Hlavním městem je naživu kapitál nepřítel

1.

Kniha jako Co je filosofie? načítání z yuppie v pařížském metru. Taková

je -irónica obraz, připravuje útok, který zná své vizuálně dopad Zizek

začíná svůj článek. Ale je to také právní předpis vyžaduje proceduru, která

klíčem k naší současnosti stává ve svém opakování a zrychlení: ta, která

otázky, uvolněné složité otázky, jako známky otevírání se metabolizují a

přeměněn na "požadavky "uspokojoval slogany těch, kteří mohou

odhadnout zjednodušení již kódovaných vzorcích. Taková taktika použitá

na otázku, co je filosofie (který reaguje představoval Žižek být yuppie) je

replikována v argumentační logiku autora, jako způsob, jak zlehčování

dotazy volejte radikálně novou politiku. V případě, že yuppie hraje Deleuze

jako postmoderní příručky pomáhá dokáže zachytit "nízké"

odpověďEND_SPAN v přesném slova smyslu: banální, estetizante-, který

je zrušen, je schopen vyžadovat před každou otázkou, koncepční

dramatizace ve výšce problematization z nichž je schopen.

V textu z roku 2001, Zizek nám dává vodítka pokračovat paradoxně

bychom chtěli také sledovat nás. Vědom sterilizačních metod (přes

trivialization) ze filozofií emancipace, tak o finanční elity běžné, autor

navrhuje, aby zachránil aktivní jádra filozofie Marxe, opakování (ve smyslu

reactualización) postav usvědčeného který věděl, jak oživit revoluci. Tentýž

záchranné živé jádro nového politického radikalismu je to, co jsme chtěli,

"opakovat" pro aktuální Latinské Ameriky scény [2].

2.

Když Deleuze a Žižek předpokládá ideologa pozdního kapitalismu

(2007: 209), je problém, který vyvstává, je, že současné izomorfismu mezi

kapitalismem a odporu. Strategie Žižkův si neklade za cíl přehodnotit tuto

zjevnou konvergenci, ale odhalují vynalézavost odporu, obětí zmatku v

termínech. Objev isomorfismu sleduje dva souběžné cíle: odhalení

jmenovaného vynalézavosti a postupně výslech všech testovaných v těchto

prostorách konstrukty. Tak, tyto odpory by odsouzený od začátku, aby se

vstřebává nejen kapitál, který je schopen proměnit všechno, ale aby

kopírovaly své slogany, jejich chování a předpoklady. Neexistuje žádná jiná

politika, ale stejná logika. Co se konečně podporuje tezi Žižkův je snem

identity, ekvivalence, obdobně symetrie a přiměřenosti. Sen, že parafráze

Irigaray, je požadováno všemi ontologií, které používají a priori stejné. Jako

způsob, jak odmítat radikální rozdíl a replikovat ji jako falešný rozdíl.

Argument slovinské strategie je ignorovat autora Deleuze z logiky smysl

ukazovat přesně vyvýšit rozdíl bez konceptu jako kritický substrát po sobě

jdoucích isomorphisms navržených hlavním městě. Jak vysvětlil Peter Pál

Pelbart (2009), dále jen "rozdíl", který nabízí kapitál je pseudo-rozdíl nebo

rozdíl kontrolovaná, zatímco ontologický rozdíl je čistý pohyb.

3.

Argumentovat takovou věc, Žižek nese důkazní břemeno: musí

především des-ontologize veškeré politické affectivity chápán jako

úřadující významnost. To by nemělo být myšlenka, podle Žižek, "jak libida

podporou revoluční aktivity" (2007: 211). Tak transcendentální Žižekian

schéma popírat určitou část citelného - "nevypočitatelné přebytkem" (2007:

210) - což je neuznal jejich empirickým naivity být první. Tak to uvádí, že

"relační polní dříve existující postižení" není "pirát", ani brání kapitalistické

logiky, ale podporoval tím. Jedná se o betonový proti abstraktně, varuje, ale

to, co je již důvěrně zprostředkována hlavním městě "beton univerzální"

stanou. Stručně řečeno: žádný rozumný první ontologie volno. Ale logika

ontologie kapitálu skutečnosti:

"(...) A do té míry, že alternativní společenské formace rozvinout stejný

ontologický postoj, to není nic víc než pouhé potvrzení, že jsou

zprostředkovány ve svém nejvnitřnějším jádru hlavního města as jeho

konkrétním univerzálnost, jako je školení jednotlivé barvy všech sférách

jeho alternativy, tj, která slouží zároveň jako všeobjímající totalitou, která

zprostředkovává všechny ostatní jednotlivé útvary "(2007: 212)

Že kapitalismus a dynamika tvorby jsou prezentovány a předpokládal,

neboť obsahuje vymazání jakékoliv asymetrii prohlásit, že již neexistuje.

