urbanismus iv – navrhování jan jehlík jan.jehlik@fa.cvut.cz

Urbanismus IV – Navrhování

Jan Jehlík

jan.jehlik@fa.cvut.cz

A. GEOMETRIE

Struktura – Vzorec - Rozhraní

B. STAVBA

Organizace – Členění - Skladba

C. VYBAVENOST

Prostory – Objekty - Sítě

D. PROCESY

Urbanismus – Prostředí - Sídlo

Když se řekne architekt, vidí se dům

Když se řekne urbanista, vidí se město

Principiálně ale jde o VZTAH, interakci mezi domem a městem, ne o samotný dům či město.

Ale dům je i ne-dům a město je i ne-město (to, co je kolem, to „v čem“ je dům a město)

Dům a město nejsou de facto tím OBJEKTEM

Tím je to, co je vymezuje a formuje.

Dům je ve městě, ale i město je v domě - odráží se v sobě navzájem, vztahují se k sobě

V důsledku nežijeme v entitách, ale v PROSTŘEDÍ tvořeným kromě jiného i těmito entitami.

Co je společné? – PROSTOR

Ve fyzické rovině člověk zažívá prostor pouze prostřednictvím omezení hmotou

V psychické rovině člověk zažívá prostor pouze prostřednictvím omezení ději

/pouze v duchovní rovině je člověk schopen zažít prostor neomezený/

Architektura je hledání míry „plna“ a míry „prázdna“, respektive „míst plna“ a „míst prázdna“

Jen na pozadí PRÁZDNA poznávám míru plna

(chraňme prázdné prostory, ne estetizovanou řídkost)

Architektura a urbanismus jsou naukami o omezení prostoru

Architekt navrhuje = rozhoduje o vztazíchstěna / ne-stěna, dům / ne-dům, město / ne-město

O jejich pozici a míře, tedy o VÝZNAMU

Kde začíná a kde končí stěna, dům a město

Kde je UVNITŘ a kde je VNĚ – zlom, hranice

Kde je DOVNITŘ a kde je VEN – brána, prostup

Ve své podstatě se jedná jen o práci s PERIFERIÍ, s její lokalizací, tvarem a hustotou .

Periferie (hranice) je vždy vztažena k CENTRU

Gravitace souvisí s psychikou jedince i společenství (od já / ne-já k my / ne-my)

PRO – STŘED - Í

Prostor je KONTINUUM, je pojímán v mezích a v ucelených jednotkách (kvantech).

Tyto jednotky („prostory“) se tak stávají objekty („hmotou“), jsou dále rozvíjeny, řazeny a množeny.

Nejde o systém, ale o schopnost vnímat kontinuum a stavbu tohoto kontinua v měřítcích, časech a stavech

Vzniká STAVBA, kde stavebními prvky jsou objekty dané jen volbou měřítka, respektive mírou abstrakce

(stěny / domy / města).

Vzniká SKLADBA, kde skladebnými prvky jsou prvky dané volbou motivu a smyslu, respektive poznáním toho, „proč to

vlastně dělám“

Díky vztahům mezi objekty jsme schopni pojímat MĚŘÍTKO, „objekty“ malé a „objekty“ velké.

Mírou je vždy člověk, on je pozorovatelem, on určuje a rozhoduje

(např.: co je hmota a co není, proto tedy i kde jsou hranice)

Není „dům“ a „město“, jen obraz a sdělení.

Jde o to, co sděluji a proč to sděluji.

K tomu potřebuji znát a ovládat nástroj, vehikl → řemeslo

a umět vyjádřit sebepřesahující obsah, smysl → umění

motivobjektivně plánovat a organizovat obecné

nebo subjektivně „projektovat stav“?

. majetek (společnost) - VEŘEJNÉ / NEVEŘEJNÉ (dodržování pravidel)

. důvěra (individualita) – ZASTAVĚNÉ / NEZASTAVĚNÉ (tolerance k osobnímu projevu)

. dohoda (společenství) – ZPEVNĚNÉ / NEZPEVNĚNÉ (veřejný prostor jako objekt)

Funkční stratifikace je vždy následným čtením, popisem. Funkce jsou jedním z pomocných atributů.

Stavebními kameny jsouHMOTA, PROSTOR A DĚJE

Urbanismus přestává být architekturou v okamžiku, kdy přestává stavět věčné a začíná organizovat dočasné

STRUKTURA VZOREC ROZHRANÍ

„Základním rysem kvantové propojenosti je to, že ve všem je přítomen celý vesmír a že v každé věci se zračí celek“ (David Bohm)

struktura

vzorec

rozhraní