dynastie táng – celková charakteristika · 2012. 1. 5. · dynastie táng – celková...

Dynastie Táng – celková charakteristika

Jednoduché

znaky

Tradiční znaky Pīnyīn Český přepis

唐代唐代 Táng dài Tchang taj Dynastie Táng (618-907)

進士进士 jìnshì ťin-š' nejvyšší titul v císařských státních zkouškách;

doktor

翰林翰林 Hànlín Chan-lin Akademie zaloţená císařem Táng Xuánzōngem

(唐玄宗, 685-762)

安祿山安禄山 Ān Lùshān An Lu-šan (703-757); generál, který se v roce 755 vyhlásil za

císaře a zaloţil vlastní dynastii Yān (燕); tato

událost je taktéţ známá jako Ān Lùshānovo

povstání

白話白话 báihuà paj-chua Jazyk literatury blízký hovorovému jazyku

敦煌敦煌 Dūnhuáng Tun-chuang komplex buddhistických chrámů na Hedvábné

stezce; dochováno mnoţství písemných pramenů o

dynastii Táng

變文变文 biànwén pien-wen literární forma střídající prozaické a rýmované

pasáţe; původně adaptované příběhy

z buddhistických súter, později samostatný

literární ţánr zábavné literatury

玄奘玄奘 Xuánzàng Süan-cang (602-664); buddhistický mnich, vzdělanec,

překladatel a cestovatel, známý svou cestou do

Indie, z které přinesl buddhistické texty; autor

Zápisků o buddhistických zemích (přeloţeno do

češtiny: Kolmaš); jeho příběh adaptován

v známém románu Cesta na Západ (Xī yóu jì 西

游记)

類書类书 lèishū lej-šu Encyklopedie; soubory citátů ze starší literatury;

příručka pro psaní vysoké literatury (obsahují

básně: celé i fragmenty)

初唐初唐 chū Táng čchu Tchang Mingská klasifikace tangské poezie:

počáteční období

盛唐盛唐 shèng Táng šeng Tchang Mingská klasifikace tangské poezie:

Období rozkvětu

中唐中唐 zhōng Táng čung Tchang Mingská klasifikace tangské poezie:

Střední období

晚唐晚唐 wǎn Táng wan Tchang Mingská klasifikace tangské poezie:

Pozdní období

Poezie dynastie Táng

Jednoduché

znaky


诗 shī š´ básnický ţánr

律诗 lǜshī lü-š' pravidelná báseň; forma ţánru básně shī

古体诗 gǔtǐ shī ku-tchi š' básně ve starém stylu, forma ţánru básně shī

绝句 juéjù ťüe-ťü čtyřverší, forma ţánru básně shi

排律 pái lǜ pchaj lü řazená báseň, forma ţánru básně shī

王维 Wáng Wéi Wang Wej Wang Wei (699-759), básník, malíř a hudebník.

Jeden z nejznámějších mistrů tangské poezie; je

známý především jako autor meditativní přírodní

lyriky.

李白 Lĭ Bái Li Paj Li Bai 701-762), také znám jako Li Bo (Li Po),

jedna z největších básnických osobností Číny, na

Západě nejvíce překládaný čínský básník; proslul

jako excentrik, piják a odpůrce konvencí.

杜甫 Dù Fǔ Du Fu Du Fu (712-770), jeden ze tří nejvýznamnějších

básníků vrcholného období. Mnohé jeho básně se

vyznačují sociální kritikou. Za dynastie Song by

Du Fu povýšen na "boha poezie" (shī shèng 诗圣)

Jednoduché

znaky


词詞 cí cch' písňová forma; básnický ţánr rozvijící se

v pozdním období dynastie Táng a dosahující

vrcholu za dynastie Song

寒山寒山 Hánshān Chan-šan Han Shan (7?. – 8?. století), Legendární

poustevník a buddhistický mnich, který většinou

ţivota proţil poblíţ Ledové hory, jeho básně jsou

dílem více autorů

白居易白居易 Bái Jūyì Paj Ťü-i Bai Juyi (772–846), také známý jako Bái

Xiāngshān (白香山), básník středního období

长恨歌長恨歌 Cháng hèn gē Čchang chen ke Píseň o věčném žalu; báseň ve stylu (xīn yuèfǔ 新

乐府), která překvapivě (běţně se jednalo o

sociálněkritické básně) pojednává o lásce

tangského císaře Xuanzonga a jeho milostnice

Yang Guifei.

韩愈韓愈 Hán Yù Chan Jü Han Yu (768–824), významný básník ale hlavně

propagátor Hnutí za starý styl

李贺李賀 Lĭ Hè Li Che Li He (790–816), autor bizarních básní, bohatých

na fantastické popisy světa nadpřirozených

bytostí.

