ujak rfv 2012_student

Řízení firemního vzdělávání

Vyučující

PhDr. Bohumír Fiala

fiala. bohumir@ujak.cz

Tato prezentace je podkladovým

materiálem k přednáškám. Nenahrazuje v

žádném případě studium předepsané

literatury. Neprošla ani jazykovou ani

grafickou úpravou.

Základní tematické okruhy

Vývoj přístupů k podnikovému vzdělávání

Vzdělávání v systému řízení lidských zdrojů

podniku

Identifikace vzdělávacích potřeb

v organizaci, zpracování informací pro AVP

Projektování vzdělávacích programů

Realizace vzdělávání ve firmě

Interní lektoři v podnikovém vzdělávání

Hodnocení efektivity vzdělávání

Literatura

Mužík, J., Řízení vzdělávacího procesu.

Andragogická didaktika. Praha: Wolters

Kluver,a.s.,2011, 320s. ISBN 978-80-737-581-6

Bartoňková,H., Firemní vzdělávání, Praha,

Grada 2010, ISBN 978-80-247-2914-5

Mužík, J., Didaktika profesního vzdělávání, Plzeň, Fraus 2005

Hroník,F., Rozvoj a vzdělávání pracovníků, Praha, Grada

2007

Vodák ,J. Kucharčíková,A., Efektivní vzdělávání zaměstanaců

, Praha, Grada 2007

Literatura

Folwarczná ,I., Vzdělávání manažerů, Praha, Grada 2010

Barták,J., Jak vzdělávat dospělé, Alfa Publishing 2008

Palán, Z.: Lidské zdroje .Výkladový slovník. Praha: Academia

2002, ISBN 80-200-0950-7

též na www.andromedia.cz

Průvodce dalším vzděláváním v kontextu aktivit MŠMT,

MŠMT , dostupné na www.msmt.cz

Na co se zaměřit

Nejde jen o data, fakta a platné normy.

Podstatné je uvědomovat si:

historický (společenský) kontext

cíle

postupy

Ještě terminologická poznámka

Systém CŽV/CŽU

CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

(UČENÍ)

VZDĚLÁVÁNÍ

DĚTÍ A MLÁDEŽE

VZDĚLÁVÁNÍ

DOSPĚLÝCH

VZDĚLÁVÁNÍ

VE ŠKOLÁCH ZŠ, SŠ, VOŠ, VŠ

DALŠÍ

VZDĚLÁVÁNÍ

Systém CŽV/CŽU

DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ

OBČANSKÉ ZÁJMOVÉ (DALŠÍ)

PROFESNÍ

KVALIFIKAČNÍ

REKVALIFIKAČNÍ

NORMATIVNÍ

UČENÍ - ROZVOJ - VZDĚLÁVÁNÍ

Učení se - proces změny, který zahrnuje nové

vědění i nové konání

Rozvoj - dosažení žádoucí změny pomocí učení se

Vzdělávání – organizovaný a institucionalizovaný

způsob učení se

(Hroník 2007)

Historický kontext dalšího vzdělávání – výběr

N.F.S. Grundvig (1783 – 1872)

Lidové vysoké školy

1826 – USA školy pro dospělé

1840 – Isaak Pitman

Korespondenční škola

Od 2.pol 19.stol. – univerzitní extenze

1885 Dělnická akademie v Oslo

1885 Dělnická akademie u nás (Soc. dem, první

program připravoval TGM)

1897 Ústřední škola dělnická (Českosl. strana

nár.soc)

1900 Praha – Nár. svaz osvětový (Lidové školy)

1918 – vznik Československé rep.

Ministerstvo školství a osvěty

7.2.1919 : Zákon o organizaci lidových kurzů

občanské výchovy

1919 Světová asociace pro výchovu dospělých

1924 Čs. rozhlas – přednášková činnost

1925 Masarykův lidovýchovný ústav (sloučením

Svazu osvětového a dalších spolků)

Počátky podnikového vzdělávání

Počátky 20.léta 20.stol. – Německo

V ČR – systém firemního vzdělávání – Baťa

( princip – vypracovat se od nejjednodušího prac.

místa)

1925 škola pro chlapce

1929 škola pro dívky

Baťova škola práce (studium při práci, náklady hrazeny z výdělku)

Baťa

2.pol 30let – reorganizace – souhlas Min. školství

Vytvořena regulerní škola

1. Stupeň – dvouletá odborná škola

2. Stupeň – dvouletá mistrovská škola

3. Stupeň – dvouletá vyšší průmyslová škola

(maturita)

Vazba škol v regionu:

Např. Obchodní akademie T.Bati pro zahr. obchod.

