biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

187
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Psychologický ústav Magisterská diplomová práce 2010 Petra Fabinová

Upload: bibliohelp

Post on 12-May-2015

6.890 views

Category:

Education


4 download

DESCRIPTION

Magisterská diplomová práce zabývající se biblioterapeutickou praxí v Německu a biblioterapií pro seniory a děti (zejm. ve vztahu k finalitě života). Autor: Petra Fabinová (2010).

TRANSCRIPT

Page 1: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Psychologický ústav

Magisterská diplomová práce

2010 Petra Fabinová

Page 2: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Psychologický ústav

Psychologie

Petra Fabinová

Biblioterapie – v souvislostech života

s vědomím smrti

Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: prof. PhDr. Marek Blatný, CSc.

2010

Page 3: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala

samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně 20.02.2010

……………………………………………..

Petra Fabinová

Page 4: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Zde bych ráda poděkovala prof. PhDr. Marku Blatnému, CSc. za projevovanou důvěru

v mé schopnosti, otevřenost a vstřícnost k mým nápadům, přívětivost, ochotu a

odbornost, s jakou mne vedl při sepisování této diplomové práce. Jsem mu též velmi

vděčná, že mi umožnil účastnit se odborných seminářů CEQOL.

Děkuji prof. PhDr. Ivo Čermákovi, CSc. za podnětnou diskuzi o rozdílech a průnicích

narativní psychoterapie a psychologie s biblioterapií.

Také chci poděkovat Mgr. Martinu Loučkovi za půjčení odborné literatury a Bc. Petře

Kuřátkové za to, že se se mnou podělila o poznatky z oblasti české dětské literatury na

téma smrt, outsiderství, hendikep.

Za možnost konzultace paliativní a onkologické problematiky děkuji prim. MUDr.

Ladislavu Kabelkovi, Ph.D..

Dále bych chtěla vyjádřit díky pracovnicím Mezinárodní meziknihovní výpůjční služby

Moravské zemské knihovny v Brně za trpělivé shánění cizojazyčných knih, bez nichž by

tato práce nemohla vzniknout. Děkuji též Knihovně Cesty domů.

Za velkou podporu bych ráda poděkovala PhDr. Karlu Zezulkovi.

Moc děkuji Mgr. Ivaně Fabinové za pomoc s anglickými texty.

Obrovský dík patří mému manželovi Jirkovi za trpělivost, víru a naději v dokončení a

celkově za porozumění, které každodenně prokazoval při mé tvorbě této práce.

V neposlední řadě chci poděkovat rodičům, babičkám, manželovým rodičům, bratrovi

Zdenkovi a svým přátelům za osobitou podporu a pomoc, kterou mi každý z nich

v souvislosti s psaním této práce dával k dispozici.

Page 5: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Obsah

Úvod ........................................................................................................................................... 1

ČÁST I.: Vývoj, podstata a užití biblioterapie........................................................................... 5

1. Historická báze....................................................................................................................... 5

2. Vznik a vývoj biblioterapie .................................................................................................... 8

2.1 „Knihovnické kořeny“ biblioterapie .................................................................................. 10

2.2 „Psychologické kořeny“ biblioterapie................................................................................ 11

3. Biblioterapie v současném kontextu – z hlediska užití hlavně v psychoterapii dospělých.. 12

3.1 Co to vlastně je – biblioterapie?......................................................................................... 14

3.1.1 Další definice biblioterapie ............................................................................................. 20

3.2 Místo, možnosti a meze biblioterapie ................................................................................ 22

3.2.1 Biblioterapie, bibliopsychologie, narativní přístup ......................................................... 28

3.2.2 K biblioterapeutické terminologii, klasifikaci a přístupu................................................ 32

3.3 Současná biblioterapie v německy mluvících zemích – s různými cílovými skupinami a v kontextu některých psychoterapeutických škol, směrů ...................................................... 34

3.3.1 Nossrat Peseschkian ........................................................................................................ 35

3.3.2 Biblioterapie s psychiatrickými pacienty ........................................................................ 37

3.3.3 RET ................................................................................................................................. 38

3.3.4 Biblioterapie se seniory, s lidmi nemocnými a umírajícími – H. Petzold....................... 39

3.3.4.1 Biblioterapie na gerontopsychiatrii .............................................................................. 43

3.3.4.2 Biblioterapie s velmi starými lidmi.............................................................................. 46

3.3.4.3 Biblioterapie v domovech pro seniory ......................................................................... 49

3.3.4.4 Biblioterapie v doprovázení umírajících ...................................................................... 54

3.3.5 Logoterapie...................................................................................................................... 58

4. Terapie poezií ....................................................................................................................... 60

4.1 Význam poetického jazyka ................................................................................................ 60

4.2 Z historického vývoje terapie poezií .................................................................................. 62

4.3 Terapie poezií s dospělými onkologickými pacienty – T. C. Vollmerová......................... 65

4.3.1 „Trojí biblioterapie“ ........................................................................................................ 65

4.3.2 Práce s intuicí .................................................................................................................. 67

4.3.3 Kazuistika z klinické praxe T. C. Vollmerové ................................................................ 68

Část II.: Biblioterapie s dětmi – zejména pak s onkologicky nemocnými dětmi..................... 71

5. Knihy jako pomoc pro děti v krizových situacích................................................................ 71

5.1 První pomoc ....................................................................................................................... 74

Page 6: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

5.2 Funkce dětských knih......................................................................................................... 76

5.3 Kritéria výběru vhodné literatury....................................................................................... 78

5.4 Druhy příběhů .................................................................................................................... 82

5.5 Projekt Německého spolku lékařek „Nemocné děti potřebují knihy! Veselý nemocniční pokoj“ („Kranke Kinder brauchen Bücher! Das fröhliche Krankenzimmer“)......................... 86

5.6 Výzkum C. Adeneyové ...................................................................................................... 92

6. Děti na onkologických odděleních – biblioterapeutické zkušenosti z Německa ................. 98

6.1 Děti s nádorovým onemocněním........................................................................................ 98

6.1.1 Psychosociální problémy onkologicky nemocných dětí ................................................. 99

6.2 Biblioterapie prováděná K. Krügerovou .......................................................................... 102

6.2.1 Zvířata jako projekční plocha........................................................................................ 103

6.2.2 Momo ............................................................................................................................ 107

7. Death education „po česku“ ............................................................................................... 110

7.1 Koncept smrti u dětí ......................................................................................................... 113

7.2 Česká death education v biblioterapeutickém kontextu................................................... 120

7.2.1 Death education s knížkami Daisy Mrázkové............................................................... 126

7.2.1.1 Pojetí času a jeho souvislost se symbolikou smrti ..................................................... 129

7.3 Biblioterapie s dětmi po ztrátě někoho blízkého.............................................................. 136

Závěr: ..................................................................................................................................... 145

Literatura ................................................................................................................................ 148

Příloha č. 1

Příloha č. 2

Page 7: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Úvod „U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě,“ řekl malý princ, „a přece tam nenalézají

to, co hledají…“

„Nenalézají…,“ odpověděl jsem.

„A přesto by mohli najít, co hledají, v jediné růži nebo v trošce vody…“

„Jistě,“ odpověděl jsem.

A malý princ dodal:

„Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.“

(Saint-Exupéry, 2005, s. 82)

Rádi bychom vám představili magisterskou práci, která se zabývá biblioterapií –

tématem v české psychologii zatím příliš nezpracovaným, k němuž zde přistupujeme

částečně se zázemím v logoterapii a existenciální analýze.

Předkládaná práce Biblioterapie – v souvislostech života s vědomím smrti sestává

ze dvou hlavních částí1. V Části I.: Vývoj, podstata a užití biblioterapie, se obecněji

zaměříme např. na historické kořeny, vznik, vývoj a současné využití biblioterapie jako

více méně svébytné psychoterapeutické metody aplikovatelné u různých cílových skupin

klientů psychoterapeuty v podstatě jakéhokoli odborného zaměření. Druhá polovina Části

I. přibližuje biblioterapii s gerontopsychiatrickými pacienty, s velmi starými lidmi,

s klienty domovů pro seniory, s vážně nemocnými a umírajícími lidmi tak, jak tyto

„biblioterapeutické specializace“ teoreticky rozpracoval a prakticky provádí H. Petzold.

Závěrečná kapitola zmiňované části práce je věnována terapii poezií s tím, že jsou

představeny jak základní literárně-psychologické charakteristiky, tak i praktická terapie

poezií v pojetí psychoonkoložky T. C. Vollmerové.

1 Při tvorbě této magisterské práce čerpáme převážně z německy psaných zdrojů, z nichž také ponejvíce

citujeme a to rovnou v českém jazyce bez uveřejnění německého (v několika případech – anglického)

originálu. K tomuto opatření nás vedly následující důvody: (1) Rozsah práce by se uveřejněním nejen

přeložených ale i originálních citací velice zvětšil a to celkem zbytečně, jelikož (2) na základě

absolvovaného vysokoškolského studia oboru Německý jazyk a literatura jsme schopni zaručit dostatečně

kvalitní překlad z němčiny do češtiny.

1

Page 8: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Část II.: Biblioterapie s dětmi – zejména pak s onkologicky nemocnými dětmi, se

nejprve soustřeďuje obecněji na funkce, druhy, charakteristické znaky a účinky

biblioterapeutického materiálu v situaci pomoci dětem v krizích. Dále se snažíme

zprostředkovat biblioterapeutické zkušenosti z Německa, konkrétně se jedná např. o

projekt Německého spolku lékařek „Nemocné děti potřebují knihy! Veselý nemocniční

pokoj“ („Kranke Kinder brauchen Bücher! Das fröhliche Krankenzimmer“), o výzkum C.

Adeneyové týkající se biblioterapie s předškolními dětmi v nemocnici, o

biblioterapeutickou činnost K. Krügerové na dětské hematologii/ onkologii v Bonnu.

V posledním tematickém celku pak přinášíme prezentaci death education tj. vzdělávání

(dětí) o smrti a teoretický popis vývoje dětského konceptu smrti obohacený o ilustrativní

ukázky z literatury pro děti a mládež. Dále umožňujeme nahlédnutí do literární tvorby pro

děti a uměleckého světa D. Mrázkové, který se snažíme zachytit v kontextu death

education. Daný tematický celek a vlastně i celou magisterskou práci uzavíráme kapitolou

o biblioterapii s dětmi po ztrátě někoho blízkého.

„Je to nádherný příběh na odporné téma [...]“ (Matějka, 2007), píše se např.

v jedné knižní recenzi2. Význam těch slov nám dlouho zněl v uších, je nám blízký, trvale

nás oslovuje. Jak lze prožít něco „nádherného“, když je situace „odporná“, krizová,

tragická? A mělo by se o tom vůbec psát, číst – dokonce i dětem? Jakými způsoby může

čtení takového příběhu člověka obohatit, pomoci mu? Proč a jak se dá žít „nádherný“

příběh uprostřed „odporného“ tématu, tíživé životní situace? Lidský život je plný

„odporných“ i „nádherných“ událostí, ta nejryzejší „nádhera“ se však patrně dá nalézt

v postoji, který je člověk schopen k „odporně“ těžkým životním situacím, faktům a

událostem zaujmout.

„Smysl utrpení není v tom, že zde je, avšak v tom, jak se k němu postavíme – jaký

postoj k němu zaujmeme.

Elisabeth Lukasová“ (Křivohlavý, 1994, s. 78)

To, co se snažíme nastínit v textu zde výše se stalo, „ruku v ruce“ s vlastními

zkušenostmi se čtením určitých (zejména dětských) knih a spolu s osobními zážitky

s pacienty, které byly posbírány během dobrovolnické činnosti na Klinice dětské

onkologie, na Klinice dětské neurologie FN Brno a v Domě léčby bolesti s hospicem sv.

2 na román Pomalý muž, jehož autorem je J. M. Coetzee

2

Page 9: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Josefa v Rajhradě, silnou motivací pro tuto diplomovou práci. Dále je nám velmi blízká

např. práce Tóthové (2007), plně souhlasíme s jejími, zde citovanými slovy: „Aj keď

umieranie je záležitosťou trúchlivou, postoj k smrti aký má moderný človek je vyslovene

tragický. Ide o postoj, ktorý je potreba zmeniť. Chceme prispieť touto prácou k možnosti

takejto zmeny“ (Tóthová, 2007, s. 1). V podobném duchu a se stejným cílem chceme

sepsat i naši práci, neboť „[...] povědomí konečnosti vede k hledání nejvhodnější náplně

života. Smrt nečiní život nesmyslným. Právě naopak. Vede nás k hledání smysluplnosti

života. Tomu, co člověk dělá, je možno rozumět jen tehdy, vezmeme-li v úvahu

povědomí o časové omezenosti a jedinečnosti života“ (Lukas in Křivohlavý, 1994, s 89).

Předkládaná diplomová práce chce být systematizací a souhrnem našeho

dlouhodobého směřování a zájmu o to, jak psychologicky zdařile, se zachováním

etických, profesionálních i obecně lidských zásad se lze „po literárním mostě“ (v jistém

smyslu slova) „nádherně“ přiblížit k trpícímu dítěti – (v) člověku, se kterým jsme. Měli

bychom velkou radost, pokud by se této teoretické práci podařilo zprostředkovat nějaké

cenné impulzy pro praxi psychologů, lékařů a pracovníků dalších pomáhajících profesí,

vzbudit zájem o biblioterapii a její teoretický, zejména však praktický rozvoj na domácí,

v tomto ohledu „dosud příliš nezorané“ půdě.

Prostřednictvím této magisterské diplomové práce bychom v neposlední řadě

chtěli přispět k tomu, aby se děti, s pomocí rodičů a také psychologů, pedagogů, lékařů a

dalších pomáhajících profesionálů – podobně jako svou cestu do jiného času a prostoru

nachází např. Alenka3 skrz králičí noru, Bastián4 v síle vlastní představivosti – osmělily

vstupovat přes magické zrcadlo, které jim nastavuje vhodně vybraná kniha5, do vlastního

vnitřního světa a mohly skrz knižní příběh a příslušnou odbornou pomoc naslouchat,

přiblížit se, porozumět potřebám své duše.

3 v knize L. Carrolla: Alenka v kraji divů a za zrcadlem 4 z Nekonečného příběhu od M. Endeho 5 z rukou některého z výše uvedených dospělých, nejlépe však vždy ve spojení s podporou, kontrolou a

profesionální péčí biblioterapeuta

3

Page 10: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

„Smysluplné je to, když se něco dělá pro člověka, pro něhož se to dělá, tj. z lásky,

nebo pro hodnotu toho, oč jde. Není tomu tak tam, kde jde jen a jen o vlastní úspěch a o

nic jiného.

Alfried Längle“ (Křivohlavý, 1994, s. 13)

4

Page 11: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

ČÁST I.: Vývoj, podstata a užití biblioterapie

1. Historická báze

Léčivé účinky jazyka a literatury (např. v podobě čarodějných zaříkadel,

prastarých mýtů a posvátných spisů, příběhů, písní, eposů či modliteb) znali lidé takřka

od pradávných dob, kdy víra, magie, spisovatelství a terapie ještě tvořily jednotný celek

stejně jako lékař a kněz byli jednou osobou (Duda, 2006).

Pomocí různých druhů starých čarodějných formulí (např. vzývání mrtvých,

věštění, obětní zpěvy, zaříkávání ďábla) mohlo být nepojmenovatelné pojmenováno, aby

se s tím poté dalo zvoleným způsobem disponovat. Mocí slova se lidé snažili čelit nejen

vůli bohů a větrů, ale i nemocem, válečným zraněním, v podstatě tedy důsledkům faktu

ohrožení a zranitelnosti lidského života (Petzold, Orth, 2005). Léčení pomocí jazyka a

magie se praktikuje i v moderní době, lze jej najít např. v různých formách šamanismu6.

Např. u egyptského boha Thovta nebo u vládce severogermánských bohů Ódina

nacházíme spojitost mezi ovládáním jazyka, písma a disponováním mocí (Petzold, Orth,

2005). Thovt (bůh Měsíce, vědění a moudrosti, písařského umění) byl uctíván jako

vládce knih, tvůrce řeči a písma. Je historicky doloženo, že ve starověkém Egyptě léčili

mj. pomocí slov napsaných na papyrus, který by rozpuštěn tak, aby jej pacient mohl ve

formě roztoku vypít a rychle pocítit ozdravný účinek zázračných slov (NAPT, 2005).

Dále v Egyptě sloužily knihy jako spolehliví průvodci nejen na tomto světě, o této víře

svědčí např. ukládání tzv. Knihy mrtvých do rakve vedle zemřelého. Velkou důležitost a

význam písma a knih dokládá také nápis na posvátné knihovně komplexu hrobek

Osymandyase (Ramses II), v Thébách: Psyches Iatreion7.

V starověkém Řecku byla léčivá moc slova také dobře známa. Řekové uctívali

boha Apollóna jako patrona léčení, uzdravování, ale i básnictví a umění (Petzold, Orth,

2005). Lékař a filozof Empedokles byl přesvědčen o léčivých procesech v lidském těle,

6 Podobnostmi mezi terapeutickým diskurzem psychoanalýzy a magickým diskurzem šamanů se ve svých

pracech (např. 1979) zabývá Claude Lévi-Strauss (Petzold, Orth, 2005). 7 Volně přeloženo: „Léčebna duše“.

5

Page 12: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

které byl schopen navodit blahodárnými slovy. U Sokrata nalézáme názor - v podstatě

shodný s principem moderní psychoterapie: Rozhovor, poskytující prostor mj. pro

porozumění a empatii, se stává centrálním elementem terapeutické péče. Sokrates

považoval „léčbu slovem“, která navrací duši člověka harmonii, za důležitý předpoklad

celkového blaha a zdraví člověka (Duda, 2006). Aristotelovo pojetí katarze lze považovat

za jeden ze zdrojů moderní terapie poezií (Petzold, Orth, 2005)8. Jádro Aristotelova

učení o katarzi lze stručně vyložit následovně: Divák či čtenář se zbavuje negativních

pocitů tak, že se tyto očišťují a proměňují v procesu sledování (v pojetí Aristotela –

tragédie) či čtení určitého díla, takže člověku je umožněno nalézt ztracenou vnitřní

rovnováhu.

mi ceněn dodnes –

zejména při biblioterapii s chronicky nemocnými a umírajícími lidmi.

bohatství příběhů, podobenství, žalmů aj., obsahuje

též příb hy koánového charakteru10.

Důležitým aspektem utvářené řeči9 (Petzold, Orth, 2005) nejen z historického

nýbrž i ze současného úhlu pohledu je útěcha. Již od dob antiky byla známa tzv. literatura

poskytující útěchu, kterou pisatelé tvořili, aby ulehčili svému vlastnímu nitru a nebo také

pro útěchu trpícím, zoufalým čtenářům. K autorům literatury tohoto druhu patřili např.

Cicero nebo Seneca. Utěšující účinek psaného slova je využíván a vel

Četné důkazy terapeutických účinků mluveného a psaného slova nacházíme také

v různých duchovních systémech a náboženských tradicích. Dle současného německého

biblioterapeuta a logoterapeuta M. Dudy (2006) je za základní dílo biblioterapie

považována Bible, v níž objevujeme

ě

8 Tato diplomová práce se zaměřuje v první řadě na biblioterapii, přičemž je respektováno

a zdůrazňováno úzké spojení a propojení biblioterapie s příbuzným přístupem – s terapií

poezií, kterou se zabýváme podrobněji např. v kapitole 4. Terapie poezií.

Dle Petzolda a Orthové (2005) často nelze biblioterapii a terapii poezií oddělit, jelikož se vzájemně

proplétají a doplňují jak z hlediska historického vývoje tak v současné praxi. 9 Rozhodli jsme se převádět německé termíny gestaltete Sprache, gestaltetes Wort do češtiny jako utvářená

řeč, utvářené slovo. O výklad významu těchto termínů se pokoušíme v kapitole 4.1 Význam poetického

jazyka. 10 Kóan je „paradoxní průpověď, jejíž pomocí má být překonáno logické myšlení a dosaženo intuitivního

pochopení nejvlastnější skutečnosti bytí.“ (Vojtíšek, 2005). Jde tedy mj. o to, dostat se v rámci svého

vnitřního prostoru prostřednictvím kóanu „za myšlení“ a přiblížit se či dosáhnout satori (osvícení).

6

Page 13: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

V této souvislosti bychom se chtěli krátce zmínit o hagioterapii. Lze ji definovat

jako „[...] terapeutický přístup, který by měl vést účastníky k reflexi vlastních morálně

axiologických struktur a být tak podnětem k jejich dalšímu ontogenetickému vyzrávání.

To se děje prostřednictvím direktivně řízených tematických skupin, jejichž náplní je práce

s biblickými příběhy“ (Pitlachová, 2006, s. 35)11. Účastníky těchto skupin bývají zejména

osoby závislé na alkoholu, drogách aj., lidé s neurotickou symptomatologií, lidé

postrádající smysl života (Hartl, Hartlová, 2000). Název této relativně nové

psychoterapeutické metody je odvozen z řeckého slova hagios, kterým je označován

jedinec usilující o dobro (Remeš, 1998 in Pitlachová, 2006), zpravidla je tedy míněn

člověk zbožný, blahoslavený až svatý. Hagioterapie považuje náboženskost za

mimořádně mocnou sílu lidské psychiky a hagioterapeutická intervence vychází

z předpokladu existence náboženských dispozic v lidech12 (Hartl, Hartlová, 2000).

od příběhy pouze nevytváří, nýbrž jimi a v nich

žije, čerpá z nich svou sílu a nezdolnost.

řivádějí věci k životu. Ne jednou provždy, ale pokaždé, když jsou

y o lidech, kteří žili kdysi dávno, ale příběhy o nás

amotných“ (Shapiro, 2006, s. 13-14).

Nelze opomenout nesmírný význam židovské duchovní a kulturní tradice.

Židovské písemnictví lze právem považovat za jedno z nejstarších, a zároveň

nejrozmanitějších na světě. Židovský nár

[...] Příběhy p

vyprávěny.“

„Příběhy přesahují čas a prostor. Příběhy vyjevují nejhlubší pravdy života, největší

trápení, nevyšší radosti. Toto činí nikoli tak, že by ti něco vyprávěly, ale tak, že ti vše

ukazují. Bůh mohl dát Mojžíšovi na hoře Sínaj zákoník. Místo toho mu dal knihu příběhů

a zákony vložil do nich! Nikdo nečte zákon stále znovu a znovu, leda ti, kdo se snaží

nalézt způsob, jak jej porušovat. Avšak příběhy – příběhy nemůžeme přestat vyprávět. A

když je vyprávíme, už to nejsou příběh

s

Nejznámější židovské biblické a pohádkové příběhy, legendy, bajky, pověsti a

anekdotická vyprávění shromáždil a převyprávěl Leo Pavlát v knize Osm světel 13. Ačkoli

11 axiologický = hodnotový 12 Na rozdíl od pastorační terapie se v rámci hagioterapie nepředpokládá víra v Boha. 13 Pavlát, L. (2007). Osm světel. Praha: Argo.

7

Page 14: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

soubor obsahuje pohádky a příběhy, nelze říci, že by se jednalo o dětskou knihu v pravém

slova smyslu14. Zastavme se ještě u židovského humoru a vtipů, které díky své hloubce,

osvobozující a léčivé síle, jsou schopny poskytnout pomoc při zvládání úzkosti, strachu,

napětí a vnitřních konfliktů. Vzhledem k výše zmíněné „psychoterapeutické moci“

židovského smyslu pro vtip nás jistě nepřekvapí fakt, že zakladatelem terapie humorem je

Viktor E. Frankl - psychiatr a psychoterapeut židovského původu, který na posilující,

uvolňující, osvobozující a léčivé síle humoru vystavěl např. logoterapeutickou techniku

paradoxní intence, úspěšně užívanou při léčbě úzkostí a fobií (Hansen Čechová, 2009).

2. Vzn

led o kořenech biblioterapie jako samostatného oboru (Rubin in

Petzold, Orth, 2005).

pií a

volnoč ch aktivit své místo v léčbě duševně nemocných (Petzold, Orth, 2005).

ik a vývoj biblioterapie

V této kapitole jsme vedeni snahou překročit typický pohled na historii

biblioterapie15, místo něj zmapovat nejdůležitější mezníky ve vývoji biblioterapie a podat

interdisciplinární přeh

Díky snahám o humanizaci a reformy psychiatrických praktik a péče o duševně

choré pacienty (Pinel ve Francii, Tuke v Anglii, Reil v Německu, Chiarugi v Itálii)

získaly také knihy, vhodně zvolená četba vedle různých druhů činnostních tera

asový

Začátkem 19. století vlna reforem psychiatrické péče zasáhla Ameriku, kde dal

zejména psychiatr B. Rush mnoho podnětů ke zřizování knihoven v nemocnicích. Byl

prvním lékařem, který doporučoval tělesně i psychicky nemocným lidem čtení knih,

příběhů a básní jako lék, léčebný prostředek (Duda, 2006). Navzdory tomu, že až do

poloviny 19. století sloužily knihovny ve věznicích a na psychiatriích hlavně ke

zprostředkování náboženských obsahů, Rush doporučoval klientům k četbě nejen

14 Vyprávění Židů jsou formována etikou Tóry, podle které jedině Bůh rozhoduje, co je dobro/dobré a co je

zlo/zlé (Kopeček, 2008). Lze si představit, že dítěti, které je k tomu přiměřeně zralé, Osm světel nabídneme

k (společné) četbě, jelikož i v židovských příbězích platí v dětství tolik žádoucí a potřebný princip vítězství

dobra nad zlem, pouze příčiny k tomuto vedoucí jsou odlišné od těch, které dítě zná např. z českých

lidových pohádek. 15 Historie biblioterapie bývá obvykle prezentována jako dějiny využití knih na psychiatrických odděleních

nebo jako dějiny knihovnictví či jako přehled sekundární literatury.

8

Page 15: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

náboženské, ale i beletristické texty (Rubin in Petzold, Orth, 2005). Dokonce radil

pacientům s určitou chorobou četbu určitého žánru, např. při melancholii romány,

spojoval různé postupy např. hlasité a tiché čtení nebo učení se zpaměti a opisování

důležitých úseků. Rush, nazývaný „otcem americké psychiatrie“, používal profesní

označení „recreation bibliotherapist“ (Duda, 2006). Zavedl mj. čtení literatury, psaní a

publikování rukopisů psychiatrických pacientů jako efektivní doplňkovou terapii. Jeho

pacienti měli dokonce možnost publikovat své básně ve vlastních novinách The

Illumin tor (NAPT, 2005).

vky k rozvoji biblioterapie také

mimo obor knihovnictví (Rubin in Petzold, Orth, 2005).

epovažuje

Crothers za potřebné dopředu vybírat vhodnou literaturu (Oehme, 2001, s. 15).

praktickou aplikaci modelu institucionální biblioterapie16. Vývoj biblioterapie se

a

V polovině 19. století uveřejnil americký lékař John Minson Galt několik článků o

biblioterapii a významu jejího použití v praxi. Mezi léčivými účinky čtení na psychicky

nemocné Galt uvádí: odvedení od chorobných myšlenek, ukrácení času a rozptýlení,

podání informací, demonstraci zájmu ústavu o blaho pacientů a zvýšení motivace k terapii

(Duda, 2006). Velký rozvoj biblioterapie nastal během první světové války, kdy

knihovníci a laikové z Červeného kříže zřizovali knihovny ve vojenských nemocnicích a

ústavech pro vojenské veterány. 30. léta 20. století lze právem označit jako zlatý věk

biblioterapie. V této době se začaly publikovat příspě

Termín biblioterapie poprvé použil farář Samuel Mc Cord Crothers v časopise

Atlantic Monthly, kde roku 1916 vyšel jeho článek o založení „Bibliopathic Institute“ z

iniciativy lékaře a Crothersova přítele Bagstera . Zpráva o zřízení ústavu byla sice

fiktivní, ale kromě ní byl v článku představen realizovatelný biblioterapeutický program

pro osoby s tělesnými a duševními poruchami. Crothers dále upozorňuje např. na účinky

čtení na pacientovo cítění, náladu, aktivitu/pasivitu (Duda, 2006). Rozhodující význam

připisuje „schopnosti pacienta navázat emocionální vztah“, naproti tomu n

První empirický výzkum zaměřený na význam biblioterapie byl proveden na

americké Menningerově klinice roku 1937. Patrně souvisel s biblioterapeutickým

programem, který byl touto klinikou realizován v letech 1932-37 a koncentroval se na

16 Institucionální biblioterapie je orientačně přiblížena v kapitole 3.1 Co to vlastně je – biblioterapie?

9

Page 16: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

nezastavil ani v letech druhé světové války – knihovníci poskytovali tuto formu pomoci a

péče vojákům v lazaretech a válečným veteránům (Rubin in Petzold, Orth, 2005).

Základy dnešní teoretické koncepce biblioterapie nacházíme v disertačních

pracích C. Shrodesové a E. A. Hartmana, které byly publikovány v polovině 20. století.

Autoři v nich podali první systematické souhrny teorie a metodologie biblioterapie, které

v USA našly praktické uplatnění takřka ve všech oblastech terapie a rehabilitace (Petzold,

Orth, 2005). Ve 20. století se začíná biblioterapie více propagovat a prakticky provádět i

v Evropě – zejména ve Skandinávii, Anglii, Francii a v Německu. V rámci posledně

jmenované země chceme upozornit zejména na snahy17 začlenit knihu jako

„terapeutického pomocníka“ do léčebných záměrů v nemocnicích (Duda, 2006). První

biblioterapeutický workshop se uskutečnil roku 1964 v USA. V 70. letech 20. století

začaly americké nemocniční knihovny pořádat biblioterapeutické programy pro pacienty

(Rubin in Petzold, Orth, 2005).

Z výše popsaného historického vývoje můžeme zajisté odvodit minimálně jeden

ze dvou podstatných kořenů dnešní biblioterapie – a tím je knihovnictví.

2.1 „Knihovnické kořeny“ biblioterapie

E. Kathleen Jonesová zavedla roku 1904 jako první kvalifikovaná knihovnice

používání knih a četby jako součást terapie duševně nemocných. V nemocnici

v Massachusetts, kde byla zaměstnána, zřídila několik knihoven a celkově se zasloužila o

uznání biblioterapie jako knihovnického oboru (Rubin in Petzold, Orth, 2005). Práce tzv.

čtenářských poradců ve 30. letech 20. století příslušela do oblasti vzdělávání dospělých a

spočívala většinou v sestavování individuálních seznamů četby pro jednotlivé čtenáře a

ve skupinové činnosti. Jedna z prvních „poradkyní čtenářů“ - Jennie M. Flexner

organizovala již roku 1930 čtenářské skupinové programy na místní i národní úrovni.

V rámci některých skupin Flexner vytvářela osobní seznamy četby pro jednotlivé

účastníky na základě individuálních rozhovorů s nimi. V tomto jejím počínání lze

rozpoznat základní rysy dnešní biblioterapie (Rubin in Petzold, Orth, 2005).

17 realizované např. farářem a pracovníkem nemocniční duchovní služby K. F. Eulerem v 50. letech nebo

historikem medicíny D. von Engelhardtem

10

Page 17: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Roku 1939 vznikl z iniciativy Hospital Division of the American Library

Association první výbor biblioterapie. Takto byl zajištěn biblioterapii oficiální status

v rámci knihovnictví a záštita pro mnohé výzkumné projekty a publikace po dobu příštích

40 let (Rubin in Petzold, Orth, 2005). Z hlediska dnešních knihovnických věd je

biblioterapie v Americe pojímána jako součást služeb knihoven, je označována jako

poradenství čtenářům a jako takovou ji lze stavět na stejnou úroveň např. s informačními

službami. Dle americké profesorky knihovnictví Margaret Monroe (1971) se však

biblioterapie odlišuje tím, že využívá služeb knihoven dlouhodobě a k terapeutickým

účelům (Rubin in Petzold, Orth, 2005).

Abychom porozuměli vývoji biblioterapie až do její dnešní podoby (řízené čtení se

skupinovou diskuzí), tak je nutné představit druhý významný kořen a zdroj poznatků pro

formování biblioterapie:

2.2 „Psychologické kořeny“ biblioterapie

Biblioterapie získávala důležité impulzy pro svůj rozvoj také v oblasti

psychoterapie, zejména pak ve skupinové psychoterapii. V této souvislosti je nezbytné

uvést následující jména: Thomas Burrow18, Jacob Levy Moreno19, Maxwell Jones20

(Rubin in Petzold, Orth, 2005).

Můžeme zde právem zmínit Alfreda Adlera jako jednoho z prvních

psychoterapeutů, který si byl vědom léčivé síly čtení knih a proto vedl klienty

k uvědomění si vlastního patologického životního stylu a poruchy mj. právě

18 Thomas Burrow dle Hartla, Hartlové (2000, s. 723) „angl. psycholog; první pokus o využití psychoanal.

interpretace ve skupinové psychoterapii (1926); symbolická a lingvistická analýza chování“. 19 Jacob Levy Moreno (1892-1974): židovský lékař a psychiatr, zakladatel terapeutické metody

psychodramatu (Kratochvíl, 2002), které má, podobně jako taneční terapie a muzikoterapie, blízko k

biblioterapii. V kapitole 4.2 Z historického vývoje terapie poezií této práce je podrobněji zmíněn Morenův

přínos v rámci vývoje terapie poezií. 20 Maxwell Jones (1907-1990) je anglický psychiatr, tvůrce koncepce terapeutické komunity, kterou i

prakticky realizoval v psychiatrické léčebně Dingleton ve skotském Melrose v rámci terapie psychotiků

(Kratochvíl, 2002).

11

Page 18: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

prostřednictvím biblioterapie. „Cíle Adlerovy biblioterapie jsou shrnuty do šesti „P“ (v

originále „E’s”; Riordan, Mullis a Nuchow, 1996)“ (Prochaska, Norcross, 1999, s. 72):

Poučit se (Educate), Povzbudit se (Encourage), Posílit se (Empower), Prozřít (Enlighten),

Propojit se se sociálním okolím (Engage), Pozvednout se (Enhance). Prochaska a

Norcross (1999) označují A. Adlera a jeho následovníky jako „psychoterapeutické

průkopníky“ v oblasti psaní svépomocných knih pro laickou veřejnost.

3. Biblioterapie v současném kontextu – z hlediska užití hlavně

v psychoterapii dospělých

Ačkoli je „od Freudových dob“ zvykem chápat psychoterapii jako talking cure, ačkoli byl

vytvořen velký počet psychoanalytických literárních interpretací, tak bohužel práce

s léčivou sílou jazyka, s hojivým účinkem literatury, s terapeutickými možnostmi čtení a

psaní zůstávala pro jednotlivé psychoterapeutické školy spíše okrajovou záležitostí. A

teprve v dnešní době se objevuje průlom, větší zájem, člověk totiž přichází na to, že se ho

utvářená řeč21 dotýká, mění ho a umožňuje mu kontakt se sebou samým, dává mu

příležitost vztahovat se k druhému člověku a k souvislostem vlastního života (Petzold,

Orth, 2005, s. 10).

Tuto kapitolu jsme záměrně zahájili citací ze současné německé „učebnice

biblioterapie“, abychom jemně poukázali na fakt, že zatímco v naší zemi se biblioterapie

jako terapeutický přístup či jeho doplněk zatím ještě (oficiálně) ani „nezrodila“, tak

v Německu „se zdárně vyvíjí, roste, prospívá“ tj. má vlastní studijní materiály, publikace,

výzkumy, praktické aplikace a společnost (poskytující mj. výcvik)22.

Přesto se ozývají nespokojené hlasy z řad německých biblioterapeutů, poukazující

na slabý rozvoj a pomalý vývoj biblioterapeutického zkoumání z obecného pohledu i

21 Rozhodli jsme se převádět německé termíny gestaltete Sprache, gestaltetes Wort do češtiny jako utvářená

řeč, utvářené slovo. O výklad významu těchto termínů se pokoušíme v kapitole 4.1 Význam poetického

jazyka. 22 Více o Německé společnosti pro terapii poezií a biblioterapii (Deutsche Gesellschaft für Poesie- und

Bibliotherapie) se lze v německém jazyce dozvědět na oficiálních stránkách této organizace:

<http://www.dgpb.org/>

12

Page 19: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

z hlediska psychoterapie – srovnáno se statem quo v USA. Martin Duda (2006)23

upozorňuje na skutečnost, že „[…] zatímco např. muzikoterapie nebo terapie malováním

jako doprovodné metody praktické práce terapeuta se už dalekosáhle etablovaly a jsou

často tematizovány i v teoretických pojednáních, tak biblioterapii bylo dosud – až na

několik výjimek – věnováno velmi málo pozornosti“ (s. 21). Výhrady vůči biblioterapii

jako psychoterapeutické metodě mohou dle Dudy být zapříčiněny např. špatným

povědomím o léčivé síle čtení a o tom, co vlastně pojem biblioterapie znamená. Další

obecnou příčinou podle Dudy – nevelkého rozvoje biblioterapie v Německu je patrně

nejistota ohledně jejího užití.

Chceme opětovně upozornit na to, že i přes výše uvedené a podobné výroky o

stavu a vývoji současné biblioterapie v Německu, čeští zájemci o užití biblioterapie ve

své práci psychologa, psychoterapeuta, speciálního pedagoga atd. mohou zajisté najít

četné vzory a zdroje inspirace právě u německých kolegů, k čemuž se tato magisterská

práce snaží nabídnout most a cestu24. V kapitole 3.3 Současná biblioterapie v německy

mluvících zemích prezentujeme přehled biblioterapeutických iniciativ v rámci „německy

hovořící psychologie a psychoterapie“ současnosti. Nejdříve je však nutno pokud možno

přesně a „multidimenzionálně“ definovat pojem biblioterapie (angl. bibliotherapy, něm.

Bibliotherapie) a tím začít popisovat její podstatu, předmět, strukturu (kapitola 3.1 Co to

vlastně je – biblioterapie?), abychom mohli provést vymezení biblioterapie vůči

„příbuzným směrům“ a objasnit její pozici a úlohu v procesu psychoterapeutické činnosti

(kapitola 3.2 Místo, možnosti a meze biblioterapie).

23 Martin Duda (narozen 1961) pracuje jako psychologický poradce, logoterapeut a existenciální analytik

v německém Dortmundu. Mnoho let se v rámci své profese zabývá léčivou sílou čtení a literatury, vydal na

toto téma několik populárních i odborných knih, koná přednášky a semináře, na kterých představuje čtení

literatury jako možný zdroj životní radosti. 24 Zaměření na německy mluvící země můžeme odůvodnit geografickou blízkostí, jazykovou dostupností

(ve srovnání např. s holandštinou), srozumitelností a snadnější aplikovatelností německého

biblioterapeutického paradigmatu v českých podmínkách, propojeností kulturních tradic, vzorců,

„psychologického klimatu“ a historického vývoje psychologie.

13

Page 20: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

3.1 Co to vlastně je – biblioterapie?

Biblioterapie (řecky biblos = kniha, therapeia = (vy)léčení, ošetřování; služba)

doslova znamená využívání knih, literatury k terapeutickým tj. léčebným účelům (Duda,

2006). Adeneyová (1990) poukazuje na to, že např. Webster (1977)25 ozřejmil význam

slova -terapie ze dvou hledisek. Webster důkladně prozkoumal dva vzájemně se křížící

významy řeckého kořene slova terapie: (1) „ “to nurse”: pečovat, starat se (o koho),

ošetřovat (koho); zahrnující v sobě proces, prostředky, stanovisko, stupeň postižení,

obsah (úzce spjato se stravou, s výživou); (2) ”to cure”: (vy)léčit; spojeno s konečnými

výsledky“ (Adeney, 1990, s. 17).

Adeneyová podotýká, že také u jiných autorů nacházíme potvrzení dvou odlišných

obsahů terapie, přičemž k výše uvedenému významu (1) je vztažena dimenze „služby,

posloužení druhému člověku“. V příslušných odborných kruzích byly v druhé polovině

20. století vedeny četné diskuze o takové možnosti aplikace biblioterapie, kdy se léčba a

služba od sebe navzájem odlučují (Adeney, 1990). Munzel (1997) souhrnně o významech

názvu terapie píše: „Významový rámec sahá od obstarat, pečovat, dát do pořádku, sloužit

(Bohu) až k lékařsky ošetřovat, léčit, vyléčit“ (s. 28).

V kapitole 2. Vznik a vývoj biblioterapie jsme již uvedli, že termín biblioterapie

poprvé použil Samuel Mc Cord Crothers v roce 1916. Crothersův termín se záhy ujal

v oblasti knihovnictví. Knihovníci jím zprvu označovali používání informativních knih a

imaginativních románů, jejichž protagonisté sloužili čtenářům jako identifikační modely

či jako „odstrašující příklady“ (NAPT, 2005).

Dle Rubinové (in Petzold, Orth, 2005) se výraz biblioterapie s uznáním příliš

nesetkává: Někteří ho shledávají moc obsáhlým a navrhují termíny poskytující užší

vymezení v rámci jednotlivých aplikačních oblastí (např. biblioprofylaxe nebo

bibliodiagnostika). Např. Oehmeová referuje o snahách Ehrenbergera a Sedlaka zavést

pojem biblioprofylaxe, který oba autoři konkretizují jako „preventivní zabývání se

důležitými životními otázkami prostřednictvím četby“ (1987 in Oehme, 2001, s. 10).

Podle názorů jiných autorů by se biblioterapie měla přejmenovat např. na

biblioporadenství, protože stávající označení považují za příliš zužující.

25 Webster’s New Universal Dictionary of the English Language. New York: Webster’s Universal.

14

Page 21: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

S aktuálním termínem není spokojena ani samotná Rubinová, nelíbí se jí jak první,

tak druhá část složeného slova biblioterapie. Podle názoru a zkušenosti Rubinové je

vhodné a přínosné, obzvláště v dnešní multimediální době, využívat v průběhu

biblioterapeutických aktivit všechny možné audiovizuální pomůcky, což však pojem

biblioterapie patřičně nereflektuje. Rubinová tedy kriticky vystupuje vůči příliš těsné

vazbě v názvu biblioterapie s tištěnými médii.

Avšak považujeme za důležité upozornit, že i přes možnou relativně snadnou

dostupnost konkrétního materiálu v rozličných multimediálních modalitách, se tyto

jednotlivé varianty mohou zásadně lišit, co se týče jejich kvality a hodnotového poselství.

V souvislostech biblioterapeutické práce např. s dětmi onkologicky nemocnými (viz.

kapitola 6.) tvoří podle Krügerové (in Deutscher Ärztinnenbund, 1996) výjimku Kniha

džunglí potvrzující pravidlo, zastoupené fragmentárními (dle názoru Krügerové)

filmovými verzemi děl pro děti jako např. Heidi, děvčátko z hor, Momo, Alenčina

dobrodružství v říši divů aj. Tudíž tato biblioterapeutka a vychovatelka pracující na

pediatrické hematologii/ onkologii v Bonnu doporučuje přiblížit dětem tyto a jiné podle

jejího názoru a zkušenosti, filmově poněkud nezdařilé příběhy v originální knižní podobě,

aby bylo zachováno jejich původní kouzlo. Na rozdíl od výše uvedených filmových

ztvárnění se Krügerové v její činnosti s onkologicky nemocnými dětmi velice osvědčila

Kniha džunglí, ať již v knižní podobě, či video-/ audioverzi.

Nyní se opět vrátíme k Rubinové a jejím výhradám vůči označení biblioterapie.

Výtky vznáší i k volbě druhého slova -terapie s poukazem na rychlý nárůst počtu

nejrůznějších „rádoby terapeutických technik“ v současné době. Terapie znamená

„léčbu“, s níž si většina lidí spojuje, „uctívání a velebení“ lékařů a jejich statutu v dnešní

společnosti, mocenskou strukturu, kdy „jeden je nahoře a pomáhá, druhý je dole a přijímá

pomoc“ (Rubin in Petzold, Orth, 2005, s. 106-107). Toto (kromě jiných dalších prvků)

vzbuzuje podle Rubinové v současném člověku hrůzu ze všeho, co nějak souvisí s terapií/

léčbou a s mocenskou pozicí terapeuta/ lékaře. Na danou problematiku Rubinová dále

nahlíží ještě z jiného úhlu pohledu:

Biblioterapie není psychoterapií, i když se v rámci psychoterapie může použít. Nedá se

přiřadit ani k jiné terapii tedy k terapii ve smyslu „léčení chorob nebo fyzických popř.

duševních poruch pomocí medikamentů nebo jinými lékařskými prostředky“.

15

Page 22: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Biblioterapie se neomezuje ani na medicínský ani na fyzický kontext. Ostatně jejím

záměrem není ani léčit, nýbrž v pravém smyslu slova „vyjasňovat, vysvětlovat,

objasňovat (Rubin in Petzold, Orth, 2005, s. 106).

Nicméně Rubinová svou „psychosocio-sémantickou úvahu“ o termínu

biblioterapie uzavírá nadějným konstatováním: „Rozhodně se zdá, že se lidé dají zastrašit

spíš názvoslovím a méně už literaturou, která podporuje úsudek“ (Rubin in Petzold, Orth,

2005, s. 107).

Jelikož se můžeme často setkat s rozdílnými významy a tedy i s odlišným užitím

termínů biblioterapie a terapie poezií, představíme si nyní stručně pojetí těchto dvou

pojmů, která pocházejí z různých zdrojů a od různých autorů. „Biblioterapie doslova

znamená knihy nebo literaturu, které mají sloužit nebo pomáhat léčebně. Terapie poezií je

specifickou a velmi účinnou formou biblioterapie, jedinečnou díky používání metafor,

představ/obrazů, rytmu a dalších poetických prostředků“ (NAPT, 2005).

Petzold a Orthová (2005) z počátku tyto dva termíny neodlišují, používají je

promiscue nebo uplatňují pojem terapie poezií (Poesietherapie) v následujícím, obecněji

pojatém významu: „Terapie poezií se snaží o léčení prostřednictvím utvářeného slova26.

Využívá přitom „sílu a moc slova“ – k popisu situací, vyjádření pocitů slovy, k

pojmenování nepojmenovatelného a převedení mlčení do mluvené řeči“ (Petzold, Orth,

2005, s. 22). Dle Petzolda a Orthové má řeč schopnost navodit léčivý proces díky

intersubjektivní realitě. Tzn. mj. že v určitém společenském kontextu (např. ve skupině

lidí s nádorovým onemocněním nebo ve společenství seniorů) jsou klienti za určitých

podmínek a návodné pomoci právě prostřednictvím řeči schopni uchopit neuchopitelné,

pojmenovat nepojmenovatelné, spojit nespojitelné, vysvětlit nevysvětlitelné tím, že se

skupina v rámci společného času a prostoru snaží problém (např. nemoc, život v ústavu)

„uchopit a skrz pojmenování jej dát k dispozici“, zpřístupnit jej tak, aby mohly vznikat

spoje, vztahy, vysvětlení a člověk už nezůstával sám, izolovaný a bezmocný, vydán

napospas tíži nevyslovitelné obavy z …, nejistoty ohledně … .

26 Rozhodli jsme se převádět německé termíny gestaltete Sprache, gestaltetes Wort do češtiny jako utvářená

řeč, utvářené slovo. O výklad významu těchto termínů se pokoušíme v kapitole 4.1 Význam poetického

jazyka.

16

Page 23: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Jak konstatuje Oehmeová (2001) užívají Petzold s Orthovou oba pojmy

s odlišným významem teprve později. Přičemž označení biblioterapie oba autoři vztahují

hlavně k recipování textů. Termín terapie poezií v pojetí Petzolda a Orthové (2005) pak

zrcadlí autorskou činnost klientů tedy vlastní písemnou produkci jako prostředek

sebevyjádření. Stejně jako Petzold s Orthovou zahrnuje i Mertenová (2002) biblioterapii a

terapii poezií do jediné formy léčby, která nese složený název die Poesie- und

Bibliotherapie. Mertenová rozlišuje v rámci „zužitkování čtení k terapeutickým účelům“

(Merten, 2002, s. 558) tedy v rámci oblasti biblioterapie v širším slova smyslu, mezi

postupem koncentrujícím se na čtení a na kognitivní a zejména emocionální zpracování

hotových (tj. někým jiným než klientem vytvořených) textů, což je v podstatě

biblioterapie v užším smyslu a mezi terapií poezií, při které se jedná o práci s texty

sepsanými samotnými klienty. Takto pojatá biblioterapie se dle Mertenové snaží o

dosažení pozitivních kognitivních a emocionálních změn u psychicky nebo i somaticky

nemocných či u osob s nápadnostmi v chování.

Ve smyslu písemné tvorby klientů zahrnuje i Vollmerová (2004)27 terapii poezií

do svého klinicko-psychologického přístupu a práce s klienty - nemocnými nádorovým

onemocněním28. Avšak Vollmerová nemluví o terapii poezií, ale používá specifickou

terminologii. V souvislosti s písemnou tvorbou klientů tedy hovoří o expresivní

27 Tanja C. Vollmerová je diplomovaná bioložka, pedagožka, psycholožka. Jako vědecká spolupracovnice

v rámci výzkumu leukémie zahájila Vollmerová roku 1998 studium medicíny. V současné době pracuje

jako psychoonkoložka a vědecká vedoucí Psychosomatické ambulance a psychoonkologické poradny na III.

lékařské klinice a poliklinice ve Fakultní nemocnici univerzity München-Großhadern. V roce 2004 byla

vydána její Neobvyklá příručka biblioterapie, která nese název „Nebe, prdel a průtrž mračen!“

S nemocnými rakovinou hledáme „rým na jejich osud“ (Titul v německém originále: „Himmel, Arsch und

Wolkenbruch!“ Mit Krebskranken auf der Suche nach dem „Reim auf ihr Schicksal“ Ein ungewöhnliches

Handbuch über die Bibliotherapie). O teoretické koncepci a aplikacích biblioterapie/ terapie poezií

Vollmerovou do vlastní psychoonkologické praxe pojednáváme na různých místech této diplomové práce,

detailnější pohled na kreativně terapeutickou práci Vollmerové s onkologicky nemocnými pak předkládáme

v kapitole 4.3 Terapie poezií s dospělými onkologickými pacienty – T. C. Vollmerová. 28 V souladu s názorem odborníků z onkologických pracovišť nepoužíváme v rámci této práce slovo

rakovina, až na výjimky, kdy se jedná o doslovný překlad z cizojazyčných materiálů. Kvůli negativním

společenským konotacím výše zmíněného výrazu, volíme raději označení onkologické onemocnění, nádor,

nádorové onemocnění.

17

Page 24: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

biblioterapii, chápané jako jeden ze tří speciálních biblioterapeutických postupů29, který

v klinickém kontextu poskytuje možnost uspořádat si myšlenky, získat pocit vlády nad

vlastní situací a sílu čelit každodenní zátěži díky novým způsobům vyjádření (Vollmer,

2004). Expresivní biblioterapie neboli kreativní terapeutické psaní také umožňuje

klientům ve vlastnoručně vytvořených textech a básních, k jejichž sepisování terapeut

klienta vhodně a za určitých podmínek instruuje, najít slova pro to, co se předtím zdálo

být nevyslovitelným. Terapeut celý proces řízeného psaní facilituje a pomáhá autorovi

zpracovat „to v básních vyslovené“ tak, aby to pozitivně podpořilo léčebný proces.

Vollmerová (2004) píše o biblioterapii jako o terapeutickém postupu, který je

uznáván a rozvinut především v Americe – hlavně zásluhou Národní asociace pro terapii

poezií (The National Association for Poetry Therapy – zkr. NAPT)30, nicméně v Evropě

je uplatňován zřídka. Autorka používá výrazy biblioterapie, poetry therapy synonymně a

řadí tento terapeutický postup spolu s dramaterapií, muzikoterapií, arteterapií mezi

kreativní neboli umělecké terapie. Vollmerová (2004) osobně používá klinickou formu

biblioterapie jako „univerzální postup, kterým lze zásadním způsobem zlepšit somatický a

psychický stav postižených“ (s. 15). Podává následující definici: „Biblioterapie označuje

terapeutické využití literatury v podstatě každého žánru“ (Der Münchner Verein

lebensmut e. V., 2005).

V rámci obecného vysvětlení významu pojmu biblioterapie Vollmerová cituje

„pregnantní definici“ prezidenta NAPT Stephena Rojcewicze (1999 in Vollmer, 2004):

„[...] terapie poezií je tedy spojením lidské přirozenosti s léčivým uměním, průnikem

původních, neovlivněných pocitů s oborem a strukturou psychoterapie, začleněním

empatie do vědeckého poznání, naplněním praxe v medicíně“ (s. 8). Jak Vollmerová dále

29 Vollmerová (2004) specificky rozlišuje 1) receptivní neboli řízenou biblioterapii, 2) symbolickou neboli

induktivní a 3) biblioterapii expresivní neboli kreativní terapeutické psaní. 30 Tato národní nezisková asociace byla založena roku 1980, kdy se v podstatě vyvinula z původní APT

(The Association for Poetry Therapy). Současná NAPT se prezentuje jako oficiální organizace terapeutů

používajících při své práci poezii. Do sféry jejích aktivit lze zahrnout: informační činnost, publikování,

sponzoring, národní konference, podporu vzdělávání, výzkumu a školení, zastupování oboru terapie poezií

ve vztahu k jiným organizacím, podporu růstu tohoto oboru v souladu se zájmy lékařů a veřejnosti. NAPT

je přidruženým členem Národní koalice pro asociace terapií kreativním uměním (The National Coalition for

Creative Arts Therapies Associations – zkr. NCCATA).

18

Page 25: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

uvádí, doplnil Rojcewicz výše uvedenou poetickou definici o poněkud prozaičtější

analogické vysvětlení, ve kterém je řečeno, že biblioterapie představuje „[...] terapeutické

využití literatury libovolného druhu k podpoře úzdravného procesu, buď ve smyslu léčení

samotného nebo/ a k osobnostnímu růstu“ (Vollmer, 2004, s. 8).

Vollmerová přitom spatřuje v biblioterapii obzvlášť vhodnou metodu pro

klinickou práci s chronicky somaticky nemocnými, tedy i s onkologickými pacienty, na

které se tato mnichovská psychoonkoložka ve své praxi zaměřuje zejména31. Výše

uvedené hodnocení Vollmerová odůvodňuje např. tím, že biblioterapii lze bezprostředně

včlenit do systému péče o hospitalizované tělesně nemocné klienty tak, že je jejím

prostřednictvím možno zachytit psychické, tělesné, sociální či spirituální potíže a potřeby

pacientů, působit podpůrně a terapeuticky v rámci léčebného medicínského záměru a

přispívat k zvýšení celkové kvality života těchto pacientů.

Podle Rubinové (in Petzold, Orth, 2005) první definici biblioterapie uvedl

Dorland’s Illustrated Medical Dictionary v roce 1941 a má následující podobu: „Užití

knih a jejich četby v rámci léčby nervových chorob“ (Rubin in Petzold, Orth, 2005, s.

103). I když Rubinová kromě výše uvedené definice předkládá ještě mnohé od dalších

autorů, osobně upřednostňuje své vlastní objasnění pojmu biblioterapie: „Program aktivit

na bázi interakčních procesů mezi médii a jejich konzumenty. Za účasti a pomoci

terapeuta na sobě klienti pociťují působení tištěného a netištěného, imaginativního a

informativního materiálu, o kterém se následně hovoří“ (Rubin, 1978 in Rubin in Petzold,

Orth, 2005, s. 103).

Dále dle Rubinové (in Petzold, Orth, 2005) dva hlavní obecné cíle jí takto

definované biblioterapie lze vyjádřit následovně: (1) vhled do normálního vývoje nebo (2)

změna narušeného chování. Biblioterapie v pojetí Rubinové se dá nejlépe uplatnit v

rámci skupin, které mohou být vedeny jedním nebo i více profesionálními vedoucími tj.

31 Vzhledem k rychlým pokrokům v oblasti medicíny, obzvlášť onkologie se dnes již můžeme většinou

setkat s přiřazením nádorových onemocnění ke skupině chronických chorob. V procesu zpracovávání a

zvládání (coping) faktu vlastní závažné chronické, somatické nemoci (tedy včetně nádorového onemocnění)

hrají dle Vollmerové (2004) rozhodující roli zejména tyto tři faktory: enormní omezení v každodenním

životě, změny a nová utváření takřka všech oblastí života, obnovení psychologických a sociálních veličin.

19

Page 26: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

biblioterapeuty, kteří terapeuticky pracují s využitím médií a následné diskuze. Tento

koncept zahrnuje institucionální a komunální setting, knihy a audiovizuální materiály,

didaktickou a imaginativní literaturu. Tedy se dá konstatovat, že v něm splývá hranice

mezi psychologií a knihovnickými vědami.

Rubinová (in Petzold, Orth, 2005) charakterizuje biblioterapii ve spojení s

institucionálním settingem jako využití převážně didaktické literatury u jednotlivých

pacientů v rámci kliniky či nemocnice. O institucionální biblioterapii Rubinová hovoří i

v případech, kdy knihovník ve spolupráci s lékařem nabízí duševně nemocným pacientům

„psychohygienickou literaturu“. Daný přístup je touto americkou biblioterapeutkou

předkládán jako tradiční. Pojem klinická biblioterapie Rubinová (2005) vysvětluje jako

práci s výpravnou literaturou v rámci skupiny pacientů s emočními problémy nebo

poruchami chování. Kvůli ucelenosti tohoto výkladu doplňujeme ještě „třetí formu

americké biblioterapie dle Rubinové“ a tou je biblioterapie podporující vývoj neboli růst,

jež se orientuje na skupiny relativně „zdravých“ účastníků, kterým je prostřednictvím

imaginativní a didaktické literatury nabízena pomoc při zvládání vývojových mezníků či

osobních problémů (např. předsudky) a zátěžových životních situací (rozvod, úmrtí

blízkého člověka atd.).