李商隐李商隱 Lĭ Shāngyǐn Li Šang-jin Li Shangyin [Li Šang-jin] (813–858)

韦庄韋莊 Wéi Zhuāng Wej Čuang Wei Zhuang (855 - 920), pozdně tángský básník,

autor písňových cí prvního období. Z Weiových cí

se zachovalo jen 47 ukázek i v antologii Záhon

květů (Huā jiān jí 花间集).

Narativní próza doby Tang

Jednoduché

znaky


传奇傳奇 chuánqí čchuan-čchi „tangská literátská novela“

元稹元稹 Yuán Zhěn Jüan Čen Yuan Zhen (779-831), autor chuanqi

莺莺传鶯鶯傳 Yīngyīng zhuàn Jing-jing čuan Název tangské literátské novely

陈鸿陈鸿 Chén Hóng Čchen Chung Chen Hong (?),autor chuanqi

长恨歌传長恨歌傳 Cháng hèn gē zhuàn Čchang chen ke čuan Název tangské literátské novely

白行简白行簡 Bái Xíngjiǎn Paj Sing-ťien Bai Xingjian (776-825) , autor chuanqi

李娃传李娃傳 Lĭwá zhuàn Li-wa čuan Název tangské literátské novely

Dynastie Song

Jednoduché

znaky


宋代宋代 Sòng dài Sung taj dynastie Song (960-1279)

曲之词 qū zhī cí čchü č' cch' básnické skladby sloţené na melodii

花间集花間集 Huā jiān jí Chua ťien ťi Mezi květinami (Záhon květů),antologie písní cí

以文为诗以文為詩 yǐ wén wèi shī i wen wej š' Důraz na formálním prolnutí ţánrů eseje a básně,

přičemţ by básně měly přijat výběr slov, strukturu

věty i odstavců i způsob vyjádření, který byl bliţší

eseji.

李后主李后主 Lǐ hòu zhǔ Li chou ču Poslední vladař Li, vlastním jménem Lǐ Yù 李煜

(937-978), největší čínský básník 9.-10. století,

poslední panovník Jiţních Tangů; rozvíjí styl

formy cí: vyjadřuje v nich nejen hluboké osobní

city, ale i veliká témata celé doby, do těch časů

vyhrazená "důstojnější" formě shi.

欧阳修歐陽修 Ōuyáng Xiū Ou-jang Siou Ouyang Xiu (1007-1072), významný politik a

úředník; vliv na vývoj nesyţetové prózy; autor

básní cí, které se nesou v duchu antologie Záhon

květů

柳永柳永 Liǔ Yǒng Liou Jung Liu Yong (987–1053), představitel nové etapy ve

vývoji písňové formy cí za Severních Songů;

Vytváří novou podobu písní cí, tzv. màn cí (慢词)

慢词慢詞 màn cí man cch' delší podoba písní cí a mají dvě sloky; první autor

Liu Yong

苏轼蘓軾 Sū Shì Su Š' Su Shi (1037-1101), pseudonym Sū Dōngpō (苏

东坡), jeden z největších čínských básníků;

nerespektoval tolik sepjetí s hudbou a důraz je

poloţen především na slovesnou stránku. Su Shiho

reforma přiblíţila cí ke klasické formě shī,

李清照李清炤 Lǐ Qīngzhào Li Čching-čao Li Qingzhao (1084-1151?), známá básnířka

skládající písně cí, na rozdíl od Su Shiho

prosazovala propojení cí s hudbou

Dynastie Yuan a Ming – charakteristika

Jednoduché

znaky


蒙古字蒙古字 ménggǔ zì meng-ku c' „mongolské písmo“, zaloţeno na tibetském písmu,

určeno pro zápis různých jazyků říše, neujalo se

国字國字 guózì kuo-c' státní písmo (jiný výraz pro 蒙古字)

王阳明王陽明 Wáng Yángmíng Wang Jang-ming Wang Yangming (1472-1529); neokonfuciánský

filozof, vysoký státní úředník, kaligraf a generál

李贽李贄 Lĭ Zhì Li Č' Li Zhi (1527-1602); významný neokonfuciánský

filozof, historik a spisovatel na sklonku dyn. Ming

述而不作述而不作 shù ér bù zuò šu er pu cuo Zásada: „předávat, ale nevytvářet“; poukazuje

k tendenci oficiálního písemnictví, která si více

cenila editační a komentátorské aktivity,

neţ původní tvorby.

心灵心靈 xīnlíng sin-ling Mysl, nitro

情情 qíng čching cit

童心童心 tóngxīn tchung-sin termín tradiční čínské teorie: dětská mysl

Divadlo doby Yuan

Jednoduché

znaky


杂剧雜劇 zájù ca-ťü „rozmanité hry“; měli syntetický charakter a

zahrnovaly různé scénické formy

南戏南戲 nánxì nan-si „jiţní hry“, vznikly kolem začátku 12. století v

oblasti dnešního Wenzhou.

