IKS-POHYBOVÁ HRA VE VÝUCE

Sylabus textu

Cílem předloženého textu je seznámit se současnými přístupy a uplatňováním pohybových

her ve školní i mimo školní tělesné výchově. Využití současných přístupů ve hře, je pro

každého odborníka zajímavou prací, kterou motivuje k pozitivnímu postoji k tělesné výchově

a zdravému životnímu stylu. Seznámíte se s možnostmi, které pohybové hry nabízí a novými

poznatky o pohybových hrách ze světa. Budeme prezentovat zkušenosti z tvorby her s dětmi i

mládeží.

Podmínky k udělení zápočtu:

Účast na praktických seminářích. Aktivní vystoupení a zpracování vybraného tématu po

dohodě s tutorem.

Ikona2

Požadavky na studenta: znalost materiálu Hra v životě člověka a práce k tomuto materiálu

Ikona1a

Čas ke studiu: první část zvládnete dle mého mínění poměrně rychle, zhruba za dvě hodiny.

Nezapomeňte, že jde o teorii, ověření pohybových her kterí si musíte zahrát trvá minimálně

dvě odpoledne spolu s 20 žáky či kolegy.

Ikona1

Studijní cíle: Cílem je seznámit se s přístupy jak využít velmi motivující a aktivizující

pohybové hry u všech žáků jak pedagog potřebuje.

Úvodem

Vážené - í kolegyně –ové,

Několik kapitol, ve kterých si budeme povídat a vyměňovat si názory i zkušenosti, nám

neumožní to hlavní. Zkusit si popsané pohybové hry zahrát. Pokusím se jej s Vámi doplnit

několika bloky prezenční výuky. Tak bychom měli splnit vytýčený cíl a seznámit se s novými

přístupy a možnostmi, které uplatnění pohybových her ve školní i mimo školní tělesné

výchově přináší.

Pohybové hry nejsou pouze pohybovými aktivitami. V každé pohybové hře používáme

mnoho prvků chování z jiných lidských činností. Pohybové hry jsou také procesem

socializace. V nich často umožňujeme žákům realizovat to, co jim normální činnosti

neumožňují. Ověřit si své schopnosti a spolupráci nebo soupeření v situaci „jako“. Ověřování

a prověřování pohybových dovedností, charakteru, vůle, morálky, odvahy a mnoha dalších

osobnostních rysů, se v pohybové hře velmi rychle střídá. A stále je to jenom hra. Kdykoliv ji

lze ukončit. Kdykoliv z ní lze vystoupit. Z vážně nevážného světa hry do skutečného. A toto

vědomí možného, umožňuje vytrvat ve světě hry až do konce. Zkuste to.

Pohybové hry, o kterých si budeme povídat, jsem rozdělil na několik kapitol. Měl jsem také

štěstí a spolupracoval jsem s padesáti kolegy z padesáti zemí světa na druhém díle knihy Hry

dětí celého světa (sestavil a vedl Glenn Kircher). A díky poznatkům z této spolupráce, jsme

v ČR ověřovali několik přístupů a pojetí ve školní tělesné výchově. Výsledky těchto výzkumů

v praxi, jsou obsahem následujících řádků. Na ně navazují vzory pohybových her. Často to

budou jen názvy pohybových her. Předpokládám, že jsou dostatečně známé, nebo je můžete

získat z uvedené a dostupné literatury.

Vážené kolegyně, kolegové, přeji Vám při studiu i diskusím mezi námi hodně pohody,

úspěchů a příjemných prožitků.

Ferdinand Mazal

1 Pohybové hry a školní tělesná výchova

Studijní cíle

ikona1

Po prostudování této kapitoly byste měli být schopni:

Orientovat se a znát:

názory na hru, pohybovou hru, ohlédnutí do historie a současnosti,

kdo a proč rozhoduje o volbě pohybové hry,

změny nároků na pohybové hry v průběhu školní docházky,

Požadované vstupní znalosti

ikona2

zkušenosti z praktické výuky školní tělesné výchovy

Průvodce studiem:

ikona5

Tato kapitola je zaměřena na to, abychom si uvědomili, že nestačí znát několik pohybových

her, které jsou oblíbené žáky i učitelem. Společnost se velmi rychle mění, to dokazují dřívější

i současné názory. Pokud se nezmění i naše znalosti, žáci nás vymění za internet, vědomosti

z jiných pramenů a učitel bude mít ve škole jako manager a edukátor mnohem těžší pozici.

Zdravý životní styl, ke kterému bychom měli žáky motivovat je v rozmanitosti a

v možnostech. Patří k nim i využití možností pohybových her.

1.1 Současné a dřívější názory na pohybové hry

Co je hra a jak ji charakterizovat?

Ikona2

Zeptáme-li učitelů nebo studentů, co je to hra, dostaneme různé odpovědi. Hra je pro nás

aktivita, prožitek, zábava, učení, protiklad vážných věcí, volnost, radostná záležitost, nic

podstatného, pohoda, příjemné ukrácení chvíle. Mohli bychom jmenovat mnoho dalších

pojmů, které jsou ve vědomí lidí synonymem fenoménu hra. Hra je skutečnou součástí života,

její kategorií, pokud ji chápeme v širokém významu tohoto pojmu. Hra prostupuje životem

člověka od začátku do jeho konce. Je to skutečná, reálná činnost, aktivita, která má určité

charakteristiky. Jak v dětství a dospívání, tak ve vyšším věku je hra tou kategorií, kterou

měníme nejen sebe, ale své okolí významněji, než si mnohokrát uvědomujeme.

Jak v tomto předmětu budeme chápat pojem pohybová hra?

názory

Můžeme ji chápat jako pohybovou aktivitu, která nám přináší pohodu, radost, motivuje a

uspokojuje nás. V životě většinou nejsme sami, i když si člověk může klidně hrát a pohybovat

se sám. Je lepší být mezi lidmi a s někým si hrát, radit se, spolupracovat nebo se i přít. Velmi

často nám takovéto bytí umožní právě pohybová hra.

Ikona8

Pohybovou hru chápeme jako záměrnou, uvědoměle organizovanou pohybovou aktivitu

dvou a více lidí, v prostoru a čase, s předem dobrovolně dohodnutými a bezpodmínečně

dodržovanými pravidly. Hra má účelný a souvislý uzavřený děj. Je charakterizována

napětím, radostí, veselím, vysokou motivací k činnosti, uplatněním známých dovedností.

výběr názorů

Ikona3

Lidé si nejen hráli, ale také si navzájem vysvětlovali, co pod pojmem hra a pohybová hra

myslí, chápou a jaký mají význam. Podívejme se na několik názorů, které mají vztah

k pohybové hře ve školní tělesné výchově. Další najdete v doporučené literatuře.

Již např. Krčma v roce 1935 říká, v souladu s mnoha předchůdci, že „pohybová hra má

podstatný význam pro dítě, rozvíjí pohybové schopnosti apod“.

Švácha (1922) zdůrazňuje, že „pohybové hry jsou školou pro děti, pro jejich příští činnost, pro

život“.

Záboj již v roce 1937 uvádí, že „význam her je vyšší než přiznáváme“. Pohybové hry již

tehdy tvořily hlavní část tělovýchovné činnosti u mládeže. Zdůrazňoval tvořivou práci ve

hrách.

Fiala (1947, 1981) definuje pohybovou hru jako „společenskou zábavně soupeřivou

pohybovou činnost dvou stran, upravenou alespoň jedním herním pravidlem v účelný,

souvislý a uzavřený herní děj. Pohybová hra je pohybový celek svého druhu“.

Dnešní názory na pohybovou hru nemají daleko například od názoru Korotkova (1979), který

uváděl, že „pohybová hra je metoda fyzického rozvoje dětí, jejich morální výchovy a

současně i způsob zdokonalování pedagogického mistrovství samotného učitele“.

