atlas oblaku (svet kridel, 2001)

Atlas oblakùilustrovaný

Petr Dvoøák

Mgr.Petr DvoøákIIlluussttrroovvaannýý AAttllaass oobbllaakkùùVznik a výskyt oblaèných druhù, jejich interpretace a souvislosti s poèasím.

Grafika, sazba písmem F_telecomRegCond, BritaTEEBol, fotografie a DTP:P.Dvoøák, vydavatelstvíKladno, bøezen 2001Vytiskla tiskárna Sehan, Kladno nákladem 3200 výtiskùVydání první

3

ILUSTROVANÝ

Atlas oblakùPPøøeeddmmlluuvvaa

Vzhled oblohy a celkový zjev oblakù nám øíkají mnohé o procesech, právì probíhajících v atmosféøe nad na�i-mi hlavami. Èasto nám oblaka, jejich tvar, vý�ka, mno�ství a dal�í ukazatele sdìlují nejen diagnózu, alei prognózu v�eobecných meteorologických dìjù. Pochopitelnì, na pozorování oblaènosti nemù�emestavìt seriózní pøedpovìï poèasí, ale jistý úsudek o jeho vývoji na nejbli��í hodiny nebo dokonce dny sivytvoøit mù�eme. Tato publikace si v�ak neklade za úkol seznámit ètenáøe s vyhodnocením prognózypoèasí podle oblakù, i kdy� se tohoto tématu èásteènì dotkne; hlavním úkolem je popis oblakù, jejichslo�ení, výskytu a vlivu na poèasí. Ka�dý druh oblaku má svùj specifický zpùsob vzniku a svùj vývoj.Nìkteré druhy oblakù se objevují jen v urèité sezónì nebo v konkrétním prostøedí, jako jsou velká pohoøí,jezernaté krajiny, pou�tì, atd. Je tedy nasnadì, �e shromá�dìní v�ech obrazových podkladù bylopomìrnì zdlouhavou a podrobnou prací. Vìøme proto, �e atlas se stane vítanou pomùckou v�em meteo-rologùm a meteorologickým pozorovatelùm, pøírodovìdcùm, pilotùm, leteckým sportovcùm a v�emzájemcùm o krásné útvary, kterými oblaka bezesporu jsou.

4

ILUSTROVANÝ

Atlas oblakù

Altocumulus vysoká kupaAltostratus vysoká slohaArcus obloukCalvus holýCapillatus vlasatýCastellatus cimbuøovitýCirrocumulus øasová kupaCirrostratus øasová slohaCirrus øasaComplanatus zplo�tìlýComplexus slo�itýCompositus slo�enýConfertus svazkovýCongestus mohutnýContinuus souvislýCorrosus rozleptanýCostatus �ebrovitýCrispum závoj temnýCumulatus nakupenýCumuliformis kupovitýCumulogenitus kumulorodýCumulonimbus bouøková kupaCumulus kupaDensus hustýDistortus zkroucenýDuplex dvojitýDuplicatus zdvojenýDynamicus pohybovýExplicatus rozprostøenýFalsus klamnýFibratus vláknovýFibrosus vláknovýFilosus vláknitýFloccus vloèkovitýFractus roztrhanýFractocumulus roztrhaná kupaFractonimbostratus roztrhaná de��ová slohaFractostratus roztrhaná slohaFumulus kouøovýGlaciatus ledovýGlobosus kulovitýGlutinatus spojitýGranosus zrnitýHumilis nízký, plochýImplexus spletitý

Incertus neurèitýIncus kovadlinaLaceratus roztrhanýLacunaris lagunovitýLenticularis èoèkovitýMammatus vemenovitýMultiplex mnohonásobnýNebulosus ml�nýNimbostratus de��ová slohaNimbus de��ový oblakNivosus snì�nýNothus nepravýOpacus hustý, tmavýOrographicus pøeká�kovýPectinatus rozru�enýPileus èepièka, ml�ná kapucePlumeus péøitýPraecipitans srá�kovýRadiatus paprsèitýRectus rovnýReticulatus sí�ovýRimosus trhlinovýSimplex jednoduchýSparteus rozvìtvenýSquamosus �upinovýStratocumulus slohová kupa Stratus slohaSulacatus zbrázdìnýTesselatus dla�dicovýTranslucidus prùsvitnýTurritus vì�ovitýUncinus háèkovitýUndulatus vlnovitýVelum závoj svìtlýVertebratus obratlovýVesperalis veèerníVirga pruhy

SSlloovvnnííkk AAttllaassuu oobbllaakkùù

VVzznniikk oobbllaakkùù

Zemská atmosféra obsahujevedle øady jiných plynù takévodní páru. Mno�ství páry v jednotce objemu vzduchuzávisí pøedev�ím na teplotìvzduchu; vzduch relativnì chladnìj�í obecnì pojme ménìvodní páry, ne� vzduch teplej�í.Pokud tedy teplej�í vzduchobsahuje nìjaké urèité mno�stvípáry (men�í, ne� jaké je schopenpojmout) a dojde k jeho ochla-zování, mù�e èasem dosáhnouttakové teploty, pøi ní� se stávátoto mno�ství vodní páry právìmaximálnì mo�né - vzduch sevodní párou nasytil. V té chvílipak dochází k pøemìnì vodnípáry na mikroskopické kapièky,které jsou viditelné právì jakooblak. Akt pøemìny, konden-zace, je v�ak pomìrnì slo�itýmprocesem, pøi kterém hrajídùle�itou roli je�tì tzv. konden-zaèní jádra, obsa�ená v atmo-sféøe. Samotné spojování vod-ních molekul pøi kondenzaci jetoti� energeticky znaènìnároèným dìjem, který se veskuteèné atmosféøe praktickynevyskytuje, proto�e by muselodocházet k nìkolikanásobnémupøesycení vzduchu vodní párou.Jak tedy kapièky oblaku vzni-kají? V atmosféøe se vzná�ejípevné èástice, tzv. aerosoly,které mohou i nemusí být roz-pustné ve vodì. Tyto aerosolyjsou ov�em èástice velmi malé,o rozmìrech men�ích ne� tisíci-na milimetru.Nerozpustné èástice mají

takovou pórovitou strukturu svéhmoty, �e do sebe doká�í vodupojmout. V pórech se utváøíduté vodní povrchy, nad nimi�jsou pak energeticky vhodné

5

ILUSTROVANÝ

Atlas oblakùVznik oblakù

Ve vý�ce kolem 10 km zaèíná tropopauza a nad nístratosféra. Projevuje se zastavením poklesu teplotyvzduchu. Nad tropopauzou se oblaka objevují ji� jenzøídka - buï jsou to vrcholy bouøkových oblakù,vlnové oblaky nebo tzv. noèní svítící oblaka, která sevyskytují ve vý�kách nad 15 km.

Prùbìh teploty vzduchu - lineární

Prùbìh tlaku vzduchu - exponenciální

Vertikální prùøez troposférou ukazuje, jak se mìní tlak a teplota vzduchu s vý�kou. Tlakvzduchu s rostoucí vý�kou ubývá exponenciálnì podle barometrické rovnice; v praxi sivystaèíme s poznatkem, �e ka�dých 5,5 km vý�ky klesne tlak vzduchu zhruba na polovinu.Pøi hladinì moøe se pohybují obvyklé hodnoty tlaku kolem 1000 - 1020 hPa, tak�e vevý�ce 5500 m oèekávejme tlak zhruba 500 hPa, ve vý�ce 11000 m tlak 250 hPa. Jestli�epoletíme dopravním proudovým letadlem v cestovní hladinì 350 (10650 m), bude vnìletadla tlak vzduchu pøibli�nì ètvrtinový oproti hodnotì u hladiny moøe. Teplota klesátémìø rovnomìrnì a lineárnì. Ve vý�ce kolem 10 km je prakticky stále na hodnotì kolem-57°C.

Ve vý�ce 5,5 km je tlak vzduchu 500 hPa a teplota kolem -20°C

Nízké patro oblaènosti

Støední patro oblaènosti

Vysoké patro oblaènosti

pomìry k vázání dal�í vody a k nárùstu kondenzace.Nerozpustné aerosoly mohouzpùsobovat kondenzaci vodnípáry také pomocí elektrickéhonáboje, který nesou. Rozpustné èástice jsou napø.

moøské soli, které se dostalymechanicky do vzduchu. Tytoroztoky prokazují opìt vhodnìj�ípodmínky k dal�í kondenzaci,ne� kapièky èisté vody. Vyjmenovali jsme dvì základní

podmínky, dùle�ité pro vznikoblaku - proces ochlazovánívzduchu, vedoucí a� k jehonasycení vodní párou, a pøítom-nost kondenzaèních jader vevzduchu. Pøitom není podstatné,zda ke vzniku oblaku docházívý�e nad zemským povrchem,napøíklad pøi systematickém výstupu vzduchu vzhùru a soubì�nì s tím jeho ochla-zováním, anebo tìsnì pøi zemském povrchu, kdy je tímtooblakem mlha. Výstupnýchpohybù vzduchu mù�eme jme-novat nìkolik:

- termická konvekce je zpùso-bena nerovnomìrným prohøí-váním zemského povrchu.Existují tedy místa zahøátá více,ne� jejich okolí, nad nimi� zaurèitých pøedpokladù mù�e vzniknout samovolný pohybvzduchu vzhùru. Tímto pohybemse vystupující vzduch dostává do hladin s ni��ím tlakem,rozpíná se a tím ochlazuje.Podrobnìji se tomu bude vìno-vat kapitola o kupovitéoblaènosti.

- mechanický výstup se týkáproudìní vzduchu pøes horskoupøeká�ku. Ve své podstatì jevýstup vzduchu podobný, jako

6

ILUSTROVANÝ

Atlas oblakù Druhy a klasifikace oblakù, popis a vznik

Jednotlivé termické stoupavé proudy

Kupovitá oblaènost

Kupovitá oblaènost, tedy oblaka se známkami vertikálního vývoje, vzniká výstupnýmpohybem vzduchových �bublin�, jakýchsi �komínù� relativnì teplej�ího a tudí� lehèíhovzduchu. Pohybem vzhùru se stoupající vzduch dostává do hladin se stále ni��ím atmo-sférickým tlakem a díky tomu se rozpíná. Tím se ochlazuje a tak v urèité hladinì, kteráse nazývá konvektivní kondenzaèní hladina, nastává kondenzace vodní páry a vznikoblaku.

Vznik oblakù nuceným výstupem pøes horskou pøeká�ku - je-li vzduch dostateènì vlhký a postupuje-li vzduchová hmota pøes vysoké hory, je nucena podél jejich svahù stoupat a tak dochází k nucenému procesu jejího ochlazování. V urèité hladinì, která se nazývávýstupná kondenzaèní hladina, dochází k nasycení vzduchu a ke kondenzaci páry, tedy kevzniku oblaku. Stejným zpùsobem vzniká i föhnová oblaènost, kdy na návìtrné stranì hordochází k vypadávání srá�ek, které ze vzduchu odná�ejí vlhkost, tak�e po pøeklenutíhorského høebene se v sestupujícím vzduchu oblaènost rychle rozpou�tí a vzduch se pøisestupu otepluje rychleji, ne� pøi výstupu na pøední stranì hor. V závìtøí takového pohoøíje za tìchto podmínek vyjasnìná obloha, vìtrno a podstatnì se oteplilo.

v pøedcházejícím pøípadì, av�aktento pohyb není samovolný,nýbr� nucený - vane-li vítrkolmo na horský høeben a nedo-chází k jeho obtékání, je vzduchnucen hory pøetéci. Bìhem výstupu se opìt ochlazuje.Podrobnosti budou uvedeny v kapitole o orografickéoblaènosti.

- výstup na frontálním rozhranílze pøirovnat k výstupu vzduchupøes horskou pøeká�ku. Místohorského høebene zde ale figuruje masa chladnìj�íhovzduchu, po ní� výkluznýmpohybem proudí vzhùru vzduchteplej�í. Bli��í popis bude v kapi-tole o systémech frontálníoblaènosti.

- uspoøádané výstupné pohybyv oblastech ni��ího tlakuvzduchu jsou zapøíèinìny tím, �e do takové oblasti pøitéká z jejího okolí vzduch a uvnitøoblasti je nucen vystupovatnahoru. Rychlosti tìchto výstup-ných pohybù jsou malé, øádovìcm/s, ale zato plo�nì znaènìrozsáhlé.

- vlnový pohyb proudìnívzduchu vzniká pøi silném vìtrupøes výraznìj�í horský høeben pøispolupùsobení dal�ích faktorù.Nad høebenem a v periodicky seopakujících vzdálenostech zaním vzduch støídavì stoupá a klesá; na vzestupných èástechvln opìt dochází k jeho ochla-zování. Podrobnosti uvede takékapitola týkající se orografickéoblaènosti.

7

ILUSTROVANÝ

Atlas oblakùDruhy a klasifikace oblakù, popis a vznik

Výstupný pohyb vzduchové hmoty na frontálním rozhraní

Chladnìj�í vzduchová hmota

Frontální oblaènost

Znázornìní vzniku frontální oblaènosti - teplej�í vzduchová hmota vyklouzává po frontálníplo�e zvolna vzhùru a svým rozpínáním se ochlazuje, dokud nedojde ke kondenzaci vodnípáry. Takto vznikají zpravidla velmi rozsáhlá oblaèná pole a oblaènost znaèných horizon-tálních rozmìrù, která je provázená i padajícími srá�kami trvalého charakteru. Sklonfrontální plochy je zde na obrázku pro názornost zvìt�ený, v reálné pøírodì je tento sklonpøibli�nì 0,5 a� 1°.

Vlnové proudìní pøes hory

Vlnová oblaka Ac lenticularis

Rotorové oblaky

Vznik specifické oblaènosti pøi silném proudìní pøes výraznou horskou pøeká�ku. Horskýhøeben by mìl mít strmou závìtrnou stranu, rychlost vìtru by mìla pøesahovat 10 - 15m/s. Je �ádoucí stabilní vertikální teplotní gradient, tak�e k vytváøení vlny dochází v pod-mínkách støední Evropy hlavnì na podzim a v zimì. Èasto je vlnová situace spojena s föh-nem, kdy na návìtrné stranì hor je zata�eno a pr�í, zatímco v závìtøí je oblaènost pro-trhaná, viditelné jsou rotorové oblaky nízko nad zemí a stacionární vlnové oblaky typu Ac.Vlnová oblaka se mohou vyskytovat v nìkolika patrech nad sebou a periodicky se opaku-jící poloha oblakù Ac lent mù�e zasahovat a� do velkých vzdáleností za pohoøím.Napøíklad vlna za Kru�nými horami pøi SZ vìtru se projevuje je�tì východnì od Prahy.

DDrruuhhyy aa kkllaassiiffiikkaaccee oobbllaakkùù

Morfologickou klasifikaci oblakùstanovuje formou doporuèeníSvìtová meteorologická organi-zace (WMO). Podle ní seoblaky dìlí na 10 základníchdruhù a k nim pøíslu�ející øadutvarù, odrùd a zvlá�tností.Kromì toho u oblakù urèujemestupeò pokrytí oblohy (tj. oblaènost), vý�ku základny,smìr a rychlost tahu, jas a barvu. Podle vý�ky, ve které se oblaka vyskytují, je dìlíme na oblaky vysokého, støedního a nízkého patra. Ka�dý oblak jezaøaditelný jen k jednomudruhu, av�ak tvary, odrùdy a zvlá�tnosti mohou pøinále�et k mnoha oblaèným druhùm.Pøiøazujeme-li k oblaku jehotvar, je mo�no pøiøadit pouzejeden, tak�e tvary jsou stejnìjako druhy oblakù vzájemnìvýluèné. Zvlá�tnosti se objevujíjen u nìkterých oblakù nebomimo nì, av�ak s nimi souvise-jící. Definice oblaku podle Meteo-

rologického slovníku výkla-dového a terminologického jeviditelná soustava èástic vodynebo ledu v atmosféøe. Èasto senazývá neodbornì mrak nebomraèno. Oblak mù�e obsahovatkromì vodních kapièek taképrach, pyly, antropogenní èás-tice jako kouø a jiné exhaláty. Jas oblaku znamená pomìr mezisvìtlem, které na oblak dopadánapø. ze slunce nebo mìsíce,svìtlem, které oblakem projde a svìtlem, které se na oblaènýchèásticích rozptýlí. Na oblak v�akmù�e dopadat i svìtlo oblohy,které je samo rozptýlené, nebosvìtlo z pozemských zdrojù,napø. z noèního osvìtleného

8

ILUSTROVANÝ


Vysoká oblaènost: cirrus, cirrostratus, cirrocumulus

Kondenzaèní pruhy za letadly

Bouøkový cumulonimbus

Altocumulus

Altostratus

Cumulus

Cumulus, stratocumulus

StratusVý�ky 0 - 1,5 km

Vý�ky 1 - 3 km

Vý�ky 3 - 6 km

Vý�ky 6 - 12 km

Morfologická klasifikace oblakù urèuje 10 základních druhù: V nejvy��ím patøe, mezizhruba 6 a� 10 km nadmoøské vý�ky, se vyskytují oblaka cirrus, cirrocumulus a cirro-stratus. Ve støedním patøe troposféry, tj. ve vý�ce 3 - 6 km pak altocumulus a altostratus,v nízkém patøe, do pøibli�nì 3 km vý�ky, oblaka cumulus, stratocumulus, stratus a nim-bostratus. Zvlá�tním pøípadem je bouøkový cumulonimbus, jeho� základna bývá kolem1000 - 2000 m nad zemí a vrcholy vyrùstají v létì a� do 12 - 16 km, v rovníkovýchoblastech i vý�e.

mìsta. To samo o sobì pøispívájak k jasu oblaku, tak k jehobarvì, která je dopadajícímsvìtlem pøímo ovlivnìna.Typickým pøíkladem je barvaoblaku, na nìj� dopadá svìtlood zapadajícího slunce.

DDrruuhhyy oobbllaakkùù

Deset základních druhù oblakùdefinuje následující popis:

CCiirrrruuss ((zzkkrraattkkaa CCii))

Èeský název je øasa. Je to oblakvysokého patra atmosféry, tzn.vyskytuje se ve vý�kách kolem 6 - 10 km, èasto na horní hranicitroposféry, nìkdy i ve strato-sféøe. Charakterizován je jakovzájemnì oddìlené oblaky vetvaru bílých vláken, úzkýchpruhù nebo plo�ek. V�dy jeprùsvitný pro sluneèní nebomìsíèní svìtlo, má hedvábnýlesk a vzhled. Slo�ený je vý-hradnì z ledových krystalkù,nebo� se vyskytuje ve vrstváchatmosféry, kde je teplotavzduchu øádovì -30 a� -60°C.Nikdy z nìho nevypadávajísrá�ky, ale èasto je pøíznakemblí�ící se atmosférické fronty.Nìkdy se na obloze objevuje v centrální èásti tlakové vý�e v nepatrném mno�ství. Vznikánejèastìji výstupným pohybemteplej�ího vzduchu na frontálnímrozhraní s chladnìj�í vzdu-chovou hmotou, ale také v horních èástech bouøkovéhooblaku. Nìkterá literatura uvádí,�e mù�e vznikat v centrálníchoblastech vysokého tlakuvzduchu jako dùsledek interakcekosmického záøení s atmo-sférickými plyny. Nepravý cirrusvzniká i z antropogenních

9

ILUSTROVANÝ


Bohatá oblaènost v nìkolika patrech. Na obrázku je poèasí po noèním pøechodu studenéfronty, kdy se bìhem dopoledne za frontou oblaènost protrhává a je pozorovatelná vìt�ina oblohy. Nejní�e le�í oblaka spodního patra - stratocumulus a cumulus fractus; ve støedních vý�kách jsou oblaka altocumulus a nejvý�e pak øídká cirrovitá oblaènost,obohacená o kondenzaèní pruhy za letadly. Fakt, �e se tyto kondenzaèní sledy udr�ujímnoho minut po pøeletu letadla svìdèí o tom, �e vzduch je dosti vlhký a høeben vy��íhotlaku vzduchu za studenou frontou je nevýrazný a brzy opìt zeslábne, aby byl následovándal�ím frontálním systémem. Lze tedy pøedpokládat, �e zlep�ení poèasí za studenou fron-tou je pouze krátkodobé.

Vzhled oblohy po pøechodu teplé fronty - poèasí teplého sektoru. Pøi zemi i ve vý�ce panu-je silné proudìní, pøiná�ející teplou vzduchovou hmotu. Pøíliv teplého vzduchu se proje-vuje cirrovitou oblaèností, na ní� je pozorovatelný také vliv silného vý�kového vìtru -podle vláknitého tvaru cirrù. Poèasí teplého sektoru tlakové ní�e je v�dy zakonèeno pøe-chodem studené fronty, tak�e z tohoto vzhledu oblohy mù�eme oèekávat brzké zhor�enípoèasí, v rámci nìkolika hodin a� jednoho dne.

produktù - za vhodných pod-mínek vznikají za letadly vevelkých vý�kách kondenzaènípruhy, které se bì�nì neøadí k �ádnému druhu oblaku, resp.jde o oblak umìlý. Po uplynutínìjaké doby po svém vznikunabývají nìkdy kondenzaènípruhy cirrovitého vzhledu a majíi podobnou strukturu.Trvanlivost tìchto pruhù naobloze závisí zejména na ob-sahu vzdu�né vlhkosti v pøí-slu�ných hladinách, tj. mezi 7 -12 km, kde jsou teploty -40 a� -50°C; obsahuje-li v tìch vý�káchatmosféra jen málo vlhkosti,ledové krystalky, z nich� je kon-denzaèní pruh slo�ený, se rychleodpaøují a pruh záhy po svémvzniku mizí. Uvádí se, �e kon-denzaèní pruhy zùstávají naobloze maximálnì do 40 minut.Tento umìlý oblak vzniká z vodní páry a kondenzaèníchjader, vycházejících z turbínletadlových motorù. Výskyt oblaku Ci na oblozeèasto znamená pøedzvìst pøi-bli�ující se teplé fronty. Ke spo-lehlivìj�í diagnóze musíme oblohu pozorovat del�í èas,nìkolik hodin, abychom urèili,zda cirrovité oblaènosti pøibýváèi nikoliv. Jestli�e má tvar pro-táhlých vláken a háèkù, zprvu seobjevuje sporadicky, ale postup-nì tato oblaènost zakrývá stálevìt�í èást oblohy a houstne, jevelmi pravdìpodobné pøiblí�enía pozdìj�í pøechod frontálníhorozhraní. Háèkovité a vláknitécirry jsou pøíznakem toho, �e vevysokých hladinách troposféryu� dochází k pøílivu relativnìteplej�ího vzduchu. Vzhledem k tomu, �e úèinnì odrá�ejídopadající sluneèní záøení, zpù-sobují pøibývající cirry èásteèné

10

ILUSTROVANÝ


Vzhled cirrovité oblaènosti na snímku z meteorologické dru�ice, snímaném v infraèer-veném (IR) oboru spektra. Na IR snímku se cirry jeví jako jasnì bílé, proto�e se nacháze-jí ve vý�kách, kde je teplota vzduchu kolem -55°C a vyzaøují proto podstatnì ménìenergie, ne� napøíklad støední a nízká oblaènost nebo ne� zemský povrch, který je tmavýa� skoro èerný, zvlá�tì v pou�tních oblastech Sahary. Naopak na snímcích, poøízených veviditelné èásti spektra jsou cirry spí�e nevýrazné, transparentní a èasto vùbec nejsoupatrné.

