jonáš hájek, suť

fra

Jonáš HájekSuť

Jonáš HájekCena Jiřího Ortena ’07Nominace Magnesia Litera ’08

fra.cz

Česká poezie

fra

Jonáš HájekSuť

Česká poezie

fra

Jonáš HájekSuť

Jonáš HájekSuť

fra

6

Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury ČR

© Agite/Fra, 2007Text © Jonáš Hájek, 2007Cover photo © Michal Rydval, 2007Author photo © Jan Fila, 2007ISBN 80-86603-60-1

Se mnou se do brnění schovášv náruči starých, zplstnatělých dek –do básně, jež jak pevný podpalovačzahoří bíle. Na plný úvazek.

7

Stárnoucí muž se vleče plískanicí.Hrbí se v hruškách. Chtěl by ke kamnům.Nastydlý podzim kašle. Smyčce, bicí.V orchestru mlhy hledá vlastní dům.

Na vrata fouká. Bláto… Nedojde k nim?Uťatá větev. Listy. Žluté stáje.Po cestě zemře. Padne podchlazením.Ve sklepě nový se sklem v ruce zraje.

8

Vykácené hory

Estétsky ses kochal vyléváním džbánu:každou kapku jsi pak chtěl slíbat zpět.Rovná poušť kolem však zřejmě žízní víc.

9

Příběh jezírka

Náhle si vzpomněl na nebesa.Vykřikl: „Bože! Utonu!“Kameněl vědomím, že klesá,a o to víc se blížil dnu.

I sochu škrtil v pozdní víředrát, který trestat nepřestal.A kolemjdoucí pyšné zvířebez povšimnutí kráčí dál.

10

Chalupa

Vyhaslá kamna příjezdu a černá zrnka myší.Náznaky plísně koberců. Zahradou tání slyšíš.Na stole tramín vypitý. Světnice sešeřelá.Zápraží hostí pozvolna dvě dýchající těla.

Vyhlídka do vsi mlhavá. Krajina poztrácenáděravou kapsou všednosti, kde ty je tvrdá měna.Ráno i pod peřinou snu je plevelnatá zima.Prostřeno. Nečekaný svit starostem otisk snímá.

11

Plavba

V ruce se těší rozevřené nůžky:blíženci po stranách a mezinoží jedno.Napjaté magnety, na povel mužskýchprstů čekají, kdy k sobě sednou.

Naše loďstvo, stlučené řeckými nýty!Stojíme na místě, s klidem v žaludku.Moře je zatuhlé a z jeho sítínevyveslujem ani s bubny předsudků.

Ptáme se, kdo ukrad vítr plachtám –mezitím k dlani připalčuje Bůha s panáčky si krátí dlouhou chvíli.

Jak se tak všechno zvolna cachtáhladinou, nuda bezvládnosti ještě sílía z nebes plandá rozstříhnutý vzduch.

12

Bezdomovec

Včera šel parkem, viděl sem ho,byl to jedináček tmy. Jak palimpsest,vyškrábnutej každym ránem, poslední,co zapisoval, bylo tlustou čárou:

„Prolnutí sebe se samým,“ mlel si,„já – totožnost… ať aspoň chvíli…“Předtim zas v hospodě: „Žena… a srdce…“

„Vypadni, nevzdychej tady,“ vrchní na něj,„voběma trvá, než je rozpumpuješ, co?Teď si můžeš honit akorát tak bycha!“

Jó, pravdy půllitrů a jejich dna,čísi smrad, ulice – domovy naruby,člověk by si to taky kolikrát… Je u potoka.Hlásil bych to, ale sem bez dokladů.

13

Nokturno

U stolu sedí piják, jenž si právěpěstuje tragédii jako fazoli.Dřív brankářem na vnitřním hřišti –znavený genitiv schne opodála nebolí.

Bývalý chlast na podlaze prýštíze střepů: sovice třikrát pálená u kamen.Bytem jde dotaz, který loket dalpodpírané hlavě –zda budu ještě někdy někde přítomen.

14

Kam zmizel holub?

Nedaleko konzervatořejsme spatřili cosi zcela bezlakého.Být jen se sebou, je v tom ptanía žádá odpověď.

Kde sebral náš vypečený krajšpatnou parafrázi oběda?Třeba byl v křídlech ještě života v něm i vzlétnutí bolesti navzdory.Nebo se naskytla nějaká kola,mrštila zbytek přímo nikama tohle poslala na chodník.

Že jsme však tři,zdá se nám akorát směšnéto nevědomé neštěstíčko.Osamocený pařát, který průkazněnevyrostl bez těla.

15

Co když na tebe svět něco ví, o čem nemáš zdání?Na pánvi hlavy máslo jako sníh ti taje,tvé vnitřní slunce každým hnutím zahřívá je,a život nehýbat se brání.