O tvořivosti podobně jako Záboj dnes mluví Kirchner (2000). Mezi elementy hry zahrnuje

důvěru, účast, rovnost a úspěch.

Je patrně typické pro střední Evropu, že zde existují silné tradice ke hře. Již nestor

pohybových her Zapletal (1973, 1938, 1940) říká, že „pohybová hra je nejlepším a

nejvýznamnějším výchovným prostředkem. Za hlavní znaky považuje: podmanivost,

spontánnost, aktivní odpočinek a rozvíjení pohybových schopností a dovedností, sociálního

cítění, morálky, vůle i sebeovládání“.

Podobné názory se od současných mnoho neliší. V současnosti je doporučováno větší

zapojení žáků a studentů nejen do realizace pohybové hry, ale k participaci na změnách

pravidel nebo k návrhu obměn realizované pohybové hry.

Zkuste si krátký úkol k zamyšlení:

Ikona6a

Korespondují vaše názory s výše uvedenými autorů nebo máte na pohybové hry, které ve

vámi vedené výuce používáte jiný názor? A jaký? Vyslovte jej a zapište do tohoto materiálu,

později jej můžete použít.

1.2 Pohybová hra na prvním, druhém a středním stupni škol

K volbě učitele

Systém a pohybová hra

Pohybová hra je omezený sociální systém, uspořádání vazeb a vztahů mezi hráči je

jednodušší, často snazší a přehlednější než v normálním životě. O tomto názoru a mnoha

dalších, jsme hovořili již v distančním textu Hra v životě člověka. V tomto textu na něj

navazujeme, ale zabývat se budeme konkrétními pohybovými hrami a oblastmi pohybových

her. Konkrétně bychom měli získat jasná kritéria, proč využít danou či dané pohybové hry pro

skupinu konkrétních hráčů a za jakým cílem. Díky jednoduchým pravidlům, která jsou

akceptovatelná všemi hráči, umožňuje pohybová hra okamžité fungování pohybových aktivit

a současně determinuje chování hráčů. Ještě než se blíže podíváme na využití pohybových her

ve školní tělesné výchově (dále Tv), uvědomme si zásadní.

pohybová hra má význam

Každý hráč je (i s učitelem) prvkem systému a podílí se na vytváření kvality vztahů ve hře.

Pravidla, které učitel stanoví, předurčují vztahy a chování hráčů. Hra vytváří velký počet

způsobů reagování, které mají zprvu jen potenciální hodnotu. Hra vyjadřuje společenský

pořádek, jehož je částí, současně však vyjadřuje i nepořádek nebo nejistotu či touhu po

změně. Běžný model chování je díky hře měněn, např. agresivní reakce se ve hře mění v

útočení či odblokování soupeře nebo v matovou situaci a nevede zde k potrestání někoho, ani

se na nikoho nesvaluje vina, jak by tomu bylo mimo hru.

Hra u člověka nikdy zcela neztrácí svůj význam jako důležitý systém chování.

Kdo rozhoduje o hře?

Velmi záleží na skutečnosti, jakou hru vyberete a jak upravíte pravidla pro konkrétní skupinu

žáků, pro dané podmínky, hodinu Tv apod. Vaše žáky pravidla vedou, jsou to normy,

mantinely, ve kterých se pohybují, hrají. Skutečné a reálné normy, které žáků říkají, kam až

mohou realizovat své představy ve hře. Zamezují překročení společenských norem,

obvyklého chování, normální míry agresivity ve hře a podobně. A pro pohybové hry platí, že

v podstatě všechny Školní vzdělávací programy na základních školách výslovně doporučují

využít pohybové hry ve výuce podle potřeb a možností. Školní vzdělávací programy na

mateřských školách z pohybových her často z pohybových her a jejich socializačního vlivu

vychází.

Základní podmínkou, chcete-li podstatnou k okamžitému úspěchu, by pro Vás, kteří hru volí,

měla být dobrá znalost vybrané pohybové hry. Abychom vybrali optimálně, měli bychom znát

nejen zásady výběru pohybové hry, ale pohybovou hru si zahrát. Pokud tomu tak není, měli

bychom vycházet z podobné pohybové hry, kterou jsme již hráli. Obměny jsou realitou, která

pedagogům umožňuje velmi rychle a zdánlivě snadno prezentovat další a další náměty. Jsme i

jste profesionálové, odborníci. Jste učitelé, kteří mají profesní vzdělání k vyučování tělesné

výchovy na daném stupni v této zemi.

Základním prvkem systému, který určuje jaká pohybová hra, kde a kdy bude hrána, jste Vy a

Vaše znalosti o pohybových hrách, zkušenosti a umění učit. Nad pohybovými hrami a

podotýkám, že nejen pro děti, bychom měli mnohem více přemýšlet a sledovat jejich průběh.

Pohybová hra a škola

vstup do školy a první stupeň

Ikona2

Se vstupem do školy, dochází k závažné změně v životě každého z nás. Končí první období

vzestupu tvořivosti. Volnější předškolní denní režim je od prvního ročníku vystřídán striktním

členěním na hodiny a přestávky. Ve škole se zvyšují požadavky na pozornost, soustředěnost,

kázeň a podobně. To platí i pro používané pohybové aktivity v tělesné výchově. Žáci velmi

rychle pochopí rozdíl mezi prací a hrou. Proces socializace je pro prvňáčky velmi náročný, ale

téměř všichni jej brzy zvládnou.

Percepce je ve 4. a 5. ročníku spjata s pohybovým rozvojem. Vnímání a cítění žáků je

cílenější, častěji zaznamenáváme konkrétní pokusy žáků odstranit své chyby ve hrách.

V tomto a dalším období bychom měli diferencovat zatížení nejen podle fyzické zdatnosti, ale

též podle pohlaví žáků.

druhý stupeň

Mnoho autorů hovoří o pubertě, jako o období snížení fyzické výkonnosti, přestavby funkcí a

osobnosti člověka. Pohybové hry pomáhají problémové období lépe přijmout a umožňují

vznik příjemných pocitů ve známém prostředí. Při realizaci pohybových her v 6., 7., 8. či 9.

ročníku jsme se nesetkali s výraznými problémy.

Již jsme uvedli v jiných pracích, že hry pomáhaly řešit i problémy ve vztazích mezi studenty

na gymnáziích. Studenti gymnasií preferovali kratší a adekvátně na paměť náročnější výklad

před hrou, striktně popsané herní cíle a úkoly. Očekávali řešení nejen jednoduché, ale i

náročnější herní situace. Bohužel je nutné přiznat, že se často dostávají do situací ve hře, kde

by měli zájem herní situaci studenti či žáci vyřešit. Bohužel nemají pro řešení podobných

situací fyzické a dovednostní předpoklady. Nejsou schopni fyzicky realizovat záměr či

záměry, které jsou potřebné a které si hráč představuje, že by je měl realizovat. Tělesná

výchova je stále oblíbeným předmětem, přičemž faktor osobnosti učitele hraje v tomto věku

významnou roli.

Podobně výzkumy i potvrzené kontakty potvrzují, že pedagogové nemají problém ve

využívání pohybových her na gymnáziích nebo učilištích. Je však potřebné měnit přístup

podle herní úrovně hráčů. Nejen pohybové hry s výrazným charakteristikami sportovních her

jsou oblíbené. Některé uvádíme dále, jsou ověřeny na mnoha skupinách žáků.

Ikona3

Učitel a pohybová hra

Pohybové hry z pohledu učitele můžeme chápat jako metodu procvičování dovedností žáků.

Nácvik v nich v podstatě není možný. V průběhu hry nemůžeme opravovat pohybový projev

žáků, aniž bychom narušili hru a její atmosféru. Přesto existují (v malém počtu) hry, kde lze

řídit nácvik, provést výcvik a po další obměně pohybovou hrou diagnostikovat, tedy hodnotit.