Cirrovitá oblaènost

Cirrus je oblak bez vlastního stínu, nebo má stín jen velice nepatrný. Pøesto doká�e úèin-nì tlumit sluneèní záøení a omezovat zejména tepelnou energii.

utlumení sluneèního svìtla a tepla, dopadajícího na zemskýpovrch. Kromì toho clona tìchtooblakù sluneèní svìtlo dostrozptyluje a díky tomu se sni�ujíkontrasty v osvìtlení krajiny a také teplotní kontrasty zemského povrchu, zahøívanéhosluncem. Pokud pøedtím, ne� se obloha zaèala zatahovat cirry,pracovala v atmosféøe termickákonvekce, tj. výstupné pohybyteplej�ího vzduchu nad pro-høátìj�ím terénem a sestupnépohyby chladnìj�ího vzduchu,dochází pøi zatahování oblohyoblaky Ci k útlumu tohoto jevu.Kvùli útlumu termiky paknapøíklad není mo�né provozo-vat plachtìní a del�í bezmo-torové lety s kluzáky, proto�evýstupné proudy, jich� tatoletadla vyu�ívají k získávánívý�ky, nejsou u� dostateènìsilné nebo úplnì zanikají. Nìkdy pozorujeme na oblozepøibývající mno�ství cirrù, kterév�ak dosáhne urèitého stupnìpokrytí oblohy a dále u� tétooblaènosti nepøibývá. To sestává tehdy, kdy� teplá frontanebo celý frontální systém, spojený s tlakovou ní�í, pøecházíve vìt�í vzdálenosti od místapozorování a nad na�e územízasahuje pouze nevýrazný okrajatmosférické fronty. V podmín-kách Èeské republiky, kdy setlakové ní�e nad Evropou pøe-souvají od západu k východu,pøechází nejèastìji okraj tepléfronty severní èásti na�ehoúzemí, tak�e na severu mù�e být a� skoro zata�eno vysokouoblaèností, ve støední èástirepubliky (mìøeno severoji�nímsmìrem) je polojasno a na jihupak buï úplnì jasno nebo jenojedinìlá cirrovitá oblaka,

11

ILUSTROVANÝ


Kondenzaèní pruhy za letadly vznikají ve vý�kách zhruba 8 - 11 km a v podstatì je lzeøadit k cirrovité oblaènosti, i kdy� se jedná o oblak umìlý, vzniklý v dùsledku antropo-genní èinnosti. �ivotnost tìchto kondenzaèních sledù závisí na obsahu vlhkosti vevysokých hladinách troposféry. Tento snímek vznikl jeden den pøed pøechodem studenéfronty, kdy se v teplém jihozápadním proudìní dostávala nad støední Evropu vlhká vzduchová hmota; na obloze byly 4/8 cirrù a kondenzaèní pruhy se rozpou�tìly asi po 15 minutách.

Pohled na slunce, zapadající za cirrovitou oblaèností - ta nále�í k mohutnému oblaènémusystému tlakové ní�e, která se v této dobì nacházela 500 km jihozápadnì a� ji�nì odmísta snímkování a místo pozorování nepøe�la, nýbr� pouze minula. Oblaènosti zprvu naobloze pøibývalo, jak se tlaková ní�e pøibli�ovala, ale pozdìji setrvával takovýto vzhledoblohy a pozdìji oblaènost zase ubývala v souvislosti s pøesunem cyklóny ji�nì od na�ehoúzemí dál smìrem k východu.

pozorovatelná v severní èástioblohy.

CCiirrrrooccuummuulluuss ((zzkkrraattkkaa CCcc))

Èeský název je øasokupa. Tentooblak nále�í do vysokého patraa stejnì jako cirrus se nejèastìjiobjevuje ve vý�kách 6 - 10 km.Má vzhled velkého mno�stvímalých bílých kup nebo vloèek,zrn nebo vlnek bez vlastníhostínu. Jednotlivé èásti oblakumohou být oddìlené nebo spolusouvisející, vypadají v�ak jakobypravidelnì uspoøádané. Úhlovávelikost jednotlivých èástíoblaku zpravidla nepøesahuje 1°.Oblak Cc je slo�ený z ledovýchkrystalkù, výjimeènì z kapièekpøechlazené vody. Vznikánejèastìji vlnovými a konvekèní-mi pohyby v horní troposféøe,nìkdy je vázán na studenoufrontu nebo turbulentníproudìní nad velehorami. Z Cc nevypadávají srá�ky, nìkdyjsou pod oblakem patrné pruhy,tzv. virga. Tento oblak se na obloze objevuje pomìrnìvzácnì; nìkdy bývá zamìòováns oblakem altocumulus podob-ného vzhledu, le�ícím ve vy��íchhladinách, ne� je u nìho ob-vyklé.

CCiirrrroossttrraattuuss ((zzkkrraattkkaa CCss))

Èesky øasosloha. Nále�í k oblakùm vysokého patra,vyskytuje se ve vý�kách kolem 8 - 10 km. Má vzhled bìlavéhozávoje, který je prùsvitný prosluneèní a mìsíèní svìtlo a èastotaké pro svìtlo hvìzd. Mù�epokrývat i celou oblohu, kterápak má bìlavé nebo mléènézabarvení. Slunce a mìsíc skrze

12

ILUSTROVANÝ


Oblak cirrocumulus se na na�í obloze objevuje pomìrnì vzácnì. Je tvarován do malýchchomáèù a kup bez výraznìj�ího vlastního stínu.

Cs prosvítají, ale jejich svìtlo jeoblakem utlumeno, i kdy� tonení na první pohled patrné. Pøi pozorování z letadla je pøisluneèném dni na zemskémpovrchu od oblaku jemný stín.Na snímcích z meteorologickýchsatelitù se Cs jeví jako bílýnetransparentní a rozlehlýoblak. Cs je slo�ený z ledovýchkrystalkù a srá�ky z nìho nevy-padávají. Svìtlo, které skrzeoblak prochází, se na krystalechláme a rozkládá na barevnéspektrální slo�ky, proto jeprùvodním jevem tohoto oblakutzv. sluneèní nebo mìsíèní halo,tedy svìtelný kruh kolem sluncenebo mìsíce zabarvený duhový-mi barvami (malé halo opolomìru 22°, velké halo 46°,popøípadì dal�í svìtelné efekty). Pøi pøibli�ování teplé fronty

pøibývá nejprve oblakù typu Ci,které se slévají a houstnou. Cs je oblak závojovitého vzhledua pøi dal�ím pøibli�ování frontyobvykle plynule pøechází v hust�ía ni��í oblak altostratus, o nìm�se zmiòujeme dále. Cs je oblaktenký a pøi prùletu dopravnímletadlem, napø. pøi stoupání doletové hladiny, v nìm zøídkakdybývá citelnìj�í turbulence, ale-spoò v podmínkách Evropy.Vzhledem k nízkým teplotám a krystalickému ledu v oblakunedochází ani ke vzniku nám-razy na letadlech. Zajímavé jsou fotometeory, tj.

svìtelné efekty, vznikající pøiprùchodu sluneèního a mì-síèního svìtla skrze oblaènouvrstvu Cs, a� u� lomem neboodrazem na ledových krystal-cích. Pozorujeme-li je, mù�emepøedpokládat pøechod atmo-sférické fronty a zmìnu poèasí.Kromì ji� zmínìných halových

13

ILUSTROVANÝ


Nejèastìji pozorovatelné halové jevy jsou tzv. malé halo, tj. svìtlý kruh kolem slunce v úhlové vzdálenosti 22° a vedlej�í slunce malého hala. Halové jevy vznikají odrazem a prùchodem sluneèních nebo mìsièních paprskù na ledových krystalcích, z nich� seskládá oblak cirrostratus. Halové jevy znamenají obvykle pøibli�ování atmosférické frontya brzký nástup srá�ek.

Obloha z velké èásti pokrytá oblakem cirrostratus, který houstne a postupnì sni�uje svojívý�ku nad zemí, znamená prakticky v�dy pøíchod fronty. Nejprve nastupují oblaky cirrus,které se èasem slévají a houstnou do závojovitého cirrostratu. Stále více se zatahuje,slunce postupnì pøestává skrze oblaènost prosvítat. Nakonec je úplnì zata�eno a zaènetrale pr�et nebo snì�it. To jsou pøíznaky pøechodu teplé fronty.

jevù jsou zvlá�� patrné fotome-teory bìhem západu nebovýchodu slunce, kdy je svìtlosluneèního kotouèe zabarvenodo èervena a horizontálnì poobou stranách skuteènéhoslunce jsou jeho duplikovanéobrazy, tzv. parhélia, tedy zjas-nìné èásti oblakù, jejich� stranabli��í slunci je zbarvena do èervena. Kdy� je slunce tìsnì u obzoru, nachází se parhélia u malého hala, zatímco èím vý�je slunce nad obzorem, tím vícejsou parhélia od malého halavzdálená. Dal�ím, ale velmivzácným optickým jevem na cirrovitých oblacích, jsou paran-thelia. To jsou dal�í vedlej�íslunce v úhlu 120° od skuteè-ného sluneèního kotouèe, a mù�e se objevit také anti-hélium, obraz slunce pøesnìproti pravému sluneènímukotouèi. Kruh na obloze, na nìm� se tyto fotometeoryobjevují, se nazývá parhelický. Dal�ím, pomìrnì èastým

úkazem, je halový sloup; ménìèastý je halový køí�, jeho� støedtvoøí skuteèné slunce. Dal�íhalové jevy, vesmìs dosti vzácné, uvádí obrázek. Statistické prùmìrné èetnostihalových jevù bìhem roku naobloze napø. v Holandsku uvádínásledující tabulka, pøevzatá z knihy Pozoruhodné jevy v atmosféøe (J.Bednáø, Aca-demia, 1989):

14

ILUSTROVANÝ


Velke halo

Malé halo

Dotykové oblouky

Boèní slunce

Halový sloup Dotykový oblouk Horní cirkumzeni-tální oblouk

Parryho oblouk

Hlavní halové jevy, pozorovatelné na obloze pøi výskytu oblaku Cs. Nejèastìji pozorujememalé halo s jeho vedlej�ími slunci a horní nebo dolní dotykový oblouk malého hala.Pomìrnì èasto je také vidìt halový sloup nebo cirkumzenitální oblouk, ale vzácnìj�í u� jevelké halo a horizontální halový kruh. Velmi vzácné jsou v na�ich zemìpisných �íøkáchostatní halové jevy, z nich� nìkteré nejsou na snímku vyznaèeny.

Poèasí pøi pøechodu okraje teplé fronty - zprvu je jasná obloha, postupnì pøibývá vysokécirrovité oblaènosti, která mù�e mít v�echny pøíznaky blí�ící se teplé fronty (háèkovité a vláknité cirry, které postupnì pøibývají, houstnou a zatahují oblohu), av�ak k úplnémuzata�ení nedojde a na obloze se pozdìji vyskytují pouze oblaka vysokého a støedníhopatra. Mù�e být i vìtrno, obvykle je dobrá nebo výborná dohlednost a teplo. Srá�ky nevy-padávají. Tato situace nastává, kdy� tlaková ní�e a s ní spojený frontální systém pøecházísevernìji od na�eho území, tak�e teplá fronta ovlivní poèasí u nás pouze svým ji�nímokrajem a projeví se jen zvìt�enou oblaèností. Více oblaènosti je v tom pøípadì na severuna�eho území, zatímco na jihu mù�e být a� skoro jasno.

JJeevv VVýýsskkyyttmalé halo 209 dnívedl. slunce m.hala 71 dníhorní/dolní dotykový obloukmalého hala 59 dníhalový sloup 34 dnícirkumzenitální obl. 31 dnívelké halo 18 dníhoriz. kruh 13 dníLowitzovy oblouky 3 dnydotyk.obl.vel.hala 1 denvedlej�í slunce 120° 1 denprotislunce 1 den

S pøibli�ující se frontou oblakaCs houstnou, sni�ují svoji vý�kunad zemí a postupnì mohoupøecházet v oblaky altocumulus.

AAllttooccuummuulluuss ((zzkkrraattkkaa AAcc))

Èeský název je vyvý�ená nebotaké vysoká kupa. Je to oblakstøedního patra troposféry a objevuje se ve vý�káchpøibli�nì 2- 6 km. Nikdy ne-pokrývá celou oblohu, vyskytujese zpravidla v men�ích èivìt�ích skupinách, v jedné i nìkolika vrstvách nad sebou.Ac je bìlavý nebo �edavý, mátedy vlastní stín. Existuje v roz-manité �kále tvarù, vznikajícíchnapøíklad vlnovým proudìním v atmosféøe, proudìním pøeshorskou pøeká�ku, instabilitouve støedních hladinách tropo-sféry nebo vlivem dynamickéturbulence zejména na frontál-ním rozhraní, èasto také pøe-rodem z jiného oblaku - altocumulus cumulogenitus,cumulonimbogenitus, atd.).Fyzikální slo�ení altokumulu jevodní, nìkdy je ale té� smí�enýz vodních kapek a ledovýchkrystalkù. Na obloze jej mù�eme

15

ILUSTROVANÝ


Poèasí teplé fronty - vrstevnatá oblaka v nìkolika patrech nad sebou. Cirrus, cirrostra-tus, altocumulus. Pozdìji se zatáhne støední oblaèností typu altostratus a zaènou taképadat srá�ky, vesmìs trvalej�ího charakteru.

Oblaka altocumulus stratiformis translucidus perlucidus a také altocumulus lenticularis.Zobrazeno je poèasí teplého sektoru po pøechodu teplé fronty s rychlým vý�kovýmproudìním. Oblaky jsou natolik husté, �e mají svùj výrazný stín, ale souèasnì jimi je�tìmù�e slunce nebo mìsíc prosvítat tak, aby byla patrná jeho poloha. Mezi oblaky jsouviditelné èásti oblohy, oblak se nachází rozprostøený ve vrstvì. Takovýto vzhled oblohyobvykle znamená brzké pøiblí�ení studené fronty, zvlá�tì pøi vìtrném poèasí a rychlémpohybu oblakù po obloze.

pozorovat v celé øadì tvarù,ka�dý tvar má svùj specifickýpùvod a význam. Vlnový tvaroblakù Ac je znamením toho, �e ve støedních hladinách tro-posféry panuje silné proudìní,provázené dynamickou turbu-lencí. Ta má èasto pùvod v proudìní vìtru pøes horskoupøeká�ku nebo výrazný høeben,kdy v atmosféøe dochází pøivhodných podmínkách (zejménazále�í na prùbìhu teploty a vlhkosti vzduchu podél vertikály a pokud se týkátvaru terénu, pak pøedev�ím

na závìtrné stranì horskéhohøebene) k závìtrnému vlno-vému proudìní, které se velmipodobá stacionárním vlnám v potoce èi øece, kdy� vodaproudí pøes pøeká�ku, ukrytoupod její hladinou. Vlnovéproudìní zasahuje za vhodnýchpodmínek do vzdáleností mnohadesítek a� i nìkolika stovek kilo-metrù smìrem po vìtru odhorské pøeká�ky. Vlnový pohybproudícího vzduchu má obvyklei velký vertikální rozsah, zaèínátémìø u zemì a mù�e být patrnýje�tì ve vý�kách kolem 10 - 12km. Lze jej vyu�ít v bezmo-torovém létání s vìtroni k získání rekordních vý�ek.Vlnové proudìní se projevujezajímavì tvarovanou, pravidel-nou oblaèností Ac, èasto v nìko-lika patrech nad sebou podlevertikálního prùbìhu vlhkosti. Z vlnových Ac nevypadávajísrá�ky, ale tyto oblaky jsou zna-mením silného proudìní v celémrozsahu troposféry a to zpra-vidla znamená, �e díky rychlémupøenosu nastane také promìn-livé poèasí, nebo� jednotlivévzduchové hmoty rùzných vlast-ností jsou rychle pøená�eny pøes

16

ILUSTROVANÝ


Slunce zapadá za clonu oblaènosti Ci, Ac. Je to oblaènost blí�ící se atmosférické fronty,která ukonèila mnohadenní mrazivé zimní období a pøinesla celkovou zmìnu cirkulacenad støední Evropou.

Vlnový Ac lenticularis, který vzniká rychlým nárùstem rychlosti proudìní ve støedníchhladinách troposféry. Poèasí na snímku je jarní teplý sektor tlakové ní�e, kdy vanul silnýjihozápadní vítr i pøi zemi. Naveèer se od západu zatáhlo oblaèností studené fronty a zaèaly padat srá�ky, vítr zesílil a byl nárazový. Pøi letu letadlem v hladinách, v nich� se vyskytuje Ac lenticularis je mo�no pozorovat dynamickou turbulenci rùzné intenzity.

pøíslu�né území. Vlnová situacese u nás vyskytuje v chladnéèásti roku, zejména na podzim,v horských oblastech, resp. v jejich závìtøí. V ÈR jsounejznámìj�í pohoøí, generujícívlnu, pøedev�ím Krkono�e pøiseverním (nebo ji�ním) vìtru,Kru�né hory pøi západním a�severozápadním proudìní,Jeseníky pøi jihozápadním vìtru;na Slovensku to je napø. MaláFatra, Vysoké i Nízké Tatry a mnoho dal�ích horskýchhøebenù. Jak je tedy z popisupatrné, vlnová oblaka Acmù�eme spatøit na oblozenejèastìji pøi podzimnímvìtrném poèasí v blízkostivýrazných horských høebenù v oblasti jejich závìtrné strany.V malých vý�kách nad zemí jsouvelmi èasto doprovázeny tzv.rotorovými oblaky typu strato-cumulus, na nich� soustavnìj�ímpozorováním mù�eme sledovatpohyb a proudìní vzduchu -zatímco oblak jako takovýsetrvává nad jedním místem, na jeho návìtrné stranì jakobydo nìho vstupovala vodní páraa na jeho závìtrné stranì jakobyz nìho zase vystupovala. Okrajetakovýchto oblakù jsou roz-trhané a pozorovaný pohybproudìní je dost rychlý. Pøímopod rotorovým oblakem na zeminepozorujeme pøíli� silný vítr,av�ak o nìkolik stovek metrùpodél smìru proudìní vìtru dálvzrùstá rychlost vìtru na znaènéhodnoty a vítr je nárazový.Prùlet kolem oblaku nebo podním mù�e být a� nebezpeènýpro sportovní letadla, napø. provleèný stroj s vìtronìm,ta�eným do vìt�í vý�ky, kdemù�e navázat do klidnéhostoupání ve vlnì. Ale ani tì�ká

17

ILUSTROVANÝ


Vlnová olaènost za Kru�nými horami pøi severozápadním proudìní je patrná a� do znaèné vzdálenosti smìrem do závìtøí. Pozoruhodná je pravidelná struktura takovéoblaènosti. Na návìtøí hor se utváøí bohatá srá�ková oblaènost, v závìtøí je naopakoblaènost protrhaná.

Altocumulus lenticularis, vznikající nikoliv jako vlnový oblak za horským høebenem, alejako dùsledek vlnového pohybu vzduchu dvou nad sebou le�ících vzduchových vrstevponìkud odli�ných vlastností - podobný efekt vzniká napøíklad na hladinì rybníka, vane-lipøes ní vítr.

dopravní letadla nejsou odolnáproti silným mechanickým tur-bulencím, provázejícím tento typproudìní; to se mù�e týkat napø.pøiblí�ení na leti�ti Poprad pøisilném severním vìtru. V letním období vzniká u nás

Ac èasto pøemìnou z kupovitéoblaènosti, zejména v pozdníchodpoledních a veèerních ho-dinách - základny kupovitýchoblakù le�í v tuto denní dobu ji�ve vý�kách støedního patraoblaènosti a pøi veèernímustávání termické konvekce a pøípadném zvy�ování relativnívlhkosti ve vý�kách okolo 3 - 3,5 km nad zemí se zbytkykupovitých oblakù nerozpou�tìjízcela a pøemìòují se z kupovitéformy na vrstevnatý, vertikálnìnepøíli� silný oblak Ac. Takovýtoaltocumulus je pøíznakemvý�kové teplotní inverze, kolemní� se také nachází ponìkudvlhèí vzduch. Kdyby se taktovzniklý Ac nerozpou�tìl ani pøesnoc, znamená to dal�í pøílivvlhèího vzduchu ve vý�ce a jestli�e navíc bychompozorovali zrána v dobì kolemvýchodu slunce, �e se tento Ac formuje do tvarù malýchkupovitých vì�ièek, pøipomína-jících hradby nebo cimbuøí, pakje to znamení toho, �e docházínejen k nárùstu vlhkostivzduchu, ale i k postupné labi-lizaci atmosféry, tedy zvy�ovánípoklesu teploty s vý�kou, a tojsou dobré pøedpoklady provznik bouøek. Bouøku pøedpoví-dají s vysokou pravdìpodobnostíi dal�í formy oblaku Ac: bìlavéjednotlivé men�í kupy, pøipomí-nající rozcupovanou vatu a témìø neznatelnì se pohybu-jící po obloze (Ac floccus,vloèkovitý) znamenají rovnì�

18

ILUSTROVANÝ


Vlnové proudìní pøes pohoøí

Oblast silných turbulencí a chaotického proudìní

Leti�tì - napø. Poprad

Oblast nebezpeèných turbulencí pøi silném vìtru pøes hory mù�e znamenat vá�nénebezpeèí nejen pro malá sportovní letadla, ale také pro tì�ké dopravní letouny. Jestli�eje vlnová délka shodná s celistvým násobkem vzdálenosti dvou paralelních horskýchhøebenù (napø. Vysokých a Nízkých Tater), dochází je�tì k zesílení amplitudy vlnovéhoproudìní. To mohou vyu�ívat piloti vìtroòù k získání rekordních pøevý�ení.

Poèasí po pøechodu studené fronty provází zejména kupovitá oblaènost, ale nìkdy je nadní ve vý�kách kolem 2 - 3 km je�tì oblaènost typu Ac, svìdèící o zvý�ené vlhkosti ve støední troposféøe. V odpoledních hodinách mù�e docházet ke vzniku bouøek nebo jemo�né pøedpokládat pøechod podru�né studené fronty. Èasto se v�ak vyskytují oblaka Ac v tìsné blízosti studené fronty, krátce po jejím pøechodu.

pøíznaky instability ve støednítroposféøe, tak�e pokud se objevují na obloze v èasnýchranních hodinách, lze oèekávat,�e bìhem dne, jakmile sesluneèním záøením prohøejeterén, se stane labilním verti-kální teplotní gradient v celémrozsahu troposféry - tím na-stanou vhodné podmínky protvorbu bouøkových oblakù.Nutno dodat, �e Ac floccus a následný vývoj bouøek seodehrává v jedné a té�e vzduchové hmotì. Takovébouøky se také nazývají bouøky z tepla a jejich výskyt vlastnìneznamená zásadní a trvalej�ízmìnu poèasí, pouze bouøku na pøechodnou dobu, po jejím�skonèení zùstává v podstatì stejný charakter poèasí, jako bylpøed bouøkou.

AAllttoossttrraattuuss ((zzkkrraattkkaa AAss))

Èesky vysoká sloha. Zpravidlapokrývá celou oblohu nebo jejípodstatnou èást, a to ve vý�kách2 - 6 km. Patøí tedy k oblakùmstøedního patra troposféry.Vìt�inou nemá �ádnou patrnoustrukturu, je to rozlehlá �edaváplocha; nìkdy pozorujemevláknitou nebo �ebrovitou struk-turu. Pokud je dostateènì tenký,slunce a mìsíc skrze nìhoprosvítají jako pøes matné sklo.Hustým oblakem Ac v�ak sluncenebo mìsíc neprosvítá, oblakmá �edou nebo tmavì �edoubarvu a denní svìtlo rozptylujetak úèinnì, �e není mo�nérozeznat ani pøibli�nì polohuslunce, tak�e orientace v neznámé krajinì je bez pøístrojù a mapy ztí�ená. U oblaku As se nevyskytujíhalové jevy jako u Cs, ale

19

ILUSTROVANÝ


Bohatá a �tì�ká� oblaènost brzy po pøechodu studené fronty pøi rychlém postupu sérietlakových ní�í (tzv. rodiny cyklón), kdy jsou jednotlivé výbì�ky vy��ího tlaku mezi frontál-ními systémy velmi nepatrné a v poèasí se projeví jen malým a pøechodným protrhánímoblaènosti. Prakticky pøe�la studená fronta, to se projevuje výskytem kupovité oblaènostia pøeháòkami, ale ve vý�ce ji� znovu zaèíná pøíliv teplej�ího vzduchu, provázený cirrovi-tou oblaèností a oblaky typu Ac, As.