Tzv. „školy podnikové výchovy“

„Škola podnikové výchovy“ = systém pedagogických

principů, didaktických pravidel a případně

organizačních postupů.

Ty představují „komplexní“ přístup k podnikovému

vzdělávání jako celku.

Jsou realizovány různými organizačními a

metodickými přístupy.

TWI (Training Within Industry) výcvik

pro průmysl

Začátky kolem r. 1917

Rozvoj po vstupu USA do 2.sv. války – cíl: urychlené

školení nekvalifikovaných prac. sil pro válečnou

výrobu.

1. Příprava dělníků

2. Příprava mistrů na dovednost zapracovat dělníky

3. Příprava instruktorů

Standardizované vzděl. kurzy, detailní popisy operací

a úkonů vč. instruktorských (lektorských).

Vše probíhá na pracovišti – žádné domácí úkoly,

žádné studijní materiály.

Švýcarsko – francouzská škola

(Carrardova)

Dva okruhy zájmu : příprava učňů a psychologická

příprava vedoucích pracovníků

Východiska:

Výkon studujícího závisí na jeho postoji k učební

látce

Příprava dospělých – pouze ti, u nichž vrozené

schopnosti zaručují úspěch

Didaktické zásady: rozložení učební látky, střídání

učebních procesů, stanovení tempa výuky,

frekvencí opakování..

Škola dynamiky skupin (K. Lewin)

Cílem formování pozitivních postojů pracovníků

Hledá a odstraňuje příčiny negativních postojů

Základem rozvoje osobnosti pracovníka je malá

skupina

Škola duševního výcviku (francouzská –

Joffre Dumazedier )

Rozvíjení schopností správně se informovat,

vzdělávat a vyjadřovat

Výcvik zaměřen na správné jednání – využívání

dosavadních zkušeností a mezilidskou komunikaci

Základem výcviku – rozbor pracovního prostředí a

činnosti na pracovišti

Vzdělávání po 2svět. válce

Podniková sféra:

1945-1950

Školy práce (ROH)

1950 – 1966

Závodní školy práce

Diferenciace pro různé kategorie prac.

Možnost získat školní (střední, střední odborné, vyšší

odborné) vzdělání v tomto systému – podnikové

technické školy, podnikové instituty

1966

Vládní usnesení o podnikovém vzdělávání

Podniky již pouze další vzdělávání

Vzdělávání po 2.svět. válce

1966

Vládní usnesení o podnikovém vzdělávání

Podniky již pouze další vzdělávání

Od 2.pol. šedesátých let nadpodniková a resortní

vzděl. zařízení

(zároveň v dokumentech reakce na koncepci

permanentního vzdělávání - Unesco, Rada Evropy)

1971 při MŠMT Česká komise pro vzdělávání

dospělých

1976 dokument Další rozvoj československé

výchovně vzdělávací soustavy

Vzdělávání po 2.svět. válce

Vzdělávání dospělých probíhá:

Školská soustavy

Podnikové systémy

Organizace Národní fronty

Linie kulturně výchovných zařízení

(domy osvěty, domy kultury,

kulturní střediska)

SOUČASNÉ TRENDY DPV

Východiska současného DPV

Současná doba – doba chaosu, turbulence a

diskontinuity

Sjednocujícím kriteriem všech trendů i

problémů je rychlost změn.

Na tyto změny musí reagovat oblast

vzdělávání dospělých – andragogiky. Její

těžiště se přesouvá především do podnikové

sféry, i když význam celoživotního

vzdělávání musí stát i obecně v čele zájmu

společenského a politického.

Koncepce informační a znalostní

společnosti

Fritz Machlup (1902- 1983 Australsko-Americký ekonom)

- zkoumal znalosti jako ekonomický zdroj.

IS je termínem pro společnost, ve které se tvorba,

distribuce a manipulace s informacemi stala

nejvýznamnější ekonomickou a kulturní

aktivitou.

