání bariér mezi světem slyšících a neslyšících a to i přesto, že tuto

službu budou využívat spíše mladší generace, které se více sžily s používáním

moderních technologií.

66

SHRNUTÍTématem diplomové práce je profesní uplatnění osob se sluchovým postižením.

Práce se skládá ze čtyř kapitol a obsahuje část teoretickou a praktickou. První kapitola

teoretické části je věnována úvodu do problematiky sluchového postižení. Druhá

kapitola je zaměřena na vzdělávací systém osob se sluchovým postižením a třetí

kapitola teoretické části je věnována oblasti zaměstnávání osob se sluchovým

postižením. Čtvrtá a zároveň poslední kapitola zastupuje část praktickou. Zahrnuje

samotný výzkum, metodiku práce a cíle, kterých má být touto prací dosaženo. Hlavním

cílem výzkumného šetření je analyzovat současnou situaci profesního uplatnění osob se

sluchovým postižením v České republice. Dílčími cíli je zjistit celkový stav

zaměstnanosti těchto osob, na koho se osoby se sluchovým postižením obracejí při

hledání zaměstnání, jaký druh povolání vykonávají vzhledem k dosaženému vzdělání,

zda je rozdíl u mužů a žen se sluchovým postižením v nejvyšším dosaženém vzdělání a

v délce doby hledání zaměstnání a jak jsou osoby se sluchovým postižením spokojeny

ve svém zaměstnání, s vedením a se svými spolupracovníky. Charakter výzkumného

šetření je smíšený. K dosažení stanovených cílů byla zvolena především metoda

kvantitativní a doplněna je o část kvalitativní.

67

SUMMARYThis thesis is focused on an issue of employment of the hearing impaired (The

thesis deals with the vocational integration of the people with hearing impairment). The

thesis is divided into four sections and contains teoretical and practical part. The first

chapter of the teoretical part is focused on the basic informations about hearing

impairment. The second chapter is aimed at the education of people with hearing

impairment and specific learning disabilities and the third chapter is focused on the

issue of targeting hearing impaired people towards labour market. The fourth and the

last chapter is focused on the research, methodology and goals, which should by

achieved by this thesis. The main goal of the research is mapping of the current state of

professional integration of the people with hearing disabilities in the Czech republic.

The partial goals of the research are the analysis of the employment of the hearing

impaired with a view to the professional consultancy, the questions of job selection

within educational attainment, the analysis of differences between position of hearing

impaired men and women (social and economical differences) at labour market within

educational attainment and the question of job satisfaction with a view to the

management and coworkers. The character of research project is the mixed. In the

practical part of the thesis was used mainly the quantitative research research

supplemented by qualitative research.

68

LITERATURA A JINÉ ZDROJEBARTOŇOVÁ, M., VÍTKOVÁ, M. Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími

potřebami. 1. vyd. Brno: Paido, 2013. ISBN 9788073152468.

BENDOVÁ, P. Dítě s narušenou komunikační schopností ve škole. Praha: Grada, 2011.

ISBN 978-80-247-3853-6.

BENDOVÁ, P., ZIKL, P. Dítě s mentálním postižením ve škole. Praha: Grada, 2011.

ISBN 978-80-247-3854-3.

BUCHTOVÁ, B. a kol. Nezaměstnanost. 2. přeprac. a aktualit. vyd. Praha: Grada, 2013.

ISBN 978-80-247-4282-3.

BYTEŠNÍKOVÁ, I., HORÁKOVÁ, R., KLENKOVÁ, J. Logopedie a surdopedie:

Texty k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido, 2007. ISBN 978-80-731-5136-2.

DAŇOVÁ, M. Metodika úpravy textů pro znevýhodněné čtenáře. Praha: Grada, 2008.

ISBN 978-80-247-2389-1.