3.1.1 Další definice biblioterapie

Z důvodu mnohoznačnosti a „vícevrstevnatosti“ (Munzel, 1997) pojmu

biblioterapie chceme vysvětlení tohoto termínu zakončit několika více či méně běžnými

definicemi a pokusit se vnést tak ještě víc světla pochopení do biblioterapie v její

komplexnosti a užití. Četným definicím biblioterapie je společná základní myšlenka na

využití literatury k podpoře medicínské či psychiatrické léčby (Oehme, 2001). V tomto

smyslu popisuje A. Lerner (1994 in Oehme, 2001), literaturu jako „eklektický a

doprovodný fenomén v terapeutické praxi, kterým lze doplnit každý ze současných

psychoterapeutických postupů“ (s. 9). Mnozí autoři (např. Duda, 2006) upozorňují na

možnost uplatnění biblioterapie též v oblastech prevence, poradenství, intervence při

životních krizích, rehabilitace a následné péče.

Oehmeová (2001) předkládá následující definici D. von Engelhardta (1987):

Biblioterapie znamená léčení a pomoc prostřednictvím knihy. Literární texty mohou

20

Page 27: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

podpořit terapii, mohou se stát nástrojem psychoterapie, mohou působit preventivně a

rehabilitačně a obecně být pomocí v zacházení s utrpením, nemocí a smrtí, s životními

problémy. V tomto ohledu se může také vlastní psaní stát užitečným, účinným.

Biblioterapie náleží k již etablované muzikoterapii, arteterapii; stejně jako tyto přístupy

odpovídá i biblioterapie přírodní a duchovní podstatě člověka a dává medicíně

rozpomenout se na její dvojí charakter přírodovědné a antropologické disciplíny, stejně

jako na její dva úkoly – být kompetentní nejen ohledně nemoci, ale rovněž ohledně zdraví

(Engelhardt, 1987 in Oehme, 2001, s. 9).

Doslovného výkladu nebo spíše překladu termínu se drží i Lukáčová (2006)32,

když biblioterapii přibližuje čtenářům své diplomové práce „jako terapii za pomoci knih.

Zjednodušeně řečeno tedy jde o psychoterapeutické využití četby literatury“ (s. 48).

Klient či skupina klientů recipuje beletristický příběh nebo úsek z naučné literatury

uchopující problém podobný tomu, co trápí samotné/ho posluchače. Přičemž terapeut

vybírá vhodnou literaturu předem, osobně si ji přečte, aby posoudil zda text dostatečně

koresponduje s potížemi klienta, s jeho osobností, věkem, schopnostmi, individuálními

zvláštnostmi atd. Pokud terapeut připravuje biblioterapii pro skupinu, tak je třeba

dostatečně ošetřit, aby účastníky spojovala podobnost jejich problému a v případě dětí

také – přibližně stejný věk. Lukáčová (2006) nabízí různé varianty a následná doplnění

biblioterapeutické činnosti: předčítání, samostatná, domácí četba klienta/ členů skupiny,

následné dovyprávění příběhu s otevřeným koncem, převyprávění příběhu, písemná

reflexe recipovaného příběhu, diskuze o různých aspektech děje či stránkách

protagonistů, symbolické ztvárnění předešlé četby např. pomocí hry s loutkami, kreslení,

vytváření koláže nebo tematicky zaměřeného časopisu. Biblioterapie ve výše popsaném

pojetí je prováděna zejména „za účelem klientova lepšího porozumění osobním

problémům, příp. za účelem nabídnutí jejich řešení“ (Lukáčová, 2006, s. 48).

Následující definice klade pojmy biblioterapie a terapie poezií naroveň: „Terapie

poezií a biblioterapie jsou termíny používané synonymně a označují záměrné použití

poezie nebo jiných druhů literatury k léčení a osobnímu růstu“ (FindCounseling.com,

32 Nutno podotkout, že Lukáčová (2006) se ve výkladu o biblioterapii zaměřuje na cílovou skupinu dětí se

zřetelem k tomu, že její diplomová práce je tématicky soustředěna na projektivní techniku Kresba

začarovaného zvířete – a to u dětí s poruchami chování.

21

Page 28: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

1996)33. Na toto vysvětlení pojmu navazuje zajímavé rozdělení biblioterapie do dvou

podskupin: 1) Vývojová interaktivní biblioterapie (Developmental Interactive

Bibliotherapy) představuje prostředek napomáhající růstu, vývoji a též nástroj prevence

před narušením duševního zdraví. Právě uvedené činí vývojovou interaktivní biblioterapii

užitečnou při práci s dětmi ve školách a nemocnicích, s dospělými v rámci různých

podpůrných a sebezkušenostních skupin, se seniory v příslušných zařízeních. Tato forma

biblioterapie může nabývat podob práce se čtenou literaturou, diskuze nebo kreativního

psaní. 2) Stejné druhy biblioterapeutických činností se mohou objevit v rámci klinické

interaktivní biblioterapie (Clinical Interactive Bibliotherapy), která je zacílena na podporu

léčebných postupů na psychiatrických odděleních, v zařízeních zaměřených na léčbu

závislostí atd. (FindCounseling.com, 1996).

Ehrenberger a Sedlak (1987 in Oehme, 2001) nahlížejí na biblioterapeutický

přístup jako na „zpracování více či méně zatěžujících zážitků a dojmů pomocí využití

literatury v rámci terapeutického procesu“ (s. 10). Rubinová (in Petzold, Orth, 2005)

vypočítává aktivity, které nelze dle jejího posouzení označit jako biblioterapii. O

uplatnění biblioterapie se tedy dle Rubinové nejedná v následujících případech: osobní

četba vycházející z vlastní motivace čtenáře, interakce knihovníka se čtenářem nebo

terapeuta s klientem, provozování čítáren ve veřejných knihovnách. Ve své diplomové

práci zahrnuje Oehmeová (2001) do pojmu biblioterapie: „léčení duševních onemocnění

v rámci terapeutického settingu, doprovázení a úlevu v životních krizích v rámci i mimo

rámec terapie, prevenci duševních a psychosomatických onemocnění stejně jako poruch

chování – to vše pomocí recipování literatury“ (s. 11).

3.2 Místo, možnosti a meze biblioterapie

Biblioterapie se nám jeví jako velmi účelná v oblastech pomoci lidem, kteří se

ocitají, ať už subjektivně či objektivně, v náročných situacích, v krizovém životním

údobí, lidem s psychickými problémy, s psychosomatickými obtížemi, duševně či tělesně

nemocným. Musíme však mít vždy na paměti, že biblioterapie představuje „dílčí přístup,

33 FindCounseling.com vznikla v roce 1996 s cílem pomáhat těm, kdo potřebují pomoc profesionálů v

oboru duševního zdraví. Na daných webových stránkách lze najít např. interaktivní slovníček pojmů

z oblasti duševního zdraví, kalendář konferencí, seznam (ze všech států USA) profesionálních organizací

zabývajících se duševním zdravím aj..

22

Page 29: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

spíše metodu“ (Čermák, 2009, ústní sdělení), která však může velmi vhodně doplňovat a

podporovat34 psychoterapeutickou práci tím, že biblioterapeutická intervence např.

napomůže uvolnění léčivých procesů a nabídne klientovi cenné impulzy pro jeho osobní

rozvoj. Goldenson (1984 in Adeney, 1990) hovoří o „povrchové terapii“ (angl. "surface

therapy"), přičemž tento výraz uplatňuje v následující definici biblioterapie: „[...] forma

„povrchové terapie“ zaměřená na posilování existujících obran, zmírňuje emocionální

strádání a jeho symptomy, aniž by zkoumala příčiny konfliktů nebo se pokoušela o změnu

základní osobnostní struktury“ (Goldenson, 1984 in Adeney, 1990, s. 16).

Další informace o účincích biblioterapie přináší např. Adeneyová prostřednictvím

definice biblioterapie, kterou tato autorka cituje z Longman Dictionary of Psychology and

Psychiatry:

[...] forma podpůrné terapie, při níž jsou doporučovány pečlivě vybrané knihy za takovým

účelem jako (a) pomoc pacientovi při získání vhledu do vlastní osobnostní dynamiky, (b)

usnadnění komunikace s terapeutem, (c) pozvednutí morálky, (d) sdělení přijatelné

informace o tématech jako sex, povolání a nové zájmy, (e) uvolnění napětí stimulací

fantazie a (f) vštěpování základních principů duševního zdraví (Goldenson, 1984 in

Adeney, 1990, s. 15).

Biblioterapie funguje tedy v uvedených oblastech35 jako pomoc, doprovod,

efektivní a na problém orientovaný doplněk určitého terapeutického konceptu či

léčebného záměru. Její efektivita vyplývá mj. z širokého spektra užití a z

„mnohovrstevnosti“ metody (Duda, 2006, s. 24). Na tomto místě chceme souhrnně uvést

aplikační oblasti biblioterapie: Kromě psychoterapie36 a podpůrné terapie, lze

biblioterapii účinně využívat v poradenství, pedagogice, speciální pedagogice,

andragogice, sociální práci, lékařství, psychiatrii aj. (Duda, 2006). Jak už tematické

členění a zaměření této magisterské práce napovídá, dá se biblioterapie též upotřebit

34 v rámci terapeutovy erudice a příslušnosti k určité psychoterapeutické škole 35 Máme na mysli oblasti potíží klientů, se kterými je účinná biblioterapeutické intervence spojená. Jsou

načrtnuty v první větě kapitoly 3.2 . 36 zastoupené různými směry a školami

23

Page 30: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

v psychologické práci s dětmi – a to jak se zdravými, tak s dětmi nějakým způsobem

znevýhodněnými37.

Pro kvalitní uplatnění biblioterapie v medicínské péči a léčbě je ovšem nezbytné

důsledně dbát předpokladů a kritérií správného a etického postupu, jež se snaží

reflektovat a nepřímo zprostředkovat i tato magisterská práce. V neposlední řadě je také

třeba přenést se přes dichotomii služba/ léčba obsaženou v druhé části názvu

biblioterapie38. Jak referuje Adeneyová (1990)39, v minulosti narážely snahy o využití

biblioterapeutického přístupu v oblasti medicínské péče na četné obtíže, jelikož

zdravotnický personál se zdráhal akceptovat biblioterapii jako integrální součást

lékařského ošetření a léčby. Příčiny hledejme jednak v předpokladu zdravotníků, že léčení

je výsadou lékařů, za druhé v jejich názoru, že biblioterapie představuje pro pacienta

„milou avšak nepodstatnou službu“ (Adeney, 1990, s. 17).

Biblioterapii lze klasifikovat jako jednu z forem expresivní, kreativní terapie40.

Petzold a Orthová (2005) používají název kreativní terapie synonymně s označením

terapie uměním. Tato magisterská práce vychází a opírá se o pojetí biblioterapie jako (do

jisté míry) svébytné i doplňkové metody v rámci jiných psychoterapeutických koncepcí a

škol, s čímž v podstatě koresponduje např. následující stanovisko Petzolda a Orthové

(2005):

37 Zaměřujeme se na děti hospitalizované v nemocnicích, mezi nimi zejména na dětské onkologické

pacienty, dále je v této diplomové práci věnována pozornost též tématům děti a smrt, zpracování smrti v

dětské literatuře. 38 O dvou významech řeckého kořene slova therapeia podrobněji referujeme v prvním a druhém odstavci

kapitoly 3.1 Co to vlastně je – biblioterapie?. 39 Dr. phil. Carol Adeneyová působí mj. jako jedna z koordinátorek (1996) biblioterapeutického projektu

Německého spolku lékařek (Aktion des Deutschen Ärztinnenbundes e. V.) s názvem „Nemocné děti

potřebují knihy! Veselý pokoj nemocného“ („Kranke Kinder brauchen Bücher! Das fröhliche

Krankenzimmer“). 1990 byla publikována disertační práce Adeneyové pojmenovaná Biblioterapie

s předškolními dětmi v nemocnici (Bibliotherapie bei Kleinkindern im Krankenhaus). Její výzkum v dětské

nemocnici s danou disertací spojený charakterizujeme v kapitole 5.6. 40 Petzold s Orthovou (2005) řadí ke kreativní terapii: dramaterapii, arteterapii, pohybovou a taneční terapii,

muzikoterapii, biblioterapii a terapii poezií, některé integrativní přístupy využití kreativních médií.

24

Page 31: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Ačkoli se biblioterapie a terapie poezií využívají také jako doplňující techniky

v některých zde jmenovaných přístupech (Frohne, 1983)41, přece mezitím získaly díky

pracím Lernera, Leedyho, Schlosse a našim vlastním vývodům takovou konceptuální,

metodickou a praktickou elaboraci, že na ně lze v souvislostech léčby psychických,

psychosomatických poruch a péče o lidi v problémových a zátěžových situacích nahlížet

jako na samostatné, svébytné metody (s. 21).

Pro pochopení tohoto textu s jeho kontextem připomínáme obsahy a eventuální

rozdílnost pojmů biblioterapie, terapie poezií v rámci koncepce Petzolda a Orthové

(2005) v tom duchu, jak se o ní podrobněji zmiňujeme v kapitole 3.1 Co to vlastně je –

biblioterapie?: Petzold a Orthová (2005) z počátku termíny biblioterapie, terapie poezií

(Poesietherapie) nerozlišují nebo uplatňují pojem terapie poezií v obecnějším, spíše

nadřazeném významu spočívajícím v léčení prostřednictvím utvářeného slova. Později

užívají Petzold s Orthovou oba pojmy s odlišným významem, přičemž biblioterapii

vztahují k recipování textů a terapii poezií k autorskému psaní klientů. Teoretický

koncept, podle nějž je orientována tato magisterská práce, se asi nejvíc blíží pojetí

McCarty Hynesové (in Deutscher Ärztinnenbund, 1996), Mertenové (2002) a Vollmerové

(2004). Je založen na zastřešujícím termínu biblioterapie, který dle našeho názoru v sobě

obsahuje jak receptivní část (čtení textů vytvořených někým jiným) s následnou

„kreativní aktivitou“ klienta, tak i expresivní složku (texty sepsané klienty) označovanou

jako terapie poezií42.

Na základě pojednání o rámcové, teoretické koncepci v psychoterapii, které

Petzold a Orthová (2005) nabídli formou výkladu o rozdílech mezi termíny postup43,

metoda, technika, médium, tito autoři přiznávají biblioterapii a terapii poezií (stejně jako

ostatním formám kreativních terapií uměním) status metody. V pojetí Petzolda, Orthové

(2005) přístupy disponují metodami, což jsou

41 Míní se jednotlivé formy kreativní terapie, které jsou uvedeny v předcházející poznámce. 42 Hovoříme-li tedy v našem textu o biblioterapii, tak už automaticky zahrnujeme terapii poezií do

zastřešujícího biblioterapeutického rámce bez toho, že bychom na to explicitně upozorňovali či terapii

poezií jmenovitě uváděli. 43 V daném odborném kontextu se dle našeho názoru dá německé „das Verfahren“ nejvýstižněji přeložit ne

jako postup, nýbrž jako přístup – ve smyslu tj. na úrovni psychoterapeutického směru, školy.

V následujícím textu tedy užíváme výraz přístup, místo lexikálního významu (s Verfahren = postup).

25

Page 32: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

vnitřně konzistentní strategie jednání za účelem dosažení cílů a metacílů, které jsou

určovány teoretickými koncepty přístupu a podmínkami životní souvislosti. Metody opět

vyžadují techniky, tzn. nástroje, které jsou nasazovány v rámci metodického postupu, aby

strukturovaly situace ve smyslu nadřazeného zaměření. Dále jsou potřebná média, která

jsou chápána jako zprostředkovatelé informací a jako systémy informací [...] (s. 415).

Následně Petzold a Orthová (2005) ozřejmují, proč biblioterapie nemůže být

označována jako přístup: Podobně jako ostatní formy kreativních terapií uměním totiž

biblioterapie obsahuje pouze implicitní antropologické koncepty, teorie osobnosti, pojetí

zdraví a nemoci a pod., které nejsou dost diferencované a konzistentní na to, aby

„vyzdvihly“ biblioterapii na stupeň přístupu popř. psychoterapeutické školy. Pokud tedy

má biblioterapeut „ambice“ přesáhnout svou biblioterapeutickou činností s klienty účinky

dosahované např. v oblasti pedagogiky volného času či ergoterapie, tak je třeba, aby

základy biblioterapie byly položeny např. na psychoanalýze, jungiánské psychologii nebo

na gestalt terapii, které v praxi platí za nejčastější báze pro kreativní terapie uměním.

Biblioterapii a terapii poezií ve smyslu metody v rámci integrativního pojetí

psychoterapie nejlépe vystihuje následující definice:

Integrativní, dynamická terapie poezií je metodický postup v rámci „integrativní terapie“

zacílený na léčbu duševních a psychosomatických onemocnění, sebepoznání, rozvoj

osobnosti, zvládání životních situací a zlepšení kvality života prostřednictvím společných

zkušeností s literaturou cestou čtení literárních textů a utvářením vlastních textů, které se

pak stávají předmětem terapeutického diskurzu. Toto probíhá formou individuálních

sezení nebo ve skupinové práci, na fenomenologickém a hlubinně psychologickém

základě ve smyslu osobní hermeneutiky subjektu, který se pokouší pochopit text jako

svou naraci, jako poselství od sebe, o sobě, pro sebe sama a druhým, aby tím dosáhl

pocitu smyslu, prohloubeného porozumění sobě samému, svým vztahům a vlastnímu

životu ve světě (Petzold, Orth, 1985 in Petzold, Orth, 2005, s. 414).

Na první pohled lze vidět v biblioterapii jakýsi průnik či setkávání psychologie,

psychoterapie na jedné straně s uměním, literaturou, prózou, poezií na straně druhé.

Pojďme se nyní blíže, z odborného pohledu zabývat optimální velikostí těchto dvou stran

či složek snoubících se v biblioterapii a hledejme přitom odpověď na otázku: Měl by být

biblioterapeut spíše umělec (spisovatel, básník, literární vědec či kritik a pod.) nebo více

26

Page 33: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

psychoterapeut44? Podle Petzolda a Orthové (2005) má vzdělávání v biblioterapii a terapii

poezií45 svým těžištěm a kořeny spočívat v psychoterapii – za současné velmi dobré

znalosti obou médií46 a s plným vědomím toho, že se literatura vyskytuje v různorodých

formách, podobách vzájemně se lišících mj. svými účinky a sílou evokace. O konkrétních

zdrojích vlivu literatury na psyché člověka47 píše např. Šinová (2006):

Psané texty působí svým obsahem a svou formou: téma a struktura, statika a dynamika

jednání, písmena a slova, způsob konstrukce vět, rým a rytmus vyvolávají specifické city

a myšlenky, které mohou působit na vyrovnání se s nemocí a na sám průběh nemocí.

Dietrich von Engelhardt srovnává verše Mörikeho a Hölderlina : první vyzařují teplo,

důvěru a harmonii, druhé pochybnosti, osamělost a smrt (s. 22).

Jako v každém umělecko- popř. kreativně-terapeutickém přístupu nejde o to, že by

praktikující sám byl umělcem, spíš ale jde o to, že je terapeutem a dále o to, že disponuje

svými kreativními potenciály, zvláště pak těmi, které se týkají daného média. Musí být

dobře znalý kreativního používání média, aby s ním uměl přiměřeně zacházet

v terapeutickém kontextu (Petzold, Orth, 2005, s. 418).

Umělecká literatura (ať už prozaická nebo básnická) představuje médium značně

mnohotvárné a rozmanité, jak svou evokační silou, tak i vzhledem k účinku. Práce s tímto

médiem si od biblioterapeuta žádá „prohloubenou znalost jazyka, jeho zákonitostí,

struktur, syntaxe, dobrý přehled o literárních formách, širokou znalost klasické a moderní

literatury a jistotu v zacházení s poetickými formami“ (Petzold, Orth, 2005, s. 418).

Shrneme-li tedy úvahy Petzolda a Orthové o samostatnosti, svébytnosti umělecko-

terapeutických metod, médií v kontextu jejich názorů na výcvik v biblioterapii, tak tito

přední představitelé integrativní psychoterapie v Německu referují o tom, že stát se

biblioterapeutem znamená, že „člověk je veden k umělecké zručnosti jak v terapeutické,

44 S výjimkou nynější poznámky se blíže nevěnujeme určitému úhlu pohledu, pod kterým lze nazírat na

psychoterapeuta jako na umělce, jenž pojímá dění na sezení jako umělecký proces. Tento úhel pohledu

v podstatě nesouvisí s volbou média, takže se o něm zmiňujeme pouze formou (této) poznámky.

V psychoterapeutické práci „velkých terapeutů“ (Perls, Moreno, Milton Erickson aj.) můžeme

rozpoznat umělecký proces, který oni režírují, vkládají do něj srovnatelné kvality, jež nacházíme i

v uměleckých dílech (Petzold, Orth, 2005). 45 v Německu formálně realizováno od roku 1984 46 tj. poezie i prózy 47 v kontextu níže citovaného úryvku – na psychiku člověka vážně nemocného

27

Page 34: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

tak i v mediální oblasti, k solidnímu, lehkému, dovednému zacházení s terapeutickým

procesem a s médiem. To předpokládá zvládnout stejnou měrou terapii i médium“

(Petzold, Orth, 2005, s. 419).

Výše popsané a další kvality se konkrétně pojí s tříletým popř. čtyřletým

vzděláváním a dalším vzděláváním k získání titulu klinický biblioterapeut, terapeut

poezií. Právě popisovaný (v německy mluvících zemích svého druhu jedinečný) výcvik je

realizován Akademií Fritze Perlse pro psychosociální práci a podporu kreativity (Fritz

Perls Akademie für psychosoziale Arbeit und Kreativitätsförderung – zkr. FPA) ve

spojení s Německou společností pro terapii poezií a biblioterapii (Deutsche Gesellschaft

für Poesie- und Bibliotherapie e. V. – zkr. DGPB) a svými psychoterapeutickými základy

spočívá v integrativní gestalt terapii (Petzold, Orth, 2005).

Nyní „přeskočíme“ otázku po terapeutické účinnosti kreativních metod, neboť

názory na ni se radikálně různí v závislosti na teoretické a metodické pozici autorů

(Petzold a Orth, 2005, s. 21 a násl.). Místo toho závěrem této kapitoly zdůrazníme fakt, že

během aplikace některé z těchto „kreativních terapeutických metod (uměním)“48

nesporně napomáhají probíhající procesy „restituování, mobilizace a uvolňování tvůrčích

schopností člověka rozhodujícím způsobem jeho ozdravování, sebenalézání a

sebeuskutečňování“ (Petzold, Orth, 2005, s. 21).

3.2.1 Biblioterapie, bibliopsychologie, narativní přístup

Munzel (1997) upozorňuje na to, že z úhlu pohledu psychologie nemá

biblioterapie v žádném případě vypadat či dokonce sloužit jako náhrada za psychoterapii.

Biblioterapie jako pomocná metoda totiž představuje důležité doplnění mnohých

psychoterapeutických přístupů např. logoterapie. Biblioterapeutická intervence by se měla

v první řadě zaměřovat na určitý problém klienta/ klientů, proto je třeba průběžně třídit49

biblioterapeutický materiál do tematických okruhů a podokruhů podle formální podstaty a

povahy problémů50. V této kapitole se zabýváme diferenciací narativní psychologie,

biblioterapie, bibliopsychologie aj.

48 v našem kontextu – během aplikace biblioterapie 49 na základě provedené analýzy textů 50 viz. např. specificky zaměřený biblioterapeutický seznam v Příloze č. 2 této magisterské práce

28

Page 35: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Velmi stručně by se bibliopsychologie dala charakterizovat jako nauka o vlivu

četby na psychiku člověka. Za zakladatele tohoto oboru je považován N. A. Rubakin

(Petrošová, 2005). V Psychologickém slovníku je bibliopsychologie představena jako

„obor, který zkoumá vliv četby na duševní vývoj člověka a průběh psychologických

procesů během četby; zabývá se též psychologií autora i čtenáře“ (Hartl, Hartlová, 2000,

s. 73-74).

Hándlová (2006) se ve své magisterské práci, jejíž podstata dle našeho názoru

spočívá ve zmapování základních prvků uplatňování reading bibliotherapy v zátěžových

situacích nejrůznějšího typu, též okrajově zabývá např. rozdílem mezi knihovníkem a

biblioterapeutem.

Knihovník, jako poradce při výběru knih, pomáhá najít takové knihy a informace, jaké

uživatel požaduje. Oproti tomu biblioterapeut vybírá uživateli takové knihy, jaké by měl

chtít, aby mu pomohly. Biblioterapeut je tedy člověk, který se neustále vzdělává

především v psychologii, v literatuře a zajímá se hlouběji o témata určená pro

biblioterapii. Biblioterapeutem se může stát a často jím bývají psychologové, lékaři a

dostatečně erudovaní knihovníci. Knihovník v roli poradce se zaměřuje především na

řízenou četbu (Hándlová, 2006, s. 12),

která představuje systematický proces plánovitého směřování a žádoucího ovlivňování

četby s cílem vzdělávat čtenáře s přihlédnutím k jeho osobnostním charakteristikám,

cílům, schopnostem a zájmům. „Oproti tomu cílem biblioterapie je pomocí literatury

zlepšovat psychický stav čtenáře v zátěžových situacích a během nemoci. Biblioterapie

využívá informační a relaxační funkci literatury“ (Hándlová, 2006, s. 13).

Z psychologického hlediska vhodně vymezuje Hándlová biblioterapii mj. prostřednictvím

definice Křivohlavého, v jehož pojetí je biblioterapie „záměrná práce s knihou v rámci

psychoterapie“ (Křivohlavý, 1987 in Hándlová, 2006, s. 11).

Z pozice experta na narativní přístup nám byl rozdíl mezi biblioterapií na jedné

straně a narativní psychologií a psychoterapií na straně druhé vyložen následovně:

Biblioterapie je dílčí přístup, spíše metoda, kterou používá psychoterapeut (v podstatě

jakéhokoli zaměření: gestalt terapeut, narativní terapeut aj.) v rámci své

psychoterapeutické práce tehdy, když nazná, že by to jeho klientovi prospělo, že by z toho

měl klient užitek. Naproti tomu narativní psychologie a psychoterapie představuje

samostatný přístup pracující s příběhovostí (Čermák, 2009, ústní sdělení).

29

Page 36: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

S „cizími“ příběhy tj. knižními, prozaickými nebo básnickými texty jiných autorů51

„ortodoxní“ narativní psychoterapeuti dle Čermáka (2009, ústní sdělení) nepracují.

Známe sice Peseschkianovy orientální příběhy či tajemné příběhy plné metafor od

Miltona H. Ericksona, ale tito autoři stojí poněkud mimo hlavní proud narativní

psychologie a psychoterapie.

Nyní chceme nabídnout k zamyšlení několik průniků i odlišností mezi narativním

přístupem a biblioterapií: Vyprávění příběhů má svůj zdroj v samotné podstatě člověka.

Zatímco při biblioterapii je podle našeho názoru „vyprávěcí podstata“ člověka

oslovována, podněcována k vlastní individuální narativní aktivitě, povzbuzována,

inspirována jakoby z vnějšku vhodně zvoleným „cizím“ textem, tak v rámci narativního

přístupu přebírá klient aktivní úlohu vypravěče svého vlastního příběhu.

Čermák (2002, str.3,4) píše: „Lidé ze své podstaty vyprávějí příběhy. Příběhy poskytují

koherenci a kontinuitu zkušenosti člověka a hrají centrální roli v naší komunikaci

s jinými...Vyprávění je způsob, kterým spojujeme události do smysluplných sekvencí a

tím konstituujeme smysl svého já jako protagonisty vlastní autobiografie...Vyprávění

příběhů je univerzální lidskou aktivitou, jednou z prvních forem diskurzu, kterou se

naučíme jako děti...“ (Čermák, 2002 in Lukáčová, 2006, s. 30).

Přitom ani jeden z obou přístupů neusiluje o „absolutní pravdivost“, spíše jde o

snahu přistoupit způsobem, který je vyhovující pro konkrétního klienta, k individuálnímu

obsahu, významu a smyslu v příběhu obsaženém právě pro tohoto člověka. „Neexistuje

důkaz o pravdivosti příběhu, ale spíše perspektiva, v níž je vyprávěn. Nemůžeme se opřít

o žádnou objektivní pravdu, ale spíše o verzi pravdy a význam je vždy interpretovaným

významem“ (Lukáčová, 2006, s. 30). Také proto je narativnímu přístupu vlastní

neexpertní postavení terapeuta. Ani biblioterapeut v žádném případě nezaujímá roli

nějakého objektivního, nestranného, neutrálního, vědoucího experta. Spíše se jedná o

pomocníka a průvodce klienta, který prostřednictvím cesty „cizím“ příběhem52 může

(roz)poznávat krajinu vlastního života a příběhu o sobě samém.

51 tj. nejedná se o klientův vlastní příběh 52 Do těchto vyjádření není zahrnuta expresivní biblioterapie neboli kreativní terapeutické psaní (Vollmer,

2004), viz. kapitola 4.3.

30

Page 37: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Na konci tohoto úseku o styčných bodech biblioterapie, narativní psychoterapie a

zároveň závěrem celé kapitoly 3.2.1 považujeme za nejlepší citovat zde z Čermákových

článků několik pasáží o fiktivních, fantazijních příbězích a o moci fantazie, jelikož níže

uvedená Čermákova vyjádření považujeme za tolik podnětná a významná, že nechceme

jejich kvalitu a výpovědní sílu „zředit“ zásahy, výklady z naší strany. Osmělujeme se

doporučit přistupovat ke čtení následujících citovaných vyjádření s myšlenkami na

možnosti (a meze) receptivní biblioterapie, zvláště pak receptivní biblioterapie u

závažně53 nemocných a/ nebo umírajících seniorů, dospělých, dětí54. Zmiňované úryvky z

podnětných článků Čermáka nás totiž mohou snadno přivést k úvaze nad jedinečným

významem a troufneme si říci – exkluzivním postavením biblioterapie v péči o závažně

nemocné či umírající dospělé i děti.

Hyperbola, metafora či fantazie obsahují totiž často realistickým popisem nezachytitelné

aspekty prožitku, rozšiřují význam individuální i skupinové zkušenosti a mnohdy jde

o jediný způsob, jak sdělit například traumatizující zážitek. Fikce jako nepravdivý obraz

události, nebo dokonce lež, přinášejí psychologovi neméně významné informace

o vypravěči, stejně jako dokumentární záznam o událostech samotných. Fantazie navíc

svou emancipační funkcí umožňuje integrovat do psyché ty nejpodivnější a nejbolestivější

zkušenosti či se s nimi alespoň vyrovnat. Dovoluje, aby se jedinec či skupina ke svým

obtížně sdělitelným zkušenostem mohli po nějaké době znovu vrátit a věcně je zachytit

(Čermák, 2004, s. 18).

K tomu abychom existovali potřebujeme tělo, paměť a také příběh svého života. Jsme tím,

čím jsme, protože dokážeme vyprávět příběhy, nebo jsme do nich vtaženi, abychom je

žili, a to kontinuálně jako svůj životní příběh. Takový příběh žije uvnitř těla i mimo něj.

Rovněž je evidentní, že životní příběh přesahuje individuální fyzický život. Z jedinečného

světa individua je to ona atmosféra či poněkud poeticky řečeno kouzlo, které jedinec

vzbuzuje a které přetrvává, i poté, co z tohoto světa zmizí. [...] Svět našich příběhů spolu

s atmosférou, kterou zanechávají, je víc než jen tělesná existence. Méně poeticky

53 V celé práci se vyhýbáme použití výrazů „nevyléčitelná nemoc“, „nevyléčitelně nemocný“, jelikož to

slovo (první z daného spojení) není v souladu s našimi morálními principy na základě osobní i

zprostředkované (Krüger in Deutscher Ärztinnenbund, 1996) zkušenosti s tím, že slovo „nevyléčitelný“

mívá na psychiku těžce nemocných klientů často krajně negativní dopad. Volíme raději výraz „závažná

nemoc“. 54 viz. příslušné kapitoly a úseky této magisterské práce

31

Page 38: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

vyjádřeno, individuální příběhy přetrvávají v podobě vzpomínkových fragmentů nebo

rodinných či rodových metapříběhů (Čermák, 2005, s. 25).

3.2.2 K biblioterapeutické terminologii, klasifikaci a přístupu

Na tomto místě formou citace vyjádření McCarty Hynesové (in Deutscher

Ärztinnenbund, 1996) znovu připomínáme to, co jsme nastínili v kapitole 3.1 Co to

vlastně je – biblioterapie?: „Dnes je nahlíženo na pojmy biblioterapie a terapie poezií jako

na synonyma, která popisují cílené používání poezie a mnoha jiných druhů literatury a

moderních mediálních materiálů, stejně jako tvůrčího psaní k podpoře léčebných procesů,

úzdravy a osobnostního rozvoje“ (s. 13). Ztotožňujeme se s výše citovaným stanoviskem

McCarty Hynesové a tudíž si např. na některých místech této práce dovolujeme použít

označení biblioterapie při popisu poeticko-terapeutické práce s vlastní tvorbou klientů.

Z důvodů klasifikačních a tvorby určitého teoretického zázemí nyní znovu stručně

uvedeme rozdělení na klinickou a vývoj podporující biblioterapii i přesto, že zmiňovaná

americká klasifikace55 je provázána s americkým systémem organizace péče realizované

ve zdravotnických, sociálních a dalších zařízeních, který se od stávajícího českého

odlišuje. McCarty Hynesová (in Deutscher Ärztinnenbund, 1996)56 hovoří podobně jako

jiní američtí autoři v rámci celkové oblasti biblioterapie o linii klinické a vývoj

podporující57. Klinickou biblioterapii má McCarty Hynesová (in Deutscher

Ärztinnenbund, 1996) na mysli tehdy, „když je terapeutická intervence prováděna

zkušenými odborníky v klinickém prostředí“ (s. 13) a o vývojově orientované

biblioterapii hovoří jako o takové, jež „nachází uplatnění v ne-klinických zařízeních,

např. ve školách, knihovnách, centrech volného času, domovech pro seniory a

pečovatelských domech a v průmyslu“ (s. 13-14).

55 V kapitole 3.1 Co to vlastně je – biblioterapie? nabízíme pojetí obou biblioterapeutických forem „v

podání“ jednak Rubinové (in Petzold, Orth, 2005) jednak ze zdroje FindCounseling.com (1996). 56 zakladatelka biblioterapeutického tréningového programu v St. Elizabeth-Hospital a první prezidentka

Národní federace pro terapii poezií a biblioterapii (USA) 57 doslovný překlad: vývojově orientované

32

Page 39: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

McCarty Hynesová (in Deutscher Ärztinnenbund, 1996) dále rozlišuje „dva druhy

biblioterapie“, přičemž prvnímu z nich – tzv. biblioterapii čistého čtení58 přisuzuje pouze

„velmi omezenou relevanci“ (s. 16). V interaktivní biblioterapii – tj. v biblioterapii

druhého druhu hraje literatura, vlastní vytvořený text či jiné biblioterapeutické médium

roli jakéhosi katalyzátoru ústřední součásti biblioterapeutického procesu a tou je dle

McCarty Hynesové (in Deutscher Ärztinnenbund, 1996) strukturovaná diskuze. Daný

biblioterapeutický dialog v sobě skrývá velký význam, potenciál zřetelných,

dlouhotrvajících změn v postojích, v chování čtenáře a možnost mnohostranné výměny

mezi všemi zúčastněnými (tj. mezi literaturou či jinými médii, konkrétním účastníkem,

biblioterapeutem, dalšími členy skupiny, případně rodinnými příslušníky).

McCarty Hynesová (in Deutscher Ärztinnenbund, 1996) považuje za základní

součásti „typického“ interaktivně biblioterapeutického sezení (1) výběr

biblioterapeutického materiálu, který koresponduje s aktuálními potřebami, zájmy,

problémy účastníků skupiny, (2) zahájení sezení, (3) uvedení literárního materiálu, (4)

práci s tímto materiálem, (5) zakončení sezení. Biblioterapeutický materiál (1) by měl být

biblioterapeutem dopředu pečlivě vybrán a s přihlédnutím k různým faktorům jako např.

stupeň vývoje, kulturní příslušnost, úroveň vzdělání, sociální vztahy, emocionální

zatížitelnost, v případě klinické biblioterapie také anamnestické údaje každého klienta.

Interaktivní biblioterapeutická práce (4) obecně sestává ze 4 fází: rozpoznání (tématu či

prvku v textu, který u klienta vyvolá prožitek souznění), reflexe (myšlenek a pocitů

jednotlivých účastníků, které navodilo hlasité předčítání textu), kreativní srovnání (textem

vyvolaných pocitů a myšlenek s jejich předchůdci obdobného charakteru, které byly pro

klienta známé a charakteristické) a přenesení (nově odkrytých myšlenek, pocitů a

okolností s nimi spojených do podmínek klientova běžného života).

Tato magisterské práce je pojata co možná nejvíce v duchu interaktivní

biblioterapie, neboť cítíme, že reading bibliotherapy svou „svépomocnou podstatou“ a s

omezením biblioterapeutického procesu pouze na čtenáře a čtený materiál vlastně není

terapií v psychologickém smyslu toho slova. Biblioterapie čistého čtení chápe „text pouze

58 Do češtiny překládáme právě tímto způsobem na základě cizojazyčných názvů „die auf das reine lesen

bezogene Bibliotherapie“ a „reading bibliotherapy“.

33

Page 40: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

jako zástupnou zkušenost a ne jako ryzí osobní novou zkušenost“ (McCarty Hynesová in

Deutscher Ärztinnenbund, 1996, s. 16), jak je zásadou v interaktivní biblioterapii.

Když čteme prózu, básně nebo dramata, tak selektivně vnímáme to, co odpovídá našim

potřebám, cílům, obranným mechanismům a hodnotám. [...] Zástupný zážitek, který je

navozen čtením, zahrnuje identifikaci, projekci a introjekci, přenesení (zkušeností raného

dětství na jejich současné symboly), katarzi a vhled [...] (Shrodes, 1961 in McCarty

Hynesová in Deutscher Ärztinnenbund, 1996, s. 15).

Pokud jsou navozené procesy identifikace a katarze dostatečně intenzivní, tak dle

zastánců této metody může vzniklý vhled do osobní situace čtenáře podnítit změny jeho

chování. Nicméně dále vnímáme biblioterapii čistého čtení ne jako psychoterapii, nýbrž

jako svépomocnou, „soukromou“ aktivitu jedné osoby (tj. čtenáře) bez nutnosti

intervence, aktivní pomoci, vedení ze strany odborníka. V rámci tohoto

„nepsychoterapeutického“ vymezení a postavení má reading bibliotherapy nesporně svou

důležitost a efektivitu59.

Z hlediska upotřebitelnosti, využitelnosti v českých podmínkách klinické činnosti

(zejména pak dětského) psychologa se nám jeví jako nejvhodnější a nejužitečnější

rozlišení biblioterapie na fázi receptivní a produktivní neboli expresivní. Představená

klasifikace bude blíže popsána v kapitole 5.1 První pomoc a osvětlena prostřednictvím

kazuistik v průběhu Části II. této diplomové práce.

3.3 Současná biblioterapie v německy mluvících zemích – s různými

cílovými skupinami a v kontextu některých psychoterapeutických škol,

směrů

V této diplomové práci je biblioterapie chápána jako určitá forma účinného

doprovodu, doplňku a podpory v rámci psychoterapie (Duda, 2006). Jako takovou

budeme biblioterapii pojímat tedy i v této kapitole, která se koncentruje na současný

vývoj a stav biblioterapie v souvislostech některých konkrétních psychoterapeutických

konceptů, škol a to zejména na území Německa. Zaměření na německy mluvící země není

náhodné, nýbrž se zakládá na vzájemné blízkosti kulturních tradic, vzorců a

59 Rádi bychom upozornili na český „reading biblioterapeutický“ internetový projekt BiblioHelp

„Biblioterapie na webu“: <http://www.bibliohelp.cz/>.

34

Page 41: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

„psychologického klimatu“, na příbuznosti tradice z hlediska historického vývoje

psychologie. Rozhodujícím faktorem se však stává, dle našeho názoru, větší

srozumitelnost a tudíž snadnější aplikovatelnost německého biblioterapeutického

paradigmatu60 v našich podmínkách.

3.3.1 Nossrat Peseschkian61

N. Peseschkian pracuje v rámci pozitivní psychoterapie s příběhy zejména

orientálními co by objektivními médii, která pomáhají klientům na cestě řešení jejich

problémů. Duda (2006, s. 24-25) píše: „Symboly a obrazy jazyka podle Peseschkiana

„zasáhnou“ člověka snáze a spíše než abstraktní psychoterapeutické obsahy, jelikož

oslovují jeho intuici, ale také jeho fantazii a kreativitu“.

Užívání metafor a symbolismu je jedním z důležitých katalyzátorů procesu

psychoterapie dětí, protože dětský klient je schopný přijmout poselství obsažené

v příběhu přirozeněji a chápe symbol bezprostředněji než dospělý. Navzdory faktu, že

schopnost reflektovat a mechanismus projekce za „normálních“ okolností zpravidla plně

vyzrávají až počátkem období puberty, se fantazie „zaměstnávající“ dítě62 považují za

jeden ze tří klíčů k porozumění dítěti63, které by dětský psychoterapeut/ biblioterapeut

měl držet pevně v rukou (Humpolíček, 2008).

Vhodně zvolený příběh pomáhá prostřednictvím svých funkcí64 klientům v tom,

aby poodstoupili od vlastních problémů (Duda, 2006) a popustili uzdu své fantazii, což

v příjemné, uvolněné atmosféře často iniciuje, implikuje zmapování problémů a jejich

příčin, změnu stanoviska a objevování nových netradičních možností, jak problémy řešit

(Peseschkian, 1999) či jaký postoj k nim zaujmout. Příběhy svou obraznou řečí oslovují

fantazii a intuici, jejichž oblasti jsou lokalizovány v pravé hemisféře, která je tedy takto

cestou příběhu mobilizována. Dále podle Peseschkiana (1999) bývají zejména děti

60 oproti např. americkému 61 německý lékař a psychoterapeut, zakladatel pozitivní psychoterapie, narozen v Persii 62 s nimiž je biblio-terapeutická práce s příběhem a jeho symbolickým poselstvím spojená 63 vedle subjektivního významu situace dítěte a vztahů dítěte 64 Funkcemi příběhů v rámci psychoterapie se zabýváme v této kapitole níže, dále také v textu kapitoly

3.3.5 Logoterapie.

35

Page 42: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

prostřednictvím příběhů a biblioterapeutické práce s texty velmi motivovány ke

spolupráci s terapeutem, která musí samozřejmě být uzpůsobena věku, situaci, charakteru

potíží, osobnostním faktorům, copingovým strategiím atd. konkrétního dítěte.

V případě orientálních příběhů, které si Peseschkian pro svou práci (pozitivního)

psychoterapeuta vybírá především, se k výše popsaným vlivům a účinkům příběhu

v psychoterapii připočítává dle Peseschkiana (1999) ještě důraz na vytvoření velkého

odstupu65 čtenářů/ posluchačů našeho kulturního okruhu při současném úzkém

obsahovém zaměření na specifický problém. K výše uvedenému dochází navíc za

přítomnosti humorné pointy v orientálních příbězích, které jsou předávány

srozumitelným, jednoduchým jazykem, v němž je skryto živoucí a hodnotné poselství

těchto orientálních příběhů, jelikož „...v zemích Orientu jsou příběhy dodnes chápány

nejen jako prostředky k ukrácení času a k zábavě, ale také jako prostředky, které

pomáhají v různých životních situacích“ (Lukáčová, 2006, s. 53).

Nyní předkládáme stručný souhrn funkcí příběhů v rámci (pozitivní)

psychoterapie, k nimž dospěl a zevrubně popsal Peseschkian (1999): (1) Příběh jako

zrcadlo umožňuje prostřednictvím obrazné řeči čtenáři spatřit v zrcadlovém –

„příběhovém“ prostoru a čase hrdinu, s nímž se čtenář zpravidla identifikuje, zabývá se

problémy protagonisty příběhu, jež většinou vykazují určité paralely s vlastními potížemi

čtenáře. (2) Funkce modelu, na němž se čtenář/ posluchač příběhu učí o nových

možnostech řešení konfliktních situací. Funkce modelu je podle našeho názoru beze

zbytku uplatňována v rámci jednoho z možných psychologických přístupů k léčení bolesti

u dětí a to – při modelování, kdy „jde o metodu, která učí dítě vhodnému chování

napodobováním určitého vzoru, modelu“ (Mareš, 1997, s. 153)66. (3) Příběh plní funkci

ochrannou tj. funkci filtru, který zbavuje klienta napětí z přímé verbální konfrontace

s terapeutem přímo prezentujícím klientův problém. (4) Obrazná řeč příběhů se dobře

pamatuje a má moc aktivovat ve čtenáři vlastní svépomocné potenciály. (5) Příběhy

tradují kulturu, mohou fungovat (6) jako prostředníci mezi kulturami, (7) podněcovače

65 který je určitou zárukou pocitu neohrožení, bezpečí 66 Komplexní přehled psychologických přístupů k zvládání dětské bolesti a mnoho dalších poznatků v

rámci problematiky bolesti dětí lze získat v publikaci Dítě a bolest (1997) od J. Mareše a kol..

36

Page 43: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

fantazie a intuice. Také (8) zprostředkovávají alternativy a nové úhly pohledu na

problémy.

3.3.2 Biblioterapie s psychiatrickými pacienty

Kromě úvodní zmínky o skupinové biblioterapeutické činnosti s psychiatrickými

pacienty, jak ji provádí E. Stoltzenbergová, se v této kapitole koncentrujeme výlučně na

sběrnou vědeckou „akci“ s názvem „Psaní a čtení v psychických krizích“ („Schreiben und

Lesen in psychischen Krisen“). Stoltzenbergová přistupuje k biblioterapii jako k

„doplnění nebo dočasnému prohloubení psychoterapie“ (Munzel, 1997, s. 92). V tomto

pojetí ji aplikuje ve skupinové práci na psychiatrickém oddělení67. Výborně se

Stoltzenbergové osvědčují pohádky, krátké povídky, moderní básně, orientální

podobenství a přirovnání. Účinky pečlivě vybíraných textů výše uvedených žánrů jsou

podpořeny následným výtvarným ztvárněním či hraním rolí. Takto totiž vykazují velmi

kladný vliv na úzdravný proces pacientů schizofrenních, depresivních nebo v těžkých

psychosomatických stavech (Duda, 2006, Munzel, 1997).

Sběrný výzkumný projekt „Psaní a čtení v psychických krizích“ byl zahájen na

jaře 1996 a veden univerzitními pracovníky Dokumentačního střediska pro kulturu a

literaturu okrajových skupin společnosti (die Dokumentationsstelle Randgruppenkultur/-

literatur der Universität Münster) pod vedením H. H. Kocha68 a N. Keßlerové69. Výchozí

myšlenkou uvedeného projektu je fakt, že mnoho lidí se v psychické krizi uchyluje

k psaní, ke čtení, nalézajíc v těchto aktivitách útočiště a pomoc. „Píšu. Čtu. Dýchám. Jím.

V tomto pořadí. Mohli by mi vzít jídlo, vzduch k dýchání, dokonce možná knížky, ale

kdyby by mi vzali tužku a papír, pak už by mi nezůstalo nic, čím bych mohla čelit tomu

šílenství“ (Anonymní autorka in Koch, Keßler, 1998, s. 9).

Např. takto reagovala jedna žena na otázku70, která byla obsažena ve vypsání

projektu výše uvedeným univerzitním pracovištěm. Sběrný výzkumný projekt byl

67 nemocnice v Brémách 68 Helmut H. Koch je profesor literární vědy na univerzitě v Münsteru 69 Nicola Keßlerová – M.A. v oborech germanistika, psychologie, publicistika 70 Tato anonymní autorka (viz. výše v hlavním textu) se vyjádřila k dotazu po významu, který „literatura

v životní krizi“ má pro ni osobně.

37

Page 44: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

odstartován formou letáků s výzvou adresovanou lidem majícím zkušenost se

závažnou psychickou krizí. Vyzvání k osobnímu vyjádření se o hodnotě literatury

v souvislosti s psychickou krizí a o roli, kterou může čtení a psaní hrát v těžkých

životních krizích, bylo rozesláno po celé Spolkové republice Německo – nejrůznějším

psychiatrickým a psychoterapeutickým zařízením a institucím, časopisům,

psychosociálním projektům, soukromým osobám. Shromáždilo se celkem 4 700 textů, jež

sepsalo 800 autorů, z toho 72% žen. Jako průběžné zhodnocení této sběrné výzkumné

akce byly vydány dva tituly s názvem Psaní a čtení v psychických krizích (svazek I. a II.)

(Schreiben und Lesen in Psychischen Krisen (Bd. 1, Bd. 2)) 71.

První z těchto dvou stejnojmenných svazků představuje sbírku vědeckých

pojednání a zkušeností z praxe medicínské, psychologické, psychoterapeutické,

pedagogické a literárně-vědecké. Autoři těchto příspěvků „mezi vědou a praxí“ (Koch,

Keßler, 1998, s. 9) svými texty vybízejí k diskuzi o vztazích společnosti, nemoci, šílenství

a literatury, píší o významu čtení a psaní v psychických krizích a o možnostech zúročení

těchto poznatků v praxi a ve vzdělávání pomáhajících profesí. Za velice obohacující

z hlediska klinické praxe považujeme zejména pojednání o „terapeutickém čtení“ –

Keßlerové se schizofreniky a Hucka se závislými na alkoholu. Psaní a čtení

v psychických krizích II. podává na široké empirické bázi prostřednictvím autentických

textů72 též svědectví o pomáhající, terapeutické, často doslova „život zachraňující“ moci

čtení a psaní v mezních životních situacích na hranici mezi zdravím a nemocí, normalitou

a šílenstvím, životem a smrtí (Koch, Keßler, 1998).

3.3.3 RET

Na základě dlouholetého zabývání se biblioterapií v psychoterapeutické praxi

provedli psychologové D. Wolfová a R. Merkle společně výzkum týkající se efektu „čtení

doprovázejícího terapii“ („das therapiebegleitende Lesen“) a poslechu audionahrávek

71 Třetí publikace se jmenuje Skoro jako Fénix. Literární přecházení hranic (Fast wie Phönix. Literarische

Grenzgänge) a podle novinářky A. Willigové působí nejvíce sporně, sestává z „esteticky ambiciózních“

příspěvků psychicky nemocných autorů snažících se o to, „psát básnicky“ (Willig, 1999). 72 Jedná se o dopisy, eseje, deníkové záznamy a podobné autobiografické texty, povídky, básně, romány,

rozhlasové hry a satiry.

38

Page 45: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

v rámci RET/ RBT73. Wolfová (1989) se v daném výzkumu soustředila na prověření

vlivu „čtení doprovázejícího terapii“ na kognitivní proměnné a tělesný stav, zatímco její

kolega Merkle (1989) se zabýval možným biblioterapeutickým ovlivněním

emocionálního stavu. Do výzkumu bylo zapojeno 84 klientů, kteří se z vlastní iniciativy

přihlásili k individuální terapii v psychoterapeutické praxi autorů a měli potíže z okruhu

neurotických poruch.

vek jednotlivých terapeutických sezení na terapeutický

ořádání výzkumu

a jakým způsobem tuto efektivitu zapříčinily (Wolf, 1989).

lioterapie se seniory, s lidmi nemocnými a umírajícími – H.

Petzo

S východiskem v přístupu RET/ RBT bylo cílem tohoto výzkumu ověřit, do jaké míry

mohou být kognitivní proměnné a emocionální a tělesný stav pozitivně ovlivněny cílenou

biblioterapií – a to jak s , tak bez terapeutického doprovodu. Mimo to měl být

prozkoumán vliv audionahrá

pokrok (Wolf, 1989, s. 133).

Výzkumně byla prokázána efektivita biblioterapie v psychoterapeutické praxi a dokonce i

účinnost biblioterapie jako samostatného svépomocného nástroje v době před

nastoupením terapie, přičemž byly zaznamenány pozitivní změny u klientů hlavně

v emocionální oblasti (Merkle, 1989). Z celkových závěrů obou částí výzkumu však

nevyplývají žádné specifické výpovědi o tom, které faktory v rámci usp

konkrétním

3.3.4 Bib

ld

Dle H. Petzolda74 se biblioterapie tak, jak on ji pojímá, velice hodí pro použití při

práci se starými lidmi. Petzold chápe a provozuje biblioterapii jako postup v rámci

„kreativní terapie“ (Petzold in Petzold, Orth, 2005) spojený svou podstatou a principy

s gestalt terapií, Německou společností pro terapii poezii a biblioterapii (Deutsche

73 „Maultsbyho racionálně-behaviorální terapie (RBT) vychází z racionálně-emoční terapie A. Ellise a ze

syntézy dalších kognitivně-behaviorálních teorií [...]“ (Kantor, Lipský, Weber et al., 2009, s. 52). 74 Dr. mult. Hilarion G. Petzold je např. emeritním profesorem psychologie, klinické terapie pohybem

(klinische Bewegungstherapie) a psychomotoriky na Svobodné univerzitě v Amsterdamu, profesorem

klinické psychologie a psychoterapie Institutu St. Denis v Paříži, hostujícím profesorem

psychotraumatologie a supervize na Dunajské univerzitě v Kremži (Rakousko), 1974 spoluzakladatelem

Institutu Fritze Perlse pro integrativní terapii, gestalt terapii a podporu kreativity (Fritz Perls Institut für

Integrative Therapie, Gestalttherapie und Kreativitätsförderung) a 1981 Evropské akademie pro

psychosociální zdraví (Europäische Akademie für psychosoziale Gesundheit), kterou nadále vede aj..

39

Page 46: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Gesellschaft für Poesie- und Bibliotherapie e. V. – zkr. DGPB), která přímo navazuje a

čerpá z tradice americké Národní asociace pro terapii poezií (The National Association

for Poetry Therapy – zkr. NAPT)75. Vycházejíc z výše načrtnutého odborného zázemí

sepsal Petzold (se svými spolupracovníky) mj. několik významných publikací o terapii

poezií a biblioterapii, v nichž biblioterapeutická činnost se seniory, nemocnými,

umírajícími zaujímá velmi podstatné místo.

do terapeutických a pedagogických procesů“ (Petzold in Petzold, Orth,

2005, s. 249).

V terapeutickém vztahování se a aktivitách se starými lidmi se biblioterapie stává

efektivní metodou díky „médiu řeči a jazyka“, které představuje jednu ze základních

dimenzí existence člověka. Právě uvedené zůstává v platnosti i v případě velmi starých a

nemohoucích lidí, kteří bývají svým sociálním okolím označováni za nekomunikující/

nekomunikativní76, jelikož v kontaktu a komunikaci s nimi navazujeme na jádro lidské

řeči a tím je její vztaženost. Ze své podstaty se řečí vztahujeme k druhému člověku,

orientujeme se na posluchače77. „Expresivní a dialogický moment v „médiu řeči“

zaručuje, že komunikativní funkce zůstávají zachovány nebo jsou restituovány, pokud

jsou zapojeny

Při práci se seniory a těžce nemocnými lidmi – hendikepovanými svými tělesnými

a/ nebo duševními obtížemi je dle našeho názoru velice zásadní, mít na paměti nejen

živoucí a (implicitně) stále přítomnou podstatu řeči78, ale též dvě základní schopnosti - tj.

schopnost milovat a poznávat, tvořící „[...] potenciál schopností, který má každý člověk

nezávisle na svém tělesném a duševním zdraví a své sociální situaci. Tyto schopnosti jsou

75 Tato národní nezisková asociace byla založena roku 1980, kdy se v podstatě vyvinula z původní APT

(The Association for Poetry Therapy). Současná NAPT se prezentuje jako oficiální organizace terapeutů

používajících při své práci poezii. Do sféry jejích aktivit lze zahrnout: informační činnost, publikování,

sponzoring, národní konference, podporu vzdělávání, výzkumu a školení, zastupování oboru terapie poezií

ve vztahu k jiným organizacím, podporu růstu tohoto oboru v souladu se zájmy lékařů a veřejnosti. NAPT

je přidruženým členem Národní koalice pro asociace terapií kreativním uměním (The National Coalition for

Creative Arts Therapies Associations – zkr. NCCATA). 76 Buď na základě jejich „subjektivního, vnitřního nastavení“ či „faktických komunikačních překážek“

vybudovaných nejrůznějšími onemocněními, zpravidla se však jedná o kombinaci faktorů z obou skupin. 77 V případě vnitřního monologu vlastně také hovoříme k někomu – k sobě samým. 78 a tou je vztahování se

40

Page 47: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

základem lidských vztahů“ (Peseschkian, 1999, s. 13). Jde o to snažit se vytvořit lidem

v situaci postižení takové podmínky, aby se nebáli své skryté potenciály a základní

schopnosti individuálním, osobitým způsobem projevit.

která není následována

zklamá ím těchto starých lidí z negativní či nulové reakce okolí.

as, naopak má nad ním

takovou kontrolu jako nad málo čím ve svém současném bytí79.

V kontaktu se seniory si často všímáme jevu „umlknutí/ umlkání“ („das

Verstummen“) (Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 249) jako důsledku (skrytě či otevřeně)

odmítavých reakcí sociálního okolí. „Staří lidé jsou mnohdy oněmělí. Přivedli je

k mlčení: jejich přání, stížnosti, protesty. Permanentní snižování, ustavičné odnímání

kompetencí, zdrojů, náklonnosti vyústilo v rezignované, často zahořklé ticho, v němž je

zapomenut výkřik nevole a rozhořčení“ (Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 249-250).

Biblioterapie se seniory si tedy obecně klade za cíl zprostředkovat klientům jejich

původní řeč, popřípadě novou podobu řeči a promlouvání,

n

Biblioterapeutický text (báseň, příběh, povídka, román a pod.) se stává

intermediálním objektem – jakýmsi mezičlánkem, mostem, propojením. Metaforicky

vyjádřeno se text proměňuje v most vystavěný ze slov, sdělení, příběhu pisatele a z jeho

blízkosti, která neděsí, jelikož čtenář se v každé chvíli může rozhodnout v chůzi po mostu

nepokračovat, vzdálit se, distancovat se tím, že např. odloží text, přestane naslouchat.