元杂剧元雜劇 Yuán zájù Jüan ca-ťü Yuanské drama, zformovalo se v polovině 13.

století na severu území a vyznačuje se přísně

formalizovanou strukturou a vysokou literární

úrovní.

曲曲 qū čchü Nápěvy, popěvky, písně qū

唱唱 chàng čchang slovo, uvádějící árie v yuanských hrách

云云 yún jün slovo, uvádějící mluvené pasáţe v yuanských

hrách

关汉卿關漢卿 Guān Hànqīng Kuan Chan-čching Guan Hanqing (1225-1302), yuanský dramatik

六月雪六月雪 Liù yuè xuě Liou jüe süe Letní sníh; drama od Guān Hànqīnga

窦娥冤竇娥冤 Dòu É yuān Tou E jüan Křivda spáchána na Dou O, jiný název dramatu

Letní sníh od Guān Hànqīnga

王实甫王實甫 Wáng Shífŭ Wang Š'-fu Wang Shifu (1250-1307?), yuanský dramatik

西厢记西廂記 Xī xiāng jì Si siang ťi Příběh ze západního křídla kláštera, drama od

Wáng Shífŭa

才子佳人才子佳人 cáizǐ jiārén cchaj-c' ťia-ţen Stereotypní konstelace postav: mladý vzdělanec a

krásná dívka

马致远馬致遠 Mǎ Zhìyuǎn Ma Č'-jüan Ma Zhiyuan (1250–1321), yuanský dramatik

汉宫秋漢宮秋 Hàn gōng qiū Chan kung čchiou Smutek v paláci Chanů, drama od Mǎ Zhìyuǎna

黄粱梦黄粱夢 Huáng liáng mèng Chuang liang meng Sen o žlutém prosu, drama od Mǎ Zhìyuǎna

白朴白樸 Bái Pú Paj Pchu Bái Pú (1226-1306?), yuanský dramatik

梧桐雨梧桐雨 Wútóng yǔ Wu-tchung jü Déšť v platanech, drama od Bái Pú

高明高明 Gāo Míng Kao Ming Gao Ming (1307? - 1371?), yuanský dramatik

琵琶记琵琶記 Pípá jì Pchi-pcha ťi Příběh o loutně, drama od Gāo Mínga

Počátky narativní literatury v hovorovém jazyce

Jednoduché

znaky


俗讲俗講 sú jiǎng su ťiang způsob předávání buddhistických súter; lidová

kázání v hovorovém jazyce kombinující prózu a

verš (dyn. Tang)

讲经文講經文 jiǎng jīng wén ťiang ťing wen kázání; šíření buddhistických súter pomocí

orálního přednesu; 3 základní způsoby:

předzpívání textu sútry, vysvětlení zpívaného

textu; pomocí zpěvu zdůraznění hlavní myšlenky

výkladu. Z tohoto se později vyvinuly texty

biànwén.

缘起缘起 yuánqǐ jüan-čchi výklad pravé příčiny (karmické příčiny); forma

šíření buddhistické nauky

敦煌燉煌 Dùnhuáng Tun-chuang komplex buddhistických chrámů na Hedvábné

stezce; dochováno mnoţství písemných pramenů o

dynastii Tang

变文變文 biànwén pien-wen Původně asi výklad citátů a příběhů ze ţivota

Buddhy; střídaní prozaických a veršovaných

pasáţí; později se tato forma pouţívá i na

převyprávění vlastních čínských příběhů

话本話本 huàběn chua-pen 1.Původně zřejmě označení jakéhokoli zajímavého

příběhu, potom postupně i jeho vyprávění, později

označení příručky pro vypravěče.

2.Termín pro specifický typ povídky v hovorovém

jazyce zejména v době Song a Yuan v okruhu

profesionálních vypravěčů.

3. Označení povídky v hovorovém jazyce období

Yuan aţ Ming (Qing)

诸宫调諸宮調 zhūgōngdiào ču-kung-tiao slovesný ţánr – vypravěčská balada (doslova:

různé tóniny či směsi); objevuje se v 11. st. a od

15 st. je výhradně v písemné podobě; střídání

prozaických a veršovaných pasáţí (zřejmě

zpívány); období Song a Yuan

语录語錄 yǔlù jü-lu záznamy výroků známých osobností (často

buddhistických mistrů);