Takové hry většinou vede učitel a výrazně ovlivňuje jejich průběh. Je to například známá hra

Kuba řekl, Na krále a jejich obměny.

Pohybové hry jsou nedílnou součástí učebních osnov na 1. stupni základní školy. V 1.ročníku

je doporučován vysoký, 30% podíl pohybových her na obsahu školní tělesné výchovy.

V dalších ročnících jej dle potřeby snižujeme až na doporučovaných 10-15% z celkového

obsahu předmětu ve 4. ročníku a 5-10% v 5. ročníku. Zkušenosti ze sledovaných hodin

tělesné výchovy 2. stupně základních škol a škol středních včetně učilišť, nám potvrzují, že

pohybové hry se významně uplatňují v hodinách tělesné výchovy na základním i středním

stupni škol. Důvody jsou naznačeny výše, hlavním důvodem vysoké obliby pohybových her

je patrně nižší technická i motorická zdatnost žáků a modifikovaná nabídka pohybových her

upravená přímo pro potřeby žáků včetně požadavků učebních osnov nebo programu školy.

Úkoly k zamyšlení:

Zkuste pojmenovat alespoň pět charakteristických a podle vás nejdůležitějších znaků

pohybové hry. Porovnejte ji potom s názorem co je pohybová hra na začátku kapitoly 1. 1.,

který je vytištěn tučně.

Korespondují vaše názory s názory výše uvedených autorů nebo máte na pohybové hry, které

ve vámi vedené výuce používáte, jiný názor? Vyjádříte jej dvěmi, třemi větami?

Pokud souhlasíte s tvrzením, že učitel vybírá nejčastěji ty pohybové hry, které zná, kolik jich

znáte vy? Napište si jejich názvy do tří sloupců tak, aby v prvním sloupci pod sebou jste psali

hry, které převážně nebo vždy používáte v úvodní části hodiny. V prostředním sloupci hry,

které používáte v hlavní části hodiny. V posledním sloupci napište pod sebe názvy her, které

znáte a zařazujete je do závěrečné části. Pište názvy her, které opravdu znáte a používáte.

Ikona8

Pojmy k zapamatování: pohybová hra, systém ve hře a systém chování člověka, socializace

Shrnutí

Ikona4

Uvažujeme-li o jakémkoliv problému nebo změně ve společnosti, musíme jej zkoumat

systémově. To platí i ve školní tělesné výchově. Současné změny se promítají ve výchově a

vzdělání mnohem rychleji než dříve. Změny výrazně ovlivňují i obsah, způsob přístupu i

realizaci pohybových her. V mnoha hrách se tyto změny promítají, hry výrazně ovlivňují

chování a jednání žáků i učitele. Nejvhodnější způsob, jak pozitivně a dlouhodobě ovlivnit

osobnost člověka je přístup přes kladný prožitek. Pohybové hry a hraní umožňují poznání

okolí, poznání ostatních a sebe sama s velmi často kladným prožitkem. Manipulujeme-li s

podmínkami pro hry, ovlivňujeme tak osobnost, znalosti, morálku a volní vlastnosti hráčů.

Jak budeme úspěšní či neúspěšní, záleží na nich i na nás.

2 Výběr pohybové hry a její realizace

Studijní cíle:

ikona1

Po prostudování této kapitoly bychom:

měli vědět do které části hodiny tělesné výchovy (dále Tv) zařadit pohybovou hru a

proč;

měli mít přehled co vše máme vzít v úvahu při výběru optimální pohybové hry pro

všechny žáky;

měli možná snadněji realizovat a diagnostikovat pohybové hry v různých podmínkách.

2.1 Co, kdy, kde a jak

Ikona5

Jakou pohybovou hru a kam vybrat a s žáky hrát? Tuto ústřední otázku při výběru Vám patrně

nikdo kromě Vás správně nezodpoví. Vy musíte vzít v úvahu všechny okolnosti, které

pohybová hra vyžaduje. Vy jako učitel a vedoucí hry vybíráte takové pohybové hry, které by

měly co nejvíce odpovídat všem potřebám žáků a podmínkám pro hru. Uvědomme si že

školní Tv klade na výběr pohybové hry protichůdné požadavky:

aby byla hra pro všechny žáky (ale),

aby byl její výklad krátký,

aby organismus žáků vhodně zatížila (ale),

aby nebyli nejslabší žáci vyloučeni jako první,a nejlepší je nevyřazovat ze hry vůbec,

aby hra všechny žáky motivovala k činnosti (ale),

abychom k ní použili jednoduché pomůcky (nebo nejlépe žádné) a pokud lze, aby jich

nebylo mnoho a nekomplikovaly nám další činnost,

abychom mohli ukončit hru kdykoliv, nebo alespoň odhadnout její délku.

Tyto a někdy i další požadavky nám ve školní Tv do značné míry limitují výběr pohybové

hry.

Ikona6a

Zkusme si postupně odpovědět na otázky:

Co…

Co

Při výběru pohybové hry samozřejmě vycházíme z osnov. Pohybové hry jsou nedílnou

součástí učebních osnov na 1. stupni základní školy. Zde je doporučován vysoký, 30% podíl

pohybových her na obsahu školní tělesné výchovy. V dalších ročnících je dle potřeby

snižován až na doporučovaných 10-15% z celkového obsahu předmětu ve 4. ročníku a 5-10%

v 5. ročníku. Zkušenosti ze sledovaných hodin tělesné výchovy 2. stupně základních škol a

škol středních včetně učilišť, nám potvrzují, že pohybové hry se významně a to více jak 10%

uplatňují v hodinách tělesné výchovy na základním i středním stupni škol. Hlavním důvodem

vysoké obliby pohybových her je jednoduchá a rychlá realizace obvyklých a známých

pohybových her. Také patrně současná nižší úroveň dovedností a zdatnosti žáků a

modifikovaná nabídka pohybových her upravená přímo pro potřeby žáků podporuje jejich

oblibu. Vysoká motivace ke hře daná možností úspěchu všech nebo většiny je zárukou zájmu.

Podmínkou zvládnutí možných i neočekávaných situací je pro učitele perfektní nebo alespoň

velmi dobrá znalost pohybových aktivit a her.

Kdy a jak dlouho…

Kdy a jak dlouho

Ve školní (i mimoškolní) tělesné výchově, ji lze zařadit v podstatě kdekoliv. Vezmeme

v úvahu denní dobu, den v týdnu i to, zda jsou žáci po Velikonocích méně soustředěni.

Někdy hodina tělesné výchovy začíná honičkou na „zahřátí“ . Určíme jednoho honiče (viz

většina metodik např. Belšan) a ten chytá ostatní. Několik žáků dosáhne hodnot tepové

frekvence nad 180 tepů/min., několik pod 100 tepů/min. Tento stále častý přístup považujeme

za špatný. Měli bychom vybrat takovou hru, která zatíží pokud možno všechny hráče stejně,

tak, aby jeden vybraný hráč jako honič neběhal dvě až čtyři minuty s vytřeštěnýma očima,

zatímco hráčů téměř stojí.

Neznamená to, že nedoporučujeme pohybové hry charakteru honiček do úvodní části hodiny

Tv. Naprosto ne. Doporučujeme upravit pravidla tak, aby umožnila podobné zatížení většiny

hráčů. Aby se hráči ve funkci častěji měnili, tedy aby zatížení všech žáků bylo podobné.

V knize Pohybové hry a hraní nabízíme dostatek příkladů. Pohybová hra by v úvodní části

neměla trvat příliš dlouho, ne více než 2 až 3 minuty a honičů určíme vždy několik.

V hlavní části hodiny Tv, se objeví rozdíly. Je to pochopitelné, různý obsah a podmínky

znamená různou kvalitu pohybové aktivity.

