editor john julius norwich mĚsta...john julius norwich blízký východ vyobrazení na titulní...
Post on 12-Mar-2021
7 Views
Preview:
TRANSCRIPT
E D I TO R
John Julius Norwich
MĚSTAKTERÁ UTVÁŘELASTAROVĚKÝ SVĚT
V Y Š E H R A D
OBSAH
ÚVOD 6Vznik života ve městechJohn Julius Norwich
Blízký východ 15
URUK 16Nejstarší město na světěMargarete van Essová
UR 20Mezopotámské centrum moci a bohatstvíMarc van de Mieroop
CHATTUŠA 24Bašta Chetitské říšeTrevor Bryce
TRÓJA 28Mýtus a skutečnostBettany Hughesová
BABYLÓN 34Nabukadnezar a Visuté zahradyJoan Oatesová
NINIVE 40Paláce a chrámy asyrských králůJulian Reade
PERSEPOLIS 44Srdce Perské říšeMarc van de Mieroop
PERGAMON 48Centrum helénistické kultury Stephen Mitchell
JERUZALÉM 52Město založené na vířeMartin Goodman
PETRA 58Architektonický zázrak zrozený z obchoduJane Taylorová
EFEZ 64Svatyně a chrám bohyně ArtemidyStephen Mitchell
PALMÝRA 70Mezi Římem a PersiíNigel Pollard
Vyobrazení na titulní dvoustraně:
pohled na amfiteátr v Leptis Magna
Published by arrangement
with Thames & Hudson Ltd, London
Cities that Shaped the Ancient World © 2014
Thames & Hudson Ltd
pp. 126–31 text © Bettany Hughes
pp. 172–75 text © W. J. F. Jenner
Text of following sections appeared previously
in The Great Cities in History, Thames & Hudson,
2009: Uruk; Hattusa; Babylon; Nineveh; Jerusalem;
Memphis; Thebes; Carthage; Alexandria; Meroë;
Athens; Rome; Mohenjodaro; Teotihuacan; Tikal.
This edition first published in Czech Republic
in 2016 by Vyšehrad, Prague
Odborná revize:
Mgr. Zuzana Marie Kostićová, Ph.D.,
Mgr. Kateřina Šašková, Th.D.,
Prof. PhDr. Ladislav Bareš, CSc.,
Doc. PhDr. Svetislav Kostić, Dr.,
PhDr. Vladimír Liščák, CSc.,
PhDr. Pavel Titz, Ph.D.
Czech edition © 2016, Vyšehrad
Translation © 2016, Jana Šimonová,
Kateřina Zerzánová, Veronika Zerzánová,
Denis Kostomitsopoulos, Aleš Valenta
Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r.o.,
roku 2016 jako svou 1470. publikaci.
Odpovědný redaktor Filip Outrata
Vydání první. Stran 240
Vytiskla tiskárna C & C Offset Printing Co Ltd, Čína
Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o.,
Praha 3, Víta Nejedlého 15
e-mail: info@ivysehrad.cz
www.ivysehrad.cz
ISBN 978-80-7429-694-9
Afrika 77
MEMFIS 78Rovnováha obou zemíIan Shaw
THÉBY 82V srdci zlatého věku EgyptaBill Manley
AMARNA 88Krátký život města slunečního bohaBarry Kemp
KARTÁGO 94Fénické a římské městoHenry Hurst
ALEXANDRIE 96Hlavní město řeckého EgyptaAlan B. Lloyd
MEROE 100Núbijské královské městoRobert Morkot
LEPTIS MAGNA 104Majestát a krása v severní AfriceNigel Pollard
AKSÚM 110Etiopské královské obchodní městoMatthew C. Curtis
Evropa 115
KNÓSSOS 116Palácový komplex mínojské civilizace na KrétěColin F. Macdonald
MYKÉNY 122Paláce a hrobky králů-válečníkůBettany Hughesová
ATHÉNY 126Kolébka demokracieBettany Hughesová
AKRAGÁS 132Město oplývající luxusem a nadbytkemTony Spawforth