Poèasí po pøechodu studené fronty, související s rozsáhlou tlakovou ní�í. Na obloze jsouasi 3/8 kupovité oblaènosti, nad ní� je obloha zcela zata�ená altostratem. Vzduchováhmota je velmi chladná a instabilní, termické stoupavé proudy vznikají, i kdy� zemskýpovrch není bezprostøednì zahøíván sluneèními paprsky, je� jsou tlumeny clonou As. Tenje prùsvitný (translucidus) a je mo�no skrze nìj identifikovat polohu slunce nebo mìsíce.

u prùsvitného As nebo Acmù�eme pozorovat nìkdyperle�ové okraje v blízkostiprosvítajícího sluneèního nebomìsíèního disku. As je zpravidlavázán na atmosférickou frontu,srá�ky z nìho ale vypadávajíspí�e v chladné polovinì roku. Proto�e se jedná o pomìrnì

dost vodnatý oblak, mù�e v nìmvznikat silná námraza nanábì�ných hranách èástí letadla, prolétávajícího tímtooblakem. Nìkdy se také pozorujíi výraznìj�í turbulence uvnitøoblaku, zejména na frontálníplo�e. Obecnì lze øíci, �e hustýAs je oblakem, provázejícím tzv.�patné poèasí, tedy hlavnìzata�eno, srá�ky a vìtrno. Je-liobloha zata�ená As, lze tì�koodvozovat pouhým pozorovánímoblohy, jak dlouho bude tentostav trvat, kdy pøejde atmo-sférická fronta a jaké poèasíbude následovat potom. Ba nelze ani pøibli�nì odhad-nout intenzitu a mno�stvísrá�ek, které z oblaku vypad-nou; to mluvíme o praktickémpozorování v pøírodì.

NNiimmbboossttrraattuuss ((zzkkrraattkkaa NNss))

Èeský název je de��ová sloha. Z hlediska oblaèného patra je Ns obtí�nì zaøaditelný oblak -jeho základna bývá nejèastìji v nízkém patøe (do zhruba 2 km), vertikální mohutnosttohoto de��ového oblaku je a�nìkolik km; na výraznýchatmosférických frontách sahá Nsdo vý�ek pøes 10 km. Díky tomujím slunce vùbec neprosvítá, z oblaku vypadávají trvalésrá�ky na znaènì rozlehlémúzemí. Vlivem velké vlhkosti z vypadávajících srá�ek se pod

20

ILUSTROVANÝ


Termika pod souvislou vrstvou vrstevnaté oblaènosti? Ano, pokud je ustupující studenávzduchová hmota silnì instabilní, staèí i slabé nerovnomìrné prohøátí zemského povrchuk tomu, aby existovaly stoupavé termické proudy. Jak se v�ak pøibli�uje dal�í frontálnísystém (na obrázku zleva), oblaènost houstne a neumo�òuje sluneènímu záøení dodávatdostatek energie pro vznik termiky a ta zaniká.

De��ový nimbostratus, související s pøechodem studené fronty ve velkých horách. Tamjsou padající srá�ky v�dy vydatnìj�í vlivem nuceného pøechodu vzduchové hmoty pøeshorské høbety a poèasí díky specifické místní cirkulaci v horách bývá podstatnì nestále-j�í, ne� nad rovinami.

Nastupující teplá vzduchová hmota,provázená vrstevnatou oblaèností As,Ac a pozdìji de��ovým Ns

Ustupující studený vzduch je velmiinstabilní a proto se v nìm mohouutváøet kupovitá oblaka

základnou Ns èasto vytváøejídal�í oblaka, a� u� souvisejícínebo nesouvisející s Ns. Oblak jev�dy velmi tmavý, pod nímpanuje i uprostøed dne �ero a nevlídno. Zpravidla pokrývácelou oblohu a v�dy je spojený s pøechodem atmosférické frontynebo nìkdy s oblastí vý�kovýchtlakových ní�í. Je to oblaksmí�ený, výjimeènì slo�enýpouze z vodních kapek. Lze hocharakterizovat obdobnì, jakoAs. Mno�stvím srá�ek se oblakobvykle projevuje rozdílnì v horách a nad rovinami - v horách jsou srá�ky daleko silnìj�í a vydatnìj�í, pohybnasyceného vzduchu pøes horsképøeká�ky mù�e vyvolat díky pod-mínìné instabilitì (tj. pro vzniknenuceného výstupunasyceného vzduchu staèí ni��ípokles teploty s vý�kou, ne� jetomu u vzduchu nenasyceného)samovolný vznik bouøek, kterénavíc nemù�eme dopøedu identi-fikovat, proto�e vertikálnìmohutné bouøkové mraky jsouzcela skryty v oblacích Ns. V horách lze proto pøizata�eném a de�tivém poèasí,zvlá�� na jaøe a v létì, oèekávati nenadálé bouøky, které se nadrovinatým krajem za stejnýchokolností neobjevují.

SSttrraattooccuummuulluuss ((zzkkrraattkkaa SScc))

Èesky slohová kupa. Oblaknízkého patra troposféry s obvyklou vý�kou základny 300a� 2000 m nad zemí. Oblak jevíznámky vertikálního vývoje,pøesto je rozprostøený do vrstvy.Má tvar valounù a zplo�tìlýchkup, nìkdy �edavé vrstvy sestrukturou vln. Mù�e i nemusípokrývat celou oblohu. Jeho

21

ILUSTROVANÝ


De��ový oblak nimbostratus je velmi rozsáhlý, pokrývá celou oblohu a padají z nìhotrvalé srá�ky. Mù�e se vyskytovat na teplé i studené frontì a je zdrojem vláhy a vlhkosti.Díky ní se v chladném a instabilním vzduchu za studenou frontou rychle utváøejí vertikál-nì mohutné kupovité oblaky, z nich� pozdìji vypadávají srá�ky ve formì pøehánìk.

Za studenou frontou proudí na na�e území chladný a vlhký vzduch, obvykle od severozá-padu a� severu. V nìm se tvoøí oblaènost typu stratocumulus, jaká je vidìt na snímku.Èasto z ní vypadávají srá�ky, v zimì a èasnì na jaøe snìhové, v teplé èásti roku de��ové.Oblaky mívají základnu nevysoko nad zemí a ve srá�kách se spodní okraj oblaku je�tìvíce sni�uje.

slo�ení je vodnaté, nìkdysmí�ené. Mohou z nìho takévypadávat srá�ky. Èasto vznikátransformací z jiných oblakù,zejména kumulu nebo stratu,vzniká také nad kopcovitýmterénem jako orographicusnebo vlnitým pohybem pøiproudìní vzduchu jako undula-tus. Oblak Sc se na evropské obloze

objevuje velice èasto. Ve vìt�ímpokrytí oblohy se zpravidlavyskytuje brzy po pøechodu studené fronty, kdy se na oblozeobjevuje spolu s dal�ími oblakycumulus a altocumulus, nìkdycumulonimbus.

CCuummuulluuss ((zzkkrraattkkaa CCuu))

Èeský název je kupa. Je to typický oblak s vertikálnímvývojem a vzniká výhradnì jako dùsledek termických kon-vektivních proudù v atmosféøe,tedy vzestupným pohybemvzduchu, prohøátého nad vhod-ným zemským povrchem. Díkytomu se jedná o oblak s charak-teristickým prùbìhem výskytu v závislosti na denní i roènídobì a také na typu terénu,nad ním� se vyskytuje. V�dy jeto tzv. osamocený oblak, tzn. �emá jasnì vyjádøené ohranièení a nikdy nepokrývá celou oblohu.Má tvar kup, kvìtákù, vì�í,které jsou pøi osvìtlenísluneèním svìtlem jasnì, a�oslnivì bílé; základna oblaku jevodorovná, zpravidla tmavá, alejejí tvar se mù�e mìnit v rùz-ných stádiích vývoje oblaku. Z tohoto oblaku mohou vypadá-vat srá�ky, ale díky jeho pros-torovému omezení se v�dy jednápouze o pøeháòky - ty mohoubýt de��ové, snìhové i smí�ené,

22

ILUSTROVANÝ


Chaoticky vyhlí�ející obloha s nìkolika vrstvami oblakù vèetnì Sc. Po studené frontìdochází naveèer zpravidla k ubývání nebo protrhávání oblaènosti. Kupovitá oblaènost,která byla pøes den na obloze, se transformuje na vrstevnaté oblaky, nesoucí v�ak je�tìznámky vertikálního vývoje. Proto se nazývá tento oblak stratocumulus cumulogenitus.

Pøíèina noèních vy��ích teplot v pøípadì zata�ené oblohy, zejména oblaèností Sc: oblaka i zemský povrch vyzaøují své tepelné záøení do vrstvy atmosféry, le�ící mezi oblaky a zemí. V této vzdu�né vrstvì díky tomu v noci klesá teplota jen málo a pokud dojdenásledující ráno v letní sezónì k vyjasnìní, lze oèekávat velmi horký den.

slabé i intenzívní, ale v�dy s krat�í dobou trvání, øádovìminuty a� desítky minut.Vznikající cumulus pøipomínározcupovanou vatu, pozvolna se formující do kupovitéhotvaru. Zpoèátku jím prosvításlunce, postupnì v�ak cumulushoustne a zvìt�uje svùj verti-kální rozmìr, tak�e jeho zá-kladna tmavne a pozdìji skrzeoblak slunce pozorovatelnénení. Cumulus rozli�ujeme vetøech základních tvarech podlevertikálního rozsahu: Plochý(humilis) se vyskytuje pøisuchém poèasí nebo pøi postup-ném vysu�ovaní vzduchovéhmoty nìkolik dní po pøechodustudené fronty. Vzniká pozvol-nou transformací z vertikálnìvyvinutìj�ího stádia oblaku tím,�e jeho vrchol setrvává zhrubave stejné hladinì, ale základnaoblaku se bìhem dne pomaluposunuje do stále vy��íchhladin, tak�e se pøibli�uje k vrcholu oblaku a jeho vertikál-ní mohutnost se zmen�uje.Velmi èasto v takových dnech po poledni kupovitá oblaènostna obloze úplnì mizí, proto�evzduch se natolik vysu�í, �e sezákladna oblaku dostane do stejné úrovnì jako jeho vrchol.Støednì vysoký (mediocris)cumulus se vyvíjí pøi dostateènìvlhkém vzduchu a podmínkáchvhodných pro termickou konvek-ci. Z Cu mediocris se mù�e vyvi-nout i tøetí zmínìný tvar, cumu-lus congestus, tedy vì�ovitý,vertikálnì vysoký. Ten vznikátehdy, kdy� je v atmosféøe vy��ízásoba vlhkosti, napø. brzy popøechodu frontálního rozhraní s bohatými srá�kami nebo pøiadvekci (pøenosu) vlhkéhovzduchu nad danou oblast

23

ILUSTROVANÝ


Vertikálnì støednì mohutná kupovitá oblaènost cumulus mediocris, fotografovaná 1 denpo pøechodu studené fronty. Z vlhkosti, která se do pùdy dostala po pøedchozích de�tích,se díky sluneèní energii, která zapøíèiòuje termiku a odpaøování vody z pùdy, mù�e tvoøittakováto oblaènost a s ní spojené pøeháòky. Panuje je�tì pomìrnì vetrné poèasí s dobrou dohledností. Ve støedních hladinách troposféry ubývá vlhkosti, ale ta je�tì staèík utváøení Ac v hladinì vý�kové teplotní inverze.

Z kupovité oblaènosti Cu mediocris a congestus mohou vypadávat pøeháòky, a� u�de��ové nebo snìhové, popøípadì smí�ené. Proto�e je oblak svými rozmìry omezený a pøeháòky z nìho vypadávají nejèastìji brzy za studenou frontou, kdy vane silný vítr a oblaky se rychle pohybují, mají pøeháòky omezené trvání a rovnì� vypadávají na plo�nìpomìrnì dost omezeném území.

a souèasnì je dosti vysoko vrstva vý�kové teplotní inverze,která výstupný termický pohyb,pøi nìm� kupovitý oblak vzniká,zastaví. Základny kupovitýchoblakù se nejèastìji vyskytují vevý�kách 1 - 3 km, vrcholy Cuhumilis pak ve vý�ce kolem 3 km, Cu mediocris kolem 4 kma Cu congestus 5 - 7 km.Termické výstupné pohybyvzduchu dosahují pod Cuhumilis rychlostí okolo 1 - 3 m/s,pod Cu mediocris 2 - 5 m/s a pod Cu congestus nezøídka 4 - 8 m/s. Poslední uvedenýoblak je zpravidla pøedstádiembouøkového oblaku Cumulo-nimbus.

SSttrraattuuss ((zzkkrraattkkaa SStt))

Èeský ekvivalent je sloha. Je to�edavý oblak nízkého patra,který se mù�e vyskytovat odvý�ek tìsnì nad zemí do nìkoli-ka desítek nebo stovek metrùnad zemským povrchem.Nejèastìji vzniká z mlhy, její�základna se postupnì zdvihla odzemì a potom má oblak St vzhled jednotvárné �edivéplochy, pokrývající celou oblohu;obecnì se takovémuto pokrytíoblohy øíká nízká inverzníoblaènost, která se mù�e napø.vlivem denního chodu teplotyvzduchu rozpou�tìt a oblak Sttransformovat napø. na oblak Scnebo dokonce a� na Cu. Tomutak bývá zejména v obdobípozdního léta nebo zaèátkupodzimu, kdy jsou v Èecháchvelmi obvyklé a pravidelné anti-cyklonální povìtrnostní situace,pøi nich� se vytváøí teplotníinverze a s ní také mlhy a stra-tovitá oblaènost. V prùbìhu dnemá sluneèní svit je�tì dostatek

24

ILUSTROVANÝ


Pohled na oblak stratus shora. Stratus provází typickou podzimní inverzní situaci, kdypod horní hranicí oblaku teplota s rostoucí vý�kou neklesá, ale naopak vzrùstá. Celáinverzní vrstva tak pùsobí jako objem vzduchu, zadr�ující vlhkost a rùzné zplodiny; je v nísilnì omezená ventilace a mlhavé poèasí. Nìkdy se zvý�í základna mlhy nad úroveòterénu a pak mluvíme o nízké inverzní oblaènosti. Nad inverzí je teplej�í poèasí a oblohabuï zcela jasná, nebo s men�ím mno�stvím støední nebo vysoké oblaènosti.

Stratus, vznikající v noci a k ránu v údolích a proláklinách, znamená zejména v létìpìkné letní poèasí. Vlivem intenzívního sluneèního svitu se brzy po ránu rozpou�tí, nadkopci se objevuje drobná kupovitá oblaènost a dohlednost se po vzniku termiky rychlezlep�uje.

energie k prohøátí zemskéhopovrchu a díky tomu existujesice vìt�inou nevýrazná, alepøesto úèinná termická kon-vekce, pøi ní� stoupající vzduchformuje nepøíli� vysoko nad zemíkupovitou oblaènost. Jiným zpù-sobem vzniku oblaku St jeodpaøování velké vzdu�névlhkosti v místech, kde sevlhkost dobøe akumuluje pøide�ti, napø. nad lesními oblast-mi. Oblak má potom tvar �edýchroztrhaných cárù, pohybujícíchse i v nìkolika vrstvách nadsebou - korunami stromù poèí-naje a desítky nebo stovkymetrù nad krajinou konèe.Stratus je vodním oblakem, v zimì mù�e obsahovat i ledovékrystaly. Pokud z nìho vypadá-vají srá�ky, jedná se témìø v�dyo mrholení, které v zimì mù�enamrzat. V zimì také mù�e býtmrholení nahrazeno vypa-dáváním ledových jehlièek nebosnìhových zrn. Pokud je oblohapokrytá stratem a pøitom napø.snì�í nebo pr�í velké kapky, pakse s jistotou jedná o atmo-sférické srá�ky, pocházející z oblaènosti nad stratem. Tytosituace nastávají zejména napodzim a v zimì, kdy na zadnístranì ustupující oblastivysokého tlaku vzduchu zùstáváu zemského povrchu le�et stu-dený vzduch (èeská kotlina je k tomu vhodnì tvarovaná,nìkdy se té� nazývá "èeskýbazén"), ve vý�ce zesiluje pøílivteplej�ího vzduchu od jihu a�jihozápadu a tím je podporovánvznik teplotní inverze. Ve stu-deném vzduchu se vytváøíinverzní oblaènost St, nad jejíhorní úrovní je na horáchzpoèátku jasno, postupnì sev�ak zatahuje v souvislosti s pøi-

25

ILUSTROVANÝ


Noèní a ranní mlhy jsou na sklonku léta, na podzim a v zimì charakteristické pro støedo-evropskou èlenitou pahorkatinnou krajinu s dostatkem vlhkosti. Mlhy se mohou transfor-movat na oblaènost stratus, která se podle místních podmínek mù�e udr�ovat nad kraji-nou po celý den, nìkdy se ale bìhem dopoledne nebo kolem poledního rozpou�í.

Ranní stratus se udr�uje nad vlhkými lesy na horských svazích Julských Alp nad øekouSávou ve Slovinsku. V noci vydatnì pr�elo v souvislosti s pøecházející studenou frontou;zrána se oblaènost protrhala a letní slunce intenzívnì rozpou�tìlo stratovitou oblaènost.Je�tì v prùbìhu dopoledne se stratus mìnil v kupovité oblaky a postupnì se jejich zák-ladna zvy�ovala a� nad úroveò okolních hor. Odpoledne se vyskytovaly ojedinìlé bouøky.

bli�ujícím se frontálním systémem a nakonec z jehoteplé fronty zaènou vypadávatde��ové srá�ky. Inverzníoblaènost zatím zùstávázachována, dokud se nerozfoukásilnìj�í vítr, který teplotní inverzivlivem promíchávání vzduchuzlikviduje. Oblak St je prakticky toto�ný

s mlhou, s ní� má stejné slo�enía strukturu. Neznamená to v�ak,�e horská meteorologická obser-vatoø, která registruje mlhu, jíbude vydávat za stratus, proto�eoblak lze urèovat a zaøaditpouze pohledem zvenèí.Pozorovatel, který se pohybujenapø. na horském høebeni,pokrytém mlhou, identifikujev�dy pouze mlhu, by� se mù�ejednat o rùzná oblaka, pøevalu-jící se pøes horský høeben.

CCuummuulloonniimmbbuuss ((zzkkrraattkkaa CCbb))

Èesky bouøková kupa. Je tomohutný oblak vzhledovì stejný,jako cumulus, av�ak svými vertikálními i horizontálnímirozmìry jej podstatnì pøevy�uje.Z oblaku Cu vzniká; dochází k tomu v pøípadì, kdy je v atmosféøe dostateèná zásobavlhkosti, energie a kdy chybíúèinná zádr�ná vrstva ve formìvý�kové teplotní inverze, kteráby zastavila stoupající termickýproud, tedy zdroj vznikukupovitého oblaku. Oblak zatéto situace vyrùstá do vý�ektropopauzy, èasto i nad ní,pøièem� základna oblaku jekolem 1 - 2 km nad zemí. Cb jehustý, kupovitý, s tmavou a�èernou základnou, na oslunìnéstranì oslnivì bílý. Vìt�inou je s ním spojena aktivní bouøka,není tomu tak ale v�dy.

26

ILUSTROVANÝ


Mlha a stratus jsou v podstatì jedno a toté�. Pokud nele�í spodní hranice mlhy na zem-ském povrchu, je mo�né pøístrojovì mìøit spodní základnu oblaènosti stratus; horizontál-ní dohlednost a vý�ka základny nejni��í oblaènosti jsou urèující parametry pro katego-rizaci dopravních leti�� v závislosti na navigaèním vybavení vzletové a pøistávací dráhy,letadla a vycvièenosti pilotní posádky.

Bouøkový oblak cumulonimbus témìø v nejrozvinutìj�ím stadiu svého vývoje. V nìkterýchjeho èástech u� zaèíná být patrná cirrovitá struktura budoucího kovadlinovitého vrcholkuoblaku, Cb tvoøí mohutnou bouøkovou buòku. Na snímku ne�lo o frontální bouøku, ale o bouøku v místní vzduchové hmotì, tzv. bouøku z tepla; zrána byla obloha jasná, ale u�dopoledne vznikaly Cu congestus, postupnì pøerùstající do Cb.

Z oblaku skoro v ka�dém pøípadì vypadávají srá�ky, vesmìs silné intenzity; pøi tomse pod základnou oblaku utváøídoprovodná oblaènost. Srá�kyjsou jak kapalné ve formìvelkých vodních kapek, taksmí�ené nebo snìhové, v letnímobdobí èasto s kroupami. Pøisrá�kách pozorujeme nebez-peèné jevy, jako je napø. náhlé a výrazné sní�ení dohlednosti,co� mù�e zpùsobovat problémyv dopravì, zejména leteckénebo silnièní; prudký nárazovývítr, rychlé ochlazení, �kody zpùsobené krupobitím. Podoblakem Cb pozorujeme díkyvypadávajícím srá�kám tmavépruhy, zvané virga. Vrcholoblaku mù�e být hladký ve tvarukupy (tzv. calvus), tak tomubývá v první fázi vývoje Cb,nebo zavr�ený chocholemkovadlinového tvaru (tzv. incus),co� provází Cb v plném rozvoji a obyèejnì s bouøkou. Oblak Cbse nìkdy vyskytuje izolovanì,jindy v soustavì nìkolikabouøkových bunìk, tzv. multicel.Vzniká na èele letních studenýchfront 2.typu, na podru�ných stu-dených frontách, na tzv. èáráchinstability ve vrcholícím pøílivuteplého vzduchu pøed studenoufrontou, ale také v jedné vzdu-chové hmotì, jestli�e nastaneinstabilita vertikálního teplot-ního gradientu s dal�ími vhod-nými podmínkami. Jsou-li s takovýmto Cb spojeny bouøky,øíká se jim bouøky z tepla a objevují se v letní sezónì nadpevninou. Nejsou spojeny s pøechodem atmosférické fronty, tak�e po skonèení bouøkynadchází v daném místì prakticky stejné poèasí, jaképanovalo pøed bouøkou.

27

ILUSTROVANÝ


Kovadlina (incus) bouøkového Cb, vzdáleného pøes 100 km od místa pozorování. Vrcholybouøkových oblakù zasahovaly nad územím ÈR vysoko do stratosféry, do vý�ek kolem 16 km a bouøky byly provázeny èetnými krupobitími a prudkým nárazovým vìtrem.

Poèasí pøímo pod bouøkovým Cb - obloha se zatáhla a znaènì potemnìla, proto�e oblakje vertikálnì nesmírnì mohutný a pro sluneèní svìtlo �patnì prostupný. Bezvìtøí pøedbouøkou vystøídal prudký nárazový vítr s de�tìm a kroupami, zpùsobující �kody nastavbách a vegetaci. Bouøka na fotogragii je ta�ná, tj. frontální, pozorovaná v bøeznu2000 ve støedních Èechách. Jarní pøechody takovýchto studených front jsou v�dyprovázeny náhlými a výraznými zmìnami poèasí.

Fyzikálnì obsahuje Cb vodníkapky, pøechlazenou vodu a led.V dolní èásti oblaku pøeva�ujezáporný elektrický náboj, v horníèásti kladný. Pøi srá�kách se v oblaku objevuje ve spodníèásti podru�né centrum klad-ného elektrického náboje. Oblakznamená celý soubor velminebezpeèných povìtrnostníchjevù pro letectví - uvnitø oblakujsou silné výstupné a sestupnévzduchové proudy, jejich�rychlosti dosahují a� nìkolikdesítek m/s. Tyto pohybyvzduchu znamenají také vznikextrémnì silných turbulencí, je� jsou schopné vá�nì po�koditi dopravní letadlo. Díky vysokévodnatosti oblaku a nízkýmteplotám ve vy��ích èástechoblaku by se na prolétávajícímletadle rychle utváøela silnánámraza, která by výraznìzmìnila letové vlastnosti letadlaa zvý�ila jeho hmotnost. Letadlabez pøetlakové kabiny by semohla dostat do vý�ek, kde bynedostateèná hustota vzduchunegativnì ovlivnila �ivotnífunkce posádky. Sestupnéproudy se vyskytují v zadní,týlové èásti oblaku, v nich� sepak dostává studený vzduch z vysokých hladin a� k zems-kému povrchu, kde se rozlévádo stran. S tím bývá nìkdy spo-jen jev, který se v letecké mete-orologii nazývá downburst(propad studeného vzduchu) -sestupný proud studenéhovzduchu se dostává do blízkostizemského povrchu, kdeproudìní diverguje do stran a mù�e se projevovat nièivýmiúèinky. Zvlá�� nebezpeèný jedownburst pro pøistávající letad-lo, které mù�e dokonce doslovasrazit na zem a zpùsobit tak

28

ILUSTROVANÝ


Downburst znamená propad studeného vzduchu z oblaku Cb v jeho zadní èásti. Dole pøizemském povrchu se vzduch roztéká do stran a zpùsobuje silnou nárazovitost vìtru;èasto bývá provázen prudkými srá�kami ve formì de�tì, snì�ení nebo krup.