DOLEŽALOVÁ, L. Analýza postojů vysokoškolských učitelů k terciárnímu vzdělávání

studentů se sluchovým postižením. Brno: 2009. Disertační práce. Masarykova

univerzita, Pedagogická fakulta.

DOLEŽALOVÁ, L. Terciální vzdělávání studentů se sluchovým postižením v České

republice. Brno: Masarykova univerzita, 2012. ISBN 978-80-210-5993-1.

FRIEDMANN, Z. Specifika profesní orientace žáků se speciálními vzdělávacími

potřebami a jejich pracovní uplatnění. Brno: Paido: Masarykova univerzita, 2012.

ISBN 9788073152369.

GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-

79-6.

HAVLÍK, R. Sluchadlová propedeutika. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství

a nelékařských zdravotnických oborů, 2007. ISBN 978-807-0134-580.

HORÁKOVÁ, R. Sluchové postižení: úvod do surdopedie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2012.

ISBN 9788026200840.

69

HRICOVÁ, L. Analýza komunikačních kompetencí žáků a učitelů na základních školách

pro žáky se sluchovým postižením v České republice a v Německu. Brno: Masarykova

univerzita, 2011. ISBN 978-80-210-5564-3.

HRUBÝ, J. Úvod do výchovy a vzdělávání sluchově postižených. Praha: Tiché učení,

2010. ISBN 978-80-904786-1-91.

HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním

osudu. 1. vyd. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1997, 1. díl. ISBN

80-7216-006-0.

CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Praha: Grada, 2007. ISBN

8024713691.

KALVACH, Z. a kol. Křehký pacient a primární péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2011.

ISBN 978-80-247-4026-3.

KAŠPAR, Z. Technické kompenzační pomůcky pro osoby se sluchovým postižením. 1.

vyd. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008. ISBN 9788087218150.

KLENKOVÁ, J. Logopedie. Praha, Grada: 2006. ISBN 978-80-247-1110-9.

KNOTOVÁ, D. a kol. Školní poradenství. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-4502-

2.

KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002. ISBN

80-246-0329-2.

KREJČÍŘOVÁ, O. Manuál zaměřený na orientaci v poradenství a v problematice

pracovního uplatnění osob se zdravotním postižením. Olomouc: Univerzita Palackého

v Olomouci, 2007. ISBN 978-80-244-1632-8.

KUTÁLKOVÁ, D. Logopedická prevence: průvodce vývojem dětské řeči. Vyd. 1.

Praha: Portál, 1996. ISBN 8071781150.

LANGER, J., SOURALOVÁ, E. Surdopedie-andragogika. 1. vyd. Olomouc:

Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. ISBN 80-244-1206-3.

70

LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno, Paido: 2003. ISBN

8073150387.

MLÝNKOVÁ, J. Péče o staré občany. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-

3872-7.

MUKNŠNÁBLOVÁ, M. Péče o dítě s postižením sluchu. Vyd. 1. Praha, Grada: 2014.

ISBN 9788024750347.

NELEŠOVSKÁ, A. Pedagogická komunikace v teorii a praxi. Praha: Grada, 2005.

ISBN 80-247-0738-1.

NOVÁK, A. Vývoj dětské řeči: (fyziologie, jeho poruchy, diagnostika a léčba). Praha:

vl. nákl., 1999. ISBN 8023850350.

NOVÁKOVÁ, I., Zdravotní nauka, 2.díl. Praha, Grada: 2011. ISBN 978-80-247-3709-

6.

OPATŘILOVÁ, D., PROCHÁZKOVÁ, L. Předprofesní a profesní příprava jedinců se

zdravotním postižením. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. ISBN

9788021055360.

OREL, M., FACOVÁ, V. a kol. Člověk, jeho smysly a svět. 1. vyd. Praha: Grada, 2010.

ISBN 9788024729466.

PLEVOVÁ, I., SLOWIK, R. Komunikace s dětským pacientem. Praha: Grada, 2010.

