E N C Y K L O P E D I E G R A F I K A A F O T O G R A F I E

MICHAEL FREEMAN

nízká hladina osvětlení[kompletní průvodce]

Fotografie a

OBSAH

SVĚTLO A OBRAZOVÝ SENZOR 10

HRANICE A VÝZVY 16

ROZSAH ZDROJŮ SVĚTLA 18

PROBLÉM KONTRASTU 20

OBNOVA JASŮ 22

OŽIVENÍ STÍNŮ 26

REALISTICKÉ STÍNY 30

BAREVNÁ TEPLOTA 32

VYVÁŽENÍ BÍLÉ A NÁDECH 34

KLÍČOVÁ NASTAVENÍ

PŘI SLABÉM OSVĚTLENÍ 36

SLABÉ PŘIROZENÉ OSVĚTLENÍ 38

SLABÉ UMĚLÉ OSVĚTLENÍ 48

PROLÍNÁNÍ BAREVNÝCH TEPLOT 58

ZMĚNA VYBRANÉ BARVY 60

BAREVNÁ KALIBRACE 64

ÚVOD 6

ODDÍL 1 NÍZKÁ HLADINA OSVĚTLENÍ 8

Z RUKY ČI ZE STATIVU 68

DRŽENÍ FOTOAPARÁTU 72

ODDÍL 2 FOTOGRAFOVÁNÍ Z RUKY 66

Michael Freeman, The Complete Guide To Night & Low Light Digital Photography. First published in the United Kingdom in 2008 by: ILEX, The Old Candlemakers, West Street, Lewes, East Sussex BN7 2NZ. Copyright © 2008 The Ilex Press Limited.This translation of the Mastering High Dynamic Range Photography published in English in 2008 is published by agreement with The Ilex Press Limited.

All rights reserved. No part of this publication may be reproduced or used in any form, or by any means – graphic, electronic, or mechanical, including photocopying, recording, or information storage-and-retrieval systems –without the prior permission of the publisher.

Printed and bound in China

Michael FreemanFotografie a nízká hladina osvětlení

Copyright © ZONER software, s.r.o.2008 – první vydání.Překlad knihy Michael Freeman, The Complete Guide To Night & Low Light Digital Photography z anglického vydání z roku 2008 je vydán na základě smlouvy s The Ilex Press Limited. Všechna práva vyhrazena.

Zoner PressKatalogové číslo: ZR829ZONER software, s.r.o, Nové sady 18, 602 00 Brnohttp://www.zonerpress.cz

Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián Odpovědný redaktor: Radoslav ČechDTP: Lenka Křížová© Překlad: Karel Beneš

Tisk a vazba: Čína.

Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvor textů a vyobrazení sice bylo postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výsky-tu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývajících důsledků. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí.Dotazy týkající se distribuce směřujte na:

Zoner PressZONER software, s.r.o., Nové sady 18, 602 00 Brno

tel.: 532 190 883, fax: 543 257 245, e-mail: knihy@zoner.cz , www.zonerpress.cz

ISBN: 978-80-7413-006-9

OPĚRKY A POMŮCKY 78

STABILIZÁTORY 82

VYSOCE SVĚTELNÉ OBJEKTIVY 86

ZAOSTŘENÍ PŘI PLNÉM

ODCLONĚNÍ 90

URČENÍ OSTROSTI 92

TECHNICKÁ EDITACE 94

TYPY NEOSTROSTI 96

NÁPRAVA ŠPATNÉHO ZAOSTŘENÍ 104

ROZŠÍŘENÍ HLOUBKY OSTROSTI 110

NÁPRAVA POHYBOVÉ

NEOSTROSTI 112

NÁPRAVA KOMBINOVANÉ

NEOSTROSTI 116

VELKÁ POHYBOVÁ NEOSTROST 118

VÍCE SNÍMKŮ,

A PROLNUTÍ VRSTEV 120

ZAOSTŘENO NA OSTROST 124

VYUŽITÍ POHYBOVÉ NEOSTROSTI 126

RAW A SLABÉ OSVĚTLENÍ 128

DVOJNÁSOBNÉ ZPRACOVÁNÍ RAW 132

HDR Z RUKY 136

PSEUDO HDR 138

TYPY ŠUMU 142

SW PRO REDUKCI ŠUMU 146

PŘIDÁNÍ BLESKU 156

GLOSÁŘ 214

REJSTŘÍK 218

ZONER PRESS – NABÍDKA KNIH 224

ODDÍL 3 FOTOGRAFOVÁNÍ ZE STATIVU 159

STATIVY 160

POUŽITÍ STATIVU 164

STATIVOVÉ HLAVY 166

SVORKY A JINÉ 170

STATIV A POHYBOVÁ NEOSTROST 172

ŠUM PŘI DLOUHÉ EXPOZICI 174

PRŮMĚROVÁNÍ SNÍMKŮ 178

KONTRAST VĚJÍŘE EXPOZIC 180

AUTOMATIZOVANÉ PROLNUTÍ SNÍMKŮ 184

MANUÁLNÍ PROLNUTÍ SNÍMKŮ 186

PROLNUTÍ PŘI RŮZNÉ CITLIVOSTI 188

PROGRAMY PRO PROLNUTÍ 190

HDR ZOBRAZOVÁNÍ 194

TVORBA HDR 196

MAPOVÁNÍ TONALITY 200

PHOTOMATIX 204

PHOTOSHOP 206

FDRTOOLS 208

EASY HDR 210

VYJMUTÍ DUCHŮ 212

14

NÍZ

KÁ H

LAD

INA

OSV

ĚTLE

NÍ

SVĚTLO A OBRAZOVÝ SNÍMAČ

Podrobně se podíváme na šum a jeho redukci v oddí-lech 2 a 3, ale z praktického hlediska je důležité znát vzhled šumu vytvářeného vaším fotoaparátem při obvyk-lém fotografování. Ideální by bylo šumu se vůbec vy-hnout, ale velikost vynaloženého úsilí tímto směrem by mělo záviset na důležitosti výsledku. Šum, zapříčiněný dlouhým expozičním časem, můžete docela dobře potla-čit zapnutím funkce redukce šumu v menu fotoaparátu. Bezprostřední příčinou většiny šumu je však nastavení

vysoké ISO citlivosti. Snadno zjistíte, že u některých snímků jste ochotni tolerovat vyšší ISO citlivost, než byste si kdy představili. Jako první důležitý krok tedy udělejte několik testů s rozdílným nastavením ISO citlivosti při nízké hladině osvětlení a výsledné snímky porovnejte umístěním vedle sebe. Při zvětšení na 100 % uvidíte, v souhlase s očekáváním, nárůst šumu u vyšších ISO citli-vostí, a šum bude více patrný na jednolitých tmavých plo-chách. Sami se musíte rozhodnout, kdy se jeho projev již

ISO 100 ISO 200 ISO 400 ISO 800 ISO 1600

60 s, redukce šumu zapnuta 60 s, redukce šumu vypnuta

DIGITÁLNÍ ŠUM

Jednoduché porovnání šumu u různých

nastavení fotoaparátu. Šum je nejvíce

viditelný na tmavých jednolitých plochách

těsně nad černou. V praxi se největší rozdíl

v šumu projeví pro různá nastavení citli-

vosti ISO. Řada snímků začíná na nejnižší

citlivosti Nikonu D200, ISO 100,

a po kračuje až k ISO 3200. Porovnáním

vzhledu zjistíme, že se zvyšující se citlivostí

se projevuje nárůst šumu, stává se však

výrazným až u vyšších citlivostí, a narůstá

strmě s vysokými ISO citlivostmi. Druhým

obvyklým projevem šumu je tzv. temnotní Vliv hodnoty citlivosti ISO

šum (Dark Noise, „černý šum“) zapříčiněný

dlouhými expozičními časy, zde expozicí

1 minuta. U tohoto fotoaparátu a snímače

je podstatně méně významný než

náhodný šum způsobený vysokou ISO

citlivostí. Za zmínku stojí rozdíl při zapnuté

redukci šumu na fotoaparátu. Důležitou

roli hraje teplota – snímky byly pořízeny

při přijatelné okolní teplotě 21° C. Tento

druh šumu má tendenci zdvoj násobit se

každých 6 – 8 stupňů Celsia. (Např. www.

fch.vutbr.cz/lectures/imagesci/download/

stud03_praha02.pdf, pozn. redakce.)