Koncepce informační a znalostní

společnosti

„Vzhledem k faktu, že významnou

úlohu v informační společnosti bude

hrát osvojování si nových znalostí,

lze nastupující etapy informační

společnosti charakterizovat jako

společnost znalostí a společnost

celoživotního učení. „

(Vymětal 2005)

Koncepce informační a znalostní

společnosti – k zamyšlení

Jan Keller - Vědomostní společnost

- Chrám, výtah a pojišťovna (2008)

Konrad Paul Liessman – Teorie

nevzdělanosti

ZASTARÁNÍ ZNALOSTÍ (ZDROJ MŘ)

Východiska dalšího vzdělávání v

21.stol.

změny na trhu práce

druhá vzdělávací šance

zaměstnatelnost

individualizace

partnerský princip

aktivita na straně dospělého jedince.

možnost vlastní seberealizace, a osobnostního

rozvoje

Změny na trhu práce

pokles pracnosti v průmyslových

odvětvích – klesající zájem o pracovní sílu

zvyšující se počet zaměstnanců malých a

středních firem, které hledají

kvalifikovanou sílu na trhu, obtížněji však

jsou schopny naplnit požadavky

systematického vzdělávání

požadavek na flexibilnější pracovní sílu

nezaměstnanost jako běžná součást života

společnosti

Změny na trhu práce

diferenciace mezd (odvětví, povolání,

kvalifikace …)

zvýšení odpovědnosti jednotlivců za svůj

život, za svoji kvalifikaci

zvyšování oborové fluktuace, změna

zaměstnání, kvalifikace několikrát za

život

růst zaměstnanosti v nových technologiích

– požadavky na novou kvalifikaci

Problémy dalšího vzdělávání

motivace ke vzdělávání v dospělém věku

dostupnost vzdělávacích aktivit po dospělé

politika a legislativa upravující oblast dalšího

vzdělávání

systém a zdroje financování dalšího vzdělávání

kvalita a certifikace v oblasti dalšího vzdělávání

atd.

Firemní vzdělávání

Možné přístupy:

Reaktivní přístup (řešení již existujících

problémů, orientace na problém)

Proaktivní přístup (pohled do budoucna, orientace

na řešení)

Strategický přístup

CYKLUS VZDĚLÁVÁNÍ

Strategie

firmy

(instituce)

Strategie ŘLZ

Strategie

vzdělávání a

rozvoje

Vyhodnocení účinnosti

Plánování a příprava

Realizace Analýza vzdělávacích

potřeb

CYKLUS VZDĚLÁVÁNÍ ZALOŽENÝ

NA PLÁNU ROZVOJE PRACOVNÍKŮ (PODLE Z. BRÁZDOVÉ )

Strategie organizace Strategie řízení lidských

zdrojů

Strategie vzdělávání a

rozvoje

Analýza potřeb vzdělávání

Realizace vzdělávání Monitorování vzdělávání a

vyhodnocování jeho účinnosti

Strategický přístup k firemnímu

vzdělávání

Vize – kde chceme být v budoucnu

Poslání – proč jsme jako firma tady

Cíle – čeho chceme dosáhnout

Strategie – jak toho chceme dosáhnout

Strategie nám říká, jak bude podnik

usilovat o dosažení stanovených cílů.

Jejím úkolem je ukazovat směr.

STRATEGIE ŘLZ (PERSONÁLNÍ STRATEGIE )

Strategie ŘLZ se týká dlouhodobých

obecných a komplexně pojatých cílů v

oblasti v oblasti potřeby pracovních sil a

zdrojů pokrytí této potřeby. (Koubek)

Např. Budoucí míra souladu mezi pracovníky a

pracovními místy.

Kolik a jakých pracovníků bude firma potřebovat.

Jaká nabídka pracovních sil se perspektivně

předpokládá.

Co udělat k pokrytí žádoucí perspektivní potřeby

pracovníků.

VZDĚLÁVÁNÍ V PERS. PROCESECH FIRMY

Základní personální procesy

- stanovování požadavků na způsobilost

pracovníků

- plánování

- získávání a výběr pracovníků

- hodnocení způsobilosti

- vzdělávání a rozvoj pracovníků

TVORBA SYSTÉMU VZDĚLÁVÁNÍ

A ROZVOJE PRACOVNÍKŮ

vytvoření organizačních a finančních předpokladů

stanovení odpovědností za vzdělávání

identifikace potřeb vzdělávání

plánování a projektování vzdělávání

realizace vzdělávání

hodnocení účinnosti

monitoring cyklu vzdělávání v návaznosti na změny prostředí

PROCES VZDĚLÁVÁNÍ Z POHLEDU MANAGEMENTU KVALITY (PODLE Z. BRÁZDOVÉ)

Vzdělávání musí být strategickou záležitostí

Vzdělávání musí být všichni zaměstnanci ovlivňující jakosti

Vzdělávání musí probíhat na základě identifikované potřeby

Orientace na zákazníka

Zvyšování nejen způsobilosti, ale také identifikace pracovníků s firmou

Hodnocení efektivity vzdělávání

STANOVOVÁNÍ OBJEMU NÁKLADŮ NA

VZDĚLÁVÁNÍ – MOŽNÉ PŘÍSTUPY

Roční náklady na vzdělávání _

Celkové roční osobní náklady

Roční náklady na vzdělávání _

Roční objem hrubých mezd

4 – 10% ???