Psanému či čtenému textu starý člověk není vydán na posp

Při aplikacích biblioterapie a terapie poezií v geriatrii, gerontologii, geragogice by

měl být kladen akcent na prožitkové a prožitek-aktivující metody, které nabízí např.

gestalt terapie (Petzold in Petzold, Orth, 2005) s tím, že se pečlivě věnujeme volbě témat,

která jsou pro staré lidi aktuální a významná (např. otázky bydlení, ubývání sil, ztráta

přátel). Z obecného hlediska směřují geronto-biblioterapeutické aktivity do dvou oblastí a

těmi jsou výše nastíněná pomoc se zvládáním životních situací zaměřená na specifická

témata, problémy vynořující se v tomto životním údobí a dále osobnostní rozvoj ve

smyslu reflexe doposud prožitého a „zpracování“, formulování nově nabytých informací a

názorů. V biblioterapeutických činnostech se seniory, nemocnými, umírajícími lidmi se

79 Vzhledem k snížené schopnosti čtení v pokročilém věku bývá často v tomto směru nezbytné

zprostředkování textu biblioterapeutem, který klientovi předčítá.

41

Page 48: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

spojuje biblioterapie s terapií poezií, receptivní přístup s produktivním. Konkrétně je tedy

zahrnuto předčítání básní i prozaických textů s následnými rozhovory a ohlasy

k vyslechnutému, nabízení vhodné četby i psaní básní samotnými klienty.

y „o

demografické revoluci, o masovém zestárnutí populace“ (Šiklová, 2007, s. 41-42).

biblioterapeutické pozvánky do světa nemocných, umírajících a těch nejstarších z nás“.

peutické a biblioterapeutické

práce s

Avšak obojí překračuje dimenze analyzujícího rozboru (Petzold in Petzold, Orth, 2005, s.251).

Přiznáváme, že oddíl 3.3.4 Biblioterapie se seniory, nemocnými a umírajícími –

H. Petzold svým rozsahem přesáhne hranice dané a respektované v rámci ostatních

kapitol. Je to způsobeno tím, že se na základě dlouhodobého zájmu o psychogerontologii

a paliativní (psychologickou) péči podepřeného vlastními praktickými zkušenostmi a

hlubokými zážitky, cítíme být velmi osloveni terapeutickými aktivitami H. Petzolda

zprostředkovanými v této kapitole. Dalším důvodem je, že se chceme připojit k hlasům,

které se ozývají z řad „odborné gerontologické veřejnosti“, hovořícím o „šednutí

populace“, „demografické časované bombě“ (Stuart-Hamilton, 1999) ted

A zejména se snažíme upozornit na rozpornost, že přes výše vyjádřený fakt, „že

nárůst nejstarší věkové skupiny je ještě vyšší než nárůst celkové populace“ (Šiklová,

2007, str. 41-42), představují staří lidé asi nejvíce zanedbávanou, málo „opečovávanou“ a

přitom velice „churavou“, zranitelnou a lidskou blízkost potřebující skupinu populace.

Senioři však dokáží adekvátně poskytovanou, vhodnou péči a zájem „nádherně oplácet“

svým celkovým ozdravěním, zlepšením svého psycho-socio-somatického stavu, svou

radostí z navázaných a „pěstovaných“ kontaktů. Kapitola 3. 3. 4 by ráda plnila roli

V následujících čtyřech podkapitolách představíme specifika a průběh biblioterapeutického

setkávání s jednotlivými cílovými skupinami, což dokumentujeme přeloženými ukázkami

vlastní tvorby klientů (Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 249-292). Závěrem úvodní části této

kapitoly chceme citovat z Petzoldovy reflexe vlastní psychotera

e starými lidmi, s těžce nemocnými a umírajícími lidmi:

Vědecké znázornění praktické činnosti terapeuta poezií, obzvlášť toho, který se věnuje starým

lidem, těžce nemocným a umírajícím, se mi příčí nebo mne přinejmenším přivádí do stavu

rozpolcenosti. Práce s těmito lidmi člověka postihne. Může být vlastně s obecným uznáním

konána jen z vlastního zasažení, postižení. Vědecké uchopení objektivizuje člověka i báseň.

42

Page 49: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Lze konstatovat, že práce se seniory a s těžce nemocnými, umírajícími lidmi se velmi

(do)týká sdílení. Mj. sdílení toho bytostně lidského, vztahového (nejen aspektu řeči),

základních schopností každého člověka – milovat a poznávat (Peseschkian, 1999).

3.3.4.1 Biblioterapie na gerontopsychiatrii

Nyní nahlédneme do průběhu biblioterapeutických setkání osmi pacientů

gerontopsychiatrického oddělení80 (Petzold in Petzold, Orth, 2005, s.253-257).

Východiska biblioterapie s těmito specifickými klienty jsou: (1) fenomén „umlknutí,

umlkání“ („das Verstummen“) (Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 249), (2) profesionální

pomoc terapeuta, který zachycuje, katalyzuje, podporuje zárodky a (zpravidla velice

slabé) projevy členů skupiny, a který vytrvale přináší nové aktivizující prvky se

současným začleňováním různých přiměřených médií, (3) nutnost zasazování aktivit

skupiny do širšího kontextu oddělení a ústavu se zapojením sympatizujícího personálu.

Postupně je vyvíjena snaha o transponování aktivizovaných potenciálů účastníků

skupinové geronto-biblioterapie do jejich „všedních ústavních dnů“ a podporováno

uplatňování jejich nově nabytých dovedností a komunikačních schopností i mimo rámec

biblioterapeutické skupiny (např. vzájemné předčítání v čase mezi sezeními, psaní

básniček a dopisů dětem, příbuzným a přátelům).

Počáteční předčítání jednoduchých básní a textů o přírodě se v případě této

skupinky příliš neujalo, jelikož pro část posluchačů znamenala líčení přírodních krás

velice ostrý kontrast a konfrontaci s prázdnotou jejich vlastního stáří v ústavu. Na druhém

sezení dva účastníci otevřeli téma života v ústavní péči, čehož biblioterapeut využil jako

impulzu k průběžnému předčítání textů o různých domech, budovách, nemocnicích a pod.

Pozornost pacientů se soustředila na otázku, zda je „jejich ústav“ vůbec domovem, ve

kterém se dá žít a někteří z klientů dokonce vyprodukovali vlastní texty k tomuto tématu:

„Klinika je špatná životní situace, když v ní člověk musí žít. Je tu tak mnoho

nedůstojného a špatného, a všechno je tak neradostné. Nic mi nepatří. Ani ta postel mi

nepatří. Klinika prostě není dům a není byt. Je to skladiště, kam nás ukládají, dokud...

(Hannes – 72 let)“ (Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 254).

80 Délka jejich hospitalizace se pohybuje od 8 do 28 let.

43

Page 50: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Následující báseň, jejímž autorem je 68-letý mutistický pacient Johannes

s chronickou schizofrenií, byla na Johannovo (naznačené) přání bez předčítání vyvěšena

v terapeutické místnosti. Udělala na skupinu velký dojem, čímž se prolomilo rezignované

naladění většiny členů.

Byl jsem dvacet let tady,

v tomto ústavu jsem byl dvacet let.

Jsem tady doma.

V ústavu.

Příbuzné už nemám,

zapomněli na mě.

Sestry odešly,

lékaři odešli,

jiní jsou pryč,

ústav při mně zůstal.

(Johann, 68 let)

(Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 253)

Johannesův výtvor inicioval skupinovou tvorbu básně na téma „Jak zútulnit

pokoje na oddělení?“ s následnou individuální prací na kolážích. Každý z klientů mohl ve

vlastní koláži dát průchod svým přáním a touhám. Byly sestaveny a slepeny velké

nástěnné obrazy z výstřižků z různých časopisů, cestovních a zahradnických katalogů.

Následný skupinový rozhovor se kvůli ztíženým verbálním, komunikačním schopnostem

většiny účastníků nahradil biblioterapeutickým postupem, kdy autoři vpisovali do

nástěnných koláží poetické texty. Např. Fritz (70 let) sestavil obraz plný nejrůznějších

stromů vystříhaných z časopisů a doplnil jej následující básní:

Les miluju velmi,

velké stromy shlížejí

shora na mě.

Dům ze stromů,

lůžko z listů,

jemné šumění večer,

mi přináší můj obraz

do pokoje.

(Fritz, 70 let)

(Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 255)

44

Page 51: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Tematika lesa zachycená v básni vyvolala slzy stesku u jejího autora, v celé

skupině zavládlo pohnutí a touha po lese, která dala impuls k uspořádání výletu pro tuto

skupinu. Fritz vyjádřil své dojmy z procházky lesem opět prostřednictvím poezie:

Tolik zeleně

už nebylo mnoho let,

všechny moje myšlenky jsou plné listů,

jako bych měl nové kořeny,

jako bych mohl žít ještě jednou,

taková byla má nedělní procházka.

(Fritz, 70 let)

(Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 256)

Pacienti jsou terapeutem postupně specificky motivováni k vlastnímu

„privátnímu“ čtení a psaní i mezi setkáními skupiny. Po dvou měsících skupinové terapie

poezií a biblioterapie přináší na sezení vlastní báseň také jeden ze tří pacientů, kteří se

doposud nikdy aktivně nezapojili. Jedná se o 67-letého muže, který je hospitalizován (12

let) kvůli chronifikované schizofrenii se zřetelnými defekty.

Žádného už nemám

když Ty deš

Setká se s Tebou ten večír

on nemá žádnou v

Opravdu ne.

Jsem sám viděl.

(Werner, 67 let)

(Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 256)

Touto básní Werner zahájil velmi kreativní úsek svého docházení na skupinu, v němž

vyprodukoval několik básnických a prozaických textů, přitom všechny byly přerušované

charakteristickými mezerami. Na dotaz skupiny, zda smí prázdná místa doplnit, autor

reagoval panickou reakcí a několikatýdenním naprostým stažením se. Poté Werner připsal

do své první básně „on nemá žádnou PUSU v OBLIČEJI“ (s. 257), načež se začal znovu

aktivně zapojovat do dění ve skupině a časem vystupovat před skupinou jako „předčítač“

krátkých textů vybraných terapeutem.

45

Page 52: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

„Texty na nástěnkách nebo v denících jako intermediální objekty komunikace,

předčítání, čtení, psaní obohatily v mnoha různých ohledech život pacientů a přesahujíc

skupinu pozitivně ovlivnily klima na oddělení [...]“ (Petzold in Petzold, Orth, 2005, s.

257). Nejen Werner, ale i další postupně získali prostřednictvím biblioterapie odvahu

vystoupit ze svého „umlknutí“, mohli tak opět najít „svou pusu v obličeji“ a začali ji

konstruktivně používat v komunikaci a vztahování se k druhým.

3.3.4.2 Biblioterapie s velmi starými lidmi

V této kapitole se budeme zabývat biblioterapií s lidmi pokročilého věku81, kteří

zpravidla mají četná somato-psycho-sociální omezení a trápí je rozmanité choroby a

„neduhy stáří“. Zmiňované životní údobí bychom mohli také označit např. dle Vágnerové

(2000, s. 492 a násl.) jako „pravé stáří“82 nebo v souladu s rozlišením Stuarta-Hamiltona

(1999) jako „čtvrtý věk“ (s. 20)83. V rámci práce na této kapitole si rádi osvojíme

pojmenování „čtvrtý věk“, jelikož je prosto různých negativních konotací v duchu

ageismu a věkové diskriminace, jež jsou často cítit ve slovech „starý“ a „pokročilého

věku“.

Shledáváme velké podobnosti84 v biblioterapeutické práci

s gerontopsychiatrickými pacienty na jedné straně a lidmi čtvrtého věku na straně druhé

(Petzold in Petzold, Orth, 2005). Způsob vztahování se ke klientům obou skupin je

charakterizován jistými specifiky, která jsou podmíněna např. jejich přístupností,

vnímavostí a kognitivní kapacitou. U lidí čtvrtého věku a u gerontopsychiatrických

pacientů jsme zpravidla konfrontováni se sníženými komunikačními schopnostmi,

s fenoménem „umlknutí/ umlkání“, což patrně souvisí se situací dlouhodobé

hospitalizace/ „života v instituci“, s organickými změnami mozku, s omezenou

81 V německy mluvících zemích jsou tito lidé v odborné literatuře označováni jako „die Hochbetagten“. 82 Vágnerová prezentuje dělení vývojového období stáří ve dvě životní fáze: rané stáří a pravé stáří, což je

označení údobí po 75. roce. 83 Stuart-Hamilton ve své knize Psychologie stárnutí (1999) rozlišuje v populaci lidí nad 65 let dvě skupiny,

jež označuje pojmy „třetí věk“ (charakterizovaný aktivním a nezávislým životem ve stáří) a „čtvrtý věk“

(znamenající, že člověk je při zajišťování svých základních potřeb odkázán na druhé). Tato označení jsou

dle Stuarta-Hamiltona (1999) oblíbená díky absenci pejorativního zabarvení, nicméně v české společnosti

se bohužel takřka neužívají. 84 zejména co se týče metod a strategií

46

Page 53: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

schopností vidět, slyšet, se zmenšenou kapacitou krátkodobé paměti, s infirmitou,

senilitou a pod.

Skupinová či individuální biblioterapeutická činnost se zmíněnými skupinami

klientů se vyznačuje následujícími specifickými znaky: (1) Předčítání textů, zejména těch,

které se pacientům velice líbily, je třeba provádět opakovaně, často několikrát po sobě.

Radost velmi starého člověka nad rozpoznaným textem představuje „velkou věc“ nesoucí

terapeutický potenciál. (2) Volíme texty s jednoduchou syntaxí, jež předčítáme s jasnou

dikcí a s cílem bezprostředního oslovení posluchačů. (3) Mnozí staří lidé (zejména např.

po prodělané cévní mozkové příhodě) u nás svými projevy a chováním nevědomky jaksi

vyvolávají sklony k infantilizujícímu komunikačnímu stylu, který je však uráží, zraňuje.

Vyvarujme se infantilizací v komunikačním stylu! (Petzold in Petzold, Orth, 2005)

Terapie s 87-letou, téměř slepou ženou.

Terapeutka: Dnes jsem Vám přinesla text jedné písně, který se mi před pár dny dostal do

rukou. Mám Vám ho přečíst? Možná, že tu písničku znáte, je taková večerní.

Klientka: Ano, ráda poslouchám Vaše předčítání!

T:

Večer zas nastává.

V poli, v lese

klid se ukládá,

než celý svět usne.

Jen potok se rozlévá

tam na skále...

(Pomalu a zřetelně se předčítá celá píseň.)

K: To byla pěkná písnička. Ano, znám ji (zpívá první sloku).

T: Myslím si, že text pěkně vystihuje večerní klid.

K: Ano, je to tak. Rozpomínám se na mnoho klidných a pokojných večerů. Žila jsem

hodně let na venkově, to je potřeba Vám říct. To bylo moc pěkné, jak vždycky večer

stoupala mlha z luk.

T: Ano, v klidu si představujte, jaké to bylo.

K: Vidět z toho už nemůžu nic, ale umím si to teď dobře představit. Ten klid a pokoj se

člověku dostane až úplně do srdce. Věřte mi, je těžké si klid udržet. Hodně těžké! Mám

příliš mnoho bolestí a to, že nevidím.

T: Rozumím. Ale můžete se dívat vnitřním zrakem.

47

Page 54: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

K: Přitom mi hodně pomáhají Vaše básně. Někdy si sama některé předříkávám. Ale

zmůžu jenom málo. Přečtěte mi to prosím ještě jednou.

T: Ráda (Bubolz 1979 in Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 258-9).

Jak dokládá např. i výše přeložený příklad individuální biblioterapie s 87-letou,

téměř nevidomou ženou85, začíná se receptivní biblioterapií, v níž je kombinováno

předčítání s rozhovorem zacíleným na aktivaci prožitků, kladné ovlivnění psychického

rozpoložení klientky a podporu komunikace. V praxi tedy přecházíme z čistě receptivní

práce (tj. předčítání) k postupu receptivně-produktivnímu (tj. „prožitky aktivující

rozhovor“) tím, že v komunikaci s pacientem zachytíme, navážeme na prvky a obsahy

předčítaného textu.

Předčítání vhodně zvoleného textu nabývá eminentního významu při práci

s tělesně velmi oslabenými klienty (např. lidé po cévní mozkové příhodě, lidé s locked-in

syndromem, lidé s degenerativním svalovým onemocněním), kteří se mnohdy nemohou

vyjadřovat verbálně tj. s pomocí mluvidel a využívají alternativní komunikační systém86.

Pečlivě vybíráme texty tak, aby klientům zprostředkovaly a přinesly vhodné a přiměřené

podněty, povzbuzení, útěchu a pocit účasti, pomocí čehož lze snáze čelit skleslosti,

depresi, strachům, úzkosti a pod. „Kontakt s předčítáním, s textem a prožitky, zážitky

v něm znázorněnými poskytuje stimulaci, která je již sama o sobě hojivá“ (Petzold in

Petzold, Orth, 2005, s. 258). Volba textu by se měla odvíjet od potřeb a zájmů pacienta, o

nichž se však mnohdy jednoduchým způsobem nelze dozvědět. Na úvod se doporučují

texty o přírodě a/ nebo texty, které jsou obecně známé87, jelikož evokují nálady bez

použití složitých jazykových prostředků a navozují u klienta pocit známosti a schopnost

participovat na probíhajícím procesu.

85 Podotýkáme, že v překladu uvedený začátek písně jsme převedli do češtiny pouze kvůli možnosti

poskytnutí hrubé představy a orientačního vodítka při hledání vhodných biblioterapeutických materiálů

v rámci naší literatury, „domácí“ kultury a lidové slovesnosti. Zmiňovaný úryvek písně není uměleckým

překladem, slouží pouze k dokreslení tohoto výkladu a v žádném případě není zamýšlen k předčítání

klientům. 86 založený např. na pohybech očí, očních víček, tabulce s abecedou, obrázcích, pohybech hlavy a pod. 87 např. texty písní – viz. kazuistika výše

48

Page 55: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Receptivně-produktivní biblioterapie představuje jednu z mála možností, jak

terapeuticky přistupovat k populaci lidí čtvrtého věku. Zmíněný přístup je velmi vhodné

(zejména při práci se skupinou) kombinovat s ostatními druhy kreativních terapií, se

zapojováním různých smyslových modalit, s různými způsoby aktivace navozujícími

pozitivní prožitky, pocit participace a self-efficacy a pod. Tuto multidimenzionální práci

si exemplárně představíme na schématicky popsaném průběhu dvou skupinových

biblioterapeutických sezení s klienty čtvrtého věku na téma „Strom“88.

Terapeut se skupinou pracoval následujícími způsoby: Opakované předčítání

textu, ve kterém se účastnice jiného skupinového programu vyjadřuje o osobních

významech stromu v různých obdobích jejího života; následný rozhovor je pro klienty

příliš obtížný; třetí předčítání řádek po řádku s ukázkami různých stromů (na plakátech);

možnost prozkoumat objekty (větvičky, listy, kus čerstvě řezaného dřeva s kůrou a pod.)

pomocí různých smyslových modalit; jednoduchá imaginace stromu s následným

verbálním sdílením; velmi jednoduchý pohybový úkon s cílem identifikovat se

s imaginovaným stromem (prostřednictvím pohybu i verbálním prohlášením např. „Jsem

kaštan/ lípa/ vrba aj.“); do příštího sezení mají klienti možnost sepsat něco o svém stromu

(z imaginace); náplň dalšího sezení tvoří poslech audionahrávek písní o lese „ze starých

dobrých časů“, účastníci písně rozpoznávají, připojují se ke zpěvu, pobrukují si a pod.;

tematický rozhovor o lese. (Petzold 2005,)

Multidimenzionální způsob práce v rámci biblioterapeutické činnosti s lidmi

čtvrtého věku se ukazuje být velmi efektivním, jelikož navozuje u klientů uvolnění jejich

„umlknutí“, potěšení ze vzájemného sdílení, komunikace, srdečnost ve skupině, což se

pozitivně zrcadlí a přenáší do „všedních dní života v instituci“ v podobě větší bdělosti,

aktivace i ochotnější spolupráce, komunikace s personálem (Petzold in Petzold, Orth,

2005).

3.3.4.3 Biblioterapie v domovech pro seniory

Na rozdíl od předchozích dvou podkapitol se v tomto textu nesetkáváme

s pacienty v pravém smyslu slova, nýbrž s klienty. Starý člověk vstupující nebo kratší či

delší dobu pobývající v „domově“, v penzionu pro seniory, tedy v instituci orientované

88 Zachováno pořadí jednotlivých aktivit, jak následovaly za sebou.

49

Page 56: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

převážně na lidi třetího věku, tím automaticky nezískává status pacienta. Obyvatel

domova pro seniory se sice zpravidla potýká s nejrůznějšími nepříjemnými omezeními a

neduhy, které jeho třetí věk s sebou přináší, avšak navzdory těmto potížím je schopen vést

relativně aktivní, nezávislý život, jelikož jeho soběstačnost je ještě poměrně dobře

zachována a věkově specifické problémy nebrání integraci v instituci tohoto typu. Navíc

se snaží vyrovnat s náročnými změnami sociálního a ekologického charakteru,

s diskontinuitou životního prostoru a mnohdy i životní formy (Petzold in Petzold, Orth,

2005). V této podkapitole budou prezentovány postupy biblioterapeutické činnosti s lidmi

žijícími v zařízeních pro relativně soběstačné staré občany, specifická témata využitelná

v dané práci, doplněná ukázkami tvorby této skupiny klientů.

Jádrem čistě biblioterapeutického přístupu musí být specifický psychologický

rozhovor, na jehož základě doporučujeme vhodnou četbu pro daného klienta89, dále

popřípadě navrhujeme nejpříznivější podobu biblioterapeutické intervence pro tohoto

konkrétního člověka. Pomocí rozhovoru se snažíme obeznámit se a porozumět životní

situaci klienta, jeho osobnosti, hodnotám, (často nevysloveným) přáním, potřebám a

problémům90, abychom byli schopní co nejkompetentněji posoudit, v jaké konkrétní

podobě by měla biblioterapeutická práce s tímto klientem probíhat. Je třeba rozmýšlet,

[...] zda je smysluplné omezit biblioterapeutickou intervenci na poradenství při volbě

textu či, zda je více žádoucí následně s klientem o doporučené knize pohovořit nebo jej

motivovat k zapojení se do biblioterapeutické skupiny s důrazem geragogickým, na

rozvoj osobnosti nebo s klinickou orientací. V příslušné skupině dle kladeného důrazu se

potom vždy směřuje od receptivního postupu k produktivně-dynamické práci (Petzold in

Petzold, Orth, 2005, s. 264).

89 Je třeba mít k dispozici dostatek kvalitní literatury pro staré lidi, reflektující specifické otázky, problémy

třetího věku (např. hygiena, dieta, onemocnění a neduhy stáří, věkově specifické komunikační nebo rodinné

problémy, ztráty a truchlení) a to jak v podobně „informační“, tak beletristické. Doporučujeme vybírat

literaturu pro tuto cílovou skupinu také podle přijatelné míry komplexnosti, diferencovanosti, rozsahu.

Velmi důležité posuzovací kritérium představuje velikost písma. Při opatřování vhodné literární základny je

praktické spolupracovat s „domácí“ knihovnou příslušného zařízení pro seniory, popř. využít služeb

knihovny v dané obci. 90 s ohledem na aktuální zátěže v životním kontextu, emocionální a kognitivní potíže, „duševní čilost“,

eventuální psychopatologické změny a pod.

50

Page 57: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Předčítání je u starých lidí většinou značně oblíbené, jelikož si např. při něm

mohou zachovat svůj pasivně-receptivní postoj. Nicméně se snažíme prostřednictvím

skupinové diskuze o přečteném textu vnést do společenství aktivizující a mobilizující

prvky a posléze postupně přecházíme k aktivně-produktivní biblioterapii co by

terapeutické práci. Přitom je prospěšné usnadnit a zpříjemnit tento přechod zařazením

technik jako jsou „Vyprávění dál“91 nebo „Rotující příběh“92, jejichž prostřednictvím

oslovujeme v osobnosti seniora relativně ustálený aspekt prarodičovské role tj. vyprávění

příběhů a ve skupině se takto zpravidla utváří uvolněná atmosféra čilé komunikace,

společného smíchu a radostného sdílení (Petzold in Petzold, Orth, 2005).

V rámci biblioterapeutického působení v domově pro seniory se lze také hlouběji

zaměřit93 na některá z témat obecně se pojících s obdobím stáří: život v institucionální

péči, stárnutí94, ubývání sil a kompetencí, ztráta nejbližších osob, neduhy stáří a celková

slabost, křehkost95, různá onemocnění, blízkost vlastního umírání a smrti96 (Petzold in

Petzold, Orth, 2005). V počátcích biblioterapeutické práce s konkrétní skupinou starých

lidí přinášíme na sezení spíše „lehčí“ a velmi obecná témata jako např.: „Co to znamená

stárnout?“, „Starý člověk a jeho role v každodenním životě a ve společnosti.“, „Životní

pocit starých lidí“ (Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 263). Takto dochází k budování,

posílení sebehodnoty účastníků a pocitu skupinové sounáležitosti. Na tomto základě lze

na některém z pozdějších setkání skupiny otevřít „těžší“ témata (viz. výčet výše a ukázky

tvorby klientů níže).

Když jsem stárl,

stáří mne překvapilo,

91 Ohledně metodické stránky vyprávění příběhů dál je klíčové, vybrat pro tuto techniku takové texty,

jejichž dějová dynamika obzvlášť podněcuje fantazii posluchače a vybízí ho k doplnění příběhu. 92 Každý účastník přednese před skupinou příběh nebo kousek příběhu, o kterém však může v klidu

popřemýšlet mezi sezeními, čímž se zpravidla sníží strach z předstoupení před skupinu a je umožněn

zážitek úspěchu i těm klientům, pro které se jeví volná improvizace jako příliš obtížná. 93 podle aktuálních potřeb skupiny, které jsou často iniciovány vnějšími událostmi 94 „Stárnutí“ je tematizováno v níže přeložených básních Heinricha (68 let) a Herty (70 let). 95 K tématu „Starý člověk a vetchost, křehkost“ se vztahují básně Liesy (82 let) a Hedwigy (78 let) uvedené

níže. 96 V posledních třech níže prezentovaných básních se Hermann (75 let), Claus (82 let), Joseph (82 let)

zabývají tematikou života a smrti.

51

Page 58: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

jednoho deštivého odpoledne se rozhlédlo kolem.

Tak samozřejmě, tak nepozorovatelně,

tak náhle jsem zestárl.

Na své zděšení jsem rychle zapomněl.

Ledový dech v kostech

jsem vytěsnil,

přesto mi zůstala na hlavě jinovatka,

vlasy zbělely.

(Heinrich, 68 let)

(Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 271)

Vnoučata vyrůstají,

já se zmenšuji.

Milá malá babičko, říkají.

Vnoučata začínají rozum brát,

podle nich hloupnu.

Možná se zpomaluji,

ale ještě toho hodně vidím,

ještě toho hodně vím,

ještě mnohému rozumím,

to ještě mne děsí,

ještě kolik,

ještě jak dlouho,

ještě...

(Herta, 70 let)

(Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 272)

Staré oči umdlévají,

mladé oči vidí jasně.

Jasnozrakost je věc třetí.

I mdlé oči mohou vidět do srdce,

staré oči nechtějí nutně vidět všechno.

Kalné oči jsou již překryté mlhami,

které zahalují věčnost.

Nepostrádám jasnost mladých očí,

neboť moje oči jsou naplněné klidem a dobrotou.

(Liese, 82 let)

52

Page 59: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

(Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 269)

Přestala jsem slyšet.

Svět je němý,

ticho mi způsobuje bolest.

Nemůžu se před ním bránit.

Smrt je určitě němá,

to ticho je smrt,

mlčení je síla,

které jsem vydána na pospas.

Co má ještě smysl?

Svět je němý,

neboť jsem přestala slyšet.

(Hedwig, 78 let)

(Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 269)

Život je

Počátek

je cesta

je život

je konec

je umírání

je vývoj

Zánik

je pozdrav

je loučení

je výšina

je hloubka

je kulatý.

(Hermann, 75 let)

(Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 276)

Smrt

Smrtí všechno končí,

říkal otec,

smrtí všechno začíná,

říkala matka,

53

Page 60: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

co se opravdu děje ve smrti,

to já nevím.

Uvidím.

(Claus, 82 let)

(Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 276)

Když nastává večer,

když se zvětší únava,

když ustane všechna práce,

je spánek vítaným hostem.

Probuzení – ztratilo důležitost.

(Joseph, 82 let)

(Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 278)

3.3.4.4 Biblioterapie v doprovázení umírajících

Nemoc je prožívána jako příkoří, jako ponížení, zneuctění, jako úpadek, proti čemuž je

postaveno úsilí uchránit si osobní důstojnost a integritu. Zde jsou důležitými elementy

rozhořčení, vzdor a odpor. Já se brání proti úpadku, často až na hranice sil, přičemž

nastává zhroucení, kdy se rozpadá integrita, o niž se tak těžce bojovalo. Z takového

zhroucení je obtížné dospět k akceptujícímu postoji. Často zůstává zahořklost, rezignace

nebo apatie. Práce pomocí biblioterapie a terapie poezií chce zabránit zhroucením, bez

toho že by bylo otupeno ostří vzdoru a odporu. Sepisování myšlenek a pocitů umožňuje

kanalizování. Čtení napsaného poskytuje šanci k vnitřnímu odstupu v rámci zachovaní

blízkosti. V této střední pozici mezi hlubokým zasažením a nezúčastněností se může

pracovat na integraci (Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 284).

Možná se nám během čtení úvodní citace vybavovaly emocionální obsahy

některých „stadií vyrovnávání se s diagnózou těžké nemoci a vědomím blížící se smrti“

(Baštecká et al., 2003, s.268), jež na základě své práce s umírajícími lidmi popsala a

v knize Hovory s umírajícími97 poprvé zveřejnila švýcarská lékařka a thanatoložka E.

97 Kniha byla pod tímto názvem v českém jazyce vydána v roce 1992, německý titul zní Interwiews mit

Sterbenden (1973).

54

Page 61: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Kübler-Rossová. I když se všeobecně upozorňuje na fakt, že pořadí stadií98 není obecně

platné, přičemž některá fáze může nastoupit opakovaně a jiná nenastane vůbec, přesto se

Petzold (in Petzold, Orth, 2005) raději distancuje od používání označení „fáze či stadia

procesu umírání“, jelikož mohou navádět k asociacím průběhu umírání s technickým

procesem, v němž jsou stanovena pevná pravidla a pořadí.

Petzold proto hovoří o tématech, která se u umírajících a v jejich básních, jiných

biblioterapeutických aktivitách zpravidla a opakovaně objevují. K těmto tématům je

řazeno např. popření99, vzdor a odpor100, uklidnění a uvolnění101. Silné emoce, vnitřní

hnutí a psychické stavy těžce nemocných, umírajících lidí102, kterými jsou stadia Kübler-

Rossové či Petzoldova témata doslova „nabita“, získávají prostřednictvím biblioterapie,

terapie poezií jako i dalších kreativních médií „tvar (tj. gestalt), formu, která se zaceluje a

která po „dokonalém vyjádření“ umožňuje pronikavou kvalitativní změnu“ (Petzold in

Petzold, Orth, 2005, s. 283).

Jsem ještě hodně vyčerpaný

těžká nemoc mě přepadla

musím vynaložit mnoho sil

abych se uzdravil.

Hodně práce zůstalo jen tak ležet

čeká na mě mnoho úkolů

jsem netrpělivý

čekám

těším se, až se zas budu moct pustit do toho všeho.

(Franz, 57 let)103

(Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 281)

98 Haškovcová (2005) označuje v souladu s Kübler-Rossovou jednotlivé úseky „psychologické křivky

psychického dopadu vážné a nevyléčitelné nemoci“ takto: (1) šok, (2) popření a izolace, (3) zloba a hněv,

(4) deprese (zoufání), (5) smlouvání, (6) přijetí pravdy. 99 viz. báseň Franze (57 let) 100 Toto téma dominuje v obou dílech They (67 let) – viz. druhá a třetí báseň uvedená níže. 101 viz. poslední tři z níže přeložených básní 102 šok, vzdorování, popírání, vztek, rozhořčení, hněv, sebetrýznění, „tápání“ a nejistota, smutek, deprese,

zoufalství, upokojení se, smíření aj. 103 Tento pacient s leukémií vytvořil uvedenou báseň dva týdny před smrtí.

55

Page 62: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

V životě smí jen život vyhrát

smrt - ta mě nemá dostat.

Ne, k sakru!

Hlasitě zařvu

do modliteb chci se ponořit

Boha zatratit

svůj život nechci vzdát

budu o něj bojovat.

(Thea, 67 let)104

(Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 283)

Stávám se jedním jediným výkřikem

rozhořčení

hoří

jasným plamenem.

(Thea, 67 let)

(Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 283)

Že každý zemřít musí,

to se lehce řekne.

Konec vlastní

těžko se snese.

Být skutečně se sebou,

mi lehké nepřipadá.

Přes tu trýzeň veškerou

jsem to dokázala.

Jsem člověkem,

a lidé umírat musí.

A přece –

je dobré, být člověkem.

(Thea, 67 let)

104 Pacientka s melanomem, povoláním zdravotní sestra, pečovala o onkologicky nemocné.

56

Page 63: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

(Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 284)

Můj život spěje ke konci

zapomněla jsem svůj začátek.

Můj konec mě přivádí k začátku.

Nalezla jsem sebe samu

naposled

úplně.

(Thea, 67 let)

(Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 285)

Ruka smrti

je jak prachové peří

hebká jak snění

u okraje lodi

vznáší se

jako vlnka.

(Johanna, 81 let)105

(Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 286)

V souvislostech závažné nemoci a umírání může expresivní biblioterapie neboli

kreativní terapeutická tvorba textů nabídnout: (na)plnění potřeby sebevyjádření, způsob

intenzivního kontaktu se sebou samým – autokomunikace, uvědomění si dimenzí

osobnosti doposud skrývaných za úrovní čisté reflexe, „vědomé, aktivní umírání“, pomoc

při začlenění do prostředí, ukotvení, témata a „mosty“ pro komunikaci s okolím, útěchu

autorovi i jeho blízkým, prožitek odlehčení a úlevy (např. od bolesti, nejistoty, úzkosti,

strachu, vzhledem k „okamžiku posledního vydechnutí“), pocit smysluplné práce na

něčem bytostně důležitém, pomoc při zvládání krajně náročné životní situace, způsob

životní bilance, možnost kondenzovat životní témata a životní pocit prostřednictvím

synoptické síly poezie, zanechání velmi osobního, drahocenného dárku pozůstalým

(Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 278-289).

105 Autorka báseň vytvořila v posledním týdnu života.

57

Page 64: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Terapeut, který má zkušenosti s produktivní biblioterapií a médiem poezie, se

může pokusit oslovit starého, nemocného či umírajícího klienta také vlastnoručně

vytvořeným textem např. básně, sepsaným pro tohoto konkrétního člověka s přáním

přiblížit se mu v jeho těžké životní situaci a „léčivě se dotknout jeho duše“. Neboť „básně

jsou s to probouzet pocity, dotýkat se tam, kam se ostatní přístupové cesty zdají být

zasypané“ (Petzold in Petzold, Orth, 2005, s. 289).

3.3.5 Logoterapie

Jak směrem k psychologické péči o seniory, nemocné a umírající, tak obecně

k biblioterapii vykazuje logoterapie značnou blízkost, provázanost a nabízí široké

aplikační možnosti. Tato skutečnost je navíc umocněna tím, že zásadní otázky106 a

centrální témata107 logoterapie byla, jsou, budou stále aktuální a jako taková předmětem

literárního zpracování (Duda, 2006, Yalom, 2006). Přičemž k vystupňování jejich

naléhavosti, důležitosti a intenzity dochází např. právě v situacích narušení dosavadního

toku života těžkou nemocí, stárnutím, umíráním.

Sám V. E. Frankl (1996) mluví o knize „ve vší klinické vážnosti jako o

terapeutiku“ (s. 11), přičemž má zakladatel logoterapie a existenciální analýzy podle

Munzela (1997) na mysli zdůraznění preventivního účinku biblioterapie. Frankl zaváděl a

využíval biblioterapii v rámci logoterapie, nacházel pro ni uplatnění např. při práci

s klienty trpícími neurózami, s lidmi v existenciálních krizích (Duda, 2006). Ve své knize

Das Leiden am sinnlosen Leben. Psychotherapie für heute (1995)108 se Frankl ze své

pozice psychiatra kriticky zabývá rolí moderní literatury (s. 106-114). Frankl doporučuje

„pravou knihu v pravý čas“ ne jako zastoupení, nahrazení psychiatra či psychoterapeuta,

nýbrž ji chápe jako pomocníka na cestě životem a jako průvodce člověka hledajícího

smysl. Připojujeme související komentář Munzela (1997): „Počet lidí, kteří ještě nutně

nepotřebují vyhledat terapeuta, avšak nedokáží se se svými životními konflikty vypořádat

bez pomoci z vnějšku, je velký a stále se zvyšuje. Takto při začínajících duševních

106 např. otázka po smyslu 107 hodnoty, (smyslem) naplněný život, absence smyslu, smrtelnost a smrt, svoboda a zodpovědnost,

existenciální osamělost aj. 108 Pokud se nemýlíme, zatím neexistuje české vydání této knihy, její název bychom tedy pro ilustraci do

češtiny přeložili jako: Utrpení v životě beze smyslu. Psychoterapie dneška.

58

Page 65: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

poruchách a ve zvládání životních krizí nabývá biblioterapie významu, který netřeba

podceňovat“ (s. 93).

Na léčivou sílu literatury a její využití v rámci biblioterapie jako pomocné metody

v psychoterapeutické praxi upozorňuje Franklova následovnice a přímá žačka E.

Lukasová, která stejně jako její učitel zdůrazňuje profylaktickou funkci biblioterapie. Ve

svých knihách Lukasová čtivým, i pro laické čtenáře srozumitelným způsobem prezentuje

logoterapeutické obsahy prokládané biblioterapeutickými příběhy.

V této kapitole uvedeme za současné německy mluvící logoterapeuty věnující se

biblioterapii jednoho – Martina Dudu109 a jeho charakteristiku procesu identifikace

v rámci čtenářského zážitku, což se nám jeví jako velmi důležité pro pochopení principů a

účinnosti biblioterapeutického působení:

Když jsme vtaženi do nějakého příběhu nebo se vžíváme do literární postavy či její

situace, nezískáváme tím jen léčivý odstup od vlastních problémů a starostí, nýbrž často

zakoušíme, že s tím, co prožíváme, nejsme sami. Kromě toho při čtení nabýváme

zástupných zkušeností, ze kterých se můžeme učit a, které nám mohou pomáhat při

zvládání životních úkolů a v zacházení s těžkými situacemi v životě (Duda, 2008, s. 13).

Ve výše citovaném textu je možno mj. hledat některé obecné funkce

biblioterapeutické literatury a specifické biblioterapeutické funkce z hlediska logoterapie,

existenciální analýzy. Obojí Duda (2006) analyzoval a podrobně rozpracoval. Výčet

funkcí z obou kategorií nyní následuje110:

Obecně biblioterapeutické funkce: funkce mediátoru (kniha jako

zprostředkovatel), funkce modelu (učit se z příkladů, od vzorů), funkce zotavení a

odpočinku (nechat duši dýchat), funkce zrcadla (poznat sebe sama), funkce depa (vnitřní

poklad z obsahů, obrazů, symbolů nebo-li biblioterapeutický rezervoár duševních sil),

funkce regrese (učit se od dětí), funkce zprostředkovatele alternativ (učit se ze zkušeností,

109 Martin Duda pracuje jako psychologický poradce, logoterapeut a existenciální analytik v německém

Dortmundu. Mnoho let se v rámci své profese zabývá léčivou sílou čtení a literatury, vydal na toto téma

několik populárních i odborných knih, koná přednášky a semináře, na kterých představuje čtení literatury

jako možný zdroj životní radosti. 110 Vhodné srovnat s funkcemi příběhů, k nimž v rámci pozitivní psychoterapie dospěl Peseschkian (viz.

kapitola 3.3.1 této práce).

59

Page 66: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

nalézat novou cestu), mobilizační funkce (motivace k prvnímu kroku), funkce průvodce

(nebýt v nouzi sám) (Duda, 2006, s. 46-62).

Funkce literatury z hlediska logoterapie a existenciální analýzy: umožnění

sebeodstupu, mobilizace schopnosti sebepřesahu, podpora sebenalezení a autenticity,

chránění základní hodnoty (tj. bezpodmínečně se přijímat – takový/á jaký/á jsem),

podpora sebehodnoty, zvyšování citlivosti pro otázku smyslu a ukazování cest ke smyslu,

pomoc při chránění emocionality (Duda, 2006, s. 63-86).

4. Terapie poezií

Vzhledem ke skutečnosti, že se k různým teoretickým i praktickým aspektům

terapie poezií111 vyjadřujeme také na jiných místech této magisterské práce112, tak se

v této kapitole omezíme na pokus o ozřejmění hlubokého významu poezie, na krátkou

odbočku do historie a k psychologickým kořenům terapie poezií, na zprostředkování

několika impulzů a „orientačních návodů“ z praktické práce terapeutky poezií –

psychoonkoložky T. C. Vollmerové. Teoretický výklad v rámci podkapitoly 4.3 (Terapie

poezií s dospělými onkologickými pacienty – T. C. Vollmerová) umocňují a dokreslují

„kazuisticky zarámované“ ukázky tvorby klientů.

4.1 Význam poetického jazyka

Na několika místech této magisterské práce jsme již v různých souvislostech

uvedli termíny gestaltete Sprache, gestaltetes Wort či jejich české ekvivalenty utvářená

řeč, utvářené slovo, které zosobňují v rámci terapie poezií označení příslušného

terapeutického média, „[...] jež je spojeno s podstatou lidského bytí tak, jako žádné jiné:

Řeč, mluva činí člověka člověkem“ (Petzold, Orth, 2005, s. 21-22). Podstata pojmu

utvářená řeč se dá stručně vyložit jako mluva, řeč, jíž se tvoří, utvářejí, vytvářejí literární

texty (Fischinger in Deutscher Ärztinnenbund, 1996).

111 angl. poetry therapy, něm. Poesietherapie 112 Např. v kapitole 3.1 Co to vlastně je – biblioterapie? jsme mj. vytvořili úvod do biblioterapeutické

terminologie T. C. Vollmerové, letmé seznámení s praktickými účinky terapie poezií v pojetí této

mnichovské bioložky, psycholožky, psychoonkoložky a biblioterapeutky.

60

Page 67: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

K tomuto vysvětlení jádra utvářené řeči připojujeme Petzoldovo působivé

vyjádření o síle utvářené řeči např. zde – v básnické tvorbě těžce nemocných a

umírajících lidí, kdy subjektivní blízkost smrti stupňuje schopnost utvářené řeči co by

v člověku přirozeně přítomného potenciálu k hranici naléhavosti sebevyjádření se ve

zbývajícím životním čase, k neodkladné nutnosti intenzivního kontaktu a dialogu

s blízkými osobami i s vlastním já,

[...] které právě dohasíná. V textu mluvím k sobě samému, rozpoznávám se v textu,

uvědomuji si dimenze své osobnosti, které mi zůstávaly skryté za úrovní čisté reflexe.

Psaný text se stává médiem, které je nabito vědomými a nevědomými obsahy. Diskurzy

nevědomí se dají dešifrovat prostřednictvím napsaného (Petzold in Petzold, Orth, 2005, s.

286).

Petzoldova formulace může snad vzbuzovat dojem nedosažitelnosti, nerealizovatelnosti

ve vlastní psychologické práci. Ale dokonce i my jsme se v rámci dobrovolnické činnosti

měli možnost několikrát přesvědčit o síle poezie spontánně a přirozeně působící „ze srdce

k srdci“. Např.:

Mladý sportovec P. K.113, následkem nedávného úrazu ochrnutý na celé tělo. Komunikuje

prostřednictvím pohybů očí, víček a tabulky s abecedou, na které komunikační partner

postupně ukazuje prstem na písmena a u každého písmene čeká na „oční zpětnou vazbu“

(tj. ano/ ne) klienta. Tento stav je v odborné literatuře popisován pod názvem locked-in

syndrom114. Z těchto vstupních informací je možno utvořit si přibližnou představu o

kritičnosti fatální intrapsychické situace pana P.. První z „písmenkových zpráv“, jež byly

naším prostřednictvím z abecední řady odečteny byla krátká báseň s jednoduchým rýmem

i syntaxí, která mj. naznačuje, že pacient ve své tíživé životní situaci podvědomě

rozpoznává a osvojuje si mocný prostředek sebevyjádření – poezii.

Slunko je hřejivé,

obloha modrá.

Stromy jsou zelené,

život je kurva.

113 iniciály jména změněny 114 Pacient s locked-in syndromem na první pohled vypadá jako by byl ve (vigilním) kómatu, ale ve

skutečnosti je postižený člověk plně při vědomí, jeho myšlení i paměť jsou zachovány, nemůže se však

hýbat ani mluvit.

61

Page 68: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Tato báseň nás zasáhla svým evokačně silným, autentickým osobním svědectvím pana P.

o krizovosti vlastní vnitřní situace, o prožitcích a posléze se stala zásadní komponentou

v budování přístupu (celého pečujícího multidisciplinárního teamu) a vztahu k tomuto

klientovi.

Na závěr tohoto „letmého pohlédnutí“ na význam a místo poezie v životě

(trpícího) člověka bychom se chtěli zmínit o tom, jaké básně obecně považuje Leedy (in

Petzold, Orth, 2005) za vhodné k terapeutickému předčítání115 a současně za nejvíc

prospěšné pro klienty. Pro většinu pacientů se dle Leedyho nejvíce hodí básně

s jednoduchou, konvenční výstavbou a rovnoměrným rytmem, který se podobá tlukotu

srdce, což na člověka citově působí, „dotýká se jeho duše“. V tomto ohledu je lépe dát

přednost před mistrovskými díly průměrným, neznámým veršům, které by patrně u

literární kritiků pozitivní ohlasy nezískaly, dokáží však vytvořit mosty a přesahy k žité

realitě klienta. Naštěstí se terapie poezií podle standardů literární kritiky vůbec

neorientuje, což platí jak pro její receptivní, tak pro produktivní variantu. Rozhoduje

terapeutický účinek předčítaného díla, expresivní síla básně vlastní produkce a pod..

4.2 Z historického vývoje terapie poezií

Nyní podnikneme krátký exkurz do historie terapie poezií. Hned v úvodu

zjišťujeme, že pokusy využít jako terapeutikum „čistou“ poezii tj. aniž by byla

kombinována s dalším médiem, se realizovaly pouze sporadicky. Naproti tomu velmi

často byla poezie v praxi spojována s prvky dramatické terapie, ať již v podobě receptivní

(např. Expression Scénique – Dars) či formou produktivního přístupu (např.

psychodrama – Moreno) (Petzold, Orth, 2005).

Moreno jako zakladatel psychodramatu je poměrně známý, mnohem méně se však

ví o jeho experimentech s „psychohudbou“ a „psychopoezií“. Ve 30.tých letech 20. století

začal pracovat s poezií, zejména se spontánně, bez rozmýšlení a přípravy tvořenými verši,

s nonsensovou poezií116 jako s prostředky emocionálního vyjádření a katarze.

K znázornění, vyjádření, uvolnění spleti behaviorálních a emocionálních komplexů

115 k receptivní terapii poezií 116 Slovo nonsens nese přibližný obsah: „nesmysl, vnitřně sporný význam“, přičemž se tento výraz používá

např. v literární oblasti jako označení žánru lyrické poezie, který se podobá grotesce (Kučera, 2001).

62

Page 69: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

využíval Moreno např. techniku nonsensové exprese, která se ukázala být obzvlášť

efektivní v rámci terapie klientů s vyjadřovacími těžkostmi a zábranami ve vyjadřování,

s koktavostí, psychiatrických pacientů, kteří se uzavírají před okolím, jsou „stažení“.

V technice nonsensové exprese jde konkrétně o to, že

„[...] pacient je veden k tomu, aby odolal verbálním vyjádřením, která v něm vznikají,

derou se mu do úst, a místo nich produkoval zvuky a slova, jež nedávají žádný smysl.

Samohlásky a souhlásky se mají dostávat ven v jakýchkoli možných kombinacích podle

toho, jak v člověku zrovna vzniknou“ (Moreno, 1973, s. 52 in Petzold, Orth, 2005, s. 26-

27). V materiálu proneseném tímto způsobem se častokrát formují intenzivní pocity

strachu, hněvu, sympatie, které se předtím nedařilo vyjádřit (Petzold, Orth, 2005, s. 26-

27).

Se začátky systematického užití literatury v rámci terapeutických procesů a

s „Terapeutickým divadlem“ souvisí jméno V. N. Iljineho. Tento ruský lékař, psycholog,

filozof psal již od roku 1909 svým pacientům na základě anamnézy scénáře, které

vykazovaly charakter krátkých příběhů, epických básní, skečů. V „Terapeutickém

divadle“ pak pacienti podle Iljineho textových předloh hráli každý svůj part, do něhož

Iljine zakomponoval konkrétní konflikty právě tohoto pacienta. S postupem terapie si

začali „Iljineho herci“ podle instrukcí svého terapeuta sepisovat texty jako reakci na

dramaterapeutická sezení i své vlastní divadelní kousky, v nichž ztvárňovali své

myšlenky, pocity, fantazie, sny a další vnitřní obsahy. Takto vznikal pestrý projektivní

materiál s bohatou emoční odezvou pacientů, se kterým se terapeuticky pracovalo

(Petzold, Orth, 2005).

Inspiraci u Iljineho čerpal i Ferenczi. Později – tj. v 60.tých letech 20. století

Iljineho žák Petzold navázal na přístup svého učitele117 a začal se spolu s dalšími118

zabývat terapií poezií a biblioterapií v rámci integrativní psychoterapie, což výraznější

měrou pomohlo v procesu budování relativně dobré pozice literatury na poli současné

psychoterapie v německy mluvících zemích (Petzold, Orth, 2005).

117 který by se dal souhrnně charakterizovat jako: aktivování emocí, prožívání klientů skrz vlastní autorskou

tvorbu poezie a její případnou dramatizaci – viz. výše 118 z německé jazykové oblasti jsou to např. Navratil, Teirich, Heyer, Petzold-Heinz, Meder, Muschg,

Klages, Engelhardt

63

Page 70: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Na závěr této podkapitoly bychom chtěli učinit pár poznámek k vývoji terapie

poezií v USA, kde je její postavení vnímáno jako velmi stabilní – zejména zásluhou

Národní asociace pro terapii poezií (The National Association for Poetry Therapy – zkr.

NAPT)119. „Léčivá síla poezie“ jako praxí i výzkumy prověřené médium se v Americe

terapeuticky používá např. u drogově závislých, u mladistvých s poruchami chování,

v péči o pacienty se schizofrenií, psychózou, depresí, v oblasti vzdělávání dospělých a

seberozvoje. Dnes terapie poezií v USA zaujímá jisté, uznávané místo vedle

muzikoterapie, arteterapie, dramaterapie, taneční terapie – tj. v rámci expresivních neboli

uměleckých terapií. Zasloužil se o to např. zejména psychiatr a psychoterapeut J. J.

Leedy, který již více než 20 let realizuje psychoterapii s využitím média poezie

v klinickém prostředí a velmi se zasadil o vznik a rozvoj moderní terapie poezií (Petzold,

Orth, 2005).

Jdeme-li zpět po stopách moderní americké terapie poezií dostatečně dlouho,

dospějeme k iniciativám právníka a lékárníka E. Greifera, který již od roku 1928 pomáhal

prostřednictvím poezie nalézat lidem ztracenou duševní rovnováhu. V 50.tých letech

zřizoval Greifer poeticko-terapeutické skupiny v zařízeních pro retardované děti a

v chráněných dílnách. Na pozvání Leedyho a Spectora se roku 1959 Greifer zapojil do

začátků skupinové terapie poezií v jedné nemocnici v Brooklynu. Greifer „předal svou

lásku k „terapii básní“ Leedymu, jehož energický a průkopnický duch vedl k vytvoření

Asociace pro terapii poezií (Association for Poetry Therapy – zkr. APT)“ (NAPT, 2005),

která se stala roku 1980 základnou a východiskem pro založení NAPT. V současnosti je

v USA k dispozici řada center a ústavů pro terapii poezií, tento obor se dá studovat

dokonce i na univerzitách (Petzold, Orth, 2005).

119 Tato národní nezisková asociace byla založena roku 1980, kdy se v podstatě vyvinula z původní APT

(The Association for Poetry Therapy). Současná NAPT se prezentuje jako oficiální organizace terapeutů

používajících při své práci poezii. Do sféry jejích aktivit lze zahrnout: informační činnost, publikování,

sponzoring, národní konference, podporu vzdělávání, výzkumu a školení, zastupování oboru terapie poezií

ve vztahu k jiným organizacím, podporu růstu tohoto oboru v souladu se zájmy lékařů a veřejnosti. NAPT

je přidruženým členem Národní koalice pro asociace terapií kreativním uměním (The National Coalition for

Creative Arts Therapies Associations – zkr. NCCATA).

64

Page 71: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

4.3 Terapie poezií s dospělými onkologickými pacienty – T. C.

Vollmerová

Zde navazujeme na některé „stavební kameny“ z teoretických základů klinické

činnosti psychoonkoložky a terapeutky poezií T. C. Vollmerové120, které jsme přiblížili

již v kapitole 3.1 Co to vlastně je – biblioterapie?. V následujícím textu chceme nastínit

principy, podstaty a prostředky expresivní biblioterapie tak, jak je Vollmerová uplatňuje

ve své klinické práci s onkologicky nemocnými. Snažíme se o maximální možnost

přesahů do praxe a proto jsme se rozhodli např. pro doslovný překlad instrukcí k jednomu

ze vstupních cvičení kreativního terapeutického psaní a pro obsáhlejší zprostředkování

jedné kazuistiky včetně přeložené básně klientky, kterou měla Vollmerová v péči. Jelikož

se k předkládaným ukázkám vztahují některé termíny Vollmerovou (2004) pojímané dosti

specificky, tak se v zájmu srozumitelnosti a ucelenosti našeho výkladu nyní budeme

zabývat těmito pojmy, jež Vollmerová užívá v Neobvyklé příručce biblioterapie a

aplikuje ve své práci s pacienty s nádorovým onemocněním.

4.3.1 „Trojí biblioterapie“

Vollmerová mluví o biblioterapii i tehdy, když vlastně realizuje to, co jiní autoři

nazývají produktivním přístupem v rámci terapie poezií. Za chvíli odložíme stranou

terminologickou stránku věci, která vzhledem ke klinické práci s trpícími lidmi není dle

našeho názoru až tolik klíčová: Pokud klientovi jednoznačně pomáhá, když tvoří básně,

tak by nebylo relevantní se zde dalekosáhle zabývat tím, zda se tento léčivý úkon nazývá

expresivní biblioterapií (Vollmer, 2004) nebo produktivní terapií poezií (Petzold, Orth,

2005). Právě jsme zde tedy uvedli jednu ze tří forem biblioterapie v pojetí Vollmerové,

která je nazývána též kreativním terapeutickým psaním. Vollmerová (2004) se při

120 Tanja C. Vollmerová je diplomovaná bioložka, pedagožka, psycholožka. Jako vědecká spolupracovnice

v rámci výzkumu leukémie zahájila Vollmerová roku 1998 studium medicíny. V současné době pracuje

jako psychoonkoložka a vědecká vedoucí Psychosomatické ambulance a psychoonkologické poradny na III.

lékařské klinice a poliklinice ve Fakultní nemocnici univerzity München-Großhadern. V roce 2004 byla

vydána její Neobvyklá příručka biblioterapie, která má název „Nebe, prdel a průtrž mračen!“ S nemocnými

rakovinou hledáme „rým na jejich osud“ (Titul v německém originále: „Himmel, Arsch und

Wolkenbruch!“ Mit Krebskranken auf der Suche nach dem „Reim auf ihr Schicksal“ Ein ungewöhnliches

Handbuch über die Bibliotherapie).

65

Page 72: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

rozlišování (1) receptivní, (2) symbolické a (3) expresivní biblioterapie odkazuje na

Mazzu121.

Při receptivní neboli řízené biblioterapii vybírá terapeut biblioterapeutický

materiál se záměrem „textově se dotknout“ současné situace klientů, zastihnout je a

přiblížit se jim v jejich aktuálních životních kontextech prostřednictvím předčítaného

textu. Dobře zvolená textová předloha by měla rezonovat s vnitřním rozpoložením

posluchačů, s jejich vlastními vnitřními významy a intrapsychickými obsahy. Také by

měla stimulovat myšlenky a pocity klientů přirozeně směřující k vyjádření v následném

rozhovoru, který je otevřený a zpravidla realizován skupinově. V rámci receptivního

biblioterapeutického postupu není důraz kladen na skupinovou diskuzi s výměnou

osobních zážitků z vyslechnutého textu, nýbrž jde primárně o pasivní přijímání vhodně

zvoleného textu klienty v rolích posluchačů (Vollmer, 2004).

V případě symbolické neboli induktivní biblioterapie se stejně jako v prvním

postupu provádí receptivní biblioterapie s pečlivě vybranými texty, na kterou však vždy

navazuje terapie rozhovorem nebo arteterapie apod. Přičemž těžiště práce biblioterapeuta

postupujícího symbolicky Vollmerová (2004) charakterizuje jako „vnímání blokovaných

prožitkových světů pacienta, jejich symbolické proměnění a tím otevření dalších

asociačních prostorů pro rozhovor nebo jiné kreativně-terapeutické metody“ (Vollmer,

2004, s. 10).

