filosofie

FilosofieCo to je a odkud se to bere?

2 typické přístupy k filosofii

Filosofie je složitá, nepochopitelná a tudíž zbytečná

Filosofie, jelikož se dotýká nás všech , by měla být jednoduchá, srozumitelná každému a tudíž je zbytečné se jí nějak zvlášť zabývat

Skutečnost je ovšem jiná...ve skutečnosti jsme všichni filosofové, nebo

jsme alespoň již někdy v životě filosofovali. Filosofie je hledání odpovědí na otázky, kterým se nevyhne asi žádný člověk.

Proč vůbec něco existuje? Jaký smysl másvět? Čím se člověk liší od zvířete? Co jepo smrti? Co je pravda? Existuje Bůh?

Filosofické otázky se často vynoří jako vedlejší produkt „mezních situací“

...ale

Na základní otázky dotýkající se lidské existence nehledá odpověď jen filosofie, ale třeba i náboženství, umění, ideologie

Filosofie se ale snaží o „vědeckou formu“:

1. Vytvářet a používat pevné pojmy

2. Každé cizí tvrzení podrobit kritice

3. Každé vlastní tvrzení racionálně zdůvodnit

Pojem filosofie: Pojem F. vzniká jako složenina řeckých slov:

• filein (= milovat), sofia (= moudrost) Filosofie = „láska k moudrosti“ Pojem F. poprvé použil Pýthagorás (580 – 500)

– Vymezil se tak proti ostatním filosofům, kteří se nazývali sofos (= moudří)

Pojem F. pak přesněji vymezil Sókratés (470 - 399)

Filosofické disciplíny:

1. Ontologie2. Metafyzika3. Gnoseologie (noetika, epistemologie)4. Logika5. Etika 6. Estetika

Období etického zlomu/osová – axiální – doba/ 800 – 200 př.n.l. – období etického

zlomu Vznik univerzalistických náboženství

Karl Jaspers (1883 - 1969)

Řecká filosofie – periodizace:

1. 6. – 4. stol. př.n.l. - nejstarší období předsókratovská filosofie

2. pol. 5. stol. př.n.l. – 322 př.n.l. - vrcholné období – sofisté, Sókratés, Platón, Aristotelés

3. 322 př.n.l. – 6. stol.n.l. – poaristotelská filosofie + období římské

Řecká filosofie – nejstarší období

O autorech tohoto období v podstatě neexistují přímé prameny – tj. jejich dochované spisy, ale pouze tzv. zlomky jejich děl

Známe je hlavně z nepřímých pramenů – tj. z citací pozdějších filosofů (hlavně Aristotelés)– z prvních učebnic dějin filosofie (Diogenes

Laertios 220 n.l.)

Nejstarší období Střediskem ranného filosofického myšlení nebylo

pevninské Řecko, ale městské státy na pobřeží Malé Asie (Mílétos, Efesos) a na jihu Itálie (Krotón, Elea)

Filosofie se pozvolna vymaňuje z mýtu a snaží se nalézt odpověď na otázky po vzniku a uspořádání světa z pozorování přírody.

Většina myslitelů předpokládá jako základ (arché) všeho bytí nějaký princip, blízký některému přírodnímu živlu (voda, vzduch, oheň).

Později se objevují pokročilejší úvahy o tom, že tento princip je abstraktní povahy (apeiron, číslo, atom).

Vrchol tohoto období je patrně filosofie Parmenida, že základ všeho tvoří jediné a nehybné bytí.