15

SVĚT

LO A

OBR

AZO

VÝ S

NÍM

AČ

stává nežádoucím. Jak brzy poznáte, na stranách 16 – 17, budete muset najít přijatelnou rovnováhu mezi užitečně vysokou ISO citlivostí a mírou šumu.

U tohoto rozhodování musíte vzít v úvahu několik hledisek. První je způsob obvyklé prezentace snímků. Pokud jde o tisk, otestujte si svůj oblíbený typ papíru. Vzhled šumu bude rozdílný na obrazovce ve 100 % zvět-šení a na papíře (kde ho možná vůbec neuvidíte). Dalším hlediskem je obvyklá velikost snímků. Velká zvětšenina bude vykazovat větší míru šumu než snímek 640×480 pi-xelů umístěný na webové stránce. Třetí proměnnou je druh snímku. Reportážní snímek s viditelným šumem, na rozdíl od zátiší nebo snímku krajiny, bude pravděpodobně přijatelnější pro většinu diváků. Dalším hlediskem je vaše znalost a úsilí, které chcete nebo budete muset věnovat pozdějšímu potlačení šumu pomocí programu k tomu ur-čenému (viz stránky 146 – 155).

Při vlastním fotografování byste měli být vybaveni dostatkem informací a znalostí, abyste spolehlivě zvolili odpovídající a vhodnou ISO citlivost. Kupříkladu jen obtížně rozeznáte rozdíl v šumu mezi citlivostí ISO 100 (nebo nejnižší citlivostí, kterou váš fotoaparát umožňuje nastavit) a citlivostí ISO 200, a v tomto případě navýšení ISO citlivosti dovolí zkrátit expozici bez nepříjemných následků v podobě šumu. Citlivost ISO je jednou z pro-měnných, kterou máte k dispozici pro dosažení potřeb-ného expozičního času. Další jsou upevnění fotoaparátu, odclonění objektivu (které však znamená menší hloubku pole ostrosti), použití světel nějšího objektivu... Každá tato změna s sebou nese nějakou nevýhodu, třeba i méně významnou, a tak byste měli posuzovat volbu ISO citli-vosti i v těchto souvislostech. Fotografování s co nejvyšší výtěžností snímků znamená častou změnu ISO citlivosti. Některé fotoaparáty umožňují změnu prostřednictvím přímé volby, což je podstatně rychlejší než opakovaný vstup do menu fotoaparátu.

Z technického pohledu na expozici, například u při-měřeného záznamu jasů a zabránění vzniku šumu, což je podstatně důležitější u zdrojů umělého světla, se musíte rozhodnout, zda má snímek mít tmavší či světlejší vzhled, jinými slovy, jde o tonalitu snímku. U nočního snímku je očekávání zjevné, neboť jinak bude fotografie vypadat neobvykle. Ale je mnoho méně zřejmých situ-ací, kde vzniká prostor pro různou interpretaci. Mnou vybraný příklad zdaleka není jasně rozhodnutelný. Společné příbytky v Hakka v Číně, kruhová třípatrová konstrukce otevřená k obloze – dojem z této konstrukce je však viditelně potlačen.

PŘÍPAD PRO LOW KEY

U snímků exponovaných za slabého osvětlení, které mají zachovat náladu, je důležité

závěrečné zpracování, které by mělo směřovat spíše k tmavším tónům. To je samozřejmě věcí

citu, ale zde tmavší z ukázaných dvou verzí snímku věrněji vypovídá o původním dojmu – což

může rozhodnout jen autor fotografie. Histogram je dobrou kontrolou – jeho průběh v oblasti

středních tónů vypovídá o normálním provedení, posun doleva značí Low Key provedení.