V závěrečné části hodiny Tv by měla pohybová hra směrovat k uklidnění organismu žáků,

snížení jejich agresivity, vzrušení a soupeření. Relaxaci organismu od hry čekat nemůžeme,

zklidnění, případně motivaci na příští hru ano.

Kde…

Kde

Můžeme hrát v tělocvičně, na hřišti nebo v přírodě, lese, louce, téměř kdekoliv, kde jsou

vhodné podmínky. Jen některé hry, kde potřebujeme uzavřený prostor, se ven nehodí.

S čím

S čím

Učitelé využívají pohybové hry s pomůckami. Často nejvhodnější nám připadají pohybové

hry bez pomůcek nebo s využitím nejjednodušších pomůcek (pešek, stuha pro označení,

drátěnka nebo míček, míč).

Různé druhy míčů jsou dnes nutností. Míče bychom měli mít nejen vždy připravené, ale

musíme mít připraveny míče na házení, ne na vrhání. Často menší hráči „zápasí“nebo

dokonce vrhají s pro jejich ruku velkým nevhodným míčem. Nejen že se netrefí, ale technika

házení je chybná. Přitom stačí mít míč nebo předmět, který bez problémů uchopí do ruky.

Výborně se osvědčují umělohmotné drátěnky nebo molitanové míče různých velikostí.

Používáte-li pešky, lehce je zhotovíte z novin. Noviny pevně smotáme a přelepíme na

několika místech lepicí páskou.

Někdy potřebujeme hráče rozlišit. Osvědčily se nám stuhy, šerpy různých barev, které si hráči

navléknou podobně jako šerpy miss.

S těmito čtyřmi pomůckami a křídou realizujeme většinu pohybových her, které známe.

Jak…

Jak

Jak hrát pohybovou hru, a zaujmout hráče do té míry, aby ani nepostřehli, že opakují a

využívají dovednosti, hází a chytají míč?

Ikona6a

Uvědomme si, jak říkal již Dalibor Zdeněk, že pohybová hra není pouze soubor tělesných

cvičení. V pohybové hře jsou účastníkům hry předkládány náměty a otázky k řešení, které je

motivují a umožňují spoluúčast. Pouze myšlenková spoluúčast a hrové aktivity spojené se

vcítěním hráčů, jejich představami, schopnostmi a morálními zásadami poskytují výchovné a

sociální hodnoty, které tělesná cvičení sama o sobě nemají. Nejen osvojování pohybových

dovedností a variabilita herních činností, ale komplexní osobnost hráče je v popředí každé

pohybové hry.

Použijte obměnu! Velmi mnoho pohybových her je podobných, jde pouze o menší či větší

úpravu v organizaci a využití prostoru pro hru. Ukážeme si to na příkladu v příší kapitole.

V naprosté většině pohybových her probíhá procvičování a hlubší osvojování známých

dovedností. Ve hrách (až na výjimky jako je například Kuba řekl) nemůžeme realizovat

nácvik, nemůžeme hru zastavit a opravit špatné držení těla, paží či techniku pohybu. Správné

držení těla, základy sportovní gymnastiky, atletiky, míčové dovednosti a mnoho dalších

pohybových činností se musíme před hrou nejprve naučit.

2.2 Výběr hry

10 + 1 k výběru

Zkusme tedy vyjmenovat, co bychom měli vzít v úvahu při výběru pohybové hry a hraní.

1. Nejdůležitější je učitel nebo vedoucí hry. Na nás záleží, jakou hru známe, také na

našich zkušenostech a znalostech, na organizačních a komunikačních schopnostech a

dovednostech. Uvědomme si, že žákům nabízíme společně prožívat příjemné chvíle.

2. Pohybová hra by měla navazovat na předcházející činnosti, být v souladu s celkovým

záměrem hodiny Tv a učebních osnov.

3. Obsah hry by měl odpovídat úrovni dovedností a věku hráčů, jejich

psychomotorickým schopnostem a dovednostem, počtu, podmínkám pro hru a

hernímu prostoru. Pohybová hra musí být pro všechny hráče a pokud pravidla hry

umožňují vyloučení, měli bychom po dočasném vyloučení umožnit návrat hráče. Jen

tehdy, kdy je vhodné zdůraznit, že lze zvítězit a hra sama nabízí nenásilné ukončení

(Všichni proti všem, Z vody do vody apod.), volíme pohybovou hru s možným

vyřazením hráče do konce hry.

4. Často je charakter hry ovlivněn kvalitou náčiní a pomůcek. Použijme vhodné

pomůcky.

5. Organizace, popis hry a pravidla by měla být co nejstručnější. Musí motivovat žáky ke

hře. Je jedno zda kooperací či soupeřením. Podmínky musí akceptovat všichni. Je také

vhodné zeptat se před hrou, zda hráči rozumí všemu, co jsme o hře řekli, ve hře je na

dotazy většinou pozdě.

6. Ve hře bychom měli mít možnost některé hráče různě zatížit. Považujeme to za znak

kvality hry a vedoucího hry.

7. Někdy se nám vybraná hra nepovede. V tom okamžiku je nutné nebýt překvapen a ze

zásoby her, kterou máme vždy po ruce, vybrat další hru.

8. Naprostou většinu pohybových her lze upravit tak, že je můžeme využívat v několika

částech hodiny či lekce. Možnost obměnit hru je její součástí!

9. Pokud je vzhledem k věku hráčů či složitosti hry potřebná ukázka, předvedeme ji.

Výklad každé složitější nebo neobvyklé hry provádíme ve tvaru podobném budoucí

hře.

10. Hodnocení aktivit hráčů i zhodnocení hry hráče uspokojuje, nepřímo zdůrazňuje

důležitost realizované aktivity a motivuje k další hře. Dobrý (1988) připomíná

důležitost hodnocení nejen průběhu činnosti, ale též podle osobního zlepšení.

11. Pravidla hry musí umožnit, aby vyhrál kdokoliv. V pravidlech jsou koncentrovány

obsahové informace o hře. Znalost pravidel všemi účastníky hry včetně vedoucího a

rozhodčího je základním předpokladem dobrého průběhu hry. Bezpečnost hráčů je

vždy na prvním místě.

2.3 Realizace a hodnocení

Realizace hry

Pohybová hra je na rozdíl od sportovní hry vždy originálem. Již změna v počtu žáků nebo

zvětšení prostoru pro hru většinou výrazně ovlivní nebo změní realizaci hry. Před hrou si

stanovíme cíl a měli bychom si rychle odpovědět na otázky, které jsme si položili výše. Také

další otázky se nabízí. Hrou chci zvýšit nebo udržet aktivitu dětí, zvýšit nebo snížit fyzické

zatížení všech či většiny, podpořit tvořivost či spolupráci všech, dát šanci vyniknout jednomu,

nebo jen příjemně strávit čas a vytvořit dobrou atmosféru?

Je to tedy otázka dramaturgie uvedení a seznámení hráčů s hrou, motivace ke hře, jejich

zapojení do hry, vysvětlení organizace, pravidel, bezpečnosti. Učitel, musí přistupovat ke hře

(a nejen ke hře) i v průběhu hry tvořivě, řešit nepředvídané situace, improvizovat, umět

přijmout změny, které nenaruší hru, akceptovat fantazii hráčů apod. Jednat s hráči každého

věku jako rovný s rovným je základem důvěry a hry jako takové.

Hodnocení hry

Mluvíme-li o hodnocení, průběh hry poskytuje zpětné informace. Prostřednictvím hry lze

poznat úroveň dovedností a vlastností hráčů. Měli bychom si při projevu hráčů všímat alespoň

některých:

úrovně pohybových dovedností, přístup k řešení herních situací;

kvalitu, příp. kvantitu řešení herní situace a to jak individuálně tak ve skupině;

vztah k spoluhráčům i individuální vazby mezi hráči;

snahu o zvýhodnění sebe či družstva až po porušování pravidel;

různé typy chování při řešení stresových situací

chování při prohře či výhře apod.