1. Mílétští přírodní filosofové:

1. Thalés (624 - 548)2. Anaximandros (611 – 549)3. Anaximenés (580 - 525)

2. Pýthágorás (580 - 500) a pýthagorovci

3. Eleaté:

1. Xenofanés (*580 př.n.l.) 2. Parmenidés (*540 př.n.l.) 3. Zénon z Eleje (490 – 430)

4. Hérakleitos (*540 př.n.l.), Empedoklés (*490 př.n.l.), Démokritos (470 – 360 ), Anaxagorás (500 - 428)

Thalés (624 - 548)

Zakladatel evropské filosofie, zasahoval do řady vědních oborů:– Matematika: Thatétova věta („Všechny

úhly vytvořené nad průměrem kružnice jsou pravé“)

– zjistil výšku egyptských pyramid na základě změření jejich stínu

–Astronomie: určil souhvězdí Malého vozu, předpověděl zatmění slunce

Za pralátku, z níž všechno vzešlo, považoval vodu někteří badatelé to ale zpochybňují

Muž praxe:– Jendou v zimě skoupil lisy na výrobu olivového oleje

(protože na základě svých astrologických znalostí předvídal, že bude velká úroda oliv), a pak je se ziskem pronajímal. Prý to udělal, aby ukázal svou praktičnost a odpověděl na výtky, že je chudý a že mu filosofie k ničemu není. Filosof by se lehce mohl stát bohatým, ale neusiluje o to.

Muž teorie:– Jednou vyšel z domu pozorovat hvězdy a spadl do studny.

Jeho služka, která to viděla mu řekla: „Jak si Thaléte myslíš, že poznáš to, co je na nebi, když nejsi schopný vidět to, co je u tvých nohou?“

Thalés (624 - 548)

Anaximandros (611 – 549)

•Své názory vyložil ve spise

„O přírodě“, který se bohužel nedochoval

•Věnoval se i

•fyzice: nastínil jednoduchá pravidla gravitace

•geografii: nakreslil první mapu světa

•astronomii: vysvětlil pravidelnost pohybu hvězd, sestavil model oblohy, kde středem byla Země, sestrojil „gnómon“ –sluneční hodiny


• svět nepochází z jedné materiální pralátky - nesčetné světy vznikají a zanikají vydělováním protikladů z božského neomezena - apeiron; z této rovnováhy čímž vznikají čtyři živly a ustavují tak věci.

• Učení o vzniku a zániku všech věcí:

„Ze kterých jest jsoucím věcem vznik,

do těchto nastává i zánik,

podle nutnosti.

Neboť vše si navzájem platí pokutu a pokání za své bezpráví,

podle pořadí času.“


• Země se volně vznáší v prostoru, byla nejprve v kapalném stavu a při svém postupném vysoušení dala vznik živočichům

•První živočichové vznikli ve vlhku a byli pokryti kůrou. Později vyšli na souš, jejich kůra praskla a oni se přizpůsobili novému způsobu života. Člověk vznikl z ryb a byl jim zpočátku podobný, vyvíjel se v rybím těle a teprve když byl schopen se sám o sebe postarat, vystoupil z něj a vyšel na zemi.

•Zemi původně obklopoval ohnivý prstenec, který se roztříštil a nyní obíhá kolem Země, která má tvar válce.

Anaximenés (580 - 525)

•Považoval za pralátku, z níž všechno pochází, vzduch, který však nechápal doslova, ale jako oživující dech – duši.

• hlásal střídání vzniku a zániku

•pokoušel vysvětlit, jak vše vzniká a to tak, že zhušťováním vzniká ze vzduchu vítr, poté oblaka, poté voda až nakonec země, kameny a až z toho vznikají ostatní věci. Opačným procesem je pak zřeďování, kdy se vzduch stává ohněm. Proměny všeho jsoucího jsou tak vlastně jen proměny jedné a téže látky – vzduchu.

Pýthágorás (580 - 500) a pýthagorovci

•Pocházel z ostrova Samos, znám též jako Pýthágorás ze Samu

•Filosof, matematik a astronom

•Z politických příčin opustil vlast a hodně cestoval: Babylónie, Egypt, usadil se v Itálii (Krotón), kde založil filosofickou školu

•Jeho známé životopisy jsou vždy víceméně legendami, jeho žáci i pozdější stoupenci jej považovali za božstvo, a proto mu připisovali nereálné vlastnosti a schopnosti, pozdravila jej řeka, měl stehno ze zlata, objevil se v týž okamžik na dvou různých místech

•Pýthagorás o sobě prý tvrdil, že si pamatuje všechny události ze všech svých vtělení, což byl dar bohů (jedním vtělením byl Euforbos, který zabil v trójské válce Patrokla). Prý také sestoupil do podsvětí a opět se vrátil, což se podařilo jen nemnoha mythickým hrdinům

Pýthágorás (580 - 500) a pýthagorovci

Jako první se systematicky zabýval matematickými vědami a všiml si, že mnoho věcí i přírodních jevů lze vyjádřit číselnými poměry.

