... hojně se syťte Božím slovem (z poselství Benedikta XVI. k SDM)

Nebeský Otče, ty jsi světlo a život, otevři naše oči a srdce, abychom lépe chápali a milovali tvé Slovo.Sešli nám svého Ducha svatého, abychom rádi přijímali tvou pravdu.Mistře Ježíši,který jsi Cesta, Pravda a Život,žij v nás a skrze nás i tam, kde žijeme svůj každodenní život.Sláva Otci…Amen.

Tvář SLOVA: JEŽÍŠ KRISTUS

Hlas SLOVA: Zjevení

Dům SLOVA: Církev

Cesty SLOVA: Misie - poslání

Na Hod boží velikonoční se čte evangelium, které popisuje vcelku neúspěšné putování dvou lidí do jisté vesnice. V cíli se vlastně ani pořádně neohřáli. Na cestě totiž potkali jednoho chlápka, který jim přednášel biblickou hermeneutiku. Řečené je natolik zaujalo, že cizince přemluvili, aby s nimi zašel do hospody, kde jim zajímavým způsobem dopověděl zbytek. Při večeři a připíjení vínem se ukázalo se, že šlo o jejich známého, který vstal z mrtvých. Proto se to dostalo až do světové literatury . (podle V. Imlauf SJ)

Dnešní lectio a adoraci strávíme ve společnosti právě těchto dvou „neúspěšných“ poutníků. Při první části dojde i na biblickou hermeneutiku (filologická a filozofická nauka o metodách správného chápání a výkladu textů, zejména náboženských).

Slovo se stalo tělem Věčné a božské Slovo vstupuje do prostoru a času a nabývá lidskou tvář a totožnost, takže je možné se přímo k němu přiblížit a požádat ho, jak to udělala skupina Řeků v Jeruzalémě: „Rádi bychom viděli Ježíše" (Jan 12,20-21).

Slova bez tváře nejsou dokonalá, protože neumožňují setkání v plnosti, jak připomínal Job, když dospěl na konec svého hledání:

„Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem" (42,5).

Dvě tváře SlovaKristus je „Slovo,

které je u Boha a je Bůh," „věrný obraz neviditelného Boha,

dříve zrozený než celé tvorstvo" (Kol 1,15);

ale je také Ježíšem z Nazareta, který chodí po provincii na okraji římské říše,

mluví místním jazykem a má charakteristické rysy židovského lidu

a jeho kultury.

Skutečný Ježíš Kristus je tedy křehkým a smrtelným tělem, je historií a lidstvem, ale je také slávou, božstvím,tajemstvím:

je tím, kdo nám zjevil Boha, jehož nikdo nikdy neviděl (Jan 1,18). Boží Syn je takový i v mrtvém těle, uloženém do hrobu,

a vzkříšení to živě a účinně potvrzuje.

Křesťanská tradice staví vedle sebe Boží Slovo, které se stalo tělem, s týmž Slovem, které se stává knihou. Boží slova, vyjádřená lidskými jazyky, se připodobnila lidské mluvě, jako se kdysi Slovo věčného Otce stalo podobným lidem, když na sebe vzalo slabé lidské tělo (DV 13).

Každý čtenář Písma svatého, i ten nejprostší, musí mít odpovídající vědomosti o posvátném textu

a připomínat si, že Slovo je oděno do konkrétních slov, jimž se podrobuje a přizpůsobuje,

aby bylo pro lidstvo slyšitelné a pochopitelné.

Dva z Ježíšových učedníků se ubírali toho dne prvního po sobotě do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim Ježíš a připojil se k nim. Ale cosi jim jako by zadržovalo oči, takže ho nepoznali. Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich – jmenoval se Kleofáš – mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo.“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“ Odpověděli mu:

„Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů, a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“ A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje. Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“ Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct apoštolů i jejich druhy. Ti řekli: „Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.

„Bible je jako eucharistie: máme ji číst s duchem pokory, víry a modlitby...tak jako to činíme,když přijímáme eucharistii“ (bl. Jakub Alberione, zakladatel Paulínské rodiny).

Paulínská metoda rozjímání

Pravda (mysl): čtu a snažím se pochopit, CO mi

Pán sděluje Život (srdce):

dávám pozor, JAK mi to říkáCesta (vůle):

žádám, aby mi ukázal ZPŮSOB, jak žít to,

co mi sděluje.

„Naslouchejte Bohu, který má pro každého z vás plán lásky.“Z papežova poselství k letošnímu SDM

Po setkání nad Knihou následuje adorace před Slovem . (Zájemcům o „výklad“ evangelijního textu zde meditovaného, rády zašleme náš materiál).