ISBN 9788024729688.

POTMĚŠIL, M. Úvodní stati k výchově a vzdělávání sluchově postižených. Praha,

Fortuna: 1999. ISBN 80-7168-744-8.

POŽÁR, L. K osobnosti detí a mládeže s ťažkým sluchovým postihnutím In Speciální

pedagogika. 1999, roč. 9, č. 2. ISSN 1211-2720.

PROCHÁZKOVÁ, V., VYSUČEK, P. Jak komunikovat s neslyšícím klientem? Praha:

Vzdělávací institut ochrany dětí, 2007. ISBN 978-80-86991-18-4.

PULDA, M. Surdopedie. Olomouc: Univerzita Palackého Pedagogická fakulta 1992.

ISBN 8070671904.

71

RÉRYCHOVÁ, J., SILOVSKÁ, Z., SIRŮČKOVÁ, Š. Adresář služeb nejen pro

neslyšící. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 2007. ISBN 978-80-

86792-20-0.

ŘÍČAN, P. Psychologie osobnosti: obor v pohybu. 6., rev. a dopl. vyd. Praha: Grada,

2010. ISBN 9788024731339.

SKÁKALOVÁ, T. Uvedení do problematiky sluchového postižení: učební text pro

studenty speciální pedagogiky. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2011. ISBN

9788074350986.

SLAVÍK, M. a kol. Vysokoškolská pedagogika: Pro odborné vzdělávání. Praha: Grada,

2012. ISBN 9788024780740.

SLEZÁKOVÁ, L. Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy IV. Praha, Grada:

2014. ISBN 978-80-247-4342-4.

SOURALOVÁ, E. Čtení neslyšících. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci,

2002. ISBN 8024404338.

SOURALOVÁ, E. Surdopedie I. Studijní opora pro kombinované studium. Olomouc:

SCV PdF UP a Vydavatelství UP, 2005. ISBN 80-244-1007-9.

SOURALOVÁ, E. Základy surdopedie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2010. ISBN

978-80-244-2619-8.

STRNADOVÁ, V. Současné problémy české komunity Neslyšících I. Hluchota

a jazyková komunikace, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha 1998, ISBN 80-

85899-45-0.

SUSLOV, B. N. Zvuk a Sluch. Vyd. 1. Překlad Jarmila Hovežaková. Praha, Naše

vojsko: 1952. Universita vojáka, 26.

ŠEDIVÁ, Z. Psychologie sluchově postižených ve školní praxi. 1. vyd. Praha: Septima,

2006. ISBN 8072162322.

ŠLAPÁK, I. Kapitoly z otorhinolaryngologie a foniatrie. Brno: Paido, 1995. ISBN 80-

85931-13-3.

72

ŠLAPÁK, I., FLORIÁNOVÁ, P. Kapitoly z otorhinolaryngologie a foniatrie. Brno:

Paido, 1999. ISBN 8085931672.

ŠNÝDROVÁ, I. Psychodiagnostika. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-

2165-1.

TARCSIOVÁ, D. Sluchové postihnutie vo vyššom veku. 1. Vyd. Nitra: Effeta, 2005.

ISBN 80-969113-8-4.

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. Vyd., rozš. a přeprac.

Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-414-4.

VENDEL, Š. Kariérní poradenství. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-1731-9.

VITÁSKOVÁ, K. Fyziologie produkce a percepce orální komunikace s důrazem

na orální praxii. IN VITÁSKOVÁ, K.; PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Logopedie. 1.

vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-1088-5.

ASNEP- Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel online. cit. 4.

3. 2015. Dostupné z WWW: http://www.asnep.cz/o-asociaci-asnep/.

Centra podpory integrace online. cit. 30. 1. 2015. Dostupné z WWW:

http://www.apa.upol.cz/web/index.php/legislativa/spc-specialn-pedagogicka-centra.