Geneze románu v době Yuan

Jednoduché

znaky


平话/ 评话平話 /評話 pínghuà pching-chua populární vyprávění zpravidla o historických

událostech; v ústně podávané literatuře označuje

ţánr, kde se střídají prozaické a veršované pasáţe

诗话詩話 shīhuà š'-chua 1. termín označující teoretické pojednání o

básních shī

2. součást názvů delších narativů

proloţených verši ve formě shī

词话詞話 cíhuà cch'-chua 1. termín označující teoretické pojednání o

básních cí

2. Součást názvů delších narativů

proloţených verši v písňové formě cí

讲史(小說) 講史 (小說) jiǎng shǐ (xiǎoshuō) ťiang-š' (siao-šuo) historická fikce v ţánru huàběn; předstupeň k

pozdějšímu kapitálovému románu z období

dynastií Ming a Qing

全相平话五种全相平話五种 Quán xiàng pínghuà wǔ

zhǒng

Čchüan siang pching-

chua wu čung

Pět plně ilustrovaných pinghua z období dynastie

Yuan s historickou tematikou, editor souboru

neznámý

三国志通俗演义三國志 (通俗) 演

義

Sān guó zhì (tōngsú) yǎnyì San kuo č' tchung-su

jen-i

(Populární) výklad dějin tří království; první úplná

verze románu, jejíţ údajným autorem je Luo

Guanzhongem

三国志三國志 Sānguó zhì San kuo č' Kronika tří království; je povaţována za oficiální

kroniku zachycující období 189-280 a tří států:

Cáo Wèi (曹魏), Shǔ Hàn (蜀汉) a Východních

Han (Dōng Hàn 东汉);

autorem kroniky je Chen Shou

三国志平话三國志平話 Sānguó zhì pínghuà San kuo č' pching-

chua

Populární podání historie tří království (verze

pinghua)

水浒传水滸傳 Shuǐhǔ zhuàn Šuej-chu čuan Příběhy od jezerního břehu;

宣和遗事宣和遺事 Xuānhé yíshì Süan che i-š' Události éry Xuanhe (1119-1125), celý titul

Události éry Xuanhe za velkých Songů (Dà Sòng

Xuānhé yíshì 大宋宣和遺事); je záznamem

různých anekdot, kompilovaným v období dyn.

Yuan; autor neznámý; obsahuje historické příběhy

objevující se také v románu Příběhy od jezerního

břehu; ţánr pínghuà

Román doby Ming

Jednoduché

znaky


罗贯中羅貫中 Luó Guànzhōng Luo Kuan-čung Luo Guanzhong (1330-1400); významný

spisovatel a editor; je mu připisováno autorství

(editace) románu Tři království a editace románu

Příběhy od jezerního břehu.

毛宗岗毛宗崗 Máo Zōnggǎng Mao Cung-kang Mao Zonggang (1632-1709); editor jedné

z nejvlivnějších edic románu Tři království

施耐庵施耐庵 Shī Nàiān Š' Naj-an Shi Naian(1296-1372); romanopisec; je mu

připisováno autorství románu Příběhy od

jezerního břehu

西游记西遊記 Xī yóu jì Si jou ťi román Putování na západ, autor románu Wu

Cheng’en (1500-1582)

大唐三藏取经诗

话

大唐三藏取經詩

話

Dà Táng Sānzàng qǔjīng

shīhuà

Ta Tchang San-cang

čchü-ťing š'-chua

Vyprávění proložené verši o tom, jak tangský

Xuanzang získal posvátná písma;

ţánr pínghuà, autor neznámý; datace: konec

dynastie Song nebo Yuan; dělení: 3 svazky, 17

oddílů; hlavní postavou je opičák (vs. předchozí

verze, kde hlav. postavou Xuanzang)

玄奘玄奘 Xuán Zàng Süan Cang Xuan Zang /Tripitaka (600-664); čínský

buddhistický mnich, učenec, cestovatel a

překladatel, který ţil za dyn. Tang. Stal se

známým především díky své cestě, během níţ

putoval z Číny aţ na Indický subkontinent a zpět,

aby získal buddhistické sútry.

吴承恩吳承恩 Wú Chéng’ ēn Wu Čcheng-en Wu Cheng’ en (1500-1582); známý čínský

romanopisec a básník mingského období. Jeho

nejznámějším dílem se stal román Putování na

západ.

金瓶梅金瓶梅 Jīn píng méi Ťin pching mej Květy slivoně ve zlaté váze; román ze 17. století;

autorství neznámé, pseudonym: Lánlíng xiàoxiào

shēng (兰陵笑笑生, doslova Posměváček z Lan-

lingu).

兰陵笑笑生蘭陵笑笑生 Lánlíng xiàoxiào shēng Lan-ling siao-siao

šeng

pseudonym autora románu Květy slivoně ve zlaté

váze

王世真 Wáng Shìzhēn Wang Š'-čen Jeden z uvaţovaných autorů románu Květy slivoně

ve zlaté váze

李开先李開先 Lĭ Kāixiān Li Kchaj-sien Li Kaixian (1502-1568) autor básní ţánru shī , cí,

qū, dlouhých literátských novel chuánqí a jednoho

dramatu jiţního typu. Někteří badatelé se

domnívají, ţe se jedná o autora románu Květy

slivoně ve zlaté váze, vystupujícího pod

pseudonymem Posměváček z Lan-lingu (Lánlíng

xiàoxiào shēng 兰陵笑笑生)

Povídka doby Ming

Jednoduché

znaky


清平山堂话本清平山堂話本 Qīngpíng shāntáng huàběn Čching-pching šan-

tchang chua-pen

Povídky ze studovny Qingping; Antologie

huàběnů; původní název Šedesát novel (Liùshí jiā

xiǎoshuō 六十家小说); sestavil a vydal Hong Pian

v roku 1542; obsahovala 6 svazků po 10 novelách;

dochovaly se neúplné dva svazky (celkem 27

novel).