Učitel by měl využívat chování žáků v pohybové hře nejen jako nositele informací, ale na

základě těchto informací předem upravovat své jednání a další činnost.

Objektivita učitele je základním kritériem, žákovo úsilí, jeho dovednosti, rozhodování a

jednání v herních situacích tvoří obraz, který učitel porovnává s projevy ostatních i s

minulými poznatky.

Pravidla fér plej dodržujeme, nelze přehlédnout pravidlo, ten zákaz, který jsme sami sdělili

před hrou. Zejména pokud ve hře působíme jako rozhodčí. Hráči neodpustí podvod, pokud

mají pocit nespravedlivého rozhodování či hodnocení. Faul, který jste jako rozhodčí viděl a

nepotrestal, nebo „jako neviděl“ hodnotí stejně. Nevěří vám. Pokud jste jej nemohl vidět, nic

se nestalo.

Nenamlouvejme si však, že ve dvou 45 minutových hodinách Tv týdně nebo dvou cvičeních

v klubu navíc výrazně ovlivníme výkonnost žáků. Spíše než zvyšování výkonnosti by měla

být cílem pozitivní motivace k využívání pohybových her nejen ve škole, ale i ve volném

čase. A pro učitele je pohybová hra, kterou se žáci ve škole naučili a ve volném čase hrají,

právě psaným či počítaným domácím úkolem. Pro předmět tělesná výchova i pro zdravý

životní styl dítěte jako osobnosti je každá taková aktivita velmi důležitá. Půl hodiny pohybu

našich dětí denně, jak uvádí výsledky výzkumů, je v porovnání se čtyř až pěti hodinovou

pohybovou potřebou dětí propastný rozdíl.

Úkoly k zamyšlení:

Ikona6a

Sestavte podle vás pořadí při výběru hry podle nejdůležitějšího znaku (viděno Vašima očima).

Využíváte cíleně poznatky získané při sledování žáků ve hře? Například tím, že v obměně hry

sdělíte, že v minulé hře zahrál tuto variantu, nyní že ji může opět využít a lépe?

Shrnutí:

Ikona4

Učitel bere v úvahu všechny známé okolnosti, které pohybová hra vyžaduje. Vybírá takové

pohybové hry, které co nejvíce odpovídají všem potřebám žáků a podmínkám pro hru. Při

výběru rozhodují zejména jeho znalosti a zkušenosti o hrách. Dalších 10 znaků vychází z e

současné a budoucí situace. Učitel, musí přistupovat ke hře i v průběhu hry tvořivě, řešit

nepředvídané situace, improvizovat, umět přijmout změny, které nenaruší hru, akceptovat

fantazii hráčů a zaznamenávat úroveň dovedností hráčů po celou dobu hry. Hodnocení hry

posiluje její význam, podstatný kladný prožitek všech hráčů ze hry.

3 Obměny v pohybové hře

Studijní cíle:

ikona1

Po prostudování této kapitoly bychom měli:

lépe chápat co máme na mysli pod pojmem obměna pohybové hry;

znát několik příkladů obměn pro školní tělesnou výchovu.

O pohybové hře jsme si toho řekli dost. Každý z nás stejnou hru většinou jinak motivuje,

uvede a řídí s žáky, studenty či dospělými lidmi. Každý z nás má zájem, aby měla úspěch.

Vzhledem k tomu, že naší snahou je časté opakování hry, aby pocit úspěchu prožilo víc hráčů,

opakujeme stejnou pohybovou hru několikrát. Vhodný počet opakování nelze přesně stanovit.

Dříve než hráči ztratí ke hře pozitivní vztah, přestaneme ji zařazovat a nahradíme novou.

ikona6a

Přesně tento okamžik máme nyní na mysli. Upravme, změňme hru tak, abychom mohli využít

dovedností hráčů z předcházející hry, ale aby hra měla jiná pravidla, jiné využití prostoru,

vyměňme klíčové hráče a podobně. Pro hráče to bude jiná hra, pro nás, učitele, obměna a hra,

kterou zařadíme na vyšší stupeň ve skupině podobných pohybových her. Usnadní nám naši

práci, využijeme prostor, zájem žáků, pomůcky i atmosféru z předcházející hry.

Obměna tkví ve změně organizace, popisu hry, pravidel, někdy prostoru, náročnosti na

hráče a motivaci.

3.1 Ukázka obměn

Jak?

Ikona6e

Podívejme se na několik příkladů, které velmi stručně, heslovitě popíšeme. Sestavili jsme je

z her uvedených v knize Pohybové hry a hraní. Tyto hry jsou na straně 90 až 96 podrobně

popsány.

V pohybové hře Červení a bílí je rozhodující pro úspěch hráče rychlost reakce a rychlost na

krátkou vzdálenost. Tuto hru každý zná a je poměrně často používána i ve školní Tv (někdy

nevhodně úplně na začátku hodiny Tv!). Hráči jsou organizováni ve dvou řadách proti sobě.

Beze změny postavení udržíme déle motivaci hráčů k činnosti změnou signálu: místo

vyslovení „červený, bílý“ použijeme zrakový signál, ukázání směru startu paží (jako semafor)

nebo hozenou barvou (kostka, deska).

Dalšího zvýšení zatížení organismu hráčů docílíme obměnou ve hře. Organizace je stejná, ale

přidáme zásadní změnu, nepřerušovaný výklad s velmi vysokou motivací. Zařadíme do hry

pohádku O Červené karkulce. Pohybová hra Na Červenou karkulku je při stejném postavení

hráčů a stejných pravidlech, pro většinu hráčů jiná, napínavější a náročnější. Dokazují nám to

i zjištěné hodnoty tepové frekvence. Nepřerušovaný výklad způsobí tříminutové až

pětiminutové maximální soustředění všech hráčů bez jediného „vypnutí“.

Ikona3

Ve hře Červení a bílí je průměrná hodnota tepové frekvence hráčů 147 tepů/minutu, ve hře

Na Červenou karkulku již 159 tepů/minutu.

Pojďme si zkusit další hru. Je to obměna předcházející hry, ale žáci ji chápou jako novou hru.

Jmenuje se Na dvojníky. Ze středového postavení dvou řad přejdeme nejkratší vzdáleností do

kruhu tvořeného z dvojic hráčů. Na signál se po běhu po obvodu kruhu hráči ve dvojicích

spojují. Neběží tedy od sebe, ale k sobě. Nejsou protivníky, ale spoluhráči a ač je ve hře

agresivity minimálně, větší počet hráčů znamená větší potíže pro všechny ve hře.

Poněkud sportovnější ráz má hra Seber triko, Matěji. Dvojice ponecháme, na signál běhají

směrem k sobě a soutěží mezi sebou. Hráčům nepřipadá, že jde o obměnu, učitel však vhodně

využije nejen rozdělení, ale i atmosféru a zatíží diferencovaněji organismus hráčů. Zejména,

pokud má více času a realizuje s žáky postupně vylučovací systém.

Hra Na vojáky a důstojníky je strukturou blízká hře Červení a bílí. Ale pořadový krok a

nároky na odvahu i sebeovládání hráčů změní strukturu hry a jiná pohybová hra je na světě.

Výhodou ve hře je, že učitel může zatížení i pravděpodobnost výhry výrazně ovlivňovat.

Rozdělení družstev můžeme využít pro hru Na myslivce a zajíce. Vysoká motivace hráčů a

bezproblémová spolupráce je velkou předností této hry. Velmi často připomínáme, že v této

hře se skutečný charakter hráčů projeví s vysokou pravděpodobností. Je to velmi komplexní

pohybová hra s vysokým zatížením, motivací a hráče „nutí“ k vysoké úrovni spolupráce,

sebeobětování a vzájemné pomoci. Jedinec ve hře nic nezmůže, efektivnost je vysoká a

vyžaduje maximální spolupráci.