PAESTUM 138Příběh dvou koloniíNigel Pollard
ŘÍM 144Augustovo město z kameneNigel Pollard
POMPEJE 152Hektické provinční město římské říšePaul Roberts
NÎMES A PONT DU GARD 160Mistrovská díla architektury a technologieSimon Esmonde Cleary
TREVÍR 164Od provinčního města k císařské rezidenciSimon Esmonde Cleary
Asie 169
MOHENDŽODARO 170Záhada civilizace v údolí InduRobin Coningham
LIN- C’ 172Čínská města v Období válčících státůW. J. F. Renner
SIEN-JANG 176První císařské hlavní městoFrances Woodová
PÁTALIPUTRA 182Hlavní město maurjovské říšeRobin Coningham
ANURÁDHAPURA 186Ostrovní hlavní město a poutní místoRobin Coningham
Ameriky 195
CARAL 196Dávné monumentální centrum v PeruDaniel H. Sandweiss
LA VENTA 202Královské a obřadní středisko OlmékůRichard A. Diehl
MONTE ALBÁN 206Na vrcholu svaté horyJavier Urcid
TEOTIHUACAN 210Kde plynou čas a vodaSusan Toby Evansová
TIKAL 216Ohnisko mayské civilizaceSimon Martin
PALENQUE 220Královské město mayského zlatého věkuGeorge Stuart
Mapy 226Autoři 228Výběrová literatura 231Zdroje citací 235Zdroje ilustrací 236Rejstřík 237
Voda byla v každé době kritickým faktorem pro existenci a růst města Nîmes, zalo-ženého v polovyprahlé krajině Provence v jižní Francii. Vydatný, po celý rok nevy-sychající vodní zdroj na úpatí hory Mont Cavalier, který odedávna
lákal člověka k usídlení, se měl stát jádrem velkého římského komplexu, přičemž nejslavnější památkou je akvadukt, dnes známý jako Pont du Gard, přivádějící vodu ze severu. Když Římané dobyli v roce 125 př. Kr. Provence, místo bylo již důležitým střediskem, ohlašují-cím se vysokou věží (Tour Magne) na vrcholu Mont Cavalier. Nîmes se stalo římskou colonií (osadou veteránů legií) snad za Julia Cae-sara a určitě dříve než v roce 28 př. Kr., kdy zde byly raženy mince, na nichž je město nazýváno Col(onia) Nem(ausus). Na spodní straně Augustových mincí je vyobrazen krokodýl pod palmou, což nazna-čuje, že tu byli usazováni veteráni z císařových východních tažení.
Za Augustovy vlády (31 př. Kr. – 14 po Kr.) se Nîmes stalo jedním z nejdůležitějších měst jižní Galie, kde vznikla některá dosud existující díla monumentálního stavitelství. Výše cito-vaný nápis, pocházející z roku 16 př. Kr., připomíná dar městu v podobě pásu hradeb, skoro 6 km dlouhého a zahrnujícího Tour Magne. Jednalo se o prestižní projekt, mnohem rozsáh-lejší než město potřebovalo k vlastní obraně; hlavní brána, Porte d’Auguste, nesoucí onen nápis, byla příkladem okázalé architektury. Uprostřed hradeb se nacházel chrám, známý dnes jako „Maison Carrée“; nápis na fasádě zasazuje jeho zasvěcení do let 2–3 po Kr. Je to jedna z nejlépe dochova-
NÎMES A PONT DU GARD
Mistrovská díla architektury a technologie
SIMON ESMONDE CLEARY
Augustus uděluje kolonii brány a hradby v osmém roce své tribunské moci.
NÁPI S NA HL AVNÍ BRÁNĚ ŘÍMSKÉHO MĚSTA , 16 PŘ . KR .