Expresivní biblioterapie neboli kreativní terapeutické psaní, které Vollmerová

zmiňuje jako třetí variantu biblioterapie, vychází převážně z psychodynamických

postupů. V první fázi terapeut provádí klienta úvodními cvičeními122 tak, že klient podle

určitých stanovených instrukcí postupně prochází třemi oblastmi či úrovněmi s názvy „JÁ

– STRES – SEN (Bolton, 1999)“ (Vollmer, 2004, s.11)123. Tato počáteční fáze, která trvá

přibližně tři týdny, se nazývá řízené kreativní psaní a měla by být uvedena

121 Mazza, N. (1999). Poetry therapy: Interface of the arts and psychology. Innovations in psychology. Boca

Raton, FL, US: CRC Press. 122 Osnovu jednoho z těchto vstupních cvičení, která je zamýšlena jako podkladový materiál pro

terapeutovy instrukce, nabízíme v kapitole 4.3.2 Práce s intuicí. Daný cvičný příklad se jmenuje Můj strom. 123 Bolton, G. (1999). The therapeutic potential of creative writing. London, Philadelphia: Jessica Kingsley

Publisher.

66

Page 73: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

povzbuzujícími pokyny. Pro inspiraci jsme přeložili čtyři z úvodních, návodných formulí,

které Vollmerová (2004, s. 11) nabízí:

Cokoli napíšete, je SPRÁVNÉ a DOBRÉ.

Nemyslete si, že byste snad neuměl/a psát, Vaše propiska s tím má mnoho zkušeností.

Nemějte obavy, být se svými myšlenkami sám/sama, neboť ony budou splývat po

propisce na papír, kde zůstanou vázány.

Důležité je dopřát si teď čas pro sebe – v atmosféře, která je pro Vás příjemně uvolněná.

Na první vstupní úrovni nazvané „JÁ“ se snažíme podpořit a nasměrovat intuici

pacienta k jeho vlastní osobě se záměrem navodit zlepšení copingových strategií,

komunikačních dovedností klienta, jeho vnímání sebe sama, vytváření rovnováhy mezi

sebeúctou a pochybami o sobě aj. Na rozdíl od první roviny, která se považuje za osobní,

je druhá vstupní úroveň „STRES“ podmíněna situačně a lze na ní stanovit cíle zaměřené

např. na vytvoření ventilu pro nahromaděné emoce a afekty, zlepšení schopnosti hrát si se

slovy a realizovat nápady, na flexibilní změny stanoviska a osvojení si strategií, jak řešit

konflikty. A konečně třetí rovina nazvaná „SEN“ se orientuje na budoucnost a

perspektivy pacienta. K jejímu pracovnímu obsahu patří např.: vytváření nových hodnot a

názorů, práce se smyslem, nadějí, s individuačním procesem klienta atd. (Vollmer, 2004).

4.3.2 Práce s intuicí

Na popsaných třech rovinách se – pokaždé s jiným cílem – využívá intuice, na

kterou v rámci biblioterapie Vollmerová nahlíží jako na základní danost člověka a

popisuje ji jako „produkt rezonančně podnícených pocitů a vjemů, nálad a imaginací“

(Vollmer, 2004, s. 13) mající schopnost vytvořit celostní vztah a souvislost se světem. Dle

Vollmerové (2004) je tedy působení biblioterapie založeno převážně na intuici. Dále tato

autorka doporučuje formy intuitivních fantazií124 jako ideální zdroj biblioterapeutické

práce, jelikož mají názorně obrazovou, metaforickou a narativní povahu a jsou

osvobozeny od způsobů myšlení zaměřených na hledání zdůvodnění a příčin (Vollmer,

2004).

124 V předešlé kapitole 4.3.1 jsou zmíněny tři formy využití intuice a to – na úrovni (1) „JÁ“, (2) „STRES“

a v rovině nazvané (3) „SEN“.

67

Page 74: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Nyní následuje, v předešlé kapitole avizovaný, příklad vstupního cvičení, jehož

prostřednictvím lze klienta aktivní formou seznámit s kreativním psaním.

MŮJ STROM

Představte si, že by během Vašeho onemocnění vyrostl strom.

Napište o něm.

Jak vypadá?

Kde stojí?

Z čeho žije?

Jak moc zatím vyrostl?

Mají jeho části, větve nějaká jména?

O čem strom asi tak vypráví?

Začněte takto: „Strom rostl vedle mě. Rostl se mnou. Rostl...“

Zakončete psaní takto: „V jeho stínu odpočívám a sním o...“

(Vollmer, 2004, s. 12).

4.3.3 Kazuistika z klinické praxe T. C. Vollmerové

Atraktivní žena D.125 (39 let) si před šesti měsíci v soláriu nahmatala bulku

v pravém prsu. Po několik týdnů o svém zjištění nikomu neřekla. Až vlivem poznámky

nic netušícího rodinného lékaře, k němuž se dostavila na vyšetření se synem, náhle

vyhrkla, vyslovila to, co doposud v mysli odsouvala. Velice rychle byla podrobena

vyšetřením a operaci. „[...] Procitnutí. Prs pryč. Polykat tablety. ‚Tak, když teď zvládnete

prvních pět let, tak bychom to měli‘, řekl gynekolog při první prohlídce po operaci“

(Vollmer, 2004, s. 61). Paní D. si „na vlastní pěst“ sehnala informace o zmíněné „pětileté

lhůtě přežití“ na internetu a v literatuře.

125 iniciály jména změněny

68

Page 75: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Snaží se, jak je to jen možné, žít normálním životem. Konfrontacím s následky

onemocnění (např. pohled do zrcadla na jizvu, silné opuchnutí paže po krátkém nesení

nákupní tašky) klientka čelí se směsí bolesti a humoru. Paní D. vysvětluje terapeutce:

„[...] Nad bolestí vyhrajete jen pomocí humoru! Kdybych se pokaždé hned rozbrečela, tak

bych ani nemusela vstávat z postele [...]“ (Vollmer, 2004, s. 61). Je patrná snaha klientky

nepotlačovat psychické důsledky, faktické následky onemocnění a naopak usilovat o

jejich integraci do každodenního života. Avšak paní D. trápí způsob, jakým se s jejím

onkologickým onemocněním vyrovnává manžel. Na jednu stranu chce svou ženu chránit

tím, že lpí na striktním dodržování zdravotnických pokynů a režimových opatření. Na

druhou stranu však klientka pociťuje, že muž projevuje málo spoluúčasti a pochopení pro

její projevy emocí. Např. na její pláč126 reaguje: „Už je všechno pryč. Jsi zdravá, miláčku.

Mně zítra klidně může spadnout na hlavu kámen, jeden nikdy neví...“ (Vollmer, 2004, s.

62).

Paní D. by chtěla najít přijatelný způsob, jak manželovi sdělit, že se jí nedaří a ani

nechce neustále se cítit a chovat, jakoby bylo všechno pryč a zapomenuté navždy. „[...] I

když tělo je už dávno zdravé. Jizva na duši není pryč! A některé dny ta jizva svědí víc,

některé dny méně. Jak mu to jen mám srozumitelně vyložit?“ (Vollmer, 2004, s. 62).

Klientka a terapeutka začaly společně pracovat s obrazem kamene, kterým manžel

často „utěšuje“ svou paní. Do této „terapeutické práce s kamenem“ klientka vnášela

popisy svého a mužova kamene, rozličné veselé, smutné i zlomyslné příběhy, v nichž tyto

dva kameny např. vedly filozofické rozpravy o tom, co je spojuje nebo se naopak pořádně

pohádaly kvůli vzájemným rozdílům. Terapeutka věděla, že svou občasnou nespavost

paní D. řeší tím, že po nocích místo spánku zkouší psát básně. „Myslím, že se mi dnes

v noci podařilo oddělit KÁMEN a BYTÍ!“127 (Vollmer, 2004, s. 62). Takto klientka na

začátku jednoho terapeutického setkání přivítala Vollmerovou a silným hlasem jí přečetla

svou nejnovější báseň (Vollmer, 2004, s. 63):

126 kterému se paní D. – podle vlastních slov – přece jenom někdy neubrání 127 Překladem do češtiny se bohužel vytrácí zvukomalebnost německého vyjádření „STEIN und SEIN“

69

Page 76: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Kus cesty

Šedý kámen v cestě,

No, a co s ním?

Svět je pestrý!

A já mám přece ještě tolik barev.

Tvrdý kámen v cestě,

No, a co?

Jen mé ruce bolí to!

A já mám přece ještě tolik silných údů.

Velký kámen v cestě,

No, a?

Větší je chřtán pekla!

A já mám přece ještě tolik cestiček kolem dokola.

Hranatý kámen v cestě,

No, a?

Voda zbrousí všechno do obla!

A já mám přece ještě tolik slz.

Kámen v cestě,

Chápu!

Dost otázek! Zdvihám jej a jdu.

Kus cesty s ním.

70

Page 77: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

ČÁST II.: Biblioterapie s dětmi – zejména pak

s onkologicky nemocnými dětmi Dítě, jen se svou knížkou,

si někde hluboko

v tajné komnatě duše

tvoří vlastní obrazy,

které předčí všechno ostatní.

Astrid Lindgren128

5. Knihy jako pomoc pro děti v krizových situacích

Na úvod této kapitoly a současně také v počátku speciální části této teoretické

diplomové práce se prosím zamysleme spolu s K. Geldardovou a D. Geldardem129 nad

povahou příběhů pro děti a specifickými vlastnostmi dětské literatury, což z příběhů a

knih pro děti může dělat účinný nástroj v procesu dětské psychoterapie:

V dětských knihách vystupují lidé, zvířata, různí vymyšlení tvorové a různé neživé

předměty, například vlaky, kameny nebo třeba květináče. Lidé, zvířata, fantazijní tvorové

a neživé předměty jsou vybaveni osobnostními rysy, přesvědčeními, myšlením, emocemi

a různými způsoby chování. A co je nejdůležitější, s tím, jak se příběh rozvíjí, dochází

k vývoji témat, objevují se problematické záležitosti a postavy a předměty reagují

proměnou uvažování, novými emocemi a změněným chováním. Když dítě naslouchá

příběhu, může se identifikovat s postavou, s tématem nebo s nějakým dějem, který se

v rámci příběhu odehrává. Jestliže k tomu dojde, je takřka jisté, že v něm příběh vyvolá i

úvahy o vlastních životních situacích. S tím, jak dítě se zájmem sleduje uvažování, emoce

a chování postav příběhu, sdílí jejich životní zkušenosti a promítá na ně svá přesvědčení,

úvahy a emoční prožitky. Pomocí této projekce se může propracovat svými vlastními

emočními zmatky. Dítě navíc mnohdy objeví vztah mezi událostmi, tématy příběhu a

událostmi, tématy svého vlastního života. Když k tomu dojde, má příležitost zabývat se

svými záležitostmi přímo (Geldard, Geldard, 2008, s. 219).

128 Motivační citát převzat a přeložen z Duda (2006, s. 28) 129 Geldardovi jsou britští dětští a rodinní psychoterapeuti, praktikující mj. svůj vlastní přístup, který nazvali

Sekvenčně plánované integrativní poradenství pro děti (Sequentially Planned Integrative Counselling for

Children – zkr. SPICC). V češtině vyšla v roce 2008 jejich příručka Dětská psychoterapie a poradenství,

z níž čerpáme v této práci.

71

Page 78: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

V citovaném textu lze dle našeho názoru najít čtyři základní principy

biblioterapeutického procesu: (1) identifikaci – dítě se ztotožňuje s protagonistou příběhu,

s tématem či událostmi v příběhu apod. a neuvědomovaně na ně (2) projikuje tj. promítá

svoje pocity a prožitky, přání, motivy, přesvědčení, úvahy aj. Následuje (3) katarze – kdy

na základě emočního zaangažování dětského klienta v rámci příběhu, osudu literárního

hrdiny dochází k ozdravnému zážitku osvobození od vnitřního napětí, stresových stavů,

duševních konfliktů apod. (Hartl, Hartlová, 2000). Velmi důležité je, aby posluchač dostal

v bezpečných podmínkách terapie možnost vyventilovat emoce, projevit a uvolnit je např.

v kreativní činnosti (muzicírování, výtvarná činnost, hra s figurkami, maňásky atd.) či

cestou verbálního vyjádření v rámci skupinové diskuze či rozhovoru s terapeutem (u

starších dětí, které by nepreferovaly žádnou z expresivních forem kreativního

sebevyjádření). Pro oba způsoby však platí, že jimi facilitované uvolnění napětí, strachů,

agrese a jiných emocí by mělo následovat bezprostředně po práci s textovým materiálem.

Prostřednictvím identifikace, projekce, katarze dětský klient přichází do kontaktu

s vlastními psychickými obsahy, může se postupně propracovat k poznání souvislostí

mezi událostmi v příběhu a záležitostmi vlastního života. Dítě tedy může pomocí

literárního příběhu a jeho protagonistů dospět až k (4) vhledu do svého vlastního

životního příběhu a emočních zmatků, které prožívá (Geldard, Geldard, 2008)130.

Docházíme k názoru, že biblioterapie založená na vhodném, správném výběru

textového materiálu představuje adekvátní médium mj. pro terapeutické seznámení se a

„nastartování“ vnitřní práce dítěte na jeho problému, kterému může terapeut na základě (-

biblioterapii následující a na ni navazující) hry, kreativní činnosti dítěte či přímé

promluvy dítěte131 snáze a lépe porozumět, dále jej vhodně ovlivňovat, facilitovat řešení

atd.. V podstatě toto Geldardovi výstižně pojmenovávají jako „Dítě začíná vyprávět svůj

příběh“ (2008, s. 66): „Pokud terapeut vytvoří vhodné prostředí, bude mít k dispozici

vhodná média a užije žádoucí terapeutické dovednosti, dítě se bude spontánně věnovat

130 Různí autoři vyvinuli více či méně rozdílná pojetí základních procesů a principů biblioterapie. Např.

Lukáčová (2006) představuje ve své práci McIntyreho rozpoznání identifikace, katarze a vhledu jako tří

fundamentálních procesů biblioterapie. 131 častější spíše u dětí starších

72

Page 79: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

vyprávění svého příběhu. Vyprávění příběhu může probíhat buď přímo, nebo nepřímo,

prostřednictvím hry“ (Geldard, Geldard, 2008, s. 66). Např. pomocí figurek zvířátek,

hraní rolí korespondujících s postavami příběhu, malování obrázků inspirovaných

přečteným textem je dětský klient snáze schopen projektivně předvést svůj problém,

trápení, konfliktogenní vztahy aj. K přímějšímu líčení klientových potíží může časem

dojít i v rozhovoru, jehož prostřednictvím terapeut příběh dítěte také dále odkrývá.

Geldard a Geldardová (2008) se ve své publikaci Dětská psychoterapie a

poradenství detailně zabývají mj. dětskými vnitřními procesy terapeutické změny, jež

popisují pomocí modelu nazvaného Spirála terapeutické změny, který autoři dané knihy

sami vyvinuli a užívají ve vlastní psychoterapeutické praxi. Spirála terapeutické změny

by se dala charakterizovat jako obecné vyjádření a popis pravděpodobného průběhu

terapeutické změny u většiny (ne však u všech) dětí podstupujících psychoterapii.

Vzhledem k psychoterapeutickému kontextu, do něhož by metoda biblioterapie zpravidla

měla být zakomponována, chápeme Spirálu terapeutické změny, která se považuje za

„pomůcku, jejíž pomocí lze lépe porozumět procesům, které pravděpodobně v dítěti

proběhnou“ (Geldard, Geldard, 2008, s. 63) jako praktické, užitečné obohacení a rozšíření

výkladů této magisterské práce. Spirálu terapeutické změny lze proto najít ve Schématu č.

1 (Geldard, Geldard, 2008, s. 64) na následující straně této práce132.

Soustavnější představení přístupu Geldardových by mnohonásobně přesáhlo

kapacitu a tematický rozsah této magisterské práce, proto zde dále pouze odkazujeme na

jejich příručku Dětská psychoterapie a poradenství (kvalitně přeloženou do češtiny),

jelikož se nám jeví jako podnětná a inspirativní pro praxi psychoterapeutů,

biblioterapeutů pracujících s dětmi.

132 Výchozím, „startovním“ bodem ve schématu Spirála terapeutické změny je tabulka s textem „Dítě je

emočně nevyrovnané“, jehož prostřednictvím autoři předávají svou zkušenost, že „děti, které podstupují

terapii, mají ve většině případů emoční problémy“ (Geldard, Geldard, 2008, s. 65). Popiskem „Viz. 12.

kapitola“ Geldardovi odkazují na část knihy, kde se podrobněji zabývají odporem a přenosem v rámci

psychoterapie dětí.

73

Page 80: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Schéma č. 1: Spirála terapeutické změny

5.1 První pomoc

C. Adeneyová133 při výkladu o biblioterapeutické krizové intervenci (in Deutscher

Ärztinnenbund, 1996), kterou mohou provádět i „proškolení“ laikové, vychází

z medicínských a psychologických definicí krize, přičemž zdůrazňuje metaforu

rovnováhy. Autorka interpretuje krizi jako ztrátu, rozkolísání rovnováhy dítěte nebo jeho

vztahové osoby náhlým zásahem nějakých vnějších a/ nebo vnitřních sil. Adeneyová (in

Deutscher Ärztinnenbund, 1996) dále např. upozorňuje na to, že vztahová osoba

(zpravidla rodič) mívá tendenci projikovat vlastní vnímání a pojímání situací v životě

svého dítěte, které samu dotyčnou osobu vyvádějí z rovnováhy, na dítě s označením, že

se jedná o „krizi pro dítě“. Převedeno do kontextu dětských knih a četby to může vyhlížet

133 Dr. phil. Carol Adeneyová působí mj. jako jedna z koordinátorek (1996) biblioterapeutického projektu

Německého spolku lékařek (Deutscher Ärztinnenbund e.V.) s názvem „Nemocné děti potřebují knihy!

Veselý pokoj nemocného“. („Kranke Kinder brauchen Bücher! Das fröhliche Krankenzimmer e.V.“).

V roce 1990 Adeneyová publikovala disertační práci pojmenovanou Biblioterapie s předškolními dětmi

v nemocnici (Bibliotherapie bei Kleinkindern im Krankenhaus). Její výzkum v dětské nemocnici s danou

disertací spojený charakterizujeme v kapitole 5.6 této magisterské práce.

74

Page 81: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

např. tak, že rodič zakazuje svému potomku určitou knihu např. Bratři Lví srdce,

argumentuje tím, že toto dílo Astrid Lindgrenové by u dítěte vyvolalo svou propagací a

oslavováním sebevražedných sklonů závažnou krizi134.

Adeneyová, která mj. vytvořila disertační práci týkající se biblioterapie

s hospitalizovanými, nemocnými dětmi předškolního věku135, obeznamuje ve svém

příspěvku „Knihy jako pomoc pro děti v situacích krize“ ve sborníku Německého spolku

lékařek laickou i odbornou veřejnost čtivou, popularizující cestou např. s tím, že: „Dítě je

také kompetentní samo naznačit, poukázat na právě ta opatření ze strany vztahových osob

nebo týkající se knížek, která dítě momentálně potřebuje“ (in Deutscher Ärztinnenbund,

1996, s. 49). V této souvislosti autorka zprostředkovává Kruckebergův (1984 in

Deutscher Ärztinnenbund, 1996) příklad osmileté, onkologicky nemocné dívky, která

opakovaně směřovala matčinu pozornost k určité stránce konkrétní knížky, neboť obsah

právě této strany v sobě nesl potenciál pomoci pro děvče během chemoterapie tím, že

matka na přání své dcery předčítala text dané stránky.

Na základě přirovnání krize k nehodě, úrazu, kdy je nutně třeba, aby se

postiženému dostalo od okolostojících laiků první pomoci, hovoří Adeneyová (in

Deutscher Ärztinnenbund, 1996, s. 48) o poskytování „biblioterapeutické první pomoci“

dítěti v nouzi např. uprostřed tísně a těžkostí během hospitalizace a (onkologické) léčby –

a to ze strany vztahových osob, které byly s metodou náležitě seznámeny, dostalo se jim

přiměřených informací, pokynů od psychologa a/ nebo biblioterapeuta. To znamená, že si

rodič dostatečně kvalitně osvojil následující postup biblioterapeutické první pomoci:

Biblioterapeutická činnost „laického zprostředkovatele“ s dítětem nad specificky

zvolenou knihou sestává z receptivní fáze a produktivní neboli expresivní fáze, která

může nabývat různých forem136 podle preferencí dítěte.

134 K tématu dětského suicidia v souvislosti s Bratry Lví srdce se vyjadřujeme v kapitole 7. Death education

„po česku“. 135 podrobněji viz. kapitola 5.6 Výzkum C. Adeneyové 136 vyjádření verbální, kresbami vlastních ilustrací k přečtenému textu nebo psaním příběhu, při jehož

tvorbě se dětský klient inspiruje vyslechnutým atd.

75

Page 82: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Základnou pro výše naznačený postup činnosti by se měla stát jak přehledná

znalost knih, které mohou pomoci a ulehčit dětem/ v jednotlivém případě konkrétnímu a

jedinečnému dětskému klientovi, v situaci hospitalizace na nemocničním (v našem

případě onkologickém) oddělení, tak současně i seznámení se s konkrétním dětským

klientem137, přiblížení se a porozumění jeho intrapsychickému světu, potřebám, zájmům,

aktuálním copingovým strategiím tohoto konkrétního závažně nemocného dítěte.

Výše analyzované základně by měl předcházet „úvod do dané metody“ a

předběžná představa o eventuální, budoucí biblioterapeutické intervenci tak, aby

v případě nástupu krizové situace měl spoluhospitalizovaný rodič v pravý čas skutečně po

ruce vhodnou knihu (Adeney in Deutscher Ärztinnenbund, 1996). Jak už jsme řekli, tento

úvod by měl podle našeho názoru s budoucím laickým biblioterapeutem absolvovat

psycholog a/ nebo biblioterapeut působící na daném nemocničním, dětském oddělení.

Tento by také dle naší představy provázel a dopomáhal „malému a velkému klientovi“

v biblioterapeutické aktivitě – a to budˇ formou rozhovorů138 či svojí aktivní spolu-účastí.

5.2 Funkce dětských knih

Tuto kapitolu zahájíme přehledem obecných funkcí knih pro děti139, abychom

poté přistoupili k orientačnímu, obecnému představení funkcí a možností dětských

knížek, které jsou zaměřeny na různé specifické krizové situace a jejich zvládání140.

Dětská kniha může fungovat jako:

(1) spojovací článek mezi dětmi a dospělými

(2) zdroj informací

(3) možnost, jak rozvíjet jazykové schopnosti, učit se naslouchat a nebo číst

137 v případě, že se v pozici „laického biblioterapeuta“ provádějícího biblioterapeutickou první pomoc

nachází někdo „cizí“, kdo dítě nezná tak dobře 138 které buď předcházejí dané činnosti a/ nebo na ni navazují 139 Doporučujeme srovnat se souhrnem funkcí příběhů v rámci pozitivní psychoterapie (v Části I. kapitola

3.3.1 N. Pesseschkian), dále s obecnými funkcemi biblioterapeutické literatury a se specifickými

biblioterapeutickými funkcemi z hlediska logoterapie, existenciální analýzy dle Dudy (2006) (kapitola 3.3.5

Logoterapie též v Části I.). 140 Pro označení takových knih v dalším textu volíme výraz „knihy orientované na krizi“, který v podstatě

představuje českou doslovnou paralelu německého originálu „krisenorientierte Kinderbücher“

76

Page 83: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

(4) podpora obrazotvornosti a fantazie

(5) „poskytovatel“ útočiště

(6) pomoc při zprostředkovávání etických hledisek a hodnot dítěti, při jejich „pěstování“ a

tříbení

(7) podpora lepšího porozumění sobě i druhým díky vyprávění o tvorech, bytostech,

místech, zážitcích podobných či zcela protichůdných neboli opačných vzhledem k těm, se

kterými má dětský posluchač či čtenář osobní zkušenost z vlastního života

(8) pomoc při naplňování základních potřeb dětí (Brown in Deutscher Ärztinnenbund,

1996)

Kniha orientovaná na krizi může např.:

(1) dítěti dodávat informace způsobem, který je přiměřený dětskému chápání a pohledu

na svět

(2) vyjasňovat nedorozumění či chybné informace

(3) posilovat v dítěti pocit, že není na své problémy samo

(4) dodat dítěti zkušenost s copingem protagonistů čteného/ předčítaného příběhu, kteří se

potýkají s podobným problémem jako toto dítě

(5) zprostředkovat dětskému čtenáři/ posluchači vhled do potíží a vědomí, že lidská

nedostatečnost, pocity a potíže jsou častou a přirozenou součástí života člověka

(6) umožnit dítěti, aby přemýšlelo o prožívání, myšlenkách, chování protagonistů a

verbalizovalo jejich problémy (tzn. své vlastní –za předpokladu, že totiž existují paralely

mezi krizovou situací klienta a tou, o níž pojednává předkládaný příběh).

(7) prostřednictvím literárních postav s podobnými problémy, jaké tíží dětského klienta,

poskytnout dítěti bezpečný odstup, z něhož může vyjádřit emoce (přímo, nepřímo,

neverbálně, skrz kreativní aktivitu atd.) a zabývat se, mluvit nepřímo tj. prostřednictvím

protagonisty příběhu o vlastním trápení

(8) přemostit propast mezi dětskou expresí a interpretacemi dospělého pomocí „mostu“

společné četby

(9) zprostředkovat dítěti možnost „uvnitř sebe si vyzkoušet“ různá možná řešení dané

krize (Brown in Deutscher Ärztinnenbund, 1996)

77

Page 84: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

5.3 Kritéria výběru vhodné literatury

Z psychologického hlediska hospitalizovanému dětskému pacientovi zpravidla

značně prospěje, když se biblioterapeut141 koncentruje na následující body142:

(1) schopnost zachytit, vystihnout, pochopit a brát vážně (tj. nezlehčovat) momentální

situaci dítěte, jeho prožívání daných okolností

(2) “zachovat si přehled a nenechat se hned vtáhnout také do krize“ (Adeney in Deutscher

Ärztinnenbund, 1996, s. 49)

(3) nesnažit se dítě okamžitě rozptýlit a přivést jej na jiné myšlenky, ani mu neudělovat za

každou cenu nějaké rady

(4) umožnit oslovení, „dotknutí“ a vyslovení aktuálních pocitů dítěte143

(5) „ctít“ svépomocné pokusy dítěte

(6) „stavět mosty k novým cestám, jak problém zvládat“ (Adeney in Deutscher

Ärztinnenbund, 1996, s. 49)

Právě uvedená kritéria (1-6) se dají vztahovat jednak k posuzování

kompetentnosti biblioterapeuta, k rozmýšlení o jeho počínání, jednak jich lze využít při

zvažování biblioterapeutické vhodnosti/ nevhodnosti konkrétních knih. Účel uvedený

jako druhý v pořadí, tedy – výběr vhodného biblioterapeutického materiálu by se měl

vždy orientovat zejména podle konkrétního dětského klienta, jeho formálních a

psychologických charakteristik144, z nichž se nyní v krátkém výkladu zaměříme na dvě:

(1) věk dítěte a (2) coping. Obě charakteristiky se pokusíme vztáhnout ke specifikům

volby biblioterapeutického materiálu.

141 Jako biblioterapeuta zde a v předcházejících i následujících textech označujeme nejen psychologa se

znalostí biblioterapie, případně dalšího příslušně odborně vzdělaného pomáhajícího profesionála, ale

bereme v úvahu, že tuto roli může převzít i rodič, jiný člen rodiny či dobrovolník tedy v zásadě – laik, který

poskytuje dítěti „biblioterapeutickou první pomoc“ např. v době, kdy nelze psychologa okamžitě přivolat.

Za touto poznámkou následují v hlavním textu kritéria (1-6), která jsou právě s ohledem na „laické

biblioterapeuty“ formulována tak, aby jim rozuměl i „neprofesionál“. 142 Adeneyová zpracovala dle Ortnerové (1993), od níž následujících šest kritérií převzala. Konkrétně se

jedná o zdroj: Ortner, G. (1993). Märchen, die Kindern helfen. Geschichten gegen Angst und Aggression,

und was man beim Vorlesen wissen sollte. München: dtv. 143 pokud možno všech 144 věk, rodinné zázemí, klientovo chování, prožívání, zvláštnosti jeho intrapsychického světa, fantazie,

potřeby, zájmy, copingové strategie, které aktuálně užívá v dané zátěžové, krizové situaci aj.

78

Page 85: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

(1) Ohledně věku se zde spíše než o výběru konkrétních knížek145 chceme zmínit

o specifických způsobech biblioterapeutických postupů u dětí určitých vývojových

období. Dle McCarty Hynesové (in Deutscher Ärztinnenbund, 1996) mohou mít např.

děti předškolního a mladšího školního věku (z psychologického hlediska) velký užitek z

metody „společného vyprávění příběhů“ ( „mutual storytelling“), „přičemž dítě a

biblioterapeut společně vyprávějí jeden příběh“ (Gardner, 1971 in McCarty Hynes in

Deutscher Ärztinnenbund, 1996, s. 18). Krügerová146 popisuje své pozitivní zkušenosti s

vytvářením kreativních skupinových básní, do něhož se můžou kromě dětí, zapojit i jejich

rodiče, biblioterapeut, ošetřující personál atd. Děti se dají zejména snadno motivovat

ke skupinovému „básnění na zvířecí téma“, přičemž „všechny prodělané útrapy a hrůzy

onkologické léčby jsou v rýmech projikovány na rozličná zvířata“ (Krüger in Deutscher

Ärztinnenbund, 1996, s. 102).

McCarty Hynesová (in Deutscher Ärztinnenbund, 1996) dále referuje o tom, že se

adolescenti s nadšením zabývají scénáři tzv. mýdlových oper, čtou je, vymýšlejí, píši si

vlastní apod.. Domníváme se, že autorka má na mysli spíše dospívající dívky než chlapce.

Ti dle vyjádření jiné biblioterapeutky – Krügerové (in Deutscher Ärztinnenbund, 1996),

dávají přednost počítači a videohrám. V rámci biblioterapie lze však u chlapců od 15 let

výše přece jen vzbudit zájem – a to o knihy se sportovní tematikou, zaměřené na

soutěžení, hru a napětí. Dále Krügerová zaznamenává u adolescentních chlapců

hospitalizovaných na hematologii/ onkologii „čtenářský úspěch“ s napínavými tzv. „Short

Stories“, jaké známe např. od Stephena Kinga (Krüger in Deutscher Ärztinnenbund,

1996). Teenageři (bez rozdílu, co se týče pohlaví) také velmi pěkně reagují na

biblioterapeutickou činnost s písňovými texty, které jsou pro jejich věkovou kategorii

„cool“ a „in“, bývají zainteresovaní na tvorbě svých vlastních textů (písní, básní, ve

formě deníkových záznamů aj.) (McCarty Hynes in Deutscher Ärztinnenbund, 1996).

(2)Na vícero místech této magisterské práce zmiňujeme, že při bilbioterapeutické

činnosti, včetně fáze volby vhodného textového materiálu je nutno přihlížet kromě

145 viz. Příloha č. 2: Koncept biblioterapeutického seznamu 146 K. Krügerová je vychovatelka často využívající při své práci biblioterapii, pracuje na dětské hematologii/

onkologii v Univerzitním centru dětského lékařství v Bonnu (Zentrum für Kinderheilkunde der Universität

in Bonn).

79

Page 86: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

mnohých jiných faktorů také k individuálnímu stylu zvládání (copingovému stylu)

klienta. Jak uvádí Adeneyová (in Deutscher Ärztinnenbund, 1996),

[...] nejslibnější je taková intervence, která je v souladu se stylem zvládání, jenž dítě

upřednostňuje (Miller/Brody/Summerton, 1988; Lazarus, 1990). Zde přicházejí v úvahu

především dvě varianty: “dohled (kontrola)”, kdy dítě hledá informace o sobě samém a o

své krizové situaci, nebo “vyhýbání se (zabránění)“, při kterém se dítě uvedených

informací snaží vyvarovat (s. 53).

První variantu tedy „dohlížející“ copingový styl lze blíže ozřejmit na kazuistickém

příkladu tříletého chlapce, který po dobu šesti měsíců od smrti své matky každý večer

prosil otce, aby mu vyprávěl příběhy o umírání a smrti matky. Tatínek tedy v průběhu

těchto šesti měsíců postupně tj. večer co večer volně převyprávěl do podoby specifických

„povídek na dobrou noc“ příběh nemoci a umírání své manželky. Syn vstupoval do

otcova vyprávění postupně stále konkrétnějšími a podrobnějšími otázkami. V tomto

případě otcova intervence – pozvolné sdělování matčina příběhu od začátků jejího

onemocnění až po kremaci, synkovi očividně prospívala, jelikož souzněla s chlapcovou

potřebou kontroly coby převládajícím copingovým stylem (Smith, 1991 in Adeney in

Deutscher Ärztinnenbund, 1996).

V souvislostech biblioterapie a copingu dětského nádorového onemocnění nám

přichází na mysl příběh „Drak“ z knížky Kvak a Žbluňk se bojí rádi (2005) od A. Lobela:

Zelený žabák Kvak a hnědý ropušák Žbluňk, které pojí nerozlučné přátelství, se jednou

vydají pouštět draka. Kvak udílí Žbluňkovi rady a pokyny, jak má draka k letu „rovnou

do nebe“ vypustit. Všemožné „žaboropuší“ pokusy o vyslání draka do povětří však

k velkému smíchu přihlížejících ptáků vždy skončí dračím žuchnutím na zem. Kvak a

Žbluňk se však nevzdávají (i když uhoněný, netrpělivý Žbluňk už už chtěl draka zahodit a

jít domů), nakonec drak vzlétne a letí tak vysoko, že jej ptáci posměváčci ani dohonit

nemůžou. Kvak moudře rekapituluje a uzavírá celou akci: „Když se nepodařil utíkací

pokus, když se nepodařil utíkací a mávací pokus a když se nepovedl ani utíkací, mávací a

poskakovací pokus, věděl jsem, že utíkací, mávací, poskakovací a volací pokus se prostě

podařit musí“ (s. 29)!

Ohledně dobrého výběru biblioterapeutické literatury zdůrazňuje Brownová (in

Deutscher Ärztinnenbund, 1996) především význam emocionálního obohacení, tzn. zda a

80

Page 87: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

do jaké míry je zvolené dílo schopno oslovit emoce dětského čtenáře, tematizovat je a

příznivým způsobem ovlivnit. Současně tato autorka připomíná, že zprostředkovatel

(např. psycholog, biblioterapeut, rodič, dobrovolník v nemocnici aj.) by měl knihu (a

obzvlášť to platí pro „knihu orientovanou na krizi“) nejprve sám důkladně prověřit,

přečíst si ji předtím, než s ní seznámí dítě. Do třetice Brownová (in Deutscher

Ärztinnenbund, 1996, s. 61) upozorňuje na to, že „tu pravou knihu pro pravé dítě v pravý

čas“ nemusí nutně představovat „vysoká“ literatura. V ideálním, avšak možném případě

se v biblioterapeutickém materiálu snoubí psychologická hodnota s literárními a

obsahovými kvalitami a také s určitou nadčasovostí.

Vzájemnou podmíněnost, podporu a provázanost vysoké literární kvality a

hodnotné obsahové problematiky lze dle Rückerta (in Deutscher Ärztinnenbund, 1996) aj.

najít např. v knize Bratři Lví srdce od Astrid Lindgrenové147. Dále Rückert (in Deutscher

Ärztinnenbund, 1996) – z odborné pozice literárního vědce a literárního didaktika (nikoli

psychologa), vyslovuje „domněnku, dokonce přesvědčení o tom, že literární kvalita textu,

takříkajíc jeho poetický potenciál, koreluje s terapeutickým potenciálem textu“ (s. 66).

Při výběru vhodné literatury k biblioterapii s dítětem je užitečně uvážit také

následující kritéria (Brown in Deutscher Ärztinnenbund, 1996):

(1) děj: Jaký je vyprávěný příběh? Působí děj logicky?

(2) rámec: Kde a kdy se příběh odehrává? Je tento rámec přiměřený jak pro dítě, tak pro

příběh?

(3) téma: Nachází se v příběhu nějaká dimenze, která přesahuje děj na povrchu? Je téma

pro dítě přiměřené?

(4) charaktery postav: Jsou postavy přesvědčivé a věrohodné? Jsou zobrazeny jak jejich

silné tak i slabé stránky? Vyhýbají se autoři stereotypním znázorněním a klišé? Vyvíjí se

postava v průběhu příběhu?

(5) styl: Odpovídá volba slov a styl ději, tematice a charakterům postav? Jsou dialogy

přirozené?

147 Tento nesporný „biblioterapeutický skvost“ dětské literatury máme k dispozici i v českém překladu! O

Bratrech Lví srdce se zmiňujeme na vícero místech této práce – např. v kapitole 7. Death education „po

česku“, také zaujímají „čestné“ místo v biblioterapeutickém seznamu (Příloha č. 2: Koncept

biblioterapeutického seznamu).

81

Page 88: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

(6) ilustrace: Jakou estetickou úroveň mají obrázky v knize? Hodí se ilustrace k příběhu?

(7) formát

(8) recenze

(Brown in Deutscher Ärztinnenbund, 1996)

K výše uvedeným obecným kritériím by měly knihy orientované na krizi navíc

vykazovat následující specifické znaky:

(1) možnost identifikace s protagonisty

(2) terminologie: Je v knize použita korektní terminologie? psychologicky udržitelná

vysvětlení? Jsou události líčeny dostatečně přesně?

(3) emocionální transparence: Jsou důvody emočních reakcí srozumitelné?

(4) charakteristiky: Oceňuje kniha individuální rozdíly?

(5)funkce modelu: Jsou pomocné strategie zvládání konfliktu znázorněny tak, aby

motivovaly k nápodobě?

(6)znázornění krize: Prezentuje kniha krizi tak, že se jeví dostatečně optimisticky a

překonatelně a přesto realisticky?

(Brown in Deutscher Ärztinnenbund, 1996).

5.4 Druhy příběhů

Je stěžejní, aby biblioterapeut postupoval vůči dětskému klientovi indirektně tzn.

nepřímo. V rámci „indirektní biblioterapie“ je dítěti nabízen biblioterapeutem zvolený148

textový materiál, v němž jsou nepřímo tj. přes narativní rovinu příběhu dítěti

prezentovány postoje, copingové strategie, emoce, způsoby chování a prožívání atd.

literárních postav, které mohou dětskému posluchači/ čtenáři dodat inspiraci, rozšířit mu

repertoár vlastních reakcí, obohatit jeho intrapsychický svět, aniž by biblioterapeut dítě

nabádal či mu dokonce přikazoval změnu postoje a/ nebo chování. V tomto druhém

případě – tedy opačném než je indirektní zacházení se biblioterapeutovi snadno může stát,

že dítě přejde do odporu149 Obě strany účastnící se biblioterapeutického procesu150

mohou dle našeho názoru z nedirektní biblioterapie velmi profitovat, jelikož se právě

148 speciálně pro tohoto konkrétního dětského klienta 149 Tomuto fenoménu je věnována pozornost či alespoň zmínka snad v každé publikaci o psychoterapii

dětí, např. Geldard, Geldard (2008, s.131-139). 150 tj. dítě případně doprovázené vztahovou osobou – na jedné straně a biblioterapeut na straně druhé

82

Page 89: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

tímto postupem zvyšují šance, že dítě tuhle formu pomoci akceptuje, protože „[...] si

může vyzkoušet nové, v literatuře nabízené postoje nebo způsoby chování, aniž by se

muselo předem rozhodovat pro nebo proti“ (Adeney in Deutscher Ärztinnenbund, 1996,

s. 50).

Je nasnadě, že takto „indirektně orientovaný biblioterapeut“ pracuje s indirektními

příběhy („indirekte Geschichten“).

Existují dva druhy nedirektních příběhů: transponované (Robertson/ Barford, 1970) a

metaforické (Mills/ Crowley, 1986). Právě tak jako je stejná hudební skladba rozeznána

v jiné tónině, může dítě v krizi rozpoznat vlastní situaci v podobných rámcových

podmínkách a jednání knižních postav transponovaného příběhu (Adeney in Deutscher

Ärztinnenbund, 1996, s. 50).

Jinými slovy – transponovaný příběh nabízí dítěti v krizové situaci lehce

rozpoznatelnou „literární verzi“ jeho vlastního problému. Tímto druhem příběhu je

oslovena, angažována, aktivována „dětská schopnost přenesení“ („die

Übertragungsfähigkeit des Kindes“) (Adeney in Deutscher Ärztinnenbund, 1996, s. 50).

Jak uvádí Adeneyová bylo výzkumně potvrzeno (Holyoak, Junn, Billman, 1984 in

Adeney in Deutscher Ärztinnenbund, 1996), že i malé děti „přenesení“ („die

Übertragung“) relativně dobře zvládají. Nicméně v České republice nenajdeme zrovna

velkou zásobárnu původních či překladových děl pro menší děti, které bychom mohli

zařadit do skupiny nazvané151 transponované příběhy zaměřené na velmi krizové situace.

Zde zmíníme jeden titul, který bychom v takové (početně velice slabé) skupině rádi

zařadili na pomyslné čelní místo: Petro, co je to trip? (1997). V této „první protidrogové

publikaci pro děti“ upozorňují spisovatelka R. Schindlerová a ilustrátorka S. Juckerová

děti formou poutavého příběhu na nebezpečí drogové závislosti a její smrtelné důsledky.

Doporučujeme tento transponovaný příběh v dané obrázkové knížce k využití pro potřeby

edukace dětí, které se ve svém okolí setkávají např. u staršího sourozence nebo u člověka

z ulice, z blízkého okolí (jako v knize - malý Tomáš u dospívající Petry) s toxikomanií, k

níž mají plno otazníků152.

151 tj. námi pracovně nazvané 152 Další tipy na transponované i metaforické knižní příběhy se nacházejí v Příloze č. 2: Koncept

biblioterapeutického seznamu

83

Page 90: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

V předešlé kapitole 5.3 jsme k výkladu o „dohlížejícím“ copingovém stylu

připojili zprávu o případu tříletého chlapce (Smith, 1991 in Adeney in Deutscher

Ärztinnenbund, 1996), kterému otec každý večer na synkovo vlastní přání vyprávěl

příběhy o průběhu matčina onemocnění, jež skončilo úmrtím. Chlapeček byl na tomto

postupném sdělování příběhu o matčině nemoci a smrti velmi zainteresován a přerušoval

otcovo povídání stále konkrétnějšími, podrobnějšími otázkami. Potřeba být informován

související s dohlížejícím copingovým stylem, se u tohoto dítěte během šesti měsíců

postupně naplnila, chlapec zvládl (angl. cope) pomocí direktních tj. přímých příběhů na

určité úrovni zpracovat ztrátu maminky. V tomto případě bychom chlapce zajisté

nepřetěžovali indirektním transponovaným příběhem o zvířecím mláděti nebo malém

dítěti, které přišlo o matku (Adeney in Deutscher Ärztinnenbund, 1996). Naproti tomu u

některých dětí v krizové situaci ztráty vztahové osoby by mohlo použitím takového

příběhu dojít k vyhrocení psychického stavu malého pozůstalého, jelikož by pouhým a

snadno rozpoznatelným „převedením úmrtí“ do roviny literárních postav153 už takto

přetížená dětská psychika dále utrpěla ještě dalším zatížením. Proto je mj. psychologická

znalost konkrétního dítěte, jeho rodiny a průběhu celé události velmi zásadní!

U takových a podobných dětí radíme postupovat spíše cestou vyprávění nějakého

vhodného metaforického příběhu, který se indirektně přibližuje ohrožující situaci dítěte

prostřednictvím nějakého dobře známého, příjemného, pohodového děje, jenž není

zatížen krizí. Metaforický příběh154 tedy představuje ještě poněkud šetrnější cestu, jak

dítěti pod vlivem velkého rozrušení pramenícího z krizové situace přiblížit a

bezpečnějším způsobem zprostředkovat to, co je pro dítě jinak prozatím nepřijatelné či

neuskutečnitelné. Atmosféru, děj, postavy, jazyk metaforického příběhu dítě vnímá jako

známé, neohrožující, každodenní, takže aspekty, momenty spojené s krizí, které v dítěti

vyvolávají strach, hrůzu a jiné negativní pocity, mohou být v dětském nitru právě cestou

metaforického příběhu osloveny velice opatrně, citlivě, přitom vzhledem ke kontextu

efektivně. Díky (a též navzdory) bezpečné, pozitivní atmosféře vyprávěné příhody, může

totiž tedy ve vnitřním světě dítěte dojít k přenesení metafory na jeho vlastní zátěžovou

situaci (Adeney in Deutscher Ärztinnenbund, 1996).

153 nejčastěji zvířátek 154 Metafora (z řec. metapherein – přenést, přesunout (význam)) je rétorická figura, jež by se dala vyložit

jako: obrazné vyjádření na základě určité podobnosti dvou jevů

84

Page 91: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Právě uvedené teoretické objasnění podstaty a mechanismu působení

metaforických příběhů můžeme rozšířit o praktické doplnění pomocí příkladů: Na

povídku „Drak“ z Lobelovy knížky Kvak a Žbluňk se bojí rádi155 lze nahlížet nejen jako

na „neškodné“ vyprávění o tom, jak se dva kamarádi obojživelníci snaží pouštět

papírového draka, ale lze je vnímat i jako metaforický příběh pro (onkologicky) nemocné

děti, které procházejí namáhavou a zatěžující léčbou, „bojem“ se závažným

onemocněním. Jako další příklad využití metaforického příběhu nám může dobře

posloužit kazuistika, o níž referuje Adeneyová (Miller, Boe, 1990 in Adeney in Deutscher

Ärztinnenbund, 1996):

Jedná se o případ týrané a zneužívané dívky (8 let) otcem. Děvče se toho času

pozvolna zotavuje v azylovém domě příslušné organizace zabývající se problematikou

týrání a zneužívání dětí. Na dívčino přání jí byla opakovaně předčítána pohádka bratří

Grimmů156 nazvaná „Bezruká dívka“157 („Das Mädchen ohne Hände“). V této klasické,

německé lidové pohádce mj. dochází k tomu, že si dívka nechá od otce odříznout obě

ruce, takže jí místo nich zůstanou pahýly. Otec je takto zachráněn před čertem, dívka

odchází z rodného mlýna do světa a odmítá tak nabídku otce, že se o ni postará. Během

druhého předčítání této pohádky se naslouchající děvče věnovalo zahrabávání svých

rukou v písku pískoviště v terapeutické místnosti. Skutečnosti, že si klientka vyžádala

opakované čtení „Bezruké dívky“ a při něm si skrývala vlastní ruce v písku naznačují, že

[...] se chtěla ještě intenzivněji zabývat vnitřními obrazy vyvolanými pohádkou a že

zřejmě mohla svou neblahou zkušenost (zneužití) lépe zpracovat právě pomocí tohoto

metaforického příběhu. Možná takto hledala nějakou orientační pomoc při oddělení,

odloučení od otce, což dívka pocitově rozpoznala jako nutnost (Adeney in Deutscher

Ärztinnenbund, 1996, s. 52).

Závěrem kapitoly 1.4 bychom chtěli upozornit pomocí příkladu knížky Lukáš ve

školce (2008) na fakt, že zde probírané dva druhy příběhů (tj. transponované a

155 viz. např. kapitola 5.3 Kritéria výběru vhodné literatury 156 Pojednání o psychologických aj. aspektech pohádek bratří Grimmů či jiných pohádek (ať už lidových či

umělých např. Andersenových) by dalekosáhle přesáhlo kapacitu a zaměření této magisterské práce. 157 Kvalitní český text této pohádky lze najít např. na „serveru plném pohádek pro malé i velké“

<www.pohadky.org>.

85

Page 92: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

metaforické příběhy) netřeba fixně, trvale oddělovat. Lukáš ve školce může posloužit jako

transponovaný příběh pro dítě, které má obavy z nástupu do mateřské školy. Tuto

obrázkovou knížku lze však pojmout i jako metaforický příběh pro dítě, které se má

podrobit nějaké náročné (např. onkologické) léčbě, abychom se pokusili toto dítě

v bezpečí příběhu o obavách budoucího „mateřského školáčka“ Lukáše158, indirektně a

metaforicky „předpřipravit“ na léčbu a motivovat ke copingu (nádorového)

onemocnění159.

5.5 Projekt Německého spolku lékařek „Nemocné děti potřebují knihy!

Veselý nemocniční pokoj“ („Kranke Kinder brauchen Bücher! Das

fröhliche Krankenzimmer“)

V této kapitole chceme charakterizovat akci a „pilotní model“ projektu „Veselý

nemocniční pokoj“ („Das fröhliche Krankenzimmer e.V.“), který se v roce 1981 začal

prakticky realizovat na univerzitní dětské klinice v Mnichově pod záštitou Německého

spolku lékařek (Der Deutsche Ärztinnenbund e.V.)160. Zmapujeme hlavní ideu, cíle a

stručný vývoj „Veselého nemocničního pokoje“ od jeho vzniku (1968) až k současnosti

se záměrem představit „cizí“ zkušenost, úspěchy i překážky na cestě „osobního

zprostředkování knihy jako terapeuticko-didaktického média“ (Gutbrod, Haas, Höffken in

Petzold, Orth, 2005, s. 364) v rámci celostní péče o hospitalizované, nemocné děti.

Prostřednictvím této kapitoly neusilujeme o poskytnutí „vzoru a ideálu“, který by se měl

„překopírovat do českých podmínek“, nýbrž bychom rádi nabídli inspirativní a podnětný

materiál pro zamyšlení se nad tím, do jaké podoby a charakteru by mohla či naopak

nemusela „vyrůst oficiální česká biblioterapie“ na odděleních dětských nemocnic, pokud

se ovšem někdy v budoucnu „zrodí“.

158 z odloučení od rodičů, z neznámého prostředí mateřské školy apod. 159 Další tipy na transponované i metaforické knižní příběhy se nacházejí v Příloze č. 2: Koncept

biblioterapeutického seznamu 160 „Německý spolek lékařek je členem celosvětové Mezinárodní asociace lékařek (The Medical Women’s

International Association – zkr. MWIA), nejstarší internacionální lékařské organizace světa. Zastupuje

profesní zájmy lékařek, zpracovává především problémy lékařky jako ženy, zastupuje ji na lékařských

grémiích, pěstuje mezinárodní vztahy, uděluje literární cenu Stříbrné pírko (Die silberne Feder), kterou jsou

vyznamenávány knihy pro děti a mládež, jež se výpravnou formou nebo jako populárně naučné knihy

zabývají zdravím a zvládáním nemoci“ (Deutscher Ärztinnenbund, 1996, s. 189).

86

Page 93: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Akce „Veselý nemocniční pokoj“ byla zahájena v roce 1968 jako reakce Pracovní

skupiny zaměřené na literaturu pro mládež (der Arbeitskreis für Jugendliteratur e.V.) na

prosbu o pomoc odvysílanou bavorským rozhlasem. Tehdy se totiž vedoucí soukromé

dětské kliniky v

Garmisch-Partenkirchenu (Petrošová, 2005) obrátila právě na regionální rozhlas

s rozšířením žádosti o „informace a prostředky, kterak získat pro své pacienty dobrou

dětskou literaturu“ (Adeney, 1990, s. 9). Odvysílání této zprávy iniciovalo „organizované

rozdělování knih“ nejen v rámci zmíněné konkrétní bavorské soukromé dětské kliniky,

ale též na jiných dětských klinikách a nemocničních odděleních. Pro projekt bylo vybráno

jméno podle dětské knížky G. J. Hertzové Veselý nemocniční pokoj (Das fröhliche

Krankenzimmer)161. Takovéto pojmenování bylo zacíleno na zdůraznění hlavního záměru

celé akce – „dosáhnout změny nálady ze smutku do radosti a veselosti“ (Adeney, 1990, s.

9) neboť: „Veselé děti se uzdravují rychleji“ (Mundt, † in Deutscher Ärztinnenbund,

1996, s. 7).

Protože od počátků své činnosti „Veselý nemocniční pokoj“ nedisponuje vlastními

prostředky, získává je prostřednictvím beneficí a sponzorských darů. Díky takto

opatřeným knihám a financím od sponzorů, kterými se většinou stávají nakladatelství a

nadace, se mohlo např. už v prvních 10 letech běhu projektu umístit přes 25 000 knih na

více než 100 dětských klinikách162. Ovšem počáteční organizované rozmísťování knih do

dětských nemocnic nemělo s cílenou biblioterapeutickou prací na dětských nemocničních

odděleních patrně mnoho společného, byla postrádána zpětná vazba – o poskytnutých

knihách, o reakcích malých pacientů, od zdravotnického personálu atd. (Mundt, † in

Deutscher Ärztinnenbund, 1996). Proto společnost „Veselý nemocniční pokoj“ mj. začala

podnikat nezbytné „edukační kroky“ v podobě systematického informování a vzdělávání

odborníků z dětských klinických pracovišť a z řad knihovníků o vlivu knih na psychický a

celkový zdravotní stav hospitalizovaných dětí.

V každodenním provozu kliniky, kdy je na děti většinou kladeno množství požadavků,

představují knihy „svobodné území“, v němž se najde dostatek místa pro dětská přání a

161 Hertz, G. J. (1961). Das fröhliche Krankenzimmer. Hamburg: Oetinger. 162 K tomuto hojnému počtu dětských knih nepochybně přispěl např. bohatý dar A. Lindgrenové (Petrošová,

2005).

87

Page 94: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

fantazie a také pro starosti a obavy. Když knihy oslovují a probouzejí pocity, podněcují

fantazii, vybízejí k identifikaci, [...] potom mohou být také prostředkem k prolomení

restriktivních, skličujících zkušeností s nemocničním světem a s nemocí, a tak mohou

přispět svým dílem k zamezení apatickým a depresivním reakcím a k udržování

pozitivních vztahů k sociálnímu okolí. Knihovnická práce na dětských klinikách se takto,

vedle svého kulturního aspektu, stává součástí (právě zde tolik nutné) psychohygieny a

profylaxe psychických poruch u dětí, [...] které by se mohly po pobytu v nemocnici

objevit. Moci zde poskytnout pomoc, však předpokládá, že knihy budou dětem skutečně

zpřístupněny. Právě u dětí si žádá použití knihy jako média intenzivní věnování se, péči a

podporu ze strany zprostředkovatele. Práce s literaturou pro děti a mládež na klinikách se

proto nesmí omezovat na „pouhé“ zapůjčování a poskytování knih k dispozici, o mnoho

větší cenu má, když se k dítěti aktivně vztahujeme, nabízíme mu možnosti kontaktu,

v nichž se dítě cítí přijato a může se takto blíže zabývat svými problémy a potřebami.

Z výroční zprávy akce (únor 1982)

(Mundt, 1982 in Mundt, † in Deutscher Ärztinnenbund, 1996, s. 7-8).

V citaci představenou koncepci chtělo sdružení „Veselý nemocniční pokoj“ zavést

a prověřit v praxi, v běžném provozu dětské nemocniční kliniky a tím se výrazněji

posunout od pouhého „zásobování“ nemocničních oddělení dětskou literaturou, od

„obtížně monitorovatelné a metodologicky uchopitelné“ reading bibliotherapy

k interaktivní biblioterapii s tělesně nemocnými, hospitalizovanými dětmi. K plnění této

představy a konceptu došlo za finanční podpory nového sponzora – nadace Německá

značka mladých (die Stiftung Deutsche Jugendmarke e.V.). Jako modelové zařízení,

„převodní místo“, biblioterapeutická centrála a „srdce“ projektu byla vybrána univerzitní

pediatrická klinika patřící k nemocnici Dr. von Haunerschena v Mnichově (Mundt, † in

Deutscher Ärztinnenbund, 1996).

Zde se tedy začal mj. prostřednictvím nově zřízené modelové dětské knihovny

prakticky realizovat pokus o prověření možností terapeutického užití knih pro děti a

mládež a o integraci biblioterapeutické práce do běžného provozu pediatrické kliniky.

V únoru 1981 byla fakticky navázána spolupráce mezi nemocničním personálem

mnichovské dětské kliniky a zaměstnanci sdružení „Veselý nemocniční pokoj“, uvolněny

prostory ke zbudování modelové dětské knihovny (Mundt, † in Deutscher Ärztinnenbund,

1996).

88

Page 95: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Knihovna této nemocnice byla vybavena světlým nábytkem, barevnými obrázky malých

pacientů, židličkami, bednami, stolem na hraní, malování, modelování. Snahou bylo, aby

tento prostor působil přátelsky, uklidňujícím dojmem. Děti by se měly v tomto prostředí

cítit v prvé řadě jako děti a ne jako pacienti (Petrošová, 2005, s. 49).

Svým těžištěm spočívajíc v mnichovské knihovnické, biblioterapeutické

„ústředně“ sledovala celá akce ještě další cíle přesahující dětskou kliniku v Mnichově: (1)

Sesbírané praktické zkušenosti přenášet a hodnotně zužitkovat v rámci dalších dětských

nemocnic a klinických zařízení pro děti. Tímto způsobem (2) vytvořit

„biblioterapeutickou síť rozprostřenou“ přes více spolkových regionů, (3) „[...] přičemž

modelový pokus v Mnichově měl převzít funkci ukazatele cesty a průvodce pro ostatní

kliniky“ (Mundt, † in Deutscher Ärztinnenbund, 1996, s. 8). V rámci této „široce a přes

regiony položené sítě“ (4) poskytovat specifické informace, „biblioterapeutické“

zkušenosti a poznatky odborníkům, kteří se starají o děti v nemocnicích.

V roce 1981 se konal první větší163 seminář pro odborníky z knihovnické a dětské-

klinické oblasti, zaměřený na téma „Nemocné děti potřebují knihy – Knihovnická práce

na dětských klinikách“ (Mundt, † in Deutscher Ärztinnenbund, 1996, s. 8). Následně byly

rozpracovány směrnice pro další činnost sdružení „Veselý nemocniční pokoj“ a sestaven

seznam doporučených knih pro děti v nemocnicích. Aktualizace tohoto seznamu knih

jsou až do dnešní doby periodicky vydávány nejen pro potřeby pracovníků nemocničních,

dětských knihoven.