Centrum pro dětský sluch Tamtam, o.p.s. online. cit. 22. 2. 2015. Dostupné z WWW:

http://www.frpsp.cz/cs-CZ/uvod.html.

Česká unie pro podporované zaměstnávání online. cit. 5. 2. 2015. Dostupné

z WWW: http://unie-pz.cz/3-podporovane-zamestnavani/14-co-je-pz.html.

Český statistický úřad online. Způsob a doba hledání zaměstnání cit. 22. 2. 2015.

Dostupné z WWW: http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/kapitola/320198-14-

r_2014-1000.

ČUN- Česká unie neslyšících online. cit. 4. 3. 2015. Dostupné z WWW:

http://www.cun.cz/index.php?clanek=32.

73

HERDOVÁ, S. Vyšetřování sluchu u dětí online. Pediatrie pro praxi. cit. 10. 1.

2015. Dostupné z WWW: http://pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2004/04/13.pdf.

HRUBÝ, J. Kolik je u nás sluchově postižených. Gong. cz online. cit. 5. 11. 2014.

Dostupné z WWW: http://www.gong.cz/neco-o-me.

HUDÁKOVÁ, A. Neslyšící jako členové jazykové a kulturní menšiny online. cit. 4. 2.

2015. Dostupné z WWW: http://ruce.cz/clanky/221-neslysici-jako-clenove-jazykove-

a-kulturni-mensiny.

Informační a poradenská střediska - MPSV online. cit. 22. 1. 2015. Dostupné

z WWW: http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/poradstrediska#sluzby.

MPSV - Zaměstnávání osob se zdravotním postižením online. cit. 5. 2. 2015.

Dostupné z WWW: http://www.mpsv.cz/cs/8.

Portál MPSV - Analýza vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti online. cit. 22. 1.

2015. Dostupné z WWW:

http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/trh_prace/rok2014p1/anal2014p1.pdf.

Portál MPSV - Statistika nezaměstnanosti online. cit. 2. 2. 2015. Dostupné z WWW:

http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/uzem/?

_piref37_240429_37_240428_240428.next_page=

%2Findex.do&_piref37_240429_37_240428_240428.statse=2000000000019&_piref37

_240429_37_240428_240428.statsk=0&_piref37_240429_37_240428_240428.send=se

nd&_piref37_240429_37_240428_240428.stat=2000000000110&_piref37_240429_37

_240428_240428.obdobi=A&_piref37_240429_37_240428_240428.rok=2015&ok=Vy

brat.

Práce pro ZP online. cit. 6. 2. 2015. Dostupné z WWW:

http://praceprozp.cz/hledam-praci/vhodne-pracovni-pozice/sluchove-postizeni.

SNN ČR - Hlavní zásady při komunikaci s osobou se sluchovým postižením online. cit.

12. 11. 2014. Dostupné z WWW: http://www.snncr.cz/Hlavni-zasady-pro-

komunikaci-se-sluchove-postizenymi.

SNN ČR - Svaz neslyšících a nedoslýchavých online. cit. 22. 2. 2015. Dostupné

z WWW: http://www.snncr.cz.

74

SNN ČR - Svaz neslyšících a nedoslýchavých. Tlumočnické služby online. cit. 5. 2.

2015. Dostupné z WWW: http://www.snncr.cz/Tlumocnicke-sluzby.html.

Středisko rané péče Tamtam online. cit. 30. 1. 2015. Dostupné z WWW:

http://www.tamtam-praha.cz/o-nas/vitame-vas.html.

Tichý svět online. cit. 2. 1. 2015. Dostupné z WWW: http://www.tichysvet.cz/.

Úřad práce - MPSV online. cit. 21. 1. 2015. Dostupné z WWW:

http://portal.mpsv.cz/upcr/oup/info.

Vyhláška 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských

poradenských zařízeních online. cit. 30. 1. 2015. Dostupné z WWW:

http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-72#p6.