STANOVOVÁNÍ OBJEMU NÁKLADŮ NA

VZDĚLÁVÁNÍ

Stanovení (hodnocení) objemu finančních

prostředků na vzdělávání jednoho zaměstnance

Stanovení (hodnocení) počtu hodin ročně na

vzdělávání jednoho zaměstnance

STANOVOVÁNÍ ODPOVÉDNOSTI ZA

VZDĚLÁVÁNÍ

Matice odpovědnosti

ROČNÍ PLÁN VZDĚLÁVÁNÍ ODPOVÍDÁ NA OTÁZKY

JAKÉ vzdělávání má být zabezpečeno

KDO BUDE VZDĚLÁVÁN – jednotlivec,

skupina, …

KÝM (interní,externí lektoři,instituce DV,

školy)

KDY (časové umístění)

KDE (konkrétní místo)

NÁKLADY vzdělávání

ÚROVEŇ A METODY hodnocení

IDENTIFIKACE POTŘEB VZDĚLÁVÁNÍ

Zdroje:

- Analýza údajů o organizaci jako celku

- Analýza popisů pracovních míst

- Analýza údajů o jednotlivcích

ZÁKLADNÍ NÁSTROJE AVP Organizace jeho celek

- Strategie (analýzy SWOT,PEST)

- Průzkumy klimatu

- Organizační struktura, procesy

- Organizační kultura

- Technologie

- Fluktuace, absence

- Produktivita práce

- ……

Prostředí

Každá firma je svázána s prostředím ve kterém

působí.

Prostředí firemního vzdělávání lze popsat:

pomocí úrovní : makro (PEST), mezzo (zákazníci,

konkurence, dodavatelé), mikro

Analýza PEST

• Politické

• Ekonomické

• Sociální

• Technologické

PEST analýza MANAGEMENT; BĚLOHLÁVEK, KOŠŤAT,ŠULÉŘ; VYDAVATEL: COMPUTER PRESS,

A.S., 2006

POLITICKÉ

- legislativa

- pracovní právo

- politická stabilita

- daňová politika

- ochrana životního prostředí

PEST analýza

EKONOMICKÉ

- trend HDP

- úroková míra

- množství peněz v oběhu

- inflace

- nezaměstnanost

- výška investic

PEST analýza

EKONOMICKÉ

- trend HDP

- úroková míra

- množství peněz v oběhu

- inflace

- nezaměstnanost

- výška investic

PEST analýza

SOCIALNÍ

- životní styl

- mobilita, rozdělení příjmů

- úroveň vzdělání

- životní hodnoty

ZÁKLADNÍ NÁSTROJE AVP

Analýzy pracovních míst

- Popisy pracovních míst

- Kompetenční modely

ZÁKLADNÍ NÁSTROJE AVP

Analýza údajů o jednotlivcích

- Hodnocení způsobilosti

- Hodnocení výkonu

- Kritické události

- Záznamy o kvalifikaci

- Zkoušky, testy

- Personální audity - Assessment Centre

- „Mystery Shopping“

TVORBA VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMŮ

Kvalita vzdělávacího programu

Akreditace vzdělávacího programu

Jaký je rozdíl mezi pojmy: akreditace, certifikace???

Akreditace vzděl. programů - příklady

MŠMT:

Do r 2009 vyhl č. 524/2004 o akreditaci zařízení k

provádění rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců

o zaměstnání

Nyní: Vyhláška 176/2009 Sb., kterou se stanoví náležitosti

žádosti o akreditaci vzdělávacího programu, organizace

vzdělávání v rekvalifikačním zařízení a způsob jeho

ukončení

MV ČR : zákon 312/2002Sb., (§29)

MPSV vyhláška 2005/2006

Kvalita vzdělávacího programu vzorový

standard (Palán, Mužík)

http://www.nvf.cz/kvalita/dokumenty/vzdel_program.pdf

I. Název vzdělávacího programu (vzdělávací akce)

Název programu je jeho marketingovou součástí.Z toho důvodu by

neměl být zavádějící a měl by výstižně vyjádřit obsah popisované

vzdělávací činnosti.