Nejprve zřejmě odhalil číselné poměry v hudbě - závislost výšek tónů bušících kladiv na jejich hmotnosti, výšek tónů strun na jejich délkách.

Číslem lze vyjádřit i mnohé jevy na nebi - roky, měsíce, dny...

Pro řecké myšlení obecně číslo není abstrakcí a výsledkem naší rozumové činnosti, nýbrž je skutečnou věcí, dokonce nejskutečnější věcí ze všech, a proto může být počátkem jiných věcí.

Eleaté Filosofická škola z italského města Elea

Xenofanés z Kolofónu (565 - 470) Parmenidés z Eleje (540 - 460) Zénón z Eleje (490 - 430) Melissos ze Samu

Byl spíše teologem než filosofem Většinu života prožil jako potulný pěvec a básník podmínkou života, avšak látkou pro těla živočichů je

země z počáteční směsi země a moře postupně oddělila země.

Důkazem toho jsou mušle a zkamenělé otisky mořských živočichů v horách nebo v místech vzdálených od moře. Život vznikl v prapůvodním blátě. Země bude opět zaplavena vodou a lidé zahynou, ale pak opět začne vznikat a tak se to děje se všemi světy

jeho myšlení ale hlavně směřovalo proti tradičním náboženským představám Řeků

Ve skutečnosti je Bůh totožný se světem, s jeho jednotou panteismus

Xenofanés z Kolofónu (565 - 470)

Parmenidés z Eleje (540 - 460)

základ všeho tvoří jediné a nehybné bytí

Tvrdil, že může být jen to, co je. Co není, tak jednoduše není a hotovo, nemůže být ani myšleno. Mohu myslet jedině to, co je.

Jsoucno je to, co vyplňuje veškerý prostor, prázdný prostor neexistuje, to znamená není. Proto neexistuje pohyb, který předpokládá nějaký prázdný prostor, kam by se něco mohlo přemístit. Neexistuje ani pohyb ani dění.

Zénón z Eleje (490 - 430)

Byl žákem Parmenidovým, který jej prý přijal za vlastního syna. Platón se o něm zmiňuje jako o muži krásné postavy a Aristotelés jej označuje za vynálezce dialektiky.

Účastnil se aktivně politického života ve své obci, snažil se totiž svrhnout tyrana. Byl však zajat a vyslýchán. Při výslechu se choval velmi statečně - když se jej ptali na jeho společníky ve spiknutí, jmenoval všechny tyranovy přátele. Potom se prý tyranovi zakousl do ucha a nepustil, dokud nebyl ubodán.

Podle jiného podání se Zénón za své neuctivé jednání vůči tyranovi dočkal hrůznější smrti - byl roztlučen v moždíři.


Filosoficky následoval věrně Parmenida a svou dialektikou se snažil vyvracet názory Parmenidových odpůrců. Na rozdíl od něj se však nezaměřoval na protiklad bytí - nebytí, nýbrž na protiklad jedno - mnohost.

Dokazoval nemožnost:– mnohosti (je pouze Jedno), – prázdného prostoru – a především pohybu.

Vycházel vždy z předpokladu, který chtěl vyvrátit - používal tedy důkaz sporem.


Zénónovy paradoxy (aporie) proti pohybu:– Achilleus a želva.– Letící šíp– stadion

Zénón se těmito důkazy snažil ukázat nespolehlivost smyslového vnímání, které vnímá mnohost a pohyb. Rozum však takové domněnky odvrhává jako klamné.

filosofie

Documents