32

NÍZ

KÁ H

LAD

INA

OSV

ĚTLE

NÍ

BAREVNÁ TEPLOTA

Barevná teplota je při fotografování za špatného osvětlení bez diskuze důležitější než kde jinde, protože rozpětí zdrojů osvětlení, se kterým se pravděpodobně setkáte, je široce rozprostřeno

po celé stupnici. Nicméně na začátek, s omluvou všem, kteří vědí „o co kráčí“, stručný úvod do barevné teploty a dů-vody, proč má své místo ve fotografii. Vše začíná u Slunce, které je refe-renčním standardem pro lidské vidění. Jeho světlo, tedy pokud je vysoko na obloze, je tím, co běžně nazý-váme bílé denní světlo. Toto světlo je vytvářeno „hoře-ním“, nebo lépe řečeno jedná se o záření, a je zde přesná souvislost mezi teplotou zářícího zdroje a barvou vyzáře-ného světla. Jednotkou teploty je Kelvin, který představuje

pouze posunutou stupnici Celsiovu. Absolutní nula je 0 K (-273,15 °C). Pokud je něco zahřáto na nižší teplotou než jakou má Slunce (např. rozžhavené vlákno žárovky), vyza-řuje červenější světlo. Hoření s vyšší teplotou (prakticky

jen velmi málo věcí na Zemi, ale kupříkladu žhavější hvězda než je Slunce) vytváří světlo zabarvené více do modra. Protože většina umě-lého osvětlení má povahu „tepelného“ záření – žárovky s vláknem – má smysl použít teplotu jako barevnou stup-nici, od červené přes oranžo-

vou, jantarovou, slámovou a bílou ke zvýrazňující se modré.

V současnosti však stále více převažují fluorescentní, va kuované výbojky a dokonce LED lampy, které při sví-cení teplo nevydávají, ale protože fotografie vyrostla

Kompromisní Vyváženo na vnější světlo Vyváženo na vnitřní světlo

Volba vyváženíTypická žárovka v domácnosti

má barevnou teplotu kolem

2800 K, zatímco studené denní

světlo má přibližně 6000 K. Řada

tří snímků zde ukazuje stejný

motiv barevně vyvážený na oba

extrémy, i střední, kompromisní

nastavení.

Široká paleta zdrojů světla,

charakteristických pro snímání při nízké

hladině osvětlení, nezapadá přesně do

standardní stupnice barevných teplot,

ale představa odpovídající barevné

teploty nám je dovoluje zvládnout.

33

BA

REVN

Á T

EPLO

TA

s použitím barevné teploty a Kelvinů, i tyto nové světelné zdroje jsou zahrnuty do stávajícího systému. Přesněji ře-šeno, leží na odpovídajících místech na stupnici barev-ných teplot.

Diagram naznačuje rozložení teplot. Abych byl úplně přesný, na tuto stupnici patří jen záření, které je výsled-kem „rozžhavení“, tedy Slunce, zdroje světla s rozžhave-nými vlákny, jakými jsou například obyčejná nebo halogenová žárovka, nebo světlo vydávané přímo hoří-cími zdroji: plamen svíčky či oheň. Přísně vzato, nepatří sem ani východ slunce, jitřenka nebo červánky při vý-chodu a západu slunce, totéž se dá říci i o modré barvě oblohy – ta je způsobena rozptylem kratších vlnových dé-lek světla Slunce v zemské atmosféře. Zářivky a výbojky vyzařují světlo (nespojitých vlnových délek) jinými způ-soby a zcela jistě vyžadují opravu barevného nádechu. Říci však, že typická zářivka má barevnou teplotu 4200 K, jak tvrdí návod k mému fotoaparátu, je přinejmenším za-vádějící a málo užitečné.

Abychom se vyhnuli zmatkům, je nutno připome-nout, že umístění barev na stupnici barevných teplot ne-odpovídá přirozenému hodnocení barev. Běžně vnímáme a označujeme nižší barevné teploty (červené), spojené s plameny a západem slunce, jako „teplé“ a vyšší barevné teploty jako večerní obloha a otevřené stíny s modrým nádechem jsou tím, co většinou označíme jako „studené“.