六十家小说六十家小說 Liùshí jiā xiǎoshuō Liou-š' ťia siao-šuo původní název pro Qīngpíng shāntáng huàběn

洪楩洪楩 Hóng Pián Chung Pchien Hong Pian (16. stol.) pocházel z úřednické

rodiny, okolo roku 1522 zaloţil studovnu

Qingping shantang ; kromě jiného sbíral huàběny,

především z období Song a Yuan, které byly uţ

tou dobou vzácné; díky němu se zachovaly

huàběny, které ovlivnily pozdější autory a vývoj

čínského románu.

冯梦龙馮蒙龍 Féng Ménglóng Feng Meng-lung Feng Menglong (1574-1646), sběratel, editor a

autor povídek v hovorovém jazyce a básník,

především; přívrţenec učení Li Zhiho (李贽),

jehoţ škola zdůrazňovala hodnotu qíng (lidských

citů) v literatuře;

三言三言 sānyán san-jen Trojí slova 3-dílný cyklus 120 povídek sebraných

a redigovaných Feng Menglongem

喻世明言喻世明言 Yùshì míngyán Jü-š' ming-jen Jasná slova k instruování světa; součást sbírky

Trojí slova

警世通言警世通言 Jǐngshì tōngyán Ťing-š' tchung-jen Pronikavá slova k varování světa; součást sbírky

Trojí slova

醒世恒言醒世恆言 Xǐngshì héngyán Sing-š' ming-jen Trvalá slova k probuzení světa; součást sbírky

Trojí slova

凌蒙初凌濛初 Líng Méngchū Ling Meng-čchu Ling Mengchu (1580-1644), pocházel z rodiny

úředníků a vydavatelů knih; autor moralizujících

povídek, čerpal z vlastních zkušeností (vs.

fantaskní příběhy z minulosti); autor Pāiàn jīngqí

拍案惊奇拍案驚奇 Pāiàn jīngqí Pchaj-an ťing-čchi Podivuhodné příběhy, při nichž se údivem buší do

stolu; sbírka asi 80, komicko-satirických povídek;

autor Ling Mengchu

Divadlo doby Ming (+Qing)

Jednoduché

znaky


传奇傳奇 chuánqí čchuan-čchi vzdělanecké divadlo / mingské drama (takto

označováno navzdory tomu, ţe mnohé hry vznikly

aţ na počátku doby Qing) (stejný termín jako u

literátské novely)

昆曲昆曲 kūnqǔ kchun-čchü specifický jevištní styl kūnqǔ vznikl za dynastie

Ming a populární byl mezi 16.-18. st.; vychází

z jižní opery

词曲詞曲 cíqǔ cch'-čchü árie, součást minských dramat (z hlediska

struktury blízké písním ci)

汤显祖湯顯祖 Tāng Xiǎnzǔ Tchang Sien-cu Tang Xianzu (1550-1616), pozdně mingský

dramatik. Jeho největší divadelní hry se souhrnně

nazývají čtyři sny, protoţe sen v jeho hrách hrál

důleţitou roli;

牡丹亭牡丹亭 Mǔdān tíng Mu-tan tching Pavilón pivoněk; prvně hraná v 1598; hra mimo

jiné předváděna ve stylu kūnqǔ, následně součástí

repertoáru dalších lokálních oper; příběh dívky a

studenta, jejichţ láska překoná i smrt; známé

pasáţe: „Procházka zahradou“ (Yóu yuán 游园),

„Probuzení ze snu“ (Jīng mèng 惊梦), „Hledání

ztraceného snu“ (Xún mèng 寻梦)

洪升洪升 Hóng Shēng Chung Šeng Hong Sheng (1645-1704) známý qingský

dramatik; autor hry „Palác věčného mládí“

长生股長生殿 Chángshēng diàn Čchang-šeng tien Dramatická adaptace Bai Juyiho básně Píseň o

věčném žalu, literátské novely od Chen Honga a

yuanského dramatu od Bái Púa Déšť v platanech

(díla shodně ztvárňují tragický příběh lásky mezi

tangským císařem Xuanzongem a milostnicí Yang

Guifei). Hong Shengovo drama však rozvíjí i linii

soudobé sociální a politické kritiky. Hra mimo

jiné pracuje s prolínáním světa reálného a světa

nadpřirozeného.