Nicméně v tomto asimilace, který je syntetizován s provokativním

zploštěním: realitu kapitálu je deleuziana-, který je ontologized jako

"omniabarcativa všechny", je hlavním městem sám. Takže v rámci

kyvadlové dialektického stylu, díky čemuž Žižek není nic víc než sklonu

zůstatek: ontologization alternativních forem, který říká, potírání a

nedůvěra, se vyprázdní, ale nebere k jeho radikální kritice, ale téměř

nezměnila znamení: ontologie je nyní kapitál.

Je přísně vzato, "špatné řešení" problému způsobeného tím posledním

Foucault kolem biopolitics a dynamiky sociálního řízení. Když byl dotázán,

jak se dostat ven z neoliberálního vládnutí, Zizek Zdá se, že odpoví "jít

zpět": návrat k socialistickému paradigmatu jedné strany a politické

ústředního postavení státního aparátu, a to jak rozhodující jádro liberálnosti

reálného socialismu kritiky. Tak Žižek přehlédl nebo spíš politicky odmítá

vztah mezi odporem a vyčlenění z krize, zvláště evidentní v Jižní Americe

"neoliberálního modelu".

to je ekonomika.

4.

Žižek kritizuje použití multiplicity-bašta politik combat- protože, jak

říká, je popření antagonismu. Nicméně, jeho inverzní dialektika (ten, který

ontologizes reality-total kapitál) je další způsob, jak popření antagonismu.

Pouze jazyk, který evokuje (phantasmatically) po celou dobu: porážka.

Vezmeme-up tezi o filozofa Santiago López Petit v jeho apolitické

politicizations textu (2007), chápeme, že polohově Žižek je třeba chápat ve

specifickém kontextu toho, co popisuje jako "globálním věku", "náš čas je

postpolitical protože sféře ekonomika má plně naturalizovaným "(2007:

21).

Tato realita je to, co umožňuje neškodnou šíření nepodstatných rozdílů

(menšinového), ponecháme-li stranou jediným skutečně relevantní pro

Zizek: re-politizaci ekonomiky, autentický smysl jeho sloganu "Repeat

Lenin". Takové tvrzení se přemístí do politiky v klasické poloze vlevo: to

je, jak postulation instance (státní moci), který může omezit sílu kapitálu.

Tato pozice, říká López Petit, podceňuje celkový stav a ukazuje naprosto

neschopný odpovědět na klíčovou otázku: "Proč vrácení nemá žádný vliv

zpolitizovaná společensky?". Pokud Žižek si myslí, že vyvrácena "čisté

politice" [3] z znovuobjevení ekonomiky jako určujícího instance sociální,

López Petit úskalí tuto pozici stále trvají na "chyby" na "vidět post-politické

podmínky jako podmínkou samotné politiky, spíše než chápat jako

podmínku pro samotné skutečnosti a naší účasti v něm ", charakterizované"

Být chudý "(nového typu" zranitelnosti ", který vzejde z" globální mobility

" že zvnitřňuje strach, slábne a zobecňuje pocit opuštěnosti), vznik

"terapeutické moci" (k léčbě onemocnění "vakuum" a neutralizovat

"nepohodlí", které vznikají ve snaze přizpůsobit se novým podmínkám

vykořisťování , zaměňovat "životní terapii"), "globální kapitalismus" (který

pracuje v závislosti na receptu "obvodových vnější") a "multirrealidad"

( "otevřenost bez cizí" depoliticizing).

5.