Barevný prostorStupnice barevných teplot v barevném

prostoru CIE 1931.

Světlo svíčkyPlamen svíčky má barevnou teplotu zhruba 2000 K. Na tomto snímku

vidíte tento plamen přes sklenici vína. Plamen svíčky je díky přeexpozici

bílý, ale bílé prostírání na stole umožnilo odhalit, že při převodu z RAW

formátu bylo nastaveno vyvážení bílé na 3100 K.

Sluneční světloBarvy západu slunce jsou

vytvářeny rozptylem a odrazem

světla v zemské atmosféře, na

tomto snímku pokrývají rozsah

od 3500 K až k méně než 1500 K.

Barevná teplota slunečního

kotouče je zde pod 6000 K.

ABSOLUTNĚ ČERNÉ TĚLESO A BAREVNÁ TEPLOTA

Přesné měření

barevné teploty musí

být nezávislé na

aktuálně „hořící“ látce,

protože její součásti

mohou přispívat

k barvě. Z tohoto

důvodu se barevná

teplota odvozuje od

teoretického zdroje,

který je zcela netečný

a neuhořívá; při zahřátí

pouze září. Označuje

se pojmem absolutně

černé těleso..

78

FOTO

GRA

FOVÁ

NÍ Z

RU

KY

OPĚRKY A POMŮCKY

v odstavci o stativech na stranách 160 – 163. Stabilitu zlepšíme, pokud fotoaparát přitiskneme rukou, nebo na něj položíme pouzdro, či dokonce batůžek nebo cokoliv podobného. U miniaturních podpěrných zařízení je důle-žitým předpokladem kvalitního snímku při využití tvrdé podložku, podložit pod ni něco měkkého, například kou-sek látky, nějaké oblečení. Tímto způsobem utlumíme vib-race pocházející z vlastního těla i od zrcátka fotoaparátu.

Tah je opakem tlaku a je podobně účinný, je však o něco těžší jej využít v praxi. Tah ze zásady vyžaduje ně-jaký popruh. Tah na tomto popruhu má stejný účinek jako monopod, ale v opačném směru. Jednou nohou při-šlápněte tento popruh a fotoaparát táhněte vzhůru, abyste popruh napjali. Můžete tak využít i originální řemínek či popruh, dodávaný k vašemu fotoaparátu. Zachyťte jej o něco pevného, táhněte zpět a napínejte řemínek. Z toho plyne: napřed komponovat a pak naslepo exponovat, rychle. Tohle dobře funguje, pokud je fotoaparát umístěn například mezi zábradlí. Všechna tato upevnění jsou jis-tým druhem improvizace.

Právě probraná myšlenka fotografování z ruky umožňuje svobodu snímání bez stativu, který je těžký a pomalu nastavitelný. I když může být fotoaparát rychle zpevněn zapřením o část

těla, existuje nabídka nejrůznějších druhů zařízení pro podepření fotoaparátu, často velmi malých, které mů-žeme použít snadno a rychle bez omezení svobody po-

hybu a fotografování. Stabilita na jedné straně, váha a snadné použití na straně druhé, jsou zde značně nakloněny v ne-prospěch stability.

Jednou z nevýhod všech těchto dr-žáků a pomůcek je doba nutná k montáži fotoaparátu (nebo objektivu). Důležitý je nějaký systém rychloupínání. Destička ve tvaru písmene L dovoluje montáž fo-toaparátu svisle i vodorovně a pokud je důležitá montážní rychlost, pak tato

volba je ve výhodě nad rychloupínacím mechanismem, který se připevňuje pouze na spodní stranu fotoaparátu.

Monopody mají dlouhodobě ověřenou konstrukci pro rychlé podepření a mohou být použity samostatně pro udržení expozičních časů delších o několik expozičních stupňů a nebo opřeny o něco pevnějšího pro zvýšení své vlastní stability. Kulová hlava, mírně nedotažená, je prav-děpodobně v tomto případě nejužitečnější a nejúčinněj-ším řešením.