孔尚任孔尚任 Kǒng Shàngrèn Kchung Šang-ţen Kong Shangren (1648-1718) asi nejznámější

z qingských dramatiků; autor hry Vějíř

s broskvovými květy pojednávající o posledních

dnech dynastie Ming.

桃花扇桃花扇 Táohuā shàn Tchao-chua šan Vějíř s broskvovými květy, hra od qingského

dramatika Kong Shangrena

地方戏地方戲 dìfāng xì ti-fang si místní formy opery populární v daném regionu;

některé z nich se rozšířily po celé zemi, jako např.

Pekingská opera; vznikaly v prostředí

neúspěšných úředníků;

京戏京戲 Jīngxì Ťing-si Pekingská opera taky známá jako Jīngjù (京剧);

má syntetický charakter; vznikla kombinací

místních oper z Anhui a Hubei v Pekingu v 18. st.

a populární se stala aţ v 19. st.; vystupují v ní 4

hlavní postavy doplněné několika postavami

vedlejšími; pracuje s minimem jevištních rekvizit;

důraz se klade na pohyb a jeho symboliku; po

hudební stránce jsou výrazné bicí nástroje

傩戏儺戲 Nuóxì Nuo-si místní opera z jihozápadu; specifická svými

maskami, kostýmy, zvláštním jazykem a

mystickými scénami; výrazně obřadní charakter

(nuo = exorcismus); vyhlášena duchovním

dědictvím čínské kultury

Dynastie Qing 清 (1644-1911) – charakteristika

Jednoduché

znaky


八股文八股文 Bā gǔ wén pa ku wen Osmičlenný esej; název specifického typu prózy

psané v klasickém jazyce, který se stal základem

úřednických zkoušek v období Ming a Qing. Má

pevně danou strukturu, je vázán řadou striktních

kompozičních pravidel.

全唐诗全唐詩 Quán táng shī Čchüan Tchang š' Nejúplnější a nejautoritativnější sbírka tangské

poezie. Vznikla v čase vlády císaře Kangxiho

(1705).

全唐文全唐文 Quán táng wén Čchüan Tchang wen Kompendium nesyţetové prózy pocházející

z období dynastie Tang a Pěti dynastií, které

vzniklo v rozmezí 1808-1814; má tisíc svazků a

pracovalo na něm více neţ tři tisíce kompilátorů.

四库全书四庫全書 Sì kù quánshū S' kchu čchüan šu Cisařská sbírka čtyř pokladů / Díla čtyř skladů

klasiků; vznikla na popud císaře Qianlonga mezi

1773-1782, aby překonala mingskou encyklopedii

z éry Yongle; editoři okomentovali a zanesli okolo

10 tisíc dokumentů, ale zároveň zničili okolo 3 tis.

titulů, které byly chápány jako protimandţuské; do

kompendia nakonec zařadili 3461 titulů;

康熙词典康熙詞典 Kāngxī cídiǎn Kchang-si cch'-tien Kangxiho slovník; vznikal mezi roky 1711-1716

za vlády císaře Kangxi; na slovníku pracovalo

více neţ 30 editorů a obsahuje 47 035 znaků.

Román doby Qing

Jednoduché

znaky


儒林外史儒林外史 Rú lín wài shǐ Ţu lin waj š' Literáti a mandaríni: neoficiální kronika

konfuciánů; autor Wu Jingzi;

吴敬梓吴敬梓 Wú Jìngzǐ Wu Ťin-c' Wu Jingzi (1701-1754); vzdělanec a autor

románu Literáti a mandaríni; rodinnou přízní byl

provázána s neo-konfuciánskými mysliteli, vliv

neokonfucianismu je patrný i v románu.

红楼梦紅樓夢 Hóng lóu mèng Chung lou meng Sen v červeném domě (znám téţ pod názvem

Příběh kamene), autor Cao Xueqin ; jeden z

největších čínských románů; vznikl v polovině 18.

st; napsán v jazyce blízkém hovorové čínštině;

石头记石頭記 Shítou jì Š'-tchou ťi Příběh kamene, alternativní název pro Sen

v červeném domě

曹雪芹曹雪芹 Cáo Xuěqín Cchao Süe-čchin Cao Xueqin (1715-1763), autor románu Sen

v červeném domě; potomek dříve slavné rodiny;

proslavil se aţ po smrti svým románem, který byl

dokončen a vydán jeho přáteli nebo příbuznými

脂砚斋脂硯齋 Zhī yàn zhāi Č' jen čaj pseudonym raného komentátora románu Sen

v červeném domě; vztah k autoru románu není

jasný;

Povídka doby Qing

Jednoduché

znaky


蒲松龄蒲松齡 Pú Sōnglíng Pchu Sung-ling Pu Songling (1640-1715); pocházel z úřednicko-

obchodní rodiny; byl soukromým učitelem a

sběratelem; autor/editor sbírky příběhů Liáozhāi

zhì yì

聊斋志异聊齋志異 Liáozhāi zhì yì Liao čaj č' i Sbírka asi 500 povídek o nadpřirozeném,

neobyčejném či zvláštním; psáno klasickým

jazykem (sociálně-kritický podtón, kritika

zkouškového systému; často téma lásky mezi

vzdělancem a kráskou a současně lásky mezi

člověkem a duchem; didaktický charakter).