V návaznosti na argumentu Žižkův podél mnoho z jejich intervencí jsou

opakované sekvence: výpověď přežitek kritické současných změn výkonu v

pozdním kapitalismu. Když se kapitalismus se stal, jak jsme viděli,

betonová univerzálnost over-určuje všechny náležitosti, je anachronický a

neškodný i nadále ukazoval proti totalitnímu centralizaci systému, aniž by

vnímat, kolik ideologie kritiky se shoduje s a posiluje sám kapitalistický

diskurs, který otevřel, přijmout flexibilní a tolerantní ideologii "není

nejnovější trend vedení vlastní firemní" diverzifikovat, přenést sílu, snaží se

uvolnit místní tvořivost a sebeorganizaci '?, není anticentralización otázka

nového kapitalismu digitalizované "(2007: 211) ?.

Tato úvaha naznačuje, že pozdní kapitalismus stažen z diskuse tvrdé

jádro -economía- jít do smyku, místo toho, řadu sekundárních otázek kolem

identit a životní styl menšin, a co jsme obecně volání "kultura", na kterém

se prudce diskutovány ve formě pseudo-politice.

Ve skutečnosti, kritika Zizek je založen na ironický útok jménem

"Lacanian politiku" na výzvu postmodernismu a center nemyslící difúzní

(zejména amerických univerzitách), který teoretizovaly pořadí, ve kterém

neexistuje žádný viditelný politický nepřítel, žádná skutečná konfrontace,

ale jakási rozpuštění skutečnosti [4]. Takže poslední otázka, proti

kapitalismu, jehož základním principem je výroba rozdílů, výhled na

filozofa, jsou prezentovány jako neškodné, to je, jak revoluci řád, jehož

princip je "self-túrovat permanentní".

Ale zpět k ekonomice, tvrdí, že ztratil ze zřetele jako skutečné jádro,

Žižek zdůvodňuje nutnost opakovat Lenina, aby použily politický manévr

reformovat způsoby ekonomického procesu. Vzhledem k tomu, post-

politiky, se jakýkoli čistě politický proces byl vyprázdněn ustavující

schopnosti, a proto jakoukoli stranu Rozdíl je v tom, podle Žižek,

podporovaný poněkud velké ostatního kapitálu, chápeme, konečně, co

Lacanian politika ( Lacanian) leninismu. Je uvolnit veškerou vývoj tělesné

pravomoci, aby ji zcela přičíst k hlavnímu označujícím "hlavním městě".

Pokud Leninových Co dělat? Tvrdil, že pracovníci nemohli vymanit se z

okovů kapitalistické ekonomiky, protože jeho svědomí ve spontánních

bojích zůstalo uvnitř buržoazní horizontu (do té míry, že byly omezeny na

poptávku unie), a proto byl večírek Měl bych zprostředkovat tyto boje

získat přístup k řádnému socialistického vědomí, odvíjející z vnějšku třídy

vědeckého diskursu Marx s Lacan jsou orgány těší předmět, které budou

transformovány jako výsledek řeči analytika že Žižek politických cíle:

Lacan Zizek je pravda opakování Lenina. Takže zopakoval, Lenin ztratil

machiavelistickou stranu aktivním čtenářem funkcí podstat odpory. Místo

toho se zdá vynechal obdivovatel Lenina sovětského obce a čistě

diskursivní Lenin.

6.

Spor nyní poukazuje na to, proti levou pod názvem mikro, uznává libida

fungování fašismu a oponuje další "politické vášně" [Bloch, Reich,

Deleuze-Guattari]. Z tohoto důvodu také známý Žižek výpady proti knize

Říše [5]: "Co se stane, když je-li to opravdu touha a vůle z nich

movements-" převzít moc "? Jak by dále jen "dav u moci"? ", Vtipy.

Proti sesentayochismo z Deleuze spojená s Guattariho a následné

spojenectví s Negri Guattariho, Žižek kreslí čáry příkop (od špatnými vlivy)

[6]. Nepřítel je jasný: filozofie imanence a produkovat obraz Spinoza davu

mobilizované touhou látku kladně, schopný produkovat kritéria (i

imanentní) rozlišovat mezi absolutní demokracie a postmoderní fašismu. Z

tohoto důvodu kritika ze zkušeností nových radikálnosti najít své

kontrapunkt, v případě Latinské Ameriky, v postavě Chavez.