Srá�ky na zadní stranì Cb výraznì zhor�ují dohlednost.

Prudké výstupné pohybyvzduchu - stoupavé proudys hodnotami kolem 20 m/sjsou nebezpeèné zejménapro plachtìní.

V zadní èásti postupujícíhobouøkového kumulonimbujsou prudké sestupné pohy-by vzduchu s hodnotami a�50 m/s

Rychlosti výstupnýchproudù v oblaku CB mohoudosahovat a� 60 m/s

Downburst - propad stu-deného vzduchu z Cb -mù�e zpùsobit leteckoukatastrofu.

katastrofu. Proud propadajícíhostudeného vzduchu mívá prùmìrdesítek a� stovek metrù, podleúèinkù jej lze je�tì klasifikovatjako microburst a macroburst.

TTvvaarryy oobbllaakkùù

Popi�me si tvary oblakù, kteréjsou k pøíslu�ným oblaènýmdruhùm pøiøazovány:

FFiibbrraattuuss

Znamená, �e u jednotlivých èástíoblaku pozorujeme vláknitoustrukturu. Vlákna jsou pøímoèaránebo jen mírnì zakøivená, ale v �ádném pøípadì nejsouzakonèena háèkovitým tvaremnebo chomáèky. Pøiøazujeme jejk oblakùm Ci, Cs.

UUnncciinnuuss

Oblaka mají tvar vláken a èar,které jsou zakonèenyháèkovitým tvarem. Háèky jsouzahnuté smìrem vzhùru; nìkdyjsou zakonèeny chomáèky.Vztahuje se k oblakùm Ci.

SSppiissssaattuuss

Oblak je závojovitý a natolikhustý, �e má proti slunci �edavézbarvení. U�ívá se ve spojení s oblaky Ci.

CCaasstteellllaannuuss

Oblaky mají v horní èástioblaèné kupovité výrùstky,pøipomínající hradby nebo cimbuøí. Oblaèné vì�ièky spoèí-vají na spoleèné základnìvrstevnatého oblaku, jsouuspoøádány v øadách. Jsou dobøepatrné na oblacích,

29

ILUSTROVANÝ

Atlas oblakùTvary oblakù

Hrozivì vyhlí�ející pøíchod bouøkového Cb se zajímavými deformacemi oblaèné základny(Cb mamma).

Fibratus

Uncinus

pozorovaných zboku. Tvarcastellanus se objevuje u oblakùCi, Cc, Ac, Sc.

FFllooccccuuss

Oblak má vloèkovitou strukturunebo se podobá mno�stvímen�ích vloèek, popø. rozcupo-vané vaty. Nìkdy jsou oblakatohoto tvaru provázená virgou.U�ívá se ve spojení s Ci, Cc, Ac.

SSttrraattiiffoorrmmiiss

Oblak je rozprostøen do roz-sáhlé horizontální plochy nebovrstvy. Spojujeme s oblaky Ac,Sc, nìkdy Cc.

NNeebbuulloossuuss

Oblaèný závoj nebo vrstva jed-notvárného vzhledu bez struk-tury, pøipomínající mlhu. U�íváse u celé øady oblakù, zejménaCc, St.

LLeennttiiccuullaarriiss

Zøetelnì èoèkovitý nebomandlovitý tvar s ostrými obrysy;vzniká na specifických druzíchoblakù pøi vlnovém proudìní, tedytento tvar je velmi èasto oro-grafického pùvodu. Bývá v�akpozorovatelný i pøi výraznédiskontinuitì proudìní ve vý�cepodél vertikály, kdy je oblaènosttohoto tvaru prùvodním jevemdynamické turbulence. Tvar lenti-cularis spojujeme s oblaky Cc, Ac, Sc.

FFrraaccttuuss

Znamená roztrhaný, neucelenýoblak, vzhledovì pøipomínajícícáry. U�ívá se pro Cu, St.

30

ILUSTROVANÝ

Atlas oblakù Tvary oblakù

Nahoøe: odrùda stratiformis - rozprostøený do vrstvy. Oblak Ac je souèasnì perlucidustranslucidus. Dole: lenticularis (ve spojení s oblakem Ac).

Dole: odrùda fractus znamená roztrhaný, neucelený, bez ostøe vyjádøeného tvaru. Naobrázku se rozpou�tí ranní mlhy, resp. oblak stratus, který z nich vznikl. Bìhem dal�íhoèasu se Sc fra zformoval do kupovité oblaènosti.

HHuummiilliiss

Je to oblak plochý, nízkého vertikálního rozmìru; pou�ívá se pouze u oblaku Cu.

MMeeddiiooccrriiss

Oblak støedního vertikálníhorozmìru s pomìrnì malýmivýbì�ky kupovitých vrcholù; lzeøíci, �e vertikální rozmìr oblakuje zhruba stejný, jako jehorozmìr horizontální.Pou�ívámeve spojení s oblakem Cu.

CCoonnggeessttuuss

Kupovitý oblak vysokého,vì�ovitého vertikáního rozmìru.Spojujeme pouze s oblakem Cu.

CCaallvvuuss

U�íváme u bouøkového oblakucumulonimbus, jeho� vrcholováèást není roz�íøená do tvaru typické kovadliny, ale je tzv.holá.

CCaappiillllaattuuss

Bouøkové oblaky, které majívrcholovou èást zakonèenou øas-natou strukturou, pøipomínajícíkovadlinu. Je na ní patrné�ebrování a cirrovitý charakter.Charakterizují bouøkový oblak v nejvy��ím stadiu vývoje, kdy jeprovázen bouøkou, prudkýmisrá�kami a nárazovým vìtrempod oblakem.

31

ILUSTROVANÝ

Atlas oblakùTvary oblakù

Nahoøe: Cumulus humilis pøi pohledu z dopravního letadla. Dole: Cumulus mediocris svìdèí o dobrých termických podmínkách pro plachtaøe.

Dole: Cumulus congestus, pomalu ji� pøerùstající do stadia Cb.

OOddrrùùddyy oobbllaakkùù

Odrùdy charakterizují buïuspoøádání oblaku (napø. dupli-catus - zdvojený) nebo stupeòprùsvitnosti oblaku (opacus -hustý a neprùsvitný).

IInnttoorrttuuss

Zakøivená oblaèná vlákna,nepravidelnì se proplétající.Udáváme ve spojení s obla-kem Ci.

VVeerrtteebbrraattuuss

Oblak pøipomíná svým tvarempáteø a �ebra, popø. rybí kostru.Spojujeme s oblakem Ci.

UUnndduullaattuuss

Znamení vlnitý - èásti nebovrstvy oblaku mají tvar vln.Takto tvarované oblaky mohoubýt buï samostatné nebo mù�ebýt bohatì zvlnìný celý oblakdo mnoha vln. Vyskytuje se u Cc, Cs, Ac, As, Sc, St.

RRaaddiiaattuuss

Oblaky jsou uspoøádány v rovnobì�ných pásech, které sev perspektivním pohledu sbíhajív jednom bodì na obzoru, resp.ve dvou protilehlých bodech.Vyskytuje se u Ci, Ac, As, Sc, Cu.

LLaaccuunnoossuuss

Vrstva oblaku nebo èásti oblakumají v sobì témìø pravidelnéotvory, nìkdy tak oblak vytváøídojem sítì. Vyskytuje se u oblakù Cc, Ac, zøídka u Sc.

32

ILUSTROVANÝ

Atlas oblakù Odrùdy oblakù

Nahoøe: Translucidus znamená, �e je oblak prùsvitný a je mo�no skrze nìho identifikovatpolohu slunce nebo mìsíce. Zde oblak As. Dole: vlnová struktura oblaku Ac, tj. undulatus.

Dole: Radiatus (ve spojení s oblakem cirrus)

DDuupplliiccaattuuss

Jednotlivé oblaky nebo jejichèásti jsou zdvojené a tìsnì nadsebou, nìkdy propojené.Objevuje se u oblakù Ci, Cs, Ac,As, Sc.

TTrraannsslluucciidduuss

Znamená oblak natolik prù-svitný, �e jím prosvítá sluncenebo mìsíc, nebo je alespoòpatrná jejich poloha. Je to opakodrùdy opacus. Vyskytuje se u Ac, As, Sc, St.

OOppaaccuuss

Znamená oblak natolik hustý,�e jím ani slunce, ani mìsícneprosvítají. Vyskytuje se uoblakù Ac, As, Sc, St.

PPeerrlluucciidduuss

Èásti oblaku mají vìt�í nebomen�í mezery, jimi� lze vidìtslunce, mìsíc nebo modrouoblohu. Objevuje se u Ac a Sc.

ZZvvlláá��ttnnoossttii oobbllaakkùù

IInnccuuss

Jedná se o horní èást oblakuCb, který se roz�iøuje dojakéhosi chocholu ve tvaru kovadliny. Vzhled inku je buï bez struktu-ry, nebo vláknitý a �ebrovitý.Vyskytuje se jen u oblaku Cb.

MMaammmmaa

Tvarování základny oblaku do podoby zaoblených výbe�kù,vemen nebo prsù. Lze jej pozorovatu oblakù Cc, Ac, As, Sc, Cb.

33

ILUSTROVANÝ

Atlas oblakùOdrùdy oblakù

Nahoøe: Opacus - hustý natolik, �e jím není mo�no pozorovat polohu slunce nebo mìsíce.Na obrázku oblak As. Dole: Perlucidus - v oblaku jsou protrhané mezery, jimi� lze vidìtoblohu.

Dole: Cb mamma.

VViirrggaa

Srá�kové pruhy, míøící z oblakukolmo nebo �ikmo k zemi, av�aknedosahující zemského povrchu.Vyskytuje se nejèastìji ve spo-jení s oblaky Cc, Ac, As, Ns, Sc,Cu, Cb.

PPrraaeecciippiittaattiioo

Z oblaku vypadávají srá�ky,které zdálky vypadají jako�edavé pásy nebo �mouhy.Dosahují zemského povrchu.Vyskytuje se u As, Ns, Sc, St, Cu, Cb.

AArrccuuss

Je to hustý oblak válcovitéhotvaru se zøásnìnými okraji,hrozivého vzhledu. Vytváøí senìkdy na pøední stranì pos-tupujícího oblaku Cb.

TTuubbaa

Oblaèný sloup nebo chobot,který vychází ze základny oblakua je pøíznakem silného víru.Vyskytuje se u oblaku Cb.

PPrrùùvvooddnníí oobbllaakkyy

PPiilleeuuss

Jde o oblaènou èepici maléhohorizontálního rozmìru, vysky-tující se tìsnì nad výrùstkykupovitého oblaku; tytovýrùstky jím mohou prorùstat.Lze pozorovat i nìkolik oblakùpileus nad sebou.

VVeelluumm

Závojovitý oblak velkého hori-zontálního rozmìru, pøipomína-

34

ILUSTROVANÝ

Atlas oblakù Odrùdy oblakù

Praecipitatio - srá�kové pruhy nebo pásy, dosahující k zemi.

Pileus - oblaèná èepièka nad vì�emi kupovitých oblakù; nejèastìji ve spojení s Cu con-gestus a Cb.

jící plachtu. Nachází se pøímo na vrcholu kupovitého oblaku ,který jím mù�e prorùstat.Objevuje se u Cu, Cb.

PPaannnnuuss

Cáry a roztrhané oblaky, kterése vyskytují pod jiným oblakema nìkdy se s ním mohou spojit.Vyskytují se u oblakù As, Ns,Cu, Cb.

PPoozzoorroovváánníí oobbllaakkùù

Urèení druhu a dal�íchtvarových specifikací oblaku je v souèasné dobì mo�né na zá-kladì urèení pozorovatelem.Pøístrojovì je mo�no mìøit napø.vý�ku základny oblaku nebo v nìkterých pøípadech jehovnitøní strukturu. Pozorovatelprovede nejprve klasifikacioblakù, viditelných na obloze. Je pøitom dùle�ité pozorovatnejen aktuální tvar oblaku, ale i jeho dosavadní vývoj, z nìho�lze v nìkterých pøípadech dovo-zovat správný název oblaku - toje dùle�ité v nìkterých obtí�nýchpøípadech urèování. Kromì toholze pøiøadit u� jen z druhuoblaku dal�í vlastnosti, tøebaodhad vý�ky. Je zøejmé, �e ka�dýurèitý druh oblaku má svojeobvyklé vý�ky nad zemí a napø.oblak Cu se nemù�e vyskytovatve vý�ce 10000 m. Pro správnéurèení druhu oblaku nám mohoupomoci i dal�í prùvodní jevy,vázané na urèitý druh oblaku -napø. srá�ky, hømìní, zmìnyvìtru. Dále je mo�né perma-nentním sledováním oblohy v pøípadì mnoha oblaènýchvrstev nalézt napø. okam�ik, kdyje skrze doposud souvislouvrstvu vidìt na dal�í oblaènost,

35

ILUSTROVANÝ

Atlas oblakùPozorování oblakù

Cirrus virga - z oblaku se táhnou pruhy a �mouhy.

Pozorování oblaènosti - urèujeme hlavnì druh a mno�ství. Vzhled oblakù i celé oblohy jepodmínìn denní i roèní dobou, výskytem dal�ích duhù oblakù a jejich mno�stvím - jinakvypadá kupovitá oblaènost, pokud na obloze není jiný druh oblakù, jinak vypadá napø. je-li nad vrstvou Cu obloha zata�ená 8/8 As. Vliv mají i dal�í faktory, napø. dohlednost.

nacházející se nad nejspodnìj�í-mi oblaky. Vý�ka oblakù se mìøí pøesnými

pøístroji, zalo�enými na základìmìøení èasového zpo�dìní mezivyslaným a pøijatým signálem,ale praxí a zku�enostmi jí lzepomìrnì dobøe odhadnoutpozorováním. To je zvlá��dùle�ité napø. pro pou�ití v terénu, pøi sportovním létání,atd. kdy nejsou pøi ruce mìøícípøístroje.

CCoo vvyyèètteemmee zz oobbllaakkùù

Vzhled oblohy, respektiveoblaènost, kterou na ní mù�emepozorovat, nám napoví mnohé o tom, co se v atmosféøe dìje.Mno�ství oblakù a jejich rozmanitost jsou pøímým dùsled-kem øady atmosférických jevù a pokud o nich máme urèitouznalost, mù�eme identifikovatsouèasný stav ovzdu�í a od-hadovat jeho vývoj. Oblaka dìlíme podle rùzných

kritérií. Podle vý�ky jejich zá-kladny nad zemí jsou to oblakavysokého, støedního a nízkéhopatra. Podle toho také vypadájejich struktura - jde o oblakyslo�ené èistì z ledovýchkrystalkù (u tìch, které se vysky-tují vysoko v troposféøe),smí�ené anebo výhradnìobsahující vodní kapièkyJak jsme ji� uvedli, ka�dý

z oblakù má nìkolik odrùd a spoustu pozoruhodných variant svých tvarù. Nìkteré z mrakù vznikají rùznými zpùsoby - napø. Sc èasto vznikátransformací z kupovitéhooblaku, pokud ustává termickývývoj a Cu se mìní ze svého ver-tikálního tvaru na spí�e horizon-tální, nesoucí v�ak známky

36

ILUSTROVANÝ

Atlas oblakù Co vyèteme z oblakù

Veèerní obloha s oblaky Sc cumulogenitus svìdèí o tom, �e na na�e území pronikla zastudenou frontou chladná a vlhká vzduchová hmota. Je�tì veèer lze oèekávat pøeháòky,stejnì tak i následující den, pøesto�e na barometru pozorujeme rychlý vzestup atmo-sférického tlaku.

Snímek meteorologického radaru - území ÈR dne 13.6.2000 ve veèerních hodinách. Nadji�ními Èechami a ji�ní Moravou postupuje velká bouøková supercela, kde vrcholy Cb le�íve vý�kách kolem 15 km. Takto izolované jsou nefrontální bouøky v místní vzduchovéhmotì a jejich �ivotnost je nìkolik hodin. Snímky z meteorlogických radiolokátorù jsoubì�nì dostupné na mnoha webových stránkách.

pùvodního vertikálního vývoje.Jindy se ale mù�e Sc vytvoøitzformováním z mlhy, mù�e takévzniknout nad horskými svahyvlivem stoupání vlhkéhovzduchu nebo na frontálnímrozhraní. Na�ím úkolem je tytoodli�nosti vzniku a vývojeodhadnout a podle toho urèitcharakter a popøípadì základníprognózu poèasí. Cirrovitá oblaènost má velmi

èasto vazbu na frontálnírozhraní. Proto�e se vyskytujevysoko v troposféøe, pozorujemetato oblaka daleko pøed èárouteplé fronty, pro ní� jsou charak-teristická. Frontální systém jev�dy provázený tzv. vý�kovoufrontální zónou, kde jedním z jejích typických znakù je silnývý�kový vítr. Právì v hladináchvý�kové frontální zóny se obje-vují cirrovitá oblaka a v takovémpøípadì mají díky silnému vìtrutvar bìlostných vláken,prota�ených ve smìru vý�kovéhoproudìní. Nezøídka jsou vpøeduoblaka Ci vytvarována dojakýchsi háèkù èi fajfkovitéhozahnutí. Znamená to, �e vítr vevý�kách nad zhruba 7 a� 8 kmtémìø jistì pøesahuje rychlost 40 m/s a �e ovzdu�í tam jepomìrnì turbulentní. Pøi zemije�tì vùbec nemusí foukat silnývítr, ale pohled na tyto cirrynám napoví, �e se v rámci nìko-lika pøí�tích hodin rozfouká i pøizemském povrchu, a to v pøi-bli�nì stejném smìru, jakýmjsou nata�ena vlákna Ci.Souèasnì se také v�eobecnìzhor�í poèasí, nebo� budepøecházet fronta, resp. celý fron-tální systém. Popsaná cirrovitáoblaènost se na obloze objevujeprávì v oblasti vý�kové frontálnízóny, pod ní� le�í nejaktivnìj�í

37

ILUSTROVANÝ

Atlas oblakùCo vyèteme z oblakù

Jak vzniká kupovitý oblak - to lze vyèíst z aerologického diagramu.

èást frontálního systému s okluzním bodem. Cirrovitýchoblakù také pøi této situaci naobloze pøibývá, a to ze smìrupøibli�ující se fronty. Brzy seprakticky slijí do jednolité vrstvya takový oblak u� pak oznaèu-jeme jako Cs. Jiný pøípad, kdy se objevují na

obloze Ci, je tehdy, kdy� poèasív daném místì je pod vlivemtlakové vý�e, èi spí� její centrálnía zadní èásti. Také tady vznikajítím, �e do vysokých hladin tro-posféry proniká relativnì teplej�ívzduch, v nìm� pøi ochlazovánídesublimuje vodní pára v nìmobsa�ená. Odborná literaturaale také udává jako dùvodvzniku nìkterých cirrù jakointerakci kosmického záøení s èásticemi atmosférickýchplynù. Ka�dopádnì sporadickyse vyskytující Ci na jinak èistéobloze, tzn. nepøibývající a nehoustnoucí, neznamenajípøedzvìst pøíchodu fronty a vlastnì tak v letní sezónìindikují stálé a postupnì èím dálteplej�í poèasí. V zimì jsou cirryskoro v�dycky vázány na frontu. Oblak Cs mnoho variant a tvarù

nemá. Je to transparentní bílýoblak, pokrývající velkou èástoblohy, který zpùsobuje jejímléènì bílý vzhled. Je slo�ený z ledových krystalkù a protovelmi dobøe odrá�í sluneènízáøení, které na nìho shoradopadá, pøesto�e pozorovatel na zemském povrchu slunce vidísvítit dost silnì a oslnivì. Útlumsluneèního záøení je v�ak natolikrazantní, �e pøípadná termika,která fungovala pøed tím, ne� senasunula vrstva cirrostratu, nynírychle odeznívá. Pokud oblakdále houstne a slunce nebomìsíc skrze nìho svítí stále

38

ILUSTROVANÝ


Pøedpovìdní snímek oblaènosti, jak ho prezentuje francouzská meteorologická slu�baMeteo France. Pole oblaènosti se sice pøedpovídá exaktnì pomocí numerických modelù,ale tuto prognózu je potøeba pova�ovat pouze za obecnou a jen prùmìrnì pøesnou.

Po noèních de�tích ráno ubývá oblaènosti a protrhává se i nejni��í vrstva St. Oblaka seformují u� jen nad svahy kopcù, kde vznikají z vlhkosti, akumulované ve vegetaci a v lesnípùdì. Zcela chybí vysoká oblaènost typu Ci, kondenzaèní pruhy za letadly rychle mizí - tojsou pøznaky nástupu sluneèného poèasí letního charakteru. V horách se v�ak bìhemdne mohou utváøet bouøky.

obtí�nìji, mù�eme oèekávat pøe-chod fronty bìhem nìkolikamálo hodin a nástup srá�ekje�tì døíve. Cs na frontì taképlynule pøechází do As a pozdìjido Ns. Zvlá�tností je oblak Cc. Jeho

vzezøení pøipomíná velkémno�ství malých kumulù, kteréjakoby byly nesmírnì vysoko.V�ak také Cc indikuje labilitu ve vysokých vrstvách troposféry,spoleènì s dostateènou zásobouvlhkosti. To znamená, �e v let-ním období, kdy� se k tìmtofaktorùm pøidá je�tì mohutnátepelná energie, mù�eme oèeká-vat v dohledné dobì vývoj tzv.bouøek z tepla, zvlá�� v horách.Takové bouøky nejsou spojeny s pøecházející frontou, ale obje-vují se v místní vzduchovéhmotì. Vý�kový vítr zpravidlanení pøíli� silný, co� se pozná i podle sotva patrného pohybuoblakù Cc. Instabilitu støedních vrstev

atmosféry poznáme i tehdy,kdy� zvlá�tì zrána vidímevrstevnaté oblaky Ac, av�ak s vyrùstajícími kupovitýmivì�ièkami, které zdálky vypadajíjako hradní cimbuøí. V�ak setaké tento altocumulus doplòujenázvem castellanus. Nìkdy jekupovitý charakter oblakù Actak výrazný, �e je lidé zamìòujís Cu. Ac castellanus jsou v�akzjevnì vý�e, ne� jsou obvyklévý�ky Cu a také v dobì kolemvýchodu slunce by se takto vytvarované Cu nevyskytovaly.Oblak Ac castellanus je témìøstoprocentním znamenímbouøek, které se ten den budouv daném místì vyskytovat. Je toov�em také typicky letní oblak,v zimì se ve støední Evropìnevyskytuje. Pokud je tedy

39

ILUSTROVANÝ


Studená fronta postupuje pøes Moravu a Slovensko dále k východu, za ní se k nám odzápadu rychle roz�iøuje høeben vysokého tlaku vzduchu. To se projevuje rychlým pro-trháváním oblaènosti. Na snímku pozoruhodnì ohranièená ustupující oblaènost této fronty, za ní� následuje skoro jasná obloha.

Tatá� situace, jaká je popsaná na horním snímku, pøi pohledu z meteorologické dru�ice.Frontální oblaènost je souvislý bílý pás, táhnoucí se od Jadranu pøes Maïarsko, Moravu,Polsko a východní èást Nìmecka; støed tlakové ní�e je v oblasti severního Nìmecka. V ponìkud chladnìj�í vzduchové hmotì, proudící k nám od západu, se vytváøí kupovitáoblaènost, charakteristická svým vzezøením na dru�icovém snímku.

v noci velmi teplo a dusno a naobloze pozorujeme tento oblak,vezmeme si následující dende�tník. Jiným oblakem z rodinyAc je floccus, vloèkovitý. Takéten je pøíznakem dostateènévlhkosti a instability ve støednítroposféøe a denních bouøek z tepla. Pøipomíná roztrhanékumuly èi spí�e rozcupovanéchumáèe vaty, pravidelnì odsebe vzdálené, visící témìø bezpohybu na obloze.Jiný typ Ac je stratiformis

translucidus perlucidus undula-tus, co� znamená vrstevnatýprùsvitný, kde mezerami mezijednotlivými èástmi oblakù jeviditelná obloha, a oblak mávlnovou strukturu. Tento oblakse vyskytuje zpravidla v teplémsektoru tlakových ní�í v úrovnivý�kové teplotní inverze, na ní�je souèasnì zvý�ená vlhkost a výraznìj�í zmìna rychlostivìtru. Pøi prùletu vrstvy oblakùletadlem jsou nìkdy citelnéslabé nebo mírné turbulence.Pohybuje-li se pomìrnì rychle,mù�eme brzy oèekávat pøíchodstudené fronty se srá�kami a tedy zmìnu poèasí. Dynamicky vyhlí�í oblak Ac

lenticularis (èoèkovitý), proto�ejeho typický zpùsob vzniku jeprávì vlnové proudìní, a� u�pøes horskou pøeká�ku, nebostøihem vìtru ve velkýchvý�kách. V ka�dém pøípadì jeneklamným znamením rychléhovìtru ve vý�ce a èasto i pøi zemi.Pøi rychlém proudìní pøes horyvzniká v jejich závìtøí tzv.dlouhá vlna, vyu�itelná pøi létánís vìtroni. V samotných horáchmù�e pøitom spolupùsobit efekt,známý jako föhn. Ten spoèívá v tom, �e na návìtøí hor stoupávlhký vzduch vzhùru, dochází

40

ILUSTROVANÝ


Zhor�ení poèasí: snímek byl poøízen v únoru 2001, kdy poèasí u nás bylo pod vlivemteplého sektoru tlakové ní�e nad severní Evropou. K veèeru se k nám od západu zaèalapøibli�ovat studená fronta; celý den byly na obloze cirry, veèer oblaènost od západuhoustla a pøibývala. Slunce zapadalo za oblaky Ac a bìhem noci padal v ní�inách dé�� se snìhem. Také následující den bylo zata�eno s trvalými srá�kami.