Autorem a editorem povídek je Pu Songling;

povídky se nejdřív šířily v opisech, tiskem vydány

aţ po Pu Songlingově smrti.

拟古派拟古派 Nǐgǔ pài Ni-ku pchaj Jako „literaturu napodobující staré“ označuje Pu

Songlingovy povídky Lu Xun. Označení nigu pai

však nevhodně zakrývá originalitu a autorskou

povahu většiny povídek.

袁枚袁枚 Yuán Méi Jüan Mej Yuan Mei (1716-1798), známý čínský literát;

autor sbírky příběhů s tematikou podivného či

nadpřirozeného inspirovaných sbírkou Liáozhāi

zhì yì.

子不语子不語 Zi bù yǔ C' pu jü O čem Konfucius nehovořil; sbírka povídek o

nadpřirozeném, kterou sestavil Yuan Mei;

Periodizace

Jednoduché

znaky


近代文学近代文學 jìndài wénxué ťin-taj wen-süe předmoderní literatura (1840-1915)

现代文学現代文學 xiàndài wénxué sien-taj wen-süe moderní literatura (1915-1949)

新文学新文學 xīn wénxué sin wen-süe dobový termín pro moderní literaturu (vs. tradiční)

Modernizace literatury - pozadí a souvislosti

Jednoduché

znaky


时务报時务報 Shí wù bào Š' wu pao Vlivné periodikum na sklonku dyn. Qing, redaktor

by známý reformátor Liang Qichao.

新小说新小說 xīn xiǎoshuō sin siao-šuo Nový román; politicko-literární periodikum, které

zaloţil v roce 1902 Liang Qichao

小说月报小說月報 Xiǎoshuō yuèbào Siao-šuo jüe-pao Měsíčník pro povídku a román; literární

periodikum, které vycházelo uţ od roku 1910. Na

počátku 20. let se stává platformou zastánců hnutí

za novou lieraturu.

礼拜六禮拜六 Lǐbài liù Li-paj liou Sobota; periodikum vycházející mezi lety 1914-

1916 a poté obnoveno 1921; zaměřeno na

populární literaturu.

新青年新青年 Xīn qīngnián Sin čching-nien Nové mládí; časopis, ve kterém mimo jiné působili

Hu Shi a Chen Duxiu, otcové Hnutí za novou

kulturu. V letech 1915-1917 vycházel pod názvem

Mládí.

青年杂志青年雜志 Qīngnián zázhì Čching-nien ca-č' Mládí; časopis, ve kterém působili Hu Shi a Chen

Duxiu, otcové Hnutí za novou kulturu. Od r. 1917

vycházel pod názvem Nové mládí.

严复嚴復 Yán Fù Jen Fu Yan Fu (1853-1921), čínský vzdělanec,

překladatel a propagátor západního myšlení

v Číně. Překládal např. Thomase Huxleyho:

Evoluce a etika, Johna Stuarta Milla: O svobodě,

Adama Smitha: Bohatství národů a další.

林纾林紓 Lín Shū Lin Šu Lin Shu (1852-1924), čínský vzdělanec a

propagátor západní literatury v Číně (bez znalosti

cizích jazyků), se spolupracovníky přeloţil okolo

180 titulů západních literatur do klasické čínštiny.

První překlad: Dáma s kaméliemi od Alexandra

Dumase (1897-1899).

古文古文 gǔwén ku-wen literární jazyk starověku (jazyk nejstarších

klasických textů), příklon ke guwenu v době

Tang-Song

文言文言 wényán wen-jen Literární / klasický jazyk, jazyk vysokého

písemnictví

白话文白話(文) báihuà (wén) paj-chua (wen) Jazyk (niţší) literatury, (psaný) jazyk blízký

hovorové čínštině, ale není to mluvený jazyk.

官话官話 guānhuà kuan-chua jazyk úředníků, prostředek mluvené komunikace

国语國語 guóyǔ kuo-jü národní/státní jazyk

土言土言 tǔyán tchu-jen místní dialekt

方言方言 fāngyán fang-jen místní dialekt

新文体新文體 xīn wéntǐ sin wen-tchi Zjednodušený styl literárního jazyka wenyan,

prosazován Liang Qichaoem, ţurnalistický styl

periodika Shiwubao.