Ikona6a

Nyní si můžeme položit otázku. Jsou to obměny stejné hry nebo je to několik pohybových her

s podobnou strukturou?

Patrně obojí. Podstatné je, že nám takto sestavený blok her ukazuje možnost rozšíření počtu

her, které známe a velmi snadno si je nejen zapamatujeme, ale vytvoříme i další nové hry.

Samozřejmě, že takto jednoduše nevyužíváme všechny jmenované hry ihned za sebou. Hráče

bychom zničili. Vybereme-li ale několik popisovaných her za sebou, hráči si zkusí deset,

dvacet startů z různých poloh a přitom nebudou vědět, že ve hře testovali dovednost rychle se

rozhodnout, běhat, přemýšlet apod. Jen se zkouší chytnout v několika různých hrách.

Samozřejmě lze sestavit pohybové hry do bloků s nejrůznějším zaměřením, jak bychom si

mohli ukázat na vybíjených. Z nedostatku místa odkazujeme na studium v knize Pohybové

hry a hraní na straně 39 a dalších odkazech podle tabulky (str. 64 až 66).

Úkoly k zamyšlení:

Ikona6a

Mohli bychom pokračovat v dalších obměnách hry Červení a bílí?

Znáte ještě nějaké podobné hry, kde nepotřebujete nic víc, než prostor a hráče?

Shrnutí:

Ikona4

Obměna pohybové hry spočívá ve změně organizace, popisu hry, pravidel, někdy prostoru,

náročnosti na hráče a motivaci. Usnadňuje učiteli práci, neboť může navázat na dovednosti,

žáků a znalost předešlé hry. Můžeme využít rozdělení žáků, prostor pro hru, zájem žáků,

pomůcky a často atmosféru z předcházející hry. Příklady her ukazují způsob jak rozšířit počet

her které známe a velmi snadno si je nejen zapamatovat, ale vytvořit i další nové hry.

4 Pohybové hry, kreativita a kooperace

Studijní cíle:

Ikona1

Po prostudování této kapitoly bychom měli:

lépe chápat co máme na mysli pod pojmem kreativita (kreace) a kooperace v

pohybové hře;

znát několik příkladů pro školní tělesnou výchovu.

4.1 Kreativita a kooperace v tělesné výchově

Ikona2

Názor Nakonečného (1993), který zpřesňuje Ulrich, je vhodný i pro nás. Říká, že „tvořivost je

schopnost poznávat předměty v nových vztazích a originálním způsobem, smysluplně je

používat neobvyklým způsobem, vidět nové problémy tam, kde zdánlivě nejsou, odchylovat

se od navyklých schémat myšlení a nepojímat nic jako pevně dané a z norem vyplývající ideje

i proti odporu prostředí. Nacházet něco nového, co přesahuje obohacení kultury a

společnosti“.

Podobně můžeme souhlasit s tím, že řešení problému se považuje za tvořivé do té míry, do

jaké je novým, vhodným, užitečným, správným a cenným řešením zadaného úkolu. Také

záleží na tom, do jaké míry je úkol spíše objevný než známý.

Ikona3

Je hluboce závažný názor Lorence (1997), který z pohledu realisty říká, že „nyní jsou tyto

tvořivé procesy probíhající v našem hodnotovém cítění těmi jedinými, které ještě hrají na naší

planetě podstatnou roli. Je naší povinností přiznat jim realitu a řídit se kategorickými příkazy,

které nám adresují“. Bohužel, většinou je filosofovo moudro slyšet, až když je pozdě.

Za charakteristiky tvořivého myšlení pokládáme zejména:

Senzitivitu - schopnost vnímat nově, citlivě a neobvykle.

Fluenci - ta představuje množství myšlenek, nápadů na nějaký podnět při řešení problému.

Imaginaci - představivost a schopnost modifikace a kombinace v širokém spektru.

Flexibilitu - představuje rozmanitost nápadů, možností a obměn, které umožňují řešení

problému či jiný, nový pohled na řešenou otázku.

Originalitu –je představovaná ojedinělostí realizovatelných nápadů, neobvyklých řešení a

vazeb.

Bariéry tvořivého myšlení omezují a blokují tvořivou činnost. Existují a měli bychom vědět,

že jsou členěny do čtyř skupin: percepční bariéry (špatné vnímání problému, příliš mnoho

informací apod.), bariéry kultury a prostředí (názor, že hra je pouze pro děti, fantazie že je

zbytečná), emoční bariéry (strach z vystoupení, riskování či velká zainteresovanost apod.).

Čtvrtou skupinou bariér jsou intelektové a výrazové bariéry, kam patří nedostatek intelektu,

vědomostí i málo mentální taktiky. Sem řadíme také stále větší vytížení učitelů. Souvisí

s nedostatkem času, agresivitou ve společnosti, neujasněnou koncepcí vývoje společnosti.

Řediteli škol jsou někdy preferovány jiné předměty a tělesná výchova jako nejoblíbenější

předmět je na pokraji zájmu školy. Vedení školy stále spíše ocení stálost než nejistotu a

vymýšlení něčeho nového. Neplatí tedy názor, že „požadovaná tvořivost učitele je především

tvořivostí pedagogickou“.

Ikona2

Abychom mohli tvořivě pracovat, je nutné mít základní dovednosti a vědomosti o kreativně

kooperačních aktivitách. Pojem kreativně kooperační aktivita chápeme jako záměrnou,

nově vytvářenou účelnou pohybovou činnost v prostoru a čase za současného vytváření

prostředí sympatie a důvěry. Toto prostředí dává účastníkům odvahu k činnosti, v níž

vyjadřují a produkují nová adaptabilní řešení ve společný prospěch bez vyvolání dojmu

ztráty času. Předpokladem je novost, účelnost a kladný vztah k činnosti, posilující

prožitek z jejího průběhu.

Jak řídit kreativně?

Každá tvořivá činnost v podstatě začíná otázkou. Podněcujeme tak žáky k činnosti,

zkoumáme vědomosti a uvažování žáků o nastíněném problému. Pokud žáci navrhují široké

spektrum námětů, směrujeme je kladením vhodně formulovaných otázek. Učitel musí umět

přijmout nejistotu a mnohovýznamnost kreativního procesu. Musí se umět vypořádat se stavy

frustrace a dílčích nezdarů svých i žáků. Měl by žáky vést spíše k celkovému cíli než k cílům

dílčím. Současně je však nezbytné diskutovat každou neobvyklou či provokativní otázku.

Tolerance k tvořivým osobnostem je na místě, samozřejmě však neznamená nebýt kritický k

neomaleným nápadům. Učitel je v roli manažera, je na něm, aby rozporné návrhy chápal, ale

neřešil, neboť řešení zvnějšku, za někoho, ztrácí postupně na účinnosti, zatímco řešení, na

které přijdou žáci sami, je motivuje a má stabilně dlouhodobý vliv na jejich osobnost. Je také

chybou učitele, pokud srovnává výsledky tvořivé činnosti dětí s určitými standardy, které

vychází z jiných měřítek, než podle kterých žáci realizovali tvořivou činnost. Stále často my,

učitelé vycházíme z vlastních měřítek. Opakem je nebezpečí přechválení, které má stejný vliv

jako nezřízená kritika. Hlavní stimul by mělo být vlastní uspokojení z vykonávané aktivity a z

jejího výsledku. Niterná, vnitřní motivace žáky povzbuzuje, odměnou jsou pro ně pochvala a

povzbuzení.