Vyhláška 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími

potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných online. cit. 4. 2. 2015.

Dostupné z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-73.

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách online. cit. 5. 2. 2015. Dostupné

z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108#cast3.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 2 online. cit. 11. 1. 2015. Dostupné

z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-262#cast1.

Zákon č. 367/2011 Sb., o zaměstnanosti, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., § 75

online. cit. 2. 2. 2015. Dostupné z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-

367#cast2.

Zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob

online. cit. 28. 1. 2015. Dostupné z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1998-

155.

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, § 69 online. cit. 2. 2. 2015. Dostupné

z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-435.

75

SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ

Tabulka č. 1 Posouzení výsledků audiometrie podle ztráty v decibelech pro vzdušné

vedení v oblasti řečových frekvencí

Tabulka č. 2 Klasifikace sluchových vad podle WHO

Tabulka č. 3 Pracovní pozice – ženy

Tabulka č. 4 Pracovní pozice – muži

Graf č. 1 Pohlaví respondentů

Graf č. 2 Věk respondentů

Graf č. 3 Nejvyšší dosažené vzdělání

Graf č. 4 Typ sluchového postižení

Graf č. 5 Doba vzniku sluchového postižení

Graf č. 6 Zaměstnanost

Graf č. 7 Pracovní příležitosti

Graf č. 8 Způsob hledání zaměstnání

Graf č. 9 Doba hledání zaměstnání

Graf č. 10 Způsob oslovení firem

Graf č. 11 Spokojenost se zaměstnáním

Graf č. 12 Spokojenost s vedením

Graf č. 13 Vztahy se slyšícími spolupracovníky

Graf č. 14 Finanční ohodnocení

Graf č. 15 Nebezpečí ztráty zaměstnání

Graf č. 16 Informovanost o volných pracovních místech ze strany ÚP

Graf č. 17 Negativní jednání při hledání zaměstnání

Graf č. 18 Horší možnost uplatnění na trhu práce

Graf č. 19 Informace o volných místech

Graf č. 20 Tichý svět

Graf č. 21 Priorita pracovního uplatnění

Graf č. 22 Internetový portál pro uchazeče o zaměstnání

Obrázek č. 1 Vývoj podílu OZP na celkovém počtu uchazečů o zaměstnání

Obrázek č. 2 Kraje České republiky

76

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1 Dotazník pro osoby se sluchovým postižením

Příloha č. 2 Otázky k rozhovoru

77

Příloha č. 1 Dotazník pro osoby se sluchovým postižením

Dobrý den,

jsem studentkou Masarykovy univerzity v Brně, obor speciální pedagogika. Jako téma

svojí diplomové práce jsem si vybrala profesní uplatnění osob se sluchovým

postižením. Pro získání potřebných informací jsem vypracovala tento dotazník a tímto

bych Vás chtěla poprosit o jeho vyplnění. Veškeré údaje budou zpracovány anonymně.

Za případnou pomoc moc děkuji,

Bc. Soldánová Martina

studentka 2. ročníku navazujícího magisterského studia,

speciální pedagogika, PdF MU, Brno

1. Jaké je Vaše pohlaví?a) mužb) žena

2. Jaký je Váš věk?a) do 20 letb) 20-35 letc) 36-50 letd) 50 a více let

3. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?a) základní školab) střední škola s maturitouc) střední škola bez maturityd) střední odborné učilištěe) vyšší odborná školaf) vysoká školag) jiné, prosím uveďte

4. Typ Vašeho sluchového postižení:a) nedoslýchavý/áb) neslyšícíc) ztráta sluchu během života (ohluchlý/á)d) jiný, prosím uveďte