Kvalita vzdělávacího programu

II. Organizátor a odborný garant VP

Instituce organizující akci a garantující kvalitu (základní

identifikační údaje, údaje o odbornosti instituce, její působení a

výsledky v oblasti dalšího vzdělávání vč. dokladu o podnikatelské

oprávněnosti v této oblasti)

Odpovědná osoba a odborný garant vzdělávacího programu (jejích

certifikace a kvalifikace) a doložená odborná praxe.

Kvalifikovanost instituce by měla být doložena nejen dokladem o

její existenci (zřizovací listina, zápis do podnikového rejstříku,

živnostenský list a pod.), ale i její certifikací (ISO 9000, Q FOR,

Oborová certifikace, apod.). Současně garant předkládá doklad o

odborné praxi v oboru a prohlášení o seznámení s aktuálním

vývojem v oblasti realizované vzdělávací aktivity.

Kvalita vzdělávacího programu

III. Cíle VP

Údaje o výchozí situaci a koncepční vymezení obsahové náplně

Stanovení vzdělávacího záměru

Měřitelné a zhodnotitelné vymezení cílů (s ohledem na profil

vzdělávací akce)

Cíle vzdělávacího programu jsou stanovovány na základě požadavků a analýzy

potřeb klienta a účastníků či potenciálních účastníků programu, popř. právní

normou. Obecně lze říci, že analýza potřeb odhaluje diskrepance mezi současnou

mírou úrovně výkonnosti a kompetencemi jednotlivců a organizace a stavem,

požadovaným klientem. Cíle programu jsou vztahovány ke kompetenčním profilům

pracovních míst, ke kvalifikačním standardům, ke standardům výkonu týmů a

organizací. Cíle programu zahrnují vzdělávací cíle celého programu, mohou však

obsahovat i cíle jednotlivých ucelených částí programu, např. při modulové variantě

programu (v takovém případě je nutné jasně vymezit dílčí cíle jednotlivých

částí/modulů.

Kvalita vzdělávacího programu

IV. Cílová skupina a kritéria pro výběr účastníků

Profil absolventa

Vstupní požadavky věk, vzdělání, praxe, zdrav. předpoklady,

apod.)

Forma přijímacího řízení

Kvalita vzdělávacího programu

V. Obsah VP

Vzdělávací moduly

Tématické celky, jejich dílčí cíle a obsah

Hodinová dotace jednotlivých tématických celků

Časový plán akce

Učební osnovy a plán – učivo, probírané v rámci vzdělávací akce

Kvalita vzdělávacího programu

VI. Formy a metody výuky

Určení forem (denní, distanční, kombinovaná, večerní, víkendová,

internátní, apod.)

Určení metod (přednáška, workshop, assessment centra, pracovní

praxe, apod.)

Didaktická technika

Kvalita vzdělávacího programu

VII. Způsob ukončení

Závěr kurzu (zkouška, test, výrobek, závěrečná práce, její

obhajoba, apod.

Způsob závěrečného hodnocení VP

Naplnění cílů

Spokojenost účastníků

Výstupní certifikát

Kvalita vzdělávacího programu

VIII. Lektoři

Odborná kvalifikace

Pedagogická kvalifikace

Kvalita vzdělávacího programu

VIII. Lektoři

Odborná kvalifikace

Pedagogická kvalifikace

Kvalita vzdělávacího programu

IX. Materiální a technické zabezpečení

Místo konání

Doklad o zabezpečení prostor (v případě pronájmu)

Místo a vybavení pro praktickou výuku

Vybavení a prostorové členění

Učební pomůcky a didaktická technika

Studijní literatura

Kvalita vzdělávacího programu

X. Rozpočet

Rámcová finanční kalkulace kurzu,

vč.orientačního propočtu nákladů na jednoho účastníka a

z hlediska rentabilnosti počet osob nutných k otevření kurzu..

PROJEKT VZDĚLÁVÁNÍ - SHRNUTÍ(1)

Cíle vzdělávání

Formy vzdělávání

Kriteria výběru účastníků

Obsah a rozsah vzdělávání

Požadavky na lektorské zabezpečení

Metody vzdělávání

Didaktické pomůcky, studijní texty

PROJEKT VZDĚLÁVÁNÍ - SHRNUTÍ (2) Místo konání

Vyučovací režim

Organizační zabezpečení

Úroveň hodnocení, metody hodnocení, časový rámec hodnocení

Cena, náklady na realizaci vzdělávacího programu

Dokumentace

CO ÚČASTNÍCI OČEKÁVAJÍ OD LEKTORA ??