Tato knižní doporučení (nyní ve 4. vydání) jsou ale také zvláště prospěšná pro rodiče a

osoby pracující s dětmi v nemocnicích a lze je chápat ve smyslu pomoci k svépomoci a

jako pobídku k tomu, aby se člověk osobně přesvědčil o účinku společného prohlížení

vhodných obrázků a předčítání náležitě volených textů (Mundt, † in Deutscher

Ärztinnenbund, 1996, s. 8).

Po těchto nadějných začátcích převzal roku 1982 patronát nad pokračující činností

akce „Veselý nemocniční pokoj“ i nad „modelovou provozovnou“ na mnichovské dětské

klinice Německý spolek lékařek (Der Deutsche Ärztinnenbund e.V.), který byl již od

samého vzniku „Veselého nemocničního pokoje“ (1968) s celým projektem těsně spjat a

jako partner spolupracoval s tehdejším vedením akce tedy s Pracovní skupinou

163 tj. bavorský region přesahující

89

Page 96: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

zaměřenou na literaturu pro mládež (der Arbeitskreis für Jugendliteratur e.V.) na

činnostech „Veselého nemocničního pokoje“. Kromě jiného se Německý spolek lékařek

snaží klást důraz na naplňování terapeuticko-didaktických cílů v biblioterapeutickém

přistupování k hospitalizovaným dětem v nemocnicích (Mundt, † in Deutscher

Ärztinnenbund, 1996)164.

Akce „Veselý nemocniční pokoj“ dokázala uskutečňovat své cíle i v náročnějších

obdobích díky finanční podpoře sponzorů (např. zejména díky „dlouholetému,

velkorysému podporování ze strany KfH Správního výboru pro dialýzu a transplantaci

ledvin (KfH Kuratorium für Dialyse und Nierentransplantation e.V.)“ (Mundt, † in

Deutscher Ärztinnenbund, 1996, s. 9)), pevné a spolehlivé opoře poskytované kruhem

přátel a příznivců a především díky pomoci a spolupráci dobrovolníků.

Dle zkušeností Německého spolku lékařek sbíraných v rámci akce „Veselý

nemocniční pokoj“ je terapeutický přístup v rámci „nemocniční biblioterapie s dětmi“

obzvlášť účinný u nově přijatých dětských pacientů, kteří se cítí nejistě v neznámém,

nezvyklém, ohrožujícím prostředí, kde si musí zvykat na cizí, zvláštně vyhlížející osoby,

jež provádějí nepříjemné, bolestivé úkony někdy dokonce za (dočasné) nepřítomnosti

rodiče. Ve výše nastíněné situaci se osvědčilo aplikovat texty a ilustrace s relaxační a

„rozptylovací“ funkcí tj. uklidňující texty a obrázky, ze kterých má dítě radost, které

(přechodně) odpoutávají pozornost malého pacienta od stresujících podnětů a témat.

„Obojí165 mobilizuje fantazii dítěte a tím přes psyché aktivuje potřebné samoléčivé síly

organizmu. Toto je terapeutický přístup“ (Mundt, † in Deutscher Ärztinnenbund, 1996, s.

9) vysvětluje vůdčí osobnost Německého spolku lékařek i akce „Veselý nemocniční

pokoj“ – E. Mundtová166.

164 O podstatě terapeutického a didaktického přístupu podrobněji pojednáváme v tomto textu níže. 165 rozumí se: text a ilustrace 166 „2. prosince 1993 zemřela naše kolegyně Dr. Edith Mundtová. Její smrtí Německý spolek lékařek ztrácí

osobnost, která svaz formovala po desetiletí. Její schopnost, skloubit medicínské kompetence

s fundovanými literárními vědomostmi, dala určujícím způsobem vzniknout a růst dvěma projektům, jež

jsou pro spolek důležité: ocenění knih pro děti a mládež Stříbrné pírko (Die silberne Feder), které je

udělováno každé dva roky a „Veselému nemocničnímu pokoji“, biblioterapeutické práci s nemocnými

dětmi. Za svou dobrovolnickou činnost byla Edith Mundtová v srpnu 1993 vyznamenána Spolkovým

křížem za zásluhy (Bundesverdienstkreuz)“ (Heuser-Schreiber in Deutscher Ärztinnenbund, 1996, s. 5).

90

Page 97: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Podařilo se jí 1981 zřídit na mnichovské univerzitní klinice první modelovou knihovnu

pro nemocné děti a pečující tým. Zůstala vůdčí silou této akce po příštích 13 let a stala se

svědkem toho, jak se více než 80 partnerských knihoven připojilo k modelové knihovně

na univerzitní dětské klinice v Mnichově dle motta „Nemocné děti potřebují knihy“

(Heuser-Schreiber in Deutscher Ärztinnenbund, 1996, s. 6).

Z praxe „Veselého nemocničního pokoje“ dále vyplývá, že „[...] druhý –

didaktický přístup se realizuje poznáním nových obrazů a smyslových souvislostí v knize

a v naučení se a užívání nových slov a pojmů“ (Mundt, † in Deutscher Ärztinnenbund,

1996, s. 9), což rády zakouší a zkouší hospitalizované děti jakéhokoli věku. Následně

dochází též k obohacení interakce mezi lékařem a dětským pacientem, jelikož děti s

oblibou „předvádějí“ své nově nabyté rétorické dovednosti. V následujícím odstavci

citujeme z výkladu Petrošové (2005) o čtenářských preferencích a zájmech

hospitalizovaných dětí v souvislosti s „Veselým nemocničním pokojem“. Ve své

magisterské práci se tato autorka ze své odborné pozice totiž také soustřeďuje na

knihovnické aspekty akce „Veselý nemocniční pokoj“, což hodnotíme v kontextu této

kapitoly, směřování celé zde předkládané práce a v českých podmínkách jako cenný a

obohacující počin. V níže citovaném úryvku si lze povšimnout např. zejména prvků

terapeutického, ale i didaktického přístupu tak, jak jsou pojímány a aplikovány

Německým spolkem lékařek v rámci „Veselého nemocničního pokoje“:

Nemocné děti čtou podobné knihy jako zdravé, určité rozdíly ale můžeme vystopovat. K

nejvýraznějším patří návrat do dřívější vývojové fáze čtenářství. Mládež čte často knihy

pro děti, děti upřednostňují leporela či knihy bohatě ilustrované. Jsou jim blízké a posilují

jejich sebedůvěru a identitu v cizím nemocničním prostředí. Zároveň také, pokud se děti

cítí oslabené, text doprovázený mnoha obrázky je pro ně přístupnější. Děti si dále půjčují

knihy, které lze charakterizovat jako napínavé, veselé, odvádějící od reality, tzn. knihy s

relaxační funkcí. Vrátím se ještě k leporelům, nejžádanější jsou příběhy se zvířecími

hrdiny a to z toho důvodu, že představují zjednodušený typ antropomorfizované prózy,

dítě se snadněji identifikuje se zvířaty než s reálnými osobami (Petrošová, 2005, s. 45-

46).

Knihovny v dětských nemocnicích a osobní zprostředkování vhodných, přiměřených

textů k předčítání během akutní fáze nemoci (také u větších dětí a mladistvých) a

k samostatné četbě během fáze rehabilitace a uzdravování, zprostředkování obrazů, které

91

Page 98: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

podněcují fantazii a připravují na aktivní život po nemoci ve škole a doma u rodičů, jsou

inovativní myšlenky Německého spolku lékařek pro dobro nemocných dětí a humanizaci

nemocnic (Mundt, † in Deutscher Ärztinnenbund, 1996, s. 9-10).

5.6 Výzkum C. Adeneyové

Munzel (1997) referuje o článku Adeneyové167 a Mundtové168 uveřejněném

v časopise Dětská zdravotní sestra (Kinderkrankenschwester 9, 2, 1990, s. 44-45) a o

disertační práci Adeneyové (1990) s názvem Biblioterapie s předškolními dětmi

v nemocnici (Bibliotherapie bei Kleinkindern im Krankenhaus). V daném článku, který je

pojmenován shodně s disertací169, dle zprávy Munzela (1997) Adeneyová prezentuje

vlastní biblioterapeutickou metodu, aplikovatelnou v rámci péče o předškolní děti

hospitalizované v nemocnici, kterou tato autorka vyvinula s východiskem např.

v Children’s Apperception test (CAT)170. Zmiňovaný článek i disertační práce vypovídají

mj. o tom, že

[...] knihy, které jsou s dětmi čteny a diskutovány, ulehčují komunikaci mezi pacienty a

pečujícím personálem, poskytují pro dětský věk přiměřené informace o změněných

životních okolnostech, nepříjemných opatřeních a zásazích; především přispívají

k uvolňování emočního stuporu a nadměrného napětí (Munzel, 1997, s. 98).

167 Dr. phil. Carol Adeneyová působí mj. jako jedna z koordinátorek (1996) biblioterapeutického projektu

Německého spolku lékařek (Aktion des Deutschen Ärztinnenbundes e. V.) s názvem „Nemocné děti

potřebují knihy! Veselý pokoj nemocného“ („Kranke Kinder brauchen Bücher! Das fröhliche

Krankenzimmer“). 1990 byla publikována disertační práce Adeneyové pojmenovaná Biblioterapie

s předškolními dětmi v nemocnici (Bibliotherapie bei Kleinkindern im Krankenhaus). 168 Dr. Edith Mundtová (1921-1993) – lékařka (pracovala zejména v oblasti chirurgie a anestezie), vůdčí

osobnost Německého spolku lékařek a zároveň akce „Veselý nemocniční pokoj“, která svaz formovala po

více než desetiletí. Mundtová byla také sama literárně činná. Překládala a recenzovala odborné medicínské

a přírodovědné knihy, texty. Dokonce sepsala populárně naučnou knížku pro děti o tom, jak funguje lidské

tělo. Její schopnost, skloubit medicínské kompetence s fundovanými literárními vědomostmi, se stala

základem pro dva z nejvýznamnějších projektů Německého spolku lékařek: udílení ceny za dětskou

literaturu Stříbrné pírko (Die silberne Feder) a „Veselý nemocniční pokoj“, biblioterapeutický projekt

zaměřený na hospitalizované děti v nemocnicích. Za svou dobrovolnickou činnost byla E. Mundtová

vyznamenána Spolkovým křížem za zásluhy. 169 tedy: „Biblioterapie s předškolními dětmi v nemocnici“ 170 viz. např. Svoboda, 2001, s. 250-251

92

Page 99: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Adeneyová (1990) se se svou disertační prací Biblioterapie s předškolními dětmi

v nemocnici (Bibliotherapie bei Kleinkindern im Krankenhaus) reflektivně odráží od

intuitivně přesvědčivého nového motta (1982) biblioterapeutického projektu Německého

spolku lékařek: „Nemocné děti potřebují knihy!“ („Kranke Kinder brauchen Bücher!“)171.

Toto motto sice zrcadlí předpokládanou skutečnost, „[...] že nemocné děti mají potřeby (z

nichž je změna nálady pravděpodobně pouze jednou z mnoha), které mohou být

uspokojeny pomocí knih“ (Adeney, 1990, s. 9), ale velmi komplikovanou záležitostí

zůstává porozumění tomu, „[...] jaká kniha s jakými kvalitami uspokojuje jaké potřeby

nemocného dítěte kdy, proč a jakým způsobem (Adeney, 1990, s. 9).

Záměr své práce Adeneyová definuje následovně: „Cíle předkládané výzkumné

práce spočívají v pozorování, zaznamenávání a porozumění procesu, který probíhá, když

v nemocničním prostředí předčítá dospělý dítěti knihu“ (Adeney, 1990, s. 151), přičemž

jednotlivé, zvolené proměnné jsou „[...] pojímány ve smyslu interakční metafory, tzn. za

kontinuální výměny vkládány do kontextu, který oboustranně reflektuje „počátek“ a

„následek“ (Adeney, 1990, s. 151). Výše uvedenému rozumíme přibližně v tom smyslu,

že pozornost této disertační práce je směřována především k otázce, jak vypadá vzájemné

ovlivňování v rámci biblioterapie v nemocnici, které probíhá mezi dítětem, předčítající

osobou a knihou. Tato citace dále také naznačuje, že autorka svou práci sepsala velmi

složitým jazykem a stylem, který podle našeho názoru obsahuje vzhledem k danému

kontextu mnohdy vágní, dle Munzela (1997) „věcně nepřiléhavé“ (s.99) pojmy jako např.

metafora172 nebo predikát.

Teoretická část disertační práce má značný záběr a spočívá na velmi širokém

základu, na který lze dle našeho názoru nahlížet jako na přílišný tedy překračující meze

srozumitelnosti. I přes možné výtky se však disertace Carol Adeneyové hodnotí jako

„doposud nejobsáhlejší a nejdůkladnější práce na speciální téma v rámci německé

biblioterapie“ (Munzel, 1997, s. 98) a jelikož „zdůrazňuje remediální, anticipační a

171 V únoru 1982 převzal Německý spolek lékařek od Pracovní skupiny zaměřené na literaturu pro mláděž

(der Arbeitskreis für Jugendliteratur e.V.) patronát nad akcí „Veselý nemocniční pokoj“ („Das fröhliche

Krankenzimmer e.V.“) a mj. rozšířil název akce: „Nemocné děti potřebují knihy! Veselý nemocniční pokoj“

(„Kranke Kinder brauchen Bücher! Das fröhliche Krankenzimmer“). Další informace viz. kapitola 5.5. 172 v souvislostech pokusu stavět metaforu na roveň s pojmem biblioterapie

93

Page 100: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

k vývoji vztažený aspekt biblioterapie jako „hlavní dimenzi“ “ (Munzel, 1997, s. 99), tak

by mohla zajisté dobře posloužit jako jeden z důležitých podkladů pro budoucí výzkumné

práce zaměřené na biblioterapii s (nemocnými) dětmi. V následujícím textu postupně

představíme obsah disertační práce C. Adeneyové Biblioterapie s předškolními dětmi

v nemocnici a pokusíme se o její krátkou reflexi.

V teoretické části disertační práce Adeneyová směřuje k interpretaci metafory

bibliotherapie173 a k výkladu biblioterapeutického procesu, který autorka teoreticky

uchopila opravdu široce – od počátečního uvedení nejrůznějších definic biblio- a -terapie,

přes popisy predikátů (neboli atributů čili implikací), jež bývají biblioterapii připisovány

v odborných pojednáních. Následující seznam obsahuje výčet predikátů v metafoře

biblioterapie ( „Čtení je terapie“ (Adeney, 1990, s. 15)), které Adeneyová identifikovala,

charakterizovala a využila ve výzkumné části své práce: (1) remediální174, (2) anticipační,

(3) vztažený k vývoji, (4) specifický ve vztahu k nemoci a (5) individualitě jedince, (6)

předepsaný, (7) osobně vybraný175, (8) působící předpověditelně a (9) kumulativně, (10)

odborně kontrolovaný, (11) navozený svépomocí176 (Adeney, 1990, s. 18-35).

V druhé kapitole teoretického dílu své disertace se Adeneyová (1990) vyjadřuje177

k biblioterapii aplikované v medicínských zařízeních zaměřujících se na děti a mládež.

Zaujalo nás např., že autorka identifikovala na základě důkladného šetření stávajících

vědeckých prací čtyři typy studií, které byly provedeny v pediatrických zařízeních a

týkaly se biblioterapie s nemocnými/ zraněnými dětmi. Dle Adeneyové (1990) se jedná o

obecné studie, deskriptivní, případové a experimentální studie.

V rámci výzkumu užití biblioterapie u předškolních dětí hospitalizovaných na

různých odděleních dětské nemocnice užívá Adeneyová (1990) termíny „aktuální

biblioterapeutické věnování se“ (něm. „die aktuelle bibliotherapeutische Zuwendung“ –

zkr. abZ) a „interaktivní biblioterapeutická intervence“ (něm. „die interaktive

173 „[...] když se z přirovnání (čtení je jako terapie) stala metafora (čtení je terapie)“ (Adeney, 1990, s. 15) 174 =léčebný, nápravný, vylepšující 175 ve smyslu reading bibliotherapy 176 tj. realizovaný prostřednictvím svépomocných knih 177 opět prostřednictvím „jazyka metafor a predikátů“

94

Page 101: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

bibliotherapeutische Intervention“ – zkr. ibI). Připojujeme vysvětlující komentář Munzela

(1997, s. 255): „Carol Adeneyová rozlišuje „aktuální biblioterapeutické věnování se“,

které je situačně evidentní, a „interaktivní biblioterapeutickou intervenci“, která musí být

chápána jako dlouhodobější“.

Se záměrem zjistit a prokázat, jaké změny vyvolává cílené použití literatury tj.

biblioterapie178, se autorka zaměřuje na 12 proměnných179.

Z nespočetných proměnných, které se podílejí na interakci dítě/kniha/dospělý, bylo pro

bližší zkoumání vybráno a podle možností rozlišeno 12 proměnných tak, jak jim lze

porozumět situačně (kontakt, pozornost, zájem, vitalita, uvolnění, redukce projevů bolesti,

emocionální projevy a přání pokračovat) nebo z dlouhodobějšího hlediska (redukce stesku

po domově, strachu a dlouhé chvíle, stupňování příjemných vzpomínek) (Adeney, 1990,

s. 150)180.

Nyní se pokusíme zachytit jednotlivé procesuální kroky výzkumu Adeneyové

(1990) tak, jak za sebou následovaly. Vlastním výzkumným postupům předcházelo181

„zaučení“ Adeneyové do knihovnické stránky věci, její seznámení se s obsahy a užíváním

knih nemocniční knihovny a ověřování výzkumných metod. Důležité bylo získat dostatek

malých pacientů a jejich rodičů, kteří splňují podmínky výzkumu a jsou ochotni zapojit se

do daných dlouhodobých studií („Langzeitstudien“ (Adeney, 1990, s. 152)). Po obdržení

souhlasu rodičů i dítěte s účastí ve výzkumu, se započalo se sběrem potřebných dat

prostřednictvím následujících metod a postupů: analýza knih, dva dotazníky pro rodiče,

interview s rodičem, dotazník pro zdravotnický personál, CAT s dítětem za nepřítomnosti

rodiče, specifická volba knih pro jednotlivé probandy aj.. Následuje zkušební sezení, na

kterém je dítěti představena „reciproční metoda čtení/ vyprávění příběhů182 jako prototyp

pro následující pravidelná sezení“ (Adeney, 1990, s. 153), která autorka označuje

zkratkou ibI. Pro každého probanda byly naplánovány minimálně dvě ibI týdně.

178 u nemocných a hospitalizovaných dětí předškolního věku], se autorka zaměřuje na 12 proměnných. 179 Prvních osm proměnných, které jsou jmenovány v hlavním textu následujícím po této poznámce, se

klade do souvislosti s abZ, oproti tomu zbývající čtyři proměnné jsou spojovány s ibI. 180 U poslední proměnné se jedná o příjemné vzpomínky na daný nemocniční pobyt. 181 17 měsíců 182 „eine reziproke Geschichtenlese/-erzähl-Methode“

95

Page 102: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Jak vyplývá mj. z kazuistiky183, kterou Adeneyová (1990) ve své disertaci

prezentuje, každému probandovi bylo na pravidelných biblioterapeutických sezeních (zkr.

ibI) předčítáno několik speciálně pro něj vybraných knih. Volba úvodního

biblioterapeutického textu probíhala zpravidla na základě hledání průniků mezi známou,

oblíbenou knihou dětského pacienta, a knižními preferencemi autorky a realizátorky

výzkumu184, které se zakládaly na údajích rodičů o oblíbené knížce a herních aktivitách

potomka185. Právě ve velice flexibilním a „na konkrétní osobu – dětskou osobnost

orientovaném“ výběru biblioterapeutického materiálu spatřujeme jeden z „excelentních

momentů“ celého projektu.

Protože byla žádoucí integrovaná kognitivně-afektivní čtenářská zkušenost, tak se

dodatkově použily dvě hlavní metody knižního výběru:

afektivní orientace, která zdůrazňuje kongruenci knižní postava – dítě (Luber,

1978; Bower 1978), a

kognitivní orientace, která klade důraz na kognitivní konflikty (mj. Biskin &

Hoskisson 1977) (Adeney, 1990, s. 162)

Příběh vždy předčítala zprostředkovatelka, zatímco se pozorující dospělá osoba

zaměřovala zejména na sledování biblioterapeutického procesu, pozorování probíhajících

interakcí a na jejich posuzování dle protokolu o pozorování („Beobachtungsmanual“

(Adeney, 1990, např. s. 163-165)), který byl sestaven speciálně pro potřeby těchto šetření.

Pozorující dospělá osoba se vždy vracela k dítěti odpoledne toho stejného dne nebo

nejpozději dopoledne následujícího dne, aby požádala malého klienta o převyprávění

(některých) příběhů z předešlého sezení, což po následné analýze přispívalo mj. k další

specifické volbě textů k předčítání na budoucích ibI – sezeních.

„Před propuštěním se konalo poslední reciproční sezení s pozorující dospělou osobou a

dítětem, na kterém dospělá osoba hlasitě předčítala knihu, jež byla poté dítěti věnována

jako vyjádření pochvaly za jeho/ její účast ve výzkumu, a dítě vyprávělo příběhy

v souvislosti s opakováním CAT. Byla pořízen zvukový záznam tohoto závěrečného

183 chlapec A. předškolního věku, s postižením dolních končetin, močového měchýře, s malformací genitálií 184 Adeneyová v disertační práci označuje sama sebe jako „pozorující dospělou osobu“ („die beobachtende

Erwachsene“) (Adeney, 1990, např. s. 152), zatímco svou spolupracovnici E. Mundtovou nazývá

zprostředkovatelkou („die Vermittlerin“) (Adeney, 1990, např. s. 152). 185 Na zjištění příslušných informací jsou zaměřeny např. konkrétní otázky v dotazníku pro rodiče.

96

Page 103: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

sezení za účelem transkripce a porovnání s počátečním CAT-vyprávěním“ (Adeney,

1990, s. 154).

Dva týdny po propuštění dítěte z nemocnice byl rodičům poštou zaslán závěrečný

dotazník.

„Carol Adeneyová předložila německé jazykové oblasti diferencovaný metodický soubor

nástrojů, kterým pomocí knižních analýz, dotazníků, interview, testových postupů a

podrobných pozorování stejně jako případové studie sloužící k přezkoušení hypotéz

dospívá k důležitým dále vedoucím poznatkům. Touto prací avšak nebyl podán důkaz, že

určitá četba vyvolává u recipienta reakce a jaké povahy a intenzity tyto reakce jsou. Tak

by se stalo teprve v případě, kdyby se podařilo, bezprostředně k sobě vztáhnout a takto

zachytit proces čtení a jeho účinky. Musel by se tedy vytvořit vědecký soubor nástrojů,

kterým se podchytí reprezentativní počet čtenářek a čtenářů vzhledem k jejich

psychofyziologickým reakcím na týž text – za současného vyloučení možných zdrojů

chyb“ (Munzel, 1997, s. 117).

Dovolíme si souhlasit s výše citovanými postřehy Munzela (1997) a to, jak

ohledně nesporných kladů, tak i záporů disertační práce C. Adeneyové. Za nejslabší

stránku dané práce bychom (obecněji vyjádřeno) považovali právě metodologické a

psychometrické aspekty velmi ambiciózního výzkumu, v jehož facitu jsou však

předloženy pouze abstraktní výsledky a obecné závěry. Na druhou stranu se však netajíme

obdivem k psychologické klinické práci Adeneyové, o které její disertace o biblioterapii

s hospitalizovanými dětmi předškolního věku vypovídá. Zejména nás zaujal klinický

obraz, který je velmi patrný při pročítání obsáhlé případové studie186, etická dimenze,

vztahování se a biblioterapeutická práce s jednotlivým klientem, pečlivý a

„biblioterapeuticky příkladný“, specifický výběr textových materiálů187 podle např.

osobnosti, aktuálního psychického stavu dítěte.

186 36 stran 187 který však nelze považovat za zcela kompatibilní s cíly výzkumné práce tohoto typu

97

Page 104: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

6. Děti na onkologických odděleních – biblioterapeutické zkušenosti

z Německa

Na úvod si dovolíme citovat jeden rabínský příběh, který přináší cestou

metaforického vyprávění informaci, jež se stává v biblioterapii s dětmi (a to nejen s dětmi

léčenými na onkologii) „živoucí“ a aktuální:

Pravda a Pohádka se jednoho dne potkají na návsi, Pohádka pestře oděná a veselá, Pravda

v šedivém rouchu. Pravda naříká: „Nikdo mě nechce vpustit do domu.“ Pohádka odpoví:

„Protože jsem tak barvitá a rozjasněná, otvírá mi každý své dveře rád a já nemusím trpět

bídu. Udělej to jednoduše jako já.“

Inu, a od té doby se Pravda ukazuje v rouše pohádkovém a vypráví o moudrosti, která se

v něm skrývá.

(rabínský příběh) (Krüger in Deutscher Ärztinnenbund, 1996, s. 105)

Ze studií a zpráv o práci německých biblioterapeutů na odděleních dětské

onkologie jsme pro tuto kapitolu vybrali a zpracovali příspěvky, záznamy z

biblioterapeutické praxe K. Krügerové (in Deutscher Ärztinnenbund, 1996) na dětské

hematologii/ onkologii v Bonnu, jelikož právě tato autorka referuje o biblioterapii,

zasazené do širšího „interaktivního kontextu“, s dívkami i chlapci různého věku, při níž

jsou nejčastěji používány knihy, které máme k dispozici v českém překladu i my nebo

můžeme obdobně využít v češtině dostupných ekvivalentů děl, jež z němčiny dosud

přeložena nebyla. Vnímáme velmi pozitivně i to, že Krügerová nezamlčuje ani

komplikace, na které někdy při své biblioterapeutické činnosti naráží, dále pak její důraz

na etické aspekty a citlivost, „trefnost“ při volbě terapeutického materiálu.

6.1 Děti s nádorovým onemocněním

Nádorové onemocnění v dětském věku představuje pro rodiče, nemocné dítě, jeho

sourozence a další blízké příbuzné mimořádně traumatizující událost. Všichni členové

rodiny jsou vystaveni enormnímu stresu, tlaku a tudíž někteří188 z nich potřebují či budou

potřebovat dlouhodobější péči a pomoc psychologa, psychiatra (Kazak in JD‘ Angio,

Davendralingam, 1992). Jak konstatuje Vlčková: „Psychologická péče na onkologii

představuje práci s psychicky zdravými lidmi v silně zátěžových situacích...“ Tudíž lze

očekávat, že akutní stresy, chronické napětí v různých fázích nemoci dítěte, nejistota

188 zdůrazňujeme, že ne všichni

98

Page 105: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

ohledně jeho zdravotního stavu a prognózy aj. se mohou projevit strádáním189 rodiny,

eventuálními výraznějšími psychosociálními problémy kohokoli ze členů rodiny včetně

malého pacienta (Kazak in JD‘ Angio, Davendralingam, 1992).

Psychologická péče na dětském onkologickém oddělení by se měla – vzhledem k

mimořádné zátěži, které jsou klienti vystavováni, orientovat zejména na porozumění, na

podporu silných stránek a zdravých aspektů intrapsychického světa malých pacientů i

jejich blízkých osob, dále na facilitaci toho pozitivního a nosného v interpersonálních

vztazích dětských a dospělých klientů (Vlčková). Dle Kazakové (in JD‘ Angio,

Davendralingam, 1992) se psycholog zabývá celým rodinným systémem, jeho specifiky

– a to jak z hlediska strukturního190, tak i funkčního191. Ukazatele přizpůsobení se

nemocného dítěte a jeho rodiny na onkologické onemocnění lze z hlediska funkčních

aspektů rodiny spojovat s blízkostí, adaptabilitou, řešením konfliktů, komunikací.

Z obecnějšího hlediska na dobrou adaptaci ukazují např. zdroj a míra emocionálních,

sociálních, hmotných a finančních prostředků rodiny, flexibilita rodinné jednotky (Kazak

in JD‘ Angio, Davendralingam, 1992).

6.1.1 Psychosociální problémy onkologicky nemocných dětí

Jak jsme se snažili nastínit v předešlém textu 6.1 Děti s nádorovým onemocněním,

je rozpoznávání, posuzování, ovlivňování a zásahy do celé řady psychologických

problémů, se kterými se onkologicky nemocné děti a jejich rodiny potýkají,

charakterizováno značnou složitostí. Z tohoto úhlu pohledu se dají „všeobecné problémy“

dětí s nádorovým onemocněním jen obtížně specifikovat. Nicméně lze obecně říci, že

faktory jako např. individuální osobnostní charakteristiky konkrétního dítěte, prostředí

jeho domova a tato jeho nemoc sama o sobě spolupůsobí psychologické změny

zaznamenatelné v chování a projevech dítěte během nemoci, uzdravování (Kazak in JD‘

Angio, Davendralingam, 1992).

189 citovým, ekonomickým, sociálním, psychickým apod. 190 Do strukturálních aspektů rodiny jsou zahrnuty charakteristiky (např. věk, kde žijí, četnost kontaktů a

povaha vztahu k pacientovi) členů rodiny i osob mimo primární rodinu (např. prarodiče, blízcí přátelé a

sousedé), které představují možný zdroj sociální opory a pomoci. 191 např. kvalita vzájemných vztahů, povaha vlivu rodiny na dítě

99

Page 106: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Jak je nám z vývojové psychologie známo, vykazují děti v určitém věku tj.

v jednotlivých, konkrétních vývojových obdobích „normálně, typicky“ jistá věková

specifika, vývojové zvláštnosti a charakteristické behaviorální obtíže. Např. u dětí

předškolního věku se velmi často setkáváme s nejrůznějšími strachy nebo s řečovými

potížemi192. V období dospívání – zejména u pubescentů zase typicky nacházíme např.

rebelii vůči rodičům, emoční instabilitu a osobní nejistotu - zejména ohledně novosti

sexuální role a v chování k vrstevníkům opačného pohlaví. „Vzhledem k velkému rozpětí

věku pacientů vyžaduje práce psychologa mimo jiné znalost jednotlivých vývojových

období, z nichž vyplývají odlišné potřeby dětských pacientů“ (Vlčková).

V rámci péče o dětské onkologické pacienty je kvalitní orientace ve vývojové

psychologii potřeba zejména např. pro předjímání a vhodnou intervenci tehdy, když tyto

specifické vývojové záležitosti a zvláštnosti interagují se skutečností nádorového

onemocnění dítěte. Např. v období dospívání, kdy člověk bývá doslova zahlcen

nejrůznějšími náladami a impulzy, může diagnostikování a „boj“ s nádorovým

onemocněním u mladého člověka snadno vyvolat deprese, sebevražedné sklony. Výše

popisované vzájemné ovlivňování vývojových specifik a diagnózy onkologické nemoci u

dítěte často ústí v regresi na ranější vývojové stadium a ke způsobům chování, které už

dítě v rámci svého dřívějšího vývoje mělo zvládnuté, překonané (např. enuréza u dítěte,

které již bylo naučeno chodit na toaletu; návrat k dětinskému chování, infantilním

postojům k situacím, dětským hrám a způsobům zábavy u dospívajícího, který už předtím

dosáhl určité vyzrálejší úrovně (Vágnerová, 2000)). Regrese na nižší vývojový stupeň

představuje v kontextu onkologické nemoci dítěte jednu z možných obran proti obrovské

zátěži, se kterou se dítě nezvládá vyrovnat zralejším způsobem. Kazaková (in JD‘ Angio,

Davendralingam, 1992) uvádí, že tato období regrese většinou netrvají dlouho. Vágnerová

(2000) se k tématu regrese v obecné situaci nadměrného zatížení dítěte vyjadřuje

následovně: „Míra regrese je v tomto případě přímo úměrná subjektivní závažnosti

zátěže. Trvá tak dlouho, jak to jedinec vzhledem ke své osobnostní zralosti a vyrovnanosti

potřebuje“ (s. 216).

Nyní heslovitě uvedeme nejčastější z psychologických témat a problémů u dětí

s nádorovým onemocněním, abychom se poté ke dvěma z nich vrátili v krátkých

192 Pro možnost srovnání např.: Langmeier, Krejčířová, 1998, s. 257

100

Page 107: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

komentářích: strach; špatná kompliance pacienta v rámci procesu léčby; důsledky

léčby193 mohou narušit prospívání a spokojenost dítěte ve škole, ve vrstevnických a

jiných sociálních vztazích; vznik kognitivních deficitů, kognitivního zaostávání dětí, které

musí být léčeny vysokými dávkami chemoterapie, kraniálního ozařování; dlouhodobé

emocionální a sociální důsledky u osob, které v dětství prodělaly nádorové onemocnění

(Kazak in JD‘ Angio, Davendralingam, 1992).

Chtěli bychom upozornit na tři z možných příčin strachu u onkologicky

nemocných dětí. Často vnímáme strach dětských pacientů z bolestivých nebo krajně

nepříjemných zákroků a úkonů, který se může manifestovat nauzeou, zvracením bez toho,

že by tyto projevy byly přímým, somaticky podmíněným důsledkem, reakcí na

chemoterapii nebo jiné medicínské procedury. Mladší děti také často projevují silný

strach a obavu z odloučení od rodiče, který je spoluhospitalizován se svým potomkem. U

starších dětí si lze všimnout strachu a - i zármutku jako reakce na diagnózu.

K nespolupráci pacienta při léčení, neochotě vyhovět léčebným požadavkům

(angl. termín non-compliance) dochází nejčastěji u starších dětí, adolescentů. Výzkumy

v této dílčí oblasti zatím v podstatě chybí (Kazak in JD‘ Angio, Davendralingam, 1992),

takže se o ně nelze opřít v následující nabídce inspirací, možností, jak pomoci nést

mladistvým onkologickým pacientům jejich náročnou situaci: Posilujícím a nosným se

může zajisté stát kvalitní vztah důvěry a porozumění mezi adolescentním pacientem a

lékařem či někým jiným z pečujícího personálu. Pozitivně klient reaguje zpravidla i na

„edukativní“ pomoc, konkrétně realizovanou např. poskytnutím informací o jeho

onemocnění194, vzdělávacích materiálů a jakési „cestovní mapy“ celou léčbou.

Adolescentům, kteří obvykle vnímají téma svobody, osobní svobody velice citlivě,

napomůže zvládnout konkrétní situaci třeba i to, že je jim poskytována možnost výběru –

co nejčastěji, i když se jedná o maličkosti.

Ukazuje se také, že mladistvým s nádorovým onemocněním velmi prospívají např.

skupinová sezení, společné činnosti, akce a rekreační pobyty s podobně postiženými

vrstevníky. V souvislosti s biblioterapií se jeví jako obzvlášť cenný a významný poznatek,

193 jako např. časté školní absence, tělesné změny - ztráta vlasů, příbírání na váze, amputace atd. 194 ze strany lékaře, s dodržením etických zásad, ve vhodný čas a pokud možno v „příjemné“ atmosféře

101

Page 108: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

že „adolescenti všeobecně dobře reagují na příležitosti, při kterých mohou vyjádřit sami

sebe, ať prostřednictvím výtvarného umění, hudby nebo psaním“ (Kazak in JD‘ Angio,

Davendralingam, 1992, s. 215), protože tyto kreativní, expresivní aktivity niterně souzní

s potřebou mladého člověka poznat a porozumět sobě samému.

6.2 Biblioterapie prováděná K. Krügerovou195

Na úvod chceme předeslat, že kromě knih a příběhů, které jsou uváděny

v následujících dvou podkapitolách, se při biblioterapeutické práci s onkologicky

nemocnými dětmi dle Krügerové (in Deutscher Ärztinnenbund, 1996) velmi dobře

osvědčují také mj. knihy a příběhy vytvořené „královnou dětské literatury“ Astrid

Lindgrenovou, z nich zejména např. Sagorna196. Pokud je nám známo, tak žádný ze

svazků dotyčných krátkých povídek a pohádek Astrid Lindgrenové dosud nebyl přeložen

do českého jazyka197, což konstatujeme s lítostí, jelikož zprávy Krügerové potvrzují naše

původní domněnky o příznivém působení zmíněných pohádek A. Lindgrenové na

psychický stav malých pacientů na dětských onkologických odděleních. „Jsou to

vyprávění pojednávající o nemocných dětech, kterým nejsou k dispozici rodiče, a které ve

své fantazii náhle zakoušejí neobyčejné, podivuhodné, zázračné prožitky a události“

(Krüger in Deutscher Ärztinnenbund, 1996, s. 104).

Máme pocit, že právě nastíněná fabule, by se v podání mnoha jiných spisovatelů

tvořících pro děti, snadno proměnila ve více či méně nedobrý pokus literárně uchopit

existenciálně zásadní téma, vytvořit z něj útvar určený dětem, který je z psychologického

hlediska v pořádku a „životaschopný“, křehce krásný a citlivý, literárně kvalitní, dějově

nadmíru zajímavý a pro děti stoprocentně uvěřitelný a srozumitelný právě v té jeho

narativní, fantazijní (nikoliv v realistické) rovině. „Královna dětské literatury“

Lindgrenová to dokázala s lehkostí sobě vlastní! Až se dočkáme české verze jejích

195 K. Krügerová je vychovatelka, při své práci na dětské hematologii/ onkologii v Univerzitním centru

dětského lékařství v Bonnu (Zentrum für Kinderheilkunde der Universität in Bonn) často využívá

biblioterapii. 196 Švédský název bychom do češtiny přeložili asi jako Pohádky 197 na rozdíl od mnoha ostatních děl Lindgrenové

102

Page 109: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Pohádek198, tak si je pravděpodobně oblíbí, najdou v nich posilu a útěchu i české děti

(nejen na onkologických odděleních) stejně jako malí čtenáři a posluchači v Německu, ve

skandinávských zemích aj.

Nicméně nejen Lindgrenové Pohádky , ale též jiné, v češtině už existující knížky

této světově proslulé autorky se mohou stát solidní základnou a velkou oporou

biblioterapeuta působícího na dětské onkologii199, jelikož Lindgrenová psala o tom, o

čem si myslela, že působí dětem trápení, způsobem, který je plný dětského pohledu na

svět a proto srdci dítěte tak blízký (Vrbová, 2009).

6.2.1 Zvířata jako projekční plocha

Podle zkušeností Krügerové (in Deutscher Ärztinnenbund, 1996) v psychologické

práci s onkologicky nemocnými dětmi působí velice účinně příběhy o zvířátkách –

obzvlášť o těch zvířecích protagonistech, kteří mají nějakou nemoc nebo zranění. Této

vychovatelce pracující biblioterapeuticky na dětské hematologii/ onkologii se opakovaně

potvrzuje, že převedení osobní problematiky malého dítěte do roviny zvířete často

umožňuje vážně nemocnému dítěti zpracovat vlastní prožitky a události spojené s

(onkologickou) diagnózou a léčbou.

Krügerová (in Deutscher Ärztinnenbund, 1996) ozřejmuje svůj výklad o

biblioterapeutické důležitosti „projekční plochy zvířat“ mj. prostřednictvím příkladu

pětiletého chlapce, který v důsledku nádorového onemocnění přišel o dolní končetinu.

Vždy když se ho vychovatelka citlivě ptala na operaci nohy, chlapeček odpovídal krátce,

nevrle a odmítavě. Chtěl však, aby mu stále dokola předčítali povídku o psovi jménem

Muckele, do kterého vrazilo auto. Nárazem se pejskovi zlomila noha, takže musel do

nemocnice a byl připojen na „kapačku“. Opakovaný poslech příběhu o Muckeleho

zlomené noze a hospitalizaci pětiletému chlapci po amputaci dolní končetiny dobře

zajistil projekční plochu pro vlastní emoce, prožitky a zážitky spojené s jeho léčbou a

operací, přičemž potřebný odstup zůstal zachován.

198 J. Vrbová (2009), „dvorní“ překladatelka děl A. Lindgrenové a J. Gaardera, nám v e-mailové

korespondenci sdělila, že se nakladatelství Albatros již rozhodlo navzdory očekávané neziskovosti těchto

titulů zmiňované Pohádky (či Povídky) v dohledné budoucnosti vydat. 199 viz. Příloha č. 2: Koncept biblioterapeutického seznamu

103

Page 110: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Příběh Muckele (1991) vytvořil Rosario di Rocco – toho času pacient dětské

kliniky v Tübingenu. Tento text je začleněn do sbírky povídek a příspěvků Slzy v duze.

Fantastické a skutečné – napsáno děvčaty a chlapci na dětské klinice v Tübingenu.

(Tränen im Regenbogen. Phantastisches und Wirkliches – aufgeschrieben von Mädchen

und Jungen der Kinderklinik Tübingen), která se v Německu doposud těší velké

pozornosti a nadšenému zájmu veřejnosti, takže je znovu a znovu vydávána200. Konkrétně

tento výbor z příspěvků, které dětští pacienti sepsali do „pacientských novin“ tübingenské

pediatrické kliniky nazvaných Obhlídka kliniky (Klinik-Rundschau) v prvních pěti letech

jejich vycházení, sestává z příběhů s dětskými nebo zvířecími protagonisty, čarodějných a

strašidelných historek. Dále nemocné děti popsaly (rozjímavě, dojemně ale i s velkou

dávkou humoru) své zkušenosti s pobytem na klinice a s vlastním onemocněním,

vyjádřily se prózou či poezií o vlastní situaci, o tom, jak vnímají situace ohrožení svého

života či reakce okolí. Tento sborník děl dětí se závažným onemocněním201 je určen

dětským, dospívajícím i dospělým čtenářům – a to jak zdravým, tak nemocným.

Jestliže v souvislosti s tématem této kapitoly a s Roccovým Muckelem pátráme

v rámci knížek a příběhů o nemocných zvířatech po českém ekvivalentu dobře vhodném k

předčítání hospitalizovaným dětem nebo těm, které se na nemocniční pobyt chystají, tak

bychom asi jako první v pořadí vybrali velkou, pestře ilustrovanou knihu Nemocnice pro

zvířátka od F. Lelargeho. Protože zvířátka bývají nemocná202 podobně jako lidé, tak mají

také svoji nemocnici, kde o ně pečuje zvířecí tým203 včele s doktorem Slonem. Díky

přitažlivým ilustracím F. Ruyera, které tvoří podstatnou část knížky, má tato publikace

200 např.: Klemm, M., Hebeler, G., Häcker, W. (Eds.). (2003). Tränen im Regenbogen. Phantastisches und

Wirkliches – aufgeschrieben von Mädchen und Jungen der Kinderklinik Tübingen (10. Auflage, unveränd.).

Tübingen: Attempto. 201 např. nádorová onemocnění, cystická fibróza (mukoviscidóza), vrozený rozštěp páteře (spina bifida),

chronická zánětlivá střevní onemocnění, neurodermitida 202 Z knížky se lze dozvědět, jak zvířecí doktoři léčili bolavé bříško malého vlčka, poraněné hlemýždě,

slimáky a želvy po hromadné nehodě na hlemýždí dálnici, žirafu se čtyřmi zlomeninami na jedné noze,

bolavé zuby krokodýla, zebří neštovice aj.. 203 Nemocniční tým tvoří zajíci ošetřovatelé, slepice sestřičky, psychiatr Nosorožec, oční lékař Krtek,

chirurgové, anesteziologové Tse-Tse a Svišť aj.

104

Page 111: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

dle našeho názoru velkou šanci zaujmout i nejmenší recipienty. Podle našeho odhadu by

toto dílo mohlo velmi úspěšně plnit funkci „seznamovatele“ dítěte s nemocničním

prostředím. Nenásilně, zábavně a přes „zvířecí filtr“, který zajišťuje tolik potřebný odstup

a pocit bezpečí, se totiž dítě seznamuje s nemocničním režimem a organizací, s různými

specializovanými obory v rámci medicíny, s lékařským slangem apod. Hlavní přínos

knížky spatřujeme v znázornění lékařů jako obyčejných zvířat (/lidí) z masa a krve, která

mohou mít své osobní problémy a limity, zvláštnosti, nálady aj., navzdory tomu se však

snaží odvádět profesionální práci, pomáhat nemocným zvířatům (/lidem) jak nejlépe

dovedou – soucitně, s pochopením a láskou k bližnímu.

V rámci oblasti populárně-odborné bychom rádi upozornili na knihu pohádkových

příběhů s terapeutickým posláním nazvanou Příběhy, které léčí (2007). Autorkou této

příručky a čítanky v jednom vydání je polská psycholožka a psychoterapeutka dětí,

mládeže M. Molicka, která sepsala soubor jedenácti povídek pro děti a doplnila jej o

stručný teoretický úvod. Jednotlivé, konkrétní příběhy, určené k předčítání dětem, slouží

dle Molicke (2007) k předcházení či snižování úzkosti. Hrdiny fantazijních vyprávění

jsou většinou zvířecí mláďata, která působí na dítě jako dobrý identifikační objekt a která

se nacházejí v různých situacích vzbuzujících úzkost. Fabule jednotlivých

„terapeutických pohádek“ se konkrétně týkají např. strachu z opuštění dítěte blízkou

osobou, ze tmy, z výsměchu ostatních, ze ztráty kontroly nad vlastním tělem aj. Pod

zorným úhlem této magisterské práce se stávají nejvíce důležitými tři terapeutické

pohádky. Jsou to: „Zrcadlo“ tematizující strach ze smrti, dále „Ufounek“ a „Perla“,

v nichž se autorka zabývá strachem z hospitalizace, lékařů, bolesti, operace (Molicka,

2007).

V rámci teoretické báze Příběhů, které léčí se autorka zaměřuje na dětskou úzkost

jako ústřední fenomén své koncepce. Molická rozlišuje strach a úzkost následovně: „Tato

publikace chápe strach jako vrozené chování, jehož úloha spočívá v zajištění pokud

možno co nejlepšího a nejefektivnějšího přizpůsobení se změnám prostředí, které nás

mohou ohrožovat“ (2007, s. 9). Prostřednictvím strachu tedy více méně přirozeně

reagujeme a bráníme se proti vnějším nebo vnitřním faktorům. Strach a úzkost spolu

souvisejí, vzájemně se ovlivňují, přičemž „úzkostnost často vyrůstá ze strachu“ (Molicka,

2007, s. 10). Úzkost, jejíž pociťování je ve své podstatě vývojovým procesem, se původně

formuje na základě strachu „[...] a poprvé se objeví v okamžiku, kdy si dítě představí

105

Page 112: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

nějakou minulou situaci, ve které již dříve prožilo strach, a bojí se jejího opakování“

(Molicka, 2007, s. 10). Molická pojímá úzkost jako postupně stále víc nezávislou na

strachu, dále v textu předkládá klasifikaci druhů úzkosti u dětí.

V druhé části teoretického základu Příběhů, které léčí autorka charakterizuje

kouzelné a terapeutické pohádky. Dále prezentuje poměrně fundovaný návod na vlastní

vytvoření terapeutické pohádky jako metody snižování hladiny úzkosti u dětí, přičemž

celý proces tvorby dle našeho názoru většinou vychází z principu transponování. Než

vymýšlet metaforický příběh204 je přirozeně snadnější problémovou situaci dítěte

transponovat do podobných těžkostí, které prožívá ve vymyšleném příběhu zvířecí

protagonista. Přičemž hlavní hrdinou obvykle bývá dítě nebo malé zvířátko, které se ocitá

v obtížné situaci. Pociťuje strach, obavy, vždy mu ale včas přijdou na pomoc vedlejší

pohádkové postavy, „[...] které mu pomáhají problém racionalizovat, usměrňují jeho

aktivitu a učí ho adekvátním způsobům chování. Nakonec hrdina začíná vnímat sám sebe

pozitivně. Každá pohádka přináší úspěšné řešení obtížné situace, čímž zbavuje hrdinu

úzkosti“ (Molicka, 2007, s. 23).

V českých knihovnách a knihkupectvích nacházíme množství kvalitních příběhů o

nejrůznějších zvířátkách a jejich dobrodružstvích, které se dají v jejich metaforickém

rozměru dobře využít při biblioterapii u dětí se závažným onemocněním a jejich rodin205.

V tomto směru nás velice oslovila např. epizoda „Drak“ z knížky Kvak a Žbluňk se bojí

rádi (2005) od A. Lobela206. Kvalitní projekční plochu mohou nemocným,

hospitalizovaným dětem poskytnout zvířátka z opravdu velkého množství literárních děl a

útvarů. Za všechny zde jmenujme pouze několik knižních zástupců: Knihy džunglí,

Domeček pro šneka Palmáce, Jak Krtek uzdravil myšku, Slon a mravenec207

204 viz. kapitola 5.4 Druhy příběhů 205 Orientační přehled si můžeme udělat prostřednictvím biblioterapeutického seznamu v Příloze č. 2 této

magisterské práce. 206 Stručné představení děje příběhu čtenář této diplomové práce nalezne v kapitole 5.3 Kritéria výběru

vhodné literatury. 207 tyto a další tituly viz. Příloha č. 2: Koncept biblioterapeutického seznamu

106

Page 113: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

6.2.2 Momo

Přiznáváme se, že k rozhodnutí přiblížit v rámci kapitoly 6. biblioterapii na dětské

onkologii realizovanou v podání právě K. Krügerové přispěly nejen důvody jmenované

v posledním odstavci úvodu k již zmíněné kapitole 6., ale v neposlední řadě též

Krügerové vlastní způsob a povaha biblioterapeutických aplikací knihy Momo od M.

Endeho, autora slavného Nekonečného příběhu, v existenciálně zásadních situacích, které

na odděleních dětské onkologie nastávají.

Učitelka a já jsme mluvily o smrti spolupacienta se dvěma 14-letými, onkologicky

nemocnými chlapci, kteří ještě neměli dokončenou celou terapii. Snažili jsme se být co

možná nejotevřenější a zodpovědět chlapcům všechny otázky. Citovala jsem některé

pasáže z Momo, kde je s velkou naléhavostí popisována smrt jako cesta veškerým časem

nazpět až k velké stříbrné bráně, z jejíž druhé strany se line zvuk hudby, ve které se

člověk sám potom stává jedním tónem (Krüger in Deutscher Ärztinnenbund, 1996, s.

102)208.

Stejně jako většina německých dětí tito dva chlapci dobře znají příběh o děvčátku

Momo a jeho záchraně kvalitního prožívaní času lidí. Jeden z chlapců dokonce vzpomíná

na to, jak četli Momo v rámci školního vyučování. Prý jim tehdy paní učitelka vyprávěla o

květech času (die Stundenblumen), které Mistr Hora ukázal Momo, když ho děvčátko

poprvé navštívilo. A právě motiv květů času využívá Krügerová (in Deutscher

Ärztinnenbund, 1996) při intervencích na dětské onkologii v situacích konfrontace

malých pacientů s lidskou smrtelností, umíráním a smrtí. Květy času jsou čarokrásné

kytky, které se rodí, rostou a vadnou „tam, kde vzniká čas všech lidí“. Omamně voní,

ještě nádherněji vypadají a symbolizují čas intenzivně, plně prožívaný a vnímaný srdcem

(Ende, 2002). Zpravidla Krügerová dětského klienta vyzve209, aby namaloval či

vymodeloval květ času zemřelého dítěte. „Na mou pobídku namaloval „jeho“ květ času,

jeden velký červený a jeden malý květ a připsal verš pro R.: „Žil jsem na světě rád, ale

teď je to pryč – nyní mě už nemůžete spatřit, ale jsem s vámi.“ “ (Krüger in Deutscher

Ärztinnenbund, 1996, s. 102).

208 Zmíněný úryvek si lze přečíst v jazyce originálu nebo v českém překladu v Příloze č. 1 (b), (c). 209 Poté, co bylo dítě důkladně seznámeno s příběhem o Momo v případě, že Endeho knížku neznalo.

Obecně doporučujeme začít vždy receptivní fází tj. předčítáním knihy či konkrétních pasáží. Pokud dítě

daný příběh velmi dobře zná a má rádo, lze realizovat výrazně „redukovanou“ receptivní verzi.

107

Page 114: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Kresebné či jiné kreativní ztvárnění doprovázené210 verbální produkcí může být

v konkrétních případech i přímo zaměřeno na symbolickou představu malého klienta o

smrti určité osoby a toho, co po této smrti následuje (Krüger in Deutscher Ärztinnenbund,

1996).

K německé Momo s působivými ilustracemi autora jsme si opatřili české Děvčátko

Momo a ukradený čas (2005) doprovázené ilustracemi F. Skály s cílem vyhledat v textu

knihy211 pasáž, v níž Mistr Hora hovoří k Momo o zániku času lidského života tedy o

smrti. Kniha o prazvláštní holčičce jménem Momo vyšla v Německu poprvé již v roce

1973 s podtitulem: Neobyčejný příběh o zlodějích času a dítěti, které lidem ukradený čas

vrátilo (Die seltsame Geschichte von den Zeit-Dieben und von dem Kind, das den

Menschen die gestohlene Zeit zurückbrachte). V českém překladu M. Misárkové knížku

vydalo nakladatelství Albatros v roce 1979. Podruhé byl tento pohádkový román u nás

publikován v roce 2005, přičemž překladatelka i vydavatelství zůstávají beze změny. Na

základě vlastního (nesystematického) přezkoumání se domníváme, že kniha před druhým

vydáním (tedy po více než 25 letech uplynulých od prvního českého vydání) nebyla

podrobena vůbec žádným překladatelským korekturám212. Bohužel se nám nepodařilo

daná konkrétní místa rozmluvy Mistra Hory s děvčátkem Momo o tom, co se děje

s člověkem a jeho prožitým časem po smrti, v české verzi Endeho Momo nalézt.

V češtině totiž neexistují!

Nejen v souvislostech této magisterské práce, ale především z hlediska literárně-

vědeckého, psychologického, překladatelského a (v neposlední řadě) obecně lidského lze

tento fakt vnímat s nesouhlasem, nelibostí, bezmocností, rozhořčením atd. Můžeme

vyslovit domněnku nesoucí v sobě určitou dávku jistoty, že tento způsob ne-překladu

důležitých pasáží týkajících se symboliky smrti, ačkoli je v příkrém rozporu se

současnými psychologickými poznatky a výzkumy dětského chápání smrti (např. Loučka,

210 nebo případně i nahrazené – dle preferencí dítěte 211 zde výše v textu naznačenou a v Příloze č. 1 (c) kompletně přeloženou 212 Jsme si vědomi toho, že tyto údaje vybočují z charakteru a záměru celé práce, považujeme je však za

důležité vzhledem k nepříjemnému sdělení, které následuje za touto poznámkou v hlavním textu kapitoly a

proto byly zařazeny.

108

Page 115: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

2007, Loučka, 2009), není v české překladové literatuře pro děti bohužel ojedinělý. K této

problematice se opět vrátíme v kapitole 7. Death education „po česku“, kde mj. přineseme

orientační a velmi stručné představení konceptu smrti u dětí a jeho vývoje.

V Příloze č. 1 této magisterské práce lze srovnat (b) originální Endeho text

dotyčné pasáže, (c) náš překlad z německého do českého jazyka, (a) překlad Misárkové

(1979, 2005). Tímto způsobem bychom chtěli ozřejmit a doložit výše uvedenou

nesrovnalost „zásadního biblioterapeutického významu“ v českém, publikovaném

překladu Momo a naladit odbornou i laickou veřejnost k úvahám o „pravém a nejvyšším

čase pro death education po česku“. V případě českého prvovydání Momo v roce 1979 se

domníváme, že překladatelka nemohla příslušnou pasáž kompletně přeložit vzhledem k

dobovým podmínkám. Odhlédnuto od vynechané části textu Misárková odvedla dle

našeho názoru umělecky zdařilou překladatelskou práci. S politováním však

konstatujeme, že v druhém vydání (2005) doplnění příslušné pasáže velice chybí.

Vzhledem k nedůslednému přeložení – fakticky vlastně nepřeložení do češtiny

právě té části textu, kterou Krügerová předčítá malým pacientům v rámci

biblioterapeutické pomoci v situacích konfrontace těchto závažně nemocných dětí

s tématy smrti a ohrožení života, nemůžeme využít českou knihu Děvčátko Momo a

ukradený čas213 k tomu, abychom na dětské onkologii spolu s malými posluchači zakusili

[...] „Jak intenzivně může potom působit kniha jako Momo, v níž jde o čas, který ukradli

dospělí (šedí muži): o čas, který je pro tyto děti o nesmírně moc cennější ve srovnání

s dětmi, které mohou vyrůstat v plném zdraví a bezstarostně“ (Krüger in Deutscher

Ärztinnenbund, 1996, s. 102).

213 Tento nedostatek se snažíme „provizorně vykompenzovat“ – viz. Příloha č. 1: Vybrané, vzájemně

korespondující části textu z Momo – (a) konkrétní pasáž z českého vydání a (b) z německého originálu, (c)

námi přeložená část textu odpovídající prezentovanému německému originálu.

109

Page 116: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

7. Death education „po česku“

Death education214 lze definovat následovně:

Vzdělávání o smrti/ výchova k porozumění smrti je taková výchova, která se zaměřuje na

lidské a emocionální aspekty smrti. I když může zahrnovat biologické aspekty smrti, jejím

prvořadým smyslem je učit, jak se vyrovnat s hlubokým zármutkem. Specialista v tomto

oboru se nazývá thanatolog (Wikipedia, 2009).

Ze zahraničních organizací, které se primárně zaměřují právě na vzdělávání o smrti,

možno jmenovat např. tyto: Association for Death Education and Counseling (Asociace

pro výchovu a poradenství o smrti), National Center for Death Education (NCDE)

(Národní centrum pro výchovu o smrti).

Tolik tedy zahraniční definice a nyní se pokusíme pohlédnout na postavení smrti a

„vzdělávání dětí o smrti“ (Malá, 2007, s. 47) v českých podmínkách. Vypůjčíme si

k tomu výstižný komentář Malé (2007), jelikož bychom danou problematiku nedokázali

obsáhnout přehledněji, stručněji a přitom zajímavě, výstižně a s nadhledem tak jako tato

autorka215:

Konec 20. a začátek 21. století vyřadil smrt z běžného života – „institucionalizoval“ ji.