5. Ke sluchovému postižení došlo v době:a) narodil/a jsem se s nímb) během života, uveďte prosím kdy

6. Ve kterém kraji v současnosti žijete?

7. V současné době jste:a) zaměstnaný/áb) nezaměstnaný/ác) na mateřské dovolenéd) jsem v důchodue) jiné, prosím uveďte

8. Pokud jste u předchozí otázky zvolil/a možnost mateřská dovolená, důchod nebo jiné, uveďte prosím předchozí zaměstnání:

9. Jakým způsobem jste si našel/našla své současné zaměstnání:a) úřad práceb) internetc) známý/známád) jiné, prosím uveďte

10. Jak dlouho Vám trvalo, než jste své současné zaměstnání našel/našla?a) méně než měsícb) měsíc až půl rokuc) půl roku až rokd) více jak rok, prosím uveďte jak dlouho

11. Jakým způsobem jste oslovil/a firmy?a) poslal/a jsem životopisb) osobní návštěvac) prostřednictvím tlumočníkad) jinak, prosím uveďte

12. Jaké povolání vykonáváte?

13. Jste ve Vašem zaměstnání spokojeni?a) anob) spíše anoc) spíše ned) nee) nevímf) zde můžete uvést důvody

14. Jste spokojeni s Vaším vedením?a) anob) spíše anoc) spíše ned) nee) nevímf) zde můžete uvést důvody

15. Jak vycházíte se svými spolupracovníky, kteří nemají sluchové postižení?a) velmi dobřeb) dobřec) né moc dobřed) velmi špatněe) zde můžete uvést důvody

16. Jste ohodnoceni stejnou finanční stránkou jako Vaši kolegové, kteří nemají sluchové postižení a pracují na stejné pozici?a) anob) nec) nevím

17. Setkal/a jste se někdy s nebezpečím ztráty zaměstnání kvůli Vašemu postižení?a) anob) ne

18. Jak hodnotíte množství pracovních příležitostí ve Vašem kraji?a) velmi dobřeb) spíše dobřec) dobřed) špatně

19. Myslíte, že informovanost o volných pracovních místech je ze strany úřadů práce dostačující?a) anob) nec) nevím

20. Setkal/a jste se někdy při hledání zaměstnání s negativním jednáním kvůli Vašemu postižení?a) ano, uveďte prosím s jakýmb) ne

21. Domníváte se, že máte kvůli Vašemu postižení horší možnost uplatnění na trhu práce?a) anob) nec) nevímd) zde můžete uvést důvody

22. Odkud získáváte informace o možnostech pracovního uplatnění ve Vašem městě?a) úřad práceb) neziskové organizacec) internetd) novinye) jiné, prosím uveďte

23. Obrátil/a jste se někdy při hledání zaměstnání na společnost Tichý svět (dříve APPN)?a) anob) nec) neznám

24. V jakém oboru byste chtěl/a pracovat, pokud byste neměli sluchové postižení?a) ve stejném, kde pracujib) nevímc) v jiném, prosím uveďte

25. Uvítal/a byste internetový portál pro osoby se sluchovým postižením, kde by byla možnost výměny informací, názorů a zkušeností týkající se pracovního uplatnění?a) anob) nec) nevímd) zde můžete uvést důvody

Příloha č. 2 Otázky k rozhovoru

1. Jak probíhá první návštěva klienta se sluchovým postižením. Co musí udělat proto, aby

se stal členem vaší společnosti/uchazečem o zaměstnání. Má nějaké povinnosti, které

musí splnit?

2. Do vaší společnosti/do vašeho úřadu přichází klient poprvé spíše sám nebo v doprovodu

jiné osoby (např. rodinný příslušník, tlumočník)?

3. Jakou formou probíhá vzájemná komunikace?

4. Kolik vašich pracovníků ovládá znakový jazyk?

5. Jak často navštěvuje klient vaši společnost/váš úřad?

6. Jaké služby můžete lidem se sluchovým postižením nabídnout v rámci profesní

přípravy?

7. Kolik poboček máte v rámci České republiky?

8. Jak o sobě dáváte vědět neslyšící veřejnosti?