KOMPETENCE - VYMEZENÍ

o „...schopnost vykonávat určitou funkci nebo soubor funkcí a dosahovat při tom určité úrovně výkonnosti“.

o „…..kompetenční modely se opírají o komplex znalostí, povahových rysů, postojů a dovedností.“ Přičemž jsou tyto prvky chápány v úzkém vztahu k podniku, firemní kultuře a jeho produktové orientaci (Prokopenko,1996 s. 23 n.).

Podrobněji k problematice viz:

Kubeš, Spillerová, Kurnický: Manažerské kompetence, Grada 1994

Krontorad, Trčka: Manažerské standardy ve veřejné správě(úvod ke

kompetenčnímu managementu) Národní informační středisko pro podporu jakosti

KOMPETENCE LEKTORA PROF. J. BARTÁK

o odborná připravenost

o zkušenosti

o praxe

o pedagogické schopnosti a dovednosti ve vztahu ke vzdělávací činnosti s dospělými

o schopnost veřejně vystupovat

o schopnost řídit interaktivní vzdělávací formy

o metodická způsobilost

o adaptabilita (přizpůsobivost i otevřenost)

o pozitivní přístup, aktivita, iniciativa, kolegialita

KOMPETENCE LEKTORA DR. J. PONDĚLÍČEK

Účastník očekává lektora: o příjemného, o informovaného, o s odbornou autoritou, o komunikujícího, o vstřícného, o respektujícího, o metodicko – didakticky dovedného.

Oso

bn

ost

Ko

mu

nik

ace

a

vy

stu

po

vá

ní

Um

ěn

í v

ysv

ětl

it a

na

učit

Odbornost

Lektorský

úspěch

VZDĚLÁVÁNÍ A CERTIFIKACE LEKTORŮ V

ČR

CKL (AIVD + UP)

ATKM

BI – Kvalita v DPV

„Koncept“ – lektor jako „profesní kvalifikace“

Certifikace lektorů - východiska

Stanovení požadavků:

Je třeba vytvořit kompetenční profil lektora

Možná východisko

www.kpt.istp.cz

Lektor specialista

Odborný lektor

Vymezení požadavků na prověření

Stanovení postupu certifikace

Certifikace lektorů

Zpravidla vychází z ISO 17024

Př.

AIVD

ATKM

Projekt kvalita v DPV

Další příklady:

CIMA

ČSQ

AISIS

Certifikace lektorů

Neexistuje žádná povinnost lektora se certifikovat!!

Jaké jsou motivy?

Uvědomme si, že význam certifikátu stoupá s jeho obecnou

známostí a rozšířeností

(srovnejte např. ECDL - European Computer Driving Licence

tzv. řidičák na počítač

PRAGMATICKÝ POHLED - VÝBĚR A

HODNOCENÍ LEKTORŮ

Odborná způsobilost (vzdělání, praxe, péče o

odborný růst)

Pedagogická způsobilost (pedagogické vzdělání,

certifikovaná lektorská příprava)

Spolehlivost, tvorba st. textů, flexibilita …

KRITERIA VÝBĚRU A HODNOCENÍ EXTERNÍ

VZDĚLÁVACÍ INSTITUCE (PALÁN – AIVD)

Poslání a strategie instituce

Pověst (image)

Záruky kvality (certifikáty ISO,

Q-FOR,… ), reference

Lektorský sbor

Nabídka vzdělávacích programů

Nabídka poradenských a dalších služeb

KRITERIA VÝBĚRU EXTERNÍ VZDĚLÁVACÍ

INSTITUCE (PALÁN – AIVD)

Vztah ke klientům

Odborné propojení s tuzemskými i zahraničními

vzděl. institucemi

Logistika (umístění, vybavení, ubytování …

Dodavatel vzdělávání a kvalita

ÚROVEŇ:

Instituce

Vzdělávací program – viz. tvorba vzděl. programu

Personál – viz. lektor

Dodavatel vzdělávání a kvalita

Vzdělávací organizace může zvolit řadu přístupů k řízení kvality

své činnosti:

Nejčastěji používané:

ISO 9001 (příp. varianty pro vzděl. instituce – oborová certifikace,

EDUIQ 9001

EFQM resp varianty: ESTQM, KVIS

Model Q FOR – původně založený na výzkumu spokojenost

zákazníků

Certifikace IES (Internacional Education Society)

Nově vytvářené nástroje v rámci projektu Koncept.