Pohled z oblasti slapské pøehradní nádr�e k severu - na na�e území zasahuje rozsáhlátlaková vý�e od jihovýchodu a blokuje postup front z Atlantiku a západní Evropy. To je vestøední Evropì v zimì dost èastá situace. Frontální oblaènost vzdálených atmosférickýchrozhraní je viditelná pøi severozápadním a� severním horizontu, fronty nás v�ak mohoupøejít a� tehdy, kdy� anticyklóna zeslábne a ustoupí k východu.

v nìm ke kondenzaci vodní párya k vypadávání srá�ek, èím� sevzduch znatelnì vysu�í a kdy�pak z hor na jejich závìtøí se-stupuje, je ji� velmi suchý a teplý. V horách je v�akprovázen chaotickým proudìnímse silnými turbulencemi. Nadhorami se objevují pravidelnìuspoøádané Ac lent. Pøi jejichpodrobnìj�ím pozorovánívidíme, �e oblak stojí stále nastejném místì oblohy, av�ak nanávìtrné stranì do nìho vstu-puje a kondenzuje vodní pára,na závìtrné stranì jej zaseopou�tí. Je to stejný efekt, jakýpozorujeme na rozvlnìné hla-dinì potoka: voda sice teèe, alevlny zùstávají na místì jako sta-cionární. Nìkdy mají Ac lent nikoliv

uspoøádaný charakter jako pøivlnovém proudìní pøes hory, alenaopak vzhled oblohy je velmichaotický. Zpravidla tomu takbývá pøed pøechodem studenéfronty a takové oblakydoprovází i silný vítr. Pro piloty malých letadel,

závìsných a padákovýchkluzákù jsou vzhledem k jejichoperaèním vý�kám asinejdùle�itìj�í oblaka spodníhopatra troposféry. Pro bezmo-torové létání pak zcela jistìoblaka typu cumulus, tedy oblaks vertikálním vývojem, kterývzniká v dùsledku existence ter-mických stoupavých proudù.Jeho pøítomnost na oblozev�dycky znaèí existenci vertikál-ních pohybù, i kdy� naopakvzato, existence tìchto pohybùnemusí je�tì znamenat výskytCu, proto�e výstupné a sestupnépohyby velmi suchého vzduchunevytváøejí podmínky pro vznikoblakù.

41

ILUSTROVANÝ


Oblak cirrocumulus znamená instabilitu v horních hladinách troposféry a jeho výskytmù�e být pøedzvìstí bouøek.

Øady kumulù pøi vìtrném poèasí za studenou frontou a sytì modrá obloha znamenajírychlý nástup tlakové vý�e, ubývání oblaènosti a ochlazení.

Oblaky Cu lze rozdìlit do tøískupin: ploché, støednì vyvinutéa vì�ovité, tj. dosti vysoko vy-vinuté. Ploché kumuly (Cuhumilis) se také lidovì nazývají"kumuly pìkného poèasí" a skuteènì jsou prùvodnímjevem krásného, letního a suchého poèasí. Jejich malývertikální rozmìr má dùvod v tom, �e vzduch je pomìrnìdost suchý a základny kupo-vitých oblakù se tak objevujívysoko, tìsnì pod horní hranicíkonvektivní vrstvy. Plochákupovitá oblaènost znamená, �e vliv studené fronty, kterápøe�la u� pøed nìkolika dny,znatelnì slábne, pøední a chlad-nìj�í èást tlakové vý�e se odsou-vá a nastupuje poèasí centrálníanticyklóny a pozdìji její zadnístrany. Zplo��ování kumulù, tj.zmen�ování jejich vertikálníhorozmìru znamená také pozvolnéslábnutí termiky, která se ov�emmù�e je�tì vyskytovat jako�tobezoblaèná. Výstupné rychlostistoupavých proudù pod Cuhumilis jsou obyèejnì do 2 m/s, i kdy� v horském terénu semù�eme setkat i se stoupavýmproudem 5 m/s, provázenýmvýraznìj�ími turbulencemi. Støednì vysoké kumuly, Cu

mediocris, bývají na letní oblozeèasto po pøechodu studené fron-ty ze západního sektoru, kdy jevzduch dostateènì vlhký a umo�òuje tvorbu takovýchtomrakù. Souèasnì pøiná�í v letnísezónì západní proudìníponìkud chladnìj�í a tedy takéinstabilní vzduchovou hmotu,tak�e Cu mediocris indikují zcelajistì termické poèasí s rych-lostmi stoupavých proudù pøi-bli�nì 2 a� 7 m/s. Tato oblakase v�ak mohou pøi zvìt�ené

42

ILUSTROVANÝ


Bouøková oblaènost nad severovýchodním Polskem a Pobaltím. Jde o nìkolik bouøkovýchbunìk, vyvíjejících se v místní vzduchové hmotì, tedy nefrontální. Studená fronta pos-tupuje pøes západní Evropu. Snímek byl poøízen 20.srpna 2000.

Pøed bouøkou se bohatì vyvíjí kupovitá oblaènost. Pod kupovitými oblaky (Cu mediocris,Cu congestus) nacházejí piloti bezmotorových letadel silné termické stoupavé proudy, aleproto�e není mo�nost kontroly vývoje oblaku nad letadlem (jedná se o vertikální rozmìr,zespodu nemìøitelný), hrozí nebezpeèí, �e oblak pøeroste do Cb a stoupání vzduchu podoblakem zesílí natolik, �e mu nebude mo�no èelit a letadlo vlétne do oblaku.

vlhkosti v hladinì vý�kovéinverze rozlévat do vrstevnatéoblaènosti Sc a potom dlouhédesítky minut stínit zemskýpovrch, kde se tím pádemneutváøí termika. Plachtaøi øíkajítakto zastínìným oblastem"rozpady" a skuteènì zdedochází k velmi pozvolnémurozpadání oblaèné vrstvy,provázenému klesavými proudy. U oblakù Cu mediocris si dobøe

v�ímejme jejich tvarù. Mají-liostré okraje a tmavé základny, z nich� v odpoledních hodináchmohou je�tì pøíle�itostnìvypadávat srá�ky ve formì pøe-hánìk, jde o dobøe aktivníoblaky, pod nimi� mù�emenacházet ideální termiku. Zbokuoblakù je témìø v�dy patrnéprohnutí jejich tmavé základnydovnitø oblaku. To znamená, �epod oblakem je silný a vyu�itel-ný stoupavý proud. Nìkdyvidíme, jak se pøi okrajích kumulu tvoøí cáry mlhy, pomaluse vinoucí do spirálovitého tvaru- také to je pøíznakem silné a dobøe vyu�itelné termiky.Vzácnìji se tvoøí nad kupovitýmivrcholy takovéhoto oblakujakási mlhová èepice, tzv. pileus,která je pøíznakem mimoøádnìsilné termiky a objevuje sehlavnì nad vì�ovitými kumuly a bouøkovými kumulonimby.Jestli�e jsou okraje kupovitéhooblaku rozmazané nebo neostréa jeho barva �edavá, zatímcotvar nabývá vzhledu sicekupovitého, ale také vrstev-natého, bude termika �patnìvyu�itelná a slabá, zejménapokud je této oblaènosti naobloze hodnì a vítr pøi zemiskoro �ádný. Nìkdy se stává, �e dopolední vývoj Cu vypadá z hlediska bezmotorového létání

43

ILUSTROVANÝ


Klasické �plachtaøské� poèasí - 2 dny po pøechodu letní studené fronty se v prùbìhudopoledne vyvíjí bohatá kupovitá oblaènost, pod ní� nachází piloti bezmotorových letadeltermiku. Ta jim umo�òuje získávat velkou vý�ku (teoreticky lze stoupat i v oblaku, to v�aka� na výjimky nedovolují pøedpisy) a z ní pak kluzáním doletìt do velkých vzdáleností. Z tìchto Cu u� zpravidla nepadají pøeháòky a jsou pøíznakem nastupujícího pìknéhopoèasí.

V pozdním letním odpoledni slábne sluneèní energie, která generuje termiku a termickéstoupavé proudy slábnou a ustávají. Spolu s tím se psotupnì rozpou�tí kupovitáoblaènost a transformuje se na Sc nebo Ac cumulogenitus. V období tìsnì po západuslunce je obvykle obloha jasná. Pokud je souèasnì velmi dobrá dohlednost a utichne vítr,je to bezpeèná známka, �e následující den bude pìkné letní poèasí.

slibnì, av�ak po poledni seoblaka transformují stále více na vrstevnatou oblaènost a slé-vají se do kompaktnìj�í vrstvy.Projevuje se tak zesilující pøílivteplého a su��ího vzduchu vevrstvách atmosféry, nacháze-jících se nad konvektivní vrstvoua celková stabilizace teplotníhozvrstvení. Tyto situace èastobývají pøed pøechodem studenéfronty, ov�em i nìkolik dní pøe-dem. Vì�ovitý Cu congestus je u�

znamením velké lability v tro-posféøe a velmi èasto pøedzvìstíbouøky, zvlá�tì vyskytuje-li se u�èasnì dopoledne. Stoupavéproudy pod nimi dosahujírychlostí i pøes 10 m/s a protooblaka rychle vyrùstají do vý�eknad 5 a� 6 tisíc metrù. Pøisportovním bezmotorovémlétání za takového poèasí jebezpodmíneènì nutné být velmiobezøetný, proto�e pod oblakynelze sledovat jejich vertikálnírùst a lehce se tak pilot mù�edostat do stoupání, z nìho�bude jen tì�ko unikat. Pøikrou�ení pod oblakem si by mìlmít vìt�í rezervu vý�ky pod zá-kladnou, ne� jen pøedpisových300 m, aby pak pøi odletu zpodoblaku nevlétl proti své vùli nadjeho základnu. I tak je vhodnémít pøístrojové vybavení prov�echny pøípady - dobrý kom-pas, GPS a kvalitní variometr s vý�komìrem. Rozhodnì je alevysoká opatrnost na místì.Bouøkový oblak Cb má nìkolik

stádií vývoje a létat v jehoblízkosti nebo pøímo pod ním jehazard se �ivotem. Rychlostistoupavých proudù v nìmdosahují a� 60 m/s, jsou v nìmkriticky silné turbulence, ná-mraza a v horních èástech

44

ILUSTROVANÝ


Bouøkový cumulonimbus v rozvinutém stadiu - pojedeme-li po této silnici dále, s nejvìt�ípravdìpodobností pøijedeme po nìjakých 20 - 30 km do bouøky.

Veèer po bouøce - na obloze setrvává zbytková oblaènost po Cb. V nìkolika hladinách nadsebou, v nich� je zvý�ená vlhkost, se pùvodní bouøkový Cb rozprostøel do vrstevnatýchoblakù Ac. Pro dal�í vývoj poèasí je dobré vìdìt, zda �lo o bouøku frontální (pak násnazítøí patrnì èekají pøeháòky a pozdìji projasòování) nebo z tepla (potom bude ránojasno, ale zítra pøes den dusno a po poledni opìt bouøky).

oblaku teploty pod -50°C. Nad4000 m MSL se u� zaèínajídostavovat také potí�e s dýcháním, nehledì na celkovýstres, jemu� by byl vystavenýpilot, který by se do oblakudostal. Bouøkové oblaky jsounebezpeèné i pro dopravníletadla, ta jsou proto vybavenameteorologickým radarem a namonitoru se pilotùm zobrazujestruktura a tvary oblaènosti, jí�se pak mù�ou spolehlivì vy-hnout. Z tvarù bouøkového Cb vyèteme

také øadu pozoruhodností. U Cb,který je�tì nedosáhl maximál-ního stádia vývoje, nìkdynerozpoznáváme pøesnì rozdílmezi ním a Cu congestus.Takový Cb je�tì nemá vevrcholové èásti rozvinutou cirrovitou kovadlinu, tzv. incus,a jeho vzhled je jako ohromnýCu. Tento Cb se nazývá calvus,co� znamená holý. V tuto chvíliv nìm je�tì není bouøka, av�akskrývá v�echna vý�e uvedenánebezpeèí. Nad nìkterými jehokupovitými vì�emi pozorujemepileus, pøi pozornìj�ím a upøeném sledování oblakuvidíme, jak se kupy doslova valínahoru. To svìdèí o silnýchstoupavých proudech uvnitø.Brzy se vrchol oblaku zaènerozlévat do kovadlinového tvarua to u� je bouøkové stádium Cb.Nìkdy také po skonèení nefron-tálních bouøek zùstávají v nejvy��ím patøe troposférypozùstatky Cb ve formì cirrù,èásteènì je�tì pøipomínajícíchkovadlinový tvar. Pod bouøko-vými oblaky, zvlá�tì na studenéfrontì, se odehrávají dramaticképøírodní jevy - na èele fronty sevyvíjí húlavová oblaènost, rychlevznikají a zanikají roztrhané

45

ILUSTROVANÝ


Let sportovním letadlem pod kupovitou oblaèností, která je vertikálnì dosti vyvinutá, zna-mená, �e nás mù�e potkat pøeháòka, omezující nìkteré parametry letu. Na snímku jevidìt, jak de��ová pøeháòka omezuje viditelnost hlavnì ve smìru proti slunci; v tu chvílihrozí zvý�ené nebezpeèí srá�ky s jiným letadlem, pokud pilot nezmìní vý�ku a smìr letutak, aby letìl v oblasti s pøedepsanou minimální dohledností.

Pokud v dopoledních hodinách narùstají kumuly do pomìrnì velké vertikální velikosti, lzeoèekávat po poledni rozvoj místních bouøek.

46

ILUSTROVANÝ

Atlas oblakù Celkový pohled na pole oblaènosti

oblaky cumulus fractus, apod. Stratus je oblak, který nejèastìji

vzniká z mlh nebo z velmivlhkého vzduchu tìsnì nadzemí. Objevuje se tedy v de�-tivých dnech nad lesy a vlhkýmimísty, ale také pøi jasnýchnocích pøi radiaèní inverzi vevý�ce do jednoho metru nadzemí, pokud je vzduchdostateènì vlhký a také mù�e-li vychladnout a� k rosné-mu bodu. Svìdèí to o pøimìøenìvlhké chladnìj�í vzduchovéhmotì a my v takovém pøípadìmù�eme oèekávat v následu-jícím dni vznik kupovitéoblaènosti.

CCeellkkoovvýý ppoohhlleedd nnaa ppoolleeoobbllaaèènnoossttii

V meteorologické praxi seneurèují pouze charakteristikyjednotlivých oblakù, ale i celkové pokrytí oblohyoblaèností, pøípadnì dal�í údaje,jako napø. tah oblakù. V synop-tice se pokrytí oblohy vyjadøujev osminách, podle následujícítabulky:

PPookkrryyttíí SSyynnooppttiicckkáá LLeetteecckkáá ZZkkrr..

0/8 jasno sky clear SKC

1/8 skoro jasno few FEW

2/8 skoro jasno few FEW

3/8 polojasno scattered SCT

4/8 polojasno scattered SCT

5/8 oblaèno broken BKN

6/8 oblaèno broken BKN

7/8 skoro zata�eno broken BKN

8/8 zata�eno overcast OVC

Pøi pohledu z meteorologickédru�ice je pak mo�no pozorovatkomplexní pohled na oblaènostnad znaènì rozlehlým územím o velikosti kontinentu nebo i témìø celé polokoule. Oblaènésystémy mají vazbu zejména naatmosférické fronty, které

Oblaènost v nìkolika vrstvách nad sebou. Spodní vrstva je tvoøena oblakem Sc ve vý�ce1500 m nad zemí, horní vrstvu tvoøí oblak As translucidus. Je pravdìpodobné, �e nadtouto oblaèností se nachází je�tì oblaka vysokého patra, která v�ak ze zemì pozorova-telná v tomto pøípadì nejsou a proto se v hlá�ení o meteorologickém pozorování neu-vádìjí.

Ponìkud matoucí vzhled oblohy - je sluneèno, ale pøesto skoro zata�eno. Cirrovitáoblaènost je natolik prùsvitná, �e sluneènímu svitu neklade pøíli�nou pøeká�ku, av�akpøesto pokrývá velkou èást oblohy. Obloha zata�ená velkým mno�stvím cirrù obvykle zna-mená blí�ící se atmosférickou frontu.

oddìlují jednotlivé vzduchovéhmoty. Tvar a strukturaoblaèného pole je v rùznýchèástech snímku rùzná a jecharakteristická pro místní synoptickou situaci. Na atmo-sférických frontách pozorujemenejèastìji kompaktní pás sou-vislé oblaènosti, obvykle vysokéa støední, pod ní� zùstává skrytaoblaènost spodního patra.Dru�icové snímky oblaènosti jemo�no poøizovat v rùznýchvlnových délkách viditelného i lidským okem neviditelnéhospektra; obrazy ve viditelnémspektru vlnových délek lzesamozøejmì snímat pouze vedne, kdy na zemìkouli dopadásluneèní záøení. Ve dne i v nocije mo�no snímat obrazyoblaènosti v infraèervené èástispektra, kdy jas na snímkuodpovídá dlouhovlnnému, tedytepelnému vyzaøování.Meteorolog potom mù�e nasnímku identifikovat mimo jiné i pøibli�nou vý�ku oblakù,proto�e oblaka v rùznýchpatrech jsou rùznì jasná vzhle-dem k jejich rùzné teplotì.Dru�icové snímky jsou po jejichpøijetí ze satelitu na zemi zpra-covány a èasto pro lep�í pøehled-nost umìle dobarvovány podleteplotní �kály. Struktura oblaènosti na sním-

cích odpovídá druhùm oblakù.

AAttmmoossfféérriicckkéé ffrroonnttyy aa jjeejjiicchhoobbllaaèènnoosstt

Dlouhodobý ráz poèasí (tedypodnebí, klima) je dán nìkolikaklimatotvornými èiniteli, z nich�nejdùle�itìj�í jsou zejménazemìpisná �íøka a kontinen-talita. Vliv zemìpisné �íøky jezøejmý: èím je dané místo

47

ILUSTROVANÝ

Atlas oblakùAtmosférické fronty a jejich oblaènost

Pohled na Evropu a èást Afriky z meteorologické dru�ice ve viditelné èásti spektra - tak,jak bychom jej vidìli prostým okem, kdybychom se nacházeli na palubì dru�ice. Èástzemského povrchu se nachází ve svém vlastním stínu a proto není vidìt.

Tentý� snímek témìø ve stejnou dobu, poøízený v�ak v infraèerveném oboru spektra. V nìm snímaè zachycuje dlouhovlnné záøení, které odpovídá teplotì a je tedy nezávislé na osvìtlení viditelným svìtlem. Proto jsou vidìt i oblaka, skrytá v zemském stínu. Èímsvìtlej�í barva na snímku, tím chladnìj�í povrch zemì a oblakù - odtud lze pøibli�nì urèitvý�ku oblakù, jejich� teplota odpovídá vý�ce, v ní� se nacházejí.

vzdálenìj�í od rovníku, tím více�ikmo na toto místo dopadajísluneèní paprsky a tím ménìtepelné energie v prùmìruabsorbuje zemský povrch.Urèitou výjimku pøedstavuje pásmezi obratníky, nebo� v tìchtooblastech mù�e sluneèní záøenídopadat na zemský povrchkolmo i �ikmo; jinou drobnouvýjimkou jsou území uvnitøpolárních kruhù, kde v�dy pùlroku slunce permanentnì svítí a ostatní èást roku naopaknesvítí - paradoxnì tak zde zemský povrch bìhem "denní"poloviny roku absorbuje v souhrnu více energie, ne�napøíklad oblasti pøiléhající k polárnímu kruhu s men�ízemìpisnou �íøkou. Rámcovìøeèeno, zemský povrch je s ros-toucí vzdáleností od rovníkuménì a ménì zahøíván. Tím i vzduchová hmota, le�ící naddaným povrchem, má teplotukorespondující s vlastnostmitohoto povrchu. Vzduch nadrovníkovými oblastmi je vlhký a horký, nad subtropy horký a suchý, v mírném pásu støednìteplý a nìkdy vlhký, jindy su��í;nad polárními konèinami je pakvzduch chladný nebo velmi stu-dený. Vlastnì tak mù�eme vzdu-chové hmoty rozdìlit stejnì jakozemìpisné podnebné pásy. V atmosféøe mù�eme najít vzduchové hmoty, které spolusousedí a z nich� je jedna vùèidruhé studenìj�í. Ba dokonce,velmi èasto (skoro v�dy)nepøechází plynule jedna vzdu-chová hmota v druhou, nýbr� jemezi nimi pomìrnì ostøevyjádøená hranice. To je atmo-sférická fronta. Pohledem meteorologických

charakteristik je fronta vyjádøe-

48

ILUSTROVANÝ

Atlas oblakù Atmosférické fronty a jejich oblaènost

Pøízemní synoptická situace k pøede�lým dvìma dru�icovým snímkùm ukazuje

Postupující studená fronta na radarovém snímku. Dobøe je patrná struktura oblaènosti i její vertikální rozsah. Pøesto�e pøecházela v podzimní sezónì (8.listopadu 2000) vnoèních hodinách (tento snímek byl poøízen ve 3 hodiny ráno støedoevropského èasu),vyskytovaly se na èele fronty bouøky.

na ohromným mno�stvímdiskontinuit, náhlých zmìn a zvratù, které mù�emepozorovat na odbornýchmapách, na nich� je zakreslenateplota, vlhkost, geopotenciálnívý�ka, vertikální rychlosti, vorticita a jiné prvky, kteréov�em pilota pøíli� zajímatnemusí. Nicménì vlastnosti a hodnoty meteorologickýchvelièin pøed frontou a za ní jsouobvykle znaènì rùzné a fronta je potom více nebo ménìvýrazná. Co to znamená z leteckého hlediska? Pøi prùletufronty letadlem na nás èekáøada nepøíjemností - odbohatého vývoje oblaènosti a návazného poèasí, jako jsousrá�ky, zmìna dohlednosti,tlaku, vìtru, a� po nebezpeènéjevy - bouøky, turbulence, námraza. Zvlá�� pøi plánování a pøípravì VFR letu s malýmiletadly musíme tedy pova�ovatpoèasí a jeho pøedpovìï za stejnì významný prvek, jako jetøeba úvaha o mno�ství paliva a navigaèní pøíprava.

TTeepplláá ffrroonnttaa

Studené fronty pøecházejíèastìji v létì, zatímco aktivityteplé fronty jsou v létì praktickypotlaèeny malým rozdílem v teplotách vzduchu pøed fron-tou a za ní. Teplá fronta je protonejvýraznìj�í v chladné polovinìroku, tedy na podzim a v zimì. Teplá fronta vymezuje pøedníèást teplého sektoru, jedné ze"souèástí" celé tlakové ní�eneboli cyklóny. Je to atmo-sférické rozhraní dvou vzdu-chových hmot, pøièem� chladnávzduchová hmota ustupuje a najejí místo pøichází teplej�í

49

ILUSTROVANÝ


Bouøkový Cb, vázaný na atmosférickou frontu, nemusí být v�dy dobøe viditelný. Nìkdy jeskrytý mezi jinou oblaèností a je identifikovatelný jen podle meteorologického radioloká-toru. Na fotografii je zachycený Cb, prorùstající pøes oblaènost Ac a As, která se èásteènìprotrhala.