Zkušenosti z praxe

Kreativně kooperační aktivity vyžadují dodržování postupných kroků. Zkoušeli jsme mnoho

postupů, dílčí kroky, které se dle potřeby prolínají, bychom mohli formulovat takto:

Navoďte atmosféru důvěry a spoluúčasti mezi žáky, pozornosti a schopnosti přijímat

návrhy druhých. Připravte žáky na proces, který se bude měnit, v němž budou

uplatňovat svoje dovednosti. Postupujte metodou borcení ledové kry (Icebroker).

Začínejte u aktivních žáků. Nejdůležitější je vhodná motivace, neboť zájem nelze

nařídit či žáky k aktivitě nutit.

Vhodně povzbuzujte žáky, verbálně i zkoušením navržených pohybových aktivit.

Učitel by měl počítat s nejrůznějšími variantami nápadů žáků a ty, jež nelze striktně

odmítnout, vhodně pozměnit. Vhodnými nenápadnými poznámkami by měl, zejména

zpočátku, „řídit“ jejich tvorbu. Cílem je volně strukturovaný proces se spoluúčastí

většiny či všech žáků. Obměny nápadů a postupů jsou základem kreativně

kooperačních aktivit.

Podporujte nejen samostatné řešení žáků, ale také další hledání možných řešení. V

tomto i předešlých krocích nelze sledovat čas s cílem zkrátit rozhodovací procesy

žáků. Podstatné je vytvoření prostoru a podpora samostatnosti pro prezentaci nápadů

žáků.

Po ukončení kreativně kooperační aktivity je nejlepší motivací na příští činnost

vyvolání kladných prožitků. Svěřte se žákům se svými pocity, které vznikly v

nejrůznějších situacích a které jsou podobné pocitům žáků.

Dobrou zásadou je žáky nejdříve povzbudit, ne kriticky hodnotit. Shrňte konkrétní náměty, ne

obecnosti. Nekomentujte, co nelze změnit. Motivujte tím, že předložíte alternativu a nabídnete

ji zejména tomu, kdo je nezapojen či přehlížen. Nevynášejte hodnotící soudy, mluvte za sebe

a ponechte žákům možnosti volby a výběru. Poslouchejte návrhy v klidu. Vždy se snažte

porozumět, co chtěl žák říci, případně se s ním či s ostatními poraďte. Kreativně kooperační

aktivity jsou procesem, který má určité schéma a které je nejúčinnější, zapojíme-li všechny

žáky.

Spolu s kreativitou používáme kooperaci. Je chápána jako „společná činnost, spolupráce

všech hráčů jednoho družstva ve snaze dosáhnout společných cílů“, tj. co nejlepšího výsledku.

Drtivá většina lidských vztahů je kooperativní. Termín spolupráce můžeme v pedagogických

souvislostech vymezit jako cílovou strukturu vyučování. Tato struktura existuje tehdy, když

žáci chápou, že mohou dosáhnout svého cíle jen v tom případě, kdy i ostatní žáci, s nimiž řeší

úkol, dosáhnou také svého cíle. V našem pojetí chápeme spolupráci spíše jako vzájemnost. V

kreativně kooperačních aktivitách jsou účastníci spojeni zadaným námětem či úkolem.

Podstatou spolupráce je, že výsledek závisí na činnosti skupiny a naopak všichni ve skupině

mají prospěch z činnosti jednotlivce.

Ikona3

Kooperativní hry podle Kirchnera (2000) mají tyto prvky:

zábava-každý má z činnosti potěšení;

spolupráce- všichni pracují na společném cíli;

rovnost- každý má ve hře stejnou roli. Hráč střídá při hře své pozice a během části hry

přejímá také vůdcovskou roli, ta se střídá;

účast-každý je aktivně zapojen do hry. Pravidla nemají vyloučit žádného hráče ze hry;

úspěch-každý při hře zažije úspěch. V kooperativních hrách nikdo neprohraje;

důvěra-Každý musí mít při hře své místo a důvěru ostatních hráčů. To znamená, že

situace během hry vyžadují na hráčích kolektivní přístup a spolehlivost ostatních.

4.2 Zkušenosti z tvoření pohybových her ve školní Tv

Ikona5

Jak zapojit žáky do tvorby pohybových her a aktivit si ukážeme v prezenčním studiu přímo na

sobě. Proto pouze stručně popíšeme postupné kroky. Mimo to doporučujeme prostudovat

kapitolu 4 v knize Pohybové hry a hraní (alespoň její třetí část, která je zaměřena prakticky).

Nejlepšího zapojení žáků do kreativního procesu jsme dosáhli při kladení otázek se zápornou

formou slovesa: Nešlo by obměnit, nešlo by vymyslet? Nejde obměnit, nejde změnit? Nevíte,

jak vytvořit?

Žáci si začali představovat děj pohybové hry. Představili si svá individuální řešení a řekli je

také ostatním. Tato řešení jsme pak zkoušeli realizovat. Dodáváme, že ve druhém dílu

Světové knihy her je šest pohybových her, které vytvořily děti v naší republice. Další hry

vytvářejí dál a hra „Na trajekty“ je pro svou jednoduchost považována za vynikající řešení

velmi složitého zadání.

Jak jsme začínali a pokračovali

Ikona5

Kreativně kooperační aktivity zabíraly v hodině tělesné výchovy zpočátku několik minut,

později, ne více než osm až patnáct minut. Na několika stech sledovaných hodinách tělesné

výchovy jsme ověřili, že fyzické zatížení žáků se vlivem kreativně kooperačních her

nesnížilo. Naopak se zvýšila aktivita žáků a čas využitý ke cvičení. Výrazně se snížily časové

ztráty a prostoje. Největším přínosem byl a je patrně dlouhodobý a pozitivní vztah žáků

k pohybovým aktivitám, pochopení pohybu a uvědomění si sama sebe.

Praktické návody

V každé části hodiny je naším cílem, připravit, zatížit a uklidnit organismus žáků. Jestliže jsou

hráči zvyklí pohybovat se po hřišti (tělocvičně) volně bez toho, aby do sebe narazili, nechejte

je začít chůzí v různých směrech. Pak je nechejte měnit rychlost, běžet doprava, doleva, stále

však v klidném tempu, pomalu. Například si můžeme představovat běh v lese, parku, na pláži,

jen tak, bez stresu, bez rigorózních učitelů a rodičů.

Protažení realizujeme na místě. Necháme hráče vytvořit dvojice, které stojí obličejem proti

sobě. Zahrajeme si na zrcadla. Jeden ze dvojice cvičí, protahuje se jako ráno před zrcadlem.

Druhý je zrcadlo a snaží se co nejpřesněji jeho pohyby napodobovat. Samozřejmě se vymění,

a pokud jejich pomalou činnost chceme zrychlit, zkusíme hraní se stíny. Dvojice zůstanou,

stojí za sebou. Jeden vede, druhý je jeho stín a přesně kopíruje jeho pohyby. Stín vše kopíruje

ve vzdálenosti ne větší než půl metru za ním. Pokud můžeme použít magnetofon, hudba zvýší

cítění hráčů a motivuje k lepšímu pohybovému provedení.

Noviny jsou výborným pomocníkem. Ve dvojicích si jeden hráč vezme noviny a imituje

s nimi pohyby jako s loutkou těsně nad zemí nebo na zemi. Druhý hráč se snaží svým tělem

napodobit pohyb novin (on představuje noviny). Uvědomme si, kolik informací nám

v podstatě sdělují, co umí, co jsme je (pokud s nimi pracujeme) naučili. Oni totiž opakují

cviky, které s nimi v hodinách Tv děláme, realizují, co znají. Nemusíme provádět vše, ale

pokud chceme někdy hráče protáhnout jiným způsobem, tvoříme z těl hráčů písmena. Těžší

jsou někdy čísla, která chceme podobně jako písmena vzorně napsat - s propnutým držením

těla. A pokud hráči tvoří a píší si vzkazy, sochy, lze hovořit o kreativním hraní.