Miniaturní stativy, známé jako minipody, mají vý-hodu ve své velikosti. Jsou dost malé na to, aby se vešly do boční kapsy batohu nebo některé dokonce i do kapsy u kalhot. Existuje jejich několik ve skvěle vymyšlených provedeních a tento druh stativu umožňuje dobré pode-pření vůči zdi nebo jiné svislé ploše. Když jeho nohy slo-žíte k sobě, vznikne dobrá rukojeť.

Fotoaparát také můžeme zklidnit tlakem nebo tahem. Tlakem typicky tak, že fotoaparát přitiskneme k pevné podložce nebo k tělu, dobře to funguje i s minipodem. Miniaturní pomůcky pro podepírání fotoaparátu jsou lehké, ale málo vzdorují namáhání. Pokud není fotoapa-rát pevně dotažen ke stativu, je docela pravděpodobné, že můžeme očekávat otřesy fotoaparátu způsobené sklope-ním zrcátka v jeho těle. Podrobněji se tím budeme zabývat

78

Existuje řada malých, lehkých

zařízení, které mohou

poskytnout vhodné podepření

jako doplněk při fotografování

z ruky, ale nedosahují stability

zaručené stativem.

Pistock CHrudní a ramenní opěrka fy Novoflex, použitá

s krčním popruhem pro rozložení váhy

těžkého světelného objektivu.

79

OPĚ

RKY

A P

OM

ŮCK

Y

79

BRAŠNA S POMŮCKAMI

S ohledem na možné situace máte mnoho

pomůcek, které můžete využít pro

stabilizaci vašeho fotoaparátu.

MikrostativMalý stativek pro lehké

fotoaparáty.

MB GripRukojeť pro připevnění

do závitu na spodní

straně fotoaparátu.

PistockVšestranná prsní

a ramenní podpěrka

fy Novoflex.

Ramenní opěrkyTyto opěrky mají stejný účinek

jako pažba pušky. Tahem zpět

k rameni za přední úchop

přeneseme většinu váhy na

rameno.

VáčekKožený váček naplněný suchými

fazolemi (rýží) je schopen ztlumit

otřesy.

PopruhMůže se použít samostatně

a nebo táhnout proti

monopodu.

Tyčky NovoflexZ modulární sady tyček a svorek

si sami vytvoříme podpěru pro

různé situace.

MinistativUmožňuje fotoaparát

postavit na pevný

předmět.

Prsní opěrkaSkladná prsní opěrka přenáší váhu fotoaparátu

z rukou na tělo. Má posuvné řemínky, rychlo-

upínatelnou kulovou hlavu a rychloupínací spojku.

MonopodPřevezme váhu

fotoaparátu a umožňuje

rychlé pohyby.

Držák bleskuVětší rukojeť připevněná k liště pro blesk.

dlouhý ohebný prut

pevné tyčky

stativové závitové redukce

svorky

ohebný prut

středová tyčka

Delší

Kratší

98

FOTO

GRA

FOVÁ

NÍ Z

RU

KY

TYPY NEOSTROSTI

Pohybová neostrost se liší od špatného zaostření tím, že má směr a pokud tento směr známe, nebo ho alespoň dovedeme vypočítat, je ji snazší napravit podstatně jedno-dušeji, než špatné zaostření. Důsledkem pohybové neos-trosti je jakýsi druh šmouh. Je však nutné rozlišovat mezi otřesy, pohybem fotoaparátu a neostrostí danou pohy-bem objektu. V prvním případě je rozmazán celý snímek stejně, protože se během expozice pohnul fotoaparát spíše než část objektu. Pohyb fotografovaného objektu vytváří relativní pohyb jedné věci oproti pozadí, typicky vůz je-doucí po ulici. Napravit tento druh neostrosti je těžší než opravit pohyb fotoaparátu, protože vyžaduje rozdílná množství korekcí v různých místech snímku.