První pøíznaky pøibli�ování teplé fronty - od západu zaèíná pøibývat vysoká a støedníoblaènost. Pøes den bylo vìt�inou jasno nebo jen malá vysoká oblaènost. Vítr vane obvykle slabý, východních smìrù. Tlak vzduchu u� del�í dobu pozvolna klesá, dohlednostse zhor�uje. Veèerní rosa se patrnì nevytvoøí nebo jen slabá a v prùbìhu noci zanikne.Západ slunce je èervený a za oblaènost.

vzduch. Studený vzduch je tì��í,ne� teplý a tak na vertikálnímøezu rozhraním teplé frontyvidíme studenou vzduchovouhmotu u zemského povrchu,zatímco teplý vzduch vyklouzávápo frontální plo�e vzhùru. Sklonfrontální plochy je ov�em velmimalý, pøibli�nì 0,5 a� 1,5°.Oblaènost pøed èárou fronty,tedy místem, kde se frontálníplocha setkává se zemí, zasa-huje i více ne� 1000 km do-pøedu. Tam se projevuje jenprùsvitnou cirrovitou oblaèností,která v�ak s pøibli�ující se èároufronty houstne, nabývá na vertikální mohutnosti, postupnìse objevují i padající srá�ky a nakonec dosahuje základnade��ových oblakù prakticky a�na zem, zatímco vr�ky oblakùmohou být na hranici troposféry.V nìkterých speciálních pøí-padech se na teplé frontìmohou vyskytnout i noèníbouøky, a to i v zimì. Dochází k tomu tak, �e mohutnìj�í vrstva oblaènosti vyzaøuje svojízásobu tepla nahoru do volnéatmosféry i dolù k zemskémupovrchu. Vzduch mezi zemí a spodní základnou oblaènostise tak postupnì mírnì zahøívá,zatímco horní èást oblaènévrstvy se systematicky ochla-zuje. Tak se stane, �e se stálezvìt�uje teplotní rozdíl mezispodní a horní èástí oblaènévrstvy, a� koneènì pøekroèíhranici podmínìné instability(0,6°C/100 vý�kových metrù) a uvnitø oblaku se doslovaspustí konvekce. Pùvodníoblaèná vrstva, rozprostøenáhorizontálnì, zaène nabývat ver-tikálním vývojem tvaru CB a nakonec se mohou vytvoøitpodmínky pøíznivé pro noèní

50

ILUSTROVANÝ


Dal�í pøibli�ování teplé fronty - oblaènosti dále pøibývá a oblaka jsou hust�í. Zprvu pouzecirrovitá oblaka jsou nyní provázena také oblaèností støedního patra, oblaky Ac a pozdìjiAs. Na snímku je na cirrovité oblaènosti viditelné vedlej�í slunce.

Nastupují první srá�ky - obloha je ji� zcela zata�ena oblaky støedního patra, o jejich� ver-tikální mohutnosti svìdèí také to, �e postupnì tmavne jejich základna a pøestává býtparná poloha slunce nebo mìsíce. Pokraèuje klesající trend hodnoty atmosférickéhotlaku, vítr vane slabý východní a� jihovýchodní, nìkdy je bezvìtøí.

bouøku. Vìt�inou v�ak teploufrontu provází klidný prùbìhmeteorologických jevù a prvkù.Není tomu tak v�dy - napøíkladzimní série rychle pøecházejícíchcyklón doprovází silný nárazovývítr nad velkou èástí Evropy a v rychlém sledu po sobìpøechází frontální vlny, tedy støídající se pøechody teplých a studených front. Je zøejmé, �epøi takové vìtrné situaci docházík rychlým zmìnám poèasí, kdypøes den na studené frontìhustì snì�í, veèer pøejde tepláfronta, nále�ící k dal�í z rodinycyklón a v noci se za ní rychlevyjasní, pøièem� teploty vzduchumohou být nad 10°C. Jak tedyvypadá poèasí pøi pøechoduteplé fronty pøes místopozorování? Za pøedchozí tlakovou ní�í senad dané území roz�íøila tlakovávý�e, anticyklóna. Zprvu po jejípøední stranì proudil chladnývzduch, bylo jasno a zima.Dohlednosti byly velmi dobré.Kdy� se pøiblí�ila centrální èásttlakové vý�e, uklidnil se vítr a tím se zhor�ily rozptylové podmínky pro zneèi��ujícípøímìsi v atmosféøe. Dohlednosttedy klesla, v noci se zvlá�� v podzimní a zimní sezónì u�mohou utváøet pøízemní mlhy. S tím, jak tlaková vý�e ustupuje,zaèínáme pozorovat pomalýpokles atmosférického tlaku a toje vlastnì první událost, sou-visející s pøibli�ujícím se frontál-ním systémem, jeho� tepláfronta nás bìhem pár dníovlivní. Ve vý�ce nìkolika kmbychom u� (pomocí meteoro-logických vý�kových map nebonapøíklad aerologického vý-stupu) pozorovali pøíliv neboliadvekci teplého vzduchu,

51

ILUSTROVANÝ


Teplá fronta - schématický prùøez. Teplej�í vzduchová hmota se dostává výkluznýmpohybem po studené vzduchové hmotì vzhùru, pøièem� se ochlazuje. Tak vzniká frontálníoblaènost, na pøední stranì frontálního rozhraní cirrovitá, blí�e k èáøe fronty také oblakastøedního patra a v oblasti styku frontální plochy se zemským povrchem najdeme boha-tou �kálu v�ech pater oblaènosti.

Rychle postupující teplá fronta pøechází - ustávají srá�ky, citelnì se oteplilo, jako by bylomo�no cítit zmìnu vzduchu. Pokles atmosférického tlaku se sní�il, dohlednost se zlep�ujea oblaènost protrhává.

Studená vzduchová hmota

Teplá vzduchová hmota

Ci, Cs, Ac

Ns, As, Sc, St

Oblast srá�ek

v pøípadì støední Evropy nejspí�eod jihozápadu nebo jihu. Pøizemi se v�ak dìje nìco jiného:klidné vzduchové vrstvy v anti-cyklónì sesedají k zemskémupovrchu, kde na podzim a v zimì, kdy slunce pøes denstojí nad horizontem krátce a v noci je dlouho skryté,dochází k soustavnému ochla-zování zemského povrchu a pota�mo i vrstev vzduchu k povrchu pøiléhajících. Tak�ejinými slovy, díky celkovìzáporné radiaèní bilanci zem-ského povrchu se bìhem pár dníchladí vrstva atmosféry, silnánìkolik stovek metrù a pøiléha-jící k zemi, o nìkolik stupòùCelsia. Ve vý�ce 2 a� 3 km pøi-tom proudí nad na�e územíteplej�í vzduch. Co je tedydùsledkem tohoto jevu? Lo�iskostudeného vzduchu u zemì a teplý vzduch ve vý�ce zname-nají vznik teplotní inverze, kteráje skoro v�dy provázena silnýmzhor�ením dohlednosti, nezøídkapøímo mlhou. V babím létì je�tìslunce má dostatek energie k tomu, aby inverzi rozbouralo a pøes den pak mù�e být jasno.Pøitom si jistì pov�imneme, jakna obloze pøibývají cirrovitáoblaka, znamenající první pøí-znaky teplé fronty. Vznikají tím,�e teplý vzduch vyklouzávávzhùru po frontální plo�e, èím�se dostává do míst s ni��ímtlakem, expanduje a ochlazujese. Výsledkem toho procesu jevznik oblaènosti, která je vevelkých vý�kách slo�ená z ledových krystalkù. Cirrùpøibývá, a� nakonec zakrývajípodstatnou èást oblohy; sluncejimi v�ak stále prosvítá. Pøesto jejeho svit výraznì utlumen, tak�erozhodnì skonèí napøíklad ter-

52

ILUSTROVANÝ


Poèasí v teplém sektoru je znaènì závislé na tom, v které èásti sektoru jej pozorujeme. V okrajových èástech teplých sektorù je poèasí obecnì lep�í, ménì oblaèné - vliv zdemù�e mít i nevýrazný výbì�ek vy��ího tlaku, jen� do sektoru mírnì zasahuje. Naopak blí�estøedu tlakové ní�e lze spí� oèekávat poèasí oblaèné a� zata�ené, èasto s mlhami a srá�kami.

Vznik teplotní inverze pøed pøíchodem teplé fronty: v tlakové vý�i, která ustupuje pøedblí�ící se teplou frontou, vychládá zejména v noci zemský povrch tak, �e studený vzduchnad ním stéká do údolí a ú�labin, kde se hromadí podobnì jako voda. Na zadní stranìtlakové vý�e u� ve vý�ce proudí teplej�í vzduch a to se projevuje první cirrovitouoblaèností.

Vý�kový pøíliv teplého vzduchu

Profil teploty vzduchu v závislostina vý�ce (tzv. zvrstvení)

Chladnìj�í vzduch stéká do údolí

mika, která se do nástupuprvních cirrù je�tì mohlaobjevovat. Oblaènosti nadálepøibývá, houstne, a� nakonecnení patrné ani slunce. Sezhor�eným osvìtlením krajiny se obyèejnì zhor�uje takédohlednost, nezøídka vzniknemlha (dohlednost pod 1000 m,zpùsobená vzdu�nou vlhkostí).Vítr vane slabý, v pomìrechÈeské republiky èasto východnía� jihovýchodní, postupuje-lifronta od jihozápadu a� západu.Je to proto, �e fronta se nacházív brázdì nízkého tlaku vzduchu,tak�e vzduch proudí z oblastivy��ího tlaku do místa s ni��ímtlakem, tedy ve smìru protipøicházející frontì. Nesmíme sev�ak nechat zmást - ve vý�cefouká JZ vítr, který zpùsobujepøesun fronty smìrem k nám.Je-li tento støih vìtru podél ver-tikály výrazný, lze pozorovat ve vý�ce citelné dynamické tur-bulence, které poci�ují cestující v dopravních letadlech. Asi 400 a� 500 km pøed èárou

fronty (ale v zimì i 1000 km) seobjevují první srá�ky. V zimnímobdobí to bývá slabé a drobnésnì�ení, popøípadì snìhová zrnanebo krupice. Pro srá�ky jecharakteristické, �e se vyskytujínad rozlehlým územím a zpravidla jsou vytrvalé a spí�eslabé intenzity. Charakteroblaènosti a projevù poèasí v�aksilnì závisí na vzdálenosti pøí-slu�né èásti teplé fronty od støedu cyklóny, resp. od okluz-ního bodu, v nìm� se teplá a studená fronta spolu stýkají a kde jsou srá�ky nejvydatnìj�í.Naopak v oblasti okraje fronty,vzdáleného od centrální cyklóny,se fronta vùbec nemusí projevo-vat srá�kami ani jiným význam-

53

ILUSTROVANÝ


Na dru�icovém snímku je vidìt tlaková ní�e v oblasti Islandu; s ní je spojený frontální sys-tém, jeho� teplá fronta je pomìrnì nevýrazná a její oblaènost zasahuje nad Norské moøea pobøe�í Skandinávie; studená fronta tohoto systému je daleko výraznìj�í a táhne sezápadnì od bristských ostrovù pøes znaènou èást Atlantiku. Vìt�inu Evropy ovlivòujemohutná tlaková vý�e, pøiná�ející jarní poèasí. Snímek je ze 16.února 2001.

Pøízemní synoptická mapa, korespondující s dru�icovým snímkem nahoøe. Dobøe jepatrná teplá fronta, spojení s islandskou tlakovou ní�í. Napøíè Evropou se táhne studenáfronta, která je v�ak v oblasti vysokého tlaku vzduchu a rozpadá se.

ným poèasím, nýbr� tøeba jenpolozata�enou oblohou s roz-padlými oblaky Ac. S blí�ící se frontou klesá tlak

vzduchu, zhor�uje se dohlednosta sni�uje základna oblaènosti.Nakonec mù�e oblaènost le�etbezprostøednì u zemskéhopovrchu a poèasí jako takové jenevlídné. V oblasti styku frontál-ního rozhraní se zemskýmpovrchem je oblaènost vertikál-nì nejmohutnìj�í a proto takéskrze ní �patnì proniká dennísvìtlo - pøes den bývá témìø�ero. To svìdèí právì o velkémohutnosti oblaèné vrstvy nadnámi. Lep�í poèasí nastává po pøe-chodu teplé fronty. Zvlá�� v oblastech vzdálenìj�ích odcentra tlakové ní�e se za frontouoblaènost protrhává a nastává"jarní teplé poèasí", které jevelmi pøíjemné. Dohlednostmù�e být velice dobrá, vítr sestoèí k jihozápadu a zesílí. V zimì nastane výrazná obleva.Hor�í poèasí je poblí� centracyklóny, kde v teplém sektoruzùstává nízká oblaènost a mlhy.

SSttuuddeennáá ffrroonnttaa

Studená fronta je pojem, s ním�se takøka dennì setkáváme v mediálních pøedpovìdíchpoèasí. V teplé èásti roku pøiná�íochlazení a s ním zpravidlainstabilitu ovzdu�í, v zimì mù�ezpùsobit snìhovou kalamitu a nástup silných mrazù. Co tovlastnì studená fronta je? Studená fronta je jednou z èástí

frontálního rozhraní. Studenávzduchová hmota se nachází v týlu fronty, teplá vzduchováhmota pøed ní. Teplý vzduch jetedy pøi postupu fronty nahra-

54

ILUSTROVANÝ


Prùbìh tlaku vzduchu pøi pøechodu teplé fronty - tlak nìkolik hodin, nìkdy i nìkolik dnípøed pøechodem fronty trvale klesá. Po pøechodu fronty se tento pokles pozastaví a tlakvzduchu klesá pomaleji.

Stavba studené fronty - chladná vzduchová hmota proniká nad dané území, na svém èelevytlaèuje teplej�í vzduchovou hmotu vzhùru a vzniká zde mohutná bouøková oblaènost.Padající srá�ky jsou vesmìs inztenzívní, zpoèátku dé��, který pozdìji po vzdálení frontypøechází v pøeháòky. Za studenou frontou pozorujeme oblaènost s vertikálním vývojem,tedy typ Cu.

Tlak vzduchu

Èas

Okam�ik pøechodu fronty

Studená vzduchová hmota

Teplá vzduchová hmota

zován chladným, a to témìøskokem. Samotné frontálnírozhraní je jakousi tenkou pøe-chodovou vzduchovou slupkou,silnou jen nìkolik set metrù.Studený vzduch se razantnì tlaèíkupøedu a po jeho pøední èásti jeteplej�í vzduch vytlaèován prud-ce vzhùru. Proto�e tento ver-tikální pohyb mívá za následekvznik vertikálnì mohutnékupovité oblaènosti, vypadá pøí-chod studené fronty jako náhlázmìna poèasí. Zatímco pøedfrontou v létì èasto panujehorké, jasné poèasí, pøicházíèelo fronty s bouøkami, náhlýmzata�ením oblohy a nástupemsrá�ek, silného vìtru, �patnédohlednosti a ochlazení.Dokonce, je-li teplotní kontrastmezi obìma vzduchovými hmo-tami, které fronta oddìluje,velký, lze na èele fronty oèeká-vat výraznìj�í projevy poèasí,jako tøeba krupobití. Co na studené frontì mù�eme

oèekávat? Vyplývá to z jejíhoschématu stavby. Studená frontaje dvojího druhu, pøièem� 1.druhje charakteristický výskytem v zimní sezónì a nebudeme sejím zabývat. Studená fronta2.druhu je podstatnì aktivnìj�í.Pás její oblaènosti nemusí býtpøíli� �iroký, èasto je to jennìkolik desítek km. Na èelefronty se objevují èetné bouøky,za frontou mù�e být souvislezata�eno s de�tìm, ale brzy seoblaènost protrhává a trvalésrá�ky pøecházejí do pøehánìk.Pøechodem èáry fronty pøesmísto pozorování se náhlezmìnilo nìkolik meteorolo-gických prvkù: vítr se stoèildoprava, napø. z jihovýchodníhosmìru na západní a nejspí�zesílil a stal se nárazovitý. Tlak

55

ILUSTROVANÝ


Pøízemní synoptická situace: Vìt�ina území ÈR se nachází v teplém sektoru tlakové ní�ese støedem severnì od britských ostrovù. Od západu v�ak zaèíná ÈR pøecházet studenáfronta, která ale nepøinese výraznou zmìnu poèasí ani ochlazení, proto�e pøi této pod-zimní situaci k nám za frontou proniká nadále od jihozápadu a� západu relativnì teplývzduch z Atlantiku. Také vìtrné poèasí za frontou zpùsobuje, �e se v údolích neukládástudený vzduch a nevznikají teplotní inverze.

Èelo studené fronty, pøecházející v pøedjaøí, znamená obvykle krátkodobou snìhovouvánici, ostrý nárazový vítr, oblaènost typu Cb, její� základna se sni�uje a� k zemi. U� nìkolik málo desítek minut, maximálnì nìkolik hodin po pøechodu èela fronty semù�e témìø vyjasnit a ji� citelný sluneèní svit rychle generuje vývoj termiky, kupovitéoblaènosti a na ní vázané snìhové pøeháòky.

vzduchu zprvu klesal, ale hnedpøi pøechodu fronty zaèal strmìstoupat. Dohlednost pøed fron-tou byla spí�e ni��í - v létìkolem 20 km, v zimì v�ak mohlybýt a� mlhy; pøi pøechodu frontyje dohlednost velmi ovlivnìnatypem a intenzitou srá�ek, kterév�ak pøechodem k pøeháòkovéèinnosti slábnou a pøitom seprojeví prùzraènost chladnévzduchové hmoty - dohlednostje za studenou frontou vysoká, v extrému a� 150 km. Teprve za èas se plnì uká�e vliv

nastupujícího høebene vy��íhotlaku vzduchu, který za stude-nou frontou pøichází zcelazákonitì. Oblaènosti ubude napolojasno a� skoro jasno, srá�kyse u� nevyskytují a v mnoha pøí-padech se postupnì zklidòuje i vítr.

OOkklluuzznníí ((ookklluuddoovvaannáá)) ffrroonnttaa

Pojmy tlaková ní�e (cyklóna),teplá a studená fronta, vý�kováfrontální zóna, okluzní bod,teplý sektor a dal�í spolu pevnìsouvisejí. Teplou frontu mù�emecharakterizovat jako tu èástfrontálního rozhraní, která od-dìluje chladnìj�í vzduchovouhmotu pøed frontou od teplej-�ího vzduchu za ní; za postupu-jící teplou frontou se dostávánad pøíslu�né území teplej�ívzduch, jen� vyplòuje teplý sektor cyklóny. Tento teplý sektor je ve své zadní èásti uza-vøen rozhraním studené fronty,za ní� proudí nad danou oblaststudený vzduch. Dynamickámeteorologie nám potvrzujepraxi, �e studená fronta pos-tupuje vpøed ponìkud rychleji,ne� fronta teplá. Uvìdomme si,�e poèasí a dìje v atmosféøe

56

ILUSTROVANÝ


Pro studenou frontu, resp. pro poèasí po jejím pøechodu je hlavnì v létì charakteristickákupovitá oblaènost.

Okludovaná fronta vzniká spojením teplé a studené fronty. Na této pøízemní synoptickémapì se nachází v oblasti Severního moøe a nad Británií.

jsou prostorové, tøídimenzionálnía �e musíme brát v úvahu i ver-tikální rovinu. Kdy� se taktopodíváme na model cyklóny,vidíme, �e teplá fronta není jenpouhá èára na mapì, ale �ikmáplocha, tak�e ta zmínìná èárana mapì je pouze prùseèík tétofrontální plochy a zemskéhopovrchu; obdobnì je tomu sestudenou frontou s tímrozdílem, �e tvar frontálníplochy je trochu jiný a pøede-v�ím je opaèný její sklon. Jestli�ese tedy obì fronty k sobì pøi-bli�ují, resp. teplá fronta pos-tupuje vpøed pomaleji a za ní jí"dohání" studená fronta, musíbýt nutnì teplá vzduchováhmota, která se nachází v oblasti mezi obìma frontami(v tzv. teplém sektoru) vy-tlaèována vzhùru. Poté, co sefrontální plochy obou frontsetkají, ztratí teplá vzduchováhmota kontakt se zemskýmpovrchem a vyskytuje se u� jenve vý�ce. Frontální plochy se posobì doslova posouvají a tím jeteplej�í vzduch vytlaèován stálevý�. Jak tomu v�ak je u zemì?Pøed frontou je chladná vzdu-chová hmota, za frontou jetakté� chladná vzduchováhmota, tak�e si pokládámeotázku: Je to vùbec je�tì fronta?V�dy� fronta pøece oddìluje dvìrùzné vzduchové hmoty a teï tumáme pøed frontou i za ní tuté�vzduchovou hmotu. Frontálnírozhraní je tím výraznìj�í, èímjsou meteorologické rozdíly pøedním a za ním vìt�í. Pokud jsoutyto rozdíly, zejména v teplotìvzduchu, malé nebo �ádné,frontální rozhraní je stále ménìvýrazné, a� se nakonec rozpadá.Spojením teplé a studené frontyvznikne okluzní neboli oklu-

57

ILUSTROVANÝ


Schéma studené okludované fronty. Se zemským povrchem se stýká rozhraní studenéfronty a pøechod okluze pøiná�í ochlazení. Tento typ okludované fronty pøechází spí�e v létì.

Schéma teplé okludované fronty. Se zemským povrchem se stýká teplá èást frontálníhorozhraní, po pøechodu fronty následuje oteplení. Tento typ okludovaných front pøecházíspí�e v chladné polovinì roku.

Teplá vzduchová hmota se nacházíu� jen ve vý�ce, zemì se nedotýká.

Studený vzduch

Ménì studený vzduch

Ménì studený vzduch

Více studený vzduch

Teplý vzduch

dovaná fronta. Ocludo znamenálatinsky "uzavírat" a zde seskuteènì doslova uzavírá teplýsektor. Pøesto, �e je pøed oklu-dovanou frontou stejná vzdu-chová hmota, jako za frontou,jsou zde patrné urèité rozdíly,které vznikly transformacívzduchu bìhem doby existencecelého systému tlakové ní�e.Kvalitativní vlastnosti vzduchovéhmoty do znaèné míry závisejína charakteru zemskéhopovrchu, nad kterým se vzdu-chová hmota nachází. A takpanují témìø v�dy rozdíly mezivzduchem, který le�í napø. nadvýchodní Evropou a vzduchem,který pøichází od Atlantiku,pøesto�e se jedná o pùvodnìtuté� vzduchovou hmotu. Tak�etémìø v�dy je pøi procesu oklu-dování frontálního systému pøeda za okluzní frontou patrnýrozdíl zejména v teplotìvzduchu. Nìkdy je dokoncetento rozdíl dostateènì velký a okolnosti takové, �e se oklu-dovaná fronta pøetransformujena zcela novou teplou neboèastìji studenou frontu. Mnohdy je na pøízemní povì-trnostní mapì patrné, jaký jerozdíl ve vzduchových hmotáchna obou stranách rozhraní a fronta se jeví buï jako stu-dená nebo teplá; pohled navý�kovou mapu, zejménatlakových hladin 850 a 700 hPanám v�ak uká�e, �e v oblastifronty je výrazný jazyk tepléhovzduchu - to je právì ten vzhùruvytlaèený teplý vzduch z uza-vøeného teplého sektoru tlakovéní�e. Kdy� není pøíli� markantní

rozdíl mezi vzduchovou hmotoupøed a za frontou, okludovanáfronta postupnì zaèíná ve svých

58

ILUSTROVANÝ


Sychravé poèasí pøi pøechodu okluzní fronty, provázené vrstevnatou a plo�nì rozsáhlouoblaèností typu As, Ac.