16

Autoškola

Pozor na výduť, hladový oko, kontrolovat měrku…

Nemáš rád řemen? Užívej zbylých ampérhodin!Náš čtyřtakt poháněný starostmi… Svou herkužeň dál, ať se nenadýcháš vlastních zplodin.

Načteno v postřikovačích, jedeš aspoň stempo dálnici s jedním exitem.

17

Na břehu vězí plno skrytých drátů.Plody i trny překážejí blátu.Výpověď všemu, aspoň na hodinu!Podivná změť se zatím změní v hlínu.

18

Velikonoce

Sobota, bílé víno, z hráze nás hostípohled na dvě strany. Narcis a Goldmund.Nazítří na mši duní aleluja místních,koupíme vajíčka, nařežeme pruty.

Přiložit pár polen. Výhoda skutečnosti,horko, trocha hantecu a pak zas domů.Chci něco říci, jak bych to jen vystih…K ránu připluly ledy. Spousta němé suti.

19

Ukazuji své milé,jak umím řídit. Auto se třese.Pokrývku rozkládáme roztouženě –

Znovu se našly i brýle,odložené v lese.Byli jsme, tak přirozeně!

20

Jsi ponechaný. Uvidíš holičky,jak zručně zastřihují tvá příčestí.Snad tvá povaha, sklíčená políčky,jednou odemkne, co bylo zaseto.

21

V bazénu

Kdo nejdřív okusí nohou, možná se vyznáváz ochutnávek osudu. Stejně tam sestoupíme.Jordánsky se ponořujeme, zlepšujeme záběry,narážíme na sebe při znaku. Odevzdáváme se.

Včerejší podvojnosti, znalost klamných spojů,vše věrně plave s námi: jsme stále oblečeni.Pokud pak máme, již uschlí, zčervenalé oči,je to snad proto, abychom nezapomněli pláč.

22

9 788086 603605

Co

ver

© M

ich

al R

ydva

l, 20

07

Tak konečně zase jednou debut, v němž mámeco do činění s autorem hotovým (jistě nikoliv bezmožného a nutného dalšího vývoje), s autorem,který neředí první sbírku publikováním netrpělivýcha nedodělaných „náčrtků“, chvíli vypadajících takbásnivě… Jonáš Hájek si nenápadně (a vážně) hlídásvůj jazyk, neotřelý, ačkoliv prostý exkluzivit a ná-silností. Dokáže veršem „mlčet“ i ironicky trnout,především ovšem dokáže udržet v textu temperatu-ru osobního vzrušení a prožívání, která pak nedovo-luje, aby se verše staly dekorací, byť umně přede-nou. Přirozeně nechává poezii její sílu vhlížet doskutečnosti, v tomto případě do skutečnosti zvlášt-ně pomalé a jímavě obyčejné. Vidění, v němž si ne-překáží benzinová pumpa s tajemstvím – to je mizvlášť drahé.

Petr Hruška

Photo © Jan Fila, 2007

9 788086 603605

Co

ver

© M

ich

al R

ydva

l, 20

07

Tak konečně zase jednou debut, v němž mámeco do činění s autorem hotovým (jistě nikoliv bezmožného a nutného dalšího vývoje), s autorem,který neředí první sbírku publikováním netrpělivýcha nedodělaných „náčrtků“, chvíli vypadajících takbásnivě… Jonáš Hájek si nenápadně (a vážně) hlídásvůj jazyk, neotřelý, ačkoliv prostý exkluzivit a ná-silností. Dokáže veršem „mlčet“ i ironicky trnout,především ovšem dokáže udržet v textu temperatu-ru osobního vzrušení a prožívání, která pak nedovo-luje, aby se verše staly dekorací, byť umně přede-nou. Přirozeně nechává poezii její sílu vhlížet doskutečnosti, v tomto případě do skutečnosti zvlášt-ně pomalé a jímavě obyčejné. Vidění, v němž si ne-překáží benzinová pumpa s tajemstvím – to je mizvlášť drahé.

Petr Hruška

Photo © Jan Fila, 2007

připravujeme

Dorota Masłowská, Královnina šavleYasmina Reza, Adam HaberbergJean-Claude Izzo, Totální chaosFrédéric Beigbeder, Povídky psané pod vlivem extázeAtík Rahímí, Tisíc domů snu a hrůzyLianozovo. Antologie ruské minimalistické poeziePetr Borkovec, Berlínský sešit/Zápisky ze Saint-NazaireJonathan Crary, Techniky pozorovateleGeorges Didi-Huberman, Ninfa modernaJohn Berger, O pohleduRaúl Rivero, Důkazy spojení .pdf fra