Zkušenosti samoorganizace inspirované zapatismu [7] jsou čteny z

pohledu Žižek, v kontrapunktu s Chávistické vedení a vybudování jedné

strany. Ta se zaměřuje svou účinnost v řídící jednotce proti šíření duchu

autonomních iniciativ.

plivat jsme se na Žižek

 

7.

Vraťme se k popření prvního citového. Ale zpět k myslet další výhodu:

citlivý stav ženský a možnost založení jiném národním hospodářství. K

tomuto bodu Rosi Braidotti stížnosti Žižek přijetí pojmu ženskosti navržené

Hegel a konzervativní čtení Lacan myšlení. "Pokud jde o myšlení ženský,

dílo Žižek představuje anti-feministický regrese, která znovu opakuje celý

repertoár neviditelnosti a symbolické zrcadlení, proti kterému feministky

byly dohadovat, protože se začaly objevovat na práci Lacan" (2005: 76 ).

Ale Braidotti také odsoudil údajné obnovení skutečné politiky, která by

byla založena na přijetí ekonomiky jako privilegované sféry antagonismu.

Ekonomika kapitálu, který organizuje celou emocionální a koncepční

ekonomiku: "S arogantní tvrzení, co odhalil, Žižek udržuje celou

ekonomiku, infuze kapitalismem, deficit a nedostatek, který investuje

Lacanian koncepční stroje a hlásí určitou koncepci Hegel "(2005: 77).

Ekonomika jako privilegované sféry reality a smiřuje pojmy

nepřítomnosti a dialektiky, za předpokladu, že u mužského jedince

ekonomiku řídí nedostatkem a negativity. Taková ekonomika se stává

ontologie. Pro Braidotti: "Toto strukturování absence je pro ontologii Lacan

negativity a vede k tomu, co Derrida popisuje jako" spektrální hospodářství

"subjektu, který je přítomen, konstitutivní a neřešitelné nepřítomnosti nebo

nepřítomnosti strukturálně nutné, jako jediný způsob, který může být

přítomen na sobě nebo sobě předmětem "(2005: 78). I v případě, jak autor

zdůrazňuje, jak Deleuze (v roce 1968 s Rozdíl a opakování) jako Irigaray

(1974 Speculum druhé ženy) a označen silnou kritiku teorie touhy jako

nedostatečné. Ta myšlenka původu, vychází ze vztahu s matkou v ženském

Irigaray a materiálních afektivní podléhajících kořeny jako Deleuze, odvádí

od poruchy v obou phallogocentric příběhu, který popírá rozumné rozdíl

jako rám ztělesněnou materialismu.

8.

Vezmeme-li podmínky argentinského filozofa Leon Rozitchner, mohli

bychom ji zvýšit takto: opozice je natažený mezi dvěma typy návrhů

subjektivit. Na jedné straně, pro který žádný materiál objekt archaický

(Žižek) a pro koho všechno začíná na strukturální symboliky, každý subjekt

by v prvé řadě slov, hry signifikantů, čistě racionálního ducha, jediným

možným zdrojem významu. Ten druhý, nicméně, se koná na značku

[primárního procesu Freudova] nebo ublížení na paměti, na základě kterých

je možné rozvíjet smysl i jazyka (Rozitchner). Zde jazyk, nosič smysl závisí

na materiálu, milující domov, což má za následek non-lingvistické

správnosti nebo častým zvykem, která řídí jazykem zevnitř. Takže jazyk

není jen technické stránky herních rovnocennosti a rozdílů, v návaznosti na

předpisy o významné "master".

V tomto řádku, vyhlídka na Žižek je příbuzný (ve svém společném

kořeni strukturalistické) s argentinským teoretika Ernesto Laclau (2005),

jejíž relativní úspěch v oblasti politické filosofie interpretovat současných

režimů v Latinské Americe jako "populistickou" čerpá z režimu, kdy slova

jako "významné" tvář, mají schopnost shromažďovat a organizovat určitým

způsobem obvyklým prohlášení o věci tohoto světa a výsostně politickou

způsob, kterým některé výklady world jsou uloženy na ostatní ve stejném

jazyce úrovně se nazývá hegemonický. To znamená, že hlavní (pre)

povolání politické činnosti je stanovení "významné" jisté takzvané

"plovoucí".

9.