Pøechod fronty s bouøkami pøes na�e území na snímku z meteorologického radaru.

projevech slábnout a rozpadávatse. To je spojeno rovnì� s vyplòováním cyklóny a jejímpostupným zánikem - nebo�chybí onen nevýznamnìj�í hnacímotor existence frontálního sys-tému a celé cyklóny, toti� tep-lotní rozdíl mezi obìma vzdu-chovými hmotami, které spolusousedí. Rozpadající se frontav�ak neslábne rovnomìrnìplynule, ale její "intenzita"trochu kolísá. Proto�e zánikfrontálního systému mù�e býtotázkou a� nìkolika dní, mìní seprojevy fronty v závislosti nadenní dobì, na terénu, pøes nìj�fronta postupuje a podle dal�íchfaktorù. Dùle�itý vliv na projevyfronty, a� u� je fronta v rozpadunebo v plné aktivitì, má právìdenní doba. Pøes den, kdy pøísunsluneèní energie zpùsobujezvìt�ení teplotních rozdílù narùzných místech, vzniká kon-vekce, tedy pohyb vzduchuvzhùru a dolù napø. vestoupavých a klesavých termic-kých proudech, dochází kezvý�eném výparu vody, kevzniku oblaènosti a díky tomu i k výraznìj�í srá�kové èinnosti.Zkrátka, projevy frontálníhopoèasí obvykle bývají ve dnemnohem silnìj�í, ne� v noci. U polorozpadlé fronty mù�emedokonce pozorovat, �e bìhemnoèních hodin její projevy prakticky mizí - oblaènostiubývá a� na minimum, nevysky-tuje se význaèné poèasí (bouøky,srá�ky, atp.), zklidní se vítr, tzn.meteorolog nemù�e na noènípøízemní mapì identifikovatfrontu témìø podle �ádnýchparametrù. Ráno a dopoledneov�em vysvitne slunce a spustíonen obrovský mechanismustvorby oblaènosti, vìtru

59

ILUSTROVANÝ


Poèasí pøi pøechodu studené okluzní fronty.

Pozorování pøechodu studené fronty na horách ukazuje slo�itý komplex oblaènosti v mnoha vrstvách nad sebou. Pøechod teplé okluze je také èasto provázen mlhami v údolích.

a obecnì poèasí, tak�e dejmetomu na dru�icových snímcíchpozorujeme náhlé zmohutnìnícelého oblaèného pásu fronty a na pøízemních povìtrnostníchmapách se objevují napø. pøe-háòky nebo trvalé srá�ky, nìkdemlhy, bouøky a jiné poèasí.Veèer se pak fronta opìt roz-padá, a� na snímcích není �ádnáoblaènost vidìt. Postupnì se i ve dne frontální aktivityobnovují ménì a ménì, a� celýsystém zanikne. Mimo jiné takéz tohoto dùvodu je pro meteo-rologa a jeho dobrou pøedpovìïdùle�ité, aby pøi své práci nevy-cházel pouze z okam�itéhostavu atmosféry, ale seznámil ses nìkolikadenní historií poèasí,aby mohl postøehnout tentovývoj. Ov�em�e v moderní dobìmá k dispozici výpoèetnímetody, díky nim� a technic-kému zázemí lze generovatpøedpovìdní mapy s celou �iro-kou øadou meteorologickýchprvkù na nìkolik dní dopøedu a z nich vytváøet dobré pøed-povìdi. Pøes dne�ní pomìrnìdobrou vìrohodnost nìko-likadenních pøedpovìdí musímeteorolog stejnì aplikovat svézku�enosti s podobnými situ-acemi, které se odehrály v minu-losti, co� ale není jednoduché,nebo� poèasí se velmi obtí�nìposuzuje podle obecného modelu; v�dy je potøeba brát v úvahu je�tì doplòující okol-nosti, jako napø. roèní dobu,pùvod vzduchové hmoty, polohua rozmìry tlakové ní�e vzhledemk místu pozorování a velkémno�ství dal�ích ukazatelù. A jak tedy vypadá typický modelový pøechod okludovanéfronty pøes místo pozorování? Pøed blí�ící se okludovanou

60

ILUSTROVANÝ


Po pøechodu okludované fronty.

Tì�ká tmavá frontální oblaènost znamená, �e vzduch je velmi vlhký; rozvoj kupovitéoblaènosti ve spodním patøe je pøíznakem instability vzduchové hmoty. Takový vzduch se dostává do støední Evropy èasto v létì od západu a� severozápadu a pùvodnì pochází z oblastí Atlantického oceánu.

frontou se objevují podobnéznaky, jako pøed pøibli�ující seteplou frontou. Na obloze postupnì pøibývá cirrovitéoblaènosti, mnohdy ve tvaruháèkù a vláken. Ve velkýchvý�kách obvykle vane silný vítr.Nejvýraznìj�í poèasí mù�emepozorovat v oblasti okluzníhobodu, tedy místa, kde se právìsetkávají teplá a studená fronta;okluzní bod se v souvislosti s uzavíráním teplého sektoruposouvá smìrem k vnìj�ímuokraji tlakové ní�e. Èastopozorujeme v oblasti okluzníhobodu velmi silné srá�ky, mo-hutnou oblaènost se základnounízko nad zemí a silný vítr. Prolétání tedy poèasí dosti ne-vhodné. Pøed frontou pøibýváoblaènosti, houstne a nakonecse obloha zpravidla úplnìzatáhne. Nastupují srá�ky. Pøipøechodu èáry fronty pøes místopozorování se mìní teplota, tlakvzduchu i dal�í meteorologicképrvky, stejnì jako by pøecházelafronta teplá èi studená.Okludovaná fronta je v�ak dvo-jího druhu - studená nebo teplá.Nejlépe tento rozdílpostøehneme na vysvìtlujícímobrázku; charakter poèasí popøechodu fronty pak závisí natypu okluze: je-li okludovanáfronta teplá, je i poèasí po jejímpøechodu podobné poèasí zateplou frontou. Analogicky jetomu v pøípadì studené okluze.

PPøøeeddppoovvííddáámmee ppooèèaassíí ppooddlleeoobbllaakkùù

Název kapitoly je ponìkudzavádìjící, proto�e seriózní pøed-povìï podle pozorováníoblaènosti nemù�eme nikdyvytvoøit. Pøesto nám pohled na

61

ILUSTROVANÝ

Atlas oblakùPøedpovídáme poèasí podle oblakù

Jestli�e se nad na�e území dostává dosti vlhká vzduchová hmota, dochází pøi jejím výstupu podél svahù hor ke kondenzaci vodní páry a vzniku oblaènosti typu stratus.

Kombinace oblaèného systému studené a teplé fronty na pøecházející okluzi - nejspod-nìj�í patro tvoøí kupovitá oblaènost Cu mediocris, nad ní� je zata�eno As. Èára fronty ji�pøe�la místo pozorování, ustaly srá�ky a oblaènost se pomalu zaèíná protrhávat.

oblohu pøi na�em pobytu v pøírodì mnohé napoví a mù�eme si udìlat alespoòodhad nejbli��ího vývoje poèasí.I tak ale musíme provádìtvenkovní pozorování nejenoblaènosti, ale celé øady dal�íchmeteorologických úkazù a jevù,zejména stavu poèasí a vìtru.Podstatná je také otázka, kde sepøi na�em pozorovánínacházíme - tøeba na horách je dost odli�ný vývoj oblaènosti,ne� nad rovinatým krajem a také poèasí je na horáchznatelnì promìnlivìj�í a dalo byse øíci "záludnìj�í", ne� v rovinách. Rozdíly v poèasínajdeme i v místních mìøítkáchtam, kde jsou vysoké hory, kterémohou doslova oddìlovat zcelaodli�ný charakter poèasí poobou jejich stranách. Typickouukázkou jsou Alpy, které pùsobíjako pøírodní hráz na studený a vlhký vzduch, proudící dostøední Evropy od severozápadunebo severu - chladný vzduch jetì��í, ne� vzduch teplý a takpøi postupu studené vzduchovéhmoty za studenou frontouzùstává tato vzduchová hmota v pomìrnì tenké vrstvì pøizemi. Tato vrstva je silná asi 2-4 km a proto rozlehlé vele-hory, jakými Alpy jsou, pùsobípro chladnou vzduchovouhmotu jako nepøekonatelnápøeká�ka. Potom napøíklad v zimì mù�eme registrovat naseverní stranì Alp a je�tì nìko-lik desítek kilometrù smìrem dohor vyslovenì �patné poèasí -zata�eno, vánice, nízká základ-na oblaènosti, silný a studenývítr, ve støedních a vy��ích polo-hách mlhy. Na ji�ní, italské a slovinské stranì Alp a na riviéøe v�ak panuje skoro jasno

62

ILUSTROVANÝ

Atlas oblakù Pøedpovídáme poèasí podle oblakù

Rozdíly v poèasí, zejména v celkovém pokrytí oblohy oblaèností, jsou dobøe patrné nadru�icovém snímku. Alpy pùsobí doslova jako pøehrada vùèi proudìní studené vzduchovéhmoty od severozápadu. Na severní stranì Alp je zata�eno a srá�ky; na ji�ní stranì hor jepak jasné sluneèné poèasí (Dolomity, Pádská ní�ina, okolí Benátek, riviéra),Pozoruhodná je oblaènost pøi pobøe�í Ligurského moøe, vzniklá brízovým efektem, kdyproudí vzduch z moøe nad pevninu a tam stoupá podél pobøe�ních hor.

Kupovitá, støednì vyvinutá oblaènost, na meteorologickém radaru. Díky pomìrnì velké-mu vertikálnímu rozsahu oblakù Cu se na na�em území vyskytují pøeháòky.

nebo jasno s teplotami kolem 10a� 15°C - na francouzsko - ital-ské riviéøe dozrávají koncemúnora pomeranèe. Ale propodobné pøíklady rùznéhopoèasí v hornatém terénunemusíme chodit daleko: èastolze najít zcela odli�né poèasítøeba v Krkono�ích v údolí Úpy(Pec pod Snì�kou) a v údolíLabe (�pindlerùv Mlýn), pøesto�eoba regiony jsou od sebevzdáleny jen nìkolik kilometrù a oddìleny jedním horskýmhøebenem. Tyto lokální specialitybychom mìli brát v úvahu pøina�em odhadování poèasí, kterénás mù�e pøekvapit zrovna tøebana horské túøe v Krkono�ích. V horách musíme zohlednit i nadmoøskou vý�ku, kde oblakapozorujeme a pro ní� zevrubnìurèujeme poèasí. Nejprve si v�ak popi�me

pozorování bezoblaèné, jasnéoblohy. Pøes den má modroubarvu, a to v celé �kále odstínù.Modrá barva oblohy je zpùsobe-na tím, �e viditelná èástsluneèního spektra se podleRayleighova zákona v atmosféøepodstatnì lépe rozptyluje v krat�ích vlnových délkách,tedy ve fialové, modré a modro-zelené èásti viditelného záøení,zatímco oran�ová a èervenáslo�ka svìtla se rozptylujeménì, ale o to více atmosférouprochází. Proto vidíme zapada-jící nebo vycházející sluneèníkotouè èervený - èervená slo�kasluneèního svìtla pøímo procházízemskou atmosférou a� k okupozorovatele; modrá slo�ka se v atmosféøe rozptýlí. Pokud aleobsahuje vzduch zvý�enémno�ství vodní páry, prachu a antropogenních èástic, tj.rùzných prùmyslových zplodin

63

ILUSTROVANÝ


Jarní poèasí po pøechodu hlavní studené fronty, kdy tlaková ní�e ustupuje jen velmipomalu a její týlová èást ovlivòuje poèasí u nás del�í dobu (desítky hodin a� nìkolikdní). Pøes na�e území postupnì pøecházejí podru�n studené fronty, na nich� se vyvíjízimní Cb (nepomìrnì ni��ího vertikálního rozsahu, ne� je tomu u letního Cb) s prudkýmisnìhovými pøeháòkami a nárazovým vìtrem. Mimo to je v�ak obloha projasnìná a výborná dohlednost.

Ranní jasná obloha, v údolích dosti chladno a pøízemní mlhy nebo kouøma, �ádný vítr - to jsou pøíznaky anticyklonálního poèasí a mù�eme pøedpokládat sluneèný den, v létì s mo�ností výskytu kupovité oblaènosti, v kopcích dokonce i s poledními a odpolednímibouøkami.

a dal�ích produktù lidské èin-nosti, dochází ke zvý�ení roz-ptylu modrého svìtla a my pakpozorujeme západ èi východslunce mnohem více zabarvenýdo èervena. Proto nám také øíkálidová meteorologie, �e veèernínebo ranní èervánky znamenajípøíchod de�tì. Do jisté míry je topravda, výrazné èervánky neboèervené svítání nebo soumrakznamenají vysoký obsah vodníchpar, tedy vlhkou vzduchovouhmotu, v ní� mù�eme oèekávattvorbu oblaènosti a následnìpak srá�ek. Naopak, svìtle a jasnì �lutý západ nebo východslunce (pøi poloze sluncehloubìji pod obzorem mù�e býtsytì oran�ový) znamená, �e senacházíme v oblasti nepøíli�vlhké nebo i velmi suché vzdu-chové hmoty a mù�eme oèeká-vat také jasné, málo oblaènépoèasí beze srá�ek. Zde je vhodné pøihlédnout také k vìtru a teplotì. Ve støedo-evropských podmínkách pøitakovémto poèasí znamená vítrvýchodních smìrù skuteènìnástup nebo trvání suchého a sluneèného poèasí, v létìhorkého, v zimì naopak velmimrazivého. Vítr východníchsmìrù k nám vane z rozlehléhoeuroasijského kontinentu, z hlubokého vnitrozemí evrop-ského Ruska, nìkdy a� ze Sibiøe.To je oblast s výraznì kontinen-tálním roèním chodem poèasí,které mù�eme ve zkratcevyjádøit výrazem "v létì extrém-ní horka, v zimì extrémní mrazy,vìt�inou sucho a jasno". Vítr zezápadního sektoru (a zejménavý�kový vítr, jeho� smìr námpomù�e urèit pozorování støednía vysoké oblaènosti, pokudnìjaká na obloze je) pøiná�í do

64

ILUSTROVANÝ


Ráno po noèním pøechodu studené fronty: mokrá silnice a pùda svìdèí o noèním de�ti z frontální oblaènosti. Zrána je obloha skoro jasná, dohlednost velmi dobrá a modrábarva oblohy je sytá. Je vìtrno. Oblaka na obloze svìdèí o tom, �e vzduch je vlhký a mymù�eme s jistotou oèekávat bìhem jedné a� dvou hodin po východu slunce, �e se oblohazatáhne a budou pøeháòky. Èeká nás poèasí chladné, vìtrné a pøeháòkové.

Stejná situace, jako na horním snímku - ranní obloha po pøechodu studené fronty slibujezdánlivì pìkné poèasí, které se ale velmi brzy zhor�í. Jakmile zaène sluneèní energie�vyrábìt termiku�, na obloze se zaènou velmi rychle vyvíjet bohaté kupovité oblaky, z nich� budou padat pøeháòky. Instabilitu atmosféry dokládají u� teï kumuliformní obla-ka, velkou vlhkost zase vyèteme z toho, �e na obloze je oblaènost pùsobící �tì�kým a vod-natým� dojmem. Tato ranní obloha nám øíká, abychom si vzali de�tník.

støední Evropy oceánské vzdu-chové hmoty, pro nì� je typickývy��í obsah atmosférickévlhkosti a tedy i výraznìj�íoblaènost a èetnìj�í srá�ky.Právì synoptická situace, kdy zestøední Evropy ustupuje tlakovávý�e s pìkným, suchým a jas-ným poèasím a uvolòuje takcestu frontálním systémùm, pos-tupujícím k nám od západu,bývá provázena èervánky a vý�ezmínìnými soumrakovými jevy.Panuje sice je�tì jasné poèasí,ale ve vý�ce u� zaèal západnípøenos, kdy se objevují vysokona obloze první cirry a ve stálevlhèím vzduchu je markantníèervený západ nebo východslunce. Denní barva oblohy je ovliv-

nìna zejména vzdu�nou vlhkostía oblaèností. Sytì modrá nebotmavá obloha znamená nízkýobsah vodní páry, jaký bývánìkolik dní po pøechodu studenéfronty. Studená vzduchováhmota, pøicházející k nám odseverozápadu nebo severu bývávzhledem ke svému pùvoduvelmi èistá; zpravidla silnéproudìní za studenou frontou a existence termické konvekcezaji��ují dobré rozptylové pod-mínky pro zneèi��ující pøímìsi,tak�e jsou dobré dohlednosti a obloha má tmav�í modroubarvu. Po studené frontì na-stupuje více nebo ménì výraznáoblast vy��ího tlaku vzduchu,která by mìla pøinést zlep�enípoèasí, je� bylo doposud ve spo-jitosti s pøechodem studenéfronty oblaèné a de�tivé. Protolze prohlásit, �e tmav�í modøoblohy znamená nástup pøedníèásti anticyklóny neboli tlakovévý�e a zlep�ování poèasí.Pozdìji se obvykle nad na�e

65

ILUSTROVANÝ


Kupovitá oblaènost po pøechodu studené fronty - její vertikální rozsah se v prùbìhu dnezmen�uje a celkovì kumulù ubývá. Pøeháòky se ji� vyskytují zcela ojedinìle, vítr je je�tìpomìrnì silný a nárazový, ale naveèer zeslábne a� na úplné bezvìtøí. To v�e je znamenímústupu týlové èásti tlakové ní�e a pronikání oblasti vysokého tlaku vzduchu na na�eúzemí. Nazítøí mù�eme poèítat s pìkným poèasím.

Ac floccus na ranní obloze ve vý�ce kolem 4000 m. Pokud nebude pøecházet atmo-sférická fronta, mù�eme s velkou jistotou oèekávat po poledni vývoj bouøek z tepla.Kupovitý charakter této oblaènosti støedního patra svìdèí o instabilitì ovzdu�í ve støed-ních hladinách troposféry, tak�e jakmile slunce zahøeje dostateènì zemský povrch a dojde k rozvoji termiky, poroste kupovitá oblaènost do velkých vý�ek.

území nasouvá centrální èásttlakové vý�e, v ní� se zklidòujevítr a vlivem sesedání vzduchovémasy ve vý�ce se vytváøí vý�kovásubsidenèní inverze, která po-stupnì zhor�uje mo�nosti roz-ptylu zneèi��ujících pøímìsí. Tatoinverze funguje jako jakási poklièka, která pod sebou dr�íatmosférické neèistoty, kterézhor�ují dohlednost. Obvykle setato inverze nachází ve vý�cekolem 2500 a� 3500 m nadmoøem a tak pozorovatel v ni��ích vý�kách vidí oblohusice modrou, ale její modø je bezvýrazná, bìlavá nebo v prùmyslových oblastech a nadvelkomìsty dokonce �edavá.Horní hranice inverze je velicedobøe patrná z letadla, které jí prostoupává do své cestovníhladiny - je ostøe vyjádøená a jakmile se letadlo dostane nad tuto hranici, rázem se zlep�í dohlednost a také sezmìní barva oblohy. Toho simù�eme pov�imnout nìkdy i na horách, pokud jsmedostateènì vysoko. Kdy� nì-kolik dnù po sobì registrujemestále ménì sytou modø oblohy a stále více bìlavé nebo na�edlézabarvení, dostává se na�eúzemí pod vliv centrální a po-stupnì i zadní èásti tlakovévý�e. V zimní sezónì nastává ve vý�ce pøiliv teplej�íhovzduchu, av�ak v ní�inách seudr�uje doslova "jezero" stu-deného vzduchu, prochladléhood zemského povrchu. Tímvzniká teplotní inverze a pøes-to�e v ní�inách mù�eme na ba-rometru registrovat vysoký tlakvzduchu, poèasí bude nejspí�mlhavé a nevlídné, navzdoryúdaji domácího barometru s nápisem "pìknì". Na horách

66

ILUSTROVANÝ


Jestli�e po nìkolik dní ovlivòuje poèasí v daném místì tlaková vý�e, v ní� se vzduchsesedá a vytváøí subsidenèní inverzi, zhor�ují se velkoplo�nì rozptylové podmínky - jednak kvùli této inverzi, jednak kvùli slabému promìnlivému vìtru a omezené ventilaci.Ve vrstvì mezi zemí a vý�kou nìkolika set metrù nad ní se hromadí neèistoty v ovzdu�í,které pøi pohledu ze zemì zakalují svìtlo oblohy, av�ak nejvíce jsou patrné na leteckémpohledu v úrovni hladiny inverze nebo ponìkud nad ní.

Zvlá�� na podzim vznikají v Èechách nìkolikadenní anticyklonální situace, kdy se rychleutvoøí mohutná pøízemní inverze teploty. Ve vrstvì mezi zamí a nadmoøskou vý�kou zhru-ba 800 - 1200 m je mlha, nad ní pak vìt�inou jasno. Postupné pøibývání oblaènosti s pøi-bli�ující se teplou frontou je viditelné pouze na horách nad inverzí nebo z letadla. Tlakovávý�ena podzim a v zimì tedy zvlá�� v Èechách znamená v ní�inách mlhavé poèasí a nahorách jasno a sluneèno a také teplo.

nad horní hranicí inverze v�akbude velmi pravdìpodobnìjasno a relativnì teplo, v èes-kých podmínkách dokonce i nadnulou. Jiné poèasí bude pøi té�esynoptické situaci v létì. To pa-nuje jihovýchodní a� ji�ní prou-dìní a velmi teplé poèasí.Mohou se objevovat odpoledníbouøky z tepla, jeliko� atmos-férické páry dosahují vysokéhoparciálního tlaku a do atmosférynad námi proudí od jihudostateèná tepelná energie,která je hnacím motorem bouøekz tepla. Právì tehdy mù�eme v noci a zrána zahlédnout vestøedních patrech troposféryoblaka Ac floccus a castellanus,nebo ve vysokém patøe Cc.Krátce shrnuto: mìní-li sepùvodní sytì modré zbarveníoblohy na bìlavé a barevnìbezvýrazné, blí�í se zhor�enípoèasí a brzký pøechod fronty. Noèní pozorování jasné oblohy

pøiná�í jev, který ve dne nemù-�eme na slunci pozorovat -chvìní, mihotání obrazu hvìzd.Tomuto jevu se øíká scintilace a vzniká tím, �e svìtlo hvìzdprochází neklidnou, turbulentníatmosférou, kdy v rùznýchvý�kách v atmosféøe dochází k fluktuacím teploty vzduchu. Ve vy��í atmosféøe je za takovésituace urèité vý�kové proudìní,které mù�e pøinést zmìnupoèasí: pokud právì pøe�la stu-dená fronta a veèer se za ní rozpustila oblaènost, znamenáchvìní svìtla hvìzd rychlý ná-stup anticyklóny se zlep�ovánímpoèasí. V centrální tlakové vý�ije obecnì klidnìj�í i vý�kovéproudìní a scintilace je nevý-razná. Po nìkolikadennímstálém a jasném poèasí zna-mená chvìní hvìzdného svìtla

67

ILUSTROVANÝ


Nízký stratus a mlhy v zimní tlakové vý�i. Mlhy jsou v krajinì velmi promìnlivé, zále�í nakonfiguraci terénu a na místních vlhkostních pomìrech. Øidièe mù�e zaskoèit nenadálámlha pøi vjezdu do mìlkého údolí s rybníkem, do vlhkého lesa, atd. Výskyt mlh a inverzníoblaènosti závisí jak na charakteru terénu, tak na denní dobì i dal�ích vlivech.