Pro dítě je těžce nemocný nebo umírající „odsunut někam“ – občas tam chodí rodiče a

vágně referují, že se stav nelepší. Představa je to stejná, jako když např. babička odjede

dlouhodobě na chatu nebo kamkoliv jinam. Z těchto okrajových zpráv si dítě nemůže

udělat představu o vážnosti stavu nebo dokonce o úmrtí, nemůže intuitivně sledovat

kontinuitu života a smrti. Společnost patří jen mladým, zdravým a ekonomicky

214 Česky lze říci: vzdělávání o smrti (německý ekvivalent – Sterbeerziehung). Vzhledem „ke statu quo

tématu smrti“ v naší společnosti tj. vzhledem k jakémusi popření nebo vytěsňování smrti z vědomí

produktivní populace, vzhledem k obecně snížené schopnosti přirozeného vztahu ke smrti, k umírání v této

společnosti jsme se rozhodli v naší práci užívat většinou anglický termín death education místo českého

překladu: vzdělávání o smrti (popřípadě výchova k porozumění smrti). Domníváme se, že pod tímto

anglickým označením má vzdělávání o smrti větší šanci „prorazit“ v České republice a nesetkat se

s rezolutním odporem a odmítnutím ze strany společnosti bez možnosti prezentace vlastního obsahu. 215 E. Malá – lékařka, vedoucí subkatedry dětské a dorostové psychiatrie IPVZ. V kontextu této magisterské

práce je významné, že Malá publikovala pod názvem Dítě a stres (2007) se spoluautorkami – lékařkami

Dětské psychiatrické kliniky FN Motol – V. Bečvářovou a J. Schmidtovou fundovaný přehled čtyř

problémových okruhů dětské psychologie a psychoterapie: sebepoškozování, smrt a zármutek, fetální

alkoholový syndrom, posttraumatická stresová porucha (Hoskovcová, 2007).

110

Page 117: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

úspěšným, handicapy, nemoci, neštěstí a smrt jsou jen senzacechtivé vteřinové šoty

večerních zpráv – není to realita denního života. Na tomto trendu se ve vysokém procentu

podílejí všechna masmédia, včetně počítačových her. Při každém sledování napínavého

televizního programu či počítačové hry dítě zapomíná, že nejde o skutečnost a začíná žít

ve „virtuálním světě“. Přestává mít zájem o reálné emoce. V tomto počítačovém světě lze

figurky – hrdiny i odpůrce „myší“ zabít, odstranit, rozstřílet atd. nebo jim věnovat více

životů. Tato expozice agrese a brutality postupně dítě zbavuje lidského náhledu na hrůzu

reálného násilí, mizí soucítění, schopnost pomoci a chápání podstaty smrti (Malá, 2007,

s. 47).

Uvedený úryvek dle našeho názoru s velkou naléhavostí poukazuje na potřebu,

takřka nutnost začít také v naší zemi praktikovat death education216. Uvažujeme-li dále o

citované pasáži „v biblioterapeutických souvislostech“, tak lze konstatovat, že: Pečlivě a

odborně vybíraný biblioterapeutický materiál, který zamýšlíme využít při death education

s dětmi, není opatřen „střílející myší“, ale zato má – na rozdíl od počítačových her –

schopnost217 dítěti kvalitně zprostředkovat spojení s reálnými emocemi, navodit

atmosféru soucítění a lidskosti, facilitovat emocionální i kognitivní porozumění smrti jako

přirozené součásti života.

Jsme velice nakloněni myšlence na oficiální a nejlépe – profesionalizovanou a

institucionalizovanou218 českou death education, v jejímž jádru by dle našeho názoru

měla spočívat systematická a postupná výchova a vzdělávání dětí k porozumění

a akceptování smrti jako přirozeného elementu žití.

Skutečně není v lidských možnostech zvítězit nad smrtí v tom smyslu, že by člověk nikdy

nezemřel – a toho vítězství už vůbec nelze docílit popíráním, tabuizací smrti. Můžeme

však najít perspektivní, adekvátní postoj ke smrti tím, že zkusíme přijmout existenci smrti

a že si takto ze „zakázané“ smrti učiníme smrt „akceptovanou“. Za myšlenkou

akceptované smrti se skrývá ideál pohlížení na smrt jako na protějšek nikoli života, nýbrž

narození (Fabinová, 2006, s. 18).

216 a to jak v rámci rodiny, tak i institucí veřejných jako např. v mateřské či základní škole 217 optimálně – za doprovodu erudovaného zprostředkovatele 218 vzhledem k dnešnímu hekticko-odosobněnému nastavení společnosti a s přihlédnutím

k pravděpodobnému strachu rodičů a z něj plynoucímu (často neúmyslnému) potlačování (utváření) postoje

dítěte ke smrti a vzhledem k neochotě mluvit s potomkem o smrti

111

Page 118: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

S death education by se dle Malé (2007) mělo začít již „[...] v prvním roce života

dítěte, aby mu umožnilo ve druhém, třetím roce položit první otázky“ (s. 47-48).

Reitmeierová a Stubenhoferová (1998) radí, v počátečních i pozdějších fázích death

education vycházet jednoduše z událostí, které se nám denně nabízejí. Netřeba, aby rodič,

ve snaze uchránit svého potomka před zjištěním, že živí tvorové umírají, nějakým

způsobem „zabraňoval“ těmto všedním, každodenním „důkazům existence smrti“219, aby

byly dítětem vnímány a vzbuzovaly v něm otázky, na které by se měl rodič tj. dospělý

zprostředkovatel pokusit odpovídat jednoduše, avšak realisticky a pravdivě. Neboť

v procesu utváření dětských představ o smrti hrají vedle jiných faktorů220 stěžejní roli

právě postoje, chování, vysvětlení rodičů či jiných blízkých vztahových osob (Reitmeier,

Stubenhofer, 1998). Způsoby, jakým dospělý komentuje, vysvětluje, provází zkušenosti

dítěte se smrtí, spoluformují dětský vztah a postoj ke smrti (Reitmeier, Stubenhofer,

1998). Tyto reakce, chování a „[...] odpovědi rodičů ovlivní to, bude-li dítě vidět smrt

jako přirozenou nebo nepřirozenou součást žití. Často neúmyslně je potlačován postoj

dítěte ke smrti kvůli našemu vlastnímu strachu a neochotě o smrti mluvit“ (Malá, 2007, s.

48).

„Děti a mladiství, kteří se zabývají, vypořádávají se smrtí, s umíráním, mají šanci

rozvinout realistický a skutečnosti blízký pojem smrti. Jsou lépe připraveni, „vyzbrojeni“,

když v užším kruhu rodiny nebo přátel nastane úmrtí. A mohou se celkově zabývat

životem v jeho celistvosti“ (Reitmeier, Stubenhofer, 1998, s. 18).

Do vlastního počátečního rozhovoru s dítětem o smrti, ke kterému byl např. dodán

impulz nějakou vnější událostí221, je vhodné začlenit vysvětlení pojaté v širším kontextu.

„Vzdělávání dětí o smrti by mělo začít vysvětlením, že všechno živé je součástí životního

219 např. mrtvý hmyz, drobná, malá mrtvá zvířata jako myši či jiná, na která lze narazit při procházce, cestě

domů, zprávy v novinách a televizi o úmrtích či nehodách, obdržení smutečního oznámení, návštěva

hřbitova, vyprávění prarodičů o minulosti

220 „Vývoj konceptu smrti je kromě věku a kognitivní zralosti ovlivňován mnoha dalšími

proměnnými, kterým se věnují obzvláště novější práce. Příkladem těchto proměnných může

být zkušenost dětí se smrtí, strach ze smrti, náboženskost prostředí a jiné kulturní vlivy,

komunikace v rodině, chápání biologické podstaty života a fungování tělesného organismu a

další“ (Loučka, 2009, s. 18). 221 viz. příklady v poznámce číslo 219

112

Page 119: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

cyklu, že rostliny, zvířata a lidé – se rodí, vyrůstají, žijí a umírají“ (Malá, 2007, s. 48).

Vskutku exkluzivní příklad úvodu do death education najdeme v knize české autorky M.

Zinnerové Princezna z třešňového království (1975, 2001) V této neobyčejné knížce o

malé holčičce Pavlínce, pejsku Šmudlovi, babičce, tulipánu a třešních Zinnerová

přirozeně a laskavě vypravuje dětským čtenářům222 o koloběhu „stromového -

třešňového“ a také lidského života. Autorka do alegorického příběhu mistrně a pro dítě

přijatelně zakomponovala informace o stárnutí, umírání, smrti jako přirozených fázích

života223.

7.1 Koncept smrti u dětí

V následujícím textu stručně představíme koncept smrti u dětí a jeho vývoj,

abychom takto osvětlili důležitost a význam vzdělávání dětí o smrti. Patrně i laik ví, tuší

či lépe řečeno většinou se snaží potlačovat, vytěsňovat skutečnost, že „[...] už velmi malé

děti dovedou ve spojitosti se smrtí něčemu porozumět“ (Reitmeier, Stubenhofer, 1998, s.

6). V odborné terminologii se toto dětské porozumění smrti označuje jako koncept smrti

(angl. concept of death, něm. s Todeskonzept/ s Todesverständnis). Přičemž je v rámci

tohoto termínu kladen důraz ne až tak na ponětí dětí o faktickém biologickém průběhu

procesu umírání, nýbrž na emoce a „osvojená fakta“ tj. na dětská zjištění, představy,

myšlenky a pocity, kterými si plní pojem „smrt“ obsahem (Lepper, 1997). Je však třeba

rozlišovat mezi subjektivním konceptem smrti a objektivním konceptem smrti, na jehož

vývoj se po chvíli soustředíme.

Subjektivní koncept smrti v sobě nese jedinečné, subjektivní, individuálně

specifické významy pojmu smrt pro konkrétního jednotlivce. Tento druh konceptu může

obsahovat např. jedincovy obavy, hodnoty a očekávání ohledně smrti a je formován

osobností a zkušenostmi konkrétního člověka (Loučka, 2007, Loučka, 2009). I když bylo

zjištěno, že i malé děti produkují představy o smrti, které lze přiřadit k subjektivnímu

konceptu smrti (Kenyon, 2001, Brent, 1977-1978 in Loučka, 2009), tak lze říci, že vývoj

subjektivního konceptu smrti následuje převážně až po zformování konceptu objektivního –

tedy zpravidla od deseti let dále (Loučka, 2007). Ohledně vývoje objektivního konceptu

222 zejména předškolního a mladšího školního věku 223 další informace o této výjimečné dětské knížce české provenience viz. Příloha č. 2: Koncept

biblioterapeutického seznamu

113

Page 120: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

smrti uvádí Loučka (2007) např., že „[...] většina studií označuje věk 5-7 let jako období

porozumění všem třem základním komponentům. To znamená, že většina dětí této

kategorie rozumí nevratnosti, nefunkčnosti i universalitě smrti“ (s. 25).

Převážná většina provedených výzkumů224 se koncentruje nikoli na subjektivní

nýbrž na objektivní koncept smrti a jeho vývoj, k němuž „[...] dochází převážně v dětství,

zhruba do osmi až desíti let, kdy je vývoj ukončen uchopením tzv. dospělého konceptu

smrti“ (Speece, Brent, 1984 in Loučka 2009). Objektivní koncept smrti, který lze

charakterizovat jako porozumění faktické podstatě smrti, probíhá v podobě dětského,

postupného pochopení jednotlivých komponent objektivního konceptu smrti. Různí autoři

dospěli k odlišnému počtu těchto složek, za obecně přijímané a základní však platí

uvedených pět komponent objektivního konceptu smrti (Speece, Brent, 1984, 1996 in

Loučka, 2009): nevratnost, nefunkčnost, univerzalita, příčinnost, pokračování života

mimo tělo.

(1) Nevratnost neboli ireverzibilita: Dítě, v jehož objektivním konceptu smrti je

tato složka už zformována, chápe, že když někdo živý umře, neexistuje žádný způsob ani

možnost, jak by se zemřelý mohl vrátit zpět do života. Nevratnost se pravděpodobně

rozvíjí ze všech komponent konceptu nejdříve (asi kolem 5 let) (Loučka, 2007, Loučka

2009). Vybavuje se nám literární, biblioterapeutický příklad225 reakce dítěte, které ještě

nemá vyvinuto porozumění nevratnosti smrti: Malá Sára na pohřbu svého kamaráda

Runeho, který spadl při hře do vody (, zatímco si Sára běžela domů pro rukavice), se ptá:

„Ale co bude, když se Rune přece jen probudí a bude chtít vstát a nezvládne otevřít víko

rakve“ (s. 13)?

224 podrobnosti viz. např. Loučka, 2007, Loučka, 2009 225 Úryvek jsme vybrali z „biblioterapeutického death education-unikátu“, který však bohužel dosud

nemáme k dispozici v české verzi. Jedná se o obrázkovou knihu, která realistickým a přímým, avšak velmi

citlivým způsobem, který zohledňuje úroveň konceptu smrti a psychický vývoj dětí, seznamuje čtenáře

s tím, co prožívá (asi šestiletá) dívka (za příkladné podpory a pomoci rodičů) v souvislosti s tragickou smrtí

nejlepšího kamaráda. Toto v mnohých směrech kvalitní literární dílo pro děti i dospělé, působivě

ilustrované velkými akvarely W. Øyenové, napsala norská spisovatelka M. Kaldholová a dala mu název Na

shledanou, Rune (1986) (nor. Farvel, Rune, něm. Abschied von Rune (1987)).

114

Page 121: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

(2) V následující ukázce rodiče Sáře vysvětlují, že smrt znamená také skončení

životních funkcí a projevů. V odborných pojmech bychom řekli, že dcerce přibližují

komponentu objektivního konceptu smrti, která bývá označována jako nefunkčnost

(nonfunkcionalita).

O čtyři dny později sedí Sára, maminka a tatínek doma v pokoji. Sára má na sobě nedělní

halenku. Maminka Sáře vysvětlila, že je Rune mrtvý. Utopil se v jezeře. Možná, že voda

odehnala jeho loďku kousek od břehu, a on se pokoušel na ni dosáhnout. Přitom možná

uklouzl a spadl do vody.

A dostat se zpátky na břeh už nezvládl.

Teď je mrtvý. Už nemůže nic vidět a nic slyšet. Nemůže chodit ani běhat nebo si hrát. Už

se na Sáru nikdy neusměje a už ji nikdy neobejme. Rune je mrtvý (s. 9).

Druhá složka objektivního konceptu smrti – nefunkčnost tedy zahrnuje

porozumění tomu, že smrtí ustávají všechny životní funkce a projevy. Tj. mrtví se

nehýbají, nemluví, nejí, nepijí, nedýchají, nemyslí apod.. „Výzkumy (Lazar, Torney-

Purta, 1991, Kane, 1979, Mahon et al., 1999) dokazují, že děti si nejprve uvědomují

ustanutí pozorovatelných fyzických funkcí jako je pohyb, dýchání a podobně a teprve

později ukončení psychických funkcí jako myšlení a cítění“ (Loučka, 2007, s. 23).

Přičemž je velmi zajímavé např., že „Některé děti vnímají smrt jako určité omezení

životních funkcí („mrtví už neslyší tak dobře jako zaživa“)“ (Loučka, 2007, s. 25).

Šestiletá Malva a její bráška Max (čtyři a půl roku) se v knize Má babička

křídla?226 nemohou smířit se smrtí babičky (v nemocnici). Rodiče je nevzali s sebou na

pohřeb, takže vnoučata neměla možnost se s babičkou rozloučit a sdílet svůj zármutek

s ostatními smutečními hosty, tudíž nemají vytvořenu dostatečnou představu o tom, co to

je „být mrtvý“. Z rozhovoru s rodiči nabývají sourozenci dojmu, že když člověk zemře,

tak ho „zahrabou“ do země a zemřelý tam musí jen tak ležet, což obě děti považují za

velmi nudné. Malva tedy vymyslí plán, jak babičku z hrobu vysvobodí. Nejdříve nakoupí

226 Jedná se o dětskou knížku švédského autora M. Gahrtona Vi gräver upp Mormor (1998) (Vyhrabeme

babičku). V hlavním textu jsme název přeložili podle německého vydání Hat Oma Flügel? (1999) (Má

babička křídla?). Titul není k dispozici v českém jazyce.

115

Page 122: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

s Maxem za vlastní úspory pro babičku dobré potraviny227. Děti se vybaví tátovým rýčem

a dětskou lopatičkou a s připravenými potravinami tj. „prostředky k životu“ se tajně

vykradou v noci z domova na hřbitov, kde chtějí mrtvou babičku vykopat a oživit pomocí

ovoce a sušenek, které jim paní prodavačka doporučila jako dobré „livsmedel“ pro

babičku. „Záchrannou akci“ Malvě a Maxovi „překazí“ policejní hlídka. Později se

policistka Kajsa dětem věnuje ve smyslu death education: Svými vysvětleními,

podporujícím doprovodem a poskytovaným porozuměním Kajsa sourozencům umožní,

aby se se zesnulou babičkou rozloučily228 a povídá si s nimi o smrti229.

(3) Třetí komponenta objektivního konceptu smrti – univerzalita spočívá v

porozumění faktu, že vše živé je smrtelné tzn., „[...] že smrt se týká všech živých tvorů“

(Loučka, 2009, s. 3).

Než děti přijmou fakt universality smrti, myslí si, že existují určité způsoby, jak se smrti

vyhnout a také, že určitých skupin lidí se smrt netýká. Do této skupiny děti řadí samy

sebe, svou rodinu, děti obecně, ale také například učitele (Beauchamp, 1974). Děti si

nejdříve připouští smrtelnost ostatních lidí a až následně přijmou i fakt smrtelnosti vlastní

(Loučka, 2007, s. 25).

Trefný literární příklad plně zformované komponenty univerzality v objektivním

konceptu smrti u dítěte předkládáme v následujících ukázkách z knížky Daisy Mrázkové

Neplač, muchomůrko (malá knížka o velkých věcech) (1965, 2004)230. Dcera myslivce,

Kateřina231 si spokojeně hoví ve větvích dubu a naslouchá vyprávění tohoto starého

stromu o tom, jak byl malý:

227 V jazyce originálu (tj. ve švédštině) i v německém překladu představuje slovo potraviny (švéd.

livsmedel, něm. Lebensmittel) složeninu dvou slov: život (švéd. liv, něm. s Leben) a prostředky (švéd.

medel, něm. Mittel) 228 jednak u hrobu, jednak na babiččině oblíbeném místě v přírodě 229 Velký prostor v tomto rozhovoru Malva a Max potřebují dostat pro aspekt smrti nazývaný: pokračování

života mimo tělo. Této (v pořadí páté) komponentě objektivního konceptu smrti se věnujeme v textu této

kapitoly níže. 230 Mimořádné kvalitě a jedinečnosti autorské tvorby české malířky a spisovatelky knih pro děti D.

Mrázkové jsme se rozhodli věnovat dvě kapitoly této magisterské práce – 7.2.1 Death education s knížkami

Daisy Mrázkové, 7.2.1.1 Pojetí času a jeho souvislost se symbolikou smrti. 231 mladšího školního věku

116

Page 123: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

„Tenkrát jsem byl malý proutek, moc rozhlížet jsem se nemohl. Můj táta se rozhlížel za

mne.“

„Jaký tvůj táta?"

Dub ukázal na ohromný pařez vedle sebe.

„Ten tu stál, a já byl v jeho stínu. Jednou ho rozštípl blesk.“

Kateřina byla dlouho zticha.

„Bojíš se bouřky?“ zeptala se konečně.

„Ne.“

„Jak to že ne, když...“

„Dub se nebojí“ řekl krátce dub.

[...]

„Byl bys tak laskav a vypravoval to mým dětem, až budu stará a umřu?“

„Bez starosti“ řekl dub.

„Jestli na tebe polezou.“

„Bez starosti“ řekl zase dub.

A pak už nemluvili.

Dub holčičku houpal a houpal.

„Já mám duby nejradši“ řekla mu, když z něho slézala.

„Však já vím“ řekl dub (s. 78-79).

V níže citovaných úryvcích z knihy Hany Pražákové Dárek pro Moniku (1967,

2000) lze objevit nejen (1) nevratnost, (3) univerzalitu, ale první z daných pasáží se

dotýká další komponenty objektivního konceptu smrti a tou je – (4) příčinnost neboli

kauzalita: Dítě nabývá uvědomění si reálných příčin smrti. Tj. jedná se o porozumění

důvodům, proč něco živého zemřelo. „Závěry některých studií (Lazar, Torney-Purta,

1991) dokazují, že děti si nejdříve uvědomují externí příčiny smrti (sražení automobilem,

výbuch, pád) a později začínají rozumět interním příčinám (stárnutí, infarkt, rakovina)“

(Loučka, 2007, s. 25).

„Táto, kdo je mrtvý?“

„Tys to slyšela?“

„Táto, kdo je mrtvý?“

„Moničin tatínek,“ odpověděl jí pomalu. „Monice umřel tatínek.“

„To není pravda, včera jsem ho viděla. Přece jsem u nich byla.“

„Až dnes se to stalo, Klárko, dnes v neděli. Jeli autem a srazili se, stalo se neštěstí.“

„A to on už nikdy nepřijde domů? Monika ho už nikdy neuvidí?“

117

Page 124: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

„Neuvidí.“

„Nikdy? Vůbec nikdy? Nikdy na světě?“

„Nikdy, Klárko. Tomu ty ještě nerozumíš, zítra si spolu promluvíme, ale teď spi, musím

vedle,“ pohladil ji a odešel.

Ale Klárka nespí, leží a oči má otevřené. Ze všeho, co jí tatínek řekl, rozuměla jen tomu

nikdy. Monika už svého tatínka nikdy neuvidí. Ale čím víc o tom přemýšlí, tím víc se jí

zdá, že ani tomu slovu vlastně nerozumí (s. 38).

Pětiletá Klárka232 nemůže spát, protože ve vedlejším pokoji jejich sousedka,

maminka Klárčiny kamarádky Moniky, právě obdržela telefonickou zprávu o manželově

tragické nehodě. V noci se rodiče dále snaží dcerce poskytnout informace a podporu,

navodit u ní pocit bezpečí, aby se Klárce podařilo konečně usnout:

Maminka vstala a znenadání odešla. Tatínek si sedl na její místo. Nezpívá, nemluví,

v pokoji je zase ticho. Až Klárka promluvila:

„Táto, smrt není tak...“

„Co myslíš?“

„Já myslím... že když každý musí umřít, tak není strašná.“

Tatínek neodpověděl hned.

„Máš pravdu,“ řekl pak. „Je to takový zákon,“ řekl jiné takové zvláštní slovo. Klárka mu

nerozumí, ale nechce si je zapamatovat, nechce je přidat ke svým zvláštním tajemným

slovům. Táta ji pohladil po čele.

„A už spi. Spi a ničeho se neboj, já tady jsem s tebou,“ řekl a Klárka znovu, dnes už

tolikrát, uslyšela zase to tajemné JSEM S TEBOU.

A najednou tomu porozuměla. Už ví, co to znamená.

Když je někomu smutno a úzko a neví si rady, nikdy není sám, vždycky je někdo s ním (s.

40).

(5) Pro mnohé možná překvapivě – bývá v moderních výzkumech vývoje

konceptu smrti u dětí zařazována také komponenta: pokračování života mimo tělo, která

souvisí s dětskou spiritualitou. „Tyto představy neodporují „správnému“ porozumění

ukončení fyzického bytí (komponenty nefunkčnosti), jedná se totiž o posmrtnou existenci

spirituálního charakteru“ (Speece, Brent, 1984, s.1671 in Loučka, 2007, s. 25). Pokračování

232 v knížce Hany Pražákové Dárek pro Moniku (1967, 2000). Na deskách knihy je napsáno „pro děti od 6

let“

118

Page 125: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

života mimo tělo tj. pátá ze základních složek objektivního konceptu smrti se tedy týká

názorů a duchovních představ dětí o životě po smrti. V rámci vlastního výzkumu Loučka

(2009) ohledně položek souvisejících s komponentou pokračování života mimo tělo

uvádí:

V rámci své práce jsem považoval takto laděné odpovědi za „správné“ (byly tedy

hodnoceny tím více, čím častěji je rodič používá) v souladu se studiemi, které uznávají

komponentu pokračování života mimo tělo (noncorporal continuation) jako součást

konceptu smrti (např. Speece a Brent, 1992). Také vyjadřují to, že rodič nějakým

způsobem dítěti smrt vysvětluje a nebrání se diskusi na toto téma. Samozřejmě je ale

dobré pamatovat na možnost, že rodič si spirituálně laděnou odpovědí typu „dědeček je v

nebi“ může pomáhat a vyhýbat se hůře uchopitelnému vysvětlování smrti jako

biologického faktu, nezávislého na existenci posmrtného života (s. 35).

Komponentu pokračování života mimo tělo lze objevit např. v rozhovoru pětiletých

holčiček – kamarádek Klárky a Moniky – v knížce Hany Pražákové Dárek pro Moniku

(1967, 2000):

Monika do ní šťouchla:

„Kdybys mi slíbila, že nikomu nic neprozradíš...“

„Neprozradím.“

„Ne? Doopravdy neeé-e? Tak já ti to povím. Budeme mít miminko. Budu mít sestřičku

jako ty... nebo možná bratříčka.“

„Jak to víš?“

„Od maminky. Oni ho s tatínkem objednali, to miminko, a teď se už brzy narodí.“

„Ale ty přece už nemáš tatínka.“

„Mám. On umřel, ale je v nebi. A teď budeme mít miminko a maminka taky koupí takový

krásný nový kočárek, jak o máte vy pro Verunku. Budeme vozit spolu, chceš“ (s.110)?

Jako další velmi vhodný biblioterapeutický příklad pro literární doložení komponenty

pokračování života mimo tělo se nám nabízí hned celá kniha. Jedná se o dílo Bratři Lví srdce

od A. Lindgrenové233, které např. pan profesor Zdeněk Matějček pochvalně označil za

„uměleckou psychoterapeutickou osvětu lidí v dětském věku“ (1989, s. 2). Bez dvou

počátečních kapitol se téměř celý děj Bratrů Lví srdce odehrává na specificky a přitom

psychologicky zdařile pojatém onom světě – v mytické zemi blízké dětské mentalitě a

233 V češtině je kniha k dispozici v krásném a kvalitním překladu J. Vrbové (1992, 2001).

119

Page 126: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

fantazii, kde „ještě vládnou časy ohníčků a pohádek“ (Lindgren, 2001, s. 8) – v

Nangijale234.

Závěrem této kapitoly chceme znovu zdůraznit význam death education tj.

vzdělávání dětí o smrti a pokusit se vyzvat čtenáře této práce k tomu, aby se snažili

překonávat své obavy a komunikovali s dětmi na téma smrti. Velmi si vážíme a ceníme

toho, že tak můžeme učinit prostřednictvím slov pana profesora Matějčka, který

vypracoval roku 1989 psychologický posudek o výše uvedené knize Bratři Lví srdce od

A. Lindgrenové, v němž mj. uvádí:

Předně je to odvážné, originální a přitom velice taktní pojetí lidské smrti (snad lépe

řečeno „umření“). Nesetkal jsem se zatím v naší dětské literatuře s tak zdařilým pokusem

přiblížit dětem fakt „odchodu z tohoto světa“, aby to nepůsobilo děsivě. Ze své klinické

zkušenosti, z výzkumů i z psychoterapie dětí a dospělých mohu potvrdit, že děti se touto

otázkou velice zabývají (ne všechny – ale mnohé ano, a to velice intensivně) a že se jim

nedostává žádné pomoci. A pomoc je v tom, že si mohou své vlastní napětí na něčem

„odreagovat“, že se o těchto věcech někde mluví, že si mohou něco přečíst, že se to

neskrývá, že to není tabu. Možno doložit, jak neblahá je to praxe, že se předškolní a

školní děti neberou ani na pohřeb svých nejbližších příbuzných – v nesprávné představě,

že je záhodno uchránit je bolestných, smutných prožitků – jenomže neodreagované

prožitky se z života neztrácejí a mohou působit vážné nepříjemnosti později. – Prostě,

musím autorku za její odvahu a psychologickou dovednost, s jakou nakládá s motivem

smrti, jednoznačně pochválit. Tohle snad pokládám na celé knížce za nejcennější

(Matějček, 1989, s. 1).

7.2 Česká death education v biblioterapeutickém kontextu

Někdo se bojí říci Tma

tak řekne Den, co zavřel oči

Někdo se bojí říci Nic

tak řekne To Bůh Zemí točí

234 Této knize se dále věnujeme také v následující kapitole 7.2 Česká death education v biblioterapeutickém

kontextu. Nejen Bratry Lví srdce, ale všechny knihy pro děti a mládež dostupné v českém jazyce, z nichž

v této kapitole uvádíme úryvky, si čtenář může vyhledat v Příloze č. 2: Koncept biblioterapeutického

seznamu.

120

Page 127: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Někdo se bojí říci Smrt

tak řekne Vracíme se domů

Někdo se bojí

a věří tomu

„Smrt je zvláštní průvodce lidským životem, její přítomnost, znamení, stín, stopy

nebo obavy před smrtí lze najít v každém druhu literatury stejně jako v každém lidském

díle“ (Knihovna Cesty domů). Smrt tedy pronikala, proniká a pronikat bude i do české

literatury pro děti a mládež, přičemž některé texty lze přiřadit do kategorie umělecky

hodnotných a zároveň z psychologického, obecně lidského i etického hlediska zdařilých a

vhodných či dokonce velmi vhodných děl, jiné už méně. V této kapitole si představíme

vybrané zástupce výše zmíněných skupin a naznačíme, že a jak se koncepty smrti

dospělých (spisovatelů pro děti a mládež, autorů úprav textu, vydavatelů, ilustrátorů

apod.) promítají do dětských knížek.

Když vyběhli ze zahradního bludiště, František utrhl z keře přemrzlou růži. Když si ji

Anežka chtěla dát do vlasů, zkoumavě se zahleděla do květu:

„Podívej, mrtvá včela!“

Opravdu tam byla – malá, schoulená, jakoby spící včelka. Zkoušeli ji probudit stéblem

trávy, ale pak to vzdali a raději růžovou hrobku obřadně pustili po jezírku. Zůstala tam

v ledu až do jara, ale to už byla prázdná – lehounké včelí tělíčko vyfoukal únorový vítr.

„Co to bylo za zvuk? Neblíží se zahradník?“ zašeptala z ničeho nic Anežka.

„Ne. Kručí mi v břiše. Co bys řekla tomu, prozkoumat támhleten strom (s. 18-19)?

Básnička, kterou otevíráme tuto kapitolu, i právě citovaná pasáž pocházejí z knihy

R. Malého František z kaštanu, Anežka ze slunečnic (2006)235. V daném úryvku o mrtvé

včele spatřujeme výborný příklad „lehýnkého“ úvodu do death education236. Takto –

jakoby s jemnou samozřejmostí pampeliškového chmýří může k citlivým (dětským i

235 Autorem Františka z kaštanu a Anežky ze slunečnic, kterému „se podařilo vykřesat knížku s náladou,

jaká tu ještě nebyla“ (Pleska, 2008) je básník, překladatel, publicista – Radek Malý. Vystudoval

germanistiku a bohemistiku (doktorský titul), pracuje jako redaktor, překladatel a externí učitel na VŠ. 236 tak, jak jsme jej teoreticky nastínili v posledním odstavci kapitoly 7. Death education „po česku“

121

Page 128: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

dospělým) čtenářům doletět skutečnost smrti (včelky) umně zasazená do ročního i

životního koloběhu237.

Protagonisté podzimem provoněné dětské knížky František z kaštanu, Anežka ze

slunečnic jsou osůbky asi velikosti myši – František, který se vyloupl z kaštanové slupky,

a Anežka vylíhnutá ze slunečnicového semínka. Oba chodí podzimním krajem, jednoho

dne se náhodou potkají a tak pokračují dál spolu. Jejich putování není ani tak o cestě a už

vůbec ne o cíli, nýbrž o tom společném, jak jej prociťují a prožívají teď a tady. Něžně,

klidně, tiše, samozřejmě, dobře, vyrovnaně, podomácku, přirozeně, podzimně... Myslíme

si, že knížka v prvé řadě pojednává o láskyplném vztahu dvou osobitých tvorečků

uprostřed podzimních strakatých listů, posledních hřejivých paprsků, strnišť, hroud hlíny,

mlh a prvních mrazíků, kteří žijí svůj krátký život – od uzrání kaštanů do mrazu –

naplněně, společně a rádi. Františkovi a Anežce ubíhají podzimní dny jejich životů, jež

jsou spojeny navzájem a s podzimní zemí (lépe řečeno: v zemi – nastěhovali se totiž do

opuštěné krtčí nory), přesto nebo právě proto si dovedou vychutnat jedinečnost a

vzájemnost společných chvil. Velmi si ceníme toho, že autor dokázal výše uvedenou

problematiku zpřístupnit mentalitě dětí skutečně zdařile, nenásilně, citlivě a zábavně

zároveň.

Závěrem o Františkovi z kaštanu, Anežce ze slunečnic nutno konstatovat, že Malý

vytvořil nejen dětskou „knížku s náladou, jaká tu ještě nebyla“ (Pleska, 2008), ale též

citlivé a nadmíru poetické dílo o kvalitě života, jehož je smrt přirozenou a neoddělitelnou

součástí. Na konci knihy nenajdeme ani klasický happy-end, ani tragickou záhubu

hlavních hrdinů, dokonce ani Nic s velkým N, takže se bližšího seznámení (dětí)

s Anežkou a Františkem vskutku nemusíme obávat. A jistě to bude seznámení emočně

nosné, podzimně pestré, nadmíru básnivé i každodenní a více o death education nežli by

se nám na první pohled mohlo zdát. Malého František z kaštanu, Anežka ze slunečnic

nám svým myším vzrůstem a smysluplným žitím s vědomím blízkosti zimy, smrti238

přinášejí připomínku jiných knižních protagonistů – Broučků od Jana Karafiáta. „A tak.

Broučci byli sice podstatně menší než naši hrdinové, ale bylo to bohaté společenství plné

tradičních rodinných a sousedských vazeb“ (Pleska, 2008).

237 a zde dokonce i do cyklu biologického – Františkův hlad 238 To však není v knize řečeno explicitně, nýbrž to lze „vycítit“ mezi řádky a obrázky.

122

Page 129: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Evangelický kněz, teolog a spisovatel J. Karafiát vytvořil vícero literárních děl,

jeho jméno je však zpravidla

[...] spojováno s jedinou knihou - Broučky. Od roku 1876, kdy vyšla poprvé, uplynulo

více než 130 let a dočkala se přes půl stovky vydání! A to ještě - díky nevinným

modlitbičkám - byla po 40 let na indexu. Popularitou s ní v naší dětské literatuře mohou

soutěžit jen národní pohádky. A právem. Autorova fantazie, přístupná dětskému vnímání,

se mísí s realitou běžného života, nechybí laskavý humor, pochopení pro slabost, a

především láska a pevné rodinné vztahy, pro dítě tak důležité (redakce citarny.cz, 2008).

Jak zaznělo v citaci – stále jsou publikováni noví a noví Broučci. Jedním

z „čerstvých“ vydání této již legendární, české knihy pro děti, ve které se tematika smrti

objevila poprvé naplno, je i „knížka s divadélkem“ Jan Karafiát: Broučci, která

s nádhernými, „přiléhavými“ ilustracemi V. Baránkové239 vyšla (2008) v nakladatelství

Jan Melvil publishing.

Ilustrace jsou opravdu krásné a báječně knížku doplňují. Jen škoda, že se sice jedná o

Karafiátovy Broučky, ale vlastně i nejedná. Příběh byl totiž převyprávěn. Nemyslím, že

by se dnešní děti ztrácely v Karafiátově květnatém jazyce, a že tedy bylo nutné nahradit

text textem „přístupnějším“. Navíc v knížce úplně chybí Karafiátův velmi známý závěr s

chudobkami, což je snad ještě větší chyba. Proč by děti neměly vědět, jak to s broučky

nakonec skutečně dopadlo (redakce citarny.cz, 2008)?

K těmto podnětným a velmi výstižným postřehům redakce internetového,

informačního portálu Čítárny.cz240, doplníme snad jen to, že text pro zmíněné vydání

Broučků upravila A. Peisertová, která zde dle našeho názoru trestuhodně zaměňuje

jazykové úpravy směrem k modernější češtině s přepracováním a vynecháváním částí

textu, takže se původní obsahy a významy mění či ztrácejí. Uvedená publikace může být

vzhledem k výborným ilustracím a papírovému divadélku241 hodnocena jako zajímavý

239 Vlasta Baránková je ilustrátorka, malířka, grafička, patří mezi elitu českých ilustrátorů knížek pro děti.

Svými nezaměnitelnými obrázky pravidelně doprovází např. dětské knihy J. Žáčka, Z. Svěráka, M.

Zinnerové, D. Krolupperové a dalších. 240 který v současné době představuje největší českou populární databázi o knihách (nejen) pro děti a

mládež 241 které si mohou děti a jejich biblio-terapeuti složit a s jeho pomocí realizovat vlastní dobrodružství

(broučků)

123

Page 130: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

krok, nicméně očividně vedoucí jinam než směrem k vzdělávání dětí o smrti tj. k death

education.

Na rozdíl od výše uvedených Broučků v úpravě A. Peisertové míří např. Bratři Lví

srdce od A. Lindgrenové k death education zcela jednoznačně a to navíc způsobem, který

lze právem označit za humanistický, kreativní a originální, přitom však taktní a

z psychologického hlediska mimořádně zdařilý (Matějček, 1989). Navzdory těmto faktům

a s ohledem na dobu vzniku tohoto díla o boji dobra se zlem v zemi „někde na opačné

straně oblohy za hvězdami“ (Lindgren, 2001, s. 8) – v Nangijale, vzbudili Bratři Lví

srdce bezprostředně po svém prvovydání (1973) ostré diskuze mj. i ve švédském

parlamentu. Kniha byla kritizována např. za to, že prý oslavuje sebevraždu, popírá život a

byla hanlivě nazývána „umrlčí pohádkou“ (něm. „s Totenmärchen“) (Spieker-Verscharen,

1988, s. 8). Čtenářská praxe však brzy ukázala, že Bratři Lví srdce sebevražedné sklony

či touhu po smrti v žádném případě v dětech nepodněcují. Tento fakt ve svém velmi

pozitivním posudku o dané knížce potvrzuje i pan profesor Matějček (1989). Český

překlad jednoznačně doporučil k publikaci242.

Po prvním vydání knihy (1973) byla Lindgrenová doslova zavalena nadšenými

dopisy dětských čtenářů, ve kterých ji prosili o druhý díl. Sama autorka vnímala

dobrodružný příběh bratrů Karla a Jonatána spíše jako potěšující knížku přinášející útěchu

(Spieker-Verscharen, 1988). Bratři Lví srdce dětské čtenáře opravdu neděsí,

nezúzkostňují a nijak netraumatizují. Sice „[...] logika z hlediska dospělé mentality někdy

uniká, ale to dětské mentalitě nevadí“ (Matějček, 1989, s. 1). „Kniha se těší velké oblibě

zejména u závažně nemocných dětí a u lidí, kteří trpí bolestí nad ztrátou blízkého. Přináší

útěchu, konejší, jelikož Bratři Lví srdce jsou více než o smrti primárně příběhem o lásce“

(Fabinová, 2006, s. 66-67).

Vedle zdařilého a dovedného uchopení „psychologie smrti“ tak, aby jí děti

porozuměly, aniž by je toto pochopení děsilo243, chválí pan profesor Matějček (1989)

ještě další rysy a motivy zpracované Lindgrenovou v Bratrech Lví srdce: zdůraznění

lásky bratrské, sourozenecké; pojetí jednoho dítěte jako zdravotně postiženého;

242 česká vydání Bratrů Lví srdce – 1992, 2001 243 Zde čtenáře znovu odkazujeme na závěrečnou citaci v kapitole 7.1 Koncept smrti u dětí.

124

Page 131: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

psychologicky věrohodně a výstižně podaná skutečnost strachu a jeho překonávání.

Strach je tematizován i např. v jiném slavném literárním díle (nejen) pro děti – v Malém

princi (1972, 2005) od Saint-Exupéryho. „Tento vypravěčský skvost vychází

z trojnásobného strachu: ze strachu o přítele, ze strachu ze světa a z dětského strachu“

(Jung, 2008, s. 10).

V České republice se v současné době věnují literární tvorbě pro děti i nadějní

autoři, otevření novým trendům, kteří by se, jak naznačuje naše zkušenost, nebránili a

naopak by zřejmě uvítali obohacení svých znalostí, dovedností, talentu o oblast poznatků

o vývoji dětského konceptu smrti244. Mj. zejména tyto autory by právě předkládaná

kapitola 7. ráda oslovila a snad i inspirovala, dodala jim informace245 a s nimi odvahu,

oporu pro vlastní budoucí tvorbu.

Ve výše uvedených souvislostech se nám jeví jako velmi podnětná např.

následující pasáž z Loučkovy magisterské práce, kterou tedy vybíráme pro zakončení

podkapitoly 7.2 Česká death education v biblioterapeutickém kontextu:

Výsledky některých prací (Cotton, Range, 1990, Orbach a kol., 1986), které se

zaměřovaly na souvislost s vývojem konceptu smrti, poukazují na negativní korelaci mezi

dětskou úzkostí ze smrti a pochopením některých komponent konceptu smrti, hlavně

univerzality. Slaughter a Griffiths (2007) nabízí interpretaci tohoto jevu jako výsledku

nepochopení biologické podstaty smrti. Z toho, že dítě nerozumí tomu, že mrtvý se

nemůže vrátit, i kdyby chtěl, pramení dětské obavy z takového odloučení. Autorky

přistupují k výzkumu opačně a zjišťují, že nabytí vyzrálejšího konceptu smrti vede ke

snížení dětského strachu ze smrti (Loučka, 2009, s. 19).

244 Např. Pavlína Brzáková – etnoložka, která na základě svých pobytů např. u sibiřských kočovných

Evenků sepsala řadu zajímavých knih pro dospělé. V roce 2009 byla publikována její pohádková prvotina

pro děti s názvem Helinda a Klekánice. Ohledně smrti se v příběhu zdá být patrné ovlivnění autorky

folklórem a jinými kulturami, což může děti na určitém vývojovém stupni v porozumění smrti „mást“.

Brzáková je však velmi ochotná a otevřená k diskuzím na téma death education aj.. 245 o důležitosti a významu „death education-knížek pro děti a mládež“ aj.

125

Page 132: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

7.2.1 Death education s knížkami Daisy Mrázkové

Malířka, ilustrátorka a spisovatelka dětských próz pro nejmenší a začínající čtenáře

Daisy Mrázková (1923) vytvořila v rozmezí let 1961-1982 celkem jedenáct autorských knih,

ve kterých velmi poetickým vypravěčským stylem přibližuje dětem krásné a křehké osudy

obyčejných věcí, tajuplnou podstatu přírody a dobrodružství jejích „obyvatel“. Tvorba Daisy

Mrázkové zaujímá v původní české dětské literatuře výjimečné postavení, nejen díky

nezaměnitelnému stylu v popisu a vyprávění, který se citlivě dotýká, oslovuje a

senzibilizuje vnímání malých dětí, ale také pro jedinečnou práci s fantazií způsobem, jenž

nezatěžuje dětskou psychiku a v neposlední řadě též díky mistrnému spojování obrazu a

slova v jeden celek vzájemně se doplňující a podporující v dokonale přirozené symbióze

(Kůřilová, 2007).

V jejích knihách se prolíná lyrika s epikou. Na osudech dětí, zvířátek, přírody nebo věcí

seznamuje čtenáře se světem kolem sebe, se základními otázkami života. Svět jejích

hrdinů je křehký, plný drobných událostí: věci mají své osudy, které jsou dětskými hrdiny

prožívány intenzivně jako jejich vlastní. Z každého příběhu je cítit lidská účast, vztah k

věcem, přírodě, lidem. Autorka objevuje v dětech to vzácné, co se pak časem a věkem

zasouvá na dno lidského nitra: něhu, cit, touhu po volnosti, smysl pro čest a spravedlnost.

Svým čtenářům se nepodbízí, jen jim vypráví, sděluje, učí je vidět, slyšet, cítit a rozumět.

Svými knihami jakoby hledala cestu z citové chudoby dnešního světa (redakce citarny.cz,

2008).

V kontextu této diplomové práce je nutno podotknout, že při všech výše

vyjádřených kvalitách svých autorských dětských knížek se navíc D. Mrázková nevyhýbá

ani tématu smrti, konečnosti života a z vnějšího i z vnitřního prostoru protagonistů

příběhů – ať již jsou jimi zvířátka, děti nebo hračky, toto téma nevytěsňuje. Z toho

důvodu je právě této spisovatelce dětských knih věnována samostatná kapitola této

diplomové práce přesto a vlastně právě proto, že „současné čtenářské obci“ je Daisy

Mrázková velmi málo známá a to navzdory skutečnosti, že její díla byla převedena do

slovenštiny, angličtiny, němčiny, japonštiny, litevštiny a slovinštiny (Kůřilová, 2007).246

246 Např. v Japonsku se knížky D. Mrázkové těší díky barevnosti obrazů a křehkosti vyjadřování velké

oblibě.

126

Page 133: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Do poloviny 60-tých let se Mrázková realizovala především jako malířka,

výtvarnice a ilustrátorka knih jiných autorů, v roce 1965 však oficiálně vstupuje do české

literární tvorby pro děti i jako spisovatelka. A to konkrétně s knihou Neplač, muchomůrko

(malá knížka o velkých věcech) (1965, 2004), v níž vypráví o dcerce myslivce – Kateřině

a jejím živoucím kontaktu s lesní přírodou a tvory, kteří v lese „bydlí“. Již v této prvotině

se projevila autorčina výjimečná schopnost nenuceně nabídnout dítěti „bezpečný knižní

prostor“ plný citu, fantazie, opětovaného vztahování se k něčemu či někomu a krásy

obyčejných věcí, lidí, jevů247.

Tato i další, pozdější dětské knížky D. Mrázkové otevírají dětem dveře tam, kam

by si v běžném rozhovoru samy netroufaly zajít a kam by se je rodiče nebo jiní dospělí

ostýchali svými vlastním slovy zavést248, jelikož „

. Umírání.cz

v rámci odpovědi na dotaz „Jak vnímají děti umírání a smrt táty?“ se o autorské tvorbě D.

Mrázkové mj. píše: „

naše kultura ztratila „přirozený vztah

ke smrti“ “ (Peňásová, Ryšavá, 2008) V internetové poradně na portálu 249

Její knihy Neplač, muchomůrko (např. kapitola Tátové) nebo Haló,

Jácíčku lze směle doporučit i k otevření těžkých témat kolem smrti“ (Peňásová, Ryšavá,

2008).

Kůřilová (2007) ve své bakalářské práci Motivy času v prózách Daisy Mrázkové

odkrývá v dětských knihách Mrázkové dvě základní linie, které autorka zmíněné práce

označila jako konkrétní a abstraktní. Více než konkrétní linie související s vnějším

světem, je v našem kontextu zajímavá linie druhá – abstraktní, která je „mnohdy na

pochopení náročnější. Čas zde nabývá podobu hodnoty. Hodnoty, kterou vnímáme jako

výraz poznání, zkušenost, moudrost“ (Kůřilová, 2007, s. 40).

Knížky D. Mrázkové se nám mohou na první pohled zdát jako obyčejné a snad až

primitivní. Začteme-li se však důkladně, zjistíme, že v sobě ukrývají témata mnohem

247 „Death education-ukázku“ z Neplač, muchomůrko (malá knížka o velkých věcech) přinášíme v kapitole

7.1 Koncept smrti u dětí. 248 např. kvůli „dospěláckému“ pocitu nepatřičnosti ohledně spojování dětí a smrti v jedno téma 249 jehož provozovatelem a zřizovatelem je Domácí hospic Cesta domů, který poskytuje služby umírajícím

lidem a jejich blízkým v Praze. Internetový portál Umírání.cz je v rámci celé republiky zaměřen na cílovou

skupinu závažně nemocných lidí, jejich pečujících a všech, kteří mají ve své blízkosti umírajícího člověka,

resp. na ty, jimž blízký člověk zemřel.

127

Page 134: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

závažnější. Existenciální motivy smrti, života a s nimi spojené náznaky prvních

filozofických úvah nutí autorku ptát se po osudech dětí, zvířat, věcí a přírody vůbec.

Jakoby její knížky nebyly určené jen dětem, ale i dospělým (Kůřilová, 2007, s. 40).

V návaznosti na Kůřilovou podotýkáme, že knihy Mrázkové mohou otevřít tabu-téma

smrti a obohatit dětské i dospělé čtenáře právě v rozměru existenciálních otázek kolem

života a smrti250, obzvlášť když ti druzí jmenovaní tj. dospělí najdou v sobě dostatek

otevřenosti, odvahy, morálního citu a zodpovědnosti k tomu, pěstovat v dětech „přirozený

vztah ke smrti“, jenž se z naší kultury takřka vytrácí (Peňásová, Ryšavá, 2008). Tímto

jsme se tedy opět dostali přímo k death education251, v níž dětská literatura a dále pak

v kontextu české autorské pohádky – literární díla malířky a spisovatelky Mrázkové

mohou hrát důležitou a veskrze užitečnou roli.

V návaznosti na doporučení Cesty domů252 připojujeme specifické pohledy na

několik literárních děl D. Mrázkové253, přičemž se primárně zaměřujeme na způsob

autorčiny umělecké reflexe smrti, umírání. Chceme takto načrtnout možnosti aplikace

knížek D. Mrázkové v biblioterapii s dětmi, jež se soustřeďuje na death education. Pro

následující podkapitolu byly z autorčiných próz vybrány ty, které považujeme vzhledem

k právě uvedenému záměru za stěžejní. Jedná se o tyto knížky Daisy Mrázkové: Neplač,

muchomůrko; Auto z pralesa; Haló, Jácíčku; Chlapeček a dálka; Slon a mravenec254.

250 Dle existenciální psychologie a psychoterapie je smrt (vedle svobody, existenciální osamělosti a absence

smyslu) jedním ze čtyř základních pilířů a témat v životě člověka. 251 česky řečeno – k vzdělávání o smrti, (německý ekvivalent – Sterbeerziehung) 252 Neplač, muchomůrko (např. kapitola Tátové) nebo Haló, Jácíčku 253 V současnosti se dočkaly reedice tyto knížky: Haló, Jácíčku; Auto z pralesa; Neplač, muchomůrko; Slon

a mravenec; Nádherné úterý; Můj medvěd Flóra. Uvedené tituly je možno žádat u knihkupců nebo u

vydavatele, kterým je v případě všech zmíněných knih s výjimkou poslední – tiskárna a vydavatelství

Grantis s.r.o.. Opětovného vydání bilderbuchu Můj medvěd Flóra se zhostil Baobab (alternativní

nakladatelství ilustrovaných knih pro děti). 254 Upozorňujeme, že v Příloze č. 2: Koncept biblioterapeutického seznamu lze vyhledat mj. informace i o

vybraných dílech D. Mrázkové. Aby bylo kompletnosti a přehlednosti učiněno zadost, uvedeme nyní celou

bibliografii Daisy Mrázkové: Neplač, muchomůrko (1965); Chlapeček a dálka (1969); Byla jedna moucha

(1971); Haló, Jácíčku (1972); Neposlušná Barborka (1973); Můj medvěd Flóra (1973); Auto z pralesa

(1975); Nádherné úterý (1977); Kluk s míčem (1978); Co by se stalo, kdyby... (1980) ; Slon a mravenec

(1982).

128

Page 135: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

7.2.1.1 Pojetí času a jeho souvislost se symbolikou smrti

Na základě znalosti literární tvorby D. Mrázkové a obeznámení se s bakalářskou

prací Kůřilové (2007) aj. se v této kapitole zamýšlíme nad pojetím a uměleckým

ztvárněním času v dětských knížkách Mrázkové a jeho vztažením ke koloběhu lidského

života a přírody. Domníváme se totiž, že čas, který v dílech D. Mrázkové „nabývá

konkrétní podoby v souvislosti se „základními otázkami života, bytí a nebytí,

mezilidskými či přírodními vztahy a vazbami“ “ (Hamanová 1978 in Kůřilová, 2007, s.

27) je tímto způsobem a touto cestou v hranicích světa předškolních dětí255 dobře

uchopitelný, pochopitelný a jako takový využitelný v rámci death education.

Takto ztvárněný čas tedy docela dobře a vhodně umožňuje „výchovné dotýkání

se“ existenciálního tématu smrti, jelikož D. Mrázková uměla napsat a namalovat své

knížky tak, aby napomáhaly harmonickému rozvoji dětských recipientů ve vztahu

k přírodě, k lidem a aby podpořily dětské porozumění zákonitostem přírody256 cestou a

formou, které jsou kompatibilní s představami a myšlením předškolních dětí (Hamanová

1978 in Kůřilová, 2007). Jak sama autorka vypráví257, vytvářela své knížky právě pro děti

předškolního věku, pro jejichž myšlení je charakteristický antropomorfismus, magičnost,

egocentrismus aj.. V prózách Daisy Mrázkové se můžeme právě s antropomorfismem

setkat nejčastěji, buď v podobě polidštěných zvířecích hrdinů258 nebo přírodních sil a

jevů259 či objektů neživé přírody . 260

V pojednáních o dětských knihách D. Mrázkové bývají ve výčtu autorčiných

témat téměř vždy uvedeny mezilidské vztahy, tudíž chceme poznamenat, že se ony vztahy

255 Tj. v hranicích daných zejména symbolickým a předoperačním myšlením předškolních dětí, které je úzce

spjato s činností dítěte a vyznačuje se animismem, egocentrismem, fenomenismem, magičností,

antropomorfismem, artificialismem, absolutismem (Portešová, 2004, Langmeier, Krejčířová, 1998). 256 kam vznik a zánik, zrození i smrt neodmyslitelně patří 257 viz. závěr této podkapitoly 258 např. Haló, Jácíčku; Slon a mravenec 259 např. příběhy „Chlapeček a Dálka“; „O nudícím se Slunci“; polidštěná Tma v povídce „Měsíc“ nebo

vodní pramínek z Pusté Kamenice v příběhu „Co to je proti pomněnkám?“ Všechny čtyři uvedené povídky

přináležejí do souboru Chlapeček a Dálka 260 např. povídka „Kámen a chlapec“ v Chlapeček a Dálka

129

Page 136: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

zpravidla neodehrávají mezi lidmi, nýbrž se realizují např. mezi zajíčkem a veverkou261

nebo mezi chlapcem a hvězdami262 či pramínkem a ptáčkem263. Jedná se tedy o vztahy

„mezizvířecí“ nebo o citové vazby mezi silami a součástmi přírody, do které se

samozřejmostí Mrázkové vlastní patří i člověk. Vždy jsou to však pouta velmi intenzivní

a niterně prožívaná. To mezilidské je v pohádkách transponováno. V plné kráse a síle

nechává autorka rozvinout altruismus a lásku k bližnímu – zvířeti264 nebo čemukoli

existujícímu v přírodě265.

„Příroda je pro ni jeden „velký svět“, který nás obklopuje. Tento svět je plný

všemožných úkazů, zvláštních proměn, které se stále dějí. Vždyť stačí se jen dívat kolem

sebe“ (Kůřilová, 2007, s. 27). A tento jeden „velký svět“ přírody mohou děti s knížkami

Daisy Mrázkové objevovat a přitom se „jaksi mimochodem“ učit pěstovat vlastní vztah

k přírodě a jejím tvorům, cit k změnám a koloběhu v přírodě. Autorka často vypráví

slovem i ilustracemi o změnách a proměnách nejrůznějších „součástek přírody“ během

času, který zde vystupuje v úzké vazbě na pohyb. Je mu přisouzena role jakéhosi původce

přírodního koloběhu dějů, jevů, denních i ročních dob a (lidského) života. Např. v

pohádce „Co to je proti pomněnkám?“ se děti prostřednictvím příběhu o putování

pramínku z Vysočiny seznamují s koloběhem proměn vody v přírodě.

„Co to je proti pomněnkám?“ přináleží titulu Chlapeček a dálka (1969), který se

pohybuje „na hranici příběhové prózy a pohádky“ (Reissner, 2005). Jedná se o celkem

šest impresionisticky laděných textů266, které se autorce jaksi nehodily do prvotiny

Neplač, Muchomůrko patrně mj. proto, že v těchto drobných povídkách „převažují lyrické

pasáže nad epickou dějovostí“ (Kůřilová, 2007, s. 8). Možná intenzivněji než v ostatních

svých knížkách Mrázková v Chlapečkovi a Dálce zpracovává řadu náročnějších námětů.

Citlivě se dotýká takových témat jako osamělost; stálost a specifičnost citového pouta a

261 Haló, Jácíčku 262 povídka „Užitečná věc“ v Chlapeček a dálka 263 „Co to je proti pomněnkám?“ v Chlapeček a Dálka 264 např. Haló, Jácíčku; Slon a mravenec 265 např. silná náklonnost slunce k malému klíčku vyvíjející se rostliny v „O nudícím se Slunci“ 266 Soubor Chlapeček a dálka sestává ze samostatných povídek: Chlapeček a dálka; O nudícím se Slunci;

Měsíc; Užitečná věc; Kámen a chlapec; Co to je proti pomněnkám?.

130

Page 137: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

lásky (k domovu, k věcem, činnostem, přírodě); potřeba mít pro koho žít; touha po

něčem, co mít nemůžeme; skrytá krása a bohatství intrapsychického světa.

Tato útlá knížka je doslova „napěchovaná“ více či méně skrytými poselstvími a

tak z části souhlasíme s Kůřilovou (2007), že „bez interpretační pomoci dospělého by jim

dětský recipient stěží porozuměl“ (s. 8). Považujeme však za nutné podotknout, že ono

„porozumění“ dítěte se dle našeho názoru realizuje také v jiné než kognitivní dimenzi.