Překonat prostor, který představuje například šestimetrová vzdálenost (dvě útočná

třímetrová pásma volejbalového hřiště), není pro žáky žádný problém. Použijeme-li fantazii,

představíme si zde absolutně hladký led, bahno po pás, horský potok s kameny, trampolínu,

jízdu na koni, trnité křoví, sníh po pás, uragán, chůze s těžkými nákupními taškami, honění

komára v noci, přeběh přes kry, stav beztíže, balancující desky, střelbu na nás, mnoho lián,

spoustu vrátných před koncertní halou, žhavý popel a mnoho dalšího. Přeběhnutí takového

území, pokud proti nám „fičí uragán“, dá zabrat. Hráči se do představené situace vžívají, často

si pomáhají, plazí se po zemi, bez dechu běží „pod „vodou“. Můžeme jej překonávat i jinak i

ve spolupráci skupiny. Ve skupině nebo dvojici vytvořená velká želva je tvořivým výkonem.

Skupina šesti až osmi dětí se přemisťuje pomalu, samozřejmě že má pouze čtyři nohy, hlavu a

krunýř. Pokud chceme úkol ztížit, zadáme skupině tří až pěti hráčů počet nohou a rukou,

který se při přemístění prostorem smí dotýkat podlahy. Kooperace může vyvrcholit

vytvořením nejdelší chodící housenky vytvořenou všemi hráči. Podobných úkolů máme celou

řadu a je dobré, když se zeptáme hráčů na další návrhy.

A to již budeme zkoušet konkrétně spolu na semináři.

Ikona5

Jistě vymyslíte a vytvoříte množství dalších aktivit a hraní, například s míčem nebo dalšími

pomůckami. Na olomouckých základních a středních školách jsme uvedené postupy zkoušeli

přes deset let. Při této zajímavé a podnětné spolupráci vzniklo množství kreativně

kooperačních her a hraní. Jednu z nich na závěr uvádíme.

Opička v kleci

Organizace: Hráči jsou rozmístěni do kruhu a uprostřed stojí jeden hráč - opička, která má za

pasem zezadu šátek nebo šerpu.

Popis hry: Hráči v kruhu představují klec. Aby se opička dostala ven, musí mezi hráči

proběhnout tak, aby se jí nikdo nedotkl (nebo třeba nevzal šátek, který má za pasem). Má

jedinou možnost, jak uniknout: co dělá ona, dělají ostatní hráči tvořící kruh. Tedy napodobují

opičku. Opička velmi brzy začne svůj postoj snižovat, začne se otáčet a vymýšlet takové

pohyby, které dostanou hráče v kruhu do polohy na zemi a zády k opičce. To jí umožní

uniknout z kruhu a tak předat funkci opičky dalšímu, kolem kterého (nejblíže) proběhla ven.

Záchrana platí, pokud se dostane od klece na pět metrů.

Pravidla: Pokud se opičky některý hráč tvořící klec při jejím pokusu o únik dotkne, nebo jí

vezme šátek, zůstává opička v kleci.

Metodické pokyny, obměny: Velmi dobře můžeme posoudit tvořivost hráče - opičky a

přizpůsobivost ostatních hráčů, ochotu ke hraní a dramatickému pohybovému projevu.

Obměna je například v tom, že opičky se hráči nedotýkají, ale opička se snaží proběhnout

mezi dvěma hráči, dotknout se určené čáry (kolem kruhu soustředně namalované) nebo zdi a

vrátit se dříve na místo jednoho ze dvou hráčů, kteří se snaží o totéž včetně dotyku čáry.

Další obměnou je to, když opička je chycena pouze v případě, že jí někdo ze strážců vezme

šátek.

Další obměna je s pomůckou: Každý hráč mimo opičky má míč. Když opička naznačí

driblování - hráči musí driblovat, podobně házet, chytat atd. To hráče zdržuje a opička toho

může využít.

Úkol na setkání:

Ikona6a

Zkuste vymyslet obměnu známé pohybové hry a seznamte nás s ní. Počítejte s další tvořivostí

a kooperací ve hře.

Shrnutí:

Ikona4

Tvořivost je procesem, který ovlivňuje všechny účastníky, hráče i učitele. Nejdůležitější je

navození důvěry mezi učitelem a žáky, pozornosti a schopnosti přijímat návrhy druhých.

Vhodná motivace je umění a základem pro pokračování, neboť zájem nelze nařídit a žáky k

aktivitě nutit. Navržené pohybové aktivity musíme s žáky zkusit i když je to zdánlivě někdy

ztráta času. Učitel by měl počítat s nejrůznějšími variantami nápadů žáků a vhodně je měnit.

Vhodnými poznámkami by měl, zejména zpočátku, „řídit“ jejich tvorbu. Nápady jsou

základem kreativně kooperačních aktivit. Podstatné je vytvoření prostoru a pocitu dostatku

času, podporovat samostatnost pro prezentaci nápadů žáků. K ukončení kreativně kooperační

aktivity je nejlepší motivací vyvolání kladných prožitků.

Literatura:

Ikona7

Dobrý, L. (1988). Didaktika sportovních her. II. vyd. Praha: SPN.

Lorenz, K. (1997), Odumírání lidskosti. Praha: Mladá fronta.

Mazal, F. (1990). Sportovní příprava VI. (Pohybové hry dětí I.). Olomouc: Rektorát

Univerzity Palackého v Olomouci.

Mazal, F. (2000). Pohybové hry a hraní. Olomouc: Nakladatelství Hanex.

Zelina, M. & Zelinová, M. (1990). Rozvoj tvorivosti detí a mládeže. Bratislava: Slovenské

pedagogické nakladatelství.

Další literatura:

Berne, E. (1992). Jak si lidé hrají. Liberec: Dialog.

Csikszentmihalyi, M. (1996). O štěstí a smyslu života. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

Černý, J. (1968). Fotbal je hra. Praha: Československý spisovatel.

Huizinga, J. (1971). Homo ludens. O původu kultury ve hře. Praha: Mladá Fronta.

Kirchner, G. (1991). Childrenś Games from Around the World. Dubuque: Wm. C. Brown

Publishers.

Kirchner, G. (1989). Physical Education for Elementary School Children. Dubuque: Wm. C.

Brown Publishers.

Kirchner, G. (2000). Childrenś Games from Around the World. Dubuque: Wm. C. Brown

Publishers.

Mazal, F. (1994). Soubor pohybových her pro děti mladšího školního věku., čtvrté vydání,

Olomouc: Nakladatelství Hanex.

Mužík, V., Krejčí, M.(1997). Tělesná výchova a zdraví. Olomouc: Nakladatelství Hanex.

Ross, K. (1996): Classic Children’s Games from Scotland. Scottish Children’s Press,

Aberdeen.

Roubíček, V. (1984): Kdo s koho, Úpolová cvičení a hry. Praha: Olympia.

Rýdl, M. (1998). Hra jako zvláštní filozofie života. In Sborník referátů z 3. mezinárodní

vědecké konference Hry v programech tělovýchovných procesů (pp. 13-22). Plzeň: PdF ZČU.

Sutton-Smith, B. (1978). Die Dialektik des Spiels „ Eine Theorie des Spielens, der Spiele und

des Sports (p. 236). Schorndorf: Verlag Karl Hofmann.

Zdeněk, D. (1940). Tělocvičné hry pro mládež od 8-18 let. Praha: Nákladem české Grafické

unie a. s.

Zapletal, M.(1988). Špalíček her. Praha: Albatros.

Zapletal, M. et al. (1990). Zlatý fond her. Praha: Mladá Fronta.

Zdeněk, D. (1974). Pohybové hry, Praha: STN.

Zelina, M. (1996). Stratégie a metódy rozvoja osobnosti dieťaťa. Bratislava: Iris.

Zelina, M. (1997). Ako sa stať tvorivým. Šamorín: Vydavateĺstvo FONTANA.