Jsou další čtyři podkategorie, a důsledně vzato, celé široké spektrum pohybových neostrostí snímku. Pohyb fotoaparátu zahrnuje čas a směr; čím je delší expozice, tím jsou delší šmouhy. Záměrná pohybová neostrost daná pohybem fotoaparátu často zahrnuje změny směru. Speciálním případem je středně dlouhá expozice se sta-tivem. Dojde k otřesu, pohybu fotoaparátu nárazem zr-cátka, anebo prudkým stiskem spouště a následnému návratu do původní pozice. Výsledkem je vzájemně mírně posunutý dvojsnímek. Při pohybové neostrosti je hlavní rozdíl ve způsobu, jakým se pohybuje objekt vůči temnému pozadí a nebo opačně. Záleží také na expozič-ním času a směru pohybu.

98

Nikon 18 – 200 mm na

62 mm

Nikon 18 – 200 mm na

112 mm

Zeiss Planar 85 mm Micro-Nikkor 105 mm

SEZNAMTE SE S KRESBOU OBJEKTIVU

Jak ostrá má být zaostřená plocha? Těžko

zodpověditelná otázka, když se díváte na

monitoru počítače na jeden snímek ve 100%

zvětšení. A jak víte, objektivy v tomto ohledu

nejsou navrhovány stejně. Pokud máme

zrcadlovku s několika objektivy, jistě některé

z nich kreslí lépe než jiné – v ideálních

podmínkách. Jednoduchou a dobrou

průpravou je nalézt objekt, ke kterému se

vždy můžeme vrátit, nějaký kousek vybavení

domácnosti a fotografovat jej ve stejném

měřítku různými objektivy. Já zvolil sošku ze

skla a oceli. Objekt by měl mít ve svém

středu výrazné kontrastní hrany jako tato

soška. Mezi čtyřmi objektivy jsou zřetelné

rozdíly. Když máte takové testovací snímky,

pomohou nám při rozhodování o ostrosti

skutečné fotografie.

99

TYPY

NEO

STRO

STI

99

Rozostření bodového zdroje

Odraz lesku na konvexní

(vypuklé) ploše, lakované láhvi

a stříbrné nádobě, je

pravděpodobně ideální pro

fotografické znázornění účinku

špatného zaostření.

Na této řadě detailů stejné

scény ukazuje první řada

nárůst neostrosti od ostrého

snímku s objektivem odcloněným

na plnou světelnost f/1.4 směrem

k neostrosti způsobené

postupným přeostřováním blíže

k fotoaparátu. Druhá řada

ukazuje stejné přeostřování při

cloně f/6.3 a třetí řada využívá

ještě více zacloněný objektiv f/16.

Povšimněte si, že klasické

kruhové rozostření bodu je

zřejmé ve skutečnosti jen u zcela

odcloněného objektivu.

Rozostřené body při vyšších

clonových číslech si více

zachovávají původní tvar.

f1.4 f1.4

f6.3 f6.3

f16 f16

STANDARDNÍ NEOSTROST MÁ GAUSSOVSKÉ ROZLOŽENÍ

Špatné zaostření nevytvoří jen kruhy, ale účinek na

snímku doprovází i Gaussovské rozostření. Ve výsledku

to znamená, že rozostřený záběr bodového zdroje

slábne směrem od středu, podobně jako 2D projekce

3D Gaussovy křivky ve tvaru zvonu, jak je zde

naznačeno. Výsledek vidíme ve Photoshopu. Na pozadí

vytvořte bílou tečku a aplikujeme Gaussovské

rozostření. Aby byl vidět účinek, vytvořte bod

o poloměru několika pixelů.