Tyto ilustrované texty, které „jsou ve své zdánlivé jednoduchosti značně rafinované“

(Hamanová, 1978 in Kůřilová, 2007, s. 30), působí velmi vhodným způsobem na

emocionální úrovni, oslovují základní existenciální potřeby a témata zakořeněná v

člověku kteréhokoli věku267.

Zvídavé otázky, jež v příbězích D. Mrázkové přímo zaznívají268 či z nich nepřímo

vycházejí269, směřují často do oblasti, o které dospělí „nechtějí mít čas“ přemýšlet tj. ke

smrti a konci života. Knížky Daisy Mrázkové mají naštěstí „kouzelnou moc“ pomoci

vytvořit podpůrnou, příznivou atmosféru pro to, aby „všetečná semínka“ otázek dětí po

začátku, konci, popř. smyslu života, „padla na připravenou, úrodnou půdu“ rodičů (či

jiných dospělých).

Vycházejme z předpokladu, že běžný český rodič během svého dosavadního

života zpravidla nenabyl dostatek zkušeností s psychologicky zdařilým zvládáním faktu

smrti, nemá vytvořen přirozený vztah ke smrti a umírání, není adekvátně edukován o tom

a neví, jak s dětmi o smrti hovořit tak, aby „vyspělý koncept smrti (mature concept of

death)“ (Loučka, 2007, s. 10), přirozený vztah ke smrti a umírání mohl nenuceně

předávat svým potomkům. V kontextu tabuizace smrti jako součásti života a „vytlačování

umírání“ do nemocnic, ústavů chceme zdůraznit, že „dětské knížky o smrti“ (např. od D.

Mrázkové nebo jiných autorů) nejsou „viníky“ tj. příčinami otázek dítěte ohledně smrti,

nýbrž zprostředkovateli vhodné atmosféry, facilitátory dotazování dítěte a přijatelnějších,

267 Pro srovnání viz. např. v Yalomově Existenciální psychoterapii: kapitola 2. Život, smrt a úzkost (s. 37-

84) a kapitola 3. Pojetí smrti u dětí (s. 85-118). 268 Např. v kapitole knížky Haló, Jácíčku nazvané „A co potom Slone?“, ze které níže v tomto textu

předkládáme ukázku. 269 Slon a mravenec aj.

131

Page 138: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

orientovaných, přirozenějších, uvolněnějších rodičovských odpovědí. V následujícím

textu bude dále ozřejměno mínění, že určité dětské knížky „pouze“ spolu/vytvářejí

vhodné podmínky proto, aby dítě ohledně smrti vyjádřilo navenek obsahy, které v nějaké

formě velmi pravděpodobně leží v jeho dětské duši.

Loučka v teoretické a empirické části své bakalářské (2007) i magisterské práce

(2009) nabízí poznatky a důkazy o tom, že děti se smrtí ve svém vnitřním světě opravdu

zabývají a to nejen v situacích zármutku v souvislosti s úmrtím někoho blízkého, ale i „v

běžném chodu života“ (Loučka, 2009, s. 1) prostřednictvím televize, počítačových her,

naslouchání rozhovorům dospělých, pozorování přírodních zákonitostí atd.. Ceníme si

tohoto, v kontextu české psychologie, vpravdě průkopnického a (prozatím) skoro

ojedinělého zaměření odborného psychologického zájmu. Dovolíme si citovat ze

závěrečné reflexe autora:

[…] odnáším si z této práce potvrzení toho, že smrt má své místo v životě dětí stejně jako

dospělých. I když ji vnímají v něčem odlišně, je důležité pamatovat na to, že o ní

přemýšlí. Během rozhovorů mne děti opakovaně přesvědčily o tom, že se o smrti nebojí

mluvit a že je pro ně spojena i s pocity smutku a lítosti. To je poselství, které bych rád

poslal dál. Abychom se v situacích, kdy se smrt objeví na našich životních cestách, nebáli

být k dětem upřímní. Ať už v rodině nebo v roli nějakého pomáhajícího profesionála

(Loučka, 2009, s. 55).

Už bylo vidět slunce jen polovic..., už jen zlatý proužek..., nádherný proužek...

„Co se stane, až slunce zapadne úplně?“ napadlo Veverku.

„Nic. Mraky zšednou… hvězdy se objeví…,“ odpověděl Slon.

„A potom?“

„Potom se bude stmívat... vítr ulehne... zvěř vyjde na pastvu...“

„A pak?“

„A pak bude noc… Měsíc… Jepice budou tančit a tančit… Liška vstane a poběží svou

liščí pěšinkou…“

[…]

„A potom?“

„Potom bude den. Jako každý den.“

„A pak?“

„Pak bude zase noc a zase den a zase noc a zase den a tak pořád... však to znáte...“

„A co potom?“

132

Page 139: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

„Inu vyrostete… budete mít malé zajíčky a malé veverky a ti se vás budou pořád na něco

vyptávat, až se na ně budete skoro zlobit...“

[…]

„A dál Slone?“

„A uplyne rok za rokem… les vzroste a vykácejí ho… zasadí se nové stromečky…“

„A?“

„A já tu také nebudu pořád stát... bude ze mne dříví, veliká tvrdá polena, kterými se topí v

zimě... Budu praskat v ohni někde v chaloupce... děti se budou dívat na jiskry...“

„A co potom?“

„Potom, co potom… Zeměkoule se bude točit dál a dál… bude se točit a točit, dokud

slunce nevychladne.“

„A co potom, Slone?“

„DOST!“ vykřikl Slon. „Dost! Jsem jenom Slon! Dáváte moc těžké otázky. Běžte se

trochu proběhnout!“

(Mrázková, 2004, s. 51-52)

Zvídaví zajíček Jácíček a Veverka nám svými nekonečnými otázkami270, které

neúnavně kladou starému buku Slonovi, jistě připomínají děti zhruba od tří let věku.

Stromového Slona lze zase přirovnat k dospělému, jenž je všetečnými dětskými dotazy hnán

do úzkých. Dílo Haló, Jácíčku (Knížka o velikém přátelství)271 bychom spolu s několika

dalšími knížkami D. Mrázkové mohli zařadit do pomyslné „zvířátkové série“. V těchto

knížkách „autorka na osudech zvířátek seznamuje nejmenší čtenáře se světem kolem

sebe, se základními otázkami života“ (czlit.cz a citarny.cz, 2008), jehož součástí je i smrt

a zánik. Do zvířecích protagonistů Mrázková promítá vlastnosti a některá vývojová

specifika předškolních dětí. Z psychologického hlediska nám tedy mohou být nekončící

všetečné otázky Jácíčka a Veverky i jejich další projevy povědomé a srozumitelné.

V Haló Jácíčku se autorka kromě přírody koncentruje na přátelství dvou zvířátek,

proto také titul nese dodatek Knížka o velikém přátelství. Na zvídavém dotazování,

dobrodružstvích a objevech v přírodě je nejdůležitější, že je zajíček a veverka provádějí

270 viz. právě citovaný úryvek z kapitoly „A co dál Slone?“ v knize Haló, Jácíčku

271 O Haló, Jácíčku spolu s dalšími dvěma autorskými pohádkami D. Mrázkové (Slon a mravenec, Můj

medvěd Flóra) pojednáváme také v souvislosti s tématem přátelství v knížkách pro děti v kapitole 7.3

Biblioterapie s dětmi po ztrátě někoho blízkého.

133

Page 140: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

spolu272. Na výše uvedeném úryvku dialogu malých zvířátek se stromem Slonem273 můžeme

také vidět, jak se spisovatelce podařilo propojit střídání dne a noci (resp. čas východu a

západu slunce) s koloběhem života (Kůřilová, 2007).

Trošku jiný typ časového a životního koloběhu Mrázková ztvárnila např.

v povídce „Javorový list“ (in Auto z pralesa (1975, 2002)) prostřednictvím přírodních

proměn během střídajících se ročních dob. Autorka líčí část životního příběhu hlavního

hrdiny tj. javorového listu od chvíle, kdy spadl ze svého stromu a hrdě poletoval jako

krásný, zlatorůžově zbarvený přírodní výtvor světem až do doby, kdy chřadne a chřadne

ve sněhu a potom s příchodem jara prožívá své stáří. Pod sněhem, vedle ubývajícího listu,

z něhož na jaře zůstane jen tenká mřížka, stojí chudobka. „Ačkoliv obrazy javorového

listu a chudobky jsou zde postaveny do protikladu, tak necítíme nesoulad. Když starý list

chřadne pod sněhem zimou a mrazem, chudobka se teprve chystá vstříc slunečním

paprskům. Najednou máme před sebou obraz jednoho okamžiku, v němž současně něco

vzniká, roste a současně něco slábne a zaniká“ (Kůřilová, 2007, s. 29). Sníh roztál a

nastalo jaro...

List se mohl zase volně rozhlédnout.

Podíval se na sebe – ó jé! Už nebyl ani tmavohnědý. Byla z něj už jen šedivá pavučinka,

jen taková jemná kostřička listu....

Podivné, ale ne špatné, pomyslil si.

A když oschl, vzlétl zase v jarním větru (Mrázková, 2002, s. 74).

Od jara až do podzimu prožívá javorový list své stáří, vychutnává a podvědomě

rozumí této životní etapě tak, že by z něj měl radost snad každý logoterapeut. Období stáří

našeho listu, jež bychom dle Eriksonovy klasifikace psychosociálního vývoje

jednoznačně posuzovali směrem k integritě, je logicky a přirozeně ukončeno „smrtí listu“

v ohníčku chlapce, který ho kdysi uvolnil z kamenů a pustil po větru. Doutnající starý list

si vzhledem ke svému konci „s podivem uvědomil, že proti tomu nic nemá.“ V oněch

okamžicích se ho chlapeček vyptává:

272 Jak zmiňujeme v kapitole 7.3 Biblioterapie s dětmi po ztrátě někoho blízkého, přátelské pouto

zvířecích kamarádů se ale jeví jako vyspělejší než by se dalo očekávat u dětí předškolního

věku. 273 Zajíček a Veverka objevili v lese starý buk, který podle nich z jednoho místa vypadá jako slon.

Skamarádili se s ním, chodí ho navštěvovat a naslouchají jeho vyprávění starých sloních lesních pohádek.

134

Page 141: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

„A co ty? Slíbil jsi mi vyprávět.“

„Ach, to by bylo... A vždyť nemám čas, shořím za chvíli...“

„Řekni aspoň to hlavní.“

Co bylo hlavní? List neměl čas přemýšlet. Začal rychle mluvit o letících ptácích, o

poskakujících dětech, o tom, jak je krása proměnlivá, o květině, která čekala pod sněhem,

o strachu, který zmizel... Bylo to vyprávění, které nebylo slyšet, ale chlapeček mu

rozuměl. Díval se do ohně a rozuměl.

A pak, když list shořel – můžeme mluvit ještě dál? Můžeme, proč bychom nemohli – pak

se chlapeček posadil a rozhlédl se a byl šťastný. Člověk je vždycky šťastný u ohníčku.

Proč, to se neví ale je (Mrázková, 2002, s. 76-77).

V Neplač, muchomůrko (malá knížka o velkých věcech) (1965, 2004) Mrázková

vypráví dětským recipientům slovy zakomponovanými do obrazů o způsobu života

holčičky Kateřiny z myslivny, kde žije s otcem a matkou v těsném propojení s lesem,

čímž se u čtenářů navozuje pocit blízkého kontaktu s přírodou – kolem nás a v nás274.

„Muchomůrka“ stejně jako ostatní knížky naznačují, že Mrázková je v první řadě malířka

a výtvarnice, která umí profesionálně zacházet a vyjadřovat se výtvarnými prostředky i na

velkých plátnech.

Malířka barvy roztírá, smývá, vrství a znovu smazává. Tak se oživuje, zjemňuje,

prosvětluje a zase zvýrazňuje plocha a prohlubuje prostor. V malbě se odráží

proměnlivost atmosféry, střídání tvarů oblak, studené záře mlhavých rán, tísnivá naděje

svítání, nekonečnost letních nocí i smutek pochmurných podzimních dnů (redakce

citarny.cz, 2008).

Z dětských knih D. Mrázkové na nás dýchá cituplné poselství o životě v přírodě, o

vnitřním světě dětských či zvířecích protagonistů a o tom přírodním, přirozeném v nás

samotných, což je podáváno prostřednictvím zázračně působivé, dynamické harmonie

slova a obrazu. Toto poselství působí niterně, uceleně, nezpochybnitelně i přesto, že sama

autorka v reflexi vlastních děl formuluje tehdy prožívanou nejistotu ohledně ilustrací

v počátcích své tvorby pro děti:

A potom dětské knížky. Psala jsem je od roku 61. Byly to texty pro předškolní věk, pro

ten věk bez informací, otevřený, přísný na všecko. Knížky jsem ilustrovala nejdřív

274 „Death education-ukázku“ z Neplač, muchomůrko přinášíme v kapitole 7.1 Koncept smrti u dětí.

135

Page 142: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

bezradně, zvyklá na velká plátna a neodvažující se kreslit prostě, později se to uvolnilo,

dovolila jsem si živé pérovky (Flóra) (redakce citarny.cz, 2008).

Ani v literárních recenzích a slovníkových kritických přehledových statích

nezůstalo výše popisované „vzácné souznění Mrázkové jako ilustrátorky a prozaičky“

(Reissner, 2005) bez povšimnutí. Po autorském debutu Neplač, muchomůrko (1965)

můžeme z tohoto „souznění“ v každé z následujících knížek „okusit“ zase něco trošku

jiného. „Tvorba Daisy Mrázkové se rozvíjí v přesných návaznostech a vztazích, všechny

její složky se ovlivňují a prolínají“ (redakce citarny.cz, 2008), proto lze o Mrázkové

v souvislostech jejích jedenácti autorských knih pro děti směle hovořit jako o typické

autorce tvořící v kontinuitě s dosavadním dílem (Reissner, 2005).

Hlavním tématem všech pohádek D. Mrázkové je tedy příroda, vztahy v ní a k ní.

Spisovatelka učí prostřednictvím přírody „vidět, slyšet, cítit a rozumět“ (Hamanová 1978

in Kůřilová, 2007, s. 11). Přitom je však zřejmé, že autorka chápe smrt a umírání jako

součást této přírody a časově ohraničeného (lidského) „bytí v přírodě života“. Vhodně

zvolenou formou i obsahem svých příběhů a mj. chápáním a „uchopováním“ smrti jako

přírodního a přirozeného jevu napomáhá Daisy Mrázková harmonickému rozvoji dítěte

ve vztahu k ostatním lidem a s vlídnou laskavostí učí chápat zákonitosti lidského života

v jejich přirozené síle i křehkosti.

7.3 Biblioterapie s dětmi po ztrátě někoho blízkého

Zármutek je přirozená reakce na ztrátu. Utrpení je způsob, jakým se léčí žal. Dětem stejně

jako dospělým musí být dovoleno trpět způsobem vlastním jejich temperamentu a

osobnostnímu utváření. Při vyrovnávání se dítěte se smrtí musíme brát v úvahu současný

věk dítěte, jeho kognitivní vývoj a stupeň porozumění smrti. Dále na př. jeho přirozené

mechanismy zvládání krizových situací. Dítě může reagovat na ztrátu zlostí, vztekem,

hyperaktivitou, regresí, somatizací nebo stažením se do sebe. Důležité je, jaká byla

emoční stránka a kvalita vztahu dítěte se zemřelou osobou. Pokud si byli výjimečně blízcí

a zemřelá osoba poskytovala dítěti bezpečí, je ztráta přirozeně větší, než kdyby šlo o

vzdáleného příbuzného. Pokud byl vztah komplikován mnoha konflikty, bolest dítěte

může být násobena pocity viny (Malá, 2007, s. 51).

136

Page 143: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Zkušenosti z biblio-terapeutické práce Ch. Brownové275 se skupinkami truchlících

dětí (3-12 let) v souladu s poznatky jiných autorů nasvědčují tomu, že největší pomocí pro

malého truchlícího/malou truchlící je, když jej/ji chápající dospělý276 povzbuzuje

k otevřenému rozhovoru o pocitech a fantaziích, jež dítě v souvislosti se smrtí někoho

blízkého velice pravděpodobně má, což mj. přispívá k odtabuizování tematického spojení

„děti a smrt“ (Brown in Deutscher Ärztinnenbund, 1996, s. 62). Malá (2007) uvádí, že

[...] všechny děti mají fantazie o „znovu-spojení, znovu-setkání“ (např. 4-leté děti, které si

myslí, že je matka v nebi hledají žebřík atd.). Starší nebo adolescenti referují, že zahlédli

nebo slyšeli zemřelého. Všichni vědí, že jde o iluzi. Školní děti ale věří, že je to také díky

touze zemřelého. Více než třetině všech se o zemřelém zdají živé sny, třeba zcela

neočekávaně až za ½ roku. Mnoho z nich si přeje zemřít, aby mohly být znovu s rodičem,

sourozencem (s. 51-52).

Brownová (in Deutscher Ärztinnenbund, 1996) při poskytování výše zmíněné „největší

pomoci“ pozůstalým dětem využívá při své práci dětské knížky coby primární pomůcku,

jak mj. dokládají následující kazuistiky:

Na jednom ze setkání svépomocné skupiny dětí (5 – 9 let) byla malým truchlícím

předčítána knížka Jonathana Londona Liplap’s Wish (1994)277,

v níž se králíček Liplap vyrovnává se smrtí své babičky pomocí staré králičí legendy o

hvězdách na nebi. V návaznosti na vyslechnutý příběh děti připevnily fluoreskující

nálepky hvězdiček na kus kartonu a po zhasnutí světel si každé dítě sňalo z „kartónové

oblohy“ jednu ze svítících hvězd a přitom vyslovilo (nahlas/ vnitřní řečí) své přání. Děti

vyjádřily např. přání: „Znovu se setkat s tatínkem“, „Vidět maminku šťastnou a bez

slziček“, „Jít s rodinou na výlet“, „Vědět, že je tatínek šťastný a že se mu daří dobře“

(Brown in Deutscher Ärztinnenbund, 1996, s. 62).

Obě knihy zahraniční provenience uvedené ve dvou přeložených kazuistikách

v rámci této kapitoly „samozřejmě“ nejsou dostupné na českém knižním trhu či

275 Christina Brownová je ředitelkou neziskové organizace Child Life v dětské nemocnici ve Filadelfii a

prezidentkou Asociace pro péči o zdraví dětí (ACCH). 276 Pojednání o „psychologii zdravých, na výkon orientovaných dospělých dneška“ ve vztahu k tematice

smrti, závažných nemocí a umírání (dětí) by značně přesáhlo rozsah a koncepci této magisterské práce.

Nicméně alespoň několik impulzů a myšlenek vztahujících se k dané problematice lze najít v každé

podkapitole v rámci kapitoly 7. Death education „po česku“. 277 Název této do češtiny nepřeložené knihy bychom převedli z angličtiny např. jako Liplapovo přání.

137

Page 144: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

v tuzemských knihovnách. Snažíme se však českým čtenářům zpravidla doporučit

ekvivalentní dílo v českém jazyce, které by jim – ať už v roli rodiče, příbuzného či

pomáhajícího profesionála, kontakt a diskuzi s dítětem o zármutku nad smrtí blízkého

člověka usnadnilo a zkvalitnilo. V souvislostech prvního překladu278 praktické ukázky

práce biblioterapeuta se skupinkou pozůstalých dětí si dovedeme představit realizaci

podobného setkání českých dětí po ztrátě blízké osoby např. s využitím knihy Krtek a

zelená hvězda279.

V tomto příběhu najde Krtek při hloubení svých chodbiček zvláštní, zelený, svítící

kamínek. Oblíbená postavička, kterou děti znají jak z televizní obrazovky tak z knížek, se

rozhodne podělit se o radost z hvězdného světýlka s ostatními. Po zdárně vyřešených

komplikacích se zlodějkou strakou však Krtek propadá beznaději a pláči, jelikož ani

s pomocí svých zvířecích přátel zelenou hvězdičku na oblohu dopravit nedokázal.

Naštěstí Krtečkovi pomůže Měsíc a zaveze ho i se svítícím kamínkem až k nočnímu nebi,

kde pro svou hvězdu Krtek vybere takové správné místo, aby se z ní mohli na zemi

radovat všichni zvířecí kamarádi spolu s ním.

Český ekvivalent k Liplap’s Wish byl vybrán na základě společných kritérií

(transcedence, symbol hvězdy aj.), přičemž bezprostřední téma smrti v metaforickém

příběhu Krtek a zelená hvězda absentuje, což ale v kontextu tohoto konkrétního úseku

„smuteční práce“280 pozůstalých dětí (5 až 9 let) dle našeho názoru doporučené knížce na

adekvátnosti neubírá. Zvolený Krtek a zelená hvězda má totiž potenciál dodat dětem po

ztrátě někoho blízkého možnost vytvoření symbolického, přitom však hmatatelného

(hvězdička nalepená na kartonu) a verbálního (zformulování přání) poselství a

zprostředkovat příjemný zážitek, který jim poskytuje (Oaklander, 2003) v tomto případě –

278 Jedná se o biblioterapii s knihou Liplapovo přání – viz. výše v tomto textu 279 Knihu autorské dvojice Z. Miler – H. Doskočilová Krtek a zelená hvězda lze v současnosti zakoupit

téměř v každém oddělení dětských knih a aplikovat obdobně jako Liplap’s Wish. Informace o Krtkovi a

zelené hvězdě i o dalších knížkách dostupných v češtině, o kterých se zmiňujeme v rámci této i ostatních

kapitol předkládané magisterské práce naleznete v Příloze č. 2: Koncept biblioterapeutického seznamu. 280 námi do českého jazyka převedený německý termín „Trauerarbeit“

138

Page 145: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

„světýlko jistoty“ coby konkrétní orientační bod symbolicky svítící nad změněnou životní

cestou tj. budoucností bez zesnulé osoby281.

Téma jiného setkání této svépomocné skupiny se týkalo přátelství, přičemž se

malým pozůstalým předčítalo z knihy That’s What Friends Are For (Florence Parry

Heide , Sylvia Worth Van Clief, 1968)282. Hlavní hrdina příběhu,

slon Theodor dostává od svých přátel množství zbytečných a bezcenných rad. Až

Theodorova kamarádka vačice nakonec objasňuje, že přátelé tu nejsou proto, aby udíleli

rady, nýbrž proto, aby něco udělali, pomohli činem. Na předčítání navázala diskuze dětí o

jejich vlastních kamarádech, včetně nových přátel ze svépomocné skupiny. Poté děti

dostaly příležitost jmenovat jednoho kamaráda, který jim pomohl se se smrtí příbuzného

lépe vyrovnávat. V souvislosti s tím každé z dětí navrhlo certifikát, který pestře

pomalovalo a ozdobilo podle své fantazie, za účelem poděkování svému příteli (jehož

jméno dítě předtím v rámci skupiny uvedlo) za podporu. Mnohé z dětí předaly

pochvalnou listinu kamarádovi ze svépomocné skupiny, zatímco jiné darovaly tento

certifikát svým přátelům doma nebo ve škole. Ve stejném období nakreslila jedna dívka

obrázek své přítelkyně a napsala k němu „Amber je moje nejlepší kamarádka. Byla se

mnou v 2. třídě u paní učitelky Jacobsonové. Byla velmi milá. Pomohla mi to vydržet,

když můj táta umřel“ (Brown in Deutscher Ärztinnenbund, 1996, s. 62-63).

V souvislostech druhé přeložené kazuistiky, kde je tematizováno přátelství, jeho

moc a síla pomoci, se nám jeví nabídka české dětské beletrie celkově jako velmi pestrá,

nehodláme-li ovšem požadovat explicitní „zahrnutí smrti“ do daných literárních děl.

V návaznosti na předešlou kazuistiku koncentrující se na smysluplnost a důležitost

281 Biblioterapeutický materiál se má vybírat s přihlédnutím k určitým kritériím a faktorům (viz. kapitola

5.3 Kritéria výběru vhodné literatury) tak, aby byl mj. umožněn a co nejvíce usnadněn proces identifikace

klienta s hrdinou příběhu. V souvislostech s identifikací je třeba podotknout že, i když oblíbenost Krtečka

v naší zemi jde napříč generacemi, tak bychom asi marně např. v případě pubescentů a adolescentů

očekávali, že se s Krtkem bez problémů a beze zbytku identifikují… Tímto připomínáme dva z důležitých

faktorů, které hrají roli v procesu výběru patřičné biblioterapeutické látky – věk a stupeň vývoje (McCarty

Hynes in Deutscher Ärztinnenbund, 1996). 282 V případě existence české verze by se kniha mohla jmenovat např. K čemu máme přátele?.

139

Page 146: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

přátelských vztahů (v krizových situacích) pro nepatologický psychický vývoj jedince zde

chceme předložit několik literárních, biblioterapeutických typů283:

Jako první v pořadí přiblížíme příběh „Samota“ z knížky Kvak a Žbluňk se bojí

rádi (1994, 2005) světoznámého amerického ilustrátora a spisovatele pro děti – Arnolda

Lobela, ve které žabí protagonisté prezentují sobě vlastním – podmanivým a

charismatickým způsobem (dětským) čtenářům takové stránky a aspekty žabího/ lidského

chování jako např. solidaritu, laskavost, cituplnost, sebe/reflexi, empatii, porozumění a

toleranci (k interpersonálním odlišnostem), podobně jako ve svých ostatních knižních

dobrodružstvích:

Žbluňk hledá Kvaka a najde ho opuštěného na ostrůvku v řece. Je to pro něj zjištění

bolestné, bojí se o Kvaka, že je smutný a opuštěný. Přichystá pohoštění a na hřbetu želvy

se dostane k příteli. Omlouvá se za všechny své nepřístojnosti a řeči, které kdy mohly

Kvakovi ublížit. A Kvak? „Ale, Žbluňku, mně je dobře. Mně je výborně. Když jsem se

ráno probudil, měl jsem radost, že svítí slunce. Měl jsem radost, že jsem žabák. A měl

jsem radost, že jsi můj kamarád. Chtěl jsem být sám. Chtěl jsem přemýšlet o tom, jak je to

všechno pěkné.“ Žabáčci nás opět učí reflektivitě – vlastnosti, která podněcuje přemítání a

uvědomování si vlastních postojů k životu“ (Rozehnalová, 2008)284.

Přátelství mezi lidskými, zvířecími či „všelijakými jinými bytostmi“ se stává

častým a vděčným (primárním i sekundárním) tématem knížek pro malé i větší čtenáře.

V dalším textu ve stručnosti pojednáme o několika osobitých, z vývojově

psychologického i výchovně morálního hlediska klíčových „podobách a polohách“

přátelského svazku, tak jak je ztvárnily M. Zinnerová např. v Čtyři uši na mezi (1992,

2007) a Daisy Mrázková285 prakticky ve všech svých autorských knížkách, z nichž zde

krátce představíme tři286.

283 Dané knihy by měly být tohoto času zpravidla bez problémů dostupné a k zakoupení v kterémkoli

knihkupectví, kde se nabízí literatura pro děti a mládež. 284 Zájemce o další, podrobnější informace týkající se „psychologie Kvaka a Žbluňka“ si dovolujeme

upozornit např. na internetový článek Rozehnalové (2008) „Vliv žabáků na tvořivost dítěte“. 285 Specificky zaměřenou sondu do tvorby této autorky provádíme v kapitolách 7.2.1 a 7.2.1.1 . 286 Pro lepší orientaci a detailnější přehled o literatuře pro děti a mládež, která je tématicky spjata s touto

diplomovou prací, viz. Příloha č. 2: Koncept biblioterapeutického seznamu.

140

Page 147: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

V příbězích o králíčkovi Jujdáskovi a zajíčkovi Hejáskovi, nazvaných Čtyři uši na

mezi (1992, 2007) autorka M. Zinnerová barvitě líčí nejisté počáteční interakce a novost

vznikajícího kamarádství dvou zvířecích osobností bydlících na opačných koncích jedné

meze. Svou křehkou nejistotou, převelikou snahou a dynamickými obraty evokuje toto

přátelství dvou ušáků atmosféru vrstevnických vztahů dětí předškolního věku a mladšího

školního věku. Zinnerová v této knížce pro děti od 5let tedy pojednává o kamarádství a

králičích-zaječích (tj. lidských) vztazích. Činí tak s laskavým humorem, porozuměním

pro dětský pohled na mezilidské interakce a se smyslem pro etické poselství menším

dětem. Ti dva ušáci mají totiž představy o životě, vlastnosti, ctnosti i nectnosti jako lidská

mláďata. Přirovnáváme-li287 přátelské interakce Hejáska a Jujdáska v Čtyři uši na mezi

(Zinnerová, 1992, 2007) ke kontaktům a kamarádstvím dětí předškolního a mladšího

školního věku, pak by se relativně pevnější, stabilnější vztah zajíčka Jácíčka a Veverky

v příbězích D. Mrázkové (1984, 2004) Haló Jácíčku dal charakterizovat asi jako

přátelství dětí starších a vyspělejších.

V autorské knížce Slon a mravenec Daisy Mrázková (1982, 2007) prostřednictvím

harmonie mezi cituplným slovem a působivým obrazem vypráví o silném poutu, o

radostech a strastech přátelského soužití tří velice odlišných tvorů – mravence, veverky a

slona. Skutečná kvalita tohoto veverčího-mravenčího-sloního kamarádství se projeví a

prověří až v krizové situaci, ve které se veverka najednou ocitá...

Dnes už legendární dětská kniha, jeden z první českých „bilderbuchů“ pro

začínající čtenáře Můj medvěd Flóra D. Mrázkové (1973, 2007) zprostředkovává dětem

část životního příběhu jednoho opuštěného, starého, nalezeného „plyšáka“. Malířka a

spisovatelka D. Mrázková zde čerpá z reálné události, kdy jejich tehdy 18-letý syn přinesl

domů „pouličního“ plyšového medvěda. Můj medvěd Flóra velmi citlivě a poeticky

otevírá nadčasovou otázku vztahování se k sociálně, zdravotně atd. hendikepovaným.

287 s trochou nadsázky, samozřejmě

141

Page 148: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Doplnit receptivní biblioterapeutickou práci288 o možnost aktivního sebevyjádření

zúčastněných dětí např. formou arteterapie, autorského psaní, hraní rolí a psychodramatu,

muzikoterapie nebo terapie pohybem (Fischinger in Deutscher Ärztinnenbund, 1996) nám

připadá velmi smysluplné a v „terapeutickém smyslu slova“ vlastně nezbytné. Tato

výtvarná, literární, hudební, divadelní, pohybová či v jiném směru kreativní, aktivní

součást biblioterapie s dětskými klienty, zejména když pracujeme s akcentem kladeným

na propojenost uvědomění a prožívání u dětí (Oaklander, 2003), se nám totiž jeví jako

klíčová pro terapeutický pokrok.

Z úzké souvislosti dětského prožívání a uvědomění Oaklanderová289 vychází i při

popisu praktických terapeutických postupů a technik např.:

Takže se snažím dítěti poskytnout co nejvíce zkušeností v oblastech, v nichž to potřebuje

nejvíce. Když po něm chci, aby mi řeklo větu, kterou pak napíšu na obrázek a která by

jeho obsah výstižně vyjádřila, jde o uvědomění. Když říkám „Cítíš se někdy také tak?“

v reakci na růži, která spadla z keře a umírá, nebo „Znáš to ze svého života?“ v reakci na

příběh o medvídkovi, který hledá svou matku medvědici, chci uvědomění učinit

explicitním. Takové uvědomění napomáhá změně. S rozšiřováním uvědomění dítěte se

můžeme začít věnovat dosažitelným možnostem a alternativám, experimentovat s novými

způsoby chování, bytí nebo se zabývat obavami, které dítě skrývalo, aby se spolu s nimi

vyhnulo i novým zkušenostem a možnostem, které by mohly vést ke zlepšení jeho životní

situace (Oaklander, 2003, s. 57).

Důsledkem a výsledkem psychoterapeutické práce s dětmi, který Oaklanderová u

svých dětských klientů často pozoruje, bývá, že se dítěti viditelně uleví, že se klient cítí

lépe, nastane např. ústup symptomů, aniž by došlo k verbalizaci uvědomění toho, co

přesně se ve vnitřním světě klienta odehrálo, co vlastně dítě právě zažilo. Oaklanderová

předkládá vysvětlení spočívající právě v těsné spjatosti dětského prožívání a

uvědomování: „Dítě se vyvíjí na základě zkušeností, zážitků. Uvědomění je natolik

spojeno s prožíváním, že jsou vlastně jedno a to samé. Podobně, když dítě v terapii zažívá

své smysly, tělo, emoce a intelekt, znovu získává zdravý postoj k životu“ (Oaklander,

2003, s. 57).

288 ať už na téma přátelství či s jiným poselstvím 289 současná americká dětská gestalt terapeutka

142

Page 149: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

S kognitivními a emocionálními aspekty (tj. s uvědoměním a prožíváním) faktu

smrti a s jejich vzájemným propojováním se samozřejmě pracuje i v rámci psychoterapie

koncentrující se na „smuteční práci“ dětí. Tato psychoterapie může být „buď individuální,

nebo skupinová, má být zaměřena na specifická témata týkající se smrti („Co je smrt...

Vzpomínky... Vyrovnávání se... Starání se o sebe... Změny v životě“... atd.)“ (Malá, 2007,

s. 59). Jde v ní především o to, v bezpečném, podpůrném prostředí dítěti po ztrátě

blízkého člověka „vysvětlit“, co je to smrt a truchlení tedy zprostředkovat kognitivní

aspekt – pochopení smrti a dále, že je v situaci úmrtí milovaného člověka přirozené a

žádoucí projevit a uvolnit různé (i protichůdné) pocity, emoce, dokonce i plakat, aby dítě

vědělo, „[...] že pláč je přirozený prostředek, jak se zotavit z bolesti, a že dospělí také

pláčou“ (Malá, 2007, s. 59). „Terapeut má dítěti pomoci rozvinout realistickou

vzpomínku na zemřelého a nechat dítě si uvědomit svůj strach, obavy, zlost, vinu s tím, že

jsou to normální pocity, které mají i dospělí“ (Malá, 2007, s. 60).

Jak jsme již zmínili v této kapitole výše, je pro „smuteční práci“ dítěte zpravidla

velmi příznivé nabídnout mu v rámci psychoterapie vhodnou aktivitu např.

zprostředkovanou vybranými knížkami a texty, hudbou, kresbou290, psaním jako „formou

„sebepodpory“ “ (Malá, 2007, s. 60) atd.

U menších dětí je vhodná herní terapie, zpočátku nestrukturovaná, např. skládání puzzle.

Pak jednoduché hračky (panenky různého pohlaví a stáří), auta, telefon. U starších dětí

pomáhá kladivo, hřebíky a dřevo, materiály na formování subjektů i objektů. Dále je

vhodné psaní (básničky, dopisy, novinové články, deník atd.) na zadávaná témata, např.

vzpomínka na Tebe... dopis žijícímu rodiči... kéž bych Ti řekl... kéž bych Ti nikdy

neřekl... co mi nyní nejvíce schází... chtěl bych se Tě zeptat... co nyní cítím... co se mi o

Tobě zdá... atd. (Malá, 2007, s. 60).

Dětské knihy podobně jako jiné prostředky, které se využívají při psychoterapii

dětí po ztrátě blízkého člověka, pomáhají truchlícímu dítěti vynést na povrch pocity, které

jinak nezvládá (kvůli strachu, pocitům viny apod.) vyslovit, dodávají mu možnost a

odvahu zformulovat své myšlenky a pocity vztahující se k utrpěné ztrátě,

zprostředkovávají (v rámci možností) příjemné a podpůrně působící zážitky, které

290 „ – jak volnou, tak se specifickými tématy truchlení a grafem života se šťastnými i nešťastnými

okamžiky“ (Malá, 2007, s. 60).

143

Page 150: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

dětskému klientovi umožňují postoupit v procesu truchlení o kousek dál (Malá, 2007,

Brown in Deutscher Ärztinnenbund, 1996, Oaklander, 2003).

144

Page 151: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Závěr:

V předložené magisterské práci jsme se věnovali biblioterapii – jejím obecným

charakteristikám a principům, dále pak biblioterapii v souvislostech vědomí smrti jako

součásti života – ať již dětí, dospělých, starých lidí nebo zdravých, nemocných či

umírajících.

Postupně jsme se v jednotlivých kapitolách zabývali:

historickým i současným vývojem biblioterapie s akcentem kladeným zejména na různá

vymezení pojmu a podstaty biblioterapie, s čímž souvisí např. i mnohovrstevnost této

metody, široké a pestré možnosti užití biblioterapie.

diferenciací narativní psychologie, biblioterapie, bibliopsychologie aj. Poté jsme se

stručně vyjádřili k biblioterapeutické terminologii, klasifikaci a přístupu, přičemž tato

magisterská práce je pojata co možná nejvíce v duchu interaktivní biblioterapie.

Z hlediska upotřebitelnosti, využitelnosti v českých podmínkách klinické činnosti

(nejen dětských) psychologů a psychoterapeutů se nám jeví jako nejužitečnější rozlišení

biblioterapie na fázi receptivní a produktivní.

biblioterapií jakožto formou účinného doprovodu, doplňku a podpory v psychoterapii.

V rámci německé jazykové oblasti jsme se zaměřili na biblioterapii v pojetí pozitivní

psychoterapie, RET, logoterapie. Samostatná kapitola byla věnována biblioterapii

s psychiatrickými pacienty. Obzvláštní pozornost jsme soustředili na

biblioterapeutickou práci se seniory, s gerontopsychiatrickými pacienty, s vážně

nemocnými, s umírajícími, s velmi starými lidmi.

terapií poezií s východiskem v ozřejmění vzájemných vztahů mezi terapií poezií a

biblioterapií. V této práci se nejčastěji přikláníme k rozlišení na biblioterapii vztaženou

k recipování, následnému „produktivnímu uchopení“ daného biblioterapeutického

materiálu291 a na terapii poezií jakožto autorskou písemnou tvorbu klientů. Přitom je

však teoretický koncept, podle něhož se orientuje tato magisterská práce, založen na

zastřešujícím termínu biblioterapie, který dle našeho názoru v sobě obsahuje jak

receptivní část (čtení textů vytvořených někým jiným) s následnou „kreativní aktivitou“

291 např. prostřednictvím výtvarné, hudební, pohybové a podobné kreativní činnosti klientů

145

Page 152: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

klienta, tak i expresivní složku (texty sepsané klienty) označovanou jako terapie poezií.

V této kapitole jsme se koncentrovali na výklad o významu poetického jazyka, o

historickém vývoji terapie poezií. Obzvláštní pozornost jsme věnovali terapii poezií

s dospělými onkologickými pacienty tak, jak ji provádí psychoonkoložka T. C.

Vollmerová.

obecnějšími zákonitostmi volby vhodného dětského biblioterapeutického materiálu,

jeho vlastnostmi, funkcemi a obecnou situací, v níž lze aplikovat biblioterapii dětí. Dále

byl prezentován projekt Německého spolku lékařek „Nemocné děti potřebují knihy!

Veselý nemocniční pokoj“ („Kranke Kinder brauchen Bücher! Das fröhliche

Krankenzimmer“) a také výzkum C. Adeneyové týkající se biblioterapie s předškolními

dětmi v nemocnici.

problémy dětí onkologicky nemocných a jejich rodin. Předložili jsme pokud možno

plastický obraz biblioterapeutické práce K. Krügerové na dětské hematologii/ onkologii

s tím, že jsme pro samostatné kapitoly z možných témat vybrali dvě: Zvířata jako

projekční plocha a Momo. V českém verzi knihy Děvčátko Momo a ukradený čas

(1979, 2005) jsme odhalili překladatelské diskrepance, kterým vzhledem ke skutečnosti,

že se jedná právě o tu část textu hojně využívanou Krügerovou v biblioterapii

s onkologicky nemocnými dětmi, přikládáme zásadní význam. Objevené nedostatky se

snažíme překladatelsky kompenzovat v Příloze č. 1 této magisterské práce.

vzděláváním dětí o smrti tj. death education v českém kulturním a společenském

kontextu, v souvislostech (české) autorské tvorby pro děti a biblioterapie českých dětí.

Upozornili jsme na vícero dětských knih u nás běžně dostupných, které lze vzít k ruce

při psychoterapeutické práci týkající se např. vývoje dětského konceptu smrti, truchlení

dětí po ztrátě blízké osoby aj. Podrobněji jsme se orientovali na autorské pohádky D.

Mrázkové. Poukázali jsme též na „chudobkový problém“.

Jsme si vědomi toho, že v této diplomové práci takřka chybí dvě velmi zásadní a

často opomíjená témata. A to: biblioterapie v doprovázení umírajícího dítěte a

biblioterapie se zdravými sourozenci onkologicky nemocných dětí. Těmto tématům

přikládáme obrovskou důležitost, takže jsme zamítli možnost stručně o nich pojednat na

několika řádcích či stranách. I taková krátká tematizace by už dále přesahovala kapacitní

možnosti této magisterské práce. Navrhujeme tedy, aby výše uvedená témata

(biblioterapie v doprovázení umírajícího dítěte, biblioterapie se zdravými sourozenci

146

Page 153: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

onkologicky nemocných dětí) byla rozpracována např. v budoucích odborných pracích,

což si dovedeme představit i včetně výzkumné části.

V užším významu se jako „chudobkový problém“ dá označit skutečnost, že ve

vydání Broučků J. Karafiáta nakladatelstvím Jan Melvil publishing (2008) zcela chybí

smrt hlavních protagonistů na konci knížky, která je v originální Karafiátově verzi (1876)

znázorněna vykvetením chudobek s nástupem jara. V širším významu shrnujeme pod

pojmem „chudobkový problém“ všeobecný jev „chránění dětí“ ze strany dospělých

projevující se v názoru a postoji, že těm malým je třeba skutečnost smrti a umírání tajit,

ochraňovat je takto před starostmi, smrt „zatloukat a zatloukat“. V každodenním, ani

v tom literárním světě ovšem není v konečném důsledku příznivé, ani možné děti takto

„nezdravě“ chránit a už vůbec ne uchránit. Není v lidských silách z dětí fakticky a „pro

jejich dobro“ učinit „děti beze smrti“ (Loučka, 2007, s. 18), jelikož smrt k životu patří bez

toho, že by čekala, až jí dovolíme do našich životů vstoupit. Právě v pomíjivosti,

v konečnosti života tj. ve smrti lze však spatřovat konstituční znak smysluplného života

(Božuková, 2008).

Existují důkazy (např. Loučka, 2007, Loučka, 2009) o tom, že děti se ve svém

vnitřním světě tématem smrti zaobírají, přemýšlejí o ní a snaží se jí na své vývojové

úrovni porozumět. Nejen závěrečné téma (kapitola 7. Death education „po česku“), ale i

magisterská práce celkově je pojata a nesena v duchu výzvy adresované nám dospělým,

abychom se vskutku nevyhýbali zájmu a „péči“ o vlastní vztah a postoje ke smrti, které

určitou měrou formují a působí na koncepty smrti našich dětí a klientů, neboť „[...]

vytěsnit realitu smrti z vědomí, ze svého života znamená vytěsnit ze života život sám“

(Božuková, 2008).

147

Page 154: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Literatura

Adeney, C. (1990). Bibliotherapie bei Kleinkindern im Krankenhaus [Biblioterapie s

předškolními dětmi v nemocnici]. Frankfurt am Main: Verlag Peter Lang.

Adeney, C. (1996). Bücher als Hilfestellung für Kinder in Krisensituationen [Knihy jako

pomoc dětem v krizových situacích]. In Deutscher Ärztinnenbund (Eds.), Kranke Kinder

brauchen Bücher. Bibliotherapie in Theorie und Praxis. Gedenkschrift Dr. Med. Edith Mundt

(pp. 47 – 56) [Nemocné děti potřebují knihy. Teorie a praxe biblioterapie. Spis k uctění

památky MUDr. Edith Mundtové]. München: Verlag Deutscher Ärztinnenbund.

Badegruber, B., & Pirkl, F. (2000). Příběhy pomáhají s problémy. Praha: Portál.

Balcar, K. (2009). Dětská psychoterapie a poradenství [recenze]. E-psychologie [online]. 3(2),

86-87 [cit. 30. října 2009]. Dostupné z WWW: <http://e-psycholog.eu/pdf/balcar-rec.pdf>.

Baštecká, B. (2003). Klinická psychologie v praxi. Praha: Portál.

Blumenthal-Barby, K., et al. (1987). Kapitoly z thanatologie. Praha: Avicenum.

Božuková, J. (2008, November). Přemýšlet o smrti znamená přemýšlet o životě. Příspěvek na

konferenci Člověk mezi životem a smrtí, 8. den logoterapie a existenciální analýzy, Praha.

Brown, Ch. (1996). Krisenorientierte Kinderliteratur und kindliche Bedürfnisse [Knihy

orientované na krizi a dětské potřeby]. In Deutscher Ärztinnenbund (Eds.), Kranke Kinder

brauchen Bücher. Bibliotherapie in Theorie und Praxis. Gedenkschrift Dr. Med. Edith Mundt

(pp. 57 – 64) [Nemocné děti potřebují knihy. Teorie a praxe biblioterapie. Spis k uctění

památky MUDr. Edith Mundtové]. München: Verlag Deutscher Ärztinnenbund.

Bundesverband Verwaiste Eltern in Deutschland e.V., & Knöll, G. (Eds.). (2003). Du bist tot

– ich lebe. Trauernde Geschwister [Ty jsi mrtvý/ mrtvá – já žiju. Truchlící sourozenci].

Norderstedt: Books on Demand GmbH.

148

Page 155: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Callananová, M., & Kelleyová, P. (2005). Poslední dary. Jak porozumět zvláštnímu vnímání

a potřebám umírajících. Praha: Vyšehrad.

Cleveová, E. (2004). Drž tátu za ruku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

czlit.cz, citarny.cz (2008). Neobyčejný medvěd a další zvířátka [online].

[cit. 24. srpna 2008]. Dostupné z WWW:

<http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=321:neobyejny-

medvd-a-dali-zviatka&catid=13:prvni-teni&Itemid=3763>.

Čermák, I. (2002). Myslet narativně (kvalitativní výzkum „on the road“). In I. Čermák, M.

Miovský (Eds.), Sborník z konference Kvalitativní výzkum ve vědách o člověku na prahu

třetího tisíciletí (pp. 11 – 25). Brno: Psychologický ústav AV ČR, Nakladatelství Albert.

Čermák, I. (2004). Narativní myšlení a skutečnost. Československá psychologie, 48 (1), 17-

26.

Čermák, I. (2005). Narativní paměť. In P. Macek, & J. Dalajka (Eds.), Vývoj a utváření

osobnosti v sociálních a etnických kontextech (pp. 25-36). Brno: Institut výzkumu dětí,

mládeže a rodiny, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Der Münchner Verein lebensmut e. V. (2005). Angst macht sprachlos. Wege aus der

Wortlosigkeit [Strach činí němým. Cesty z nemluvnosti] [online].

[cit. 15. března 2009]. Dostupné z WWW:

<http://www.lebensmut.org/fileadmin/pdf/patientenforum_2005.pdf>.

Deutscher Ärztinnenbund (Eds.). (1996). Kranke Kinder brauchen Bücher. Bibliotherapie in

Theorie und Praxis. Gedenkschrift Dr. Med. Edith Mundt [Nemocné děti potřebují knihy.

Teorie a praxe biblioterapie. Spis k uctění památky MUDr. Edith Mundtové]. München:

Verlag Deutscher Ärztinnenbund.

Duda, M. (2008). Das Glück, das aus den Büchern kommt [Štěstí, které vychází z knih].

München: Claudius.

149

Page 156: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Duda, M. (2006). Lesen hilft leben. Ansätze bibliotherapeutischer Arbeit in der

Existenzanalyse und Logotherapie [Čtení pomáhá žít. Přístupy biblioterapeutické práce v

existenciální analýze a logoterapii]. Berlin: Lit Verlag.

Dyregrov, A. (1989). Sorg hos barn. En haandbok for voksne [Smutek dětí. Příručka pro

dospělé]. Bergen: Sigma Forlag.

Fabinová, P. (2006). Anhang: Tod und Sterben in der Vorstellung von Kindern und

Jugendlichen [Příloha: Smrt a umírání v představách dětí a mladistvých]. Příloha

nepublikované magisterské diplomové práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity,

Brno, Česká republika.

Fabinová, P. (2006). „Erzähl mir was vom Tod...“ Ausgewählte Kinder- und Jugendbücher

der 90er Jahre als Gesprächshilfe zum Thema ‚Sterben und Tod’ [„Povídej mi něco o

smrti...“ Vybrané knihy pro děti a mládež 90tých let jako pomoc při rozhovoru na téma

„umírání a smrt“]. Nepublikovaná magisterská diplomová práce, Filozofická fakulta

Masarykovy univerzity, Brno, Česká republika.

Fencl, I. (2008). Daisy Mrázková – legenda české ilustrace [online].

[cit. 24. srpna 2008]. Dostupné z WWW:

<http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=489>.

Fischinger, E. (1996). „Lesen allein genügt nicht...“. Zum Ansatz der Bibliotherapie in einem

Kinderkrankenhaus [„Čtení samo o sobě nestačí...“ K biblioterapeutickému přístupu v dětské

nemocnici]. In Deutscher Ärztinnenbund (Eds.), Kranke Kinder brauchen Bücher.

Bibliotherapie in Theorie und Praxis. Gedenkschrift Dr. Med. Edith Mundt (pp. 79 – 82)

[Nemocné děti potřebují knihy. Teorie a praxe biblioterapie. Spis k uctění památky MUDr.

Edith Mundtové]. München: Verlag Deutscher Ärztinnenbund.

Frankl, V. E. (1996). Der Mensch vor der Frage nach dem Sinn [Člověk před otázkou

smyslu]. München: Piper.

Frankl, V. E. (1991). Das Leiden am sinnlosen Leben. Psychotherapie für heute [Utrpení

v životě beze smyslu. Psychoterapie dneška]. Freiburg: Herder.

150

Page 157: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Geldard, K., & Geldard, D. (2008). Dětská psychoterapie a poradenství. Praha: Portál.

Gutbrod, U., Haas, G., & Höffken, K. (2005). Bibliotherapie mit Kindern und Jugendlichen

im Krankenhaus. Ein Erfahrungsbericht [Biblioterapie s dětmi a mladistvými v nemocnici.

Zpráva z praxe]. In H. G. Petzold, & I. Orth (Eds.), Poesie und Therapie. Über die Heilkraft

der Sprache. Poesietherapie, Bibliotherapie, literarische Werkstätten (pp. 363 – 375) [Poezie

a terapie. O léčivé síle jazyka. Terapie poezií, biblioterapie, literární workshopy]. Bielefeld

und Locarno: Aisthesis Verlag.

Hándlová, O. (2006). Využití biblioterapie v zátěžových situacích. Nepublikovaná magisterská

diplomová práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, Česká republika.

Hansen Čechová, B. (2009). Židovský humor slouží i jako terapie. Psychologie dnes, 15 (2),

25.

Hartl, P., & Hartlová, H. (2000). Psychologický slovník. Praha: Portál.

Haškovcová, H. (2005). Pravda na nemocničním lůžku [online].

[cit. 7. října 2009]. Dostupné z WWW:

<http://www.umirani.cz/detail-clanek/pravda-na-nemocnicnim-luzku.html>.

Heuser-Schreiber, H. (1996). Nachruf [Posmrtná vzpomínka]. In Deutscher Ärztinnenbund

(Eds.), Kranke Kinder brauchen Bücher. Bibliotherapie in Theorie und Praxis. Gedenkschrift

Dr. Med. Edith Mundt (pp. 6 – 7) [Nemocné děti potřebují knihy. Teorie a praxe

biblioterapie. Spis k uctění památky MUDr. Edith Mundtové]. München: Verlag Deutscher

Ärztinnenbund.

Hoskovcová, S. (2007). Dítě a stres [recenze]. E-psychologie [online]. 1(1), [cit. 3. ledna

2010]. Dostupné z WWW: <http://e-psycholog.eu/pdf/hoskovcova-rec.pdf>.

Humpolíček, P. (2008). Přednášky z Psychoterapie dětí. Nepublikované přednášky.

Jung, M. (2008). Malý princ v nás: na objevné cestě se Saint-Exupérym. Praha: Portál.

151

Page 158: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Kantor, J., Lipský, M., & Weber, J. (2009). Základy muzikoterapie [online]. Praha: Grada

Publishing. [cit. 17. června 2009] Dostupné z WWW:

<http://www.grada.cz/katalog/kniha/zaklady-

muzikoterapie_5598/detail/?det=22487&pro=5598>

Kazak, A. E. (1992). Psychological issues: identification and intervention. In G. JD‘ Angio, S.

Davendralingam, A. T. Meadows, A. E. Evans, & J. Pritchard (Eds.), Practical pediatric

oncology (pp. 213 – 232). New York: Wiley-Liss.

KISK FF MUNI v Brně (2009). Projekt BiblioHelp aneb Biblioterapie na webu [online].

[cit. 15. října 2009]. Dostupné z WWW:

<http://www.bibliohelp.cz/>.

Knihovna Cesty domů (n.d.). Fond knihovny [online].

[cit. 9. ledna 2010]. Dostupné z WWW:

<http://knihovna.cestadomu.cz/fond-knihovny.html>.

Koch, H. H., & Keßler, N. (Eds.). (1998). Schreiben und Lesen in Psychischen Krisen. Bd. 1:

Gespräche zwischen Wissenschaft und Praxis [Psaní a čtení v psychických krizích. Sv. 1:

Rozhovory mezi vědou a praxí]. Bonn: Psychiatrie-Verlag, Neumünster: Paranus-Verlag.

Koch, H. H., & Keßler, N. (Eds.) (1998). Schreiben und Lesen in Psychischen Krisen. Bd. 2:

Authentische Texte: Briefe, Essays und Tagebücher [Psaní a čtení v psychických krizích. Sv.

2: Autentické texty: dopisy, eseje a deníky]. Bonn: Psychiatrie-Verlag, Neumünster: Paranus-

Verlag.

Kopeček, J. (2008). Recenze na knihu Pavlát, Leo – Osm světel [online].

[cit. 22. února 2009]. Dostupné z WWW:

<http://www.knihovnice.cz/recenze/pavlat-l-osm-svetel.html>.

Korff Schmising, B. von (1996). Neuere Trends in der Kinder- und Jugendliteratur zum

Thema Krankheit, Trauer und Tod [Novější trendy v literatuře pro děti na mládež k tématu

nemoc, zármutek a smrt]. In Deutscher Ärztinnenbund (Eds.), Kranke Kinder brauchen

152

Page 159: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Bücher. Bibliotherapie in Theorie und Praxis. Gedenkschrift Dr. Med. Edith Mundt (pp. 71 –

78) [Nemocné děti potřebují knihy. Teorie a praxe biblioterapie. Spis k uctění památky

MUDr. Edith Mundtové]. München: Verlag Deutscher Ärztinnenbund.

Kratochvíl, S. (2002). Základy psychoterapie. Praha: Portál.

Krüger, K. (1996). Arbeiten mit Büchern auf einer Krebsstation für Kinder [Práce s knihami

na oddělení dětské onkologie]. In Deutscher Ärztinnenbund (Eds.), Kranke Kinder brauchen

Bücher. Bibliotherapie in Theorie und Praxis. Gedenkschrift Dr. Med. Edith Mundt (pp. 101

– 107) [Nemocné děti potřebují knihy. Teorie a praxe biblioterapie. Spis k uctění památky

MUDr. Edith Mundtové]. München: Verlag Deutscher Ärztinnenbund.

Křivohlavý, J. (1987). Biblioterapie. Československá psychologie. 31 (5), 472 - 477.

Křivohlavý, J. (1994). Mít pro co žít. Praha: Návrat domů.

Křivohlavý, J. (2002). Psychologie nemoci. Praha: Grada Publishing.

Kučera, R. (2001). ABZ.cz: slovník cizích slov [online].

[cit. 7. prosince 2009]. Dostupné z WWW:

<http://slovnik-cizich-

slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani=prefix&typ_hledani=prefix&cizi_slovo=intersubjekt

ivn%ED>.

Kučerová, H. (2006). Demence v kazuistikách. Praha: Grada Publishing.

Kübler-Rossová, E. (2003). O dětech a smrti. Praha: Ermat.

Kůřilová, I. (2007). Motivy času v prózách Daisy Mrázkové. Nepublikovaná bakalářská

diplomová práce, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, Česká republika.

Langmeier, J., & Krejčířová, D. (1998). Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing.

Langmeier, J., Balcar, K., & Špitz, J. (2000). Dětská psychoterapie. Praha: Portál.

153

Page 160: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Leedy, J. J. (2005). Prinzipien der Poesietherapie [Principy terapie poezií]. In H. G. Petzold,

& I. Orth (Eds.), Poesie und Therapie. Über die Heilkraft der Sprache. Poesietherapie,

Bibliotherapie, literarische Werkstätten (pp. 243 – 247) [Poezie a terapie. O léčivé síle

jazyka. Terapie poezií, biblioterapie, literární workshopy]. Bielefeld und Locarno: Aisthesis

Verlag.

Lepper, S. (1997). „Du siehst nur mit dem Herzen gut...“ Von der Entwicklung des kindlichen

Todeskonzeptes unter besonderer Berücksichtigung des Einflusses von Kinderliteratur

[„Správně vidíš jen srdcem...“ O vývoji dětského konceptu smrti se zvláštním zřetelem ke

vlivu dětské literatury] [online].

[cit. 2. listopadu 2009]. Dostupné z WWW:

<http://www.student-online.net/Publikationen/88/>.

Loučka, M. (2007). Koncept smrti u dětí. Nepublikovaná bakalářská diplomová práce, Fakulta

sociálních studií Masarykovy univerzity, Brno, Česká republika.

Loučka, M. (2009). Koncept smrti u dětí – souvislosti vývoje. Nepublikovaná magisterská

diplomová práce, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, Brno, Česká republika.