Místa, kde vznikají mlhy a stratovitá oblaènost za anticyklonální situace nejdøíve, jsouúdolí øek a místa v�eobecnì vlhká. Toto je typická situace pùsobení tlakové vý�e v pozd-ním létì u nás (snímek byl poøízen ve tøetí dekádì srpna 2000 na Køivoklátsku). Panujetémìø bezvìtøí, nad mlhami je jasno. Bìhem asi 2-3 hodin po východu slunce dochází k rozpou�tìní mlh v údolích a nastává pìkné sluneèné poèasí babího léta.

blí�ící se zhor�ení poèasí. Jak jsme u� uvedli, cirrovitá

oblaènost na obloze je buï spo-radická a vyskytuje se v malémmno�ství uprostøed tlakovýchvý�í, nebo má zprvu vláknitý a háèkovitý tvar a postupnì jípøibývá a houstne. První pøípadznamená ustálené a jasnépoèasí, druhý pøípad pak znaèíblí�ící se atmosférickou frontu a zhor�ení poèasí v rámci nìko-lika hodin. Vláknitá strukturaoblakù Ci je pøíznakem silnéhový�kového proudìní, které jev�dy spjato s pøesunem celýchsynoptických útvarù, jakými jsoutøeba tlakové ní�e. Výskytvláknité cirrovité oblaènosti nástak upozoròuje, �e rychlý vítr vevý�kách kolem 8 - 11 km k námbrzy pøinese zmìnu poèasí.Houstnoucí pøibývající cirry jsouu� pøímo vázány na atmosfé-rickou frontu a její popis jsmeuvedli v pøedchozích kapitolách.Podobnì je tomu se støednívrstevnatou oblaèností As a Ac;altostratus je oblak, tìsnì spjatýs frontou, provázející cyklonálnípoèasí. Altocumulus v�ak máøadu odrùd a tvarù a ka�dý námprozrazuje nìco jiného.Vloèkovité chomáèe floccus a cimbuøovité castellanus odrá�ílabilní teplotní zvrstvení atmo-sféry, které je pøíznivé pro vznikbouøek nebo pøehánìk a my jemù�eme pomocí tìchto oblakùpøedpovídat pomìrnì dostspolehlivì. Altocumulus lenticu-laris ukazuje buï na silnévý�kové proudìní ve støední tro-posféøe s výraznìj�í diskontinu-itou ve smìru vìtru, v jehorychlosti nebo v obou parame-trech. Takové proudìní najdemetøeba v teplých sektorechtlakových ní�í. V horském terénu

68

ILUSTROVANÝ


Dynamicky vyhlí�ející obloha s rychle se pohybující oblaèností znamená, �e nad na�imihlavami dochází k rychlému pøesunu tlakových útvarù a �e mù�eme oèekávat èetnézmìny poèasí. Na snímku je poèasí po pøechodu teplé fronty a nedlouho pøed studenoufrontou.

Cirry na obloze pøi východu slunce - je jich pomìrnì velké mno�ství a jejich tvardosvìdèuje rychlé vý�kové proudìní. Bìhem dne mù�eme èekat pøibývání oblaènosti a v noci nebo zítra pak dé��.

je Ac lenticularis zcelaspolehlivým indikátoremvlnového a velmi silnéhoproudìní pøes høebeny, zvlá�� je-li pozorovatelná øada nìkolikapravidelnì rozmístìných oblakùza sebou smìrem na závìtrnoustranu od hor, popøípadì nìkolikpater této vlnové oblaènosti nadsebou a nízko nad zemí pakroztrhané kupovité Sc, nacháze-jící se v rotorovém proudìní za horami. Místní a mikrosynoptické pod-

mínky mohou nejlépe ukazovatoblaka nízkého patra, zejménata, jejich� existence pøímo závisína dìjích, souvisejících se zem-ským povrchem. Taková je tøebakupovitá oblaènost. Vzniká tak,�e zemský povrch je sluneènímsvitem nerovnomìrnì zahøívándíky své pestrobarevnosti, èleni-tosti a rùznorodé tepelné kapa-citì; teplotní pole je pøi zemi zatìchto podmínek nesmírnìnehomogenní a díky tomumohou vzniknout izolovanálo�iska teplej�ího vzduchu, jen�za vhodných okolností zaènesamovolnì stoupat vzhùru. Tímvznikne termický stoupavýproud v podobì jakéhosivzdu�ného komínu èi sloupce, s bì�ným prùmìrem nìkolikadesítek metrù a vý�kou nìkolikastovek metrù. Jakmile vystoupátento termický proud do vý�kykonvektivní kondenzaèníhladiny, dojde ke kondenzacivodní páry v té èásti termiky,která postupnì nastoupala nadkondenzaèní hladinu a vznikltak kupovitý oblak. Ten doslovazviditìlòuje termický stoupavýproud. Je v�ak zøejmé, �ekupovitá oblaènost bude silnìvázána na denní dobu, nebo�termické stoupavé proudy

69

ILUSTROVANÝ


Vlnový oblak Ac lenticularis nad slovinskými Alpami dokazuje, �e vý�kové proudìní jevelmi silné a teplotní zvrstvení stabilní. Pøes den fungovala termika, naveèer ale vý�kovývítr zesílil, termika v rámci denního chodu skonèila a zformovalo se vlnové proudìní.Plachtaøi z leti�tì Lesce vyu�ili vlny k získání vý�ek pøes 5000 m.

Kupovitá oblaènost vzniká v dùsledku nerovnomìrného prohøívání zemského povrchu, od nìho� se následnì ohøívá vzduch, který k nìmu pøiléhá a po zahøátí zaène stoupat.Jakmile pøi svém výstupu dosáhne konvektivní kondenzaèní hladiny, vznikne kupovitýoblak - ten nám tedy indikuje existenci termických stoupavých proudù; na druhou stranumù�e být termika i bezoblaèná, pokud není vzduch dostateènì vlhký. Na vlhkosti vzduchuzávisí napø. vý�ka základny Cu.

v noci, kdy slunce na pøíslu�nýzemský povrch nedodáváenergii, termika neexistuje. Ba neexistuje ani je�tì nìkolikhodin po východu slunce a pøestává existovat hodinu a�dvì pøed jeho západem. V zimìdokonce existuje termika jenzcela výjimeènì a to je�tì veznaènì neucelené formì.Kupovitá oblaka mají protovýrazný denní, ale i roèní výskyt.Na horách je situace zaseponìkud jiná. Termickéstoupavé proudy jsou v horskémterénu v�dy silnìj�í a výraznìj�ía kupovité oblaky se na horáchobjevují i v zimì. V létì pakvzniká kupovitá oblaènost nahorách znatelnì døíve, ne� nadní�inami a pøes den je v hors-kých oblastech podstatnì inten-zívnìj�í rozvoj kupovitýchmrakù. Není �ádnou vzácností,�e nad horami se utváøí bouøka,zatímco o nìkolik kilometrù dálev pøedhùøí jsou na obloze jenvertikálnì nevýrazné kupovitéoblaky. Bouøky v horách jsoutedy v létì velmi èetné a ne-bezpeèné. Pøi pohybu v horáchje proto tøeba obezøetnì sle-dovat vývoj situace a rychlostrùstu kupovité oblaènosti, z ní�se pozdìji vyvíjí bouøkovéoblaky. Vertikální rozmìr kupovitých

oblakù nám také zhruba indiku-je obsah vzdu�né vlhkosti. Maléa ploché Cu humilis jsou pøí-znakem suché vzduchové hmoty,která se pravdìpodobnì dálevysu�uje. Plochých kumulùzpravidla v prùbìhu dne naobloze ubývá, a� vymizí docela.Termické stoupavé proudy exis-tují dál, ale vzduch je u� natolikvysu�ený, �e oblaka nemají z èeho vzniknout. Lidová meteo-

70

ILUSTROVANÝ


Na ranní a dopolední obloze se objevují první kupovitá oblaka, prozatím je�tì ve formìCu fractus, pøipomínající rozcupovanou vatu. Svìdèí o tom, �e termika je velmi neho-mogenní, neucelená a nevyu�itelná.

Kupovitý oblak v rozpadu - jakmile termický stoupavý proud skonèí, pøestane být i kupo-vitý oblak zásobován vlhkostí a tepelnou energií od zemského povrchu a nastane konecjeho existence. Postupnì ztrácí kompaktní strukturu, objevují se v nìm trhliny, okraje ji�nejsou ostré, ale naopak ztrácejí kontury. Základna oblaku u� není rovná; tento oblak zanekolik minut z oblohy zmizí.

rologie nazývá ploché kumuly"oblaky pìkného poèasí" a lze s tím souhlasit. Støednì vysokékumuly mohou pøiná�et pøe-háòky a na obloze se objevujízpravidla nedlouho po pøechodustudené fronty. Jeliko� po stu-dené frontì postupnì ubývá vevzduchu vlhkosti a také na-stupuje oblast vysokého tlakuvzduchu, lze pøedpokládatzmen�ování vertikálníhorozmìru tìchto oblakù a zlep�ování poèasí. Vysokévì�ovité Cu congestus jsoupøedstádiem bouøkových oblakù,mù�eme v souvislosti s nimièekat silné pøeháòky a bìhemdne bouøky. Nejni��í oblaka, stratus, mohou

rovnì� vznikat nìkolika rùznýmizpùsoby a za rùzných povìtr-nostních situací, o nich� víme,jak se zpravidla dále vyvíjejí a odtud mù�eme vytvoøit ná�odhad budoucího poèasí. Po pøechodu studené fronty jeobvykle vlhká pùda, proto�efronta je velmi èasto, témìøv�dy, provázená padajícímisrá�kami. Tím dojde k zásobenízemského povrchu vlhkostí.Jakmile se za odstupující fron-tou vyjasní, zaène se povrchzemì rychle ochlazovat radi-aèním vyzaøováním a tímtoochlazením vzniká nad vlhkýmimísty (buïto tam, kde je pùdavlhká od pøedchozích de��ù,nebo nad hladinami jezer a øek,v lesích a jiných místech, kterézadr�ují vlhkost) radiaèní mlha.Mívá vý�ku od zemì nebo odvodní hladiny do 1-3 m a v létìnebo v èasném podzimu se po východu slunce rozpou�tí. V pokroèilém podzimu a v chladné èásti roku se mù�e vytváøet radiaèním ochla-

71

ILUSTROVANÝ


Znaky ustáleného pìkného letního poèasí - pravidelné rozmístìné oblaky Cu humilis.Rychlosti stoupavých proudù pod nimi jsou 1- 4 m/s; tato oblaka zpravidla bìhemodpoledních hodin z oblohy vymizí, proto�e se s vysu�ováním vzduchu zvy�uje jejich základna, zatímco vrcholky oblakù setrvávají ve stejné hladinì, tak�e jakmile se vý�kazákladny zvý�í a� na úroveò vrcholù, oblak se ztenèí na nulový vertikální rozmìr.

Bouøkový Cb je kupovitý oblak, který vznikl stejnì, jako klasické oblaky Cu, av�ak jehohorní hranice nele�í v úrovni vý�kové inverze kolem 3000 - 4000 m, kde je to obvyklé,nýbr� ve vý�kách tropopauzy nebo nad ní, proto�e chybí zadr�ující vrstva (to je právì tazmínìná vý�ková inverze) nebo je velmi slabá a silné termické stoupavé proudy skrze nípronikají do vý�ky.

zováním i vertikálnì mohutnìj�ívrstva mlhy o rozmìru øádovìdesítky nebo i stovky metrù.Pokud dojde denním chodemteploty k urèitému, vìt�inoumalému prohøátí zemskéhopovrchu, mù�e se spodní hranicemlhy zdvihnout do vý�ky desítekmetrù. Horní hranice taktovzniklého oblaku zùstávázachována. Øíká se mu inverzníoblaènost a má �edý a ponurýcharakter. To se stává na pod-zim a v zimì hlavnì ve vìt�íchmìstech, kdy mìsta buï le�í v kotlinách a spodní základna se stýká se zemským povrchemvlastnì jen pøi okrajích takovékotliny, kde pùsobí jako mlha (to je typické napø. pro Prahu,kdy okrajové èásti mìsta, jako jeruzyòské leti�tì nebo Letòany,se utápìjí v mlze, av�ak ní�ele�ící èásti mìsta a zvlá�� cen-trum má dobrou dohlednost),nebo díky tepelnému vyzaøovánírùzných zdrojù (stavby, auto-mobily, prùmysl, lokální tope-ni�tì) dochází ke zlep�ovánídohlednosti uvnitø mìsta a zvý-�ení základny stratovité oblaè-nosti napøíklad nad úroveò panelových domù. Lékaøi v sou-vislosti s tím uvádìjí, �e na lidi,kteøí jsou více meteosenzibilní a více podléhají vlivùm poèasí,propadají za tohoto poèasídepresívním náladám, nìkdy v extrému vedoucím a� k sebevra�dám.

PPøøíízznnaakkyy vvýývvoojjee ppooèèaassíí

Dobré a ustálené poèasí se v pøírodì projevuje napøíkladtím, �e:- barometrický tlak za nìkolikposledních dnù vykazuje pomaléa rovnomìrné stoupání nebo

72

ILUSTROVANÝ


Objevuje-li se ve velkých horách tì�ká tmavá oblaènost, jedná se velmi pravdìpodobnì o bouøkový Cb a pokud není je�tì sly�et hømìní, jistì na sebe nedá dlouho èekat. Takovépoèasí rozhodnì není vhodné pro turistiku na høebeny.

V horách pøi západu slunce - pøes den se vyskytovala bohatá kupovitá oblaènost a odpo-lední bouøky se srá�kami. Díky tomu byl vzduch zásobený dostatkem vlhkosti, z ní� paknaveèer vzniká orografická (tzn. vázaná na terén) oblaènost. Pøíznivému vývoji dal�íhopoèasí nasvìdèuje jinak èistá obloha, chlad v údolích, uklidnìní vìtru a postupnì imizení oblaku stratus nad svahy.

zùstává beze zmìny; takétehdy, jestli�e vane silný vítr a tlak pøitom rychle vzrùstá. - je výrazný denní chod vìtru, v noci vítr utichá, zrána a dopoledne pozvolna zesiluje a veèer slábne. - je jasno nebo jen malákupovitá oblaènost a slabýpromìnlivý vítr.- denní chod oblaènosti; v nocijasno, dopoledne se nejprve nadkopci, pahorkatinami a vrcho-vinami zaène utváøet kupovitáoblaènost, pozdìji dopoledne setato kupovitá oblaènost objevujei nad plochým krajem. Kupovitéoblaky jsou zhruba stejnìvysoké, �ádný z nich nenarùstádo velkých vertikálních rozmìrùnebo výraznì vý�, ne� ostatní.Naveèer se oblaka Cu rozpou-�tìjí a zùstává jasná obloha. - kupovitá oblaènost senevytváøí vùbec, je jasno a v létìvy��í teplota, ne� v pøedchozímdni. - je jasno, obloha má tmavo-modrou barvu a je dobrádohlednost. - hvìzdy v noci slabì scintilují,pøitom je vidìt i nazelenalé svìt-lo.- kondenzaèní pásy za letadly vevelké vý�ce rychle mizí.- slunce zapadá pøi jasné, neza-kalené obloze. Pøi sestupu podobzor se obraz sluneèníhokotouèe deformuje nebo roz-padá na nìkolik èástí. - brzy po západu slunce se nazemi vytváøí rosa a vydr�í a� doranních hodin.- po západu slunce a v prùbìhuprvní èásti veèera se v prolák-linách a údolích tvoøí silné kouø-mo nebo mlhy, které vydr�í a�do rána. - kouø z komínù pøes den stoupá

73

ILUSTROVANÝ


Velké pokrytí oblohy oblaèností Sc, chladné a vìtrné poèasí - je pøíznakem, �e se na�eúzemí nachází v týlu tlakové ní�e, která prozatím neustupuje nebo se pohybuje jen velicepomalu, co� dotvrzuje stálý severozápadní a� severní smìr vìtru po nìkolik dní.Dohlednosti jsou dobré, vìt�inou nad 30 km, srá�ky jen ojedinìlé, ale charakter poèasíje z hlediska komfortu nepøíjemný. Tyto situace u nás nastávají èasto na podzim.

Ac castellanus na noèní, ranní nebo dopolední obloze je prùvodním znakem instabilitystøedních vrstev troposféry a lze pøedpokládat bouøky.

vysoko k obloze, je rùznì defor-movaný, naveèer v�ak se ustálí a proudí vodorovnì. - vla�tovky a rorýsi létají spí�evysoko.- v létì je ve dne teplo, v nocichladno. V údolích je podstatnìchladnìji.

Pøíznaky èásteèného zhor�enípoèasí:- kupovitá oblaènost pøes denrychle narùstá, oblaky se naobloze objevují brzy ráno, jsouhodnì nakupené a rozrùstají sedo �íøky. Pokud jsou extrémnìvelké a rozrùstají se na vrcholudo tvaru podkovy, vyskytne sevelmi pravdìpodobnì bouøka.- kupovitá oblaka se veèernerozpou�tìjí a zùstávají naobloze i v noci. - barva denní oblohy je bledá,kalná. Západ slunce je èervený a slunce mizí za cirrovitouoblaèností.- po západì slunce není rosanebo je jen velmi slabá.- v noci se vzduch pøíli�neochlazuje, po de�ti nepozoru-jeme ochlazení.- rozdíl mezi teplotou vzduchuve dne a v noci je men�í, ne�10°C.- atmosférický tlak se udr�ujepomìrnì nízko

Pøíznaky dal�ího zhor�ovánípoèasí:- vítr v noci neutichá.- tì�ké, tmavé oblaky s de�tìmnebo dokonce bouøkou mù�emepozorovat u� dopoledne.- nevyskytuje se rosa. Veèernímlha, pokud vznikla, se rychlerozpustí je�tì v prùbìhu noci.- dým z komínù se pøevalujenízko nad zemí.- kondenzaèní pásy za letadly,

74

ILUSTROVANÝ


Rychlý a mohutný vývoj kupovité oblaènosti znamená pøechodné zhor�ení poèasí bìhembouøky, po ní� se pravdìpodobnì poèasí opìt zlep�í.

Pokud se v létì nad na�ím územím vytvoøí mìlká brázda ni��ího tlaku, je provázena v noci jasným, ale teplým a dusným poèasím s malými dohlednostmi; zrána mo�nopozorovat Ac floccus nebo castellanus, dopoledne se pak utváøejí Cu congestus (nasnímku) a následnì bouøky. Vìt�inou nefouká skoro �ádný vítr. Situace je zpravidlaukonèena pøechodem studené fronty.

letícími ve vý�ce, se nerozpou�tía dlouho udr�uje na obloze.

Pøíznaky pøíchodu sychravého a de�tivého poèasí:- tlak vzduchu dlouhodobìklesá. Pokud klesá rychle, budeto znamenat nejspí� de�tivé a bouølivé poèasí krat�íhocharakteru, které ale budepøetrvávat je�tì nìjaký èaspotom, co tlak vzduchu zaènezase vzrùstat. - je mo�né pozorovat postupnésni�ování základny oblaènosti,které pøibývá a je� houstne.- na obloze vidíme vláknité a háèkovité cirry.- veèer vítr zesiluje a mìní smìr,neslábne ani po de�ti.- hvìzdy veèer výraznì scintilujíèerveným a modrým svìtlem.- je velmi dobrá sly�itelnost.- ranní nebo veèerní èervánkyjsou purpurové, sluneèní kotouèmá také purpurovou barvu.- kolem slunce nebo mìsícepozorujeme halové jevy -mléènì bílý kruh s jemnýmiduhovými odstíny.- v noci je citelnì teplo.

Pøíznaky zlep�ení poèasí a skonèení de�tì:- bìhem de�tì vítr slábne a mìní smìr.- souvislá oblaèná pøikrývkade��ových oblakù, doposudtmav�í, zaèíná být svìtlej�í,vznikají mezery v oblacích, kterése èasem zvìt�ují; oblaènost seprotrhává.- po de�ti se výraznì ochladí.Pozvolné oteplování pøichází a�podstatnì pozdìji.

75

ILUSTROVANÝ


Na snímku z dru�ice je dobøe patrná kupovitá oblaènost za studenou frontou. Pøirozenoupøeká�kou postupující studené frontì jsou Alpy; kupovitá oblaènost nad støední Evropouje zøetelnì uspoøádaná do øad - to svìdèí o silném vìtru západních a� severozápadníchsmìrù; øady kumulù jsou výhodné pro piloty bezmotorových letadel, proto�e umo�òujíefektivnì vyu�ívat stoupavých proudù pod oblaky Cu èasto bez krou�ení a tím dosahovatúspory èasu, tedy dlouhých doletù.

Znatelnì se ochladilo, ustaly srá�ky, vítr zmìnil smìr a stoèil se doprava (napø. z pùvod-ního jihozápadního na severozápadní a� severní) a zpoèátku souvislá tmavá oblaènápokrývka se zaèíná zvolna protrhávat - to jsou pøíznaky sice pomalého, ale pøestourèitého zlep�ování poèasí. Pøesto lze je�tì pøibli�nì 2 dny oèekávat pøeháòky, chladno a silnìj�í vítr.

Obrazová èástAtlas oblakù

ILUSTROVANÝ

Cirrus uncinus

Cirrus fibratus

76

Atlas oblakù

ILUSTROVANÝ

Obrazová èást

77

Cirrus

Cirrus


ILUSTROVANÝ

Cirrus fibratus radiatus

Cirrus fibratus intortus

78

Atlas oblakù

ILUSTROVANÝ

Obrazová èást

79

Cirrus spissatus

Cirrus


ILUSTROVANÝ

Cirrus fibratus

Cirrus, Altocumulus translucidus, Cumulus fractus

80

Atlas oblakù

ILUSTROVANÝ

Obrazová èást

81

Cirrus, Cirrocumulus

Cirrocumulus


ILUSTROVANÝ

Cirrocumulus

Cirrocumulus, Cirrus, Stratocumuls

82

Atlas oblakù

ILUSTROVANÝ

Obrazová èást

83

Cirrus, kondenzaèní pás

Cirrostratus


ILUSTROVANÝ

Cirrostratus, Altocumulus

Cirrostratus

84

Atlas oblakù

ILUSTROVANÝ

Obrazová èást

85

Altocumulus floccus

Altocumulus stratiformistrnslucidus perlucidus, Altocumulus lenticularis


ILUSTROVANÝ

Altocumulus lenticularis (repro Internet)

Altocumulus lenticularis undulatus

86

Atlas oblakù

ILUSTROVANÝ

Obrazová èást

87

Altocumulus opacus

Altocumulus lenticularis undulatus radiatus


ILUSTROVANÝ

Altocumulus castellanus perlucidus

Altocumulus stratiformis translucidus perlucidus, èásteènì Cirrus

88

Atlas oblakù

ILUSTROVANÝ

Obrazová èást

89

Altocumulus stratiformis translucidus perlucidus undulatus

Altocumulus stratiformis undulatus, Altocumulus lenticularis opacus


ILUSTROVANÝ

Altostratus translucidus

Altostratus opacus

90

Atlas oblakù

ILUSTROVANÝ

Obrazová èást

91

Altostratus translucidus

Altostratus mamma


ILUSTROVANÝ

Stratocumulus opacus

Altostratus opacus, Stratocumulus cumulogenitus

92

Atlas oblakù

ILUSTROVANÝ

Obrazová èást

93

Altostratus opacus undulatus, Stratocumulus

Stratocumulus


ILUSTROVANÝ

Stratocumulus

Altostratus, Altocumuuls, Stratocumuls cumulogenitus

94

Atlas oblakù

ILUSTROVANÝ

Obrazová èást

95

Altostratus opacus, Stratocumulus fractus

Stratocumulus cumulogenitus


ILUSTROVANÝ

Stratocumulus

Stratocumulus stratiformis opacus perlucidus

96

Atlas oblakù

ILUSTROVANÝ

Obrazová èást

97

Stratocumulus

Stratocumulus stratifirmis opacus


ILUSTROVANÝ

Nimbostratus

Nimbostratus

98

Atlas oblakù

ILUSTROVANÝ

Obrazová èást

99

Mlha pøízemní

Stratus


ILUSTROVANÝ

Mlha, Stratus

Altocumulus, mlha

100

Atlas oblakù

ILUSTROVANÝ

Obrazová èást

101

Stratus

Stratus fractus


ILUSTROVANÝ

Ranní mlhy, Stratus

Stratus, Altocumulus stratiformis

102

Atlas oblakù

ILUSTROVANÝ

Obrazová èást

103

Cumulus fractus

Cumulus fractus


ILUSTROVANÝ

Cumulus congestus mamma

104

Atlas oblakù

ILUSTROVANÝ

Obrazová èást

105

Cumulus mediocris

Cumulus mediocris


ILUSTROVANÝ

Cumulus congestus

106

Atlas oblakù

ILUSTROVANÝ

Obrazová èást

107

Cumulus congestus

Cumulus mediocris, Cumulus congestus


ILUSTROVANÝ

Cumulus mediocris

Cumulus humilis

108

Atlas oblakù

ILUSTROVANÝ

Obrazová èást

109

Cumulus mediocris

Cumulonimbus mamma


ILUSTROVANÝ

Cumulonimbus mamma

Cumulonimbus calvus

110

Atlas oblakù

ILUSTROVANÝ

Obrazová èást

111

Cumulonimbus capillatus

Cumulonimbus capillatus incus


ILUSTROVANÝ

Cumulonimbus incus

Cumulonimbus, zdvojená duha

112

Atlas oblakù

ILUSTROVANÝ

Obrazová èást

113

Model tlakové ní�e (cyklóny)


ILUSTROVANÝ

Model studené fronty 2.druhu

Model teplé okluzní fronty

114

atlas oblaku (svet kridel, 2001)

Documents