0 (zaostřeno)

2

4

6

8

10

12

14

16

18

20

200

FOTO

GRA

FOVÁ

NÍ Z

E ST

ATIV

U

MAPOVÁNÍ TONALITY

Závěrečnou částí tvorby HDR snímku je vznik zobrazitelného 16bitového nebo 8bitového snímku z 32bitového HDR formátu v plovoucí dese tinné čárce. Výsledek není možné předví-

dat, ani není snadné tento převod řídit, ačkoliv je k dispo-zici několik programových metod. Velmi záleží na výchozí

scéně, na velikosti jejího dynamického rozsahu a na způsobu fotografování. Z nejrůznějších příčin je prostá komprese do 256 hodnot jasů jen málokdy uspokojující. Pokud jsou na scéně velmi vysoké úrovně

jasů, pak prostá lineární komprese vytvoří celkově velmi tmavý snímek s nedostatečně prokreslenými středními tóny. Protože velké množství tónů z HDR souboru musí být nějakým způsobem přiřazeno podstatně omezeněj-šímu rozsahu souboru s nízkým dynamickým rozsahem LDR (Low Dynamic Range), tato převodní procedura se nazývá mapování tonality. Procedura, funkce provádě-jící tento převod je známa jako ToneMapping Operator zkráceně TMO. Několik těchto dostupných funkcí je vý-sledkem důmyslných algoritmů, které se pokoušejí o vý-sledek, který je kompromisem mezi zachováním detailů v celé škále jasů a reálným vzhledem. Reálný vzhled, uve-dený jako druhý, je největším problémem při mapování tonality, protože reprezentuje průsečík mezi individuali-tou jedince a psychologií vnímání.

To vše znamená, že v praxi se budete potýkat s množ-stvím pokusů a omylů a často budete muset zkusit více než jednu funkci, abyste viděli, který výsledek je nejlepší za dané situace. Jsou dva druhy funkcí pro mapování to-nality (TMO): globální a lokální. Globální funkce pracuje se vstupním rozsahem hodnot tónů velmi podobným způ-sobem, jako například tónová křivka libovolného snímku (uvažuje se o obvyklém nastavení v dialogovém okně Křivky (Curves) nebo Úrovně (Levels) ve Photoshopu). Globální funkce mají tu výhodu, že poskytují výsledky, které z fotografického pohledu vypadají normálně, tedy reálně. Mají však nevýhodu v tom, že dosti často obětují

detaily a kontrast v některých částech snímku. Častým příkladem takové globální funkce je dvojice posuvníků ří-dících hodnotu gama a expozice. Vhodným nastavením vznikne často přijatelný snímek, který je ale nevýrazný a obsahuje jen malý kontrast.

Druhou třídou funkcí pro mapování tonality jsou lo-kální funkce. Tyto algoritmy, často se významně lišící principem fungování, nastavují tonální hodnotu každého pixelu s ohledem na jeho okolí. Také umožňují nasta-vit lokální kontrast a jde tak o potenciálně velmi mocný způsob mapování tonality. Proto je zde klíčovým nasta-vením poloměr – vzdálenost prohledávání okolí každého pixelu. Pokud jste se dobře a důkladně seznámili s ostat-ními procedurami pracujícími s poloměrem, zejména s Doostřením (UnsharMask) a nabídkou Světla a stíny (Shadows/Highlights) ve Photoshopu, zvyknete si daleko snazším způsobem na tyto lokální funkce mapující tona-litu. Výhodou lokálních funkcí je schopnost zvládnout dokonce velký dynamický rozsah s překvapující účinností. Nevýhodou je často nereálný vzhled výsledných snímků s přehnanými detaily, navíc tu je nebezpečí vzniku pře-záření (halo) na výrazných hranách (například obloha v blízkosti obzoru nebo u obvodu snímku), výsledky se těžko dají předvídat a uživatelská nastavení nejsou zrovna moc intuitivní. Lokální funkce vyžadují značnou podporu různými řídícími prvky.

HDR v plném rozlišeníMapování tonality u HDR snímků

dovoluje fotografovat při velmi

kontrastním osvětlení, jako

v baru či restauraci,

bez speciálního nasvícení,

a dosáhnout i tak přitažlivého

a kontrolovaného výsledku.

Rozhodujícím a nejobtížnějším

krokem při práci s vysokým

dynamickým rozsahem je přemapování

extrémního rozsahu tónů zpět do

8 nebo 16 bitů v každém kanále.

201

MA

POVÁ

NÍ T

ON

ALI

TY