Želary (Květa Legátová)

Tento příběh se odehrává během 2. světové války. V centru vyprávění je mladá lékařka Eliška. Ta spolu s kamarádem Slávkem a milencem Richardem působí v českém protinacistickém odboji. Roznášela dopisy s tajnými zprávami mezi odbojáři. Úkoly začínali být stále více nebezpečné a nakonec musí Eliška nadobro "zmizet". Slávek oznamuje Elišce, že Richard spolu se svou ženou emigroval a dává jí instrukce, jak přežít – musí si změnit jméno na Hanu Novákovou a ihned opustit město. K tomu využijí Jozu Jandu - pacienta, kterému Eliška darovala krev. Eliška tedy odjíždí s Jozou do jeho rodné vesnice Želary, aby se stala jeho ženou. S Jozou jeli vlakem do Šádovy Huti. Při cestě vlakem si všechno probírá v hlavě. Vzpomínala na tetu a strýce, kteří žili na venkově. V Šádově Huti se ubytovali v hospodě u Irči. Eliška jí pomáhala v hospodě, pracovat ji bavilo. Joza bydlel ve světničce v kovárně, kam by se nevešli. Spravil starou dřevěnou chaloupku a Hana bydlela až do svatby v hotelu v Šádově Huti. Před svatbou se přestěhovala do Želar. Okolo jejich domu byly jen další tři domy, v jednom bydlela Lucka, v dalším Žeňa a v posledním Jurigovi. Svatba byla v kostele. Na začátku manželského života Hanule nevěděla, co má dělat, většinou ležela v posteli, jídlo vařit neuměla. Hanule si uvědomila, že nemůže jenom ležet, ale také se musí něco naučit. Poprosila Žeňu a Žeňa ji postupně naučila vařit, šít, háčkovat, plést, drhat, vázat košťata, pracovat s hrnčířským kruhem, pečovat o zahradu. Cítila se lépe. Seznámila se taktéž s Luckou, jež se často ráda napila slivovice, byla vzteklá a smála se protivným smíchem. Po čase, který Hanule strávila po boku Jozy, poznávala, co je láska. Byl sice negramotný primitiv, ale dokázal jí vyjádřit velice zvláštním způsobem svůj cit k ní. Měla ho velice ráda. Prozkoumala vztah k Jozovi a porovnávala s Richardem. Poznala, že Richard byl chladnokrevný. Blížila se válka, vojáci přišli i do Želar, byli to Rusové, kteří ale znásilnili několik žen, všude se hodně pilo, vojáci ničili obydlí. Přišli i Němci. Najednou se začalo střílet, bojovali muži i ženy. Po příchodu slováckého důstojníka vše utichlo. Přišel i Joza. Byl zraněný a zemřel. Hana se vrátila zpátky do nemocnice. Richard si přivezl z Ameriky novou manželku, která se s ním brzy rozvedla. Chtěl se tedy oženit s Eliškou. Odmítla. Našla by v něm sice dobrého muže, ale věděla, že by nikdy nenašel porozumění pro její stále přetrvávající vztah k Jozovi.