Perspektivní článek rozitchneana Žižek zákon nebo melancholie [8],

zaplatil směr našich argumentů. [9]

Argument slovinského filozofa je následující: "dominantní Doxa" to jest,

údajně přechodníku ideologie, která nebere na vědomí jeho isomorfismu s

transformačními-opětovného čtení sektoru v jeho prospěch freudovské

opozici mezi smutku ( "Dostal přijetí ztráty patologická ") a melancholie"

"(" v předmětu přetrvává v narcistické identifikace s ztracený objekt ") ve

prospěch druhé prohlášení. Tam je "odpočinku, která nemůže být

integrovány s prací smutku", který se snaží zorganizovat zásadní věrnost.

Zizek odsuzuje "objektivní cynismus" v této pozici na dvojitou oportunní

hry: umožňuje například "etnickou spojitost s ztracený objekt", který držel

věrnost "starověkými kořeny, přičemž se plně podílet na kapitalistické hře

globální ".

Tato melancholie, obvinil Zizek, to je alibi z "postkoloniálních studií".

Co je to chyba melancholická? "Lokalizovat tento odpor v pozitivní

stávajícího objektu, ale ztratil" (rasa, například), zaměňovat "ztráty a

nedostatek". Co je zmatek? "Objekt-příčinou nedostatek touhy původně

konstitutivně". Positivizes melancholie "prázdný / chybějící", skrze

klamnou posunutí nedostatku ztráty, nasazení "metafyzickou touhu po

dalším absolutní skutečnosti", "absolutní tělesné hybridní a nekonzistentní".

takový objekt "může být posedlý jen potud, pokud to je ztraceno." Předmět

melancholie se podrobí rozkladu: to má jen bezpodmínečně ztrátu. Gloomy

lest, aby potvrdili svůj vztah ke ztrátě s citlivým objektem je považována za

již ztratilo citlivé objekt stále posedlý. Tedy melancholie je v paradoxní

pozici odmítání souboj a ve stejnou dobu, má nadměrné a nadbytečné

smutek pro objekty, že ani držení ani jsou ztraceny.

Na Rozitchner však první objekt existovala, který se vysvětluje mohou

mít non-vyměnitelný zbytek. To je za všechny ztracené objektu. Co je v

sázce v této ztráty nebo obživu počátečního objektu je orgán, který má tělo

signifikantů, nebo systém, který se vznáší na nicoty [preeminence

symbolické] jsou vyměněny. Je bránit, pak typ člověka, který navzdory

všemu odmítá "ztratit objekt" Podpora mater-ialismo. Melancholie je tedy

orgán, který odolává kastrace / aterrotrizante (slepená matka naživu).

 

 

10.

Zbývá zvrátit hru. -ingeniosa Práce na Žižek a erudita- řezat větev, na

které se snaží lhát: bez identifikace produktivitu odporu v jeho jedinečnosti,

zůstáváme v nejextrémnější ze bezbrannosti proti silám, které mobilizují

"významné". Kde hrůza a porážka působit jako brzda na politické

představivosti zcela nedostačující k problematizovat (buď z teorie, nebo ze

státního) realismus vzniká to, co sociální hnutí do hry v průběhu

destituyente fáze neoliberální legitimity.

Vzhledem k tomu, buďme konkrétní: mluvíme o teoriích diskutovat o

postupy; a v našem případě (a také Žižek, věřte tomu nebo ne), tyto -The

praktiky, které jsou vzdorný pozadí vedoucí k nejrušivější politické otázce:

odmítnutí poslušnosti a snaze vytvořit nové způsoby life. Máme nějakou

šanci zamyslet se nad těmito otázkami, aniž by jako pozadí Caracazo z roku

1989 se Zapatista povstání z roku 1994, Argentina krize z roku 2001 a

bolivijská revolta z roku 2003 [10]?

Nemůžeme však připustit, že provokace Žižek Jeho relativní úspěch

mezi námi - uspěje při definování určitý efekt uzavření cyklu bojů, který je

také ztmavnutí účinnosti určitého způsobu čtení situací a texts-, což vede k

novému období, ve kterém masivní přítomnost v ulicích dává cestu k

okamžiku instituce, složité a křehké. Co je v sázce, nicméně, to není

probuzení zklamán "sesentiochesca iluze", ale naléhavý a dramatický

otázka myšlení schopni získat tu vitalitu v době slepé uličce.