诗界革命詩界革命 shī jiè gémìng š' ťie ke-ming Hnutí za revoluci v básnictví (90.léta 19. stol.);

protagonisté hnutí poţadovali inovaci básnictví,

zejména novou tématiku, posílení autenticity,

modernizaci jazyka… Představitelé: Huang

Zunxian, Tan Sitong a další.

新文言新文言 xīn wényán sin wen-jen Západními jazyky výrazně ovlivněná baihua děl

moderní čínské literatury 20. let odmítána jako

„nový klasický jazyk“ (ke kritikům patřil např. Qu

Qiubai).

文人文人 wénrén wen-ţen literát (implikuje úspěšného kandidáta zkoušek)

文丐文丐 wén gài wen-kaj literát-ţebrák, „prodává“ své schopnosti

(pejorativní označení komerčního spisovatele)

作家作家 zuòjiā cuo-ťia spisovatel, moderní termín

Román na přelomu 19. a 20. století

Jednoduché

znaky


谴责小说譴責小說 qiǎnzé xiǎoshuō čchien-ce siao-šuo „Odhalující román“; kritický román objevující se

na sklonku dyn. Qing; po formální stránce

navazují na kapitolové romány, ale jsou kratší a

dějově konzistentní; příklad Liu E: Putování

starého chromce, Wu Jianren: Podivné jevy

spatřené za 20 let, Zeng Pu: Květiny v moři hříchu

a jiné.

吴沃尧吳沃堯 Wú Wòyáo Wu Wo-jao Wu Woyao (Wu Jianren 吳趼人) (1866-1910),

v Šanghaji pracoval jako redaktor v časopise Xin

xiaoshuo; tam i publikoval svoje dílo.

二十年目睹之怪

现状

二十年目睹之怪

現狀

èrshí nián mùdǔ zhī guài

xiànzhuàng

Er-š' nien mu-tu č'

kuaj sien-čuang

Podivné jevy spatřené za 20 let; autor Wu Jianren;

příklad „odhalujícího“ románu.

刘鹗劉鹗 Liú È Liou E Liu E (1857-1909), všestranně orientovaný

vzdělanec (hydrologie, muzikologie, matematika,

jako jeden z prvních se věnoval nápisům jiaguwen

apod.), autor románu Putování starého chromce,

který publikoval v Deníku Tianjin.

老残游记老殘游記 Lǎocán yóujì Lao-cchan jou-ťi román Putování starého chromce; autor Liu E;

příklad „odhalujícího“ románu

写清小说寫情小說 xiě qíng xiǎoshuō sie-čching siao-šuo sentimentální román; význačný ţánr populární

literatury

鸳鸯蝴蝶派鴛鴦蝴蝶派 Yuānyāng húdié pài Jüan-jang chu-tie

pchaj

(škola) mandarínských kachniček a motýlů;

alternativní (pejorativní) název pro sentimentální

román

徐枕亚徐枕亞 Xú Zhěnyà Sü Čen-ja Xu Zhenya (1889-1937); významný představitel

populární literatury „mandarínských kachniček a

motýlů“

玉梨魂玉梨魂 Yù lí hún Jü li chun Duch jadeitové hrušky; autor Xu Zhengya; příklad

sentimentálního románu; inspirace: Dáma

s kaméliemi a Romeo a Júlie

Hnutí za novou kulturu / Májové hnutí

Jednoduché

znaky


新文化运动新文化運動 Xīn wénhuà yùndòng Sin wen-chua jün-tung Hnutí za novou kulturu (1915-1920)

五四运动五四運動 Wǔsì yùndòng Wu-s' jün-tung Májové hnutí (1919)

胡适胡適 Hú Shì Chu Š' Hu Shi (1891-1962); čínský filozof, spisovatel a

diplomat; otec Hnutí za novou kulturu a

propagátor jazyka literatury, který by byl blízký

jazyku hovorovému.

尝试嘗試 Chángshì Čchang-š' Pokusy (1917); autor: Hu Shi; sbírka nových básní

/ nové poezie (xinshi)

鲁迅魯迅 Lǔ Xùn Lu Sün Lu Xun (1881-1936); otec moderní čínské

literatury: autor první moderní povídky, vůdčí

postava literární scény aţ do 30.let

狂人日记狂人日記 Kuángrén rìjì Kchuang-ţen ţ'-ťi „Deník blázna“ (1918); podle tradičního, dnes jiţ

překonaného výkladu vzniku moderní literatury,

první moderní čínská povídka

阿 Q 正传阿 Q 正傳 Ā Q zhèngzhuàn AQ čeng-čuan „Pravdivý příběh AQ“ (1921); známá povídka od

Lu Xuna, literární ztvárnění „čínské národní

povahy“

呐喊呐喊 Nàhǎn Na-chan Vřava (1923), první sbírka povídek od Lu Xuna

dynastie táng – celková charakteristika · 2012. 1. 5. · dynastie táng – celková...

Documents