Lukáčová, V. (2006). Projektivní technika Kresba začarovaného zvířete v kresbě dětí

s poruchami chování. Nepublikovaná magisterská diplomová práce, Filozofická fakulta

Masarykovy univerzity, Brno, Česká republika.

Malá, E. (2007). Smrt a zármutek. In Malá, E. (Ed.), Dítě a stres (pp. 47 – 61). Praha: Tigis.

Mareš, J., et al. (1997). Dítě a bolest. Praha: Grada Publishing.

Matějček, Z. (1989). Posudek o knížce Astrid Lindgrenové „Bratří Lví srdce“, v českém

překladu. Nepublikovaný psychologický posudek pro Albatros.

Matějček, Z. (2001). Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí. Jinočany: H & H.

154

Page 161: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Matějka, I. (2007, březen). „...co by se z vás stalo?“ Recenze na román Pomalý muž [online].

[cit. 4. února 2009]. Dostupné z WWW:

<http://www.metafora.cz/recenze/napsali-o-nas?review=205>.

McCarty Hynes, A. (1996). Der bibliotherapeutische Prozeß [Biblioterapeutický proces]. In

Deutscher Ärztinnenbund (Eds.), Kranke Kinder brauchen Bücher. Bibliotherapie in Theorie

und Praxis. Gedenkschrift Dr. Med. Edith Mundt (pp. 13 – 24) [Nemocné děti potřebují

knihy. Teorie a praxe biblioterapie. Spis k uctění památky MUDr. Edith Mundtové].

München: Verlag Deutscher Ärztinnenbund.

Merkle, R. (1989). Bibliotherapie. Der Einfluß des therapiebegleitenden Lesens auf das

emotionale Befinden bei ambulant behandelten Patienten [Biblioterapie. Vliv čtení

doprovázejícího terapii na emocionální stav ambulantně léčených pacientů]. Mannheim: PAL

Verlagsgesellschaft.

Merten, M. (2002). Poesie- und Bibliotherapie. Nicht darauf vertrauen – nur hoffen [Terapie

poezií a biblioterapie. Nespoléhat – jen doufat] [online]. [cit. 24. března 2009]. Dostupné z

WWW:

<http://www.aerzteblatt.de/v4/archiv/pdf.asp?id=34826>.

Molicka, M. (2007). Příběhy, které léčí. Praha: Portál.

Mundt, E. (1996). „Das fröhliche Krankenzimmer“ Eine Idee und ihre Verwirklichung

[„Veselý pokoj nemocného“ Idea a její uskutečnění]. In Deutscher Ärztinnenbund (Eds.),

Kranke Kinder brauchen Bücher. Bibliotherapie in Theorie und Praxis. Gedenkschrift Dr.

Med. Edith Mundt (pp. 7 – 10) [Nemocné děti potřebují knihy. Teorie a praxe biblioterapie.

Spis k uctění památky MUDr. Edith Mundtové]. München: Verlag Deutscher Ärztinnenbund.

Munzel, F. (1997). Bibliotherapie und religiöses Lernen. Ein interdisziplinärer Beitrag zur

„Theologie des Lesens“ und zur Innovation des Religionsunterrichts [Biblioterapie a

náboženské učení. Interdisciplinární příspěvek k „teologii čtení“ a k inovaci výuky

náboženství] [online].

[cit. 20. března 2009]. Dostupné z WWW:

155

Page 162: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

<http://books.google.cz/books?id=Vcs-

IJxLRXQC&pg=PA27&lpg=PA27&dq=biblos+Bibliotherapie&source=bl&ots=X9tVhMv5h

3&sig=gL59kQnane64_22dE7ra6sVNQSY&hl=cs&ei=Voi3SdGwNpH__Qbmp4DECw&sa

=X&oi=book_result&resnum=1&ct=result>.

Müller, L., & Müller, A. (Eds.). (2006). Slovník analytické psychologie. Praha: Portál.

NAPT - The National Association for Poetry Therapy (n.d.). History [online].

[cit. 8. března 2009]. Dostupné z WWW:

<http://www.poetrytherapy.org/history.html>.

Newton, C. J. (1996). Bibliotherapy / Poetry Therapy [online].

[cit. 16. března 2009]. Dostupné z WWW:

<http://www.findcounseling.com/glossary/poetry-therapy.html>.

Oaklander, V. (2003). Třinácté komnaty dětské duše. Dobříš: Drvoštěp.

Oehme, A. (2001). Möglichkeiten und Grenzen bibliotherapeutischer Arbeit für den

Literaturunterricht unter Berücksichtigung von Prävention bzw. Abbau von

Verhaltensstörungen [Možnosti a meze biblioterapeutické práce v rámci výuky literatury se

zřetelem k prevenci popř. k úbytku projevů poruch chování] [online].

[cit. 17. března 2009]. Dostupné z WWW:

<http://www.foepaed.net/oehme/bibliotherapie.pdf>.

Pavlatová, E. (2001). Bojíte se smrti? Praha: Olympia.

Peňásová, I., Ryšavá, Š. (2008). Jak vnímají děti umírání a smrt táty? [online].

[cit. 2. srpna 2009]. Dostupné z WWW:

<http://www.umirani.cz/poradna.html?page=9&itemId=1468>.

Peseschkian, N. (1999). Příběhy jako klíč k dětské duši. Praha: Portál.

Petrošová, K. (2005). Vznik a vývoj bibliopsychologie. Nepublikovaná magisterská diplomová

práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, Česká republika.

156

Page 163: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Petzold, H. G., & Orth, I. (Eds.). (2005). Poesie und Therapie. Über die Heilkraft der

Sprache. Poesietherapie, Bibliotherapie, literarische Werkstätten [Poezie a terapie. O léčivé

síle jazyka. Terapie poezií, biblioterapie, literární workshopy]. Bielefeld und Locarno:

Aisthesis Verlag.

Petzold, H. G. (2005). Poesie- und Bibliotherapie mit alten Menschen, Kranken und

Sterbenden [Terapie poezií a biblioterapie se starými lidmi, nemocnými a umírajícími]. In H.

G. Petzold, & I. Orth (Eds.), Poesie und Therapie. Über die Heilkraft der Sprache.

Poesietherapie, Bibliotherapie, literarische Werkstätten (pp. 249 – 292) [Poezie a terapie. O

léčivé síle jazyka. Terapie poezií, biblioterapie, literární workshopy]. Bielefeld und Locarno:

Aisthesis Verlag.

Pitlachová, K. (2006). Biblické příběhy jako zrcadlo životní zkušenosti člověka léčeného ze

závislosti na alkoholu. Analogie a jejich využití v kontextu terapeutické změny. Nepublikovaná

magisterská diplomová práce, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, Brno, Česká

republika.

Pleska, G. (2008). Anežka ze slunečnic a František z kaštanu [online].

[cit. 9. ledna 2010]. Dostupné z WWW:

<http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=635&Itemid=3849>.

Portešová, Š. (2004). Přednášky z Vývojové psychologie II. Nepublikované přednášky.

Prochaska, J. O., & Norcross, J. C. (1999). Psychoterapeutické systémy, průřez teoriemi.

Praha: Grada Publishing.

Redakce citarny.cz (2008). Daisy Mrázková [online].

[cit. 21. srpna 2009]. Dostupné z WWW:

<http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=712&Itemid=3689>.

Redakce citarny.cz (2008, březen). Karafiát Jan [online].

[cit. 10. ledna 2010]. Dostupné z WWW:

157

Page 164: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

<http://www.web2u.cz/citarny/index.php?option=com_content&view=article&id=462&Itemi

d=3793>.

Redakce citarny.cz (2008, říjen). Baránková nově ilustruje knihu Broučci [online].

[cit. 10. ledna 2010]. Dostupné z WWW:

<http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1231&Itemid=386

9>.

Reissner, M. (2005). Česká knižní ilustrace současnosti [online].

[cit. 23. srpna 2009]. Dostupné z WWW:

<http://kzv.kkvysociny.cz/archiv.aspx?id=239&idr=1&idci=2>.

Reitmeier, Ch., & Stubenhofer, W. (1998). Bist du jetzt für immer weg? Mit Kindern Tod und

Trauer bewältigen [Jsi už navždycky pryč? Jak se s dětmi vyrovnávat se smrtí a zármutkem].

Freiburg im Breisgau: Christophorus-Verlag.

Romain, T., & Verdick, E. (Ed.). (1999). What on earth do you do when someone dies?

Minneapolis: Free Spirit Publishing.

Rozehnalová, B. (2008). Vliv žabáků na tvořivost dítěte [online].

[cit. 3. srpna 2009]. Dostupné z WWW:

<http://kzv.kkvysociny.cz/archiv.aspx?id=990&idr=8&idci=20>.

Rubin, R. J. (2005). Bibliotherapie – Geschichte und Methoden [Biblioterapie – historie a

metody]. In H. G. Petzold, & I. Orth (Eds.), Poesie und Therapie. Über die Heilkraft der

Sprache. Poesietherapie, Bibliotherapie, literarische Werkstätten (pp. 103 – 134) [Poezie a

terapie. O léčivé síle jazyka. Terapie poezií, biblioterapie, literární workshopy]. Bielefeld und

Locarno: Aisthesis Verlag.

Rückert, G. (1996). Vom Umgang mit Angst in Kinderbüchern [Zacházení se strachem v

dětských knihách]. In Deutscher Ärztinnenbund (Eds.), Kranke Kinder brauchen Bücher.

Bibliotherapie in Theorie und Praxis. Gedenkschrift Dr. Med. Edith Mundt (pp. 65 – 70)

[Nemocné děti potřebují knihy. Teorie a praxe biblioterapie. Spis k uctění památky MUDr.

Edith Mundtové]. München: Verlag Deutscher Ärztinnenbund.

158

Page 165: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Říčan, P., & Krejčířová, D., et al. (1997). Dětská klinická psychologie. Praha: Grada

Publishing.

Shapiro, R. R. (2006). Chasidské povídky. Praha: Volvox Globator.

Schuchardt, E. (1996). „Das muß ich mir mal von der Seele ‘schreiben‘...“ Lebensgeschichten

– erfahren, bedacht, erzählt, geschrieben – als Geburtshilfe zu ‘neuem’ Leben: Bibliotherapie

in Krisen [„Musím se „vypsat“ z toho, co mi leží na srdci...“ Životní příběhy – prožité,

promyšlené, vyprávěné, napsané – jako pomoc při zrodu „nového“ života: Biblioterapie v

krizích]. In Deutscher Ärztinnenbund (Eds.), Kranke Kinder brauchen Bücher. Bibliotherapie

in Theorie und Praxis. Gedenkschrift Dr. Med. Edith Mundt (pp. 35 – 46) [Nemocné děti

potřebují knihy. Teorie a praxe biblioterapie. Spis k uctění památky MUDr. Edith Mundtové].

München: Verlag Deutscher Ärztinnenbund.

Spieker-Verscharen, I. (1988). Vorreiter ins Jenseits. Der fruhe Tod als Thema der

Kinderliteratur. Eselsohr (Fachzeitschrift fur Kinder- und Jugendmedien) 7 (3), 7-8.

Stuart-Hamilton, I. (1999). Psychologie stárnutí. Praha: Portál.

Svoboda, M. (Ed.), Krejčířová, D., & Vágnerová, M. (2001). Psychodiagnostika dětí a

dospívajících. Praha: Portál.

Šiklová, J. (2007). Sociální gerontologie je disciplína s budoucností. Psychologie dnes, 13 (1),

40-42.

Šinová, A. (2006). Biblioterapie pro opuštěné děti. Nepublikovaná magisterská diplomová

práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, Česká republika.

Tóthová, K. (2007). Percepcia životných hodnôt u pacientov v paliatívnej starostlivosti

(existencialistické otázky v klinickej praxi). Nepublikovaná magisterská diplomová práce,

Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, Česká republika.

Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál.

159

Page 166: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Viewegh, J. (1999). Psychologie umělecké literatury. K problematice a metodologii nové

interdisciplíny. Brno: Psychologický ústav AV ČR ve spolupráci s Nakladatelstvím – Pavel

Křepela.

Vojtíšek, Z. (2005). Encyklopedie náboženských směrů v české republice [online].

[cit. 18. února 2009]. Dostupné z WWW:

<http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=3479>.

Vollmer, T. C. (2004) „Himmel, Arsch und Wolkenbruch!“ Mit Krebskranken auf der Suche

nach dem „Reim auf ihr Schicksal“ Ein ungewöhnliches Handbuch über die Bibliotherapie

[„Nebe, prdel a průtrž mračen!“ S nemocnými rakovinou hledáme „rým na jejich osud“

Neobvyklá příručka biblioterapie]. München: Herbert Utz Verlag.

Vlčková, I. (n.d.). Pracoviště psychologa Kliniky dětské onkologie v Brně [online].

[cit. 29. října 2009]. Dostupné z WWW:

<http://www.linkos.cz/pacienti/psycho_c2.php>.

Wikipedia, the free encyclopedia (n.d). Hilarion Petzold [online].

[cit. 6. dubna 2009]. Dostupné z WWW:

<http://de.wikipedia.org/wiki/Hilarion_Petzold>.

Wikipedia, the free encyclopedia (n.d). Death education [online].

[cit. 22. srpna 2009]. Dostupné z WWW:

<http://en.wikipedia.org/wiki/Death_education>.

Willig, A. (1999). Schreiben als Therapie [Psaní jako terapie] [online].

[cit. 15. září 2009]. Dostupné z WWW:

<http://www.welt.de/print-welt/article565043/Schreiben_als_Therapie.html>.

Wolf, D. (1989). Bibliotherapie in der psychotherapeutischen Praxis. Der Einfluß des

therapiebegleitenden Lesens auf kognitive Variablen und körperliches Befinden [Biblioterapie

v psychoterapeutické praxi. Vliv čtení doprovázejícího terapii na kognitivní proměnné a

zdravotní stav]. Mannheim: PAL Verlagsgesellschaft.

160

Page 167: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

161

Yalom, I. D. (2006). Existenciální psychoterapie. Praha: Portál.

Page 168: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Příloha č. 1 Vybrané, vzájemně korespondující části textu z Momo

(a) konkrétní pasáž z českého vydání

(b) z německého originálu

(c) námi přeložená část textu odpovídající prezentovanému německému originálu

(a) Úryvek z knihy Děvčátko Momo a ukradený čas (2005, s. 129-130) od M.

Endeho, do českého jazyka přeložila M. Misárková (1979, 2005):

Momo se rozhlédla zvědavě sálem: „K čemu potřebuješ takovou spoustu hodin? Musíš je

každý den natahovat? To jich máš takový počet, jako je lidí?“

„Ale kdež,“ řekl Mistr Hóra, „je to moje vášeň. Hodiny sbírám z vlastní záliby. Vždyť to

jsou jen velmi nedokonalé napodobeniny něčeho, co má každý člověk ukryto v hrudi.

Neboť tak jako lidé mají oči, aby viděli světlo, a uši, aby slyšeli zvuky, tak mají také

srdce, aby vnímalo čas. A všechen čas, který neprožívá srdce, je stejně ztracený jako pro

slepce barvy duhy nebo jako pro hluchého ptačí píseň. Jen škoda, že jsou mezi lidmi slepá

a hluchá srdce, která tlučou, a přece nic nevnímají.“

„A co pak, až se mi srdce zastaví?“ zeptala se Momo.

„Pak přestane existovat i tvůj čas, mé dítě,“ odpověděl Mistr Hóra a zpytavě si děvčátko

prohlížel. „Ale tomu ještě nemůžeš rozumět.“

„Ne, já tomu rozumím,“ řekla Momo tichounce, „totiž myslím, že tomu rozumím.“

A zeptala se: „Jsi Smrt?“

Mistr Hóra se usmál a chvíli neříkal nic. Potom odpověděl: „Kdyby lidé věděli, co je

Smrt, nebáli by se jí.“

Když to dořekl, spočinul na děvčátku dlouhým pohledem a zeptal se: „Chceš vidět, kde

vzniká čas?“

„Chci,“ šeptla Momo bojácně.

„Dovedu tě tam,“ řekl Mistr Hóra. „Ale až budeme na místě, nesmíš promluvit. Nesmíš se

na nic ptát a nesmíš nic říkat. Slibuješ mi to?“

Momo bez hlesu přikývla.

(b) Úryvek z německého originálu knihy Momo čili Neobyčejný příběh o zlodějích

času a dítěti, které lidem ukradený čas vrátilo (Momo oder Die seltsame Geschichte von

den Zeit-Dieben und von dem Kind, das den Menschen die gestohlene Zeit zurückbrachte)

Page 169: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

od M. Endeho (2002, s. 161-162)1, jenž pravděpodobně sloužil M. Misárkové (1979,

2005) jako podklad pro tvorbu českého překladu – viz. výše (a).

Momo blickte sich im Saal um, dann fragte sie: „Hast du dazu die vielen Uhren? Für

jeden Menschen eine, ja?“

„Nein, Momo“, erwiderte Meister Hora, „diese Uhren sind nur eine Liebhaberei von mir.

Sie sind nur höchst unvollkommene Nachbildungen von etwas, das jeder Mensch in

seiner Brust hat. Denn so wie ihr Augen habt, um das Licht zu sehen, und Ohren, um

Klänge zu hören, so habt ihr ein Herz, um damit die Zeit wahrzunehmen. Und alle Zeit,

die nicht mit dem Herzen wahrgenommen wird, ist so verloren wie die Farben des

Regenbogens für einen Blinden oder das Lied eines Vogels für einen Tauben. Aber es

gibt leider blinde und taube Herzen, die nichts wahrnehmen, obwohl sie schlagen.“

„Und wenn mein Herz einmal aufhört zu schlagen?“, fragte Momo.

„Dann“, erwiderte Meister Hora, „hört auch die Zeit für dich auf, mein Kind. Man könnte

auch sagen, du selbst bist es, die durch die Zeit zurückgeht, durch alle deine Tage und

Nächte, Monate und Jahre. Du wanderst durch dein Leben zurück, bis du zu dem großen

runden Silbertor kommst, durch das du einst hereinkamst. Dort gehst du wieder hinaus.“

„Und was ist auf der anderen Seite?“

„Dann bist du dort, wo die Musik herkommt, die du manchmal schon ganz leise gehört

hast. Aber dann gehörst du dazu, du bist selbst ein Ton darin.“

„Er blickte Momo prüfend an. „Aber das kannst du wohl noch nicht verstehen?“

„Doch“, sagte Momo leise, „ich glaube schon.“

Sie erinnerte sich an ihren Weg durch die Niemals-Gasse, in der sie alles rückwärts erlebt

hatte, und sie fragte: „Bist du der Tod?“

Meister Hora lächelte und schwieg eine Weile, eher er antwortete: „Wenn die Menschen

wüssten, was der Tod ist, dann hätten sie keine Angst mehr vor ihm. Und wenn sie

keine Angst mehr vor ihm hätten, dann könnte niemand ihnen mehr die Lebenszeit

stehlen.“

„Dann braucht man es ihnen doch bloß zu sagen“, schlug Momo vor.

„Meinst du?“, fragte Meister Hora. „Ich sage es ihnen mit jeder Stunde, die ich ihnen

zuteile. Aber ich fürchte, sie wollen es gar nicht hören. Sie wollen lieber denen glauben,

die ihnen Angst machen. Das ist auch ein Rätsel.“

„Ich hab keine Angst“, sagte Momo.

Meister Hora nickte langsam. Er blickte Momo lange an, dann fragte er: „Möchtest du

sehen, wo die Zeit herkommt?“

„Ja“, flüsterte sie. 1 V Německu kniha poprvé vyšla roku 1973.

Page 170: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

„Ich werde dich hinführen“, sagte Meister Hora. „Aber an jenem Ort muss man

schweigen. Man darf nichts fragen und nichts sagen. Versprichst du mir das?“

Momo nickte stumm.

(c) Námi přeložený úryvek německého originálu knihy Momo čili Neobyčejný

příběh o zlodějích času a dítěti, které lidem ukradený čas vrátilo (2002, s. 161-162)

(Momo oder Die seltsame Geschichte von den Zeit-Dieben und von dem Kind, das den

Menschen die gestohlene Zeit zurückbrachte) od M. Endeho – viz. výše (b).

Momo se v sále rozhlédla kolem dokola, pak se zeptala: „K tomu máš tolik hodin? Pro

každého člověka jedny, že?“

„Ne, Momo“, odvětil Mistr Hora, „tyhle hodiny jsou jen takovým mým koníčkem.

Představují velmi nedokonalé napodobeniny něčeho, co nosí každý člověk v hrudi. Neboť

tak jako máte oči, abyste viděli světlo, a uši, abyste slyšeli zvuky, tak máte také srdce,

abyste jím vnímali čas. A všechen čas, který není vnímaný a prožívaný srdcem, je stejně

ztracený jako pro nevidomého člověka barvy duhy nebo jako pro neslyšícího ptačí

písnička. Bohužel někteří lidé mají slepá a hluchá srdce, která nic necítí a nevnímají, i

když tlučou.

„A když jednou moje srdce přestane tlouct?“, zeptala se Momo.

„Potom“, odpověděl Mistr Hora, „ustane i tvůj čas, mé dítě. Dá se taky říci, že to jsi ty

sama, kdo se vrací časem nazpět, všemi tvými dny a nocemi, měsíci a lety. Putuješ svým

životem nazpátek, až dorazíš k velké kulaté stříbrné bráně, kterou jsi kdysi vešla. Tam

opět vyjdeš.“

„A kam vyjdu? Co je na druhé straně?“

„Potom vyjdeš tam, odkud pochází hudba, kterou jsi už občas zaslechla úplně tichoučce

znít. Sama se staneš součástí té hudby, jedním jejím tónem.“

Zadíval se na Momo zkoumavým pohledem. „Ale tomu asi ještě nemůžeš rozumět?“

„Ale ano“, řekla Momo tiše, „myslím, že to chápu.“

Vzpomněla si na svou cestu Uličkou Nikdynebyla, v níž prožívala všechno pozpátku, a

zeptala se: „Jsi Smrt?“

Mistr Hora se usmíval a hodnou chvíli mlčel než odpověděl: „Kdyby lidé věděli, co je

smrt, pak by se jí přestali bát. A kdyby z ní už neměli strach, potom by jim nikdo

nemohl dál krást životní čas.“

„Je tedy potřeba to lidem říct“, navrhla Momo.

Page 171: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

„Myslíš?“, otázal se Mistr Hora. „Říkám jim to každou hodinou, kterou jim přiděluji. Ale

obávám se, že to nechtějí vůbec slyšet. Raději věří těm, kteří jim nahánějí strach. To je mi

jakási záhada.“

„Nemám strach“, řekla Momo.

Mistr Hora pomalu přikývl. Změřil si děvčátko dlouhým pohledem a zeptal se: „Chtěla

bys vidět, kde vzniká čas?“

„Ano“, šeptla Momo.

„Dovedu tě tam“, řekl Mistr Hora. „Na onom místě se ale musí mlčet. Nesmíš se na nic

ptát a nic říkat. Slíbíš mi to?“

Momo mlčky přikývla.

Page 172: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

Příloha č. 2

Koncept biblioterapeutického seznamu

Jak už samo označení této přílohy napovídá, snažíme se zde koncipovat a předložit

fragmentární bázi, kterou je možno přebudovat, rozšiřovat a tvořit si tak specifický

biblioterapeutický seznam pro vlastní pracovní potřeby a biblioterapeutický účel. Tento

koncept biblioterapeutického seznamu si tedy v žádném případě neklade nárok na

kompletnost ani naprostou objektivitu.

název knihy Alenka v kraji divů a za zrcadlem autor Lewis Carroll nakladatelství Slovart rok vydání 2005 biblioterapeutická témata

rozvoj fantazie, dětské verzus dospělé uchopení a chápání reality, logiky, interpersonální chování, intrapersonální specifika, abreakce

vhodné zejména pro děti dlouhodobě nemocné další informace – URL <http://zrcadlo.blogspot.com/2008/06/l-carrol-alenka-v-kraji-div-

za-zrcadlem.html> <http://knihy.abz.cz/prodej/alenka-v-kraji-divu-a-za-zrcadlem>

poznámky Dva fantastické příběhy, v nichž sedmiletá Alenka prostřednictvím tzv. míst přechodu (králičí nora, zrcadlo) vstupuje do jiných světů, kde platí zvláštní zákonitosti a jiná „logika“.

název knihy Auto z pralesa autor Daisy Mrázková nakladatelství Grantis rok vydání 2000 (2. vydání) biblioterapeutická témata

death education, vztah k přírodě, ekologie, hodnoty, sociální a citová výchova, frustrační tolerance, coping

vhodné pro čtenáře od 7 let (dle anotace v knize) další informace – URL <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=art

icle&catid=29:esko-ilustratoi-&id=712:mrazkova-daisy&Itemid=3779>

poznámky Např. v povídce „Petruška“ vypráví stará skála děvčátku o tvrdých životních osudech stromků a rostlin, které v jejím kamenitém povrchu žijí.

Page 173: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

název knihy Bratři Lví srdce autor Astrid Lindgrenová nakladatelství Albatros rok vydání 2001 (2. upravené vydání) biblioterapeutická témata

smrt, posmrtný život, přátelství, láska bratrská, sourozenecké vztahy, nemocné a zdravotně postižené dítě, mytický boj dobra se zlem, strach a jeho překonávání, seberozvoj

vhodné pro čtenáře od 8 let (dle anotace v knize), děti závažně nemocné, umírající

další informace – URL <http://www.detiaknihy.cz/?p=92&cpage=1#comment-4947> <http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=9763>

poznámky Tato kniha v sobě nese potenciál nabídnout dítěti určitou šanci a posilu tehdy, kdy život spěje k fyzickému konci, zůstává tragicky nenaplněn.

název knihy Broučci autor Jan Karafiát (ilustroval Jiří Trnka) nakladatelství Albatros rok vydání 1989 (84. vydání) biblioterapeutická témata

tradiční sousedské a rodinné vazby, rodinný život, death education, náboženství, výchova,

vhodné pro děti od 5 let (dle anotace v knize) další informace – URL <http://www.web2u.cz/citarny/index.php?option=com_content&vi

ew=article&id=462&Itemid=3763> <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1231>

poznámky Pozor na jazykové a textové „úpravy“ původních Karafiátových Broučků, které v současné době vycházejí!

název knihy Co vyprávěla Noc autor František Nepil nakladatelství Knižní klub rok vydání 2009 (1. vydání) biblioterapeutická témata

přátelství, interpersonální rozdíly, vzájemná pomoc, útěcha, strašidla, nadpřirozené bytosti

vhodné pro čtenáře od 7 let (dle anotace v knize), děti po ztrátě někoho blízkého – povídka „Hřbitov se jen zdá smutný“

další informace – URL <http://www.web2u.cz/citarny/index.php?option=com_content&view=article&id=1698&Itemid=3845> <http://www.kosmas.cz/knihy/147396/co-vypravela-noc/>

poznámky „Vyprávění o ptáčcích“ jsou plná něžné poetiky, ale i přiměřené akce. V souvislostech dětského zármutku je třeba upozornit na příběh „Hřbitov se jen zdá smutný“ o tom, že z každé duše se pod náhrobním kamenem vylíhne ptáček... V druhém tematickém souboru s názvem „Vyprávění o Strašpytýlkovi“ se děti dozvědí, jak se úzkostný chlapec seznámil s nejrůznějšími nadpřirozenými bytostmi, což mu pomohlo při zvládání vlastních strachů a úzkosti.

Page 174: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

název knihy Čtyři uši na mezi autor Markéta Zinnerová nakladatelství Albatros rok 2007 (1. vydání) biblioterapeutická témata

navazování přátelských vztahů, interpersonální rozdíly, přátelství, dynamika interpersonálního chování

vhodné pro čtenáře od 5 let (dle anotace v knize) další informace – URL <http://www.kosmas.cz/knihy/137248/ctyri-usi-na-mezi/>

<http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=545:zinnerova-marketa&catid=28:esko-spisovatele-&Itemid=3777>

poznámky název knihy Dárek pro Moniku autor Hana Pražáková nakladatelství Hejkal rok 2000 (3. vydání) biblioterapeutická témata

death education, reakce dítěte na smrt, přátelství, schopnost empatie, coping, spiritualita

vhodné pro děti od 6 let (údaj na deskách knížky), děti, které jsou konfrontovány s úmrtím

další informace – URL <http://www.radio.cz/cz/clanek/113018> <http://www.ctesyrad.cz/nejctivejsi/darek-pro-moniku>

poznámky Autorka v této dětské knize literárně zpracovala konkrétní událost z vlastního života a zkušenosti s reakcemi své dcery.

název knihy Děvčátko Momo a ukradený čas autor Michael Ende nakladatelství Albatros rok 2005 (2. vydání) biblioterapeutická témata

mýtický boj dobra a zla, copingové strategie, logoterapie, smysluplnost životního času, interakce světa dětí a světa dospělých, osamocené dítě v konzumní lhostejné společnosti, (ne)umění žít, hledání opravdovosti, práce s fantazií,

vhodné pro čtenáře od 8 let, závažně nemocné děti, truchlící děti další informace – URL <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=art

icle&id=1346:ende-michael-andreas&catid=31:svt-spisovatele-&Itemid=3783> <http://www.kosmas.cz/knihy/125888/devcatko-momo-a-ukradeny-cas/> <http://katalog.knihovna.cestadomu.cz/l.dll?cll~154806>

poznámky Tento fantazijní pohádkový román našel např. v Německu důležité místo v biblioterapii na dětských onkologických odděleních. V této souvislosti upozorňujeme, že v současném českém překladu chybí právě důležité pasáže týkající se životního času zemřelého člověka. Daný nedostatek se snažíme prozatímně kompenzovat v Příloze č. 1 této magisterské práce.

Page 175: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

název knihy Domeček pro šneka Palmáce autor Zuzana Pospíšilová nakladatelství Portál rok vydání 2008 biblioterapeutická témata

altruismus, vzájemná pomoc, rozvoj sociální a emoční inteligence dětí, přátelství

vhodné pro děti předškolního věku, případně pro začínající čtenáře další informace – URL <http://obchod.portal.cz/produkt/domecek-pro-sneka-palmace/>

<http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&catid=94:rozhovory&id=822:zuzana-pospiilova-nejvti-inspiraci-jsou-dti&Itemid=3831>

poznámky Autorka je dětská psycholožka, pracuje ve Speciálně – pedagogickém centru pro děti s mentálním postižením v Ostravě.

název knihy Dráček s červenýma očima autor Astrid Lindgrenová nakladatelství Albatros rok 2007 (1. vydání) biblioterapeutická témata

death education s malými dětmi, individualita, jedinečnost, interpersonální rozdíly, láska, pomoc hendikepovaným

vhodné pro děti od 5 let (dle anotace v knize), děti po ztrátě někoho blízkého, závažně nemocné děti, umírající, death education s malými dětmi, rozvoj fantazie a poznání u malých „nečtenářů“ i začínajících čtenářů

další informace – URL <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=70>

poznámky „Dráček s červenýma očima“ se v Německu využívá při skupinových setkáních dětí po ztrátě sourozence. (Jako ekvivalent je dospívajícím klientům např. nabízena indiánská povídka na téma smrti.)

název knihy František z kaštanu, Anežka ze slunečnic autor Radek Malý, (ilustrovala Galina Miklínová) nakladatelství Meander rok 2006 (1. vydání) biblioterapeutická témata

death education, citové pouto, podzim v životě a v přírodě, láskyplný vztah, poetika, poezie, citové vnímání, lyrická podzimní pohádka o křehkosti i plnosti života

vhodné pro citlivé děti a ještě citlivější rodiče (informace převzata z: citarny.cz)

další informace – URL <http://www.kosmas.cz/knihy/131093/frantisek-z-kastanu-anezka-ze-slunecnic/> <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=635> <http://www.web2u.cz/citarny/index.php?option=com_content&view=article&id=1966&Itemid=3771> <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=497&Itemid=3865>

poznámky Radek Malý je talentovaný básník píšící i prózu a poezii pro děti

Page 176: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

název knihy Haló, Jácíčku autor Daisy Mrázková nakladatelství Grantis rok 2004 (4. vydání) biblioterapeutická témata

death education, vztah k přírodě, ekologie, citové vnímání, hodnoty, sociální a citová výchova, frustrační tolerance, copingové strategie, altruismus, láska k bližnímu, přátelství, přírodní a životní koloběh, zvídavost

vhodné pro děti od 5 let (dle anotace v knize) další informace – URL <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=art

icle&catid=29:esko-ilustratoi-&id=712:mrazkova-daisy&Itemid=3779> <http://ireferaty.lidovky.cz/2/3624/Halo-Jacicku>

poznámky D. Mrázková je nejen spisovatelkou, ale též malířkou, která si dětské knížky sama ilustruje a vytváří tak harmonické, sjednocené, umělecky hodnotné kompozice psaného slova a obrazů. Kniha „Haló, Jácíčku“ je doporučována portálem Umírání.cz jako velmi vhodná k otevření těžkých témat kolem smrti, tedy k úvodu do death education s dětmi.

název knihy Helinda a Klekánice autor Pavlína Brzáková, (ilustrace Robert Smolík) nakladatelství Labyrint/Raketa rok 2009 (1. vydání) biblioterapeutická témata

noční tvorové, nadpřirozené bytosti s nepohádkovými charaktery (chybí tradiční pohádkové dělení postav na dobré a zlé), fantazie, dobrodružství, magie, kouzla, prvky folklóru, neobvyklá přátelství, překročení hranice a pobyt v jiném světě, překonávání překážek a plnění těžkých úkolů, solidarita, záchrana, dobrý konec

vhodné pro malé čtenáře (údaj nakladatele), např. pro snížení obav z nočních tvorů „obývajích tmu“

další informace – URL <http://www.web2u.cz/citarny/index.php?option=com_content&view=article&id=2080> <http://www.web2u.cz/citarny/index.php?option=com_content&view=article&id=1968>

poznámky P. Brzáková je etnoložka a na její pohádkové prvotině pro děti je znát ovlivnění „exotickými“ kulturními, mytologickými, duchovními aj. elementy. Též ohledně vyprávění o smrti Helindiných rodičů se v příběhu zdá být patrné ovlivnění autorky folklórem a jinými kulturami, což může děti na určitém vývojovém stupni v porozumění smrti „mást“, proto bychom knihu doporučili spíše starším dětem s „hotovým“ tzn. dospělým konceptem smrti (asi kolem 8 – 10 let věku dítěte).

Page 177: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

název knihy Heidi děvčátko z hor autor Johanna Spyriová nakladatelství Axióma rok 2009 (1. upravené vydání) biblioterapeutická témata

pěstounská péče, život s hendikepem, strach a jeho zvládání, přátelství, stesk po domově, láska k přírodě, neúplná rodina

vhodné pro děti od 6 let (dle anotace v knize) další informace – URL <http://knihy.abz.cz/prodej/heidi-devcatko-z-hor> poznámky Převyprávěl Bohumil Říha, ilustrovala Jarmila Marešová. název knihy Chlapeček a dálka autor Daisy Mrázková nakladatelství Grantis rok 2002 biblioterapeutická témata

death education, vztah k přírodě, ekologie, hodnoty, sociální a citová výchova, frustrační tolerance, coping, vnímání přírodních a životních zákonitostí, koloběh života a přírody, citové vnímání

vhodné pro děti školního věku další informace – URL <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=art

icle&catid=29:esko-ilustratoi-&id=712:mrazkova-daisy&Itemid=3779>

poznámky Asi nejvíce lyrické dílo ze všech dětských knížek Mrázkové, která zde velmi citlivě, dětskému chápání přiměřeně zpracovává témata jako např. osamělost, stálost a specifičnost citového pouta a lásky, potřeba mít pro koho žít, touha po něčem, co mít nemůžeme.

název knihy Já ještě nechci jít spát autor Astrid Lindgrenová nakladatelství Albatros rok 2007 (1. vydání) biblioterapeutické téma usínání vhodné pro začínající čtenáře (dle anotace v knize) i pro předčítání

mladším dětem, jako knížka před spaním další informace – URL <http://www.knihovnice.cz/recenze/lindgrenova-a-ja-jeste-

nechci-jit-spat.html> poznámky Knížka vychází česky poprvé k poctě A. Lindgrenové v roce

jejích nedožitých stých narozenin.

Page 178: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

název knihy Jak krtek uzdravil myšku autor Zdeněk Miler, Hana Doskočilová nakladatelství Albatros rok 2009 (7. vydání) biblioterapeutická témata

přátelství, vzájemná pomoc, altruismus, podpora při léčbě, kompliance

vhodné pro děti od 4 let (dle anotace v knize), nemocné děti a jejich zdravé sourozence, kamarády

další informace – URL <http://www.kosmas.cz/knihy/134544/jak-krtek-uzdravil-mysku-6-vydani/> <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=200&Itemid=4039> <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=710&Itemid=3803> <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=291>

poznámky název knihy Jako v zrcadle, jen v hádance autor Jostein Gaarder nakladatelství Albatros rok vydání 1999 (1. vydání) biblioterapeutická témata

otázky kolem života, umírání a smrti, death education, existenciální filozofie pro děti, náboženství, víra

vhodné pro čtenáře od 12 let (údaj z knihy), pro závažně nemocné děti, umírající

další informace – URL <http://www.bibliohelp.cz/knihy/jako-v-zrcadle-jen-v-hadance> poznámky Umírání dívky Cecílie nemocné leukémií zpracováno formou

fantazijního příběhu o objevné cestě Cilky, kterou provází anděl Ariel, k sobě samé, k poznávání a prožívání života před smrtí, ve smrti i po smrti.

název knihy Knihy džunglí autor Rudyard Kipling, (ilustrace Adolf Born) nakladatelství Brio rok 2007 (vydání v této úpravě první) biblioterapeutická témata

zákony džungle, boj o přežití, dítě vyrůstající bez biologických rodičů, outsiderství, vítězit lze nejen silou, přátelství napříč zvířecími druhy, coping, ochrana a pomoc slabším

vhodné pro čtenáře všech generací (údaj převzat z knižního portálu citarny.cz) další informace – URL <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=art

icle&id=182&Itemid=3843> <http://www.knizniweb.cz/jnp/cz/katalog/detail/tituly-K-KNI-Kniha_dzungli___Disney.html> <http://www.filmcity.cz/inshop/scripts/detail.asp?itemId=1509&TemplatesDir=DVD>

poznámky Tento snad nejoblíbenější zvířecí epos je k dispozici v různých zpracováních (viz. další informace – URL), takže mu mohou porozumět recipienti téměř každého věku. V Německu se „Knihy

Page 179: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

džunglí“ velmi osvědčily při biblioterapii na dětských onkologických odděleních.

název knihy Krtek a zelená hvězda autor Zdeněk Miler, Hana Doskočilová nakladatelství Albatros rok 2003 (3. vydání) biblioterapeutická témata

spiritualita, útěcha, transcendence, přátelství, vzájemná pomoc, altruismus

vhodné pro děti od 4 let (dle anotace v knize), děti po ztrátě někoho blízkého další informace – URL <http://www.dobre-knihy.cz/detail/56984/krtek-a-zelena-hvezda-

zdenek-miler.htm> <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=200&Itemid=4039> <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=710&Itemid=3803> <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=291>

poznámky název knihy Kryštofe, neblbni a slez dolů! autor Iva Procházková nakladatelství Albatros rok 2004 (1. vydání) biblioterapeutická témata

osamocení dítěte uprostřed rodiny, výchovné potíže, copingové strategie, vrstevnické vztahy

vhodné pro čtenáře od 8 let, všechny, kteří mají rádi zajímavé a přemýšlivé knížky (dle údajů z desek knihy)

další informace – URL <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=508:prochazkova-iva&catid=28:esko-spisovatele-&directory=3941> <http://www.agatinsvet.cz/6---10-skolacci/knihy-1/beletrie/pribehy-a-povidky/krystofe-neblbni-a-slez-dolu.html>

poznámky název knihy Kvak a Žbluňk se bojí rádi autor Arnold Lobel nakladatelství Albatros rok 2005 (dotisk 2. vydání v roce 2008) biblioterapeutická témata

přátelství, interpersonální rozdíly, coping (např. závažných onemocnění), prolínání fantazie s realitou,

vhodné pro začínající čtenáře (dle anotace v knize) další informace – URL <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=art

icle&id=1007> poznámky Kapitola „Drak“ se dle našeho názoru dá úspěšně použít v rámci

biblioterapie na dětských onkologických odděleních.

Page 180: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

název knihy Ledový zámek autor Tarjei Vesaas nakladatelství Mladá fronta rok vydání 1975 biblioterapeutická témata

člověk a příroda, hraniční situace v zimní krajině, tragická smrt, dospívání, dívčí snění, vyrovnávání se se ztrátou vrstevníka

vhodné pro dospívající, zejména pro mladé lidi, kteří jsou konfrontováni s úmrtím kamaráda/ kamarádky

další informace – URL poznámky „Ledový zámek“ norského spisovatele, básníka a dramatika T.

Vesaase představuje mistrovskou lyrickou prózu o přátelství dvou vzájemně velmi odlišných dívek (obě 11 let). Po tragické smrti jedné z nich v zimní krajině, se druhá dívka straní dětského kolektivu a snaží se v osamocení překonat bolestnou ztrátu přítelkyně. Těžce a pozvolna hledá cestu zpět k ostatním dětem a nakonec nachází opět své místo mezi nimi. Kniha bývá zpravidla v nabídce knihoven.

název knihy Lukáš ve školce autor Julia Boehmeová, Kerstin Völkerová nakladatelství Junior rok vydání 2008 biblioterapeutická témata

coping, strach z nástupu do mateřské školky, navazování vrstevnických vztahů

vhodné pro děti předškolního věku další informace – URL < http://www.deti-knihy.cz/lukas-ve-skolce-aneb-jak-si-najit-

kamarady-jak-udelat-klicku_21020/> poznámky Jako transponovaný příběh lze knihu předčítat dětem v souvislosti

s nástupem do mateřské školky. Ve smyslu metaforického příběhu se dá „Lukáš ve školce“ biblioterapeuticky použít v rámci psychologické přípravy dětí na náročnou např. onkologickou léčbu.

název knihy Malý princ autor Antoine de Saint-Exupéry nakladatelství Albatros rok 2005 (dotisk 12. vydání v Albatrosu) biblioterapeutická témata

dívání očima srdce, tajemství životní pouti, přátelství, citové pouto, vztahy, svoboda a zodpovědnost, osamělost, tajemství čistého srdce, dobra a krásy, strach a jeho zvládání, smysluplnost bytí, mít pro koho žít, smrt, psychologie postav, dítě v každém z nás

vhodné pro čtenáře od 7 let (dle anotace v knize) další informace – URL <http://www.bibliohelp.cz/knihy/maly-princ>

<http://ireferaty.lidovky.cz/2/3134/Maly-princ> <http://ireferaty.lidovky.cz/2/4188/Maly-princ>

poznámky Nadčasové dílo s hlubokým poselstvím „dětem každého věku“.

Page 181: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

název knihy Mio, můj Mio autor Astrid Lindgrenová nakladatelství Albatros rok 2004 (2. vydání) biblioterapeutická témata

traumatická událost, závažné onemocnění, fantazijní příběh, přátelství, mytický boj dobra a zla, základní existenciální pocity, strach a jeho překonávání

vhodné pro děti od 8 let (dle anotace v knize), děti závažně nemocné, umírající

další informace – URL <http://www.kosmas.cz/knihy/123844/mio-muj-mio/> <http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=9763>

poznámky „Mio, můj Mio“ a „Bratři Lví srdce“ patří v díle Astrid Lidgren do tzv. linie fantastické pohádky, obě knihy jsou ve Skandinávii chápány jako kultovní a psychologicky vyzrálá, zdařilá díla. Z českých překladů doporučíme spíše výše uvedené 2. vydání – s ilustracemi Dušana Kállaye. 1. vydání (1996) je vybaveno ilustracemi Elišky Konopiské, které dle našeho názoru nejsou příliš příjemné, ani kompatibilní s těmi aspekty tohoto díla, která si zaslouží být obrázky podtržena a zvýrazněna.

název knihy Můj medvěd Flóra autor Daisy Mrázková nakladatelství Baobab rok 2007 (3. vydání) biblioterapeutická témata

death education, stáří, vztah k přírodě, ekologie, citové vnímání, hodnoty, sociální a citová výchova, dětská fantazie, copingové strategie, outsiderství, základní otázky života, altruismus, láska k bližnímu, vztahování se k hendikepovaným

vhodné pro děti od 4 do 6 let (určení pochází dle zdroje: citarny.cz od D. Mrázkové samotné

další informace – URL <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=321&Itemid=3779> <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&catid=29:esko-ilustratoi-&id=712:mrazkova-daisy&Itemid=3779>

poznámky D. Mrázková je nejen spisovatelkou, ale též malířkou, která si dětské knížky sama ilustruje a vytváří tak harmonické, sjednocené, umělecky hodnotné kompozice psaného slova a obrazů.

Page 182: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

název knihy Nádherné úterý čili slečna Brambůrková chodí po světě autor Daisy Mrázková nakladatelství Grantis rok vydání 2009 biblioterapeutická témata

death education, vzpomínky starého člověka, citový vztah dítěte k hračce, vztah k přírodním dějům a zákonitostem, citové vnímání, stáří, osud ztracené panenky, hodnoty, sociální a citová výchova, frustrační tolerance, prožívání událostí a souvislostí všedního dne, vnímání plynutí času, altruismus, vztahování se k bližnímu

vhodné pro děti předškolního a mladšího školního věku další informace – URL <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=art

icle&catid=29:esko-ilustratoi-&id=712:mrazkova-daisy&Itemid=3779>

poznámky D. Mrázková je nejen spisovatelkou, ale též malířkou, která si dětské knížky sama ilustruje a vytváří tak harmonické, sjednocené, umělecky hodnotné kompozice psaného slova a obrazů.

název knihy Nebe – peklo – ráj. Tyglík české poezie pro děti 20. století editor Petr Šrámek nakladatelství Albatros rok 2009 (1. vydání) biblioterapeutické téma poezie pro děti vhodné téměř pro kohokoli další informace – URL <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=art

icle&id=2228:nebe-peklo-raj-basniky-jak-je-neznate&catid=25:basniky-pro-dti&Itemid=3773>

poznámky Básně pro děti od nejrůznějších autorů a na nejrůznější témata. název knihy Nekonečný příběh autor Michael Ende nakladatelství Albatros rok 2006 (2. vydání) biblioterapeutická témata

mýtický boj dobra a zla, překračování hranic mezi realitou a fikcí, copingové strategie, outsiderství, smrt, sebepojetí, seberozvoj, sebezkušenost a sebepoznání, pocit participace, self-efficacy, sebehodnota, fantazijní cesty z tíživé reality, naplnění v životě, zánik a konec života, interakce světa dětí a světa dospělých, osamocené dítě v konzumní lhostejné společnosti, (ne)umění žít, hledání opravdovosti, práce s fantazií, síla představivosti, přátelství a mezilidských vztahů

vhodné pro čtenáře od 10 let (údaj převzat z: citarny.cz), (zdravotně, sociálně aj.) hendikepované děti

další informace – URL <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1346:ende-michael-andreas&catid=31:svt-spisovatele-&Itemid=3783> <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1199:ende-znamena-konec-ale-jeho-pibh-je-nekoneny&catid=43:fantasy-od-10-let&Itemid=3799>

poznámky

Page 183: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

název knihy Nemocnice pro zvířátka autor Fabrice Lelarge, (ilustroval Francois Ruyer) nakladatelství Ottovo nakladatelství rok vydání 2009 biblioterapeutická témata

hospitalizace v nemocnici, zvířata jako projekční plocha, strach z hospitalizace a jeho zvládání

vhodné pro děti předškolního a školního věku, hospitalizované děti v nemocnici

další informace – URL < http://knihy.abz.cz/prodej/nemocnice-pro-zviratka > poznámky Dílo může velmi úspěšně plnit funkci „seznamovatele“ dítěte

s nemocničním prostředím. Nenásilně, zábavně a přes „zvířecí filtr“ se totiž dítě seznamuje s nemocničním režimem a organizací, s odborným lékařským personálem, s různými specializovanými obory v rámci medicíny, s lékařským slangem apod. Kniha je hezky a bohatě ilustrovaná.

název knihy Neplač, muchomůrko (malá knížka o velkých věcech) autor Daisy Mrázková nakladatelství Grantis rok 2004 (2. vydání) biblioterapeutická témata

death education, koloběh života a přírody, vztahy k přírodě a v přírodě, ekologie, citové vnímání, hodnoty, sociální a citová výchova, základní otázky života,

vhodné pro děti od 4 let (dle anotace v knize) další informace – URL <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=art

icle&catid=29:esko-ilustratoi-&id=712:mrazkova-daisy&Itemid=3779> <http://katalog.knihovna.cestadomu.cz/l.dll?cll~155130>

poznámky Kniha „Neplač, muchomůrko“ je doporučována portálem Umírání.cz jako velmi vhodná k otevření těžkých témat kolem smrti, tedy k úvodu do death education s dětmi.

název knihy O rackovi a kočce, která ho naučila létat autor Luis Sepúlveda nakladatelství Rybka Publishers rok vydání 2006 biblioterapeutická témata

rodičovská láska, základní existenciální pocity, smysluplnost života, přátelství, tolerance, láska překonávající veškeré rozdíly

vhodné pro „všechny děti od 8 do 88 let“ (údaj z přebalu knihy) další informace – URL <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&task=vie

w&id=643&Itemid=2446> poznámky Jedná se o světově známý příběh, který bývá vzhledem k hodnotě

poselství a hloubce výpovědí přirovnáván k Exupéryho Malému princi.

Page 184: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

název knihy Petro, co je to trip? autor Regine Schindlerová, Sita Juckerová nakladatelství Pragma rok vydání 1997 biblioterapeutická témata

drogy, edukace o rizicích drogové závislosti, smrt, fatální důsledky toxikomanie

vhodné pro protidrogovou edukaci předškolních a školních dětí další informace – URL < http://www.knihycz.cz/petro-co-je-to-trip--P12090 > poznámky Transponovaný příběh pro děti, které jsou ve svém okolí

konfrontovány s drogovou problematikou. název knihy Pohádky autor Hans Christian Andersen nakladatelství Brio rok vydání 2005 biblioterapeutická témata

boj dobra se zlem, bohatost fantazie, obdiv k přírodě, pokora k přírodním a životním zákonům, soucit se strastmi lidské duše, smrt

vhodné pro citlivé děti a dospělé každého věku další informace – URL < http://www.briopublishing.cz/doplnujici.php >

<http://cs.wikipedia.org/wiki/Hans_Christian_Andersen#Poh.C3.A1dky> < http://knihy.abz.cz/prodej/pohadky >

poznámky Nakladateslví Brio vydalo tři bohatě ilustrované (Dušan Kállay, Kamila Štanclová) knihy, které obsahují kompletní pohádkové dílo H. CH. Andersena.

název knihy Princezna Pampeliška autor Jaroslav Kvapil nakladatelství Chvojkovo nakladatelství v Praze rok vydání 1993 biblioterapeutická témata

pohádka s nepohádkovým koncem, život s hendikepem, smrt, coping zátěžové situace spojené se závažným onemocněním

vhodné zejména pro děti závažně nemocné, umírající další informace – URL poznámky Ilustrovala M. Fischerová-Kvěchová, úpravu textu provedla J.

Látalová. Metaforický příběh. název knihy Princezna z Třešňového království autor Markéta Zinnerová nakladatelství Albatros rok vydání 2001 (1. vydání - 1975) biblioterapeutická témata

úvod do death education, koloběh života a přírody, stáří, smrt, dětská fantazie, poetické pohádkové vyprávění

vhodné pro od předškolního věku další informace – URL <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=art

icle&id=545:zinnerova-marketa&catid=28:esko-spisovatele-&Itemid=3777>

Page 185: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

<http://www.gorila.sk/product/139933> <http://www.svetdetskefantazie.cz/clanky/marketa-zinnerova-carovne-prstynky>

poznámky V současnosti je na knižním trhu dostupná pouze audioverze jako příloha ke knize M. Zinerové „Čarovné prstýnky“.

název knihy Rok sněhu autor Christian Signol nakladatelství Baronet rok 2005 (1. vydání) biblioterapeutická témata

leukémie v dětském věku, coping nádorového onemocnění, sociální opora, síla přírody, hodnota láskyplných vztahů

vhodné pro dospívající a dospělé čtenáře i pro děti se zkušeností s onkologickým onemocněním

další informace – URL <http://knihy.abz.cz/prodej/rok-snehu> poznámky „Rok sněhu“ velmi zdárně doplňuje skromnou sbírku knih v

češtině o dětech s nádorovým onemocněním. Oceňujeme zejména, že autor „dopřál“ hlavnímu hrdinovi úspěšnou léčbu (což se čtenář dozvídá z Epilogu), dále chceme vyzdvihnout spisovatelský talent Ch. Signola, který právem patří k nejčtenějším francouzským spisovatelům.

název knihy Ronja, dcera loupežníka autor Astrid Lindgrenová nakladatelství Albatros rok 2007 (dotisk 3. vydání v roce 2009) biblioterapeutická témata

životodárná i ničivá síla přírody, přátelství dvou dětí, nadpřirozené bytosti, dobrodružství, mistrné zachycení emocí, vnitřních pochodů a prožitků, doprovázení umírajícího člověka, death education, umírání stárého člověka, smutek nad jeho ztrátou, hloubka vztahu, coping, práce s emocemi

vhodné pro čtenáře od 8 let (dle anotace v knize), pro děti konfrontované se smrtí starého člověka, se smrtí prarodiče

další informace – URL <http://www.kosmas.cz/knihy/137897/ronja-dcera-loupeznika/> <http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=9763> <http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/astrid-lindgrenova/ronja-dcera-loupeznika.html>

poznámky V závěru knihy jsou mistrně a psychologicky zdatně zachyceny poslední dny starého loupežníka Pleška, jeho umírání, reakce Ronji, jejího otce, matky a dalších loupežníků na Pleškovu smrt.

Page 186: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

název knihy Říkání o víle Amálce autor Václav Čtvrtek nakladatelství Albatros rok 2008 (6. vydání, 3. samostatné vydání) biblioterapeutická témata

altruismus, pomoc druhým, prosociální postoje a styl chování

vhodné pro děti od 5 let (dle anotace v knize) další informace – URL <http://www.kosmas.cz/knihy/124023/rikani-o-vile-amalce/> poznámky Krátké texty s dobrým koncem jsou vhodné pro první čtenáře i

k předčítání. Vzhledem k charakteru hlavní hrdinky si tuto knížku oblíbí, ocení ji spíše děvčata. Poslední příběh „Jak odešla spát až do jara“ se hodí k uvedení dítěte do death education, pro malé děti po ztrátě blízké osoby, pro umírající.

název knihy Slon a mravenec autor Daisy Mrázková nakladatelství Grantis rok 2007 (2. vydání) biblioterapeutická témata

příběh o protikladech, přátelství i velmi rozdílných jedinců, vztah k přírodě, ekologie, hodnoty, citové vnímání, sociální a citová výchova, altruismus, tolerance, láska k bližnímu, coping, základní otázky života

vhodné pro děti předškolního věku další informace – URL <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=art

icle&id=321&Itemid=3779> <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&catid=29:esko-ilustratoi-&id=712:mrazkova-daisy&Itemid=3779>

poznámky D. Mrázková je nejen spisovatelkou, ale též malířkou, která si dětské knížky sama ilustruje a vytváří tak harmonické, sjednocené, umělecky hodnotné kompozice psaného slova a obrazů.

název knihy Stíny strašidel autor Kazumi Jumotová nakladatelství Albatros rok 1999 (1. vydání) biblioterapeutická témata

odlišné kulturní prostředí, smrt, death education, umírání, životní hodnoty, odpovědnost, mezilidské vztahy, citové pouto, láska, biologická podstata smrti, spiritualita

vhodné pro starší děti, které mají už vytvořen tzn. dospělý koncept smrti další informace – URL <http://katalog.knihovna.cestadomu.cz/l.dll?cll~154979> poznámky Příběh ze současného Japonska o třech kamarádech (13 let), kteří

se rozhodnou pozorovat starého člověka před smrtí a při umírání.

Page 187: Biblioterapie - v souvislostech života s vědomím smrti

název knihy Talisman autor Stephen King, Peter Straub nakladatelství Perseus rok 1996 biblioterapeutická témata

přechody mezi realitou a jinými fantazijními světy, napětí, dobrodružství, magie, coping, překonávání překážek, archetypy a symboly

vhodné pro dospívající další informace – URL <http://www.milosnemec.cz/knizka.php?id=590>

<http://stephenking.kbx.cz/kniha_recenze.php?id=15&sort_knihy=1&kategorie_knihy=>

poznámky Tento román napěchovaný magií a symboly se osvědčil v biblioterapeutické práci s dospívajícími chlapci hospitalizovanými na dětské onkologii.

název knihy Výsostné území (území lásky) autor Hana Pražáková nakladatelství Blok rok 2008 (3. vydání) biblioterapeutická témata

zamilovanost, první lásky, dospívání, partnerské vtahy, nemoc a úmrtí (otce), vyrovnávání se se zdravotním hendikepem, život pozůstalých

vhodné pro mládež a dospívající další informace – URL <http://www.radio.cz/cz/clanek/113018> poznámky Ačkoliv tento dívčí a studentský román vyšel poprvé v roce 1976,

má šanci oslovit i dnešní dospívající, jelikož předkládá nadčasová témata a otázky (v tehdejších dobových podmínkách).

název knihy Zajíc a sovy autor Martina Drijverová nakladatelství Albatros rok vydání 1990 biblioterapeutická témata

důraz na emocionální složku příběhu, znalost dětské psychiky, péče o děti, zvířata, zodpovědnost ve vztazích, outsiderství, problematika vztahů rodičů a dětí, hospitalizace, přátelství, hendikep, ctižádost, ambice, dětské potřeby, nároky a očekávání rodičů vůči potomkům

vhodné pro čtenáře od 8 let (dle anotace v knize) další informace – URL <http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=art

icle&id=292&Itemid=3763> <http://www.knihovnicka.net/kniha/40026-zajic-a-sovy-drijverova-martina/obsah-dila/>

poznámky