Bronzová Augustova mince, ražená
v Nîmes. Na lícní straně jsou hlavy Augusta
a jeho generála Agrippy, na zadní straně
je krokodýl, připoutaný řetězem k palmě
s nápisem Col Nem, což znamená Nîmes.
Krokodýl je dodnes symbolem města.
Amfiteátr v Nîmes z ptačí
perspektivy, se dvěma řadami
vnějších oblouků a dochovanými
sedadly uvnitř. V aréně se stále
pořádají divadelní produkce a býčí
zápasy (corrida). Před amfiteátrem
se nacházejí podélné základy
římské městské hradby.
ných chrámových staveb, pocházejících z římského starověku. Spočívá na vyvýšeném podiu a vyznačuje se tzv. hexastylem – prů-čelím o šesti sloupech korintského typu. Chrám patrně tvořil část mnohem většího celku.
V téže době byl pramen na úpatí hory Mont Cavalier – la Fontaine – včleněn do ohromného monumentálního vodního komplexu, sestávajícího z velké vodní nádrže, z níž byla voda vedena kolem pravděpodobného oltářního fundamentu a vod-
ního chrámu (nymphaeum). Po straně se tyčí dobře zachovaný „Dianin chrám“, jehož funkce je nejasná – podle jednoho výkladu byl součástí zaniklého většího areálu, podle jiného šlo o knihovnu. Poslední velkou dochovanou stavbou ve středu města je amfite-átr, postavený ke konci 1. století po Kr. Na základě jeho rozměrů (133 m délky a 101 m šířky), což se blíží velikosti amfiteátru konkurenčního města Arles, se odhaduje, že mohl pojmout až 24 000 diváků. Svou architekturou připomíná římské Koloseum. Amfiteátr je v mimořádně dobrém stavu, takže se dochovaly četné detaily včetně toho, jakým způ-sobem byla z ohromné stavby odváděna dešťová voda a jak byla zajišťována hygiena pro početné davy návštěvníků.
163NîMES A PoNT DU gArD
Voda dala popud ke vzniku nejslavnější stavební památky Nîmes, Pont du Gard, jež přivádí vodu z městečka Uzès přes roklinu řeky Gardon. Most, který je emblémem toho, co si dnes představujeme pod označením „římský vodovod“, se skládá ze tří nad sebou umístěných řad polokruhových oblouků o celkové výšce 49 m. Nejnižší řada šesti oblouků překonává řeku samotnou (sou-běžná silnice pochází z 18. století), zatímco druhá řada jedenácti
oblouků dosahuje výše potřebné k umístění nejvyšší řady 47 malých oblouků (dochovalo se jich 35), které nesly specus, vodní kanál vystavěný z kamene a vyzděný hydraulickým betonem. Stavba si vyžádala přes 50 000 tun vápence z místního lomu, přičemž velké bloky byly pospojovány bez použití malty nebo kovových skob. Most, jehož vznik znalci dlouho spojovali s vládou císaře Augusta, spadá ve skutečnosti pravděpodobně až do druhé poloviny 1. století po Kr.
Když voda dorazila do města, byla shromažďována v dosud patrné castellum aquae (vodní věži), odkud potrubím zásobovala veřejné lázně (známo jich je devět) a další objekty. Jakkoli monumentální, most byl relativně neforemným architektonickým dílem, protože chytré užití betonu by bylo bývalo zamezilo nutnosti „nakupit“ řady oblouků. Navíc voda z oblasti Uzès byla bohatá na uhličitan vápenatý, který se usazoval a „ucpával“ specus, což si vynucovalo časté čištění, aby byl vodovod provozuschopný. Když na konci starověku tato činnost ustala, přestal být akvadukt využíván.
Pont du gard z ptačí perspektivy.
Tři nad sebou umístěné řady
oblouků, nejvyšší z nich zdaleka
nejmenší, vedou vodní kanál
(specus) akvaduktu přes příkré
údolí řeky gardon, severovýchodně
od Nîmes.
top related